355

ZANIKLÝ DŘEVĚNÝ MOST NA OTAVĚ MEZI PŘEŠŤOVICEMI A ŠTĚKNÍ (OKR. STRAKONICE)

DANIEL HLÁSEK – ZLATA GERSDORFOVÁ – MONIKA HRUŠKOVÁ – JINDŘICH PLZÁK – MARTIN PTÁK – EVA STEHLÍKOVÁ

Abstrakt

The article brings first information about the research of the remains of wooden bridge near Přešťovice (distr. Strakonice). The dendro data from wooden constructions fall between 1571 and 1824. The prospection by metal detector brings a collection of modern coins from the 19th–20th century.

Klíčová slova

zaniklý dřevěný most – novověk – dendrochronologie – detektorový průzkum – písemné pramenyextincted wooden bridge – Modern Age – dendrochronology – metal-detector – historical sources

1. Úvod

Nedaleko Přešťovic se vyjma stěžejních lokalit pro jubilantovu specializaci nacházejí i archeo-logické památky daleko mladší. V terénu patrný relikt pilíře mostu se nachází JV od intravilá-

Archeologické výzkumy v jižních Čechách 27, České Budějovice 2014

Obr. 1. Přešťovice. Lokalizace zaniklého mostu. Podklad WMS – ZM10 ČÚZK.Abb. 1. Přešťovice. Lage der untergegangenen Brücke.

356

nu obce na pravém břehu Otavy na jejím 46,3 kilometru naproti samotě U Mostáka (bývalý hostinec, čp. 119). Most v těchto místech spojo-val území dvou katastrů obcí (obr. 1). Východní břeh náleží katastru obce Štěkeň. Podle vojen-ských mapování odsud vedla cesta z  mostu jednak na sever mezi řekou a tvrzištěm Srdov (Michálek 1987) a dále kolem řeky směrem na Přešťovice. Druhá větev cesty probýhala přes současný dvůr samoty, za nímž dosud pokra-čuje směrem východním, kde se zpočátku za-řezává do vyvýšené terasy a směřuje na Štěkeň (ppč. 1070/2). Západní břeh spadá pod obec Přešťovice. Je tvořený rozsáhlou nivou řeky, na starých mapách je poloha u řeky označována jako „Chrastovské louky“ či „V lučinách“. V ka-tastrální mapě je dosud vedena parcela přístu-pové cesty k mostu v délce takřka 400 m (ppč. 1230/22, 1230/58). V současnosti je však tento prostor přeměněn v souvislá pole, původní ces-ta již není vlivem orby v terénu patrná. Přestože relikty pilíře mostu jsou místním známy, od-borné veřejnosti tato lokalita doposud unikala. Poprvé se o ní zmiňují J. Fröhlich a J. Pixová v monografii o řece Otavě mezi Strakonicemi a  Pískem až na základě naší činnosti (Fröh-lich – Pixová 2013, 17). Kvůli bližšímu poznání a časovému zařazení mostu bylo přistoupeno k  dokumentaci jeho reliktů v celé jeho původní délce, odebráno několik vzorků pro dendro-chronologické datování, proveden byl průzkum zaniklé cesty detektory kovů a také byla zhoto-vena archivní rešerše. Výsledky našeho zkoumání shrnuje tato práce.1

2. Popis reliktů mostu, jejich zaměření a dendrochronologie

Nejnápadnější částí reliktu mostu je zbytek pilíře vyčnívajícího z pravého břehu řeky (ZM 22-32-15, 381:109; JTSK: N-1128722, E-787058). Ten je v rovině břehu zhruba 17 m široký, směrem do řeky vystupuje cca 5 m, plynule se zužuje na šíři cca 8 m a klesá strmě do řečiště. Pilíř byl tvořen velkými kameny a dřevěnou konstrukcí. V současnosti je částečně destruovaný pilíř nad úrovní vodní hladiny pokryt naplavenou nivní půdou a porostlý ostřicí. Dřevěné prvky se zachovaly v úrovni kolísání hladiny řeky a pod ní. Dokumentována byla pouze obnažená dřeva, k odkry-vu nebylo přistoupeno. Nejvýraznější část tvoří borové trámy v severní části pilíře, kde tvoří

„roubenou konstrukci“. Kleštiny této plátované konstrukce orientované zhruba kolmo k rovině

1/ Práce je věnována památce Jiřího Bendy „Rybáře Otavy“ (*11. 10. 1937 – 8. 7. 2012), který to zde měl rád.

Obr. 2. Přešťovice. Kresebná dokumentace most-ního pilíře na pravém břehu s lokalizací odebraných vzorků pro dendrochronologii.Abb. 2. Přešťovice. Zeichnerische Dokumentation ei-nes Brückenpfeilers mit der Markierung der dendro-chronologischen Proben.

357

břehu jsou od sebe vzdálené cca 3,5 m a jsou zachovány ve dvou viditelných úrovních na sebe položených trámů. Oba horní trámy jsou při nižším stavu vody nad hladinou řeky, takže jsou značně erodovány, zdaleka nedosahují své původní délky. Z obou těchto trámů bylo zís-káno shodné dendrodatum 1571 (+)2. Nižší trá-my se permanentně nacházejí pod vodou, díky čemuž jsou zcela zachovalé. Na konci jižního spodního trámu jsme registrovali vytesaný žlábek pro zaplátování trámu položeného kol-mo ke kleštinám. Tento trám z borového dřeva (jehož dendrodatum i  přes odebrání vzorku nebylo možno zjistit), ač již mírně pohnutý ze své původní polohy, zde zůstal zachován v celé své délce i s vazbou na opačné kleštiny. Před ním, směrem do řeky, se nacházejí čtyři piloty různých průměrů (pilota s  největším průměrem je ze smrku; dendrodatum 1824 + 1–5 let). Solitérní trám z dubu se nacházel jižně od roubené konstrukce a jeho vychýlená pozi-ce naznačuje, že se nachází v druhotné pozici. Tento trám pochází z doby po roce 1613 (+ 5–20 let, neměl zachovalý běl). Dalším prvkem pilíře, který je s popsanou konstrukcí v superpozici, je zhruba čtyřmetrová řada pěti dubových pilot,

2/ Symbol (+) značí smýcení stromu použitého ke stavbě konstrukce po roce 1571, přesné datum smýcení nebylo možné určit z důvodu nepřítomnosti podkorního letokruhu u analyzovaného vzorku.

Obr. 3. Přešťovice. Vrstevnicový plán s dokumentací dřevěných reliktů mostu. Na zvýrazněné úrovni 380,8 m n. m. byla hladina Otavy v době dokumentace.Abb. 3. Přešťovice. Dokumentation der Holzrelikte der Brücke.

Obr. 4. Přešťovice. Lokace nálezů z detektorových průzkumů zaniklé přístupové cesty k mostu na pra-vém břehu. Šedě jsou zvýrazněné parcely cesty. Pod-klad katastrální mapa (WMS KN; cuzk.cz).Abb. 4. Přešťovice. Lage der von der Metalldetektor-prospektion gewonnenen Funde.

358

které se nacházejí v čelní stěně obnaženého pi-líře, jejichž horní části se často nacházejí nad hladinou řeky. Vzorek z druhé piloty od jihu poskytl datum 1710 + 5–20 let (bělové dřevo nebylo dostatečně zachováno). Tento pilíř byl nejprve za nízkého stavu vody kresebně doku-mentován (obr. 2), později byl výsledný plán verifikován zaměřením totální stanicí.

Zbytky středového pilíře se nacházejí zhru-ba 12 m od výše popsaného pilíře pravobřežní-ho, uprostřed řečiště. K jeho zdokumentování byla potřeba potápěčská technika a totální sta-nice. Každý pilot byl pod vodou fotograficky zdokumentován a zaměřen pěti body (na střed a po obvodu), trámy byly měřeny na více bodů. Vzhledem k dynamické proměnlivosti říčního dna nelze stávající plán považovat za úplné za-chycení veškerých dosud zachovalých částí ne-jen této části mostu. Objeveny byly dva trámy, jeden severojižní orientace, druhý západový-chodní. Na první trám navazovala řada šesti pilot. Další byly zdokumentovány dva metry severně od tohoto trámu a dva hraněné piloty s oblinami excentricky jižně od zmíněné řady. Již dříve byly zachyceny dvě piloty zaražené při východním konci západovýchodně orientovaného trámu. Ty však během potápění nebyly znovu objeveny, proto jejich poloha ve výsledném plánu nemusí být zcela věrná skutečnosti. V těchto místech se také nacházejí velké kameny, patrně související s konstrukcí pilíře.

U levého břehu, kde se nachází mělčina, byly registrovány pouze dvě piloty. Terénní situace zde však je pravděpodobně značně pozměněna v souvislosti s různými aktivitami spojenými s přilehlou samotou U Mostáka. Případná kamenná konstrukce mohla být zcela rozebrána třeba pro stavební potřeby.

Totální stanicí bylo také zaměřeno koryto v blízkém okolí zaniklého mostu a přilehlé břehy, čímž byla získána data pro vytvoření vrstevnicového plánu, do kterého bylo možno zasadit do-kumentované relikty mostu (obr. 3).

3. Detektorový průzkum přístupové cesty

Detektorový průzkum byl zaměřen na dnes již zaniklou přístupovou cestu a její blízké okolí na pravém břehu řeky. Cesta vedla od místa pilíře mostu ZJZ směrem, kde se napojovala na cestu ve-doucí z Přešťovic do Modlešovic. Sledovaný úsek je zachycen již na II. vojenském mapování, dále na mapě stabilního katastru a na III. vojenském mapování a byla využívána až do úplného zániku loďkového přívozu U Mostáka v šedesátých letech dvacátého století (kap. 4). Jak již bylo uvedeno, její parcela je dosud vedena v katastru nemovitostí a v současnosti je využívána jako orná půda. Záměrem bylo získání chronologicky citlivých artefaktů (s jejich přesnou lokalizací), které by byly

Obr. 5. Přešťovice. Fragment rolničky z 16.–17. sto-letí. Kresba D. Hlásek.Abb. 5. Přešťovice. Fragment einer Schelle vom 16.–17. Jh.

359

nezávislým ukazatelem intenzity a doby využívání tohoto prostoru, který vzhledem ke své pro-storové konfiguraci evidentně úzce souvisel především s přechodem přes řeku.

Průzkum byl proveden ve dnech 13.–14. 4. 2013 (tři detektory kovů: XP GMAXX, XP GMAXX GOLD a WHITE’S MG) a 5. 5. 2013 (jeden detektor kovů: XP GMAXX GOLD). Stanicí GPS byly zaměřovány veškeré nálezy, které nebyly již v terénu určeny jako zcela recentní či blíže neurčitelné (obr. 4). Vzhledem k omezenému počtu GPS stanic nebyla zaměřována trasa každého průchodu, nicméně byla snaha o intenzivní několikanásobný průchod celého prostoru. Výsledky průzkumu ovlivnil také rozdílný aktuální stav polí, jimiž náš transekt procházel (viz hranice polí na obr. 4). Během dubnové kampaně v roce 2013 bylo pole nejblíže řece uvláčeno a rostl zde nízký porost. Sousední pole bylo po hluboké orbě, hluboké brázdy znemožňovaly průzkum, proto zde byla detektorová prospekce provedena ještě v květnu 2013, kdy bylo pole již uvláčeno. Nejzápadnější úsek parcely bývalé cesty se nachází na dnes permanentně zatravněné ploše.

Nalezeny byly tři podkovy či jejich části, které mohly mít souvislost se zaniklou komunikací. Zajímavým nálezem je fragment rolničky datované do 16.–17. století (obr. 5; k funkci a chronolo-gickému zařazení rolniček viz Fröhlich – Chvojka – Michálek 2010, 211–212).3 Rolnička je arche-ologickým dokladem kontinuálního využívání tohoto prostoru, který ještě v polovině 20. století sloužil jako obecní pastvina. Nejpočetnější složkou nálezů, na kterou byl průzkum i původně zacílen, byly mince. Celkem se podařilo nalézt 22 mincí z období od roku cca 1800 po rok 1967. Vyjma stříbrného šestikrejcaru se jedná o drobné nominály. Zastoupeny jsou v drtivé většině ražby platné na našem území, vyjma pětipfennigu z Výmarské republiky. I přes to, že většina mincí se nacházela ve velmi špatném stavu, podařilo se u všech mincí určit jejich nominál a alespoň rámcovou dataci. Soupis získaných mincí shrnuje tabulka 1.

Rozpětí Číslo Nominál Materiál Rok Území Prům. (mm) Poznámka1800–1867 1 3 krejcar Cu 1800 Rakouská monarchie 29

2 3 krejcar Cu ? Rakouská monarchie 29vročení 1800,

1801 nebo 18033 1 krejcar Cu 1812 Rakouské císařství 244 6 krejcar Ag 1848 Rakouské císařství 20

5 1 krejcar Cu 185? Rakouské císařství 19vročení 1858

nebo 18591867–1918 6 1 krejcar Cu 1881 Rakousko-Uhersko 19

7 1 krejcar Cu 1881 Rakousko-Uhersko 198 5/10 krejcar Cu 1881 Rakousko-Uhersko 16,59 5/10 krejcar Cu 1885 Rakousko-Uhersko 16,5

10 2 haléř Sn, Cu, Zn 1909 Rakousko-Uhersko 1911 2 haléř Sn, Cu, Zn 1911 Rakousko-Uhersko 1912 10 haléř Cu, Zn, Ni 1915 Rakousko-Uhersko 18,513 2 haléř Sn, Cu, Zn ? Rakousko-Uhersko 1914 2 haléř Sn, Cu, Zn ? Rakousko-Uhersko 18,5

1918–1945 15 1 koruna Cu, Ni 1922 ČSR 24,516 50 haléř Cu, Ni 1924 ČSR 2217 20 haléř Cu, Ni 1926 ČSR 2018 5 pfennig Cu, Al, Mn 1926 Výmarská republika 1819 25 haléř Cu, Ni 1933 ČSR 20,520 1 pfennig Zn ? Německo – Třetí říše 16,5

po 1945 21 1 koruna Cu, Al, Ni 1962 ČSSR 2322 10 haléř Al 1967 ČSSR 22

Tab. 1. Přešťovice. Soupis mincí získaných detektorovým průzkumem.Tab. 1. Přešťovice. Verzeichnis der Münzen von der Metalldetekorprospektion.

3/ Za konzultace nejen k datování rolničky, ale i celé práce děkujeme Jiřímu Fröhlichovi.

360

Před interpretací nálezů je nutné připomenout faktory, které ovlivnily podobu získaného sou-boru. Lze předpokládat, že intenzita ztrát mincí nebyla v průběhu doby stejná. Větší ztrátovost pravděpodobně byla v době, kdy jednotlivé mince měly relativně menší kupní sílu, díky čemuž se při sobě nosilo najednou průměrně více mincí. Vročení nesouvisí s datem ztráty, ke ztrátě mince mohlo dojít kdykoli od jejího vyrážení po konec doby platnosti, ale i později (avšak s menší pravdě-podobností). Sledovaný prostor se nachází v periodicky zaplavované nivě, starší předměty můžou být tedy přikryty mocnější vrstvou náplav, kterou použité detektory kovů nemusely proniknout (tato skutečnost je však částečně potlačena současnou orbou). Je také pravděpodobné, že dalšími průzkumy, zvláště po dalších orbách, by se nálezový soubor dále rozšířil.

Detektorový průzkum ukázal své limity při jeho využití k dataci mostu, jehož nejstarší zjištěná fáze je podle dendrochronologie o více jak 200 let starší než nejstarší nalezená mince. V úvahu připadá také možnost, že tato cesta skutečně vznikla až v 19. století, na což vedle mincí ukazují i staré mapy. Na I. vojenském mapování se výjezd z mostu napojuje na cestu vedoucí těsně podél řeky směrem na Sedlíkovice (obr. 6). Na II. vojenském mapování i na stabilním katastru již sle-dovaný průběh cesty zakreslený je (obr. 9).

4. Historická rešerše

Kdy přesně vznikla samota U Mostáka, není známo. Na I. vojenském mapování stopy po used-losti žádné nejsou; za to je zde vyobrazen most (obr. 6). Na mapě Otavy z roku 1797 zde již malé stavení zachyceno je, most ale chybí a nachází se několik set metrů proti proudu. V místě samoty U Mostáka byla měřena hloubka řeky (obr. 7)4. Velmi podrobně je pak dřevěný most zakreslen na mapě stabilního katastru. Výše proti proudu se v této době nacházela malá dřevěná lávka. Celkem jsou zde ve velké zátočině řeky doloženy střídavě dva až tři přechody řeky, a to v podobě mostu, lávky, brodu či přívozu (obr. 8). Na II. vojenském mapování je most zachycen, místo je nazváno „Chrast“ (obr. 9). Na III. vojenském mapování se most již nenachází, ale objevuje se místní jméno U Mostáka (obr. 10).5 Co se písemných pramenů k tématu týče, je někdy identifikace mostů složitá – nejednalo se o žádné velké stavby, povětšinou měly pouze dřevěnou konstrukci, a jak z výše uvedeného vyplývá, mostů v místě bylo několik a celkem rychle zanikaly a opětovně vznikaly. Je tedy složité identifikovat různé „Wiesenbrücke bei Przestowicz,“ které často nesplňo-valy podmínky pro plavení dřeva, jak se dozvídáme z vizitací řeky, které se pravidelně konaly.6 Mimoto mosty nebyly dosti často v dobrém technickém stavu. Pokud se dřevo plavilo jednotlivě, byly s tím spjaty daleko menší svízele, než v případě průchodu vorů. Šířka voru byla normována na 5 m a vzdálenosti mezi pilíři mostů měly být minimálně 11 m, aby mohly proplout dva vory vedle sebe. Zaniknutí plavby polenového dříví na zdejším toku Otavy je zmiňováno k roku 1860.7

První písemné zmínky o mostu u Přešťovic pochází z roku 1770.8 Jedná se však o dochovaný

4/ Mapa je uložena ve Státním archivu v Třeboni, oddělení správy fondů a sbírek Český Krumlov, fond Velkostatek Prášily – Dlouhá Ves, inv. č. 76, list plánu č. 167 (O-P), Soubor plánů povodí od pramene až k soutoku, nedatováno. Za její zpřístupnění děkujeme Mgr. Janu Koubovi a PeadDr. Laděně Plucarové.5/ Lze jen litovat, že mapy panství Štěkeň jsou pro badatele v současné době nepřístupné, neboť se digitali-zují, takže naše informace čerpáme pouze z centrálních přehledových map monarchie a reliktů původních konstrukcí.6/ SOA Plzeň, pracoviště Klášter, Velkostatek Štěkeň, kart. 3, inv. č. 168; SOA Plzeň, pracoviště Klášter, Ústřední správa Windischgrätzů, kart. 108, inv. č. 249.7/ SOkA Strakonice, Okresní národní výbor Strakonice, kart. 856, inv. č. 1164, sg. IId.8/ SOA Plzeň, pracoviště Klášter, Velkostatek Štěkeň, kart. 4, inv. č. 170.

361

list korespondence, ze kterého není možno vytušit, kde se most nacházel a jakého byl charakteru. Konkrétnější informace máme o projektu mostu z roku 1807. Jednalo se o stavbu dřevěné lávky, která byla 24 sáhů dlouhá a necelé dva sáhy široká (cca 45,5 m x 3,3 m).9 Stavbu financovali poddaní, kteří měli v okolí své pozemky. Dochoval se předběžný rozpočet na stavbu a seznam poddaných z Přešťovic, Rovné a Štěkně, kteří na stavbu v roce 1808 přispěli. Z dokumentů však opět není jasné, kde přesně most stál, nedochovaly se ani nákresy konstrukce. Podle uvedené délky lávky je možno vyloučit, že se jedná o námi sledovaný most, protože řeka v těchto místech je daleko užší (obr. 3). Spíše se bude jednat o některou lávku zachycenou i na starých mapách výše po proudu. Nedlouho po postavení, v lednu roku 1817, byl most stržen povodní a jednalo se o jeho obnově, která, soudě dle dochovaných archiválií, proběhla ve stejném duchu jako stavba v roce 1808. Stavba lávky u Přešťovic byla záležitostí ležící na bedrech poddaných, kteří měli v okolí své louky. I z toho důvodu je výskyt dokumentů v této záležitosti ve fondech správy panství a dominia spíše náhodný a odpovídá větším stavebním podnikům. Sledovat kontinuitu ve stavebních záležitostech obcí Štěkně a Přešťovice je obtížné, protože se dané písemnosti buďto nedochovaly či v současnosti nejsou přístupné.10 Další zprávy o přešťovické lávce pochází z let 1926 a 1932, kdy se již prokazatelně jedná o lávky U Mostáka. Ze srpna roku 1926 pochází „návrh na stavbu obecní lávky přes řeku Otavu ve vzdálenosti 50 m nad stavením Jana Tesaříka u tzv. Mostáka, která by přetínala koryto řeky Otavy od veřejné cesty č.k. 1070 na levém břehu na parcelu č.k. 1179/1 (…). Konstrukce lávky sestává ze čtyř polí, z nichž prvé u levého břehu navrženo jest o světlosti 11,2 m, druhé a třetí pak o rozpětí po 8 m a čtvrté pole o rozpětí 7 m“.11 Původní projekt proběhl s drobnými úpravami, jak je patrno z dochované plánové dokumentace (obr. 11). Z této lávky dodnes zůstaly na břehu Otavy pozůstatky železobetonového pilíře. Stavba měla být provedena v plavební přestávce voroplavby mezi 1. srpnem a 15. zářím. Ze září roku 1932 po-chází projekt lávky pro pěší, která měla být situována přímo naproti vjezdu do stavení „U Mostáka“. Jednalo se o lanovou lávku o celkovém rozpětí 40 m (obr. 12). Obě lávky poté fungovaly současně. Společně s druhou lávkou byla v té době plánována i úprava koryta řeky Otavy, která nakonec ne-proběhla (obr 13). Lhůta pro dokončení stavby lávky byla stanovena na 31. 8. 1935. Lávka měla být postavena vlastním nákladem Josefa Čejky a společníků.12 Avšak ani tato lávka neměla dlouhého trvání; nedaleko od stavení „U Mostáka“ po proudu byl vojáky postaven dřevěný most, který byl využíván v letech 1961–1967 (Fröhlich – Pixová 2013, 19). Tím historie mostů v těchto místech končí.

Po definitivním zániku mostu zde byl provozován obecní přívoz, který je zachycen již na mapě III. vojenského mapování (obr. 10). Přívoz zde od svého příchodu v roce 1889 provozovala také rodina Tesaříkova, která stavení „U Mostáka“, kde také provozovala plaveckou hospodu, obývá dodnes. V rodinném archivu uchovávají dokumenty vztahující se ke zdejšímu přívozu, který zde postupně vykonával Jan Tesařík (*17. 7. 1848–19. 7. 1911), Jan Tesařík (*7. 9. 1871–10. 1. 1951) a Josef Tesařík (*14. 3. 1907–21. 6. 1977). Platnost vodoprávního povolení se vydávalo na pět let. Poslední povolení bylo vydáno do konce roku 1958, ale převáželo se až do konce 60. let 20. století, a to pro potřebu JZD, které poskytovalo dvě pramice (Fröhlich – Pixová 2013, 19). Převozní kapacita v roce 1911 byla 10 osob včetně převozníka, při normální vodě stál převoz 2 haléře na osobu. Při velké vodě se mohlo převážet až do vzedmutí hladiny o 130 cm oproti normálnímu stavu. Převoz pak byl dražší, na osobu 8 haléřů. Počet převážených osob postupně klesal, roku 1926 bylo převáženo již jen 9 osob včetně převozníka a v dokumentu z roku 1944 se uvádí po úředním přezkoušení

9/ SOA Plzeň, pracoviště Klášter, Velkostatek Štěkeň, kart. 4, inv. č. 170.10/ Fond Archiv obce Štěkeň dočasně zrušen po generální inventuře.11/ SOkA Strakonice, Okresní národní výbor Strakonice, kart. 848, inv. č. 1044, sg. IIa9/225.12/ SOkA Strakonice, Okresní národní výbor Strakonice, kart. 848, inv. č. 1044, IIa8/332.

362

a ocejchování pramice nejvyšší možné povolené zatížení 5 osob včetně obsluhy.13 Povolení se obnovovalo i v době, kdy přímo U Mostáka stála lávka.

Nezanedbatelným faktorem, který vstupuje do historie, je sama řeka. Živelné pohromy, zejmé-na povodně, byly téměř každoročním problémem. Ať už se jednalo o extrémní projevy počasí v jakémkoli ročním období, prudké a vytrvalé deště v letním období nebo prudké tání sněhu ve vyšších polohách či uvolnění ledu, následek byl vždy stejný, totiž prudké zvýšení hladiny řeky. Celkem výmluvně o rozmarech počasí informuje karton Živelné pohromy, kde je soupis škod likvidovaných v důsledku velké vody, nepřízni počasí všeho druhu, či požárů na panství Štěkeň.14 Tyto údaje jsou dochovány bohužel jen pro 19. století. Podle dendrochronologické analýzy pochází části dřevěných konstrukcí sledovaného mostu z let 1571+, 1613+, 1710+, 1824+. Srovnáme-li tato data s dosud známými pohromami, které přinášela rozvodněná Otava, lze vysledovat jistou shodu s velkými povodněmi. Ve druhé polovině 16. století je na Strakonicku zaznamenáno několik váž-ných povodní – v roce 1586 se rozvodnila Volyňka vlivem silného krupobití a náhlým oteplením na květnou neděli roztál sníh, takže řeka se silně rozvodnila; podobně se situace odehrála i v dub-nu roku 1587, kdy jen na Strakonicku příval vod prolomil hráze 18 rybníkům (Hálová – Olejník

– Říhová 2012, 6). Obdobně by do výsledku dendrochronologických analýz mohly zapadat zprávy o velkých záplavách v roce 1718, kdy byl ve Strakonicích zničen velký most a všechny lávky přes řeku (Hálová – Olejník – Říhová 2012, 8). Rovněž tak v první třetině 19. století postihly Strako-nicko velké záplavy – v roce 1830 se s velkou vodou potýkal nejen zdejší kraj, ale i celá Evropa. Mohutné záplavy přineslo i jaro roku 1876, 1889 a dále jsou zmiňovány velké přívaly vod v letech 1890, 1894, 1896 a 1899 (Hálová – Olejník – Říhová 2012, 11–18). Je těžké si představit, že by prostá dřevěná konstrukce mohla odolávat takovému náporu. V jarním období s sebou řeka přinášela tající ledy, které často blokovaly koryto a strhávaly mosty, v pozdním létě zase povodně nabíraly značných rozměrů vlivem dlouhotrvajících dešťů (v roce 1894 Otavou protékalo více jak 800 m3/min a hladina byla vzedmutá bezmála o tři metry). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že povodně patřily k neméně frekventovaným a neméně zničujícím, než jsou dnes.

5. Diskuse a závěr

Původní podobu mostu lze jen obtížně rekonstruovat, vzhledem ke zjištěným přestavbám se nejspíše v průběhu doby měnila. K dispozici nemáme žádný jeho popis, z ikonografie pouze schématický půdorys ze Stabilního katastru, kde je pravděpodobně zachycena jeho vůbec poslední fáze. K jeho konstrukci tedy máme k dispozici pouze prameny archeologické, ty lze interpretovat pomocí ře-meslnických příruček zaměřených na tesařství, jehož podstatnou částí je i stavba dřevěných mostů (Kouhout – Tobek 1915, 191–201), a na mostní stavitelství (Bechyně – Kolář 1930). Nejvíce informací máme vzhledem ke stavu zachování z pravobřežního pilíře, tzv. opěry. Zdokumentovány byly dvě fáze pravobřežní opěry. Ze starší, pocházející z doby krátce po roce 1571, se zachovaly kleštiny, které byly zaplátovány s předsunutým prahem. Horní partie dřevěné konstrukce této opěry se nezacho-vala. Piloty z této doby nebyly registrovány (datovány), vzpěry byly patrně začepovány do trámů, které tvořily bázi této opěry. Mladší zjištěná opora, pocházející z doby po roce 1710, se skládala z řady pilot asi 1 m od sebe vzdálených, které byly nahoře spjaté s mostním stativem, na němž byla uložena samotná konstrukce mostovky. Za pilotami se nacházelo pažení nahoře z prken nejméně

13/ SOkA Strakonice, Okresní národní výbor Strakonice, kart. 848, inv. č. 1043, sg. IIa 7/170.14/ SOA Plzeň, pracoviště Klášter, Velkostatek Štěkeň, kart. 81, inv. č. 303.

363

3 cm silných, dole ze silnějších fošen. Prkna byla k sobě sražena a za nimi byla nasypána kamenná rovnanina, aby dřevo netrpělo rozmočeným náspem (srov. Bechyně – Kolář 1930, 24). Zbylé dato-vané dřevěné prvky pravděpodobně souvisí s blíže nerekonstruovatelnými opravami, kterých zde však muselo být provedeno zajisté daleko více. Za zmínku stojí smrková pilota pocházející krátce po roku 1824. Smrkové dřevo se na piloty nehodí, protože dostatečně nevzdoruje střídavému suchu a vlhku (Bechyně – Kolář 1930, 14). Může se tedy jednat o pozůstatek lešení pro výstavbu či opravu mostu. Lešení byla také pilotována, ale nepotřebovala mít zdaleka tak velkou životnost jako mosty. Průměrná hospodárně výhodná doba trvání dřevěných mostů se odhadovala u jehličnatého dřeva na 12 až 20 let a u dubového dřeva na 30 až 40 let. Záleželo na jakosti použitého dřeva, pečlivosti jeho zpracování, na lokaci a poloze mostu. Pokud byly poměry příznivé a most byl dobře udržován, mohlo se jeho trvání značně prodloužit, některé mosty přečkaly i staletí (Bechyně – Kolář 1930, 2).

Středový pilíř, nacházející se v řečišti, nazývá se bárka. Bárka je tvořena pilotami, které měly být alespoň třetinou své původní délky zapuštěny v zemi. Ve zdejším štěrku stačilo zaberanění na 1,5 až 2 m (Bechyně – Kolář 1930, 27). Pohledem do plánu je zřejmé, že byly dokumentovány relikty z více, blíže nedatovaných, fází. Zjevná je řada pilot orientovaná po směru proudu, která je pozůstatkem jednořadé bárky. Ta měla vzhledem k hustotě pilotů více fází. Jednořadé bárky se skládaly z pilot asi 1 m od sebe vzdálených, horními konci začepovanými do společného stativu. Větší stability proti účinkům vodorovných sil se dosahovalo přední a zadní pilotou vzpěrnou. Bárky byly navíc ztužované kleštinami. Proti podemletím se bárky zajišťovaly záhozem z velkých kamenů sahajícím až k hladině normální vody (Bechyně – Kolář 1930, 28). Zjištěné trámy svědčí pro jinou, blíže nespecifikovanou konstrukci pilíře, vzhledem k horizontálním prvkům snad související se starší fází pravobřežní opěry.

Světlost zmíněných pilířů byla přes 11 m, takže mezi nimi mohly proplout dva vory, jak bylo předpisy nařízeno (kap. 4). Vory se od Strakonic plavily snad již od 14. století (Scheufler 1962, 13). K levobřežnímu pilíři nelze, vzhledem k razantním úpravám v těchto místech, říci nic bližšího, než že vyúsťoval ve směru současné brány stavení. Dřevěná mostovka opatřená zábradlím se nacházela velmi pravděpodobně zhruba v úrovni současných břehů, která je cca 383,5 m n. m. Nejnižší naměřený bod v současném řečišti se nachází v nadmořské výšce 378,92 m. Průměrný stav vodní hladiny se v těchto místech pohybuje kolem 380,5 m n. m. Mezi hladinou a předpoklá-danou úrovní mostnice by tedy byla podjízdná výška okolo 3 m. Kvůli vorům stačila podjízdná výška pouze 2,5 m (Bechyně – Kolář 1930, 6). Šířka mostovky se pohybovala dle rozpětí pravo-břežní opěry zhruba od 3,5 m (starší fáze) po 4 m (mladší fáze). Šířka 3,5 m představovala spodní limit pro cestné a silniční mosty na konci Rakouska-Uherska (Kohout – Tobek 1915, 192). Za První republiky byla uváděna šířka hospodářských vozů naložených senem 3,5 m, pro jezdce se vyžadovala šířka 2 m. Šířka mostní vozovky se doporučovala pro polní cesty a podružné silnice pro jeden povoz nejméně 3,6 m, pro vyhnutí dvou úzkých povozů nejméně 5 m (Bechyně – Kolář 1930, 4). Délka mostu byla delší než 23 m.

Nejstarší fáze mostu pochází z období krátce po roku 1571, avšak není vyloučeno, že toto místo mělo delší tradici v přechodu řeky. Je možné, že nějaké přemostění zde bylo i v době existence tvrze Srdov, která se nacházela nad dnešním stavením U Mostáka na dosud v terénu dobře zachovalém tvrzišti. Tvrziště má nepravidelný oválný půdorys, který je ohraničen na západní straně srázem k řece, na severní a východní hlubokým příkopem, kterému se říká Šance. Jižní okraj je pozměněn stavením. Stále nepřekonanou historickou rešerši tvrze provedl A. Sedláček (1897, 242). První zpráva pochází z roku 1251, kdy je připomínán Vernéř ze Srdova. Poslední zmínka z roku 1427 se týká Žibřida ze Srdova. Vyjma nepublikovaného výzkumu B. Dubského, zde průzkumy a sběry prováděl v letech 1977 a 1980 J. Fröhlich (1982) a v letech 1980–1984 J. Michálek (1987), který zde

364

také uskutečnil v roce 1980 sondážní výzkum. Na základě získaného archeologického materiálu byly vyčleněny dvě fáze vývoje zdejšího sídla: starší – snad konec 12. a průběh 13. století, kdy zde asi stála dřevěná stavba; mladší – 14.–15., případně počátek 16. století, kdy zde měla být kamenná stavba (Michálek 1987, 143). Kamenné relikty tvrze (?) zde byly patrny ještě na konci 18. století (Schaller 1790, 87). Vyloučit zcela nelze, že opevněné feudální sídlo zaniklo velmi časně a plocha tvrziště později sloužila jen k zemědělskému osídlení (Kašička – Nechvátal 1986, 119). Další do-loženou stavbou je až stavení znázorněné na mapě Otavy z roku 1797, které nejspíše stojí již na místě současné samoty. Místo pro přemostění je zde výhodné proto, že až k řece zasahuje hrana terasy, která svojí vyvýšenou polohou vůči okolnímu rovinatému, a tedy často zaplavovanému, území, poskytuje před vodou bezpečí.15 Zaplavovány nebyly tedy ani příjezdové cesty. Zároveň zde má řeka přímý směr, koryto je tu méně hluboké, rovné a stálé, což jsou důležité faktory pro výběr místa přemostění vodních toků velmi dobře známé již v 16. století (Palladio 1958, 179–180).

Pravý břeh poskytoval rozsáhlé pastviny, které byly využívány i pro pastvu dobytka z vesnic na levém břehu Otavy (ze Štěkně, Přešťovic, Slatiny, ale i třeba z Rovné). Pro přechod řeky sloužil i námi sledovaný most. Dalším cílem mohla být i rýžoviště zlata u Modlešovic, po nichž dosud zůstaly plošně rozsáhlé památky ve formě sejpů, byť dnes již značně zredukované. Původní roz-sah sejpů naznačuje ještě III. vojenské mapování, rýžoviště se rozprostírala na ploše nejméně 30 ha, v dřívějších letech byla taktéž využívána jako pastviny (Kudrnáč 1981, 10). Nejbližší sejpy nebyly od mostu vzdáleny ani 1 km a směřovaly přes ně přístupové cesty k mostu. Modlešovické sejpy se proslavily především spektakulárním nálezem „keltského“ rýžovnického splavu (Dubský 1949, 369–372, obr. 49–51), který však byl později předatován do středověku (Kudrnáč – Michá-lek – Martinek – Waldhauser 1997, 66–69, Abb. 3.20). Sejpy byly systematicky zkoumány v letech 1973–1977 J. Kudrnáčem a J. Michálkem. Nalezená keramika v sejpech datuje jejich navršení do období od sklonku 12. do 16. století (Kudrnáč 1981, 19). Nápadná je časová shoda s archeologic-kou datací Srdova. Nicméně nejstarší doložená fáze mostu spadá až do úplného závěru či až za archeologickou dataci těchto komponent.

Zánikem přívozu po polovině 20. století místní tradice přechodu řeky započatá minimálně v pozdním středověku končí. Její hmotné pozůstatky, relikty mostních pilířů, postupně obrušu-je řeka Otava. I to je důvod, proč by tento druh archeologicky spíše opomíjených památek měl být důsledně vyhledáván a dokumentován. Jejich výzkum se může stát významným doplňkem mozaiky regionální historie.16

Literatura

Bechyně, S. – Kolář, J. 1930: Technický průvodce pro inženýry a stavitele. Sešit jedenáctý. Mostní stavitelství. Česká matice technická 34–35. Praha.

Dubský, B. 1949: Pravěk jižních Čech. Blatná.Fröhlich, J. 1982: Štěkeň, okr. Strakonice, Výzkumy v Čechách 1978–1979, 129–130.Fröhlich, J. – Chvojka, O. – Michálek, J. 2010: Nálezy rolniček v jižních Čechách, Archeologické výzkumy

v jižních Čechách 23, 205–220.

15/ Samotné stavení U Mostáka nebylo zaplaveno ani při ničivé povodni v roce 2002.16/ Za pomoc při kresebné dokumentaci děkujeme Haně Bendové, za ochotu při odběru vzorků na dendrochronologii Bc. Jiřímu Bumerlovi, za konzultaci ohledně historických stavebních příruček Ing. Mar-tinu Pospíšilovi Ph.D. z Ústavu nosných konstrukcí ČVUT a za poskytnutí cenných informací také Jiřímu Tesaříkovi.

365

Fröhlich, J. – Pixová, J. 2013: Stará Otava mezi Strakonicemi a Pískem. Putim.Hálová, J. – Olejník, J. – Říhová, I. 2012: Velká voda (ve městě a v okrese) Strakonice. Příbram.Kašička, F. – Nechvátal, B. 1986: Tvrze a hrádky na Strakonicku. Strakonice.Kohout, J. – Tobek, A. 1915: Konstruktivní stavitelství. II díl. „Tesařství a stavební truhlářství“. Jaroměř.Kudrnáč, J. 1981: Rýžování zlata na Strakonicku. Výzkum pravěkého a středověkého rýžoviště v Modlešo-

vicích. Strakonice.Kudrnáč, J. – Michálek, J. – Martinek, K. – Waldhauser, J. 1997: Archäologische Befunde zur Goldgewinnung

in Böhmen und Bayern. In: Lehrberger, G. – Fridrich, J. – Gebhard, R. – Hrala, J. (eds.), Das prähisto-rische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren: Herkunft – Technologie – Funde. Památky archeologické

– Supplementum 7, Band I. Praha, 65–69.Michálek, J. 1987: Výzkum středověkého tvrziště Srdov u Štěkně, okr. Strakonice, Archeologické výzkumy

v jižních Čechách 4, 141–151.Palladio, A. 1958: Čtyři knihy o architektuře. Praha.Sedláček, A. 1897: Hrady, zámky a tvrze v království českém XI. Prácheňsko. Praha.Schaller, J. 1790: Topografie des Königreichs Böhmen, III. Prachiner Kreis. Praha.Scheufler, V. 1962: Počátky voroplavby v Čechách, Český lid 49, 9–15.

Daniel Hlásek – Zlata Gersdorfová – Monika Hrušková – Jindřich Plzák – Martin Pták – Eva Stehlíková: Eine untergegangene Holzbrücke im Fluss Otava zwischen Přešťovice und Štěkeň (Kr. Strakonice).

Der Artikel bringt die ersten Informationen über archäologische, dendrochronologische sowie historische Untersuchung einer Holzbrücke bei Přešťovice. Die Dendrodaten von verschiedenen Konstruktionen stam-men von den Jahren zwischen 1571 und 1824, was auch den historischen Quellen nicht widerspricht. Es wurde auch eine Metalldetektorprospektion unternommen, es wurden jedoch nur moderne Münzen vom 19. und 20. Jh. gewonnen.

Deutsch von O. Chvojka

PhDr. Zlata Gersdorfová, Katedra archeologie, Fakulta filozofická Západočeské univerzity, Sedláčkova 15, 306 14 Plzeň; gersdorf@kar.zcu.cz.

Mgr. Daniel Hlásek, Katedra archeologie, Fakulta filozofická Západočeské univerzity, Sedláčkova 15, 306 14 Plzeň; hlasda@centrum.cz.

Mgr. Monika Hrušková, Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Branišovská 31a, 370 05 České Budějovice; monicta@seznam.cz.

Mgr. Jindřich Plzák, Katedra archeologie, Fakulta filozofická Západočeské univerzity, Sedláčkova 15, 306 14 Plzeň; plzakj@kar.zcu.cz.

Mgr. Martin Pták, Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Bra-nišovská 31a, 370 05 České Budějovice; martinptak@seznam.cz.

Mgr. Eva Stehlíková, Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice; stehlikovae@centrum.cz.

366

Obr. 6. Výsek z Mapy Otavy z roku 1797 č. 167 (O– P). Abb. 6. Ausschnitt aus der Otava-Karte aus dem Jahre 1797.

Obr. 7. Výsek z I. vojenského mapování. Zdroj: http://oldmaps.geolab.cz.Abb. 7. Ausschnitt aus der I. Militärkartierung.

367

Obr. 8. Výsek z indikačních skic stabilního katastru Štěkně a Přešťovic. Zdroj: archivnimapy.cuzk.cz.Abb. 8. Ausschnitt aus dem Stabilkataster von Štěkeň und Přešťovice.

Obr. 9. Výsek z II. vojenského mapování. Zdroj: http://oldmaps.geolab.cz.Abb. 9. Ausschnitt aus der II. Militärkartierung.

368

Obr. 10. Výsek z III. vojenského mapování. Zdroj: http://oldmaps.geolab.cz.Abb. 10. Ausschnitt aus der III. Militärkartierung.

Obr. 11. Plánová dokumentace obecní lávky z roku 1926. Zdroj: SOkA Strakonice.Abb. 11. Plan des Gemeindestegs aus dem Jahre 1926.

369

Obr. 12. Projekt lávky pro pěší z roku 1932. Zdroj: SOkA Strakonice.Abb. 12. Projekt des Fußgängerstegs aus dem Jahre 1932.

Obr. 13. Projekt úpravy řeky Otavy u Přešťovic z roku 1933. Zdroj: SOkA Strakonice.Abb. 13. Projekt der Otava-Regulierung bei Přešťovice aus dem Jahre 1933.

370

Obr. 14. Přešťovice. Relikt pravobřežního pilíře. Pohled od jihovýchodu. Foto M. Pták.Abb. 14. Přešťovice. Das Relikt des Pfeilers am rechten Ufer von Otava.

Obr. 15. Přešťovice. Dřevěná konstrukce mladší fáze pravobřežního pilíře. Dub pro prostřední pilotu byl smýcen po roce 1710. Foto M. Pták.Abb. 15. Přešťovice. Die Holzkonstruktion der jüngeren Phase des Pfeilers am rechten Ufer von Otava.