ETYMOLOGICKÉ ČLÁNKY FRANTIŠKA KOPEČNÉHO V ČASOPISUSLAVIA

«ETYMOLOGIC STUDIES OF FRANTIŠEK KOPEČNÝ IN SLAVIA»

by Miroslav Veprek

Source:Bohemica Olomucensia (Bohemica Olomucensia), issue: 3 / 2010, pages: 129­133, onwww.ceeol.com.

etymologické články františka kopečného v čaSopiSu slavia

Miroslav vePřeK

tento příspěvek vznikl na základě referátu proneseného při příležitosti vzpomínkového večera na Františka Kopečného, který se konal 24. března 2010.1 mým záměrem bylo zhod-nocení vědecké práce tohoto vynikajícího českého lingvisty na poli etymologického bádání. Pro význam a šíři etymologického díla F. Kopečného jsem se nakonec rozhodl zvolit jako předmět hodnocení jeho etymologické články v časopisu Slavia; tento pohled totiž výborně odkazuje k nejdůležitějším tématům a metodologickým přístupům v etymologickém bádání F. Kopečného.

V časopisu Slavia F. Kopečný samozřejmě nepublikoval pouze práce etymologické, ale vedle toho často i své důležité příspěvky slavistické. Ve výběru můžeme uvést např. závažnou stať K otázce klasifikace slovanských jazyků (1),2 v níž je vyloženo dichotomické členění slovan-ských jazyků na jazyky severní a jižní. S výraznými příspěvky F. Kopečného paleoslovenistice souvisí jeho článek Poznámky k Isačenkově rekonstrukci sthn. předlohy Frisinských památek (2). Při hodnocení jeho podílu na bádání o nejstarším slovanském spisovném jazyce bývá zvláště oceňován právě jeho podíl na prostudování starohornoněmeckých předloh staroslověnských textů a nelze opominout ani jeho dlouholetou redaktorskou práci na akademickém Slovníku jazyka staroslověnského. Vynikající slavistická erudice F. Kopečného prosvítá také z příspěvku nazvaného Problematika praslovanštiny a její rozvoj do jednotlivých slovanských jazyků (22). jedná se o zevrubný syntetizující komentář problematiky jedné zasedací sekce (sekce I-1) na 7. mezinárodní sjezdu slavistů ve Varšavě. F. Kopečný zde hodnotí práce zaměřené na jazykovou rekonstrukci praslovanštiny v celkovém pohledu i v dílčích jevech jednotlivých jazykových rovin a také na otázky související (např. slovanská etnogeneze). Své pojednání zakončuje kon-statováním, že „v padesáti přihlášených referátech tohoto okruhu… se odráží určitý zdravý návrat k diachronní tematice“.

Chronologicky první článek F. Kopečného s etymologickou problematikou ve Slavii, v čísle věnovaném josefu Vajsovi k devadesátinám, představuje studie s názvem Stipate me malis (Cant 2,5), ospěte mě jablky (stč. bible Hlaholská) (6). Kopečný se zde zabýval překladem pasáže ze starozákonní Písně písní. tvar ospěte, který charakterizuje nejen přesná významová ekvivalence s lat. předlohou (stipare „hustě napěchovat, natlačit, nacpat,“ sekundárně „hustě obklopit“), ale i podobnost zvuková, uvedl do souvislosti se slovesem cpáti; přičemž z různých etymolo-

1 zpracováno v rámci projektu mšmt Čr č. lC546 „Výzkumné centrum vývoje staré a střední češtiny (od praslo-vanských kořenů až po současný stav)“.

2 Číselným údajem odkazujeme zde i níže na přesné bibliografické údaje uvedené na konci našeho pojednání, kde je připojen očíslovaný seznam publikací F. Kopečného v časopisu Slavia.

m. vepřek: etymologické články františka kopečného

gických výkladů tohoto slovesa se přiklání k rekonstrukci kořene *stьp-. tento kořen zřejmě souvisí i s kořenem překládaného latinského výrazu (stipare), avšak tato souvislost je na hraně mezi příbuzností genetickou a elementární („genetickou příbuznost nezaručuje doopravdy ani naprostá shoda hlásková“). Skrze problematiku staročeské překladové techniky se tedy dostá-váme k otázce tzv. elementární příbuznosti, v jejímž uplatňování a zejména ve vypracování její metodologie spočívá jeden z nejvýznamnějších přínosů F. Kopečného v etymologii.

Dalším sledovaným příspěvkem ve Slavii je pojednání nazvané Nové cesty etymologického bádání? (9) jedná se o zevrubnou zprávu z IV. mezinárodního sjezdu slavistů v moskvě, kon-krétně z etymologické problematiky sjezdu. jako „nové cesty“ F. Kopečný označuje etymolo-gické metody, které se zakládají na kritických revizích tradičních postupů založených pouze na klasických hláskových zákonech a responzích, a také kritiku mladogramatického přístupu k etymologii. zajímavá je také myšlenka, že některé extrémní koncepce (Kopečný jmenuje např. n. j. marra a K. Oštira), které sice pravidla mladogramatická značně porušují, se stále s mladogramatismem shodují v tom, že přeceňují stránku hláskovou na úkor významové. „nové cesty“ v etymologii podle Kopečného naproti tomu představují především metody založené na zdůraznění významové složky etymologických výkladů, což se projevuje zejména typologi-zací sémantických „změn“ a vypracováním metody sémaziologických paralel, dále na uplat-nění tabuových principů, školy Wörter und Sachen a expresivních podnětů hláskových změn. V českém badatelském prostředí považuje za představitele těchto směrů především V. machka (svého předchůdce ve vedení brněnského etymologického pracoviště akademie věd) a indo-evropeistu K. janáčka. za zmínku jistě stojí i kritika soudobé nedostatečné úrovně historické a nářeční lexikografie, jež etymologie využívá zejména jako prameny doložení slov.

uplatnění těchto „nových cest“ v etymologickém bádání pak F. Kopečný ukázal i ve svém vlastním článku z roku 1960, ve studii Slovanská zěnica (10), kde podal nový výklad tohoto slova (zěnica = „zornička“) v komparaci s etymologiemi předchozími. zde je velmi zajímavá především konfrontace s výkladem V. machka. z metodologického pohledu je pro oba typická akcentace sémantické složky etymologického výkladu, ale na rozdíl od machka F. Kopečný v menší míře připouští nepravidelnosti formální (kritizuje např. machkovu argumentaci zalo-ženou na uplatnění sporadické hláskové změny – zániku /r/ z formy zrěnica). Kopečný nejprve hledá sémantické paralely vzniku pojmenování zorničky, a to ve spektru jazyku indoevrop-ských i neindoevropských. zjištěné sémantické paralely potom dovolují etymologický výklad založit na formální souvislosti s kořenem *zi-/zě s významem „zeti, zívati“ (srov. psl. sloveso *zěti). Zěnica je tedy „to, co zeje“; příp. pasivně „to, co je vyzáto, vypouleno“.

Pozornost si zaslouží také recenzní příspěvek F. Kopečného z poloviny 60. let nazvaný K novým etymologickým slovníkům (13). tato souborná recenze několika lexikografických prací byla sepsána v době, kdy již vznikala koncepce Etymologického slovníku slovanských jazyků (ukázkový sešit vyšel v roce 1966) a F. Kopečný jako hlavní iniciátor a tvůrce tohoto slovníku tak mohl sledované etymologické slovníky srovnávat mimo jiné s vlastní koncepcí. Předmětem jeho pozornosti se tak stává např. problematika rekonstrukce heslových slov a s tím související otázky datace a periodizace psl. (z tohoto pohledu např. kriticky hodnotí ukázkový sešit Ety-mologického slovníku slovanských jazyků kolektivu ruských etymologů pod vedením O. n. tru-bačeva), velmi kladně Kopečný hodnotí slovník Sadnikové a aitzetmüllera. V části věnované recenzi Bezlajova etymologického slovníku slovinštiny jistě stojí za povšimnutí (i v souvislosti s badatelským přístupem F. Kopečného) konstatování, že „etymologický slovník zůstává stále dílem individuálním.“

Access via CEEOL NL Germany

130 – 131

také u dalšího sledovaného článku v časopisu Slavia, u studie s názvem Další poznámky k metodě etymologizování předložek (15), která navazuje na dřívější práci publikovanou v ča-sopise Slovo a slovesnost, spatřujeme návaznost na výše jmenovaný Etymologický slovník slo-vanských jazyků, jehož první díl je věnován mimo jiné etymologii předpon a předložek.3 V etymologických výkladech těchto „gramatických slov“ spočívá jeden ze zásadních přínosů F. Kopečného pro etymologii. Kopečný se ve zmíněné studii ve Slavii zaměřuje na proble-matiku sémantickou, na šíři významového pole jednotlivých předložek. Sleduje sémantické proměny prepozicí na celém slovanském materiálu (diachronním i synchronním), které vedou někdy až ke vzniku významů antonymních (např. bulharské iz ve významu „k“). tyto variabilní poměry sémantické je potom možno aplikovat i při uznávání genetické příbuznosti analyzo-vaných předložek při výkladu v rámci širších indoevropských souvislostí. Příznačná je také provázanost etymologie a syntaxe, na niž bývá právem poukazováno při hodnocení badatelské metodologie F. Kopečného. mimoto se také věnuje problematice vztahu předložek k substan-tivům, hypotézám o vzniku prepozicí z adverbializovaných substantiv, přičemž uvádí příklady svědčící také o opačném procesu.

Článek nazvaný K některým novým etymologickým výkladům a publikovaný ve Slavii v roce 1977 (24) je kritickou reflexí dvou studií š. Ondruše, publikovaných také ve Slavii – Genetické vzťahy českého pomenovania mesiaca únor (1975) a Praslovanský pôvod českých pomenovaní psa vežník a vyžle (1975). F. Kopečný oceňuje zejména Ondrušovu metodologii, která vychází z nových teorií Schwebablautu, laryngální teorie a dalších modelů indoevropského kořene. Při vlastním komentáři v souvislosti s etymologií substantiva vyžle poukazuje na možné jazykově imanentní příčiny hláskové změny, která byla tradičně vykládána spíše principem lidové ety-mologie. V souvislosti s Ondrušovým etymologickým výkladem názvu měsíce únor F. Kopečný konstatuje: „tak jako je dobré, když se zasvěcený etymolog pokouší o zcela nový výklad, zrovna tak je správné poukázat na to, kde dobře vystačíme se starým, tj. na případy, kde nejsou důvody k pochybnostem.“

Polemikou s etymologickým výkladem š. Ondruše je také poslední námi zaznamenaný etymologický článek F. Kopečného v časopisu Slavia, a to pojednání s názvem Je slovo chotár slovanského původu? z roku 1979 (25). nový výklad Ondrušův publikovaný ve Slovenské reči v roce 1973 vyvrací tradiční názory o maďarském původu tohoto pojmenování. Vychází ze základu chot-, ovšem musí vysvětlit souvislost jednak doloženého význam „chtít“ a jednak hypotetického „jít“. tuto souvislost Ondruš vyvozuje pouze z přibližné synonymie problema-tických ekvivalentů z angličtiny a francouzštiny. Kopečný naproti tomu podává sémantickou rekonstrukci výrazů pro pojem „chtít“ v indoevropských i neindoevropských jazycích a meto-dou sémantických paralel dochází ke kritice Ondrušem navrženého významového posunu „jít“ > „chtít“. tato kritika konotuje i se spornými body Ondrušovy argumentace při rekonstrukci formální. závěrem tohoto článku podrobuje analýze široce pojatý slovanský lexikální materiál a dospívá k několika původem různým slovanským etymonům, u nichž došlo zřejmě ke kon-taminacím.

I když se v posledních dvou sledovaných příspěvcích F. Kopečný věnuje převážně konkrét-ním etymologickým výkladům, jsou tyto články metodologicky velmi inspirativní. také ostatní publikace F. Kopečného v časopisu Slavia reprezentují jeho mimořádné dílo a výborným způ-

3 z tohoto slovníku vyšel pouze první díl (Slova gramatická a zájmena) ve dvou svazcích; první svazek nese název Předložky – koncové partikule a druhý Spojky, částice, zájmena a zájmenná adverbia (tento druhý svazek za spoluau-torství V. Poláka a Vl. šaura).

m. vepřek: etymologické články františka kopečného

sobem odkazují k nejdůležitějším okruhům velmi širokého etymologického a slavistického zájmu tohoto významného českého lingvisty 20. století.

Seznam publikací Františka Kopečného v časopisu Slavia

První část této výběrové bibliografie (po č. 15) byla získána na základě soupisu prací sestave-ného K. hádkem a S. Prokešovou (1971); zbývající publikace potom vlastní excerpcí.

Pozn.: hvězdičkou jsou označeny recenze, zprávy a diskusní příspěvky F. Kopečného.

(1) K otázce klasifikace slovanských jazyků. Slavia, 19, 1949, s. 1–12.(2) Poznámky k Isačenkově rekonstrukci sthn. předlohy Frisinských památek. Slavia, 21,

1952, s. 315–321.(3) Význam krátkých tvarů adjektivních a zejména tvaru neutrálního v češtině. Slavia, 22,

1953, s. 557–574.(4)* [Diskusní poznámky na olomoucké konferenci o srovnávací slovanské jazykovědě].

Slavia, 22, 1953, s. 237 a 322–323.(5)* nové německé příspěvky k slovanské toponomastice. Slavia, 24, 1955, s. 303–306.(6) Stipate me malis (Cant 2,5), ospěte mě jablky (stč. bible hlaholská). Slavia, 25, 1956,

s. 322–327.(7)* Klemensiewicz, z.: zarys składni polskiej. Warszawa 1954. Slavia, 25, 1956, s. 99–105.(8)* Décaux, F.: morphologie des enclitiques polonaises. Paris 1955. Slavia, 26, 1957,

s. 397–401.(9)* nové cesty etymologického bádání? [IV. mezinárodní sjezd slavistů v moskvě r. 1958].

Slavia, 28, 1959, s. 448–454.(10) Slovanská zěnica. Slavia, 29, 1960, s. 185–192.(11)* Pošvář, j.: le toile comme moyen de paiement chez les Slaves. Slavia, 31, 1962, s. 459. (12)* trubačev, O. n.: Proischoždenije nazvanij domašnich životnych v slavjanskich

jazykach. moskva 1960. Slavia, 31, 1962, s. 460–465.(13)* K novým etymologickým slovníkům. Slavia, 33, 1964, s. 457–466.(14) Kopečný, F. – mátl, a.: Václav machek [nekrolog]. Slavia, 35, 1966, s. 338–339.(15) Další poznámky k metodě etymologizování předložek. Slavia, 38, 1969, s. 181–188.(16)* němec, I.: Vývojové postupy české slovní zásoby. Slavia, 38, 1969, s. 660–665.(17) Běloruské быццам. Slavia, 39, 1970, s. 330–333.(18)* Varbot, ž. ž.: Drevnerusskoje imennoje slovoobrazovanije. moskva 1969. Slavia, 40,

1971, s. 277–279.(19)* Erhart, a.: Studien zur indoeuropäischen morphologie. Brno 1970. Slavia, 41, 1972,

s. 409–412.(20) Byti – verbum existentiae (VE), kopula (VC) a pomocné sloveso (Va), přecházející

v morfém v p., č., slk. Slavia, 42, 1973, s. 135–148.(21)* havlová, E. – Kopečný, F. – Polák, V. – šaur, V.: Etimologija 1968. moskva 1971.

Slavia, 42, 1973, s. 287–292.(22)* Problematika praslovanštiny a její rozvoj do jednotlivých slovanských jazyků.

[7. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě r. 1973]. Slavia, 43, 1974, s. 60–64.

132 – 133

(23) Srovnání a negace. Slavia, 44, 1975, s. 113–118.(24) K některým novým etymologickým výkladům. Slavia, 46, 1977, s. 21–22.(25) je slovo chotár slovanského původu? Slavia, 48, 1979, s. 113–119.

Katedra bohemistikyFilozofická fakultaUniverzita Palackého v Olomouci<miroslav.veprek@post.cz>