LATÉNSKÉ NÁLEZY Z PRAHY VE SBÍRCEFRANTIŠKA PETERY ROHOZNICKÉHO

Miloš Hlava

Úvodem…

Jednou z dnes již pozapomenutých a nepříliš připomínaných postav (nejen) pražské archeo-logie 19. století je bezesporu František Bohuslav Petera Rohoznický, nikoliv neprávem ozna-čovaný za prvního archeologa Prahy (Sklenář 1987, 5; týž 2000, 173–174; týž 2005, 25). Jehozajímavé životní osudy, do nichž zhruba od konce padesátých let 19. století výrazně vstou-pila archeologie, byly představeny doposud jen v pamětech spisovatele Karla Václava Raise,který Peterovi věnoval samostatný medailon (Rais 1930, 338–367), a v populárně laděnýchpublikacích (Jirásko 1986; Sklenář 2000, 167–182; týž 2005, 25–26, 35–38). Početné zprávyo nálezech, které získal, zaznamenal, popř. (také) neuměle načrtnul ve svých rozsáhlých dení-cích a rukopisných dílech od padesátých do sedmdesátých let 19. století, byly (prozatím)souhrnně shromážděny pouze do roku 1870, a to v heslovité stručnosti odpovídající koncepci(velmi oceněníhodného!) soupisového díla (Sklenář 1992), doplněného nejnověji o podstat-nou část doslovných citací z Peterových zpráv a záznamů (Sklenář 2011). Nálezy po tomtodatu však zůstávají prakticky neznámé, přestože některé z nich jsou rozhodně pozoruhodné,1

a jen díky třem Peterovým publikovaným zprávám z tohoto období (Petera 1871–73; týž1874–77a; týž 1874–77b) koluje v literatuře alespoň několik z nich (srv. ovšem též Sklenář2005, 37, obr. na str. 38).

Z Peterových objevů se v novější době dočkaly podrobného kritického zhodnocení dvěkolekce z jeho patrně nejvýznamnějších terénních akcí, a to mohylové pohřebiště u Břas(Sklenář 1987; Hralová 1987) a soubor nálezů z časné doby laténské z Jaroměře (Vokolek –Sankot 2001).2 Ke dvěma uvedeným počinům chce přistoupit tento článek, který si klade zacíl detailně představit historii objevů nálezů ze tří laténských lokalit z Prahy, jež původnětvořily součást Peterovy archeologické sbírky. Přestože v novější literatuře nalezneme o všechpřinejmenším drobné zmínky (Sklenář 1992, 192, tab. XII:605/1; týž 2005, 37; týž 2011,

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

(8

8–1

10

)

88

1 Uveďme alespoň depot bronzových srpů a kopí z (Prahy-)Libně z roku 1874, jehož část se Peterovi podařilozískat (blíže Hlava 2012).

2 Zatímco v důkladném a komplexním rozboru poznatků o mohylovém pohřebišti u Břas je možné naléztjediný drobný omyl (jehlice na výřezu fotografie Lehmannovy sbírky nepochází z břaských mohyl Na Babce, veskutečnosti byla nalezena na jaře 1876 při kopání studny v zahradě fary v Mukařově; Sklenář 1987, obr. 9:vpravo;srv. Deník č. LIII – 7. září 1876, str. 79), zpracování souboru z Jaroměře zůstalo omezeno pouze na spektakulárníobjev časně laténských bronzových předmětů (z naleziště pocházejí mj. další časně laténské nálezy!), který všakz hlediska svého složení nebyl shromážděn v úplnosti (s uvedeným objevem prokazatelně souvisí např. část arte-faktů zachycených na publikované fotografii Lehmannovy sbírky; srv. Vokolek – Sankot 2001, Abb. 9). Kromě tohoje jen obtížně akceptovatelné (částečné) využití zprávy K. V. Zapa (1858–59) při rekonstrukci složení souboru a nále-zových okolností (Vokolek – Sankot 2001, 248–249); ta totiž ve skutečnosti představuje jen (nepřesné) převyprávěnízpráv zaslaných Archeologickému sboru Musea království Českého F. Peterou a V. Krolmusem (ten se navíc v Jaro-měři příliš dlouho nezdržel a prakticky veškeré údaje o nálezu čerpal od Petery). Jaroměřský nález by si podle méhosoudu zasloužil kompletní a výrazně důkladnější kritickou revizi.

257–258, tab. XIV:5 dole), v dosavadních přehledech laténských nalezišť nebyl žádný z nich –se dvěma čestnými výjimkami (Waldhauser 1999, 276; týž 2001, 402) – vůbec reflektován.

Jedinečný a neocenitelný pramen k poznání Peterových archeologických objevů, ale takéjeho životních osudů, postojů a pocitů, jakož i dobového společenského dění zaznamenanéhoz pohledu vlastenecky smýšlejícího katolického kněze představují Peterovy Denníky. Původněexistovaly 54 svazky, do dnešních dnů se ovšem dochovalo pouze 48 exemplářů. Drtivá vět-šina z nich je v současné době uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví(svazky č. I–VII, X, XV–XVI, XVIII–LIV), jeden se nachází v Okresním archivu v Náchodě(svazek č. XII). Z pohledu archeologie tvoří neméně důležitý pramen Peterovo rozsáhlé ruko-pisné dílo Památky české archaeologické, v němž jsou zachyceny prakticky všechny nálezy,které získal, popř. o nichž se pouze dozvěděl. Z původních pěti svazků se do dnešních dnůdochovaly čtyři díly. Tři z nich se nacházejí v literárním archivu Památníku národního písem-nictví (svazky A, B, D), jeden je uložen v archivu Oddělení archeologických sbírek Muzea

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

89

Obr. 1: Peterovy náčrty laténských nálezů z Prahy-Smíchova (Památky A – 20. února 1862, str. 38–39;LA PNP – fond Petera Rohoznický; upravil I. Kyncl).Fig. 1: Petera’s sketches of La Tene finds from Prague-Smíchov (Památky A – 20th February 1862, pages 38–39;literary archive of the Museum of National Literature – fund Petera Rohoznický; altered by I. Kyncl).

hlavního města Prahy (svazek E). V principu (ovšem nikoliv bezvýhradně) přitom platí, žev Památkách jsou mladší zápisy o archeologických nálezech ve srovnání se staršími záznamypodrobnější, naopak v Dennících se o objevech z posledních let Peterova života vyskytujíjen rozsahem nevelké zmínky, a to zpravidla s odkazy na příslušnou detailnější informaciv Památkách. Ke dvěma uvedeným archivním pramenům je třeba přiřadit ještě třetí – Náčrtník,3

do něhož si Petera nechával od zručných přátel vzorově kreslit některé nálezy; sám v tomtosměru totiž příliš talentovaný nebyl, což dokládají jeho vlastnoruční neumělé (ovšem v řaděpřípadů nesmírně cenné!) kresbičky nálezů v Dennících a Památkách. Rovněž v tomto pří-padě původně existovalo pět svazků, dnes jsou ovšem k dispozici pouze tři. Dva se nacházejív Okresním archivu v Náchodě (díly I, II), jeden (pro pražské laténské nálezy ten nejdůležitější)je uložen v literárním archivu Památníku národního písemnictví (díl V). A právě z uvedenýcharchiválií čerpá výklad o třech pražských laténských nálezech naprostou většinu informací.

Zbývá poznamenat, že hojně využité Peterovy Denníky jsou v následujícím textu cito-vány vždy jako Deník č. [římské číslo] – [datum zápisu], [strana] a Památky české archaeo-logické jako Památky [písmeno svazku] – [datum zápisu], [strana]. Z Náčrtníku, z něhožpochází část obrazových příloh (obr. 2, 7, 10), byl využit pouze jediný (poslední) díl, jehožpřesný název zní Nákresy památek bohanských v hrobích a žarovištích v Čechách nalezených.1859–1860–1873. Odkazy na něj dostaly tvar Náčrtník V, [číslo strany].4

Peterovy životní osudy

František Bohuslav Petera pocházel z Rohoznice poblíž Miletína ve východních Čechách, kdese narodil 8. července 1798 jako sedmé dítě v rodině chalupníka a hostinského Jana Peterya jeho (první) ženy Kateřiny Stejskalové. Po gymnáziu v Jičíně vystudoval v letech 1816–22v Praze filozofii a kněžský seminář (bohosloví), 24. srpna 1822 byl v Hradci Králové vysvě-cen na kněze tehdejším biskupem Aloisem Kolovratem Krakovským a počátkem roku 1823 byljmenován kooperátorem (kaplanem) na faře v Horním Maršově v podhůří Krkonoš, kde mělpomáhat tamějšímu faráři Nikodému Kulhánkovi. Ten ovšem v roce 1829 zemřel a Peteranastoupil na jeho místo. V roce 1836 byl přeložen na faru do Bělohradu, odkud však v roce1847 po sporech s vrchností odešel do Prahy, údajně na léčení. Do Bělohradu se již (tehdy)nevrátil, neboť v prosinci následujícího roku podal v Praze žádost o penzionování, jíž bylov červenci 1849 vyhověno a zároveň mu byla vyměřena roční výsluha 300 zlatých (Jirásko1986; srv. též Deník č. XLVb – 24. srpna 1872, str. 20–21). Od této doby až do počátku šede-sátých let neustále střídal místa svého pobytu, ovšem klíčovou roli v jeho dalším životě zřejměsehrálo přestěhování do Jaroměře na podzim 1857. Přišel sem z Meziříčí, a to zrovna v době,kdy se budovala železniční trať z Pardubic do Liberce a dokončoval se úsek z Pardubic do

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

90

3 Jednotlivé díly Náčrtníku mají značně odlišné (a velmi košaté) oficiální názvy, ovšem Petera se o nich ve svýchDennících zmiňuje vždy pouze jako o Náčrtníku, popř. Náčrtní knížce.

4 Použité zkratky: Archeologický ústav AV ČR Praha – Archeologický ústav Akademie věd České republiky,Praha, v.v.i.; Archiv NM – Archiv Národního muzea; archiv OAS MMP – archiv Oddělení archeologických sbírekMuzea hlavního města Prahy; LA PNP – literární archiv Památníku národního písemnictví; Registratura NM – Regist-ratura Národního muzea; inv. č. – inventární číslo; přír. č. – přírůstkové číslo; sv. – svazek. Pravopis (předevšíminterpunkce) v doslovných úryvcích z dobových textů byl upravován jen v nejnutnějších případech. Originály archi-válií (obr. 1–2, 5 vlevo, 6–7, 10) jsou uloženy v Památníku národního písemnictví – literární archiv.

Jaroměře. Teprve právě zde se patrně poprvé začal aktivně zajímat o archeologické nálezy(srv. Sklenář 2000, 169).5 V Jaroměři pobyl zhruba čtyři roky, v závěru roku 1861 se odtudodstěhoval do Prahy, kde však vydržel jen krátce. Již v dubnu 1862 zamířil na faru do Rad-nice poblíž Rokycan k bývalému spolužákovi z pražských studií Františku Brádkovi, kdeprožil patrně nejšťastnější období svého života (Sklenář 2000, 171–172, 177–182). Do Prahyse natrvalo vrátil až v dubnu 1864, a to necelé dva týdny před smrtí Františky Ilgmannové,vdovy po svém bratru Viktorinovi. Životní osudy Františka Petery a jeho švagrové Františkybyly totiž pevně propojeny již z dřívější doby. Peterova budoucí švagrová u něho sloužilajako hospodyně od roku 1834 (tj. již v době jeho působení v Horním Maršově) a v roce 1835se jí/jim narodila dcera Anna. Teprve v roce 1845 se vdala za Peterova bratra Viktorina,povoláním právníka. Ten však již 22. května 1846 zemřel a stejný osud potkal 2. listopadutéhož roku také jejich syna Vojtěcha/Adalberta (srv. Deník č. XXXI – 6. června 1864, str. 46;7. června 1864, str. 47–48). Po bratrově smrti se Petera zřejmě ke své bývalé hospodyni vrá-til. V roce 1850 sice zemřela jejich první dcera Anna, ovšem plodem opětovného vztahu bylydvě další dcery – Božena a Ludmila. Ty svoji matku přežily, ale v době její smrti byly ještěnezletilé.6 Petera byl v závěti své švagrové ustanoven poručníkem obou (formálních) sirotků,navíc Františka Ilgmannová vlastnila nájemní dům v tehdejším tzv. Biskupském dvoře poblížkostela sv. Petra na Novém Městě pražském, v němž žila a který odkázala svým dcerám.Peterovým posláním se tudíž nyní stala jejich výchova a spravování svěřeného majetku. Protose natrvalo usadil v Praze, odkud jen občas vyjížděl do východních Čech za svými příbuzný-mi a známými, popř. v pozdějších letech na letní venkovské pobyty. Do Prahy přenesl takésvé archeologické zájmy; po řadu let vytrvale podnikal výpravy do blízkého okolí, kde zazna-menal řadu nálezů v tehdy zakládaných cihelnách, při výstavbě továren a budování novýchdomů, a to především v Libni, Kobylisích a Dejvicích. Silně romantický a idealizovaný pohledna dávnou minulost výrazně ovlivňoval jeho názory téměř na vše, co nalezl, a není proto divu,že si na své konto připsal také několik (domněle) převratných objevů. Keramická nádoba

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

91

5 Svědčí pro to také zmínka v Peterově stručné rekapitulaci vlastních životních osudů („V tom tolika let běhumnoho zlého, a protivného jsem zkusil, a však maje kdy v tom prázdném čase, od r. 1854. sbírání památek historic-kých, a r. 1857. starožitností v hrobích pohanských se oddal“; Deník č. XLVb – 25. srpna 1872, str. 22). První stopapo Peterově zájmu o archeologii ovšem pochází již z roku 1843, kdy tehdejšímu Vlastenskému museu daroval„kamenný mlat“ (Archiv NM – fond Registratura NM, karton 12, inv. č. N/6/1 – čj. 11/1843), patrně z Chotěborek(srv. Sklenář 1980, 203 – položka č. 56). K. Sklenář ovšem zaznamenává jako první Peterův dar muzeu teprvesekeromlat z Bydžovska z roku 1844 (Sklenář 1987, 4 – pozn. 8; srv. Anonymus 1844, 319), nejnověji pak kladeoba nálezy do roku 1844 a umísťuje je společně do Chotěborek (Sklenář 2011, 228); totožných (!) nálezů se všaknepochybně týkají také zmínky o kamenných artefaktech z Lázní Bělohradu (Sklenář 2011, 150). Původ těchtoomylů pramení v sbírkovém inventáři J. V. Hellicha z let 1844–45 (Sklenář 1980, 203) a podle mého soudu takév jistém bezvládí v péči o sbírku mezi Hellichovým příchodem do muzea v roce 1842 a jejím formálním převzetímna počátku dubna 1844 (Sklenář 1980, 129). Právě proto se zřejmě kamenný nástroj z Chotěborek z roku 1843neobjevuje v publikovaných přehledech nových přírůstků, ale jen v archivním záznamu (Archiv NM – fondRegistratura NM, karton 12, inv. č. N/6/1 – čj. 11/1843), naopak kamenný sekeromlat z Bydžovska z roku 1844nalezneme pouze v soupisu nových sbirkových akvizic (Anonymus 1844, 319). Dodejme, že sekeromlat z Bydžovskaje dnes uložen v Národním muzeu pod inv. č. H1-9004 (srv. Sklenář 2011, 98 – Chotěborky, položka 228/2b jakonezvěstný/neidentifikovaný předmět).

6 Peterovo otcovství tří dcer sice není v jeho denících nikde přímo zmíněno, ovšem vyplývá jednak z dat jejichnarození, jednak z některých nepřímých narážek. Např. v roce 1874 se jeho nejmladší (a tehdy již jediná žijící) dceraLudmila rozhodla z domova odejít a nechala mu vzkaz na rozloučenou, který byl zakončen slovy: „I Sbohem, odpusťtemi to drahý otče; nechci, by po mně více pokřikovali: ,kněz, dcera‘“ (Deník č. XLVII – 1. července 1874, str. 37;srv. Sklenář 2000, 167).

s údajným staročeským nápisem na vnitřní stěně, kterou získal v říjnu 1871 v Libni (tzv. želkalibeňská), představuje jen ten nejznámější (srv. Sklenář 2000, 174–176). Oprostíme-li se všakod Peterových – již tehdy silně antikvovaných – postojů, je naprosto nepochybné, že cílevě-domé a soustavné zachraňování nálezů a zaznamenávání zpráv o všech objevech, o nichž sedozvěděl, představuje jeho trvalý přínos k poznání naší dávné minulosti. Obdivuhodný jetaké fakt, že výpravy za nálezy v Praze a jejím okolí podnikal již v značně pokročilém věku.Zemřel po krátké nemoci 14. února 1877 v Praze, „pohřben byl na Olšanech, na druhémhřbitově, v 2. řadě od hlavní cesty, ale po jeho hrobě není už památky“ (Rais 1930, 366).

Peterova archeologická sbírka a její osud

Z nálezů, které Petera získal, občas daroval některé předměty (dnešnímu) Národnímu muzeu,a to obzvláště (ovšem zdaleka nikoliv pouze) z těch akcí, na něž dostal subvenci od Archeo-logického sboru. Nemalou část svých objevů si ovšem ponechával, a postupně tak vytvořilsvoji vlastní sbírku. Muzeum o ni usilovalo, ovšem jeho činovníci zřejmě doufali, že Peteranebude za sbírku nic požadovat. Avšak zůstalo jen u přání. Na schůzi Archeologického sborukoncem února 1873 Josef Emler prohlásil na Peterovu adresu, „že bych mohl, prý, ty věcimuzeu darovati. Jářku, zadarmo to nejde; když museum mně dá náhradu za mé při sbíráníhrobových památek vzešlých útrat slušnou, proč ne, ale zadarmo ani kůře nehrabe. Já jsem navýsluze a, maje na den 1 zlatý pense, nemohu dary dávati, sice bych musil chodit sám žebrat.Dost na tom, že se po těch věcech trmácím, nehody počasí snáším, a přitom i svého zapo-mínám zdraví.“ (Deník č. XLV – 28. února 1873, str. 96; srv. Sklenář 2000, 168). Na dalšíschůzi Archeologického sboru o měsíc později „podal p. pokladník našeho sboru, Dr filoso-fie Emler, zprávu, že výbor musejní se usnesl na zvelebení časopisu ,Památky‘ letos vyplatitičtyry sta zlatých, a že i výlety za tou příčinou bude honorovati, a že ode mne věci památnékoupí. Bene!“ (Deník č. XLV – 28. března 1873, str. 108). A ještě počátkem dubna téhož rokunavštívil Peteru jeho přítel František Beneš, aby jej „napomenul stran sestavení památek,kteréž chce koupit ode mne museum naše.“ (Deník č. XLV – 7. dubna 1873, str. 111). Tímovšem zřejmě celý záměr skončil, neboť Peterovy Denníky žádné další vyjednávání s muzej-ními představiteli nezaznamenávají. Zhruba rok poté jednoho odpoledne Petera „přebíral… zlomky z popelnic a mnoho jich drobných dal ven vynésti, a kosti z mohyl dal prodati“(Deník č. XLVII – 3. června 1874, str. 39). A začátkem září 1874 „ukládal … střepinypopelniční z postele do bedny větší, aby se postel v pokojíčku uprázdnila a peřiny ustlatimohly. Je těch prožluklých střepů až hrůza. Vyhodit je ven je mi líto, a kam je dáti nemámdosti místa. Co jsem se s tímto starožitným zbožím natýral, a peněz za to vyházel, a nyní, anťhorlivost stářím utuchla, abych to vše ven vyházel, ješto museum o ty trosky nestojí, a jinýkdo tím méně. Jsouť mezi nimi dosti památné kusy co do hladkosti a okras rozličných.“(Deník č. XLVII – 5. září 1874, str. 87).

Na Peterovu archeologickou sbírku si však zřejmě právě v této době začali dělat zálusktehdejší pražští starožitníci. Peterovy deníkové zápisy prozrazují, že se v letech 1874–76opakovaně setkával s Emanuelem Mikšem, tvůrcem rozsáhlé sbírky, která nakonec skončilav Národním muzeu.7 Petera jej znal z dřívější doby, prokazatelně Mikše dvakrát navštívil

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

92

7 Po Mikšově smrti († 1900) jeho sbírku odkoupil Karel Buchtela, od něhož ji v roce 1922 získalo Národní muzeum.

v jeho obchodě na Uhelném trhu již v listopadu 1869 (Deník č. XLI – 16. listopadu 1869,str. 97; 22. listopadu 1869, str. 99–100). Jejich pravidelnější kontakty však začaly teprve 25.listopadu 1874, kdy Petera zaznamenal, že „k třetí hod. odpol. navštívil mne pan kupec a sbě-ratel mincí a bronzů z Uhelného trhu zde, Mikeš, chtě viděti mé památky“ (Deník č. XLVII –25. listopadu 1874, str. 121). V lednu a únoru 1875 následovaly tři Peterovy návštěvy přímov Mikšově obchodě, 28. února 1875 naopak navštívil Peteru v jeho bytě Emanuel Mikš„a žádal, abych mu zapůjčil k vykreslení hřebínek na Julisce nalezený“ (Deník č. XLVIII –28. února 1875, str. 48). Je otázka, zda mu Petera vyhověl, jejich další setkání jsou totiž dolo-žena teprve v lednu 1876, kdy si Mikš půjčil Peterův Náčrtník, který již po čtyřech dnechvrátil (Deník č. LI – 9. ledna 1876, str. 49; 13. ledna 1876, str. 51).8 Jejich poslední osobníkontakt se zřejmě odehrál 8. března 1876. Po tomto datu Peterovy deníky žádné jiné setkánínezaznamenávají.

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

93

Obr. 2: Kresby nálezů z Peterovy sbírky. Šipky směřují ke dvěma sponám, náramku a jehlici/části vinutíspony z Prahy-Smíchova (Náčrtník V, str. 74; LA PNP – fond Petera Rohoznický; upravil I. Kyncl).Fig. 2: Drawings of finds from Petera’s collection. The arrows point to two brooches, a bracelet and a pin/part of a coil spring from a brooch from Prague-Smíchov (Sketchbook V, page 74; literary archive of theMuseum of National Literature – fund Petera Rohoznický; altered by I. Kyncl).

8 Bezpečně doložená okolnost, že si E. Mikš půjčoval nálezy (popř. jejich kresby) od jiných sběratelů k nakres-lení/překreslení, může vysvětlit, proč některé předměty zachycené na Mikšových kresbách byly do (dnešního) Národ-ního muzea získány spolu se sbírkou Štěpána Bergera (Sklenář 2003, 22–23). Nemusely být nutně původně součástíMikšovy sbírky, ten si je totiž mohl pouze vypůjčit k nakreslení.

Ukončení vzájemných styků na počátku března 1876 může mít ovšem docela jednoduchévysvětlení. 1. března 1876 totiž Peteru navštívil „pražský měšťan Frant. Steyrer … a tázal sena mé památnosti, dokládaje, že p. Lehman, obrazník ve třídě Ferdinandově, sbírá takovépamátky, že ty dobře platí, vystavuje, hostům ukazuje a že ač je Němec Bavorák, nikomu doNěmec neprodává, brž zde zachovává, a našemu museu je po své smrti odporučuje“ (Deníkč. LI – 1. března 1876, str. 83). František Steyrer, nepochybně Lehmannův obchodní spolu-pracovník-agent, měl zjevně za úkol takříkajíc obhlédnout terén. Tři týdny poté totiž Peterunavštívil již spolu s Mikulášem Lehmannem (k Lehmannovi jako obchodníkovi-galeristoviviz Prahl 2007), který Peterovi nabídl, že jeho celou sbírku odkoupí (Deník č. LI – 22. března1876, str. 95). A následující den se na Peterovo pozvání dostavil k němu do bytu opět pouzeFrantišek Steyrer. Tentokráte chtěl naopak vyzvídat Petera: „Tázal jsem se ho, zda-li bych smělza své starožitniny tisíc zl. žádati. Pravil, až se v sobotu 25. téhož u p. Lehmana domluvíme.Nechal bych mu za tu sumu vše své v hrobích pohanských nalezené věci. Bude mu to as mnoho.“(Deník č. LI – 23. března 1876, str. 95). Sobotní návštěvu Lehmannova obchodu zachytilPetera ve svém deníku poměrně podrobně a velmi barvitě, včetně stručné charakteristikyLehmannovy osoby: „Odpol. po 3tí hodině přijel pro mne s drožkou p. Frant. Steyrer, měšťanzdejší č. p. 589-I z ulice Celetné, a jeli jsme spolu do ulice Ferdinandovy, navštívit p. Lehman-na, knihaře původně, nyní však slavného obrazáře a starinomila, rodilého Bavoráka, a horli-vého naší vlasti občana, jenž asi před 15ti lety, vzav si za manželku češku, dceru mlynářovublíže Plzně kdesi, splodil s ní 4 dítky, 2 dcerušky a 2 chlapce. Byl s počátku jen nemajetnýmknihařem, a začav při tom v Karlíně knihkupectví a obrazů prodávání provozovati, přivedl tosvou čilou přičinlivostí a průmyslností tak daleko, že má nyní v domě České spořitelny v tříděFerdinandově rozsáhlé obrazokupectví a trží za obrazy značné peněz sumy, platí z bytu tamročně 3 tisíce zlatých. … Má mnoho starožitných obrazů českých ze 14. století, a od mistrůnašich z doby novější. Sbírá ode dvou let také památky české z hrobů pohanských pocházející,k čemuž ho pohnula jeho outlocitná manželka, češka, pravíc, že raději si uskrovní na šatech,a jen po měšťansku se bude odívati, aby ušetřených peněz mohla vynakládati na kupovánípamátek českých. Což jest věru žena obratná a outlocitná. Přijav nás velmi vlídně a častujekávou, ukazoval nám nejen komnatu oděvů z Indie pocházejících, v níž též má mnoho bronzůhrobových našich i cizích, starořímských, řeckých, i bůžkův indických, klínů výtečně, z bledo-hnědého kamene – barvy ledvínkové, zrobených, žlažovitých, v Čechách prý vykopaných, věcípodobných v Praze nalezených a mezi těmi přepamátný náprsník bronzový co přikryvadlokojného prsu, ženského vydutí, s okrajem plochovým kruhovým, od toho náprstí odděleným,kterýž předmět vykopán, prý, u Tetína v Berounsku, neb u Děvína nad Zlíchovem, a pocházíz doby amazonek našich, pod vůdcovstvím Vlasty rekyně stojících. Zajisté kus to přepamátný.Ve větší síni má zase mnoho soch a sošek, vás porcelánových, mezi těmi jednu někdy Jiřímuz Poděbrad náleževšímu a jednu s nákresy 12 apoštolův, též ze sádry … Ode mě chce koupitvšecky památky mé hrobní i staré české knihy. Viděl jsem tam sné divy!“ (Deník č. LI – 25. břez-na 1876, str. 96–97). K dohodě o prodeji Peterovy sbírky tehdy nedošlo, ale vyjednávánípokračovalo až do léta 1876. Petera však začal využívat Lehmannův zájem o svoji sbírkua jeho finanční prosperity poněkud svérázným a nepříliš korektním způsobem. Snažil se totižprodat poměrně draze některé nepotřebné věci. 26. června 1876 poslal Lehmannovi „dvěčlověčí lebky a kosti hnátní“, za něž požadoval deset (!) zlatých (Deník č. LI – 26. června1876, str. 107). Zřejmě v reakci na tento postup navštívil Peteru následujícího dne Lehmann

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

94

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

95

Obr. 3: Fotografie Lehmannovy sbírky s laténskými nálezy z Prahy-Smíchova (archiv OAS MMP – fondJ. A. Jíra, sv. 79).Fig. 3: Photograph of Lehmann’s collection with La Tene finds from Prague-Smíchov (OAS MMP archives –fund J. A. Jíra, vol. 79).

i se svojí ženou, „aby se podívali na sbírku mých památek hrobových, a chtěli mermomocíje koupit, dávali mi poprvé 60 zl. a pak 100 zl. Já, že to tak lacino dáti nemohu, že bych anitak neutržil ani svých na to vynaložených peněz. I dím, že si to rozmyslím. A tak odešli.“(Deník č. LII – 27. června 1876, str. 107). Za devět dnů byli u Petery opět a nabízeli za jehosbírku 200 zlatých. Petera ale žádal dvojnásobek, a tak setkání skončilo opět bez dohody(Deník č. LIII – 6. července 1876, str. 7). Hned následujícího dne poslal Petera Lehmannovidalší zásilku kostí. Za část z nich sice obdržel deset zlatých, které mu Lehmann „poslal po svémsluhovi Baštáři“, zároveň mu však vrátil „polohlavy konské, … ač jsem ji jen za 2 zl. počítal.Baštyř pravil, že je to podivín, ten p. Lehmann, když mu věc neprodá hned, nechce ji už později,a tak věci bere, jak mu kdo je vylíčí, sám málo starožitnostem rozuměje. Měl, prý, jsem včerávzíti ty 2 stě zl., jak mi je podával za mé památky hrobové, dnes prý už k nim nemá chuti“(Deník č. LIII – 7. července 1876, str. 11). Lehmannovi evidentně došla trpělivost a vyjed-návání o prodeji Peterovy sbírky nadále nepokračovalo. Změna nastala teprve po Peterověsmrti počátkem roku 1877. Buď ještě během téhož roku, nebo až na počátku následujícíchoroku došlo zcela jistě k dohodě o prodeji sbírky Lehmannovi (patrně) s Peterovou dědičkou(a jeho dcerou) Ludmilou Ilgmannovou. Některé Peterovy nálezy jsou totiž zachyceny nasérii fotografických tabulí Lehmannovy sbírky, které vznikly nejpozději v roce 1878.9

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

96

Obr. 4: Laténské nálezy z Prahy-Smíchova – detail z obr. 3 (archiv OAS MMP – fond J. A. Jíra, sv. 79).Fig. 4: La Tene finds from Prague-Smíchov – detail of fig. 3 (OAS MMP archives – fund J. A. Jíra, vol. 79).

9 Do dnešní doby se dochovaly minimálně čtyři sady těchto fotografií, ovšem v různém stavu kompletnosti.Mikuláš Lehmann daroval jednu sérii ještě v roce 1878 tehdejšímu Museu království Českého (Anonymus 1878a, 210;

Osud Lehmannovy sbírky není zcela jasný. Její zbytek byl v osmdesátých letech 19. sto-letí darován Antonií Lehmannovou tehdejšímu Městskému museu Pražskému (dnešnímuMuzeu hlavního města Prahy), ovšem tato část obsahovala převážně keramické nádoby,popř. kostěnou, parohovou a kamennou industrii, nikoliv artefakty zachycené na fotografiíchLehmannovy sbírky. Hlavní (a nejatraktivnější) část Lehmannovy kolekce zmizela neznámokde, a je tudíž v současné době nezvěstná.10

Laténské nálezy z Prahy v Peterově sbírce

V Peterových Dennících a Památkách je možné nalézt řadu rozptýlených údajů a zmíneko laténských nálezech, v některých případech však interpretace jednotlivých záznamů narážína značná úskalí. Nemalou část nálezů znal totiž Petera pouze z vyprávění dělníků a ob-zvláště takovéto informace je nutné posuzovat velmi obezřetně. Jen pro ilustraci uveďme,že v soupisech laténských pohřebišť vytrvale kolují tři kostrové hroby nalezené v roce 1872

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

97

Obr. 5: Laténské nálezy z Prahy-Smíchova – srovnání Peterových kreseb (Památky A – 20. února 1862,str. 38; LA PNP – fond Petera Rohoznický; upravil I. Kyncl) a fotografie Lehmannovy sbírky (archiv OASMMP – fond J. A. Jíra, sv. 79).Fig. 5: La Tene finds from Prague-Smíchov – comparison of Petera’s drawings (Památky A – 20th February1862, page 38; literary archive of the Museum of National Literature – fund Petera Rohoznický; alteredby I. Kyncl) and a photograph of Lehmann’s collection (OAS MMP archives – fund J. A. Jíra, vol. 79).

týž 1878b, 319; srv. Sklenář 2003, 22) a právě tento bezpečně doložený dar, který se odehrál někdy mezi březnema květnem 1878, prokazuje, že celý soubor musel vzniknout někdy před tímto datem (tj. nejpozději na jaře 1878muselo dojít také ke koupi Peterovy sbírky). Druhá sada se nachází v archivu Oddělení archeologických sbírekMMP (archiv OAS MMP – fond J. A. Jíra, sv. 79; srv. Hlava 2010, 262, obr. 9), třetí je uložena v archivu Archeo-logického ústavu AV ČR Praha a poslední by (snad) měla být součástí archivu Vlastivědného muzea v Olomouci(Skutil 1956, 252). Další – v pořadí již pátá – série byla v 19. století v majetku Vídeňské antropologické společnosti(von Hochstetter 1878, 144).

10 Nadhozenou eventuální souvislost bronzového disku z Jaroměře ze sbírky berlínského Museum für Vor- undFrühgeschichte s předmětem na fotografii Lehmannovy sbírky (Sklenář 1992, 85; týž 2011, 247; Vokolek – Sankot2001, 240–241) nelze prokázat, navíc soupis bohemik ve sbírce uvedeného muzea neuvádí žádnou další lokalituznámou z Peterovy činnosti (srv. Filip 1932). V uvedeném případě se spíše jedná o předmět, který Petera prodalv prosinci 1865 Václavu Fričovi; ten jej chtěl použít při výměně s jakýmsi sběratelem starožitností ze Švýcarska(Deník č. XXXIII – 11. prosince 1865, str. 107; 20. prosince 1865, str. 111; srv. Sklenář 1992, 85; týž 2011, 247).V této souvislosti je zajímavé, že mezi obchodníky a sběrateli, od nichž berlínské muzeum získalo archeologickábohemika, je uveden „Messikommer, Curych“ (Filip 1932, 65).

proti vinici Kolčavce v dnešní Praze-Libni (srv. např. Filip 1956, 375; Bureš 1987, 106; Wald-hauser – Bureš 2005, 767), o nichž jsme zpraveni pouze díky Peterovi (Petera Rohoznický1874–77a, 590). Předměty, které byly nalezeny v jednom z hrobů, ovšem Petera nikdy neviděla znal je jen z doslechu. Upozorněme proto, že v hrobě se nacházely „prý zlaté náušnice“(Petera 1874–77a, 590; srv. Památky D – 7. října 1872, str. 189), tj. šperk, který je pro dobulaténskou silně atypický.

V jiných případech je ovšem možné díky Peterovým informacím upřesnit lokalizaci, popř.datum získání nálezů, jež byly součástí jiných sbírek. Opět jen jako příklad zaznamenejme,že M. Bureš uvedl do literatury nevelký soubor laténských artefaktů uložených v muzeuv Kolíně, jež byly údajně nalezeny v roce 1872 v cihelně firmy „Bau u. Mobilien Bank“ kdesiv Libni (Bureš 1987, 102). Název banky, v jejíž cihelně k objevu došlo, se nedávno podařiloupřesnit (Böhmische Bau- und Immobilien Bank/Česká banka pro stavby a nemovitosti;Hlava 2011, 875), ovšem přesná lokalizace cihelny zůstala neznámá. V Peterových Památkáchje ale možné nalézt následující zprávu: „Odsud jdu po zahradě asi tisíc kroků k východojihuna vinici ,Báň‘ řečenou, kdež se podobněž vyrábějí cihly, od roku už 1872. Podnikatelem jestjistá stavební baňka v Praze. Pan správce Teichman, rodilec Náchodský, na můj dotaz vypra-vuje, že zde 1873. měsíce dubna vykopali nad zámečkem severním v cípu východním 7 stophluboko lidské – dvě – mrtvoly, při nichž zrezovatělé meče a jednu střelnou zbraň jako bam-bitka, a pak asi 8 kroužků a kruhů bronzových, některé ještě na rukou navlečených, 2–3'' svět-lých, z nichž jeden největší asi 7'' průměrný byl kruh náhrdelní. Zbraně zrezovalé se rozpadly,

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

98

Obr. 6: Švartnový kruhz Julisky v Praze-Dejvi-cích (Památky D – 16. září1872, str. 181; LA PNP –fond Petera Rohoznický).Fig. 6: Sapropelite ringfrom Juliska in Prague-Dejvice (Památky D –16th September 1872,page 181; literary archiveof the Museum of Natio-nal Literature – fundPetera Rohoznický).

a ty kroužky vzali si páni v kanceláři na památku.“ (Památky E – 11. října 1873, str. 64–65).Zmínka o stavební bance, jakož i rok zahájení provozu cihelny korespondují s dosud známýmiinformacemi o laténském souboru z kolínského muzea (Bureš 1987, 102; Hlava 2011, 875),tj. cihelnu, jejímž majitelem byla Böhmische Bau- und Immobilien Bank, je možné podle méhosoudu ztotožnit s cihelnou Na Báni. Odtud ostatně pochází minimálně jeden další laténskýhrob, který byl objeven v roce 1940 (souhrnně Hlava 2011, 880–882, obr. 3:1, 5:9).

Omezíme-li ovšem naši pozornost pouze na předměty, které Petera získal do své sbírky,můžeme díky dobovým záznamům, kresbám a fotografiím bezpečně identifikovat nálezy zetří laténských lokalit, které jsou na následujících stránkách podrobně představeny.

Praha-Smíchov – železniční nádraží tzv. západní dráhy

5. prosince 1861 se František Petera přestěhoval po čtyřletém pobytu v Jaroměři do Prahy.Záhy se aktivně zapojil do místního společenského dění, a tak jej mj. již 25. ledna 1862 poprvézaznamenáváme na schůzi Archeologického sboru Musea království Českého (Deník č. XXIII –25. ledna 1862, str. 27), kam od té doby docházel takřka pravidelně. A v únoru téhož roku seseznámil s Františkem Benešem (Deník č. XXIII – 15. února 1862, str. 48), v sedmdesátých

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

99

Obr. 7: Kresby nálezů z Peterovy sbírky z roku 1872, mezi nimiž se nachází švartnový kruh z Juliskyv Praze-Dejvicích (Náčrtník V, str. 93; LA PNP – fond Petera Rohoznický; upravil I. Kyncl).Fig. 7: Drawings of Petera’s collection from 1872, including a sapropelite ring from Juliska in Prague-Dej-vice (Sketchbook V, page 93; literary archive of the Museum of National Literature – fund Petera Rohoz-nický; altered by I. Kyncl).

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

100

Obr. 8: Fotografie Lehmannovy sbírky se švartnovým kruhem z Julisky v Praze-Dejvicích (archiv OASMMP – fond J. A. Jíra, sv. 79).Fig. 8: Photograph of Lehmann’s collection with a sapropelite ring from Juliska in Prague-Dejvice (OASMMP archives – fund J. A. Jíra, vol. 79).

letech 19. století (po smrti Jana Erazima Wocela) jednou z hlavních postav české archeologie,s nímž navázal přátelství, jež trvalo až do sklonku Peterova života. Petera se shodou okol-ností ocitl v Praze v době, kdy se stavělo nové železniční nádraží na Smíchově. To se začalobudovat již na podzim předchozího roku, avšak Petera na stavbu zavítal poprvé teprve 17. února1862.11 Okamžitě ovšem zpozoroval, že se ocitl na vydatném nalezišti. Podle svého zvykuhned zapředl rozhovor s místními dělníky, aby je poučil o významu nálezů. To se vyplatilotakřka vzápětí. O tři dny později přišel na Smíchov krátce po poledni, a to pár hodin poté,kdy zde byl nalezen laténský hrob. Zprávu o tomto objevu Petera později zveřejnil v tehdynovém časopise Beseda (Petera 1863–64, 27–28; srv. Sklenář 2011, 257–258), ovšem jeholíčení v Památkách je mnohem přesnější, bezprostřednější a také barvitější: „Popojdu asi50 kroků k východu, kdež před hostincem u města Plzně, neb u Plzenky vykopávají zem, a vozíjinam … a tu už přichází vstříc jeden talian Tyrolský – neb jich tu těch tyroláků pracuje asideset – i povídaje, že jeho kamarád před polednem dnes vykopal kostlivce ženského, a že mábronzy při něm nalezené. I jdu k tomu kamarádu – Frančesko Gabriele se jmenuje – a on nesemi na papírku rozlámané bronzy, velmi patinou potažené, všecky téměř jako přesky vyhlížející,na jednom konci do kotouče stočené … Podivuhodná jest fig. (1.2.c), jež patrně ukazuje napředním konci labutí hlavu [obr. 1 – pozn. M. H.]. Tak snad každý ten článek hlavou svou

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

101

Obr. 9: Fotografie Leh-mannovy sbírky se švart-novým kruhem z Juliskyv Praze-Dejvicích – de-tail z obr. 8 (archiv OASMMP – fond J. A. Jíra,sv. 79).Fig. 9: Photograph ofLehmann’s collectionwith a sapropelite ringfrom Juliska in Prague-Dejvice – detail of fig. 8(OAS MMP archives –fund J. A. Jíra, vol. 79).

11 „Po 9. hodině vyšel jsem si na zpytování a pátrání po památkách starožitnických na Smíchov, kdež se stavía planuje půda pro nádraží železniční“ (Deník č. XXIII – 17. února 1862, str. 49).

některé zvíře vypodobňoval, čehož však při ostatních článcích není pozorovati, poněvadž jsoupřední konce olámány, kteréžto pošeredení se stálo, když při nalezení dělníci se o to táhali,myslíce, že ty věci jsou od zlata. … Při figuře 2.c v prostoře mezi tělem a krkem pozoruje sezbytek z kmentu oděvu, jímž mrtvola byla přioděna, což zajisté jest vzácná památka. Tutoněkolik těch článkův, a sice a. b. c. d., jest ve velkosti skutečné nakresleno [obr. 1 – pozn. M. H.],z nichž některé jsou celé kulaté, 1''' neb 11/2''' silné, dvě pak v oblouku ploché. Mimo to ode-vzdal mi týž Tyrolák 3 zuby z té osoby ženské, jež ležela nohama a tváří k západu a hlavouk východu zrovna proti Vyšehradu, z nichž dvě stoličky na koruně silně vyžrané, a tři přednízuby, též poněkud vyžrané. … Mimo tyto věci našel v témž hrobě, při téže osobě, a sice na rucekroužek 3'' světlý, nesouvislý, ale na koncích do sebe zahnutý, potom prsten obroučku a jeh-ličku asi 2'' dlouhou, na předním konci do kotoučku zahnutou. … Tyto poslední tři věci mněGabriele nechtěl prodati, mysle, že jsou zlaté, a proto už také, zkoušeje kov, oškrábal na prste-nu všecku patinu, i něco také na kroužku i na jehličce, a tak památku zhanobil, neb pošeredil.Netře se na ty věci, vida, že jsou bronzové, a měl jsem nálezce k tomu, aby si jich dal skusiti,a pak teprve mně je prodal. Tato mrtvola ležela na 7' hluboko v zemi asi v štěrku, a měla u hlavyjen málo černé hlíny, bez pochyby z popelnice, která u její hlavy původně stála, ale nyní užcelá rozpadlá a rozkouskovaná, od dychtivého nálezce pozorována nebyla. Nad ní bylo žáro-viště na 3 stopy hluboké, a z toho podobno, ba průvodno, že to musila býti znamenitá osoba,snad kněžka nějaká, na jejímžto hrobě mnoho žertev bylo obětováno čili zápalných obětívykonáno.“ (Památky A – 20. února 1862, str. 38–39; podtrženo v originále). Zatímco zlomkyspon se Peterovi podařilo koupit ihned za čtyři krejcary, se zbývajícími třemi bronzovýmipředměty to bylo trochu složitější. Petera je získal teprve 6. března, a to za osm krejcarů;dělník však „zkusiv škrábáním patiny, že nejsou od zlata, prsten přelomil tak, že ten úlomekvečer toho dne u mě doma se odlomil“ (Památky A – dodatečný zápis k 20. únoru 1862, str. 39).

Ze získaných nálezů Petera ve svých Památkách načrtl čtyři spony, náramek, prstena (údajnou) jehlici (obr. 1). Dvě spony, náramek a (údajnou) jehlici si později nechal nakres-lit ještě do svého Náčrtníku, a to od F. Beneše (obr. 2; srv. Sklenář 1992, tab. XII:605/1).Kresba jedné spony byla také zveřejněna v Peterově článku o nálezech ze Smíchova v časo-pise Beseda (Petera Rohoznický 1863–64, obr. na str. 27; srv. Sklenář 2011, tab. XIV:5 dole).Právě díky kresbám dochovaným v Peterových archiváliích je možné část předmětů spoleh-livě identifikovat na jedné z fotografických tabulí Lehmannovy sbírky, a to mezi nálezy zeStradonic (obr. 3–4). To platí o třech sponách (srv. obr. 5), ostatní artefakty jsou zachycenybuď pouze v Peterových archiváliích, nebo jen na fotografii Lehmannovy sbírky.

Dochované kresby a příslušná fotografie poskytují tudíž klíč k (alespoň částečné) rekon-strukci celého nálezového souboru a zároveň umožňují jeho relativně přesné datování. Zdá se,že hrob původně obsahoval nejméně sedm spon, neboť tři z nich jsou zachyceny na Peterovýchnáčrtech/kresbách i na fotografii (obr. 1–2, 4–5), jedna se zřejmě vyskytuje jen na kresbě(obr. 2) a minimálně další tři exempláře se objevují pouze na fotografii (obr. 4–5).12 Drobnézlomky (obr. 4–5) zřejmě náležejí k zmíněným sedmi sponám, některé z nich ovšem mohoupocházet také z dalších spon; ostatně Petera zmínil, že bronzové předměty byly „rozlámané“

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

102

12 V hrobě se zcela jistě nenacházely pouze čtyři spony. Petera sice v publikované zprávě tvrdil, že jich „bylyčtyry kusy“ (Petera Rohoznický 1863–64, 27; srv. Sklenář 2011, 256, 257), ovšem v Památkách výslovně poznamenal,že čtyři spony, které načrtnul, představovaly pouze „několik těch článkův“ (Památky A – 20. února 1862, str. 38).

(Památky A – 20. února 1862, str. 38). K hrobové výbavě dále patřil bronzový prsten (obr. 1)a bronzový otevřený náramek (obr. 1–2). (Zdánlivě?) problematický předmět představujejehlice s (údajně) stočenou hlavicí (obr. 1–2), považovaná za mladší příměs (Sklenář 1992,192; týž 2011, 257). Domnívám se však, že rozměry tohoto artefaktu umožňují uvažovatspíše o jehle spony s částí vinutí. V hrobě snad byla původně také keramická nádoba, ovšemz Peterových záznamů nevyplývá, zda z ní skutečně viděl nějaké střepy, či pouze barvitěpopsal, že z ní nic nezbylo („nyní už celá rozpadlá a rozkouskovaná, od dychtivého nálezcepozorována nebyla“; Památky A – 20. února 1862, str. 39). Jediný předmět, u něhož je podlemého soudu příslušnost k hrobu sporná, představuje bronzový kroužek s částí spojovacíhočlánku (?), který je zachycen pouze na fotografii (obr. 4–5). Obzvláště podle tvaru lučíků sponje možné celý soubor datovat do fáze Lt B1b, a to spíše do její starší části (srv. Waldhauser ed.1978, 131, Abb. 59). Tomuto chronologickému zařazení neodporuje prsten, ani jednoduchýbronzový otevřený náramek.

Je jistě vhodné uvést, že smíchovský hrob představuje podle data svého objevu vůbecnejstarší laténský hrob nalezený na území dnešní tzv. Velké Prahy. Teprve z roku 1864 totižpochází část plasticky zdobeného nánožníku z Prahy-Záběhlic, který lze ovšem vzhledem

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

103

Obr. 10: Kresby nálezů z Peterovy sbírky z Prahy-Libně, mezi nimiž se nachází část laténského nánožníku(Náčrtník V, str. 97; LA PNP – fond Petera Rohoznický; upravil I. Kyncl).Fig. 10: Drawings of finds from Petera’s collection from Prague-Libeň, including a part of a La Tene anklet(Sketchbook V, page 97; literary archive of the Museum of National Literature – fund Petera Rohoznický;altered by I. Kyncl).

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

104

Obr. 11: Fotografie Lehmannovy sbírky s částí nánožníku z Prahy-Libně (archiv OAS MMP – fond J. A. Jíra,sv. 79).Fig. 11: Photograph of Lehmann’s collection with a part of a La Tene anklet from Prague-Libeň (OAS MMParchives – fund J. A. Jíra, vol. 79).

k absenci nálezových okolností hodnotit nanejvýše jako tzv. nález hrobového charakteru (sou-hrnně Hlava 2008, 557, obr. 2:5). A třetí místo v tomto pomyslném žebříčku náleží prvnímlaténským hrobům z Komenského náměstí v Praze-Žižkově, jež byly objeveny v roce 1871.13

Zaznamenejme také, že identifikaci části nálezů ze smíchovského hrobu na fotografiiLehmannovy sbírky bylo možné provést jen díky Peterovým kresbám. Kdybychom je nemělik dispozici, mohla by přítomnost artefaktů ze stupně Lt B1 mezi nálezy ze Stradonic zavdávatpodnět k (dalekosáhlým) úvahám a následným interpretacím o příslušných chronologickýchkonsekvencích této významné laténské lokality. Neméně důležitý je také poznatek, že již zanecelý rok (!) od počátku masového shromažďování nálezů ze Stradonic docházelo (patrněneúmyslně!) ke kontaminaci souboru artefakty z jiných lokalit. V tomto světle je tudíž zřejměnutné posuzovat rovněž další předměty ze Stradonic, jež se vymykají z obecně přijímanéhochronologického rámce existence tohoto oppida (srv. kriticky již Břeň 1964, 197–200, tab. 1:2–6).

Praha-Dejvice – Juliska

Koncem dubna 1872 si Petera vyšel „přes Ovenec – sady Ovenecké – k severní straněna staveniště nově se zakládajícího pivovaru od Pražanův, a sice v Podbabě na levém břehuVltavy na pozemku ,Juliska‘ řečené vinice – doktoru Martinu v Praze náležité, hned nad sil-nicí od Prahy do Podbaby vedoucí k severu, blíže továrny pana čalouníka Pietého, jenž čalou-ny z papíru vyrábí. Tu na tomto od spolku pivovarnického pozemku, a sice před silnicí, jdou-ce od Ovence podél železnice na staveniště, na cípu východním pole, seznal jsem pohansképohřebiště, na místě, kdež nyní k stavbě toho pivovaru odkrývá se svrchní pole vrstva, abyse písek dobývati mohl. To pole prý též patří k vinici Julisce.“ (Deník č. XLIV – 29. dubna1872, str. 119). Od té doby navštěvoval tamější území pravidelně, a to až do závěru července

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

105

Obr. 12: Fotografie Leh-mannovy sbírky s částínánožníku z Prahy-Libně – detail z obr. 11(archiv OAS MMP – fondJ. A. Jíra, sv. 79).Fig. 12: Photograph ofLehmann’s collectionwith a part of a La Teneanklet from Prague-Libeň – detail of fig. 11(OAS MMP archives –fund J. A. Jíra, vol. 79).

13 Objev žižkovského pohřebiště sice bývá kladen do roku 1872 (srv. např. Filip 1956, 376; Bureš 1987, 68, 70;Bureš – Waldhauser 2005, 775), první nálezy však pocházejí prokazatelně již z roku 1871 (Anonymus 1871, 460;srv. Přírůstková kniha z let 1867–1889, str. 24 – přír. č. 40/1871; uloženo v Archivu NM, neevidováno).

1872, kdy zhruba na měsíc odjel z Prahy na letnípobyt do Bělohradu na faru ke svému bratruAntonínovi. Po návratu do Prahy zamířil 14. září1872 na Julisku a hned zaznamenal, že asi předtýdnem dělníci vykopali „dvě lidské mrtvoly,7' od sebe vzdálí v písku 3 stopy hluboko seděpochované, tváří k východu hledící, a podle sebekaždá že měla ležet meč železný, s pochvou téžželeznoocelovou, sice v celosti se nacházející,kteréž ale při dotknutí na více kusů, jsouce užpříliš rezem ohlodány, se přelomily. Jeden z těchmečů zachoval mladý dělník Tomáš Kiesevetter,muž cit pro památky hrobové mající, kterýž mněna tři kusy rozlomený odevzdal, druhý pak mečspolu pracující dva jiní dělníci, hrubého citulidé, rozlámali a zahodili. Nad těmi mrtvolamivždy nacházelo se žaroviště 4' od povrchu silné,tak že tedy ty mrtvoly 7' hluboko od povrchuležely. Zda-li měly nad hlavami v písku popel-nici s popelem, toho že si nevšimnul dělník ten.“(Památky D – 14. září 1872, str. 180). Bylo byjistě velmi lákavé zařadit oba hroby s meči dodoby laténské, takové datování však nelze nijakpotvrdit (ale ani vyvrátit).

Na Julisce se Petera opět objevil již za pouhédva dny a šťastnou shodou okolností zde tehdyzískal švartnový kruh, který nalezl „dělník VáclavVacek z Horoměřic po 8. hodině dopoledneu hlavy kostry člověčí, kterouž vykopal 3' v pískupod popelnatým, 4' hlubokým kotlinatým hrobem,z kteréžto lebky zbytky temenní mně tu doručil.Mrtvola ta – tuto dosud vykopaných devátá –ležela sedě pochována, hledíc tváří k východu,jakéž položení všecky tuto dosud vykopané člo-věčí kostry měly. Ležel asi 1' níže pod hlavouv písku, a bez pochyby nacházel se na ruce témrtvoly, co okruží podloketní, buď co okrasapohanům obvyklá, neb co talisman kruhu slu-nečního, aneb co symbol věčné učenosti a lásky,jemu – nebožtíku – od přátel a příbuzných jakodary. Kromě této rozpadlé lebky byly vše ostatníté kostry oudy už ztrouchnivělé, a jen zbytky

trouchu narezavého ukazovaly místa jich, jak jsem sám na místě tom téhož dne o 11. hodiněmeškající se přesvědčil. Dal jsem nálezci zaň 10 kr., který, zvědav, jak důležité jsou podobnévěci v hrobích našich předkův nalezené, svatě se zaříkal, že vše uloží, cokoliv od této doby

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

106

Obr. 13: Kresba zlomku železného mečez Prahy-Libně (Památky E – 21. dubna 1873,str. 9; archiv OAS MMP – fond Archeologiedo roku 1945, sv. 1; upravil I. Kyncl).Fig. 13: Drawing of a fragment of an iron swordfrom Prague-Libeň (Památky E – 21st April1873, page 9; OAS MMP archives – fundArcheologie do roku 1945, vol. 1; alteredby I. Kyncl).

v podobných hrobech nalezne“ (Památky D – 16. září 1872, str. 181). V souladu s dobověpodmíněnými představami Petera švartnový kruh popsal jako „kruh rohový … kulatý, barvytmavozelené, pěkně uhlazený“ (Památky D – 16. září 1872, str. 181) a zároveň ho nakreslil(obr. 6); později si nechal zhotovit ještě kresbu do svého Náčrtníku (obr. 7). V letech 1877–78jej s celou Peterovou archeologickou sbírkou získal M. Lehmann, a proto je zachycen najedné z fotografických tabulí jeho sbírky (obr. 8–9). Charakteristická struktura materiálu, ježje částečně patrná na detailu příslušné fotografie (obr. 9), prokazuje, že kruh byl zhotoven zešvartny. Tento fakt je možné podepřít také rozborem vývoje názorů na materiál, z něhož bylytyto kruhy vyráběny. Vůbec první švartnový kruh byl v Čechách objeven již v dvacátýchletech 19. století v Novém Bydžově (srv. souhrnně Sklenář 2011, 212) a ještě v padesátýchletech 19. století byl charakterizován jako „kruh z rohové látky“ (Hlavatý 1856–57, 190).Dokonce ještě počátkem osmdesátých let 19. století J. Smolík při popisu švartnového kruhuz Horních Kšel uvedl, že je „z dřeva vysoustruhovaný, vně trochu vypouklý, tmavohnědébarvy a jako roh tvrdý. Někteří mají za to, že takové náramky jsou z tisového dřeva, kteréběhem času proměnilo se v lignit“ (Smolík 1882–84, 531).14 O několik let později již ale kon-statoval, že kruhy jsou zhotoveny z lignitu (Smolík 1887–89, 368). K rozpoznání skutečnésuroviny však i poté zbývala ještě dlouhá cesta (srv. Fietz 1942; Břeň 1955).

Výroba švartnových šperků je obecně datována do stupňů Lt B2–C1, s čímž korespon-dují také jejich hrobové nálezy (Venclová 2001, 112–115). Do tohoto období tudíž náležírovněž hrob z Julisky v Praze-Dejvicích. Poloha švartnového kruhu u hlavy kostry přitomnasvědčuje, že byl zřejmě umístěn na horní části ruky, tj. jako nápažník. Je také vhodnézaznamenat, že kromě Peterou zachráněného švartnového kruhu pochází z Julisky ještě dalšíexemplář, jenž byl patrně nalezen rovněž v sedmdesátých letech 19. století (zcela jistě předrokem 1882) a původně byl součástí sbírky Štěpána Bergera (souhrnně Venclová 2001, 369).

Praha-Libeň – u cihelny na vinici za zámečkem Na Stráži

Během sedmdesátých let 19. století získával Petera patrně nejvíce nálezů z Libně a některéz nich mu do jeho Náčrtníku překresloval Anton Pavany, s nímž se tehdy spřátelil. Peterovyzáznamy však prozrazují, že Pavany mu byl užitečný také jinak. Např. odpoledne 22. září 1872koupil „u cihelny na vinici za Schildvochem15 u Nové Libně od jednoho dělníka tam hlínu nacihly kopajícího čtyry bronzy, tam v hlíně tej na obětišti pohanském vyházené, totiž: a) zlomeknáramku, třetinu od celku, s puklami, b) část sponky, na rubu … rytou do hloubky, c) kroužekplochokulatý, … d) zlomek od okraje bronzové misky“ (Památky D – 22. září 1872, str. 191).Již 13. října Petera všechny předměty od Pavanyho získal, a to výměnou za jednu stříbrnouminci Ferdinanda II. z roku 1618 a tři měděné peníze. Nalezneme je nakreslené pohromaděv Peterově Náčrtníku (obr. 10), zato na jedné z fotografií Lehmannovy sbírky z nich lze iden-tifikovat pouze část nánožníku (obr. 11–12). Ze čtyř předmětů je přitom možné právě pouzečást nánožníku s plastickou výzdobou v podobě esovitého ornamentu datovat do doby latén-ské, a to do stupně Lt C1. Přesné tvarové (velikostní) i výzdobné paralely pocházejí např.z Nového Bydžova (Frána – Jiráň – Moucha – Sankot 1997, Pl. 25:8–9).

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

107

14 Smolík tehdy dokázal uvést pouhých pět analogií, přičemž Peterův nález neznal (Smolík 1882–84, 526).15 Peterou použitý název Schildvoch představuje zkomolenou verzi německého názvu dnes již neexistujícího

zámečku Na Ztracené vartě, popř. Na Stráži, jenž zněl Schildwache (srv. Lašťovková – Koťátko 2001, 288–290).

U libeňského nánožníku sice neznáme nálezový kontext, ovšem obdobné artefakty po-cházejí takřka výhradně z hrobů. Část plasticky zdobeného nánožníku z Prahy-Libně tudížmůžeme podle mého soudu klasifikovat jako tzv. nález hrobového charakteru.

Závěrem…

Přestože žádný z Peterových laténských nálezů, jež byly představeny na předchozích strán-kách, se do dnešních dnů nedochoval, archivní prameny nade vší pochybnost prokazují, žetyto předměty kdysi reálně existovaly. Je také vhodné zdůraznit, že uvedené nálezy předsta-vují jedny z nejstarších laténských hrobů (event. nálezů hrobového charakteru) z Prahy podledata svého objevu, souboru z Prahy-Smíchova dokonce v tomto směru náleží priorita.

Již výše bylo upozorněno na problémy, jež vyvolávají některé Peterovy záznamy z hledis-ka interpretace a datování. Připojme proto ještě jednu ukázku z Peterových Památek s obtíž-ně dešifrovatelným obsahem a ponechme ji zcela bez komentáře: „27/11 1872 ve středu vyšeljsem si do Libně po 1. hod. odpol. a tam od dělníka Václava Jecha z Libně, tam pracujícíhona obětišti [tj. na pozemku paní Bartošové u ulice Na Hrázi – pozn. M. H.] dobýváním písku,správu dostal, že tam na dně hrobu popelnatého 4' od povrchu vykopal dne 20. listop. 1872 vestředu rozvalenou černou popelnici a podle ní ležící železný meč 3' dlouhý, 2'' široký s tulejíčili rukovětí a píku též železnou u toho meče 2 stopy dlouhou. Meč rozpadnul se asi na čtyrykusy, jsa tuze rzí pokrytý, píka ale byla cela. Mysle, že tam brzy přijdu, zahrabal obě věci tamdo písku, než chlapci to vidouce, když odešel, to vyhrabali, jinam dali, a tak docela zmařili,tak že se toho později už Jech dopíditi nemohl. Školák nezbedný, Čmuchálek z Libně to všepokazil, jak mi tam dnes jiný školák povídal. Dne 3. pros. 1872 odpoledne navštívil jsemp. řiditele škol 5ti obecních Libeňských v Libni, Tomáše Ronka, a oznámil mu tuto smutnouzprávu s prosbou, aby školáka Čmuchálka stran toho pychu vzal do výslechu. Což on pakučiniv, dozvěděl se od toho chlapce, že jen jeden kousek ještě z toho železného meče má,a ostatní kusy že prodal židovce za 2 krejcary. Učitel poslal chlapce k židovce, aby ty kusymu poslala – dva krejcary položivše – ale ta že už to nemá, odvětila, a tak bylo po památceveta. Tu kus chlapcem mu přinešený, silně rzí obalený, 5'' dlouhý a 2'' široký, uloživ ve svésbírce týž šlechetný pan učitel, dal mi ho dne 21. dubna 1873 v pondělí, když jsem ho bylnavštívil [obr. 13 – pozn. M. H.]“ (Památky D – 27. listopadu 1872 s dodatečným záznamem,str. 211–212; podtrženo v originále).

LITERATURA

ANONYMUS 1844: Zpráwa o českém Museum. (Od počátku Ledna až ku konci Března 1844.), Časo-pis českého Museum 18, 316–319.

ANONYMUS 1871: Zpráva o Museu král. Českého od 1. září do konce listopadu 1871, Časopis Museakrálovství Českého 45, 455–461.

ANONYMUS 1878a: Přednešení jednatele ve valném shromáždění společnosti Musea král. Českéhodne 25. května 1878, Časopis Musea království Českého 52, 200–217.

ANONYMUS 1878b: Zpráva o Museu král. Českého od počátku března do konce května r. 1878, Časo-pis Musea království Českého 52, 317–320.

BŘEŇ, J. 1955: Černé (švartnové) náramky v českém laténu. Sborník Národního musea v Praze. Sva-zek IX–A – Historický č. 1. Praha.

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

108

BŘEŇ, J. 1964: Význam spon pro datování keltských oppid v Čechách. Sborník Národního museav Praze. Řada A – Historie 18. Praha, 195–289.

BUREŠ, M. 1987: Plochá kostrová pohřebiště doby laténské v Praze, Archaeologica Pragensia 8, 5–156.FIETZ, A. 1942: Chemische und mikroskopische Untersuchungen an keltischen Sapropelit-Armringen,

Altböhmen und Altmähren 2, 123–128.FILIP, J. 1932: Bohemika v Berlíně, Památky archeologické 38, 64–66.FRÁNA, J. – JIRÁŇ, L. – MOUCHA, V. – SANKOT, P. 1997: Artifacts of copper and copper alloys

in prehistoric Bohemia from the viewpoint of analyses of element composition II. Památky archeo-logické – Supplementum 8. Praha.

HLAVA, M. 2008: Poznámky k některým laténským hrobům a tzv. nálezům hrobového charakteruz Prahy, Archeologie ve středních Čechách 12, 549–563.

HLAVA, M. 2010: Archiv J. A. Jíry, Archaeologica Pragensia 20, 247–264.HLAVA, M. 2011: Poznámky k některým laténským hrobům a tzv. nálezům hrobového charakteru

z Prahy – IV., Archeologie ve středních Čechách 15, 875–886.HLAVA, M. 2012: Neznámý depot bronzových předmětů z Prahy-Libně, Archeologie ve středních

Čechách 16 (v tisku).HLAVATÝ, J. 1856–57: Archaeologické sbírky Musea království Českého, Památky archeologické 2,

185–190, 232–237, 281–283, 329–333.von HOCHSTETTER, F. 1878: Die Alterthümer von Hradischt, Mittheilungen der Anthropologischen

Gesellschaft in Wien 8, 142–148.HRALOVÁ, J. 1987: Archeologický materiál z mohylového pohřebiště u Břas, Časopis Národního

muzea – řada historická 156, 25–32.JIRÁSKO, F. 1986: Vlastenci na horní Úpě, Krkonoše 19 – č. 4, 26–27.LAŠŤOVKOVÁ, B. – KOŤÁTKO, J. 2001: Pražské usedlosti. Praha.PETERA ROHOZNICKÝ, F. 1863–64: Smíchovské nádraží 1862. Obětiště a hrobiště pohanské, Bese-

da. Naučný časopis pro každého čtenáře 1, 4–11, 26–28, 35–36, 43–44, 52–54, 61–62, 68–70,75–77, 83–85.

PETERA ROHOZNICKÝ, F. 1871–73: Zprávy archaeologické roku 1871, Památky archeologické 9,480–481.

PETERA ROHOZNICKÝ, F. 1874–77a: Zprávy o starém pohřebišti u Libně, Památky archeologické 10,386–389, 587–592.

PETERA ROHOZNICKÝ, F. 1874–77b: Hrob pohanský u Olšan blíže Prahy, Památky archeologické 10,620–621.

PRAHL, R. 1997: Mikuláš Lehmann. Kapitola z dějin pražských galerií umění, Staletá Praha 23, 23–38.RAIS, K. V. 1930: Z vzpomínek I. Praha.SKLENÁŘ, K. 1980: Archeologická činnost Josefa Vojtěcha Hellicha v Národním muzeu (1842–1847).

Sborník Národního muzea. Řada A – Historie 34. Praha, 109–235.SKLENÁŘ, K. 1987: Mohylové pohřebiště ze starší doby železné u Břas na Rokycansku, Časopis

Národního muzea – řada historická 156, 1–24.SKLENÁŘ, K. 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870. Prehistorie a protohistorie. Praha.SKLENÁŘ, K. 2000: Archeologie a pohanský věk. Příběhy z dětských let české archeologické vědy.

Praha.SKLENÁŘ, K. 2003: Archiv nálezových zpráv oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea

v Praze. Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 51. Praha.SKLENÁŘ, K. 2005: Praha archeologická. Historie archeologického výzkumu Prahy. In: M. Lutovský –

L. Smejtek a kol., Pravěká Praha. Praha, 17–73.SKLENÁŘ, K. 2011: Pravěké a raně středověké nálezy v Čechách do roku 1870. Pramenná základna

romantického období české archeologie. Fontes Archaeologici Pragenses – Volumen 36. Praha.SKUTIL, J. 1956: Dva archeologické dotazy, Archeologické rozhledy 8, 252–253.SMOLÍK, J. 1882–84: Z hrobů u Horních Kšel, Památky archeologické 12, 523–534.SMOLÍK, J. 1887–89: Z hrobů u Libčevsi, Památky archeologické 14, 363–372.

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

1 /

20

12

109

VENCLOVÁ, N. 2001: Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice. Praha.VOKOLEK, V. – SANKOT, P. 2001: Ein neuer Blick auf den frühlatènezeitlichen Fund in Jaroměř,

Archeologické rozhledy 53, 236–255.WALDHAUSER, J. 1999: Jak se kopou keltské hroby. Laténská pohřebiště ze 4.–3. století v Čechách.

Praha.WALDHAUSER, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha.WALDHAUSER, J. ed. 1978: Das keltische Gräberfeld bei Jenišův Újezd in Böhmen. II. Band – Aus-

wertung. Archeologický výzkum v severních Čechách – svazek 7. Teplice.ZAP, K. V. 1858–59: Zprávy o schůzkách archeologického sboru Musea kr. Českého, Památky archeo-

logické 3, 189–192.

La Tène finds from Prague in the collection of František Petera Rohoznický

František Petera Rohoznický (1798–1877), who is considered to be the first archaeologist of Prague(Sklenář 2005, 25), created an archaeological collection between the 1850s and 1870s. Shortly afterhis death, it was acquired by the Prague antiquity dealer Mikuláš Lehmann, however, the whereaboutsof its larger part are currently unknown (a part of it was allegedly sold abroad and just a remnant iscurrently kept in the City of Prague Museum). Petera’s individual discoveries are fortunately docu-mented in his extensive diaries and manuscripts, which not only contain detailed records about findswhich he obtained or which he merely knew from narration, but also sketches and drawings of them.In addition to this, some of the artefacts from Petera’s collection are also documented by photographsof Lehmann’s collection which were taken in 1878. The aforementioned archival sources allow us toreconstruct, among others, the find circumstances of graves from three different sites in Prague and toascribe to them some objects which are all missing today. They haven’t been listed in the extant inven-tories of La Tène graves – with two honourable exceptions (Waldhauser 1999, 276; idem 2001, 402).

The grave from Prague-Smíchov was discovered on 20th February 1862 during the constructionof the local railway station and contained at least seven bronze brooches, a bronze ring, and a bronzebracelet (fig. 1–5). It dates from Lt B1b and represents the very first La Tène grave on the territory ofmodern Prague, based on the date of its discovery.

On 16th September 1872 Petera acquired a sapropelite ring from Juliska in Prague-Dejvice, whichwas found in a grave on the very same day (fig. 6–9). This ring has not yet been registered in the inven-tories of Bohemian sapropelite jewellery (compare Venclová 2001). It can be dated to Lt B2–C1.

In the autumn of 1872 Petera acquired from one of his friends a part of a bronze anklet with plasticdecoration from the Lt C1 phase (fig. 10–12). The object comes from a brickworks near the manor ofNa Stráži in Prague-Libeň. Although the find context is not known in this case, similar jewels are almostexclusively known from graves. Therefore, the piece from Prague-Libeň was most probably found ina grave, too.

Next to the three aforementioned finds, Petera’s diaries and manuscripts also contain a number ofrecords which cannot, unfortunately, be interpreted or reliably dated. For example, near Na Hrázi streetin Prague-Libeň, there was found a grave containing a sword and a spearhead, of which nothing hassurvived. There is only one drawing available in the archival sources, which depicts a part of the sword(fig. 13). Unfortunately, it does not allow us to date the whole grave reliably.

(English by J. Machula)

Mgr. Miloš Hlava, Ph.D., Muzeum hlavního města Prahy, Pod Viaduktem 2595, 155 00 Praha 13,hlava@muzeumprahy.cz

Hla

va:

Laté

nsk

é n

ále

zy z

Pra

hy v

e sb

írce

Fra

nti

ška P

eter

y R

oh

ozn

ickéh

o

110