107

ARCHEOLOGICKÉ PROSPEKCE A NEDESTRUKTIVNÍ ARCHEOLOGIEv Jihočeském kraji, kraji Vysočina, Jihomoravském kraji a v Dolním Rakousku

Sborník z konference, Jindřichův Hradec 6. 3. – 7. 3. 2013

Několik příkladů využití leteckého laserového skenování pro dokumentaci archeologických lokalit na Písecku

Jiří Fröhlich – Jan John – Daniel Hlásek

Úvod

Letecké laserové skenování (LLS), označované též jako lidarové skenování, patří v současnosti k nejprogresivnějším a nejefektivnějším způsobům zobrazování zemského povrchu (cf. Gojda – John a kol. 2013). Tato metoda umožňuje poměrně věrné zachycení současné podoby archeologických nemovitých památek patrných v reliéfu terénu. Lze ji zařadit mezi metody letecké archeologie, která se vedle dokumentace známých lokalit zabývá i vyhledáváním nových archeologických lokalit.

Náš článek je publikační verzí posteru, prezentovaného na konferenci Archeologické prospekce a nedestruktivní archeologie (Jindřichův Hradec, 6. – 7. 3. 2013). Hlavním cílem tohoto posteru bylo představit odborné i laické veřejnosti potenciál, který v sobě lidarová data ukrývají. Digitální modely reliéfu vzniklé z výše uvedených dat jsou zde pro srovnání prezentovány společně se staršími plány jednotlivých lokalit (pokud jsou tyto plány dostupné). Je zřejmé, že věrné zachycení antropogenních objektů lidarem přináší zpřesnění formy dokumentace, přináší nové informace, upřesňuje polohu archeologických lokalit a může přispět k jejich památkové ochraně. Nezbytným dalším krokem je však následný povrchový průzkum, kterým je třeba validovat získané poznatky.

Metoda zpracování dat

V roce 2012 se podařilo analyzovat lidarová data, zachycující několik již známých archeologických lokalit na území okresu Písek. Data byla laskavě poskytnuta Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, který v současné době za pomoci leteckého laserového skenování vytváří Digitální model reliéfu ČR 5. generace (DMR5G). Jelikož DMR5G ještě nebyl v době vzniku tohoto článku pro oblast Písecka k dispozici, využili jsme data prošlá tzv. robustní filtrací, což je jeden z kroků vedoucích ke vzniku finálního DMR5G (blíže Brázdil 2012, 4), případně data v surové podobě.

Písecko bylo podrobeno leteckému laserovému skenování ve vhodném ročním období, ještě před plným rozvinutím vegetace (duben 2011), robustní filtrace proto poskytla téměř hotové podklady pro digitální modely reliéfu, bez většího množství nežádoucích objektů (zbytků vegetačního krytu), které by bylo nutno manuálně odfiltrovat. Data pro většinu lokalit byla použita bez úprav, v některých případech proběhla ještě doplňková manuální klasifikace. Jako vizualizační metodu jsme použili zjednodušenou verzi tzv. lokálního reliéfního modelu (cf. Hesse 2010), doplněného o stínování terénu. Jedná se o metodu, zachycující lokální výškové rozdíly odpovídající zpravidla antropogenním reliktům. Podobně, jako např. u výsledků magnetometrické prospekce, získáváme pozitivní (odstíny červené) a negativní (odstíny modré) odchylky od přirozeného průběhu terénu.

Příklady lokalit

1. Hradiště Vrcovice – Dolní Lipice

Menší ostrožna tvořená řekou Otavou a přítokem bezejmenného potoka je v současnosti přepažena dvojitým valem, vzniklým destrukcí hradby, a příkopem. Opevněná plocha má rozlohu 0,75 ha. Na hradiště poprvé upozornil koncem šedesátých let 19. století M. Kolář. Výzkumy zde prováděli B. Dubský (1926), L. Hájek (1951), J. Fröhlich, J. Michálek a J. Mládek (1959) a největší kampaň zde proběhla v letech 1963–1966 pod vedením A. Beneše (Beneš 1966; týž 1978). Početné nálezy pocházejí pouze z přelomu starší a střední doby bronzové. Byly zachyceny půdorysy domů sloupové konstrukce, zjištěna byla konstrukce fortifikace, do jejíž destrukce byly zapuštěny žárové hroby. Svým jednofázovým osídlením a rozsahem výzkumu se jedná o jednu z nejdůležitějších lokalit pro studium tohoto horizontu v Čechách. První plán hradiště pořídil J. L. Píč (1909), geodetické zaměření provedl M. Šimana v rámci

Muzeum brozura.indd 107 19.12.13 13:07

108

Benešova výzkumu (1963). Data LLS nově zachytila na západní straně pokračování valů a příkopů jejich zatočením k jihu, kde jsou erodovány (cf. Hlásek – Fröhlich 2013). Lze předpokládat, že hradiště bylo opevněno minimálně i podél západního srázu, tedy z pohledové strany od řeky či z protějšího břehu. Na digitálním modelu reliéfu jsou také patrné deprese, vzniklé patrně zasypáním sond výzkumu A. Beneše, konkrétně sonda I vedená podél úpatí vnitřního valu, sonda III, která je v západní části jižním rozšířením sondy I, a průřez fortifikací (sonda II). Na základě těchto dat lze zpřesnit lokalizaci jednotlivých sond, které nebyly geodeticky zaměřeny, respektive se informace o jejich zaměření nezachovaly či jsou nepřesné.

2. Hradiště Zlivice – Kostelík

Kupovitý vrchol je v současnosti obklopen ze tří čtvrtin valem. Datace fortifikace je nejistá, pocházejí odsud nálezy z pozdní doby halštatské, starší či střední doby laténské a vyloučeno není ani raně novověké využití. První zmínka o lokalitě pochází z konce 19. století, podrobný popis při-nesli až vlastivědní badatelé F. Krhoun (Krhoun 1966) a po-zději J.

Obr. 1. Vrcovice – hradiště. Lokální reliéfní model (vlevo) a zaměření M. Šimany (vpravo).Abb. 1. Vrcovice – Burgwall. Lokales Reliefmodell (links) und die Messung von M. Šimana (rechts).

Obr. 2. Zlivice – Kostelík. Lokální reliéfní model lokality (vlevo) a zaměření J. Čermáka (vpravo).Abb. 2. Zlivice – Kostelík. Lokales Reliefmodell (links) und die Messung von J. Čermák (rechts).

Muzeum brozura.indd 108 19.12.13 13:07

109

Čermák, který také pořídil plán hradiště. Drobné nálezy z opevněného prostoru získali sběrem a drobnou sondáží postupně J. Fröhlich, E. Koppová a D. Hlásek (Fröhlich – Hlásek 2013). Výsledky LLS ukazují značnou přesnost staršího zaměření. V obou případech byl zachycen polygonální půdorys valu, vizuálně obtížně pozorovatelný.

3. Tvrziště Okrouhlá – Ostrov

Tvrziště se nachází na ostrově nepravidelného půdorysu v rybníku Ostrovský. Uprostřed je ostrov z jedné třetiny přepažen příkopem a valem, uvnitř se dochovaly základy dvou obdélných objektů a několik vyvýšenin, zřejmě po zřícených stavbách. Nachází se zde také několik terénních depresí, snad pozůstatků sídlištních objektů. Lokalitu poprvé zmiňuje M. Kolář v šedesátých letech 19. století. O tvrziště se zajímala řada regionálních badatelů, jako například F. Lískovec, J. Novák, J. Fröhlich a V. Sládek, kteří pořídili plánky lokality (cf. Menšík – Sládek 2011).

Obr. 4. Vrcovice – zlatodoly. Lokální reliéfní model krajiny a plán vytvořený B. Ježkem (vpravo nahoře – na digitálním modelu je stejná oblast označena orámováním). Nově identifikované těžební objekty jsou označeny šipkami.Abb. 4. Vrcovice – Goldschachten. Lokales Reliefmodell und der Plan von B. Ježek (oben rechts). Neu identifizierte Förderungsobjekte sind mit den Pfeilen markiert.

Obr. 5. Nová Ves u Protivína – Těšínov – sejpy. Lokální reliéfní model (vlevo) a schéma rýžovišť zlata podle J. Fröhlicha a J. MichálkaAbb. 5. Nová Ves u Protivína – Těšínov – Goldseifen. Lokales Reliefmodell (links) und Skizze der Goldseifen nach J. Fröhlich und J. Michálek

Muzeum brozura.indd 109 19.12.13 13:07

110

Geodeticky lokalitu zaměřil pro písecké muzeum počátkem 21. století A. Majer. Archeologické nálezy odsud získali sběrem J. Fröhlich, J. Michálek a V. Sládek. Na základě nálezů kachlů zde byla provedena J. Fröhlichem, J. Jiříkem a J. Kyptou sondáž pro dohledání zbytků kamnového tělesa, které se původně nacházelo v srubovém objektu zaniklým požárem (Fröhlich – Jiřík 2006). Nálezy lze datovat do počátku 15. století. Písemné prameny se o Ostrově nezmiňují, přesto lze uvažovat, že zánik tvrze úzce souvisí s vypálením kláštera v Milevsku v dubnu 1420.

4. Středověké zlatodoly Vrcovice – Zádušní les

Doly se v terénu projevují trychtýřovitými jamami, vzniklými sesuvem vytěžené jaloviny do šachet. Objekty jsou situovány v řadě a kopírují průběh exploatované křemenné žíly obsahující zlato v délce více jak 300 metrů. Na východní straně této řady je posledním hornickým dílem dnes zasutá štola. Zlatodoly objevil v roce 1932 B. Ježek, který také provedl jejich zaměření (Ježek 1933). Již předtím, v roce 1888, byla při stavbě železnice, která tyto zlatodoly protíná, objevena hornická želízka. Další nálezy odsud získali J. Cícha a J. Kurz v 90. letech 20. století. Jiné pinky byly v nedávné době objeveny v okolí J. Cíchou. Pomocí lidaru byly J. Fröhlichem a D. Hláskem zjištěny nové zlatodoly na severním a jižním svahu vrchu Kostelíku, který se nachází jižním směrem od této lokality (viz obr. 4; Hlásek – Fröhlich 2013). Pozůstatky nově objevených dolů jsou orientovány stejně jako dříve objevená lokalita.

5. Sejpy Krč – Nová Ves u Protivína – Těšínov

Na pomezí zmíněných katastrů jsou v lesích zachovány v re-liéfu terénu památky po rýžování zlata v podobě tzv. sejpů, které se rozkládají kolem zlatonosných potoků. Velkých rozměrů jsou zejména sejpy při středním toku potoka Divišovka, tekoucím od severu k jihu, kde pásmo sejpů dosahuje místy šíře větší než 100 metrů. V těchto místech jsou také mezi sejpy patrné strouhy, kterými byla přiváděna voda na rýžovnické splavy. Další sejpy jsou potom zachyceny kolem potoku tekoucího západním směrem od zlatodolů na Kometě. Lidarový snímek doplňuje jejich schematickou dokumentaci provedenou v sedmdesátých letech 20. století J. Fröhlichem a J. Michálkem (Fröhlich – Michálek 1981). Lesy v okolí Těšínova jsou rovněž bohaté na pravěká mohylová pohřebiště a relikty mladších zemědělských aktivit, jako jsou např. snosy kamene a polní meze.

6. Mohylové pohřebiště Topělec – Hřebíček

Lokalita se nachází na návrší nad levým břehem řeky Otavy. Jedná se o typické kumulativní mohylové pohřebiště s do-loženým pohřbíváním od sklonku starší doby bronzové (současně s existencí nedalekého vrcovického hradiště) po pozdní dobu halštatskou. V roce 1927 prozkoumal B. Dubský tři mohyly (Dubský 1928–1930), stejný počet mohyl prozkoumal i v roce 1951. Dubský zde registroval 24 mohyl. Geodetický plán pohřebiště nechal v roce 1971 vytvořit A. Beneš za pomoci J. Fröhlicha, kdy bylo zaměřeno 42 mohyl. Díky datům LLS se podařilo v terénu objevit J. Fröhlichovi a D. Hláskovi dalších 8 mohyl (Hlásek – Fröhlich 2013).

Obr. 6. Topělec – mohylové pohřebiště. Lokální reliéfní model mohylníku (vlevo) a plán z roku 1971 (vpravo). Abb. 6. Topělec – Hügelgräberfeld. Lokales Reliefmodell (links) und der Plan aus dem Jahre 1971 (rechts).

Muzeum brozura.indd 110 19.12.13 13:07

111

7. Mohylové pohřebiště Držov – V Hrobinách

Velká skupina mohyl, patrně z doby bronzové, byla objevena v roce 1927 B. Dubským, který odsud uvádí 23 mohyl. Následující rok jím byla částečně odkryta jedna mohyla, výzkumem byla získána dnes již ztracená zlomková keramika. Z jiné rozrušené mohyly pochází halštatský přeslen. Roku 1959 byly J. Michálkem a J. Fröhlichem v těchto porušených mohylách nalezeny keramické zlomky (Fröhlich – Michálek 1978; Fröhlich 1997). V roce 1964 zde A. Beneš registroval 47 mohyl a pořídil jejich geodetické zaměření, to je dnes bohužel nezvěstné. V nedávné době dokumentoval pomocí GPS lokalitu J. Plzák, přičemž zachytil 48 mohyl (Plzák 2008). Na lokálním modelu reliéfu, vytvořeném z dat LLS, lze identifikovat přibližně stejný počet mohylových násypů. Zároveň je dobře patná úvozová cesta, procházející západní částí mohylového pohřebiště. Mohylu s prokopaným středem ve východní části lokality můžeme hypoteticky spojit s terénním výzkumem B. Dubského.

Závěr

Na příkladu několika lokalit z oblasti Písecka jsme testovali možnosti, které pro identifikaci a dokumentaci archeologických nemovitých památek v zalesněných oblastech přinese v blízké budoucnosti nový digitální model reliéfu České republiky (DMR5G), vytvářený pomocí leteckého laserového skenování. Jelikož tato část jižních Čech byla podrobena leteckému skenování v období před plným rozvinutím vegetace (duben 2011), výsledné modely reliéfu krajiny jsou poměrně podrobné a dobře zachycují běžné typy archeologických nemovitých památek (valy a příkopy fortifikací, mohylové násypy, stopy těžby, úvozové cesty apod.). Můžeme tedy oprávněně předpokládat, že vyhodnocení většího souboru obdobných dat povede jak k objevu doposud neznámých archeologických lokalit, tak k upřesnění polohy, rozsahu a dalších formálních vlastností lokalit již známých a evidovaných.1

Literatura a prameny

Beneš, A. 1966: Habitat fortifié près de Vrcovice en Bohême du Sud. In: Filip, J. (ed.), Investigations archéologiques en Tchécoslovaquie. Praha, 133.

- 1978: Kolonizace jižních Čech. In: Pleiner R. – Rybová, A. (eds.), Pravěké dějiny Čech. Praha, 347–352.Brázdil, K. 2012: Technická zpráva k digitálnímu modelu reliéfu 5. generace (DMR 5G). Pardubice: Zeměměřický úřad –

Zeměměřický Odbor Pardubice. Dostupné z: http://geoportal.cuzk.cz/Dokumenty/TECHNICKA_ZPRAVA_DMR_5G.pdf 22. 10. 2012

Dubský, B. 1928–1930: Mohyly z doby bronzové na Hřebíčku u Písku, Památky archeologické 36, 88–90.Fröhlich, J. 1997: Písecko v zrcadle archeologie. Písek.Fröhlich, J. – Hlásek, D. 2013: Fortifikace s nálezy z doby halštatské a laténské na Kostelíku na k. ú. Zlivic, okr. Písek,

Archeologické výzkumy v jižních Čechách 26, v tisku.Fröhlich, J. – Jiřík, J. 2006: Středověké panské sídlo na ostrově v Ostrovském rybníku u Branic. In: Branice. Historie a současnost.

Branice, 12–13.Fröhlich, J. – Michálek, J. 1978: Archeologické nemovité památky okresu Písek. Zprávy Československé společnosti archeologické

při Československé akademii věd 20. Praha, 86–129.- 1981: Terénní průzkum a evidence pravěkých a středověkých rýžovišť zlata v okresech Písek a Strakonice, Studie z dějin

hornictví 11, Rozpravy Národního technického muzea v Praze 76, 19–29.Gojda, M. – John, J. a kol. 2013: Archeologie a letecké laserové skenování krajiny. Plzeň.Hesse, R. 2010: LiDAR derived local relief models: a new tool for archaeological prospection, Archaeological Prospection 17,

67–72. Hlásek, D. – Fröhlich, J. 2013: Potenciál využití leteckého laserového skeneru na archeologicky dlouhodobě zkoumaném území:

případová studie z oblasti severně od Písku. In: Gojda, M. – John, J. a kol., Archeologie a letecké laserové skenování krajiny. Plzeň, 87–98.

Obr. 7. Držov – mohylové pohřebiště. Lokální reliéfní model mohylového pohřebiště.Abb. 7. Držov – Hügelgräberfeld. Lokales Reliefmodell.

1 Tento článek vznikl za podpory projektu Postdok JU (reg.č. CZ.1.07/2.3.00/30.0006) realizovaném v rámci Operačního programu EU Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Muzeum brozura.indd 111 19.12.13 13:07

112

Ježek, B. 1933: Dosud neznámé zlatokopecké stařiny v okolí píseckém, Hornický věstník 15, 366–369, 390–392.Krhoun, F. 1966: Tajemství vrchu Kostelíku, Výběr 3/4, 47–50.Menšík, P. – Sládek, V. 2011: Středověké sídlo u Okrouhlé na Milevsku. Několik poznámek k historii průzkumu, Časopis Společnosti

přátel starožitností 119/3, 140–154.Plzák, J. 2008: Prostorové aspekty mohylových pohřebišť na k. ú. Držov, Louka, Oslov a Topělec (okr. Písek). Nepublikovaná

bakalářská práce uložená na Katedře archeologie FF ZČU v Plzni.

Jiří Fröhlich – Jan John – Daniel Hlásek: Einige Beispiele der Nutzung von Airborne Laserscanning für die Dokumentation der archäologischen Fundstellen im Gebiet von Písek.

Im Artikel sind am Beispiel von einige Fundstellen des Kreises Písek die Möglichkeiten geprüft, die für die Identifizierung und Dokumentation der archäologischen Geländedenkmäler in den Waldgebieten das neue Digitalmodell des Reliefs von ČR (DMR5G), das aufgrund der Airborne Laserscanning hergestellt wird, bringen wird. Dieser Teil von Südböhmen wurde im Zeitabschnitt vor der vollen Vegetationsentwicklung dokumentiert, die Reliefmodelle darum ganz ausführlich sind und sie gut die normalen Typen der archäologischen Geländedenkmäler fassen.

Deutsch von O. Chvojka

Muzeum brozura.indd 112 19.12.13 13:07