- 2 -

Ú v o d

Od roku 2005 se autoři, neprofesionální badatelé spolupracující se Západočeským muzeem v Plzni, zabývajísystematickým archeologickým průzkumem vybrané oblasti jižního Plzeňska. Ten probíhá výhradně nedestruktivnímimetodami. Kromě vizuální kontroly zemědělsky využívaných i zalesněných pozemků jsou prováděny zejménapovrchové sběry, doplněné na vybraných lokalitách leteckým snímkováním. Dokumentovány jsou veškeré stopylidské činnosti od pravěku po vrcholný středověk. Všechny nálezy jsou zaměřovány ručním GPS přístrojem. Zároveňprobíhají archivní rešerše, zaměřené především na zmínky o starších archeologických akcích v oblasti. Dílčí výsledkyjiž byly autory publikovány (Hajšman – Trnka 2008, Trnka – Hajšman 2009, Hajšman 2010) nebo předběžnězpracovány ve formě nálezových zpráv, odevzdaných spolu s nálezy do Západočeského muzea v Plzni nebo Muzeajižního Plzeňska v Blovicích.

Předmětem tohoto příspěvku jsou výsledky povrchových sběrů a zhodnocení starších nálezů z jihovýchodníčásti katastrálního území vsi Předenic. Podstatná část zkoumané plochy je odvodňována drobnou bezejmennouvodotečí, pravobřežním přítokem Úhlavy, která pramení na severních svazích a výběžcích vrchu Hajsko v nadmořskévýšce 450 – 500 m. Střední část jejího povodí tvoří k severu a k západu obrácené svahy se sklonem 10 až 15 %. Vespodní části se vodoteč stáčí k západu k řece Úhlavě a ústí do ní v místě odbočení mlýnského náhonu k předenickémuTurkovu mlýnu, 700 metrů jižně od středu vsi, v nadmořské výšce 337 metrů. Plocha povodí činí pouhých 1,5 km2,přesto vodoteč nevysychá ani v suchých obdobích roku. Zemědělsky využíváno je přibližně 60% plochy povodí.

Z archeologického hlediska se jedná o oblast dosud málo prozkoumanou. Jediný archeologický výzkum bylproveden v roce 1930 v poloze „Na Barborce“ (viz dále). Později zde proběhlo také několik drobných povrchovýchsběrů, prováděných místními obyvateli. Nálezy z nich se však až na výjimky do sbírek odborných institucí nedostalya dnes jsou nezvěstné. Vzhledem k tomu, že žádná z těchto akcí nebyla dosud v literatuře podrobněji zmíněna,přináší tento příspěvek v příslušných statích popis starších nálezů a výzkumů a pokouší se o jejich interpretaci.

Charakteristika územíGeomorfologicky je oblast součástí Plzeňské pahorkatiny, respektive její jižní části, zvané Švihovská vrchovina.

Geologické podloží tvoří na zkoumaných plochách povětšině nezpevněné kvartérní písčito-hlinité sedimenty. Vevyšších, převážně zalesněných polohách, se nacházejí proterozoické bazalty či tufy a na vrcholcích kopcůvypreparovaná tělesa odolných silicitů (buližníků) kralupsko-zbraslavské skupiny. V severním sousedství Předenicvystupuje k povrchu štěnovický žulový masiv s převahou paleozoického granodioritu a vložkami porfyru (Geologickámapa ČR 1:50000 – http://www.geologicke-mapy.cz). V poloze „Na Zlemankách“ byly autory registrovány taképroterozoické břidlice, které však geologická mapa uvádí až od nedalekých Netunic a Hájů. Pedologická mapauvádí hnědé půdy se surovými půdami a hnědé půdy kyselé (Tomášek 2007). Klimatickou charakteristikou patříoblast do nejteplejšího stupně MW 11 v rámci mírně teplé oblasti (Květoň – Voženílek 2011). Jako potenciálnípřirozená vegetace je rekonstruována černýšová dubohabřina, kde ve stromovém patře převažují dub zimní, habrobecný a lípa malolistá. V druhově bohatém bylinném patře jsou zastoupeny např. ptačinec velkokvětý, jaterníktrojlaločný, zvonek broskvoňolistý, řimbaba chocholičnatá, hrachor jarní, kopytník evropský nebo svízel lesní. V říčnínivě je předpokládána střemchová jasenina, místy v komplexu s mokřadními olšinami (Zahradnický – Mackovčin(eds.) a kol. 2004, s. 266-272).

Převládající severní a západníexpozice svahů otevřených k západuzdánlivě nevytváří z údolí vodoteče přílišatraktivní místo k osídlení. Protilehlýmasiv Vysoké, zakončený výraznouTlustou horou (476 m), však mírní účinkynejčastějších severozápadních větrů a činítak údolí obyvatelnějším.

Většina povodí sledované vodoteče jesoučástí katastrálního území vsi Předenic,pouze jeho nejhořejší zalesněná částpřísluší ke Snopoušovům. Ves Předeniceje prvně připomínána roku 1239, kdynáležela kladrubskému klášteru, brzy všakdošlo k jejímu rozdělení na 8 drobnýchvladyckých statků. Zhruba polovina vsibyla roku 1533 přikoupena k Nebílovům,ve stejné době se druhá část vsi dostala kesnopoušovskému statku a s ním pozdějik panství Dolní Lukavice (Karel – Foud

Obr. 1. Sledované území na výřezu mapy panství Šťáhlavy-Nebílovy,vytvořené kolem r. 1740 (SOA Praha, fond VS Šťáhlavy, inv.č. 2532).

- 3 -

2000). Dnešní katastrální hranice do značné míry sleduje historickou hranici mezi těmito panstvími. V důsledkurozdělení předenických pozemků mezi dvě dominia se však až do konce feudalismu nacházely uvnitř nebílovskéčásti dolnolukavické pozemky, jak je patrné z mapy panství Šťáhlavy-Nebílovy ze závěru první poloviny 18. století(viz obr. 1). Půda v dolní části povodí vodoteče byla rustikální, naproti tomu pozemky ve střední části povodí, kteréjsou ještě součástí předenického katastru, převážně dominikální. Pozemky, označené na mapě II.Q a II.G, náleželyk Nebílovům a byly obdělávány z netunického vrchnostenského dvora. Z legendy mapy vyplývá, že zhruba čtvercovýpozemek II.Q, zvaný dnes „Barborka“, byl pastvinou, zatímco pozemek II.G v horní části „Jalového vrchu“ pastvinou,porůstající keři. Ostatní pozemky, s nápisem „Luckawetzer“, patřily k Dolní Lukavici. Hranice mezi oběma panstvímibyly zvýrazněny kamennými mezníky („Reinstein“) a hraničními stromy – převážně duby („Eüchen“). V terénu jehranice dosud místy patrná, projevuje se mělkým příkopem, občas doplněným mezníky, které jsou však zřejměmladšího data než mapa. Z hraničních stromů stojí u cesty z Netunic do Snopoušov věkovitá lípa Na Barborce,chráněná státem jako památný strom. Tuto lípu však historická mapa nezachycuje.

Když v září roku 1680 vypukla v Předenicích morová epidemie, byl někde jihovýchodně od vsi narychlo zřízena vysvěcen morový hřbitov. Mezi 25. zářím a 26. listopadem toho roku zde bylo pohřbeno celkem 12 osob, převážněz Předenic. Morový hřbitov se dle zaznamenané tradice (Kesl 1892) nacházel na předenických pozemcích, náležejícíchvšak k panství Dolní Lukavice. V terénu nebyl dosud identifikován (Hajšman 2006). Patrně se nacházel naseverovýchodním svahu Jalového vršku, již mimo povodí popisované vodoteče, v místech dnešního pole.

Metoda povrchového průzkumu s využitím GPS

Zvolená metoda GPS zaměřování byla již podrobně publikována (Hajšman – Řezáč – Sokol – Trnka 2009, s.52-60), zde proto jen v krátkosti. Základem průzkumu je zaměřování každého jednotlivého nálezu ručním GPSpřístrojem. To umožňuje badateli vracet se na místa starších nálezů a pokračovat (po orbě, uvláčení, prudším dešti,za rok) zase tam, kde předtím skončil. Jednotlivé nálezy jsou očíslovány, aby bylo možné kdykoli zpětně rekonstruovatjejich polohu. Zaměření každého nálezu (i když se někomu může zdát nadbytečné) se osvědčuje zejména při sběrechna polích o větší rozloze. Velmi výhodné je při opakovaných sběrech a také na polykulturních lokalitách, jako jenapř. plocha č. 3 v námi sledované oblasti. Často teprve po omytí je možné nález přesněji datovat. Pokud je jehopoloha zaměřena, není problém zpětně zjistit například rozložení nálezů jednotlivých archeologických kultur.

K prvotnímu trasování zájmových ploch je využívána metoda tzv. „hadovitého sběru“ s rozestupy jednotlivýchpochozích linií přibližně 10 metrů (Hajšman – Řezáč – Sokol – Trnka 2009, s. 51-52). V odborné literatuře je tentodruh průzkumu znám spíše jako „sběr v liniích“ (Kuna 1994, s. 52-53). Zvláštnost ovšem spočívá právě v samostatnémzaměření polohy každého nálezu. Po skončení trasování se badatel pomocí GPS navigace vrací na místa se zjištěnouvětší kumulací nálezů, což při standardním sběru v liniích, kdy jsou nálezy z každé linie ukládány do jedinéhosáčku, není možné. Tato místa jsou pak pečlivě vysbírána a jejich okolí prohlédnuto chůzí v rozevírající se spirále.Metoda povrchových sběrů s využitím GPS přístrojů se začíná v poslední době konečně využívat i v profesionálníarcheologii. Po prvotních obřích projektech s velmi problematickou výpovědní hodnotou (ALRB) se tak blýská nalepší časy. Poslední publikace podobného zaměření budí značný optimismus. Zejména kladně je třeba hodnotit, žeterénní projekt už není obsazován desítkami studentů, jejichž zkušenosti a motivace jsou rozdílné a obtížně srovnatelné,což značně ovlivňuje výsledky sběrů (Smrž – Kuna – Káčerik 2011).

Zaměřování není příliš náročné, ale vyžaduje jednotné dodržování pracovního postupu. Autoři využívají běžnéturistické GPS přístroje, které se ukázaly jako velmi odolné a po odstranění počátečních chyb i poměrně přesné. Přizaměřování je nejdůležitější nespěchat. Pokud zaměřujeme za chůze (např. při prvotním trasování větších lánů), můžepřístroj ukázat odchylku od skutečné polohy řádově o desítky metrů. Je tedy nutné ponechat přístroj na zaměřovanémmístě chvilku v klidu, aby se mohl stabilizovat. Důležitý je také volný výhled na oblohu, čímž se zvětší počet zaměřenýchsatelitů a tím i přesnost měření. Nucených zastávek lze využít k prohlídce okolí a případnému označení dalších nálezů.

Každý nález je ihned po zaměření vložen do sáčku s Y zavíráním, který je označen pořadovým číslem, shodnýms údajem na přístroji GPS. Časově náročnější než vlastní sběry a zaměřování je následné omytí a popsání nálezů. Jetřeba důsledně dbát, aby se jednotlivé nálezy mezi sebou nepomíchaly, dokud nedostanou definitivní čísla. Číslováníkaždého nálezu je nezbytné, jinak časem dojde k jejich pomíchání a tím ke ztrátě většiny informací.

Podrobné zaměřování pomáhá identifikovat jednotlivé naorané objekty a velmi usnadňuje jejich opětovnédohledávání, například pro potřeby záchranného výzkumu. Z grafických výstupů je možné v některých případechpřibližně zjistit i původní polohu nálezů, které byly během let rozptýleny orbou nebo splachem. Pokus o tutozpětnou rekonstrukci byl učiněn například u sledovaných sběrových ploch č. 4 a 5. Vodítkem nám byla jak velikost,tak zejména posouzení stavu lomových ploch nalezených zlomků keramiky. Vždy byly posuzovány lomy, jejichhrany i celkový tvar střepu jako celek, nikoli tedy pouze jeden čerstvý lom, který se na sběrovém materiálu můžeobjevit v kterékoli fázi jeho postupného rozpadu v ornici. Při posouzení byl brán v potaz také druh materiálu,kvalita vypálení a stopy otěru na povrchu střepu. Tímto způsobem bylo možné odlišit střepy čerstvě vyorané,vyskytující se v blízkosti podpovrchových objektů, od střepů vyoraných již před několika lety a na zdejších příkrýchsvazích mnohdy přemístěných od původního místa o desítky metrů.

- 4 -

Samozřejmě jsme si vědomi toho, že povrchové sběry mohou poskytnout pouze zkreslené informace o lokalitě.Zachytit lze takto jen ty podpovrchové objekty, které jsou v současné době narušovány orbou a navíc ve své výplniobsahují zlomkovou keramiku či jiné archeologické nálezy. Zejména pravěká keramika se v horní vrstvě ornicerychle rozpadá. Proto v podstatě není možné povrchovým sběrem zachytit keramické zlomky, vyorané z objektůpřed desítkami let (Kuna a kol. 2004, s. 313). V současných zimních klimatických podmínkách Plzeňské pahorkatiny(tedy bez trvalejší přítomnosti sněhové pokrývky) se pravěká keramika na povrchu pole v průběhu zimy často zcelarozdrobí střídavým působením slunce, vlhkosti, mrazu a deště (osobní zkušenost autorů z několika lokalit severníhoa jižního Plzeňska). Jen na základě sběrů také dosti často nelze rozhodnout o druhu lidské aktivity na dané lokalitě.Odhadovat pouze z polohy v terénu (sídliště spíše na pozvolnějších, nejlépe jižních svazích – u vodotečí, pohřebištěve vyšších polohách – dále od vody) je velmi ošidné a ve sledované oblasti naprosto nepoužitelné. Stejně tak nálezvypálené hlíny ještě automaticky neznamená, že se jedná o sídliště. Leckde se také různé aktivity prolínají.

Postup průzkumu popisované oblasti

V roce 2005 bylo provedeno zběžné trasování oblasti a vytipování ploch s předpokládanými stopami lidskéaktivity. V dalších letech pak navázaly podrobné průzkumy jednotlivých lokalit, prováděné v závislosti na momentálnípřístupnosti a stavu jednotlivých pozemků. Všechny lokality byly prozkoumány několikrát, pokud možno zapříznivých sběrových podmínek.

Současně probíhalo pátrání v archivech a na katastrálních úřadech (zejména kvůli starším mapovým podkladům),kontaktování pamětníků i některých současných majitelů dotčených pozemků.

Nezalesněné pozemky byly rozděleny na pět větších celků, které odpovídají současným sceleným lánům. Jejichokraje zcela přesně nekopírují hranice povodí vodoteče. Toto dělení bylo zvoleno kvůli snazšímu porovnání grafickýchvýstupů s mapovými podklady. Souřadnice, uváděné dále v textu, se týkají bez výjimky základní mapy ZM 1:10 000s číslem 22-11-12. Jsou zaměřovány standardním způsobem, tedy od západní a od jižní sekční čáry. Na jiné mapovélisty povodí vodoteče nezasahuje.

Sběrové plochy jsou řazeny a číslovány ve směru od řeky, proti proudu vodoteče (viz obr. 2). Říční niva meziÚhlavou a mlýnským náhonem není označena. Kvůli trvalému zatravnění zde nebyly doposud žádné nálezy učiněny.Rovněž příležitostný průzkum v narušených situacích (zejména v podemletých březích a krtincích), byl prozatímnegativní. Lze předpokládat, že přímo v nivě jsou archeologické lokality částečně oderodovány bočním pohybemtoku řeky a částečně převrstveny mladšími splachy.

Obr. 2. Rozdělení zkoumané oblasti podle jednotlivých sběrových ploch. 1 – Za Kickovými, 2 – jižně od polohyZa Kickovými, 3 – Na Zlemankách, 4 – Barborka, 5 – Jalový vršek.

- 5 -

Sběrová plocha č. 1: Za Kickovými

Toto protáhlé pole přiléhá k jižnímu okraji Předenic a na západě i východě je ohraničeno polními cestami. Najihu pak jeho hranici tvoří samostatně oplocená parcela (sad) a niva, navazující na pravý břeh sledované vodoteče.

Povrchový průzkum lokalityPlocha byla několikrát bezvýsledně

trasována. Dne 12.3.2007 byl zjištěn zaházenývýkop v samotném SZ rohu pole. Výkopzačínal hned na okraji vsi u poslední garáže,pokračoval kolem trafostanice a táhl se v délceasi 30 m po levé straně cesty až k odbočce namostek přes mlýnský náhon. Dne 26.3.2007byla lokalita navštívena znovu. Kroměopakovaného průzkumu povrchu výkopu byltrasován čerstvě zoraný pruh pole, lemující Jokraj zahrad (nad trafostanicí).Nález: Celkem 6 zlomků keramiky.Datace: 1 ks pravěk, 3 ks středověk (výkop);2 ks pravěk (zorané pole).Zaměření: 038:287 (výkop); 045:283 (zoranépole).Uložení: Vzhledem k atypičnosti a malémumnožství nálezů uloženo prozatím u autorů,kazeta č. 119.Nadmořská výška: 340 m (výkop); přibližně 350 m (zorané pole).Poznámky k průzkumu: Atypický pravěký zlomek, nalezený na povrchu zaházeného výkopu, je z nepříliš dobřevypáleného materiálu s hrubším ostřivem, barvy uvnitř černé, na povrchu cihlově červené. Má zcela zachovalélomové plochy. To naznačuje jeho primární uložení přímo v místě výkopu. Předpokládáme, že střep může pocházetz hlouběji umístěného objektu, převrstveného v současnosti splachy nebo navážkou cesty. Další dva pravěké zlomky,nalezené o něco výše ve svahu, mají lomy výrazně omleté. Může se jednat o splach z výše položené sběrové plochyč. 3 nebo o navážku. Nálezy středověké keramiky zřejmě souvisejí s osídlením intravilánu Předenic. Druh materiálua oxidačně-redukční výpal svědčí zhruba pro 13. století.

Sběrová plocha č. 2: Jižně od polohy Za Kickovými

Nachází se zhruba 500 m jižně od středu Předenic a zaujímá levý břeh sledované vodoteče. Na jižní straně jivymezuje hluboká rokle a na západě a východě je ohraničena polními cestami, vedoucími z Předenic k jihu.

Povrchový průzkum lokalityByla zjištěna menší koncentrace nálezů

v západní části plochy, na třech dalšíchmístech pak několik roztroušených střepů.Nález: Celkem 38 keramických zlomků a 2hrudky vypálené hlíny (mazanice?).Datace: Pravěk (25 zlomků), středověk (12zlomků), neurčeno (1 střep + obě hrudkyhlíny).Zaměření: 025:247 (přibližný střed jedinéhustší koncentrace).Uložení: Vzhledem k atypičnosti a malémumnožství nálezů uloženo prozatím u autorů,kazeta č. 27.Nadmořská výška: Přibližně 344–352 m.Poznámky k průzkumu: Nalezené pravěkéstřepy není možné blíže kulturně zařadit.Všechny bez výjimky jsou atypické. Anio hrudkách vypálené hlíny nelze jednoznačně říci, zda jde o mazanici ze shořelých domů. Zarážející je poměrněvysoký podíl keramiky středověké, převážně s oxidačním výpalem. Lomové plochy střepů byly v 18 případech

Obr. 4. Předenice – jižně od polohy Za Kickovými. GPS zaměřenínálezů v průmětu do mapy ZM 22-11-12.

Obr. 3. Předenice – Za Kickovými. GPS zaměření nálezův průmětu do mapy ZM 22-11-12.

- 6 -

hodnoceny jako omleté, v 19 jako zašlé. Pouze jediný, redukčně pálený zlomek, měl lomy ostré. Vzhledem ke stavuveškeré nalezené keramiky, jejímu časovému rozrůznění a výskytu na nevelké ploše nelze vyloučit, že se na poledostala s navážkou.

Sběrová plocha č. 3: Na Zlemankách

Nachází se nad pravým břehem sledované vodoteče, jižně od silnice z Předenic do Netunic, se středem cca350 m JV od návsi v Předenicích. Historický traťový název Na Zlemankách zahrnoval všechny pozemky v horníčásti toku popisované vodoteče, v blízkosti obou břehů (Kesl 1892). Je tedy možné jej použít i pro části následujícíchsběrových ploch č. 4 a 5. Badatele může mást, že pomístní název „Na Zlemankách“ je na současných mapách1:10000 umístěn zcela chybně, totiž do polohy „Barborka“. Název „Barborka“ je pro změnu umístěn v poloze,historicky zvané „Jalový vršek“ (viz obr. 2).

Starší zprávy o lokalitěNejsou známy žádné starší archeologické zprávy, které by se sběrové plochy č. 3 prokazatelně týkaly. V kartotéce

odd. prehistorie Západočeského muzea v Plzni je pod č. 204/62 uložen dopis netunického učitele J. Nováka, kdejsou mimo jiné zmíněny jakési „mohylovitévyvýšeniny“ na parcelách č. 191/1 a 191/2v poloze „Na Zlemankách“. Tato zmínka sevšak týká pravobřežních pozemků,umístěných výše proti proudu a budepodrobněji rozebrána u popisu nálezů zesouvisející sběrové plochy č. 5.

Povrchový průzkum lokalityNález: Celkem 389 zlomků keramiky (337pravěk, 44 raný středověk, 8 vrcholnýstředověk), 29 hrudek vypálené hlíny(mazanice), 8 ks štípané industrie.Datace: Pozdní paleolit až mezolit? (štípanáindustrie). Střední, mladší a pozdní dobabronzová, pozdní doba halštatská, raný avrcholný středověk.Zaměření: 068:270; 068:255; 093:246 mmod Z:J s. č. (středy tří nejhustších koncentrací).Uložení: ZČM Plzeň, inv. č. P 81.653-687.Nadmořská výška: 364 až 392 m.

Interpretace výsledkůVrcholně středověkých keramických zlomků bylo navzdory intenzivnímu průzkumu a dobrým sběrovým

podmínkám nalezeno jen malé množství (8 ks). Nevytvářejí žádnou koncentraci. Většina z těchto střepů je výrazněomletá a to i přes nepoměrně kvalitnější vypálení (u 6 střepů hodnoceny lomy jako omleté, u 2 jako zašlé, ostré senevyskytly vůbec). To dokládá dlouhodobý výskyt zlomků v ornici i fakt, že nejsou doplňovány vyorávánímz podpovrchových objektů. Stav vrcholně středověké keramiky i rozptyl jejího výskytu tak zcela odpovídá tzv.„hnojné“ keramice (střepům z nádob, které byly po rozbití vyhozeny v některém z předenických statků na hnojištěa posléze vyvezeny na pole).

Kromě vrcholně středověkých střepů bylo zjištěno několik výraznějších uskupení nálezů, pracovně rozdělenýchpodle GPS zaměření do čtyř kumulací (viz obr. 5):

Kumulace č. 1: Plocha s nálezy se svým rozsahem pozoruhodně kryje s velkou tmavou skvrnou, dobře patrnouv ornici. Zřejmě se jedná o rozorávanou kulturní vrstvu. Výhodná poloha s dalekým rozhledem do kraje bylanejspíše opakovaně využívána jako výšinné sídliště či strážiště. Tomu nasvědčuje i nejvyšší počet nalezených hrudekvypálené hlíny ze všech zkoumaných poloh v povodí sledované vodoteče (22 ks). Můžeme se oprávněně domnívat,že v tomto případě jde skutečně o mazanici ze shořelých domů. Stopy opevnění výšinného sídliště nejsou v terénupatrné. Buď nebylo opevněno vůbec, nebo pouze lehčí fortifikací, jejíž stopy však není možné identifikovat ani naleteckých snímcích (Hajšman-Řezáč-Sokol-Trnka 2009, obr. 114).Jelikož se právě mezi Předenicemi a Snopoušovy tok řeky lomí k severu, je z této celkem nenápadné polohy vidět aždo centra plzeňské pánve. Jihozápadním směrem lze přes ploché údolí u 5 km vzdálené Dolní Lukavice dohlédnoutaž ke vzdáleným hřebenům Českého lesa.

Obr. 5. Předenice – Na Zlemankách. GPS zaměření nálezův průmětu do mapy ZM 22-11-12.

- 7 -

Do střední doby bronzové je možno s určitostí datovat jediný zlomek keramiky, zdobený žebříčkovýmornamentem (tab. 3:4). Další středobronzové zlomky se nepochybně ukrývají mezi atypickými pravěkými střepy,nelze je však z materiálu vytřídit.

Mezi určitelnými nálezy naprosto převažují mladobronzové střepy. Nejčastěji se setkáváme s typickým vodorovněven vytaženým okrajem, často na vnější hraně zdobeným prstovými důlky (tab. 3: 1, 6, 7). Typické zlomky milavečskékeramiky se však neomezují pouze na tmavou skvrnu na temeni terénní vyvýšeniny, ale jsou roztroušeny po celémtáhlém hřebeni „Zlemanek“. Na sběrové ploše č. 3 je obsahují všechny zjištěné kumulace nálezů. Jejich výskytpokračuje dále východním směrem do sousední sběrové plochy č. 5 – Jalový vršek (viz obr. 6 a obr. 21). Bezkontroly archeologickým výzkumem nelze rozhodnout, zda v případě středo- a mladobronzových nálezů nejdeu některých koncentrací spíše o pozůstatky pohřebních aktivit, podobně jako na sousedních polích.

Čtyři keramické zlomky bylo možno přiřadit s určitostí nynické kultuře pozdní doby bronzové. V této době jižpředpokládáme využití polohy jakožto výšinného sídliště. To bylo zřejmě znovu osídleno v pozdní době halštatské,jak ukazuje typický okrajový zlomek nádoby, zhotovené z materiálu s příměsí tuhy (tab. 2: 10). Celkem byly nalezenyčtyři keramické zlomky z keramické hmoty, do níž byl přimíchán v různém poměru grafit. Na jediném zlomku sezachovaly stopy po oboustranném tuhování povrchu, dva střepy byly přepálené.

Ojedinělé raně středověké zlomky nevytvářejí žádnou koncentraci. Nejspíše dokládají pouze občasné návštěvyvýšiny a souvisejí spíše s kumulací č. 2 (viz dále).

Kumulace č. 2: Ve střední době hradištní zabralo část jižního svahu u vodoteče nevelké slovanské sídliště (vizobr. 6). Hradištní střepy jsou oproti pravěkým nálezům zřetelně koncentrovány. Zdá se, že raně středověké sídlištězasahovalo částečně také na zatravněný a tudíž sběry nepostižitelný pozemek v těsném sousedství vodoteče. Kroměstřepů bylo nalezeno pět hrudek mazanice, jejich příslušnost ke slovanským nálezům je však sporná. Vyskytují setotiž spolu s mladobronzovými zlomky převážně v severní části nálezové koncentrace, pod příkrým svahem a bylyproto spíše splaveny z kumulace č. 1.

Výzdoba raně středověké keramiky sestává převážně z hřebenových vlnic (tří- až osminásobných). Na dvouzlomcích nacházíme výzdobu ve formě zadrhávané vlnice (tab. 1: 6, 8). Doložen je také vodorovný pás, složenýz mírně šikmých řad hřebenových vpichů (tab. 1:4) a hlubší vpichy v řadě (tab. 2: 2). Na dvou zlomcích je zachycenakombinace vlnovek a oběžných linií (tab. 1: 3; 2: 4). Dochované okraje jsou převážně jednoduché, mírně venvyhnuté a s kuželovitě seříznutou hranou (tab. 2: 6, 7). Výjimečně se objeví okraj se spuštěnou hranou (tab. 2: 5).

Obr. 6. Předenice – Na Zlemankách. Graf GPS zaměření nálezů se zvýrazněním typických artefaktů, náležejícíchjednotlivým obdobím a kulturám.

- 8 -

Tab. 1. Předenice – Na Z

lemankách. V

ýběr zlomků raně středověké keram

iky.K

resba M. Pustay.

Tab. 2. Předenice – Na Z

lemankách. V

ýběr zlomků raně středověké (1-9)

a pravěké (10-12) keramiky. K

resba M. Pustay.

- 9 -

Tab.

3. P

řede

nice

– N

a Z

lem

anká

ch. V

ýběr

zlo

mků

pra

věké

ker

amik

y.K

resb

a M

. Pus

tay.

Tab.

4. P

řede

nice

– N

a Z

lem

anká

ch. V

ýběr

štíp

ané

indu

stri

e. 1

-2: k

resb

a M

. Pus

tay,

3-8:

kre

sba

V. K

arel

.

- 10 -

Díky poloze pod příkrým svahem je u této koncentrace jistá pravděpodobnost, že případné podpovrchové objektybyly převrstveny splachovou ornicí a mohou být tedy ještě zachovány in situ. Přesto jsou některé situace v současnostinaorávány, což dokládá 16 ks střepů, u nichž byly lomy hodnoceny jako ostré (t.j. přes 36 % veškerých raněstředověkých nálezů). Pouze čtyři zlomky byly označeny jako omleté. Podíl zlomků s ostrými lomy je zřejměnavyšován občasným přioráním okraje zatravněného pozemku u vodoteče. V souboru raně středověkých nálezů sevůbec nevyskytuje jemná keramika s tloušťkou stěny pod 0,5 cm. Podíl zlomků se sílou střepu nad 1 cm je přes35 %. Sídlištní charakter lokality je zde zcela nesporný.

Kumulace č. 3: V jihovýchodním rohu pole u potoka byla zjištěna výrazná skrumáž mladobronzové keramiky.Podle GPS zaměření zde byly v době sběrů naorávány dva objekty, které se však neprojevovaly změnou barvyornice. Keramika z těchto objektů je splachována po svahu a tvoří tak dvě výrazné linie bodů, jdoucích po spádnici.Vlastní podpovrchové objekty je možno předpokládat na horních okrajích rozvlečených řad (viz obr. 5 a 6).

I v tomto případě může jít o sídlištní polohu, přestože byla v nálezové koncentraci zjištěna jen jediná hrudkavypálené hlíny (mazanice?). Lokalita je umístěna v poměrně chráněné poloze, v těsném sousedství vodoteče. Podílsilnostěnné keramiky s tloušťkou stěny nad 1 cm je nejvyšší ze všech zkoumaných koncentrací a činí přes 48 %.Soubor však není dostatečně početný na to, aby tato skutečnost měla větší vypovídací hodnotu. Nalezená keramikapochází zřejmě převážnou měrou z pouhých dvou objektů, proto může být poměr silnostěnné a tenkostěnné keramikyvýrazně ovlivněn povahou těchto objektů (např. pokud se jednalo o hroby s pohřby ve větších nádobách). Spíšesídlištní interpretaci nahrává fakt, že přímo v kumulaci č. 3 byl nalezen zlomek se silou stěny nad 2 cm (na celésběrové ploše nalezeny pouze tři) a jeden střep z přepálené hlíny.

Kumulace č. 4: Nevýrazné seskupení pravěkých keramických zlomků obsahovalo typický, prsty promačkávanýokraj mladobronzové zásobnice (tab. 3: 10). Předpokládáme, že může jít o pozůstatek zničeného hrobu. Podobněnenápadně by se teoreticky měl při pečlivém GPS zaměření jevit objekt, zcela zničený orbou před několika lety.Jemná keramika (byla-li nějaká) se už působením atmosférických vlivů rozpadla a na místě zůstane jen několikzlomků silnostěnných nádob, rozvlečených orbou, které se postupně rozpadají a omílají. Místo nálezu se nachází napoměrně plochém hřbetu návrší, kde je vliv splachu spíše zanedbatelný. Druhým důvodem ke „hrobové“ interpretacije skutečnost, že v těsné blízkosti mladobronzového okraje byla pozorována tmavší skvrna s obsahem uhlíků. Spálenékosti zjištěny sice nebyly, ale vzhledem k tomu, že nešlo o čerstvě naoranou situaci, mohly se už rozpadnout.

Převážně mimo koncentrace pravěké a raně středověké keramiky bylo nalezeno prozatím osm kamennýchodštěpků, pozůstatků po výrobě štípané industrie. Podle makroskopického určení kolegů V. Karla a J. Eignera sejedná o 5 ks bílých až zažloutlých křemenců (tab. 4: 1, 4, 6–8), patrně severočeského původu. Prokazatelná jepřítomnost křemence typu Bečov. Po jednom kuse se vyskytl silicit glacigenních sedimentů (tab. 4: 2) a kropenatýrohovec ortenburské jury (tab. 4: 5). Poslední artefakt je přepálený, pravděpodobně jde však také o bavorský rohovec(tab. 4: 3). Malá kolekce bez chronologicky citlivých nástrojů prozatím nedovoluje bližší časové zařazení. Vzhledemk nepřítomnosti keramických nálezů z mladší či pozdní doby kamenné je možno předběžně uvažovat o intervalupozdní paleolit – mezolit.

Sběrová plocha č. 4: Barborka

Tato plocha je největší ve vymezené oblasti. Jedná se o protáhlé, zhruba obdélníkové pole s výrazným sklonemk severu, které zabírá levý břeh sledované vodoteče 500 až 1200 metrů od středu Předenic. Jižní, nejvyšší částBarborky je vetknuta do zalesněného masivu Hajska. Přibližně středem této polohy protékala v minulosti drobnávodoteč (na současné ZM 22-11-12 je zakreslena jako občasná), která ve svém okolí místy vytvářela bažinatý,obtížně obdělávatelný terén. Proto zde byla dlouhou dobu jen louka, jak napovídá historická mapa (obr. 1). Teprvemapa stabilního katastru z roku 1838 zachycuje na větší části Barborky pole. Při pozemkové reformě z roku 1924získal předenickou usedlost č. 46 a také pozemky na Barborce a na Jalovém vršku Jan Hajšman, novinář, spisovatela přednosta zpravodajského oddělení ministerstva vnitra, původem z nedaleké osady Mrtole. Pozemky scelil, aprotože byl vášnivým sadařem, vysadil ve střední části Barborky a na Jalovém vršku ovocné stromy (obr. 14), jen vespodní části Barborky ponechal pole. Protože se J. Hajšman zdržoval v Praze, pozemky obdělával jeho bratr Václav.Ten upozornil v roce 1927 plzeňského archeologa Václava Čtrnácta na archeologické nálezy (viz dále). Po roce1956 byly pozemky na Barborce zabrány místním Jednotným zemědělským družstvem, sady vykáceny, meze rozorány,pozemky sceleny. Těžká mechanizace však měla problémy s podmáčeným terénem, a tak byla vodoteč ve středuBarborky zmeliorována. Její průběh se dnes v terénu projevuje jako křovinatá mez.

Starší výzkumy na lokalitěPrvní zmínku o nálezech na „Barborce“ nacházíme v zápisníku plzeňského archeologa Václava Čtrnácta (Čtrnáct

1927a). Dozvídáme se, že dne 17. května roku 1927 byl prováděn výzkum halštatského hrobu v Předenicích naparcele č. 414/6 (po pravé straně cesty do Čižic – již mimo námi sledovanou oblast). Při té příležitosti se V. Čtrnáctdozvěděl že: Na polích p. Václ. (č. 46) Hajšmana „Na Barborce“ (nalezeny v lese střepy) – mohyla – mohyly(?).

- 11 -

Tato zmínka je trochu zmatená, neboť říká, že střepy byly nalezeny na poli a zároveň v lese. Její autor chtěl patrněříci, že pole, kde byly střepy nalezeny, je obklopeno lesem. Že šlo opravdu o nálezy na polích, dokládá další zmínka,datovaná do stejného dne: ... Při prohlídce místa (rozuměj místa nálezu výše uvedeného halštatského hrobu – pozn.aut.) upozornil p. V. Hajšman, že v polích na Barborce vyskytují se střepy, které svědčily milaveč. období mohyl.(Čtrnáct 1927b).

Po těchto prvních zprávách nastává tříletá pauza. Nevíme ani, jestli se byl V. Čtrnáct na Barborce osobněpodívat, nebo se spokojil jen s popisem střepů, které mu zřejmě donesl ukázat Václav Hajšman. K záchrannémuvýzkumu hrobů došlo až koncem srpna a v září roku 1930 po podzimní orbě, kdy zřejmě byly některé hroby panemHajšmanem narušeny. Z dobových zápisků V. Čtrnácta vyplývá, že došlo k výzkumu celkem pěti mohyl. Tentopramen považujeme za nejdůvěryhodnější, protože vznikal přímo na místě (Čtrnáct 1930a). Týž autor po letechpíše již jen o třech prokopaných mohylách z celkových sedmi (Čtrnáct 1964, s. 217). Na kartičce z lístkovéhokatalogu V. Čtrnácta je u lokality Předenice-Barborka v záhlaví nakreslena značka pro mohylu a v ní je vepsánočíslo 9, nikoli 3, 5 nebo 7 (Čtrnáct b.d.).

Už v době výzkumu evidentně nebyly na lokalitě zřetelné žádné mohylovité vyvýšeniny. Proto také sám V.Čtrnáct pochyboval, zda se skutečně jedná o hroby pod mohylami. Vyplývá to opět z popisu kartičky z jeho lístkovéhokatalogu: Na polích „Na Barborce“ č. k. 189; .., výzkum v r. 1930 - 5 pohřbů mezi kameny, snad pův. mohyly.;pohřby některé jakoby pod úrovní, přesně se nedaly zjistit.

Pouze zde si V. Čtrnáct poznamenal katastrální číslo pozemku, na kterém došlo k výzkumu. Číslo 189 všaknesla celá JZ čtvrtina rozlehlé polohy „Na Barborce“. Pro upřesnění polohy prozkoumaných hrobů bylo nutnéporovnat zápisy a náčrty ze Čtrnáctových deníků se staršími mapovými díly a leteckými snímky. Na mapě bývaléhopozemkového katastru, pocházející přibližně z roku 1930, je již toto pole rozděleno na pozemky s čísly 189/1 a 189/2. Originální mapa je však dosti zašpiněná a potrhaná, pro tisk nevhodná, proto ji bylo nutné překreslit (viz obr. 7).Na pozemku 189/1 byl v době Čtrnáctova výzkumu sad, zbytek se užíval jako louka. Nálezy tedy mohly být učiněnyjen na pozemku č. 189/2. Podle vojenského leteckého snímkování (viz obr. 14) byl v místě této parcely orán pruhpřes celou šíři Barborky a pole tak zaujímalo i pozemky s čísly 190/2, 190/3, 190/4 a 187/2. Také podle zaměřenísamotného V. Čtrnácta část zkoumaných hrobů ležela již mimo parcelu č. 189/2, jak dále uvidíme.

Obr. 7. Předenice – Barborka.Překreslená mapa bývaléhopozemkového katastru (zdroj:Katastrální úřad v Přešticích).Upraveno. Původní parcelas číslem 189 zvýrazněna vpravoskloněným šikmým šrafováním.Oraná část pozemků zvýrazněnašrafováním s opačným sklonem.

- 12 -

Původní dokumentace výzkumu z roku 1930Přepisy Čtrnáctových poznámek, týkajících se zdejšího výzkumu, mají v kartotéce oddělení prehistorie

Západočeského muzea v Plzni číslo 226/83. Zprávu o činnosti čerpáme z tohoto zdroje (Čtrnáct 1930b):P Ř E D E N I C E28. VIII. a 15-18/IX. 1930Podniknut tu výzkum. Překopáno 5 mohyl, z nichž dvě byly rozrušeny orbou úplně. Jedna vykopána téměř úplně p.V. Hajšmanem, dvě byly jen málo porušeny. Získány 4 milavečské nádoby /2 zásobnice, hrnek a terrina/. V jednémohyle mimo zásobnici byly zlomky ze spony se spirálami, kulička z ryzího zlata, zlomky tuhy a hranaté drtidloz křemence zajímavé formou, a to tím, že týž tvar vyskytl se na laténském sídlišti v Kozolupech.Zpráva o činnosti.Popis jednotlivých nálezů přinášíme v doslovném přepisu z deníku Václava Čtrnácta (Čtrnáct 1930a):

1. strana zápisu o Předenicích:Předenice28/8. 1930. Na poli Na Barborce majitele p. Jana HajšmanaPozn. autorů: následuje skica rozmístění jednotlivých objektů na lokalitě – viz obr. 8.

2. strana zápisu:Od vých. V. mohyla (od cesty 73.10 Předenice 28/VIII.1) Od sev. bodu k J = 2.23 – 30, k V = 0.36 a 0.22 m = dva 3 větší střepyOd S k J = 2.60 – 3.30, na V = 0.30, k Z = 0.30 = kameny na povrchu pod ornicí.Od S k J = 2.90, k V = 0.80 = 2 střepyOd S k J = 3.70, k V = 0.75 m – 1.20a od S k J = 3.55, k V = 1.25 – 0.80 střepy. Vše pod ornicí as 0.10 –0.20 m.Od S k J 1.50 m, k V = 0.30 – 0.503- velké střepy (1 ze dna obrácen vzhůru zlomek velké nádoby ze dna___________________I.) Od S k J = 1.55 m, k Z – 0.35 – 0.50 – střepy z těla nád., k J 1.70 k Z = 0.66 – 78, zlomek nádobky kanelovmezi ním a střepy z těla zlomek s uchem a menší střepy - k J = 2. - - 2.20 m, k Z 0.40 – 55

3. strana zápisu:Pozn. autorů: následuje skica – viz obr. 12.

4. strana zápisu:střepy drobnější.2)II) Od S k J = 2.25 – 2.30, k V 0.15 – 0.30 střepyz těla nádobyMezi skupinami I) a II) kůstky u střepů 3 ze skup.I. = mezi střepy1 a 3 ve skupině I nalezeny zlomky z lebky.III. Od S k J = 2.80 – 2.90 , k V 0.80 – 2.85 –2.95, k V 0.80 – 0.40 dvě skup. střepů téměřspojenéIV. Od S k J = 3.50 – 3.70 – 3.70 – 3.80, k V =1.25 – 0.75 střepy rozložené téměř v obdélníku.Všecky skupinky mají směr přibližně V Z(úchylka na Z as 50° mezi 40 – 50°V. Od S k J = 2.60 – 2.70, k Z 1.- – 0,70 střepy1) = 2 z baňaté nádobky2) = 2 menší střípky (z téže?)

5. strana zápisu:VI. Od S k J = 2.30 – 2.35, k Z = 1.30, skupinkadrob. střepů3)VII. Od S k J = 1.60 k Z = 1.55 – 1.60 zlomek nádoby, hlouběji k Z 1 – střep a zlomky kůstek.VIII. Od S k J 2.- - 2.10, k Z = 0.55 – 0.70 skupinka střepů z osudí a soudku ?)._____Od S k J = 2.50 k Z = 2. –

Obr. 12. Předenice – Barborka. Vlevo pravděpodobný náčrtekvýzkumu „čtvrté mohyly od západu“ ze zápisníku V. Čtrnácta(počítačově upraveno kvůli lepšímu kontrastu). Vpravo týžobrázek se zvýrazněnou osou a nálezy.

- 13 -

Kameny – S k J = 5. – k Z = 0.40IX. Od S k J = 1.40 m, k Z = 1.- – 1.10 m.“ S k J = 1.70. k Z 0.90 – 1.05. střepy z osudí.6. strana zápisu:Předenice 1930 15/- 16/IXII mohyla od Vých (I od SJ.)Od J k S = 14.80 - 15 m.- k O. - - 1. - = popelovitá vrstva ve hloubce as 0,30 pod ornicí. As ve 13. – metrech odJižního bodu na cestě nalezeny p. Hajšmanem střepy. Mohyla rozrušena.Mohyla I. od V, II. od severní cesty (17.80 m vzdálené) as v 15.ti V 15.ti metrech as od cesty dvě skupinkystřepů ve směru Z – V, západní větší). V 16.- metrech od cesty (J) = a 1.- m k Z = zlomečky kostí)Ostatní rozrušeno; (část byla již vykopána p. Hajšmanem)7. strana zápisu:Pozn. autorů: nesouvisí s Předenicemi, jde o popis naleziště středověkých střepů v blízkých Netunicích.8. strana zápisu:Předenice 17 - 18/IX. 30III mohyla od Vých (od cesty 60.- m.)1) Od J (cesty) k S = 61. m, k Z = 2.30 – 3.- m severní řada střepů (úzká2) Od J k S = 60-40 60 60.40; k Z = 2.10 – 3.25 = druhá řada ze 2 skup. a nádoby přes střed nádoby na západě.3) Od J k S = 60.- m, k Z = 2.30 – 3.80 = třetí skupina řada střepů ze čtyř skupin4) Od J k S = 59.50, k Z = 2.40 – 50 skupinka střepů ostatní na západě rozrušeno!5) Od J k S = 59.20, k Z = 2.50 – 60 skupinka střepů6) Od J k S = 58.60 k Z = 2.80 – 90 = skupinka9. strana zápisu:Pozn. autorů: poslední stránka, vztahující se k výzkumu na Barborce, obsahuje nákres rozložení nálezů – viz obr. 10.

Rozbor výzkumu z roku 1930Jak je vidět z předchozího, v originálním zápisníku existují záznamy pouze o výzkumu čtyř hrobů. Zcela chybí

zápis o „mohyle“ s nejbohatšími nálezy (bronzová spona a závěsky, kamenné drtidlo, zlomky tuhy, zlatá kulička,amforovitá zásobnice atd.). Zápisky jsou navíc velmi zmatené a je problém se v nich vyznat.

Zajímavým poznatkem je, že Václav Čtrnáct zkoumané hroby nijak nečísloval. Římské číslice v jeho zápiscíchznačí jen pořadí od zvolených světových stran. Toto označení někteří další autoři, zmiňující se o nálezech z Předenic,považovali za číslo mohyly (např. Böhm 1937, s. 169 a 172; Bouzek 1958, s. 549). Při pročítání dochovanédokumentace však zjistíme, že první byla zkoumána „mohyla“, označená „od vých. V.“ (28. srpna), kdežto objektyI., II. a III. byly zkoumány až 15.–16. září.

Ze zápisů také vyplývá, že si V. Čtrnáct občas pletl světové strany. Poloha lokality, kdy cesta od Předenic stoupásměrem k lesu a příchozí z ní dobře přehlédne celou „Barborku“, svádí k orientaci mapy tímto směrem – tedyk jihu. Pokud došlo při zaměřování nálezů k záměně severu s jihem, analogicky se změnil také směr západ-východ.Objekty, zaměřované podle popisu postupně od východního okraje pole, byly ve skutečnosti zaměřovány od okrajezápadního.

K zápiskům o výzkumu „mohyl“ je přiloženpřekreslovaný náčrtek rozmístění jednotlivýchobjektů. V. Čtrnáct jej původně orientoval tak, jakna Barborku přišel, tedy čelem k lesu, do kopce,k jihu. Na jižním (horním) okraji oraného polebyla mezi polem a ovocným sadem vyměřena jenněkolik let před výzkumem zcela rovná mez (vizobr. 14). Právě od styku této meze s okrajem lesabyly jednotlivé naorané situace zaměřovány. Narozhraní meze a sadu zřejmě vedla i cesta, kterouV. Čtrnáct při popisu výzkumu první mohyly uvádíjako „severní cestu“, jindy už jen jako „cestu“.Až při výzkumu ve dnech 15.–16.9. si zřejměuvědomil správnou orientaci vůči světovýmstranám a tomu přizpůsobil i zápis. Když pak počase pročítal svoje poznámky, pokusil se překreslitterénní náčrtek, čímž ale situaci se světovýmistranami ještě více znepřehlednil (viz obr. 8).

Obr. 8. Nákres polohy zkoumaných „mohyl“ z Předenic-Barborky v zápisníku V. Čtrnácta. Méně zřetelná původníverze byla kreslena tužkou.

- 14 -

Při vlastním měření V. Čtrnáct zřejmě vedl přibližným středem každé koncentrace nálezů kolmici k cestě anejspíše si tuto osu v terénu vyznačil pásmem, či jiným měřidlem. Od osy pak zaměřoval jednotlivé nálezy.

Pokusme se nyní zrekonstruovat polohu jednotlivých zkoumaných situací a nálezů v nich zjištěných:„První mohyla od západu“ měla svůj střed přibližně 18 m severně od meze-cesty. Tento objekt byl zároveň

druhým v pořadí směrem od jihu. Od západního okraje pole byl vzdálen 48,5 m. Zhruba 15 m od cesty bylynalezeny dvě skupinky střepů rozvlečených orbou ve směru Z-V. Drobné zlomky kostí byly zjištěny 16 m severněod cesty, přibližně 1 m od pomyslné osy. Zbytek byl rozrušen, část údajně vykopal už před výzkumem p. Hajšman.Ze zlomkové keramiky, uložené dnes v Západočeském muzeu v Plzni, nelze podle dochovaných popisů k tomutoprozkoumanému hrobu spolehlivě přiřadit žádné nálezy.

„Druhá mohyla od západu“ byla podle plánku vzdálena od cesty 13 m a od západního okraje pole 61,2 m.Jednalo se zároveň o nejjižnější (nejvýše ve svahu položený) zkoumaný objekt. Podle zápisu o výzkumu bylav „mohyle“ asi 30 cm pod ornicí nalezena popelovitá vrstva, zbytek byl rozrušen. Asi 13 m od „jižního bodu“ nalezlp. Hajšman, údajně přímo na cestě, spíše však na okraji pole u sadu, střepy.

Jako nálezy z mohyly II. jsou v současnosti v ZČM označeny střepy inv. č. 20.822-20.824 (omleté střepy špatněvypálené nádoby s ven vytaženým okrajem, silnostěnný kus dna, omleté páskové ucho atd.) a inv. č. 20.826 (množstvívětších, převážně atypických střepů z větší nádoby, včetně tří velkých kusů ze dna). U části z těchto zlomků má všakjít podle doprovodné kartičky o nálezy z 30.8.1930, což nesouhlasí se záznamy ve Čtrnáctově deníku.

„Třetí mohyla od západu“ ležela zhruba 60 metrů (severně) od cesty. Od západního okraje pole byla vzdálenapřibližně 90 metrů. Veškeré nálezy byly zjištěny na západní straně od vytyčené středové osy a byly rozvlečeny vesměru V-Z, tedy ve směru tehdejší orby. Nic bližšího bohužel o těchto převážně střepových nálezech nevíme.Pokusili jsme se podle popisu polohy střepů zrekonstruovat původní nálezovou situaci (viz obr. 9).

V zápisníku V. Čtrnácta je mezi popisy výzkumu na Barborce také stránka s hrubým náčrtem jakési nálezovésituace (viz obr. 10). Není popsáno, o jaký objekt se jedná, ale podle srovnání s námi rekonstruovaným plánkem jdeevidentně o „třetí mohylu od západu“.

Z této „mohyly“ je v ZČM Plzeň deponována menší amforovitá zásobnice s ven vytaženým, uvnitř hráněnýmokrajem, zdobeným na vnější hraně šikmými vrypy (inv. č. 14.668) a torzo patrně další amfory (inv. č. 14.669). Zestřepového materiálu je možno tomuto hrobu přiřadit skupinu 26 zlomků, z nichž některé nesou stopy tuhování čijednoduché ryté výzdoby (inv. č. 20.820). Díky tužkou připsané poznámce na některých zlomcích (III., 1.) můžemeuvažovat, že jde o zlomky ze skupiny 1 (viz obr. 9 a 10).

Obr. 9. Předenice – Barborka. Pokus o rekonstrukcinálezové situace ve „třetí mohyle od západu“. Šipkyoznačují pravděpodobný posun jednotlivých skupinnálezů orbou.

Obr. 10. Předenice – Barborka. List ze zápisníku V.Čtrnácta z roku 1930 s nákresem nálezové situace„třetí mohyly od západu“.

- 15 -

„Čtvrtá mohyla od západu“ není na první pohled v zápiscích blíže popsána. Na již uvedeném plánku (obr. 8),je tento hrob zakreslen ve vzdálenosti 73,6 m od cesty a 114,3 metru od lesa. Když se podíváme podrobněji nazápisky, zjistíme, že velmi podobnou polohu měla mít pátá „mohyla“ (73,1 m od cesty). Podle Čtrnáctova plánkuvšak žádný jiný objekt takto daleko od cesty nebyl. Jde tedy o další chybu, kdy byl výzkum „čtvrté mohyly odzápadu“ do zápisníku omylem zapsán jako výzkum mohyly páté.

Z tohoto výzkumu se zachovala nejpodrobnější dokumentace. Podle zápisků jsme se opět pokusili vytvořitmodel nálezové situace (viz obr. 11). Zdá se, že hrob byl jako jediný odkrýván po vrstvách. Nálezy, popsané souborněpod arabskou číslicí 1, byly zřejmě nalezeny buď přímo na povrchu, nebo mělce v ornici.

Ostatní nálezy, označené římskými číslicemi I. až IX., byly nejspíše zjištěny ve větší hloubce. Vyplývá toz jejich polohy, neboť některé jsou určeny svými souřadnicemi do naprosto stejných míst jako část nálezů, popsanýchpod arabskou číslicí 1. Ve skutečnosti ležely však zřejmě pod nimi. Tento způsob odkryvu by naznačoval, že objektmohl být ještě v terénu patrný.

I u tohoto objektu existuje originální nákres nálezové situace. Skica ze zápisníku V. Čtrnácta je ale velmivybledlá a dosti úsporně řešená. Celá „mohyla“ je nakreslena na pouhých 4 čtverečních centimetrech (viz obr. 12).Nákres zřejmě zachycuje rozložení nálezů v horní vrstvě, protože eviduje pouze skupiny střepů, v popisu souhrnněoznačované arabskou číslicí 1 (chybí jen skupina 1.f).

Jak je vidět z popisu nálezové situace, objekt byl v době výzkumu sice poměrně čerstvě, ale zato masivněponičen. Ani jedna z nádob neměla už svůj původní tvar. Skupinky střepů byly rozvlečeny jednak ve směru Z-V(směr orby a vláčení), jednak ležely v různých vrstvách posunuty po úhlopříčce SZ-JV vždy zhruba o 0,5–1 m.Tento posun střepů byl způsoben asi obracením půdy radlicemi pluhu vždy šikmo vpravo ve směru orby. Je možné,že právě rozptyl po úhlopříčce měl na mysli V. Čtrnáct, když popisoval směr rozvlečení střepů slovy „úchylka naZ mezi 40–50°“.

Čtrnáctův popis výzkumu neukazuje na masivní využití kamene. Předpokládáme, že většina zejména velkýchbalvanů již mohla být kdysi před výzkumem vyorána a z pole odvezena. Zajímavá je skupina kamenů, označenájako 1.b. Podle popisu V. Čtrnácta byly nalezeny na povrchu pole, hned pod ornicí. Tyto kameny leží opět na známéúhlopříčce SZ-JV, přibližně 1 m od skupiny střepů VIII.a. (osudí a soudek). Vyvstává otázka, zda původně nekrylypřímo tyto nádoby. Jestli měla mohyla původně kamenný věnec, jeho jediným pozůstatkem v době výzkumu mohlybýt kameny VIII.b. a VIII.c.

V depozitáři ZČM Plzeň jsou nálezy popsány jako pocházející z mohyly V., případně „z nejzápadnější mohyly“.Jedná se zejména o dvouuchý prstovaný hrnec (inv. č. 14.666), větší část široké mísy s rytou výzdobou a páskovýmuchem pod okrajem (inv. č. 10.074) a etážovitou nádobu staršího typu s ještě víceméně svislým hrdlem, bez výzdoby(inv. č. 14.667). Z drobnějšíhodochovaného materiálu je tomutohrobu připisováno několik skupinstřepů:Inv. č. 10.067 – silnější střepy, jedense stopami kanelování, označenojako „skupina VI.“.Inv. č. 10.068 – pět silnostěnných,velmi omletých zlomků, označenýchjako „VII. skupina“.

Obr. 11. Předenice – Barborka.Pokus o rekonstrukci rozložení nálezůve „čtvrté mohyle od západu“ podlezápisků V. Čtrnácta. Pomocná písmena(a-f) Václav Čtrnáct nepoužil, dodalijsme je pro větší přehlednost.

- 16 -

Inv. č. 10.069 - 10 zlomků silnostěnné, velmi špatně vypálené nádoby, atypické, jen 1 zlomek dna. Označeno jako„nejsevernější skupina“.Inv. č. 10.070 – zlomečky spálených kostí, označené jako „skupina II“.Inv. č. 10.071 – omleté střepy, některé se stopy kanelování, označeno jako „III. skupina“.Inv. č. 10.072 – tenčí až vysloveně tenkostěnné zlomky, špatně vypálené a omleté, z nádoby původně zdobenékanelováním a tuhováním. Označeno jako „skupina IV“.Inv. č. 10.074 – zlomky z velké mísy, vně zdobené rytím. Jeden zlomek okraje nese stopy vnitřního tuhování.Označeno jako „IV. skupina“.

„Pátá mohyla od západu“ byla, jak jsme již zjistili, v zápiscích zaměněna se čtvrtou. O skutečném výzkumupáté „mohyly“ se ze zápisníku V. Čtrnácta nedozvíme zhola nic. Právě v ní bylo však zřejmě zjištěno nejvícemilodarů, které publikoval J. Böhm jakožto nálezy z mohyly IV. (Böhm 1937, s. 169 a 172).

Jednou z pohřebních nádob, nejspíše přímo popelnicí, byla velká baňatá zásobnice, nalezená již bez hrdla. Zestupně jejího zachování a z poznámky na kartičce z lístkového katalogu V. Čtrnácta („ ...pohřby některé jakoby podúrovní ...“) můžeme usuzovat, že právě tato zásobnice byla částečně zapuštěna pod původní úroveň povrchu.O případných dalších nádobách nemáme zprávy. Poněkud nezvyklým hrobovým přídavkem je kamenný „drtič“.Z bronzových milodarů byly zjištěny zlomky spony se dvěma spirálovými terčíky, dále kruhový plíšek, popsanýjako „knoflík s dvěma uraženými oušky“, jeden kompletní závěsek a dvě kolečka ze zatočeného bronzového drátu(zřejmě z jiného, rozlomeného závěsku). V. Čtrnáct ve svých poznámkách kromě toho uvádí kuličku z ryzího zlataa zlomky tuhy. Drtidlo popisuje jako hranaté, křemencové (Čtrnáct 1930b, viz obr. 13).

Podle Čtrnáctova náčrtku (obr. 8) ležel pátý objekt zhruba 41 metrů jižně od cesty. Od západního okraje polebyl podle téhož nákresu vzdálen přibližně 150 metrů. Nacházel se tedy, podobně jako objekt čtvrtý, již za východníhranicí parcely č. 189/2. Absence jakékoliv dokumentace o výzkumu svádí k domněnce, že „mohylu“ neprokopal V.Čtrnáct, ale spíše nálezce V. Hajšman. Pokud tomu tam skutečně bylo, mohla být kopána dlouho před Čtrnáctovýmvýzkumem. Její umístění v terénním plánku považujeme pouze za přibližné.

Pravděpodobně jediná pohřební nádoba (zásobnice) i její předpokládané zahloubení pod úroveň terénu svádí kespekulaci, zda se skutečně jednalo o mohylu, nebo o plochý hrob. Tato zásobnice je uložena v depozitáři odd.prehistorie ZČM Plzeň pod inv. č. 14.662 (označena jakožto nález z mohyly 4). Oproti vyobrazení v díle J. Böhma

je v současnosti nádoba kompletněrekonstruována, tedy včetně hrdla a okraje.V depozitáři je dále uloženo tzv.„křemencové drtidlo“, inv. č. 14.747. Veskutečnosti se jedná o čtyřboký brousek,vyrobený z jemnozrnného pískovce. Stopypo broušení či spíše ostření nástrojů jsouna záměrně zploštělých stěnách dobřepatrné. Zároveň byl ale artefakt nepochybněvyužit opravdu jako drtidlo nebo tlouk. Jehospodní strana nese jasné stopy po úderech.Z dalších nálezů jsou „mohyle 4“přisuzovány už jen zlomky spálených kostí,uložené pod inv. č. 14.665/a. Nalezenébronzy a zlatá kulička nebyly autory tohotopříspěvku revidovány, neboť jsou uloženyodděleně od keramického materiálu.

Kromě výše uvedených nálezů jev depozitáři odd. prehistorie ZČM Plzeňuloženo množství dalšího střepovéhomateriálu z výzkumu V. Čtrnácta naBarborce. Nelze jej však s určitostí přiřaditke konkrétním nálezovým koncentracím.Jedná se o inventární čísla 10.073, 20.402-20.408, 20.410-20.437, 20.439-20.445,20.820-20.821, 20.825 a 20.827-20.829.Zajímavými a dosud nepublikovanýminálezy jsou například miniaturní nádobkainv. č. 20.828 nebo zlomky zdobené rytýmitrojúhelníky inv. č. 20.430/1-3.

Obr. 13. Předenice – Barborka. Nálezy, pocházející pravděpodobněz „páté mohyly od západu“ (převzato z: Böhm 1937, s. 169).

- 17 -

Další zprávy a písemnosti o lokalitě:A) Na Barborce, podobně jako na sousedním

Jalovém vršku, sbíral pravěkou keramiku v roce 1962netunický učitel J. Novák. Dozvídáme se o tom z mapky,uložené dnes v kartotéce odd. prehistorie Západočeskéhomuzea v Plzni (viz obr. 15). Také Novákovy sběry jsouuloženy v ZČM pod inventárním číslem P 20.819. Jednáse o šestnáct, převážně větších střepů. Soubor obsahujedva ven vytažené okraje, jeden střep pochází ze dna většínádoby a jedno podhrdlí bylo zvnějšku původnětuhované.

B) V některé literatuře (např. Šaldová 1968, s. 325;táž 1971, s. 70) se v poloze označené „Předenice-Barborka“ setkáváme kromě milavečských mohyl ještěse zahloubeným halštatským žárovým hrobem. Jedná sevšak o chybnou lokalizaci, neboť jde o již zmíněný hrob,vykopaný v roce 1927 na parcele č. 414/6 při silnici doČižic, tedy zhruba 1300 m SSZ od Barborky.

Povrchový průzkum lokalityZjištěno několik výrazných koncentrací keramiky, rozvlečená keramika byla zaznamenána téměř po celé plošepole, s výjimkou nejvýše položených jižních partií.Nález: Celkem zaměřeno 901 bodů, z toho 841 zlomků keramiky, 12 hrudek vypálené hlíny, 1 kámen (brousek?),5 konvexních vyvýšenin a 42 velkých kamenů.Datace: Naprostá většina nalezených střepů (832 ks) patří pravěké keramice. Většina datovatelných pravěkýchzlomků ukazuje na mladší dobu bronzovou (viz obr. 19). Ojedinělý zlomek náleží nynické kultuře pozdní dobybronzové, 5 atypických zlomků pochází nejspíše z raného středověku, 3 jsou vrcholně středověké, 1 zlomek novověkédlaždice.Zaměření: 055:245; 100:235; 116:190 a 085:190. Nejhustší kumulace střepů zhruba v okolí bodu 090:217.Uložení: ZČM Plzeň, inv. č. P 81.631-652.Nadmořská výška: 376 až 430 m.

Obr. 14. Předenice – Barborka. Pokus o zakreslení přibližné polohy „mohyl“, zkoumaných v roce 1930 (podleterénního náčrtu V. Čtrnácta), do leteckého snímku z roku 1956 (zdroj: http://kontaminace.cenia.cz).

Obr. 15. Nákres sběrů J. Nováka z Netunic na Barborcea Jalovém vršku, orientován k jihu (kartotéka odd.prehistorie ZČM Plzeň, složka Předenice PJ).

- 18 -

Interpretace výsledkůPři trasování lesů v blízkém okolí Barborky nebyla zaregistrována žádná terénní nerovnost, kterou by bylo možnopovažovat za mohylu. Na vlastním rozlehlém poli bylo sice zjištěno několik nepříliš nápadných konvexních útvarů,většina z nich je však zřejmě přírodního původu a jedná se o pouhé terénní vlny. Pouze jediný objekt, nacházející sepřímo u cípu lesa, přibližně 840 m JJV od kaple v Předenicích, o průměru cca 12 metrů a výšce do 30 cm, by mohlbýt pozůstatkem pohřební mohyly (viz obr. 19). Při východním okraji zmíněné vyvýšeniny bylo zjištěno a zaměřenoněkolik větších pravěkých střepů s čerstvými lomy.

Jelikož byly některé hroby v roce 1930 prokopány a nálezy z nich vybrány, měla by se jejich původní poloha připorovnání s GPS zaměřením projevit ve formě prázdných míst mezi hustějšími koncentracemi. Maximálně je možnopředpokládat, že na místě prokopaných „mohyl“ může být nalezeno několik omletých střípků, které se tam mohlydostat splachem z případných výše ležících situací. Když přesadíme graf zaměřených nálezů přes mapkupředpokládané polohy prozkoumaných mohyl, zjistíme zajímavé skutečnosti (viz obr. 17):„První mohyla od západu“: Samotné místo vykopávek V. Čtrnácta je v současnosti téměř bez nálezů. Nalezeny bylyjen dva střepy s omletými lomy.

Obr. 16. Předenice – Barborka. Projekce GPSzaměření jednotlivých nálezů do překreslenémapy bývalého pozemkového katastru. Bodys prázdným středem znázorňují výskytkeramiky s čerstvými lomy.

Obr. 17. Předenice– Barborka. Výřezz GPS zaměřenínalezené keramikyve vztahuk předpokládanépoloze „mohyl“,prozkoumanýchV. Čtrnáctemv roce 1930.

- 19 -

„Druhá mohyla od západu“: Kromě ojedinělých zlomků byla na východní a jihovýchodní straně od prozkoumanésituace zaměřena linie střepů, protažená ve směru současné orby (sever-jih). Dva nalezené zlomky mají čerstvé lomy.Je možno předpokládat, že se v těchto místech nacházel další objekt. U popisu výzkumu této „mohyly“ jsme se setkalis poznámkou, že 13 m od ní nalezl V. Hajšman přímo na cestě střepy. Zaměřené střepy tuto lokalizaci podporují. Až dosloučení pozemků byl tento objekt kryt povrchem cesty či sadu a ničen začal být až v době kolektivizace.„Třetí mohyla od západu“: Prázdné místo je poměrně nápadné. V těsném severním sousedství se však podařilozjistit výraznou linii rozvlečených omletých střepů. Na jih se rozkládají dvě velmi výrazné koncentrace ještě nepřílišrozvlečených nálezů, indikující patrně umístění dalších dvou hrobů.„Čtvrtá mohyla od západu“: Nacházíme zde překvapivě jednu z nejhustějších koncentrací pravěké keramiky. Namístě byla totiž v druhé polovině 20. století provedena meliorace. Trasu hlavního sběrače jasně vyznačuje výraználinie nálezů, pokračujících jižním směrem na bývalý zamokřený pozemek č. 187/2. Nalezené střepy jsou povětšinouvelké a mají často ostré lomy, což dokládá jejich nedlouhý pobyt v ornici. Některé nálezy mají spíše sídlištnícharakter. Množství nálezů ukazuje, že čtvrtá „mohyla“ ležela nejspíše v těsné blízkosti dalších, hlouběji umístěnýchsituací, jejichž obsah vynesly na povrch až meliorační práce. Je třeba připomenout, že koncentrace nálezů se nacházelatéměř na cestě a pokud část výbavy hrobu zasahovala přímo pod cestu, nemusely být vyzvednuty všechny nálezy.„Pátá mohyla od západu“: Při průmětu do GPS zaměření se označení místa výzkumu dostalo východně od výraznýchkoncentrací keramiky.

GPS zaměření nálezů na Barborce však ukázalo, že zlomky pravěké keramiky se zdaleka neomezují jen nabývalý pozemek s číslem 189/2. Pokus o interpretaci této skutečnosti je uveden v následujícím textu a na obrázku č.18. Vzhledem k tomu, že od výzkumu Václava Čtrnácta uplynulo přes 80 let a celou tu dobu byla lokalita orána,nálezy střepů s ostrými lomy překvapují. Je možno s velkou pravděpodobností předpokládat, že pocházejí z hloubějiuložených situací – ať již ze zahloubených hrobů nebo ze sídlištních jam.

Kumulace č. 1 v severozápadním rohu Barborky (viz obr. 18) je velmi nevýrazná a je tvořena jak pravěkými,tak raně středověkými zlomky. Většina zde nalezených střepů má lomy silně omleté, což dokládá jejich dlouhodobývýskyt v ornici. Raně středověké zlomky mohou souviset se středohradištním sídlištěm, zjištěným na sousednísběrové ploše č. 3 – Na Zlemankách. U pravěké keramiky platí v podstatě totéž, s mnohem menší pravděpodobnostíse může jednat o splach ze svahu Barborky.

Poměrně výrazná kumulace střepů na bývalé parcele č. 167 (kumulace č. 2) je zajímavá z toho důvodu, že v níbyl nalezen jednoznačně určitelný zlomek z pozdně bronzové nádoby. Střep pochází patrně z misky s hráněnýmesovitým okrajem, zdobené žlábky a obrvením. Okraj je bohužel uražen, zlomek byl původně oboustranně tuhován(tab. 7 :5). Nález naznačuje, že na Barborce kromě milavečských hrobů mohou existovat i objekty, patřící následujícípozdně bronzové nynické kultuře. V koncentraci byl také nalezen přepálený keramický zlomek.

Volnější kumulace keramiky, označené čísly 3 a 4 nejspíše představují pozůstatky dalších hrobů, jejichž početuž není možno odhadnout. Zlomky keramiky s ostrými lomy byly nalezeny pouze v kumulaci č. 4, v místě, které senachází na východním okraji jediné zřetelné mohylovité vyvýšeniny.

Rozvlečenou kumulaci č. 5 jsme již probrali v souvislosti se Čtrnáctovým výzkumem „čtvrté mohyly od západu“.Pod číslem 6 se skrývá výrazná koncentrace keramiky zjištěná a zaměřená na východním okraji bývalé parcely č.189/2. Podle GPS zaměření není vyloučeno, že jde dokonce o dva samostatné objekty. Číslem 7 jsou označeny dvěnepříliš nápadné skupiny keramiky, rozvlečené na ose JZ-SV. Na JV okraji vyznačené kumulace se může nacházetještě jeden naoraný objekt.

Kumulace s čísly 8, 9, 10 a 11 jsou jak svou téměř liniovou polohou na ose S-J, tak také nahuštěním nálezů užna první pohled velmi odlišné od ostatních zaměřených skupin střepů. K nim je pravděpodobně možno přičíst ještěkoncentraci č. 5 a s jistou dávkou opatrnosti i nálezy č. 6, vysunuté poněkud stranou. Jak už jsme si ukázali, dostalyse tyto nálezy zřejmě k povrchu až ve druhé polovině 20. století, při provádění meliorace na Barborce. Mohlo sejednat např. o zahloubené hroby, které v době výzkumu V. Čtrnácta ještě nebyly naorávány.

Zmíněné kumulace nálezů jsou však umístěny přímo v bývalém prameništi, což vyvolává pochybnost, zda jelze interpretovat jako další část milavečského pohřebiště. Může jít i o nevelké sídliště (ovšem v extrémní poloze –severní svah se sklonem cca 10%), na které hroby přímo navazují. Tuto teorii by ovšem bylo nutné ověřitarcheologickou sondáží. V celé mohutné koncentraci se mezi stovkami keramických zlomků podařilo nalézt pouzejedinou hrudku vypálené hlíny. Bohužel nemá zachovaný povrch s případnými otisky dřevěné konstrukce, takženelze rozpoznat, jestli se skutečně jedná o mazanici. Kusy vypálené hlíny se občas nacházejí i v milavečskýchmohylách (např. Rybová – Šaldová 1958, s. 378, 383), kde pravděpodobně souvisejí s pohřebním rituálem. Nalezenbyl však také zlomek z přepálené nádoby (kumulace 8). Blízké sousedství hrobů a kulturních jam by umožňovalouspokojivě vysvětlit jak nezvyklé množství nalezené keramiky, její spíše sídlištní charakter, tak i některé netypickénálezy (např. kamenné „drtidlo“).

Velmi roztroušený výskyt keramiky, označený jako skupina č. 12 dovoluje pouze zběžnou představu o zhrubatřech nálezových situacích, z nichž u východní i západní již není možné určit původní umístění. Pouze prostřednířada střepů, z nichž některé mají opět čerstvé lomy, poměrně jasně ukazuje umístění původního objektu na jižnímokraji rozvlečené řady střepů. Další dvě, méně výrazné kumulace, byly zjištěny na bývalé parcele č. 176, již vevýchodní polovině Barborky (č. 13 a 14 na obr. 18).

- 20 -

Kromě rozvlečených střepů byly zjištěny dvě výrazné kumulace pravěké keramiky ještě na parcele č. 182(polohy č. 15 a 16 na obr. 18). Obě jsou v současné době velmi narušovány orbou, jak dokládá výskyt střepůs ostrými lomy. V koncentraci č. 16 byly mimo to nalezeny dva přepálené zlomky, evokující opět spíše sídlištnícharakter tohoto naorávaného objektu.

Nevýrazný výskyt pravěké keramiky v polohách s čísly 17 a 18 je na obr. 18 zakroužkován proto, že se nacházejíve vyšších partiích svahu. Střepy se na toto místo nemohly dostat z níže položených situací ani vlivem orby, anisplachem či erozí. Pravděpodobně jsou tyto omleté a roztroušené střípky poslední stopou po dalších, již zcelazničených podpovrchových objektech.

Vzhledem ke způsobu průzkumu lokality (trasování ve směru V-Z v rozestupech po 5-10 m) je velmi zajímavézachycení dlouhé linie omletých střepů, rozmístěných zhruba po spádnici na bývalých parcelách č. 171 a 172/3.V tomto případě nejde o dávno rozorané objekty. Všechny zjištěné střepy, rozvlečené na vzdálenost zhruba 300 m,s velkou pravděpodobností pocházejí z nejhustších koncentrací pravěké keramiky v bývalé mokřině p. č. 187 a domísta svého nálezu byly splaveny. Při větších deštích se totiž právě v těchto místech dělají erozní stružky, odvádějícípřebytečnou vodu (na obr. 18 naznačeno vlnovkou).

Na obou protáhlých částech polohy „Barborka“, oddělených navzájem křovinatou mezí, byly také v dubnu2007 po hlubší orbě zjištěny a zaměřeny nezvykle velké kameny, které by mohly pocházet z rozoraných mohylovýchvěnců. Vzhledem k poměrně masivnímu výskytu drobnějšího kamení na lokalitě byly GPS přístrojem zaměřeny jenty balvany, jejichž největší rozměr přesáhl 30 cm. Tyto velké kameny jsou převážně z místních spilitů, výjimečněbyla nalezena žula a pískovec.-Podle výsledků GPS zaměření se velké balvany vyskytují v několika skupinách.První oblast jejich výskytu se nachází při samém jižním (horním) okraji pole. Tyto kameny nemají s nálezy pravěkékeramiky nic společného. Na pole se dostaly zřejmě přioráním kamenitého okraje pole u lesa. (viz obr. 19).

Zajímavější je výrazná kumulace balvanů na SZ okraji mohutné střepové koncentrace číslo 5 (srovnej obr. 18 a19). V těchto místech byla při terénních průzkumech zaregistrována nevelká skvrna, probarvená drobnými uhlíky aobsahující nepatrné zlomky spálených kostí. Je zde možno předpokládat silně poničený či zcela zničený hrob,původně s kamenným krytem či věncem z větších kamenů. Další dva hroby s kamennou konstrukcí je možnopředpokládat od kumulace č. 5 směrem po spádnici, kde bylo zaměřeno celkem 8 balvanů ve dvou koncentracích.Severnější z těchto dvou koncentrací je již značně rozvlečena po svahu. Bohužel nelze vyloučit, že některé kamenyse na povrch dostaly až při výkopech meliorace a s mladobronzovými hroby nemusejí mít souvislost.

Nepočetná skupina větších kamenů se nachází roztroušena v kumulacích keramiky č. 2, 3 a 4 u západního

Obr. 18. Předenice – Barborka. Pokus orekonstrukci jednotlivých kumulací nálezů,zjištěných GPS zaměřováním, v průmětudo překreslené mapy bývaléhopozemkového katastru.

- 21 -

výběžku lesa. Zde mohoutaké vyorané kameny s většípravděpodobností pocházetz hrobových konstrukcí.

Roztroušené balvanybez zřetelné spojitosti sestřepovými koncentracemise nacházejí jednak nazápadním okraji bývaléparcely č. 189/2, jednaktaké na několika místechve východní polovině Bar-borky. Jediným náznakemmožné provázanosti jsoudva balvany, zaměřenév nevýrazné koncentraci č.17 (srovnej obr. 18 a 19).

Pokud připustíme, ževšechny zjištěné koncen-trace pravěké keramiky jsoupohřebního rázu, je možnépodle GPS zaměřeníuvažovat o zhruba 25-30hrobech. K tomu musíme připočítat oněch 5 prozkoumaných „mohyl“ z roku 1930. Kolik objektů není v současnédobě naoráváno a kolik jich už bylo v minulosti zničeno, nevíme. Předpokládáme, že na lokalitě existovaly jakmohyly s pohřby na úrovni, tak hroby bez mohylových příkrovů se zahloubenými pohřebními nádobami. Naprostávětšina typické keramiky ze starších vykopávek i z našich sběrů ukazuje na mladší dobu bronzovou. Zlomky keramiky,typické pro milavečskou kulturu, byly zjištěny v koncentracích číslo 4-6 a 8-16 (viz obr. 18 a 19). Několik dalšíchtypických zlomků bylo roztroušeno také mimo výrazné koncentrace (viz obr. 19).

Mezi určitelnými zlomky převažují okraje větších nádob, převážně ven vyhnuté či vodorovně vytažené a nahraně často zdobené řadou prstových důlků (tab. 6:1,3,5,9,10; tab. 7:7). Jeden masivní okraj velké zásobnice je navnitřní straně dvakrát hráněný (tab. 6:7). Ojediněle se vyskytne okraj s hranou zdobenou šikmými nehtovými vrypy(tab. 7:3). Zastoupeny jsou také okrajové zlomky z nádob s téměř válcovitým hrdlem, evokující pokračování tradicamforovitých nádob mohylové kultury střední doby bronzové (tab. 6:4,8). Početné jsou doklady plastické výzdobyve formě prsty promačkávaných pásek, umístěných převážně na rozhraní hrdla a těla nádoby (tab. 5:1-4). Doloženoje svislé i vodorovné prstování (tab. 6:7; tab. 7:2) a vnitřní výzdoba dna pomocí širokých koncentrických žlábků(tab. 7:6). Existenci jemnějšího zboží dokládají zlomky okrajů misek či koflíků (tab. 5:8,9; tab. 6:6) a nečetné střepyse stopami jednoduché ryté výzdoby (tab. 5:5,6). Podobně byla zdobena i hrubší keramika (tab. 7:1,4). Výjimečněse vyskytne masivní páskové ucho (tab. 5:7). Na šesti zlomcích se zachovaly stopy po tuhování povrchu, čtyři střepybyly přepálené.

Pouze jediný ze všech v současnosti naorávaných objektů můžeme přiřadit pozdně bronzové nynické kultuře(obr. 18: 2). Mohou jí však patřit i některé další koncentrace, ve kterých nebyly dosud nalezeny jednoznačnědatovatelné střepy. Pokud se jednalo o hrob či hroby, pak k nim nepochybně náleží protilehlé výšinné sídliště natemeni sběrové plochy č. 3 – Na Zlemankách (viz obr. 6).

Sídliště, příslušející k milavečskému pohřebišti, můžeme teoreticky také hledat v některé z výrazných kumulacíkeramiky na sběrové ploše č. 3 – Na Zlemankách (viz obr. 5 a 6). Menší sídliště však mohlo být i přímo na Barborce.

Celkový poměr keramických zlomků s tloušťkou stěny větší než 1 cm je totiž na Barborce přes 30 %, což přirelativně slušné zachovalosti nalezené keramiky překvapuje. Přitom bereme v úvahu zvyk vkládat do hrobů kromějemnějšího keramického zboží také velké zásobnice. Jak ještě uvidíme, na sousedním Jalovém vršku je podílsilnostěnných střepů podstatně nižší. To je nelogické, protože tato lokalita je oproti Barborce mnohem více poničenaorbou a tudíž by zde měla být tenkostěnná složka výrazněji redukována. Masivním výskytem zlomků silnostěnnýchnádob se Barborka blíží spíše sídlištním polohám. Například koncentrace č. 1 v poloze Na Zlemankách, která jes velkou pravděpodobností převážně sídlištního rázu, má zastoupení silnostěnných střepů 33 %. Také zcela průkaznésídliště ze střední a mladší doby bronzové na protějším břehu Úhlavy v poloze pod Tlustou horou vykazuje podobnoustatistiku (sběry autorů – nepublikováno, NZ 2006/77 a 2008/07). Tato lokalita byla povrchově zkoumána stejnoumetodou jako naleziště na k.ú Předenice. Podíl silnostěnných zlomků zde dosahuje 32 % z celkových 641 ks. Tatočísla spolu s výskytem několika přepálených střepů nás vedou k předpokladu, že kromě nezvratně prokázané pohřebníaktivity musíme na Barborce počítat také s možností aktivit sídelních. Bez archeologického výzkumu o tom alenelze rozhodnout.

Obr. 19. Předenice – Barborka. Graf s vyznačením výskytu střepů, datovatelnýchdo období kultur milavečské (BMi) a nynické (BNy). Dále je zde zaměřenapoloha větších kamenů a konvexních útvarů na lokalitě.

- 22 -

Tab. 5. Předenice-Barborka. V

ýběr nálezů. Kresba M

. Pustay.Tab. 6. Předenice-B

arborka. Výběr nálezů. K

resba M. Pustay.

- 23 -

Tab.

7. P

řede

nice

-Bar

bork

a. V

ýběr

nál

ezů.

Kre

sba

M. P

usta

y.

Tab. 8. Předenice – Jalový vršek. Výběr nálezů. Kresba R. Trnka.

- 24 -

Sběrová plocha č. 5: Jalový vršek

Přibližný střed této poslední sběrové plochy se nachází zhruba 900 m JV od středu Předenic. Jedná se o téměřtrojúhelníkové pole nad pravým břehem sledované vodoteče, na severovýchodě ohraničené polní cestou, vedoucíz východního okraje Předenic na křižovatku polních a lesních cest západně od osady Mrtol. Scelené pole v tétopodobě zahrnuje nejen samotnou polohu „Vršek“ či „Jalový vršek“, ale při vodoteči také část pozemků, zvaných„Na Zlemankách“.

Starší zprávy o lokalitěA) První zmínka o archeologických nálezech „Na Vršku“ pochází opět ze zápisníku plzeňského archeologa

V. Čtrnácta ze dne 17. 5. 1927 (Čtrnáct 1927a). Bohužel je dosti nekonkrétní. V. Čtrnáct se o nálezech „Na Vršku“a na nedaleké „Barborce“ dozvěděl jaksi mimochodem, když prováděl výzkum v Předenicích na parcele č. 414/6(viz kapitola o nálezech na Barborce): „Na vršku“ snad mohyly, dále veliké popel. vrstvy o průměrů 8–10 m.

Pomístní názvy „Vršek“, „Jalový vršek“, pole „Mrtol“ či „Malá Barborka“ se užívají jako synonyma pro táhlénávrší, nacházející se přibližně 500 m západním směrem od osady Mrtol, zejména pak pro jeho výše položenou částs nadmořskou výškou kolem 435–450 m. Jalový vršek je bohužel na novějších mapách 1:10 000 označen zcelachybně, totiž pomístním názvem „Barborka“. Skutečná poloha „Barborka“, jak už jsme si ukázali, se však nacházío dalších zhruba 500 m dále k západu.

B) Také další zpráva pochází z roku 1927. V plzeňském deníku Nová Doba vyšel nepodepsaný článek s názvem„Předhistorický výzkum na Plzeňsku“, jehož autorem byl snad opět V. Čtrnáct a z něhož vyjímáme (důležitá pasážvyznačena tučně):

Dne 17. května prozkoumáno nově objevené naleziště v Předenicích na upozornění p. Frant. Synáče. Nalezen tuna staveništi p. Aug. Kohouta žárový pohřeb s pěknou keramikou hallštattskou (asi 500-300 let před Kristem). Napoli p. Václava Hajšmana na Barborce čís. kat. 46 a na poli p. Vojt. Šilhánka na vršku zjištěny zbytky mohylz mladší doby bronzové. (b.a. 1927)

Zmínka o mohylách na Barborce se týká předchozí lokality, katastrální číslo je však uvedeno chybné. Jedná setotiž o číslo domu (viz sběrová plocha č. 4: Barborka). Nás však nyní zajímá závěrečná část sdělení o nálezech naJalovém vršku, kde Václav Čtrnáct píše přímo o mohylách. Bohužel nevíme, zda bylo toto zjištění něčím podloženo.Podle shodného data se jedná opět o již výše popsané nálezy milavečských střepů a snad i o vizuální prohlídkumísta, nejspíše provedenou právě V. Čtrnáctem (viz bod A).

C) Jinou zmínku o zdejších nálezech najdeme v dopise pana učitele J. Nováka z Netunic, který je adresovándalšímu z plzeňských archeologů, Antonínu Benešovi. Dopis pochází z roku 1962, kdy právě A. Beneš prokopalv areálu zemědělského družstva na k. ú. Netunice několik kulturních jam ze střední doby bronzové a středověku(Beneš 1965). J. Novák se pod dojmem těchto vykopávek vydal na sběry po okolních polích a zřejmě se takévyptával sousedů, jestli nenašli něco zajímavého. Jalového vršku (ve smyslu dnešního sceleného pole, tedy našísběrové plochy č. 5) se z tohoto dopisu týkají tři zmínky. V dopise je vždy na prvním místě uvedeno parcelní číslo,které si J. Novák vždy pečlivě poznamenal. Potom následuje jméno a adresa majitele pozemku (před scelením dodružstevních lánů), dále traťové označení a konečně stručný popis nálezů či zajímavých objektů. Pro větší přehlednostje v našem textu vybraná část dopisu převedena do tabulky. Přesný slovosled a dělení řádek jsou v tabulce zachoványpodle originálu (Novák 1962):

Zajímavá je zmínka o tom, že k dopisu byla přiložena mapa. Ve složce Předenice v kartotéce ZČM skutečněexistuje mapka, na které jsou zakroužkovány polohy s čísly 228 a 222/2, tedy dvě ze tří poloh, uvedených i v dopise(viz obr. 20).

Jiný nákres, zachycující schematicky místa sběrů J. Nováka jsme si představili už u předchozí sběrové plochy(viz obr. 15). Nálezy pana učitele jsou uloženy v ZČM Plzeň pod inventárním číslem P 20.818. Jde o pouhých osmvelmi malých a omletých střípků. S výjimkou jednoho zlomku, nesoucího výzdobu ve formě promačkávané plasticképásky, jsou všechny ostatní atypické.

- 25 -

D) Nepříliš jasná je další zmínka,převzatá opět z deníku V. Čtrnácta(Čtrnáct 1930a). Zápis zní takto:Předenice 18/IX. 30Na poli č. K. p. Josefa Hajšmanaz Mrtole kulturní vrstva halštat. Zvláštěve jihových. části. Učiněn tu pokusv prostoru as 30 m2. Sneseno sem z vrchuhojně uhlí dřevěného, zvlášť na místechas 15 m od cesty při východní hranicipole, vedoucí od S k J.

Jak je vidno, V. Čtrnáct si sicetentokrát vynechal místo na katastrálníčíslo pozemku, to již ale nedoplnil.

Na kartičce z lístkového kataloguV. Čtrnácta, týkající se sousední polohyna Barborce, je bez bližších údajůnelogicky připsána poznámka:„Josefovo vršek 221“ (Čtrnáct b.d). Číslopozemku i jméno vlastníka, kterým byl Josef Hajšman, odpovídá jedné z parcel na Jalovém vršku (viz obr. 22).Můžeme tedy předpokládat, že právě zde byla zjištěna ona „kulturní vrstva halštatská“, zmíněná v předchozí citaci.

Je třeba dodat, že na parcele č. 221 ani v jejím okolí se nám během průzkumu nepodařilo zjistit výskyt halštatskékeramiky. Předpokládáme proto, že v popisu jde jen o zestručněné pojmenování atypické keramiky mladšíhozemědělského pravěku, často v dobových dokumentech uváděné jako „knovíz-halštat“. V depozitáři odd. prehistorieZČM Plzeň je uloženo celkem 51 střepů (inv. č. 20.438), u kterých nacházíme poznámku: „Předenice 1930, 18.9.,Vrch za lesem k Mrtoli. Sběr“. Nepochybně se jedná o nálezy Václava Čtrnácta z Jalového vršku. Převážně jdeo atypickou keramiku, část zlomků nese stopy tuhování povrchu.

E) Autorům se během jedné z přednášek pro veřejnost přihlásil také pan Windšedl, původem z Netunic. Podlevlastních slov sbíral před lety zlomky pravěké keramiky na Jalovém vršku. Nálezy však nebyly odevzdány odbornýminstitucím a dnes jsou nezvěstné.

F) Podle informace současného majitele části pozemků na Jalovém vršku i Barborce, Tomáše Haišmana, vnukaJana Hajšmana, uvedeného v tabulce na str. 24, se v nejvyšší části Jalového vršku nacházela kdysi „pískovna“, vekteré byly údajně nalézány „různé staré střepy a snad i kovové předměty“. Místo bývalé pískovny nelze dnes v terénuspolehlivě identifikovat, nálezy jsou nezvěstné.

G) V tzv. „Dolejší Myti“, tedy v mokřině u malého rybníčku mezi Jalovým vrškem a Barborkou, byly kdysiv minulosti nalézány koňské podkovy. Lidová tradice sem klade jakési vojenské ležení. Místo přibližně udávajísouřadnice 112:214. Větrná smršť v lednu roku 2007 asi 150 m JV odtud vyvrátila z kořenů množství starých smrků.Ve vývratech však nebyla nalezena sebemenší stopa lidské přítomnosti.

Povrchový průzkum lokalityOpakované sběry přinesly poznatkyo několika výraznějších koncentracíchnálezů.Nález: Celkem 179 zlomků pravěkékeramiky, 2 hrudky vypálené hlíny.Datace: Pravěk (milavečská kulturamladší doby bronzové).Zaměření: 135:233; 130:226; 140:220a 144:223 (nejhustší koncentrace nálezůna bývalé parcele č. 228).Uložení: ZČM Plzeň, inv. č. P 81.624-630.Nadmořská výška: 398 až 450 m.Poznámky k průzkumu: Na bývaléparcele číslo 228 (viz obr. 22) bylpotvrzen nejhustší výskyt pravěkékeramiky. Jednotlivé nálezy střepů,zaměřené ručním GPS přístrojem, zdevypovídají nejméně o čtyřech

Obr. 20. Předenice – Jalový vršek. Část mapky z kartotéky odd.prehistorie ZČM Plzeň (zvýrazněno). Pravděpodobně jde o mapuJ. Nováka z roku 1962.

Obr. 21. Předenice – Jalový vršek. Graf GPS zaměření jednotlivých nálezůs vyznačením hustších koncentrací v průmětu do mapy ZM 22-11-12.

- 26 -

koncentracích, nejspíše rozoraných hrobech (viz obr. 21 – čísla 3, 4, 5, 6). Dle popisu J. Nováka je zde možnépředpokládat nejméně jednu mohylu (kdesi na západním konci pole č. 228). Tento objekt, patrný ještě v roce 1962,již dnes v terénu není možné vizuálně identifikovat. Pokud připustíme, že jedna ze zaměřených kumulací keramikypochází z tohoto rozoraného hrobu, popisu J. Nováka nejlépe odpovídá kumulace č. 3, která se podle GPS zaměřenínachází v samotném západním rohu bývalé parcely č. 228 (srovnej obr. 21 a 22).

Nálezy pravěké keramiky v okolí parcely č. 228 přesahují okraje sběrové plochy č. 5 východním aseverovýchodním směrem, přes polní cestu vedoucí z Jalového vršku do Předenic (p. č. 690/1). Tato oblast je všakjiž mimo povodí sledované vodoteče. Při průzkumech Jalového vršku zde navíc vždy byly poměrně špatné sběrovépodmínky (vzrostlé obilí, ozimá řepka). Proto bylo nalezeno jen několik roztroušených zlomků, ze kterých nelzeprozatím vyvozovat závěry o pokračování pohřebiště tímto směrem. Výrazněji se jeví pouze poloha 7 (viz obr. č. 21).

Pokud správně rozumíme dopisu J. Nováka, byly na parcele č. 222/2 (sousedící na JZ s parcelou č. 228) takénalezeny zlomky pravěké keramiky. Zde se však žádné nálezy objevit nepodařilo. Zjištěné kumulace střepů, označenéčísly 1 a 2, se již nacházejí na vzdálenějších parcelách č. 217, 218 a 221 (srovnej obr. 21 a 22).

Na bývalých parcelách 191/1 a 191/2 (dole u potoka), kde J. Novák uvádí „mohylovité vyvýšeniny“, bylyprozatím nalezeny pouhé dva pravěké keramické zlomky. Byla zde zaregistrována vyvýšenina, která by mohla býtpozůstatkem pohřební mohyly. Stejně dobře se však může jednat jen o terénní vlnu. Další dva pravěké střepypocházejí ze sousední – jižněji položené – parcely č. 191/3. Vzhledem k jejich omletým lomovým plochám a poměrněvelmi příkrému svahu se však na toto místo nejspíše dostaly splachem z nějaké výše ležící koncentrace.Další J. Novákem uváděná poloha, dřívější pastvina – nyní les s parcelním číslem 222/3, byla dvakrát zběžně trasována.Zmiňovaný „obětní stůl“ nalezen nebyl. Nejvyšší místo v lesíku obepíná dodnes dobře patrná schodovitá mez, kterásnad mohla být Novákem za „obětní stůl“ považována. Vzhledem k údajnému výskytu popele však šlo spíše o jinýútvar, snad staré milířiště, částečně zahloubené do svahu, s navršenou přední částí.

,Naopak potvrzen byl výskyt tmavé skvrny v ornici. Má přibližně tvar kruhu, zasahuje na parcely č. 214/2, 217a 218 a zřejmě díky mnohaletému rozorávání je její průměr větší, než V. Čtrnáctem udávaných 8-10 m. Opět senabízí vysvětlení v podobě rozoraného milířiště. Keramické nálezy byly zjištěny pouze na okrajích skvrny a taproto s pravěkými hroby patrně nijak nesouvisí.

Obr. 22. Předenice –Jalový vršek. Průmětnálezů do překreslenémapy bývaléhopozemkového katastru vsiPředenice kolem roku1930 (zdroj: Katastrálníúřad v Přešticích).

- 27 -

Kromě výše uvedených nálezů byla při povrchových průzkumech nově zjištěna pravěká keramika také v SZčásti sceleného pole, ve stráni nad původní cestou k. č. 689 (dnes dochována ve formě meze), na parcelách č. 195,199 a 200 (viz obr. 21, polohy č. 8 a 9). Typické střepy odtud, stejně jako vůbec z celé plochy č. 5, ukazují prozatímvýhradně na milavečskou kulturu mladší doby bronzové. Nově zjištěná poloha pravděpodobně souvisí s pravěkýminálezy, zaměřenými v JV rohu sběrové plochy č. 3 – „Na Zlemankách“ (viz obr. 23).

Nálezy z Jalového vršku jsou oproti nálezům z ostatních sběrových ploch výrazně více poškozeny orbou. Jenvzácně byly při sběrech registrovány střepy s ostrými lomy. Nejvíce jich obsahovaly nálezové koncentrace č. 2 a 5(viz obr. 21). Na většině plochy této exponované lokality je vyoráno i skalní podloží. Je možno předpokládat, ženaděje na zachování zahloubených objektů je mizivá. Lokalita je dnes evidentně ve stadiu, kdy poslední zbytkypůvodních situací přecházejí v důsledku zemědělské činnosti do ornice a zde rychle zanikají.

Mezi určitelnými nálezy opět dominují vodorovně vytažené či ven vyhnuté okraje větších nádob a zlomkys promačkávanými páskami (viz tab. 8). Stopy ryté výzdoby nebo tuhování nebyly na hůře zachovaném materiáluzjištěny vůbec. Stejně tak nebyly zaregistrovány přepálené zlomky. O výrazném poničení naleziště vypovídá istatistika. Při posuzování stavu lomových ploch bylo do kategorie omletých zařazeno přes 38 % nálezů (pro srovnání– na Barborce je to jen 26 %). Ještě výrazněji vypovídají údaje o fragmentarizaci nalezených keramických zlomků.Do kategorií drobných a menších střepů bylo na Jalovém vršku zařazeno 60,2 % pravěkých střepů, na Barborce jen49 %. Kategorie středně velkých střepů je vyrovnanější (Jalový vrch 35 %, Barborka 37 %). Mezi většími a velkýmizlomky pak Barborka výrazně vede (Jalový vrch 5 %, Barborka téměř 14 %). K použité metodice posuzování stavulomových ploch a velikostí střepů více viz Hajšman – Řezáč – Sokol – Trnka 2009, s. 59-60.

Pouze necelých 17 % nalezených střepů mělo sílu stěny větší než 1 cm. Jak už jsme viděli, na Barborce je topřes 30 %. Ani ze starších nálezů, ani z našeho výzkumu lokality nepochází žádný přímý a nezpochybnitelný důkazpohřebních aktivit. Přesto na základě výše naznačeného můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat, že sejedná skutečně o pohřebiště, nikoli například o výšinné sídliště jako v poloze Na Zlemankách. Nález pouhých dvouhrudek nedokonale vypálené hlíny je proto nejspíše možno spojit také s pohřebními aktivitami.

Pro srovnání uveďme ještě statistické srovnání s výzkumem dvou dalších lokalit. Jde o pravděpodobnoumladobronzovou nekropoli na k.ú. Netunice (polohy U Sloupku a Háj – Hajšman – Trnka 2008) a středo- amladobronzové pohřebiště v Plzni (Trnka – Metlička 2008). Obě lokality byly povrchově zkoumány stejnou metodou,

Obr. 23. Rozložení všech zaměřených nálezů ve sledované oblasti v průmětu do mapy ZM 22-11-12.

- 28 -

jako v Předenicích. Na lokalitě v Plzni byla pohřební aktivita následně drobným výzkumem pracovníků ZČM Plzeňprokázána.

Podíl silnostěnných střepů v nálezovém fondu z povrchových sběrů činí v blízkých Netunicích cca 21 % (z 264posuzovaných zlomků), což rámcově odpovídá lokalitě Předenice-Jalový vrch. V Plzni jde však o pouhých 6 %z celkového množství 460 posuzovaných zlomků. Obě lokality jsou orbou silně poničeny, výzkumem v Plzni alebyly prokázány části původních situací zachované in situ. To je zřejmě jeden z důvodů, proč zde byl v ornici zjištěnvýrazně vyšší podíl zlomků jemnějšího keramického zboží s tloušťkou stěny do 0,6 cm (41,5 % oproti 20,6 % naJalovém vršku a 16,6 % v Netunicích). Rozdíl je ale zřejmě ještě zvýrazněn využíváním jiných druhů keramickýchnádob a pravděpodobně i přítomností hrobů středobronzové mohylové kultury. Zatímco v okolí Předenic a Netunicnacházíme často na pohřebištích zlomky velkých mladobronzových zásobnic, na lokalitě v Plzni jich bylo zjištěnopři řádově srovnatelném celkovém množství nálezů výrazně méně. Využívány byly zřejmě častěji jiné druhy nádob– z výzkumu je doložen velký okřín. Úvaha nad tím, zda tato skutečnost souvisí spíše s chronologií nebo s krajovýmiodlišnostmi v pohřebním ritu, už však přesahuje zaměření této práce.

Nástin vývoje osídlení ve sledované oblasti a nejbližším okolíNečetnou štípanou industrii z polohy Na Zlemankách prozatím není možné s určitostí kulturně zařadit. Vzhledem

k absenci keramických nálezů z mladší či pozdní doby kamenné předpokládáme spíše mezolitické nebo pozdněpaleolitické stáří. Také charakter polohy zcela odpovídá lokalitám, vyhledávaným lovecko-sběračskými komunitamiv těchto dvou obdobích a v poslední době hojně dokumentovaným např. v jižních Čechách nebo na Klatovsku(Vencl a kol. 2006, Eigner 2010). Protože podrobný povrchový průzkum vytipovaných lokalit loveckého pravěkuv této části Plzeňského kraje teprve začíná, analogických nálezů v blízkém okolí je prozatím poskrovnu. V současnostije nejbližší známou lokalitou poloha „U Skalky“, nacházející se na katastru sousedních Snopoušov (nepublikováno– NZ 2011/19). Zde bylo v roce 2011 nalezeno J. Eignerem, M. Řezáčem a R. Trnkou prozatím 7 kusů štípanéindustrie. V tomto malém souboru jsou podle makroskopického určení na rozdíl od předenické lokality výraznějizastoupeny bavorské kropenaté rohovce (4 ks). Po jednom kusu pak spadá na šedomodrý křemen, jemnozrnnýkrystalický křemenec a SGS. Na svahu kopce Holý Zlín, na k. ú. Krasavce, nalezl kolega M. Řezáč v závěru roku2011 ojedinělý kousek štípané industrie ze značně eolizovaného bavorského pruhovaného rohovce (osobní sděleníM. Řezáče). Pod stejným kopcem nalezl kolega K. Machulda z Příchovic okolo roku 2002 artefakt z bíle patinovanéhorohovce či pazourku (z autopsie – nepublikováno).

V neolitu je v severním sousedství sledované oblasti poměrně hustě osídlena vlastní Plzeňská pánev, stejně jakona severozápadě až jihozápadě okolí Přeštic, Chlumčan a Dobřan. Přímo z povodí sledované vodoteče prozatímprůkazné nálezy nejsou evidovány, v blízkém okolí je však nalézáme. V roce 1928 byly při stavbě silnice z Lišic doSnopoušov odkryty v terénním zářezu kulturní jámy s mladobronzovou keramikou. Mezi nálezy se vyskytl i okrajneolitické kulovité nádoby. Soubor je uložen v ZČM Plzeň pod inv. č. 20335-20341 (nepublikováno). V roce 2006nedaleko odtud nalezli autoři tohoto příspěvku týlní část vrtané kamenné sekery, opět v doprovodu střepůmladobronzové keramiky (Hajšman – Řezáč – Sokol – Trnka 2009, obr. 51 na str. 93, NZ 2006/74, 2008/08). Nálezyjsou uloženy v ZČM Plzeň, v odd. prehistorie – zlomek sekery inv. č. P 81.913, keramika inv. č. P 81.901-912.Z katastrálního území Snopoušovy, SV od vrchu Zlín, pochází extrémně velký vrtaný sekeromlat a ojedinělý nálezštípané industrie. Sekeromlat byl nalezen pracovníky JZD Dolní Lukavice po orbě v roce 1987 a uložen je v ZČMPlzeň pod inv. č. P 28.930 (Baštová 1989). Větší úštěp ze severočeského křemence typu Skršín nalezli autoři vestejné poloze v roce 2007 (nepublikováno – NZ 2007/06).

Také na katastru Lišic, kdesi po pravé straně polní cesty na Hradčany, byl za první republiky nalezen vrtanýkamenný sekeromlat. Uložen je dnes v muzeu v Blovicích pod inv. č. 465, př. č. 430/75 (nepublikováno). Nálezyštípané i broušené kamenné industrie a zejména pak nález okraje neolitické nádobky v milavečské kulturní jámě(viz výše) nás opravňují k předpokladu, že kdesi v okolí Předenic, Snopoušov a Lišic se může nacházet dosudneobjevené neolitické sídliště.

Z eneolitu – a to hned z jeho nejstarší fáze – pochází kamenná sekerka, nalezená v roce 2007 u Netunic panemVáclavem Kosnarem (Kosnar – Metlička 2010). Uložena je v ZČM Plzeň pod inventárním číslem P 82.494. Nálezyz mladších fází eneolitu, patřících například chamské kultuře, se dosud v bližším okolí zjistit nepodařilo.

Také stopy osídlení ze starší doby bronzové nebyly u Předenic, stejně jako na celém území Plzeňského kraje,dosud identifikovány. Podle dvou nalezených T-okrajů však již na přelomu starší a střední doby bronzové mohlo býtzaloženo rozsáhlé sídliště v trati „Pod Farou“, rozkládající se na k. ú. Nebílovy a zasahující i na k. ú. sousedníchNetunic. Početnější nálezy odtud však patří až rozvinuté mohylové kultuře střední doby bronzové a největší množstvínálezů ukazuje na mladobronzovou milavečskou kulturu (Hajšman – Trnka 2008). Dalším dokladem osídlení oblastive střední době bronzové je střep z nádoby, zdobené žebříčkovým ornamentem, nalezený na sběrové ploše č. 3v Předenicích – Na Zlemankách. Větší sídliště bylo v nedávné době zjištěno na protějším břehu Úhlavy (k. ú.Snopoušovy). Také zde se setkáváme se stopami středobronzového osídlení, i když převážná část nálezů opět patříaž následujícímu období (Hajšman – Řezáč – Sokol – Trnka 2009, obr. 27 na str. 57 – jako celek nepublikováno).

- 29 -

V mladší době bronzové došlo k výraznému zahuštění osídlení. Rozsáhlá sídliště a pohřebiště jsou doplněnamnožstvím menších lokalit s nálezy mladobronzové keramiky, u kterých prozatím jen na základě povrchovýchsběrů není možné prokázat sídelní, pohřební či jinou funkci. Přímo na katastru Předenic se jedná o nekropole naJalovém vršku a na Barborce. Prozatím bez určení funkce zůstává velká kumulace milavečské keramiky v bývalémokřině na Barborce, několik koncentrací nálezů v poloze Na Zlemankách a nečetné milavečské střepy, zjištěnév JZ rohu pole na Jalovém Vršku. Pokud bychom uvažovali o možnosti, že všechny zjištěné koncentracemladobronzové keramiky v povodí sledované vodoteče pocházejí z rozoraných hrobů, jednalo by se o jedinou,velmi rozsáhlou nekropoli.

Soudobé sídliště na protějším břehu Úhlavy bylo uvedeno už v souvislosti se středobronzovými nálezy(nepublikováno: NZ 2006/77, 2008/07). Zhruba 400 m SZ směrem od tohoto sídliště, na kraji lesa – již na k. ú.Robčice – byly v roce 2006 zjištěny dvě prozatím blíže nedatované mohyly (Trnka – Metlička 2010; NZ 2006/53).Také rozsáhlé sídliště ze střední a mladší doby bronzové na k. ú. Nebílovy a Netunice zde již bylo zmíněno.Pravděpodobně další sídliště je možno očekávat na levém břehu Úhlavy, severně od silnice Lišice-Předenice, mezipotokem a odbočkou na Snopoušovy. Zřejmě právě v těchto místech byly vykopány milavečské kulturní jámy přistavbě silnice z Lišic do Snopoušov v roce 1928 (viz výše). Ve stejné poloze, jen o několik metrů výše ve svahu, jižna k. ú. Snopoušovy, prozkoumalo ZČM v roce 1993 část plochého žárového pohřebiště s hroby, datovatelnýmijednak do mladší doby bronzové, jednak do HaC a HaD (Metlička 1993). Sousedství mladobronzového sídliště apohřebiště je zde zřejmě velmi těsné. Podobně tomu mohlo být i v případě naší sběrové plochy č. 4 na Barborce, jakjsme si již ukázali.

Roztroušené milavečské střepy se nacházejí také na táhlém návrší západně od poslední jmenované polohy, zapotokem směrem k Lišicím, a to v délce cca 500 m (k. ú. Lišice – nepublikováno: NZ 2006/56, 2007/04). Několikvýraznějších koncentrací mladobronzové keramiky bylo autory zjištěno také na k. ú. Netunice na temeni a svazíchvrchu Hájek (kóta 477) a v poloze „U Sloupku“. Zde se zřejmě jedná spíše o pohřebiště (Hajšman – Trnka 2008, NZ2006/51 a 2008/15).

Nově byly povrchovým průzkumem zjištěny doklady o osídlení sledované oblasti také v pozdní době bronzové.Přítomnost keramických zlomků z nádob, náležejících nynické kultuře, byla zaregistrována na sběrové ploše č. 3 –Na Zlemankách (výšinné sídliště?) a na ploše č. 4 – Na Barborce (hrob?).

Halštatské mohylové kultuře náleží prozatím ojedinělý hrob, prozkoumaný pracovníky ZČM Plzeň v roce 1993na k. ú. Snopoušovy.

Obr. 24. Rozložení nálezů a lokalit, zjištěných či potvrzených autory v širším okolí Předenic. Průmět do mapy22-11.

- 30 -

Při stejném výzkumu byl zjištěn také jeden hrob, datovaný do HaD (Metlička 1993). Do pozdní doby halštatskéje datován i hrob se čtyřmi nádobami, kopaný V. Čtrnáctem v roce 1927 v Předenicích na parcele č. 414/6 (Čtrnáct1927a; Šaldová 1968, s. 325; táž 1971, s. 70). Nejistá je zmínka V. Čtrnácta z roku 1930 o „kulturní vrstvě halštatské“kdesi na poli Josefa Hajšmana (Čtrnáct 1930a). Jak už jsme si ukázali, jednalo se zřejmě o pozemky na Jalovémvršku na k. ú. Předenice a šlo spíše o mladobronzové nálezy. Nejnovější průzkum autorů však prokázal výskytpozdně halštatské keramiky na předpokládaném výšinném sídlišti na sběrové ploše č. 3 – Na Zlemankách.

Z doby laténské, římské a z doby stěhování národů ve sledované oblasti prokazatelné nálezy prozatím nejsouevidovány.

Na sběrové ploše č. 3 – Na Zlemankách byl autory nově zjištěn výskyt raně středověké keramiky, datovanépředběžně do střední doby hradištní (Trnka – Hajšman – Metlička 2010). Díky GPS zaměřování se ukázalo, že raněstředověké zlomky se koncentrují na nevelké ploše jižního svahu na pravém břehu sledované vodoteče. Předpokládáme,že zde existovalo malé sídliště o 1-2 zemědělských usedlostech. O něco mladší je střep, zdobený hřebenovou vlnicí,zjištěný při GPS zaměřování nálezů z polohy „Pod Farou“ na k. ú. Nebílovy. Další nálezy z této polohy jsou však ažz 12.-13. století a určují nám zřejmě polohu zaniklé vsi Prusiny (Beneš 1965, s. 62; Hajšman – Trnka 2008).

Závěr

Cílem tohoto příspěvku bylo na příkladu malé vytyčené oblasti, povodí drobné vodoteče, poukázat na dosudsilně podceňované výpovědní možnosti povrchových sběrů. Použitá metodika zaměřování nálezů pomocí GPS všakmusí být doplněna o archivní výzkum, studium starých mapových děl a spolupráci s pamětníky. Teprve po využitívšech takto získaných poznatků je možné se pokusit o rekonstrukci vývoje osídlení v dané oblasti a pochopeníproměn krajiny i samotných archeologických lokalit v důsledku lidské činnosti.

Výzkum potvrdil výrazné využití zkoumané oblasti v mladší době bronzové (milavečská kultura), přičemžbylo zjištěno hned několik nových lokalit. V této souvislosti byl učiněn pokus o rekonstrukci vykopávek VáclavaČtrnácta na lokalitě „Barborka“ v roce 1930. Zcela nově byly přineseny důkazy o stopách lidské přítomnosti v doběkamenné (pozdní paleolit nebo mezolit), ve střední a pozdní době bronzové, v pozdní době halštatské a v ranémstředověku.

Apel

Nebuďme k historii lhostejní!! Při archeologických akcích neustále narážíme na nesmyslný strach a nedůvěru karcheologům. Jen ve zde popisované oblasti proběhne každoročně hned několik neohlášených výkopů a stejné je tov celé republice. Tyto výkopy probíhají i v nejcennějších místech, kde je možné archeologické nálezy s jistotoupředpokládat (např. v historických středech obcí). Zbytečně tím přicházíme o množství nenahraditelných informacío místní historii.

Pověry o zdržování staveb, obřích nákladech na výzkum a miliónových pokutách se drží v povědomí lidís neuvěřitelnou vytrvalostí. Není dobré v tomhle ohledu věřit senzacechtivým televizním či novinovým zprávám.Pro soukromé stavby nesouvisející s podnikáním stále platí, že náklady hradí archeologická organizace, která výzkumprovádí. Někdy navíc není výzkumu ani zapotřebí. Často stačí jen takzvaný dohled. To znamená, že se archeologpodle dohody přijede jednou za čas podívat a zdokumentovat případné nálezy.

Proč to tak zdůrazňujeme? Je třeba si uvědomit, že cokoli je dnes neodborně vykopáno a zahozeno, to jenenávratně jako historický pramen ztraceno. Nikdy už o tom žádný článek nevyjde. Přirovnali bychom to k vytrženémulistu ze zajímavé knihy, který zpřetrhá souvislosti a znehodnotí celé čtení.

Pokud tedy hodláte provádět zemní práce, nebo už jste narazili na nějaký archeologický nález (střepy, kosti,uhlíky, vypálená hlína, různě zbarvené vrstvy, železo, bronz, kámen, mince atd.), zavolejte příslušné archeology.V případě problémů, nebo pokud potřebujete radu z oblasti archeologie, můžete napsat na e-mail dobrovolnicképoradenské služby Západočeské pobočky České archeologické společnosti:Zpcpobocka.CAS@seznam.cz

Na něj se ozvěte také v případě, že byste rádi pomohli s probíhajícími archeologickými průzkumy nebo pokudmáte informace o starších a dnes už třeba zapomenutých nálezech. Rádi vysvětlíme metodiku průzkumů i způsobzpracování nalezeného materiálu.

Jakékoli zveřejnění archeologických lokalit v současné době vyvolává zvýšený zájem hledačů, vybavenýchdetektory kovů. Neděláme si iluze, že v případě tohoto článku tomu bude jinak. Je nám také jasné, že minimálněněkolik kovových artefaktů z předenických lokalit už bylo detektoráři vyzdviženo. Zejména jde o polohu na Barborce,která je známa již od 30. let 20. století.

Výše popsané lokality se však nacházejí na polích a jsou evidentně výrazně ničeny zemědělskou činností.

- 31 -

Případné kovové artefakty se proto vyskytují už spíše v ornici – tedy v druhotném uložení. Je i v zájmu archeologie,aby byly vyzvednuty dříve, než se působením orby a povětrnostních vlivů zcela rozpadnou. Důrazně však žádámehledače – a to nejen v okolí Předenic – aby vždy své nálezy zaměřovali, nejlépe s pomocí GPS, a dávali o nich vědět.Každý nález, okradený o přesné nálezové okolnosti, se totiž stává možná sice zajímavým, ale z historického hlediskatéměř bezcenným předmětem. V případě zájmu odborných institucí by pak měli hledači své nálezy buď odevzdat domuzea, nebo je alespoň zapůjčit k dokumentaci. Za zcela nepřípustné považujeme zasahování do případnýchneporušených vrstev v podorničí, či kopání v mohylách. K problematice volného detektoringu, rozpoznáváníarcheologických lokalit, zaznamenávání nálezových okolností atd. viz Hajšman – Řezáč – Sokol – Trnka 2009.

PoděkováníAutoři děkují Janu Eignerovi, Tomáši Haišmanovi, Vladimíru Karlovi, Václavu Kosnarovi, Josefu Keslovi,

Michalu Pustayovi, Milanu Řezáčovi, a Haně Thomasové.Zvláštní poděkování patří Milanu Metličkovi ze Západočeského muzea v Plzni za konzultace, odbornou pomoc

s datováním nálezů a za svolení k použití archivních materiálů odd. prehistorie ZČM.

Literatura

b. a. 1927: Předhistorický výzkum na Plzeňsku. Nová Doba, deník Čsl. soc. dem. strany dělnické v župě plzeňské,ze dne 2. července.BAŠTOVÁ, D. 1989: Snopoušovy, o. Dolní Lukavice, okr. Plzeň-jih, Výzkumy v Čechách 1986–87, 179.BENEŠ, A. 1965: Netunice – příklad sídliště mohylové kultury na Plzeňsku, Archeologické studijní materiály 2,61–66.BÖHM, J. 1937: Základy hallstattské periody v Čechách, Obzor praehistorický 10, 172, obr. 87.BOUZEK, J. 1958: Etážovité nádoby v jižních Čechách a v sousedních oblastech, Archeologické rozhledy 10,548–574.ČTRNÁCT, V. 1927a: Zápisník z roku 1927, uloženo v odd. prehistorie ZČM Plzeň.ČTRNÁCT, V. 1927b: Zprávy o činnosti. Strojopis z kartotéky odd. prehistorie ZČM Plzeň, složka Předenice PJ,č.j. 225/83.ČTRNÁCT, V. 1930a: Zápisník z roku 1930, uloženo v odd. prehistorie ZČM Plzeň.ČTRNÁCT, V. 1930b: Zprávy o činnosti. Strojopis z kartotéky odd. prehistorie ZČM Plzeň, složka Předenice PJ,č.j. 226/83.ČTRNÁCT, V. 1964: Plzeňsko v pravěku, Minulostí západočeského kraje 3, 208–226.ČTRNÁCT, V. b. d.: Kartička z lístkového katalogu V Čtrnácta. Uloženo v kartotéce odd. prehistorie ZČM Plzeň,složka Předenice PJ.EIGNER, J. 2010: Předneolitické osídlení v povodí horní a střední Úhlavy v kontextu okolních regionů (bakalářskápráce).HAJŠMAN, J. 2006: Morová epidemie v prusinské farnosti roku 1680, Jižní Plzeňsko 4, 53–61.HAJŠMAN, J. 2010: Tvrz Hrádek v Lišicích. Dějiny staveb 2009, 107–122.HAJŠMAN, J. – ŘEZÁČ, M. – SOKOL, P. – TRNKA, R. 2009: Příručka amatérského archeologa.HAJŠMAN, J. - TRNKA, R. 2008: Pravěké a středověké osídlení v okolí kostela sv. Jakuba Většího na Prusinách.Sborník Západočeského muzea v Plzni 19, 155–169.KAREL, T. – FOUD, K. 2000: Jižní Plzeňsko II. Historicko-turistický průvodce (č. 13).KESL, J. 1892: Pamětní kniha Netunic a Prusin (rukopis).KOSNAR, V. – METLIČKA, M. 2010: Netunice, okr. Plzeň-jih, Výzkumy v Čechách 2007, 164.KUNA, M. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie.KVĚTOŇ, V. – VOŽENÍLEK, V. 2011: Klimatické oblasti Česka: klasifikace podle Quitta za období 1961–2000.METLIČKA, M. 1993: Hlášení Západočeského muzea v Plzni, odd. prehistorie, čj. 5/1993, Archiv odd. prehistorieZČM Plzeň, složka Snopoušovy PJ.NOVÁK, J. 1962: Dopis A. Benešovi. Uloženo v kartotéce odd. prehistorie ZČM Plzeň, složka Netunice PJ.NZ: Nálezové zprávy z osobního archivu autorů.RYBOVÁ, A. – ŠALDOVÁ, V. 1958: O pohřebním ritu milavečské kultury v západních Čechách. Památkyarcheologické 49/2, 348–409.SMRŽ, Z. – KUNA, M. – KÁČERIK, A. 2011: Archeologie mizející krajiny, Terénní průzkum předpolí DolůNástup Tušimice, Památky archeologické 102, 159–216.SOA Praha: Mapa panství Šťáhlavy – Nebílovy II. díl (autor J. A. Knittl), fond Velkostatek Šťáhlavy, inv. č. 2532.

- 32 -

ŠALDOVÁ, V. 1968: Halštatská mohylová kultura v západních Čechách, Památky archeologické 59/2, 297–391.ŠALDOVÁ, V. 1971: Pozdně halštatské ploché hroby v západních Čechách a jejich vztah k současným mohylám(pohřebiště Nynice a Žákava-Sváreč), Památky archeologické 62/1, 1–134.TOMÁŠEK, M. 2007: Půdy České republiky.TRNKA, R. – HAJŠMAN, J. 2009: Neznámá zaniklá středověká ves u Letin. Jižní Plzeňsko 7, 51–64.TRNKA, R. – METLIČKA, M. 2008: Plzeň, okr. Plzeň-město, Výzkumy v Čechách 2005, 184.TRNKA, R. – METLIČKA, M. 2010: Robčice u Štěnovic, okr. Plzeň-jih, Výzkumy v Čechách 2007, 260.TRNKA, R. – HAJŠMAN, J. – METLIČKA, M. 2010: Předenice, okr. Plzeň-jih, Výzkumy v Čechách 2007, 247.VENCL, S. a kol. 2006: Nejstarší osídlení jižních Čech.ZAHRADNICKÝ, J. – MACKOVČIN, P. (eds.) a kol. 2004: Plzeňsko a Karlovarsko. In: Mackovčin, P. – Sedláček,M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek. 9.

Mapové podklady:Katastrální úřad v Přešticích: Předenice – mapa bývalého pozemkového katastru.Katastrální úřad Plzeň: Mapa ZM 1:10 000, číslo 22-11-12.Katastrální úřad Plzeň: Mapa ZM 1:50 000, číslo 22-11.Geologická mapa ČR 1:50 000 – http://www.geologicke-mapy.cz

ARCHÄOLOGISCHE ERFORSCHUNG DES STROMGEBIETSEINES KLEINEN WASSERLAUFS IM KATASTERGEBIET PŘEDENICE

(BEZ. PILSEN-SÜD)

In diesem Beitrag stellen seine Autoren, Amateurarcheologen, freie Mitarbeiter des Westböhmischen Museumsin Pilsen, die Ergebnisse ihrer langjährigen, nicht destruktiven Erforschungen des Flussgebiets eines kleinennamenlosen Wasserlaufs im Katastralgebiet Předenice, Bez. Pilsen-Süd, vor. Es soll dabei auch auf die Möglichkeitender dabei benutzten nicht invasiven Forschungsmethoden, die bisher häufig unterschätzt bleiben, hingewiesen werden.

Erforschungen umfassten nicht nur Oberflächenbegehungen, visuelle Kontrollen der landwirtschaftlich genutztenund bewaldeten Grundstücken, sondern auch Sichten von Archivaufzeichnungen und schliessen auch Befragungenvon Ortsansässigen ein. Zusätzliche Informationen lieferten auch Luftaufnahmen dieses Gebiets. Dokumentiertwurden sämtliche Spuren menschlicher Aktivitäten, angefangen von Urgeschichte bis zum Spätmittelalter.

Die Besonderheit der bei Oberflächenbegehungen benutzten Methode besteht darin, dass jeder einzelne Fundmit einem kleinen GPS-Gerät eingepeilt wird (mehr dazu s. Hajšman-Řezáč-Sokol-Trnka 2009, S.52-60). Sogewonnene Daten ermöglichen dann eine bessere Bewertung des Fundkontextes gefundener Artefakte in gegebenerLokalität, deren Werdegang in der Vergangenheit, den wahrscheinlichen Typ der dort ausgeübten Tätigkeiten undnicht zuletzt den Zerstörungsgrad durch landwirtschafliche Nutzung.

Das zu erforschende Gebiet wurde in fünf Teile, entsprechend heutiger Feldeinteilung, geteilt. Die Erforschunghat eine deutlich erkennbare Nutzung dieses Gebiets in der Frühbronzezeit (Milaveč-Kultur) bestätigt, wobei mehrereneue Lokalitäten entdeckt wurden. In diesem Zusammenhang haben Autoren auch versucht, die archeologischenErforschungen von Václav Čtrnáct in der Lokalität „Barborka“ in Jahr 1930 zu rekonstruieren.

Es wurden auch ganz neue Beweise der Anwesenheit von Menschen in diesem Gebiet in der Steinzeit(Spätpaleolithikum oder Mesolithikum), der Mittel- und Spätbronzezeit, der späten Hallstattzeit und im frühenMittelalter gebracht.

Deutsch von Hana Thomasová

____________________________________________________________________________________________Vydává Česká archeologická společnost – Sdružení archeologů Čech, Moravy a Slezska jako interní tisk.

Redaktor: PhDr. Karel Sklenář, DrSc. Adresa redakce: 118 01 Praha 1, Letenská 4.Tento svazek byl vydán s finanční podporou Rady českých vědeckých společností. ISSN 1211-992X