193

ZJIŠŤOVACÍ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM ZANIKLÝCH STŘEDOVĚKÝCH VESNIC PROCHOD A ŽĎÁR VE VELECHVÍNSKÉM POLESÍ, OKR. ČESKÉ BUDĚJOVICE

LaDISLaV ČaPEK – PETR BaIERL

1. Úvod

V letech 2010 a 2011 proběhl systematický archeologický výzkum zaniklých středověkých vesnic Prochod a Žďár ve Velechvínském polesí, okr. České Budějovice. V rámci nedestruktivního vý-zkumu v roce 2010 byly polohy obou středověkých vsí geodeticky zaměřeny a byly vyhotoveny půdorysné plány jejich intravilánů (Čapek 2011, 227–248). V navazující etapě v roce 2011 proběhl geofyzikální průzkum pomocí geoelektrické odporové metody na vybraných antropogenních objektech představující v archeologizované a transformované podobě relikty středověkých used-lostí a jednotlivých domů. Zároveň proběhl i geofyzikální průzkum manského dvorce Prochod. Vybrané situace zjištěné na základě zhodnocení geofyzikálních dat a interpretace anomálií byly archeologicky ověřovány pomocí drobné zjišťovací sondáže. Tento příspěvek1 přináší informace o tomto druhu nedestruktivního výzkumu a zjištěných terénních pozorování získaných arche-ologickým odkryvem.

2. Středověké vesnice Prochod a Žďár2

Zaniklé středověké vesnice Prochod a Žďár se nacházejí ve Velechvínském polesí (cca 500 m n. m.), které je součástí Ševětínské vrchoviny a leží mezi Třeboňskou a Českobudějovickou pánví (obr. 1:a). V první etapě nedestruktivního výzkumu v roce 2010 byly obě vesnice geodeticky za-měřeny. Jejich půdorysné plány byly publikovány v předchozím čísle archeologických výzkumů v jižních Čechách (Čapek 2011, 231, obr. 2 a 237, obr. 6).

Povrchovým průzkumem bylo na zaniklé středověké vesnici Prochod (k. ú. Velechvín) o roz-loze 5,7 ha podél úvozové cesty zjištěno 46 antropogenních objektů, které představují archeologi-zované struktury jednotlivých středověkých usedlostí a domů a jejich bezprostřední hospodářské zázemí. Celkem bylo zjištěno 10 konvexních objektů, 24 konkávních objektů a v sedmi přípa-dech jejich kombinace. Konvexní objekty přestavují pravděpodobně stavby středověkých used-lostí s destrukcemi nadzemních konstrukcí, pravidelné větší konkávní objekty zahloubené části (komory?) středověkých domů. Menší kruhové objekty s výrazným sklonem stěn a zvodnělým

1/ Příspěvek je výstupem grantového projektu SGS-2012-075: Interdisciplinární výzkum archeologických artefaktů pomocí moderních technologií.2/ Souhrnné informace o obou vesnicích byly publikovány (Čapek 2011). Zde se omezíme pouze na stručné informace k uvedení a přiblížení kontextu středověkých vesnic.

Archeologické výzkumy v jižních Čechách 25, České Budějovice 2012

194

dnem představují studny. Dále bylo zjištěno 13 vodních ploch – drobných vodních nádrží (hal-týřů, nebesáků), některé s dochovanou hrází (obr. 1:b). Celkem bylo na vesnici Prochod zjištěno a rekonstruováno 6–7 usedlostí s hospodářským zázemím. S převažujícím počtem konkávních objektů můžeme uvažovat o jedno nebo dvouprostorových obytných domech podobných jako u zaniklých středověkých vesnic na Táborsku (srov. Krajíc 1980, 168; týž 1983, 112–113). Podle typologie se jedná o lesní lánovou vesnici, kde se většina objektů koncentruje po pravé straně úvozové cesty. V severovýchodní části se nachází oválná vyvýšenina o rozměrech cca 80 × 70 m s menšími konvexními a konkávními objekty, avšak bez dokladů vnějšího opevnění v podobě příkopu nebo valu. Pravděpodobně se jedná o manský dvorec. Na ploše vesnice byla na několika místech zjištěna povrchovým sběrem středověká keramika 13. – 15. století, která vymezuje po-čátek existence a dobu zániku vesnice (podrobně Čapek 2011, 241–242).

Na 2,5 km severně vzdálené vesnici Žďár (k. ú. Kolný) o rozloze 1,6 ha bylo nedestruktivním povrchovým průzkumem zjištěno celkem 38 antropogenních objektů, které se koncentrují ko-lem oválného prostoru návsi. Podle typologie půdorysu se jednalo o malou lesní návesní vesnici. Z antropogenních objektů bylo rozlišeno 16 poměrně pravidelných konvexních objektů, 5 kon-kávních objektů, dále liniové strouhy, hráze zaniklých rybníků a úvozová cesta (obr. 1:c). Počet stanovených usedlostí na základě vymezení jednodílných a vícedílných objektů byl kolem 6 až 7 usedlostí. Žďár tedy náležel k vesnicím střední velikosti, což odpovídá i v počtu gruntů v urbáři hlubockého panství Viléma z Pernštejna z roku 1490 (podrobně Čapek 2011, 229–234). Rozměrově tyto usedlosti odpovídají půdorysům trojdílných domů pozdního středověku (srov. Vařeka 2004, 334; srov. Vařeka – Holata – Rožmberský – Schejbalová 2011, 334, 338, obr. 8). Na jejich stavbě se uplatňoval kámen a dřevo-hliněné nadzemní konstrukce podle nálezů destrukce kamenů a maza-nice kolem objektů. Z povrchového průzkumu a sběru byla získána vrcholně středověká keramika 14. – 15. století (Čapek 2011, 234–235, obr. 5).

3. Geofyzikální průzkum zaniklých středověkých vesnic v Čechách a na Moravě

S aplikací geofyzikálních metod se setkáváme stále častěji při výzkumech zaniklých středověkých vesnic (dále jen ZSV) v Čechách a na Moravě. Mezi nejčastěji užívané metody geofyzikálního průzkumu ZSV patří geoelektrické, elektromagnetické a magnetometrické metody (přehled viz Křivánek 2004, 163–167). Geofyzikální metody byly aplikovány již při rozsáhlých systematických výzkumech středověkých vesnic v 70. a 80. letech na Moravě: Záblacany (Bárta 1973, 117–126), Mstěnice (Hašek – Měřínský – Unger – Vignatiová 1983; Nekuda 1998, 219–222; Hašek – Nekuda 1999, 496–503), Bystřec (Belcredi 1998, 23–35; týž 2003, 44–69) a v Čechách: Kravín na Táborsku (Krajíc 1998, 163–165), Vyžlovka na Černokostelecku (Křivánek 2002, 12–14) a Mastnice, okr. Nymburk (Dohnal – Jáně – Valenta – Zima 2000, 343–350).

V posledních letech poměrně intenzivně probíhá výzkum zaniklých středověkých vesnic i s po-mocí geofyzikálních metod průzkumu. Nejvíce lokalit bylo zkoumáno v rámci projektu „Opomí-jená archeologie“3 Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni. Geofyzikální prospekce proběhla na lokalitách ZSV Rovný, Sloupek a Lhotka na Rokycansku (Křivánek 2009, 24–25; Baierl 2010, 50–57; Křivánek 2011a, 537–538; týž 2011b, 16) a ZSV Plesanov v okrese Tachov (Baierl 2010, 57–62). Současně v rámci výzkumu středověkého osídlení a zaniklých středověkých vesnic Ústa-vem pro pravěk a ranou dobu dějinnou Karlovy univerzity v Praze byly realizovány geofyzikální

3/ Opomíjená archeologie MSM4977751314.

195

výzkumy na ZSV Kersko, okr. Nymburk (Křivánek 2006; Klír – Křivánek 2007, 219–220) a ZSV Roudnička – „Mořina“, okr. Příbram (Křivánek 2011b, 16; Korbová-Procházková 2011, 392).

3.1. Metoda geoelektrického měření4

Základní sledovanou měřenou veličinou geoelektrických metod je měrný odpor, vyjádřený v ohmech Ω. Opakem měrného proudu je jednotka elektrické vodivosti. Měrný odpor se při průzkumu různých archeologických situacích pohybuje v intervalu od 0 až po tisíce ohmů. Geo-elektrické metody se v archeologii využívají především při výzkumu objektů, které mají, oproti původnímu prostředí, velkou diferenciaci vodivosti a měrných odporů. Pomocí geolektrického měření lze zjišťovat, ověřovat či přímo vyhledávat relikty objektů s předpokladem dochování kamenných či zděných konstrukcí či jejich destrukcí skrytých pod současným povrchem (Kři-vánek 2004, 120–122).

Pro využití geolelektrických metod jsou nutné stabilní klimatické podmínky, kdy měrný odpor podpovrchových vrstev není ovlivněn či snížen vlhkostí nebo srážkami (Křivánek 2004, 159–160). Také samotné výstupy dat z měření nelze zjednodušeně interpretovat, neboť často výrazné namě-řené anomálie mohou být spojovány s vysokým odporem sedimentu na lokalitě. Naopak nízké naměřené anomálie jsou spojovány s nízkou rezistivitou půdy a hornin (k tomu např. Gruntorád 1985, 26–29). Limitujícím faktorem je i průchodnost lesa (bez nízké a husté vegetace), ale také ovlivnění měření změnami reliéfu terénu (Křivánek 2006, 1).

Při měření objektů ZSV je aplikován průzkum pomocí geolelektrických metod s využitím potenciálového Wennerova uspořádání elektrod. Při tomto uspořádání je vzdálenost všech sou-sedních elektrod stejná, přičemž mohou být rozloženy rovnoběžně nebo kolmo, tzv. metoda sy-metrického odporového profilování. Profilování se provádí v rovnoběžně uspořádaných liniích, protínajících sledovaný polygon. Podle orientace elektrod k ose pořizovaného profilu rozlišujeme uspořádání podélné a příčné. Jedná se o metodu se značnou variabilitou s velkým množstvím modifikací, což je způsobeno možností různého uspořádání proudových a měřících elektrod (Mareš a kol. 1997, 15).

Při výzkumu objektů ZSV byla použita geoelektrická měřící aparatura RM 15 Geoscan Re-search (Velká Británie) při rozložení elektrod a0,5M0,5N05B ke sledování vysokoodporových anomálií zdiva a kamenných destrukcí do hloubky kolem 0,5 m. Plochy geofyzikálního výzkumu byly zaměřovány pomocí totální stanice Leica TCR 407. Naměřená data z aparatury RM15 byla zpracována pomocí softwaru Surfer (Golden software, uSa).

4. Výsledky geofyzikálního průzkumu a archeologický výzkumu na ZSV Prochod a Žďár

Geofyzikální průzkum geoelektricko-odporovou metodou měření pomocí přístroje RM15 byl re-alizován v rámci dizertační práce P. Baierlem z Katedry archeologie (dále KaR) ZČu v Plzni. Vý-sledky měření a jejich interpretace byly průběžně konzultovány s R. Křivánkem z archeologického ústavu aV ČR v Praze. Na základě výsledků měření byl v rámci terénní praxe studentů KaR ZČu realizován menší zjišťovací výzkum odkryvem vybraných objektů na ZSV Prochod a ZSV Žďár.

4/ Za zapůjčení přístroje a dílčí konzultace děkujeme RNDr. Romanu Křivánkovi, Ph.D. z archeologického ústavu aV ČR v Praze.

196

4.1. ZSV Prochod: usedlost A

Rekonstrukce usedlosti a (obj. č. 10) na základě terénního průzkumu a zaměření je tvořena kombinací konvexního a konkávního objektu, který tvoří jeden spojitý komplex (obr. 2:a). Konvexní část v orientaci SZ–JZ má obdélný tvar o rozměrech 12 × 7,5 m a výšce 0,8 m. Horní a dolní hrana konvexní části je ostrá a v terénu dobře čitelná, sklon stěn je přímý a prudký. Severozápadně se k obdélnému konvexnímu objektu přimyká konkávní nepravidelná čtvercová část se zřetelným porušením (vstupní šíje). Rozměry konkávní části jsou 4,5 × 6 m a hloubka dna je v rozmezí od 0,8 do 1,2 m. Horní hrana objektu je ostrá až pozvolná, dolní hrana je pozvolná. Sklon stěn je přímý a u dna přechází v konkávní. Na JZ straně se k objektu připojuje výrazná terénní hrana o délce 6,5 m. Na povrchu objektu se nacházel ojediněle kámen a zlomky keramiky. Podle posouzení terénních reliktů v porovnání s podobnými objekty z jiných ZSV (srov. Vařeka – Holata – Rožmberský – Schejbalová 2011, 334, 338, obr. 8) byla učiněna předběžná interpretace, že se jedná o dvojdílný objekt, který je tvořen nadzemní konstrukcí (jizba?) a zahloubenou stavbou (komora?) se vstupní šíjí. Délka celého objektu je 16,6 m.

usedlost a na ZSV Prochod byla podrobena geoelektricko-odporovému průzkumu měření. Při geoe-lektrickém průzkumu byla rozměřena plocha o velikosti 17 × 10 m, která byla sledována s metrovými roze-stupy metodou symetrického odporového profilování při Wenerově uspořádání elektrod a0,5M0,5N0,5B s maximálním hloubkovým dosahem do 0,5 m. Výsledky geolelektrického odporového měření v jednotkách ohmm byly upraveny do podoby mapy izanomál v programu Surfer 10. Pomocí georeference byly výsledky měření převedeny do programu arcGis 10 jako podklad pod terénní zaměření na povrchu patrných reliktů usedlosti a.

Na ploše geofyzikálního průzkumu byly patrné velmi rozdílné hodnoty měrných odporů, vyšší hodnoty byly zaznamenány na konvexní části objektu a naopak nízké hodnoty byly zaznamenány při měření kon-kávní části objektu. Zvýšené anomálie mohou být pozůstatkem kamenných konstrukcí, respektive destrukcí kamenné stavby nebo pozůstatků podezdívek či základových stěn, které tvořily konstrukce středověkého domu (jizba?). Nízké anomálie v konkávní části objektu (komora?) mohou být ovlivněny vlhkostí na dně mírně podmáčeného objektu (obr. 2:b).

Výsledky geofyzikálního výzkumu byly ověřeny nejdříve zjišťovací sondou a o rozměrech 2 × 1 m v místě nejvýraznější anomálie. Odkryv probíhal po přirozených stratigrafických jednotkách (obr. 2:c). Po odebrání nejsvrchnější lesní vrstvy (SJ1000) byla v hnědošedé hlinito-jílovité vrstvě (SJ1001) odhalena destrukce, která byla po celé ploše sondy tvořena kameny a ojediněle i úlomky cihel (SJ1002). Při preparaci kamenů a cihel byla zjištěna pravidelná kamenná konstrukce pece (SJ1003) s oválnou zahloubenou částí výkopu pro pec (SJ1004a) o rozměrech 85 × 70 cm a hloubce 10 cm (obr. 3:a). Výplň byla tvořena černou vrstvou s příměsí uhlíků (SJ1004). Hrana výkopu byla na podloží propálena. Objekt nebyl zachycen celý a část objektu byla zachycena na jižním profilu sondy. Oválný objekt pece se zahluboval do podloží, které bylo tvořeno poměrně kompaktní žlutou sprašovou hlínou. Z kulturní vrstvy 1001, kterou považujeme za vrstvu z doby existence a zániku objektu, pochází několik fragmentů středověké keramiky. Z výplně objektu pece byl vybrán vzorek na archeobotanickou analýzu5. V rámci předpokládaného zachycení druhého konce – šířky objektu, byla sonda a rozšířena o 1 m severně (sonda a3). Byla zachycena zeď z lícovaných kamenů, která respektuje terénní hranu konvexního objektu.

Po zjištění a ověření následujících situací byly položeny další dvě zjišťovací sondy a1 a a2 o totožných rozměrech 2 × 1 m s cílem zachytit v řezu celou šířku středověkého domu. Zjištěné stratigrafické pozoro-vání bylo u obou sond totožné. Nejsvrchnější vrstvu SJ1000 tvořila vrstva promíšená s lesní hrabankou, poté následovala kulturní hlinito-jílovitá vrstva SJ1001 s ojedinělými nálezy kamene a keramiky. Na dně

5/ Výsledky archeobotanických dat ze ZSV budou publikovány na jiném místě.

197

sondy v úrovni podloží tvořeném žlutou sprašovou hlínou, které bylo zachyceno v hloubce cca 20 cm, byly zachyceny negativy sloupových jam – jedna sloupová jáma (SJ 1004a) o rozměrech 24 cm a hloubce 17 cm v sondě a1 a dvě sloupové jámy (SJ1004a a SJ1005a) o rozměrech cca 25 cm a hloubce 5 a 10 cm v sondě a2. Na jižním profilu sondy a2 byla zachycena ještě kůlová jamka o rozměrech 12 cm a hloubce 18 cm. Rozmís-tění sloupových jam poměrně přesně respektuje hranu konvexního objektu (obr. 2:c). Výraznější absence kamenné destrukce byla potvrzena na základě geofyzikálního měření.

4.2. ZSV Žďár: usedlost B

Rekonstruovaná usedlost B na základě terénního průzkumu a zaměření je složena dvou konvexních objektů (obr. 4:a). Větší představuje oválný konvexní objekt č. 21 v orientaci SSV–JJZ o rozměrech 15,4 × 9,8 m v dolní části a 10,6 × 3,7 m v horní části. Maximální výška objektu je 0,9 m (478,699 m n. m.). Tvar stěn je přímý a sklon stěn je mírný až prudký. Dolní hrana objektu je na jižní, severní a východní straně ostrá a dobře čitelná, na západní straně je téměř nečitelná a téměř splývá s okolním povrchem. Horní hrana objektu je ostrá až pozvolná, lépe čitelná na západní straně. Na povrchu objektu se nachází ojediněle kámen a v okolí četně zlomky středověké keramiky, které většinou pocházejí z vývratu na JZ straně objektu. Na objekt č. 21 navazuje terénní hranou o délce 4,5 m s ostrým sklonem stěny menší nepravidelně kruhový konvexní objekt č. 22 ve shodné orientaci SSV–JJZ. Rozměry objektu jsou 8,7 × 7 m v dolní části a 4,5 × 4,1 m v horní části. Horní i dolní hrana objektu je ostrá až pozvolná a od okolního povrchu je poměrně dobře čitelná. Maximální výška objektu je 0,6 m (478,464 m n. m.). Na povrchu objektu se nacházel ojediněle kámen.

Podle posouzení terénních reliktů byla učiněna předběžná interpretace, že se jedná o terénní relikt used-losti o rozměrech trojdílného domu o celkové délce 19,9 m, což je průměrná délka zjištěná u trojdílných domů v Čechách a na Moravě (srov. Vařeka 2004, 334). Přední část objektu č. 21 o větších rozměrech mohla být obytná (jizba?), terénní hrana mohla vymezovat relikt vstupu (síně?) a k ní připojený objekt č. 21 hos-podářskou stavbou (komora?). Veškeré naše úvahy vycházejí z podrobných rozborů půdorysů podobných antropogenních objektů na zaniklých středověkých vesnicích a z dispozičního schématu trojdílného domu v Čechách (Vařeka 2004; srov. Vařeka – Holata – Rožmberský – Schejbalová 2011, 334, 338, obr. 8).

Plocha, na které se nachází usedlost B, byla podrobena geoelektrickému odporovému průzkumu. Plocha o rozměrech 30 × 26 m byla vytýčena v prostoru antropogenních reliktů (obr. 4:b). Výsledky měření na ploše mohou být částečně zkresleny díky nižší průchodnosti terénu v místě průzkumu. Plocha byla členitá i díky vývratům a vzrostlým stromům a pozůstatkům recentních aktivit (lesní těžba). Měření v tomto prostoru mělo přinést nové poznatky o vnitřním uspořádání na povrchu málo patrných usedlostí. Z výsledků geo-elektrického měření bylo možné na zkoumané ploše identifikovat několik lineárních odporových anomá-lií. Jako dominantní se jeví vysokoodporové anomálie ve východní části plochy v místě usedlosti B. Tyto anomálie mohou indikovat destrukci stavby, respektive podpovrchových částí kamenného zdiva (např. podezdívky). Mezi neméně zajímavé patří i nízké hodnoty v podobě liniové izanomály, které jsou patrné uprostřed zkoumané plochy, v místě, kde byla patrně recentní (?) strouha. V obdobných hodnotách jsou i anomálie v prostoru, kde v době měření byly relikty porostlé vzrostlou trávou, ve kterých se lépe drží půdní či připovrchová vlhkost, která mohla ovlivnit naměřené hodnoty.

Výsledky geofyzikálního průzkumu byly v místě nejvyšších hodnot odporů na usedlosti B ověřeny drobnou zjišťovací sondou (obr. 4:c). Sonda D o rozměrech 2 × 1 m odkryla několik úrovní hlinito-jílo-vitých vrstev s četnými nálezy lomového kamene a úlomků cihel, bez pravidelné konstrukce. Z vrstev pochází poměrně početný soubor značně fragmentarizované středověké keramiky. Ojediněle byla do-ložena přítomnost uhlíků. Nejzajímavější situace byla odkryta až těsně nad podložím tvořeném žlu-tou jílovitou hlínou v jihovýchodní části sondy. Do podloží se zahlubovala stupňovitě sloupová jáma

198

(SJ1007a) o rozměrech 50 × 45 cm s menším kruhovým zahloubením uprostřed o velikosti 20 cm. Dále byly rozpoznány dvě menší kůlové jamky o rozměrech cca 10 cm a hloubce 8–10 cm s šikmými stěnami (SJ1008a a SJ1009a). Objekty tvoří linii, která by mohla vymezovat východní stěnu objektu, jenž je v po-době terénní hrany patrná i na povrchu. Kámen patrně tvořil součást konstrukce, která byla zachycena jen ve své destruované podobě.

4.3. Manský dvorec Prochod

Nepravidelně kruhová vyvýšenina v severovýchodní části ZSV Prochod je ve starší literatuře považována za tvrziště, ale nemá žádné doklady opevnění v podobě příkopu nebo valu. Na téměř plochém povrchu se nachází pouze tři menší zahloubené objekty a dva vyvýšené objekty. Přesto se původ této vyvýšeniny o rozměrech 80 × 70 m převyšující okolní terén o cca 7–10 m jeví jako antropogenního původu s výrazným ostrým sklonem spádnic. Na základě terénního pozorování byl vysloven předpoklad, že by elevace mohla být spíše manským dvorcem, než opevněným sídlem charakteru tvrze. To, že na ZSV Prochod byl manský dvorec, dokládají i písemné prameny (Čapek 2011, 242).

Plocha dvorce je zčásti pokryta, zejména při svých krajích, mladým smrkovým porostem, který neu-možňuje provedení geofyzikálního průzkumu v celém rozsahu elevace. Z tohoto důvodu byly položeny dvě sítě měření – plocha P1 o rozměrech 10 × 25 m na vrcholu elevace a plocha P2 o rozměrech 8 × 25 m na kraji pozvolna klesající terénní hrany (obr. 5:a).

4.3.1. Plocha P1

První měření mělo ověřit, zda pod povrchem nejsou patrné některé struktury, které by mohly tvořit kon-strukce ze zástavby této plochy a které se na povrchu reliéfně neprojevují. Opět jako v předcházejících přípa-dech bylo zvoleno geofyzikální měření pomocí geoelektricko-odporové metody. Po vynesení dat z prvního měření plochy P1 byly zachyceny na mapě izanomál zdánlivých měrných odporů dominantní anomálie přibližně uprostřed vrcholu elevace, které tvoří čtvercový půdorys o velikosti 10 × 10 m, který je na mapě dobře čitelný. uvnitř tohoto prostoru jsou zřetelné nízkoodporové anomálie. Takto naměřené anomálie by mohly indikovat podpovrchovou konstrukci neznámé stavby (věž?) v centrální části vyvýšeniny (obr. 5:a).

Výsledek geofyzikálního průzkumu byl ověřen zjišťovací sondou (sonda B) v místě nejvýraznějších anomálie. Sonda B o rozměrech 2 × 2 m byla položena v místě zjištěné pravidelné „věžovité“ stavby (obr. 5:b). Při odkryvu svrchní vrstvy bylo zjištěno několik úrovní hlinito-jílovitých vrstev s nálezy středověké keramiky a četnými nálezy lomového kamene (SJ 1001–1002). Ve vrstvě SJ 1002 byla odhalena kamenná destrukce (SJ1003) nepravidelně lícovaná, který by mohla představovat destrukci stavby, i když poměr-ně subtilní konstrukce a v transformované podobě z lomového kamene o velikosti od 5–20 cm (obr. 4:B). Pod kamennou konstrukcí následovala hlinito-jílovitá vrstva (SJ1004) s již ojedinělým výskytem kamene. Po této úrovni byly rozpoznány dva zahloubené nepravidelně kruhové objekty v severovýchodním rohu sondy o velikosti 20 × 30 cm a částečně zachycené i na profilech (SJ 1005a a SJ1006a), které se zahlubovaly cca 9–12 cm do podloží tvořeném písčito-štěrkovitým sedimentem. Podloží bylo dosaženo v hloubce 40 cm od současného povrchu.

Sonda odhalila poměrně složitou stratigrafii s několika úrovněmi hlinito-jílovitých vrstev s nálezy stře-dověké keramiky (obr. 5:d). Přibližně ve středu stratigrafického vývoje byla odhalena kamenná destrukce neznámé stavby tvořené lomovým kamenem. Destrukce překryla dva mělké objekty zahloubené do podloží.

199

4.3.2. Plocha P2

Plocha P2 geoelektrického odporového měření o rozměrech 17 × 10 m se nacházela ve vzrostlém smrkovém lese na okraji terénní hrany elevace (obr. 5:a). V severní části se nachází konkávní objekt (obj. 3) a plocha částečně protíná i reliéfní hranu (vstupu?). Zvýšené anomálie byly naměřeny v prostoru konvexního útvaru (obj. 4), který se nachází na okraji měřené plochy. Takto zvýšené anomálie mohou být pozůstat-kem kamenné konstrukce (obvodového zdiva?). Jak je patrné ze zaměření lokality, nejvyšší hodnoty se nacházejí v prostoru vyšší terénní hrany, oproti tomu nízké hodnoty jsou patrné v místě reliéfní liniové deprese (vstup?), kde se mohla v době měření kumulovat voda ze svahu, a proto zde byly naměřeny velmi nízké odporové anomálie.

V místě nejvýraznější anomálie v severní části plochy 2 byla položena zjišťovací sonda C o rozměrech 2 × 1 m (obr. 5:c). Sonda odhalila pod svrchní vrstvou SJ1001 několik písčito-štěrkovitých vrstev (SJ1002–1003) s nálezy jak lomového kamene, tak i valounů, a jen s ojedinělými nálezy středověké keramiky. Nebyla zachycena žádná hrana kamenné konstrukce. Sklon vrstev svědčí o tom, že byly buď uměle vytvořeny – nasypány ke zvýšení hrany vyvýšeniny, nebo přemístěny v souvislosti se splachy (obr. 5:e). Sonda pouze potvrdila doklad kamene zjištěného i na základě geoelektrického měření.

5. Interpretace a závěr

Cílem každého systematického archeologického výzkumu je klást si před samotným destruktiv-ním výzkumem kvalifikované otázky, které mohou následná zjištění buď potvrdit, nebo vyvrátit. V rámci archeologické teorie lze hovořit o hypoteticko-deduktivním přístupu tzv. testování před-běžného modelu, který po fázi analýzy a syntézy struktur by se měl dospět k vlastní interpretaci modelu, která se může shodovat s naším předchozím modelovým předpokladem, ale jak ukazuje takto zaměřené studium, ve většině případů nenalezneme vzácnou shodu našich modelů, a tak je nutné celý poznávací proces opakovat (srov. Neustupný 2010).

K poznání zaniklých struktur středověkého osídlení a aktivit přispívá nejen vlastní archeolo-gický výzkum, ale i celá řada dalších metod a oborů úzce s archeologií spolupracujících. Geofy-zikální metody se zde užitou geoelektricko-odporovou metodou se ukazují jako vhodné průzku-mové metody pro zjištění podpovrchových situací, zejména průběhu zděných konstrukcí. Pomocí těchto metod se podařilo vymezit průběh usedlostí a zjistit charakter konstrukcí na zaniklých středověkých vesnicích Prochod (usedlost a) a Žďár (usedlost B).

Konvexní tvary byly indikovány vyššími hodnotami měrného odporu než konkávní objekty, které se vyznačovaly nízkými hodnotami. Nízký odpor ploch lze vysvětlit, že se pod povrchem nacházejí materiály dobře vodivé – jílovité nebo hlinité, zadržující vlhkost. Vyšší odporové hod-noty svědčí o hůře vodivých materiálech a plochách bez hlinité nebo jílovité složky s vyplně-ním materiálu hornin nebo písku (Klír – Křivánek 2007, 219–220). Zjištěné výrazné anomálie ve velikosti nejvyššího naměřeného měrného odporu byly archeologicky ověřovány pomocí malé zjišťovací sondáže.

Zjišťovací sondáž (sonda a) objektu č. 10 na ZSV Prochod, interpretovaném jako dvojdílná usedlost a, odkryla kamennou destrukci pece, kterou můžeme ztotožnit s konstrukcí pece v jiz-bě. Ostatní sondy a1 a a2 v místě, kde se neprojevovaly tak výrazné anomálie měrného odporu, odkryly sloupové jámy, které přesně vymezily průběh terénní hrany na povrchu zjištěného ob-jektu. Mocnost kulturní vrstvy z doby existence vesnice byla cca 10–15 cm mocná a je datována na základě keramiky rámcově do 14. – 15. století.

200

Zjišťovací sondáž (sonda D) na objektu č. 21 na ZSV Žďár, interpretovaném jako půdorys troj-dílného domu v rámci usedlosti B, odkryla v místě nejvyšší anomálie nepravidelnou kamennou destrukci a tři zahloubené objekty – sloupovou jámu a dvě menší kůlové jámy. Početné nálezy keramiky umožňují rámcově datovat situace v sondě do 15. století.

Další dvě sondáže byly položeny na vrcholu elevace dvora u ZSV Prochod. Sondáž B byla položena přímo na vrcholu elevace v místě, kde se ukázala pomocí geoelektrického odporového průzkumu výrazná pravidelná čtvercová anomálie. Sonda odkryla nepravidelnou kamennou de-strukci, o které zatím nemůžeme vyloučit, že se jedná o destrukci stavby patrně lehčí konstrukce případně i úpravu terénu. Pod kamennou destrukcí se nacházely dva menší zahloubené objekty s ojedinělými nálezy keramiky. Zjištěná terénní pozorování svědčí o složitějším stratigrafickém vývoji a terénních úpravách než u objektů středověkých domů. Z vrstev pochází poměrně po-četný soubor velmi fragmentarizované středověké keramiky, na základě výskytu tuhových tříd a vzhůru vytažených okrajů datovaný na přelom 13 a 14. století.

Sonda C byla položena na kraji terénní hrany elevace opět v místě výrazně anomálie. Strati-grafické pozorování nebylo jako v případě ostatních zjišťovacích sond tak zajímavé. Bylo zjištěno několik písčitých vrstev s nálezy kamenů-valounů a ojedinělými nálezy středověké keramiky, které nedokládají žádnou konstrukci, ale spíše procesy nasypávání či splachů.

Domníváme se, že výsledky kombinovaného předstihového nedestruktivního výzkumu rea-lizovaného pomocí geofyzikálních metod a výzkumu archeologickým odkryvem přinesly zají-mavé zjištění o vývoji a charakteru středověkých usedlostí a středověkého dvora a přispěly také k ověření výpovědních možností geofyzikálních metod.6

Literatura a prameny

Baierl, P. 2011: aplikace geofyzikálních metod na vybraných archeologických lokalitách. Nepublikovaná diplomová práce KaR FF ZČu. Plzeň.

Bárta, V. 1973: Použití geofyzikálních metod při výzkumu zaniklé osady Záblacany (okr. uherské Hra-diště). In: Zaniklé středověká vesnice v ČSSR ve světle archeologických výzkumů. uherské Hradiště, 117–126.

Belcredi, L. 1998: archeologický výzkum zaniklé středověké vsi Bystřec, usedlost IX. In: Hašek, V. – Nekuda, R. – Ruttkay, M. (eds.), Ve službách archeologie 1. Brno, 23–35.

- 2003: Zaniklá středověká osada Bystřec, usedlost XVIII a XIX, kovářská dílna a její obytné a hospodář-ské zázemí. In: Hašek, V. – Nekuda, R. – unger, J. (eds.), Ve službách archeologie 4. Brno, 44–69.

Čapek, L. 2011: Dvě zaniklé středověké vesnice ve Velechvínském polesí, archeologické výzkumy v jižních Čechách 24, 227–248.

Dohnal, J. – Jáně, Z. – Valenta, J. – Zima, L. 2000: Geofyzikální průzkum středověkého tvrziště a zaniklé vesnice Mastnice (okr. Nymburk), Castellologica bohemica 7, 343–350.

Gruntorád, J. 1985: Fyzikální vlastnosti hornin. In: Gruntorád, J. (ed.), Principy užité geofyziky. Praha, 17–33.Hašek, V. – Měřínský, Z. – Unger, J. – Vignatiová, J. 1983: Výsledky geofyziky v archeologickém výzkumu

a průzkumu na Moravě v letech 1979–1982 a jejich metodický přínos. Sborník 4. celostátní konference Geofyzika a archeologie – Liblice. Praha, 141–153.

6/ Poděkování: Výsledky této práce by se neobešly bez spolupráce studentů a kolegů z Katedry archeologie FF ZČu v Plzni. Jmenovitě bychom chtěli poděkovat Bc. Martině Bulkové, Bc. Elišce Kyselkové, Mgr. Michalu Preuszovi, Olze Bendové a Lukáši Bastlovi.

201

Hašek, V. – Nekuda R, 1999: archeogeofyzikální prospekce v areálu ZSV Mstěnice u Hrotovic, okr. Třebíč, Přehled výzkumů 39, 496–503.

Klír, T. – Křivánek, R. 2007: Contribution of combinated geophysical methods and detailed field surface survey in study of abandoned medieval village Kersko, Central Bohemia. In: Ziemssen, H. (ed.), Com-puter applications and Quantitative Methods in archaeology. Berlin, 219–220.

Korbová-Procházková, L. 2011: Zaniklá středověká vesnice Roudnička – „Mořina“ pod Plešivcem (okr. Pří-bram), archaeologia historica 36/2, 387–394.

Krajíc, R. 1980: Příspěvek k dokumentaci některých zaniklých středověkých osad na Táborsku, archaeologia Historica 5, 165–172.

- 1983: Přehled archeologických výzkumů středověku na Táborsku se zaměřením na zaniklé středověké osady, archeologické výzkumy v jižních Čechách 1, 95–127.

- 1998: archeogeofyzikální prospekce na Táborsku, In: Hašek, V. – Nekuda, R. – Ruttkay, M. (eds.), Ve službách archeologie 1. Brno, 163–175.

Křivánek, R. 2002: Geofyzikální měření aRÚ Praha na archeologických lokalitách v roce 2001. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 49 (archeologické výzkumy v Čechách 2001, sborník referátů z informačního kolokvia). Praha, 12–14.

- 2004: Geofyzikální metody. In: Kuna, M. (ed.), Nedestruktivní archeologie. Praha, 117–183.- 2006: Závěrečná zpráva o geofyzikálních průzkumech prováděném na základě HS č. 760059/06 na lo-

kalitách Kersko, k. ú. Hradišťko, okr. Nymburk. Nepublikovaný rukopis. archeologický ústav aV ČR, Praha.

- 2009: uplatnění geoelektrických metod při průzkumech zaniklých středověkých lokalit. In: Hašek, V. – Nekuda, R. – Ruttkay, M. (eds.), Ve službách archeologie 1. Brno, 22–28.

- 2011a: The Different Possibilities for Collaboration Between Geophysical Methods and archaeological Method in the Context of the Research Project „Neglected archaeology“ of the Department of archae-ology of the university of West Bohemia in Pilsen. In: Turbanti-Memmi, I. (ed.), Proceedings of the 37th International Symposium of archaeometry 12th – 16th May. Siena, 533–540.

- 2011b: Geofyzikální měření aRÚ Praha na archeologických lokalitách v roce 2010, Zprávy České ar-cheologické společnosti – Supplément 81 (archeologické výzkumy v Čechách 2001, sborník referátů z informačního kolokvia). Praha, 14–17.

Mareš, S. a kol. 1997: applied Geophysics in Environmental Engineering and Science. Praha.Nekuda, R. 1998: Zpráva o geofyzikální prospekci ve Mstěnicích. In: Hašek, V. – Nekuda, R. – Ruttkay, M.

(eds.), Ve službách archeologie 1. Brno, 163–175.Neustupný, E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň.Vařeka, P. 2004: archeologie středověkého domu I. Proměny vesnického obydlí v Evropě v průběhu staletí.

Plzeň.Vařeka, P. – Holata, L. – Rožmberský, P. – Schejbalová, Z. 2011: Středověké osídlení Rokycanska a proble-

matika zaniklých vsí, archaeologia historica 36/2, 319–342.

202

Ladislav Čapek – Petr Baierl: Sondagegrabungen in den abgegangenen mittelalterlichen Dörfern Prochod und Žďár im Velechvíner Wald, Kr. České Budějovice.

Im Jahr 2011 wurden kleine archäologische untersuchungen an den beiden abgegangenen mittelalterlichen Dörfern Prochod und Žďár im Velechvíner Wald bei České Budějovice durchgeführt. Dazu wurden an ei-nigen ausgewählten Plätzen, von denen Fundamente mittelalterlicher Gebäude bekannt ware, geoelektrisch vermessen und die festgestellten anomalien mit archäologischen Methoden überprüft.

Im ehemaligen Dorf Prochod wurde im Bereich des Hauses Nr. 10 eine Sondage von 2 × 1 m angelegt und in dessen Stube ein gemauerter Ofen und eine Steinfundamentierung gefunden. In zwei weiteren Sondagen kamen einige Pfostenlöcher zutage.

Ebenso wurde auch eine Wohnstätte im abgegangenen Dorf Žďár untersucht. an der Stelle der größten geoelektrischen anomalität wurde eine Sondage von 2 × 1 m angelegt, wo eine Steinsubstruktion sowie ein großes und zwei kleine Pfostenlöcher gefunden wurden.

Eine archäologische Sondagegrabung wurde auch auf einer anhöhe im ehemaligen Dorf Prochod vorge-nommen, die als Platz eines Herrschaftshofes interpretiert worden war. Die geophysikalische Messung im zentralen Teil der anhöhe ergab eine markante quadratische anomalie, die vielleicht von einem Turm stam-men konnte. In einer Sondage von 2 × 2 m gelang lediglich die Entdeckung einer subtilen Steinsubstruktion, die einer solchen Interpretation widerspricht.

Von allen archäologischen Sondagen stammen keramische Fragmente des 14. – 15. Jhs.

Deutsch von O. Chvojka

203

Obr. 1. Zaniklé středověké vesnice Prochod a Žďár, okr. České Budějovice. a: lokalizace ZSV ve Velech-vínském polesí, katastr Kolný a Velechvín; B: ZSV Prochod, půdorys vesnice; C: ZSV Žďár, půdorys vesnice.Abb. 1. Die abgegangenen mittelalterlichen Dörfer Žďár und Prochod, Kr. České Budějovice. a: Lage der Dörfer Žďár und Prochod im Velechvíner Wald, Katastergemeinden Kolný und Velechvín; B: Plan des ehe-maligen Dorfes Prochod; C: Plan des ehemaligen Dorfes Žďár.

204

Obr. 2. ZSV Prochod, okr. České Budějovice. usedlost a (středověký dům č. 10). a: půdorys středověkého domu č. 10; B: geofyzikální průzkum geoelektricko-odporovou metodou s vynesením sond zjišťovacího výzkumu; C: nálezová situace sond, kamenná pec v jizbě (?) středověkého domu a kamenná podezdívka (sonda a-a3), linie sloupových jam (sonda a1 a a2); D: příčný profil sondy a-a3.Abb. 2. Das ehemalige mittelalterliche Dorf Prochod, Kr. České Budějovice. a: Grundriss des Hauses Nr. 10; B: Stelle der geoelektrischen untersuchung und der archäologischen Sondagen; C: Fundsituation der Sondagen, der Steinofen in der Stube des mittelalterlichen Hauses und die Steinfundamentierung (Sondage a-a3), die Linie der Pfostenlöcher (Sondagen a1 und a2); D: Querprofil der Sondage a-a3.

205

Obr. 3. ZSV Prochod, okr. České Budějovice. usedlost a. Středověký dům č. 10. a: pohled na kamenné obložení pece; B: podezdívka středověkého domu se zahloubenou jámou pece. Abb. 3. Das abgegangene mittelalterliche Dorf Prochod, Kr. České Budějovice. a: Mittelalterliches Haus Nr. 10, Blick auf die Steinverkleidung des Ofens; B: Steinuntermauerung des mittelalterlichen Hauses mit einem versenkten Schachtofen.

206

Obr. 4. ZSV Žďár, okr. České Budějovice. Středověká usedlost B. a: zaměření objektů usedlosti č. 21 a č. 22; B: geofyzikální průzkum geoelektricko-odporovou metodou s vynesením sondy zjišťovacího výzkumu; C: odkryv kamenné destrukce, sloupové jámy a kůlových jam; D: profily sondy D.Abb 4. Das abgegangene mittelalterliche Dorf Žďár, Kr. České Budějovice. a: Mittelalterliche Häuser Nr. 21 und 22. a: Vermessung der Befunde; B: geoelektrische untersuchung und archäologische Sondage; C: Stein-substruktion, Pfostenloch und Pfostenlöcher; D: Querprofil der Sondage.

207

Obr. 5. ZSV Prochod, okr. České Budějovice. Manský dvorec a: plochy geofyzikálního výzkumu; B: odkryv kamenné destrukce v sondě B; C: odkryv kamenné destrukce v sondě C; D: profily sondy B; E: profily sondy C.Abb. 5. Verschwundenes mittelalterliches Dorf Prochod, Kr. České Budějovice. angenommener Herrschafts-hof; a: geophysikalisch untersuchte Flächen; B: Steinsubstruktion in der Sondage B; C: Steinsubstruktion in der Sondage C; D: Querprofile der Sondage B; E: Querprofile der Sondage C.