Zlatd stezka Sbornfk Prachatickeho muzea

Zlatti stezka Sbornfk Prachatickeho muzea

rocnfk 6 1999

Zlatä stezka 6 1999

KAMENNA HRAZENi NA HOREJSiM VRCHU A VRCHU KOKOVCI U VLACHOVA BREZi

Prispevek ke studiu agnirni krajiny Sumavskeho podhuri

Jaromir Benes- Petr Hruby- Jan Michdlek- Marek Parkman

Üvod

V jarnich a letnich mesicich roku 1999 probehl archeologicky vyzkum Hofejsiho vrchu u V Iachova Bfezi na Prachaticku 1) (obr. 1). Zde se podle dejepisne vlastivedne tradice melo nachazet praveke nebo rane stfedoveke hradiste. Ukazalo se vsak, ze pfedmetem naseho zajmu jsou terenni utvary agrärniho charakteru, jejichz studium dosud lezi v ceske archeologii na okraji badatelskeho zajmu. V souvislosti s celkovym pruzkumem Hoi'ejsiho vrchu byla rovnez podniknuta prospekce blizke­ho vrchu Kokovec a jeho okoJi2), kde je tradovan pomistni nazev Hradiste. Toto to­ponymum casto indikuje pfitornnost umele budovanych zdi, valu nebo jinych vidi­telnych terennich prvku. V lidovem uziti muze byt toponymum vazano na vice poloh V ramci vetsiho geomorfologickeho celku. Prüzkumem bylo zjisteno, ze se na sever­nim svahu Kokovce nachazi nepravidelne obdelny areal, ohrazeny masivni kamen­nou zdi. Oba systemy (Hoi'ejsi vrch i Kokovec) jsou od sebe vzdaleny asi 1200 m vzdusnou carou. Vyzkum v oblasti Hofejsiho vrchu a Kokovce vyvolal fadu zajima­vych otazek, o jejichz feseni se pokousi nasledujici pfispevek.

Historie zajmu 0 lokalitu

Horejsi vrch (tez Kozelsky vrch, Novaku vrch, Na Hajku) se jako prehistoricke hradiste dostal do literatury jiz v 19. stoleti, kdy jej poprve podrobne popsal vy­znarnny archeolog Jan Nepomuk Woldfich (1893). Ve svem soubornem dile eviduje tuto lokalitu i znamy badatel a pfedstavitel tzv. muzejni skoly Josef Ladislav Pie ( 1909). Ve 20. letech venoval teto poloze pozornost gymnazialni profesor Josef Broz, rodäk z nedalekeho Vlachova Bfezi, ktery pofidil prvni planek ohrazeni (obr. 4, obr. 5) a provedl zde take mensi sondaz (jeji umisteni je vyznaceno na obr. 4). Jeji postup a vysledky konzultoval s univerzitnim profesorem a vedoucim katedry pre­historie UK V Praze Albinem Stockym a se znamym jihoceskym archeologem Bedfichem Dubskym (Broz 1922; NZ ArO c. j. 2884/40, 4765140). J. Malicey i'adi ve sve praci tuto lokalitu mezi knovizska hradiste a jeho plochu roz­deluje na vlastni akropoli a jihovychodni pl'edhradi. Pro nas je zajimava jeho interpreta­ce vzniku zdejsich kamennych zidek: "/ zde lesni sprava, prave tak, Jako na hradisti

I) Vyzkum lokality byl podporen grantem z programu Phare na zäklade zädosti obcanskeho sdruzeni Hradiste z Vlachova Bfezi. Vyzkum realizovala spolecnost ARCHEOS (J. Benes a P. Hruby) ve spolupraci s Prachatickym muzeem (M. Parkman) a Muzeem stredniho Pootavi ve Strakonicich (J. Michälek}.

2) Na pnizkumu spolupracovali studenli archeologie J. Krej sovä a D. Parma (FF MU Brno).

271

Zlata stezka 6 1999

Obr. 1. Ce/kovy pohled n.a krajinu s HofejSfm vrchem. Foto P. Hruby. Abb. I. Gesamtansicht der Landschaft mit HofejSi vrch. Photo P. Hruby.

u Lisnice, dala kameny z rozvalenych valu sloziti v nove karnenne zidky, a to tak pe live, ze jen ve{mi obtfzne {ze rozeznati, CO jest zbytkem puvodniho va{u a CO dilem n vodobym" (MaliCkj 1947- 1948, 29- 30). Mohutnost zdejsiho opevneni je ve sta si Iiterature evidentne znacne nadnesenä, nebot napi'. valy maji misty dosahovat vy ky az 5 m (Mares- Sedlticek 1913, 62). Jiz ve druhe polovine 80. Iet byla tato p loha vyi'azena z kategorie pamätkove chränenych objektü (Michtilek - Fröhli1 1987, 16). Tradice pravekeho hradiste vsak hluboce zakorenila a prezivä do so Casnosti nejen V povedomi verejnosti regionu, aJe i V popuJärne naucne JiteratU (Sklentir 1993, 68).

V kontrastu s tim bylo ponekud prehlizeno karnenne hrazeni na severovycho nim svahu vrchu Kokovec. Krome pomistniho näzvu Hradiste, ktery byl postupe casu prenesen na cely hfbet, nenajdeme o existenci tohoto hrazeni v Iiterature zäd1 zminky. V Archeologickem ustavu V Praze je jedinym dokladem odborneho zäjn o lokalitu vyjädreni Antonina Benese, ktery byl jednim z mistnich obyvatel na e> stenci hrazeni upozornen. Ti'iclennä komise tehdy dosla pouze na vrchol k6ty 882 1 kde jsou jen cetne skalni utvary a na svah, k mistu kde se hrazeni nalezä, a ktere odtud vzdäleno asi jen 100 m, se jiz nedostala. Zäver zprävy byl tak negativni a a tor pouze poznamenal, ze informätora zmätla skaliska na vrcholu, kterä povazoval umely vytvor (NZ ArV c. j. 7669/66). Tim odborny zäjem o karnenne ohrazeni vrchu Kokovci skoncil. Koncem sedmdesätych Iet pak A. Benes shrnul dosavac znalosti o obou zminovanych polohäch (Benes 1979, 51- 53).

272

Zlatä stezka 6 1999

Lokalizace a terenni popis hrazeni na Hofejsim vrchu (obr. 2)

Lokalita se nachäzi asi 550 m SZ az SSZ od kaplicky v Dolnim Kozli (ZM 22-34-20, 20: 135), na ppc. 253, v nadmoi'ske vysce 800- 808 m. Jednä se o kupo­vite zakonceni hfebene Hradiste, nekdy tez HradisfskY les, orientovaneho ve smeru V - Z, jehoz nejvyssim, centricky umistenym vrcholem je k6ta Kokovec (882 m). Lokalita je nejlepe pi'istupnä od JZ po siroke a ploche fronte. Povrch je pomerne plo­chy, pi'i obvodovych partiich mirne svazity, zejmena na SV strane. Na cele plose lo­kality a v jejim okoli se nachäzi rozptylenä kamennä suf, nekdy i z vetsich balvanu, zpravidla pi'ekrytä lesnim porostem. Na severovychodnim okraji vrcholove plosiny se nachäzi dva skalni suky, vytväfejici jakousi pi'irodni "brdnu ". Vyjma JZ jsou na vsech stranäch svahy pomerne strme. Pfevyseni nad okolnf teren je dosti velke. Od silnice Prachatice - Vimperk cini asi 70 m, od udolf Libotynskeho potoka pak asi 90 m. Potenciälni vodni zdroj je odtud vzdalen asi 600 m. Vlastnf ohrazeny areal za­bfra plochou vrcholovou partii Hoi'ejsiho vrchu s rozlohou pi'iblizne 0,7 ha. Karnenne ohrazeni ma nepravidelne ovalny pudorys, ktery krome pfistupove strany na JZ vice mene respektuje terennf modelaci vrcholove plosiny. Jeho celkovä delka Cini 325 m. Mocnost neni po celem obvodu stejnä, nybrz znacne kolisä (obr. 7). Ohrazeni ma po­dobu zdi stavene na sucho bez pouzitf pojiva. Na JZ strane je zed' dochovanä do vys­ky kolem 1 m a sifky 80- 100 cm (obr. 6). Zde je take mohutnejsi jeji destrukce pti vnejsi i vnitfni strane. Podobne parametry ma zed' i na jiznim obvodu. Naopak jako

Obr. 2. Prostor vs f Horn( Kozlf a Dolnf Kotli s /okalizacemi kamennych hrazenf na Ho fejs fm vrchu a vrchu Kokovci. 1 - kamemu! hrazenf tza HofejSfm vrchu. 2 - jihozdpadn f vybi!zek kamemu!ho hrazenf. 3- zfdky jednotlivych parcel pripojem! k hrazenf. 4 - kamenne ohrazenf na vrchu Kokovec.

Abb. 2. Raum der Dörfer Horni und Dolnf Kozlf mit Lokalisierung der Steineinfriedungen an den Bergen Hofejsi vrch und Kokovec. 1 - Steineinfriedung am HofejSf vrch. 2 - der südwestliche Ausläufer der Steineinfriedung. 3 -die kleinen, an Steineinfriedung angeschlossenen Mauern der ein ze lnen Parzellen, 4 - Steineinfriedung am Berg Kokovec.

273

Zlatä stezka 6 1999

nepatmä zidka sire kolern 60 crn se nachäzi na SV a na S obvodu, v blizkosti zmine nych skalnich sukii pak zcela zanikä. Zed' se sklädä z karnenii mistniho piivodu, ve likosti 20 - 70 crn. Ty jsou kladeny metodou oboustranneho lice tvofeneho krats stranou kamene, s jädrern vysypanyrn rnensirni karneny. Na J, JV, V a SV strane pfi lehaji k vnejsirnu lici teto zdi daiSi rnensi zidky podobne konstrukce, avsak z men sich karnenii, ktere jsou orientovany kolrno na popisovane ohrazeni a na svah. Jso nestejnych delek a vyrnezuji starsi hranice pozernkii (viz obr. 2, obr. 3, obr. s: S ohrazenirn uzavirajicirn vnitfni areäl nejsou konstrukcne provazany. N zapadnirn predpoli lokality, ve vzdalenosti 15 -20m od ohrazeni se nachazidalS stavebne zcela izolovana zed' delky 55 rn a piivodni sire kolern 2,5 rn, zachovanä mi5 ty do vysky 1 rn. Orientovana je V - Z a na zapadnirn zakonceni mirne zahnut< Konstrukce je shodnä s konstrukci ohrazeni vrchu.

Vyzkum na Horejsim vrchu v roce 1999

Vyzkurn se rnetodicky zarneril na tri zäkladni prostorove kontexty. Byla to jec nak sondaz v areälu ohrazenern karnennou zdi, dale sondaz pnrno pfi pate zdi a sor daz vne ohrazeneho prostoru. V prvni fäzi vyzkurnu byl na vetsine plochy vnitl'nih areälu proveden priizkurn za pornoci detektoru kovii. Plocha byla prochäzena systt rnaticky a vynechäna byla pouze mista pokrytä nizkyrn a tezko prostupnyrn Jesnim p< rastern . Bebern tohoto priizkurnu bylo ve vrstve Jesniho hurnusu zjisteno pouze nek< lik recentnich kovovych artefaktii (uzävery lahvi, zlomky plechovek a casti näbojnic:

DalSi etapa jiz spocivala ve vzorkovaci sondazi. Celkove bylo vyrnerer 11 sond o velikosti od 1 do 10 rn2, kteryrni byla prozkournana plocha 24 rn2. \ vnitfuirn prostoru bylo nähodne polozeno devet sond o rozrnerech 1 x 1 m tak, at byl ziskän pokud rnozno reprezentativni obraz o charakteru a intenzite vyuziti tel polohy V rninulosti (obr. 9, obr. 10). Zjistena Stratigrafie byla ve vsech deviti sondäc obdobna. Pod vrstvou lesniho humusu, mocnou 6 - 10 cm, se nachazela vrstva les piidy o rnocnosti 6- 24 cm s volne rozptylenyrni malymi kameny, kterä nasedala pl mo na zvetrale podlozi (obr. 8).

Popis a rozbor nälezii: Ze vsech deviti sond vnitfniho prostoru byly ziskär archeologicke nälezy. Jedna se predevsirn o zlomky kerarniky (81 ks), ktere byly n lezany vyhradne ve vrstve lesni piidy. Maxirnalni pocet strepii v jedne sonde byl I (S4), rninirnalni 1 (S9). Ani v jedne z deviti sond nebyl nalezen zadny predmet, kt ry bychom rnohli datovat do nektereho obdobi praveku nebo raneho sti'edovek Kerarniccy Soubor je tvoren vyhradne vrcholne stfedovekou az novovekou, pfeväzi tmave sedou tenkostennou kerarnikou. Ve vetsine pripadii to jsou zlomky tel näd< bez vyzdoby. Pokud je pntornna vyzdoba, jedna se predevsim o vlestovani (ol 11 :5-7) nebo ryte Iinie (obr. 11:8-10). Okraje nädob jsou zastoupeny peti zlornl (z nich dva lepitelne se staryrni lorny v sonde S4), z toho dva kusy nesou na podhr li vyzdobu radelkern (obr. 11:3-4), dna trerni zlomky (z nich dva Jepitelne se star mi lorny v sonde S4) a nalezen byl take zlornek horni cästi ucha v miste jeho nap jeni na okraj nadoby. Nekolik stfepii je na vnitfui strane opatreno glazurou zlutohn de, pfipadne svetle- a trnavohnede barvy. Ze sondy S2 byly navic ziskäny dva zlot ky cihel. Ze stykove plochy rnezi lesnirn humusern a lesni piidou byla v sonde :

274

Obr. 3. Abb. 3.

Zlatä stezka 6 1999

V)ifez z mapy stabilniho katastru s lokalitou Hofejsi vrch ("Nowaku Wrch")- 1837. Ausschnitt aus der Karte des Stabilen Katasters mit Lokalität Hofejsi vrch ("Nowaku Wrch")- 1837.

275

Zlau\ stezka 6 1999

vyzvednuta polovina konilku z plasticke hmoty medove barvy. Nälezy jsou ulozeny v Prachatickem muzeu pod pl'. c. 13-1199 az 13-9/99.

Keramicke zlomky byly podrobeny jednoduche metricke, technologicke a chro­nologicke analyze. Vysledky jsou shrnuty v näsledujici tabulce:

Cislo Pocet PrUm!rrul Barva povrchu Barva vnitflru Stupeil otfelosti lomü Datovaru Pozn.

sondy stfepü maxim delka xvyskyt xvyskyt 1 -ostrj;, 2-<Jtfely, souboru

stfepüvmm 3- velmi otfely

SI 14 22,7 ~. r3, ~2,j3 ~8, r3,j3 2,7 15.- 19. st 3vl

S2 6 25,7 ~ ~6 2 14.- 15. st lvl, Ir

S3 14 26,5 m,jl m,jl 2,1 15.- 16. st lvl, 2r

S4 18 22,6 513, rl, &:2, j2 U3, rl, &:3, jl 2,4 15. - 16. st. 4vl

S5 7 27,8 57 57 2,3 16. st. 2~. 2vl

S6 4 29 52, rl,jl ~2, rl,jl 3 15. - 19. st. lvl

S7 6 39,1 ~5. jl s5,jl 2 15.- 17. st Ir

S8 8 24,8 ~7.jl ~ 2,1 16.- 17. st. lvl

S9 I - ~1 51 2 15.- 17. st

Vysvetlivky k tabulce: Barva povrchu a vnitl'ku strepü - s (sedä), r (rüzovä), c (cernä), ce (cervenä),

j (jinä). Poznämka: 3vl- 3x vlesfovanä vyzdoba, lr- lx redukcne päleny strep, 2c- 2x

cernä barva.

Uvedene metricke a technologicke udaje byly sledoväny predevsim s cilem zji­stit, jak se material do nälezoveho kontextu dostal. Maximälni delka je cennym tafo­nornickym udajem (Bene§ 1998), jehoz sledovänim lze do jiste rniry urcit, zdaje sou­bor v primärni, druhotne Ci mnohocetne pl'ernistene situaci. Maximälni delka strepu je sice do znacne rniry zävislä na technologickych postupech vyroby kerarniky, je zde vsak pl'edpoklad, ze mensi keramicke fragmenty (male stl'epy) byly vicecetne pre­rnisfoväny a to bud' pl'irozenyrni püdnimi procesy nebo orbou. Prümemä delka vsech stl'epü z vyzkumu Horejsiho vrchu je 26,1 mm.

Prakticky stejnä prümernä velikost byla namerena pl'i analyze vrstev pl'i vyzku­mu rane az vrcholne stl'edovekeho sidliste ve Starych Prachaticich (nepublikovany vyzkum J. Benese a M. Parkmana z roku 1997). Zde byly pomoci vzorkovacich son­däzi sledoväny podobne jevy jako v pripade Hol'ejsiho vrchu. Ve Starych Prachaticich (ke starsimu vyzkumu cf. clänek BeneS-Parkman 1994) byly V roce 1997 pl'i vzorkoväni plochy budouci autoprodejny pana B. Tomse pouzity vzorkova­ci sondäze koluviälnich ulozenin na pomerne strmem svahu. Zde byl zachycen okraj rane stredovekeho sidliste a vrstvy se stopami aktivity podkoväl'e (13.- 14. stoleti). Tyto kontexty byly prekryty az metr mocnymi stl'edovekyrni a novoveeymi ulozeni­narni, ktere byly zkoumäny peclivym odberem veskerych i velrni drobnych artefaktu po deseticentimetrovych mechaniceych vrstväch. Vrstvy do hloubky 50 cm obsaho­valy stl'epy, jejichz prumernä maximälni delka byla 26 mm, v hloubkäch vetsich nez 50 cm byla prümernä maximälni delka stl'epü o 2 mm vetsi (28 mm). To jsou shod-

276

Zlata stezka 6 1999

ne hodnoty jako V pripade stfepü z Horejsiho vrchu. Pro porovnani: prümerna veli­kost keramici<ych strepü z pravekych a rane stfedovei<ych vrstev, ktere byly vystave­ny dlouhodobe agrarni aktivite je dokonce jen 23 mm (Bend 1998). Naopak prü­merna velikost keramickych sti'epü z objektü doby latenske (polozemnice, vypln za­sobni jamy) dosahuje 40 mm (nepublikovana data namei'ena na materialu datovanem do doby latenske z vyzkumu V. Salace v Lovosicich, ArU Praha).

Dalsi kategorii, ktera byla na souboru z Horejsiho vrchu sledovana, je otrelost lomü na keramickem materialu. Zde byla stanovena kategorie ostrych lomü (1), otfe­lych lomü (2) a velmi otfelych Iomü (3). Jednoduchy aritmeticky prümer hodnot, kte­re byly pi'ii'azeny kazdemu sti'epu je 2;1. Mechanicka otrelost lomü ve sledovanem souboru je pomeme velka, nejcastejSi klasifikace byla 2. Keramika pochazi z po­meme kvalitni, dobre palene hrnciny, jejiz lomy nepodlehaji oteru jako u mekCi ke­ramiky pravekeho püvodu.

Prevazujicim typem celeho souboru je tmave seda tenkostenna keramika, kterou je mozne ramcove datovat od 15. do 17. stoleti. Analogie poskytuje keramicky ma­terial z vyzkumu pozdne stredovekeho vodovodu v Prachaticich. Typickym rysem tmave sede keramiky je jeji vyzdoba obloukovitymi vlesiovanymi, nekolik milimetrü siroi<ymi hladi<ymi liniemi a pouziti cerne barvy (Benes 1996b). V souboru se take nachazi rüzove, rüzovookrove a okrove neglazovane zbozi pozdne renesancniho a ra­ne barokniho püvodu, ktere datujeme do prvni poloviny 17. stoleti. Dobrou, zatim nepublikovanou analogii, je soubor z objektu 4/96 ze Strunkovic nad Blanici, okres Prachatice, zkoumany J. Benesem a M. Parkmanern v roce 1996 (strucna informace cf. Benes 1996c). Zde byla nalezena seda, rüzova a okrova neglazovana keramika, datovana minci (1626) do 1. poloviny 17. stoleti. Celkove lze uzavnt konstatovanim, ze keramicky materiäl, pochazejici ze sond S1 az S9, lze datovat do intervalu od 14. do 19. stoleti. Chronologicke teziste, a to je pro nas podstatne, vsakjednoznacne Spa­da do intervalu od 15. do 17. stoleti. Nalezy z mladsich staleti (vcetne 2. poloviny 17. stoleti) jsou v souboru zastoupeny jen vyjimecne.

Charakter keramici<ych zlomku jednoznacne doklada pritomnost dlouhodobe obhospodarovaneho polniho systemu stfedovekeho püvodu. ieziste vyuzivani agrär­ni plochy spada do 15. az 17. stoleti. Nekolik nejmladsich sti'epü svectci o jakesi ak­tivite i v nejmladsi historii, kdy se vsak jiz o agrärni aktivitu nemuselo jednat. Keramici<y material byl na pole dopravovan s hnojem. Tento zpüsob pi'emisiovani ke­ramiky a jeho archeologicka identifikace je v archeologicke Iiterature bezne popiso­vana v souvislostech s povrchovymi prüzkumy. Jde o hnojne shluky keramiky, tzv. manuring scatters (k tomu Kuna 1994).

DalSi sondaze se soustredily na vlastni hrazeni systemu. Sonda 11/99 o rozme­rech 2 x 5 m byla polozena na JZ strane pi'i vnejsim lici karnennehe ohrazeni (obr. 12). Zed se sklada z lomoveho kamene (velikost 30- 60 cm), na sucho klade­na s licem na obou stranach, misty jiz mime rozklizenym, vyska zdi dosahuje 40-90 cm a sirka 100 cm. Zäklad spociva na zvetralinove vrstve. Koruna zdi je nerovna, misty zhroucena (obr. 13). Destrukce se nachazi spiSe na vnitfni strane. Na strane vnejsi se podel zdi, asi ve vzdalenosti 3 m od jeji paty, jevila nevyrazna terennf vlna, ktera pripominala mensi pfikop. Teren se od paty zdi svazoval mime dolü, zatimco na vnitfnf strane byl asi o 1 m vyssf, takze situace püsobi dojmem umele terenni te­rasy, na kterou byla dobudovana kamenna zed. Jeji zäklady byly odkryty prekvapive melko, maximalne 30 cm pod dnesnim povrchem. Pfiblizne v polovine delky sondy

277

Zlatä stezka 6 1999

Obr. 4. Pldn kamenneho hrazeni na Hofejsim vrchu pofizenj J. Brof.em. Abb. 4. Plan der Steineinfriedung am HofejSi vrch, gezeichnet von J. Brot.

278

/J

Zlata stezka 6 1999

byl odkryt zmfneny terennf propad, v jehoz vyplni byly vetsf karnenne desky a bal­vany do 60 cm delky. Zlab byl hluboky max. 50 cm s plochym, mime nerovnym dnem a sikmymi stenami, jeho sfl'ka byla 100- 110 cm (obr. 14). V sonde 11199 ne­byl nalezen zadny archeologicky material.

Sonda 12/99 o rozmerech 2 x 3m byla otevi'ena pi'i severnim lici samostatne vy­bihajfci zdi. Cflem bylo prozkoumatjejf puvodni konstrukci, lic a zäklad. DalSim ci­lern bylo ziskani archeologickeho materialu. Po odstraneni lesniho mechoveho a ko­renoveho koberce a karnenne destrukce byla na obou stranach obnazena puvodni ste­na zdi. V plose vymerene sondy se prakticky ihned pod povrchem objevovaly mo­hutne balvany, ktere signalizovaly blizkost geologickeho podlozi v podobe skalnfho vychozu. Podobne jako v sonde 11/99 nebyl ani zde nalezen zadny archeologicky material starsi nez z 20. stoleti. Ukazalo se, ze krome karnenne zdi jsou vsechny pro­zkoumane kontexty a prvky v sonde 12/99 ryze pi'irodniho puvodu (obr. 15).

Archeologicke poznatky ze sondazi na Hoi'ejsim vrchu je mozne shrnout do dvou zakladnich bodu:

1. Byly zkoumany relikty agrarniho systemu, jehoz fungovani lze datovat do po­zdniho sti'edoveku a raneho novoveku.

2. Byl identifikovan polni system. Kamenna hrazeni vznikla pi'i obhospodai'o­vani zemectelske plochy a to tak, ze kameny, ziskavane pri zemectelskych pracich, by­Iy skladany podel vlastnich polnich ploch.

Lokalizace a ten!nni popis ohrazeni na vrchu Kokovec (obr. 2)

Lokalita se nachazi asi 300m S od sti'edu osady Horni KoZli (ZM 22-34-19, 430: 127), v nadmofske vysce 825 az 850 m. Ohrazeni lezi na severovychodnim sva­hu kupoviteho vrchu Kokovec (k6ta 882 m), ktery je stiedem hlbetu Hradiste. Vrcholova partie Kokovce je pokryta skalnimi vychozy. Severni svahy spadaji po­merne prudce do udoli Libotynskeho potoka s pi'evysenim 200 m. Nejpi'istupnejSi je lokalita po stoupajfcim hi'betu od vychodu. Teren je mime svazity a relativne rovny. Jako VSUde V okoli je i zde povrch pokryt ffdkym kamennym mofem, vyjma v)astni­ho ohrazeneho arealu,jehoz plochajevi znarnky umelych uprav. Cela lokalitaje dnes pokryta vzrostlym monokulturnim Iesern. Karnenne ohrazeni je nepravidelne obdel­neho tvaru, orientovane delsi osou ve smeru V - Z. Na vychodni strane je delka zdi mensi, asi 20 m, zapadni zakonceni je dlouhe 30 - 35 m. Jeho delka je pi'iblizne 200 m po obou stranach. Severni zecf kopiruje prubeh lesni cesty a je znacne nerov­na ( obr. 17). Jizni cast ohrazeni, ktera se nachazi ponekud vyse na hi'betu je take ne­rovna. Pi'iblizne v puli je jeji prubeh pferusen skalnim sukem, na ktery se jeji zapad­ni strana napojuje, pficemzjeji pokracovani neni ve stejne linii, nybri o nekolik met­ru nize. Plosna rozloha ohrazeni je kolem 1 ha. Zed' je po celem obvodu stavena na sucho, pi'icemz lic je tvofen kratsi hranou vetsich kamenu (jejich delka se pohybuje kolem 40- 80 cm) a jadro je pak vyplneno kameny mensimi (obr. 16). Närozi jsou obla, licovana do pulkruhu. Zed' je take nestejne mohutna a vysoka. Nejmasivnejsi je na zapade, kde je jeji sife v zakladu pi'es 2m, vyska rovnez. Na vychode se jevi jiz jen jako zidka maximalm vysky 1 m a sil'ky 50- 60 cm. Pi'iblizne uprostied sve del­ky je zed' na obou stranach porusena novodobym prerusenim a vede zde cesta.

279

Zlata stezka 6 1999

Obr. 5. P!tin kamenneho hrazenf na HofejSim vrchu. poNzeny J. Brozem v roce 1916 (podle Benes 1979, origindlulo­Zen ve Stdtnfm okresnfm archivu v Pracllaticfch).

Abb. 5. Plan der Steineirifriedung am Hol'ejSf vrch, gezeichnet von J. Broz im Jahre 1916 (nach Benes 1979, Original im Staatlichen Bezirksarchiv Prachatitz aufbewahrt).

280

Zlatä stezka 6 1999

Hloubka zäkladu zdi byla zkoumäna na dvou mistech na zäpadni strane. Ukäzalo se, ze zäklady se nachäzi asi 20 - 30 cm pod soucasnym povrchem.

Vyhodnoceni prospekce a sondazi na Hofejsim vrchu a na vrchu Kokovci

Pri reseni problemu puvodu, interpretace a chronologickeho zal'azeni kamen­nych ohrazeni na Horejsim vrchu a na Kokovci je nutne vzit uvahu jejich konstrukci a urnisteni v krajine.

V mape stabilniho katastru, kterä vznikla pi'ed polovinou 19. stoleti, müzeme ohrazeni na Hol'ejsim vrchu lokalizovat na ppc. 253 (obr. 3). Ze severu se k nemu pri­pojuji da!Si tl'i pozernky (ppc. 255, 256, 257), jejichz vymezeni kamennyrni zidkarni je v lesnim porostu patrne jeste dnes. Na jednom ze svych plänku (obr. 4) umisiuje J. Broz popisovane hrazeni mylne präve na plochu techto tl'i pozernku. Hranice uve­denych parcel vznikaly od vrcholneho stl'edoveku, dokonce snad jiz v obdobi vysa­zeni vesnic Dolni a Horni Kozli, kdy zacala byt tato ablast intenzivneji zemedelsky vyuziväna a zkulturnoväna. Tyto dve vesnice tvoi'ily az do 17. stoleti ves jedinou, kte­rä se nazyvala Kozli (v 15. stoleti se jmenuje jako Kozi- Kozie, Kozye, Kozy) a prvni pisemnä zrninka o ni je z roku 1407 ( Profaus 1949, 355 ). V terenu lze pozorovat jev, ze parcelace se opirä o jiz existujici vyrazne terenni prvky, ktere pomähaji pi'i ohra­nicoväni pozernkü a pi'i snadnejsi orientaci. Z mapek, p1änku i povrchove prospekce je zi'ejme, ze hranice parcel prübeh karnenne ohradni zdi respektuji. Archeologickou sondäzi sice nebylo mozne zjistit, zda obvodovä ohradni zed' vznikla jednoräzove a krätkodobe, nebo byla budoväna prubezne po urcity delSi cas, pravdepodobnejsi se vsak zdä byt moznost druhä.

Sondäz ani prospekce detektorem kovu neprokäzala zädne sidelni aktivity z obdobi zemedelskeho praveku nebo raneho stl'edoveku. Tento negativni vysledekje ponekud relativizovän pomerne malou rozlohou prosondovane plochy, nicmene V pfipade, ze by Se jednaJo 0 praveke, nebo rane Stfedoveke hradiste, byJo by naJe­zeno rninimälne nekolik kusu pi'islusne keramiky jako "informacni sum ", ktery by indikoval blizkost sidlistnich kontextu v rämci cele lokality.

Pokud jde 0 konstrukci a Charakter ohrazeni, muzeme shrnout zävery plynouci ze srovnävaciho studia. Vsechna opevneni hradisi praveku a raneho sti'edoveku v Ce­chäch se od pozorovanych prvku na nasi lokalite lisi V nekolika aspektech. Zed', je­jiz sii'ka kolisä kolem 1 m, nemä rozhodne obranny charakter. Mohutnost valu napr. na nedalekem hradisti na k. 6. LCovice a Zälezly (lokalita venec) cini V zäkladech 6-8 m, pi'icemz nynejsi zachovanä vyska spolu s kubaturou destrukce dovo1uje odhad­nout puvodni vysku karnenne hradby na venecke akropoli pi'iblizne na 3 m. To V kombinaci S nästavbou V podobe drevene paJisädy, pripadne tZV. hateni, cini koJem 4- 5 m. Celkovä sila ohrazeni Horejsiho vrchu tak vübec neodpovidä poti'ebäm obra­ny a vojenskym schopnostem spolecnosti a ku1tur, ktere na nasem uzemi hradiste bu­dovaly (Filip 1978; Vencl1983; Hruby 1998). Melky zäklad (prakticky temei' pod po­vrchem) ukazuje, ze se jednä 0 lehci zed', u ktere nepozorujeme zädne znaky beznych hradebnich konstrukci. vetsina hradist na nasem uzerni a na uzemi jiznich Cech se vyznacuje maximälnim vyuzitim konfigurace terenu. Opevneni zpravidla temei' beze zbytku kopiruji teren se snahou neponechat mezi svahem ci sräzem a hradbou pokud

281

Obr. 6. Abb. 6.

Obr. 7. Abb. 7.

Zlatä stezka 6 1999

Jihozdpadni cdst hrazeni lW Hofejsim vrchu. Foto P. Hruby. Der sildwestliche Teil der Einfriedung am Holej!ii vrch. Photo P. Hruby.

Cast hrazeni na HolejSim vrchu s pleru.fenim. Foto P. Hruby. Teil der Einfriedung am HofejSi vrch mit Unterbrechung. Photo P. Hruby.

282

Zlata stezka 6 1999

mozno zadny prostor, ktery by mohl litocnik nejakYm zpusobem vyuzit. V pripade pfistupovych stran, kde neni temer zadna prirozena terenni ochrana, byva opevneni zdvojeno, pi'ipadne kombinovano s pi'ikopem.

Na Hoi'ejsim vrchu je sice mozne pozorovat prave na nechranene JZ strane mo­hutnejsi konstrukci zdi, ale ne tak dostatecnou, aby mohla slouzit k obrane. Terennf ryha podel zdi se ukazala jako nepatrny zlab, jehoz strategicky vyznam je prakticky nulovy. Ohrazeni lokality relativne respektuje prubeh a konfiguraci terenu na J, JV, V a SV strane, klicova JZ strana je vsak zcela v rozporu se stavebnimi a strategicky­mi pravidly, pozorovanymi na vetsine hradisf. Z vyse nastinenych duvodu je proto nutne do budoucna vyloucit moznost, :Ze se v pi'ipade ohrazeni Horejsiho vrchu jed­na o praveke nebo rane srredoveke hradiste. Tim vsak vystava ukol a poti'eba hlubsi­ho rozboru zjistene nalezove situace a nove kriticke interpretace objektu.

Archeologicky vyzkum kamennych hrazenf jako reliktu agramf krajiny je nejen u nas, ale V cele srredni Evrope zatim V pocatcich. Pro srovnani je rreba pi'ipomenout stav vyzkumu hrazenych poli ve Velke Britanii (Fleming 1988 s literaturou), kde existuje propracovana typologie zdi, valu a prikopu, ktere se na ostrovech uplatnova­ly od pocatku zemedelskeho vyuzivanf zdejsi krajiny. Typologiekau a funken! analy­zu sti'edovekych a rnladsich hrazeni podali A. Flerning a N. Ralph ( 1982). Srovname-li rez hrazenim, zjisteny na Hoi'ejsim vrchu v sonde 11199 s typologii jme­novanych autoru, nalezneme velrni pravdepodobne a logicke reseni funkce zkouma­neho hrazeni. Autoi'i podrobne popisuji typ hrazeni, zvany oddelovaci polni pi'ikop (" corn-ditch "). Jeho tvar a rozmery jsou s hrazenim na Horejsim vrchu temei' shod­ne. Smysl techto hrazeni je nutne hledat v symbi6ze mezi polnim hospodarenim ze­medelcu a lesnim majetkem vrchnosti. Jde 0 typ hrazenf, ktery umoznuje vysoke zve­i'i jednostranny pruchod. Ocitla-li se na plose pole, mohla z naspu skocit pres pfikop pryc, zpatky vsak mohla velmi obtizne. Byla tim regulovana pfitomnost "panske" zvere na plose pole, aniz by doslo k omezovanf jejiho pohybu. Jednalo se tedy 0 agrarni obranu proti zveri, ktera V pi'ipade pi'emnozeni Ci sez6nniho nebo trvaleho hajeni pusobi velke skody na obili i trave. Na panstvi Prachatice si napi'. v 18. stole­ti stezovali poddani sve vrchnosti na zvei' z panskych Jesu, ktera jim poskozovala je­jich urodu na polich a byli tak nuceni hlidat sve nejvice ohrozene pozemky casto ne­pretrzite od setby az do zni na vlastni naklady (Vondruska 1989).

Hrazeni na Kokovci vykazuje naproti tomu jine znaky. Svym charakterem se nejvfce blizi typu zemedelskeho hrazeni, ktere muzeme proste nazvat zdena hradba (Flerninguv a Ralphuv typ "walZ bank"). Tento typ l'adi autoi'i k nejrnladsim prvkum anglicke agrarni krajiny. K funkcnimu zarazeni ohrazeni na Kokovci bohuzel nemu­zeme nyni i'ici nie blizsiho nez ze jde rovnez 0 pamatku, souvisejici s rnistnim histo­rickym zemedelstvim.

Pro uplnost uvedeme jeste da!Si typ kamennych utvaru, jehoz vznik ma take souvislost se zemedelstvfm. Jedna se o mohylovite utvary, ktere jsou v oblasti jiznich ajihozapadnfch Cech znamy mezi archeology jiz nekolik desetileti, avsakjejich sku­tecny puvod a vyznam nebyl spolehlive znam. Prvni sondaz tohoto typu utvaru byla provedena v roce 1996 na nahomi planine u Nebahov, vychodne od Prachatic (Bene§ 1996; Benes- Lutovskj 1997). Ta byla rovnezjako na Horejsim vrchu vyvolana otaz­kou, zda se nejedna o praveke ci rane stredoveke mohyly, pl'ipadne o jaky jiny typ

283

Zlatä stezka 6 1999

SI

S3

--<@~-------

0 Im

-""' '\'\ """"'""'""'~ S6

"'~~~~ S8

Obr. 8. HofejSi vrch. Profily sond SI az S9/99. Abb. 8. HofejSf vrch. Suchschnittprofile Si bis S9/99.

284

Zlatä stezka 6 J 999

archeologicke pamätky jde. Vyzkumemjednoho z nekolika desitek kamennych utva­ru bylo zjisteno, ze se jednä o snos kamenu z mistniho polniho systemu. Snosy u Nebahov se nachäzeji v nadmoi'ske vysce jen o neco mälo vetsi (kolem 830 m n. m.) nez je Hoi'ejsi vrch a jsou situoväny na nejvyssi rnisto teto polohy. DalSi mo­hylovity utvar byl prozkoumän na katastru obce Zlibky nedaleko Homi Vltavice na Prachaticku (Zavrel, v tisku). I kdyz tamni nälezovä situace nenabizelajednoznacnou interpretaci, je mozne, ze i zlibske utvary pati'i do teto skupiny agrämich pamätek. Tyto mohylovite utvary jsou take na vniti'ni plose ohrazeneho areälu na Hoi'ejsim vrchu a zachytil je na svem plänku i J. Broz (obr. 5).

Kamenmi hrazeni z hlediska vyvoje zemedetstvi a klimatu

Osidleni Sumavy a Sumavskeho podhuri se v minulosti vyznacovalo z6nove od­stupiiovanym vyuzivänim horskych poloh k zemectelskym ucelum (Benes 1995). Do druhe svetove välky byla nejvyse polozenou osadou na zemedelske bäzi BuCina, le­zici v nadmoi'ske vysce 1150 m (Häujler 1955; Mayer 1932). Zatimco ve vlastnim horskem päsmu melo vetsi podil dobytkäi'stvi, V oblasti Sumavskeho podhun, s men­si prumemou nadmoi'skou vyskou a tedy pi'iznivejsim klimatem, bylo pi'evlädajicim zdrojem obzivy obilnäi'stvi (k tomu napi'. Vondruska 1980; Benes 1995). Pro orne ze­mectelstvi zde byl obecne pi'ihodnejsi teren, charakterizovany pi'eväzne jako pahor­katina a vrchovina, s dostatkem vhodnych ploch. Krome plochych udoli i'icek a po­toku byly vyuziväny i pi'iznivejsi svahy kopcu, casto za timto ucelem upravovane te­rasami. Pole byla take zi'izoväna na plochych hi'betech, v sedlech a na zplostelych vrcholech kopcu, kde se nachäzi v jinak clenitem terenu nejvice relativne horizon­tälnich ploch. To je take pi'ipad Hoi'ejsiho vrchu.

Svä pole meli obyvatele Sumavy ve zvyku ohrazovat zidkami z kamene, ktery nachäzeli pi'i pravidelnem obdeläväni. Tyto zidky vznikaly zejmena tarn, kde si situ­ace a rnistni podminky vyzadovaly nejaey zpusob ochrany zemectelseych ploch. V opacnem pi'ipade byly vyorane kameny sklädäny jednoduse na kupovite nebo po­deine haldy bud' na okraj pole, nebo na meze mezi jednotlivymi polnostmi ( Kramafik 1974). To muze byt pi'ipad, ktery je zaregistrovän napr. v Nebahovech (Benef -Lutovskj 1997), ale i na vlastnim Hoi'ejsim vrchu. 0 obou zpusobech naklädäni s ne­zädoucim kamennym materialem se ve sve kronice Vlachova Bi'ezi zmiiiuje okrajo­ve i Josef Broz (1947). Duvody, proc zemectelci stare Sumavy a jejiho podhuri poci­fovali poti'ebu ohrazovat sve pozemky, mohly byt ruzne. Timto opati'enim se dalo ta­ke napi'. bränit postupu vegetace a lesniho porostu v mistech, kde polnost Ci pastvi­na, pracne a velmi näkladne zkulturiiovanä, byla jejimu pusobeni obzvläsf silne vy­stavena. To se tykä zejmena pozemku v tesnem sousedstvi vetsich lesnich komplexu.

Je otäzkou, zda v terenne närocnych horskych oblastech byla vyuziväna v ob­dobi pozdniho sti'edoveku a novoveku radlice a zäprah, nebo zda je mozne pocitat napi'. i s archaickou kopanicäi'skou metodou. V Iiterature pi'evazuje näzor, ze präve mälo kvalitni puda vyzadovala vyjimecne pece pi'i oräni, coz byl hlavni pi'edpoklad uspes­ne sklizne. Polnost se musela zorat nekolikrät, pak povläcet a zejmena bylo nutno vy­brat kameny, kterych bylo kazdym rokem stäle dost. V obdobi 18.- 19. stoleti se na cele Sumave vyskytovala krome pojizdne radlice, tzv. näkolesniku, take radlice smy-

285

Obt: 9. Abb. 9.

Zlata stezka 6 1999

HofejSi vrch. Sonda S 1199 po vybrdni. Foto M. Parkmatz. HofejSi vrch. Suchschnitt Sl/99 nach Aushebung. Photo M. Parkman.

Obr. /0. HofejSi vrch. Sonda S9/99 po vybrdni. Foto M. Parkman. Abb. 10. HofejSi vrch. Suchschnitt S9/99 nach Aushebung. Photo M. Parkman.

286

Zlata stezka 6 1999

kovä, tzv. pluzice, a to zejmena V sirsim okoli Prachatic. Postupne byla i tato mladsi varianta nahrazena tzv. zähonovym pluhem (Kramafik 1958, 1960a). V horskem kopcovitem terenu se zdä byt vyhodnejsi potah volsky nez koiisky, protoze je silnej­si (Kramafik 1960b).

Je dulezite uvest, ze funkcni vyuziti zemectelskych ploch pro pestoväni plodin a pro pastvu melo neostre hranice. Cenne Udaje näm poskytuji srovnäni z podobnych oblasti, napi'iklad z Valasska (St'astny 1971). Byla-li zemectelskä plocha v klasickem trojpolnim systemu präve uhorem nebo stmiskem, vyuzivala se k pastve. Dobytek tak plochu pi'i pastve zärovei'i hnojil. Je znäma i metoda tzv. kosaroväni na ovcinech, kdy na plochu, kterä mela byt kosaroväna, byl pi'inesen kosar (di'evenä ohrada), do nehoz byly ovce zaviräny po ranni pastve a pi'es noc. Otäzka hnojeni je velrni dulezitä. Vedle docasne nebo stmiskove pastvy, pi'ipadne kosaroväni, byl hlavnim zpusobem hnojenf transpolt hnoje z usedlosti na mnohdy vzdälenä pole. Na zminenem Valassku se hnojilo donesenym nebo dovezenym hnojem jednou za 3 az 4 roky. Dokonce je znämo, ze drobnejsf rolnfci, ktei'i nemeli tolik pozemku, mohli svä pole lepe vzdelä­vat.

Nelze vyloucit ani moznost vyuziti kamennych ohrad jako chränenych pastvist, avsak tato varianta je mene pravdepodobnä. Pastevecke zvyklosti byly zvlästne kon­cipovane a mely svä specifika. Dobytek mene zämozneho obyvatelstva se päsl V jed­notlivych kusech samostatne v dohledu usedlosti. Pro spolecnou pastvu vetsfch stad byl vybirän z fad sociälne nejslabsich vrstev pasäk, ktery za dohodnutou protihod­notu odvädel na pastvu dobytek cele obce a po skonceni si jej jednotlivi majitele zno­vu rozebrali (Zitek 1906). To je typicke spiSe pro nize polozerre obce.

Agrämi relikty je take mozne zai'adit do kontextu vyvoje klimatu poslednfho ti­sicileti a do obecnejsiho schematu vyvoje krajiny Sumavskeho podhüi'i (Bene§ 1995, 1996a). Abychom mohli posoudit obecne moznosti zemedelskeho vyuziti prostoru Hoi'ejsi vrch - Kokovec ve sti'edoveku a novoveku, je poti'ebne vzit nejprve v uvahu soucasne klimaticke pomery. Z teplotniho hlediska se areäl Hoi'ejsi vrch- Kokovec se hr'betem Hradiste i'adi k mime chladnym oblastem, s rocni prumemou teplotou 5,5 az 6 °C. Lednovy teplotni prumer na obou lokalitäch, situovanych nad vyskovou hra­nici 800 m je - 4 °C. Vegetacni obdobi v techto vyskäch z duvodu dele lezfci sneho­ve pokryvky zacinä mezi 10. az 20. duhnem. Na 10 °C, tj. na teplotu plne vegetace, vystoupi teplota ve vyskäch nad 800 m nejpozdeji 15. kvetna. Jiz v posledni ti'etine cervence klesnou prumeme denni teploty v techto vyskäch pod 15 °C. Celkovä del­ka vegetacniho obdobi mime pi'esahuje 180 dni. Soucasny rocni uhm sräzek se po­hybuje v prumeru mezi 700 az 750 mm. V nynejsfch klimatickych podminkäch se ja­ko homi mezni vyskovä hranice pro pestoväni obili jevi nadmoi'skä vyska 900 m (Demek a kol. 1987; Chdbera a kol. 1985), samozi'ejme s urcitou toleranci.

Pi'i pohledu na vyvoj klimatu v tomto tisicileti si nelze nepovsimnout korelace ohrazeni na Hoi'ejsim vrchu s optimälnim klimatem 16. stoleti. V 15. stoleti se na na­sem uzemi zvysuje obecne kontinentalita klimatu a zejmena v druhe polovine 15. stoleti panuji teplä a suchä leta (Brdzdil- Kotyza 1997). K pozitivnimu trendu ve vyvoji tep]ot lze V 16. Sto)eti pfipsat i trend V rustu vlhkosti, ktery byl pffznivy k ze­medeJskemu vyuziväni vyssfch poloh (Brdzdil et al. 1996). Avsak jeste V prubehu 16. stoleti lze ve vyvoji klimatu pozorovatjevy, ktere vedly k nästupu tzv. male do­by ledove jiz na konci 16. stoleti, evidovane v ruznych typech paleoklimatologick)'ch

287

4

H~ (_JU

9 10

Zlata stezka 6 1999

~o ~ 2

0

6

8 D 8

Obr. II. Hofejsi vrch. Keramika ze sond SI az S9/99, vyber. Abb. I 1. Hofe}Sf vrch. Keramik aus den Suchschnitten SI bis S9/99, Auswahl.

288

Sem

7

11

12

Zlata stezka 6 1999

Ohr. 12. Hofejsi vrch. Sonda 11/99 po zacisteni. Foto P Hruby. Abb. 12. HofejSi vrch. Suchschnitt 11/99 nach der Reinigung. Photo P Hruby.

Obi: 13. Hofejsi vrch. Sonda 11/99. Derai/ni poh/ed IIQ zachovanou cdst kamennt!ho hrazeni. Foto p Hrubj. Abb. /3. Hofejsi vrch. Suchschnitt 11199. Detailansicht des erhaltenen Teiles der Steineinfriedung Photo P Hruby.

289

Zlata stezka 6 I 999

0

.<l l)

.eJ~ ,!)>

(}

Obr. 14. Hofejsi vrch. Profil a p1ldorys kamenneho hrazeni v sondi! 11199. Abb. 14. HofejSi vrch. Profil und Grundriß der Steineinfriedung im Suchschnitt 11/99.

290

Zlatä stezka 6 1999

- -1m

Obr. 15. Hofej§i vrch. Profil a plidorys kamennt!ho hrazeni v sonde 12/99. Abb. 15. Hofej!fi vrch. Profil und Grundriß der Steineinfriedung im Suchschnitt 12199.

291

Zlatä stezka 6 1999

Ob1: 16. Vrch Kokovec. Pohled na strukturu kamenneho hrazenf. Foro P. HrubY, Abb. 16. Berg Kokovec. AI!Sichr der Steineinfriedung-Srrukrw: Pharo P. Hruby.

Ob~: 17. Vrch Kokovec. Pohled tw sevemf tisek kamemu!ho hrazenf s pfilehloulesnf cesrou. Foro P. Hruby. Abb. 17. Berg Kokovec. Ansicht des Nordabschnilles der Sreineinfriedung mir dem anliegenden Waldweg.

Pharo P. Hruby.

292

Zlata stezka 6 1999

zäznamö (Roberts 1989; Schweingruber 1996). Tento chladny holocenni vykyv kli­matu, trvajici s röznymi fluktuacemi az do konce 1. poloviny 19. stoleti, silne ome­zil moznosti zemectelskeho vyuziti vysoko polozenych pozdne stiedovekych zeme­delskych ploch Sumavskeho podhöi'i. Je velmi pravdepodobne, ze nästup male doby ledove byl pficinou bud' jejich pfemeny na plochy s trvalym pastevnim vyuzitim ne­bo vedl k jejich zäniku a k zaröstäni lesem.

Resume:

Die Steineinfriedungen an den Bergen Hofejsi vrch und Kokovec bei Wällischbirken Ein Beitrag zum Studium der Agrarlandschaft im Vorfeld des Böhmerwaldes

Der Artikel faßt Ergebnisse der Erforschung der Steineinfriedung am Berg Hofejsi vrch, die im Jahre 1999 verlief, und der Oberflächenforschung der Einfriedung am Berg Kokovec zusammen. Beide Systeme befinden sich bei Wällischbirken im Prachatitzer Gebiet in Südböhmen. Die Heimattradition hielt die Einfriedung am Berg Horejsi vrch für urzeitliehe oder frühmittelalterliche Burgstätten. Die Steineinfriedung am Berg Kokovec wurde in der Literatur nicht re­gistriert.

Die Einfriedung am Berg Hofejsi vrch befindet sich in einer dominierenden Lage in der Seehöhe von 800 bis 808 Metern. Sie hat einen Ovalgrundriß und eine Größe von 0,7 Hektar. Die Einfriedung ist 325 Meter lang. Am Markantesten ist die Umfangsmauer, in besterhaltenen Abschnitten 80 bis 100 Zentimeter breit und circa 100 Zentimeter hoch. Die innere Fläche der Einfriedung trägt Zeichen der Ober­flächenbearbeitung und die Fläche außerhalb der Steineinfriedung ist mit Steinmeer bedeckt. Die Erforschung hat man mit Metallsuchgerät angefangen; ctiese Forschung war aber, von einigen neuzeitlichen Gegenständen abgesehen, völlig negativ. Danach hat man 9 Suchschnitte 1x1 Meter und 2 Suchschnitte im Bereich der Steinein­friedungen gemacht. Von der inneren Fläche stammt die Kollektion von 81 ins Mittelalter und in die Neuzeit datierten Keramikbruchstücken. Durch technologische und chronologische Analyse hat man festgestellt , daß die meisten Bruchstücke aus dem 15. bis 17. Jahrhundert stammen. Der Vergleich mit anderen Lokalitäten hat ge­zeigt, daß die Keramik auf den Berg Horejsi vrch als Teil der Düngung gekommen ist und daß sie ein verfallenes Feldsystem repräsentiert. Die Erforschung der eigent­lichen Einfriedung hat einen überraschenden Schluß gebracht. Man hat die Mauer mit einem an die innere Seite der Einfriedung aufgeschütteten Material entdeckt, ebenso wie den äußeren seichten, 2 bis 3 Meter breiten und 50 Zentimeter tiefen Graben, der das asymmetrische Profil des Systems bildet (Suchschnitt 11/99). Die Erforschung der Einfriedung am Berg Hofejsi vrch hat ein Feldsystem aus dem ho­hen Mittelalter und aus der frühen Neuzeit identifiziert. Die Steineinfriedung auf dem 1200 Meter entfernten Berg Kokovec in der Seehöhe von 825 bis 850 Meter hat man nur oberflächlich erforscht. Auch hier ist die Fläche, außer dem eigentlichen

293

Zlata stezka 6 1999

Areal, mit dünnem Steinmeer bedeckt. Die Mauerkonstruktion ist hier aber anders -es handelt sich um eine trocken massiv gebaute Mauer, 1 bis 2 Meter hoch und breit. Die Stirnseite der Mauer wird von größeren Steinen gebildet, im Inneren sind die Steine kleiner. Die Erforschung dieser Steineinfriedungen ist nach dem Versuch, den Ursprung der grabhügelartigen Gebilden bei Nebahovy (Bend 1996) zu enträtseln, die erste größere Erforschung der landwirtschaftlichen Steineinfriedungen in der Tschechischen Republik.

Beide Einfriedungen sind mittelalterlichen Ursprungs. Die Hauptausnutz­ungszeit des Systems am Berg Horejsi vrch liegt im späten Mittelalter und in der frühen Neuzeit. Die Einfriedung am Berg Kokovec kann man nicht genauer datieren, aber ihr noch jüngerer Ursprung ist wahrscheinlich. Die Erforschung hat die Datierung dieser Struktur in die Vorzeit und ins Frühmittelalter ausgeschloßen.

Die Steineinfriedung hat eine überraschend klare Analogie (undzwar auch im chronologischen Sinne) in der Landschaft Dartmoor in England. Sie gehört höchst­wahrscheinlich zu sog. "corn-ditch ", d.h. zum solchen Typus der Feldeinfriedung, der die Rückkehr des Hochwildes auf die Feldfläche verhindern sollte (Fleming­Ralph 1982). Das Hochwild gehörte traditionell der Obrigkeit und beschädigte die Feldflächen der Bauern. Sie bauten dann hauptsächlich ähnliche Systeme, um die Bewegung des Hochwildes nicht drastisch einzuschränken. Wenn das Hochwild an die innere Feldfläche gelangte, konnte es von der Mauerkante wegspringen, aber der Rückkehr war viel schwieriger, ja sogar unmöglich. Man löste damit einen Interessenkonflikt: der Bauer war mit seiner Existenz von der Obrigkeit abhängig, aber er verteidigte seine Feldfläche - die Obrigkeit - adelige Besitzer des Groß­grundbesitzes besaßen den Wald und das Jagdwild.

Die Agrarfläche am Berg Hoi'ejsi vrch beweist nach dieser Analogie, aber auch nach der kritischen Analyse aller Angaben, die komplizierte Beziehung Obrigkeit -Bauer und die unscharfe Grenze zwischen der Getreide- und Hirtenausnutzung der Fläche.

Die Besiedlung des Böhmerwaldes und seines Vorfeldes zeichnet sich durch his­torisch in Zonen abgestufte Agrarausnutzung der Berglagen aus . Die Ausnutzung war vom historischen Agrartypus, aber hauptsächlich von Klimabedingungen des Mittelalters und der Neuzeit abhängig. Die Nutzungsentwicklung der Agrarflächen in Extremlagen im Vorfeld des Böhrnerwaldes kann man mit dem ralativ optimalen Klima des 16. Jahrhunderts gleichsetzen. Der Untergang der Agraraktivitäten im Bereich des Berges Hoi'ejsi vrch hängt dann mit Anfang der sog. kleinen Eiszeit (2. Hälfte des 17. bis 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts) zusammen. Das Feld wurde wahrscheinlich am Anfang dieser Zeit definitiv verlassen und von Wald Überwach­sen.

294

Zlatä stezka 6 1999

Literatura:

Benes, A. 1979: Pocätky osidleni Vimperska ve svetle archeologie, in: Vimperk- mesto pod Boubinem. Ceske Budejovice, 13 - 75.

Benes, J. 1995: Les a bezlesi. Vyvoj synantropizace ceske cästi Sumavy- Wald und abgerodete Landschaft. Die Entwicklung der synanthropischen Processe in böh­mischen Teil des Böhrnerwaldes. Zlatä stezka 3, 11 - 33.

Benes, J. 1996a: The synantropic Iandscape history of the Sumava Mountains (Czech side). Silva Gabreta 1, 237- 241.

Benes, J. 1996b: ArcheologickY a archeobotanicky vyzkum pozdne stredoveke­ho vodovodniho dila z Prachatic - Archäologische und archeobotanische Erforschung des spätmittelalterlichen Wasserleitungswerkes in Prachatitz. Zlatä stez­ka 3, 158- 181.

Benes, J. 1996c: Vyzkumy archeologickeho pracoviste Prachatickeho muzea v roce 1996 - Forschungen der archäologischen Arbeitsstätte des Prachatitzer Museums im Jahre 1996. Zlatä stezka 3, 273 - 278.

Benes, J. 1997: Siedlungshistorische Zonen im böhmischen Teil des Böhmerwaldes, in: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern I West- und Südböhmen, 6. Treffen, Hlubokä nad Vltavou, 94-97. Espelkamp.

Bend, J. 1998: Keramika, omice a relief. Vyzkum polykulturniho osidleni v Kozlech, o. Louny (SZ Cechy) - Ceramics, ploughzone and relief. Field research into settlement activity near village of Kozly (NW Bohemia). Archeologicke rozhle­dy 50, 170- 191.

Bend, J. - Lutovskj, M. 1997: Mohy lovite utvary u N ebahov na Prachaticku, in: Vyber 34, 219- 221.

Benes, J. - Parkman, M. 1994: Staroprachatickä sidleni aglomerace v praveku a ranem stredoveku- Die Alt-Prachatitzer Siedlungsagglomeration in der Urzeit und im frühen Mittelalter. Zlatä stezka 1, 36- 53.

Brdzdil, R. - Dobrovolny, P. - Kotyza, 0. 1996: Climate fluctuation in Czech Iands during the 16th century in the central European context. Zeszyty naukowe Universitetu Jagiellonskiego. Prace geograficzne 102, 498- 502.

Brdzdil, R.- Kotyza, 0 . 1997: Kolisäni klimatu V cesk}'ch zernich V prvni polo­vine naseho tisicileti. Archeologicke rozhledy 49, 663 - 700.

Broz, J. 1922: Hradiste na Kozelskem vrchu u Vlachova Bfezi a prvotni osidle-ni kraje. Jihoceske listy 28, c. 56- 59 (Ceske Budejovice).

Broz, J. 1947: Kronika Vlachova Bfezi. Rkp. Vlachovo Brezi. Demek, J. a kol. 1987: Zemepisny Iexikon CSR. Hory a niziny. Praha. Filip, J. 1978: Keltskä opevneni jako ukazatel a odraz historickeho vyvoje

a struktury keltske spolecnosti. Archeologicke rozhledy 30, 420432. Fleming, A. 1988: The Dartmoor Reaves. Batsford. London. Fleming, A. - Ralph, N. 1982: Medieval Settlement and land use on Holne Moor,

Dartmoor: the Iandscape evidence. Medieval Archaeology 24, 101 - 137. Häufler, V. 1955: Horske oblasti v Ceskoslovensku a jejich vyuziti. Praha. Hruby, P. 1998: Vysinne lokality mladsi doby ha!Statske a casne doby latenske

v jiznich Cechäch, in: Zprävy Ceske archeologicke spolecnosti, Supplement 34. Pr aha.

Chdbera, S. a kol. 1985: Jihoceskä vlastiveda. Nezivä priroda. Praha.

295

Zlata stezka 6 1999

Kramafik, J. 1958: Nektere Studie ceskych oradel, in: Ceskoslovenskä etnogra­fie 6, 113- 124.

Kramafik, J. 1960a: Pluzice v jihozäpadnich Cechäch. (Pi'ispevek k dejinärn ceskeho orebneho näi'adi), in: Cescy Iid 47, 62-68.

Kramaffk, J. 1960b: Zäpi'ah skotu v Posumavi, in: Ceskoslovenskä etnografie 8, 253-272.

Kramafik, J. 1974: Nekolik poznämek o ziskäväni zemedelske püdy v Posumavi, in: Acta Ethnologica Slovaca 1, 173 - 181.

Kuna, M. 1994: Archeologicky prüzkum povrchovymi sbery- Archaeological survey by surface collection, in: Zprävy Ceske archeologicke spolecnosti, Supplement 23. Praha.

Malieky, J. 1947-1948: Pi'edslovanskä hradiste v jiznich a zäpadnich Cechäch. Pamätky archeologicke 43, 21 - 42.

Mare§, F.- Sedldcek, J. 1913: Soupis pamätek historickych a umeleccych V po­litickem okresu Prachatickem. Soupis pamätek historickych a umeleckych v Krälovstvi ceskem, dil XXXVIII. Praha.

Mayer, A. 1932: Die Besiedlung des Böhmerwaldes. Wien. Michdlek, J. - Fröhlich, J. 1987: Archeologicke nemovite pamätky v okrese

Prachatice. Prachatice. PiC, J. L. 1909: Starozitnosti zeme ceske, dil III, sv. 1. Cechy za doby knizeci.

Praha. Profous, A. 1949: Mistni jmena v Cechäch. Jejich vznik, püvodni vyznam

a zmeny, dil li. (Ch- L). Praha. Roberts, N. 1989: The Holocene. An Environmental History. Blacwkell. Oxford. Schweingruber, F. 1996: Tree Rings and Environment Dendroecology. Haupt.

Bern - Stuttgart - Vienna. Sklendf, K. 1993: Archeologicke pamätky. Cechy, Morava, Slezsko. Prüvodce.

Opava. Sfastny, J. 1971: Tradicni zemedelstvi na Valassku. UK Praha. Vencl, S. 1983: Problem fortifikaci v archeologii. Archeologicke rozhledy 35,

284-315. Vondruska, V 1980: Zemedelskä vyroba na rustikälu v jiznich Cechäch na kon-

ci 19. a v 1. polovine 20. stoleti, in: Jihocesky sbornik historiccy 49, 225-245. Vondruska, V 1989: Zivot stare Sumavy. Vimperk. Vlcek, J. a kol. 1984: Zemepisny Iexikon CSR. Vodni toky a nädde. Praha. Woldfich, J. N. 1893: Beiträge zur Urgeschichte Böhmens, in: Mitteilungen der

Anthropologischen Geselschaft in Wien 23, 1 - 38. Zavfel, P. V tisku: Zjistovaci vyzkum mohyloviteho utvaru u Horni Vltavice ( okr.

Prachatice), in: Vyber. Zitek, J. 1906: Obecni pastyi' a koväi', in: Cesky Iid 15, 54- 55.

296