Stratigrafie jeskyně Balcarky na podkladě výzkumu ústavu Anthropos v roce 2007. Stratigraphie...

ANTHRANTHROPOSOPOS

Studies in Anthropology, Palaeoethnology, Palaeontologyand Quaternary Geology, Vol. 31, N.S. 23, 2010

ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.)

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU

Interdisciplinární studie

DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARSTEine Interdisziplinäre Studie

ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.)

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU Interdisciplinární studie

DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARSTEine Interdisziplinäre Studie

MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUMBRNO 2010

Publikaci odborně recenzovali:Mgr. Martin Ivanov, Dr., Ústav geologických věd PřF MU, Brno (kap. 16)RNDr. Vlasta Jankovská, CSc., Botanický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 7)RNDr. Jaroslav Kadlec Dr., Geologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 3, 6)RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 13–15, 17)RNDr. Jiří Otava CSc., Česká geologická služba, Brno (kap. 3)Ing. Ivo Světlík, PhD, Ústav jaderné fyziky AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 10)doc. PhDr. Slavomír Vencl, DrSc., Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 4, 5, 9–10, 12)

Vydání publikace bylo financováno Správou jeskyní Moravského krasu.

© 2010, Edited by Zdeňka Nerudová © 2010, Translation Karel Valoch, Jana Kličová, Bernadeta Kufel, Michaela Rašková Zelinková,

Martina Moravcová, Zdeňka Nerudová© 2010, Layout Silvie Straková, Lea Novotná© 2010, Moravské zemské muzeumISBN 978-80-7028-367-7

Doc. PhDr. Karel Valoch, DrSc. se narodil 15. dubna 1920 v Brně.Tuto publikaci mu věnujeme k jeho neuvěřitelným 90. narozeninám.

K. Valoch při návštěvě Krems-Wachtbergu20. 8. 2007. Foto P. Neruda.K. Valoch beim Besuch in Krems-Wachtbergam 20. 8. 2007. Foto P. Neruda.

Zdeňka Nerudová – Petr Neruda1. PŘEDMLUVA

VORWORT 11

Jiří Hebelka2. ÚVODNÍ SLOVO

GENERÁLNÍ REKONSTRUKCE JESKYNĚ BALCARKYGENERELLE REKONSTRUKTION DER BALCARKA-HÖHLE 13

Ladislav Slezák3. GEOLOGICKÁ POZICE JESKYNĚ BALCARKY

DIE GEOLOGISCHE POSITION DER BALCARKA-HÖHLE BEI OSTROV (BEZ. BLANSKO) 15

Karel Valoch4. HISTORIE VÝZKUMŮ JESKYNĚ BALCARKY

DIE GESCHICHTE DER ERFORSCHUNG DER BALCARKA-HÖHLE 21

Petr Neruda – Zdeňka Nerudová5. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V PROSTORU BALCARKA – „MUZEUM“ V LETECH 2001–2002

ARCHÄOLOGISCHE GRABUNG IM BEREICH DES HÖHLENTEILES„MUSEUM“ IN DER BALCARKA-HÖHLE 28

Petr Neruda6. STRATIGRAFIE JESKYNĚ BALCARKY NA PODKLADĚ VÝZKUMU ÚSTAVU ANTHROPOS V ROCE 2007

STRATIGRAPHIE DER BALCARKA-HÖHLE AUF GRUND DER GRABUNGDES ANTHROPOS-INSTITUTS IM JAHRE 2007 35

Nela Doláková7. PALYNOLOGICKÉ VÝSLEDKY STUDIA SEDIMENTŮ JESKYNĚ BALCARKA (2007)

PALYNOLOGISCHE ERGEBNISSE DER SEDIMENTUNTERSUCHUNGIN DER BALCARKA-HÖHLE (2007) 51

Luděk Seitl8. JESKYNĚ BALCARKA – ZIMOVIŠTĚ SAMIC JESKYNNÍHO MEDVĚDA

OSTEOLOGICKÝ MATERIÁL Z VÝZKUMU V R. 2007DIE BALCARKA-HÖHLE, EIN ÜBERWINTERUNGSPLATZ VON HÖHLENBÄHRENWEIBCHENDAS OSTEOLOGISCHE MATERIAL AUS DER GRABUNG IM JAHRE 2007 55

Zdeňka Nerudová – Petr Neruda9. TECHNOLOGICKÝ A TYPOLOGICKÝ ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE

Z JESKYNĚ BALCARKY. TECHNOLOGISCHE UND TYPOLOGISCHE ANALYSEDER STEININDUSTRIE AUS DER BALCARKA-HÖHLE. 67

Petr Neruda10. CHRONOLOGICKÁ POZICE PALEOLITICKÉHO OSÍDLENÍ JESKYNĚ BALCARKY

VE STŘEDOEVROPSKÉM KONTEXTU. CHRONOLOGISCHE POSITION DER PALÄOLITHISCHENBESIEDLUNG DER BALCARKA-HÖHLE IM MITTELEUROPÄISCHEN KONTEXT 83

Bernadeta Kufel11. USE-WEAR ANALYSIS OF MAGDALENIAN BURINS FROM BALCARKA CAVE

TRASOLOGICKÁ ANALÝZA RYDEL MAGDALÉNIENU Z JESKYNĚ BALCARKY 96

Karel Valoch12. KOSTĚNÉ A PAROHOVÉ ARTEFAKTY Z JESKYNĚ BALCARKY

KNOCHEN- UND GEWEIHARTEFAKTE AUS DER BALCARKA-HÖHLE 100

OBSAH / INHALT

9

10

Michaela Rašková Zelinková13. INDUSTRIE Z TVRDÝCH ŽIVOČIŠNÝCH MATERIÁLŮ Z JESKYNĚ BALCARKY

DIE INDUSTRIE AUS HARTEN TIERSTOFFEN AUS DER BALCARKA-HÖHLE 107

Michaela Rašková Zelinková14. SOBI Z BALCARKY: SEZONALITA A DEMOGRAFIE

DIE RENTIERE DER BALCARKA-HÖHLE: SAISONALITÄT UND DEMOGRAPHIE 131

Michaela Rašková Zelinková15. SUBSISTENČNÍ STRATEGIE MAGDALÉNSKÝCH LOVCŮ: EXPLOATACE SOBŮ

SUBSISTENZSTRATEGIE DER MAGDALÉNIEN-JÄGER: EXPLOITATION DER RENTIERE 143

Miriam Nývltová Fišáková16. SEZONALITA MAGDALÉNIENSKÉ LOKALITY BALCARKA PODLE ANALÝZ PŘÍRŮSTKU

ZUBNÍHO CEMENTU. SAISONALITÄT DER MAGDALÉNIEN-FUNDSTELLEIN DER BALCARKA-HÖHLE NACH DER ANALYSE DES ZUWACHSES VON ZAHNZEMENT 156

Martina Moravcová (Ábelová) 17. PALEOEKOLOGICKÉ A PALEOKLIMATICKÉ INTERPRETÁCIE NA ZÁKLADE IZOTOPOVEJ

ANALÝZY 18O/16O A 13C/12C SKLOVINY DRUHOV RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. A URSUS SP.Z LOKALITY BALCARKA (MORAVSKÝ KRAS, ČESKÁ REPUBLIKA)PALÄOÖKOLOGISCHE UND PALÄOKLIMATISCHE INTERPRETATION AUF GRUNDDER ANALYSE VON ISOTOPEN 18O/16O UND 13C/12C DES ZAHNSCHMELZESDER ARTEN RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. UND URSUS SP. AUS DER BALCARKA-HÖHLE(MÄHRISCHER KARST, TSCHECHISCHE REPUBLIK) 160

Petr Neruda – Zdeňka Nerudová18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY

ÜBERSICHT DER WICHTIGSTEN ERGEBNISE DER INTERDISZIPLINÄREN ANALYSEDER BALCARKA-HÖHLE 173

19. ADRESÁŘ AUTORŮ / LIST OF CONTRIBUTORS 178


DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST

Výzkumu moravských jeskyní se pracovníci Ústavu Anthropos MZM věnují dlouhodobě, plánovaně a s nemenší pílí, nežostatním projektům. Na Absolonovu tradici odhalování tajemství Moravského krasu přímo navázal jeho bývalý studentský spo-lupracovník, později pracovník „oddělení pro diluvium“, jak byl původně označen Ústav Anthropos, a dnes emeritní zaměst-nanec Moravského zemského muzea – doc. Karel Valoch.

Zpočátku ještě jako student se svým bratrem H. Wallochem a švagrem F. Čupikem někdy i potají „paběrkoval“ v tehdy zná-mých jeskyních, později se však jako řádně vystudovaný archeolog brněnské univerzity společně s dalšími kolegy věnoval pečli-vému vědeckému výzkumu jeskyní Moravského krasu. Spolu s R. Musilem přímo zkoumali jeskyni Pod hradem, Žitnéhoa Kůlnu. Za krasový můžeme považovat i výzkum staropaleolitického osídlení předpolí reliktu tzv. Woldřichovy jeskyňky naStránské skále u Brna v letech 1996–1998, na který dokonce získal finanční podporu National Geographic Society. Jeho život-ní lokalitou ale byla jeskyně Kůlna, ve které po skončení patnáctiletého výzkumu provedl společně s RNDr. Luďkem Seitlemzdařilou výstavní instalaci, jež získala cenu Henry Ford European Conservation Awards za rok 1998.

Aktivní účasti na výzkumech jeskyní se ale K. Valoch nevyhýbá ani v pokročilém věku, kdy už by měl nárok na odpočinek.Tak se stalo, že jsme v roce 2001 společně prováděli záchranný výzkum jeskyně Puklinové (Neruda – Nerudová – Valoch 2007)a téměř souběžně také předběžný výzkum v Balcarce – „Muzeu“ (2001–2002; Neruda et al. 2002 a zde kap. 5). Do Balcarkyjsme se všichni vrátili znovu v roce 2007, kdy začínaly rekonstrukční práce a bylo zapotřebí odborně prošetřit situaci v hor-ním vstupu do složitého systému jeskyně Balcarky. Po celou dobu trvání obou záchranných výzkumů zde byl K. Valoch nejenosobně přítomen, ale neváhal ani aktivně pomoci, bylo-li toho zapotřebí.

Svojí účastí na výzkumu v Balcarce se tak K. Valoch jakoby symbolicky vrátil na začátek své profesní kariéry, kdy začínalprávě magdalénienem, který odkryl před více než sedmdesáti lety před jeskyní Ochozskou na Říčkách (zkoumal jej v roce 1938a 1939 a souhrnně publikoval v roce 2002). Jeho zkušenosti a erudice nám byly velkou pomocí a lze si jen přát, aby i nadálevychovával generace nových paleolitiků.

Rádi bychom poděkovali mnoha osobám, které se na výzkumu nějakým způsobem podíleli. Především velký dík patříRNDr. Luďku Seitlovi, který díky svému letitému působení v Moravském krasu organizačně podchytil tuto akci, vše „uvedl dopohybu“, domluvil cenné kontakty a subvence. I jeho zásluhou jsme naprosto bezproblémově mohli spolupracovat se Správoujeskyní Moravského krasu a CHKO Moravský kras. Zaměstnancům obou institucí velice děkujeme nejen za to, že nám umož-nili uskutečnit oba výzkumy v jeskyni Balcarce, za finanční prostředky na realizaci, ale i za vyřešení všech problémů a drob-ností, které se v průběhu akce objevily a které vždy stojí nejvíce sil. Jmenovitě bychom rádi vyjádřili svůj dík řediteli Správyjeskyní České republiky RNDr. Jaroslavu Hromasovi za schválení výzkumné akce a její subvencování. Rovněž bychom chtělipoděkovat vedoucímu Správy jeskyní Moravského krasu panu Ing. Jiřímu Hebelkovi a jeho paní Evě Hebelkové, vedoucí pro-vozu jeskyně Balcarky, za jejich vstřícnost a pomoc. Velice vděční jsme starostovi obce Ostrov u Macochy JUDr. FrantiškoviPernicovi za pomoc s organizací zázemí, a také všem brigádníkům, bez kterých bychom výzkum uskutečnit nemohli. Nesmí-me zapomenout ani na Ing. Jana Fleka, který o našem výzkumu několikrát informoval v regionálním tisku a také posléze spo-lečně s RNDr. Luďkem Seitlem připravili informační panely o archeologických nálezech v jeskyni Balcarce. L. Seitl také vybu-doval v jeskyni expozici pro návštěvníky. V neposlední řadě děkujeme za rady a připomínky všem našim recenzentům a jestlijsme někoho opominuli, tak se mu tímto omlouváme.

VORWORT

Einleitend wird die Tätigkleit von Doz. Karel Valoch gewürdigt, dessen Lebenswerk mit den Höhlen des Mährischen Karstes verbundenist. Die langjährige systematische Erforschung der Kůlna-Höhle brachte hervorragende wissenschaftliche Erkenntnisse, die er in einerMonographie (1988) und in populärer Form, gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl, in einer gelungenen Ausstellungsexposition in der Höhlepräsentierte. Auch weiterhin, als emeritierter Mitarbeiter des Mährischen Landesmuseums, nimmt er an den Forschungsprojekten teil, soauch an der Notgrabung in der Balcarka-Höhle.

Gerne möchten wir einige Personen erinnern, denen wir für die Unterstützung unserer Grabung mit Dank verpflichtet sind. In esterReihe ist es RNDr. Luděk Seitl, der auf Grund seiner langjährigen Beziehung zum Mährischen Karst diese Aktion organisatorisch ins Lebengerufen und sich um die Kontakte sowie um die Subvenzen verdient gemacht hat. Auch durch seine Hilfe hatten wir problemlose Kontaktesowohl mit der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes als auch mit der Leitung des Naturschutzgebietes Mährischer Karst. DenMitarbeitern beider Institutionen danken wir nicht nur für die Möglichkeit beide Grabungen in der Balcarka-Höhle durchführen zu können

1.PŘEDMLUVA

Zdeňka Nerudová – Petr Neruda

11

und für die finanziellen Mittel zu ihrer Realisation, sondern auch für die Lösung aller Probleme und Kleinigkeiten, die während der Grabungzum Vorschein kamen und die immer die meisten Kräfte beanspruchen. Namentlich wollen wir unseren Dank dem Direktor derHöhlenverwaltung der Tschechischen Republik Heren RNDr. Jaroslav Hromas für die Zustimmung der Forschungsaktion und ihreSubvenzionierung aussprechen. Bedanken möchten wir auch dem Leiter der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes Herrn Jiří Hebelkaund seiner Frau Eva Hebelková, die den Betrieb in der Balcarka-Höhle, einer touristisch sehr attraktiven Höhle, betreut, für ihreZuvorkommenheit und allseitige Hilfe. Sehr dankbar sind wir auch dem Bürgermeister der Ortschaft Ostrov u Macochy Herrn JUDr.František Pernica für die Hilfe bei der Organisation des Aufenthaltes während der Grabung sowie allen Grabungsmitarbeitern, ohne die mandie Arbeiten nicht durchführen hätte können.

Nicht vergessen dürfen wir auch Herrn Ing. Jan Flek von der Höhlenverwaltung, der über unsere Grabung einigemale derRegionalpresse Informationen übergab und zuletzt gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl Informationstafeln über die archäologischen Fundein der Höhle vorbereitete. Schließlich wollen wir unseren Dank für Ratschläge und Hinweise allen Rezensenten aussprechen und falls wirnoch jemanden vergessen haben, so wollen wir uns hiemit entschudigen.

Deutsch von K. Valoch

PŘEDMLUVA

Zdeňka Nerudová – Petr Neruda

12

35



Článek vznikl v rámci grantového záměru MK00009486202.

Abstrakt: Archeologický záchranný výzkum byl zaměřen naprůzkum intaktních sedimentů, které jsme předpokládali podbetonovým pokryvem dna jeskyně. Po odstranění betonovépodlahy se ale ukázalo, že pleistocenní sedimenty, včetně klí-čové archeologické vrstvy, byly dřívějšími zásahy do značnémíry vyklizeny. Dochované sedimenty by podle radiokarbo-nového datování mohly spadat do období starší fáze viselské-ho glaciálu. Nalezené kamenné artefakty pocházejí převážněz překopaných sedimentů, a proto je nemožné definovat sa-mostatnou archeologickou vrstvu. Na základě jejich pozice lzevšak předpokládat, že budou starší než artefakty magdalénie-nu z výzkumu J. Kniese. Geologická sonda v předpolí jeskyněodkryla souvislý sled vrstev, zachycující časový úsek od koncepleistocénu do holocénu, přičemž ale zde nebyly zachycenyžádné doklady činnosti člověka. Klíčová slova: jeskyněBalcarka,metodologie, stratigrafie, korelace.Abstract: The archaeological rescue excavation was focused onthe survey of intact sediments that we expected under themodern concrete cover of the cave bottom. After removing theconcrete, however, we found out that the majority of Pleistoce-ne sediments including the potential Magdalenian archaeologi-cal layer were already removed in the past. According to anabsolute date obtained from the rest of intact sediments, excava-ted layers correlate probably with the period of the Lower Vis-tula Glacial. The sporadic lithic artefacts were found in recentlyre-worked sediments and therefore definition a distinct archaeo-logical layer is rather impossible, but according to their positionthey could be older than Magdalenian ones from the excavationof J. Knies. A geological probe was situated in front of the cavewhere preserved complex of layers covers the time range fromthe end of the last Vistula Glacial to the Holocene. Neverthelessno evidence of human activity was documented there.Key words: Balcarka cave, methodologie, stratigraphie, corre-lation.

1. ÚVOD

Hlavním cílem záchranného výzkumu byl průzkum docho-vaných intaktních sedimentů v zadní části portálovité vstupní pro-story jeskynního systému Balcarky, kterou J. Knies označoval jako„kůlna“(pro zjednodušení používáme tento lokální název vdalším

textu). Tato část jeskyně se nachází v nadm. výšce 460 m a ote-vírá se přibližně k severu. Na rozsáhlý krasový systém Balcarkynavazuje pouze puklinami vyplněnými různě starými sedimenty.

2. STARŠÍ VÝZKUMY

Možnosti zhodnocení stratigrafické situace v hlavní částiBalcarky jsou značně limitovány mnoha lidskými zásahy,které byly provedeny v souvislosti s výzkumem a zpřístupňo-váním jeskyně. První výrazný zásah do stratigrafie jeskyně jespojený zřejmě již s J. Wanklem, ale o jeho rozsahu mámevelice sporé informace (viz kap. 3). Archeologický výzkumJ. Kniese je sice v literatuře podchycen lépe (1900; 1902),včetně popisů několika příčných průkopů, ale tak jakov mnoha jiných případech ani pro Balcarku nelze tato po-zorování využít pro širší stratigrafickou rekonstrukci.

Naprosto destruktivní musela být činnost J. Šamalíka,který se snažil o zpřístupnění krasového labyrintu Balcarky(Šamalík 1936; 1937a, b; 1939). V této souvislosti provádělintenzivní výkopové práce, které odstranily velké množstvísedimentů, a to právě v zadní části námi zkoumané „kůlny“.

O rozsahu prací J. Kniese si můžeme učinit přibližnoupředstavu z dobových materiálů. Z plánku jeskyně je patrné,že tuto část jeskynní výplně zkoumal pouze dvěma sondami.První z nich se nacházela zhruba uprostřed „kůlny“ (sondaG–H, viz obr. 1 v kap. 3) a druhou pak situoval až na konecjeskyně. Komín pod označením K je zde nakreslen jako bočníchodbička ústící do hlavní prostory bez naznačení skalníhrany, která je v těchto místech dnes patrná (Knies 1900,tab. I). Stejnou situaci uvádí i K. Absolon, který přebíráKniesův plánek a navíc v těchto místech dokumentuje i ja-kousi zídku, zřejmě recentní nebo subrecentní (Absolon1905–1911). I když vezmeme v úvahu, že dokumentace nenízcela přesná, přece jenom se zdá, že jeskynní sedimenty krylyskalní stupeň cca 1,3 m vysoký, který byl v průběhu našehovýzkumu patrný pod komínem. Není jasné, kolik skály bylov těchto místech odstraněno (úprava prostory před bývalýmvstupem do jeskynního labyrintu), ani kolik zde bylo uloženojeskynních sedimentů. Minimální výška původních sedimentůokolo 1,3 m ale koresponduje i s dalšími pozorováními.

Důležitá indicie pro stanovení míry destrukce jeskynní stra-tigrafie vyplývá opět z Absolonova plánu z roku 1906 (Absolon1905–1911, 176). V místě malé chodbičky v zadní části „kůlny“

6.STRATIGRAFIE JESKYNĚ BALCARKY NA PODKLADĚ

VÝZKUMU ÚSTAVU ANTHROPOS V ROCE 2007STRATIGRAPHIE DER BALCARKA-HÖHLE AUF GRUND

DER GRABUNG DES ANTHROPOS-INSTITUTS IM JAHRE 2007Petr Neruda

má poznamenáno: „náplav přiléhající až ku stropu“. Zároveňz dokumentovaného stavu vyplývá, že v místě této chodbičky(sektor B našeho výzkumu) musela být vytvořena menší depre-se na styku dvou sedimentačních směrů – z hlavní prostory„kůlny“ a ze „Stojanovy kaple“. Do těchto míst situuje i Knie-sovu sondu J–K (dle Kniese 1900, Tab. I – sonda J–L). Je prav-děpodobné, že Absolonův údaj je správný, protože se až dodnešní doby dochoval na skalní poličce ve čtverci 24/B vevýšce 1,5 m nad betonovou podlahou relikt původního sedi-mentu. Vztáhneme-li tuto úroveň do prostoru chodby (sektorB), pak se jeskynní výplň skutečně blíží stropu jeskyně. V těch-to místech vykopal J. Knies 1,58 m hlubokou sondu.

K. Absolon publikoval i podélný průřez jeskyní, ale neníjasné, na podkladě jakých dat provedl nivelaci skalního dna,které nebylo v zadní části „kůlny“ zastiženo.

K významnému vyklizení jeskynní výplně došlo asi ažv souvislosti s již výše zmíněnou činností J. Šamalíka, který

určitě odstranil větší část sedimentů ze zadní chodby (sek-tor B), kde zřejmě sledoval dvě dutiny pod stropem, zazna-menané na plánku K. Absolona. Nejprve preferoval asi pra-vou z nich, neboť se jevila větší, a po odklizení sedimentů sesnažil odlámat skálu směrem do „Stojanovy kaple“. Tímvznikl výklenek v jižní stěně chodby (obr. 1C: 1). Posléze alepostup prací v tomto směru zastavil a vylámal průchod vesměru levé pukliny (obr. 1C: 2).

K výraznému zásahu do sedimentární výplně zadní části„kůlny“ muselo dojít zejména v souvislosti s budováním scho-diště, které zpřístupnilo jeskynní labyrint v nižším patře. Sta-vebními úpravami zde mohlo být odstraněno více než 90 m3

jeskynních hlín. Při západní stěně jeskyně vystupovalo skalnídno nejvýše a bylo určitě obnaženo. Po jeho očištění se prav-děpodobně objevily pukliny směřující do spodních pater jes-kynního systému, které byly asi vyplněny rezavými až na-červenalými sedimenty. Po těchto dutinách pak pokračovaly

6. STRATIGRAFIE JESKYNĚ BALCARKY NA PODKLADĚ VÝZKUMU ÚSTAVU ANTHROPOS V R. 2007

Petr Neruda

Obr. 1. Plán zadní části vstupní prostory jeskyně Balcarky s naznačením polohy a rozsahu sond. A – část jeskynního systému Balcarky s vyznačenými polohami „mu-zeum“ a „kůlna“; B – půdorys „kůlny“; C – rozvržení výzkumu a systém čtvercové sítě. Digitalizace P. Neruda.Abb. 1. Plan des hinteren Teiles der Balcarka-Höhle mit eingezeichneter Lage und dem Ausmaß der Sonden. A – Ein Teil des Höhlensystems der Balcarka-Höhlemit betonter Position des „Museums“ und der „kůlna“; B – Grundriss der „kůlna“; C – Entwurf der Grabung und das System des Quadratnetzes; D – Einteilung derQuadratmeter in kleinere Einheiten. Digitalisation P. Neruda.

36

37



stavební práce. Část takové dutiny byla zkoumána i v souvis-losti s naším archeologickým výzkumem v jižní části sektoruA, kde se původně úzká průrva rozšiřuje, takže rozsahu sondynebyla skalní stěna zaznamenána.

Dosud publikované výsledky indikovaly dvě možné fázeosídlení v průběhu paleolitu. Kniesův výzkum objevil cennédoklady osídlení z období magdalénienu v přední portálovitéčásti vstupu do Balcarky. Bohužel se dnes již můžeme jen stěžívyjádřit k otázce vyčlenění možných subhorizontů. Na jejichexistenci by mohla ukazovat Kniesova poznámka že se ohniš-tě č. 1 nenalézalo v „...jediné ploše roviné; kdežto na příkladkolem kamenu 2. dotýkalo se místy běliny C, ano i vrstvy allu-vialní B, zasahovalo u 9. (bod na vyobrazení 4, Knies 1900 –pozn. P. Neruda) až 1 m do hloubi diluvialní žlutky.“

Druhá, starší fáze osídlení je indikována nálezem bifaciál-ně opracovaného artefaktu, který J. Knies nalezl v bočníchodbičce spojující levý nižší vchod s hlavní prostorou„kůlny“. Nástroj objevil 2 m za bočním vchodem v hloubce2 m ve „žlutnici se štěrkem“. Podle deníku (Knies, sešit IV,inv. č. AD/5) byl nález provázen šelmami ohryzanými kostmimedvěda. Tento předmět je považován za doklad přítomnostineandertálců (micoquienu) v jeskyni Balcarce (Valoch 1999).

3. METODA A POSTUP PRACÍ

Výkopové práce v roce 2007 byly vyvolány potřebou napří-mit starý vstup do jeskynního systému (obr. 1B), čímž bylyohroženy sedimenty, které se nacházely v okolí razících prací.Zadní prostor „kůlny“ byl modifikován četnými speleologický-mi zásahy, přičemž mezi nejdůležitější patřilo právě schodištěpři pravé (západní) stěně jeskyně. Celá okolní plocha bylakryta betonovou deskou o tloušťce do 20 cm, která plynule na-vazovala na pochůznou plochu ve vstupní části „kůlny“. V záj-mu ochrany co největšího objemu zbylých intaktních sedimen-tů krytých betonem jsme se omezili pouze na plochy, kteréměly být bezprostředně ohrožené stavebními úpravami.

Zájmový prostor 12×11 m jsme rozdělili do dvou sektorůA a B (obr. 1C). Práce započaly v sektoru B, a proto byla jehopodélná osa využita ke stanovení osy „x“. Osa „y“ pak mělaorientaci přibližně shodnou s magnetickým severem. Ve smě-ru osy „x“ byly čtverce označeny čísly, na ose „y“ pak písme-ny. Důležitější nálezy byly zaměřovány v absolutních souřad-nicích s počátkem kartézského systému v levém dolním rohučtverce. Proplachy a hromadné odběry zlomků kostí byly loka-lizovány pomocí systému subčtverců (obr. 1D) s nejmenšímdělením na 25×25 cm (např. 21/Kab). Mocnost odebíranýchhorizontů činila 10 cm, přičemž v případě, že byl sedimentbarevně a strukturně odlišitelný, respektoval se i jeho sklon.Veškerá hlína byla po odebrání hrubší sutě plavena před jesky-ní a po usušení probírána vyčleněnými pracovníky.

Vzhledem k tomu, že jeskynní výplň nebyla uložena vodo-rovně a byla prostoupena velkými bloky vápence, bylo obtíž-né sledovat průběhy některých vrstev, takže každý odběr byloznačen i číslem sedimentu. Časový limit daný na výkopovépráce nás nutil k průběžnému výzkumu v obou sektorech

s nasazením většího množství pracovníků. Duplicitu v ozna-čování vrstev jsme se snažili řešit průběžným číslovánímv pořadí, jak se v průběhu výzkumu objevovaly, nehledě na to,ze kterého sektoru pocházely.1

Práce jsme započali ve spojovací chodbě mezi „kůlnou“a „Stojanovou kaplí“ (též „Objevitelský dóm“), označené jakosektor B. Nejprve jsme vzorkovali zbytky sedimentů, dochova-ných na stěnách jeskyně a první odkryvy jsme provedli vevýklenku v jižní stěně chodby (obr. 1C: 1; obr. 2) u vstupníchdveří (obr. 1C: 2). Záhy se ale ukázalo, že tato prostora bylauměle vylámána v souvislosti se zpřístupněním vnitřních jes-kynních prostor. Proto jsme pozornost přesunuli do středuchodby (čtverce 25–29/B–C). Chodba přes 1 m široká se alezáhy zmenšila na průrvu o šířce průměrně okolo 70 cm (obr.1C: 3). Lámací práce byly patrné na severní straně, kde bylokraj průrvy evidentně zarovnáván, takže vznikl skalní stupeňo šířce 30–40 cm (obr. 1C: 4). V západní části sondy jsmemuseli skončit práce poměrně záhy na rozhraní čtv. 24–25/C,neboť hrozilo vypadnutí výplně do spodních pater jeskyně,přičemž by mohlo dojít k úrazu návštěvníků, kteří využívalipřístupové schodiště. Pokračování by si vyžádalo i vylámánívelké betonové desky (obr. 1C: 5), která kryla točité schodiště,což se nejevilo reálné vzhledem k provozu v jeskyni a nebylo toani relevantní ve vztahu k možným získaným poznatkům, pro-tože v těchto místech již byla jeskynní výplň výrazně destruo-vána stavebními úpravami. Pozornost jsme tedy věnovali hlav-ně sektoru A, který se nacházel na východní straně vstupníhoschodiště. Zkoumaná plocha byla rozdělena šikmo vedenýmkanálem pro elektrické vedení (obr. 1C: 6; obr. 3), který jsmese rozhodli neodstraňovat z bezpečnostních důvodů.

V jižní části sektoru A jsme rovněž řešili otázku statiky zíd-ky, která bránila průniku intaktních sedimentů na schodiště(východní stěna schodiště; obr. 3). Z provozních důvodů jsmeponechali podél schodiště širší blok zeminy, který byl rozebránaž na konci výzkumu (obr. 1C: 7) po úsecích širokých 50 cma označených P1–P6, přičemž tyto plochy nerespektovaly pů-vodně stanovenou síť. Ta ale byla natolik vytočena vůči podélnéose profilu, že její dodržování by značně zkomplikovalo odběr.

V severní části sektoru jsme ponechali podél východnístěny pochůzný chodník (obr. 1C: 8), pod kterým jsme se po-kusili začistit kontrolní profil. Ukázalo se ale, že hrana chod-níku respektuje přesně hranu zasedimentované průrvy, jejížpodélná osa sleduje orientaci východní stěny jeskyně a verti-kálně směřuje do dolních pater jeskyně (obr. 1C: 9). Bohuželse nepodařilo v těchto místech ponechat dostatečné množstvísedimentů k dokumentaci podélného profilu, protože odlišitvelkou suť od intaktní stěny bylo do poslední chvíle praktic-ky nemožné, takže často docházelo k obnažení vápencovéstěny východního okraje průrvy.

V průběhu výzkumu této části jeskyně jsme zjistili výraznérecentní narušení vrstevních sledů při západní stěně. V těchtomístech vybíhalo škrapové dno až na úroveň betonové desky(obr. 1C: 10), takže před vstupem na schodiště byl beton polo-žen přímo na nerovné skalní dno (obr. 1C: 11). V západní částisektoru A se dochoval velký blok vápence, který byl v přímém

1 Označení sedimentů jsme ponechali v té podobě, jak byly označeny v nálezovém deníku a plánech.

kontaktu se dnem jeskyně a který na své západní straně nesljasné stopy po roztloukání (obr. 1C: 12; obr. 4), přičemž drob-ná ostrohranná suť byla rozptýlena v okolí.

Významnější zbytky sedimentů tak bylo možné kroměsektoru B nalézt v jižní části sektoru A a dále v severní polo-vině téhož sektoru pouze v pásu 1,5 m širokém podél východ-ního okraje sondy (nad průrvou).

Vzhledem k výraznému narušení původního uložení jsmetedy intaktní sedimenty zkoumali na ploše na necelých 15 m2.Charakter a rozsah sedimentů naznačoval, že nebude možnéprovádět rozsáhlejší plošné ani vertikální interpretace.

Stratigrafickou situaci jsme chtěli řešit i v předpolí jesky-ně. Zde jsme ale narazili na problém organizace výzkumnýchprací, které musely respektovat běžný provoz jeskyně. V ideál-ním případě by bylo výhodné položit zjišťovací sondy přímopřed vstupy do jeskyně (hlavním i vedlejším). Dostupné indi-cie (analýza fotografií i tehdejšího stavu povrchu) však nazna-čovaly, že celý prostor před jeskyní je ovlivněn dřívějšímivýkopovými pracemi a ukládáním sedimentů vyvezených z jes-kyně. Navážka v místě přístupové komunikace tak může býtmocná přes 2 m a směrem do údolí bude její objem ještěnarůstat. Navíc v těchto místech terén příkře klesá ve forměskalních stupňů, takže intaktní sedimenty by mohly být zachy-ceny pouze na velmi omezené ploše. Rozhodli jsme se protootevřít zjišťovací sondu S0701 vlevo od vstupu v místech, kdese již terén jevil víceméně neporušený (obr. 5, 6).

4. ZBYTKY SEDIMENTŮ NA STĚNÁCH JESKYNĚ

Na podkladě zbytků sedimentů na skalních stěnách jsmese chtěli pokusit i o rekonstrukci stratigrafie nad betonovýmchodníkem. Vzorky ale bylo možné odebrat především z vý-

chodní stěny zkoumané prostory, při-čemž jejich vzájemná korelace byla obtíž-ná. Dochované sedimenty ale jasněukazují, že v zadní části jeskyně byly se-dimenty uloženy nejvýše a směrem kevchodu a k východní stěně klesaly, při-bližně se sklonem 50 cm na 10 délkovýchmetrů.

5. POPIS SEDIMENTŮ V SEKTORU B

Sedimentární situace v sektoru B by-la zachycena v chodbě spojující „kůlnu“se „Stojanovou kaplí“. V těchto místechbyl vrstevní sled rovněž výrazně narušenstaršími speleologickými pracemi, takžebylo možné zkoumat pouze zbytky se-dimentů, které vyplňovaly 1 m širokoupuklinu, táhnoucí se v ose chodby a ver-tikálně propojující toto patro jeskyně sespodním systémem (obr. 1C: 3). Okrajepukliny jsou zaobleny vodou, jako ostro-hranné se jevily pouze v úrovni zbytkubetonové podlahy, kde byly určitě naru-šeny úpravami chodby (obr. 1C: 4).


Petr Neruda

Obr. 3. Pohled od severu na jižní část sektoru A a točité schodiště, které zpřístupňovalo spodní patra jesky-ně. V zadní části snímku je patrný vstup do spojovací chodby (sektor B). Vlevo od schodiště je vidět vedeníelektřiny, které rozdělovalo sektor A a B na dvě části. Foto P. Neruda (2007).Abb. 3. Blick von Norden auf den Südteil des Sektors A und die Wendeltreppe in die unteren Etagen. Hin-ten im Bild Eintritt in den Verbindungsgang (Sektor B). Links von der Treppe sieht man die Elektro-leitung, welche die Sektoren A und B trennt. Foto P. Neruda (2007).

Obr. 2. Pohled na sektor B od západu. V pravé zadní části snímku je patrný pro-stor, kudy se Šamalík snažil prorazit vstupní chodbu do jeskynního systému. Pra-covní vstup do Stojanovy kaple je skryt za ohbím skály v levé části snímku. FotoP. Neruda (2007).Abb. 2. Blick an den Sektor B vom Westen. Rechts hinten im Bild der Raumdurch welchen man das Höhlensystem zu eröffnen beabsichtigte, der wirklicheArbeitseingang befindet sich links hinter der Felsbiegung. Foto P. Neruda (2007).

38

Původní sedimentární výplň chodby zasahovala až dovýšky přes 2 m nad úrovní betonové podlahy. Zde byly zachy-ceny shluky netopýřích kostí slepené karbonáty. Další hori-zont se podařilo zachytit až o 1 m níže na jižní stěně chodby.Hnědá plastická jílovitá jeskynní hlína byla označena jakosediment 1, který by mohl představovat původní substrát propřekopaný sediment 2A, zaznamenaný pod betonovou podla-hou (obr. 7; 8).

V úrovni betonové pochůzné plochy, která zasahovala aždo středu čtv. 28/B-C, se podařilo zachytit bázi sedimentu 1,který bez ostrého přechodu plynule přecházel do sedimentuoznačeného jako 1A, dochovaného na stěnách průrvy, nakteré je chodba založena. Od sedimentu 1 se odlišoval světlej-ší barvou a méně plastickou strukturou, která se blížila cha-rakteru sedimentu 2. Lze jej charakterizovat jako šedohnědýsprašovitý sediment (10YR 5/4 (4/4), měřeno za vlhka) obsa-hující vápencovou suť, menší úlomky sintrů, zvířecí kostia v západní části profilu i vložku načervenalé půdy, připomí-nající sedimenty z výplní krasových puklin (terra calcis).

Sediment 2 je jediným stratigrafickým členem, který by-chom mohli jednoznačně korelovat se sedimenty v sektoru A.

39



Tab. 1. Seznam odebraných vzorků sedimentů ze skalních stěn v zadní části „kůlny“. Poloha viz obr. 1C.Tab. 1. Verzeichniss der entnommenen Sedimentproben von den Felswänden im Hinterteil der „kůlna“. Abb. 1C.

Vzorek ČtverecVýška

nad betonovoupodlahou (cm)

Popis sedimentů

1 23/K 80–100 Tmavě hnědošedý sediment s příměsí menšího množství drobnéostrohranné vápencové sutě a kostmi drobné fauny.

2 23/J 110–115 Viz 1

3 23–24/CH 80–110 Hnědošedý sprašovitý sediment s příměsí ostrohranné sutě do velikosti2,5 cm.

4 24–25/H 130–140 Konkrece kostí a sedimentu srovnatelného se vzorkem 3.

5 24/H 20–40 Světle šedohnědý sediment s hrudkovitou odlučností s příměsíplochých štěpin vápence do velikosti 3 cm. Stratigraficky se nacházínad sedimentem 2 v sektoru A a nad sedimentech 1A v sektoru B.

6 23/J 15–30 Sypký, šedohnědý sediment s minimální příměsí vápencové sutě,srovnatelný se vzorkem 5.

7 17–18/CH 80–90 Světlý okrový sprašovitý sediment s drobným detritem a kůstkamidrobné fauny.

8 25/F 130–150 Jeskynní hlína s kůstkami netopýrů (asi holocén).

9 25/E 80–90 (Východní stěna) – světle hnědá hlína s hrudkovitou odlučnostía hojnou vápencovou sutí (drobná ostrohranná i úlomky s lehcezaoblenými hranami). Ve vzorku č. 9 uhlíky.

10 25/E 90–100 Hnědá hlína načervenalé barvy (oproti vzorku 9, 11, 13). Podobná jehrudkovitá odlučnost i příměs vápencové ostrohranné suti do 3 cm.V obsahu oxidy železa, uhlíky a kosti.

11 24/B 140–150 Barevně podobný sediment jako 9 (světle hnědá barva). Strukturaméně hrudkovitá (asi vlivem zvětrávání). Vzorek odebrán z plošiny(spáry), kde byly deponovány i uhlíky a část čelisti soba se zubem.Menší obsah drobné suti.

12 28/D 190–210 Konkrece s kostmi netopýra.

13 27/D 170–180 Viz 12

Obr. 4. Pohled od severu na skalní dno v severní části sektoru A. Na zvrásněnouskálu těsně přiléhá velký vápencový ostrohranný blok, který na západní částinese jasné stopy po rozbíjení. Foto P. Neruda (2007).Abb. 4. Blick von Norden auf den Felsboden im Nordteil des Sektors A. Auf dengeriffelten Felsboden liegt dicht ein scharfkantiger Felsblock an, dessen Westseitedeutliche Zertrümmerungsspuren trägt. Foto P. Neruda (2007).

Průběh sedimentu nebylo nemožné sledovat ve střední a vý-chodní části profilu, protože zde na povrch vystupovala vá-pencová, vodou silně zaoblená stěna průrvy. Podle ostatníchstratigrafických členů se zdá, že sediment 2 byl do místa chod-by přinesen z hlavní prostory „kůlny“ (tj. zprava při pohleduna jižní profil).

Z protilehlé východní strany musel být uložen sediment 3,jehož kontakt s nadložní polohou 2 nebyl přesně dokumento-ván. Tuto vrstvu lze charakterizovat jako šedý jílovitý sedi-ment s drobnou sutí a rozpadlými bročky manganu, které seprojevovaly tmavými skvrnami ve světlém substrátu.

Sledování dalších stratigrafických vztahů bylo značně ztí-ženo množstvím suti, takže bylo obtížné zachovat dostatečnémnožství sedimentů u stěny pukliny, které by bylo možnézačistit pro sledování průběhu vrstvev. Navíc stěna puklinymísty vystupovala z profilu (obr. 7; 9), čímž narušovala průběhsedimentů. Sediment 3 se svažoval směrem do čtv. 26 a 25,kde byl od nadložního sedimentu 2 oddělen vrstvou rezavěhnědého sedimentu 4, který ale ve čtverci 27/B vykazovali promísení se sedimentem 2. Ze západní strany se sediment 3dostal do kontaktu se sedimentem 2C, který je strukturou blíz-ký sedimentu 2, ale vykazoval poněkud hnědší odstín. Vedlevápencové sutě obsahoval i rozlámané sintrové desky.

V horizontech 2/4, 2C a 3 se nacházely porůznu roztrou-šené různě velké sintrové bloky. Ve východní části profilu byladochována kompaktní sintrová deska, vysrážená v horní částisedimentu 7, který makroskopicky vykazuje znaky půd typu


Petr Neruda

Obr. 5. Plánek severní strany návrší s předpolím jeskyně Balcarky a polohou sondy S0701.Abb. 5. Plan der Nordseite der Anhöhe mit dem Vorfeld der Balcarka-Höhle und die Lage der Sonde S0701.

Obr. 6. Otevření sondy S0701 na spočinu vlevo od vchodu do jeskyně. Foto P.Neruda (2007).Abb. 6. Die Öffnung der Sonde S0701 links vom Höhleneingang. Foto P. Neruda(2007).

40

terra calcis. Byl načervenalé barvy (barva: 5 YR 5/6), značnějílovitý a obsahoval jen malé množství fauny. Sintrová deskaale byla v profilu dokumentována jen ke skalnímu výběžku večtv. 28/B. Směrem na západ se mezi sedimenty 7 a 3 vkládalsediment 2D, který se strukturou i barvou podobal polohám2C a 2. Podložní sediment nebyl dokumentován až na dno,protože v těchto místech pokračuje puklina do spodních partiíjeskyně a z technických důvodů bylo nutné výzkum ukončit.

6. POPIS SEDIMENTŮ V SEKTORU A

Sektor A se rozkládal v zadní části „kůlny“ a severnímsměrem nepřekročil úroveň železné mříže oddělující volněpřístupný a zabezpečený prostor (obr. 1B). Poměrně velká plo-cha byla rozdělena na dvě části. Jižní, trojúhelníkovitý díl serozkládal podél schodiště do nižších pater jeskyně (obr. 1C).Severní část sektoru již zachytila situaci téměř přes celoušířku jeskyně, která v těchto místech činí cca 4,5 m.

Nejvíce reliktů původních sedimentů jsme zachytili na vý-chodní stěně „kůlny“. Jejich výškové korelace ale ukazují, žezde nebyly vodorovně uloženy a že povrch terénu byl v obdo-bí staršího holocénu značně nerovný. Přímý vztah k doku-mentovaným úložným poměrům se zdály mít vzorky 5 a 6,získané na východní stěně „kůlny“. Zaznamenány byly ve čtv.24/H a 23/J do výšky 40 cm nad betonovou desku (tab. 1).Stejně jako v případě sektoru B, i zde asi reprezentují původ-ní jeskynní výplň, která byla stavebními pracemi narušenaa následně sloužila k nivelaci povrchu před položením beto-nové desky (obr. 11; 12). V jižní části profilu zasahuje tatovýplň poměrně hluboko a vyplňuje prohlubeň ve vápencovéskále, která odděluje profil v sektoru A od profilu v sektoru B.

Pod tímto nivelačním horizontem se nachází šedohnědýsediment 2 (10YR 5/4–4/4), hojně prostoupený vápencovousutí. V některých případech bylo pozorováno lokální zbarvenísedimentu dohněda, a to v místech kontaktu s větším množ-ství suti nebo na kontaktu s osteologickým materiálem. Velképloché bloky vápence jsme zaznamenali v severní části pro-filu. Ploché kameny byly postaveny na hranu a jejich orien-tace odpovídala orientaci tektonických puklin. Tyto blokyznačně znesnadňovaly průběžné sledování geologického ho-rizontu. Přechod do podložního sedimentu 5 byl značněpozvolný a vzhledem k různým barevným zátekům mezikameny bylo nutné stanovit přechodný horizont 2+5 (obr. 11).Charakteristickým rysem byla změna barvy a nárůst množstvímikrofauny v proplachu z jednotlivých subčtverců2. Vlastnísediment 5 bylo možné charakterizovat jako sypkou hlínuhnědé barvy (10YR 4/4) s vysokým obsahem mikrofauny.Kromě velkých kamenů, které stály na užší hraně a které pro-pojovaly stratigrafické horizonty 2 a 5 se v tomto sedimentunacházelo jen malé množství zlomků vápence.

V podloží se začal objevovat načervenalý sediment, kterýbyl označen jako vrstva 6. Představuje zřejmě ekvivalent sedi-

mentu 7 v sektoru B, ale v jižní části sektoru A byl zachycenna tak malé ploše3, že jeho detailnější vyhodnocení byloobtížné, a proto byl označen samostatným číslem.

Sled vrstev v severní části sektoru A vykazoval praktickystejnou skladbu. Kromě již definovaných poloh se podařilovyčlenit ještě další horizonty, většinou ale již jen se značněomezeným plošným rozsahem (obr. 10).

I v severní části sektoru A byla v celé ploše pod betonemzachycena vrstva překopané hlíny (2A), kterou byl nivelovánpovrch před položením betonového chodníku. V západníčásti tento sediment místy přímo dosedal na nerovné skalnídno a u velkého balvanu obsahoval i ostré štěpiny vápence,který se do něj dostal v souvislosti s lámáním skály (obr. 1C: 10).Na několika místech byly zachyceny i recentní předměty(např. hřebík). Z přechodu tohoto překopaného sedimentua sedimentu 2, který považujeme za intaktní, pochází několikkusů štípané industrie ze spogolitu, radiolaritu a silicitu (kap.9, obr. 3: 10–21). Na jejich podkladě ale nejde bezpečně stano-vit intaktní archeologický horizont. Hlavní problém byl v jed-noznačném odlišení překopaného a původního sedimentu.Velké množství větší vápencové suti způsobovalo (obr. 13), žepřechod mezi horizontem 2A a 2 byl velmi nepravidelný s čet-nými kavernami, vyplněnými překopaným sedimentem (obr.14), takže při mechanických odběrech po 10 cm mohlo dojítke smíchání sedimentů. Ve všech případech, kdy byla stratigra-fická pozice nalezeného štípaného artefaktu kontrolovánapřímo na místě, se ukázalo, že byl předmět uložen v recentněpřemístěném horizontu. Nálezy z jižní části sektoru A mohlybýt sekundárně přemístěny i v průběhu výkopových prací, pro-tože sedimenty na stěnách sondy byly nestabilní. Z toho důvo-du se domníváme, že nemáme spolehlivé doklady přítomnostičlověka ve zkoumaných intaktních sedimentech.

V severní části sektoru A se mezi horizonty 2 a 2A vklá-dala vrstva hnědé jeskynní hlíny (sediment 2B; 10 YR 4,5/4),která byla makroskopicky podobná sedimentu 2A, pouzenevykazovala známky sekundárního narušení. Ve čtvercích19–21/K–L tento sediment dosedal na skálu.

Nejvíce intaktních vrstev se objevilo nad průrvou, kterásledovala orientaci východní stěny jeskyně a která byla mode-lovaná vodou stejně jako průrva v sektoru B (obr. 15). Vestřední části plochy se v horizontu 2 objevila vložka světlešedého sedimentu, který makroskopicky připomínal sediment3 ze sektoru B. Tuto polohu jsme označili jako 3A. V severníčásti sektoru A se nepodařilo pozitivně identifikovat sedi-ment 5 s velkým množstvím mikrofauny. Pod vrstvami 2 a 3Ase objevoval načervenalý sediment (označen 6), který vypl-ňoval zmíněnou průrvu. Z hlediska geneze se mohlo jednato tentýž sediment jako v sektoru B, ale vzhledem k tomu, žesektory, a tudíž ani profily, nebyly propojeny, dali jsme před-nost samostatnému označení.

Obě identifikované pukliny (v sektoru A i B), které ver-tikálně komunikují se spodními patry jeskyně, se od sebe lišív orientaci, neboť průrva v severní části sektoru A je oriento-



2 V době podání publikace nebyly výsledky rozboru mikrofauny ještě k dispozici.3 Vzhledem k charakteru sedimentace a maximální snaze o zachování statiky opěrné zídky schodiště jsme velké bloky až na výjimky neodstraňovali, a tudíž

se prostor pro výzkum směrem do hloubky radikálně zmenšoval.

41

vaná souhlasně s osou jeskyně, kdežto její ekvivalent v sekto-ru B sleduje směr ZZS–VVJ. V jižní části sektoru A se vodouopracované stěny jeskyně neobjevily, ale na západní straněmohly být poškozeny schodištěm a na východní bohuželnebylo možné vést výzkum až k intaktní skále. Každopádněse zdá, že v místě čtv. 21–24/E–H se mohla nacházet malá,zcela zanesená propástka, která by mohla souviset s genezícelé vstupní části jeskyně (viz kap. 3).

7. POPIS SEDIMENTŮ V KOPANÉ SONDĚ S0701V PŘEDPOLÍ JESKYNĚ

Kolmo na skalní stěnu jsme prokopali dochované sedi-menty v řezu 1,5 m širokém a 3,6 m dlouhém, umístěnémv předpolí jeskyně (obr. 5). Maximální dosažená hloubka byla2,9 m. Na dně sondy se nacházela vertikálně rozpukaná skálase škrapy. Průkop zřetelně ukázal, že se sedimenty záhy uklá-

Obr. 9. Řez sedimenty v sektoru B (jižní profil). (a) – betonová deska; (b) – stěnaskalní průrvy, zaoblená vodou a zbavená sedimentů. Foto P. Neruda (2007).Abb. 9. Schnitt durch die Sedimente im Sektor B (Südprofil). (a) – Betonplatte;(b) durch Wasser verrundete sedimentfreie Kluftfelswand. Foto P. Neruda (2007).

Obr. 10. Příčný profil sedimenty v severní části odkryvu (čtv. 19–21/K–L). Digi-talizace P. Neruda.Abb. 10. Querprofil im Nordteil des Aufschlusses (Quadrate 19–21/K–L). Digita-lisation P. Neruda.

Obr. 7. Stratigrafie sektoru B (jižní stěna). Digitalizace P. Neruda. Abb. 7. Stratigraphie des Sektors B (Südwand). (a) – intakter Felsen, Sedimente nur lokal erhalten; (b) – Knick des Profils; (c) – Sinterplatte und deren Bruchstüc-ke; (d) – durch Wasser verrundete sedimentfreie Kluftfelswand. Digitalisation P. Neruda.

Obr. 8. Poloha sedimentu 1 na skalní stěně nad betonovou podlahou v sektoru B(pohled od východu). Foto P. Neruda (2007).Abb. 8. Lage des Sedimentrestes 1 auf der Felswand oberhalb der Betondecke imSektor B (Blick vom Osten). Foto P. Neruda (2007).

Sed. 1


Petr Neruda

42

nějí výrazně do údolí a že případný spočin zde má šířku nece-lé 3 m. Současný vodorovný pochůzný terén byl získán na-vršením vápencové suti a sedimentů z jeskynní výplně (vizAbsolon 1905–1911, obr. na str. 175).

Stratigrafický sled v sondě lze rozdělit na dva hlavní kom-plexy (obr. 16, 17). Svrchní komplex (sedimenty A a B) a spod-ní, reprezentovaný horizonty D1–D3. Obě jednotky jsou pakodděleny sedimentem C, který vykazuje znaky obou stratigra-fických jednotek a je proto hůře zařaditelný (barevně podob-nější nadložním horizontům, ale drobnější vápencová suť jejiž usměrněná podobně jako v případě podložních horizon-tů). Barevné přechody mezi jednotlivými vrstvami byly velicepozvolné.

Sediment A je reprezentován tmavě šedou až černou hu-mózní zeminou s vápencovými bloky až do velikosti cca 50 cm.Drobná vápencová suť tvoří výrazný podíl obsahu vrstvy, alena rozdíl od podložních vrstevních členů (zejména D1–D3)není ložená na plocho, ale je všesměrně orientovaná. V sever-ní části řezu je patrný výrazný podíl vápencových bloků a drtě,který nesouvisí s původní sedimentací. Ty zde byly uloženyv souvislosti s úpravami terénu. Od sedimentu A byla tatorecentní suť snadno odlišitelná minimálním podílem jemnýchsedimentů.

Sediment B lze charakterizovat jako hnědou půdu (bar-va za vlhka 7,5YR 3/4) hranolovité odlučnosti s příměsírůzně velké ostrohranné i mírně zaoblené suti. Drobné vá-pencové štěpiny zde rovněž nevykazují usměrnění jako v pří-padě komplexu D. Sediment je nevápnitý, výrazně postiženýkořeny.

Pod těmito holocenními vrstvami (viz kap. 7) se nacháze-la vrstva C, nevápnitá, s hrudkovitou odlučností (barva 10YR2/2) s převahou větší vápencové suti. Ploché tvary úlomkůvápence byly ostrohranné, větší a objemnější tvary pak mívalyzaoblené hrany, přičemž drobnější suť již vykazuje určitý stu-peň usměrnění. Největší blok uvolněného vápence byl doku-mentován v západním profilu a dosahoval délky více než 1 m.

Obr. 13. Charakter horní části sedimentu 2 ve čtv. 22/I–CH. Foto P. Neruda(2007).Abb. 13. Charakter des oberen Teiles des Sediments 2 in den Quadraten22/I–CH. Foto P. Neruda (2007).

Obr. 11. Stratigrafie v jižní části sektoru A, čtv. 21-24/E-H. Digitalizace P. Neruda.Abb. 11. Stratigraphie des Südteiles des Sektors A, Quadrate 21–24/E–H. (a) – intakter Felsen; (b) – Betondecke des Treppenganges; (c) – Ecke des Treppengelän-ders; (d) – die Grenze der Streifen G und H; (e) – Betonkanälchen für die Elektroleitung. Digitalisation P. Neruda.

Obr. 12. Profil podél schodiště v jižní části sektoru A. Foto P. Neruda (2007).Abb. 12. Profil längs der Treppe im Südteil des Sektors A. Foto P. Neruda (2007).

43



V podloží se nacházel komplex tří stratigrafických členů,které se lišily především barevným odstínem, přičemž hranicenebyly ostré. Charakteristickým rysem horních vrstev kom-plexu D bylo usměrnění drobnějších vápencových štěpin,které byly uloženy na plocho a sledovaly sklon sedimentů (tj.svahu), takže u skalní stěny byly uloženy vodorovně a dálesměrem do údolí se jejich sklon měnil. Tato drobná suť neby-la ve větší míře zastižena jen v sedimentu D3. Zároveň jejichhlavním substrátem byla spraš, která byla vlivem chemickýchprocesů odvápněna (negativní test s HCl).

Sediment D1 vykazoval oproti sedimentu C světlejšíodstín (barva 10YR 3/4), ale stále si zachovával výraznou hra-nolovitou odlučnost. V celé délce profilu byly zaznamenány

izolované uhlíky, které se v některých místech koncentrovalydo větších ploch (S0701U1–U3, obr. 16).

I sediment D2 byl zřejmě sprašového původu (barva10YR 3,5/4–3/4) s příměsí vápencových štěpin od 1 do 20 cm,které byly na plocho uloženy. Větší bloky vápence se objevo-valy spíše ojediněle.

Makroskopicky byla vrstva sedimentu D3 prakticky totož-ná s nadložním sedimentem D2, ale neobsahovala vápenco-vé štěpiny (barva 10YR 4/4 (4/5)). Přestože byly na lomumakroskopicky patrné póry jako u spraší in situ, sedimentnebyl vápnitý (obr. 18).

Z celé mocnosti sedimentů se bohužel nepodařilo získatkamenné artefakty. Odebrané vzorky sedimentů na pylovéanalýzy ukazují, že holocenní komplex bude zahrnovat spíšesedimenty starší fáze, neboť podle N. Dolákové nebyli v žád-ném vzorku nalezeni typičtí zástupci synantropní vegetace

Obr. 16. Řez sedimenty v sondě S0701 (východní profil). Digitalizace P. Neruda.Abb. 16. Profil der Ostwand in der Sonde S0701. Digitalisation P. Neruda.

Obr. 17. Charakter sedimentů v sondě S0701 Foto P. Neruda (2007).Abb. 17. Charakter der Sedimente in der Sonde S0701. Foto P. Neruda (2007).

Obr. 15. Pohled na průrvu modelovanou vodou ve čtvercích 22/CH-I (sektor A,pohled od jihu).Abb. 15. Blick auf den durch Wasser modelierten Durchbruch in den Quadraten22/CH-I (Sektor A, Blick vom Süden).

44

Obr. 14. Charakter přechodu sedimentu 2A a 2 ve čtverci 21–22/CH. Hnědý sedi-ment 2A dosedá v některých místech až na skalní dno. V levé části snímku červe-ná linie vymezuje sediment 2A od podložního sedimentu 2. Foto P. Neruda (2007).Abb. 14. Charakter des Überganges zwischen den Sedimenten 2A und 2 in denQuadraten 21–22/CH. Das braune Sediment 2A liegt stellenweise dem Felsbo-den an. Die rote Linie im linken Bildteil grenzt das Sediment 2A vom liegendenSediment 2. Foto P. Neruda (2007).


Petr Neruda

(např. obiloviny), kteří se v pylových spektrech objevují v sou-vislosti se zemědělskou činností člověka.

Z hlediska absolutní datace se můžeme opřít o výsledkyAMS datování uhlíků, zaslaných do oxfordské laboratoře. Vzo-rek OxA–18494 pochází se sedimentu D1 ze severní části pro-filu. Nekalibrované datum 10 810 ± 45 let BP koreluje poměr-ně přesně s naší představou, že přechod sedimentu D1 a C byměl reprezentovat vyznívání viselského glaciálu a nástup holo-cénu. Komplex vrstev D lze podle nalezených palynospekterzařadit do chladnějších fází posledního glaciálu s převažujícístepní nebo parkovitou formou vegetace (viz kap. 7).

8. PROBLÉM DATACE GEOLOGICKÝCH HORIZONTŮ

V BALCARCE – „KŮLNĚ“

Jedním ze záměrů záchranného výzkumu byla identifikacearcheologických horizontů, které byly dosud publikovány,zvláště pak magdalénienského osídlení, a to v zadní části „kůl-ny“. Za neméně významné jsme považovali i nalezení pří-padného středopaleolitického osídlení, které by mohlo souvi-set s bifaciálním artefaktem z bočního vstupu do Balcarky. Nazákladě stratifikovaného materiálu jsme plánovali provéstabsolutní datování.

Již při prvotním zhodnocení situace se ale ukázalo, žepůvodní plán datování bude obtížné dodržet. Z ohledání stěnbylo zřejmé, že došlo k odstranění velkého množství sedimen-tů, zejména v zadní části „kůlny“ v místech ústí boční chod-bičky (sektor B), a tudíž se nalezení intaktní magdaléniensképolohy zdálo nepravděpodobné. Nadějná situace se jevilave čtverci 24/B, kde se v dochovaných intaktních sedimen-tech našel zlomek čelisti soba s jedním zubem a uhlíky, roz-ptýlené v tmavě hnědé jeskynní hlíně (vzorek 11; obr. 19).Tuto polohu jsme v průběhu výzkumu považovali za úroveňpozdně glaciálních sedimentů. Poněkud překvapivé bylyvýsledky datování této vrstvy. Uhlíky datované v oxfordskélaboratoři poskytly datum 28 360 ± 140 nekalibrovaně BP(OxA-18495), což dokázalo, že všechny námi zkoumané sedi-menty musí být starší než 30 tisíc let před dneškem a že se pří-padná magdalénienská poloha musela nacházet nad úrovníhorizontu, z nějž bylo získáno toto datum. Jediné dochovanéartefakty mohly pocházet z výzkumu J. Kniese, neboť jímvyhloubená sonda J–L musela proříznout zmíněný horizont(Knies 1900, Tab. I), ale o existenci artefaktů v této části jes-kyně není v publikacích žádná zmínka.

Naskýtá se tedy otázka, s jakou etapou osídlení můžemezískané datum korelovat. V dochovaných archeologickýchmateriálech nemáme žádné časově adekvátní předměty. Ne-našly se ani artefakty pozdního aurignacienu, ani nástroje gra-vettienu. Jednoznačná interpretace již asi nebude možná.V úvahu přicházejí jak přirozené procesy depozice sedimentus uhlíky z přírodního požáru, tak i redepozice antropogenněovlivněných sedimentů z povrchu nad jeskyní. Vyloučit nemů-žeme ani epizodické osídlení zadní části jeskyně, které neroz-poznáno bylo zcela zničeno výkopovými pracemi J. Šamalíka.I v rámci tak velké jeskyně jakou je Kůlna u Sloupu se gra-vettienské nálezy kumulovaly na poměrně omezené ploše přilevé stěně jeskyně (sektor J; Valoch 1988).

Intaktní podložní sedimenty tedy musejí spadat nejspíšedo starší fáze viselského glaciálu. Další pokus o radiokarbo-nové datování vzorku kosti ze sedimentu 2 bohužel nepřineslpoužitelné údaje vlivem nedostatku kolagenu.

Složitá je i otázka datování námi odkrytých sedimentůtypu terra calcis (sedimenty 6 a 7). Ve „Stojanově kapli“ jsoutyto sedimenty kryty mocnou vrstvou pravděpodobně různě



Obr. 18. Bazální poloha se sedimenty D2 a D3 v sondě S0701. Foto P. Neruda (2007).Abb. 18. Basale Lage mit den Sedimenten D2 und D3 in der Sonde S0701. FotoP. Neruda (2007).

Obr. 19. Poloha vzorku 11, který obsahoval zlomek sobí čelisti a uhlíky (sektor B).Foto P. Neruda (2007).Abb. 19. Die Position der Probe 11, welche das Rentierkieferbruchstück und Holz-kohle enthielt (Sektor B). Foto P. Neruda (2007).

45

D2

D3

starých sintrů. V případě načervenalé hlíny v sektoru B jevšak sintrová deska rozlámána na dílčí kusy a ani souvislejšíblok ve čtverci 28–29/B–C nemusí být zcela intaktní. Využitínačervenalých půd typu terra calcis pro stanovení aspoň re-lativního stáří sedimentů je rovněž diskutabilní. Tyto hlíny sevyskytují prakticky ve všech jeskyních v různých stratigra-fických pozicích. V jeskyni Puklinové byly podobné sedimentyna stěnách skalní dutiny ve stejném horizontu, který obsaho-val kamennou štípanou industrii a třetihorní dentálium, kteréby mohlo souviset s magdalénienským osídlením (Neruda –Nerudová – Valoch 2007).

9. INTERPRETACE A DISKUSE

Interpetace získaných dat a dobových zpráv není v přípa-dě Balcarky jednoduchá. Hlavní problém tkví hlavně v tom,že jsme nebyli schopni identifikovat magdalénienské horizon-ty ze vstupní části, zkoumané J. Kniesem, v zadní části„kůlny“. Dochované sedimenty na vápencových stěnách jes-kyně v zadní části naznačují mnohem komplexnější sedimen-tární výplň, než byla dosud publikována.

Srovnáme-li dostupné údaje, pak je patrné, že sedimentymusely klesat ze zadní části „kůlny“ směrem ke vchodu dojeskyně. O takto skloněném dně se Knies nezmiňuje, alez plánku K. Absolona je patrné, že zadní partie musela býtvyplněna téměř ke stropu jeskyně. V místech boční chodbič-ky, námi označené jako sektor B, jsme našli shluky neto-pýřích kostí přilepené k severní stěně ve výšce téměř 2 m nabetonovým chodníkem. Tato poloha pravděpodobně indikujehorní úroveň nejmladší výplně zadní části jeskyně. Tyto se-dimenty, v jižní části sektoru A o mocnosti více než 1,8 m,musely být J. Šamalíkem odkopány v souvislosti se zpřístup-něním jeskynního systému. Zda se zde dochoval sedimentadekvátní tomu, ve kterém se nacházel magdalénien ve vstu-pu do jeskyně, dnes již posoudit nemůžeme. Podle rozsahuprací J. Kniese se ale zdá, že magdalénienské osídlení dosa-hovalo pouze do střední části „kůlny“, tj. cca do míst, kde jednes situována bezpečnostní mříž.

O odstraněných sedimentech v zadní části „kůlny“ rovněžnemůžeme říci nic bližšího. Zbytky sedimentů na stěnách siceukazují, že by bylo možné sedimentární výplně detailněji čle-nit, ale z dostupných údajů nelze provést dostatečně pravdě-podobnou rekonstrukci. Jediný fakt, o který se můžeme opřít,je radiokarbonové datování uhlíků ze vzorku sedimentů 11.Podle něho musí být stáří námi zkoumaných sedimentů vyššínež 30 000 let nekalibrované chronologie. Případný magdalé-nienský horizont musel být umístěn ještě výše, a tudíž se mla-doviselské sedimenty musely směrem ven z jeskyně výrazněuklánět.

S problematikou těchto horizontů se pojí i otázka kamen-ných artefaktů nalezených v souvislosti s výzkumem v roce2007. Již jsme se zmiňovali o tom, že většina z nich pochází

z jednoznačně překopaného sedimentu, který jsme označilijako 2A (k problematice viz výše). Podle našeho názoru jepodstatné, že se nacházely v tmavě hnědé překopané jeskyn-ní hlíně a ne ve spraši. To by naznačovalo, že v případě náminalezených artefaktů se nejedná o magdalénien. Z podobněhnědé hlíny pochází právě absolutní datum získané v oxford-ské laboratoři. Je zde proto jistá pravděpodobnost, že byněkolik odštěpů mohlo souviset s touto fází osídlení jeskyně.Do překopaných sedimentů by se mohly dostat při odstraňo-vání hnědých hlín ze zadní části „kůlny“, přičemž tento sedi-ment byl využit k zarovnání obnažených sedimentů a blokůvápence v severní části sektoru A.

Bohužel nelze blíže korelovat ani stratigrafii obou zkou-maných sektorů, neboť tyto nebyly bezprostředně propojenysedimenty. V obou sektorech se makroskopicky shodoval jensediment 2, korelace ostatních členů byla spíše spekulativní(podobnost sedimentů 3 a 3A, 6 a 7). Detailní korelace senejevily relevantními.

Bylo ovšem patrné, že dynamika sedimentace se v obousektorech lišila. Zejména v sektoru B byla ovlivněna dvěmasměry přínosu sedimentů. První přicházel z hlavní prostory„kůlny“ (sediment 2), druhý pak byl orientován ze strany„Stojanovy kaple“. Z tohoto směru se do sektoru B dostalyzlomky sitrů a sediment 3.

Spodní partie puklin, tj. v sektoru B a v severní části sekto-ru A (podél východní stěny jeskyně), byly vyplněny načerve-nalými sedimenty typu terra calcis. Možnosti využití těchtosedimentů k datování jsou však značně omezené (k problema-tice viz výše).

Zajímavý profil sondy S0701 nemůžeme spolehlivě srov-návat se situací v jeskyni. Podle palynologie lze říci, že celývrstevní sled lze rozdělit na dva hlavní komplexy (obr. 16, 17).Svrchní komplex (sedimenty A a B) můžeme korelovat s ho-locénem, spodní (sedimenty D1-D3) s koncem viselského gla-ciálu.

10. ZÁVĚR

Výzkum v roce 2007 ukázal, že stav dochování sedimentův zadní části „kůlny“ byl značně neuspokojivý. Intaktní polohybylo možné zkoumat pouze v malých fragmentech a jejichvztah k nadložním sedimentům nebylo možné spolehlivě řešit.Zpřístupnění jeskyně J. Šamalíkem bylo provedeno víceméněformou stavebního zásahu, v jehož rámci došlo k odstraněnímocné výplně jeskyně. Betonový chodník pak zcela porušilvztahy mezi sektory A a B.

Na druhou stranu se ale ukazuje, že revize i velice starýchvýzkumů může přinést nové poznatky, byť jejich validita nenívysoká. Díky novému výzkumu je možné konstatovat, žestratigrafie vstupní části Balcarky byla komplikovanější a jistéindicie naznačují i možnou existenci dosud neznámé etapyosídlení této jeskynní prostory.

46


Petr Neruda

47



ZUSAMMENFASSUNG

1. EINFÜHRUNG

Das Hauptziel der archäologisch-paläontologischen Notgrabung war die Erforschung der intakt gebliebenen Sedimente im hinteren Teildes portalartigen Eingangraumes zum Höhlensystem der Balcarka-Höhle. Dieser Eingang liegt 460 m ü. NN und ist ungefähr gegen Nordengeöffnet. Die Grabungsarbeiten wurden durch die Rekonstruktion des Zutrittes in die der Öffentlichkeit zugänglichen Tropfsteinhöhlen her-vorgerufen.

Es handelte sich um einen Raum von 12×11 m, der in zwei Sektoren A und B aufgeteilt wurde. Die Arbeiten begannen im Sektor B undseine Längsachse wurde als Achse „x“ gewählt, die Achse „y“ hatte dann eine fast mit dem magnetischen Norden identische Orientation. Inder Richtung der Achse „x“ wurden die Quadratmeter mit arabischen Nummern, an der Achse „y“ dann mit Buchstaben bezeichnet.Wichtigere Funde wurden einzeln vermessen, Kummulationen von Knochenfragmenten sowie das gesamte zum Schlämmen bestimmteSediment wurde nach einem System von Subquadraten (Abb. 1D) zu 25×25 cm bezeichnet (z.B. 21/Kab). Die Grabungshorizonte betrugenje 10 cm, das Schichtgefälle und event. Farb- und Strukturunterschiede wurden berücksichtigt. Die einzelnen Schichten wurden mitNummern bezeichnet.

2. VERLAUF DER ARBEITEN

Der erste Versuch die Grabung in einer Nische in der südlichen Wand (Sektor B; Abb. 1C:1) zu beginnen ist gescheitert, da sichzeigte, dass sie künstlich gesprengt wurde. Dann haben wir die Quadrate 25–29/B–C in der Mitte des Ganges aufgeschlossen. Bald zeig-te sich jedoch, dass sich dieser mehr als 1 m breiter Gang auf eine Kluft von etwa 70 cm Breite verengt (Abb. 1C:3). Aus Sicherheits-gründen mussten auch hier die Arbeiten frühzeitig beendet werden, da in unmittelbarer Nähe dort eine Wendeltreppe in die unterenHöhlenetagen führt, die täglich von Touristen begangen wird. Daraufhin wurde unsere Aufmerksamkeit dem Sektor A östlich von derTreppe gewidmet. Auch diese Grabung hatte eine Einschränkung darin, dass die Fläche durch eine Elektroleitung schräg geteilt war(Abb. 1C:6).

Im Südteil des Sektors A musste die Treppenmauer respektiert werden (Abb. 3), an der aus statischen Gründen ein Sedimentblock von50 cm Mächtigkeit (Abb. 1C:7) stehen blieb, den man erst am Ende der Grabung (bezeichnet P1–P6) durchsuchen konnte. Im Nordteilwurde ein Gehsteig abgegrenzt (Abb. 1C:8), wo man ein Kontrollprofil freizulegen erhofft hatte. Es zeigte sich leider, dass die Orientierungunserer Grabung jener der mit Sedimenten ausgefüllten Kluft entspricht und dass unterhalb vom Gehsteig nur ganz wenig Sedimente, dieman nicht erhalten konnte, am Felsen übrig geblieben sind (Abb. 1C:9).

Im Laufe der Grabung wurden in diesem Höhlenteil umfangreiche rezente Störungen der stratigraphishen Lage vermerkt. DerFelsboden reichte hier bis an die oberflächliche Betondecke (Abb. 1C:10, 11), im Westteil des Sektors A blieb am Felsboden ein mächti-ger auf einer Seite deutlich zertrümmerter Kalksteinblock (Abb. 1C:12; Abb. 4) noch mit den scharfkantigen Splittern in nächsterUmgebung.

Stratigraphisch bedeutendere Sedimenreste konnten außerhalb vom Sektor B im Südteil des Sektors A festgestellt werden und imNordteil nur in einem 1,5 m breiten Streifen am Ostrand der Sonde oberhalb der Kluft. Intakte Ablagerungen konnten somit lediglich aufeiner Fläche von kaum 15 m2 untersucht werden. Der Charakter der Sedimente und des osteologischen Materials sowie die Abwesenheitvon archäologischen Artefakten in situ wiesen darauf hin, dass man weder horizontale noch vertikale Interpretationen wird vornehmenkönnen.

Es blieb die Möglichkeit, die Stratigraphie vor der Höhle zu erfassen. Auch da gab es aber Probleme nicht nur wegen des regenBesucherbetriebes, sondern auch deshalb, dass es im gesamten Höhlenvorraum ziemlich mächtige (wohl mehr als 2 m) Aufschüttungenaus früheren Grabungen und speläologischen Explorationen gibt und das stellenweise emporragende Felsmassiv ziemlich steil stufenwei-se zum Tal abfällt. Man beschloss also einen Schacht links vom Eingang an einer Stelle anzulegen, wo das Gelände unverändert aussah(Abb. 5, 6).

Eine Bewertung der stratigraphischen Situation in der Balcarka-Höhle ist durch mehrere Faktoren limitiert. Über den ersten Eingriffvon H. Wankel gibt es fast keine Informationen.

Die archäologische Grabung von Jan Knies ist durch zwei Artikel dokumentiert (1900; 1902), zu einer Rekonstruktion der Stratigraphiegenügen sie jedoch nicht. Völlig destruktiv für diesen Zweck waren gewiss die Explorationen von J. Šamalík (1936; 1937a, b; 1939), dem esnur um Entdeckungen der Tropfsteinhöhlen ging.

Wenn man die Angaben von J. Knies (1900; 1902) und K. Absolon (1905–1911) kombiniert, kann man gewissermaßen die Ge-samtmächtigkeit der Sedimente abschätzen, die im hinteren Höhlenteil, wo unsere Grabung stattfand, bis zur Decke reichen konnten. Alseinen Beweis dafür kann man unsere Probe Nr. 11 erwähnen, Holzkohle zusammen mit einem Bruchstück eines Rentierkiefers mit einemZahn, die wir aus einer Felsspalte 1,5 m oberhalb der Betondecke, also oberhalb der von uns untersuchten Sedimente, geborgen haben.Die Hozkohle ergab ein Alter von 28 360 ± 140 uncal BP (OxA-18495).

Aus den an den Höhlenwänden entnommenen Sedimentproben kann man schließen, dass im hinteren Teil die Ablagerungen amhöchsten reichten und zum Eingang sowie zur Ostwand hin sanken sie etwa um 50 cm pro 10 m Länge.

48


Petr Neruda

STRATIGRAPHIE DER SONDE IM SEKTOR B

Im hinteren Teil der Höhle, der mit dem übrigen System verbunden ist, konnte man Sedimentreste in einer 1 m breiten in derLängenachse der Höhle verlaufenden Kluft vefolgen (Abb. 1C:3). Ihre Ränder sind durch Wasser verrundet, scharfkantig sind nur jene, diedurch Sprengarbeiten verändert wurden. Ursprünglich reichten die Ablagerungen, deren Oberfläche versinterte Fledermausreste ankünden,bis etwa 2 m über die heutige Betondecke (Abb. 7).

Den nächsten stratigraphischen Horizont bilden braune plastische tonige Höhlenlehme (Sediment 1), deren Reste an der Südwand um1 m tiefer anhafteten und welche das Substrat des umgegrabenen Sediments 2A unter der Betondecke bilden könnten (Abb. 7; 8).

Im Niveau der Betondecke befand sich vermutlich die Basis des Sediments 1, welches allmählich ohne scharfe Grenze in das an denWänden in Resten erhaltene Sediment 1A überging. Es unterschied sich durch lichtere Verfärbung und weniger plastische, dem Sediment2 ähnlichere Textur.

Das graubraune lössige Sediment 2 (10YR 5/4 (4/4) feucht gemessen) enthält Kalksteinschutt, Sinterdeckenbruchstücke, Tierknochenund im Westteil des Profils eine Linse eines rötlichen, an die terra calcis der Karstspalten erinnernden Bodens. Das Sediment 2 ist das ein-zige stratigraphische Glied, das man eindeutig mit den Sedimenten des Sektors A korrelieren könnte. Es scheint, dass das Sediment 2 ausdem vorderen Höhlenteil stammt.

Aus entgegengesetzter Richtung musste das Sediment 3 abgelagert worden sein. Sein Kontakt mit der hangenden Lage 2 konnte nichtgenau festgestellt werden. Es handelte sich um ein graues toniges Sediment mit kleinstückigem Schutt und zerfallenenManganausscheidungen, die als dunkle Flecken im lichten Substrat erschienen.

Die Verfolgung weiterer stratigraphischer Beziehungen war sowohl durch die hervortretende Felswand (Abb. 1; 9) als auch durch dieSchuttmenge erschwert. Zwischen die Sedimente 2 und 3 schob sich das rostbraune Sediment 4 ein, welches stellenweise mit 2 eineMischung bildete. Die Lage war jedoch ziemlich unklar.

In den Horizonten 2/4, 2C und 3 waren verschieden große Sinterblöcke zerstreut, im Ostteil des Profils (im Quadrat 24/B) lag eine kom-pakte Sinterdecke im oberen Teil des Sediments 7, eines rötlichen tonigen makroskopisch der terra calcis ähnlichen Sediments (Farbe: 5 YR5/6) mit wenig Faunaresten. In westlicher Richtung fügte sich zwischen die Sedimente 7 und 3 das Sediment 2D ein. Tiefer konnte man austechnischen Gründen den Schichtverlauf nicht verfolgen, da die Spalte in die unteren Höhlenetagen fortsetzt.

STRATIGRAPHIE IM SEKTOR A

Der Sektor A umfasste den hinteren Teil der Haupthöhle und reichte bis zum Eisengitter, welches den frei zugänglichen vom geschütz-ten Raum trennt. Die ziemlich große Fläche wurde in zwei Teile gegliedert. Der südliche dreieckige Teil breitete sich längs der Treppe in dietieferen Höhlenräume aus (Abb. 1C), im nördlichen wurde die Lage fast in der gesamten Breite der Höhle, die etwa 4,5 m betrug, festge-halten.

Probe Nr. Quadrat Höhe oberhalbder Betondecke (cm)

Sediment

1 23/K 80–100 Dunkles braungraues Sediment mit geringerer Menge kleinstückigenSchutts und Mikrofauna.

2 23/J 110–115 Dasselbe.3 23–24/CH 80–100 Braungraues lössiges Sediment mit scharfkantigem Schutt bis 2,5 cm

Größe.4 24–25/H 130–140 Versinterte Knochen mit einem mit der Probe 3 vergleichbaren

Sediment.5 24/H 20–40 (Sediment 2A in der Grabung) – lichtes graubraunes würfelig

zerfallendes Sediment mit beigemischtem flachen bis 3 cm großenKalksteinsplitt. Stratigraphisch liegt es im Hangenden des Sediments 2im Sektor A sowie des Sediments 1A im Sektor B.

6 23/J 15–30 Lockeres graubraunes Sediment mit minimaler Beimischung von Schutt,vergleichbar mit der Probe 5.

7 17–18/CH 80–90 Lichtes ockergelbes lössiges Sediment mit feinem Detrit undMikrofauna (dunkel verfärbt).

8 25/F 130–150 Höhlenlehm (vermutlich Holozän) mit Fledermausresten.9 25/E 80–90 (Ostwand) – lichtbraun, würfelig zerfallend, mit zahlreichem

Kalksteinsplitt (fein scharfkantig als auch mit leicht verrundetenKanten). In der Probe Holzkohle.

10 25/E 90–100 Braune rötliche Erde (im Vergleich mit den Proben 9, 11, 13). Ähnlichist auch die würfelaretige Textur sowie der scharfkantige Schutt bis 3 cmgroß. Anwesend sind Eisenoxide, Holzkohle und Knochen.

11 24/B 140–150 Farbig ähnliches Sediment wie 9 (lichtbraun). Textur weniger würfelig(vermutlich durch Verwitterung). Die Probe stammt aus einer Spalte,wo Holzkohle und ein Fragment eines Rentierkiefers mit einem Zahnverborgen war. Weniger Kleinschutt.

12 28/D 190–210 Versinterte Fledermausreste.13 27/D 179–180 Dasselbe.

Tab. 1. Verzeichnis der an den Wänden im hinteren Teil der Höhle entnommenen Proben.



Nach den an der Ostwand erhaltenen Sedimentresten (Tab. 1, Proben 5, 6) kann man schließen, dass die Oberfläche im älteren Holozänziemlich uneben war. Um die Betondecke legen zu können, musste man die Ablagerungen ebnen und zum Ausgleich haben diese oberfläch-lichen Sedimente gedient (Abb. 11; 12). Unter diesem Nivelationshorizont befndet sich das graubraune Sediment 2 (10YR 5/4, 4/4) mit vielSchutt. Zum liegenden Sediment 5 verzeichnete man einen allmählichen Übergang und stellenweise, zwischen dem Schutt, musste man dasSediment 2+5 bezeichnen. Kennzeichnend war der Farbwechsel und der Anstieg der Mikrofaunamenge. Das eigentliche Sediment 5 warlocker und braun (10YR 4/4) mit viel Mikrofauna.

Im Liegenden trat ein rötliches, als Schicht 6 bezeichnetes Sediment hervor, welches offensichtlich äquivalent der Schicht 7 im SektorB ist; man konnte es jedoch nur auf einer so kleinen Fläche beobachten, dass es keine weiteren Schlüsse ermöglichte.

Die stratigraphische Abfolge im Nordteil des Sektors A war im Grunde dieselbe (Abb. 10). Die Betondecke lag auf der gesamten Flächeauf umgelagerten Sedimenten, aus denen ein Quarzchopper, einige Abschläge und Absplisse sowie ein gebrochenes Rückenmesser ausSpongolit stammen. Infolge der größeren Menge an Kalksteinschutt (Abb. 13) war der Kontakt der Schichten 2A und 2 unregelmäßig undes gab zahlreiche, mit umgegrabenen Sedimenten ausgefüllte Hohlräume (Abb. 14), so dass es bei mechanisch zu je 10 cm abgetragenenLagen zur Vermischung kommen konnte. Dennoch ist klar, dass man keinen dieser Artefakte mit dem intakten lichten graubraunenSediment 2 in Verbindung setzen kann. Eine Zwischenschicht zwischen 2 und 2A (Sediment 2B; 10 YR 4,5/4) konnte lediglich imQuerprofil beobachtet werden.

Die meisten intakten Schichten blieben oberhalb der ähnlich wie im Sektor B durch Wasser modelierten Kluft. In der Mitte der Flächeerschien eine Linse lichtgrauen, an die Schicht 3 im Sektor B erinnernden Sediments, die als 3A bezeichnet wurde. Im Nordteil von A gelanges nicht die an Mikrofauna reiche Schicht 5 zu identifizieren, das ähnliche rötliche Sediment 6 füllte die Kluft aus.

STRATIGRAPHIE DER SONDE S0701 VOR DER HÖHLE

Senkrecht zur Felswand wurde eine 1,5 m breite und 2,9 m tiefe Sonde ausgehoben, in welcher der zersprungene und korrodierte Fel-sen erreicht wurde. Es zeigte sich, dass die Sedimente eine Neigung ins Tal aufweisen, so dass dort ein kaum 3 m breites natürliches Pla-teau sein kann. Die stratigraphische Abfolge in der Sonde kann man in zwei Hauptkomplexe gliedern (Abb. 16; 17). Den oberen Komplex(Sedimente A und B) kann man dem Holozäm zuweisen, den unteren (Sedimente D1–D3) möglicherweise dem Ende des Weichselgla-zials. Beide Einheiten werden durch das Sediment C abgetrennt, welches Kennzeichen beider Komplexe aufweist (der Farbe nach ist esmehr dem Hangenden ähnlich, der kleinstückige Schutt ist jedoch ähnlich wie im Liegenden geordnet). Die Farbübergänge waren ganzallmählich.

Das Sediment A bildet eine dunkelgraue bis schwarze Erde mit Kalksteinblöcken bis zur Größe von etwa 50 cm. Der zahlreiche kleine-re Schutt ist im Gegensatz zu den tiefer liegenden Schichten (besonders D1–D3) nicht flach gelegt, sondern allseitig orientiert.

Das Sediment B kann man als einen kalkfreien braunen Boden (7,5YR 3/4 in feuchtem Zustande) von würfelförmiger Textur mit ver-schieden großem sowohl scharfkantigem als auch leicht verrundetem Schutt bezeichnen. Der Steinsplitt ist ebenfalls nicht orientiert.

Im Ligenden dieser evident holozänen Schichten befand sich die Schicht C, kalkfrei und von würfeliger Textur mit einem Übergewichtvon großem Schutt. Die flachen Kalksteinstücke waren scharfkantig, die größeren und voluminösen hatten eher verrundete Kanten, wobeider Splitt schon einen gewissen Grad von Orientierung aufwies.

Im Liegenden befand sich ein Komplex von drei stratigraphischen, durch Farbtöne unterschiedlichen Gliedern, wobei es zwisschenihnen keine scharfen Grenzen gab. Kennzeichnend für die oberen Schichten des Komplexes D war die Orientierung des flach gelegtenKalksteinsplitts nach der Hangneigung, d.i. in der Nähe der Felswand lag er horizontal und in Richtung zum Tal neigte sich seine Position.Im Sediment D3 war die Menge dieses Splitts gering. Das Substrat des gesamten D-Komplexes bildete entkalkter Löss (HCl-Test negativ).Das Sediment D1 hatte im Vergleich mit C einen lichteren Farbton (10YR 3/4), behielt jedoch die würfelige Textur und enthielt isolierte,stellenweise auch angehäufte Holzkohle. Das Sediment D2 war ebenfalls lössigen Ursprungs (10YR 3,5/4 (3/4)) mit beigemengtem flachgelegtem Splitt und Schutt bis zu 20 cm Größe. Das Substrat des Sediments D3 war makroskopisch identisch mit dem hangenden D2,enthielt aber keinen Kalksteinsplitt und war kalkfrei (10YR 4/4 (4/5)) (Abb. 18).

In der gesamten Sonde fand man keine Artefakte. Aus der Schicht D1 bekam man ein unkalibriertes Datum 10 810 ± 45 BP (OxA-18494), nach den Pollenanalysen kann man schließen, dass der Schichtkomplex D aus den kälteren Endphasen der letzten Kaltzeit stammt,wo eine Steppen- oder parkartige Vegetation herrschte.

Probleme der Datierung von geologischen Horizonten im Eingangsbereich der Balcarka-Höhle.Vom Beginn der Grabung war man bemüht Situationen und Belege zur Lösung der chronostratigraphischen Position von archäologi-

schen Horizonten zu finden. Knies entdeckte wertvolle Belege einer magdalénienzeitlichen Besiedlung des vorderen Höhlenteiles und durchein beidflächig bearbeitetes, aus tieferen Lagen stammendes Artefakt auch eine Spur des Mittelpaläolitikums. Es bestand somit dieMöglichkeit, beide Besiedlungsphasen im hinteren Höhlenteil in ungestörter Lage anzutreffen.

Die Sedimentreste an Höhlenwänden wiesen jedoch darauf hin, dass dort große Mengen von Sedimenten entfernt wurden, was dieMöglichkeit ein Magdalénien in situ anzutreffen unwahrscheinlich machte. Um wenigstens das Magdalénien datieren zu können, legten wirgroße Hoffnung in den aus einer Felsspalte in der Höhlenwand stammenden Sedimentrest, aus dem ein Rentierkieferfragment mit einemZahn und Holzkohle zum Vorschein gebracht wurden. Dieses Niveau betrachtete man während der Grabung als spätglazial (Probe 11, Tab.1; Abb. 19). Eine Überraschung bot das Alter der Holzkohle: 28 360 ± 140 BP unkal. (OxA-18495). Das bedeutete, dass alle von uns unter-suchten viel tiefer liegenden Ablagerungen älter als 30 Tausend Jahre vor heute sein müssen. Es entstand nun die Frage was für eineBesiedlungsetappe repräsentiert dieses Datum? Im Fundbestand von Knies gibt es weder gravettoide noch aurignacoide Typenformen, sodass dieses Problem offen bleiben muss.

Ein Versuch um die Datierung des Sediments 2 scheiterte an Kolagenmangel in der Knochenprobe. Das Alter der rötlichen Sedimente6 und 7 vom Typus terra calcis its nicht einmal relativ bestimmbar, da solche Lehme in Höhlen in verschiedenen Lagen auftreten.


49


Petr Neruda

LITERATURA

Absolon, K. 1905–1911: Kras Moravský. Monografie krasových zjevů v devonských vápencích planiny Drahanské. Díl první. Poloslepá údolíSloupské i Holštýnské, Ostrovský i Suchý žleb a jich ponorné okrsky. Praha.

Knies, J. 1900: Pravěké nálezy jeskynní Balcarovy skály u Ostrova na vysočině Drahanské. Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově zarok 1900, roč. III, 31–81.

– 1902: Druhá zpráva o pravěkých nálezech v Balcarově skále u Ostrova. Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1901, IV,126–127.

Neruda, P. – Nerudová, Z. – Valoch, K. 2007: Zpráva o revizním výzkumu jeskyně Puklinové v údolí Říčky, (Moravský kras). Acta MuseiMoraviae – Scietiae socialis 92, 79–102.

Šamalík, J. 1936: Nové objevy krápníkových jeskyň u Ostrova. Blanenský školák, roč. I, č. 8–9, str. 1–5.– 1937a: Krápníkové jeskyně ostrovské v Moravském Krasu. Vlastním nákladem. Brno.– 1937b: Vykopávky diluviálních kostí zvířat v Ostrově u Macochy. Mojmírova říše, vlastivědný časopis, roč. III, číslo 6–7, str. 86–více než

90.– 1939: Balcarova skála u Ostrova vydává své tajemství. Nová sídliště diluviálního člověka“? Moravská Orlice 19. 2. 1939.Valoch, K. 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle. Anthropos 24 (N. S. 16), Brno.– 1999: Příspěvek ke střednímu paleolitu jižní Moravy. Acta Musei Moraviae – Scietiae socialis 84, 3–7.

50

51



Abstrakt: Palynologická analýza byla provedena ze vzorkůodebraných zevnitř i vně jeskyně při záchranném výzkumuv jeskyni v roce 2007. Vzorky byly na palynomorfy poměrněchudé (tab. 1), nicméně ve venkovní sondě je možné na zákla-dě jejich palynologického obsahu vyčlenit dva typy vegetace –holocenní a pleistocenní.Klíčová slova: jeskyně Balcarka, palynologická analýzaAbstract: The palynological analysis was made on samplestaken during the rescue excavation in 2007. They come fromthe inner part of the cave, and from one excavation trenchsituated on a small plateau outside the cave. The number ofpalynomorphs in the samples was very low (Tab. 1), howe-ver, basing on their palynological contain in the samplefrom outside the cave we can distinguish two types of vege-tation – Holocene and Pleistocene.Key words: Balcarka cave, palynological analysis

Pro studium palynologie bylo zpracováno celkem 12vzorků jeskynních sedimentů, které pocházely ze sondy předvstupem do jeskyně (vzorky č. 2, 5, 8, 10 a 12) a dále ze sedi-mentů odebraných uvnitř jeskyně (vzorky č. 1, 3, 4, 6, 7, 9a 11; tab. 1). Poloha vzorků ze sondy S0701 před jeskyní jevyznačena v plánu (obr. 1). Vzorky z vnitřku jeskyně pochá-zejí z několika míst: ze zadních prostor jsou to vzorky 1, 3,4 a 6 (viz tab. 1a, celkový plán jeskyně viz kap. 6, obr. 1), zestřední části jeskyně pak vzorek č. 7 a 11 a ze vchodu pakvzorek č. 9. Podle informací (P. a Z. Nerudová, osobní sdě-lení) bylo materiálu odebráno mnohem více, než bylo analy-zováno, ale část sedimentů byla bohužel zničena nezkuše-nou praktikantkou.

Sledované vzorky byly na palynomorfy velmi chudé jakco do počtu, tak do druhové rozmanitosti. Absolutní počtynalezených pylových zrn a spor v jednotlivých místechodběru a stratigrafických úrovních jsou uvedeny v tabulce 2.Téměř všechna palynospektra rovněž obsahovala palyno-morfy redeponované ze starších, převážně tercierních se-dimentů. Tento fenomén je v jeskynních sedimentech Mo-ravského krasu běžný (Doláková 2000; Doláková – Nehyba1999).

Relativně nejbohatší palynospektra byla zjištěna v sedi-mentech ze sondy před jeskyní (vz. č. 10, 8, 5, 2, 12). Sedi-menty z vnitřní části jeskyně byly palynologicky téměř ste-rilní. Poněkud vyšší zastoupení palynomorf bylo zjištěnopouze ve vzorku 3 (150 cm pod betonem v zadní částijeskyně) – nese znaky vzdálenější od vchodu – chybí ane-mofilní pylová zrna. Kromě zcela sterilních vzorků (1, 9,11) byly ve všech ostaních vždy kromě pylových zrn a sporzjištěny spory, případně kolonie, či cenobia zelených řas(Botryococcus, Pediastrum, Mougeotia, Zygnemataceae), kterésvědčí o existenci zamokřených ploch nebo vodního pro-středí.

Podle složení pylových spekter se dají ve vzorcích ze son-dy před jeskyní vyčlenit 2 typy charakteru vegetace, kteréjsou dobře korelovatelné s 14C datováním (vrstva D1 10 810let nekalib. BP) mladší dryas.

První typ představují palynospektra z této vrstvy (vz. 5)a vrstev v podloží (2, 12).

Ve vzorku č. 2 bylo nalezeno několik cenobií rodu Pedia-strum, některé s možností druhového určení jako Pedia-strum integrum. Tento druh se podle Jankovské a Komárka

7.PALYNOLOGICKÉ VÝSLEDKY STUDIA SEDIMENTŮ

JESKYNĚ BALCARKA (2007)PALYNOLOGISCHE ERGEBNISSEDER SEDIMENTUNTERSUCHUNGIN DER BALCARKA-HÖHLE (2007)

Nela Doláková

sonda před jeskyní vz.12 vz.2 vz.5 vz.8 vz.10Sonde vor der Höhle

označení vzorku P1/S0701 P2/S0701 P3/30701 P4/S0701, sed. C P5/S0701, sed. BBezeichnung /Sediment

sondáže v jeskyni vz.1 vz.3 vz.4 vz.6 vz.7 vz.9 vz.11Sonden in der Höhle / Probe Nr.

označení vzorku/Quadrat čtv.27/C čtv. 27/Bd čtv.27-28/C čtvr. 28-29/C čtvr.23/G čtv.20/K čtv.23/Ipoznámka/Sediment rezavě hnědý sed. sed.1A sed. 3 sed. 2 sed.6 sed.66 6

Tab. 1. Přehled odebraných vzorků pro palynologickou analýzu.Tab. 1. Übersicht der entnommenen Proben für palynologische Analysen.

(1982; 2001) vyskytuje v chladných vodách, zejména v bo-reoalpinském stupni a subarktických močálech.

Spolu s několika nálezy chladnomilných druhů dřevinPinus cembra (borovice limba) a Betula nana (bříza bylinná)a dalšími prvky nenáročné světlomilné, především bylinnévegetace (Asteroideae – složnokvěté, Poaceae – trávy, Ranun-culaceae – pryskyřníkovité, zejména typ Delphinium – strač-ka, Chrysosplenium – mokrýš, Chenopodiaceae – merlíkovité,Thalictrum – žluťucha, Galium – svízel) rovněž vypovídajío existenci chladného klimatu v době sedimentace. Ojedinělebyla nalezena pylová zrna olše (Alnus), které jako zástupceponěkud teplotně náročnějších dřevin, mohly růst na chráně-ných stanovištích v blízkosti vodních toků. Z nalezených paly-nospekter lze studované sedimenty spodní části sondy zařaditk některé z chladnějších fází posledního glaciálu s převažujícístepní nebo parkovitou formou vegetace.

Odlišný charakter palynospekter byl zjištěn v nadložníchvzorcích 8 a 10. Nejvýraznějšími prvky bylo množství sporvodních zelených řas čeledi Zygnemataceae a hladkých mo-

noletních spor kapradin čeledi Polypodiaceae (i nad 100 vevzorku 10). Tyto spory jsou velmi odolné vůči oxidaci i bio-erozi a mohou se nakumulovat ve vysokých množstvích.Obdobná palynospektra byla zjištěna např. v Ochozské jesky-ni (Doláková – Nehyba 1999; Doláková 2000).

V těchto vzorcích bylo nalezeno méně pylových zrnbylin a více dřevin. Zjištěna byla zrna teplotně náročnějšíchdřevin jako Tilia (lípa) a Corylus (líska) a početnější zástup-ci rodů a druhů Pinus sylvestris, Betula, Alnus. Sporadicky bylzjištěn rod Sphagnum – rašeliník. Tyto palynofacie odpo-vídaly poněkud teplejšímu a vlhčímu klimatu než vzorkyz podloží. Jejich stratigrafická poloha nad datovanou vrst-vou D1 stanovuje jejich stáří jako holocenní. V žádnémvzorku však nebyli nalezeni typičtí zástupci synantropnívegetace (např. obiloviny), která se v pylových spektrechobjevuje v souvislosti se zemědělskou činností člověka, ne-jedná se tedy o sedimenty mladšího holocénu.

Jediné pylové spektrum z vnitřních částí jeskyně, které máalespoň minimální vypovídací hodnotu pocházelo ze vzorku

52

7. PALYNOLOGICKÉ VÝSLEDKY STUDIA SEDIMENTŮ JESKYNĚ BALCARKA (2007)

Nela Doláková

Tab. 2. Determinované druhy a počty zjištěných palynomorf.Tab. 2. Determinierte Arten und Anzahl der festgestellten Palynomorphe.

Sonda před jeskyní - S0701 dřeviny (AP) byliny (NAP) výtrusné řasy

Č.

vzo

rku

Do

láko

vá

Č.

vzo

rku

Ne

rud

a

Hlo

ub

ka o

d p

ovr

ch

u (

cm

)

Se

dim

en

t

Dat

ace

(n

eka

lib.

BP

)

Aln

us

Be

tula

Co

rylu

s

Pin

us

sylv

est

ris

Pin

us

ce

mb

raTilia

sum

a

AP

Ast

rec

eae

Cic

ho

rioid

eae

Ast

era

ce

ae A

ste

roid

eae

Dau

cac

eae

Ch

en

op

od

iac

eae

Ch

ryso

sple

niu

m

Ga

lium

Po

ace

ae

Po

lyg

on

um

avi

cu

lare

Ran

un

cu

lac

eae

Ran

uncu

lace

ae (

t. De

lph

iniu

m)

Th

alic

tru

m

sum

a N

AP

Po

lyp

od

ium

vu

lga

re

Po

lyp

od

iac

ea

e h

lad

ké

Pte

rid

ium

typ

e

Sp

ha

gn

um

? vo

dn

í me

ch

y

Bo

tryo

co

cc

us

Pe

dia

stru

m s

p./

in

teg

rum

Mo

ug

eo

tia

Zyg

ne

mat

ace

ae

výtr

usy

ho

ub

yre

de

po

zic

e t

erc

iér

a s

tarš

í

10 P5/S0701 60 B 5 2 4 11 1 1 100 2 1 104 1 16 3 2 28 P4/S0701 105 C 1 2 2 1 1 7 1 1 62 1 63 2 30 4 3 45 P3/S0701 135 D1 10 810 2 2 1 1 5 1 6 4 82 P2/S0701 175 D2 1 5 2 1 9 2 3 1 1 1 8 28 2 2 32 31 4/4 1 3 1 1 5

12 P1/S0701 220 D3 1 2 2 3 1 1 1 1 7 2 7střední část + 9 vchod

Se

kto

r A

Čtv

ere

c

Hlo

ubka

po

db

eton

em

Se

dim

en

t

Dat

ace

(nek

alib

. BP

)

7 23G 65 2B vše pod28 360

1 1 2 0 2 2

11 20K+23F 160 6 19 20K+23F 160 6 1

zadní prostor jeskyně

Se

kto

r B

Čtv

ere

c

Hlo

ubka

po

db

eton

em

Se

dim

en

t

Dat

ace

(nek

alib

. BP

)

4 27-28/C 20 1A vše pod28 360

1 1 2 0 1 2

6 28-29/C 75 3 1 1 2 6 31+3 27/C+27/Bd 150 6 8 8 16 19 1 3 7 1 1 1 2 51 2 1 2 3 1 2 1 4



č. 3. Podle radiometrického datování by vznik sedimentuodpovídal vyššímu stáří než 28 360 nekalib. BP. Pylová zrnadřevin byla zastoupena jen břízou (Betula). Hojnější bylabylinná složka s převahou zástupců čeledi Asteraceae (Aste-roideae i Cichorioideae) a trav (Poaceae). Palynospektrums dalšími zástupci bylin (Chrysosplenium, Chenopodiaceae,Rannunculaceae, R. typ Delphinium, Thalictrum, Polygonumaviculare) rovněž nasvědčuje vegetaci chladných stepníchobdobí. Podle akumulace čeledi Asteraceae a nepřítomnostianemofilních typů pylových zrn (Pinaceae) by se dalo, v sou-ladu s výzkumy dalších jeskynních sedimentů (Doláková2005; Navarro et al. 2001), usuzovat na sedimentaci v jeskyn-ním prostředí vzdálenějším od jeskynního vchodu, kde se mo-

hou některá morfologicky přizpůsobená pylová zrna kumu-lovat transportem zvířaty (např. v srsti).

V porovnání s dřívějšími palynologickými studii sedimentůz jeskyně Balcarka, které byly prováděny na profilu sedimentův prostoru „Muzeum“ (Doláková 2004) se dá vysledovat po-měrně dobrá podobnost studovaných vzorků. Palynospektra zespodní části profilu sondy „Muzeum“ (vrstvy K–E) měly obdob-ný charakter jako současné vzorky 2, 3–5, zatímco vzorky 8 a 10jsou bližší svrchní části profilu Muzeum (vzorky D–C).

Vzhledem k nízkému počtu nalezených palynomorf lzeovšem provádět přesnější interpretace paleovegetace jen v sou-vislosti s výsledky dalších geologických nebo archeologickýchmetod.

Obr. 1. Řez sedimenty v sondě S0701 (východní profil). Digitalizace P. Neruda.Abb. 1. Profil der Ostwand in der Sonde S0701. Digitalisation P. Neruda.

53

54

7. PALYNOLOGICKÉ VÝSLEDKY STUDIA SEDIMENTŮ JESKYNĚ BALCARKA (2007)

Nela Doláková

ZUSAMMENFASSUNG

Für den Zweck eines palynologischen Studiums wurden insgesamt 12 Sedimentproben entnommen, davon 5 aus einer Sonde vor derHöhle (Proben Nr. 2, 5, 8, 10, 12) und 7 aus Sedimenten in der Höhle (Proben Nr. 1, 3, 4, 6, 7, 9, 11). Alle Proben enthielten sehr wenigPollen, deren Artenmannigfaltigkeit noch sehr bescheiden war (Tab. 1). Fast in allen Spektren befanden sich auch aus älteren, vorwiegendtertiären Sedimenten redeponierte Palynomorphe, wie sie in den Sedimenten des Mährischen Karstes üblich vorkommen (Doláková 2000;Doláková – Nehyba 1999).

Mit der Ausnahme völlig steriler Proben (1, 9, 11) fand man in allen restlichen außer Pollenkörnern auch Zygosporen, bzw. Kolonienoder Zönobien grüner Algen (Botryococcus, Pediastrum, Mougeotia, Zygnemataceae), die von der Existenz durchnässter Flächen oder vonstehendem Wasser zeugen. In der Sonde vor der Höhle konnte man zwei Vegetationstypen unterscheiden, die gut mit dem Radiocarbon-Datum der Schicht D1 (10810 uncalib. BP) für die Jüngere Dryaszeit übereinstimmen.

Den ersten Typ repräsentieren die Palynospektren aus der erwähnten Schicht (Probe 5) und aus den Schichten im Liegenden (Proben2, 12). Die Probe 2 enthielt einige Zönobien der Gattung Pediastrum, wovon einige als Pediastrum integrum bestimmt werden konnten. Damitzusammen fand man kälteliebende Holzarten Pinus cembra und Betula nana sowie Elemente einer anspruchslosen Kräutervegetation(Asteroideae, Poaceae, Ranunculaceae, ins besondere Delphinium, Chrysosplenium, Chenopodiaceae, Thalictrum, Galium). Vereinzelt kamenPollenkörner von Alnus vor. Danach kann man schließen, dass die Sedimente des unteren Teils der Sonde aus kühleren Phasen des letztenGlazials mit vorwiegender Steppen- oder parkartiger Vegetationsform stammen.

Einen unterschiedlichen Charakter haben die Proben 8 und 10 aus den hangenden Schichten. Das markanteste Element bildet eineMenge von Zygosporen grüner Algen der Familie Zygnemataceae und glatter einjähriger Farnsporen der Familie Polypodiaceae (mehr als100 in der Probe 10). In diesen Proben gab es weniger Kräuter- und mehr Baumpollen, unter denen auch anspruchsvollere Arten wie Linde(Tilia) und Haselnuss (Corylus) sowie zahlreichere Vertreter der Arten und Gattungen Pinus sylvestris, Betula, Alnus vorkommen. Sporadischwurde die Gattung Sphagnum festgestellt. Diese Spektren entsprechen einem ein wenig wärmeren und feuchteren Klima als die Proben ausdem Liegenden. Ihre stratigraphische Position oberhalb der datierten Schicht D1 stellt sie ins Holozän, wobei aber in keiner Probe Vertretereiner synanthropen Vegetation (z. B. Zerealien) waren.

Aus dem inneren Teil der Höhle ermöglichte lediglich die Probe 3, die älter als 28 360 uncalib. BP ist, eine gewisse Aussage.An Gehölzen war nur die Birke (Betula) vetreten, häufiger gab es Vertreter der Familien Asteraceae (Asteroideae und Cichorioideae) undder Gräser Poaceae. Das gesamte Pollenspektrum mit weiteren Vertretern der Kräuter (Chrysosplenium, Chenopodiaceae, Ranunculaceae,R. Typus Delphinium, Thalictrum, Polygonum aviculare) zeugt von einer Vegetation einer kühlen Steppenperiode.


LITERATURA

Doláková, N. 2000: Palynologické zhodnocení sedimentů z Ochozské jeskyně. Část 2. – Profil u Zkamenělé řeky. – Geologické výzkumy naMoravě a Slezsku v r. 1999, 5–9. Brno.

– 2004: Palynologické výzkumy v jeskyni Balcarka. Geologické výzkumy na Moravě a Slezsku v r. 2003, 2–4. Brno – 2005: Palynologická studia v jeskyni „Za Hájovnou“, Javoříčský kras. – Přírodovědné studie Muzea Prostějovska 8, 83–88. Doláková, N. – Nehyba, S. 1999: Sedimentologické a palynologické zhodnocení sedimentů z Ochozské jeskyně. Geologické výzkumy na

Moravě a Slezsku v r. 1998, 7–10. Brno.Jankovská, V. – Komárek, J. 1982: Das Vorkommen einiger Chlorokokkalalgen in böhmischen Spätglazial und Postglazial. Folia Geobotanica

Phytotax., 17/2, 165–195. Praha.Komárek, J. – Jankovská, V. 2001: Review of the Green Algal Genus Pediastrum; Implication for Pollenanalytical Research. Gebrüder

Borntraeger, Berlin.(Navarro et al. 2001)Navarro, C. – Carrión, J. S. – Munuera, M. – Prieto, A. R. 2001: Cave surface and the palynological potential of karstic cave sediments in

paleoecology. Review of Palaeobotany and Palynology 117/4, 245–265.

Stratigrafie jeskyně Balcarky na podkladě výzkumu ústavu Anthropos v roce 2007. Stratigraphie...

Documents

Transcript of Stratigrafie jeskyně Balcarky na podkladě výzkumu ústavu Anthropos v roce 2007. Stratigraphie...