Čapek, L. 2014: Příspěvek ke studiu hradiště Prácheň a jeho zázemí v 10. - 13. století na...

VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK MUZEA ŠUMAVY

VIII

Vydání Vlastivědného sborníku Muzea Šumavy laskavě finančně podpo-řili: Nadace ČEZ, K-Klement, s. r. o.; Lamela Electric, a. s.; Město Kašper-ské Hory; Město Sušice; Obzor, výrobní družstvo invalidů, Plzeň; Rynostav, s. r. o.; ZKD Sušice; Bögl a Krýsl, k. s.; Městys Kolinec; Mgr. Zdeňka Řezníč-ková; Ing. Milena Stárková.

Na přední obálce: Albrechtice u Sušice, kostel Panny Marie a svatých Petra a Pavla – nástěnná malba Krista-Soudce na klenbě presbytáře (foto Ondřej Faktor, 2010).

© Muzeum Šumavy, 2014Design © Scriptorium, 2014ISBN 978-80-87235-07-2 (Muzeum Šumavy)ISBN 978-80-87271-94-0 (Scriptorium)

OBSAH

Slovo redakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

I. Dějiny uměníOndřej FAKTOR, Středověké nástěnné malby v kostele Panny Marie a svatých

Petra a Pavla v Albrechticích u Sušice . . . . . . . . . . . . . . . 11† Vladimír HOLÝ, Nové poznatky o Voprchovském domě – budově muzea v Sušici . 33Jindřich ŠLECHTA, Stavební a umělecká činnost Šternberků v Horaž ďovicích

v letech 1622–1719 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43Jana MAROSZOVÁ, Po stopách Andrease Simla . . . . . . . . . . . . 71Hana RUDOVÁ, Hrad Rabí v umělecké tvorbě 17. až 19. století . . . . . . . 89

II. ArcheologieJan EIGNER – Jiří FRÖHLICH, Nové doklady osídlení v době bronzové a železné

podél toku Otavy mezi Sušicí a Horažďovicemi . . . . . . . . . . . . 101Ladislav ČAPEK, Příspěvek ke studiu hradiště Prácheň a jeho zázemí v 10. až

13. století na základě archeologických a historických pramenů . . . . . . . 107Jiří FRÖHLICH, Nové doklady těžby zlata v horských polohách při hranici

Královského hvozdu mezi Svinnou a Mochovem . . . . . . . . . . . . 133

III. HistoriePetr KUBÍN, Svatý Vintíř a jeho kult . . . . . . . . . . . . . . . . 139Václav STARÝ, K dějinám kostela sv. Filipa a Jakuba v obci Šumavské Hoštice . . . 167Libor ELLEDER – Jan LHOTÁK – Jolana ŠÍROVÁ – Zvonimír DRAGOUN,

Historické povodně na Otavě v letech 1432 až 1900 a jejich dokumentární zdroje . 183Jaroslava SMETANOVÁ, Národní jednota pošumavská v Sušici a její vliv

na smíšená území v soudním okrese Sušice 1884–1914 . . . . . . . . . 327Boris TITZL, „Vesnička SOS“ Josefiny hraběnky Chotkové . . . . . . . . . 341Karel ŘEHÁČEK, Boje o kříže ve školách po roce 1918 – hlavňovický případ. . . . 365Jan JIRÁK, Loupež člověka na železnorudském nádraží v dubnu 1945 a osudy

četnického strážmistra Jana Manocha v letech 1935–1945 . . . . . . . . . 381

IV. Přírodní vědyPavel HUBENÝ, Věková struktura lesů Vimperska a Královského hvozdu, jejich

minulost a současnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395Ivan LUKEŠ, Změny v druhovém zastoupení obratlovců za posledních 35 let

– jihozápadní Čechy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405

V. Materiály a zprávyHana SMETANOVÁ, Výsledky etnografického průzkumu předení vlny

na Horažďovicku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413

Ladislava VÁŇOVÁ, Písemné pozůstalosti Jindřicha Vančury, Karla Hostaše, Ferdi-nanda Vaňka a Františka Pláničky a jejich badatelské využití pro historii Sušicka . 423

Ladislava VÁŇOVÁ, Tři zapomenuté urbáře západních Čech (statek Měcholupy 1659, panství Dešenice 1708, panství Kout-Trhanov 1721) . . . . . . . . 437

Marek GOLIAŠ, Příspěvek k restaurování polychromované dřevořezby „Černého sluhy“ z majetku Muzea Šumavy (realizovanému v Restaurátorské škole malířské na AVU v Praze v letech 2011–2012) . . . . . . . . . . . . . . . 443

Kristina MÁLKOVÁ, Restaurování „Podobizny sušického měšťana“ (1829) malíře Václava Sekala. Rehabilitace umělecké kvality, technika malby . . . . . . . 447

Michal TEJČEK, Vikariátní úřad Sušice . . . . . . . . . . . . . . . 451

VI. Jubilea, nekrologyGratulace do Strašína k životnímu jubileu paní Jaroslavy Sucháčové (Jiří Novák) . . 453Dvě výročí Vladimíra Holého (Jan Lhoták) . . . . . . . . . . . . . . 455Za Tomášem Durdíkem (Jan Lhoták) . . . . . . . . . . . . . . . . 457

VII. RecenzeKatarína Čuláková – Jan Eigner – Milan Metlička – Antonín Přichystal – Milan

Řezáč, Horské mezolitické osídlení u Javoří Pily, obec Modrava, okr. Klatovy (Jiří Fröhlich) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 459

Tomáš Cihlář, Pošumavské pivovary (Veronika Kucrová) . . . . . . . . . 460Hana Voděrová – Luděk Krčmář – David Růžička, Historie turistiky v Plzeňském

kraji (Jan Lhoták) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 460

VIII. AnotaceJaroslava Sucháčová, Šumava a strašínský rodák Karel Raška (Jiří Novák) . . . . 465Michal Lutovský, Jižní Čechy v raném středověku. Slovanské osídlení mezi Práchní

a Chýnovem (Martin Pták) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 465Vlastivědný sborník Muzea Šumavy na webu – www.sbornikmuzeasumavy.cz

(Jiří Novák) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 466Ivo Cerman, Šlechtická kultura v 18. století. Filozofové, mystici, politici

(Hana Rudová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 466Ladislav Novák, Jiří Novák, Obec Bukovník (Jiří Novák) . . . . . . . . . . 467Václav Bůžek a kol., Společnost českých zemí v raném novověku. Struktury, identity,

konflikty (Hana Rudová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . 467Archeologické výzkumy v jižních Čechách 1, 1983 – 25, 2012 (Jiří Fröhlich) . . . . 468Petr Kopp, Kochánov. Místa a lidé (Jiří Novák) . . . . . . . . . . . . . 469

IX. BibliografieJiří NOVÁK, Bibliografie Vlastivědných sborníků Muzea Šumavy 1958–2011 . . . 471Jiří NOVÁK, Historická bibliografie Sušicka 2010–2012 . . . . . . . . . . 483

Seznam autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 525Pokyny pro autory příspěvků do Vlastivědného sborníku Muzea Šumavy . . 527Z knižní produkce Muzea Šumavy . . . . . . . . . . . . . . . . 529

107

II. A

rche

olog

ie

PŘÍSPĚVEK KE STUDIU HRADIŠTĚ PRÁCHEŇ A JEHO ZÁZEMÍ V 10. AŽ 13. STOLETÍ NA ZÁKLADĚ ARCHEOLOGICKÝCH

A HISTORICKÝCH PRAMENŮ

Ladislav Čapek

Úvod

Hradiště Prácheň stojí dlouho v pozornosti odborné veřejnosti. Přesto vý-znam tohoto hradského správního centra prácheňské kastelánie v rámci pře-myslovských Čech nebyl dosud komplexně zhodnocen.1 Pozornost zaslu-huje nejen samotné hradiště, ale i jeho zázemí, které na základě archeologic-kých, ale i historických pramenů svědčí o poměrně vysoce koncentrovaném raně středověkém osídlení jak v užším, tak širším okruhu hradiště, které se svou topografií nevymyká jiným významným hradským lokalitám raně středověkých Čech. Toho si již všimli badatelé J. Klápště a P. Braun ve své studii O archeologickém studiu Práchně a jejího historického zázemí, kteří načrtli v základních obrysech vývoj prácheňského hradského obvodu.2 Nejnověji hradiště Prácheň zařazuje k významným hradským lokalitám pro studium zázemí J. Mařík.3 O významu hradského obvodu svědčí i neobyčejně vy-soká koncentrace pozdně románských a raně gotických sakrálních staveb. V současnosti archeologie v jihozápadních Čechách disponuje již poměrně solidní pramennou základnou pro studium raně středověkého osídlení v zá-zemí hradiště díky intenzivním povrchovým průzkumům, které se postupně dočkaly i stavu postupného zhodnocení.4

1 Michal LUTOVSKÝ, Jižní Čechy v raném středověku. Slovanské osídlení mezi Práchní a Chýno-vem, Příbram 2011, s. 174–176.

2 Petr BRAUN – Jan KLÁPŠTĚ, O archeologickém studiu Práchně a jeho zázemí, Výběr 15, 1978, s. 91–93.

3 Jan MAŘÍK, Libická sídelní aglomerace a její zázemí v raném středověku, Praha 2009, s. 153–155.

4 Např. Jindra HŮRKOVÁ – Josef SMITKA, Příspěvek k osídlení Březového potoka (Výsledky povrchových sběrů 1982–1995), Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie XIII, Plzeň 1996, s. 16–27; Jan MICHÁLEK, Systematický povrchový průzkum a výzkumy v dolním úseku toku Březového potoka v okrese Strakonice (předběžná informace), Sborník Západočeského mu-zea v Plzni, řada Historie XIII, Plzeň 1996, s. 28–29; Jindra HŮRKOVÁ – Jan PÍCKA, Nové doklady osídlení jihozápadních Čech v době hradištní, in: Milan Metlička (red.), Archeologie

Vlastivědný sborník Muzea Šumavy VIII

108

Cílem tohoto příspěvku není přinést zcela nové a překvapivé informace, ale systematickým studiem a rozborem dosavadních archeologických a his-torických pramenů přispět k základním otázkám vývoje a dynamiky osídlení raně středověkého správního obvodu hradiště Prácheň v 10. až 13. století a vyzdvihnout tak význam tohoto hradiště pro region jihozápadních Čech v raném středověku. Studium končí postupným zánikem významu hradiště, kdy je postupně nahrazováno kvalitativně vyspělejším sídelním a správním centrem oblasti, nově založeným městem Horažďovice.

Vymezení území

Raně středověká hradiště sloužila jako významná centra politické moci, světské beneficiární i církevní správy, obchodu a hospodářského života v re-gionu. Od průběhu 10. století se vytvářel a v 11. a 12. se dotvořil systém hradské organizace, přemyslovské správy území, zřízením hradských center a jejich obvodů-kastelanií.5 Mezi významná centra přemyslovské hradské soustavy patřila i Prácheň. Každé centrum světské i církevní správy potřebo-valo určitý rozsah svého zázemí pro podporu svých politických, mocenských a hospodářských funkcí.

Prostorově vymezené území prácheňského hradského obvodu bylo re-konstruováno arbitrárně kruhem o velikosti poloměru 11 km. Představuje rozsah hospodářského zázemí středověkého města, kdy je v okruhu 1 míle dostupný trh.6 Raně středověká centra na základě archeologických výzkumů však měla vzdálenost svého ekonomického zázemí pravděpodobně menší, kolem 8 km.7 Obvod hradiště Prácheň byl proto rekonstruován dvěma kruž-nicemi o velikosti 8 a 11 km, neboť umožňuje sledovat i významné aktivity doložené mimo hranici 8 km, předpokládanou pro hradská centra, a je čás-tečně vymezen jak přírodními hranicemi, tak i majetkovou držbou.

Zájmové území vymezené oběma kružnicemi leží na samé hranici jihozá-padních Čech, v bývalé historické oblasti Prácheňska na rozhraní někdejšího klatovského a strakonického okresu. Na severu zasahuje do bývalého okre-su jižního Plzeňska. Území spadá geograficky do oblasti tzv. horního Poota-

doby hradištní v Čechách. Sborník příspěvků z pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum doby hradištní v Čechách, Plzeň 2005, s. 93–121.

5 K tomu Josef ŽEMLIČKA, Počátky Čech královských 1198–1253. Proměna státu a společnosti (= Česká historie 10), Praha 2002, s. 40–44; Jan KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemích ve stře-dověku (= Česká historie 15), Praha 2005, s. 296–315.

6 K tomu Jan KLÁPŠTĚ, Středověké město a jeho region: východiska archeologického projektu, in: Martin Ježek – Jan Klápště (red.), Mediaevalia archaeologica 1, Praha–Wrocław 1999, s. 13–20.

7 Srov. Petr DRESLER – Jiří MACHÁČEK – Renáta PŘICHYSTALOVÁ, Die Vorburgen des frühmittelalterlichen Zentralortes in Pohansko bei Břeclav, in: Burg – Vorburg – Suburbium. Zur Problematik der Nebenareale frühmittelalterlicher Zentren, Brno 2008, s. 229–270; J. MAŘÍK, Libická sídelní aglomerace, s. 153–155.

109

II. A

rche

olog

ie

L. Čapek, Příspěvek ke studiu hradiště Prácheň a jeho zázemí v 10. až 13. století

ví vymezeného tokem Otavy, jenž se obloukovitě u Horažďovic stáčí do kot-liny středního Pootaví.

Charakteristika přírodního prostředí

Z hlediska přírodního prostředí se území nachází v centrální Prácheňské a jižní a jihozápadní Horažďovické pahorkatině (kolem 450–550 m n. m.). Pahorkatiny jsou charakteristické členitostí terénu. Na severovýchodě je hra-nice vymezena masivem Plánické a Nalžovskohorské vrchoviny, která tvoří přirozený předěl mezi Klatovskou kotlinou a horním Pootavím. Sever území leží v Pačejovské pahorkatině, která je podcelkem Nepomucké vrchoviny, jež odděluje oblast Prácheňska od Nepomucka a jižního Plzeňska. Východní hranice leží ve Střelskohoštické pahorkatině a jihozápad území vymezuje Bu-dětická vrchovina, tvořící přírodní hranici mezi Horažďovickem a Sušickem.8

Vymezené území centrálních pahorkatin se rozkládá na granodioritech středočeského plutonu a moldanubických žulových a rulových horninách.9 V rulových horninách jsou uloženy vápence, jejichž mocné souvrství se na-cházejí jižně od Horažďovic a Velkých Hydčic, v okolí Hejné, Boubína, Veře-chova, Svatého Pole a Kozlova.10 Kvartérní povrch tvoří miocénní a pliocénní sedimenty. Půdní pokryv tvoří zejména hnědé půdy kyselé, jižně od Otavy převládají hnědé půdy s podzoly na terasových uloženinách.11 Nejvýznam-nějším vodním tokem je řeka Otava s levostrannými přítoky Černíčského a Březového potoka.

Podle rekonstrukce potencionální přirozené vegetace pokrývaly oblast bukové nebo jedlové acidofilní doubravy a dubohabrové háje. Jižně od Ho-ražďovic, v okolí Rabí a Velkých a Malých Hydčic tvořily vegetační pokryv bazifilní teplomilné doubravy.12

Z klimatického hlediska území spadá na rozhraní regionu MT7 a MT5. Oblast se vyznačuje teplým a suchým létem a mírně suchou a mírně chlad-nou zimou. Průměrná teplota přesahuje 7 °C, roční srážky se pohybují kolem 500 mm a sněhová pokrývka se udržuje 50 dní v roce.13

Postavení hradu Prácheň v rámci raně středověkých Čech

Hradiště Prácheň převzalo někdy v průběhu 10. století úlohu mocenské-ho centra oblasti. Za tímto převzetím stojí pravděpodobně zánik středohra-

8 Geomorfologické členění podle Jaroslav DEMEK a kol., Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a ní-žiny. Zeměpisný lexikon ČSR, Praha 1987.

9 Podle J. DEMEK a kol., Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny.10 Karel NĚMEC, Dějiny města Horažďovic, Horažďovice 1936, s. 12.11 Martin TOMÁŠEK, Půdy České republiky, Praha 2000.12 Rudolf MIKYŠKA, Geobotanická mapa ČSSR, Praha 1972; Zdeňka NEUHÄNSLOVÁ, Mapa

potencionální přirozené vegetace České republiky, Praha 1998.13 Evžen QUITT, Klimatické oblasti Československa (= Studia geographica 16), Praha 1971.


110

Obr. 1. Rekonstrukce středohradištního osídlení v zázemí hradiště (kres-ba autor).

Prácheň

Kněží hora

Horažďovice

�

�

�

�

�

��

�

�

�

�

�

� �

�

�

�

�

Nalžovské Hory

Rabí

Slatina

Mnichov

Čímice

Břežany

Velký Bor

Mečíchov

Velenovy

Hejná

Mačice

Lhota

Frymburk

Újezd

Svéradice

Tažovice

Sedlo

Hradešice

Černíč

Volenice

Kozlov

Novosedly

Pačejov

Babín

Olšany

Budětice

Týnec

Holkovice

Hlupín

Komušín

Střelské Hoštice

Vlkonice

Žichovice

Jetenovice

Nezamyslice

Strážovice

Bukovník

Čečelovice

Kejnice

Maňovice

Týřovice

Krejnice

Bílenice

Malý Bor

Kladruby

Chanovice

Kalenice

Štěchovice

Dobrotice

Miřenice

Bojanovice

Těchonice

Veřechov

Vojnice

Domoráz

Čepice

Boubín

Třebomyslice

Horní Poříčí

Slivonice

Dolní Poříčí

Lnářský Málkov

Neprochovy

Dobršín

Ohrazenice

Otěšín

Defurovy Lažany

Svaté Pole

Bešetín

Horažďovická Lhota

Hliněný Újezd

Velká Chmelná

Lipová Lhota

Damětice

Malé HydčiceVelké Hydčice

500

450

550

475

425

400

600

650

700

550

450

425

600

550

550

600

550

600

600

550

500

700

475

550

500

600

550

550

500

550

600

500

550

550

600

55050

0

600

600

500

450

600

550

600

700

650

600

600

700

600

500

650

550

500

500

500

450

650

650

550

650

550

550

600

550

550

450

500

600

500

550

600

450

450

550

550

550

550

600

550

550

475

550

550

600

500

600

6500 2,5 51,25

Km

Ota

va

Otava

Mlýnský potok

Březový potokČerníčský potok

Nezdic

ký po

tok

Novosedelský potok

Mačick

ý poto

k

Legenda� středohradištní osídlení

Prácheň

Kněží hora

Horažďovice

�

�

�

�

�

��

�

�

�

�

�

� �

�

�

�

�

Nalžovské Hory

Rabí

Slatina

Mnichov

Čímice

Břežany

Velký Bor

Mečíchov

Velenovy

Hejná

Mačice

Lhota

Frymburk

Újezd

Svéradice

Tažovice

Sedlo

Hradešice

Černíč

Volenice

Kozlov

Novosedly

Pačejov

Babín

Olšany

Budětice

Týnec

Holkovice

Hlupín

Komušín

Střelské Hoštice

Vlkonice

Žichovice

Jetenovice

Nezamyslice

Strážovice

Bukovník

Čečelovice

Kejnice

Maňovice

Týřovice

Krejnice

Bílenice

Malý Bor

Kladruby

Chanovice

Kalenice

Štěchovice

Dobrotice

Miřenice

Bojanovice

Těchonice

Veřechov

Vojnice

Domoráz

Čepice

Boubín

Třebomyslice

Horní Poříčí

Slivonice

Dolní Poříčí

Lnářský Málkov

Neprochovy

Dobršín

Ohrazenice

Otěšín

Defurovy Lažany

Svaté Pole

Bešetín


Hliněný Újezd

Velká Chmelná

Lipová Lhota

Damětice

Malé HydčiceVelké Hydčice

500

450

550

475

425

400

600

650

700

550

450

425

600

550

550

600

550

600

600

550

500

700

475

550

500

600

550

550

500

550

600

500

550

550

600

55050

0

600

600

500

450

600

550

600

700

650

600

600

700

600

500

650

550

500

500

500

450

650

650

550

650

550

550

600

550

550

450

500

600

500

550

600

450

450

550

550

550

550

600

550

550

475

550

550

600

500

600

6500 2,5 51,25

Km

Ota

va

Otava

Mlýnský potok

Březový potokČerníčský potok

Nezdic

ký po

tok

Novosedelský potok

Mačick

ý poto

k

Legenda� středohradištní osídlení

dištních pootavských hradišť, ale i celková restrukturalizace mocenské sprá-vy přemyslovských Čech zřízením hradské organizace.14

Poprvé je název prácheňské hradské provincie zaznamenán na listině z roku 1184 v souvislosti s tamním kastelánstvím Vítka z Prčice, „Witcho, castellanus de Prahen“.15 Role Vítkovců ve správě hradského centra byla jen epizodická. Dalším kastelánem je pak v letech 1220–1222 uveden velmož Diviš, „Diuis castellanus de Prahen“.16 Za posledního zmiňovaného kastelána Purkarta17 byla v roce 1264 pravděpodobně přenesena správa území do nově

14 K tomu M. LUTOVSKÝ, Jižní Čechy v raném středověku, s. 213–222; J. ŽEMLIČKA, Počátky Čech královských, s. 40–44.

15 Gustav FRIEDRICH (ed.), Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (dále jen CDB), I, Praha 1904–1907, s. 273–274, č. 304.

16 Gustav FRIEDRICH (ed.), CDB, II, Praha 1912, s. 176–177, č. 190; s. 222–225, č. 234.17 Josef EMLER (ed.), Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravie (dále jen

RBM), II, Praha 1882, s. 174, č. 448.

111

II. A

rche

olog

ie


Obr. 2. Rekonstrukce kastelánského obvodu Práchně, topografie mladohradištního, pozdněhradištního a staršího středověkého osídlení (kresba autor).

Mlýnský potok

Novosedelský potok

Prácheň

�

�

��

�

�

�

��

�

��

�

��

�

��

�

�

�

��

�

��

��

� ��

Nalžovské Hory

Rabí

Slatina

Mnichov

Čímice

Břežany

Velký Bor

Mečíchov

Velenovy

Hejná

Mačice

Lhota

Frymburk

Újezd

Svéradice

Tažovice

Sedlo

Hradešice

Černíč

Volenice

Kozlov

Novosedly

Pačejov

Babín

Olšany

Budětice

Týnec

Holkovice

Hlupín

Komušín

Střelské Hoštice

Vlkonice

Žichovice

Jetenovice

Nezamyslice

Strážovice

Bukovník

Čečelovice

Kejnice

Maňovice

Týřovice

Krejnice

Bílenice

Malý Bor

Kladruby

Chanovice

Kalenice

Štěchovice

Dobrotice

Miřenice

Bojanovice

Těchonice

Veřechov

Vojnice

Domoráz

Čepice

Boubín

Třebomyslice

Horní Poříčí

Slivonice

Dolní Poříčí

Lnářský Málkov

Neprochovy

Dobršín

Ohrazenice

Otěšín

Defurovy Lažany

Svaté Pole

Bešetín


Hliněný Újezd

Velká Chmelná

Lipová Lhota

Damětice

Malé Hydčice

Velké Hydčice

Černíčský potok

Březový potok

Nezdic

ký po

tok

500

450

475

550

425

400

600

650

700

550

450

550

600

550

550

600

550

425

600

450

550

500

700

550

550

500

55055

0

600

450

650

500

550

550

600

500550

550

600

550

500

600600

500

450

600

550

600

700

650

600

600

700

600

500

650

550

500

500

500

450

650

475

500

650

550

550

600

550

475

500

600

500

600

450

450

550

550

550

550

600

450

550

550

550

550

600

500

600

6500 2,5 51,25

Km

LegendaPrácheňosídlení 11.–12. stol.

pozdně románské kostely

břevnovský klášter

klášter sv. Jiří

Zbynický újezd

cisterciácký klášter v Pomuku

Svojše z Malého Boru

český král

Bohuslav z Budětic

Drslav ze Svéradic

Dobeš z Bukovníka

Bavor ze Strakonic

johanité

osídlení 13. stol.

Otava

Ota

va

Otava

Mačick

ý poto

k

�

�

�

��

�

�

!��

��

�

�

� �

�

��

�

�

� �

�

��

!

�

�

�

��

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

��

�

�

Horažďovice

Zbynice

�

�

��

�

�

Mlýnský potok

Novosedelský potok

Prácheň

�

�

��

�

�

�

��

�

��

�

��

�

��

�

�

�

��

�

��

��

� ��

Nalžovské Hory

Rabí

Slatina

Mnichov

Čímice

Břežany

Velký Bor

Mečíchov

Velenovy

Hejná

Mačice

Lhota

Frymburk

Újezd

Svéradice

Tažovice

Sedlo

Hradešice

Černíč

Volenice

Kozlov

Novosedly

Pačejov

Babín

Olšany

Budětice

Týnec

Holkovice

Hlupín

Komušín

Střelské Hoštice

Vlkonice

Žichovice

Jetenovice

Nezamyslice

Strážovice

Bukovník

Čečelovice

Kejnice

Maňovice

Týřovice

Krejnice

Bílenice

Malý Bor

Kladruby

Chanovice

Kalenice

Štěchovice

Dobrotice

Miřenice

Bojanovice

Těchonice

Veřechov

Vojnice

Domoráz

Čepice

Boubín

Třebomyslice

Horní Poříčí

Slivonice

Dolní Poříčí

Lnářský Málkov

Neprochovy

Dobršín

Ohrazenice

Otěšín

Defurovy Lažany

Svaté Pole

Bešetín


Hliněný Újezd

Velká Chmelná

Lipová Lhota

Damětice

Malé Hydčice

Velké Hydčice

Černíčský potok

Březový potok

Nezdic

ký po

tok

500

450

475

550

425

400

600

650

700

550

450

550

600

550

550

600

550

425

600

450

550

500

700

550

550

500

55055

0

600

450

650

500

550

550

600

500550

550

600

550

500

600600

500

450

600

550

600

700

650

600

600

700

600

500

650

550

500

500

500

450

650

475

500

650

550

550

600

550

475

500

600

500

600

450

450

550

550

550

550

600

450

550

550

550

550

600

500

600

6500 2,5 51,25

Km





Zbynický újezd



český král

Bohuslav z Budětic

Drslav ze Svéradic

Dobeš z Bukovníka

Bavor ze Strakonic

johanité


Otava

Ota

va

Otava

Mačick

ý poto

k

�

�

�

��

�

�

!��

��

�

�

� �

�

��

�

�

� �

�

��

!

�

�

�

��

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

��

�

�

Horažďovice

Zbynice

�

�

��

�

�

Mlýnský potok

Novosedelský potok

Prácheň

�

�

��

�

�

�

��

�

��

�

��

�

��

�

�

�

��

�

��

��

� ��

Nalžovské Hory

Rabí

Slatina

Mnichov

Čímice

Břežany

Velký Bor

Mečíchov

Velenovy

Hejná

Mačice

Lhota

Frymburk

Újezd

Svéradice

Tažovice

Sedlo

Hradešice

Černíč

Volenice

Kozlov

Novosedly

Pačejov

Babín

Olšany

Budětice

Týnec

Holkovice

Hlupín

Komušín

Střelské Hoštice

Vlkonice

Žichovice

Jetenovice

Nezamyslice

Strážovice

Bukovník

Čečelovice

Kejnice

Maňovice

Týřovice

Krejnice

Bílenice

Malý Bor

Kladruby

Chanovice

Kalenice

Štěchovice

Dobrotice

Miřenice

Bojanovice

Těchonice

Veřechov

Vojnice

Domoráz

Čepice

Boubín

Třebomyslice

Horní Poříčí

Slivonice

Dolní Poříčí

Lnářský Málkov

Neprochovy

Dobršín

Ohrazenice

Otěšín

Defurovy Lažany

Svaté Pole

Bešetín


Hliněný Újezd

Velká Chmelná

Lipová Lhota

Damětice

Malé Hydčice

Velké Hydčice

Černíčský potok

Březový potok

Nezdic

ký po

tok

500

450

475

550

425

400

600

650

700

550

450

550

600

550

550

600

550

425

600

450

550

500

700

550

550

500

55055

0

600

450

650

500

550

550

600

500550

550

600

550

500

600600

500

450

600

550

600

700

650

600

600

700

600

500

650

550

500

500

500

450

650

475

500

650

550

550

600

550

475

500

600

500

600

450

450

550

550

550

550

600

450

550

550

550

550

600

500

600

6500 2,5 51,25

Km





Zbynický újezd



český král

Bohuslav z Budětic

Drslav ze Svéradic

Dobeš z Bukovníka

Bavor ze Strakonic

johanité


Otava

Ota

va

Otava

Mačick

ý poto

k

�

�

�

��

�

�

!��

��

�

�

� �

�

��

�

�

� �

�

��

!

�

�

�

��

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

��

�

�

Horažďovice

Zbynice

�

�

��

�

�

Mlýnský potok

Novosedelský potok

Prácheň

�

�

��

�

�

�

��

�

��

�

��

�

��

�

�

�

��

�

��

��

� ��

Nalžovské Hory

Rabí

Slatina

Mnichov

Čímice

Břežany

Velký Bor

Mečíchov

Velenovy

Hejná

Mačice

Lhota

Frymburk

Újezd

Svéradice

Tažovice

Sedlo

Hradešice

Černíč

Volenice

Kozlov

Novosedly

Pačejov

Babín

Olšany

Budětice

Týnec

Holkovice

Hlupín

Komušín

Střelské Hoštice

Vlkonice

Žichovice

Jetenovice

Nezamyslice

Strážovice

Bukovník

Čečelovice

Kejnice

Maňovice

Týřovice

Krejnice

Bílenice

Malý Bor

Kladruby

Chanovice

Kalenice

Štěchovice

Dobrotice

Miřenice

Bojanovice

Těchonice

Veřechov

Vojnice

Domoráz

Čepice

Boubín

Třebomyslice

Horní Poříčí

Slivonice

Dolní Poříčí

Lnářský Málkov

Neprochovy

Dobršín

Ohrazenice

Otěšín

Defurovy Lažany

Svaté Pole

Bešetín


Hliněný Újezd

Velká Chmelná

Lipová Lhota

Damětice

Malé Hydčice

Velké Hydčice

Černíčský potok

Březový potok

Nezdic

ký po

tok

500

450

475

550

425

400

600

650

700

550

450

550

600

550

550

600

550

425

600

450

550

500

700

550

550

500

55055

0

600

450

650

500

550

550

600

500550

550

600

550

500

600600

500

450

600

550

600

700

650

600

600

700

600

500

650

550

500

500

500

450

650

475

500

650

550

550

600

550

475

500

600

500

600

450

450

550

550

550

550

600

450

550

550

550

550

600

500

600

6500 2,5 51,25

Km





Zbynický újezd



český král

Bohuslav z Budětic

Drslav ze Svéradic

Dobeš z Bukovníka

Bavor ze Strakonic

johanité


Otava

Ota

va

Otava

Mačick

ý poto

k

�

�

�

��

�

�

!��

��

�

�

� �

�

��

�

�

� �

�

��

!

�

�

�

��

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

��

�

�

Horažďovice

Zbynice

�

�

��

�

�

Mlýnský potokNovosedelský potok

Prácheň

�

�

��

�

�

�

��

�

��

�

��

�

��

�

�

�

��

�

��

��

� ��

Nalžovské Hory

Rabí

Slatina

Mnichov

Čímice

Břežany

Velký Bor

Mečíchov

Velenovy

Hejná

Mačice

Lhota

Frymburk

Újezd

Svéradice

Tažovice

Sedlo

Hradešice

Černíč

Volenice

Kozlov

Novosedly

Pačejov

Babín

Olšany

Budětice

Týnec

Holkovice

Hlupín

Komušín

Střelské Hoštice

Vlkonice

Žichovice

Jetenovice

Nezamyslice

Strážovice

Bukovník

Čečelovice

Kejnice

Maňovice

Týřovice

Krejnice

Bílenice

Malý Bor

Kladruby

Chanovice

Kalenice

Štěchovice

Dobrotice

Miřenice

Bojanovice

Těchonice

Veřechov

Vojnice

Domoráz

Čepice

Boubín

Třebomyslice

Horní Poříčí

Slivonice

Dolní Poříčí

Lnářský Málkov

Neprochovy

Dobršín

Ohrazenice

Otěšín

Defurovy Lažany

Svaté Pole

Bešetín


Hliněný Újezd

Velká Chmelná

Lipová Lhota

Damětice

Malé Hydčice

Velké Hydčice

Černíčský potok

Březový potok

Nezdic

ký po

tok

500

450

475

550

425

400

600

650

700

550

450

550

600

550

550

600

550

425

600

450

550

500

700

550

550

500

55055

0

600

450

650

500

550

550

600

500550

550

600

550

500

600600

500

450

600

550

600

700

650

600

600

700

600

500

650

550

500

500

500

450

650

475

500

650

550

550

600

550

475

500

600

500

600

450

450

550

550

550

550

600

450

550

550

550

550

600

500

600

6500 2,5 51,25

Km





Zbynický újezd



český král

Bohuslav z Budětic

Drslav ze Svéradic

Dobeš z Bukovníka

Bavor ze Strakonic

johanité


Otava

Ota

va

Otava

Mačick

ý poto

k

�

�

�

��

�

�

!��

��

�

�

� �

�

��

�

�

� �

�

��

!

�

�

�

��

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

�

��

�

�

Horažďovice

Zbynice

�

�

��

�

�

založeného města Horažďovic. O klesajícím významu hradiště svědčí listina Přemysla Otakara II. z roku 1268, ve které král postoupil vyšehradské kapi-tule provinciální soud v Práchni, „provinciarum iudicia videlicet in Prachen“, a příjmy z upadajícího prácheňského hradského střediska.18

18 Srov. J. ŽEMLIČKA, Přemysl Otakar II. Král na rozhraní věků (= Česká historie 25), Praha 2011, s. 301.


112

K hradišti Práchni v Pootaví směřovala tzv. Vintířova stezka vycházející z dolnobavorského benediktinského kláštera v Niederaltaichu.19 Je zmiňová-na v listině Konráda II. z roku 1029, „super viam, quam prescriptus Guntherius monachus noviter preparavit… usque ad eandem novam viam a G. Monacho prepa-ratam“.20 Tato cesta spojující Podunají s horním Pootavím navazovala na exis-tenci předpokládané pravěké cesty.21 Ve vintířovské legendě Vita Guntheri Eremitae je zmínka o lovecké výpravě knížete Břetislava do „cuiusdam urbis, que Prahen dicitur confinium“, tedy na pomezí jakéhosi raného města (urbs), jež se nazývá Prácheň.22 Přestože se jedná o legendistickou zprávu z konce 11. století, lze se domnívat, že Vintířova stezka, později zvaná Gunthersteig, směřovala do nitra přemyslovských Čech kolem správního hradu Prácheň. Vintířův pobyt v Čechách je doložen také v listině z roku 1045 (falzum z kon-ce 13. století), která se týká darování několika vesnic na Prácheňsku břevnov-skému klášteru.23 Stezka ležela na cestě spojující oba benediktinské kláštery v dolnobavorském Niederaltaichu a pražském Břevnově, mezi nimiž se udr-žovaly nejen prostřednictvím Vintíře úzké vztahy. Oba kláštery navíc získaly rozsáhlé majetky, které ležely na této stezce. Niederaltaišský klášter vlastnil pozemky na střední Šumavě kolem Dobré Vody u Hartmanic a v Anníně, břevnovský klášter získal od Břetislava I. území v horním Pootaví.24

Archeologický výzkum hradiště Prácheň

Hradiště Prácheň na katastru Velkých Hydčic leží na stejnojmenném vr-chu (512, 4 m n. m.) nad pravým břehem Otavy a představuje dvoudílné hradiště o rozloze 2,8 ha.25 V severní části výše položené ostrožny chráněné strmými srázy nad řekou Otavou se nachází centrální část akropole. Akro-

19 Jiří KUTHAN, Středověká architektura v jižních Čechách, České Budějovice 1977, s. 19; Vla-dimír HORPENIAK, Mnich Gunther, in: Vlastivědné zprávy muzea Šumavy, Sušice 1990, s. 41–60.

20 Harry BRESSLAU (ed.), Monumenta Germaniae Historica, Diplomata (dále MGH DD) 4, Hannover–Leipzig 1909, s. 180–181, č. 135.

21 Antonín BENEŠ, Horní Pootaví v pravěku a na počátku dějin podle archeologických pramenů, in: Sborník vlastivědných prací o Šumavě k 650. výročí města Kašperské Hory, Kašperské Hory 1980, s. 18; Karl SCHMOTZ, Zwischen Donau und Otava. Gedanken zu Herrschaft und Sakralarchitektur im hohen Mittelalter, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 17, 2004, s. 231–233.

22 FRB, I, s. 337–346; k legendě Rudolf TUREK, Role jihozápadních Čech v bojích Břetislava I. s Jindřichem III., Minulostí Západočeského kraje 19, 1983, s. 175; Jan ROYT, Poustevník Vin-tíř, legenda a život, in: Vintíř patron Šumavy. Sborník příspěvků z mezinárodní konference k 960. výročí úmrtí sv. Vintíře, Hartmanice 2005, s. 16.

23 CDB, I, s. 352–354, č. 379.24 V. HORPENIAK, Mnich Gunther, s. 46, pozn. 16–17; J. ROYT, Poustevník Vintíř, s. 15–16.25 Petr HRUBÝ – Michal LUTOVSKÝ, Hradiště a výšinná sídliště raného středověku v jižních

Čechách, Archeologie ve středních Čechách 2000, s. 447; Vladimír ČTVERÁK – Michal LU-TOVSKÝ – Miloslav SLABINA – Lubor SMEJTEK, Encyklopedie hradišť v Čechách, Praha 2003, s. 336–337.

113

II. A

rche

olog

ie


pole byla později zcela zničena výstavbou areálu středověkého hradu, která odstranila i zbytky raně středověkého opevnění. Raně středověké opevnění v podobě obvodového valu se dochovalo na předhradí, které se k akropoli připojovalo od jihozápadu. V přístupných místech do areálu val dosahuje mohutných rozměrů, šířky až 15 m a výšky 6 m.26

Na hradišti bylo realizováno několik drobných archeologických výzkumů, které však nebyly dosud podrobně zpracovány a publikovány.27 Konstrukční podobu valu poodhalil menší záchranný archeologický výzkum v roce 1976. Původní raně středověká hradba zkoumána P. Braunem a J. Klápštěm v ji-hozápadní části předhradí měla roštovou dřevěnou konstrukci o mocnosti 5,5 m s mohutnou čelní zdí o síle 1,5 m z nasucho kladených kamenů. Před hradbou byl vyhlouben nepříliš hluboký příkop. Východní strana hradiště je tvořena dvěma terasovitými stupni. V horním terasovém stupni byl pro-veden řez, který zachytil pozůstatky čelní zdi a hlinito-kamenného tělesa

26 P. BRAUN – J. KLÁPŠTĚ, O archeologickém studiu Práchně, s. 91–92; shrnutí M. LUTOV-SKÝ, Jižní Čechy v raném středověku, s. 174.

27 Shrnutí M. LUTOVSKÝ, Jižní Čechy v raném středověku, s. 174.

Obr. 3. Pohled na předhradí hradiště Prácheň s kostelem sv. Klimenta s přístupovou cestou na akropoli a areál vrcholně středověkého hradu (foto autor, 2012).


114

zpevněného roštovou konstrukcí. Konstrukce nesla stopy po požáru. Naleze-ná keramika byla datována do mladohradištního období.28

Nové poznatky o konstrukci hradby a příkopu přinesl v roce 2010 zá-chranný archeologický výzkum v ose původní přístupové komunikace na hradiště zobrazené ještě na Willenbergově vedutě města Horažďovic z po-čátku 17. století. Při výzkumu byla zachycena horní část příkopu mezi valy v prostoru východně od kostela, tedy v místech, kde provedli řez i J. Klápště a P. Braun. Oproti předchozím poznatkům nebyla zjištěna konstrukce čelní kamenné plenty, ale pouze její destrukce, neboť hradba byla v těchto místech silně poškozena požárem. Výplň destrukce hradby byla na základě keramic-kých nálezů datována na přelom raného a vrcholného středověku.29

Z hradiště Prácheň postrádáme informace o charakteru raně středově-ké zástavby vyjma jediného zahloubeného sídlištního objektu zkoumaného B. Dubským v roce 1920, avšak bez podrobnějších nálezových informací.30 V souvislosti s výzkumem hradiště Prácheň byly prováděny povrchové sbě-ry na poli mezi hradištěm a dvorem Prácheň. Zde se v místech předpoklá-daného podhradí podařilo zachytit koncentrace keramických zlomků spolu s kulturní vrstvou místy vystupující na povrch.31

V areálu předhradí se nachází raně gotický kostel sv. Klimenta z konce 13. století s dnešním hřbitovem.32 Na stáří kostela poukazuje i staré zasvěcení sv. Klimentu, které patří mezi nejstarší v Čechách.33 V okolí kostela je dolo-ženo pohřbívání ve 13. století, během archeologického výzkumu v roce 1978 bylo na ploše jižně od kostela odkryto 15 hrobů z této doby, které narušily vrstvu z 11.–12. století. Podle rozboru nálezů z hrobů – esovité záušnice vel-kého průměru a dvě železné přezky – byly hroby datovány až do 2. poloviny 13. století.34

Archeologické výzkumy neposkytují příliš odpovědí na zásadní otázku k počátkům hradiště, zda bezprostředně souvisí se zánikem mocenských hradišť ve středním Pootaví v 1. polovině 10. století (hradiště Kněží hora, Řepice, Libětice, Němětice), či zda existuje určitý časový hiát mezi zánikem starších hradišť a založením nového správního centra oblasti, kvalitativně na úrovni hradského centra přemyslovských Čech.35 Na základě povrchových

28 P. BRAUN – J. KLÁPŠTĚ, O archeologickém studiu Práchně, s. 91–92.29 Hana PŘEROSTOVÁ, Příspěvek k poznání opevnění hradiště Prácheň, in: Sborník prací z his-

torie a dějin umění 6/6, Klatovy 2011, s. 169–183.30 Bedřich DUBSKÝ, Předhistorie Strakonicka, Strakonice 1921, s. 31.31 Rudolf KVĚTOŇ, Mladohradištní sídliště pod Práchní, Výběr 13, 1976, s. 18–19; P. BRAUN

– J. KLÁPŠTĚ, O archeologickém studiu Práchně, s. 91.32 Eduard POCHE, Umělecké památky Čech 3 (P–Š), Praha 1980, s. 156.33 Zdeněk BOHÁČ, Patrocinia jako jeden z pramenů k dějinám osídlení, Československý časopis

historický 21, 1973, s. 375–377.34 P. BRAUN – J. KLÁPŠTĚ, O archeologickém studiu Práchně, s. 91; k nálezům Zdeňka SCHEJ-

BALOVÁ, Raně středověká řadová pohřebiště v Plzeňském kraji, Plzeň 2011, s. 101.35 K tomu M. LUTOVSKÝ, Jižní Čechy v raném středověku, s. 174.

115

II. A

rche

olog

ie


sběrů na hradišti máme doloženu i středohradištní keramiku z 10. století,36 ale k otázce počátků hradiště by přinesl informace pouze kvalifikovaný ar-cheologický výzkum. Ojedinělé archeologické výzkumy prokázaly, že hlavní těžiště osídlení spadá do následujícího mladohradištního a pozdně hradištní-ho období a časově se překrývá s historickými zprávami.

Rekonstrukce majetkové držby v zázemí hradiště na základě písem-ných pramenů

Majetkovou držbu na Prácheňsku můžeme rekonstruovat na základě do-načních či konfirmačních listin určených zejména církevním subjektům – klášterům, a také na základě predikátů svědků z řad drobné šlechty.

Ve falzu listiny z 13. století, hlásící se však již do roku 1045, jsou zmiňo-vány vesnice, které odkázal Břetislav I. do držby břevnovského kláštera37: „contuli eidem ecclesie circuitum meum in Prahensi provincia, has villam eiusdem nominis Hidchice cum flumine (= Hydčice), Hainv (= Hejná) et curiam Navgedci (= Hliněný Újezd) cum suis attinentiis, Domorazi (= Domoráz) et Kalinicih (= Ka-lenice) duos homines, Nezamizlice (= Nezamyslice) et Canicih (= Kejnice) dimidi-am villam, Crainice (= Krejnice) et Scodru (= Škůdra), Dwocotloki (= Zvotoky) et Sivohibice (= Žihobce), Sihovice (= Žichovice) cum flumine Otava… et Crauolusi-ce (= Kravolazice38)… Podmocli (= Podmokly)…“.39 Na základě rekonstrukční mapy vlastnil břevnovský klášter poměrně značnou držbu v hradském ob-vodu hradiště Prácheň s centrem újezdu v Nezamyslicích. Měl majetky na tzv. Vintířově stezce, která směřovala z Čech do bavorského benediktinské-ho kláštera v Niederaltaichu, s nímž byly udržovány v raném středověku kontakty.

Další církevní instituci, která měla majetkovou držbu v zázemí hradiště, představuje klášter sv. Jiří na Pražském hradě. Klášter vlastnil v roce 1227 „in provincia Prahinensi“ celkem 17 vesnic, ze kterých získával desátky: We-lenowe (= Velenovy), Kirlsci (= Krleč, ZSV), Revnetići (= Řevnětice), Zamli-nene (= Zamlýňany, ZSV), Wilscowici (= Vlčkovice), Macarow (= Makarov), Bratronici (= Bratronice), Napasseiowe (= Pačejov), Scewitinzco (= Ševětínsko, ZSV), Cegcowici (= Čejkovy) na Strakonicku pak Nowosedli (= Novosedly),

36 J. HŮRKOVÁ – J. PÍCKA, Nové doklady osídlení, s. 108–115; Jan EIGNER – Jiří FRÖHLICH – Michal LUTOVSKÝ, Nové doklady raně středověkého osídlení horního Pootaví, Archeologie ve středních Čechách 13, 2009, obr. 6–7.

37 K břevnovským falzům viz Václav HRUBÝ, Tři studie k české diplomatice, Brno 1936. Pozn. Uvedeny pouze vesnice ve sledovaném území.

38 Zaniklá vesnice na katastru obce Nezamyslice a Kejnice, podle František ROUBÍK, Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách, Praha 1959, s. 75.

39 CDB, I, s. 352–354, č. 379; k tomu Milan SVOBODA, Páni ze Strakonic. Vládci Prácheňska a dobrotinci johanitů, Praha 2010, s. 151; srov. Josef Vítězslav ŠIMÁK, České dějiny, I/5, Pra-ha 1938, s. 1030–1031.


116

Setechovici (= Štěchovice), Nemcici (= Němčice), Zagorcici (= Záhorčice), Wole-mici (= Volenice).40

Roku 1160 daroval Vladislav Jindřich doksanskému klášteru tzv. zby-nický újezd „circuitum Sbuinic“. Újezd tvořily vesnice Čejkovy, Zamyslice, Čermná, Kašovice se sídlem v Hrádku u Sušice. Držbu zbynického újezdu doksanskému klášteru potvrdil v roce 1226 Přemysl Otakar I.41 Čejkovy za neznámých okolností přešly již v roce 1227 do držení kláštera sv. Jiří.

Velmi málo vystupují v listinách svědci z řad drobné šlechty. V roce 1243 je zmiňován Svojše z Malého Boru (Zwoysa cum fratre de Bor) jako svědek na listině Václava I. potvrzující donaci Bavora I. strakonickým johanitům.42 Téhož roku 1243 svědčí Svojše společně s bratrem Dluhomilem (Szwoische cum fratre Dlvhomilo de Bor) na listině Bavora I. ze Strakonic pro johanitský konvent ve Strakonicích.43 Šlechtický rod pánů z Boru patřil k drobné bavo-rovské klientele.44 Mezi další drobnou regionální šlechtu patřil v roce 1264 Drslav ze Svéradic (Dirzlaus de Zueradicz)45 a Dobeš z Bukovníka (Dobezs de Bvcovnik), který je zmiňován v roce 1251 v donační listině Bavora I. johani-tům.46 Jedině Velký Bor patřil nějaký čas panovníkovi a teprve až v roce 1283 jej získal od krále Václava II. Jetřich Špacman z Kostelce.47

Samotná bavorovská držba vsí na Prácheňsku byla před rokem 1250 ne-patrná, patrně se skládala pouze ze vsí Babína a Veřechova, odkud se ode-vzdávaly desátky horažďovickému kostelu.48 Bavor I. odkázal část svého ma-jetku johanitskému řádu, který získal statky i na Prácheňsku – např. v roce 1243 ves Makarov, kterou řád směnil se svatojiřským klášterem. Součástí do-nace byly i vsi Mnichov a Kozlov.49 Teprve až v roce 1298 získali johanité pa-trně dosud nekolonizované zalesněné území v lese řečeném Babín, společně s loukami, horou Bělicí a potokem Hřebnicí k založení osady a dvora.50

Listiny, které uvádějí rozsah držby břevnovského a svatojiřského klášte-ra, vymezují rozsah prácheňské kastelanie. Hradský obvod byl ohraničen na horní Otavě na Sušicku majetky bavorského hraběcího rodu Bogenů, který tuto oblast získává ve 12. století. Další území kolem Albrechtic získal někdy v letech 1158–1173 od krále Vladislava klášter ve Windbergu. Po vymření

40 CDB, II, s. 422, č. 378. Uvedeny pouze vesnice ve sledovaném území, včetně nelokalizova-ných zaniklých vesnic.

41 CDB, II, s. 282, č. 286; srov. J. V. ŠIMÁK, České dějiny, I/5, s. 1036.42 Jindřich ŠEBÁNEK – Sáša DUŠKOVÁ (eds.), CDB, IV/1, Praha 1962, č. 34, s. 115.43 CDB, IV/1, s. 116, č. 35; srov. J. V. ŠIMÁK, České dějiny, I/5, s. 1036.44 M. SVOBODA, Páni ze Strakonic, s. 247.45 RBM, II, s. 176, č. 451.46 Karel Jaromír ERBEN (ed.), RBM, I, Praha 1855, s. 593, č. 1279.47 RBM, II, s. 562, č. 1303; srov. J. V. ŠIMÁK, České dějiny, I/5, s. 1037.48 M. SVOBODA, Páni ze Strakonic, s. 206.49 CDB, IV/1, s. 390–391, č. 225.50 RBM, II, č. 1231–1232, č. 2811; M. SVOBODA, Páni ze Strakonic, s. 98.

117

II. A

rche

olog

ie


pánů z Bogenu připadlo jejich území nejpozději v roce 1246 Wittelsbachům. K českému státu bylo Sušicko připojeno až v roce 1273.51

Sever prácheňské kastelanie vymezuje majetková držba cisterciáckého kláštera v Pomuku, založeného v roce 1153, který vlastnil vesnice Strážovice, Maňovice, Kvášňovice a Olšany.52 Severovýchod území spadal již podle vy-mezení majetků svatojiřského kláštera do oblasti Bozeňska.53 Východní část území ohraničovaly od 2. třetiny 12. století majetky Bavorů ze Strakonic, kte-ré panovník pověřil správou této oblasti.54

Raně středověké osídlení v zázemí hradiště

V současnosti disponuje archeologie na pomezí jihozápadních Čech po-měrně dostatečnou pramennou základnou pro zhodnocení raně středověké-ho osídlení v zázemí hradiště, přestože většina lokalit je známa pouze z po-vrchových sběrů.

Regionu se nejvíce věnoval A. Beneš, rodák z Horažďovic, který prováděl často ve spolupráci s regionálními badateli archeologický průzkum, během něhož objevil a dokumentoval řadu dosud neznámých raně středověkých lo-kalit.55 Dlouhodobě se systematicky věnoval povrchovému průzkumu regio-nu, zejména povrchovým sběrům, i regionální badatel J. Smitka ze Svéradic, který objevil několik dosud neznámých raně středověkých i vrcholně stře-dověkých lokalit. V letech 1996 a 1997 byly v zájmovém území realizovány rozsáhlé povrchové prospekce v povodí Březového a Černíčského potoka. Institucionálně se na povrchovém průzkumu nejvíce podílelo Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, zejména J. Hůrková a J. Pícka, a Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích, jmenovitě J. Michálek.56 Nejnověji v po-sledních letech provádí povrchové prospekce J. Eigner, který jednak revi-doval starší lokality, ale objevil také řadu nových lokalit.57 Rozborem raně

51 K problematice bogenské a wittelbašské držby na Sušicku Jiří MARTÍNEK, Sušicko – bylo či nebylo?, Historická geografie 30, 1999, s. 85–100; srov. K. SCHMOTZ, Zwischen Donau und Otava, s. 234–238.

52 K držbě cisterciáckého kláštera v jihozápadních Čechách Kateřina CHARVÁTOVÁ, Ději-ny cisterciáckého řádu v Čechách, I Praha 1998, s. 227–228.

53 CDB, II, s. 422, č. 378.54 M. SVOBODA, Páni ze Strakonic, s. 25–28.55 Antonín BENEŠ, Pravěk Horažďovicka, in: Vlastivědné zprávy horního Pootaví, Sušice

1963; A. BENEŠ, Výzkumy expozitury Archeologického ústavu ČSAV v Plzni v Západočeském kraji v letech 1963–1972, Minulostí Západočeského kraje 10, 1974, s. 170–184; A. BENEŠ, Horní Pootaví, passim.

56 J. HŮRKOVÁ – J. SMITKA, Příspěvek k osídlení Březového potoka; J. MICHÁLEK, Systema-tický povrchový průzkum; Jan MICHÁLEK, K pravěku Horažďovicka, in: Odkazy předků. Sborník vydaný k 100. výročí založení Městského muzea v Horažďovicích, Horažďovice 1998, s. 11–23; J. HŮRKOVÁ – J. PÍCKA, Nové doklady osídlení.

57 J. EIGNER – J. FRÖHLICH – M. LUTOVSKÝ, Nové doklady raně středověkého osídlení.


118

středověkých a vrcholně středověkých keramických nálezů ze sledovaného území se zabýval nejnověji M. Pták ve své diplomové práci.58

Novější povrchové nálezy, ale i revize a publikace starších nálezů ukazují, že horní Pootaví v úseku mezi Horažďovicemi a Sušicí patřilo již v 9. století k poměrně hustě osídlenému regionu. Ve sledované oblasti máme doloženu řadu středohradištních lokalit, např. na katastrech Čímic II, Dražovic, Komu-šína, Velkých Hydčic II, Nezamyslic I, Velké Chmelné I a Svéradic. Ojediněle jsou doloženy stopy středohradištního osídlení v Miřenicích, Rabí, Velkém Boru, Týnci i samotném intravilánu Horažďovic.59 Na Strakonicku pak po-kračuje středohradištní osídlení u Dolního Poříčí.60 Z oblasti však postrádá-me nálezy plochých kostrových i mohylových pohřebišť.61

58 Martin PTÁK, Značky na dnech středověkých keramických nádob v jihozápadních Čechách. Ná-lezy v kontextu raně a vrcholně středověkého osídlení na okrese Klatovy, diplomová práce, JČU, České Budějovice 2012.

59 J. HŮRKOVÁ – J. SMITKA, Příspěvek k osídlení Březového potoka; J. HŮRKOVÁ – J. PÍCKA, Nové doklady osídlení; J. EIGNER – J. FRÖHLICH – M. LUTOVSKÝ, Nové doklady raně stře-dověkého osídlení.

60 J. MICHÁLEK, Systematický povrchový průzkum, s. 28.61 M. LUTOVSKÝ, Jižní Čechy v raném středověku, s. 173.

Obr. 4. Vnější obvodový jihozápadní val někdejšího hradiště Prácheň (foto autor, 2012).

119

II. A

rche

olog

ie


Výraznější doklady osídlení jsou v následujícím mladohradištním ob-dobí.62 Povrchovými sběry je doložena mladohradištní keramika v Černíči, Čímicích II, Horažďovicích, Hejné, Miřenicích, Nezamyslicích I a II i v sa-motném blízkém okolí Práchně – Velké Hydčice I a II, dále pak u Střelských Hoštic a Kozlova na Strakonicku.63 Mladohradištní osídlení je doloženo v okolí pozdně románských kostelů v Hejné, Malém Boru a Nezamyslicích.64 Ojedinělé nálezy mladohradištní keramiky pocházejí z katastru obcí Čepice a Týnce.65 Často dochází k pokračování již staršího osídlení, jako např. v Čí-micích, Dražovicích, Velkých Hydčicích II, Komušíně, Nezamyslicích a Své-radicích.66

V oblasti prozatím nedisponujeme archeologicky dokumentovanými raně středověkými situacemi v intravilánech žijících obcí. Vyjma starého, špatně dokumentovaného výzkumu z 50. let u čp. 3 v Buděticích, kde byla odkryta zemnice nebo zahloubená část nadzemní stavby s ohništěm a zásobní jámou, která podle keramiky spadá do horizontu 11.–12. století67.

Z regionu také nemáme doklady mladohradištních kostrových pohřebišť, kostrové hroby u kostela sv. Klimenta na předhradí hradiště Prácheň jsou da-továny až do 2. poloviny 13. století. Ke kostrovému pohřbívání jistě dochá-zelo i u pozdně románských kostelů, ale dosud chybí jediné archeologicky zkoumané pohřebiště datované do mladohradištního období.

Kontinuita či transformace vesnického osídlení?

Řada mladohradištních, pozdně hradištních a starších vrcholně středově-kých lokalit 13. století a jednotlivých nálezů se nachází na katastrech dneš-ních žijících vsí. U některých vesnic je možné předpokládat starší původ, než jaký dokládají první historické zmínky. Nálezy keramiky mohou svědčit o prostorové transformaci disperzního středověkého osídlení, kdy dochá-zelo k vývojovým stádiím a prostorovým posunům starších středověkých

62 Jako potencionální sídliště jsou zmiňovány lokality, kde bylo nalezeno 10 a více ks. raně středověké keramiky. Ojedinělý nález 1 ks keramiky nelze považovat za doklad osídle-ní, srov. Martin JEŽEK, Jaroměřsko v raném středověku, Archeologické rozhledy 59, 2007, s. 530.

63 Rudolf KVĚTOŇ, Počátky osídlení v obcích Kozlově a Střelských Hošticích, Výběr 12, 1975, s. 87–188; P. BRAUN – J. KLÁPŠTĚ, c. d., s. 93; J. HŮRKOVÁ – J. PÍCKA, Nové doklady osíd-lení; J. EIGNER – J. FRÖHLICH – M. LUTOVSKÝ, Nové doklady raně středověkého osídlení.

64 Petr CHARVÁT, Středověké archeologické nálezy v muzeu Šumavy v Sušici. Nepublikovaný rukopis; P. BRAUN – J. KLÁPŠTĚ, c. d., s. 93; J. EIGNER – J. FRÖHLICH – M. LUTOV-SKÝ, Nové doklady raně středověkého osídlení.

65 P. CHARVÁT, c. d.; J. EIGNER – J. FRÖHLICH – M. LUTOVSKÝ, Nové doklady raně středo-věkého osídlení, s. 888.

66 J. HŮRKOVÁ – J. PÍCKA, Nové doklady osídlení; J. EIGNER – J. FRÖHLICH – M. LUTOV-SKÝ, Nové doklady raně středověkého osídlení; M. LUTOVSKÝ, Jižní Čechy v raném středověku, s. 177.

67 Josef SMITKA, Dějiny Budětic, Vlkonic, Lipové Hory a Bohova, Budětice 2004, s. 23–24.


120

vesnických jader či jednotlivých usedlostí, které se v průběhu 13. století po-stupně stabilizovaly do současných vesnických intravilánů.68

Tyto prostorové transformace jsou pravděpodobně zachyceny na katas-trech Hejné, Malých a Velkých Hydčic, Miřenic, Střelských Hoštic, Kozlova, Dolního Poříčí, Maňovic nebo Jetenovic.69 Naopak některé nálezy keramiky 13. století souvisejí patrně s existencí zaniklých vesnic jako v případě osíd-lení na katastru Hejné v poloze u dvora Karlov, Slatiny nebo u vesnice Hol kovice.70

Ojediněle byly dokumentovány středověké situace přímo v intravilánech žijících vsí. V Újezdě u Chanovic bylo dokumentováno mocné středověké až novověké souvrství se zahloubenými objekty. Spodní část stratigrafie je mož-né na základě nálezů keramiky datovat do 13. století.71 Stratigrafická situace dokládá dlouhodobou kontinuitu obce. Nálezy keramiky z 13. století byly dále zjištěny při záchranných výzkumech v intravilánu vsí Svéradic a Hej-né.72 Z intravilánu Svéradic navíc pochází soubor silnostěnných tuhových zásobnic, které pravděpodobně sloužily k dehtářskému provozu.73

Velká pozornost nebyla dosud věnována vývoji půdorysů vesnických sí-del.74 V oblasti můžeme sledovat na mapách stabilního katastru vývoj poměr-ně nepravidelných forem půdorysů vesnic, které mohou být retrospektiv-ně odrazem starší sídelní situace. To je zvláště nápadné u vesnic náležejících k nezamyslickému újezdu břevnovského kláštera (např. Hejná, Nezamyslice, Malé Hydčice, Domoraz, Žichovice).

Opevněné polohy, výšinné lokality, dvorce rané šlechty

Ve sledovaném území nemáme vedle centrálního hradiště Prácheň dolo-ženy další opevněné výšinné lokality. Hradiště Kněží hora spadá do středo-hradištního období do 9. století a jeho zánik se předpokládá někdy v první polovině 10. století.75 Nejbližší archeologicky známé hradiště, chronologicky

68 K tomu např. Jan KLÁPŠTĚ, Změna – středověká transformace a její předpoklady, in: Památky archeologické – Supplementum 2, Praha 1994, s. 46–50.

69 Rudolf KVĚTOŇ, Počátky osídlení, s. 187–188; Jan MICHÁLEK, Dolní Poříčí, okr. Strakonice, Výzkumy v Čechách 1984–85, 1987, s. 42; J. HŮRKOVÁ – J. SMITKA, Příspěvek k osídlení Březového potoka, s. 18, 27; Karel NOVÁČEK, Malé Hydčice, okr. Klatovy, Výzkumy v Če-chách 1993–1995, 1997, s. 144.

70 A. BENEŠ, Výzkumy expozitury, s. 174; Jindra HŮRKOVÁ, Holkovice, okr. Klatovy, Výzku-my v Čechách 1999, 2001, s. 204; J. HŮRKOVÁ – J. SMITKA, Příspěvek k osídlení Březového potoka, s. 18; F. ROUBÍK, Soupis a mapa zaniklých osad, s. 380.

71 Jindra HŮRKOVÁ, Újezd u Chanovic, okr. Klatovy, Výzkumy v Čechách 2007, 2006, s. 69–70.

72 J. HŮRKOVÁ – J. SMITKA, Příspěvek k osídlení Březového potoka, s. 21; Jindra HŮRKOVÁ, Hejná, okr. Klatovy, Výzkumy v Čechách 2006, 2007, s. 69.

73 A. BENEŠ, Výzkumy expozitury, s. 180.74 Jan PEŠTA, Encyklopedie českých vesnic – Západní Čechy, Díl 3, Praha 2005.75 M. LUTOVSKÝ, Jižní Čechy v raném středověku, 157–160.

121

II. A

rche

olog

ie


srovnatelné s Práchní, představuje Hradiště u Ústalče.76 S Práchní chronolo-gicky souviselo i osídlení na ostrožně Hradec jihozápadně od hradiště, kde byla zachycena rovněž keramika z 11.–12. století současná s nálezy z povr-chových sběrů z Práchně. J. Klápště a P. Braun se domnívají, že zde mohlo existovat opevněné (?) sídlo některého z hradských kastelánů.77

Z oblasti nemáme doložena raně středověká sídla rané nobility charak-teru dvorce. Sídlo tohoto typu se mohlo nacházet v Buděticích u románsko- -gotického emporového kostela sv. Petra a Pavla v domě čp. 3, kdy zde byla v 50. letech odkryta polozemnice, či zahloubená část nadzemní stavby s oh-ništěm a pecí, podle nálezů datovaná do 11.–12. století.78 Rod pánů z Budětic později přesunul své původní sídlo u emporového kostela na vrch Džbán, kde postavil někdy ve druhé polovině 13. století malý šlechtický hrad berg-fritového typu.79

Nejstarší středověké hrádky a hrady 13. století

Ve 13. století máme doloženu nejstarší vrstvu pozemkové šlechty, která si staví opevněná sídla. Malý opevněný areál se nachází nad pravým břehem Žichovického potoka na vyvýšené poloze Lomec u obce Čímice. Z neznámé-ho sídla typu malého hrádku bez výraznějších dokladů opevnění, pouze ze tří stran obehnaného příkopem, pochází soubor keramiky z 13. století.80

Šlechtický hrad v Buděticích představuje podle T. Durdíka pozdní va-rian tu hradu přechodného typu. Nevelký oválný areál hradu je ze tří stran obehnán příkopem. V čele hradu stojí subtilní bergfritová věž, za kterou se nacházejí relikty obdélného paláce. Hrad představuje dispozičně jednodu-chou pozdní variantu šlechtických bergfritových hradů a je projevem trans-lace šlechtického sídla od původního sídla u emporového kostela sv. Petra a Pavla k vrcholně středověkému hradu.81

Neznáme podobu vývoje původního sídla na místě dnešního zámku v Chanovicích. Během archeologického výzkumu zde bylo odkryto sou-vrství ze 13. století. Blízká prostorová návaznost na kostel sv. Kříže, snad románského původu, může souviset s existencí nejstaršího sídla charakteru

76 Petr HRUBÝ – Michal LUTOVSKÝ, Několik poznámek k hradišti u Ústalče, okr. Klatovy, Ar-cheologie ve středních Čechách 4, 1999, 469–472.

77 P. BRAUN – J. KLÁPŠTĚ, c. d., s. 92; J. EIGNER – J. FRÖHLICH – M. LUTOVSKÝ, Nové doklady raně středověkého osídlení, s. 888–889.

78 J. SMITKA, Dějiny Budětic, s. 23–24.79 Tomáš DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000, s. 90.80 A. BENEŠ, Výzkumy expozitury, s. 174; 81 Tomáš DURDÍK, Nástin vývoje českých hradů 12.–13. století, Archaeologia historica 3, 1978,

s. 41–52.


122

dvorce.82 Také v místě dnešní tvrze v Miřenicích byly získány zlomky kera-miky ze 13. století, které svědčí o starším sídle předcházejícím tvrzi.83

Samostatnou otázkou je nejstarší podoba hradu Rabí. K nejstarší fázi hra-du patří mohutná hranolová věž opatřena románským portálem s okny, kte-rá byla ve 14. století přestavěna.84 Archeologické nálezy z hradu Rabí však nedovolují starší dataci než do 14. století.85

Středověký hrad existoval také ve Velkém Boru u Horažďovic. Hrad stál na vyvýšenině nad obcí v místech areálu bývalého špitálu, dnešní čp. 19, kde byly zachyceny během výkopů u špitální kaple sv. Buriana pozůstatky zdiva, které pravděpodobně souvisí s existencí předpokládaného hradu.86

Pozdně románská a raně gotická architektura jihozápadních Čech

Kolem hradiště Prácheň se nachází řada kostelů náležejících do architek-tury pozdně románského a raně gotického období. Této zajímavé koncentrace archaické sakrální architektury si všiml již V. Mencl.87 Velkou pozornost této skupině kostelů věnovali i A. Merhautová a J. Kuthan. Řada pozdně román-ských a raně gotických kostelů vznikla v jedné stavební vlně v letech 1220–1260, na jejich podobě se podílela synkreze směrů a impulzů ze stavebních hutí bavorských klášterů (např. klášter ve Windbergu), dále cisterciáckého kláštera v Nepomuku a johanitské komendy ve Strakonicích, které čerpaly stavební impulzy i z jiných bavorských a rakouských zejména klášterních staveb.88 Bohužel k většině staveb vyjma kostela sv. Jana Křtitele ve Velkém Boru postrádáme detailní stavebněhistorický rozbor, takže veškeré informa-ce pocházejí výhradně z uměleckohistorické literatury a dokumentovaných architektonických prvků a detailů.

Jednoduchou bezvěžovou stavbou je kostel sv. Filipa a Jakuba v Hejné. Ke krátké obdélné lodi z lomového zdiva se pojí čtvercový presbytář. Loď je plochostropá, půlkruhový triumfální oblouk je opatřen původní románskou římsou. V ose východní zdi čtverhranného závěru se nachází okno se žulo-

82 Jan PÍCKA, Výsledky výzkumu na zámku v Chanovicích (okr. Klatovy) v r. 1998 a jejich přínos k poznání objektu, Bakalářská práce, Opava 2000.

83 J. HŮRKOVÁ – J. PÍCKA, Nové doklady osídlení, s. 103–104.84 T. DURDÍK, Nástin vývoje, s. 467; Jiří VARHANÍK, Starší fáze opevnění Rabí, in: Dějiny sta-

veb, 2005, s. 32–36.85 Tomáš DURDÍK, Železné předměty z hradu Rabí, Castellologica Bohemica 1, 1989, s. 279–

294.86 Josef SMITKA, Panská sídla, kostely a špitál ve Velkém Boru u Horažďovic ve světle archivních

pramenů a archeologických nálezů, Průzkumy památek 2, 2000, s. 47–56.87 Václav MENCL, Počátky středověké architektury v jihozápadních Čechách, Zprávy památkové

péče 20, 1958, s. 133–146.88 V. MENCL, Počátky středověké architektury; s. 140; Jiří KUTHAN, Architektura jižních Čech

v prvé polovině 13. století, Jihočeský sborník historický 39, 1970, s. 145–153 a 201–212; Anež-ka MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura v Čechách, Praha 1971, s. 60–61 a s. 75, pozn. 113–114; srov. K. SCHMOTZ, Zwischen Donau und Otava, s. 240–247.

123

II. A

rche

olog

ie


vým ostěním ukončeným hrotitým záklenkem-archivoltou a s vnější široce rozevřenou špaletou okna. A. Merhautová datuje stavbu přibližně do 1. po-loviny 13. století.89 Podle J. Kuthana okno presbytáře napovídá, že tato stav-ba vznikla někdy před polovinou 13. století.90

Výraznou skupinu tvoří stavby s obdélnou lodí s věží v koutu, jež nesou řadu architektonických prvků, které je řadí typologicky do pozdně román-ského období. Stavebně velice zajímavý je kostel sv. Máří Magdaleny v Ma-lém Boru. K původnímu kostelu náleží lomové zdivo obdélné lodi a hrano-lová věž v jejím jihozápadním koutě, která je spojena se západní tribunou v lodi. V jižní zdi věže se nachází špaletové románské okno s půlkruhovým záklenkem. Ve čtvrtém patře věže se z původních článků zachovala dvojitá (sdružená) okna, oddělená sloupkem s válcovým dříkem, attickou patkou a půlkruhovým náběžníkem. Věž, v podvěží klenutá, je nesena pilířem a pů-vodní římsou ve tvaru podbrádky a otevřena půloblouky pod tribunu a do lodi. Od věže se pne k severní stěně lodi široký půlkruhově klenutý valený pás. Za severním obloukem tribuny se nalézá původní křížová klenba. Patro věže je spojeno s tribunou obloukem, druhým obloukem se otvírá věž do

89 A. MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura, s. 121.90 J. KUTHAN, Středověká architektura, s. 194.

Obr. 5. Pozdně románský jednolodní bezvěžový kostel sv. Filipa a Jakuba v Hejné (foto au-tor, 2012).


124

lodi. Loď je sklenuta na dvě pole křížové klenby bez žeber podobně jako první patro věže a severní pole tribuny. V prostoru tribuny byly odkryty cenné nástěnné malby. V. Mencl považoval kostel s pilířovou tribunou za dílo tzv. strakonické huti z doby kolem roku 1200. A. Merhautová se domní-vá, že kostel s věží v koutě lodi byl vystavěn nejdříve koncem první čtvrtiny 13. století.91 Podle J. Kuthana nelze přesněji určit románskou stavbu kostela, než že byla zbudována ještě před pokročilejší druhou čtvrtinou 13. století.92

O pozdně románském stáří se uvažovalo i u kostela sv. Jana Křtitele ve Velkém Boru. Jednolodní kostel s pětibokým závěrem a hranolovou věží při severozápadním nároží je zároveň jediným kostelem kde proběhl komplexní stavebně historický a archeologický výzkum, i když jeho výsledky nepřispě-ly významně k datování kostela. V souvislosti s rekonstrukcí kostela probě-hl základní stavebněhistorický průzkum, který zjistil základové zdivo lodi, základ nejstaršího vstupu v jihozápadním nároží a zároveň i základ raně gotického pětibokého závěru presbytáře. Během výzkumu nebylo zachy-ceno žádné starší románské zdivo, široká dispozice je však zřejmě původní z 2. poloviny 13. století93.

Kostel sv. Jiljí (dnes Proměnění Páně) v Hradešicích byl v několika staveb-ních etapách přestavován. Z původního kostela je zachováno jádro západní věže a patrně i západní část obdélné lodi. Věž z hrubého lomového zdiva je v přízemku zbavena původní klenby. Zachovaná valená klenba v jejím prvém patře je nyní proražena. Horní část věže byla později přestavěna. Po-doba věže nasvědčuje, že kostel měl věžní tribunu. A. Merhautová se domní-vá, že kostel byl postaven na konci 12. a počátku 13. století.94 Podle J. Kuthana je však starší datování stavby nevýrazné a nelze stavbu přesněji datovat než do druhé či třetí čtvrtiny 13. století.95

Mezi románsko-gotické stavby patří kostel sv. Petra a Pavla v Buděticích. Původní stavbě náleží obdélná a plochostropá obdélná loď s hranolovou věží v ose západního průčelí, východním chórem, k němu přiléhající apsidou a sakristií při jižním boku závěru. Zdivo lodi, které je v nárožích armováno kvádry, nese štít z lomového zdiva a ve vnější stěně jižní zdi lodi je osazen hrotitý portál. Ústupkový portál s válcovými sloupky s osazenými talířovitý-mi prstenci a s prstencovými oblounovými patkami ukazuje příslušnost této stavby ke skupině jihočeských románsko-gotických staveb z doby před polo-vinou 13. století. Hranolová věž v západním průčelí byla zaklenuta v prvním

91 A. MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura, s. 164, Václav MENCL – Klára BENE-ŠOVSKÁ – Helena SOUKUPOVÁ, Předrománská a románská architektura v západních Če-chách, Plzeň 1978, s. 42.

92 J. KUTHAN, Středověká architektura.93 František KAŠIČKA – Bořivoj NECHVÁTAL, Ke stavebnímu vývoji kostela ve Velkém Boru,

Památky a příroda 5, 1976, s. 257–262. 94 A. MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura, s. 125. 95 J. KUTHAN, Středověká architektura, s. 198; V. MENCL – K. BENEŠOVSKÁ – H. SOUKU-

POVÁ, Předrománská a románská architektura v západních Čechách, s. 52.

125

II. A

rche

olog

ie


patře valenou klenbou, která sloužila jako tribuna. Ve dvou nejvyšších pat-rech byla prolomena dvě sdružená okna.96

Zajímavou stavbou s architektonickými detaily je kostel sv. Bartolomě-je v Kvášňovicích. Z románské stavby kostela je zachováno lomové zdivo lodi s kvádrovým armováním a věž v ose západního průčelí. Obdélná loď má ve vnější stěně jižní zdi lodi osazený portál s ostěním členěným ústupky přecházejícím do půlkruhové archivolty. Hrana středního ústupku je profi-lována odsazeným výžlabkem. Tympanon portálu je podložen dvěma kon-zolkami a je zdoben pěti konkávními obloučky vlysu s rovnými patkami. Věž v horním patře má na všech čtyřech stranách špalety románských oken. Podle pozdně románského portálu s obloučkovým vlysem je stavbu datová-na uměleckohistoricky do čtvrtého desetiletí 13. století. Původní stavbě ná-leží i západní věž zbudovaná z pečlivě kladeného lomového kamene. Otvor ve východní zdi prvního patra se původně otevíral buď přímo do lodi, nebo na pavlačovou tribunu. Původní presbyterium bylo kolem roku 1300 nahra-zeno gotickým polygonálním uzávěrem.97 Archeologický výzkum v sakristii starší románskou fázi prozatím nepotvrdil, pouze zjistil několik úrovní pod-lah a porušil několik mladších hrobů uložených do jámy poblíž základové-ho vkopu.98

V Nezamyslicích bylo centrum proboštství břevnovského kláštera.99 Pro-blematické je datování samotného kostela Nanebevzetí Panny Marie. Z pů-vodního několikrát přestavovaného kostela je zachována pouze hranolová věž vklíněná mezi východní zeď trojlodí a severní bok chóru. Ve čtvrtém patře na každé straně věže je podvojné sdružené okno se žulovým ostěním, osazeným na vnějším líci zdiva. Ostění západních a východních okének je okoseno. Půlkruhové záklenky spočívají na pilířích.100 Podoba sdružených okének podle J. Kuthana prozrazuje, že stavba vznikla nejpozději ve třetí čtvrtině 13. století.101 Četné přestavby bez detailního stavebněhistorického průzkumu neumožňují spolehlivě rozlišit původní stav.102

V jádru obce Bukovník se nachází kostel sv. Václava. Jedná se o prostou jednolodní stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí, která má v horní části románské sdružené okno se střed-ním sloupkem. Na jižní straně lodi ústupkový portál nese bohatou profilaci

96 J. KUTHAN, Architektura jižních Čech, s. 202; J. KUTHAN, Středověká architektura, s. 187–188; V. MENCL – K. BENEŠOVSKÁ – H. SOUKOUPOVÁ, Předrománská a románská archi-tektura v západních Čechách, s. 52.

97 A. MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura, s. 148; J. KUTHAN, Středověká architek-tura, s. 94 a s. 203–204; V. MENCL – K. BENEŠOVSKÁ – H. SOUKUPOVÁ, Předrománská a románská architektura v západních Čechách, s. 40.

98 Martin ČECHURA, Archeologický výzkum kostelů v západních Čechách, Archaeologia histo-rica 30, 2005, s. 365.

99 J. V. ŠIMÁK, České dějiny, I/5, s. 1030. 100 A. MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura, s. 178.101 J. KUTHAN, Středověká architektura, s. 224–225.102 J. KUTHAN, Architektura jižních Čech, s. 208.


126

(výžlabky, bobule) a je datován kolem roku 1240. Nese podobné znaky se stavbami okruhu tzv. strakonické huti.103

Stopy románské fáze se nacházejí i u kostela sv. Petra a Pavla ve Voleni-cích. Kostel s obdélnou hlavní lodí a boční lodí se západní věží a polygonál-ním chórem se sakristií je v nynější podobě výsledkem přestaveb, především gotické z roku 1377. Obdélná loď byla zbudována z lomového kamene, kte-rou původně od jihu osvětlovala okna s půlkruhovými záklenky. Na jižní straně k ní přiléhá mnohem nižší a užší boční loď, pokládaná někdy v li-teratuře za součást románského jádra stavby.104 Románský původ kostela prozrazuje jen portál v jižní straně boční lodi. Portál je dvakrát pravoúhle odstupněn, nemá trnože a vertikální část jeho ostění plynule přechází v půl-kruhově ukončené archivolty. Vnější odstupnění je osazeno bobulemi, do hrany vnitřního ústupku je vložen silný prut, jehož plocha nese výžlabky. V. Mencl datoval portál do let 1200–1240 s tím, že se zde projevuje strakonic-ké tvarosloví, ke kterému se přiklání i J. Kuthan.105 A. Merhautová se domní-

103 J. KUTHAN, Středověká architektura, s. 188–189; V. MENCL – K. BENEŠOVSKÁ – H. SOU-KUPOVÁ, Předrománská a románská architektura v západních Čechách, s. 43–44.

104 V. MENCL, Počátky středověké architektury, s. 141.105 J. KUTHAN, Středověká architektura, s. 93.

Obr. 6. Centrem újezdu břevnovského kláštera bylo proboštství v Nezamyslicích s raně gotic-kým kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Na pozadí hrad Rabí (foto autor, 2012).

127

II. A

rche

olog

ie


vá, že původní obdélný kostel, k němuž portál náležel, byl postaven až ve 2. čtvrtině 13. století.106

O románském původu se uvažuje i u kostela sv. Kříže v Chanovicích. Na románský původ ukazuje prostá podélná jednolodní stavba, která je zděna z velkých přitesaných kvádrů a je na východě uzavřena pravoúhlým presby-tářem. Samotná stavba kostela byla však v 18. století upravena, takže dnes se nelze vyslovit ke stáří stávajícího kostela.107

Hospodářsko-ekonomický potenciál území

Rekonstrukce hospodářských poměrů, zdrojů surovin a ekonomického potenciálu území za daného stavu poznání je obtížně řešitelnou otázkou. V oblasti kolem hradiště Prácheň máme doloženu aluviální sekundární těž-bu zlata na řece Otavě a jejích přítocích.108 Pozůstatky sejpů po získávání zla-ta se nacházejí na katastru obce Týnec.109 Rozsáhlé rýžoviště, avšak silně po-škozené těžbou štěrku, bylo zdokumentováno J. Kudrnáčem na katastru obce Čepice.110 Další rozsáhlé rýžoviště v podobě sejpového pole zřejmě středo-věkého stáří se nachází u obce Žichovice.111 Rozsáhlá rýžovnická pole jsou i kolem Horního a Dolního Poříčí na Strakonicku i v okolí Horažďovic.112 Lze předpokládat, že ve středověku docházelo i k primární těžbě zlata a stří-bra v okolí Stříbrných Hor (dnešní Nalžovské Hory) v Plánické vrchovině východně od hradiště.113 Správní centrum Prácheň mohlo kontrolovat těžbu v regionu, ovšem o způsobu organizace této těžby v raném středověku po-strádáme jakékoliv další informace. Těžba v okolí Horažďovic je doložena až z roku 1344.114

Kromě těžby zlata a stříbra byl dalším potencionálním zdrojem surovin vápenec. Mocná souvrství vápence se nacházela v oblouku jižně od Horažďo-vic, od Velkých Hydčic, Hejné, dále pak v okolí Boubína, Veřechova, Svatého

106 A. MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura, s. 354. 107 V. MENCL – K. BENEŠOVSKÁ – H. SOUKUPOVÁ, Předrománská a románská architektura

v západních Čechách, s. 48. 108 Jaroslav KUDRNÁČ, Rýžoviště, zlatodoly a zlatorudné mlýny v Pootaví, in: Sborník vlas-

tivědných prací o Šumavě k 650. výročí města Kašperské Hory, Kašperské Hory 1980, s. 59–75; Jaroslav KUDRNÁČ, K původu jména Zlaté stezky, Památky archeologické 81, 1990, s. 434–446.

109 A. BENEŠ, Výzkumy expozitury, s. 180; Jiří FRÖHLICH, Týnec u Hliněného Újezdu, okr. Kla-tovy, Výzkumy v Čechách 1988–9, 1992, s. 159.

110 Jaroslav KUDRNÁČ, Čepice, okr. Klatovy, Výzkumy v Čechách 1984–8, 1978, s. 29. 111 Jan PÍCKA, Žichovice, okr. Klatovy, Výzkumy v Čechách 2005, s. 320. 112 J. KUDRNÁČ, Rýžoviště, zlatodoly, s. 63. 113 Jaromír KOUTEK, Stříbrné Hory v JZ Čechách a geologie jejich okolí, Časopis Národního

Muzea, oddělení přírodovědné, Praha 1960, s. 84–91. 114 J. V. ŠIMÁK, České dějiny, I/5, s. 1029–1030, pozn. 2; Ojedinělé informace o sekundární

těžba zlata na Otavě J. KUDRNÁČ, K původu jména Zlaté stezky, s. 441–442.


128

Pole až ke Kozlovu.115 O tom, že místní vápenec se těžil, se objevují písemné prameny v mladším středověku.

Místní surovinou byl i kvalitní žulový lomový kámen, který mohl být vy-užíván pro stavební řešení pozdně románských a raně gotických kostelů.

Od kastelánského hradu k poddanskému městu Horažďovice a šlech-tickému hradu Prácheň

Konec hradského centra podobně jako i jiných center přemyslovských Čech způsobila kolonizace a socioekonomický rozmach nově se utvářející pozemkové šlechty, která se zmocňovala a ukrajovala stále tenčící se rozsah území ochabujícího vlivu hradských center. Zatímco role Vítkovců ve správě kastelánie v tomto regionu byla epizodická, mnohem větší roli zde sehráli dynamicky se rozvíjející Bavorové ze Strakonic se svojí kolonizační a loká-torskou aktivitou.116

Ve druhé polovině 13. století se zřetelně v písemných pramenech proje-vuje klesající význam hradiště Prácheň jako správního centra oblasti. To je nepochybně způsobeno i založením a rozvojem nového správního centra – města Horažďovic.

Horažďovice se v pramenech poprvé uvádějí ve tvaru Horasowiz v listině markraběte Přemysla Otakara II. k roku 1251, kdy král potvrdil tamní kostel jako součást daru Bavora I. ze Strakonic johanitskému řádu.117 Horažďovice do té doby představovaly bezvýznamnou lokalitu, které začal věnovat svou pozornost teprve až Bavor I. Pokud tedy Bavor I. odkázal johanitům městiš-tě (parcelu) k postavení domu uvnitř městského areálu, muselo v době zá-věti toto sídliště představovat již vysazené město s jednotlivými parcelami. O umělém vyměření Horažďovic svědčí pravidelný půdorys, výsledek pra-voúhlého vyměření na zeleném drnu, byť městské sídliště navázalo na starší osídlení. Bavor I. nevysadil město ve zcela neosídleném prostoru, ale využil již existujícího sídliště rozkládajícího se na vyvýšené poloze na levém břehu řeky.118 Archeologické výzkumy na území města zachytily několik stop před-lokačního osídlení.119 S lokačním horizontem města mohou souviset vrstvy a objekty (polozemnice?) zjištěné v Trhové ulici.120

115 K. NĚMEC, Dějiny města Horažďovic, s. 12. 116 J. ŽEMLIČKA, Přemysl Otakar II., s. 355; ke kolonizačním aktivitám Bavorům na Prácheň-

sku pak M. SVOBODA, Páni ze Strakonic, s. 198–199. 117 CDB, IV/I, s. 390, č. 255. 118 Jiří KUTHAN, Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery –

kostely, Vimperk 1994, s. 108–110; M. SVOBODA, Páni ze Strakonic, s. 60. 119 Karel NOVÁČEK, Horažďovice, okr. Klatovy – Nálezová zpráva o záchranném archeologickém

výzkumu při plynofikaci města (1994–1995). Nepublikovaný rukopis; Jindra HŮRKOVÁ, Horažďovice, okr. Klatovy, Výzkumy v Čechách 2007, 2009, s. 69–70.

120 Martina ŠMEJDOVÁ, Horažďovice, okr. Klatovy, Výzkumy v Čechách 2006, 2008, s. 49.

129

II. A

rche

olog

ie


Vlastní výstavba města probíhala patrně až v závěru života Bavora I. a především v době Bavora II., kdy byl mezi lety 1260–1273 založen kostel sv. Petra a Pavla. Záhy po založení města byl za Bavora II. po roce 1279 vysta-věn v severovýchodním rohu městského areálu hrad a vyhloubeny příkopy pro městské hradby, které byly vystavěny nejpozději na počátku 14. století.121

V roce 1293 udělil Václav II. Horažďovicím městská práva122. Král vyba-vil město stejnými právy, jakých požívala ve své době jiná královská města, tamní měšťany vyňal z pravomoci krajských úředníků a veškeré soudní zá-ležitosti týkající se města podřídil Bavorovi III. Králova listina představovala završení konstituování Horažďovic v město, které přibližně v této době zača-lo užívat městskou pečeť a výsady jako jiná města v království.123

Horažďovice ovšem nebyly patrně jedinou městskou lokalitou, která se ve druhé polovině 13. století v této oblasti rozvíjela. O Velkém Boru jako měs-tečku hovoří zpráva z roku 1283, kdy jej od krále Václava II. získal Jindřich Špacman. V roce 1304, kdy jej získal Půta z Potštejna, za nějž byl ve Velkém

121 Vladimír RAZÍM, Raně gotická fortifikace města Horažďovic, Památky a příroda 11, 1986, s. 261–269; T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie, s. 165.

122 Antonín HAAS (ed.), Codex juris municipalis IV/1, Praha 1954, s. 25–26, č. 12. 123 M. SVOBODA, Páni ze Strakonic, s. 96–99.

Obr. 7. Areál vrcholně středověkého hradu Prácheň na místě akropole někdejšího správního centra přemyslovské kastelánie (foto autor, 2012).


130

Boru postaven hrad, se o Velkém Boru hovoří jako o „oppidum nostrum dictum Bor in provincia Prachinensi“.124 Velký Bor ležel na staré komunikaci z jižních Čech do Plzně, této komunikaci byl přizpůsoben i půdorys městečka.125

Za Bavorů ze Strakonic byl na hradišti Prácheň vystavěn vrcholně stře-dověký hrad, na místě někdejší raně středověké akropole. Podle F. Lavala a V. Razíma mohl hrad vznikat ještě za přemyslovské zeměpanské správy na hradišti v první polovině 13. století.126 Dosavadní názory spojují vznik hradu s listinou, ve které král Jan Lucemburský daroval roku 1315 Bavorovi IV. ze Strakonic horu, aby na ní postavil hrad.127 Nová interpretace listiny F. Lavala a V. Razíma však svědčí o tom, že král vydává povolení nikoliv na založe-ní zcela nového hradu, ale pouze povolení budovat v prostoru starší stavby stejného druhu, „…monte castrum pro securiori tuitione sui de novo construere et instaurare valeat, et quod idem castrum constructum…“.128 Je možné připustit, že v ekonomických ambicích Bavorů bylo postavení tak kvalitativně stavebně velkorysého a rozlehlého kastelového hradu poté, co dokončili stavbu svého rodového sídla, hradu ve Strakonicích. Bavorové mohli využít již budované-ho zeměpanského hradu, který získali do svých držav z královských rukou za nejasných okolností podobně jako jiné významné šlechtické rody v Če-chách.129 Panovník ovšem mohl využít i ambicí šlechtického rodu k dokon-čení výstavby hradu, neboť poskytl hrad s de facto lenním závazkem, aby v případě potřeby panovníkovi byl kdykoliv k dispozici.130

Závěr

Historické prameny k poznání hradiště byly již vyčerpány a pouze roz-dílné interpretace písemných pramenů mohou přinést nové otázky. Jedinou možnost pro rekonstrukci zázemí hradiště nabízí archeologie. Poznávací možnosti jsou však i z pohledu archeologie omezené, závislé na jednotlivých archeologických průzkumech a výzkumech. Ze sledované oblasti máme archeologicky doloženu celou řadu lokalit, které se chronologicky vztahují k existenci hradského centra – hradišti Prácheň. K celkovému širšímu pozná-ní historického prácheňského obvodu by přispěl až systematický archeolo-gický výzkum.

124 RBM, II, s. 871–872, č. 2013, srov. J. SMITKA, Panská sídla, s. 48. 125 F. KAŠIČKA – B. NECHVÁTAL, Ke stavebnímu vývoji kostela ve Velkém Boru, s. 257. 126 Filip LAVAL – Vladimír RAZÍM, Příspěvek k diskuzi o vývoji raně středověkých opevnění ve

12. a 13. století, Archaeologia historica 31, 2006, s. 192. 127 T. DURDÍK, Ilustrovaná encyklopedie, s. 446. 128 RBM, III, s. 114–115, č. 285. 129 K situacím nejstarších šlechtických hradů viz Jan KLÁPŠTĚ, Poznámky o sociálních souvis-

lostech počátků šlechtických hradů v českých zemích, Archeologické rozhledy 55, 2003, s. 786–800.

130 Tomáš DURDÍK, Hrad Prácheň, in: Prácheň. Hora – hradiště – hrad, Horažďovice 2009, s. 46; M. SVOBODA, Páni ze Strakonic, s. 106–107.

131

II. A

rche

olog

ie


Obraz topografie zázemí doplňují pozdně románské kostely, z nichž ně-které představují centra církevní správy, jiné patří mezi vlastnické tribunové kostely náležející nejstarší historicky doložené vrstvě pozemkové šlechty na Prácheňsku. Datace kostelů není bezproblémová, většina poznatků vychází ze starší uměleckohistorické literatury a nejednoznačné typologie architekto-nických prvků. K detailnímu poznání stavebního vývoje by přispěl až cílený stavebněhistorický průzkum.

Postrádáme kvantifikované údaje, na nichž by bylo možné vytvářet de-mografické modely – odhady počtu obyvatel v zázemí. Postrádáme výzku-my raně středověkých pohřebišť. Rovněž rekonstrukce ekonomicko-sociál-ních poměrů v zázemí hradiště je za daného stavu poznání obtížně řešitelnou otázkou. Chybějí informace o charakteru služeb pro centrum, jež poskytovali obyvatelé v zázemí hradiště.131 Z oblasti nejsou známa environmentální data, která by umožnila alespoň částečně rekonstruovat životní prostředí zázemí a ekonomické a konzumpční možnosti centra a jeho obyvatel.132

Zusammenfassung

Beitrag zur Untersuchung der Burganlage Prácheň und ihrer Basis im 10. bis 13. Jahrhundert auf der Grundlage archäologischer

und historischer Quellen

In diesem Aufsatz wird die Burganlage Prácheň und ihre Basis im 10.–13. Jahr-hundert behandelt. Die Burganlage Prácheň stellt ein wichtiges premyslidisches Burgzentrum der Práchener Kastellanei dar. Die archäologischen Funde grenzen ihre Existenz auf das 11.–12. Jahrhundert. Erstmals taucht die Práchener Kastellanei in schriftlichen Quellen 1184 im Zusammenhang mit der dortigen Kastellanei Víteks von Prčice auf. Auf der Grundlage einer Analyse der schriftlichen Quellen kann man die Entwicklung der Besiedelung im Burgdistrikt rekonstruieren, der zu Zwecken der Studie auf einen etwa 11 km großen Kreis beschränkt ist. Im Frühmittelalter er-langen hier kirchliche Institutionen wichtige Besitztümer. 1045 (falsch: 13. Jahrhun-dert) das Kloster Břevnov um den Güntherssteig mit dem Zentrum des Klosterspren-gels in Nezamyslice und 1227 das St.-Georgs-Kloster. Vereinzelt verzeichnen wir in den Schriftquellen auch den ältesten Landadel. Das archäologische Verständnis der

131 Tomáš PETRÁČEK, Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.–12. století. K poznání hos-podářských a sociálních dějin českých zemí doby knížecí, Praha 2002; J. ŽEMLIČKA, Počátky Čech královských, s. 41–44.

132 K modelům přírodního prostředí, ekonomiky a konzumpce zázemí hradišť viz Jan MA-ŘÍK, Libická sídelní aglomerace.


132

Region ist überwiegend auf Oberflächenuntersuchungen begründet. Systematische Ausgrabungen wiesen in der Basis der Burganlage eine frühmittelalterliche Besiede-lung nach. Die älteste Besiedelung ist mittelburgstallzeitlich, aus dem 10. Jahrhun-dert. Eine größere Anzahl Lokalitäten gibt es in der darauf folgenden jungburgstall-zeitlichen Periode, die eine direkte Anbindung an die Entstehung des Burgzentrums hat. Die Region zeichnet sich auch durch eine interessante Topografie spätromani-scher Kirchen aus, die während einer Bauwelle in den Jahren 1220–1260 entstehen. Ihre Datierung basiert ausschließlich auf der kunsthistorischen Beschreibung. In der Region fehlen uns Funde frühmittelalterlicher Gräberfelder um diese romanischen Kirchen herum. Bei einigen Dörfern kann eine langfristige Kontinuität bis zum Frühmittelalter nachgewiesen werden, andere entstehen offensichtlich durch einen allmählichen Transformationsprozess der verstreuten mittelalterlichen Besiedelung. In einigen Fällen ist es gelungen, auch mittealterliche Situationen aus dem 13. Jahr-hundert bei Dörfern zu dokumentieren, die durch jüngere Schriftquellen belegt sind. Analysen der Dorfgrundrisse nach dem festen Grundbuch zeigen ebenfalls die kom-plizierten Prozesse der Grundrisstransformation, auf die ältere Entwicklung weisen die verstreuten Gehöftansammlungen hin. In der Region fehlen markantere Belege für die ältesten Adelssitze – Gutshöfe um die romanischen Kirchen herum. Erst im 13. Jahrhundert sind die ersten Burgen nachgewiesen. Die interessante topografische Entwicklung kann man am Beispiel der Burg Budětice beobachten.

Die Burganlage Prácheň verlor im 13. Jahrhundert an Bedeutung, was vom Auf-schwung der neu angelegten Untertanenstadt Horažďovice nach 1251 bewirkt wur-de. Mit der Gründung der Stadt fand die Entwicklung des Práchener Burgdistrikts ihren Höhepunkt und das alte Burgzentrum wurde durch eine hochmittelalterliche Burg ersetzt, bei der wir darüber spekulieren können, ob es sich nicht ursprünglich um die aus königlicher Gründung stammende Burg handelte, die Bavor IV. Von Strakonice als Lehen erhalten hatte. Die weitere Besiedelungsentwicklung und die Kolonisationsaktivität des 13. Jahrhunderts ist mit dem Besitz der Stadt Horažďovice und ihrer Umgebung durch die Adelsfamilie der Bavors von Strakonice verknüpft.

Čapek, L. 2014: Příspěvek ke studiu hradiště Prácheň a jeho zázemí v 10. - 13. století na...

Documents

Transcript of Čapek, L. 2014: Příspěvek ke studiu hradiště Prácheň a jeho zázemí v 10. - 13. století na...