46 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

Mytologick· jmÈna K·kosa PÈgasos ve st¯edovÏk˝chodborn˝ch pramenech1

� HANA äEDINOV¡ (Praha)

Abstract:

Mythological Names Cacus and Pegasus in Medieval TreatiseGlossarius and Bohemarius by the 14th-century Czech lexicographer Bartholomaeus

of Chlumec, also called Claretus, and some other sources of Czech origin, contain, apartfrom names of more or less well known animals, also names of miraculous or monstrouscreatures (monstra) that played leading parts in Greek myths. At first sight it might seemthat meanings of these names have not changed in the Middle Ages, but a more detailedexamination shows that authors of medieval encyclopaedias and dictionaries not infre-quently had different notions about those creatures. This contribution to history of theever-changing perception of classical mythological figures in the Middle Ages dealswith two names. In Greek mythology, the proper name Kakos denoted a human of mon-strous appearance and behaviour, but as a result of misunderstanding of sources, in me-dieval encyclopaedias and other scholarly texts it came to denote a quadruped cacus.The second name figured already in the antiquity not only as a proper name of thewinged horse Pegasos, but also as an appellative, used by natural scientists to denotea strangely looking creature that reportedly lived in Ethiopia ñ according to some au-thors it was a bird with head or ears of a horse, according to others it was a horse withwings and horns. Both these meanings found their way in the Middle Ages.

key words: Greek mythology; Kakos; Pegasos; cacus; pegasus; ancient and medievalzoology; medieval Latin lexicography; human monsters; Liber monstrorum; Thomas ofCantimprÈ; Bartholomaeus de Solencia dictus Claretus

klÌËov· slova: ¯eck· mytologie; K·kos; PÈgasos; cacus; pegasus; starovÏk· a st¯edo-vÏk· zoologie; st¯edolatinsk· lexikografie; lidsk· monstra; Liber monstrorum; Tom·ö

z CantimprÈ; BartholomÏj z†Chlumce ¯eËen˝ Klaret

»L¡NKY / COMMENTATIONES

1 Tento p¯ÌspÏvek vznikl v r·mci v˝zkumnÈho z·mÏru FilosofickÈho ˙stavu AV»R (RVO: 67985955), s podporou projektu MäMT LD 13043 (SlovnÌk st¯edovÏkÈlatiny v Ëesk˝ch zemÌch ñ Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum), ¯eöenÈhov r·mci mezin·rodnÌho programu COST.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5046

47Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

2 Oproti modernÌm jazyk˘m, v nichû se v˝razem Ñmonstrumì oznaËuje nÏco div-nÈho, nÏjak˝ neobyËejn˝ ̇ kaz budÌcÌ ̇ ûas a hr˘zu nebo lidsk· Ëi zv̯ecÌ obluda, mÏlolatinskÈ slovo monstrum öiröÌ v˝znam a mohlo znamenat i nÏco neobvyklÈho (mirum)Ëi dokonce podivuhodnÈho (mirabile). Z bohatÈ literatury k lidsk˝m, zv̯ecÌma hybridnÌm tvor˘m oznaËovan˝m jako monstra viz zejmÈna WITTKOWER 1942,s. 159-197; FRIEDMAN 1981; KAPPLER 1983; WILLIAMS 1997; LECOUTEUX 1999; k ob-ludn˝m tvor˘m ̄ eckÈ a ¯ÌmskÈ mytologie viz MURGATROYD 2007. Z Ëesk˝ch pracÌ vizkup¯Ìkladu äEDINOV¡ 2008, s. 13-102; äMAHEL 2012; äEDINOV¡ 2013, s. IX-LXXIII.

V Glos·¯i a Bohem·¯i ËeskÈho lexikografa 14. stoletÌ BartolomÏje z Chlum-ce ¯eËenÈho Klaret a v nÏkter˝ch dalöÌch bohemik·lnÌch pramenech se vedlejmen zn·m˝ch i mÈnÏ zn·m˝ch ûivoËich˘ nach·zejÌ rovnÏû n·zvy podivu-hodn˝ch Ëi zr˘dn˝ch tvor˘ (monstra),2 kte¯Ì byli protagonisty ¯eck˝ch m˝t˘.AËkoli se na prvnÌ pohled zd·, ûe se v˝znamy tÏchto jmen ve st¯edovÏku ne-zmÏnily, p¯i bliûöÌm zkoum·nÌ vych·zÌ najevo, ûe st¯edovÏcÌ encyklopedistÈa lexikografovÈ mÏli o tÏchto tvorech nez¯Ìdka odliönÈ p¯edstavy. Na nÏkte-rÈ podivnÈ lidi, pop¯ÌpadÏ pololidi a polozv̯ata, se ve st¯edovÏku pohlÌûelov˝hradnÏ jako na zv̯ata, naopak z nÏkter˝ch zv̯at se stali tvorovÈ vyznaËu-jÌcÌ se zjevn˝mi lidsk˝mi rysy. A podoba Ëi chov·nÌ dalöÌch mytologick˝chpostav se jevily st¯edovÏk˝m autor˘m natolik zvl·ötnÌ, ûe se nedok·zalishodnout na jejich zv̯ecÌ Ëi lidskÈ podstatÏ a za¯azovali je do r˘zn˝ch ûivo-Ëiön˝ch t¯Ìd a nÏkdy tÈû rozmanitÏ zn·zorÚovali. NÏkter· jmÈna byla navÌcjiû ve starovÏku spojena nejen s mytologick˝mi postavami, ale objevujÌ setakÈ v p¯ÌrodovÏdn˝ch pojedn·nÌch, v nichû oznaËujÌ skuteËnÏ nebo domnÏ-le existujÌcÌ exotickÈ ûivoËichy. Tento drobn˝ p¯ÌspÏvek k dÏjin·m mapujÌ-cÌm promÏny ve vnÌm·nÌ klasick˝ch mytologick˝ch postav ve st¯edovÏku jevÏnov·n dvÏma jmÈn˘m: prvnÌ oznaËovalo v ¯eckÈ mytologii ËlovÏka zr˘d-nÈho vzhledu a chov·nÌ, z nÏhoû se stalo ve st¯edovÏk˝ch encyklopediÌcha v dalöÌch odborn˝ch st¯edovÏk˝ch textech v d˘sledku nepochopenÌ prame-n˘ zcela odliönÈ stvo¯enÌ; druhÈ figurovalo jiû ve starovÏku nejen v my-tologii, ale rovnÏû v p¯ÌrodovÏdÏ a v tomto druhÈm v˝znamu proniklo do nÏ-kter˝ch odborn˝ch dÏl, jeû vznikla na ˙zemÌ st¯edovÏk˝ch »ech.

Obr K·kos z m˝tu o HÈrakleovi a obludn˝ Ëtvernoûec cacusDes·tou pracÌ, kterou musel HÈraklÈs vykonat pro kr·le Eurysthea, bylo

p¯ivÈst z ostrova Erytheie poblÌû proudu ”keanu povÏstn· GÈryonova st·dakrav. ExistujÌ r˘znÈ verze vypr·vÏnÌ o tom, jakou cestou HÈraklÈs dohnalodcizen˝ skot do MykÈn. Podle jednÈ verze proöel Hisp·niÌ a GaliÌ, p¯eöel li-gurskÈ Alpy a podÈl pob¯eûÌ It·lie se dostal aû na SicÌlii. Tam pochopil, ûe si

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5047

48 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

zvolil nespr·vnou cestu, a obr·til se zpÏt. P¯i zp·teËnÌ cestÏ It·liÌ dorazilk ¯ece Albule, pozdÏji zvanÈ Tiber, kde jej p¯ivÌtal vyhnanec z Arkadie, kr·lEuandros, a p¯ipravil pro nÏho hostinu.

V jeskyni poblÌû ûil syn HÈfaista a Med˙sy, obrovit˝ past˝¯ jmÈnem K·-kos,3 dÏsÌcÌ okolÌ plameny, jeû chrlil z ˙st. Jeho odpudiv˝ vzhled, lstivoupovahu a niËemnÈ chov·nÌ popisuje velmi p˘sobivÏ Ovidius ve svÈm Kalen-

d·¯i,4 kdyû vypravuje o tom, jak K·kos okradl HÈraklea o Ë·st jeho st·da:

ÑJednoho r·na HerkulÈs poznal, kdyû procitl ze sna,ûe mu z pÏknÈho st·da b˝ËkovÈ chybÏjÌ dva.Hledaje, nenaöel stop, neb zlodÏj je ukradl tajnÏ:K·kus pozp·tku totiû v jeskyni zavedl lup,K·kus, postrach a zhouba vöech hvozd˘ na AventÌnu,K·kus, obr a lupiË host˘ i soused˘ vöech.Vraûda mu hledÏla z tv·¯e a sÌla z ob¯Ìho tÏla,otcem obludy tÈto Vulk·nus kulhav˝ byl.Ohromn· sluj, v nÌû z·koutÌ plno, mu obydlÌm byla,ukryt· v lesÌch, ûe sotva nalÈzti mohla ji zvϯ.Na dve¯Ìch vyschlÈ lebky a p¯ibitÈ ˙dy se kl·tÌ,p¯ed slujÌ dokola kolem bÏl· se na kosti kost.ì5

Kdyû se HÈraklÈs probudil a zpozoroval, ûe mu zmizelo nÏkolik dobytËat,marnÏ po nich p·tral, a uû chtÏl hn·t zbylÈ st·do d·l, kdyû tu zaslechl buËenÌ.Doöel po zvuku aû k jeskyni a zjistil, ûe vchod je zatarasen˝ sk·lou, kterou bysotva hnulo deset potah˘. HÈraklÈs ji vöak bez nesn·zÌ odvalil, nezalekl seplamen˘ s kou¯em, jeû na nÏho K·kos zaËal dötÌt, a popadl se s nÌm do k¯Ìûku:

ÑNap¯·hne pravici K·kus a v urputn˝ souboj se d·v·,vztekle bojuje kyjem, balvany na pomoc vzav.Jimi kdyû nesvedl nic, hned zbabÏle utÌk· zasek umÏnÌ otcovskÈmu, plameny d˝chaje z ˙st....

3 Cf. ¯ec. adj. kakÕq, Ñkrut˝ì, Ñzl˝ì, ÑniËemn˝ì, ÑzbabÏl˝ì, Ñneschopn˝ì, Ñoökli-v˝ì. Vöechny tyto v˝znamy odpovÌdajÌ rys˘m ve vzhledu a chov·nÌ, jeû K·kovi p¯i-soudili ¯eËtÌ a ¯ÌmötÌ auto¯i.

4 OVIDIUS, Fasti, I,547-578. Viz tÈû struËnÏji LIVIUS, Ab Urbe condita, I,7; PRO-PERTIUS, Elegiae, IV,9; SOLINUS, Collectanea rerum memorabilium, 1,7-8.

5 OVIDIUS, Fasti, I,547-558 (Ëesk˝ p¯eklad Ivan Bureö).

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5048

49Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

HerkulÈs dolehne na nÏj a trojsuk˝m kyjem ho srazÌ,zasadiv v obliËej jeho nÏkolik drtiv˝ch ran.Obr se svalÌ a soptÏ plameny, smÌöenÈ s krvÌ,pozvolna zmÌr· a zmÌr·, upadnuv na prsa v zem.ì6

ExpresivnÏ lÌËÌ povÏst o HÈrakleovi a K·kovi rovnÏû Vergilius v AeneidÏ:7

v K·kovÏ sluji neust·le kou¯Ì p˘da ËerstvÏ prolitou krvÌ a na vchodu trËÌ p¯i-bity lidskÈ lebky, Ñuû sinavÈ krvav˝m hnisemì; autor zd˘razÚuje K·k˘v zu-¯iv˝ a divok˝ chtÌË, kter˝ jej pudÌ k tomu, aby se pokusil o jak˝koli zloËinn˝klam, poukazuje na jeho vychytralost, s nÌû vt·hl ukradenÈ Ëty¯i b˝ky a Ëty¯ikr·vy do svÈ sluje za ocas, aby tam nebyly û·dnÈ stopy po p¯ÌmÈ ch˘zi, a jeö-tÏ barvitÏji neû Ovidius popisuje dÏs, kter˝ se niËemy zmocnil, kdyû se ocitltv·¯Ì v tv·¯ HÈrakleovu hnÏvu:

ÑTehdy K·k˘v strach n·ö n·rod poprvÈ vidÏl,jak m· vydÏöen zrak, jak prch· rychleji vÏtrusmÏrem k jeskyni svÈ ñ strach poskytl perutÏ noh·m.ì8

Obzvl·ötÏ dramaticky pak pod·v· Vergilius popis K·kovy nejvÏtöÌ zbranÏ ñohnÏ, jejû chrlÌ z ch¯t·nu ñ i koneËnÈho vÌtÏzstvÌ b·jnÈho reka nad tÌmto ob-ludn˝m tvorem:

ÑKdyû uû v˘bec û·dn˝ mu nenÌ z pohromy ˙tÏk,z jÌcnu mu ñ divoucÌ div ñ sloup d˝mu se vyvalÌ n·hl˝,aby pak slepou tmou svÈ obydlÌ zahalil celÈ.OËÌm veökeren v˝hled chce odejmout, hromadÌ v slujitemnotu plnou d˝mu ñ a temnem prokmit· plamen.Rek to uû nesnese vztekem a bez dlenÌ ohnÏm se vrhnest¯emhlav do sluje s·m, kde nejhustöÌ z·plava kou¯evÌ¯Ì a nesmÌrn· sluj tou Ëernou temnotou s·l·.Tam, jak v temnu se skr˝v· a chrlÌ nicotn˝ oheÚ,sev¯e mu hrdlo jak uzlem a rukama tiskne a rdousÌ,ûe mu aû vylezou oËi a od krve vyschne mu hrdlo.Ihned pak odvalÌ balvan a otev¯e Ëernou tu sluji,takÈ odÚatÈ kr·vy, tu p¯ÌseûnÏ pop¯enou ko¯ist,

6 OVIDIUS, Fasti, I,569-572 a 575-578 (Ëesk˝ p¯eklad Ivan Bureö).7 VERGILIUS, Aeneis, VIII,190-267.8 VERGILIUS, Aeneis, VIII,222-224 (Ëesk˝ p¯eklad Otmar VaÚorn˝).

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5049

50 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

Obr. 1: HÈraklÈs a K·kos. Baccio Bandinelli (1525-1534),

Piazza della Signoria, Florencie.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5050

51Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

vyvede na svÏtlo boûÌ a za nohy mrtvolu hnusnouvyvleËe ven ñ z n·s nikdo se nemohl nadÌvat dostina jeho straönÈ oËi a na tv·¯ p˘lzvÏra toho,na jeho huÚat· prsa a na ch¯t·n s vyhasl˝m ohnÏm.ì9

Oba auto¯i tedy reprodukujÌ povÏst o HÈrakleovi a K·kovi jen s drobn˝mirozdÌly v dÏji a popisu obou protagonist˘. Podle Ovidia je K·kos, kterÈhonakonec HÈraklÈs zabije sv˝m kyjem (obr. 1), obludn˝ ËlovÏk (monstrum) sestraöliv˝m obliËejem (dira facies), ob¯Ì postavou (corpus grande) a zr˘dn˝mzp˘sobem ûivota, neboù p¯eb˝v· v jeskyni ukrytÈ v lesÌch, je postrachema zhoubou svÈmu okolÌ (Aventinae timor atque infamia silvae; finitimis hos-pitibusque malum) a ûivÌ se lidsk˝m masem, o Ëemû svÏdËÌ lidskÈ ˙dy zavÏ-öenÈ nade dve¯mi (ora super postes affixaque brachia pendent) a lidskÈ kos-ti, jimiû se bÏl· zem v jeho jeskyni (humanis ossibus albet humus).10 V pojetÌVergilia je tato stv˘ra (monstrum) nap˘l ËlovÏk (semihomo) a nap˘l zv̯e(semifer), m· straölivÈ oËi a tv·¯, hruÔ porostlou ötÏtinatou srstÌ (pectora vil-losa saetis) a HÈraklÈs jej vlastnÌma rukama zardousÌ.11

Jak nahlÌûeli na (polo)lidskÈho obra K·ka pozdnÏantiËtÌ, ranÏk¯esùanötÌa st¯edovÏcÌ auto¯i a jak· p¯edstava o tomto tvoru pronikla aû do ËeskÈhoprost¯edÌ?

Vergiliovo dramatickÈ lÌËenÌ K·kova st¯etu s HÈrakleem zaujalo zejmÈnamythografy. Na p¯elomu 4. a 5. stoletÌ sestavil v˝znamn˝ vzdÏlanec MariusServius Honoratus obs·hl˝ koment·¯ k Vergiliovu dÌlu, v nÏmû nabÌzÌ namnoha mÌstech racion·lnÌ vysvÏtlenÌ povÏstÌ o r˘zn˝ch postav·ch ¯eckÈ my-tologie. NÏkterÈ z jeho v˝klad˘ (kup¯Ìkladu o GÈryonovi, Gorgon·ch, SirÈ-n·ch, Hyd¯e Ëi Chimȯe) inspirovaly Isidora ze Sevilly, kter˝ pojednal o my-tologick˝ch oblud·ch v z·vÏru jeden·ctÈ knihy EtymologiÌ, jeû je vÏnov·naanatomii a tÏlesn˝m malformacÌm.12 PovÏst o K·kovi Isidor vynechal, za-znamenal ji vöak mythograf 5.-6. stoletÌ Fabius Planciades Fulgentius, kter˝po vzoru Servia p¯ipojil vysvÏtlenÌ o skuteËnÈm pozadÌ tohoto p¯ÌbÏhu: K·-kos pr˝ byl ve skuteËnosti niËemn˝ Euandr˘v sluûebnÌk a zlodÏj, kter˝ pus-toöil pole sv˝ch soused˘ tak, ûe je spaloval ohnÏm.13 ShodnÏ pak pojedn·v·

9 VERGILIUS, Aeneis, VIII,251-267 (Ëesk˝ p¯eklad Otmar VaÚorn˝).10 OVIDIUS, Fasti, I,550-558.11 VERGILIUS, Aeneis, VIII,194.198.260-261.266-267.12 ISIDOR ZE SEVILLY, Etymologiae, XI,3,28-39.13 SERVIUS, In Verg. Aen. VIII,190: Cacus secundum fabulam Vulcani filius fuit,

ore ignem ac fumum vomens, qui vicina omnia populabatur. Veritatem tamen secun-

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5051

52 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

o K·kovi rovnÏû Giovanni Boccaccio ve svÈm dÌle Genealogiae deorumgentilium.14

Serviovy koment·¯e byly v˝znamn˝m pramenem rovnÏû pro st¯edovÏkÈlexikografy. Ve slovnÌku Elementarium doctrinae rudimentum, jejû sestavilv 1. polovinÏ 11. stoletÌ na z·kladÏ Isidorovy encyklopedie a pozdnÏantic-k˝ch i ranÏst¯edovÏk˝ch glos·¯˘ lexikograf Papias, je K·kos popisov·n st·lejeötÏ jako div˝ zlodÏj, kter˝ se kdysi skr˝val v jeskyni na aventinskÈm pahor-ku, chrlil plameny a hubil lidi, dokud jej nezabil HÈraklÈs. StruËnÏji opakujÌjeho znÏnÌ Hugutio z Pisy, kter˝ sestavil svÈ dÌlo nazvanÈ Derivationes nap¯elomu 12. a 13. stoletÌ, a Jan z Janova, jenû dokonËil sv˘j slovnÌk Catholi-con r. 1286.15 StruËnou verzi Jana z Janova opakuje poslÈze takÈ nÏmeck˝humanista Iohannes Reuchlin, jehoû slovnÌk Vocabularius breviloquus, vy-dan˝ poprvÈ r. 1475, pouûil jako jeden ze sv˝ch hlavnÌch pramen˘ pro sv˘jVocabularius dictus Lactifer Ëesk˝ frantiök·nsk˝ kazatel ûijÌcÌ na p¯elomu15. a 16. stoletÌ Jan Bos·k VodÚansk˝; vlastnÌ jmÈno Cacus se vöak u JanaVodÚanskÈho nenach·zÌ.16

dum philologos et historicos hoc habet, hunc fuisse Euandri nequissimum servum acfurem... Ignem autem dictus est vomere, quod agros igne populabatur; viz i FUL-GENTIUS, Mythologiae, II,75. Podobn˝ text se nach·zÌ rovnÏû v anonymnÌ sbÌrce ¯ec-k˝ch a ¯Ìmsk˝ch m˝t˘, jejÌû vznik se datuje p¯ibliûnÏ do 9.-11. stoletÌ, tzv. Mytho-graphi Vaticani, I,66; II,176: Cacus servus Euandri boves sibi aliquos furabatur,quos etiam versis vestigiis cauda ad speluncam traxit, ne aliqua vestigia querentemad speluncam ferrent. Quos tamen diu quesitos cum Hercules mugitu unius bovisprodente invenisset, planta de spelunca tractum et fumeam evomentem caliginemoccidit. Dicitur autem idem Cacus filius fuisse Vulcani ore ignem et fumum vomens,qui omnia vicina igne populabatur. Veritas tamen habet hunc fuisse Euandri ne-quissimum servum, novimus enim cacon a Grecis malum dici, ignem dictus est vo-mere, quod agros igne populabatur...

14 BOCCACCIO, Genealogia deorum gentilium, XX,76: De Caco Vulcani filio.15 PAPIAS, Elementarium doctrinae rudimentum, s. v. Cacus: Cacus quidam ferus

fur latens in Aventini montis spelunca, ignes emittens, homines perdens; quem Alci-des interfecit. JmÈno Alcides je latinsk· varianta ¯ec. AlkeidÈs, kterÈ dostal HÈraklÈspo narozenÌ. StruËnÏji JAN Z JANOVA, Catholicon, s. v. Cacus: Cacus, -ci, dicitura cacos, malum, quia fuit malus; fuit enim servus Euandri et malus fur; HUGUTIOZ PISY, Derivationes, C 4,1: Cacos interpretatur malum, unde hic Cacus, -ci, quiafuit malus: fuit enim servus Evandri et malus et fur.

16 IOHANNES REUCHLIN, Vocabularius breviloquus, fol. f 5ra: Cacus, -ci, dicitura cacos, malum, quia fuit malus; fuit enim servus Euandri et malus et fur. Ke vztahumezi Reuchlinov˝m slovnÌkem a vokabul·¯em Jana VodÚanskÈho viz äEDINOV¡2013, s. XII-XX.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5052

53Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

Vedle dÏl mythograf˘ a lexikograf˘ se jmÈno tÈto mytologickÈ postavyobjevuje ve st¯edovÏku jeötÏ v jednom typu text˘, a to v p¯ÌrodovÏdn˝ch en-cyklopediÌch. St¯edovÏcÌ uËenci a encyklopedistÈ se vöak o K·kovi zmiÚujÌnikoli v knih·ch pojedn·vajÌcÌch o neobvykl˝ch lidsk˝ch Ëi hybridnÌch je-dincÌch a n·rodech, n˝brû popisujÌ jej v pas·ûÌch vÏnovan˝ch Ëtvernoûc˘m.K pochopenÌ tÈto v˝raznÈ zmÏny v klasifikaci je t¯eba sezn·mit se nejprves dÌlem Liber monstrorum, kterÈ vzniklo kolem 7.-8. stoletÌ v anglosaskÈmprost¯edÌ.17 Jeho autor pod·v· ve t¯ech knih·ch v˝klad o nejr˘znÏjöÌch lid-sk˝ch, pololidsk˝ch a zv̯ecÌch stvo¯enÌch a vedle skuteËnÏ existujÌcÌchûivoËich˘, kte¯Ì se vyznaËujÌ zu¯ivou a nelÌtostnou povahou (nap¯. lev, tygr,hroch, krokod˝l Ëi velryba), popisuje rovnÏû rozliËnÈ b·jnÈ zv̯ecÌ a hybrid-nÌ obludy, jako jsou SirÈny, Skylla, Harpyje, ChimÈra Ëi Kerberos. V prvnÌknize vÏnovanÈ zr˘dn˝m lidsk˝m bytostem a hybridnÌm monstr˘m na pome-zÌ ËlovÏka a zv̯ete se zmiÚuje rovnÏû o K·kovi. Je to pr˝ jak˝si obludn˝tvor, kter˝ ûil kdysi v Arkadii, p¯eb˝val ve sluji p¯i ¯ece Tibe¯e, chrlil zech¯t·nu plameny a byl po celÈm tÏle pokryt˝ ötÏtinami. Jednoho dne ukradlze st·da Ëty¯i b˝ky a stejn˝ poËet jalovic a odt·hl je vöÌ silou do svÈ jeskynÏñ pozp·tku za ocas, aby je nebylo moûno vystopovat:

De Caco Arcadiae. Erat monstrum quoddam in Arcadia, Cacus nomi-ne, in antro fluminis Tiberini, flammas de pectore evomens et toto cor-pore setosus. Qui quatuor tauros furto et totidem vaccas abduxit ar-mentario et eos per vim fortitudinis retrorsum, ne investigarentur,caudis traxit in antrum.18

Ponech·me-li stranou tvrzenÌ, ûe K·kos ûil v Arkadii, kterÈ vzniklo patrnÏchybnou interpretacÌ p˘vodu kr·le Euandra, a soust¯edÌme se na zb˝vajÌcÌtext, m˘ûeme konstatovat, ûe uveden· pas·û poskytuje o K·kovÏ bydliöti(sluj u ¯eky Tibery), vzhledu (ch¯t·n chrlÌcÌ plameny), niËemnÈm chov·nÌ(kr·deû dobytka) a vychytralÈ povaze (odtaûenÌ odcizen˝ch b˝k˘ pozp·tku)˙daje, kterÈ se shodujÌ s Ovidiov˝m a Vergiliov˝m lÌËenÌm. Autor tohotopopisu vöak vynechal jakoukoli nar·ûku na HÈraklea a nechal K·ka pokr˝tötÏtinatou zv̯ecÌ srstÌ nikoli jen na hrudi, n˝brû na celÈm tÏle. AËkoli se tatodrobn· zmÏna jevÌ na prvnÌ pohled jako bezv˝znamn·, byla patrnÏ p¯ÌËinoutoho, ûe se z vlastnÌho jmÈna tÈto mytologickÈ postavy stalo ve st¯edovÏk˝ch

17 K tomuto dÌlu viz ORCHARD, s. 73-105, kde jsou v obs·hl˝ch prvnÌch dvou po-zn·mk·ch uvedeny modernÌ edice tohoto textu a z·kladnÌ sekund·rnÌ literatura. VesvÈ studii uûÌv·m edici Corrada Bologni z r. 1977.

18 Liber monstrorum, I,31.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5053

54 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

odborn˝ch textech apelativum a ûe byl tento tvor klasifikov·n nikoli jakop¯ÌsluönÌk lidskÈ rasy, n˝brû jako zv̯e.

Encyklopedista 13. stoletÌ Tom·ö z CantimprÈ se sice v kapitole nazvanÈDe caco odvol·v· na autora jmÈnem Adelinus,19 jeho popis je vöak ve sku-teËnosti delöÌ a barvitÏjöÌ verzÌ pas·ûe z dÌla Liber monstrorum, z nÌû ËerpalbuÔ p¯Ìmo, nebo prost¯ednictvÌm jinÈho textu.20 Cacus je pr˝ jakÈsi mon-strum porostlÈ po celÈm tÏle ötÏtinami jako vep¯ (sic!), kterÈ ûije v Arkadii,v jeskyni nach·zejÌcÌ se nad ¯ekou Tiberou. Z tlamy mu vyölehujÌ plameny,a to zvl·ötÏ tehdy, kdyû se cacus rozzu¯Ì. K typickÈmu chov·nÌ tohoto ûivoËi-cha n·leûÌ to, ûe velmi Ëasto ˙toËÌ na st·da krav a b˝k˘; jako ˙lovek mu vöakzjevnÏ nestaËÌ jeden kus, protoûe vûdy chytÌ za ocas t¯i nebo Ëty¯i b˝ky a t·h-ne je vöÌ silou pozp·tku do svÈ jeskynÏ ñ pozp·tku proto, aby jeho skr˝ö ne-mohla b˝t snadno odhalena podle stop. A aËkoli se cacus bojÌ lidÌ, je p¯estonebezpeËn˝ nejen zv̯at˘m, ale rovnÏû ËlovÏku, jemuû strojÌ zavile ˙klady.

De Caco. Cacus monstrum est in Archadia. Hoc animal totum setosumest quasi porcus. Et sicut scribit Adelinus philosophus, flammas depectore suo eructuat, id est anhelitum et spiritum flammeum. Facit au-tem hoc maxime, cum ira permotum fuerit... Igitur monstrum cacus inantris super flumen Tyberim commoratur. Hoc animal invadit subitovaccarum et taurorum greges, nec unum ei de grege animal sufficit,sed per caudas tauros tres aut quatuor apprehensos vi fortitudinis suein antrum trahit occulte gressu retrogrado, ne scilicet investigaripossit de facili. Est autem non solum infestum animalibus hoc animal,verum etiam ipsi homini gravissime insidiatur, cum tamen ipsum homi-nem plurimum timeat...21

19 Jedn· se pravdÏpodobnÏ o biskupa ze Sherbornu Aldhelma (Ü 709), z jehoû dÌlase zachoval soubor verö˘ na rozliËn· tÈmata. V Ë·sti nazvanÈ Aenigmata se nach·-zejÌ mimo jinÈ veröe o zv̯atech, rostlin·ch a miner·lech. Tom·ö z CantimprÈ p¯e-vzal mÌsty Aldhelm˘v text doslovnÏ, jindy jej parafr·zoval; v nÏkolika p¯Ìpadech,kdy se na tohoto autora odvol·v·, vöak Ëerpal odjinud, neboù u Aldhelma se dan˝termÌn a popis nenach·zÌ (vedle K·ka tÈû nap¯. SirÈny a Harpyje). Ke vztahu meziTom·öov˝m textem a Aldhelmov˝mi veröi viz kup¯. äEDINOV¡ 2008, s. 55.

20 O dÌle Liber monstrorum jako prameni Tom·öe z CantimprÈ viz kup¯. äEDINO-V¡ 2008, s. 76; DRAELANTS, s. 208-210.

21 TOM¡ä Z CANTIMPR…, De natura rerum, IV,20. Od Tom·öe z CantimprÈ p¯evzalipopis ËtvernohÈ öelmy cacus nÏkte¯Ì dalöÌ st¯edovÏcÌ uËenci a encyklopedistÈ: AL-BERT VELIK›, De animalibus, XXII,41, VINCENC Z BEAUVAIS, Speculum naturale,XIX,5, JACOB VAN MAERLANT, Der naturen Bloeme, 1697-1716, a KONRAD VON ME-GENBERG, Das Buch der Natur, IIIA,14, kter˝ uv·dÌ pouze to, ûe toto zv̯e ûije

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5054

55Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

Jakou p¯edstavu si podle tohoto popisu mohli vytvo¯it Ëten·¯i st¯edovÏk˝chencyklopediÌ? Do jistÈ mÌry n·m to objasÚujÌ st¯edovÏcÌ ilustr·to¯i, kte¯Ì sike sv˝m v˝tvarn˝m interpretacÌm vybrali nejv˝raznÏjöÌ prvky v chov·nÌtohoto tvora. Ve dvou opisech dÌla Der naturen Bloeme vl·mskÈho autora13. stoletÌ Jacoba van Maerlant, jehoû text je parafr·zÌ Tom·öovy encyklope-die, je cacus vyobrazen jako Ëtvernoh· öelma se zjeûen˝mi chlupy, kter· chr-lÌ z tlamy plameny (flammas de pectore suo eructuat).22 JinÈ detaily ovlivni-ly ilustr·tory Ëty¯ iluminovan˝ch rukopis˘ Tom·öovy encyklopedie, kter˝mje p¯ipisov·n bohemik·lnÌ p˘vod a z nichû t¯i jsou uloûeny v Praze a jeden

v Arkadii, p·chne jako vep¯, a pokud se rozzu¯Ì, vyplivuje z tlamy plameny: Cathusist ain tier in dem land Archadia, daz ist zem‚l stinkend als ain verunraint swein.Der maister AdelÓnus schreibt von dem tier, daz ez flammen auz seim hals l‚z; daztuot ez aber allermaist, wenne ez gar zornig wirt... Albert Velik˝ nejen parafr·zovalTom·ö˘v text, ale stejnÏ jako Servius a st¯edovÏcÌ mythografovÈ se pokouöel (byù zezcela odliön˝ch pohnutek) o racion·lnÌ vysvÏtlenÌ neobvykl˝ch rys˘ ve vzhledua chov·nÌ nÏkter˝ch zv̯at. P¯edstava, ûe cacus chrlÌ plameny, vznikla podle Alber-ta proto, ûe vzduch, jejû tento tvor vydechuje z plic, je tak hork˝ a jedovat˝, ûe sp·lÌjako plamen vöe, Ëeho se dotkne: Est autem spiritus pulmonis eius adeo calidi etsubtilis veneni, ut ad modum flammae consumat ea, quae tetigerit.

22 Den Haag, Koninklijke Bibliotheek, sign. KA 16, fol. 51vb, a sign. 76 E 4, fol.14rb.

Obr. 2: Cacus. Krakov, Biblioteka JagielloÒska, sign. 794, fol. 65vb.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5055

56 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

v KrakovÏ. Autora iluminacÌ v rukopise Archivu praûskÈho hradu L 11 zau-jalo Tom·öovo sdÏlenÌ, ûe cacus je po celÈm tÏle porostl˝ ötÏtinami jako vep¯(animal totum setosum est quasi porcus), a vypodobnil jej jako jeûatÈhokÚoura.23 Naproti tomu v krakovskÈm rukopise nach·zÌme na p¯ÌsluönÈ ilu-minaci hlavu obrovitÈ öelmy, kter· je zezadu zakousnut· do dvou b˝k˘ (obr.2), takûe je zjevnÈ, ûe ilustr·tor chtÏl v˝tvarnÏ vyj·d¯it popis lovu dobytkaa jeho odvleËenÌ do skr˝öe za ocas (per caudas tauros tres aut quatuor ap-prehensos ... trahit occulte gressu retrogrado).

23 Praha, Archiv PraûskÈho hradu, Knihovna MetropolitnÌ kapituly u sv. VÌta,sign. L 11, fol. 62rb.

24 Vedle uvedenÈ iluminace (obr. 3) viz tÈû Praha, N·rodnÌ knihovna, sign. XIVA 15, fol. 41vb ñ cacus je v tomto rukopise vyobrazen ve chvÌli, kdy vtahuje dvab˝ky do jeskynÏ za ocas; na rozdÌl od rukopisu NK X A 4 je mu kromÏ hlavy vidÏttÈû Ë·st tÏla jeûÌcÌ se ötÏtinami.

Ve dvou rukopisech uloûen˝ch v N·rodnÌ knihovnÏ v Praze je vizu·lnÌ inter-pretace tÈto Ë·sti Tom·öova textu rozö̯ena o vypodobnÏnÌ otvoru, z nÏhoûöelma vystrkuje hlavu (obr. 3), takûe ilumin·to¯i zn·zornili nejen jejÌ lstivÈpoËÌn·nÌ, ale reagovali rovnÏû na Tom·öovu pozn·mku, ûe cacus m· doupÏv jeskyni (in antris ... commoratur).24

Obr. 3: Cacus. Praha, N·rodnÌ knihovna, sign. X A 4, fol. 56ra.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5056

57Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

V˝raz cacus se objevuje rovnÏû v KlaretovÏ Glos·¯i, kter˝ vÏnoval nÏko-lik kapitol v˝Ëtu rozliËn˝ch ûiv˝ch tvor˘ (lidsk˝ch a zv̯ecÌch monster, pt·-k˘, ryb, Ëtvernoûc˘, plaz˘ a Ëerv˘).25 JmÈno tÈto p˘vodnÏ mytologickÈ po-stavy vöak uv·dÌ ve dvojici s Ëesk˝m okrlik p¯ekvapivÏ nikoli v kapitole Demonstrosis hominibus, v nÌû vyjmenov·v· vedle rozliËnÏ znetvo¯en˝ch lidÌtakÈ nÏkterÈ lidskÈ Ëi pololidskÈ mytologickÈ tvory (kup¯. Sfingu, Fauny,Satyry a KyklÛpy), n˝brû v kapitole nazvanÈ De bestiis.26 M˘ûeme tedy po-kl·dat za jistÈ, ûe na tomto mÌstÏ nemÏl na mysli lidskÈho obra K·ka, n˝brûûe spoleËnÏ s jin˝mi zn·m˝mi i mÈnÏ zn·m˝mi jmÈny zv̯at sem za¯adilrovnÏû nezn·mÈho Ëtvernoûce jmÈnem cacus, o nÏmû se doËetl v Tom·öovÏknize pojedn·vajÌcÌ o ËtvernoûcÌch.

Ok¯Ìdlen˝ PÈgasos z m˝tu o Bellerofontovi a Chimȯe a etiopötÌ pÈgaso-vÈ s k¯Ìdly a rohy

ZatÌmco byl obr K·kos v pojetÌ antick˝ch autor˘ ËlovÏk a novou identituzÌskal aû ve st¯edovÏku, jmÈno druhÈho protagonisty tohoto p¯ÌspÏvku mÏlojiû ve starovÏku dva v˝znamy.

B·jn˝ k˘Ú PÈgasos, pr˘vodce M˙z na HelikÛnu, se zrodil ze spojenÌ Gor-gony Med˙sy s bohem PoseidÛnem. Med˙sa byla kdysi stejnÏ kr·sn· jakojejÌ dvÏ sestry, avöak potÈ, co podlehla v AthÈninÏ chr·mu PoseidÛnov˝msvod˘m, byla uraûenou bohynÌ krutÏ potrest·na ñ AthÈna ji promÏnila v ok¯Ì-dlenou nestv˘ru s kade¯emi z had˘, jeû sv˝m pohledem mÏnila lidi v k·-men.27 StraölivÈ p¯Ìöery zbavil svÏt nakonec Di˘v syn Perseus:

Ñ... p¯iöel pr˝ k obydlÌ Gorgon, z nichû Med˙sa mraziv˝m zrakem,

mnoûstvÌ lidÌ i zv̯at, co p¯iölo jich do toho kraje,zmÏnila v kamennÈ sochy. Ty vöecky teÔ kolem tam vidÏl.

25 KLARET, Glossarius, kapitoly: De altilibus domesticis, veröe 203-244; De vola-tilibus compestribus, veröe 245-302; De monstrosis hominibus, veröe 303-337; Depiscibus, veröe 374-428; De blandis monstris, veröe 429-462; De bestiis, veröe 497-550; De nominibus serpentum, veröe 551-574; De nominibus vermium, veröe 575-603. K emendaci n·zvu kapitoly De claudis monstris na De blandis monstris vizRYBA 1943, s. 6.

26 KLARET, Glossarius, v. 542. Viz tÈû rukopis Knihovny N·rodnÌho muzea, sign.II F 2 (Codex Vodnianus), fol. 68bis rb: cacus okrslik. K ËeskÈ glose, v jejÌmû z·kla-du je Ëes. krle, Ñch¯t·nì, viz RYBA 1943-1944, s. 62.

27 H…SIODOS, Theogonia, 270-279; OVIDIUS, Metamorphoses, IV,771 a 792-801.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5057

58 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

P¯Ìmo vöak nehledÏl na ni, vöak v kovovÈm zrcadle ötÌtu,kter˝ v levici drûel, rek sledoval Med˙sin obraz.VyËkav, aû hlubok˝ sp·nek ji s hady jejÌmi zmohl,uùal jÌ hlavu. A potom se narodil z matËiny krvePÈgasos, lÈtav˝ o¯, a Chr˝s·Ûr, PÈgas˘v bratr.ì28

PÈgasos, kter˝ se tedy podle jednÈ verze zrodil z Med˙siny krve, jeû vytrysk-la z jejÌ useknutÈ hlavy, a podle jinÈ vyskoËil z mrtvÈho matËina tÏla,29 se-hr·l pozdÏji v˝znamnou roli v povÏsti o Bellerofontovi, kter˝ mÏl na p¯ÌkazlykijskÈho kr·le Õobata zabÌt ChimÈru, jednu z mnoha dÏsiv˝ch oblud, jeûstvo¯ila Echidna se sv˝m muûem T˝fÛnem:

ÑEchidna p¯ivedla na svÏt i Chimairu, velkou a straönou,k¯epkou a rychlonohou, jeû chrlila nezmarn˝ oheÚ.T¯i mÏla ona hlavy: jak jarÈho lva byla jedna,druh· jak kozÌ, t¯etÌ jak hadÌ ñ z mocnÈho draka;straölivou sÌlu ûhoucÌho ohnÏ vydechovala ñodp¯edu lev a odzadu had a uprost¯ed koza.Pak ji PÈgasos zabil a ölechetn˝ BellerofontÈs.ì30

PÈgasovo jmÈno se vöak objevuje jiû ve starovÏku nejen ve spojenÌ s podivu-hodn˝m tvorem ¯eckÈ mytologie, ale tÈû jako oznaËenÌ exotickÈho ûivoËicha,jenû podle antick˝ch p¯ÌrodovÏdc˘ skuteËnÏ ûije ve vzd·len˝ch konËin·chsvÏta. ÿÌmsk˝ geograf 1. stoletÌ po Kr. Pomponius Mela se ve svÈm dÌle Dechorographia, popisujÌcÌm na z·kladÏ staröÌch pramen˘ tehdy zn·m˝ svÏt,zmiÚuje o nÏkter˝ch neobvykl˝ch tvorech ob˝vajÌcÌch ˙zemÌ Etiopie a vedlerohat˝ch pt·k˘ jmÈnem tragopanes sem umisùuje rovnÏû jinÈ zvl·ötnÌ pt·ky,kte¯Ì se pr˝ naz˝vajÌ pegasi a majÌ uöi jako k˘Ú;31 od Pomponia p¯ejal tutoinformaci autor 3. stoletÌ Solinus do svÈ sbÌrky podivuhodnostÌ Collectanearerum memorabilium, kter˝ uv·dÌ, ûe tito pt·ci nemajÌ s podobou konÏ nic

28 OVIDIUS, Metamorphoses, IV,779-786 (p¯eklad Ivan Bureö). Viz tÈû PINDAROS,Olympia, XIII,63-64; APOLLOD”ROS, Bibliotheca, II,4,2; HYGINUS, Fabulae, Praef.40: Ex Neptune et Medusa Chrysaor et equus Pegasus; tamt. 151,2: Ex Medusa Gor-gonis filia et Neptuno nati sunt Chrysaor et equus Pegasus.

29 H…SIODOS, Theogonia, 280-286.30 H…SIODOS, Theogonia, 319-325 (p¯eklad Julie Nov·kov·); HOM…R, Ilias, VI,

179-183; APOLLOD”ROS, Bibliotheca, II,3,1-2 (II,4,3); PINDAROS, Olympia, XIII,84-90; HYGINUS, Fabulae, 57.

31 POMPONIUS MELA, De chorographia, III,88: Sunt mirae aves, cornutae tragopa-nes et equinis auribus pegasi.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5058

59Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

spoleËnÈho aû na uöi.32 Plinius StaröÌ se od obou autor˘ ponÏkud odliöuje,neboù v des·tÈ knize svÈ p¯ÌrodovÏdnÈ encyklopedie Naturalis historia tvrdÌ,ûe tito pt·ci, kterÈ oznaËuje za fantasknÌ, majÌ koÚskou hlavu.33 P¯i sepisov·-nÌ osmÈ knihy, jeû pojedn·v· o ËtvernoûcÌch, si vöak Plinius patrnÏ p¯ipo-mnÏl b·ji o ok¯ÌdlenÈm PÈgasovi, s jehoû pomocÌ zabil rek BellerofÛn oblud-nou ChimÈru, a oznaËuje tedy jmÈnem pegasi jakÈsi ok¯ÌdlenÈ konÏ; z·roveÚvöak tyto Ëtvernoûce umisùuje rovnÏû do Etiopie a navÌc tvrdÌ, ûe majÌ rohy.34

Na prvnÌ pohled se pohybujeme na poli fantastick˝ch nebo p¯inejmenöÌmzveliËen˝ch Ëi chybnÏ pochopen˝ch pÌsemn˝ch Ëi ˙stnÌch pramen˘, z nichû¯ÌmötÌ auto¯i Ëerpali, a nÏkte¯Ì modernÌ badatelÈ se proto domnÌvajÌ, ûe stejnÏjako gryfovÈ jsou i pÈgasovÈ b·jn· zv̯ata;35 p¯edstava o jejich neobvyklÈmvzhledu mohla vzniknout omylem ze spojenÌ popisu PÈgasa a rohat˝ch pt·-k˘ tragopanes, o nichû se zmiÚuje Pomponius Mela v jednÈ a tÈûe pas·ûi.JinÌ badatelÈ vöak soudÌ, ûe tyto fantasknÌ v˝klady majÌ pravdiv˝ z·klad a ûese za nimi skr˝vajÌ podoby ûivoËich˘, kte¯Ì skuteËnÏ ûili nebo jeötÏ ûijÌ na˙zemÌ Afriky, BlÌzkÈho v˝chodu a Indie. V p¯ÌpadÏ ptaËÌch pÈgas˘ lze uva-ûovat o nÏkter˝ch pt·cÌch, kte¯Ì majÌ na hlavÏ vztyËeno pe¯Ì takov˝m zp˘so-

32 SOLINUS, Collectanea rerum memorabilium, 30,29: Illius caeli ales est pegasus;sed haec ales equinum nihil praeter aures habet.

33 PLINIUS STARäÕ, Naturalis historia, X,136: Pegasos equino capite volucres...34 PLINIUS STARäÕ, Naturalis historia, VIII,72: Aethiopia generat multa ... alia

monstri similia, pinnatos equos et cornibus armatos, quos pegasos vocant.35 ANDR… 1967, s. 122; CAPPONI 1979, s. 393-394.

Obr. 4-5: Kalous uöat˝ a v˝r africk˝.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5059

60 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

36 ModernÌ biologovÈ zvolili vhodnÏ ËeskÈ i latinskÈ jmÈno podle vzhledu tohotopt·ka, viz ¯ec. o›q, gen. ÊtÕq, Ñuchoì.

37 ARNOTT 2007, s. 168.38 Cf. ¯ec.  ppoq, Ñk˘Úì, tr°goq, Ñkozelì, a lat. equus, Ñk˘Úì.

bem, ûe p¯ipomÌn· uöi (pt·ci sice majÌ zvukovod, ten vöak nenÌ, jako u savc˘,zakonËen uönÌm boltcem). V naöem prost¯edÌ je to zejmÈna sova kalous uöa-t˝ (Asio otus LinnÈ),36 v dneönÌ Etiopii pak ûije jin˝ druh z tÈto Ëeledi, kalousetiopsk˝ (Asio abyssinicus GuÈrin-MÈneville).

Obr. 6-7: Orel chocholat˝ a spar·k bÏlob¯ich˝.

PÈgase s koÚsk˝ma uöima Ëi s koÚskou hlavou bychom ale mohli ztotoûnitpodle modernÌch badatel˘ takÈ s dalöÌmi ptaËÌmi druhy, kterÈ majÌ na hlavÏvztyËenÈ pe¯Ì, kup¯Ìkladu s v˝rem africk˝m (Bubo africanus Temminck), za-tÌmco orel chocholat˝ (Lophaetus occipitalis Daudin) Ëi spar·k bÏlob¯ich˝(Corythaixoides leucogaster Ruppell) zase majÌ v˝raznÈ chocholky z pe¯Ì,jeû snad mohly pozorovatel˘m p¯ipomÌnat koÚskou h¯Ìvu (obr. 6-7).37

Pliniem uv·dÏn˝ ok¯Ìdlen˝ rohat˝ k˘Ú se v africkÈ zv̯enÏ nevyskytuje,ve st¯ednÌ Africe vöak ûije druh antilopy n·leûejÌcÌ do Ëeledi turovit˝ch, donÌû jsou ¯azeni vedle tur˘ takÈ r˘znÈ druhy kozoroûc˘. Je to antilopa koÚsk·,jejÌû Ëesk˝ p¯Ìdomek i celÈ latinskÈ jmÈno v binomickÈ nomenklatu¯e (Hip-potragus equinus Desmarerst) zvolili modernÌ biologovÈ p¯ÌhodnÏ na z·kla-dÏ podoby tohoto Ëtvernoûce s konÏm;38 tato mohutn· antilopa m· totiû koÚ-skou h¯Ìvu a hlavu a jejÌ uöi p¯ipomÌnajÌ konÏ Ëi osla. Z·roveÚ m· rohy,a vypad· tedy skuteËnÏ jako jakÈsi hybridnÌ spojenÌ konÏ a kozla (obr. 8). Je

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5060

61Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

39 Praha, N·rodnÌ knihovna, sign. IV C 2, fol. 24rb.

moûnÈ, ûe povÏst o vzhledu tohoto zv̯ete se donesla aû k Pliniovi StaröÌmu,kter˝ svÈho Ëasu p˘sobil jako spr·vce v P¯ednÌ Hisp·nii a snad i v provinciiAfrice a popisuje nÏkterÈ do tÈ doby nezn·mÈ africkÈ ûivoËichy.

Obr. 8: Antilopa koÚsk·.

JmÈno mytickÈho PÈgasa i Pliniov˝ch etiopsk˝ch pÈgas˘, kte¯Ì jsou kromÏk¯Ìdel obda¯eni rovnÏû rohy, proniklo takÈ do st¯edovÏk˝ch odborn˝ch dÏlvËetnÏ bohemik·lnÌch pramen˘. V jednom z rukopis˘ N·rodnÌ knihovnyv Praze, v trakt·tu pojedn·vajÌcÌm o rytin·ch na kamenech, kterÈ slouûilyjako magickÈ a lÈËivÈ amulety, nach·zÌme toto doporuËenÌ: Si inveneris lapi-dem, in quo sit sculptus equus alatus, qui dicitur Pegazeus vel Bellerofons,optimus est lapis militantibus et in campestri bello bellantibus.39 Ok¯Ìdlen˝k˘Ú je v tomto dokladu totoûn˝ s b·jn˝m PÈgasem, kter˝ pomohl hÈrÛoviBellerofontovi zbavit svÏt straölivÈ ChimÈry. Potvrzuje to rovnÏû jmÈno Bel-lerofons, kterÈ pÌsa¯ uv·dÌ omylem jako synonymum jmÈna Pegazeus. Hlav-nÌm zdrojem tohoto magickÈho p¯edpisu je pravdÏpodobnÏ Tom·ö z Can-timprÈ, kter˝ v z·vÏru Ëtrn·ctÈ knihy pojedn·vajÌcÌ o drahokamech p¯ipojuje

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5061

62 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

Obr. 9: Pegasus. N·rodnÌ knihovna, sign. XIV A 15, fol. 57rb.

kr·tk˝ trakt·t o magick˝ch rytin·ch na kamenech; v jeho pod·nÌ se vöakok¯Ìdlen˝ k˘Ú naz˝v· Pegasus a jmÈno Bellerofonta se zde neobjevuje.40

K chybnÈmu ztotoûnÏnÌ PÈgasa s rekem, kter˝ na nÏm jezdil, mohlo dojÌtpod vlivem Papiova slovnÌku. Pod heslem Bellerophon totiû Papias uv·dÌ, ûeje to ok¯Ìdlen˝ k˘Ú, kterÈmu se ¯Ìk· rovnÏû Pegasus.41 Pojmenov·nÌ Bellero-fons, jehoû skuteËn˝ p˘vod byl st¯edovÏk˝m autor˘m neznal˝m ¯eËtiny jistÏnejasn˝, p¯ipojil autor textu v rukopise NK IV C 2 velmi pravdÏpodobnÏv domnÏnÌ, ûe zde existuje etymologick· spojitost s lat. bellum, Ñv·lkaì,a tudÌû i s magick˝mi ˙Ëinky kamene, kter˝ je velmi uûiteËn˝ tÏm, kdo boju-jÌ ve v·lce (in bello bellantibus).42

40 TOM¡ä Z CANTIMPR…, De natura rerum, XIV,69,19: Si inveneris lapidi insculp-tum equum alatum, qui dicitur Pegasus, hic optimus est militantibus et bellantibus.

41 PAPIAS, Elementarium doctrinae rudimentum, s. v. Bellerophon: Bellerophonequus pennatus fingitur, qui et Pegasus. Naproti tomu HUGUTIO Z PISY, Derivationes,P 51, se o Bellerofontovi nezmiÚuje a uv·dÌ pouze jmÈno PÈgasa: Pegasus divinusequus et alatus de sanguine Gorgonis natus.

42 BellerofÛn byl ve skuteËnosti takto pojmenov·n proto, ûe zabil (viz ¯ec. wÕn-thq, Ñvrahì) jistÈho Bellera.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5062

63Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

St¯edovÏcÌ auto¯i neponechali bez povöimnutÌ ani etiopskÈ pÈgasy, byùdali p¯ed pt·ky s koÚsk˝ma uöima p¯ednost konÌm s rohy. Do ËtvrtÈ knihypojedn·vajÌcÌ o suchozemsk˝ch Ëtvernoh˝ch zv̯atech za¯adil pÈgasa Tom·öz CantimprÈ, kter˝ rozvedl kratiËkou Pliniovu charakteristiku tohoto podiv-nÈho ûivoËicha v barvitÈ lÌËenÌ. V jeho pod·nÌ jsou pÈgasovÈ obrovit· a hro-ziv· etiopsk· zv̯ata, jeû vypadajÌ nap˘l jako konÏ a nap˘l jako pt·ci, neboùk¯Ìdly podobn˝mi orlÌm, leË mnohem vÏtöÌmi, rozr·ûejÌ p¯i bÏhu vzduch jakovesly. Jejich hlava opat¯en· rohy m· tak nestv˘rn˝ vzhled, ûe dÏsÌ vöechnaostatnÌ zv̯ata. Jsou rovnÏû ûravÌ, nepokojnÌ a chovajÌ se nevraûivÏ ke vöemûiv˝m tvor˘m vËetnÏ ËlovÏka, k nÏmuû pociùujÌ hlubokÈ nep¯·telstvÌ.

De pegaso semivolucre. Pegasus, ut dicit Plinius, animal magnum ethorrendum est in Ethiopia. Equi formam habet, alas ut aquila, sedmulto maiores, caput armatum cornibus et adeo monstruosum, ut ipsocuncta fere animantia terreat. Cum ipso gravi corpore fuga mirabilialarum remigio adiuti potius currunt quam pervolant et colliso aerevirtute pennarum ad instar turbinis impellunt ventos. Multas escasdevorant, inquiete moventur, infesti sunt animalibus, et hoc maximehomini.43

Od Tom·öe z CantimprÈ p¯evzali jmÈno pegasus dalöÌ st¯edovÏcÌ auto¯i44

a ilustr·to¯i Tom·öovy encyklopedie i dÌla Jacoba van Maerlant vypodob-nili tohoto ûivoËicha ve shodÏ s popisem jako ok¯ÌdlenÈho konÏ s rohy (obr.9-10).45

StejnÏ jako apelativum cacus se i v˝raz pegasus nach·zÌ v nÏkter˝ch bo-hemik·lnÌch latinsk˝ch textech. Encyklopedista 15. stoletÌ Pavel éÌdek pa-rafr·zuje znÏnÌ Tom·öe z CantimprÈ a popisuje etiopskÈ pÈgasy s k¯Ìdlya rohy,46 Klaret uv·dÌ ve svÈm Glos·¯i jen latinsk˝ a Ëesk˝ termÌn, k nimû

43 TOM¡ä Z CANTIMPR…, De natura rerum, IV,89.44 ALBERT VELIK›, De animalibus, XXII,132; VINCENC Z BEAUVAIS, Spec. nat.

XIX,102; JACOB VAN MAERLANT, Der naturen Bloeme, v. 3929-3946.45 Viz tÈû Valenciennes, Bibliothèque Municipale, sign. 320, fol. 76va; Praha,

N·rodnÌ knihovna, sign. X A 4, fol. 77rb; Praha, Archiv PraûskÈho hradu, KnihovnametropolitnÌ kapituly u sv. VÌta, rukopis L 11, fol. 81rb. Ve dvou iluminovan˝chopisech dÌla Jacoba van Maerlant m· pÈgasos dlouhÈ bÌlÈ rohy jako antilopa, vizDen Haag, Koninklijke Bibliotheek, sign. KA 16, fol. 67vb, a sign. 76 E 4, fol.30vb.

46 PAVEL éÕDEK, Liber viginti arcium, 343: [P]egasus est animal Ethiopie, equiformam habens in corpore et caput terribile cum cornibus, habet eciam alas aquilein similitudinem. Ita animal terribile, quod omne animal, dum illud videt, tremori-bus et pavoribus ita concutitur, quod quasi spiritu videatur deficere.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5063

64 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

47 KLARET, Glossarius, v. 456.48 Ke vztahu mezi jmÈny ûivoËich˘ u Tom·öe z CantimprÈ a Klareta viz äEDINO-

V¡ 2005, 2012, 2013, 2014.

nep¯ipojuje û·dn˝ v˝klad; z pouhÈ latinsko-ËeskÈ dvojice wletnye pegasus,za¯azenÈ do kapitoly De blandis monstris,47 tedy nelze vyvodit, zda mÏl namysli mytickÈho PÈgasa, nebo spÌöe ok¯ÌdlenÈho konÏ s rohy. Protoûe vöakdosavadnÌ b·d·nÌ nad Klaretov˝m Glos·¯em potvrdilo, ûe Klaret p¯ejÌmaljmÈna neobvykl˝ch mo¯sk˝ch a suchozemsk˝ch tvor˘, kterÈ v tÈto kapitolevyjmenov·v·, z encyklopedie Tom·öe z CantimprÈ,48 m˘ûeme p¯edpokl·dat,ûe jmÈno pegasus je zde totoûnÈ s Tom·öov˝m Ëtvernoûcem tÈhoû jmÈnaa ûe to byla pr·vÏ jeho charakteristika animal magnum, horrendum, mon-struosum, jeû Klareta p¯imÏla, aby tento v˝raz za¯adil mezi ostatnÌ podivnÈmo¯skÈ a suchozemskÈ ûivoËichy.

*

JmÈna lidÌ a hybridnÌch Ëi zv̯ecÌch postav ¯eckÈ mytologie nemÏla ve st¯e-dovÏk˝ch odborn˝ch textech vûdy stejn˝ osud. Lexikograf Papias, kter˝ p¯e-jÌmal jmÈna a charakteristiky mytologick˝ch tvor˘ z dÏl ¯Ìmsk˝ch b·snÌk˘

Obr. 10: Pegasus. Krakov, Biblioteka JagielloÒska, sign. 794, fol. 93rb.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5064

65Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

a mythograf˘ a z encyklopedie Isidora ze Sevilly, ponechal tÏmto stvo¯enÌmjejich p˘vodnÌ identitu. Naproti tomu st¯edovÏcÌ encyklopedistÈ 13. stoletÌËerpali mimo jinÈ tÈû z encyklopedie Plinia StaröÌho, kter˝ pouûil nÏkter·mytologick· jmÈna k oznaËenÌ skuteËnÏ ûijÌcÌch zv̯at, a z ranÏst¯edovÏkÈsbÌrky mirabiliÌ Liber monstrorum, v nÌû jsou popisy neobvykl˝ch postav¯eckÈ mytologie za¯azeny mezi v˝klady o jin˝ch podivuhodn˝ch Ëi podiv-n˝ch lidech a zv̯atech, o jejichû existenci nebyly û·dnÈ pochybnosti.

Klaret, Pavel éÌdek a dalöÌ ËeötÌ auto¯i se p¯i klasifikaci jednotliv˝ch ûivo-Ëich˘ ¯Ìdili velmi Ëasto jejich popisem u Tom·öe z CantimprÈ, kter˝ d·valp¯ednost p¯ÌrodovÏdÏ p¯ed mytologiÌ a vedle pÈgas˘ za¯adil do sv˝ch knihpojedn·vajÌcÌch o zv̯atech takÈ dalöÌ v˝razy, kterÈ se jiû ve starovÏku obje-vujÌ nejen jako vlastnÌ jmÈna, ale rovnÏû jako apelativa oznaËujÌcÌ skuteËnÏûijÌcÌ ûivoËichy.49 K dalöÌm zmÏn·m pak doölo v d˘sledku Tom·öova p¯Ìstu-pu k dÌlu Liber monstrorum. PodivuhodnÈ lidskÈ jedince ¯eckÈ mytologienebo hybridnÌ tvory, u nichû p¯evaûujÌ spÌöe lidskÈ rysy, za¯adil Tom·ö dot¯etÌ knihy svÈ encylopedie, jeû pojedn·v· o lidsk˝ch monstrech (De mon-

struosis hominibus).50 Pakliûe vöak byly lidskÈ a zv̯ecÌ rysy nÏkter˝ch tvo-r˘ podle popisu jeho p¯edlohy ve stejnÈm pomÏru, nebo dokonce zv̯ecÌ for-ma p¯evl·dala, Tom·ö je kvalifikoval jako zv̯ata a za¯adil jejich jmÈna jakoapelativa do knih pojedn·vajÌcÌch o ËtvernoûcÌch, pt·cÌch, mo¯sk˝ch oblu-d·ch Ëi hadech.51 Tak doölo mimo jinÈ i k tomu, ûe se z lidskÈho obra K·kastal v jeho encyklopedii obludn˝ ötÏtinat˝ Ëtvernoûec cacus, a to navzdorytomu, ûe autor dÌla Liber monstrorum ve svÈ p¯edmluvÏ z¯etelnÏ uvedl, ûev prvnÌ Ë·sti svÈ sbÌrky hodl· popsat r˘znÈ druhy znetvo¯enÌ, jeû postihujÌlidskÈ jedince a skupiny.

49 Kup¯Ìkladu Sfinga × druh opice jmÈnem sphinx Ëi sphingion; Stymf·lötÌ pt·ci× pt·k s h¯ebÌnkem jmÈnem stymphalida; Harpyje × druh dravce jmÈnem arpia.

50 Nap¯. TOM¡ä Z CANTIMPR…, De natura rerum, III,2 (Amazones), III,5,30 (hermo-froditae), III,5,32 (Cyclopides), III,5,34 (Hercules), III,5,39 (Molosus).

51 Nap¯. TOM¡ä Z CANTIMPR…, De natura rerum, IV,82 (onocentaurus), V,4(arpia), VI,46 (syrene), VI,47 (scilla), VIII,17 (dracontopedes), VIII,22 (ydrosfluvialis).

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5065

66 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

Bibliografie:ANDR…, Jacques. Les noms díoiseaux. Paris: Librairie C. Klincksieck 1967.ARNOTT, W. Geoffrey. Birds in the Ancient World from A to Z. London ñ

New York: Routledge 2007.CAPPONI, Filippo. Ornithologia Latina. Genova: Istituto di filologia classica e

medievale 1979.DRAELANTS, Isabelle. Le dossier des livres Ñsur les animaux et les plantesì de

Iorach: traditions occidentale et orientale. In Occident et Proche-Orient:contacts scientifiques au temps des croisades. Actes du Colloque de Lou-vain-la-Neuve, 24-25 mars 1997. Louvain-la-Neuve ñ Turnhout: Brepols2000, s. 191-276.

FRIEDMAN, John Block. The Monstrous Races in Medieval Art and Thought.Cambridge Mass. ñ London: Harvard University Press 1981.

KAPPLER, Claude. Demoni mostri e meraviglie alla fine del medioevo, Firen-ze: Sansoni Editore 1983.

LECOUTEUX, Claude. Les monstres dans la pensÈe mÈdiÈvale europÈenne. Pa-ris: Presses de líUniversitÈ de Paris-Sorbonne 1999.

MURGATROYD, Paul. Mythical Monsters in Classical Literature. London:Duckworth 2007.

ORCHARD, Andy. The Sources and Meaning of the ÑLiber monstrorumì. InI Ñmonstraì nellíinferno dantesco: Tradizione e simbologie (Atti del XX-XIII Convegno storico internazionale, Todi, 13-16 ottobre 1996). Spoleto1997, s. 73-105.

RYBA, Bohumil. NovÈ jmÈno Mistra Klareta. VÏstnÌk Kr·lovskÈ ËeskÈ spoleË-nosti nauk, 5, 1943, s. 1-13.

RYBA, Bohumil. NovÈ v˝klady ke Klaretovi. »esk˝ Ëasopis filologick˝, 2,1943-1944, s. 57-68.

äEDINOV¡, Hana. Mo¯sk· monstra v dÌle Tom·öe z CantimprÈ a BartolomÏjez Chlumce ¯eËenÈho Klaret. In Listy filologickÈ, 128, 2005, s. 295-343.

äEDINOV¡, Hana. äest knih o zv̯atech v encyklopedii ÑDe natura rerumì To-m·öe z CantimprÈ. In Tom·ö z CantimprÈ, De monstris marinis (De natu-ra rerum VI) ñ Mo¯sk· monstra (O p¯ÌrodÏ VI). Praha: Oikumene 2008,s. 13-102.

äEDINOV¡, Hana. TÏlesnÈ anom·lie v antick˝ch a ranÏst¯edovÏk˝ch prame-nech. In ISIDOR ZE SEVILLY, Etymologiae XI ñ Etymologie XI. Praha: Oiku-mene 2009, s. 19-41.

äEDINOV¡, Hana. Ze SlovnÌku st¯edovÏkÈ latiny: fatator a fetix. In Listy filo-logickÈ, 135, 2012, s. 405-413.

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5066

67Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

äEDINOV¡, Hana. Ze SlovnÌku st¯edovÏkÈ latiny: abareno a kiloka. In ListyfilologickÈ, 136, 2013, s. 223-235.

äEDINOV¡, Hana. Lidsk· monstra ve ÑVokabul·¯i zvanÈm Lactiferì Jana Vod-ÚanskÈho. In IOHANNES AQUENSIS, De monstruosis hominibus (Vocabula-rius dictus Lactifer IV) ñ Lidsk· monstra (Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer IV).Praha: Oikumene 2013, s. IX-LXXIII.

äEDINOV¡, Hana. Ze SlovnÌku st¯edovÏkÈ latiny: albirus. In Listy filologickÈ,137, 2014, s. 111-119.

äMAHEL, Frantiöek. DivÌ lidÈ (v imaginaci) pozdnÌho st¯edovÏku, Praha: Argo2012.

WILLIAMS, David. Deformed Discourse. The Function of the Monster in Me-dieval Thought and Literature. Exeter: University of Exeter Press 1997.

WITTKOWER, Rudolf. Marvels of the East. In Journal of the Warburg andCourtauld Institutes, 5, 1942, s. 159-197.

PozdnÏantickÈ a st¯edovÏkÈ prameny:a) rukopisnÈDen Haag, Koninklijke Bibliotheek, sign. KA 16: Jacob van Maerlant, Der

naturen Bloeme.Den Haag, Koninklijke Bibliotheek, sign. 76 E 4: Jacob van Maerlant, Der

naturen Bloeme.Krakov, Biblioteka JagielloÒska, sign. 794: Thomas Cantipratensis, De natu-

ra rerum.Praha, Knihovna N·rodnÌho muzea, sign. II F 2: Codex Vodnianus.Praha, Archiv PraûskÈho hradu, Knihovna MetropolitnÌ kapituly u sv. VÌta,

sign. L 11: Thomas Cantipratensis, De natura rerum.Praha, N·rodnÌ knihovna, sign. XIV A 15: Thomas Cantipratensis, De natu-

ra rerum.Praha, N·rodnÌ knihovna, sign. X A 4: Thomas Cantipratensis, De natura re-

rum.

b) edice a starÈ tiskyALBERT VELIK›, De animalibus libri XXVI. Vyd. HERMANN STADLER. M¸nster:

Aschendorffsche Verlagsbuchhandlung 1916 a 1920.BOCCACCIO (GIOVANNI BOCCACCIO), Genealogiae deorum gentilium. Basel:

Ioannes Hervagius 1532.FULGENTIUS (FABIUS PLANCIADES FULGENTIUS), Mythologiae. Vyd. RUDOLF

HELM. Leipzig: Teubner 1898 (reprint 1970).

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5067

68 HANA äEDINOV¡

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

HUGUTIO Z PISY, Derivationes. Vyd. ENZO CECCHINI ñ GUIDO ARBIZZONI ñ SET-TIMIO LANCIOTTI ñ GIORGIO NONNI ñ MARIA GRAZIA SASSI ñ ALBA TONTINI.Firenze: SISMEL ñ Edizioni del Galluzzo 2004.

IOHANNES AQUENSIS (JAN VOD“ANSK›), Vocabularius dictus Lactifer. PlzeÚ:Mikul·ö Bakal·¯ ätÏtina 1511.

IOHANNES AQUENSIS (JAN VOD“ANSK›), De monstruosis hominibus (Vocabula-rius dictus Lactifer IV) ñ Lidsk· monstra (Vokabul·¯ zvan˝ Lactifer IV).Vyd. a p¯el. HANA äEDINOV¡. Praha: Oikumene 2013.

ISIDOR ZE SEVILLY, Etymologiarum sive Originum libri XX. Vyd. WALLACE

M. LINDSAY. Oxford: Oxford University Press 1911.ISIDOR ZE SEVILLY, Etymologiae XI ñ Etmologie XI. P¯eklad a koment·¯ BAR-

BORA KOC¡NOV¡, HANA äEDINOV¡, LENKA BLECHOV¡-»ELEBI∆, Praha: Oiku-mene 2011.

JACOB VAN MAERLANT, Der naturen Bloeme. Vyd. MAURITS GYSSELING. DenHaag ñ Antwerpen: Cd-rom Middelnederlands. Sdu Uitgevers/StandaardUitgeverij 1998.

JAN Z JANOVA, Summa gramaticalis valde notabilis, quae Catholicon nomina-tur. Mainz 1460 (reprint facsimile Farnborough: Gregg International Pub-lishers Limited 1971).

JOHANNES REUCHLIN, Vocabularius breviloquus, Strasbourg: Georg Husner1496.

KLARET (BARTHOLOMAEUS CLARETUS DE SOLENCIA), Glossarius. In Klaret a je-ho druûina, I. Vyd. V¡CLAV FLAJäHANS. Praha: »esk· akademie vÏd a umÏ-nÌ 1926, s. 104-202 (citov·no podle verö˘).

KONRAD VON MEGENBERG, Das Buch der Natur. Vyd. FRANZ PFEIFFER. Stuttgart1861 (reprint Hildesheim ñ Z¸rich ñ New York: Georg Olms Verlag19943).

Liber monstrorum de diversis generibus. Vyd. CORRADO BOLOGNA. Milano:Bompiani 1977.

Mythographi Vaticani I et II. Vyd. P…TER KULCS¡R. In Corpus Christianorumñ Series Latina 91C. Turnhout: Brepols 1987.

PAPIAS, Elementarium doctrinae rudimentum. Venezia: Philippus Pincius1496 (reprint facsimile Torino 1966).

PAVEL éÕDEK, Liber viginti arcium. In Kniha dvacatera umÏnÌ mistra PavlaéÌdka, Ë·st p¯ÌrodovÏdn·. Vyd. ALENA HADRAVOV¡. Praha: Academia2008, s. 103-193.

SERVIUS (MARIUS SERVIUS HONORATUS), In Vergilii Aeneidos libros commenta-rii. Vyd. GEORG THILO. In: Servii Grammatici qui feruntur in Vergilii car-

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5068

69Mytologick· jmÈna K·kos a PÈgasos ve st¯edovÏk˝ch odborn˝ch pramenech

AVRIGA ñ ZJKF 57/2, 2015, s. 46-69

mina commentarii, I-II. Leipzig: Teubner 1881-1884 (reprint Hildesheimñ Z¸rich ñ New York: Olms 1968).

TOM¡ä Z CANTIMPR…, De natura rerum. Vyd. HELMUT BOESE. Berlin ñ NewYork: Walter de Gruyter 1973.

TOM¡ä Z CANTIMPR…, De monstris marinis (De natura rerum VI) ñ Mo¯sk·monstra (O p¯ÌrodÏ VI). Vyd. HANA äEDINOV¡, Praha: Oikumene 2008.

VINCENC Z BEAUVAIS, Speculum quadruplex (Speculum naturale, Speculumdoctrinale, Speculum historiale, Speculum morale). Dovai: Balthazar Bel-ler 1624 (reprint Graz: Akademische Druck-u. Verlagsanstalt 1964-1965).

Mgr. Hana äedinov·, Ph. D., Kabinet pro klasick· studia FL⁄ AV »R, v. v. i.,Na Florenci 3, 110 00 Praha 1sedinova@ics.cas.cz

03-sedinova.PM6 10.7.2015, 16:5069