VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Předmět: 2SE103 – Politická geografie

Změny na politické mapě AsieKomparace významu kolonialismu ve dvou dnešních

zvláštních správních oblastí ČLR: Hongkong a Macao

(semestrální práce)

Autor: Alexandr Lagazzi

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Milan Vošta, Ph.D.

Akademický rok: ZS 2014/2015

2

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem semestrální práci vypracoval samostatně a

vyznačil všechny citace z mnou uvedených pramenů.

V Praze dne:

18. 12. 2014

Alexandr Lagazzi

3

Obsah

1. Úvod....................................................41.1. Dvě země, dva systémy..................................41.2. Zdroje.................................................42. Geopolitická analýza....................................62.1. Historický vývoj obou území............................62.1.1. Hongkong.............................................62.1.2. Macao...............................................142.2. Strategický význam pro kolonialisty...................202.3. Politický význam pro Čínu.............................213. Komparace Hongkongu a Macaa............................233.1. Význam a důsledek kolonialismu........................233.1.1. Přírůstek populace..................................233.1.2. Změna administrativy................................233.1.3. Diferenciace náboženství............................243.1.4. Industrializace.....................................253.2. Demografie a charakteristika území....................253.3. Současný ekonomický stav..............................264. Závěr..................................................284.1. Jedná země, dva systémy...............................285. Seznam použitých zdrojů................................30

4

1. Úvod1.1. Dvě země, dva systémy

Hongkong a Macao, dnešní dvě zvláštní správní oblastí

Čínské lidové republiky, se dlouhodobě charakterizují

ekonomickou prosperitou a pověstí dvou základen západní

kultury, smyšlení a demokracie v Číně. Je obdivuhodné, jak

přes značný rozdíl ve vývoji těchto území oproti vnitrozemské

Číně, si oba tyto koloniální přístavy zachovaly svou

charakteristiku výhodné pozice ve světovém obchodu, která se

skrz století upevnila a potvrdila tak původní záměry

kolonialistů, kteří svůj zájem o obě oblasti projevovali už

od začátku 16. století. Cílem této seminární práce bude

sledovat změny na geopolitické mapě obou území, najít

spojitosti mezi změnami provedené v období kolonialismu a

jejich globálních i lokálních dopadech, odůvodnit několik

aspektů současného geopolitického stavu dvou zvláštních

správních oblastí Čínské lidové republiky a následné srovnání

obou území. Pro dosažení tohoto cíle struktura této seminární

práce bude nejprve analýza geopolitických změn na mapě Asie,

a to na území dnešní Čínské lidové republiky – konkrétně

v oblastech, kde dnes leží obě dvě zvláštní správní oblasti

Hongkong a Macao, kde krom bohatého historického vývoje se

pokusím uvést i strategičnost území pro kolonialisty a jeho

význam pro politiku Číny. V druhé části, věnované komparaci

obou území, bude snahou aplikovat důsledky kolonialismu pro

vysvětlení jevů patrných dodnes – jakými jsou ekonomická

prosperita, multináboženská tolerance, vysoká hustota

5

zalidnění či hlavně postupná kulturní diferenciace a

tolerance až plné přijetí západních influencí, a to vše na

srovnávací rovině. Hongkong a Macao mají mnoho společného ale

i vysoký počet odlišností, což charakterizuje obě dnešní

zvláštní správní oblasti za jedinečné části Čínské lidové

republiky.

1.2. Zdroje

Předpokládám, že budu pracovat s dvěma hlavními

skupinami zdrojů – jedna zaměřena spíše globálně na území

Číny, a druhá lokálně, přímo na oblasti Hongkongu a Macaa.

Obecněji zaměřené zdroje budou sloužit k ujasnění celkové

historie a analýze, tedy do spíše první části této seminární

práce, za účelem pochopení a vytvoření představy celkového

obrazu geopolitického dění. Geograficky konkrétnější

(lokálněji zaměřené) zdroje, často publikace a ročenky

publikované v obou zvláštních správních oblastí Čínské lidové

republiky, budou naopak sloužit k podrobnější analýze obou

území, kde výsledná komparace bude pracovat i s mezinárodními

datovými zdroji, publikovanými nadnárodními organizacemi a

společnostmi jako například Skupina světové banky, Bloomberg,

Světová obchodní organizace, Central Intelligence Agency a

tak podobně.

6

2. Geopolitická analýza2.1. Historický vývoj obou území

Pro důkladné pochopení dnešní situace obou zvláštních

správních oblastí Čínské lidové republiky je kruciální

detailní náhled do jejich historického vývoje, který díky

charakteristice území a strategičnosti pro kolonialisty byl

velmi odlišný od vývoje vnitrozemské Číny. Následující

podkapitoly se budou věnovat nejprve vývoji samotného

Hongkongu a poté Macaa, s důrazem na změny v příslušném

politickém systému a administrativě. Na závěr jednotlivých

podkapitol uvádím v mnou zpracovaných  tabulkách bodový

přehled hlavních předem rozepsaných událostí v podkapitolách

2.1.1. a 2.1.2.

2.1.1. Hongkong

První důkazy o osídlení území Hongkongu ( 香 香 ),

geograficky ohraničené deltou Perlové řeky a Jihočínským

mořem v jižní části dnešní Čínské lidové republiky, jsou

datováno až v neolitu. Písemné záznamy o obyvatelstvu tohoto

území se však datují teprve do období vlády prvního císaře

sjednocené Číny Qin Shi Huanga ( 香 香 香 香 ), který založil

stejnojmennou dynastii. Opětovném posláním četných vojsk se

podařilo císaři roku 214 př. n. l. vyhrát nad tamějším

obyvatelstvem, klanem Yue ( 香 ). Anexí tohoto území pod

tehdejším správním celkem Nanhai ( 香 香 ), který by se dal

považovat za obdobu pozdějších provincií, se stal dnešní

Hongkong součásti prvního čínského impéria. Krátce po smrti

7

Prvního Císaře však tehdejší generál, který vedl tažení do

jižních částí Číny, vyhlásil pod vlastním vedením vznik

nového království Nanyue ( 香 香 ) s hlavním městem v dnešním

Guangzhou ( 香 香 ). Během tohoto období se četné původní

obyvatelé kmene Yue (香) dostali do středně-vyšších státníchfunkcí. Roku 111 př. n. l. Východní Han dynastie, v rámci své

expanze na jih, dobyla celé království Nanyue a připojila ho

k vlastnímu území. Snaha dobytí Nanyue poukazovala na

strategičnost tohoto území: Han dynastie nejen pokračovala

s expanzí na jihovýchod, ale přivlastnila si možnost

důležitých obchodních styků se zeměmi severozápadní Asie a

v okolí Indického oceánu.1

Během následující Tang dynastie ( 香 香 ), v 7. až 9.

století našeho letopočtu, se Hongkong společně s celém území

Guangdongu ( 香 香 ) stal bohatou části tehdejší Číny a

mezinárodním obchodním uzlem. Území dnešního Hongkongu

sloužilo především jako přístav, námořní základna a místo pro

výrobu soli či chov perlí. Za vlády Song dynastie ( 香宋 )

se zachovala nejstarší relikvie zmiňující Hongkong, z roku

1274 našeho letopočtu: 108 znaků vytesaných do kamene, které

popisují konstrukci kamenné pagody na vedlejším ostrově

v roce 1012. Artefakt je kvůli své výjimečnosti v současné

době vyhlášen za čínskou národní kulturní památku.2 Po

mongolské invazi a vlády Yuan dynastie (香香) Hongkong zažilprvní populační boom. Krom jiných, hlavně pět rodin čínských

1 Ban Biao, Ban Ghu, Ban Zhao – Treatise on Geography. 2 Stevens, K. G. – Chinese Monasteries, Temples, Shrines and Altars in Hong Kong and Macau.

8

uprchlíků, jmenovitě nesoucí příjmení Deng ( 香 ), Hou ( 香 ),

Peng (香), Liao (香) a Wen (香), byly zaznamenány jako prvníosadníky území, které v té době ekonomicky záviselo čistě na

obchod rybami, solí a perlami.3

Až během Ming dynastie ( 香 香 ) navštívil Hongkong první

zaznamenaný mořeplavec z Evropy. Příchod Jorga Álvarese

znamenal pro obyvatelé Hongkongu možnost navázat obchodní

styky s Portugalskem, což vyústilo v portugalskou invazi a

postavení vlastních vojenských opevnění na čínském území.

Reakce Ming dynastie bylo nejen dvojité vítězné tažení proti

portugalskému vojsku a následné donucení Portugalců opustit

Hongkong, ale dokonce nařízení nesoucí název ‚námořního

zákazu‘ – tedy omezení styků se zahraničím přesunutím

přímořských vesnic na vnitrozemské území, které společně

s krutou snahou zamezit populační explozi, vykonanou záměrným

zničením zásob plodin, způsobilo těžký hladomor. Nespokojené

obyvatelstvo projevilo svůj hněv založením takzvaného Anti-Qing

sentimentu (香香), které označovalo tehdejší vládce za barbary a

vyústilo až v roce 1911 Čínskou revolucí ( 香 香 香 香 ). Qing

dynastie (香香) v rámci boje s povstalci nařídila Velkou evakuaci

( 香 香 香 ), která proběhla v roce 1661 a 1662 a byla zrušena

teprve o 7 let později. Během tohoto období bylo přímořské

sídlící obyvatelstvo násilně přesunuto do vnitrozemí a

z Hongkongu se tak stala nevyužitá pustina. Císař Kangxi (香香

香 ) však v roce 1685 znovu otevřel, za velmi nepříznivých

podmínek, obchodní interakci území Hongkongu se zbytkem

3 Barber N. – Hong Kong.

9

světa. Ani tyto přísné podmínky ale nezabránily britské

Východoindické společnosti tomu, aby zde už roku 1699

navazovala obchodní styky a založila první obchodní stanici

v Kantonu (dnešní Guangzhou). Krátce poté čínský export čaje

do Británie už několikanásobně přesahoval objemem import

britských cenných předmětů a stříbra do Číny, kterého měla

sama Británie nedostatek. Jelikož Čínské impérium nebylo v té

době zdaleka tak vyspělé jako západní exportní velmoci, bylo

obtížné pro Británii najít předmět vlastního vývozu do Číny,

což vyústilo v silnou nerovnováhu trhu. Pro znovunastolení

balancovaného obchodu s Čínou se Británie rozhodla exportovat

jiné komodity, které získala díky své expanzi do Indie: opium

a surovou bavlnu. Pomocí zkorumpované byrokracie a kvůli

jednoduchosti vzniku závislosti, o jedno století po vůbec

prvním navázaní obchodního styku britský export opia do

Kantonu už pokrýval jen polovinu čínské spotřeby, která

činila 2000 košů ročně.

Během tohoto období území bylo spravováno pod-klanem

původních Han obyvatel, kteří sami sebe označovali za klan

Hakka ( 香 香 ), odlišující se od kantonských Číňanů jazykem,

kulturou i kuchyní. Ani jejich politika prohlášení obchodu

opiem za ilegální a zavedení dalších legislativních sankcí

však nebyla úspěšná. Rostoucí závislost čínské populace na

opiu způsobovala značné politické potíže a velmi silnou

ekonomickou závislost na britském dovozu, což stavilo

Británii do příliš silné pozice vůči císaři. Čínská vláda se

proto rozhodla v roce 1839 zmocnit Lina Zexua mandátem

vyslance na území Hongkongu, aby situaci vyřešil. V dopise,

10

který adresoval britské královně Viktorii, se Lin Zexu velmi

silně ohrazoval proti ekonomicky, morálně a sociálně

nepřijatelnému obchodu a popsal jeho záměry: konfiskovat

britské opium za účelem jeho destrukce. Poté, co sám dohlédl

na zničení okolo 20000 košů opia, byl Lin Zexu označen

katalyzátorem první čínsko-anglické války, tedy Opiové války

(1839-1841). Nepřipravené čínské císařství muselo čelit

námořnictvu tehdejší největší koloniální velmoci, kterou

oficiálně nevyprovokovala otázka čínské legislativy vůči

opiu, ale císařovo nakládání s britským majetkem. Válka

skončila krvavou prohrou Číny, 25. ledna 1841 byl Hongkong

dobyt britským generálem Sirem Edwardem Belcherem a o den

později prohlášen Sirem Charlesem Elliotem za britské

koloniální území.

Podpisem Nankingské dohody (香香香香) a mandátem Sira HenryhoPottingera v pozici prvního guvernéra Hongkongu začalo období

tzv. Nerovných smluv (香香香香香 ), jejichž charakteristikou bylomnohonásobně zvýhodněné postavení západních velmocí oproti

poraženým asijským státům, často diktující vlastní podmínky

bez určení zpětných závazků. Přesto, že takové dohody

vyvolávaly řadu i válečných konfliktů, koloniální

imperialistické velmoci vždy potlačily snahu asijských států

jak vojensky, tak ekonomicky. Několik dalších bilaterálních

smluv vzniklo už v roce 1844 po vzoru britsko-čínské dohody:

jmenovitě Whampoaská dohoda ( 香 香 香 香 ) podepsána Francií a

Wanghiaská dohoda ( 香 香 香 香 ), podepsána Spojenými státy

americkými. Všechny tyto dokumenty stvrzovali diplomatickou

superioritu koloniálních velmocí, které dále chtěli donutit

11

Čínu otevřít mnoho dalších přístavů mezinárodnímu obchodu,

legalizovat opium a regulovat vlastní mezinárodní politiku

v jejich prospěch. Ani doložka nejvyšší výhody utvrzující

Británii v tomto postavení však neuspokojovala její potřeby,

jelikož se začala pokoušet prosadit reformu původní smlouvy

vysláním velvyslance do Pekingu, aby vymáhal britské

postavení dle Nankingské dohody. Není divu, že Čína,

odmítající návrhy Británie i Francie a velmi oslabená

povstáním Taipingských rolníků, rychle podlehla vojenské

převaze obou velmocí v Druhé opiové válce (1856-1860). První

část války, v roce 1858, ukončila mezinárodní Tientsinská dohoda

( 香 香 香 香 ) mezi Británii, Francii, Ruskem, Spojenými státy

americkými a Čínou, která ustanovovala navázání

diplomatických styků v Pekingu se zástupci všech čtyř zemí,

otevření dalších 10 přístavů, volný průplav na Modré řece a

vymáhání peněžní pokuty vůči Británii a Francii. Prvotní

neochotu podepsat tyto podmínky přemohl až definitivní konec

války a čínská ratifikace smlouvy roku 1860, jako oplátku k

vojenské intervenci, během které Čína stála po boku Británie

a Francie ve snaze potlačit povstání rolníků Taipingu, kteří

ohrožovali Shanghai. Tentýž rok, kvůli vstupu spojeneckých

vojsk do zakázaného města v Pekingu a hrozbě zapálení celého

areálu, byl císař donucen podepsat sino-britskou Pekingskou

úmluvu (香香香香), která ustanovovala předání jižní částiKowloonského poloostrova na dobu neurčitou Británii.

Britské vlastnictví území dalo vzniku náboženské

diverzifikaci obyvatel s rostoucím počtem křesťanských

misionářů a založených škol. Důležitou institucí, která jako

12

první plně přijala západní lékařskou metodiku a praxi v

Hongkongu, byl Hong Kong College of Medicine for Chinese (香香香香西香香香),založen v roce 1887. V návaznosti na Pekingskou úmluvu,

britské teritoriální a bezpečnostní obavy daly vzniku dalším,

tentokrát diplomatickým jednáním, které vyústilo Úmluvou o

rozšíření Hongkongského území (či Druhou pekingskou úmluvou),

stanovující pronájem celého poloostrova Kowloon včetně 230

ostrovů na 99 let Británii. Toto území bylo pojmenováno Novým

územím (香香) a stalo se formální součástí Británie 16. dubna1899. Během celého období britské nadvlády Hongkong

prosperoval ekonomicky a silná vlna industrializace

prohlubovala rozdíl oproti vnitrozemské Číně. Silné zlepšení

proběhlo v rámci průmyslu, systému vzdělávání, sociálních

podmínek, dopravě a bankovnictví.4

Právě těchto rozdílů si velmi všímala čtveřice prvních

absolventů HK College of Medicine for Chinese, do které patřili Sun

Yat-sen (původně Sun Wen 香香 ), Yeung Hok-ling ( 香香香 ), Chan

Siu-bak (香香香) a Yau Lit (香香). Pekingem nazvaná Banditská

čtyřka, zakládající politickou stranu Kuomintang (香香香香香),prosadila myšlenku revoluce, kterou v roce 1911 vedla a

svrhla tak Qing dynastii, přeměňujíc imperiální Čínu na

republiku. První světová válka přinesla určité oslabení,

převážně ve vnitrozemské Číně, které se projevilo v podobě

ekonomicko-politické krize a občanské války ve dvacátých a

třicátých letech. Občanská válka rozdělila Čínu na dva de-

facto státy – Čínskou republiku, vedenou Kuomintangem a

rozloženou na Taiwanu, a spíše vnitrozemskou Čínskou lidovou4 Tsang, S. – Government and Politics: A Documentary History of Hong Kong

13

republiku, vedenou čínskou komunistickou stranou. Tohoto

oslabení využilo imperiální Japonsko, které v rámci své

expanze během druhé světové války napadlo území Hongkongu 8

hodin potom, co zamířilo na Pearl Harbor. Po krátkém boji se

britské, kanadské a indické ozbrojené složky společně

s hongkongskými dobrovolníky vzdali převažujícímu japonskému

vojsku, které postavilo generála Rensukeho Isogaiho

( 香 香 香 香 ) do pozice guvernéra okupovaného Hongkongu.

Charakterizující pro období okupace byly hladomory, hyper-

inflace a znásilňování. Japonské vojsko spotřebovalo zásoby

jídla na úkor obyvatelstva, které bylo donuceno používat

přídělový systém. Oficiální měnou se stal japonský militární

Yen, který způsobil četné ekonomické problémy. Brutalita

japonské okupace, emigrace a hladomory snížily počet obyvatel

z původních 1,6 miliónů na zhruba 600.000.5

Po britsko-čínském osvobození Hongkong zažil rychlou

populační explozi, která byla podnícená i Čínskou

komunistickou revolucí z roku 1949. Přes další období boje se

čínská komunistická strana stala vítěznou a v čele s Mao Ce-

tungem ( 香 香 香 ) prohlásila Čínskou lidovou republiku za

vzniklou. Británie se rozhodla pro uchování Hongkongu jakožto

svou kolonií, ale ve snaze nevyprovokovat Mao Ce-tungovou

vládu, opustila své původní plány demokratizace, které

navrhoval už v roce 1946 tehdejší guvernér Mark Young.

Pozdější snahy o navýšení suverenity Hongkongu skrz změnu

jeho politického systému byly zamítnuty kvůli událostem,

které velmi ovlivnily nejen západní státy: Studené válce a

5 Yim Ng Sim Ha – The History of Hong Kong.

14

Korejské válce. Trend prosperity avšak nebyl narušen:

nejdříve se do Hongkongu masivně stěhovala sídla šanghajských

firem, které se poté orientovaly na průmysl a vytvořily tak

vysoký počet pracovních míst, která byla obsazena hlavně

přistěhovalci a (už po několikáté v historii) uprchlíky

z vnitrozemské Číny. Šedesátá léta se stala synonymem pro

ekonomický obrat v Hongkongu: průmysl se přeorientoval na

zpracovatelský, populační boom značně posílil stavebnictví,

začaly se stavět první mrakodrapy a ekonomika stále rostla.

Kvůli probíhající desetileté Kulturní revoluci (香香香香香香

香 香 香 ) musel Hongkong čelit ultralevicovým rebelům, kteří

zorganizovali proti britské koloniální vládě masivní protesty

a stávky, později dokonce i teroristické útoky. Skrz

sedmdesátá léta, přeživše Kulturní revoluci a otevření

čínského vnitrozemského trhu, Hongkong opustil zpracovatelský

průmysl a investoval do obchodnictví, bankovnictví a

turistiky. Sociální podmínky se velmi zlepšily, byly zavedené

stejné platy pro obě pohlaví a celková gramotnost byla velmi

vysoká, nemluvě o netoleranci vůči korupci, která dala vzniku

dobré pověsti celého území.

Za období ekonomické rekonstrukce Číny předsedkyně

britské vlády Margaret Thatcherová vyjednávala pro zachování

Hongkongu pod britskou správou, a nově vzniklá Sino-britská

společná deklarace (香香香香香香) ustanovila podmínky předání celéhoúzemí Číně v roce 1997. Podepsána v roce 1984 a registrována

příslušnými vládami i Organizací spojených národů v roce

následujícím, tato deklarace položila základy Deng

Xiapoingových (香香香 ) myšlenek ‚jedné země, dvou systémů‘ –

15

tedy respektování kapitalistického Hongkongu a téže Macaa,

jejich ekonomických a právních systémů – čínským formálně

socialistickým režimem, a to vše v rámci stability,

prosperity a mírového sjednocení Číny. Navzdory tomu mnoho

rodin uteklo do nejbližších demokratických zemí, obávajíce se

nedodržení všech podmínek a zásad deklarace. Přípravy na

předání kulminovaly v roce 1990, kdy byl přijat Základní

zákon, neboli ústava Hongkongu s platností ode dne předání,

tedy 1. 6. 1997. Posledním britským guvernérem byl zvolen

v roce 1992 Chris Patten, který během svého funkčního období

zavedl několik demokratizujících reforem.

S nadcházejícím novém tisíciletím Hongkong, klasifikován

jako zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky a už

známý jakožto jedno z nejbohatších míst Asie, čelil několika

epidemií (konkrétně SARS a ptačí chřipce H5N1). V současnosti

se odehrávají v Hongkongu protesty, nazvané deštníkovou

revolucí ( 香 香 香 香 ) a převážně iniciované studenty, nesoucí

nesouhlas s rozhodnutím Stálého výboru Všečínského

shromáždění lidových zástupců (香香香香香香香香香香香香香) o volebníreformě.6

6 Caroll, J. M. – A Concise History of Hong Kong

16

Geopolitické změny a důležité historické mezníky týkající se územíHongkongu

214 př.n. l.

anexe pod správní celek Nanhai

Imperiální Čína

111 př.n. l.

dobytí a připojení k území Východní Han dynastie

1513 příjezd Jorga Álvarese1661-1662 Velká evakuace obyvatel do

vnitrozemí1685 obnovení obchodních styků (za

přísných podmínek)1699 první britská obchodní stanice v

Kantonu1799 import britského opia do Číny

činí 2000 košů ročně1839 Len Zexu posílá dopis královně

Viktorii1839-1841 první Opiová válka1841, 26.

1.prohlášení za britskou kolonií

Britská kolonie

1842, 29.8.

Nankingská dohoda

18441856-1860

Whampoaská a Whangiaská dohodadruhá Opiová válka

1858 Tientinská dohoda1860 ratifikace Tientinské dohody a

první sino-britská Pekingská úmluva

1887 založení Hong Kong College of Medicine for Chinese

1898 druhá sino-britská Pekingská úmluva

1899, 16.4.

‚Nové území‘ pronajaté Británii na 99 let

1911 Čínská (Xinhaiská) revoluce1914-1918 první světová válka1920-1930 vnitrostátní krize Čínské

republiky1927-1937 první občanská válka

(nacionalisté x komunisté)1939-1945 druhá světová válka1941, 23.

12.začátek Japonské okupace

Japonskáokupace1945, 15.

8.osvobození britsko-čínském vojskem

17

1946-1950 druhá občanská válka (nacionalisté x komunisté)

Pod správouSpojeného

Království VelkéBritánie a

Severního Irska

1949 Čínská lidová revoluce1949, 1.

10.vznik Čínské lidové republiky

1950-1976 socialistická proměna pod Mao Ce-tungem

1966-1976 Kulturní revoluce1976-1989 období ekonomické rekonstrukce1984, 19.

12.podpis Sino-britské deklarace

1985, 12.6.

ratifikace Sino-britské deklarace čínskou i britskou vládou a OSN

1989-2002 období jedné země, dvou systémů1990, 4.

4.přijetí Základní ústavy Hongkongu

1997, 1.6.

předání Hongkongu Čínské lidové republice

Zvláštní správníoblast ČLR2002-

přítomnost

dnešní Čína

2014 Deštníková revoluce

18

2.1.2. Macao

Historie území dnešní druhé čínské zvláštní správní

oblasti je podobná historii Hongkongu až do chvíle

kolonizace obou území. Během vlády Qin dynastie ve

třetím století před naším letopočtem bylo Macao ( 香 香 )taktéž součástí správního celku Nanhai, avšak za

dynastie Jin ( 香 香 ), která trvala od roku 265 až 420

našeho letopočtu a proslavila se svoji keramickou

manufakturu, patřilo do administrativní části Dongguanu

(香香). Už od 5. století se Macao využívalo jako přístav,ve kterém si obchodující lodě doplňovaly zásoby jídla a

pitné vody či se ukrývaly před pirátskými útoky.

Ochrannou funkci území Macaa opět potvrzuje i osídlení

obyvatel utíkajících před Mongolskou invazí v roce 1277.

Přibližných 50.000 uprchlíků území před postupujícími

mongoly ubránilo a usadilo se zde během Jižní Song

dynastie ( 香宋 ).7

Rybolov se stal hlavním příjmem pro žijící

obyvatelstvo, které zde postavilo jeden z nejstarších

taoistických chrámu v Číně. Chrám A-Ma (香香香), postaven

v roce 1488 na počest bohyni Matsu ( 香 香 ), ochraňujícírybáře a mořeplavce, byl náboženskou i symbolickou

atrakcí pro celé okolí. Právě skupina obyvatel klanu Han

(香香), kteří sami sebe nazývali národem Hoklo, projeviliznačný zájem o osídlení území Macaa, na kterém

pokračovali v tradičním rybolovu, avšak místo čirého

7 Barry Wilson Project Inititatives – Background of Macau.

19

uspokojování vlastních stravovacích potřeb se začali

živit obchodem rybami, proměňujíc tak Macao v menší

obchodní uzel jihovýchodní oblasti říše Ming. 8

Jak už bylo zmíněno dříve, právě během této

dynastie byl zaznamenán příchod prvního mořeplavec

z Evropy, Portugalce Jorga Álvarese. Původní záměry

portugalských mořeplavců navázat obchodní styky se

proměnili ve snahu území kolonizovat, čemuž se vláda

čínského císaře bránila. Po několikanásobném čínském

odmítání přijetí diplomatických misí a obchodu

Portugalsko vyprovokovalo Čínu dobytím Malackého

sultanátu roce 1511, což byl poddaný spojenecký stát

platící Číně každoroční poplatky, ležící na území dnešní

Malajsie. V reakci na dobytí sultanátu císař nařídil

nejdřív zatčení portugalské ambasády, a poté, co dostal

dopis od malackého sultána, ve kterém se potvrdily

původní obavy portugalských kolonizačních záměrů

kamuflovaných do obchodních, ji nechal celou popravit.9

Období válečných konfliktů s Portugalskem, které

reagovalo četnými pirátskými nájezdy na čínské

obyvatelstvo, skončilo až v polovině 16. století, kdy se

pobřežní piráti, využívající vzájemné konflikty

Portugalska a Číny, stali společným nepřítelem obou

zemí. Portugalci dostali povolení usadit se a obchodovat

na Shangchuanském ostrově ( 香 香 香 ), který se společně

8 The Bureau of Public Affairs, U. S. Department of State – Background notes: Macau.9 Cameron, N. – Barbarians and Mandarins: 13 Centuries of Western travellers to China.

20

s ostrovem Lampacau ( 香 香 香 ), jehož území je nyní už

připojeno k ostrovu většímu, staly hlavní portugalskou

obchodní základnou v regionu. Kladné vztahy obou zemí

daly vzniku Luso-čínské dohodě roku 1554, která

legalizovala portugalský obchod na území Číny za 20%

daň. Stalo se tomu tak po zjištění portugalského

kapitána Leonela de Sousy, že kdokoliv, krom mořeplavců

označených za piráty, mohl za poplatek volně obchodovat

s Čínou. Tato dohoda byla nejen základní kámen sino-

portugalských vztahů, ale taktéž přispěla ke soudnímu

uznání Macaa za oficiální portugalskou obchodní základnu

v roce 1557. O rok později se druhým guvernérem stal

právě kapitán Leonel de Sousa. Území se dostalo pod

portugalskou administraci, a roku 1582 byla podepsána

dohoda o pronájmu území. 10

Jezuité měli vliv i na tomto území, zakládajíc

chrám svatého Pavla, který se budoval od roku 1602 až do

roku 1640. V té době se jednalo o jednu z největších

křesťanských staveb v Asii, s důležitým významem pro

věřící portugalské obyvatelstvo. Bohužel, podobně jako

samotné Macao, chrám se pomalu ocitl ve stínu Hongkongu,

dneska jeho ruiny jsou na seznamu světových kulturních

dědictví UNESCA a zůstávají jednou z hlavních

turistickou atrakcí. 11

Počátkem 17. století Portugalci proměnili Macao ve

velmi strategický uzel námořního obchodu: cesta vedoucí

10 Ptak R. – Human Developement Report 2014. 11 Generální konzulát České republiky v Hongkongu – Historické památky Macaa na seznamu UNESCO.

21

z japonské Nagasaki do čínského Guangzhou přinášela

obrovské bohatství z podílu na obchodu stříbrem a

hedvábím. Další dvě obchodní stezky, vedoucí z Macaa do

Lisabony přes Malajsii a do Mexika přes Manilu značně

obohacovaly Macao, se kterém dále obchodovaly španělské

kolonie na Filipínách. Právě spojenectví Portugalska a

Španělska a rostoucí význam Macaa velmi znepokojoval

ostatní kolonialistické velmoci, především ty, které

bojovaly proti Španělsku. Holanďané se tak dozvěděli o

stavu portugalské obrany Macaa, která kvůli čínské

administrativě v podstatě neexistovala, navíc hypotéza

jejich vítězství by znamenala izolaci španělských lodí a

uzavření španělské obchodní influence na Filipínách.

Není tedy divu, že se Holanďané pokusili Macao

dobýt v bitvě o Macao v roce 1622. Bitva trvala pouhé

tři dny, avšak do dneška představuje největší porážku

Holandska Portugalskem v Asii: zatímco vítězná strana

přišla o zhruba dvě desetiny vojáků, poraženi ztratili

dle odhadů tři sta mužů, zbraně, lodě i vlajky. Během

následujících let Holanďané utrpěli další porážky od

Číny, která netolerovala jejich snahu vynutit si obchod

skrz útoky na čínské lodě. Z této neshody, která trvala

přibližně 30 let, profitovalo nejvíce Macao i přesto, že

sino-japonská obchodní cesta už byla jediná, kterou plně

ovládali Portugalci.12

Zlaté období Macaa se ale pomalu chýlilo ke konci,

neboť roku 1639 byli Portugalci vyhoštěni z Japonska

12 Boxer, C. R. – Fidalgos in the Far East, 1550-1770.

22

kvůli narůstajícímu vlivu cizích náboženství a dva roky

poté prohráli bitvu o Malaku, kterou dobyli Holanďani.

Obchodní privilegia, která Portugalci získali během

svého působení v Macau definitivně skončila otevřením

obchodních interakcí Číny se zbytkem světa císařem

Kangxim v roce 1685. Konkurence ostatních zemí přinesla

Macau nezvyklou chudobu, kterou portugalská administrace

řešila v následujícím století otevřením území i ostatním

mocnostem, které vybudovaly v Macau různé továrny a

sídla.

Rostoucí význam Hongkongu velmi ubližoval obchodu

v Macau, proto, v návaznosti na prohlášení Hongkongu

Britskou kolonii, bylo v roce 1844 Macao uznáno

Lisabonou (nikoliv však Pekingem) za portugalskou

zámořskou provincií. Přes čínský nesouhlas, Portugalsko

v roce 1849 prohlásilo Macao za vlastní nezávislou

kolonii, a téhož roku Čína odpověděla zavražděním

guvernéra Macaa. Během následujících let napětí stoupalo

a válečné konflikty přibývaly, Portugalsko získalo i

ztratilo kontrolu několik ostrovů v okolí Macaa, až

došlo k oboustranné dohodě, která pod názvem Protokolu

respektující vztahy mezi dvěma zeměmi nastolila roku 1887

mírové relace. Téhož roku byla podepsána i sino-

portugalská Pekingská úmluva ( 香 香 香 香 ), která utvrzovala

portugalskou trvalou okupaci a vládu nad Macaem za

příslib angažovanosti proti obchodu opiem. Macao se tak

začalo plně rozvíjet pod vlivem západní kultury: už

v roce 1892 samotný Sun Yat-sen přinesl do tradiční

23

čínské nemocnici Kiang Wu (香香香香), založené v roce 1871a fungující dodnes, západní medicinskou koncepci. Druhá

polovina 19. století však proslavila území Macaa nikoliv

za svou západní modernizaci, ale kvůli obchodu s otroky,

kteří byli chyceni na území Guangdongu (香香) a posílánido přístavů Severní i Jižní Ameriky, aby zde dále

pracovali na plantážích či v dolech. Mnoho takto

vyslaných otroků cestu nepřežilo či brzo podlehlo na

její následky, proto tento obchod ke konci 19. století

přestal fungovat.13

První populační boom Macaa přišel až během druhé

světové války, kde podobně jako kdysi Hongkong

poskytoval úkryt uprchlíkům. Prudký nárůst počtu

obyvatel, z původních 200.000 na 700.000, znamenal

nedostatek jídla a zavedení přídělového systému. Situaci

se podařilo zvládnou ale spíše díky ekonomické

prosperitě, která byla výsledkem relativního

respektování neutrality Macaa Japonskem. Po okupaci

dnešního Kantonu a Hongkongu se tak Macao stal jediným

neutrálním přístavem v jižní části Číny. V roce 1943

avšak Japonsko vyžádalo Macao o implementaci skupiny

japonských ‚poradců‘ do vládního systému pod hrozbou

útoku. Japonsko tak zavedlo virtuální protektorát v

Macau, který trval až do konce války, během kterého bylo

Macao bombardováno americkými letouny kvůli údajné

japonské objednávce leteckého paliva. Spojené státy

13 Ride M., Wordie J. – The Voices of Macao Stones.

24

americké v roce 1950 vyplatily odškodné Portugalské

vládě za tuto událost.14

S nástupem vlády komunistické strany byl Lisabonský

protokol prohlášen za neplatný a patřící pod Nerovné

smlouvy, vzniklé za období kolonialismu. Peking v čele s

Mao Ce-tungem avšak nebyl připraven jednat o nových

smlouvách, které by spravovaly koloniální území v Číně,

a odložil tak tento krok až do osmdesátých let 20.

století. Macao bylo tak prohlášeno Salazarovým režimem

za zámořskou provincii v roce 1951. Mezníkem pro

ekonomiku Macaa je rok 1962, kdy vláda udělila syndikátu

hongkongských a macajských podnikatelů STDM (Societade de

Turismo e Diversoes de Macau, 香香香香香香香香香香香香) monopól právana všechny druhy hazardu. Postavením lepšího námořního

spojení s Hongkongem a kvůli nelegálnosti hazardu

v Hongkongu Macao každoročně přilákalo obrovské množství

návštěvníků.15

Během čínské Kulturní revoluce se v roce 1966

odehrálo povstání později pojmenované jako 12-3 ( 香一 ·香香

香 ), způsobené přehnanou reakcí portugalských

represivních složek po sporech o stavebním povolení.

Povstání skončilo 11 obětmi a 200 zraněných z řad

povstalců, což vedlo k takzvanému ‚3krát ne‘ přístupu

čínských obyvatel (neplatit daně, neposkytovat služby,

neprodávat Portugalcům), což donutilo portugalskou vládu

k prohlášení veřejné omluvy. Výsledkem tohoto povstání

14 Macau Daily Times – Q&A.15 Chan, S. S. – The Macau Economy.

25

bylo rovné zacházení a uznání čínské identity, takže

v zásadě začátek čínské nadvlády nad územím, ve kterém

už od roku 1949 jednala portugalská administrativa na

de-facto příkaz komunistické strany. V návaznosti na

portugalskou Karafiátovou revoluci se Portugalsko vzdalo

Macaa a nabídlo území zpátky Číně v roce 1974. Jednání,

která navazovala na takové rozhodnutí, dala vzniku 13.

dubna 1987 Sino-portugalské společné deklaraci (香香香香香香), kteráustanovila oficiální předání Macaa pod čínskou správu na

rok 1999.16

Podobně, jak tomu bylo v Hongkongu, byla roku 1993

přijata Základní ústava s platností ode dne předání a

stanovující Macao zvláštní správní oblastí Čínské lidové

republiky, taktéž princip ‚jedné země, dvou systémů‘ měl

být zachován a to minimálně po dobu 50 let od předání

území. Takto zaniká historicky první vzniklá a zároveň

poslední existující evropská kolonie na území Asie

v roce 1999.17

Tři roky po předání, v roce 2002, byl vládou

ukončen monopól STDM na všechny druhy hazardu, což

nepřímo podpořilo investice do infrastruktury a hlavně

průmyslu kasin a hotelnictví. Četná nově vzniklá

letoviska navýšila daňový příjem Macaa a snížila

nezaměstnanost na pouhých 2 % obyvatel v roce 2013.

Třetí most spojující Macao a ostrov Taipa ( 香 香 香 ) byl

dokončen v roce 2004, a dohromady s přesunutím sídla

16 Lo Shiu-hing – Aspects of Political Developement in Macau. 17 British Broadcasting Corporation - Macau and the end of Empire.

26

univerzity v Macau na Hengqin (香香香香) v roce 2008 tvořízásadní kroky vlády k posílení infrastruktury a

stavebnictví na území Macaa. V dnešní době se plánuje

realizace projektů postavení dalších kasinových

letovisek.18

18 Government Information Bureau (GCS) of the Macao SAR – Yearbook 2014.

27

Geopolitické změny a důležité historické mezníky týkající se území Macaa214 př.n. l.

anexe pod správní celek Nanhai

Imperiální Čína

265-420 příslušnost pod správní celek Dongguan

1277 Mongolská invaze1488 postavení chrámu A-Ma

1511 dobytí Malackého sultanátu Portugalskem

1513 příjezd Jorga Álvarese1522-1554 zákaz oficiálního obchodního

styku s Portugalskem1554 Luso-čínská dohoda1557 uznání za portugalskou obchodní

základnu

Pronajatá auznaná

portugalskáobchodnízákladna

1582 dohoda o pronájmu území1602-1640 budování chrámu svatého Pavla

1622 bitva o Macao1639 vyhoštění Portugalců z Japonska1685 obnovení obchodních styků Číny1884 lisabonské uznání za zámořskou

provincii1849 prohlášení za nezávislou

kolonii,vražda guvernéra

1887, 26.3.

Protokol respektující vztahy mezi dvěma zeměmi

Portugalskákolonie

1887, 1.12.

Sino-portugalská Pekingská úmluva

1911 Čínská (Xinhaiská) revoluce1914-1918 první světová válka1920-1930 vnitrostátní krize Čínské

republiky1927-1937 první občanská válka

(nacionalisté x komunisté)1939-1945 druhá světová válka

1943,září

virtuální protektorát Japonska

ProtektorátJaponska

1945, 16.1.

bombardování americkými letouny

1945,srpen

osvobození a konec japonské nadvlády

1946-1950 druhá občanská válka (nacionalisté x komunisté)

Pod správouPortugalska

1949 Čínská lidová revoluce

28

1949, 1.10.

vznik Čínské lidové republiky

1950-1976 socialistická proměna pod Mao Ce-tungem

1951 Salazarské prohlášení za zámořskou provincii

1962 vládní udělení monopolu na hazard STDM

1966-1976 Kulturní revoluce1966, 3.

12.Povstání 3-12

1974 Karafiátová revoluce v Portugalsku,nabídka návratu území Číně

1976-1989 období ekonomické rekonstrukce1987, 13.

4.Sino-portugalská společná deklarace

1993 přijetí Základní ústavy Macaa1999, 20.

12.předání Macaa Čínské lidové republice

Zvláštní správníoblast ČLR

2002 ukončení monopólu STDM2004 postavení v pořadí třetího

mostu spojujícíMacao-Taipa

2008 přesunutí sídlo univerzity do Hengqinu

29

2.2. Strategický význam pro kolonialisty

Z předchozí kapitoly 2.1 je patrné, že v období

kolonialismu evropských mocností byla Čína jedním z cílů

imperialistických velmocí. Jako první dorazili do

jihovýchodní Asie dva spojenci: Španělsko a Portugalsko,

kteří dominovali kolonialismu na začátku 16. století.

Z agresivního chování portugalských vojsk na území Macaa je

znát, že Portugalsko mělo zájem o dobytí a zachování vlastní

správy nad území v Číně. Se stejnou kolonizační politikou

dorazila do Číny i Anglie v druhé polovině 16. století, která

společně s Francii postupně zavedla novou politiku

osídlovacího kolonialismu. Třetí významný hráč v podobě

Nizozemska, v století 17., naopak preferoval kontrolu obchodu

a importu z Evropy nad dobytím území a nastolení koloniální

administrativy, a stal se tak velmi silným v oblasti

jihovýchodní Asie. Motivace kolonizačních mocností byla

patrná – obohatit se skrz obchod s východními zeměmi.

Znovuotevření Číny mezinárodnímu obchodu v roce 1685

znamenalo taktéž navýšení konkurence Anglii i Portugalsku,

jelikož téměř okamžitou reakcí byla významné navýšení počtu

zájemců a diferenciace těchto obchodních cest. V rámci

Portugalska a Británie, jejich vlivů na Peking a jmění

obchodních privilegií tento rok opět znamenal důležitou

změnu: zásadní postavení Portugalska skrz kolonizaci Macaa

začalo pomalu zanikat ve stínu britského Hongkongu. Mezitím

co Macao zůstávalo spíše portugalskou obchodní základnou

(legálně pronajatou Portugalsku a odvádějící daně), která

zakládala své postavení a příjem na zprostředkování japonsko-

30

čínského obchodu stříbrem a hedvábím, Hongkong se

skrz britskou Východoindickou společnost stal obchodním uzlem

mezinárodního významu, spojující nejen Londýn skrz Indii

s Hongkongem, ale koloniální Evropu s imperialistickou Čínou.

Macao se od začátku zaměřilo na taxaci obchodu skrz vlastní

území, což navazovalo na tehdejší ochrannou a zásobní funkci

přístavu. Hongkong naopak posílil export do vnitrozemské Číny

a velmi dobře reagoval na populační exploze, které vždy

vyústily v navýšení pracovní síly reorientací průmyslu. Macao

se naopak proslavilo svou snahou pracovní sílu poskytovat

Jižní Americe, do které začalo posílat lodě plné otroků

z Guangzhou, kteří avšak cestu mnohdy nepřežili.

Význam Hongkongu takto nedovolil Macau návrat či

posílení vlastního postavení až do krátkého období japonské

okupace, během které Macao bylo (opět krátce) respektováno

Japonskem jakožto neutrální území. Není tedy divů, že

portugalskou snahou se stala skrz století spolupráce

s Hongkongem. Tato spolupráce dala vzniku posílení obchodních

cest mezi dvěma přístavy, přenášejíc značnou výměnu zboží i

kapitálu. Portugalská snaha držet krok s ekonomickou

prosperitou Hongkongu v 60. a 70. letech 20. století dala

vzniku myšlence nabídnout něco, co Hongkong legálně nemohl:

komparativní výhodou Macaa se tak stal hazard. Turistický

průmysl Hongkongu byl takto přímo nalákán se obrátit i na

Macao, které silně zbohatlo. Postupem času se průmysl Macaa

celkově přeorientoval na turistiku a hazard, kdežto

v Hongkongu převládal textilní průmysl a bankovnictví.

Obchodní záměry Británie na území Hongkongu se takto splnili,

31

kdežto portugalské kolonizační záměry byly částečně úspěšné,

přinášejíc zisk jen do doby, než se Británii podařilo získat

zásadní postavení na čínském trhu.19

2.3. Politický význam pro Čínu

Imperiální Čína čelila už od začátku našeho letopočtu

značným politickým potížím – časté střídání dynastií a boje o

moc velmi oslabily politickou stabilitu Číny a pozici císaře.

V předchozích kapitolách bylo zmíněno, že Čína často

doplácela na vlastní vnitrozemské události (jakými byly četné

změny dynastií, invaze, hladomory, epidemie a občanské

války), které se velmi projevily na její zahraniční politice.

Koloniální velmoci jako Portugalsko a Británie, zkušenější a

politicky stabilní, využívaly jak těchto událostí, tak i

slabých stránek císařovy vlády ve svůj prospěch. Čína byla

takto donucena navázat i diplomatické styky s oběma

mocnostmi, poté co ty obchodní a válečné selhávaly. Politicky

komplikovanější vztah měl Peking s Hongkongem, jelikož jeho

míra nezávislosti byla značně vyšší, než-li tomu bylo u

Macaa, které dlouhou dobu zůstalo jen pronajaté území pod

neoficiální společné administraci Portugalska i Číny.

Současně s nalezením alternativní komodity pro vybalancování

trhu s Čínou přes Hongkong si Británie vytvořila vhodnou

záminku k válečnému konfliktu a následné možnosti území

obsadit. Tato strategie byla nakonec úspěšně využita:

bezradná Čína, jejichž obyvatelstvo bylo závislé na opiu

natolik, že ignorovalo možnost trestného stihání za koupě a

19 Garrett, R. J. – The Defences of Macau: Forts, Ships and Weapons over 450 Years

32

užití, musela přejít k drastickému řešení – právě Len Zexu a

jeho činy způsobily předem plánovanou britskou válečnou

odpověď.

Jak dokazuji následující události a celé období Nerovných

smluv, čínské impérium nebylo připravené čelit Británii nejen

vojensky, ale ani politicky. Čínská zahraniční politika byla

diktována ostatními státy a její plnění často vymáhané

vojenským konfliktem. Teprve po donuceném opuštění snahy

omezit požadavky kolonialistů se Čína vzdala obou přístavů,

avšak získala důležité politické zkušenosti pro budoucí

navazování diplomatických styků s ostatními státy. Britská

administrace na území Hongkongu od svého vzniku zaváděla

obdobu vlastního politického systému, což umožnilo nejen

rychlejší pokrok v rámci obchodu, industrializace a

prosperity, ale i demokratizace. Sice z preventivních důvodů

nebyly navrhovány další demokratizační kroky po vzniku Čínské

lidové republiky, ale existující demokratický systém

Hongkongu přetrval v plné míře. Mao Ce-tungova vláda se

pokusila, sice počítaje s minimálním vlivem nad území britské

kolonie, o politickou provokaci skrz menší revolty a povstání

levicově smýšlejícího lidu, ale Hongkong dal jasně najevo, že

situaci má pod kontrolou a politický systém nebyl tak nijak

ohrožen. Původní obavy z dezinterpretace myšlenek ‚jedné

země, dvou systémů‘ po předání vedly k značné vlně emigrace,

ale jak dokazuje například i současná Deštníková revoluce a

sní související dění v Hongkongu, jakékoliv zásahy Pekingu do

jeho politické suverenity nejsou vítány. Co se týče území

Macaa, tak se historie opět opakuje – postkolonizační čínsko-

33

portugalská de-facto společná administrace území vyústila ve

velmi slabou portugalskou administrativu, která se po vzniku

Čínské lidové republiky opírala o principy prosazované

v Hongkongu, ale zůstávala pod silným vlivem Pekingu.20

20 Ride M., Wordie J. – The Voices of Macao Stones

34

3. Komparace Hongkongu a Macaa3.1. Význam a důsledek kolonialismu

Období kolonizace znamenalo v obou přístavech

prohloubení rozdílů s vnitrozemskou Čínou, a to hlavně ve

čtyřech oblastech, kterém se bude tato podkapitola věnovat.

Právě v rámci těchto čtyř oblastí jsou k nalezení četné

rozdíly, jejichž vznik z důsledků kolonialismu byl tak

významný, že jsou patrné dodnes. Následující oblasti

(populace, administrativa, náboženské smyšlení a

industrializace) budou komparovány z úhlu pohledu obou území.

3.1.1. Přírůstek populace

Původně oba přístavy nabyly ochranné funkce pro

uprchlíky. První vlna osídlujících obyvatel Macaa i Hongkongu

prchala před Mongolskou revoluci, zakládajíc zde obchod

rybami. Během administrace koloniálních velmocí se populace

zvyšovala převážně v důsledku poskytování azylu uprchlíkům

z vnitrozemské Číny. Území Hongkongu zažilo mnohem

bouřlivější fluktuaci počtu obyvatel než Macao: drastické

snížení nastalo převážně v důsledku jejich násilného

přesunutí do vnitrozemí na začátku 17. století a pak opět

během japonské okupace. Pokaždé se však, ať už kvůli stále

více prosperujícímu obchodu během 18. a 19. století či po

Čínské revoluci v 50. letech 20. století, počet obyvatel opět

vzrostl a převýšil předchozí období. V případě Macaa to

probíhalo poněkud klidněji, jelikož počet obyvatel v zásadě

stále rostl – první populační exploze (která téměř

35

čtyřnásobila původní počet obyvatel) byla reakcí imigrace

vnitrozemských Číňanů po druhé světové válce. Důsledek

kolonizace a úspěšné administrativy se projevuje dodnes na

hustotě obyvatel Macaa, které se řadí na první místo světově

s rekordním počtem 21.190 obyvatel na km2 (jediné další

území, které má hustotu obyvatel vyšší, než 10.000 obyvatel

na km2, je Monako). Hongkong, následující až na 4. světové

pozici, má už však více než trojnásobně menší hustotu

obyvatel, a je tak se svým počtem 6.571 na km2 srovnatelný se

Singapurem a Gibraltarem.21

3.1.2. Změna administrativy

Charakteristickým rysem pro změnu administrativy během

dob kolonialismu byly Nerovné smlouvy. Jejich vynucené zavedení

britskou iniciativou v Hongkongu přizpůsobovalo zahraniční

politiku Číny v prospěch Británie. Není tedy divu, že britská

administrace velmi rychle převálčila čínskou a byla schopna

diktovat vlastní požadavky. Naopak v Macau, kvůli oficiálnímu

statusu pronajatého území, portugalská administrativa čelila

značným problémům ve vyjednávání vlastních požadavků. Její

postavení se zlepšilo současně se zavedením Nerovných smluv,

kdy Portugalsko taktéž využilo slabého postavení Číny vůči

ostatním státům, období krize z čerstvého povstání rolníků a

vyjednalo tak přechod z pronajatého území na oficiální

kolonii. Je nutno podotknout však, že Čína toto postavení

odmítalo a byla schopná zdržet předání četnými vojenskými

intervencemi, které si naopak vůči Británii dovolit nemohla.

Kulminací čínského odporu byla vražda portugalského21 Central Intelligence Agency – The World Factbook: Country Comparison, Population

36

guvernéra, která reagovala právě na portugalské prohlášení

Macaa kolonii a eventuálně vyústila v jeho uznání, po

několika válečných konfliktech. Po oficiálním vzniku obou

kolonii byla portugalská administrativa stále více podřízená

Číně než britská, avšak jejich vývoj byl velmi podobný,

končící předáním v roce 1997 a 1999.22

3.1.3. Diferenciace náboženství

Dominantní postavení britské administrace v Hongkongu

dalo vzniku akceptaci a větší liberalitě ve volbě

náboženského vyznání. Přesto, že Jezuité postavili první

křesťanský chrám (chrám svatého Pavla) na území Macaa, na

kterém už o skoro dvě stě let dřív byl postaven významný

maoistický chrám A-Ma, tak se obyvatelstvo Macaa drželo víře

spíš podle svého původu – Portugalci křesťanství, Číňané

taoismu. I přes zvyšující se počet misionářů přijíždějících

do obou kolonii, tak mezitím co v Hongkongu začala fungovat

multináboženská tolerance, Macao zaznamenal postupný přechod

na buddhismus, ke kterému se v současnosti hlásí polovina

obyvatel.23 Na území Hongkongu naopak bez mála polovina

obyvatel má různé či žádné náboženství, a pouhých 21 %

populace se hlásá k buddhismu. Taoismus je zastoupen 10 %

v Hongkongu oproti 15 % v Macau, kde však druhou

nejpočetnější skupinou obyvatel (35 %) se hlásá k jiné či

žádné víře. Společným rysem vlivu křesťanství na území

Hongkongu i Macaa bylo hlavně zakládání institucí, především

22 Zanasi M. - Saving the Nation.23 Instituto Cultural do Governo da R.A.E. de Macau – Macau Heritage, A-Ma Temple.

37

vzdělávacích, které umožňovali čínskému obyvatelstvu bližší

seznámení se západní kulturou a historii.24

3.1.4. Industrializace

Četné instituce byly zakládány na území Hongkongu,

umožnujíc tak rychlejší rozvoj tohoto území a snazší přijetí

západní kultury. Britská administrativa věděla, že vzdělání

obyvatel hrálo klíčovou roli pro cíle industrializace, a

proto bylo založení Hong Kong College of Medicine for Chinese v roce

1887, který poskytoval západní lékařskou metodiku a praxi,

mezníkem hongkongské historie. Takovéto instituce často nejen

vzdělávaly, ale konvertovaly čínské studenty k přijetí

západní kultury. Jasným příkladem je Sun Ya-tsenův příběh.25

Postupem času takto vzniklé vysoké školy, nemocnice a úřady

nabízely možnost setkání se zahraničními hosty z ostatních

koloniálních velmocí, prohlubujíc tak mezinárodní

charakteristiku kultury v přístavech. Prohlubující se rozdíl

oproti vnitrozemské Číně porodil generace, které plně přijaly

britskou či portugalskou snahu o industrializaci. Právě kvůli

tomu, že nebyl kladen žádný odpor proti postupné modernizace

průmyslu, tak se industrializace Hongkongu a Macaa vyvíjela

podobnou rychlostí, jak tomu bylo v Británii a Portugalsku.

Po druhé světové válce Hongkong reagoval na otevření

vnitrozemského trhu Číny vlastním přijetí několika

zahraničních i tuzemských firem, které zde zakládaly sídla.

Macao, které už v té době bylo silným obchodním partnerem,

následovalo Hongkong v jeho stopách. Zahraniční, opět

24 Central Intelligence Agency – The World Factbook: Macau, Hong Kong.25 The University of Hong Kong – About the Faculty.

38

zkušenější administrativa dobře reagovala na populační

exploze v obou přístavech, které vždy pomohly spíše než

ublížily ekonomice. Takové chování vysvětluje rychlé

adaptativní změny průmyslu a liberální model ekonomického

smýšlení, které přežilo i Mao Ce-tungovu Čínskou lidovou

republiku a dodnes fungují jakožto centra západní civilizace

a trhy světového významu v Číně.

3.2. Demografie a charakteristika území

Z náhledu do historie obou území je logické, že v obou

případech bude fungovat duální systém úředních jazyků –

anglického a čínského pro Hongkong, portugalského a čínského

pro Macao. Přesto, že se v obou přístavech úředně používají

tyto kombinace jazyků, tak se převládající 93% většina

etnicky čínského obyvatelstva v obou zvláštních správních

oblastech Číny domluví kantonštinou. Prosperita pozvedla

celkovou úroveň života, která staví Hongkong s hodnotou 0,891

na 15. pozici světově podle HDI (Human Developement Index).26

Macao následuje o deset míst níže, s hodnotou 0,882, kdežto

Čínská lidová republika dosáhla teprve 71. místa. Zajímavostí

je, že obyvatelé obou území dosahují velmi vysoké střední

délky života (v Macau 84 let, v Hongkongu 82 – což řadí obě

zvláštní správní oblasti na 2. a 6. místo světově), kdežto

fertilita je opět rekordní hodnoty, avšak tentokrát velmi

nízká (0,93 dětí pro Macao a 1,17 dětí pro Hongkong, což řadí

přístavy na 2. a 4. nejnižší světovou hodnotu). Celkový počet

obyvatel činí 7,11 milionů v Hongkongu a 587.914 v Macau.27

26 United Nations Developement Programme – Human Developement Report 2011.27 Central Intelligence Agency – The World Factbook: Macau, Hong Kong.

39

3.3. Současný ekonomický stav

Charakteristice svého území odpovídají podíly sektorů

ekonomiky Hongkongu i Macaaa: v první zmiňované zvláštní

správní oblasti převažuje služebnictví s 93 % a průmysl

následuje s 6,9 %; v druhé zmiňované je podíl poměrně stejný,

kde však služby tvoří 93,5 % a zbylých 6,5 % čistě jen

průmysl. Od otevření gamblingového průmyslu konkurenci hlavní

příjmy Macaa tvoří hazardní služby, které přilákají ročně

ohromné množství turistů. S tím souvisí však i hlavní zápory

macajského hospodářství – nelegální praní peněz a kriminalita

spojená s gamblingem škodí pověsti území a vyzívá k větší

ekonomické diverzifikaci napříč sektory ekonomiky. Macajská

pataca je navíc silně závislá na Hongkongském dolaru –

jelikož Hongkong taktéž představuje největšího exportního

partnera obchodu Macaa, s více než polovinou (53,4 %)

veškerého exportu oblečení, textilu a obuvi přicházející

z Macaa. Podobně jako Hongkong, Macao importuje suroviny,

polotovary a spotřební zboží z Čínské lidové republiky (32,6

%), a hned poté import podobného charakteru přichází

z Hongkongu (13 %). Druhým největším importním partnerem

obchodu Hongkongu je Japonsko (8 %), kdežto hongkongský

export elektrotechniky, textilu a oblečení putuje zpět do

Čínské lidové republiky (57,7 %), poté do Spojených státu

amerických (8,7 %). U obou zvláštních správních oblastí

velkou část tvoří turistické zaměření průmyslu, které je

v Macao avšak silnější, po ní přichází gambling a oblečení;

kdežto v Hongkongu je turistika na druhém místě za textilním

průmyslem a před bankovnictvím. Oba přístavy jsou členy

40

Světové obchodní organizace, do které vstupují se svoji

ekonomikou o síle HDP 381,3 miliard amerických dolarů pro

Hongkong, a 51,668 miliard amerických dolarů pro Macao.

Inflace se pohybuje u 4,4 % v Hongkongu a 5,5 % v Macau,

rekordní hodnoty však nabývá nezaměstnanost, která je jen

3,1% v Hongkongu a 9. nejnižší světově v Macau, s pouhými 1,8

% nezaměstnaných. Další velmi vysokou veličinou je v obou

zemích podíl HDP na osobu za rok, který řadí Hongkong,

s podílem 52.700 amerických dolarů na osobu, na 15. místo

světově; Macao avšak dokonce na bronzové třetí místo světově,

s podílem 88.700 amerických dolarů na osobu. Hongkongské

ekonomické prostředí navíc bylo oceněno hodnocením AAA ve

všech kategorií Standard & Poor’s credit ranking, který

poskytuje investorům objektivní hodnocení ekonomické situace

ve státě. Dle Skupiny světové banky je Hongkong dokonce řazen

na druhém nejlepším místě světově dle Ease-of-doing-business

hodnocení, které sleduje příznivost podmínek v rámci otevření

nového podnikání ve státě.28

28 Central Intelligence Agency – The World Factbook: Macau, Hong Kong.

41

4. Závěr4.1. Jedná země, dva systémy

Z globálního pohledu a komparace Hongkongu a Macaa je

patrné, že význam měla spíše společná historie obou dnešních

zvláštních správních oblastí Čínské lidové republiky, než

jejich jednotlivý vývoj. Krom postupně silnější závislosti a

vznikající společné spolupráci v 19. století lze říci, že se

oba přístavy, už od jejich vzniku, navzájem velmi

ovlivňovaly. Osídlení po Mongolské invazi poskytuje první

rozkvět obchodu v Macau i v Hongkongu, kde nárůst populace a

obchodního vlivu přiláká první kolonizátory – Portugalce. Po

nabytí funkce doplnění zásob a úkrytu před piráty se Macao

stane uznanou Portugalskou obchodní základnou, která díky

spojenecké španělské kolonizaci na Filipínách přináší velký

zisk jak Číně, tak Portugalsku. Prosperita a zásadní

postavení Portugalska jakožto hlavní obchodní partner je

přerušena rozhodnutí obnovení obchodních styků se všemi

zeměmi v roce 1685, kdy silná konkurence ukončuje portugalský

monopól na obchod s Čínou, který přechází do rukou britské

Východoindické společnosti. V té době, vrhajíc Macao do svého

stínu, se Hongkong postavil do tehdejší výhodné hlavní pozice

Macaa: nelegální importem opia Británie získala Hongkong pod

svou administrativu, kterou upevňuje obdobím Nerovných smluv.

Macao, ve snaze reagovat na prohlášení Hongkongu kolonii,

podcenilo vlastní, poněkud menší vliv na Čínskou vládu, a

snaha následovat kroky Británie vyústila ve válečný konflikt.

Pro znovunastolení míru a hlavně obnovení obchodu se Čína a

42

Portugalsko dohodly na oficiální kolonizaci i Macaa. Postupná

ztráta nejdůležitějších obchodních cest vedoucích přes Macao

a tvrdá konkurence Británie postavila Hongkong do hlavní

pozice zásadního obchodního partnera Číny. Požadavky

potvrzené Nerovnými smlouvami a zisk poskytly britské

administrativě možnost industrializace, která proběhla

podobnou rychlostí, jak tomu bylo v západních státech.

Populační exploze byly zvládnuty přizpůsobením hospodářství,

což opět podpořilo rychlý rozvoj prosperitu Hongkongu.

Modernizace a zakládání institucí probíhala i v Macau, které

se snažilo diverzifikovat zisky obchodem lidským masem, avšak

neúspěšně. Jediné období, během kterého Macao opět

prosperovalo víc, než Hongkong, bylo během druhé světové

války, kdy byl Hongkong okupován Japonskem a Macao

respektováno jako neutrální území. Po druhé světové válce a

vzniku Čínské lidové republiky pod vedením Mao Ce-tunga se

oba přístavy přeorientovaly na vzájemnou ekonomickou

spolupráci a přežití pod jiným režimem vnitrozemské Číny.

Právě společná rozdílnost Hongkongu a Macaa dala vzniku

myšlence ‚jedné země, dvou systémů‘, kdy po předání obou

území zpátky Čínské lidové republice se v rámci všeobecné

prosperity a zachování míru plně respektuje právní i

politický systém obou dnes zvláštních správních oblastí.

V současnosti Hongkong a Macao silně těží z tohoto postavení

a jejich ekonomický růst odpovídá vzájemné spolupráci a

mezinárodnímu významu, který získaly už během dob

kolonialismu. Je tedy patrné, že vliv koloniálních velmocí

vytvořilo na území svých kolonii velmi odlišné podmínky, než

43

které by vytvořila čínská administrativa. V dnešní době

ekonomika Čínské lidové republiky roste a silně těží i

z těchto dvou zvláštních a jedinečných přístavech

mezinárodního významu.

44

5. Seznam použitých zdrojů

Ban Biao, Ban Ghu, Ban Zhao – Treatise on Geography. Book of Han.

Článek, online. 2010. Dostupné z:

http://zh.wikisource.org/wiki/%E6%BC%A2%E6%9B%B8/%E5%8D

%B7028%E4%B8%8B

Barber N. – Hong Kong. Gareth Stevens Publishing, 2004.

Knižní. ISBN 0-8368-5198-6.

Barry Wilson Project Initiative – Background of Macau.

Publikace, online. Dostupné z:

http://www.initiatives.com.hk/uploads/2/6/5/3/26530155/r

eco6041-vol1-macau-1a-background_of_macau.pdf

BBC News – Macau and the end of an Empire. 18. 12. 1999. Článek,

online. Dostupné z: http ://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-

pacific/566301. stm

Boxer, C. R. – Fidalgos in the Far East, 1550-1770: Facts and Fancy in the

History of Macau. Oxford University Press, 1968. Knižní.

ISBN 9780196380742

Cameron N. – Barbarians and Mandarins: 13 centuries of Western travellers to

China. University of Chicago Press, 1976. Knižní. ISBN

978-0226092294.

Caroll, J. M. – A Concise History of Hong Kong. Rowman & Littlefield

Publishers, 2007. Knižní. ISBN 9780742534223

Central Intelligence Agency – The World Factbook: Country

Comparison, Population. Publikace, online. Dostupné z:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-

factbook/rankorder/2119rank.html

45

Central Intelligence Agency – The World Factbook: Hong Kong.

Publikace, online. Dostupné z:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-

factbook/geos/hk.html

Central Intelligence Agency – The World Factbook: Macao.

Publikace, online. Dostupné z:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-

factbook/geos/mc.html

Garrett, R. J. – The Defences of Macau: Forts, Ships and Weapons over 450

Years. Hong Kong University Press, 2010. Knižní. ISBN

9789888028428

Generální konzulát České republiky v Hongkongu – Historické

památky Macaa na seznamu UNESCO. Článek, online. Dostupné

z:

http://www.mzv.cz/hongkong/cz/macao/turistika/index.html

Government Information Bureau (GCS) of the Macao SAR –

Yearbook 2014. Publikace, online. Dostupné z:

http ://yearbook.gcs.gov.mo /

Chan, S. S. – The Macau Economy. University of Macau, 2010.

Knižní. ISBN 99937-23-03-6

Instituto Cultural do Governo da R.A.E. de Macau – Macau

Heritage, A-Ma Temple. Článek, online. Dostupné z:

http://www.macauheritage.net/en/HeritageInfo/HeritageCon

tent.aspx?t=M&hid=26

Lo Shiu-hing – Aspects of Political Developement in Macau. The China

Quarterly, 1989. Článek, online. Dostupné z:

http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract?

fromPage=online&aid=3538396&fileId=S030574100001849X

46

Macau Daily Times – Q&A. Článek, online. 2. 5. 2012.

Dostupné z:

http://macaudailytimes.com.mo/interview/35537-q&a:-

%E2%80%9Cmacau-was-safe-haven%E2%80%9D-during-wwii.html

Ptak R. – Early Sino-Portuguese relations up to the foundation of Macau.

Publikace, online. Dostupné z:

http://www.library.gov.mo/macreturn/DATA/PP205/ index.htm

Ride M., Wordie J. – The Voices of Macao Stones. Hong Kong

University Press, 1989. Knižní. ISBN 968-972-209-487-1

Stevens, K. G. – Chinese Monasteries, Temples, Shrines and Altars in Hong

Kong and Macau. Journal of the Royal Asiatc Society Hong

Kong Branch, 1980. Publikace, online. Dostupné z:

http://hkjo.lib.hku.hk/archive/files/38579e70b6c313b8764

67d137068a936.pdf

The Bureau of Public Affairs, U. S. Department of State –

Background notes: Macau. Tisková zpráva, online. Srpen

1994. Dostupné z:

http://dosfan.lib.uic.edu/ERC/bgnotes/eap/macau9408.html

The University of Hong Kong – About the Faculty. Článek, online.

Dostupné z: http://www.med.hku.hk/v1/about-the-faculty/

Tsang, S. – Government and Politics: A Documentary History of Hong Kong.

Hong Kong University Press, 1995. Knižní. ISBN 962-209-

392-2.

United Nations Developement Programme – Human Developement

Report 2011. 2011. Publikace, online. Dostupné z:

http://hdr.undp.org/en/media/HDR_2011_EN_Complete.pdf

Yim Ng Sim Ha – The History of Hong Kong. Knižní. ISBN 962-08-

2231-5.

47

Zanasi M. – Saving the Nation: Economic Modern in Republican China.

University of Chicago Press, 2006. Knižní. ISBN 978-

0226978734

48