24

O počátcích v ýroby neolitické kamenné broušené industrie

Petr Šída

Abstrakt: Text se věnuje fenoménu broušených seker z metabazitu v mezolitických kontextech a možnos-tech jejich interpretace. Ukazuje na možnou spoji-tost mezi těmito nálezy a kontakty mezi mezolitic-kými a neolitickými populacemi střední Evropy.1

Klíčová slova: mezolit – neolit – neolitizace – meta-bazit typu Jizerské hory

1 Úvod

Kamenné broušené nástroje neolitu jsou zkoumány již více jak sto let a věnovali se jim takřka všichni významní badatelé počátků archeologie. Již počát-kem dvacátého století byly na Turnovsku prozkou-mány první neolitické výrobní okrsky na brouše-nou industrii (Nudvojovice – Šimák 1910; Filip 1947). Od té doby poznání neolitické výroby tohoto typu artefaktů značně pokročilo, stále ale není jasné, kde je jeho počátek. V neolitu Balkánu broušenou indu-strii středoevropského charakteru neznáme, její původ tak musíme hledat jinde.

2 Broušená industrie v mezolitu

Již dlouhou dobu jsou nacházeny broušené arte-fakty „neolitického“ charakteru v mezolitických kontextech. Jejich interpretace kolísá od silně skeptického přístupu, který je považuje za int-ruze (například S. Vencl in Vencl (ed.) – Fridrich 2007) až po víceméně pozitivní hodnocení. Jako o dokladu kontaktu mezi mezolitem a neolitem tyto artefakty uvažují například A. L. Fischer, B. Gehlen a T. Richter (2009). Skeptické práce mají tendenci přímo zdůrazňovat artefakty z nejasného kontextu, kdežto ty, které mají kontext jasný, jsou při inter-pretaci odsouvány do pozadí. Pokusme se tedy

na známé artefakty podívat kriticky a s nadhledem. Detailní přehled přinesla práce A. L. Fischer, B. Geh-len a T. Richter (2009). Důležité je, že tyto předměty jsou většinou vyrobeny ze suroviny typické pro pozdější neolitické nástroje, tzv. AHS (Aktinolith-Hornblende schiefer). Tato surovina je již dnes najisto ztotožněna s metabazity typu Jizerské hory (například Šída – Kachlík 2009; Přichystal 2009).

Jedním z nejstarších nálezů (1934) je soubor artefaktů z hrobového kontextu z Bad Dürrenberg u Halle (Geupel 1977; Küßner 1994). Součásti bohatě vybaveného mezolitického hrobu je i broušená sekera kopytovitého průřezu z metabazitu typu Jizerské hory a retušér z valounu stejného mate-riálu. Z obsahu hrobu získala J. Grünberg (2001) tři radiokarbonová data v rozmezí 7061 až 6330 BC (7930±90BP – 7061 – 6607 BC, 7730±80BP – 6710 – 6429 BC, 7580±80BP – 6594 – 6330 BC). Pravděpo-dobnější jsou hodnoty okolo 6600–6300 BC. Hro-bový kontext je výjimečný svojí komplexností a uzavřeností. Na tento nález je nutné pohlížet jako na jeden z hlavních pramenů.

Z Jägerhaus – Höhle pocházejí z vrstvy 7 dva dobře stratifikované fragmenty broušeného nástroje z metabazitu datované k horizontu 6802±189 BC (Oeschger – Taute 1978). Fragmenty byly nalezeny v uzavřené mezolitické vrstvě při pečlivém výzkumu, jsou velmi dobře stratifikované a těžko je možné je zpochybnit.

Z Falkensteinhöhle (velmi kvalitní výzkum z roku 1933) pochází sekera z metabazitu zasazená do parohu (Peters – Toepfer – Wägele 1935). Mezo-litický horizont je datovaný několika radiokarbo-novými daty k intervalu 6800–6300 BC (6742±189 BC, 6554±121 BC, 6369±114 BC – Fischer – Gehlen – Richter 2009). Fragmenty byly nalezeny v uzavřené

1 Článek připisuji příteli P. Břicháčkovi k narozeninám. Vznikl za podpory projektu OP VK Archeologické strate-gie (CZ.1.07/2.3.00/20.0036), který je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch 7 / 2 0 14

Pl z e ň 2 0 13 , s .  24 – 3 1

25

mezolitické vrstvě při výzkumu. I jejich nález je podle mého názoru obtížně zpochybnitelný.

Ve stratigrafii převisu byly nalezeny fragmenty broušeného artefaktu z metabazitu typu Jizerské hory i v České republice ve Švédově převisu v Čes-kém Švýcarsku (Svoboda 2003). Část fragmentů byla nalezena v druhotné pozici, část je ale jasně strati-fikované ve vrstvě mezolitu datované k 8180±110 BP (7511–6983 BC). Všechny nálezy nejsou stratifiko-vané, důležité ale je, že fragmenty podle vzhledu suroviny pocházejí z jednoho kusu a patří k sobě. Nálezy je možné jasně k vrstvě vztáhnout. Důležité je, že na místě není známo neolitické osídlení.

Nálezy broušených artefaktů z metabazitu typu Jizerské hory známe i z tzv. Hlavaté skály u Štěpá-novic (Šída – Prostřední 2006). Jedná se ale o starší nálezy bez kontextu.

Nálezy broušených artefaktů či jejich fragmentů z metabazitů známe i z povrchových lokalit. Drobný, 2,5 cm velký broušený zlomek nástroje z metabazitu je znám z nového (2001) výzkumu v Rottenburg – Siebenlinden 4 (Kind 2002, 32) datovaného dvěma radiokarbonovými daty k horizontu 7600–7100 BC (7530±50 BC, 7290±130 BC). Kontext nálezu je přesvědčivý (intaktní nálezová vrstva zkoumaná moderní metodou výzkumu), na místě není známo neolitické osídlení.

V Sarchingu 1 byla při výzkumu na jednom místě v kontextu zahloubené jámy nalezena čás-tečně broušená sekera a fragment kopytovitého klínu (Schönweiß – Werner 1974). V Sarchingu 15 byl nalezen fragment broušené sekery (Schönweiß 1988). Obě lokality jsou řazeny k Beuronienu C, který spadá k horizontu 7400–6700 BC. Nálezy opět pochází z intaktní situace a byly prozkoumány moderní metodou výzkumu.

V českém prostředí je obdobnou lokalitou stře-dočeský Hořín (Sklenář 2000), kde při výzkumu K. Sklenář nalezl několik neolitických broušených nástrojů či jejich fragmentů (spolu s nimi dokonce 1 keramický fragment LnK a 8 StK). Lokalita se nachází na písečné duně a při výzkumu nebyl zjištěn jediný neolitický zahloubený objekt a ani v těsném okolí se neolitické osídlení nenachází. Tyto nálezy jsou tradičně interpretovány jako int-ruze, která je ale spíše nepravděpodobná (neolitické situace se na místě nenacházejí a opakované ztráty předmětů jsou spíše nepravděpodobné).

Vedle nálezů získaných při výzkumech známe i nálezy pocházející ze sběrů. Jejich kontext je

mnohem méně jasný, nikdy zcela nemůžeme vylou-čit možnost existence skryté komponenty nesou-visející s mezolitem. Při dostatečně podrobném průzkumu je ale možné tuto možnost eliminovat. Nálezů tohoto typu je relativně mnoho, můžeme jmenovat například bavorské lokality Forggensee a Buchendorf. Ve Forggensee byla při sběrech T. Schultem v roce 1984 na pozdně mezolitické loka-litě nalezena broušená sekera z amfibolitu (?) (Geh-len 1988, 2009). V Buchendorfu byla nalezena M. Menkem (Menke 1978) broušená sekera ve vysoké nadmořské výšce bez mezolitického i neolitického kontextu.

Obdobné nálezy jsou známy i z Čech například z Pootaví (Šída et al. 2011), středních Čech (Šída 2009), ale i jižních a severních Čech (Fröhlich 2009; Šída 2004).

3 Metabazity typu Jizerské hory a jejich mezolitické využití

Metabazity typu Jizerské hory jsou velmi dobře štěpnou surovinou, z které je možné vyrábět kva-litní štípanou industrií. Není tak divu, že se suro-vina objevuje již v mladém paleolitu (Jenerálka – Šída [ed.]. 2009). V mezolitu pak startuje její masiv-nější využívání v okolí jejího výskytu. Patrně nej-zajímavější jsou dvě jádrové sekery (tzv. kernbeils) z Babí pece (Šída – Prostředník 2007) datovatelné podle industrie do boreálního mezolitu. Vedle nich nacházíme v kolekci i ostatní štípanou industrii ze stejné suroviny.

Debitáž z této suroviny nacházíme i na dalších lokalitách (Kudrnáčova pec, Hlavatá skála, Lud-milina jeskyně, Dvojitá brána u Rohlin, Kristova jeskyně: Šída – Prostředník 2007). Kolekci z Kristovy jeskyně můžeme datovat do atlantického mezolitu, stejně jako kolekci z Dvojité brány. Hlavatá skála patří boreálnímu mezolitu.

Důležité je, že surovina byla známa již v boreál-ním mezolitu a byla používána průběžně jak jako surovina pro běžnou produkci štípané industrie, tak minimálně od svrchního boreálu jako surovina pro výrobu broušené industrie.

4 Ohniště L v těžební jámě 2 na Jistebsku

V letech 2010 a 2011 prozkoumala B. Ramminger a P. Šída v těžební jámě 2 na těžebním poli Jistebsko I rozsáhlé ohniště (respektive vzhledem k rozsahu

26

O p o č átc í ch v ý ro by n e o l i t i cké k a m e nn é b ro uš e n é in dus t r i e

Pe t r Š í d a

spíše konglomerát ohnišť: Ramminger – Šída 2012). To zasahovalo do plochy celkem 3 sektorů a nejdelší známý celý rozměr je 6 m (obr. 1 a 2). Kolem ohni-ště probíhala dílenská výroba polotovarů broušené industrie, což dokládá četný dílenský odpad roze-setý jak v samotné ploše ohniště, tak v jeho těsném okolí. Ohniště bylo v mladší fázi zakryto 0,5 m mocnou vrstvou hlušiny, takže se dochovalo tak-řka intaktně. O tom, že se nejedná o objekt vzniklý při jediné události, vypovídá nejenom vlastní roz-sah objektu, ale i přítomnost odlišně propálených domén ( jádra různě starých ohnišť a především značný rozptyl radiokarbonových dat. Těch bylo z plochy ohniště získáno již 9 a jejich intervaly vykazují rozptyl od 5631 do 5057 BC. Data jsou rozptýlena rovnoměrně jak v čase, tak v prostoru. Tři nejstarší výsledky je možné vidět na tabulce 1. Z nich nejmladší z plochy M1 odpovídá vůbec nej-staršímu datu z Turnova Maškových zahrad (stará LnK Ia). Další dva vzorky vykazují ještě větší stáří na pomezí mezolitu a neolitu. Zde je nutné podotk-nout, že kalibrační interval je díky tvaru kalibrační křivky roztažen i do starolineárního období, prav-děpodobnost pro období mladší 5500 BC je u nej-staršího data pouze 2,1 %, takže stáří odpovídá nejpravděpodobněji intervalu staršímu hodnoty 5450 BC (obr. 3). V ohništi těžko můžeme předpo-kládat využívání starého dřeva (krátkodobá ohni-ště jsou typicky živena sbíranými suchými větvemi), proto můžeme považovat efekt starého dřeva zkres-lující výsledky za nevýznamný. Tato data před-stavují vůbec nejstarší radiokarbonové intervaly pro neolitický kontext v Čechách, vlastně dochází k významnému překryvu s daty pro mladý mezolit (tabulka 2). S datem z Bezdězu je překryv pouze okrajový (Svoboda 2003). S daty z abri pod Zubem, Dolského mlýna a Dvojité brány je ale překryv značný (Svoboda 2003; Šída – Prostředník – Kuneš 2011). Především Dvojitá brána je velmi významná, protože se nachází pouhých 12 km od Jistebska. Otázkou zůstává, zda je kontext počátku produkce na Jistebsku vůbec možné za neolitický považovat a takto jej jednoznačně interpretovat (viz diskuse).

5 O počátcích broušené industrie, možnosti interpretace

První broušené artefakty z metabazitů (povět-šinou typu Jizerské hory) se objevují v mladší fázi boreálního mezolitu v horizontu 7600–6900 BC (Švédův převis, Rottenburg – Siebenlinden 4,

Obr. 1: Jistebsko. Ohniště v sektorech L, LM a M. (rozměr plánu

2 × 6 m). Data zmiňovaná v textu zvýrazněna. Ostatní body zobrazují

místa odběru dalších datovaných vzorků. Polovina z nich odpovídá

starolineárnímu stáří, zbytek pak spadá do intervalu středo až mlado-

lineárního stáří.

27

A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch 7 / 2 0 14

Pl z e ň 2 0 13 , s .  24 – 3 1

Sarching). Doložené jsou i ze starší fáze atlantického mezolitu z horizontu 6900–6200 BC (Bad Dürrenberg, Jä-gerhaus – Höhle, Falkensteinhöhle). Zatím nejsou doloženy ze závěrečné fáze atlantického mezolitu z horizontu 6200–5400 BC, zde je ale nutné zdů-raznit významný nedostatek souborů obecně, takže se jedná nejspíše o pro-blém stavu výzkumu, než o obecné chy-bění jevu. Zajímavé je, že již boreální artefakty mají vzhled pozdějších neoli-tických (zlomek kopytovitého nástroje ze Sarchingu, zlomek týlu artefaktu ze Švédova převisu). Nástroj z Bad Dürrenbergu má vzhled typické „neo-litické“ sekery. Vzhled nástrojů je totiž podmíněn technologií. Obliba kopytovitých prů-řezů není věc „neolitického“ stylu, ale technologie výroby polotovarů metodou jednostranného bifa-ciálního zkracování úštěpu. Tato technologie byla vynalezena v průběhu boreálního mezolitu.

Již v mezolitu se nástroje z metabazitů typu Jizerské hory dostávají do velké vzdálenosti. Najisto je surovina určena v Švédově převisu a Bad Dürrenbergu, pravděpodobně se jedná o tuto suro-vinu i v Jägerhaus – Höhle a Falkensteinhöhle.

Každopádně již v mezolitu se surovina dostává do vzdálenosti několika set kilometrů (Viz např. Přibice na jižní Moravě: Šída 2007a).2 Celé nálezy jsou zcela výjimečné (například hrob v Bad Dürren-berg), spíše nacházíme drobné fragmenty. Souvisí to s důslednou reutilizací kvalitní suroviny, která jistě byla velmi vzácnou a po poškození seker mohla dál sloužit jako surovina pro výrobu štípané indus-trie. Stejným způsobem ze souborů mizí i silicitové jádrové sekery. Z tohoto důvodu jsou sekery celkově

lokalita laboratorní kód

stáří nekalibrované

chyba stáří kalibrované

datování artefakty

kontext literatura

1 Jistebsko Erl–15826 6574 60 5631–5386 neolit? ohniště L1 Ramminger – Šída 20122 Jistebsko Erl–15827 6334 59 5470–5214 neolit ohniště M1 Ramminger – Šída 20123 Jistebsko UGAMS 10398 6500 30 5526–5376 neolit? ohniště LM94 Turnov Maškovy zahrady GdA–528 6360 40 5469–5227 stará LnK objekt 929/01 Bláhová–Sklenářová – Prostředník 20075 Turnov Maškovy zahrady GdA–974 6250 40 5316–5071 stará LnK Prostředník – Šída 20106 Turnov Maškovy zahrady GdA–527 6160 40 5217–5000 střední LnK objekt 928/01 Bláhová–Sklenářová – Prostředník 20077 Turnov Maškovy zahrady GdA–526 5910 40 4898–4704 StK IV objekt 1002/01 Bláhová–Sklenářová – Prostředník 2007

Tab. 1: Přehled nejstarších radiokarbonových dat z těžebního areálu na Jistebsku ve srovnání s lokální C14 chronologíí z Turnova Maškových

zahrad.

lokalita laboratorní kód stáří nekalibrované chyba stáří kalibrované literatura1 Bezděz GrN 25772 6930 120 6025–5626 Svoboda 20032 Pod zubem GrN 23332 6790 70 5838–5564 Svoboda 20033 Dvojitá brána u Rohlin UGAMS 9516 6730 30 5711–5571 Šída – Prostředník – Kuneš 20114 Dolský Mlýn GrN 26557 6720 120 5886–5471 Svoboda 20035 Pod zubem GrN 23333 6580 50 5618–5477 Svoboda 2003

Tab. 2: Přehled doposud známých nejmladších radiokarbonových dat pro severočeský mezolit.

Obr. 2: Jistebsko. Detail ohniště v sektoru LM.

2 Ty zpochybňuje J. Eigner (2013) s odkazem na neolitickou komponentu na lokalitě. Čepele z metabazitu ale na běž-ných neolitických lokalitách nenacházíme. Objevují se pouze zcela výjimečně na lokalitách s extrémně silnou dílen-skou složkou související s přímou výrobou polotovarů broušené industrie (takovou lokalitou Přibice jistě nejsou).

28

O p o č átc í ch v ý ro by n e o l i t i cké k a m e nn é b ro uš e n é in dus t r i e

Pe t r Š í d a

v mezolitu vzácné a jejich četnost v archeologických situacích najisto neodpovídá četnosti v mezolitické živé kultuře.

Z pohledu mezolitického využívání metabazitů typu Jizerské hory jistě nepřekvapí nová radiokar-bonová data z těžební lokality Jistebsko, která spa-dají do intervalu 5600–5450 BC. Všechna dosud získaná neolitická radiokarbonová data v Čechách jsou mladší, než tento interval (Maškovy zahrady, Bylany: Pavlů 2000). V tomto ohledu se musíme zamyslet, co tato data znamenají pro interpre-taci kontextu. Na Jistebsku dochází k produkci „neolitických“ polotovarů v časovém intervalu 5600 –5450 BC, nejbližší neolitické lokality se ale v tuto chvíli nacházejí v oblasti okolí Vídně a jižní Moravy a případně v Porýní (chronologii viz Stäuble 2005)! Čechy jsou v tuto chvíli mezolitické. Potřeba většího množství seker v neolitickém prostředí tak podle všeho vede k jejich produkci v mezolitickém prostředí. Těžko je možné najít lepší doklad pro minimálně komunikaci mezi oběma skupinami. Proto všechny starolineární kolekce důsledně vyu-žívají právě jizerskohorskou surovinu a proto byla „objevena“ tak brzy.

Existuje ještě jeden argument ukazující na kon-tinuitu mezi mezolitickými komunitami a těžbou v Jizerských horách, a tím je vzhled industrie. Ští-paná industrie nacházená na Jistebsku je technolo-gicky zvládnutá, a přesto, že se vlastně jedná pouze o odpad výroby polotovarů broušené industrie, vykazuje znaky dokonalého zvládnutí technologie

štípání kamene. Subjektivně se dá říci, že je „pěkná“. Pokud ji srovnáme se soubory z dílen mladšího neolitu (StK IV), tak vynikne obrovský rozdíl. V tuto dobu již ti, kteří industrii produ-kovali při výrobě polotovarů, nedoká-zali technologii zvládnout a industrie nedosahuje kvality materiálu z Jisteb-ska. Industrie působí dojmem, jako kdyby její výrobci zapomněli správný technologický postup a ztratili zruč-nost. Industrie prostě na první pohled působí „ošklivě“, nepovedeně. Toto hodnocení je možné podložit pomě-rem mezi úštěpy a amorfními zlomky na dvou lokalitách, využívajících stej-nou surovinu. Ve Velkých Hamrech II (Šída et al. 2013), datovaných do mladší fáze kultury s lineární keramikou, je poměr mezi úštěpy a amorfními

zlomky 6:5 ve prospěch úštěpů. V dílně v Ohraze-nicích (Šída 2007b) datované do IV. Stupně kultury s vypíchnou keramikou, je poměr výrazně vychý-lený směrem k amorfním zlomků, které převažují nad úštěpy v poměru 13:2.

Na závěr se zbývá zamyslet nad možnými modely neolitizace a vypovídací hodnotě dat, představe-ných v této stati. Modely neolitizace můžeme pro střední Evropu zjednodušit v zásadě na tři možnosti, které by samozřejmě měly spoustu variant: 1. neo-lit jako čistě příchozí kultura, nemající nic společ-ného s lokální populací, která zaniká; 2. neolit jako důsledek čisté akulturace mezolitického prostředí; 3. neolit jako kombinace akulturace mezolitického prostředí a příchodu neolitických komunit.

Data představená v této stati jsou v přímém roz-poru s modelem číslo 1. Není možné, aby na jedné straně ve starolineárním prostředí byly využívány sekery z metabazitů Jizerských hor a zde v čistě mezolitickém prostředí probíhala jejich výroba bez minimálně kontaktu obou skupin. Zvláště uvě-domíme-li si, že výroba seker je tradicí mezolitu, ne balkánského neolitu. I kdybychom připustili, že neolitici souběžně tuto technologii vyvinuli (sho-dou okolností zcela stejně), a naše radiokarbová data jsou chybná (tato možnost nejde zcela vylou-čit nikdy), pak tento model nikdy nemůže vysvětlit, jak je možné, že hned od počátku dominuje právě surovina Jizerských hor. Není možné, aby nově pří-chozí neolitická komunita ihned objevila nejvhod-nější surovinu v prostoru celé střední Evropy. I nám

Obr. 3: Jistebsko. Ohniště LM. Kalibrační křivka radiokarbonového data Erl–15826. Inter-

val kalibrovaného stáří odpovídá chybě 2σ. Kalibrováno programem OxCal 4.2 pomocí

křivky IntCal 13 (Bronk Ramsey 2009).

29

A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch 7 / 2 0 14

Pl z e ň 2 0 13 , s .  24 – 3 1

trvalo její hledání sto let, jak dlouho by to trvalo neolitické komunitě postrádající znalost prostředí se můžeme dohadovat, jednalo by se nejspíše o sta-letí, každopádně by na počátku byly využívány různé lokální suroviny a jizerskohorské metabazity by se prosazovaly postupně. Takto ale obraz zastou-pení surovin v souborech nevypadá.

V případě modelů 2 a 3 nejsou zjištěná pozo-rování v rozporu. Nelze ale na základě zjiště-ných dat určit, který model je správnější. Osobně se domnívám, že proces neolitizace střední Evropy

nejde jednoduše popsat pomocí jediného modelu. Jednalo se o značně komplikovaný proces trvající staletí s řadou možností lokálního vývoje, ve které patrně docházelo převážně ke kombinacím vývoje podle modelů 2 a 3. Vedle toho ale máme doklady pro přežívání malých komunit s čistě mezolitickým kulturním projevem a zcela nemůžeme vyloučit ani komunity chovající se v souladu s modelem 1. To, co ukazují artefakty, kterým se věnujeme v této stati, je globální chování většiny. Kontakt mezi oběma světy podle všeho existoval a nebyl nevýznamný.

Literatura

Bláhová-Sklenářová, Z. – Prostředník, J. 2007: Stavby kultury s lineární keramikou v Turnově „Maškových zahradách“, Otázky neolitu a eneolitu našich zemí 2006, Archeologické studie Univerzity Hradec Králové 1, 14–24.

Bronk Ramsey, C. 2009: Bayesian analysis of radiocarbon dates. Radiocarbon, 51 (1), 337–360.Eigner, J. 2013: Pozdně paleolitické a mezolitické osídlení česko-bavorského příhraničí na příkladu vybraných regionů.

Diplomová práce.Filip, J. 1947: Dějinné počátky Českého ráje. Praha.Fischer, A. L. – Gehlen, B. – Richter, T. 2009: Zum Stand der Neolithisierungsforschung im östlichen Bayern: Frage-

stellungen, Fundstellen, Perspektiven, Fines Transire 18, 45–78.Fröhlich, J. 2009: Neolitické nálezy v širším okolí soutoku Otavy s Vltavou, Archeologické výzkumy v jižních Čech 22,

17–25. Gehlen, B. 1988: Steinzeitliche Funde im östlichen Allgäu. In: H. Küster (Ed.), Vom Werden einer Kulturlandschaft.

Vegetationsgeschichtliche Studien am Auerberg (Südbayern). Acta Humaniora 3 (Weinheim), 195–209.– 2009: Innovationen und Netzwerke. Das Spätmesolithikum vom Forggensee (Südbayern) im Kontext der ausge-

henden Mittelsteinzeit und des Altneolithikums in der Südhälfte Europas. Edition Mesolithikum 2 (Kerpen–Loogh 2009).

Geupel, V. 1977: Das Röttelgrab von Bad Dürrenberg, Kr. Merseburg. In: K. H. Otto, B. Gramsch a J. Herrmann (Eds.), Archäologie als Geschichtswissenschaft: Studien und Untersuchungen, Schriften zur Ur- und Frühgeschichte 30, 101–110.

Grünberg, J. 2001: Die enthauptete Schamanin von Bad Dürrenberg. In: H. Meller (Ed.), Schönheit, Macht und Tod, 120 Funde aus 120 Jahren Landesmuseum für Vorgeschichte Halle. Halle, 156.

Kind, C. J. 2002: Eine weitere frühmesolithische Fundstelle im Industriegebiet von Siebenlinden, Rottenburg am Neckar, Kreis Tübingen, Archäologische Ausgrabungen in Baden-Württemberk 2001, 30–32.

Küßner, M. 1994: Jüngeres Mesolithikum – Älteres Neolithikum. Zur Neolithisierung im Mittelelbe-Saale-Gebiet (MESG). In: H. J. Beier – R. Einicke (Eds.), Das Neolithikum im Mittelelbe-Saale-Gebiet und in der Altmark: eine Übersicht und ein Abriss zum Stand der Forschung, Beiträge zur Ur- und Frühgeschichte Mitteleuropas 4, 7–25.

Menke, M. 1978: Zum Frühneolithikum zwischen Jura und Alpenrand, Germania 56, 24–52.Oeschger, H. – Taute, W. 1978: Radiokarbon-Altersbestimmung zum süddeutschen Mesolithikum und deren Vergleich

mit der vegetationgeschichtlichen Datierung (Jägerhaus –Höhle, Falkensteinhöhle, Felsdach Inzigkofen, Fohlenhaus, Bettelküche), In: W. Taute (Ed.), Das Mesolithikum in Süddeutschland. Tübinger Monographien zur Urgeschichte 5/2, 15–19.

Pavlů, I. 2000: Life on a Neolithic Site. Praha.Peters, E. – Toepfer, V. – Wägele, H. 1935: Die Falkensteinhöhle bei Thiergarten, Fundberichte Hohenzollern 3, 2–12.Prostředník, J. – Šída, P. 2010: Nejstarší dějiny Českého ráje a horního Pojizeří. 1–124. Turnov.Přichystal, A. 2009: Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. Brno.Ramminger, B. – Šída, P. 2012: Der bandkeramische Felsgesteinabbauplatz Jistebsko, Kataster Jablonec nad Nisou, und

sein regionales Siedlungsumfeld im mittleren Isertal, Tschechische Republik. In: Regina Smolnik (Ed.), Siedlungs-struktur und Kulturwandel in der Bandkeramik, Dresden. 167–179.

30

O p o č átc í ch v ý ro by n e o l i t i cké k a m e nn é b ro uš e n é in dus t r i e

Pe t r Š í d a

Schönweiß, W. 1988: Die Ausgrabungen von Sarching – Friesheim im Rahmen des nordbayerischen Mesolithikums. In: Mesolitische Fundplätze in Nordbayern, Beiträge zur Vorgeschichte Nordostbayerns 2, 11–100.

Schönweiß, W. – Werner, H. J. 1974: Mesolithische Wohnanlagen von Sarching, Landkreis Regensburg, Bayerische Vorgeschichtsblätter 39, 1–29.

Sklenář, K. 2000: Hořín III. Mesolithische und hallstattzeitliche Siedlung. Fontes Archaeologici Pragenses 24. Praha.Svoboda, J. (Ed.) 2003: Mezolit severních Čech. Dolnověstonické studie 9. Brno.Stäuble, H. 2005: Häuser und absolute Datierung der Ältesten Bandkeramik, UPA 117. Bonn.Šimák, J. V. 1910: Praehistorický výzkum archaeologického družstva musea Turnovského, konaný v okolí r. 1909, Obzor

praehistorický I/I, 1–5.Šída, P. 2004: Neolitická broušená industrie v oblasti horního Pojizeří, Archeologie středních Čech 8, 137–192.– 2007a: Artefakt z metabazitu typu Pojizeří v mezolitické kolekci z Přibic, Archeologie středních Čech 11, 19–20.– 2007b: Využívání kamenné suroviny v mladší a pozdní době kamenné. Dílenské areály v oblasti horního Pojizeří,

Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque 3, 1–282. – 2009: Neolitická broušená sekera z Kozích Hor, Podbrdsko 16, 182–186.– 2009 (Ed.): The Gravettian of Bohemia, Dolnověstonické studie 17, 1–264. Brno.Šída, P. – Prostředník, J. 2006: Mezolit pod Hlavatou skálou v Českém ráji (k. ú. Hrubá Skála), Vita Archaeologica,

Sborník k sedmdesátinám V. Vokolka, Pardubice, 321–341.– 2007: Mezolit a pozdní paleolit Českého ráje: perspektivy poznání regionu, Archeologické rozhledy 59, 443–460.Šída, P. – Kachlík, V. 2009: Geological setting, petrology and mineralogy of metabasites in a thermal aureole of Tanvald

granite (northern Bohemia) used for the manufacture of Neolithic tools, Journal of Geosciences 54/3, 269–287.Šída, P. et al. 2011: Doba kamenná povodí horní Otavy, Archeologické výzkumy v jižních Čechách Supplément 7. 1–184.Šída, P. – Prostředník, J. – Kuneš, P. 2011: New Radiocarbon Data for the North Bohemian Mesolithic, Interdisciplina-

ria Archaeologica, Natural Sciences in Archaeology II, 2/2011, 151–157.Šída, P. – Prostředník, J. – Pokorný, P. – Novák, J. 2013: Velké Hamry II. Neolitický težební a zpracovatelský areál.

Pojizerské archeologické studie 2. Turnov.Vencl, S. (ed.) – Fridrich, J. 2007: Paleolit a mezolit. Archeologie pravěkých Čech/2. Praha.

Über den Beginn der Produktion geschliffener Steinindustrie

Erste geschliffene Artefakte aus Metabasit (meistens des Typs Isergebirge) erscheinen in der jüngeren Phase des borealzeitlichen Mesolithikums im Horizont 7600–6900 BC (Švédův převis – Schwedenüberhang, Rottenburg-Siebenlinden 4, Sarching). Belegt sind sie auch aus der älteren Phase des atlantischen Mesolit-hikums aus dem Horizont 6900–6200 BC (Bad Dürrenberg, Jägerhaus-Höhle, Falkensteinhöhle). Vorläufig nicht belegt sind sie aus der Endphase des atlantischen Mesolithikums aus dem Horizont 6200 –5400 BC, hier muss man aber einen bedeutsamen Mangel an Fundgut allgemein unterstreichen, es geht also eher um ein Problem des Forschungsstandes als um ein Fehlen der Erscheinung an sich. Es ist interessant, dass schon die borealzeitlichen Artefakte die Form der späteren neolithischen haben (Bruchteil des hufför-migen Werkzeugs aus Sarching, Nackenbruchteil des Artefakts von dem Švédův převis). Das Werkzeug aus Bad Dürrenberg hat das Aussehen einer typischen "neolithischen" Axt.

Bereits im Mesolithikum geraten die Werkzeuge aus Metabasit des Typs Isergebirge auf weit entfernte Orte. Ganz sicher ist dieser Rohstoff in Švédův převis und Bad Dürrenberg festgestellt, wahrscheinlich handelt es sich auch in Jägerhaus-Höhle und Falkensteinhöhle um das selbe Material. Auf jeden Fall gerät der Rohstoff bereits im Mesolithikum in eine Entfernung von mehreren Hundert Kilometern. Ganze Funde sind eine Ausnahme (z.B. das Grab in Bad Dürrenberg), eher findet man kleine Fragmente. Das hängt mit der konsequenten Reutilisierung des Rohstoffes zusammen, der sicher wertvoll war und nach Beschädigen der Äxte weiter als Werkstoff für die Erzeugung von Spaltindustrie dienen konnte. Auf glei-che Weise schwinden aus dem Fundgut auch Kieselkernäxte. Aus diesem Grund sind Äxte im Mesolithi-kum insgesamt rar und die Häufikeit ihres Vorkommens in archäologischen Situationen entspricht ganz sicher nicht der Häufikeit in der lebendigen mesolithischen Kultur.

Aus der Sicht der mesolithischen Nutzung der Metabasite des Typs Isergebirge sind die neuen Daten der Radiokarbonmethode aus der Förderlokalität Jistebsko, die in das Interval 5600–5450 BC enfallen,

31

A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch 7 / 2 0 14

Pl z e ň 2 0 13 , s .  24 – 3 1

sicher keine Überraschung. Alle bisher in Böhmen gewonnenen neolithischen Radiokarbondaten sind jünger als dieses Interval (Maškovy zahrady, Bylany: Pavlů 2000). In dieser Hinsicht müssen wir überlegen, was diese Daten für die Interpretation des Kontexts bedeuten. In Jistebsko kommt es zu einer Produktion „neolithischer“ Roherzeugnisse im Zeitinterval 5600–5450 BC, die nächstgelegenen neolithischen Lokali-täten befinden sich aber zu dieser Zeit in der Umgebung von Wien, in Südmähren und eventuell im Rhein-land! Böhmen ist zu dieser Zeit mesolithisch. Der Bedarf an größeren Mengen von Äxten im neolithischen Milieu führt also allem Anschein nach zu ihrer Produktion im mesolithischen Milieu. Es lässt sich kaum ein besserer Beweis dafür finden, dass es zwischen den beiden Gruppen mindestens eine Kommunikation gegeben hat. Deshalb nutzen alle altlinearen Kollektionen konsequent eben den Rohstoff aus dem Iserge-birge und deshalb wurde er so „früh“ entdeckt.