397

DROBNÁ STŘEDOVĚKÁ KERAMICKÁ PLASTIKA ATYPICKÉHO KONÍČKA Z POHNÁNÍ, OKR. TÁBOR

LADISLAV ČAPEK – PETR MENŠÍK – VLADIMÍR PROKOP

Abstrakt

In this article there is presented an isolated find of a small ceramic plastic from the surroundings of Pohnání, distr. Tábor. The find from the surface collecting presents a horse-figure, which has no analogies in Bohemia or Moravia.

Klíčová slova

plastiky koníčků – středověk – jižní Čechyhorse plastics – Middle Age – South Bohemia

1. Úvod

Drobné lidské figurální a zoomorfní keramické plastiky tvoří ne příliš početnou kategorii ar-cheologických nálezů ze středověkého období. Nejčastěji se setkáváme s drobnými plastikami koníčků, ptáčků, ale i lidských postav – panenek, mnichů, madon a jezulátek, které sloužily jako hračky při světských a náboženských hrách (Smetánka 1961, 107–110; Měchurová 1988, 71–73; táž 1994, 618–626; Hoffmann 1996; Vařeka – Bureš 1997, 150; Měchurová 2009, 173–189; Gabriel – Kracíková 2010, 225–232; Měchurová 2011, 99–106; Měchurová – Netopilová 2013). Tyto drobné plastiky zřejmě vznikaly jako vedlejší produkt hrnčířských dílen a byly zhoto-vovány jak z „volné ruky“, tak i pomocí jednodílné nebo dvoudílné formy (Hercík 1953, 52; Felgenhauer 1974, 51–52).

Nálezy drobných keramických plastik nejsou neobvyklým jevem ani v  jižních Čechách (obr. 1). Objevují se jak plastiky zoomorfní, zejména plastiky koníčků – Sezimovo Ústí (Hrd-lička – Richter – Smetánka 1966, 670, 676), České Budějovice (Nováček – Vařeka 1997, 495; Militký – Pletzer – Thoma 1998, 392–393; Militký 2001, nestr.), Koroseky na Českobudějovicku (Fröhlich 1983, 283), ale také plastiky antropomorfní, např. mnichů a madonek s krüsselerem z Jindřichova Hradce (Dudík – Smetánka – Soudný 1982, 217–233), hradu Landštejna (Bři-cháček 1996, 133–136), Slavonic (Militký – Zavřel 2000, 303–306), Frymburka (Chvojka 2000, 131–134), Českých Budějovic (Militký – Pletzer – Thoma 1998, 392–393) a Rohozova (Rytíř 2010, 291–293). Další kategorie drobných keramických nálezů tvoří chrastítka nebo tzv. štěrchátka v podobě ptáčků, známé například ze Sezimova Ústí (Smetánka 1961, 107–108) nebo z Milev-ska – Vitanovy hory (Rytíř 2010, 291–296).

Cílem příspěvku je prezentace zajímavého archeologického nálezu ze středověkého „všedního

Archeologické výzkumy v jižních Čechách 27, České Budějovice 2014

398

dne“ dětských her, a to drobné keramické zoomorfní plastiky, která byla objevena při povrchových sběrech na katastru obce Pohnání v okrese Tábor1.

2. Lokalizace nálezu a jeho sídelně-historické souvislosti

Archeologický nález drobné zoomorfní plastiky byl učiněn při povrchovém sběru V. Prokopa mezi obcí Pohnání a Blaničkou na zoraném poli v říjnu 2013, asi 13 km severovýchodně od Tábora. Místo se nachází na mírném jižním svahu přibližně 2 km východně od obce Pohnání a 100 m jižně od obce Blanička v nadmořské výšce 678 m. Pomocí koordinátů v systému JTSK lze nález vymezit souřadnicemi X–722074 a Y–1114477 (obr. 2).

Okolí nálezu bylo minimálně od konce 18. století odlesněno, což dokládají mapy I.–III. vojen-ského mapování i mladší mapové prameny2 a pravděpodobně sloužilo jako pole, nebo vzhledem

1/ Článek vznikl s podporou grantového projektu: Moderní archeometrické metody při interdisciplinárním studiu archeologických movitých a nemovitých artefaktů (SGS-2013-054).2/ Zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/; http://archivnimapy.cuzk.cz/ (citace dne 15. 11. 2013).

Obr. 1. Nálezy dosud známých a publikovaných příkladů drobných středověkých keramických plastik z již-ních Čech.Abb. 1. Kleine keramische mittelalterliche Plastiken aus Südböhmen.

399

ke své vyšší nadmořské výšce a méně kvalitní půdě v několika obdobích i jako pastvina. Na in-tenzivní zemědělské využití krajiny v minulosti ukazují v okolních lesích dodnes patrné zbytky plužin, snosy kamenů či uměle vytvořených teras.

Vzhledem k tomu, že plastika byla objevena na povrchu pole, není možné zjistit, kdy a za jakých okolností se dostala na místo svého nálezu. Vzhledem ke svému současnému poškození může jít o sekundární či terciérní přemístění poničeného artefaktu z místa původního užití, například v souvislosti s hnojením polí. Nelze vyloučit ani náhodný či ztrátový nález. Keramická plastika tedy nepochází z jasně určeného archeologického kontextu, proto jsme se zaměřili i na širší sí-delně-historické souvislosti vzhledem ke katastru současné vsi a okolnímu středověkého osídlení.

Samotná ves Pohnání, na jejímž katastru byl předmět nalezen, je poprvé připomínána roku 1360 jako Pohnanye, roku 1373 jako Pohnans, ale již roku 1407 opět jako Pohnanye. Krátce před rokem 1459 je doložen Chval z Pohnání (Kolafová 1998, 12), a znovu pak k roku 1470, kdy vlast-nil Protivín a jeho potomci se psali jako Protivínští z Poznání. Druhá rodová větev se nazývala Pohnanové z Pohnání a vlastnili několik drobných statků na jihu Čech. Případné místo sídla šlechtického rodu v Pohnání není známo, nejbližší známou tvrzí je Polánka nacházející se asi 1,5 km jižně od obce, odkud pochází první zmínka z roku 1380, kdy je připomínán Vilém z Po-lánky (Sedláček 1885, 292–293).

Na starší původ vsi, než dokládají písemné prameny, ukazuje farní, snad původně románský, kostel sv. Prokopa nacházející se uprostřed vsi na mírném návrší, které je obehnané hřbitovní zdí. Jednolodní kostel s pravoúhlým presbytářem pochází s výhradami z konce 12. století. Z ro-mánského období zůstala snad zachována pouze hranolová románská věž v západním průčelí

Obr. 2. Lokalizace nálezu drobné keramické plastiky na katastru obce Pohnání, okr. Tábor.Abb. 2. Fundstelle der kleinen keramischen Plastik in der Nähe des Dorfes Pohnání (Kr. Tábor).

400

s podvojnými okny. Obdélná a plochostropá loď kostela s portálem s hrotitým záklenkem a oko-senými hranami však vznikla s největší pravděpodobností až před polovinou 13. století. Kostel byl v roce 1714 barokně přestavěn, kdy ke kostelu byla přistavena i sakristie (Lískovec 1941a; týž 1941b, 117–120, 132–135; Cikhart 1947, 119–120; Merhautová 1971, 195; Kuthan 1976, 228).

V roce 2003 bylo okolí kostela v souvislosti s umístěním výkopů pro inženýrské sítě dokumen-továno Husitským muzeem v Táboře, přičemž byla provedena i geodetická dokumentace vnějších základů kostela (Krajíc 2012, 530). Další průzkum provedla Z. Sklenářová, která pod okapem márnice východně od kostela nalezla několik vrcholně a pozdně středověkých keramických střepů (Sklenářová 2010, 164).

Další archeologické nálezy z katastru obce pochází ze dne 24. 5. 1947, kdy došlo k porušení kostrového hřbitova při stavbě místního vodovodu nedaleko obce v poloze zvané „Krchůvek“ podél cesty do vsi Blanička. Pravděpodobně se jednalo o hromadný hrob žen a dětí založený při místní epidemii v 17. nebo 18. století. Během prohlídky nalezených kostí nebyly zjištěny žádné artefakty (Lískovec 1947a; týž 1947b, 104–108, 187–191).

3. Popis nálezu a možné analogie

Plastika koníčka bohužel není celá, v půlce hřbetu je ulomena a dosahuje tak délky pouze 2,5 cm. Výška plastiky je max. 5,4 cm, přední nohy mají délku 1,7 cm a krk s hlavičkou dosahuje výšky 2,9 cm. Na hlavě nejsou vymodelovány uši, nos je ostře zalomený a zašpičatělý, ostře je vytažena a vymodelována brada. Ústa nejsou naznačena. Oči jsou provedeny otiskem výrazných kolků. Ve spodní části břicha se nachází otvor o průměru 0,6 cm a hloubky 1,4 cm. Zaoblení hran v místě ulomení nenasvědčuje, že se jedná o recentní poškození (obr. 3).

Z hlediska materiálu byla plastika vyrobena z jemně plavené (kaolinové) hlíny světlého téměř ok-rového zabarvení. Plastika koníčka byla modelována tzv. z „volné ruky“ bez užití formy (Smetánka 1961, 107; Felgenhauer 1974, 52). Technologický postup výroby koníčků popisuje např. etnograf V. Burian, kdy byl nejdříve uhněten válec, „…z jehož jedné části vymodeloval hrnčíř nohy a krátký ohon, druhou část pak vytáhnul do dlouhého cípu, který na trupu naplocho smáčknul a ohnul do krčního oblouku, nakonec pak přehnul do čelního ohybu, z něhož pak vytáhnul uši, zbývající část pak sklonil k dolní části krku a vytvořil tím hlavu pouze v náznaku…“ (Burian 1962, 304).

Zajímavé je umístění otvoru ve spodní části břicha plastiky. Podle způsobu umístění otvoru v plastice vytvořila typologii koníčků V. Hoffmannová, která rozlišuje u plastik koníčků umís-tění otvoru v hrudi, v břichu a zboku v šíji. Plastika představuje podle typologie tzv. 2. typ ručně modelovaného koníčka s otvorem vespod, v břichu (Hoffmann 1996, 140). Otvor v břichu plastiky nepředstavuje technologickou záležitost při sušení a vypalování, ale byl funkční při vlastní hře, pomocí něhož byl umístěn, napíchnut na podložku. Tyto typy koníčků s otvorem v břichu se označují jako Aufsteckpferdchen (Felgenhauer 1974, 43; Hoffmann 1996, 140).

Plastiky koníčků patří mezi nejčastější zoomorfní plastiky v archeologických nálezech v Če-chách a na Moravě. Zatímco na Moravě nedávno shromáždily jejich soupis Z. Měchurová (Mě-churová 2009, 173–189) a K. Mátychová (Mátychová 2011), v Čechách podobné zhodnocení chybí. Neúplný soupis drobných plastik, včetně figur koníčků, pořídil ve své bakalářské práci N. Břečka-

-Rayman (Břečka 2003).Nálezy plastik koníčků jsou známé i z jižních Čech. V Sezimově Ústí byla nalezena jedna celá

plastika a jeden zlomek koníka (Hrdlička – Richter – Smetánka 1966, 670, 676; Richter 1978, nestr.).

401

Další nálezy plastik koníčků pocházejí napří-klad z Českých Budějovic (Nováček – Vařeka 1997, 495; Militký 2001, nestr.), z Korosek na Českobudějovicku (Fröhlich 1983, 283) nebo z  panského sídla na ostrově v  Ostrovském rybníku u Branic (Fröhlich – Jiřík 2006, 13). Ve vsi Olešníku u Českých Budějovic byla na-lezena aquamanile ve tvaru koně (Nechvátal 1989, 205).

Figurka koníčka se vymyká dosud zná-mým nálezům z Čech, Moravy a Slezska, a to zejména v podobě zvláštně modelované aty-pické hlavy s ostře řezaným nosem a bradou a výrazně kolkovaných očí, které mohou při-pomínat i lidskou hlavu3. Na základě formál-ních podobností by se mohlo jednat i o hlavu tzv. kentaurů ze Saska, jaké publikovala ve své práci V. Hoffmannová (Hoffmann 1996, 168–169, KatNr. 6, 7, 13, Abb. 23). Nálezy plastik tzv. kentaurů, ale typologicky jinak ztvárněných, pocházejí například z  Mostu (Klápště 1994, 138, obr. 77) nebo Olomouce (Bláha 2001, 133, obr. 166). Nejvíce je nálezu plastiky z Pohnání podobná figurka kentaura s otvorem v břichu (obr. 4) pocházející z polské Vratislavi, ale i u ní existují určité formální od-lišnosti (Borkowski 2004, 273, Ryc. 3).

Figurky středověkých kentaurů představují volnou modifikaci antických kentaurů a jsou slo-ženy ze dvou elementů – lidských a zvířecích. Kentauři vystupují v literatuře a umění středověké západní Evropy jako bytosti s výrazně špatnými vlastnostmi. Jejich dvojjedinost v křesťanské symbolice označovala ty, kteří přiváděli víru lidí na scestí a k pochybám – tzv. heretiky (Darkevič 1988, 205–206).

Zajímavým zjištěním o keramické plastice je technologické a určité výtvarné ztvárnění s ji-ným archeologickým nálezem drobné plastiky, a to plastiky mnicha, objeveného u obce Rohozov u Milevska. Zde kromě podobné struktury keramické hlíny je téměř identický způsob provedení otisku výrazně kolkovaných očí i ostře modelovaného nosu u obou plastik (srov. Rytíř 2010, 291, obr. 2). S opatrností lze vyslovit možnou hypotézu o existenci obou plastik z totožné hrnčířské dílny, či přímo z rukou jednoho hrnčíře, o čemž svědčí i relativní prostorová blízkost obou nálezů. Drobné keramické plastiky, které byly vyráběny z tzv. „volné ruky“ však nelze považovat za pro-jevy specializovaného „vysokého umění“ jako u jiných plastik vyráběných z formy, neboť v tomto případě se mohlo jednat o jednoduchý výtvor běžného hrnčíře (srov. Smetánka 1961, 106–107).

3/ Za upozornění děkujeme PhDr. Zdeňce Měchurové.

Obr. 3. Keramická plastika koníčka z Pohnání (okr. Tábor).Abb. 3. Kleinplastik des Pferdchens aus Pohnání (Kr. Tábor).

402

4. Datování

Drobnou plastiku koníčka bez jiných analogic-kých souvislostí nemůžeme datovat do bližšího období než pouze do širšího intervalu 14.–15. století, tedy do období, kdy se tyto keramické plastiky nejvíce objevují v Čechách a na Mo-ravě, ale i  jinde ve střední Evropě (srov. Fel-genhauer 1974, 45). Použitý neglazovaný ma-teriál ze světlé, jemně plavené kaolinové hlíny připomínající keramické zboží Pfeifenton bez výraznějších stop ostřiv můžeme datovat zhru-ba od 2. poloviny 14. století (např. Smetánka 1961, 107). Na základě nálezů z Moravy snad můžeme podle keramického materiálu z jem-ně plavené kaolinové hlíny posunout datování koníčků i do první poloviny 14. století (Měchu-rová 2009, 182).

5. Interpretace funkce plastiky4

V případě drobných plastik koníčků se nejčastěji uvažuje jako o hračkách, které mohly sloužit při světských dětských divadelních hrách (tzv. Fictionspiele), často však i s náboženskou tématikou

– pašijové hry, biblické výjevy (Hoffmann 1996, 133; Měchurová 2011, 103). V případě světských dětských her s figurkami koníčků to byla například stolní turnajová klání s dvěma jezdci posta-venými proti sobě. V takovém případě byly využívány figurky koníčků s otvorem v hrudi tzv. Lanzenpferdchen pro umístění miniaturního dřevce. Také figurky koníčků s otvorem v břichu tzv. Aufsteckpferden pro umístění vodící tyčinky sloužily ke stolním turnajovým hrám (Hoffmann 1996, 139–140; Měchurová 2011, 102; Měchurová – Netopilová 2013, 22). Tyto způsoby dětských her jsou ojediněle zmiňovány i v německy psaných písemných pramenech z 16. století a objevuje se i vzácně jejich ikonografické ztvárnění (Felgenhauer 1974, 44–45; Měchurová – Netopilová 2013, 18–20). Vzhledem k možné interpretaci figurky i jako kentaura nelze vyloučit i to, že plastika byla součástí biblických her a výjevů s cílem strašení heretiků, zvláště v nábožensky rozjitřené době 15. století.

6. Závěr

Cílem příspěvku byla prezentace náhodného nálezu drobné keramické plastiky na katastru obce Pohnání, okr. Tábor, která představuje s největší pravděpodobností plastiku koníčka, jenž nemá dosud v Čechách ani na Moravě podobné analogie. Nelze vyloučit, na základě zvláštního umělec-kého ztvárnění, interpretaci plastiky jako figurky kentaura, které jsou známé zejména z němec-

4/ Za pomoc při interpretaci nálezu děkujeme laskavě PhDr. Zdeňce Měchurové, Doc Mgr. Karlu Nováčkovi, Ph.D, Doc. PhDr. Františku Gabrielovi, Ph.D. a Jiřímu Fröhlichovi.

Obr. 4. Keramická figurka kentaura z Vratislavi, ulice Máří Magdaleny 4/5, objekt č. 2 (podle Borkowski 2004, 273, Ryc. 6).Abb. 4. Eine keramische Kleinplastik eines Zentaures aus Breslau (Wroclaw), Str. Maria Magdalena 4/5, Objekt Nr. 2 (nach Borkowski 2004, 273, Ryc. 6).

403

kého (saského) nebo polského prostředí. Plastika je na základě technologie výroby modelovaná z „volné ruky“ z neglazovaného jemně plaveného keramického materiálu a je datována do širšího intervalu 14.–15. století. Keramická plastika bohužel nemá bližší nálezové okolnosti. Plastika tak představuje buď ztrátový nález, nebo byla sekundárně či terciérně přemístěna z místa svého užití či původního uložení. Jako poslední se nabízí indicie dalšího středověkého osídlení na katastru obce Pohnání, tomu však sídelně-topografická situace prozatím nenasvědčuje.

Literatura a prameny

Borkowski, T. 2004: Gliniane skarbonki, przybory de gier, figurki ceramiczne oraz sczudło i flet z badań ve Wrocławiu. In: Piekalski, J. – Wachowski, K. (eds.), Wrocław na przełomie średniowiecza i czasów nowożytnych. Materialne przejawy życia codziennego, Wratislavia Antiqua 6. Wrocław, 269–283.

Bláha, J. 2001: Slovanská a středověká Olomouc v archeologických pramenech. In: Bém, M. – Bláha, J. – Kalábek, M. – Kouřil, P. – Peška, J. – Procházková, P. – Šabatová, K. – Vitula, P. (eds.), Archeologické zrcadlení. Olomouc, 121–151.

Břečka, N. 2003: Drobné středověké keramické plastiky. Nepublikovaný rukopis bakalářské práce. Katedra archeologie, Fakulta humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni. Plzeň.

Břicháček, P. 1996: Drobná pozdně gotická plastika z hradu Landštejna. In: Sborník společnosti přátel starožitností 4. Praha, 133–136.

Burian, V. 1962: K typologii a datování lidové keramické plastiky (koníčka), Československá etnografie 10, 301–307.

Cikhart, R. 1947: Popis Táborska. Soupis archeologických, historických, lidových a přírodních památek okresu táborského s přehledem příslušné literatury. Tábor.

Darkevič, V. P. 1988: Narodnaja kultura srednevekovja. Svetskaja prazdničaja žizn v isskustvie IX–XVI vv. Moskva.Durdík, T. – Smetánka, Z. – Soudný, M. 1982: Keramická plastika z hradu v Jindřichově Hradci, Památky

archeologické 73, 217–233.Felgenhauer, S. 1974: Tönerne Spielzeugpferdchen des Mittelalters in Österreich, Jahrbuch des Oberöster-

reichischen Musealvereines, 119, I. Abhandlungen, 39–52.Fröhlich, J. 1983: Nález keramické hračky (u Korosek), Výběr 20, 283.Fröhlich, J. - Jiřík, J. 2006: Středověké panské sídlo na ostrově v Ostrovském rybníku u Branic. In: Branice

– historie a současnost. Branice, 12–13.Gabriel, F. – Kracíková, L. 2010: K funkci drobné keramické plastiky, Archaeologia historica 35, 225–232.Hercík, E. 1951: Československé lidové hračky. Praha.Hoffmann, V. 1996: Allerlay kurtzweil – Mittelalterliche und frühneuzeitliche Spielzeugfunde aus Sachsen,

Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Band 38, 127–200.Hrdlička, L. – Richter, M. – Smetánka, Z. 1966: Výzkum v Sezimově Ústí v r. 1965, Archeologické rozhledy

19, 663–680.Chvojka, O. 2000: Středověká keramická hlavička z Frymburku, Výběr 37, 131–133.Klápště, J. 1994: Paměť krajiny středověkého Mostecka. Most.Kolafová, A. 1998: Dějiny města Protivína a připojených osad do roku 1918. Protivín.Krajíc, R. 2012: Pohnání, okr. Tábor, Výzkumy v Čechách 2009, 530.Kuthan, J. 1976: Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století. České Budějovice.

404

Lískovec, F. 1941a: Kostelní věž v Pohnání – vzácná památka, Náš Kraj 23. 10. 1941, č. 43.- 1941b: Zápisník XI. Rukopis uložený v Husitském muzeu v Táboře, inv. č. PPLF 156, přír. č. 234/84/178.- 1947a: Pohnání. Hlášení uložené v archivu Archeologického ústavu AV ČR v Praze pod čj. 5434/47.- 1947b: Zápisník XX. Rukopis uložený v Husitském muzeu v Táboře, inv. č. 164, přír. č. 234/84/185.Mátychová, K. 2011: Dětské hračky ve středověku na severní Moravě. Nepublikovaná bakalářská práce

Katedry dějin umění na Filosofické fakultě univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc.Merhautová, A. 1971: Raně středověká architektura v Čechách. Praha.Měchurová, Z. 1988: Drobná středověká plastika ve sbírkách Moravského muzea v Brně, Časopis moravského

muzea 73, 71–73.- 1990: Projevy duchovní kultury ve hmotných památkách na Moravě a ve Slezsku, Archaeologia historica

15, 311–321.- 1994: Funde der kleinen mittelalterlichen Plastik auf dem Gebiet tschechischen Schlesiens, Archeolo-

gické rozhledy 46, 618–626.- 2009: Drobná středověká plastika koníčka na Moravě, Archaeologia historica 34, 173–189.- 2011: Na koníčka si vyskočím…O drobné středověké plastice koníčků s jezdcem z Moravy. In: Bílek, J.

– Kováčik, J. (eds.), Šestnáct příspěvků k dějinám (Velké) Moravy. Sborník k narozeninám Bohuslava Klímy. Brno, 99–106.

Militký, J. 2001: Zpráva o archeologickém výzkumu na lokalitě: České Budějovice, náměstí Přemysla Ota-kara II., čp. 1–2 (areál historické radnice – sezóny 1996–1997). Archiv Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, nestránkováno.

Militký, J. – Zavřel, P. 1997: Nález drobné středověké plastiky ze Slavonic (okr. Jindřichův Hradec). In: Pa-mátky archeologické – Supplementum 13. Praha, 303–306.

Militký, J. – Pletzer, K. – Thoma, J. 1998: Pražská třída. In: Encyklopedie města Českých Budějovic. České Budějovice, 392–393.

Nechvátal, B. 1989: Středověká keramická aquamanilie z Radomyšle u Strakonic, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 6, 205–208.

Nováček, K. – Vařeka, P. 1997: Pozůstatky lokačního domu v čp. 289 v Plzni. Méně známá stavební tradice v Čechách vrcholného a pozdního středověku. In: Život v archeologii středověku. Sborník příspěvků věnovaných M. Richterovi a Z. Smetánkovi. Praha, 488–497.

Richter, M. 1978: Středověká keramická plastika ze Sezimova Ústí, Katalog ke stejnojmenné výstavě v Be-chyni. Hluboká nad Vltavou.

Rytíř, L. 2010: Drobná keramická plastika ve sbírkách Milevského muzea, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 23, 291–296.

Sedláček, A. 1885: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl IV. Vysočina Táborská. Praha.Sklenářová, Z. 2010: Pohnání, okr. Tábor, Výzkumy v Čechách 2007, 164.Smetánka, Z. 1961: K problematice drobné hrnčířské plastiky, Sborník Československé společnosti arche-

ologické při ČSAV 1, 106–110.Vařeka, P. – Bureš, M. 1997: Hmotná kultura sídlištního komplexu u sv. Petra na Poříčí ve vrcholném a pozd-

ním středověku – výzkum v letech 1988–1990, Archaeologia Pragensia 13, 145–156.

405

Ladislav Čapek – Petr Menšík – Vladimír Prokop: Eine kleine mittelalterliche keramische Plas-tik des atypischen Pferdchen aus Pohnání, Kr. Tábor.

Im Artikel ist ein Einzelfund einer kleinen keramischen Plastik publiziert, der im Kataster der Gemeinde Pohnání, Kr. Tábor, im Jahre 2013 gefunden wurde. Die Plastik stellt höchstwahrscheinlich ein Pferdchen dar (aufgrund einigen sächsichen Beispiele ist jedoch auch die Interpretation als Zentaur nicht ausgeschlos-sen), sie hat jedoch in Böhmen sowie Mähren keine echten Analogien. Ähnliche Plastiken sind in 14.–15. Jh. datiert.

Mgr. Ladislav Čapek, Ph.D., Katedra archeologie, Fakulta filozofická Západočeské univerzity, Sedláčkova 15, 306 14 Plzeň; capekla@kar.zcu.cz.

PhDr. Petr Menšík, Ph.D., Katedra archeologie, Fakulta filozofická Západočeské univerzity, Sedláčkova 15, 306 14 Plzeň; mensik.p@email.cz.

Vladimír Prokop, Havanská 2837, 390 05 Tábor; archetypek@seznam.cz.