DeclarationDeclarationDeclarationDeclaration

I declare that I worked on this thesis on my own and that I used only

sources mentioned in the Bibliography section. I agree with storing my work in the

library of the Faculty of Education of Masaryk University in Brno in order to be

available for educational purposes.

ProhlášeníProhlášeníProhlášeníProhlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen

prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena na

Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke

studijním účelům.

Brno, 17th April 2009 ….…………………………..

ENDURING LOVE

2

Acknowledgements

I would like to thank my supervisor Mgr. Martin Adam, Ph.D for his assistance

and professional comments. I appreciate his useful advices very much.

ENDURING LOVE

3

TABLE OF CONTENTSTABLE OF CONTENTSTABLE OF CONTENTSTABLE OF CONTENTS

1. INTRODUCTION ………………………………………………………….…. 5

2. ABOUT THE AUTHOR AND THE BOOK ………………………..……….. 7

2.1. THE LIFE AND WORKS OF IAN MCEWAN ………………….…….….. 7

2.2. PLOT SUMMARY ………………………………………………………... 9

3. PRACTICAL PART: TRANSLATION ……………………………………. 12

4. THEORETICAL PART: TRANSLATION ANALYSIS …………………. 70

4.1. THE ROLE OF A TRANSLATOR ……………………………………… 70

4.2. LEXICAL EQUIVALENCE ……………………………………………... 71

4.2.1. ABSOLUTE EQUIVALENCE ………………………….……... 71

4.2.2. PARTIAL EQUIVALENCE ……………….…………………... 73

4.2.2.1. FORMAL DIFFERENCES ………………………….... 73

4.2.2.2. DIFFERENCES IN DENOTATION ………………….. 75

4.2.2.2.1. SPECIFICATION …………………………… 75

4.2.2.2.2. GENERALISATION ………………………... 77

4.2.2.2.3. SEMANTIC CONNECTION ……….………. 78

4.2.2.3. DIFFERENCES IN CONNOTATION ………….……. 78

4.2.2.3.1. EXPRESSIVE CONNOTATION ………….... 79

4.2.2.3.2. VULGARISMS …………………………….... 80

4.2.2.3.3. INTENSIFICATION ………………….……... 80

4.2.2.4. DIFFERENCES IN PRAGMATICS ……….…………. 81

4.2.2.4.1. ADDING INFORMATION …………………. 81

4.2.2.4.2. OMITTING INFORMATION ……………..... 82

4.2.2.4.3. SUBSTITUTION BY AN ANALOGY ……... 83

4.2.3. ZERO EQUIVALENCE ………………………………………... 83

4.2.3.1. PERSONAL AND GEOGRAPHICAL NAMES ……... 84

4.2.3.2. ADAPTATION ……………………………………….. 84

4.2.3.3. CALQUE …………………………………………….... 84

ENDURING LOVE

4

4.3. GRAMMATICAL EQUIVALENCE ……………………………………. 85

4.3.1. GRAMMATICAL GENDER …………………………………... 85

4.3.2. PERSON ………………………………………………………... 86

4.3.3. TENSE AND ASPECT………………………………………….. 87

4.3.4. VOICE ………………………………………………………….. 87

4.3.5. SENTENCE CONDENSERS …………………………………... 88

4.4. TEXTUAL EQUIVALENCE ……………………………………………. 89

4.4.1. CLEFT AND PSEUDO-CLEFT STRUCTURES………………. 90

4.4.2. COHERENCE AND COHESION …………………………….... 91

4.4.2.1. REFERENCE …………………………………………. 91

4.4.2.2. SUBSTITUTION …………………………………..….. 92

4.4.2.3. ELLIPSIS …………………………………………….... 93

4.4.2.4. CONJUNCTION …………………………………….... 93

4.4.2.5. LEXICAL COHESION …………………………….…. 94

4.5. OTHER PROBLEMS ……………………………………………..……... 95

5. CONCLUSION ………………………………………………………….....…97

6. SUMMARY ……………………………………………………………..…… 98

7. BIBLIOGRAPHY ………………………………………………………..….. 99

ENDURING LOVE

5

1. 1. 1. 1. INTRODUCTIONINTRODUCTIONINTRODUCTIONINTRODUCTION

As the title of my diploma thesis suggests, it is focused on a translation of a

literary text from the English into the Czech language and also an analysis of the

translated material from the linguistic point of view. For this purpose I chose a novel

Enduring Love written by my favourite, contemporary British writer, Ian McEwan.

The aim of my work is to present practical and theoretical aspects of the process of

translation. Since I have always been interested in translating various texts from English

into Czech language, the choice of my thesis subject was quite simple. Nonetheless,

these translations done for occupational purposes cover mostly background and

technical text translations, namely business contracts and manuals. As such, they are

required to demonstrate a clear, accurate, restricted and unambiguous interpretation of

the original text so that the users will not be left free to fancy about what particular

expressions might refer to, which could, in some cases, lead to lawsuits. I suppose that

literary text translations in general are not as disciplined as the technical ones and

perhaps they enable the translators more creativity and inventiveness in their work than

translations of purely technical texts. Therefore I decided to translate the novel and I

expect that through working on my diploma thesis and studying various materials I will

learn a great deal of useful things regarding translating and gain broader experience at

the same time. In addition, I hope that the entire translation process and the analysis that

follows will turn out to be an enjoyable, challenging and highly interesting task.

My thesis consists of three main parts. The first part is concerned with basic information

about the author of the book, his life and works. It also covers the plot summary, where

the reader is given brief information about the characters of the story, location and

problems faced.

The second section of this work, the practical part, includes the original English

language version of the selected passages from the novel Enduring Love and my own

translation into the Czech language. On the ground of easier readibility and better

ENDURING LOVE

6

lucidity this part is arranged into two columns: the left-hand column contains the

original text, whereas the right-hand one presents my own translation into Czech.

And the final part of my thesis, the theoretical one, focuses not only on the analysis of

the translated text in terms of lexical, grammatical and textual equivalence, but also

discusses different features in the source and the target language. Furthermore, it

illustrates various problems that could occur during the translation process and offers

possible solutions. This theoretical part is based mainly on the book written by Mrs

Dagmar Knittlova: Theory of Translation (2000).

ENDURING LOVE

7

2.2.2.2. ABOUT THE AUTHOR AND THE BOOKABOUT THE AUTHOR AND THE BOOKABOUT THE AUTHOR AND THE BOOKABOUT THE AUTHOR AND THE BOOK

2.1.2.1.2.1.2.1. THE LIFE AND WORKS OTHE LIFE AND WORKS OTHE LIFE AND WORKS OTHE LIFE AND WORKS OF IAN F IAN F IAN F IAN McEWANMcEWANMcEWANMcEWAN

“Ian Russell McEwan is one of the finest writers of his generation, and amongst

the most controversial. He was born on 21 June in 1948 in Aldershot, Hampshire,

England. He spent much of his childhood in the Far East, Germany and North Africa

where his father, an officer in the army, was posted. He returned to England and read

English at Sussex University. After graduating, he became the first student on the MA

Creative Writing course established at the University of East Anglia by Malcolm

Bradbury and Angus Wilson. He is a Fellow of both the Royal Society of Literature and

the Royal Society of Arts, a Fellow of the American Academy of Arts and Sciences, and

was awarded the Shakespeare Prize by the Alfred Toepfer Foundation, Hamburg, in

1999. He was awarded a CBE in 2000.

In 1976 his first collection of short stories, First Love, Last Rites (1975), won the

Somerset Maugham Award. A second volume of stories, In Between the Sheets,

appeared in 1978. These stories - claustrophobic tales of childhood, deviant sexuality

and disjointed family life - were remarkable for their formal experimentation and

controlled narrative voice.

His first novel, The Cement Garden (1978), is the story of four orphaned children

living alone after the death of both parents. To avoid being taken into care, they bury

their mother in cement in the basement and attempt to carry on as normal a life as

possible, and an incestuous relationship develops between the two eldest children as

they seek to emulate their parents roles.

It was followed by The Comfort of Strangers (1981), set in Venice, a tale of fantasy,

violence and obsession. The book was shortlisted for the Booker Prize for Fiction.

His next novel, The Child in Time (1987), won the Whitbread Novel Award, and

marked a new confidence in McEwan's writing. The story is centred on the devastating

effect of the loss of a child through abduction. The Innocent (1990) is a love story set

in post-war Berlin.

ENDURING LOVE

8

Black Dogs (1992) visits the most significant events of modern European history,

ranging from Nazi death camps to post-war France and the collapse of the Berlin Wall.

Enduring Love (1997), begins with the death of a man in a ballooning accident, an

event that triggers a tale of stalking, fixation and erotomania.

Amsterdam (1998) is described by McEwan as a contemporary fable. Three men, a

composer, a newspaper editor and a politician, meet at the funeral of their former lover,

sparking off a bitter feud. It was awarded the Booker Prize for Fiction in 1998.

Atonement (2001), shortlisted for the Booker Prize for Fiction and the Whitbread Novel

Award and winner of the W. H. Smith Literary Award, begins in 1935 and tells the

story of Briony, a young girl and aspiring writer, and the consequences of the discovery

she makes about Robbie, a young man destined to play a part in the Dunkirk

evacuations. This novel was adapted for the screen, and the film released in 2007.

Saturday (2005) won the 2006 James Tait Black Memorial Prize (for fiction).

In addition to his prose fiction, Ian McEwan has written plays for television and film

screenplays, including The Ploughman's Lunch (1985), an adaptation of Timothy Mo's

novel Sour Sweet (1988) and an adaptation of his own novel, The Innocent (1993). He

also wrote the libretto to Michael Berkeley's music for the oratorio Or Shall We Die?

and is the author of a children's book, The Daydreamer (1994).

Film adaptations of his own novels include First Love, Last Rites (1997), The Cement

Garden (1993), The Comfort of Strangers (1991), for which Harold Pinter wrote the

screenplay, Enduring Love (2004) and Atonement (2007).

Ian McEwan lives in London. His novel On Chesil Beach (2007), was shortlisted for

the 2007 Man Booker Prize for Fiction, and winner of the British Book Awards Book of

the Year and Author of the Year Awards. His latest book is the libretto to For You

(2008), a new opera about an ageing conductor/composer, with music by Michael

Berkeley.” (Wikipedia, the free encyclopedia)

ENDURING LOVE

9

2.2.2.2.2.2.2.2. PLOT SUMMARYPLOT SUMMARYPLOT SUMMARYPLOT SUMMARY

“The more you feel with the author, the better you are likely to translate - if you

dislike a literary text, better not translate it at all.” (Newmark, 1988:36)

Bearing these words in mind, I chose the novel Enduring Love, written by one of my

favourite novelists, Ian McEwan.

This novel is regarded by many as “one of his best works, though was not shortlisted for

the Booker Prize for fiction, an award that he would later win with Amsterdam. As

already mentioned, the novel has been adapted for film and was released under the same

name.

On a beautiful, cloudless day, a young couple celebrate their reunion with a picnic. Joe

Rose and his long-term partner Clarissa Mellon are about to open a bottle of wine when

a cry interrupts them. A helium balloon with a 10-year-old boy in the basket and his

grandfather being dragged behind it has been ripped from its moorings. Joe immediately

joins, along with several other men, in an effort to bring the balloon to safety, but in the

rescue attempt, one man, John Logan, is killed.

Witness to this tragic accident is bystander Jed Parry. Joe and Jed exchange a passing

glance, a glance that has devastating consequences and that indelibly burns an obsession

into Jed’s soul, for Jed suffers from de Clérambault’s syndrome, a disorder that causes

the sufferer to believe that someone else is in love with him or her. Delusional and

dangerous, Jed gradually wreaks havoc in Joe’s life, testing the limits of his beloved

rationalism, threatening Clarissa’s love for him, and driving him to the brink of murder

and madness.

During a lunch with Clarissa and her godfather, Joe witnesses the attempted shooting of

another man. However, he realises that the bullet was meant for him and that the similar

character of the people at the other table had misled the killers into thinking the other

ENDURING LOVE

10

man was their target. Before the hitman can deliver the fatal shot, Jed, orchestrator of

the event, intervenes to save the innocent man’s life before fleeing from the scene. In

the subsequent interrogation, Joe insists that it was Jed who was behind this but the

detective does not believe him, possibly because he appears to get many of the facts of

the incident incorrect. Joe leaves dissatisfied, knowing that Jed is still out there and

looking for him. Like the detective, however, Clarissa becomes skeptical that Jed is

stalking Joe and that Joe is in any danger. This, plus the stress Joe suffers at Jed’s

hands, strains their relationship.

Fearing for his safety, Joe purchases a gun through an acquaintance. On the journey

home, he receives a call from Jed, who is at Joe’s home with Clarissa. Upon arriving at

his apartment, Joe sees Jed sitting on the sofa with Clarissa. Jed then asks for Joe’s

forgiveness, before taking out a knife and pointing it at his own neck. To prevent Jed

from killing himself, Joe shoots him in the arm. He escapes without charges. In the first

of the novel’s appendices (a medical report on Jed’s condition) we learn that Joe and

Clarissa are eventually reconciled and that they adopt a child. In the second (a letter

from Jed to Joe), we learn that after three years, Parry remains uncured, and is now

living in a psychiatric hospital.” (Wikipedia, the free encyclopedia)

__________________________________________________

“[A] gripping and brilliantly written account of how a

disturbing personality can invade and damage the lives of

two more or less normal people.”

Miriam Gross, Sunday Telegraph

ENDURING LOVE

11

“This enthralling novel with its amazingly perfect first

chapter had me hyperventilating … A nail-biting read.”

Val Hennessy, Daily Mail

“A novel that begins with a scene unsurpassed in this

year’s fiction for heart-thumping suspense … McEwan

compellingly dramatises and analyses varieties of love,

from romantic to domestic, parental to pathological.”

Peter Kemp, Sunday Times

“A page-turner, with a plot so engrossing that it seems

reckless to pick the book up in the evening if you plan to

get any sleep that night”

Alain De Botton, Daily Mail

ENDURING LOVE

12

3.3.3.3. PRACTICAL PART: TRANSLATIONPRACTICAL PART: TRANSLATIONPRACTICAL PART: TRANSLATIONPRACTICAL PART: TRANSLATION

This part of diploma thesis is concerned with the English-to-Czech translation of

four chapters of McEwan’s novel Enduring Love. I chose the first chapter, the opening

scene to the story, where the reader is given information about the story’s characters and

location. Needless to say, I consider it the most thrilling part of the book. The second

passage, the chapter seven, describes Joe Rose and Jed Parry’s meeting and introduces

the major problem - Jed’s feelings for Joe. The following passage, the chapter twenty

two, recounts Joe’s preparation for an inevitable encounter with Jed, including a gun

shooting. And the last part, the chapter twenty three, contains a letter from Clarissa

Mellon to her husband Joe.

By virtue of much good lucidity, the contiguous translation is organized into two

columns: the English original is demonstrated on the left side, the Czech translation is

presented on the right side.

Ian McEwan

Enduring Love

_____________________________

Ian McEwan

Neúprosná láska

____________________________

One

The beginning is simple to mark. We were

in sunlight under a turkey oak, partly

protected from a strong, gusty wind. I was

kneeling on the grass with a corkscrew in

my hand, and Clarissa was passing me the

bottle – a 1987 Daumas Gassac. This was

the moment, this was the pinprick on the

time map: I was stretching out my hand,

and as the cool neck and the black foil

touched my palm, we heard a man’s shout.

Kapitola první

Určit začátek je velice snadné.

Odpočívali jsme na slunci pod dubem,

jež nás částečně chránil před prudkým

větrem. Klečel jsem na trávě, v ruce

svíral otvírák a Clarissa mi podávala

láhev vína Daumas Gassac, ročník 1987.

Tohle byl ten moment, ten bod na mapě

času. Natahoval jsem ruku, a právě když

se chladné hrdlo v černé fólii dotklo mé

dlaně, uslyšeli jsme mužský výkřik.

ENDURING LOVE

13

We turned to look across the field and saw

the danger. Next thing, I was running

towards it. The transformation was

absolute: I don’t recall dropping the

corkscrew, or getting to my feet, or

making a decision, or hearing the caution

Clarissa called after me. What idiocy, to

be racing into this story and its labyrinths,

sprinting away from our happiness among

the fresh spring grasses by the oak. There

was the shout again, and a child’s cry,

enfeebled by the wind that roared in the

tall trees along the hedgerows. I ran faster.

And there, suddenly, from different points

around the field, four other men were

converging on the scene, running like me.

I see us from three hundred feet up,

through the eyes of the buzzard we had

watched earlier, soaring, circling and

dipping in the tumult of currents: five men

running silently towards the centre of a

hundred-acre field. I approached from the

south-east, with the wind at my back.

About two hundred yards to my left two

men ran side by side. They were farm

labourers who had been repairing the fence

along the field’s southern edge where it

skirts the road. The same distance beyond

them was the motorist, John Logan, whose

car was banked on the grass verge with its

door, or doors, wide open. Knowing what I

know now, it’s odd to evoke the figure of

Ohlédli jsme se a na opačném konci

louky spatřili hrozící se nebezpečí.

Okamžitě jsem se rozběhl tím směrem.

Ta proměna byla naprostá. Nepamatuji

si, že bych upustil otvírák, vstal, učinil

nějaké rozhodnutí či zaslechl varování,

které na mě Clarissa volala. Co je to za

nesmysl, běžet jako o závod rovnou do

tohoto příběhu a jeho labyrintů, hnát se

pryč od našeho štěstí na svěží jarní trávě

pod dubem. Znovu zazněl ten výkřik a

dětský pláč zeslabený větrem, jež hučel

ve vysokých stromech podél alejí. Běžel

jsem rychleji. A náhle z různých koutů

se sbíhali na scénu stejně jako já další

čtyři muži.

Sleduji nás ze stometrové výšky očima

káněte, které jsme již dříve zahlédli,

poletujícího, kroužícího, nořícího se do

proudu událostí. Vidím pětici mužů

běžících tiše doprostřed stoakrového

pole. Blížil jsem se od jihovýchodu

s větrem v zádech. Přibližně dvěstě

metrů po mé levici utíkali bok po boku

dva muži. Byli to dělníci z farmy, kteří

opravovali plot na jižním okraji louky

hraničícím se silnicí. Ve stejné

vzdálenosti za nimi běžel motorista,

John Logan, jehož auto parkovalo na

okraji louky s otevřenými dveřmi.

S tím, co teď vím, tak je velmi zvláštní

si vybavit postavu Jeda Parryho přímo

ENDURING LOVE

14

Jed Parry directly ahead of me, emerging

from a line of beeches on the far side of

the field a quarter of a mile away, running

into the wind. To the buzzard Parry and I

were tiny forms, our white shirts brilliant

against the green, rushing towards each

other like lovers, innocent of the grief this

entanglement would bring.

The encounter that would unhinge us was

minutes away, its enormity disguised from

us not only by the barrier of time but by

the colossus in the centre of the field that

drew us in with the power of a terrible

ratio that set fabulous magnitude against

the puny human distress at its base.

What was Clarissa doing? She said she

walked quickly towards the centre of the

field. I don’t know how she resisted the

urge to run. By the time it happened – the

event I am about to describe, the fall – she

had almost caught us up and was well

placed as an observer, unencumbered by

participation, by the ropes and the

shouting, and by our fatal lack of co-

operation. What I describe is shaped by

what Clarissa saw too, by what we told

each other in the time of obsessive re-

examination that followed: the aftermath,

an appropriate term for what happened in a

field waiting for its early summer mowing.

The aftermath, the second crop, the growth

přede mnou, jak se objevuje v bukovém

porostu na vzdálené straně louky zhruba

čtyřista metrů daleko, a žene se proti

větru. Z pohledu káněte jsme Parry i já

byli figurky; naše bílá trička zářící

v kontrastu k zeleni, ženoucí se k sobě

jako milenci, kteří nemají tušení o

utrpení, jež tahle zápletka přinese.

Střetnutí, které nás silně rozruší, mělo

přijít za pár okamžiků. Jeho hrůznost

byla před námi maskovaná nejen hranicí

času, ale i kolosem uprostřed louky,

který nás sem táhl strašlivou silou, a jež

disponoval neuvěřitelnou velikostí

oproti slabému lidskému strachu v jeho

podstatě.

Co právě dělala Clarissa? Řekla, že

rychle kráčela směrem doprostřed pole.

Nechápu, jak se ubránila touze běžet.

Než se to stalo – ta událost, kterou se

chystám popsat, ten pád - skoro nás

dostihla a našla si dobré místo jako

pozorovatel, nerušený spoluúčastí, lany

či křikem, anebo naším osudným

nedostatkem spolupráce. Co popisuji je

formované také tím, co Clarissa viděla,

tím, co jsme si řekli navzájem

v průběhu fanatického vyšetřování,

které následovalo: byla to otava, vhodný

výraz pro to, co se stalo na poli

čekajícím na časné letní sečení. Otava,

druhá tráva, růst podpořený tím prvním

ENDURING LOVE

15

promoted by that first cut in May.

I’m holding back, delaying the

information. I’m lingering in the prior

moment because it was a time when other

outcomes were still possible; the

convergence of six figures in a flat green

space has a comforting geometry from the

buzzard’s perspective, the knowable,

limited plane of the snooker table. The

initial conditions, the force and the

direction of the force, define all the

consequent pathways, all the angles of

collision and return, and the glow of the

overhead light bathes the field, the baize

and all its moving bodies, in reassuring

clarity. I think that while we were still

converging, before we made contact, we

were in a state of mathematical grace. I

linger on our dispositions, the relative

distances and the compass point - because

as far as these occurrences were

concerned, this was the last time I

understood anything clearly at all.

What were we running towards? I don’t

think any of us would ever know fully. But

superficially the answer was, a balloon.

Not the nominal space that encloses a

cartoon character’s speech or thought, or,

by analogy, the kind that’s driven by mere

hot air. It was an enormous balloon filled

with helium, that elemental gas forged

from hydrogen in the nuclear furnace of

sečením v květnu.

Držím se zpátky a otálím s

informacemi. Setrvávám v tom

předchozím momentu, jelikož tehdy

ještě existovaly i jiné možnosti.

Sbližování se šesti postav na plochém

zeleném terénu má z pohledu káněte

uklidňující symetrii; připomíná známou,

ohraničenou plochu kulečníkového

stolu. Počáteční podmínky, síla a její

směr, určují všechny následující cesty,

všechny úhly kolize a návratu. A záře

světla nad hlavami smáčí louku a

kulečníkové sukno se všemi

pohybujícími se těly v konejšivém jasu.

Domnívám se, že v době přibližování se

jsme byli v jakémsi stavu matematické

souhry. Zamýšlím se nad našimi

prostorovými dispozicemi, vzájemnými

vzdálenostmi a polohami, jelikož co se

těchto záležitostí týkalo, bylo to

naposledy, co jsem něčemu rozumněl

zcela jasně.

Kam jsme běželi? Myslím, že to žádný

z nás nebude nikdy vědět. Ale stručně ta

odpověď zněla: „Za balonem.“

Nejednalo se o bublinu, která obsahuje

slova nebo myšlenku kreslené

postavičky, nebo analogicky ten typ

poháněný pouhým horkým vzduchem.

Šlo o obrovský balon naplněný heliem,

základním plynem vytvořeným z vodíku

ENDURING LOVE

16

the stars, first step along the way in the

generation of multiplicity and variety of

matter in the universe, including our selves

and all our thoughts.

We were running towards a catastrophe,

which itself was a kind of furnace in

whose heat identities and fates would

buckle into new shapes. At the base of the

balloon was a basket in which there was a

boy, and by the basket, clinging to a rope,

was a man in need of help.

během jaderné fúze ve hvězdách, která

je prvním krůčkem na cestě vytváření

rozmanitosti a různorodosti vesmírné

hmoty včetně nás a všech našich

myšlenek.

Běželi jsme vstříc katastrofě, která sama

o sobě byla jako oheň, v jehož žáru

nabývaly identity a osudy nových tvarů.

Na konci balonu visel koš, v němž se

nacházel chlapec. A vedle koše stál

muž, který pevně svíral lano, a nutně

potřeboval pomoc.

Even without the balloon the day would

have been marked for memory, though in

the most pleasurable of ways, for this was

a reunion after a separation of weeks, the

longest Clarissa and I had spent apart in

our seven years. On the way out to

Heathrow I had made a detour into Covent

Garden and found a semi legal place to

park, close to Carluccio’s. I went in and

put together a picnic whose centre-piece

was a great ball of mozzarella which the

assistant fished out of an earthenware vat

with a wooden claw. I also bought black

olives, mixed salad and focaccia. Then I

hurried up Long Acre to Bertram Rota’s to

take delivery of Clarissa’s birthday

present. Apart from the flat and our car, it

was the most expensive single item I had

ever bought. The rarity of this little book

seemed to give off a heat I could feel

Tento den by se stal nezapomenutelným

i bez existence balonu, a to dokonce

z mnohem příjemnějšího důvodu. Mělo

to být naše shledání po několika

týdnech odloučení, které bylo nejdelší

za celých těch sedm let, co jsme strávili

s Clarissou společně. Cestou na letiště

jsem si zajel do městečka Covent

Garden. Vybral jsem si tam občerstvení

na piknik, jehož hlavním hřebem byla

velká koule mozzarelly, kterou mi

prodavač vylovil z kameninové kádě.

Také jsem koupil černé olivy, míchaný

salát a pečivo. Pak jsem pospíchal do

obchodu vyzvednout dárek pro Clarissu

k jejím narozeninám. Když pominu byt

a naše auto, tak se jednalo o nejdražší

věc, kterou jsem kdy koupil. Při

vědomí, jak jedinečná tato knížka je,

jsem skoro cítil i přes objemný balicí

ENDURING LOVE

17

through the thick brown wrapping paper as

I walked back up the street.

Forty minutes later I was scanning the

screens for arrival information. The

Boston flight had only just landed and I

guessed I had a half-hour wait. If one ever

wanted proof of Darwin’s contention that

the many expressions of emotion in

humans are universal, genetically

inscribed, then a few minutes by the

arrivals gate in Heathrow’s Terminal Four

should suffice. I saw the same joy, the

same uncontrollable smile, in the faces of

a Nigerian earth mama, a thin-lipped

Scottish granny and a pale, correct

Japanese businessman as they wheeled

their trolleys in and recognised a figure in

the expectant crowd. Observing human

variety can give pleasure, but so too can

human sameness. I kept hearing the same

sighing sound on a downward note, often

breathed through a name as two people

pressed forward to go into their embrace.

Was it a major second, or a minor third, or

somewhere in between? Pa-pa! Yolan-ta!

Ho-bi! Nz-e! There was also a rising note,

crooned into the solemn, wary faces of

babies by long-absent fathers or

grandparents, cajoling, beseeching an

immmediate return of love. Hann-ah?

Tom-ee? Let me in!

The variety was in the private dramas: a

papír, jak pálila v dlani.

O 40 minut později jsem už sledoval na

obrazovkách informace o příletech.

Letadlo z Bostonu právě přistálo, a tak

jsem odhadoval, že mám ještě půl

hodiny čas. Kdyby chtěl někdo důkaz o

Darwinově tezi, že mnoho

emocionálních lidských výrazů je

univerzálních a geneticky daných, pak

by mu několik minut v příletové hale na

letištním terminálu mělo stačit. Viděl

jsem stejnou radost, stejný

nekontrolovaný úsměv ve tvářích

nigerijské mámy, skotské babičky i

bledého a upjatého japonského

obchodníka, když vcházeli s kufry

dovnitř haly a poznali postavy v davu

čekajících. Sledovat lidskou rozmanitost

může poskytnout stejnou radost jako

pozorování lidské podobnosti. Slyšel

jsem stále stejné hlubokého

povzdechnutí, často skryté při vyslovení

jména, když se dva lidé tiskli k sobě v

objetí. Byla to jedna sekunda, dvě

sekundy, nebo něco mezi tím? Ta-ti!

Yolan-to! Ho-bi! Ozývalo se také

broukání otců a prarodičů, sledujících

vážné a obezřetné tváře dětí, které

dlouho neviděli, a dožadujících se

objetí. Hann-ah? Tom-ee? Pusť mě

dovnitř!

Pestrost se ukrývala v soukromých

ENDURING LOVE

18

father and teenage son, Turkish perhaps,

stood in a long silent clinch, forgiving

each other, or mourning a loss, oblivious

to the baggage trolleys jamming around

them; identical twins, women in their

fifties, greeted each other with clear

distaste, just touching hands and kissing

without making contact, small American

boy, hoisted on to the shoulders of a father

he did not recognise, screamed to be put

down, provoking a fit of temper in his

tired mother.

dramatech: otec a dospívající syn,

možná Turci, stáli v dlouhém tichém

objetí, vzájemně si odpouštějíc či

oplakávající ztrátu, zcela neteční vůči

vznikající zácpě kufrů kolem nich.

Nebo jednovaječná dvojčata,

padesátnice, které se vítaly se zřejmou

nechutí, pouze podání rukou a polibek

bez bližšího kontaktu. A také americký

hošík, zdvižený na ramena táty, kterého

nepoznal, a tak křičel, aby jej postavili

na zem, čímž vyvolal nával zlosti u své

unavené matky.

But mostly it was smiles and hugs, and in

thirty-five minutes I experienced more

than fifty theatrical happy endings, each

one with the appearance of being slightly

less well acted than the one before, until I

began to feel emotionally exhausted and

suspected that even the children were

being insincere. I was just wondering how

convincing I myself could be now in

greeting Clarissa when she tapped me on

the shoulder, having missed me in the

crowd and circled round. Immediately my

detachment vanished, and I called out her

name, in tune with all the rest.

Ale většinou se jednalo o samé úsměvy

a objetí. Během třiceti pěti minut jsem

byl svědkem více než padesáti efektních

happyendů, kdy se každý zdál ještě lépe

zahraný než ten předchozí, dokud jsem

se nezačal cítit citově vyčerpaný a

podezírat dokonce i děti, že nebyly

upřímné. Přemýšlel jsem, jak

přesvědčivý bych nyní při uvítání

s Clarissou měl být, když mi náhle

zaťukala na rameno. Moje nestrannost

byla rázem tatam, a vykřikl jsem její

jméno v souladu s ostatními.

Less than an hour later we were parked by

a track that ran through beech woods in the

Chiltern Hills, near Christmas Common.

While Clarissa changed her shoes I loaded

a backpack with our picnic. We set off

O hodinu později jsme zaparkovali u

stezky, která vedla lesy na

Chilternských kopcích v blízkosti

Christmas Common. Zatímco si

Clarissa přezouvala boty, nabalil jsem

ENDURING LOVE

19

down our path arm in arm, still elated by

our reunion; what was familiar about her –

the size and feel of her hand, the warmth

and tranquility in her voice, the Celt’s pale

skin and green eyes – was also novel,

gleaming in an alien light, reminding me

of our very first meetings and the months

we spent falling in love. Or, I imagined, I

was another man, my own sexual

competitor, come to steal her from me.

When I told her she laughed and said I was

the world’s most complicated simpleton,

and it was while we stopped to kiss and

wondered aloud whether we should not

have driven straight home to bed, that we

glimpsed through the fresh foliage the

helium balloon drifting dreamily across

the wooded valley to our west. Neither the

man nor the boy were visible to us. I

remember thinking, but not saying, that it

was a precarious form of transport when

the wind, rather than the pilot, set the

course. Then I thought that perhaps this

was the very nature of its attraction. And

instantly the idea went out of my mind.

náš piknik do batohu. Vydali jsme se na

cestu ruku v ruce, stále nadšení z našeho

shledání. Vše, co na ní bylo známé –

velikost i dotek její ruky, teplo a klid

v jejím hlase, světlá pleť, zelené oči –

bylo zároveň nové, zářící v neznámém

světle, a připomnělo mi to naše první

schůzky a období, kdy jsme se

zamilovali. Nebo jsem si představil, že

jsem jiný muž, můj vlastní sexuální

protivník, který přišel, aby mi ji ukradl.

Když jsem jí to řekl, smála se a

odvětila, že jsem ten

nejkomplikovanější blázen na světě. Pak

jsme se zastavili a líbali a nahlas

uvažovali, zda máme jet domů rovnou

do postele, když jsme zahlédli skrz listí

horkovzdušný balon, který se jako ve

snu vznášel nad zalesněným údolím

směrem na západ. Nezpozorovali jsme

ani muže ani chlapce. Vzpomínám si, že

jsem si pomyslel, ale nevyslovil, že je to

podivný způsob dopravy, kdy spíše vítr,

než-li pilot, udává směr letu. Pak jsem

si ale pomyslel, že je to možná hlavní

důvod této atrakce. A ve vteřině jsem na

to zapomněl.

We went through College Wood towards

Pishill, stopping to admire the new

greenery on the beeches. Each leaf seemed

to glow with an internal light. We talked

about the purity of this colour, the beech

Šli jsme procházkou přes College Wood

směrem na Pishill a zastavovali se,

abychom obdivovali novou vegetaci

buků. Každý list zářil jakoby vnitřním

světlem. Hovořili jsme o čistotě barvy

ENDURING LOVE

20

leaf in spring, and how loooking at it

cleared the mind. As we walked into the

wood the wind began to get up and the

branches creaked like rusted machinery.

We knew this route well. This was surely

the finest landscape within an hour of

central London. I loved the pitch and roll

of the fields and their scatterings of chalk

and flint, and the paths that dipped across

them to sink into the darkness of the beech

stands, certain neglected, badly drained

valleys where thick iridescent mosses

covered the rotting tree trunks and where

you occasionally glimpsed a muntjak

blundering through the undergrowth.

For much of the time as we walked

westwards we were talking about

Clarissa’s research – John Keats dying in

Rome in the house at the foot of the

Spanish Steps where he lodged with his

friend Joseph Severn. Was it possible there

were still three or four unpublished letters

of Keat’s in existence? Might one of them

be addressed to Fanny Brawn? Clarissa

had reason to think so and had spent part

of a sabbatical term travelling around

Spain and Portugal, visiting houses known

to Fanny Brawne and to Keats’ sister

bukového listu v době jara, a jak pohled

na něj očišťuje mysl. Když jsme vešli

do lesa, začal se zvedat vítr a větve

praskaly jako zrezivělé stroje. Tuto

stezku jsme dobře znali. Byla to určitě

nejkrásnější krajina ve vzdálenosti jedné

hodiny od středu Londýna. Miloval

jsem ty zvlněné linie polí, prach

křemičité křídy, a cestičky, které se v

nich linuly, aby se posléze vnořily do

temnot bukových stěn. I ta zanedbaná,

špatně odvodněná údolí, kde husté

duhově zbarvené lišejníky pokrývaly

tlející kmeny stromů a kde člověk mohl

občas zahlédnout muntžaka1

prodírajícího se houštím.

Většinu cesty směrem na západ jsme si

povídali o Clarissině výzkumu – o

Johnu Keatsovi umírajícím v domě na

úpatí španělských hor, kde bydlel se

svým přítelem Josephem Severnem.

Bylo možné, že existovaly ještě tři nebo

čtyři dosud nevydané dopisy od Keatse?

Mohl být jeden z nich adresován Fanny

Brawnové? Clarissa věřila, že ano, a tak

strávila část statického roku cestováním

po Španělsku a Portugalsku, kde

navštívila domy Fanny Brawnové a

Keatsovi sestry Fanny. Ted už byla

1 drobný jihoasijský tzv. štěkavý jelínek. Jsou oblíbení i ve Velké Británii, kde žijí v oborách a některých ZOO zcela volně.

[http://casopis.planetazvirat.cz/051222-stekavy-jelinek-muntzak-maly-v-plzenske-zoo-1.html]

ENDURING LOVE

21

Fanny. Now she was back from Boston

where she had been working in the

Houghton Library at Harvard, trying to

trace correspondence from Severn’s

remote family connections. Keat’s last

known letter was written almost three

months before he died to his old friend

Charles Brown. It’s rather stately in tone,

and typical in throwing out, almost as a

parenthesis, a brilliant description of

artistic creation – “the knowledge of

contrast, feeling for light and shade, all

that information (primitive sense)

necessary for a poem are great enemies to

the recovery of the stomach.” It’s the one

with the famous farewell, so piercing in its

reticence and courtesy: “I can scarcely bid

you goodbye, even in a letter. I always

made an awkward bow. God bless you!

John Keats.” But the biographies agreed

that Keats was in remission from

tuberculosis when he wrote this letter, and

remained so for a further ten days. He

visited the Villa Borghese, and strolled

down the Corso. He listened with pleasure

to Severn playing Haydn, he

mischievously tipped his dinner out the

window in protest at the quality of the

cooking, and he even thought about

starting a poem. If letters existed from this

period why would Severn or, more likely,

Brown, have wanted to suppress them?

Clarissa thought she had found the answer

zpátky z Bostonu, kde pracovala

v Houghtonské knihovně na Harvardu a

snažila se vystopovat korespondenci od

vzdálených příbuzných rodiny Severnů.

Poslední známý dopis básníka Keatse

byl napsán tři měsíce před jeho smrtí a

adresovaný jeho starému příteli Charlesi

Brownovi. Vyznívá okázale a osobitě,

téměř jako vsuvka, vynikající popis

uměleckého díla – "smysl pro rozdíl, cit

pro světlo a stín, všechno to, co je

nezbytné pro napsání básně, to vše brání

tomu, aby si člověk spravil chuť."

Slavný to dopis na rozloučenou, tak

pronikavý ve své zdrženlivosti a

zdvořilosti: „Téměř Vám nemohu dáti

sbohem, dokonce ani v dopise. Vždy

jsem se loučil nepříhodně. Bůh Vám

žehnej! John Keats.“ Ale biografie se

shodly, že Keats měl při psaní tohoto

dopisu remisi tuberkulózy, a tak to

zůstalo i v následujících deseti dnech.

Navštívil sídlo rodiny Borghesů a

chodil na procházky. Rád poslouchal,

když Severn hrál Haydena, úmyslně

vyhodil z okna svou večeři na protest

proti úrovni vaření, a dokonce

přemýšlel o napsání básně. Pokud

existovaly dopisy z tohoto období, proč

by je Severn, anebo pravděpodobněji

Brown, chtěli zamlčet? Clarissa si

myslela, že nalezla odpověď v několika

zmínkách v korespondenci mezi

ENDURING LOVE

22

in a couple of references in

correspondence between distant relations

of Brown’s written in the 1840s, but she

needed more evidence, different sources.

“He knew he’d never see Fanny again,”

Clarissa said. “He wrote to Brown and said

that to see her name written would be

more than he could bear. But he never

stopped thinking about her. He was strong

enough those days in December, and he

loved her so hard. It’s easy to imagine him

writing a letter he never intended to send.”

vzdálenými příbuznými Brownových

napsané v roce 1840, ale potřebovala

víc důkazů a jiné zdroje.

„Věděl, že už Fanny nikdy neuvidí,“

řekla Clarissa. „Napsal Brownovi, že

vidět její jméno napsané je víc než může

unést. Ale nikdy na ni nepřestal myslet.

V těch prosincových dnech měl ještě

dost síly, a stále ji vroucně miloval.

Snadno si jej představime, jak píše

dopis, který nikdy neplánoval odeslat.“

I squeezed her hand and said nothing. I

knew little about Keats or his poetry, but I

thought it possible that in his hopeless

situation he would not have wanted to

write precisely because he loved her so

much. Lately I’d had the idea that

Clarissa’s interest in these hypothetical

letters had something to do with our own

situation, and with her conviction that love

that did not find its expression in a letter

was not perfect. In the months after we

met, and before we bought the apartment,

she had written me some beauties,

passionately abstract in their exploration

of the ways our love was different from

and superior to any that had ever existed.

Perhaps that’s the essence of a love letter,

to celebrate the unique. I had tried to

match hers, but all that sincerity would

permit me were the facts, and they seemed

Mlčky jsem jí stiskl ruku. O Keatsovi či

jeho poezii jsem věděl málo, ale

domníval jsem se, že v jeho beznadějné

situaci nechtěl psát precizně, jelikož ji

tolik miloval. Před nedávnem mě

napadlo, že Clarissin zájem o tyto

domnělé dopisy měl co do činění s naší

vlastní situací, a s jejím přesvědčením,

že láska, která nenalezla své vyjádření

v dopise, nebyla dokonalá. První měsíce

po našem seznámení, a předtím než

jsme si koupili byt, mi napsala nějaké

skvosty, vášnivě abstraktní ve

vysvětlování způsobů, že naše láska

byla jiná a dokonalejší než ostatní, které

kdy existovaly. Možná je opěvování

jedinečnosti smyslem milostného

dopisu. Snažil jsem se vyrovnat jejímu

psaní, ale vše, co mi má upřímnost

dovolila, byla fakta, a ta se mi zdála

ENDURING LOVE

23

miraculous enough to me: a beautiful

woman loved and wanted to be loved by a

large, clumsy, balding fellow who could

hardly believe his luck.

dostatečně podivuhodná: krásná žena

miluje a touží být milována velkým,

nemotorným, plešatějícím chlapíkem,

který stěží věřil svému štěstí.

We stopped to watch the buzzard as we

were approaching Maidensgrove. The

balloon may have re-crossed our path

while we were in the woods that cover the

valleys around the nature reserve. By the

early afternoon we were on the Ridgeway

Path, walking north along the line of the

escarpment. Then we struck out along one

of those broad fingers of land that project

westwards from the Chilterns into the rich

farmland below. Across the Vale of

Oxford we could make out the outlines of

the Cotswold Hills and beyond them,

perhaps, the Brecon Beacons rising in a

faint blue mass. Our plan had been to

picnic right out on the end where the view

was best, but the wind was too strong by

now. We went back across the field and

sheltered among the oaks along the

northern side. And it was because of these

trees that we did not see the balloon’s

descent. Later I wondered why it had not

been blown miles away. Later still I

discovered that the wind at five hundred

feet was not the same that day as the wind

at ground level.

Když jsme se blížili k Maidensgrove,

zastavili jsme se a pozorovali káně.

Balón zřejmě zkřížil naši cestu, když

jsme byli v lesích, jež pokrývají údolí

v okolí přírodní rezervace. Po poledni

jsme se nacházeli na Ridgewajské

stezce a kráčeli na sever podél svahu.

Pak jsme minuli jeden z těch širokých

pásů země, které se ubírají na západ

od Chilternsu do úrodné půdy farmářů.

Přes oxfordské údolí jsme rozpoznali

obrysy Cotswoldských kopců a za nimi

asi brekonské signální věže čnící do

světle modré hmoty. Měli jsme v plánu

udělat si piknik na úplném konci stezky,

kde byl nejlepší výhled, ale vítr byl už

touto dobou příliš silný. Vraceli jsme se

nazpět přes pole a skrývali se mezi duby

podél severni strany. A právě kvůli

těmto stromům jsme neviděli, jak balón

klesal. Později jsem se divil, proč nebyl

zavátý o kilometry dál. Ještě později

jsem zjistil, že vítr ve výšce sto padesáti

metrů nebyl ten den stejný jako vítr

těsně nad zemí.

The Keats conversation faded as we Konverzace o Keatsovi ustala, když

ENDURING LOVE

24

unpacked our lunch. Clarissa pulled the

bottle from the bag and held it by its base

as she offered it to me. As I have said, the

neck touched my palm as we heard the

shout. It was a baritone, on a rising note of

fear. It marked the beginning and, of

course, an end. At that moment a chapter,

no, a whole stage of my life closed. Had I

known, and had there been a spare second

or two, I might have allowed myself a

little nostalgia. We were seven years into a

childless marriage of love. Clarissa Mellon

was also in love with another man, but

with his two hundredth birthday coming

up he was little trouble. In fact he helped

in the combative exchanges which were

part of our equilibrium, our way of talking

about work. We lived in an art deco

apartment block in north London with a

below average share of worries – a money

shortage for a year or so, an

unsubstantiated cancer scare, the divorces

and illnesses of friends, Clarissa’s

irritation with my kind of work – but there

was nothing that threatened our free and

intimate existence.

jsme si vybalili oběd. Clarissa vytáhla

z tašky láhev a držíce ji za spodní část

mi ji podala. Jak jsem již řekl, hrdlo se

dotklo mojí dlaně, když jsme zaslechli

výkřik. Byl to baryton s náznakem

strachu. Označil počátek, a samozřejmě

i konec. V ten okamžik se kapitola, ne,

celý můj život uzavřel. Kdybych to

věděl, a kdyby existovala jedna vteřina

nebo dvě navíc, dovolil bych si trochu

nostalgie. Žili jsme spolu sedm let

v manželství plném lásky. Clarissa

milovala také jiného muže, ale nedělal

jsem si žádné starosti vzhledem k jeho

blížícím se dvousetletým narozeninám.

Ve skutečnosti mi pomohl v bojových

výměnách, jež byly součástí naší

vyváženosti, našeho způsobu povídání o

práci. Bydleli jsme v bytě v severní

části Londýna s běžnými starostmi –

nedostatek peněz rok či dva,

neopodstatněný strach z rakoviny,

rozvody a nemoci našich přátel,

Clarissino roztrpčení z mé práce – ale

nic neohrožovalo náš pohodový, osobní

život.

What we saw when we stood from our

picnic was this: a huge grey balloon, the

size of a house, the shape of a tear drop,

had come down in the field. The pilot must

have been half way out of the passenger

basket as it touched the ground. His leg

Když jsme vstali od našeho pikniku,

naskytl se nám tento pohled: obrovský

šedý balon o velikosti domu, ve tvaru

kapky slzy, doletěl na pole. Když se koš

dotknul země, pilot musel být na půli

cesty ven. Jeho noha se zamotala do

ENDURING LOVE

25

had become entangled in a rope that was

attached to an anchor. Now, as the wind

gusted, and pushed and lifted the balloon

towards the escarpment, he was being half

dragged, half carried across the field. In

the basket was a child, a boy of about ten.

In a sudden lull, the man was on his feet,

clutching at the basket, or at the boy. Then

there was another gust, and the pilot was

on his back, bumping over the rough

ground, trying to dig his feet in for

purchase, or lunging for the anchor behind

him in order to secure it in the earth. Even

if he had been able, he would not have

dared disentangle himself from the anchor

rope. He needed his weight to keep the

balloon on the ground, and the wind could

have snatched the rope from his hands.

As I ran I heard him shouting at the boy,

urging him to leap clear of the basket. But

the boy was tossed from one side to

another as the balloon lurched across the

field. He regained his balance and got a

leg over the edge of the basket. The

balloon rose and fell, thumping into a

hummock, and the boy dropped backwards

out of sight. Then he was up again, arms

stretched out towards the man and

shouting something in return – words or

inarticulate fear, I couldn’t tell.

I must have been a hundred yards away

lana, které bylo připevněno ke kotvě.

Nyní, když prudký závan větru tlačil a

zvedal balon směrem ke srázu, byl muž

zpola vláčen, zpola nesen přes pole.

V koši bylo dítě, chlapec ve věku okolo

deseti let. Ve vteřině stál muž na nohách

a zachytil koš, anebo chlapce.

Pak přišel další poryv větru a pilot

skončil na zádech, smýkal sebou po

drsném terénu, snažil se zavrtat

chodidla do země anebo se sápal po

kotvě za ním, aby ji upevnil v zemi. I

kdyby toho byl schopen, neopovážil by

se vymanit ze záchranného lana.

Potřeboval, aby jeho váha udržela balon

na zemi. Vítr by totiž mohl lano z jeho

rukou vyrvat.

Když jsem běžel, slyšel jsem jej řvát na

chlapce, aby vyskočil z košíku co

nejrychleji. Ale chlapec se zmítal

z jedné strany na druhou, zatímco se

balon potácel po poli. Získal zpět svoji

rovnováhu a přehodil nohu přes okraj

koše. Balon se nadzvedl a opět klesnul,

pak narazil na vyvýšeninu, přičemž

hošík upadl a zmizel z dohledu. Pak

opět vstal s rukama nataženýma směrem

k muži a něco křičel – nemohu říci,

jestli slova nebo nesrozumitelné

výkřiky.

Když se situace uklidnila, musel jsem

ENDURING LOVE

26

when the situation came under control.

The wind had dropped, the man was on his

feet, bending over the anchor as he drove

it into the ground. He had unlooped the

rope from his leg. For some reason,

complacency, exhaustion or simply

because he was doing what he was told,

the boy remained where he was. The

towering balloon wavered and tilted and

tugged, but the beast was tamed. I slowed

my pace, though I did not stop. As the man

straightened, he saw us – or at least the

farm workers and me – and he waved us

on. He still needed help, but I was glad to

slow to a brisk walk. The farm labourers

were also walking now. One of them was

coughing loudly. But the man with the car,

John Logan, knew something we didn’t

and kept on running. As for Jed Parry, my

view of him was blocked by the balloon

that lay between us.

The wind renewed its rage in the treetops

just before I felt its force on my back.

Then it struck the balloon which ceased its

innocent comical wagging and was

suddenly stilled. Its only motion was a

shimmer or strain that rippled out across

its ridged surface as the contained energy

accumulated. It broke free, the anchor flew

up in a spray of dirt, the balloon and

basket rose ten feet in the air. The boy was

thrown back, out of sight. The pilot had

být asi sto metrů daleko. Vítr ustal, muž

se postavil, ohnul a upevnil kotvu do

země. Odvázal si lano ze své nohy.

Z nějakého důvodu, možná

spokojenosti, vyčerpání nebo jednoduše

protože dělal to, co mu bylo řečeno,

zůstal chlapec tam, kde byl. Obrovský

balon se kymácel, vzpínal a táhl, ale

zvíře bylo zkroceno. Zpomalil jsem

tempo, ale nezastavil se. Když se muž

narovnal, uviděl nás – nebo alespoň

dělníky z farmy a mě – a zamával na

nás. Stále potřeboval pomoc, ale byl

jsem rád, že jsem zpomalil na ostřejší

chůzi. Farmářští dělníci nyní také šli.

Jeden z nich hlasitě kašlal. Ale muž

s autem, John Logan, musel vědět o

něčem, co jsme my netušili, a tak stále

běžel. Co se Jeda Parryho týče, můj

výhled na něj byl blokován balonem

mezi námi.

Vítr obnovil své běsnění v korunách

stromů těsně předtím, než jsem jeho sílu

ucítil na zádech. Potom udeřil do

balonu, který zanechal svého nevinného

kymácení, a náhle ustrnul. Jediným jeho

pohybem bylo mihotání či napětí, které

se vlnilo přes pevný povrch, jak se

obsažená energie hromadila. Uvolnil se,

kotva odletěla do bláta a balon s košem

se nadzvedli do třímetrové výšky.

Chlapec byl odhozen mimo dohled.

ENDURING LOVE

27

the rope in his hands and was lifted two

feet clear off the ground. If Logan had not

reached him and taken hold of one of the

many dangling lines the balloon would

have carried the boy away. Instead, both

men were now being pulled across the

field, and the farm workers and I were

running again.

I got there before them. When I took a

rope the basket was above head height.

The boy inside it was screaming. Despite

the wind, I caught the smell of urine. Jed

Parry was on a rope seconds after me, and

the two farm workers, Joseph Lacey and

Toby Greene, caught hold just after him.

Green was having a coughing fit, but he

kept his grip. The pilot was shouting

instructions at us, but too frantically, and

no one was listening. He had been

strugling too long, and now he was

exhausted and emotionally out of control.

With five of us on the lines the balloon

was secured. We simply had to keep

steady on our feet and pull hand over hand

to bring the basket down, and this, despite

whatever the pilot was shouting, was what

we began to do.

By this time we were standing on the

escarpment. The ground dropped away

sharply at a gradient of about twenty-five

per cent, and then levelled out into a gentle

Pilot držel lano v rukách, a tak byl

odlepen od země také. Kdyby jej Logan

nezachytil spolu s jedním z volně

visících lanek, balon by chlapce odnesl

kdovíkam. Místo toho byli nyní oba

muži vláčeni přes pole, a dělníci i já

jsme se znovu rozběhli.

Dostal jsem se tam dříve než oni. Když

jsem chytil lano, koš byl už nad

hlavami. Chlapec uvnitř koše křičel.

Navzdory větru jsem ucítil zápach moči.

Jed Parry se chytil lana několik vteřin

po mně, a oba dělníci, Josef Lacey a

Toby Greene, těsně po něm. Greene

dostal právě záchvat kašle, ale držel se

pevně. Pilot na nás křičel pokyny, ale

tak zběsile, že nikdo neposlouchal.

Bojoval příliš dlouho, a teď už byl

vysílený a úplně bez sebe. Balon byl

zajištěný lany, které naše pětice držela.

Prostě jsme jen museli zůstat stát pevně

na nohou a přitahovat lana, abychom

dostali koš dolů na zem. A tohle jsme

začali dělat i bez ohledu na to, co na nás

pilot křičel.

Touto dobou jsme už stáli u srázu.

Pevnina klesala v ostrém úhlu dvaceti

pěti procent, a pak se mírně svažovala k

rovině.

ENDURING LOVE

28

slope towards the bottom. In winter this is

a favourite tobogganning spot for local

kids. We were all talking at once. Two of

us, myself and the motorist, wanted to

walk the balloon away from the edge.

Someone thought the priority was to get

the boy out. Someone else was calling for

the balloon to be pulled down so that we

could anchor it firmly. I saw no

contradiction, for we could be pulling the

balloon down as we moved back into the

field. But the second opinion was

prevailing. The pilot had a fourth idea, but

no one knew or cared what it was.

I should make something clear. There may

have been a vague communality of

purpose, but we were never a team. There

was no chance, no time. Coincidences of

time and place, a predisposition to help

had brought us together under the balloon.

No one was in charge – or everyone was,

and we were in a shouting match. The

pilot, red-faced, bawling and sweating, we

ignored. Incompetence came off him like

heat. But we were beginning to bawl our

own instructions too. I know that if I had

been uncontested leader the tragedy would

not have happened. Later I heard some of

the others say the same thing about

themselves. But there was not time, no

opportunity for force of character to show.

Any leader, any firm plan would have

V zimě je to oblíbené místo pro děti na

sáňkování. Naráz jsme všichni začali

mluvit. Dva z nás, řidič a já, jsme chtěli

balon odklonit pryč od srázu. Někdo si

myslel, že hlavní je dostat chlapce

z koše. Další volal, abychom balon

stáhli dolů a pevně jej ukotvili. Neviděl

jsem v tom žádný rozpor, protože jsme

mohli stáhnout balon dolů, zatímco

jsme couvali zpátky na louku. Ale

druhý názor převládal. Pilot měl čtvrtý

nápad, ale nikdo nevěděl nebo se

nezajímal, co to bylo.

Něco bych měl vysvětlit. I když mezi

námi bylo účelově nejasné spojenectví,

nikdy jsme nebyli tým. Nebyla k tomu

příležitost ani čas. Souhra času a místa, i

sklon pomáhat nás přivedly společně k

balonu. Nikdo nás nevedl, a zároveň

vedli všichni, a bylo to jako na zápase

v pokřikování. Pilota, zarudlého,

zpoceného a hulákajícího, jsme

ignorovali. Neschopnost z něj přímo

sálala. A my jsme začali rovněž

vykřikovat naše vlastní příkazy. Vím, že

kdybych byl uznaným vůdcem, tragédie

by se nestala. Později jsem zaslechl

některé z ostatních říkat totéž o sobě.

Ale neměli jsme čas, žádnou možnost

ukázat sílu charakterů. Jakýkoliv vůdce,

jakýkoliv pevný plán by byl lepší než

ENDURING LOVE

29

been preferable to none. No human

society, from the hunter-gatherer to the

post-industrial, has come to the attention

of anthropologists that did not have its

leaders and the led; and no emergency was

ever dealt with effectively by democratic

process.

It was not so difficult to bring the

passenger basket down low enough for us

to see inside. We had a new problem. The

boy was curled up on the floor. His arms

covered his face and he was grippping his

hair tightly. “What’s his name?“ we said to

the red-faced man.

„Harry.“

„Harry!“ we shouted. „Come on Harry.

Harry! Take my hand, Harry. Get out of

there Harry!“

But Harry curled up tighter. He flinched

each time we said his name. Our words

were like stones thrown down at his body.

He was in paralysis of will, a state known

as learned helplessness, often noted in

laboratory animals subjected to unusual

stress; all impulses to problem-solving

disappear, all instinct for survival drains

away. We pulled the basket down to the

ground and managed to keep it there, and

we were just leaning in to try and lift the

boy out when the pilot shouldered us aside

and attempted to climb in. He said later

that he told us what he was trying to do.

We heard nothing but our own shouting

žádný. Žádná lidská společnost, od

lovců až po současnost, nezískala

pozornost antropologů, když neměla své

vůdce a podřízené. A žádný stav nouze

nebyl nikdy účinně vyřešen

demokratickým způsobem.

Nebylo tak těžké přitáhnout koš k zemi,

abychom do něj nakoukli. Měli jsme

jiný problém. Chlapec se krčil na

podlaze. Zakrýval si rukama obličej a

pevně svíral vlasy.

„Jak se jmenuje?“ zeptali jsme se

zarudlého muže.

„Harry!“

„Harry!“ zavolali jsme. „Pojď, Harry!

Harry! Dej mi ruku, Harry! Vylez ven,

Harry!“

Ale Harry se skrčil ještě víc. Trhnul

sebou pokaždé, když jsme vyslovili jeho

jméno. Naše slova byla jako kameny

házené na jeho tělo. Neměl žádnou vůli;

stav známý jako naučená bezmocnost,

často pozorovaná u laboratorních zvířat

vystavených neobvyklému stresu.

Všechny impulsy pro řešení problémů

zmizí, všechny instinkty pro přežití se

vypaří. Stáhli jsme koš dolů na zem a

podařilo se nám jej tam udržet. Zrovna

jsme se do něj nakláněli a pokoušeli se

chlapce vytáhnout, když nás pilot

odstrčil ramenem a pokusil se vlézt

dovnitř. Později nám vykládal, že nám

ENDURING LOVE

30

and swearing. What he was doing seemed

ridiculous, but his intentions, it turned out,

were completely sensible. He wanted to

deflate the balloon by pulling a cord that

tangled in the basket.

“Yer great pillock!” Lacey shouted. “Help

us reach the lad out.”

I heard what was coming two seconds

before it reached us. It was as though an

express train were traversing the treetops,

hurtling towards us. An airy, whining,

whooshing sound grew to full volume in

half a second. At the inquest the Met

office figures for wind speeds that day

were part of the evidence, and there were

some gusts, it was said, of seventy miles

an hour. This must have been one, but

before I let it reach us, let me freeze the

frame – there’s a security in stillness – to

describe our circle.

říkal, co se pokoušel udělat. Ale nic

jsme neslyšeli, jen naše hulákání a

nadávání. Co dělal, se zdálo směšné, ale

jeho úmysly byly zcela rozumné. Chtěl

vypustit balon tím, že vytáhne přívod

zašmodrchaný v koši.

„Vy obrovský idiote!“ řval Lacey.

„Pomozte nám kluka vytáhnout.“

Uslyšel jsem, co se blíží, těsně předtím

než nás to dostihlo. Bylo to jako by

rychlík proletěl korunami stromů a řítil

se na nás. Ve zlomku vteřiny dosáhl

kvílící zvuk maximální hlasitosti. Při

vyšetřování se staly oficiální

meteorologické údaje o rychlostech

větru toho dne součástí důkazního

materiálu, a prý se vyskytly i nějaké

poryvy o rychlosti sto deseti kilometrů

za hodinu. Tohle musel být jeden z nich,

ale než k nám dosáhne, dovolím si

přestat, abych popsal naši skupinu.

To my right the ground dropped away.

Immediately to my left was John Logan, a

family doctor from Oxford, forty-two

years old, married to a historian, with two

children. He was not the youngest of our

group, but he was the fittest. He played

tennis to county level, and belonged to a

mountaineering club. He had done a stint

with a mountain rescue team in the

Po mé pravé straně klesala země. Hned

po mé levici stál John Logan, rodinný

lékař z Oxfordu, čtyřicet dva let, ženatý

s historičkou, měli dvě děti. Nebyl

v naší skupině nejmladší, ale byl

nejzdatnější. Hrál tenis na okresní

úrovni a byl členem klubu horolezců.

Absolvoval výpravu s týmem horských

zachranářů ve Western Highlands.

ENDURING LOVE

31

Western Highlands. Logan was a mild,

reticent man apparatently, otherwise he

might have been able to force himself

usefully on us as a leader. To his left was

Joseph Lacey, sixty-three, farm labourer,

odd job man, captain of his local bowls

team. He lived with his wife in

Watlington, a small town at the foot of the

escarpment. On his left was his mate,

Toby Greene, fifty-eight, also a farm

labourer, unmarried, living with his

mother at Russell’s Water. Both men

worked for the Stonor estate. Greene was

the one with the smoker’s cough. Next

around the circle, trying to get into the

basket, was the pilot, James Gadd, fifty-

five, an executive in a small advertising

company, who lived in Reading with his

wife and one of their grown-up children

who was mentally handicapped. At the

inquest Gadd was found to have breached

half a dozen basic safety procedures which

the coroner listed tonelessly. Gadd’s

ballooning licence was withdrawn. The

boy in the basket was Harry Gadd, his

grandson, ten years old, from Camberwell,

London. Facing me, with the ground

sloping away to his left, was Jed Parry. He

was twenty-eight, unemployed, living on

an inheritance in Hampstead.

Logan byl očividně mírný, zdrženlivý

muž, jinak by byl schopen se užitečně

vnutit jako náš vůdce. Na jeho pravé

straně se nacházel Joseph Lacey,

šedesát tři let, farmářský dělník,

příležitostný pracovník, kapitán týmu

kuželkářů. Žil se svou manželkou ve

Watlingtonu, městečku na úpatí srázu.

Po jeho levici stál jeho parťák, Toby

Greene, padesát osm let, také dělník z

farmy, svobodný, žijící s matkou v

Russells Wateru. Oba muži pracovali na

Stonorově statku. Greene byl ten muž s

kuřáckým kašlem. Dalším v kruhu,

snažíc se dostat do koše, byl pilot,

James Gadd, padesát pět let, manažer

malé reklamní společnosti, který žil v

Readingu se svou ženou a jedním z

jejich dospělých dětí, které bylo

mentálně postižené. Při vyšetřování se

zjistilo, že Gadd porušil několik

základních bezpečnostních postupů,

které koroner bezbarvě vyjmenoval.

Povolení k letání balonem mu bylo

odebráno. Chlapec v košíku byl Harry

Gadd, jeho desetiletý vnuk z

Camberwellu, části Londýna. Naproti

mě, u srázu, stál Jed Parry. Bylo mu

dvacet osm let, byl nezaměstnaný a žil z

dědictví v Hampsteadu.

This was the crew. As far as we were

concerned, the pilot had abdicated his

Tak tohle byla ta parta. Co se nás

týkalo, pilot se zřekl vedení. Sotva jsme

ENDURING LOVE

32

authority. We were breathless, excited,

determined on our separate plans, while

the boy was beyond participating in his

own survival. He lay in a heap, blocking

out the world with his forearm. Lacey,

Greene and I were attempting to fish him

out, and now Gadd was climbing over the

top of us - Logan and Parry were calling

out their own suggestions. Gadd had

placed one foot by his grandson’s head,

and Greene was cussing him when it

happened. A mighty fist socked the

balloon in two rapid blows, one-two, the

second more vicious than the first. And the

first was vicious. It jerked Gadd right out

of the basket on to the ground, and it lifted

the balloon five feet or so, straight into the

air. Gadd’s considerable weight was

removed from the equation. The rope ran

through my grip, scorching my palms, but

I managed to keep hold, with two feet of

line spare. The other kept hold too. The

basket was right above our heads now, and

we stood with arms upraised like Sunday

bell ringers. Into our amazed silence,

before the shouting could resume, the

second punch came and knocked the

balloon up and westwards. Suddenly we

were treading the air with all our weight in

the grip of our fists.

Those one or two ungrounded seconds

occupy as much space in memory as might

popadali dech, byli jsme nabuzení a

rozhodnutí o svých samostatných

plánech, zatímco chlapec se vůbec

nepodílel na své vlastní záchraně. Ležel

na hromádce a rukama se chránil před

světem. Lacey, Greene a já jsme se

pokoušeli jej vytáhnout, když se Gadd

začal šplhat dovnitř. Logan a Parry při

tom vykřikovali své návrhy. Gadd

položil chodidlo vedle hlavy svého

vnuka, a právě, když jej Greene

proklínal, se to stalo. Jako by něčí

mocná pěst dvakrát prudce praštila do

balonu. Druhá rána byla děsivější než ta

první. A už i ta první rána byla příšerná.

Odhodila Gadda rovnou z koše na zem,

i navzdory jeho značné váze, a

nadzvedla balon o zhruba půldruhého

metru do vzduchu. Jak lano proklouzlo

v mém sevření, spálilo mi dlaně, ale

podařilo se mi jej zadržet. Ostatní se

také udrželi. Koš byl teď přímo nad

našimi hlavami, a my tam stáli

s napřaženýma rukama jako zvoníci v

neděli. Než jsme mohli znovu začít

hulákat, přerušila ohromující ticho

druhá rána, a odrazila balon vzhůru k

západu. Najednou jsme se ocitli ve

vzduchu a veškerá naše tíha spočívala

v sevření našich pěstí.

Tato jedna nebo dvě vteřiny beztíže

zabírají v mé paměti tolik místa jako

ENDURING LOVE

33

a long journey up an uncharted river. My

first impulse was to hang on in order to

keep the balloon weighted down. The

child was incapable, and was about to be

borne away. Two miles to the west were

high-voltage power lines. A child alone

and needing help. It was my duty to hang

on, and I thought we would all do the

same.

dlouhá cesta po zakázané řece. Můj

prvotní instinkt radil zůstat viset,

abychom naší vahou táhli balon dolů.

Dítě nebylo schopné ničeho, a hrozilo,

že jej balon odnese pryč. Tři kilometry

na západ stály dráty vysokého napětí.

Osamocené dítě potřebovalo pomoc.

Bylo mou povinností zůstat tam viset, a

myslel jsem, že všichni uděláme totéž.

Almost simultaneous with the desire to

stay on the rope and save the boy, barely a

neuronal pulse later, came other thoughts

in which fear and instant calculations of

logarithmic complexity were fused. We

were rising, and the ground was dropping

away as the balloon was pushed

westwards. I knew I had to get my legs

and feet locked round the rope. But the

end of the line barely reached below my

waist and my grip was slipping. My legs

failed in the empty air. Every fraction of a

second that passed increased the drop, and

the point must come when to let go would

be impossible or fatal. And compared to

me Harry was safe curled up in the basket.

The balloon might well come down safely

at the bottom of the hill. And perhaps my

impulse to hang on was nothing more than

a continuation of what I had been

attempting moments before, simply a

failure to adjust quickly.

And again, less than one adrenally

Téměř současně s touhou zůstat na laně

a zachránit chlapce, sotva o nervový tik

později, přišly další myšlenky,

v kterých se strach a náhlé úvahy o

logaritmické složitosti rozplynuly.

Stoupali jsme, a jak se balon hnal

k západu, země se pod námi postupně

ztrácela. Věděl jsem, že musím nohy a

chodidla omotat kolem lana. Ale konec

lana stěží dosáhl k mému pasu a stisk

proklouzával. Moje nohy ve vzduchu

selhaly. Každý zlomek vteřiny, který

uběhl, zvětšil výšku dopadu, a musí

nastat okamžik, kdy pustit se bude

nemožné či osudné. A v porovnání se

mnou byl Harry bezpečně schoulený

v koši. Balon možná přistane v pořádku

na úpatí kopce. A snad můj impulz

zůstat zavěšený nebyl ničím jiným než

pokračováním toho, o co jsem se

chvílemi předtím pokoušel, jednoduše

neschopností se rychle přizpůsobit.

A znovu, o necelý adrenalinem

ENDURING LOVE

34

incensed heartbeat later, another variable

was added to the equation: someone let go,

and the balloon and its hangers-on lurched

upwards another several feet.

drážděný tep srdce později, se další

proměnná přidala do rovnice: někdo se

pustil, a balon s jeho nohsledy se prudce

vymrštil o pár metrů výše.

I didn’t know, nor have I ever discovered,

who let go first. I’m not prepared to accept

that it was me. But everyone claims not to

have been first. What is certain is that if

we had not broken ranks, our collective

weight would have brought the balloon to

earth a quarter of the way down the slope a

few seconds later as the gust subsided. But

as I’ve said, there was no team, there was

no plan, no agreement to be broken. No

failure. So can we accept that it was right,

every man for himself? Were we all happy

afterwards that this was a reasonable

course? We never had that comfort, for

there was a deeper covenant, ancient and

automatic, written in our nature. Co-

operation – the basis of our earliest

hunting successes, the glue of our social

cohesion. Our misery in the aftermath was

proof that we knew we had failed

ourselves. But letting go was in our nature

too. Selfishness is also written on our

hearts. This is our mammalian conflict –

what to give to the others, and what to

keep for yourself. Treading that line,

keeping the others in check, and being

kept in check by them, is what we call

morality. Hanging a few feet above the

Nevěděl jsem, a nikdy jsem nezjistil,

kdo se pustil jako první. Nejsem

ochotný připustit, že jsem to byl já. Ale

každý vždy tvrdí, že nebyl první. Jistá je

ovšem skutečnost, že kdybychom

udrželi pozice, naše společná váha by

stáhla balon k zemi o několik vteřin

později, kdy poryv odezněl. Ale jak

jsem již řekl, nebyli jsme tým, neměli

jsme žádný plán, ani dohodu, kterou

bychom porušili. Žádné selhání. Takže

můžeme každý sám za sebe přijmout

fakt, že to bylo správně? Byli jsme pak

všichni spokojení, že jsme jednali

rozumně? Nikdy jsme tu jistotu neměli,

protože existoval hlubší pakt, pradávný

a automatický, vrytý do naší povahy.

Spolupráce - základ našich dřívějších

loveckých úspěchů, tmel naší sociální

soudržnosti. Naše následné trápení jen

dokazovalo, že jsme věděli, že jsme

selhali. Ale pustit se bylo též přirozené.

Sobeckost je totiž také vepsána v našich

srdcích. Tohle je náš savčí konflikt – co

dát ostatním a co si nechat pro sebe.

Překročení této čáry, udržování

ostatních v šachu, a být držen v šachu

jimi nazýváme morálkou. Když jsme

ENDURING LOVE

35

Chilterns escarpment, our crew enacted

morality’s ancient, irresolvable dilemma:

us, or me.

viseli pár metrů nad srázem, naše

mužstvo rozhodlo o odvěkém,

neřešitelném morálním dilema: my nebo

já.

Someone said me, and then there was

nothing to be gained by saying us. Mostly

we are good when it makes sense. A good

society is one that makes sense of being

good. Suddenly, hanging there below the

basket, we were a bad society, we were

disintegrating. Suddenly the sensible

choice was to look out for yourself. The

child was not my child, and I was not

going to die for it. The moment I glimpsed

a body fall away – but whose? – and I felt

the balloon lurch upwards, the matter was

settled; altruism had no place. Being good

made no sense. I let go and fell, I reckon,

about twelve feet. I landed heavily on my

side and got away with a bruised thigh.

Around me - before or after, I’m not so

sure – bodies were thumping to the

ground. Jed Parry was unhurt. Toby

Greene broke his ankle. Joseph Lacey, the

oldest, who had done his National Service

with a paratroop regiment, did no more

than wind himself.

Někdo řekl já, a pak už vyslovení my

k ničemu nevedlo. Většinou jsme dobří,

když to dává smysl. Dobrá společnost je

ta, v níž dává smysl být dobrým. Viset

tam pod košem najednou znamenalo, že

jsme špatná společnost, rozpadali jsme

se. Najednou bylo správným

rozhodnutím starat se o sebe. To dítě

nebylo mým dítětem, a přece kvůli

němu nezemřu. V ten okamžik jsem

zaznamenal, jak jedno tělo upadlo. Ale

čí? A ucítil jsem, jak balon vylétl

nahoru. Věc byla vyřízená. Už žádný

prostor pro nesobeckost. Být dobrým

nedávalo smysl. Pustil jsem se lana a

padal, myslím, takových třicet pět

metrů. Přistál jsem tvrdě na boku a

vyvázl s modřinami na stehně. Okolo

mě – před nebo po – nejsem si tak jistý,

dopadaly na zem další těla. Jed Parry

neměl žádné zranění. Toby Greene si

zlomil kotník. Joseph Lacey, ten

nejstarší, který sloužil na vojně v oddíle

výsadkářů, neučinil víc než sám vítr.

By the time I got to my feet the balloon

was fifty yards away, and one man was

still dangling by his rope. In John Logan,

Než jsem se zvednul, balon byl již asi o

padesát metrů dál, a jeden muž stále

visel na laně. John Logan, manžel, otec,

ENDURING LOVE

36

husband, father, doctor and mountain

rescue worker, the flame of altruism must

have burned a little stronger. It didn’t need

much. When four of us let go, the balloon,

with six hundred pound shed, must have

surged upwards. A delay of one second

would have been enough to close his

options. When I stood up and saw him, he

was a hundred feet up, and rising just

where the ground itself was falling. He

wasn’t struggling, he wasn’t kicking or

trying to claw his way up. He hung

perfectly still along the line of the rope, all

his energies concentrated in his weakening

grip. He was already a tiny figure, almost

black against the sky. There was no sign of

the boy. The balloon and its basket lifted

away and westwards, and the smaller

Logan became, the more terrible it was, so

terrible it was funny, it was a stunt, a joke,

a cartoon, and a frightened laugh heaved

out of my chest. For this was preposterous,

the kind of thing that happened to Bugs

Bunny, or Tom, or Jerry, and for an

instant, I thought it wasn’t true, and that

only I could see right through the joke, and

that my utter disbelief would set reality

straight and see Dr Logan safely to the

ground.

doktor a horský záchranář. V něm

plameny nesobectví byly zřejmě

zažehnuty o málo silněji. Nebylo třeba

moc. Když se čtyři z nás pustili lana, tak

balon bez půltunové zátěže musel

vystřelit nahoru. Zpoždění jen o pouhou

vteřinu stačilo k tomu, aby omezilo jeho

možnosti. Když jsem se postavil a

uviděl jej, nacházel se ve výšce asi

třiceti metrů a stoupal právě v místě,

kde sama pevnina klesala. Nebojoval,

nekopal ani se nesnažil vyšplhat nahoru.

Visel naprosto klidně na laně a veškerou

svou energii soustředil do slábnoucího

stisku. Stala se z něj malá, téměř černá

postava na obloze. Žádné známky po

chlapci. Balon s košem letěl pryč

směrem na západ, a čím menším se

Logan stával, tím strašnější to bylo, tak

strašné, až to působilo směšně, byla to

kulisa, vtip, animace, a vyděšený smích

unikl z mé hrudi. Protože to bylo

neuvěřitelné, taková věc se stala Bugs

Bunnymu, Tomu nebo Jerrymu, a na

chvíli jsem si myslel, že to není pravda,

a má absence víry realitu vyřeší a zařídí,

aby doktor Logan přistál bezpečně na

zemi.

I don’t know whether the others were

standing, or sprawling. Toby Greene was

probably doubled up over his ankle. But I

Nevím, jestli ostatní stáli nebo se

plazili. Toby Greene se zřejmě skláněl

nad svým kotníkem. Ale pamatuji si

ENDURING LOVE

37

do remember the silence into which I

laughed. No exclamations, no shouted

instructions as before. Mute helplessness.

He was two hundred yards away now, and

perhaps three hundred feet above the

ground. Our silence was a kind of

acceptance, a death warrant. Or it was

horrified shame, because the wind had

dropped, and barely stirred against our

backs. He had been on the rope so long

that I began to think he might stay there

until the balloon drifted down, or the boy

came to his senses and found the valve that

released the gas, or until some beam, or

god, or some other impossible cartoon

thing came and gathered him up. Even as I

had that hope we saw him slip down right

to the end of the rope. And still he hung

there. For two seconds, three, four. And

then he let go. Even then, there was a

fraction of time when he barely fell, and I

still thought there was a chance that a

freak physical law, a furious thermal, some

phenomenon no more astonishing than the

one we were witnessing would intervene

and bear him up. We watched him drop.

You could see the acceleration. No

forgiveness, no special dispensation for

flesh, or bravery, or kindness. Only

ruthless gravity. And from somewhere,

perhaps from him, perhaps from some

indiferent crow, a thin squawk cut through

the stilled air. He fell as he had hung, a

ticho, do něhož jsem se smál. Žádné

protesty, žádné vykřikované příkazy

jako předtím. Jen němá bezmocnost.

Teď byl už dva kilometry daleko, a asi

sto metrů nad zemí. Naše mlčení bylo

jakýmsi souhlasem, rozsudkem smrti.

Anebo děsivou hanbou, jelikož se vítr

uklidnil a sotva opíral do našich zad. Už

byl na laně tak dlouho, že jsem si

začínal myslet, že na něm možná

zůstane viset, dokud balon neklesne

dolů, nebo chlapec nepřijde k rozumu a

nenajde ventil, kterým se uvolňuje plyn,

anebo dokud nějaký paprsek nebo bůh

nebo nějaká jiná nemožná kreslená

postava nepřijde a nesebere jej. I když

jsem stále doufal, viděli jsme, jak

sklouznul na konec lana. A pořád tam

visel. Dvě vteřiny, tři, čtyři. A pak se

pustil. I potom, ve zlomku vteřiny, kdy

sotva padal, jsem si stále myslel, že

existuje možnost, že nějaký tajemný

fyzikální zákon, nespoutaný tepelný,

nějaký úkaz ještě víc udivující než ten,

kterého jsme byli svědkem, zasáhne a

podepře jej. Sledovali jsme jeho pád.

Viděli jsme to zrychlení. Žádné

odpuštění, žádné zvláštní ocenění za

život nebo statečnost nebo laskavost.

Pouze nelítostná zemská přitažlivost. A

odněkud proťalo klidný vzduch tiché

hlesnutí, snad od něj, možná od nějaké

vrány. Spadl tak, jak visel, jako

ENDURING LOVE

38

stiff little black stick. I’ve never seen such

a terrible thing as that falling man.

nehybná černá hůlka. Nikdy jsem

neviděl strašnější věc než toho

padajícího muže.

Seven

Kapitola sedmá

Outside our apartment building, running

straight on rising ground, was an avenue

of plane trees just coming into leaf. As

soon as I stepped out on to the

pavement I saw Parry standing under a

tree at the corner, a hundred yards away.

When he saw me he took his hands out

of his pockets, folded his arms, then let

them droop. He began to come towards

me, changed his mind and went back to

his tree. I walked towards him slowly,

and felt my anxiety dropping away.

Venku před naším domem se nacházela

přímo na rampě alej z platanů, které

právě rozkvétaly. Jakmile jsem vyšel na

chodník, uviděl jsem Parryho stojícího

pod stromem na rohu ulice asi o sto

metrů dál. Když mě zahlédl, nejdříve si

vytáhl ruce z kapes, pak je založil, a

nakonec svěsil. Vydal se ke mně, pak

změnil svůj názor a vrátil se zpátky ke

stromu. Šel jsem pomalu k němu a cítil,

jak se mé obavy zmenšují.

As I came closer Parry retreated further

under his tree, leaned back against its

trunk and tried to look nonchalant by

hooking a thumb into his trouser pocket.

In fact he looked abject. He appeared

smaller, all knobs and bones, no longer

the sleek Indian brave, despite the pony-

tail. He wouldn’t meet my eye as I came

up, or either his eyes made a nervous

pass accross my face, and then turned

down. As I put out my hand I was

feeling quite relieved. Clarissa was

right, he was a harmless fellow with a

Když jsem se přiblížil, Parry ustoupil

ještě víc pod strom, opřel se o kmen a

snažil se vypadat lhostejně tím, že si

zahákl palec o kapsu svých kalhot. Ve

skutečnosti vypadal uboze. Zdál se

menší, samá kost a kůže, už ne ten

zdravím kypící indiánský hrdina s

culíkem. Nepodíval se mi do očí, když

jsem přišel, nebo spíše jeho oči

nervózně přejely mou tvář a pak se

zadívaly dolů. Když jsem mu podával

ruku, cítil jsem docela úlevu. Clarissa

měla pravdu. Byl to neškodný chlapík

ENDURING LOVE

39

strange notion, a nuisance at most,

hardly the threat I had made him out to

be. He looked a sorry sight now,

cringing under the fresh plane leaves. It

was the accident, and the afterwaves of

shock that had distorted my

understanding. I had translated farce

into indefinable menace. His hand,

when it shook mine, exerted no

pressure. I spoke to him firmly, but with

a little kindness too. He was just about

young enough to be my son. “You’d

better tell me what this is all about.”

He said, “There’s a coffee place …” and

he nodded in the direction of the

Edgware Road.

“We’ll be fine right here,” I said. “I

don’t have a lot of time.”

s divnou představou, nanejvýš na obtíž,

a stěží hrozba, kterou jsem z něj

vytvořil. Teď vypadal uboze, když se

krčil pod svěžími listy platanů.

Způsobila to ta nehoda a následky šoku,

které překroutily moje chápání. Vyložil

jsem si frašku jako nedefinovatelné

nebezpečí. Když jsme si třásli rukama,

neopětoval můj stisk. Hovořil jsem

s ním vážně, ale také s trochou

laskavosti. Byl dost mladý, aby mohl

být mým synem. „Raději mi řekněte, co

to má všechno znamenat.“

„Tam je kavárna …,“ odpověděl a kývl

směrem k Edgware Road.

„Tady to bude stačit,“ řekl jsem.

„Nemám moc času.“

The wind had got up again, and seemed

sharpened by the thin sunlight. I drew

my coat around me and tightened its

belt and as I did so I glanced at Parry’s

shoes. No trainers today. Soft brown

leather shoes, handmade perhaps. I went

and leaned against a nearby wall and

folded my arms.

Parry came away from the tree and

stood in front of me, staring at his feet.

“I’d rather we went inside.” he said,

with a hint of a whine.

I said nothing and waited. He sighed

and looked down the street to where I

Znovu se zvedl vítr, a zdál se ostřejší

v mírném slunečním svitu. Přitáhl jsem

si kabát a utáhl svůj pásek. A při tom

jsem se mrknul na Parryho boty. Neměl

dnes žádné tenisky. Ale zřejmě ručně

ušité boty z jemné hnědé kůže. Šel a

opřel jsem se o nedalekou zeď, a založil

si ruce.

Parry odešel od stromu, postavil se

přede mě a zíral na moje nohy.

„Byl bych raději, kdybychom šli

dovnitř,“ řekl s náznakem fňukání.

Nic jsem neřekl a vyčkával. Povzdechl

si a podíval se na ulici do místa, kde

ENDURING LOVE

40

lived, and then his gaze tracked a

passing car. He looked up at the piles of

towering cumulus, and he examined the

nails of his right hand, but he could not

look at me. When he spoke at last, I

think his sightline was on a crack in the

pavement.

“Something’s happened,” he said.

He wasn’t going to continue, so I said,

“What’s happened?”

He breathed in deeply through his nose.

He still would not look at me, “You

know what it is,” he said sulkily.

I tried to help him. “Are we talking

about the accident?”

“You know what it is, but you want me

to say it.”

I said, “I think you’d better. I have to go

soon.”

“It’s all about control, isn’t it?” He had

flashed a look of adolescent defiance at

me and now his gaze was down again.

“It’s so stupid to play games. Why don’t

you just say it? There’s nothing to be

ashamed of.”

jsem bydlel, a poté jeho pohled zachytil

projíždějící vozidlo. Kouknul se vzhůru

na hromady obrovských mraků, pak

studoval nehty na své pravé ruce, ale na

mě se podívat nedokázal. Když konečně

promluvil, jeho pohled mířil na trhlinu

v dláždění.

„Něco se stalo,“ řekl.

Nechystal se pokračovat, tak jsem se

zeptal: „Co se stalo?“

Nadechl se zhluboka nosem. Stále se na

mě nepodíval. „Víš, co to je,“ odvětil

rozmrzele.

Snažil jsem se mu pomoci. „Mluvíme o

té nehodě?“

„Ty víš, co se děje, ale chceš, abych to

vyslovil já.“

„Myslím, že byste měl. Musím za chvíli

jít.“ řekl jsem.

„Je to všechno o kontrole, vid?“

Blýsknul po mně očima plnýma

dospívajícího vzdoru, a teď jeho pohled

směřoval opět dolů.

„Hrát hry je tak hloupé. Proč to prostě

neřekneš? Není zač se stydět.“

I looked at my watch. This was my best

time of day for work, and I had yet to

get into central London to collect a

book. An empty taxi was coming

towards us. Parry saw it too.

“You think you’re being cool about this,

but it’s ridiculous. You won’t be able to

keep it up, and you know it.

Mrknul jsem na hodinky. Právě byla

nejlepší doba na práci, a ještě jsem

musel jet do středu Londýna, abych

vyzvedl knihu. Prázdný taxík přijížděl

naším směrem. Parry jej také uviděl.

„Myslíš, že jsi v pohodě, co se této věci

týče, ale to je směšné. Nebudeš schopný

tomu odolat, a víš to. Všechno se teď

ENDURING LOVE

41

Everything’s changed now. Please don’t

put on this act. Please …”

We watched the taxi go past. I said,

“You asked me to meet you because

you had something to say.”

“You’re very cruel,” he said. “But

you’ve got all the power.” He inhaled

deeply through his nose again, as

though preparing himself for some

difficult circus feat. He managed to look

at me as he said simply. “You love me.

You love me, and there’s nothing I can

do but return your love.”

I said nothing. Parry drew another deep

breath. “I don’t know why you’ve

chosen me. All I know is that I love you

too now, and that there’s a reason for it,

a purpose.”

An ambulance with a whooping siren

went by and we had to wait. I was

wondering how to respond, and whether

a show of anger might see him off, but

in the few seconds that it took for the

din to recede I decided to be firm and

reasonable. “Look, Mr. Parry …”

“Jed,” he said urgently. “It’s Jed.” His

interrogative style had deserted him.

I said, “I don’t know you, I don’t know

where you live, or what you do, or who

you are. I don’t particularly want to

know either. I’ve met you once before

and I can tell you now that I have no

feelings for you either way …”

změnilo. Prosím tě, nehraj tuto hru.

Prosím …“

Sledovali jsme projíždějící taxík. Pak

jsem řekl: „Požádal jste mě o setkání,

jelikož jste mi musel něco sdělit.“

„Jsi velmi krutý,“ odpověděl. „Ale máš

všechnu moc.“ Opět se zhluboka

nadechl nosem, jako kdyby se

připravoval na nějaký obtížný

akrobatický výkon. Podíval se na mě,

když jednoduše řekl. „Miluješ mě.

Miluješ mě, a já nemohu udělat nic

jiného než ti tvou lásku oplatit.“

Mlčel jsem. Parry se znovu hluboce

nadechl. „Nevím, proč sis vybral mě.

Vše, co vím, je, že tě nyní také miluji, a

že pro to existuje důvod, účel.“

Sanitka s opakující se sirénou projela

kolem, a tak jsme museli počkat.

Přemýšlel jsem, jak odpovědět, a zda-li

by jej projev hněvu odradil, ale během

těch několika vteřin než hluk ustal jsem

se rozhodl být neoblomný a rozumný.

„Podívejte, pane Parry …“

„Jed“, řekl naléhavě. „Jsem Jed.“ Jeho

tázavý styl jej opustil.

Pokračoval jsem: „Neznám Vás, nevím,

kde bydlíte nebo co děláte, či kdo jste.

Ani to vědět nechci. Potkal jsem Vás

dosud jen jednou a nyní Vám mohu říci,

že k Vám nic necítím ….“

ENDURING LOVE

42

Parry was speaking over me in a series

of gasps. He was pushing his hands out

before him, as though to repel my

words. “Please don’t do this … It

doesn’t have to be this way, honestly.

You don’t have to do this to me.”

Parry mi se zajíkáním skákal do řeči.

Mával před sebou rukama, jako kdyby

chtěl odrazit má slova.

„Prosím, nedělej to … Opravdu to

takhle být nemusí. Nemusiš mi to

dělat.“

We both paused suddenly. I wondered

whether to leave him now and walk up

the road to find a taxi. Perhaps talking

was making matters worse.

Parry crossed his arms and adopted a

worldly, man-to-man tone. I thought

perhaps I was being parodied.

“Look. You don’t have to go about it

like this. You could save us both so

much misery.”

I said, “You were following me

yesterday, weren’t you?”

He looked away and said nothing which

I took as confirmation.

“What possible reason would you have

for thinking I love you?” I tried to make

the question sound sincere, and not

merely rhetorical. I was quite interested

to know, although I also wanted to get

away.

“Don’t,” Parry said through a whisper.

“Please don’t.” His lower lip was

trembling.

But I pressed on. “As I remember it, we

spoke at the bottom of the hill. I can

understand if you felt strange after the

Oba jsme náhle ustali. Přemýšlel jsem,

zda jej mám opustit nyní a vyjít na

silnici chytit si taxíka. Mluvení zřejmě

věci ještě zhoršovalo.

Parry si zkřížil ruce a nahodil světácký,

kamarádský tón. Nabyl jsem dojmu, že

mě snad napodobuje.

„Hele! Nemusíš se takhle chovat. Mohl

bys nám oběma ušetřit spoustu trápení.“

„Vy jste mě včera sledoval, viďte?“

zeptal jsem se.

Odvrátil pohled a mlčel, což jsem bral

jako souhlas.

„Z jakého důvodu si myslíte, že Vás

miluji?“ Snažil jsem se, aby tato otázka

zněla upřímně a nejen pouze rétoricky.

Docela rád bych to věděl, ačkoliv jsem

se také chtěl dostat odsud pryč.

„Nedělej to,“ zašeptal Parry.

„Prosím, nedělej to.“ Jeho spodní ret se

třásl.

Ale já jsem naléhal. „Jak si vzpomínám,

hovořili jsme spolu pod úpatím kopce.

Chápu, pokud jste se cítil divně po té

ENDURING LOVE

43

accident. I certainly did.”

At this point, to my great surprise, Parry

put his hands over his face and started

to cry. He was also trying to say

something which I could not hear at

first. Then I made it out. “Why? Why?

Why?” he kept on saying. And then,

when he had recovered a little he said,

“What have I done to you? Why are you

keeping this up?” The question made

him cry again. I came away from the

wall where I had been standing and

walked a few paces from him. He

stumbled after me, trying to regain his

voice. “I can’t control my feelings the

way you can,” he said. “I know this

gives you power over me, but there’s

nothing I can do about it.”

“Believe me, I have no feelings to

control,” I said.

He was watching my face with a kind of

hunger, a desperation.

“If it’s a joke, it’s time to stop. It’s

doing us both damage.”

“Look,” I said. “I’ve got to go now. I

don’t expect to hear from you again.”

“Oh God,” he wailed. “You say that,

and then you make that face. What is it

you really want me to do?”

nehodě. Já se tak skutečně cítil.“

V tento moment si k mému velkému

úžasu Parry zakryl rukama tvář a dal se

do pláče. Také se snažil říci něco, co

jsem zpočátku neslyšel, ale pak jsem to

vyluštil. „Proč? Proč? Proč?“ stále

opakoval. A potom, když se trochu

uklidnil, řekl:

„Co jsem ti udělal? Proč to tajíš?“

Tato otázka jej znovu rozbrečela.

Odstoupil jsem od zdi, kde jsem stál, a

vzdálil se od něj několika kroky.

Klopýtal za mnou a snažil se znovu najít

svůj hlas.

„Nedokážu kontrolovat své city tak jako

ty,“ řekl. „Vím, že ti tohle dává nade

mnou sílu, ale neexistuje nic, co proti

tomu můžu dělat.“

„Věřte mi. Nemám v sobě žádné city,

které bych měl kontrolovat,“ odvětil

jsem.

Pozoroval mou tvář s jistým

očekáváním a zoufalstvím.

„Pokud je to vtip, je na čase přestat.

Škodí nám to oběma.“

„Poslyšte,“ řekl jsem. „Musím už odejít.

Doufám, že o Vás znovu neuslyším.“

„Pane Bože,“ naříkal. „Řekneš to, a

potom se zatváříš takhle. Co opravdu

chceš, abych udělal?“

I was feeling suffocated. I turned and

walked away quickly towards the

Edgware Road. I heard him come

Nemohl jsem dýchat. Otočil jsem se a

rychle kráčel směrem k Edgware Road.

Slyšel jsem jej za mnou běžet. Pak mě

ENDURING LOVE

44

running up behind me. Then he was

plucking at my sleeve, and trying to

take my arm. “Please, please,” he said

in a gabble. “You can’t leave it like that.

Tell me something, give me one little

thing. The truth, or just a part of the

truth. Just say that you’re torturing me. I

won’t ask the reason. But please tell me

that’s what you’re doing.”

I pulled my arm away and stopped. “I

don’t know who you are. I don’t

understand what you want, and I don’t

care. Now, will you leave me alone?”

Suddenly, he was bitter. “Very funny,”

he said. “You’re not even trying to be

convincing. That’s what’s so insulting

about it.”

He put his hands on his hips, and for the

first time I found myself calculating the

physical danger he presented. I was

bigger, and I still worked out, but I’ve

never hit anyone in my life and he was

twenty years younger, with big jointed

knuckles, and a desperate cause –

whatever it was. I straightened my back

to make myself taller.

“It hadn’t occurred to me to insult you,”

I said. “Until now.”

Parry moved his hands from his hips

and presented his open palms. What was

so exhausting about him was the variety

of his emotional states and the speed of

their transitions. Reasonableness, tears,

tahal za rukáv a snažil se mě chytit za

ruku.

„Prosím, prosím,“ zamumlal. „Nemůžeš

takhle odejít. Řekni mi něco, dej mi

jednu maličkost. Pravdu, anebo jen část

pravdy. Prostě řekni, že mě mučíš.

Nebudu se ptát na důvod. Ale, prosím,

řekni mi, že tohle je to, co děláš.“

Odtrhnul jsem se od něj a zastavil.

„Nevím, kdo jste. Nechápu, co chcete, a

je mi to jedno. Necháte mě už teď na

pokoji?“

Náhle se choval nepřátelsky. „Velice

zábavné,“ poznamenal. „Ty se dokonce

ani nesnažíš být přesvědčivý. A to je na

celé té věci tak urážlivé.“

Založil si ruce v bok, a vůbec poprvé

jsem si uvědomil, jaké fyzické

nebezpečí představoval. Byl jsem větší,

a také jsem dosud posiloval, ale nikdy

v životě jsem nikoho neuhodil. On byl o

dvacet let mladší, s velkými klouby na

prstech rukou, a zoufalým příběhem –

ať už byl jakýkoliv. Narovnal jsem se,

abych vypadal vyšší.

„Neměl jsem v úmyslu Vás urazit,“ řekl

jsem. „Až doteď.“

Parry sundal své ruce z boků a napřáhl

je s otevřenými dlaněmi ke mně. Co na

něm bylo tak vyčerpávající, byla paleta

jeho emocionálních stavů a rychlost

jejich změn. Rozumnost, slzy,

ENDURING LOVE

45

desperation, vague threat - and now,

honest supplication.

“Joe, please, look at me, remember who

I am, remember what moved you in the

first place.”

The whites of his eyes were

exceptionally clear. He held my stare

for a second before looking away. I was

beginning to see the pattern of a

conversational tic he suffered when he

spoke. He caught your eye, then turned

his head to speak as though addressing a

presence at his side, or an invisible

creature perched on his shoulder.

“Don’t deny us,” he said to it now.

“Don’t deny what we have. And please

don’t play this game with me. I know

you’ll find it a difficult idea, and you’ll

resist it, but we’ve come together for a

purpose.”

I should have walked on, but his

intensity held me for the moment and I

had just sufficient curiosity to echo him.

“Purpose?”

“Something passed between us, up there

on the hill, after he fell. It was pure

energy, pure light?” Parry was

beginning to come alive, and now that

his immediate distress was behind him,

the interrogative inflection had returned

to his statements. “The fact that you

love me,” he continued, “and that I love

you, is not important. It’s just the means

zoufalství, nejasná hrozba – a teď,

upřímná prosba.

„Joe, podívej se na mě, prosím,

vzpomeň si, kdo jsem, vzpomeň si, co

tebou pohnulo v první chvíli.“

Bělmo v jeho očích bylo vyjímečně

jasné. Vydržel můj upřený pohled asi

vteřinu, než se odvrátil. Začínal jsem

rozpoznávat vzorec konverzačního tiku,

kterým trpěl, když hovořil. Podíval se ti

do očí, pak odvrátil hlavu a mluvil, jako

kdyby hovořil k někomu po svém boku

nebo k nějaké neviditelné bytosti sedící

na jeho rameni.

„Nezapírej nás,“ řekl teď tomu.

„Nepopírej to, co máme. A nehraj se

mnou tuto hru, prosím. Vím, že to pro

tebe bude obtížné chápat, a budeš se

bránit, ale setkali jsme se z nějakého

důvodu.“

Měl jsem jít dál, ale jeho intenzita mě

chvíli zdržela zpátky, a začal jsem být

dostatečně zvědavý, abych mu

odpověděl. „Důvod?“

„Něco se mezi námi stalo tam nahoře na

kopci poté, co spadl. Byla to čirá

energie, čiré světlo?“ Parry začal ožívat,

a teď, když jeho náhlý strach pominul,

tázací modulace v jeho hlasu se vrátila

do jeho prohlášení. „Skutečnost, že mě

miluješ,“ pokračoval, „a že já miluji

tebe, není důležitá. Je to jen prostředek

…“

ENDURING LOVE

46

…”

The means?

He addressed my frown, as though

explaining the obvious to a simpleton.

“To bring you to God, through love.

You’ll fight this like mad because

you’re a long way from your own

feelings? But I know that the Christ is

within you. At some level you know it

too. That’s why you fight it so hard with

your education and reason and logic and

this detached way you have of talking,

as if you’re not part of anything at all?

You can pretend you don’t know what

I’m talking about, perhaps because you

want to hurt me and dominate me, but

the fact is I come bearing gifts. The

purpose is to bring you to the Christ that

is in you and that is you. That’s what

the gift of love is all about. It’s really

very simple?”

I listened to this speech, trying not to

gape. The fact was that he was so

earnest and harmless, he looked so

crushed, and he was speaking such

nonsense that I felt genuinely sorry for

him.

“Look,” I said, as pleasantly as I could.

“What is it you want exactly?”

“I want you to open yourself up to …”

“Yes, yes. But what do you actually

want from me? Or with me?”

This was difficult for him. He squirmed

Prostředek?

Pochopil mé zamračení jakoby

vysvětloval tak zřejmou věc hlupákovi.

„Abych tě přivedl k Bohu skrze lásku.

Bojuješ proti tomu jako šílený, jelikož

jsi daleko od svých vlastních citů. Ale já

vím, že Kristus je v tobě. Do určité míry

to víš i ty. Proto s tím tak bojuješ

pomocí svého vzdělání, rozumu, logiky

a tohoto netečného způsobu

vyjadřování, jako kdybys nebyl vůbec

částí ničeho. Můžeš předstírat, že

nechápeš, o čem mluvím, třeba protože

mi chceš ublížit a mít nade mnou

navrch, ale ve skutečnosti přicházím,

abych přinesl dary. Cílem je přivézt tě

ke Kristu, který je v tobě a kterým jsi ty.

O tom všem je dar lásky. Je to opravdu

velmi jednoduché.“

Poslouchal jsem tento projev a snažil se

nezívat. Fakt byl, že jsem jej opravdu

litoval, tak byl vážný a neškodný,

vypadal poblázněně a povídal takové

nesmysly.

„Poslyšte,“ řekl jsem tak laskavě, jak

jen to šlo. „Co opravdu chcete?“

„Chci, aby ses otevřel …“

„Ano, ano. Ale co Vy vlastně chcete

ode mě? Nebo se mnou?“

Tohle pro něj bylo obtížné. Kroutil se

ENDURING LOVE

47

inside his clothes, and looked at the

thing on his shoulder, before saying, “I

want to see you?”

“And do what exactly?”

“Talk … get to know each other.”

“Just talk? Nothing else?”

He wouldn’t answer or look at me.

I said, “You keep using the word love.

Are we talking about sex? Is that what

you want?”

He seemed to think this was unfair. The

whining note was back in his voice.

“You know very well we can’t talk

about it like this. I’ve already told you,

my feelings are not important. There’s a

purpose you can’t be expected to know

at this stage.”

ve svém oblečení a díval se na tu věc na

svém rameni, než řekl:

„Chci tě vídat?“

„A dělat přesně co?“

„Mluvit … poznat jeden druhého.“

„Jenom mluvit? Nic jiného?“

Neodpověděl ani se na mě nepodíval.

„Používáte slovo láska. Mluvíme tady o

sexu? Je to, co chcete?“ řekl jsem.

Vypadal, jako by si myslel, že to nebylo

fér. Náznak fňukání byl zpět v jeho

hlase. „Ty víš moc dobře, že o tom

takhle mluvit nemůžeme. Už jsem ti

řekl, že mé city nejsou důležité. Existuje

důvod, o kterém v tomto stádiu nemusíš

vědět.“

He said more along these lines, but I

was only half listening. How

extraordinary it was, to be standing on

my own street in my coat, this cold

Tuesday morning in May, talking to a

stranger in terms more appropriate to an

affair, or a marriage on the rocks. It was

as if I had fallen through a crack in my

own existence, down into another life,

another set of sexual preferences,

another past history and future. I had

fallen into a life in which another man

could be saying to me, We can’t talk

about it like this, and My own feelings

are not important. What also amazed

Řekl mnohem více mezi těmito řádky,

ale já jsem poslouchal jen napůl. Bylo

to neobvyklé stát na mé ulici ve svém

kabátě, v tohle chladné květnové úterní

ráno, hovořit s cizincem o věcech

vhodnějších spíše pro aférku nebo

manželství v troskách. Bylo to, jako

kdybych padal skrze trhlinu v mé

vlastní existenci do jiného života, jiného

nastavení sexuálních preferencí, jiné

minulosti a budoucnosti. Ocitnul jsem

se v životě, v němž mi jiný muž mohl

říci: Nemůžeme o tom takhle mluvit, a

Mé vlastní city nejsou důležité. Co mě

také udivilo, bylo, jak snadné se zdálo

ENDURING LOVE

48

me was how easy it was not to say, Who

the fuck are you? What are you talking

about? The language Parry was using

set off responses in me, old emotional

sub-routines. It took an act of will to

dismiss the sense that I owed this man,

that I was being unreasonable in holding

something back. In part, I was playing

along with this domestic drama, even

though our household was no more than

this turd-strewn pavement.

neříci: Kdo k čertu jste? O čem to

mluvíte? Jazyk, který Parry používal, ve

mně vyvolával reakce, staré

emocionální zvyky. Stálo mě to hodně

úsilí, abych se vzdal pocitu, že tomuto

muži něco dlužím, že jsem byl

nerozumný, když jsem se držel stranou.

Zčásti jsem hrál svou roli v tomto

rodinném dramatu, i když naše

domácnost nebyla víc než tento špinavý

chodník.

I also wondered if I was going to need

help. Parry knew where I lived, but I

knew nothing about him. I interrupted

him and said, “You’d better give me

your address.” It was a remark he was

bound to misinterpret. He took a card

from his pocket which had his name

printed on it, and an address in Frognal

Lane, Hampstead. I put the card in my

wallet and set off at a quick pace. I had

seen another taxi turning towards us. I

still felt sorry for Parry in a way, but it

was clear that talking to him was not

going to help. He was hurrying at my

side.

Přemýšlel jsem, zda-li budu potřebovat

pomoc. Parry věděl, kde bydlím, ale já

jsem o něm nevěděl nic. Přerušil jsem

jej a řekl: „Měl byste mi raději dát svoji

adresu.“ Byla to poznámka, kterou si

mohl mylně vyložit. Vytáhl si z kapsy

vizitku, která obsahovala jeho jméno a

bydliště ve Frognal Lane v Hampsteadu.

Vložil jsem si vizitku do peněženky a

vyrazil rychlým krokem. Viděl jsem

další taxík, který zamířil k nám. Svým

způsobem jsem Parryho stále litoval, ale

bylo nad slunce jasné, že rozmluva

s ním nikam nevedla. Spěchal po mém

boku.

“Where are you going now?” He was

like a curious child.

“Please don’t bother me again,” I said

as I raised my arm for the cab.

“I know what your real feelings are.

„Kam teď jdeš?“ Byl jako zvědavé dítě.

„Prosím, už mě neobtěžujte,“ odpověděl

jsem a pokynul taxikáři.

„Vím, jaké jsou tvoje skutečné city. A

ENDURING LOVE

49

And if this is some kind of test, it’s

completely unnecessary. I’d never let

you down.”

The taxi stopped and I opened the door,

feeling slightly mad. I went to pull it

shut and discovered that Parry had hold

of it. He wasn’t trying to get in, but he

did have one last thing to say.

“I know your problem,” he leaned in

and confided over the diesel’s throb.

“It’s because you’re so kind. But Joe,

the pain has to be faced. The only way

is for the three of us to talk.”

I had decided to say nothing more to

him, but I couldn’t help myself.

“Three?”

“Clarissa. It’s best to deal with this

head-on …”

I didn’t let him finish. “Drive on,” I said

to the cabbie, and I used two hands to

wrench the door from Parry’s grasp.

As we pulled away I looked back. He

was standing in the road, waving to me

forlornly but looking, without question,

like a man blessed in love.

pokud je tohle nějaký druh testu, je to

naprosto zbytečné. Nikdy bych tě

nezklamal.“

Taxík zastavil a já otevřel dveře

s pocitem mírného šílenství. Chystal

jsem se je zavřít, když jsem zjistil, že

Parry je uchopil. Nesnažil se dostat

dovnitř, ale měl ještě poslední věc na

srdci.

„Vím, jaký je tvůj problém,“ sklonil se

dovnitř a svěřil se za zvuku dieselového

motoru.

„Je to proto, že jsi tak laskavý. Ale, Joe,

bolesti se musí čelit. Jediná cesta pro

nás tři je promluvit si.“

Rozhodl jsem se, že už neřeknu ani

slovo, ale nemohl jsem si pomoci.

„Tři?“

„Clarissa. Nejlepší je vyřešit to přímo

…“

Nenechal jsem ho domluvit. „Jeďte,“

řekl jsem taxikáři, a oběma rukama

vytrhl dveře z Parryho sevření.

Když jsme vyrazili, ohlédl jsem se. Stál

tam na silnici, opuštěně mi mával, ale

vypadal bezesporu jako muž blažený

láskou.

Twenty-Two

Kapitola dvacátá druhá

I had the impression of having passed out

for a second or two. The roar in my ears,

I realised, was the car’s engine. We were

Měl jsem dojem, že na jednu či dvě

vteřiny jsem pozbyl vědomí. Hukot

v uších způsobil motor auta. Jeli jsme

ENDURING LOVE

50

doing almost sixty and I had forgotten to

change gears. I shifted from second to

fourth and dropped my speed.

“I’m here,” I said.

“Listen carefully now,” Parry said. “Here

she is.”

“Joe?” I knew immediately she was

frightened. Her voice was pitched high.

She was trying to keep control.

“Clarissa. Are you all right?”

“You have to come straight back. Don’t

talk to anyone. Don’t talk to the police.”

The monotone was to let me know the

words weren’t hers.

“I’m in Surrey,” I said. “It’s going to

take me a couple of hours.”

I heard her repeat this to Parry, but I

didn’t catch what he told her.

“Just come straight back,” she said.

“Tell me what’s happening there. Are

you OK?”

She was like a speaking clock. “Come

straight here. Don’t bring anyone. He’ll

be watching out the window.”

“I’ll do exactly as he says, don’t worry.”

Then I added, “I love you.”

I heard the phone changing hands. “You

got all that? You won’t let me down now,

will you?”

“Listen, Parry,” I said. “I’ll do whatever

you want. I’ll be there in two hours. I

téměř stovkou a zapomněl jsem zařadit.

Přeřadil jsem z dvojky na čtyřku, a

snížil rychlost.

„Jsem tu,“ řekl jsem do telefonu

„Teď pozorně poslouchej,“ odpověděl

Parry. „Tady ji máš.“

„Joe?“ Ihned jsem poznal, že byla

vyděšená. Její hlas zněl příliš vysoko.

Snažila se zachovat klid.

„Clarisso, jsi v pořádku?“

„Musíš se okamžitě vrátit. S nikým

nemluv. Nevolej policii.“

Monotónnost jejích slov mi dala najevo,

že nepocházela od ní.

„Jsem v Surrey, a bude mi to trvat pár

hodin,“ odvětil jsem.

Slyšel jsem ji vše zopakovat Parrymu,

ale nezachytil jsem, co jí řekl.

„Prostě se co nejrychleji vrať,“

odpověděla.

„Pověz mi, co se tam děje. Jsi

v pořádku?“

Mluvila jako kafemlýnek. „Přijeď hned

sem. Nikoho neber sebou. Bude se dívat

z okna.“

„Udělám vše přesně tak, jak požaduje.

Nedělej si starosti.“

Pak jsem dodal, „Miluju tě.“

Slyšel jsem, jak si předali sluchátko.

„Pochopil jsi vše? Teď už mě

nezklameš, viď?

„Poslouchejte, Parry,“ řekl jsem.

„Udělám, cokoliv chcete. Budu tam za

ENDURING LOVE

51

won’t talk to anyone. But don’t hurt her.

Please don’t hurt her.”

“It’s all down to you, Joe,” he said, and

the line went dead.

Johny was looking at me. “Trouble at

home,” he murmured sympathetically.

I opened my window and took some

lungfuls of fresh air. We were passing

the pub and entering the woods. I turned

off the road down a track and followed it

for about a mile until it ran out into a

small clearing by a ruined house. There

were signs of renovation work – a

cement mixer, a pile of scaffolding and

bricks, but there was no one around. I

switched off the engine and reached for

the shoe box on the back seat. “Let’s take

a look at that wherewithal.”

dvě hodiny. S nikým nebudu mluvit.

Ale neubližte jí. Prosím, neubližte jí.“

„Je to všechno na tobě, Joe,“ odpověděl

a hovor se přerušil.

Johny se na mě díval. „Potíže doma,“

zamumlal zúčastněně.

Otevřel jsem si okénko a několikrát se

zhluboka nadechl. Míjeli jsme hospodu

a zajížděli do lesa. Sjel jsem ze silnice a

najel na cestu, po které jsme se po

necelých dvou kilometrech dostali na

mýtinu v blízkosti zchátralého domu.

Zůstaly tam známky renovačních prací

– míchačka na cement, hromada lešení a

cihel, ale nikdo v okolí nebyl. Vypnul

jsem motor a natáhl se pro krabici od

bot na zadním sedadle. „Podívejme se

na tu věc.“

I lifted the lid and we peered in. I had

never fired a handgun before, or even

seen one, but the object that lay partially

concealed within the folds of a torn-up

old white shirt looked familiar enough

from the movies. Only the feel of it was a

surprise. It was lighter than I expected,

and drier, warmer to the touch. Oily, cold

and heavy was what I had imagined. Nor,

as I lifted it up and aimed it through the

windscreen, did it radiate the mystic of

deadly potential. It was just another of

those inert device you unwrap at home

after shopping – mobil phone, VTR,

Nadzvedl jsem víko a nahlédli jsme

dovnitř. Nikdy předtím jsem ze zbraně

nestřílel, ani žádnou neviděl, ale

předmět, který ležel částečně schovaný

v záhybech roztrhaného bílého trička,

vypadal dost povědomě z filmů. Už jen

na pouhý dotyk se zdála skvělá. Byla

lehčí, než jsem čekal, a na omak sušší a

teplejší, než jsem si představoval. Ani

když jsem ji pozvedl a namířil skrz čelní

sklo, nevyzařovala tajemnost smrtícího

potenciálu. Byla to další z řady těch

obyčejných zařízení, které pohazuješ

doma po nákupech, jako např. mobilní

ENDURING LOVE

52

microwave – and wonder how difficult

it’s going to be to bring it to life. The

absence of a sixty-page instruction

manual seemed like a head start. I turned

the gun over, looking for a way in. Johny

put his hand in the shirt cloth and pulled

out a compact box of red cardboard

which he picked open.

“It’s a ten-shot,” he said and took the

weapon from me, slipped a catch at the

base of the stock and slid the magazine

home. With a yellow forefinger he

pointed out the safety lever. “Push it

right forward till it clicks.” He looked

along the sights. “It’s a nice one. Steve

was just bullshitting. It’s a Browning

nine milimetre. I like this polyamide

grip. Better than walnut really.”

We got out the car and Johny gave me

back the gun.

“I didn’t think you’d know about this

stuff,” I said. We were walking behind

the roofless house, into the woods.

“I was into guns for a while,” he said

dreamily. “It was the way the business

was going then. When I was in the States

I went on a course in Tennessee. Cougar

Ranch. I think some of the people there

might have been Nazis. I’m not sure. But

anyway, they kept on about their two

actical rules. Number one, always win,

and number two, always cheat.”

telefon, videorekordér či mikrovlnku, a

přemýšlíš, jak složité bude je zapojit.

Skutečnost, že chyběl šedesátistránkový

návod k použití, se zdála být dobrým

začátkem. Otočil jsem zbraň, abych se

podíval, kde se nabíjí. Johny zašátral

rukou pod tričkem a vytáhl červenou

papírovou krabičku, kterou otevřel.

„Je na deset ran,“ řekl a vzal si ode mě

zbraň. Otevřel záklopku ve spodní části

zásobníku a zasunul nábojnici.

Zažloutlým ukazováčkem se dotknul

bezpečnostní pojistky. „Odjisti ji

směrem dopředu, až zacvakne.“

Rozhlédl se kolem. „Je dobrá. Steve

jenom kecal. Je to Browning ráže devět

milimetrů. Líbí se mi ta polyamidová

rukojeť. Vážně je lepší než dřevěná.“

Vystoupili jsme z auta a Johny mi vrátil

zbraň.

Netušil jsem, že o těchto věcech něco

víš,“ začal jsem. Právě jsme zacházeli

za nezastřešený domek hlouběji do lesa.

„Nějakou dobu jsem dělal do zbraní,“

řekl zasněně. „Tahle to tehdy v byznysu

chodilo. Když jsem pobýval ve

Spojených Státech, zúčastnil jsem se

jednoho kurzu v Tennessee

na Cougarově ranči. Myslím si, že

někteří lidé tam možná byli nacisté.

Nevím to jistě. Ale stejně, dodržovali

svoje vlastní pravidla. Číslo jedna, vždy

vyhrávej. A číslo dvě, vždy podváděj.“

ENDURING LOVE

53

At another time I might have been drawn

to elaborate the evolutionary perspective,

drawn from game theory, that for any

social animal, always cheating was a sure

route to extinction. But now I felt sick.

My legs were weak, and my bowels had

gone watery. It was a constant and

conscious effort as I walked on the

cracking dry leaves beneath the beeches

to keep my anal sphincter tight. I knew I

shouldn’t be wasting time. I should be

racing towards London. But I had to be

certain I knew what to do with the gun.

“This’ll do right here,” I said. If I had

walked another step I might have

crapped in my pants.

“Use both hands,” Johny said. “It’s quite

a kick if you’re not used to it. Set your

feet apart and distribute your weight

evenly. Breathe out slowly as you

squeeze the trigger.” I was doing all this

when the gun went off and reared

upwards in my hands. We walked to the

beech tree and took some moments to

find the entry hole. The bullet was barely

visible, sunk two inches into the smooth

bark. As we walked back to the car Johny

said, “A tree’s one thing, but it’s a big

deal when you point a gun at someone.

Basically you’re giving them permission

to kill you.”

Jindy bych si uchýlil k vypracování

vývojové prognózy, která vychází

z teorie her, že pro jakéhokoliv

sociálního tvora znamená neustálé

podvádění jistou cestu do záhuby. Ale

teď mi bylo zle. Nohy jsem měl zesláblé

a žaludek jako na vodě. Pouze mé

ustavičné a vědomé úsilí pevně

udržovalo můj svěrač, když jsem kráčel

po praskajícím suchém listí pod

korunami buků. Věděl jsem, že bych

neměl ztrácet čas. Měl bych spěchat do

Londýna. Ale musel jsem mít jistotu, že

budu vědět, jak zacházet se zbraní.

„Tady je to dobré,“ řekl jsem. Kdybych

totiž ušel ještě další krok, možná bych

to pustil do kalhot.

„Používej obě ruce,“ vysvětloval Johny.

„Je to pořádná pecka, když na to nejsi

zvyklý. Rozkroč se a rovnoměrně si

rozlož svoji váhu. Pomalu vydechuj,

když mačkáš spoušť.“ Dělal jsem vše,

co bylo třeba, když vyšel výstřel a zbraň

se v mých rukou vzepjala. Vydali jsme

se ke stromu a nějakou chvíli jsme

pátrali po otvoru od střely. Kulku

nebylo téměř vidět, uvízla pět

centimetrů hluboko v hladké kůře. Když

jsme se vraceli zpátky k autu, Johny mi

řekl: „Strom je jedna věc. Ale mířit na

někoho zbraní, to je něco jiného.

V podstatě jim dáváš právo tě zabít.“

ENDURING LOVE

54

I left him waiting in the front seat while I

took some paper and went back into the

trees, and used my heel to scrape a

shallow trench. While I crouched there

with my pants around my ankles, I tried

to soothe myself by parting the crackly

old leaves and scooping up a handful of

soil. Some people find their long

perspective in the stars and galaxies; I

prefer the earthbound scale of the

biological. I brought my palm close to

my face and peered. In the rich black

crumbly mulch I saw two black ants, a

springtail, and a dark red worm-like

creature with a score of pale brown legs.

These were the rumbling giants of this

lower world, for not far bellow the

threshold of visibility was the seething

world of the roundworms – the

scavengers and the predators who fed on

them, and even these were giants relative

to the inhabitants of the microscopic

realm, the parasitic fungi and the bacteria

– perhaps ten milion of them in this

handful of soil. The blind compulsion of

these organisms to consume and excrete

made possible the richness of the soil,

and therefore the plants, the trees, and the

creatures that lived among them, whose

number had once included ourselves.

What I thought might calm me was the

reminder that, for all our concerns, we

were still part of this natural dependency

Nechal jsem ho čekat na předním

sedadle, zatímco jsem si vzal papír a šel

zpátky do lesa, kde jsem si patou

vyhloubil mělkou jamku. Když jsem

tam dřepěl s kalhotami staženými ke

kotníkům, snažil jsem se uklidnit

lámáním praskajících starých listů a

přesýpáním zeminy dlaní. Někteří lidé

se kochají pohledem na hvězdy a

galaxie, já dávám přednost všední

rovnováze přírodních jevů. Pozvedl

jsem svou dlaň k obličeji a zíral jsem.

V temné drobivé zemině jsem zahlédl

dva černé mravence, chvostoskoka a

tmavě červeného tvora podobného

červu se spoustou hnědých noh. To byli

ti nesourodí obři tohoto nižšího světa,

protože nedaleko prahu viditelnosti

existoval kypící svět hlístic –

mrchožrouti a dravci se jimi živili, a

dokonce i tyto byly obry v porovnání

s obyvateli mikroskopické říše,

cizopasných plísní a bakterií – snad

deset milionů je jich nacházelo v této

hrstce zeminy. Zaslepené nutkání těchto

organismů stravovat a vyměšovat

způsobovalo úrodnost půdy, a tím také

rostlin, stromů a tvorů, kteří mezi nimi

žili, a jejichž počet kdysi zahrnoval i

nás. Domníval jsem se, že to, co by mě

mohlo uklidnit, byla připomínka, že co

se týče nás všech, byli jsme stále

součástí této vrozené závislosti –

ENDURING LOVE

55

– for the animals that we ate grazed the

plants which, like our vegetables and

fruits, were nourished by the soil formed

by these organisms. But as I squatted to

enrich the forest floor, I could not believe

in the primary significance of these grand

cycles. Just beyond the oxygen-exhaling

trees stood my poison-exuding vehicle,

inside which was my gun, and thirty-five

miles down teeming roads was the

enormous city on whose northern side

was my apartment where a madman was

waiting, a de Clérambault, my de

Clérambault, and my threatened loved

one. What, in this description, was

necessary to the carbon cycle, or the

fixing of nitrogen? We were no longer in

the great chain. It was our own

complexity that had expelled us from the

Garden. We were in a mess of our own

unmaking. I stood and buckled my belt

and then, with the diligence of a

household cat, kicked the soil back into

my trench.

protože zvířata, kterými se živíme,

spásají rostliny, jež stejně jako naše

ovoce a zelenina jsou vyživovány

z půdy, kterou tyto organismy tvoří. Ale

když jsem si dřepnul, abych obohatil

lesní půdu, nemohl jsem uvěřit

základnímu významu těchto zásadních

koloběhů. Jen za kyslík vydechujícími

stromy stálo mé jed vydávající vozidlo,

uvnitř kterého se nacházela zbraň, a o

padesát kilometrů dál po rušných

silnicích se rozprostíralo obrovské

město, v jehož severní části byl můj byt,

v němž čekal šílenec trpící de

Clérambaultovým syndromem a moje

ohrožovaná milovaná. Co z tohoto

popisu bylo nutné pro uhlíkový cyklus

nebo fixaci dusíku? Již jsme se

nenacházeli ve velkém řetězci. Byla to

naše vlastní komplikovanost, která nás

vyhnala z rajské zahrady. Naši zkázu

jsme si spískali sami. Postavil jsem se,

zapnul si pásek, a pak s pečlivostí kočky

domácí zahrnul svou jamku hlínou.

Wrapped as I was in my own affairs, I

was amazed to find Johny asleep again. I

woke him and explained that I was going

to have to drive home fast. If he wanted I

could drop him near a railway station. He

said he didn’t mind. “But listen, Joe. If

you get into a collision and the cops are

involved, the Browning’s nothing to do

Byl jsem tak zabraný do svých vlastních

záležitostí, že mě udivilo, když jsem

našel Johnyho znovu podřimovat.

Vzbudil jsem ho a vysvětlil mu, že budu

muset jet rychle domů. Kdyby chtěl,

mohl bych jej vysadit u nádraží. Řekl,

že je mu to jedno. „Ale poslyš, Joe.

Jestli se někde vybouráš a přijedou

ENDURING LOVE

56

with me, OK?” I patted the right-hand

pocket of my jacket and started the

engine.

With the headlights full on, I raced up the

single-track road and made no

compromises with the oncoming traffic.

Drivers reversed in front of me and

scowled from the passing places. Once

we were on the motorway Johny lit up

his third of the day. I kept to a steady one

hundred and fifteen, all the while

watching the rearview mirror for patrol

cars. I tried phoning the apartment but

got no reply. I thought about calling the

police. Fine – if I could find someone to

dispatch an elite squad to abseil in on

Parry and overpower him before he could

do harm. What I’d get though, if I was

lucky to reach their level with a phone

call, would be Linley or Wallace, or

some other weary bureaucrat.

I stopped in Streatham High Street to

give Johny his money and drop him off.

He leaned in the open passenger door to

say goodbye. “When you’ve finished

with the gun, don’t keep it or sell it.

Chuck it in the river.”

“Thanks for everything, Johny.”

“I’m worried for you, Joe, but I’m glad

I’m getting out.”

policajti, tak s tou zbraní nemám nic

společného, jasné?“ Poklepal jsem na

pravou kapsu své bundy a nastartoval.

Se zapnutými předními světly jsem

uháněl jednoproudou silnicí a

neustupoval blížící se dopravě. Řidiči

přede mnou zařazovali zpátečku a

mračili se, když jsme se míjeli. Když

jsme najeli na dálnici, tak si Johny

zapálil svoji třetí cigaretu. Udržoval

jsem rychlost na stoosmdesátce, a po

celou dobu sledoval v zadním zrcátku

případná policejní auta. Zkoušel jsem

volat do svého bytu, ale nikdo to nebral.

Přemýšlel jsem, že zavolám na policii.

Bylo by to skvělé, pokud bych našel

někoho, kdo vyšle elitní komando, které

slaní ze střechy a přemůže Parryho, než

stačí někomu ublížit. Koho bych však

dostal, pokud bych se jim dovolal? Asi

Linleyho nebo Wallace, nebo nějakého

jiného otráveného byrokrata.

Zastavil jsem na ulici Streatham High,

zaplatil Johnymu a vysadil jej. Opřel se

o dveře spolujezdce a na rozloučenou

řekl: „Až skončíš s tou zbraní,

nenechávaj si ji ani ji neprodávej.

Zahoď ji do řeky.“

„Dík za všechno, Johny.“

„Joe, mám o tebe starost, ale jsem rád,

že padám.“

The mid-afternoon traffic in central Odpolední doprava v centru Londýna

ENDURING LOVE

57

London was surprisingly light and I

reached my road an hour and a half after

the phone call. I turned off before the

apartment building and parked behind it.

Round the back, where the dustbins were

kept, was a locked fire escape for which

only the residents had the key. I left

myself through and went up quietly on to

the roof. I hadn’t been out here since the

evening after Logan’s accident, after

Parry’s first phone call. There was a stain

on the table from my breakfast coffee. It

was bright up here and to see through the

skylight I had to get down on my knees

and cup my hands over the glass. My

view was accross the hallway and into a

portion of the kitchen. I could see

Clarissa’s bag, but nothing else.

The second skylight gave me a reverse

sight-line along the hall, into the sitting

room. Fortunately the door was wide

open. Clarissa was sitting on the sofa,

facing my direction, though I could not

make out the expression on her face.

Parry was seated directly in front of her

on a wooden kitchen chair. His back was

to me, and I guessed he was doing the

talking. He was thirty feet away at most,

and I indulged a daydream of taking a

shot at him right then even though he

was too close to Clarissa, and I didn’t

trust my aim, or understand enough about

byla překvapivě mírná a dostal jsem se

na ulici za hodinu a půl po telefonátu.

Zabočil jsem před domem a zaparkoval

v zadní části. V místě, kde stály

popelnice, byla uzamčená požární

uniková cesta, od níž měli klíče pouze

místní obyvatelé. Otevřel jsem si dvířka

a potichu kráčel na střechu. Nebyl jsem

tady nahoře od toho večera hned po

Loganově nehodě, po prvním telefonátu

od Parryho. Na stole zůstala skvrna od

mé ranní kávy. Bylo tu jasno, a abych se

mohl podívat skrz střešní okno, musel

jsem si kleknout a zastínit rukama sklo.

Měl jsem výhled na celou chodbu a část

kuchyně. Viděl jsem Clarissinu tašku,

ale nic jiného.

Druhé střešní okno mi poskytlo

obrácený pohled na chodbu a do

obývacího pokoje. Naštěstí byly dveře

doširoka otevřeny. Clarissa seděla na

pohovce, dívala se mým směrem, ale

nebyl jsem schopen rozeznat výraz

v její tváři. Parry seděl přímo naproti ní

na dřevěnou kuchyňskou židli. Byl

obrácen zády ke mně a odhadl jsem, že

právě hovořil. Byl tak maximálně deset

metrů daleko, a já si pohrával s

myšlenkou, že jej teď zastřelím, i když

seděl příliš blízko Clarissy, ale

nedůvěřoval jsem si, anebo jsem toho

ENDURING LOVE

58

guns to know how the glass of the

skylight might deflect the bullet from its

course.

This fantasy had little to do with the

actual gun which was begining to weigh

in my pocket. I went back to the car and

parked round the front and sounded the

horn as I got out. Parry came to the

window and stood partly concealed by

the curtain. He looked down and we

exchanged a glance. As I went up the

stairs I felt for the gun, and located the

safety catch and practised releasing it. I

rang the doorbell and let myself in. I

could hear my heart under my shirt, and

the pressure of my pulse made my field

of vision throb. When I called out

Clarissa’s name my thickened tongue

glued itself between the “c” nad “l”.

moc o zbraních nevěděl, abych odhadl,

jak sklo vikýře může vychýlit kulku

z její dráhy.

Tato představa měla málo společného se

skutečnou zbraní, jež mě začala tížit

v kapse. Vrátil jsem se k autu,

přeparkoval před dům, a když jsem

vystoupil, zatroubil jsem. Parry

přistoupil k oknu a stál tam částečně

skrytý za záclonou. Podíval se dolů a

vyměnili jsme si pohledy. Když jsem

kráčel po schodech nahoru, sáhl jsem po

zbrani, nahmatal bezpečnostní pojistku

a procvičoval si její odjištění. Zazvonil

jsem a odemknul dveře. Vnímal jsem

vlastní tlukot srdce pod košilí, a tlak

mého pulsu rozechvěl mé zorné pole.

Když jsem zavolal Clarissino jméno,

můj nateklý jazyk se zasekl někde mezi

„c“ a „l“.

“We’re in here,” she replied, and then

she added on a rising pitch of caution,

“Joe …” and was cut off by a shushing

sound from Parry. I went slowly towards

the sitting room, and stopped in the

doorway. My dread was of provoking

sudden action. He had moved the kitchen

chair to one side and was sitting on the

sofa with Clarissa close by him on his

left. We looked at each other, and she

closed her eyes for half a second, which I

„Jsme tady,“ odpověděla mi, a potom

obezřetně dodala, „Joe …“, ale Parry ji

sykotem přerušil. Pomalu jsem se

přibližoval do obývacího pokoje a

zastavil se ve dveřích. Děsil jsem se,

abych nevyprovokoval nějakou náhlou

akci. Parry odsunul židli stranou a

posadil se na pohovku blízko Clarissy

po jeho levici. Oba jsme na sebe

pohlédli. Ona zavřela oči na zlomek

vteřiny, což jsem bral jako známku

ENDURING LOVE

59

took to mean it was bad, he was bad,

watch out. He looked young and gawky

with his hair cut. His hands were

shaking.

Since I had appeared before them there

had been complete silence. To fill it I

said, “I preferred the pony-tail.”

He glanced away to his right, to the

invisible presence on his shoulder, before

meeting my eye. “You know why I’m

here.”

“Well … I said, and took a couple of

paces into the room.”

His voice cracked on a higher note.

“Don’t come any closer. I’ve told

Clarissa not to move.”

toho, že je to špatné, že on je zlý, abych

si dával pozor. Vypadal mladě a

nešikovně s tím krátkým sestřihem a

třesoucíma se rukama.

Od té chvíle, co jsem se před nimi

objevil, panovalo v místnosti naprosté

ticho. Abych je přerušil, řekl jsem,

„Culík se mi líbil víc.“

Než se mi zadíval do očí, letmo pohlédl

na pravou stranu na neviditelnou bytost

na svém rameni. „Ty víš, proč jsem

tady.“

„Nuže …“ odvětil jsem a párkrát se

prošel po místnosti.

Křaplavým hlasem dodal.

„Nepřibližuj se. Řekl jsem Clarisse, aby

se nehýbala.“

I was looking at his clothes, wondering

about the weapon. He had to have one.

He hadn’t come to kill me with his bare

hands. He could easily have borrowed or

bought from the men he had hired. There

was no obvious bulge in the beige cotton

jacket he was wearing, though its cut was

loose and it was hard to tell. An edge of

something black, a comb perhaps,

protruded from his top pocket. He wore

tight-fitting jeans over grey leather boots,

so whatever he had was in the jacket. He

sat right up against Clarissa, with his left

leg touching her right, almost squashing

her into the arm of the sofa. She was

Pozoroval jsem jeho oděv, a přemýšlel

o zbrani. Musel nějakou mít. Přece mě

nepřišel zabít holýma rukama. Mohl si

ji snadno půjčit či koupit od těch

chlapů, které si najal. V béžové

bavlněné bundě, kterou měl na sobě,

jsem neviděl žádné zřetelné

vybouleniny, i když měla volný střih, a

proto bylo těžké to odhadnout. Hrana

něčeho černého, zřejmě hřebenu,

vyčnívala z jeho horní kapsy. Měl na

sobě upnuté džíny a šedé kožené boty,

takže jestli u sebe něco měl, bylo to

schované v bundě. Seděl naproti

Clarisse, levou nohou se dotýkal její

ENDURING LOVE

60

perfectly still, her hands palm

downwards on her knees, her body

radiating disgust and terror at his touch.

Her head was turned a little towards him,

ready for whatever he might do. She was

still, but ripples of muscle and tendon at

the base of her neck suggested that she

was coiled, ready to spring away.

pravé, a skoro ji namačkal do opěradla

pohovky. Seděla naprosto klidně,

s dlaněmi na kolenou, a její tělo

vyzařovalo odpor a hrůzu z jeho doteku.

Její hlava byla natočena trochu jeho

směrem, připravená na cokoliv, co

udělá. Nehýbala se, ale stahy ve svalech

a tepna na krku dokazovaly, že byla

napjatá, připravená vyskočit.

“Now you’ve got me here,” I said, “you

don’t need Clarissa.”

“I need you both,” he said quickly. The

tremor in his hands was so bad he

clasped them. Sweat was beading on his

forehead, and I thought I could smell the

sweet grassy tang. Whatever he had in

mind was about to happen. Even so, now

that he was right in front of me, the idea

of pointing a gun at him seemed

ludicrous. And I wanted to sit down, I

was suddenly so tired. I wanted to lie

somewhere and rest. I felt let down by

the adrenalin that was meant to bestow

alertness. I couldn’t help myself

yawning, and he must have thought I was

being very cool.

“You forced your way in here,” I said.

“I love you, Joe,” he said firmly, “and

it’s wrecked my life.” He glanced at

Clarissa as though acknowledging a

repetition. “I didn’t want any of it, you

knew that, didn’t you? But you wouldn’t

„Teď už mě tady máte,“ řekl jsem,

„takže Clarissu nepotřebujete.“

„Potřebuji Vás oba,“ odpověděl rychle.

Třes jeho rukou byl tak strašný, že si je

musel sepnout. Čelo bylo olemováno

potem, a měl jsem dojem, že cítím

příjemnou vůni trávy. Cokoliv měl

v plánu, se mělo stát. Přesně tak, teď

když stál přede mnou, se představa, že

na něj zamířím zbraň, zdála směšná. A

já se chtěl posadit. Cítil jsem se

najednou tak unavený. Chtěl jsem se

někam natáhnout a odpočívat. Adrenalin

určený k poskytnutí bdělosti mě zradil.

Musel jsem zívat a Parry se musel

domnívat, že jsem velmi klidný.

„Násilím jste si sem vynutil vstup,“ řekl

jsem.

„Miluji tě, Joe,“ řekl rozhodně, „a

zničilo to můj život.“ Pohlédl na

Clarissu, jako kdyby potvrzoval

opakování. „Nechtěl jsem to, věděl jsi

to. Ale tys mě nenechal na pokoji, a tak

ENDURING LOVE

61

leave me alone and I thought there must

be a point to it. You had to be leading me

on for a reason. You were called to God

and you were fighting it and you seemed

to be asking me to help you …” He

paused, looking across his shoulder for

his next thought. I suffered no failure of

attention, but my anxiety about his

closeness to Clarissa continued to grow.

Why wouldn’t he let her move? I

remembered a moment during my visit to

the Logans when I had grasped what it

might mean to lose her. Should I be

doing something now? I also

remembered Johny’s warning. As soon

as I took out the gun, I would be giving

Parry permission to kill. Perhaps the

danger could be dissipated in talk. My

one certainty was that I should not

contradict him.

jsem si myslel, že to musí mít nějaký

smysl. Musel jsi mě lákat z nějakého

důvodu. Bůh tě volal, ale ty ses bránil, a

zdálo se, že mě žádáš o pomoc …“

Ustal a podíval se přes rameno, jako by

hledal další myšlenku. Udržoval jsem si

pozornost, ale moje úzkost z jeho

blízkosti ke Clarisse narůstala. Proč ji

nedovolil se pohybovat? Vybavil jsem

si chvíli během mojí návštěvy u

Loganových, kdy jsem pochopil, co by

mohla pro mě znamenat její ztráta. Měl

bych teď něco udělat? Také jsem se

vzpomněl na Johnyho varování. Jakmile

vytáhnu zbraň, dávám Parrymu

povolení zabíjet. Třeba by se dalo

nebezpečí rozptýlit během rozhovoru.

Jistě jsem věděl jen to, že bych mu

neměl odporovat.

Clarissa’s voice was very quiet and

small. She was taking a risk, trying to

reason with him. “I’m sure Joe didn’t

mean you any harm.”

The sweat was fairly rolling off Parry

now. There was something he was about

to do. He forced a laugh. “That’s

debatable!”

“He was actually very frightened of you,

you know, standing outside the house,

and all the letters. He didn’t know

anything about you, then suddenly there

Clarissin hlas zněl velmi tiše a křehce.

Riskovala, když se mu snažila

domlouvat. „Jsem si jistá, že Vám Joe

nechtěl ublížit.“

V této chvíli už z něj tekl pot. K něčemu

se chystal. Nuceně se zasmál. „O tom se

dá polemizovat!“

„Ve skutečnosti se Vás hrozně bál, když

jste stával před domem nebo jste posílal

všechny ty dopisy. Nic o Vás nevěděl, a

pak jste se náhle objevil …“

ENDURING LOVE

62

you were …”

Parry tossed his head from side to side. It

was an involuntary spasm, an

intensification of his nervous sideways

glance, and I had the feeling we were

catching a glimpse of the core of his

condition; he had to block out the facts

that didn’t fit. He said, “You don’t

understand. Neither of you do, but you

especially.” He turned towards her.

Parry zakroutil hlavou z jedné strany na

druhou. Byla to náhodná křeč, zesílení

jeho nervózního pohledu do stran. Měl

jsem dojem, že jsme nahlédli do nitra

jeho duševního stavu. Musel zablokovat

fakta, která mu nevyhovovala. Řekl,

„Nerozumíš tomu. Žádný z Vás tomu

nerozumí, ale ty obzvlášť.“ Obrátil se

směrem k ní.

I put my right hand in my jacket pocket

and felt for the safety catch, but I was

fumbling too hard and couldn’t find it.

“You’ve no idea what this has been

about. How could you? But I haven’t

come here to talk about it. It’s all in the

past. It’s not worth discussing, is it, Joe?

We’re finished, aren’t we? All of us.” He

trailed a finger through the sweat along

the line of his eyebrows and sighed

loudly. We waited. When he raised his

head he was looking at me. “I’m not

going to go on about it. That’s not why

I’m here. I’ve come to ask you

something. I think you know what it is.”

“Perhaps I do,” I lied.

He took a deep breath. We were coming

to it. “Forgiveness?” he said on a rising

interrogative note. “Please forgive me,

Joe, for what I did yesterday, for what I

tried to do.”

I was so surprised I could not speak

Zasunul jsem pravou ruku do kapsy u

bundy a hledal pojistku. Ale snažil jsem

se příliš a nemohl ji nahmatat.

„Vůbec nechápeš, o čem to celé je. Jak

bys také mohla? Ale nepřišel jsem sem,

abych o tom mluvil. Je to minulost.

Nemá cenu o tom hovořit, viď, Joe? Už

jsme skončili. Všichni.“

Setřel si pot nad obočím a zhluboka

povzdechl. Vyčkávali jsme. Když zvedl

hlavu, zadíval se na mě. „Nebudu v tom

pokračovat. Proto tady nejsem. Přišel

jsem, abych se tě na něco zeptal.

Myslím, že víš, nač.“

„Možná vím,“ lhal jsem.

Zhluboka se nadechl. Už jsme se k tomu

blížili. „Odpuštění,“ odvětil tázavě.

„Joe, odpusť mi, prosím, co jsem včera

udělal a co jsem se pokusil udělat.“

Byl jsem tak překvapený, že jsem

ENDURING LOVE

63

immediately. I took my hand out of my

pocket and said, “You tried to kill me.” I

wanted to hear him say it. I wanted

Clarissa to hear.

“I planned it, I paid for it. If you

wouldn’t return my love, I thought I’d

rather have you dead. It was insanity,

Joe. I want you to forgive me.”

nemohl hned mluvit. Vytáhl jsem ruku

z kapsy a řekl: „Pokusil jste se mě

zabít.“ Chtěl jsem ho slyšet to vyslovit.

Chtěl jsem, aby to slyšela Clarissa.

„Naplánoval jsem to, a zaplatil za to.

Když jsi mou lásku neopětoval, chtěl

jsem, abys byl raději mrtvý. Bylo to

šílené, Joe. Chci, abys mi odpustil.“

I was going to ask him again to let

Clarissa move away, when he turned

towards her, thrust his hand in his top

pocket and pulled out a short-bladed

knife which he drew through the air in a

wide semi-circular motion. I had no time

to move. She raised both hands to her

throat, but he wasn’t aiming for that. He

brought the tapering point of the blade

right up under his own ear lobe and held

it there. The hand on the knife was

shaking, and pressing hard. He turned

right round to show her, and then he

showed me.

He pleaded in a kind of rising wail, an

unbearable sound.

“You’ve never given me a thing. Please

let me have this. I’m going to do it

anyway. Let me have this one thing from

you. Forgiveness, Joe. If you forgive me,

God will too.”

Surprise was making me stupid, and

relief was confusing my responses. It was

so extraordinary, such a reverse, that he

Chystal jsem se jej znovu požádat, aby

nechal Clarissu odejít, když se v tom

obrátil směrem k ní, zasunul si ruku do

horní kapsy a vytáhnul nůž s krátkou

čepelí pohybem v širokém půlkruhu,

kterým krájel vzduch. Neměl jsem čas

se pohnout. Clarissa se chytila oběma

rukama za krk, ale tam Parry nemířil.

Přiložil ostrý hrot čepele pod svůj ušní

lalůček a držel jej tam. Ruka na noži se

třásla a křečovitě jej svírala. Natočil se

tak, aby jej Clarissa viděla, a pak se

ukázal i mně.

Když prosil, kvílel u toho takovým

způsobem, že se to nedalo snést.

„Nikdy jsi mi nic nedal. Prosím, dopřej

mi tohle. Stejně to udělám. Dopřej mi

tuhle jedinou věc. Odpuštění, Joe. Když

mi odpustíš ty, odpustí mi také Bůh.“

Údiv a současně i úleva mě pobláznily a

zmátly. Takový obrat byl nečekaný.

Skutečnost, že neměl v plánu zaútočit

ENDURING LOVE

64

was not about to attack Clarissa or me,

that the fact he was about to slit his throat

in front of us presented itself with

numbing slowness. I managed to say.

“Drop the knife and we’ll talk.”

He shook his head and seemed to press

harder. A plumbline of blood ran down

from the knife’s tip.

Clarissa too seemed paralysed. Then she

was stretching a hand towards his wrist,

as though she might bring him back with

the touch of a finger.

“Now,” he said. “Please, Joe. Now.”

“How can I forgive you when you’re

mad?”

I aimed at his right side, away from

Clarissa. In the enclosed space the

explosion seemed to wipe out all other

senses, and the room flashed like a blank

screen. Next, I saw the knife on the floor,

and Parry slumped back with his hand to

his shattered elbow, his face white and

his mouth open in shock.

na mě nebo na Clarissu, a že se chystal

proříznout si hrdlo v naší přítomnosti,

se prezentovala s ochromující

pomalostí. Dokázal jsem jen říci:

„Odložte ten nůž a promluvíme si.“

Zakroutil hlavou a zdálo se, že přitiskl

nůž pevněji. Pramínek krve stékal po

špičce nože.

Také Clarissa se zdála být ochromená.

Pak natáhla ruku k jeho zápěstí, jako by

jej mohla přivézt k rozumu pouhým

dotekem prstu.

„Teď,“ naléhal. „Prosím, Joe. Teď.“

„Jak Vám mohu odpustit, když jste

šílený?“

Zamířil jsem na jeho pravou stranu,

pryč od Clarissy. V uzavřeném prostoru

ta exploze vymazala všechny ostatní

smysly a místnost blýskla jako prázdná

obrazovka. Potom jsem zahlédl na zemi

nůž a zhrouceného Parryho. V ruce

třímal postřelený loket a v bledé tváři

s otevřenými ústy se zračil šok.

Twenty-Three

Kapitola dvacátá třetí

Dear Joe,

I’m sorry about our row. I’m not being

sardonic – I really mean it. I genuinely

regret it. We always prided ourselves on

Milý Joe,

naše hádka mě mrzí. Nejsem jízlivá.

Myslím to vážně. Skutečně toho lituji.

Vždy jsme na sebe byli pyšní, že se

ENDURING LOVE

65

being able to get by without the

occasional fights that other couples told

us were necessary and therapeutic. I

hated it last night. I hated being angry,

and I was scared by your anger. But it’s

there now, it can’t be unsaid.

You said again and again that I owe you

a profound apology for not standing

with you ‘shoulder to shoulder’ against

Jed Parry, for doubting your sanity, for

not having faith in your powers of

rationality and deduction and your

dedicated research into his condition.

I think I gave you that apology several

times last night and I’m giving it again

now. I thougt Parry was a pathetic and

harmless crank. At worst, I thought of

him as a creature of your imagining. I

never guessed he would become so

violent. I was completely wrong and

I’m sorry, really sorry.

dokážeme obejít bez příležitostných

hádek, o nichž jiné páry říkaly, že jsou

nezbytné a léčivé. Včera večer se mi to

nelíbilo. Nelíbilo se mi, že jsem

naštvaná, a tvůj vztek mě vyděsil. Ale

stalo se a nemůže to zůstat nevyřčené.

Opakoval jsi, že ti dlužím obrovskou

omluvu za to, že jsem ti nestála bok po

boku proti Jedu Parrymu, že jsem

pochybovala o tvém zdravém rozumu,

že jsem nevěřila ve tvou schopnost

posoudit skutečný stav věcí a tvé

důkladné zkoumání jeho duševního

stavu. Domnívám se, že jsem se ti včera

večer omluvila několikrát a omlouvám

se znovu i nyní. Myslela jsem, že Parry

je ubohý a neškodný blázen.

V nejhorším případě jsem jej

považovala za výplod tvé fantazie.

Nikdy mě nenapadlo, že se z něj stane

takový násilník. Naprosto jsem se

zmýlila a je mi to vážně líto.

But what I was also trying to say last

night was this: your being right is not

a simple matter. I can’t quite get rid of

the idea that there might have been a

less frightening outcome if you had

behaved differently. That apart, there’s

no question that the whole experience

has cost us dearly, however right you

were. Shoulder to shoulder? You went it

alone, Joe. Right from the start, before

Co jsem se ale také snažila včera večer

říci, bylo, že není úplně jasné, že jsi měl

pravdu. Nemohu se zcela zbavit

myšlenky, že pokud by ses choval jinak,

nemuselo dojít k tak děsivému

následku. Když tohle pominu, tak není

pochyb o tom, že nás celá tato

zkušenost stála hodně. V tom jsi měl

pravdu. Stát ti bok po boku? Joe, byl jsi

v tom sám. Od úplného začátku, ještě

ENDURING LOVE

66

you knew anything about Parry, you

became so intense and strange and

worked up about him. Do you

remember his first phone call? You

waited two days to tell me about it. A

day later you were off on your old track

about getting back into ‘real science’

when we’d agreed there was no point.

Are you really saying that this had

nothing to do with Parry? That same

evening you stormed out of the flat,

slamming the door on me. Nothing like

that had ever happened between us. You

became more and more agitated and

obsessed. You didn’t want to talk to me

about anything else. Our sex life

dwindled to almost nothing. I don’t

want to go on about it, but your

ransacking my desk was a terrible

betrayal. What reason had I given you

to be jealous? As the Parry thing grew I

watched you go deeper into yourself

and further and further away from me.

You were manic, and driven, and very

lonely. You were on a case, a milion.

Perhaps it became a substitute for the

science you wanted to be doing. You

did the research, you made the logical

inferences and you got a lot of things

right, but in the process you forgot to

take me along with you, you forgot how

to confide.

než ses o Parrym cokoliv dozvěděl, jsi

jím byl úplně posedlý a choval ses

divně. Vzpomínáš si na jeho první

telefonát? Čekal jsi dva dny, než jsi mi

o tom řekl. Následující den jsi začal

opět uvažovat o návratu ke skutečné

vědě, když jsme se přitom již dříve

dohodli, že to nemá žádný smysl.

Opravdu si myslíš, že to nemělo nic

společného s Parrym? Tentýž večer jsi

vyběhl z bytu a práskl dveřmi. Nikdy

předtím se mezi námi nic takového

nestalo. Byl jsi čím dál víc naštvanější a

posedlejší. Nechtěl jsi se mnou mluvit

už o ničem jiném. Náš sexuální život se

postupně vytratil. Nechci v tom už

pokračovat, ale když jsi prohledal můj

pracovní stůl, tak to byla strašná zrada.

Jaký důvod pro tvou žárlivost jsem ti

poskytla? Jak tahle celá záležitost

narůstala, sledovala jsem, jak se

ponořuješ hlouběji do sebe a čím dál

více pryč ode mě. Byl jsi šílený a

odhodlaný a velice osamělý. Pracoval

jsi na případu na sto procent. Zřejmě se

stal náhradou za vědu, které ses chtěl

věnovat. Zkoumal jsi, dělal logické

propočty a spoustu věcí jsi odhadl

správně, ale v průběhu jsi mě z toho

úplně vynechal, zapomněl ses svěřovat.

There was another thing I tried to say to Včera večer jsem ti chtěla říci ještě

ENDURING LOVE

67

you last night but you shouted me

down. That evening after the accident –

it was quite clear from the things you

were saying then that you were very

troubled by the thought that it might

have been you who let of the rope first.

It was obvious you needed to confront

the idea, dismiss it, make your peace

with it – whatever. I thought you would

be talking about it again. I thought I

could help you. As far as I was

concerned you had nothing to be

ashamed of. Quite the contrary, I think

you were very courageous that day. But

your feelings after the accident were

real enough. Isn’t it possible that Parry

presented you with an escape from your

guilt? You seemed to be carrying your

agitation over into this new situation,

running from your anxieties with your

hands over your ears, when you should

have been turning on yourself those

powers of rational analysis you take

such pride in.

jednu věc, ale umlčel jsi mě. Ten večer

po nehodě bylo docela jasné z věcí, co

jsi říkal, že tě velmi trápila myšlenka, že

jsi to možná byl ty, kdo se pustil lana

jako první.

Samozřejmě ses potřeboval s touto

myšlenkou srovnat, vypustit ji, uzavřít,

prostě cokoliv. Myslela jsem, že o tom

budeš znovu mluvit. Myslela jsem, že ti

pomůžu. Co se mě týkalo, neměl jsi

důvod se za cokoliv stydět. Ba právě

naopak. Myslím, že ses choval ten den

velice odvážně. Ale tvé pocity po této

události byly příliš opravdové. Není

možné, že ti Parry nabídl jen únik

z tvého pocitu viny? Zdálo se, že jsi

přenesl své obavy do této nové situace a

utíkal před svými starostmi s rukama na

uších místo toho, abys využil své

schopnosti reálného uvažování, které si

na sobě tak ceníš.

I accept that Parry is mad in way I could

never have guessed at. All the same, I

can understand how he might have

formed the impression that you were

leading him on. He brought out

something in you. From day one you

saw him as a oponent and you set about

defeating him and you – we - paid a

Připouštím, že Parry je šílený

způsobem, který bych nikdy neodhadla.

Zároveň chápu, jak mohl vytvořit

dojem, že jsi mu ukazoval cestu. Něco

v tobě vyvolal. Od prvního dne jsi jej

vnímal jako oponenta a rozhodl ses jej

porazit, a ty – my – jsme zaplatili

vysokou cenu. Možná kdybys se mnou

ENDURING LOVE

68

high price. Perhaps if you had shared

more with me, he might not have got to

the stage he did. Do you remember my

suggestion to you early on – the night

you walked out on me in fury – that we

ask him in and talk to him? You just

stared at me in disbelief, but I’m

absolutely certain that at that time Parry

didn’t know that one day he would want

you dead. Together we might have

deflected him from the course he took.

více sdílel, asi by se nedostal tam, kam

se dostal. Pamatuješ si na můj dřívější

návrh z té noci, kdy jsi naštvaně odešel,

že jej pozveme dál a promluvíme si

s ním? Jen jsi na mě nevěřícně zíral, ale

jsem naprosto přesvědčená, že v té době

Parry ještě netušil, že bude jednou chtít,

abys byl mrtvý. Společně bychom jej

možná odradili od směru, kterým se

vydal.

You went your own way, you denied

him everything, and that allowed his

fantasies, and ultimately his hatred, to

flourish. You asked me last night if I

realised that you had saved my life. In

the immediate sense, of course, that’s

true. I’ll always be grateful. You were

brave and resourceful. In fact you were

brilliant. But I don’t accept that it was

always inevitable that Parry was going

to hire killers or that I should end up

being threatened with a knife. My guess

was that he was always more likely to

do himself harm. How wrong and how

right I was! You saved my life, but

perhaps you put my life in jeopardy –

by drawing Parry in, by overreacting all

along the way, by guessing his every

next move as if you were pushing him

towards it.

Šel jsi svou vlastní cestou, odepřel jsi

mu vše, a to umožnilo rozvíjení jeho

představ a následně i jeho nenávisti.

Včera večer ses mě zeptal, zda jsem si

uvědomila, že jsi mi zachránil život.

Samozřejmě, v pravém smyslu slova je

to pravda. Vždy ti budu vděčná. Choval

ses statečně a vynalézavě. Vlastně jsi

byl úžasný. Ale neuznávám, že bylo

vždycky nevyhnutelné, že si Parry

najme zabijáky nebo že skončím

ohrožovaná nožem. Odhadovala jsem,

že spíše ublíží sám sobě. Zmýlila jsem

se a současně měla pravdu. Zachránil jsi

mi život, ale pravděpodobně jsi jej

ohrozil tím, že jsi do něj vpustil

Parryho. Tím, jak jsi celou dobu

přeháněl, jak jsi odhadoval každý jeho

další krok, jako kdybys jej tam tlačil.

ENDURING LOVE

69

A stranger invaded our lives, and the

first thing that happened was that you

became a stranger to me. You worked

out he had de Clérambault’s syndrome

(if that really is a disease) and you

guessed he might become violent. You

were right, you acted decisively and

you’re right to take pride in that. But

what about the rest? – why it happened,

how it changed you, how it might have

been otherwise, what it did to us – that’s

what we’ve got now, and that’s what we

have to think about.

Do našich životů vnikl cizinec a první

věc, která se stala, byla, že ses stal

cizincem pro mě. Zjistil jsi, že trpí de

Clérambaultovým syndromem (pokud

je to opravdu choroba) a odhadl jsi, že

by se mohl stát nebezpečným. Měl jsi

pravdu, choval ses rozhodně a právem

jsi na to hrdý. Ale co ten zbytek? Proč

se to stalo, jak tě to změnilo, co mohlo

být jinak, co nám to způsobilo? To je to,

čím nyní procházíme a o čem musíme

přemýšlet.

I think we need some time apart. Or at

least I do. Luke has offered me his old

Camden Square place until he finds new

tenants. I don’t know where this takes

us. We’ve been so happy together.

We’ve loved each other passionately

and loyally. I always thought our love

was the kind that was meant to go on

and on. Perhaps it will. I just don’t

know.

Clarissa

Myslím, že si potřebujeme od sebe

odpočinout. Alespoň já to potřebuji.

Luke mi nabídl svůj starý byt na

Camden Square, dokud nenajde nové

nájemníky. Nevím, kam nás tohle

zavede. Byli jsme spolu tak šťastní.

Milovali jsme jeden druhého vášnivě a

věrně. Vždycky jsem si myslela, že naše

bude trvat věčně. Možná ano. Nevím.

Clarissa

ENDURING LOVE

70

4.4.4.4. THEORETICAL PART: THEORETICAL PART: THEORETICAL PART: THEORETICAL PART:

TRANSLATION ANALYSISTRANSLATION ANALYSISTRANSLATION ANALYSISTRANSLATION ANALYSIS

This part of my diploma thesis focuses not only on the analysis of the translated

text in terms of lexical, grammatical and textual equivalence, but also discusses

differences between the source language and target language from different points of

view. Furthermore, it illustrates various problems that could occur when translating

from one language into another and, in addition, offers suggestions how to approach and

deal with them. It is organized into several units. Each unit concentrates on a particular

term of translation technique and provides a brief explanation as well as examples from

the translated text in question. Some problems are covered in more than one category.

This theoretical part is based mainly on the book written by Mrs Dagmar Knittlova:

Theory of Translation (2000).

4.1.4.1.4.1.4.1. THE ROLE OF A TRANSLTHE ROLE OF A TRANSLTHE ROLE OF A TRANSLTHE ROLE OF A TRANSLATOR?ATOR?ATOR?ATOR?

“The translator has to interpret the message in the source language and find an

equivalent in the target language that will create a similar effect on the receivers in the

target language as it did on the source language receivers.” (Bezuidenhout)

“The translator often finds elements in a text which seem untranslatable. Translatability

can be influenced by the expression possibilities of the target language. No two

languages are similar. During the translation process some cultural colouring and

nuances will be lost, but could also be gained due to the vocabulary and lexical diversity

of the target text.” (Bezuidenhout)

According to my previous experience as a translator, the final revision of the translated

text is a never-ending story. Every time there is a number of expressions which could be

translated in a different and, maybe, better way. Equivalents that seemed relevant once

are suddenly perceived as inappropriate. “There are no absolutes in translation,

ENDURING LOVE

71

everything is conditional, any principle may be in opposition to another or at least there

may be tension between them.” (Newmark, 1988:Preface)

4.2.4.2.4.2.4.2. LEXICAL EQUIVALENCELEXICAL EQUIVALENCELEXICAL EQUIVALENCELEXICAL EQUIVALENCE

Baker acknowledges that, “in a bottom-up approach to translation, equivalence at

word level is the first element to be taken into consideration by the translator. In fact,

when the translator starts analyzing the source text, s/he looks at the words as single

units in order to find a direct 'equivalent' term in the target language”. (Leonardi)

Knittlova classifies “three types of lexical equivalence:

(a) absolute (or direct) equivalence, when a word from the source language is

replaced by an equivalent word from the target language,

(b) partial equivalence (formal, denotational, connotational),

(c) zero equivalence (absence of absolute or partial equivalents is to be resolved by

using variant techniques)”.

(Knittlova, 2000:33; transl. by A.Š.)

4.2.1. ABSOLUTE EQUIVALENCE

According to Knittlova, this term refers to expressions which “have practically

definite denotative meaning, i.e. they relate to the same entity in the source as well as

the target language. The group of absolute equivalents comprises of words from the

very core of vocabulary, i.e. people, parts of the body, animals, time data, numerals,

adjectives”.

(Knittlova, 2000:34; transl. by A.Š.)

Examples:

tall trees : vysoké stromy (p. 13)

the eyes of the buzzard : oči káněte (p. 13)

thirty-five minutes : třicet pět minut (p. 18)

arm in arm : ruku v ruce (p. 19)

ENDURING LOVE

72

shoulders : ramena (p. 18)

those days in December : ty prosincové dny (p. 22)

a beautiful woman : krásná žena (p. 23)

husband, father, doctor : manžel, otec, lékař (p.30)

window : okno (p. 51)

Knittlova notes that “with regard to the nominal character of the English language and

rather verbal type of the Czech language a Slav verb contains more information than an

English verb, and is semantically richer. Translators to Czech should, therefore, bear

this in mind and should derive benefits from the richness, which the target language

provides on that point. It appears that there is not a greal deal of the absolute equivalents

among verbs. This group is, above all, comprised of verbs describing actions and

processes surrounding humans, verbs of perception, relation verb have and modal verb

must” as mentioned below. (Knittlova, 2000:34; transl. by A.Š.)

laugh : smát se

eat : jíst

be : být

see : vidět

hear : slyšet

listen : poslouchat

have : mít

must : muset

“Absolute equivalents are, for the most part, symmetric also in term of formality, i.e.

they are composed of a single word or a multi word as well as the source lexical unit.”

(Knittlova 2000:35; transl. by A.Š.)

Examples:

backpack : batoh (p. 18)

grandson : vnuk (p. 31)

black : černý (p. 38)

identical twins : jednovaječná dvojčata (p. 18)

a mountain rescue team : tým horských záchranářů (p. 30)

ENDURING LOVE

73

4.2.2. PARTIAL EQUIVALENCE

Knittlova indicates that owing to the fact that “English and Czech are languages

which differ not only in typology, but also culturally, historically, socially,

geographically, … in traditions, collocations and phraseology, a number of absolute

equivalents is therefore quite low and partial equivalents prevail.

The partiality may apply to:

(a) Formal differences,

(b) Differences in denotation,

(c) Differences in connotation,

(d) Differences in pragmatics”.

(Knittlova, 2000:35; transl. by A.Š.)

4.2.2.1. Formal differences

4.2.2.1.1. Single-word vs. multi-word expressions

“English as an isolated analytical language is richer in multi-word expressions

and at the same time it is also more explicit than Czech, which is a synthetic language.

The core of the nominal phrase is usually a noun, and within a multi-word expression it

mostly expresses positive or negative attitude towards certain entity.”

(Knittlova, 2000:36; transl. by A.Š.)

Examples:

coffee place : kavárna (p.39)

women in their fifties : padesátnice (p. 18)

the same thing : totéž (p. 28)

express train : rychlík (p. 30)

in fury : naštvaně (p. 68)

in disbelief : nevěřícně (p. 68)

ENDURING LOVE

74

“The analytical side of English is particularly expressed in verbs meanwhile in Czech

language their equivalents are mostly a single-word expressions (where a prefix defines

the meaning).” (ibid.:37)

Examples:

get up : vstát (p. 12)

catch up : dostihnout (p. 13)

go away : odejít

pick up : zvednout

come out : vyjít

shout up : rozkřiknout se

“Another group of multi-word verbal phrases in English is comprised of verbs

completed by lexical unit carrying the centre of meaning.”

(Knittlova, 2000:37; transl. by A.Š.)

Examples:

making a decision : rozhodnout se (p. 13)

take delivery of : vyzvednout ... (p. 15)

I had made a detour ... : zajel jsem ... (p. 15)

made a nervous pass : nervózně přejel (p. 37)

come running up : běžet (p. 42)

making matters worse : zhoršit věci (p. 41)

I made it out ... : vyluštil jsem to ... (p. 42)

It made him cry ... : rozbrečelo jej to ... (p. 42)

come alive : ožívat (p. 44)

take a shot : zastřelit (p. 56)

do the talking : hovořit (p. 56)

get by without : obejít se (p. 64)

get rid of : zbavit se (p. 64)

go on : pokračovat (p. 65)

do harm : ublížit (p. 67)

ENDURING LOVE

75

“Nevertheless, Czech language can also be analytical, especially in cases where there is

no equivalent to an English verb formed by conversion from a substantive.”

(ibid.:37)

Examples:

trapped : lapený do pasti

laugh : válet se smíchy

shouldered : odstrčil ramenem (p. 28)

sanity : zdravý rozum (p. 64)

4.2.2.1.2. Explicitness – implicitness

“The Czech language does not use such semantically rich structures as the

English noun groups are and, in the least, adds a preposition, which generally gives

more accurate information.” (Knittlova, 2000:38; transl. by A.Š.)

Examples:

arrival information : informace o příletech (p. 15)

problem-solving : řešení problémů (p. 28)

ballooning licence : povolení k létání balonem (p. 29)

across the hall : na druhé straně chodby (p.

shoe box : krabice od bot (p. 50)

4.2.2.2. Differences in denotation

Knittlova points out that “the semantic difference in both English and Czech is a

result of different level of abstraction and various points of viewing the reality. The

described fact is, nevertheless, the same or at least fulfils the same function in the text

so the denotative meaning remains uchanged”.

(Knittlova, 2000:41; transl. by A.Š.)

4.2.2.2.1. Specification

Knittlova claims that “the most frequent difference between a lexical item in

English text and its Czech equivalent lies in the fact that the equivalent contains an extra

ENDURING LOVE

76

specific literal meaning, which is called specification - substitution by a hyponym. It is

applied to comparison of English and Czech verbs, especially verbs of movement such

as go, come, arive, leave which lack a semantic information about the means by which

the transfer is realised.” (Knittlova, 2000:41; transl. by A.Š.)

Examples:

“Come straight here.” : „Přijeď hned sem,.“(p. 50)

“You have to come straight back.” : „Musíš se okamžitě vrátit.” (p. 50)

I’ve come to ask you something. :

Přišel jsem, abych se tě na něco zeptal. (p. 62)

We were coming to it. : Už jsme se k tomu blížili. (p. 62)

road : silnice (p. 55)

motorway : dálnice (p. 55)

assistant : prodavač (p. 16)

field : louka (p. 12)

The expression FIELD appears throughout the whole first chapter of the source text.

Although its general meaning covers terrain, playground, landscape, space, area etc., I

decided to translate it as louka, even though its direct English equivalent is meadow or

hayfield. Providing the fact that people usually have a picnic on a grassy meadow near

the woods, as the couple from the story, I considered the usage of equivalent POLE

inappropriate.

Another expression, which occurred frequently in the source text, was the verb SAY. As

Knittlova observes, “the most common communicative verb SAY has not only its direct

equivalent říci, říkat and close synonym povídat in the Czech language, but also a line

of other equivalents”. (Knittlova, 2000:49; transl. by A.Š.)

I translated this expresssion also as povědět, odpovědět, odvětit, podotknout, opakovat,

naléhat, poznamenat, dodat. As for another communicative verb TELL, I applied similar

procedure, though its occurrence in the original text was not so frequent.

ENDURING LOVE

77

Knittlova states that “the Czech equivalents of the most frequent English verbs are

semantically richer and more specific. They either contain more information or, mainly,

explicitly express information, which is only implicit in English. The usage of more

specific variants in English is possible, their frequency is, however, by far lower”.

(Knittlova, 2000:51; transl. by A.Š.)

Examples:

If you get into a collision and the cops are involved, ... :

Jestli se někde vybouráš a přijedou policajti, ... (p. 56)

I had to get down on my knees ... :

Musel jsem si kleknout ... (p. 57)

4.2.2.2.2. Generalisation

“The process of omitting specific literal meaning from a lexical item in the target

language is called generalization – substitution by a hypernonym.”

(Knittlova, 2000:41; transl. by A.Š.)

“Generalization more often regards nouns – especially in cases, where the specific

literal meaning of the source language expression does not exist in the Czech language

equivalent or would negatively affect the wholeness of the translated text.”

(Knittlova, 2000:53; transl. by A.Š.)

Examples:

a turkey oak : dub (p. 12)

the Celt’s pale skin : světlá pleť (p. 19)

… strolled down the Corso : chodil na procházky (p. 21)

this turd-strewn pavement : tento špinavý chodník (p. 49)

I assume that readers in general may not be familiar with the names of the airports in

London, England, and therefore I prefer to use general equivalent. The same policy is

applied to the below-mentioned examples.

On the way out to Heathrow ... : Cestou na letiště ... (p. 15)

ENDURING LOVE

78

… black olives, mixed salad and focaccia. :

… černé olivy, míchaný salát a pečivo. (p. 14)

Then I hurried up Long Acre to Bertram Rota’s to take delivery of ... :

Pak jsem pospíchal do obchodu vyzvednout ... (p. 14)

In addition, in this example I decided to omit the name of the street, Long Acre, which I

found redundant and futile for comprehension of the context.

4.2.2.2.3. Semantic connection – contiquity

“Basic literal meaning remains unchanged, however, lexical units are different,

even though there are no additions or omissions done. Substitution by a cohyponym is

quite frequent as well as substitution of a whole expression by one part and visa versa.”

(Knittlova, 2000:53; transl. by A.Š.)

Examples:

Incompetence came off him like heat. :

Neschopnost z něj přímo sálala. (p. 26)

He was in paralysis of will ... : Neměl žádnou vůli ... (p. 28)

marriage on the rocks : manželství v troskách (p. 47)

shoulder to shoulder against : bok po boku proti (p. 62)

It took an act of will to dismiss the sense that I owed this man, ... :

Stálo mě to hodně úsilí, abych se vzdal pocitu, že tomuto muži něco dlužím ,... (p. 47)

4.2.2.3. Differences in connotation

“During translating process it is quite important to correctly transfer denotational

components so that the impact the text expresses remains unchanged.”

(Knittlova, 2000:57; transl. by A.Š.)

ENDURING LOVE

79

4.2.2.3.1. Expressive connotation

Knittlova explains that “in the Czech language the emotional attitudes are

expressed by diminutive suffixes whereas in English the combination of emotionally

neutral lexical units and modifying adjectives is preferred.”

(Knittlova, 2000:59; transl. by A.Š.)

Examples:

little stick : hůlka (p. 36)

little book : knížka (p.14)

tiny forms : figurky (p. 14)

mama : máma (p. 16)

granny : babička (p.16)

young boy : klučina (p. 15)

lad : kluk (p. 30)

fellow : chlapík (p. 37)

Interjections

“Interjections are conventional symbols of feelings with very strong emotional

meaning, which is concentrated into these special units.”

(Knittlova, 2000:63; transl. by A.Š.)

The interjections in the following examples were replaced by an alternative equivalent,

rather than the direct one, in order to carry common standards of the Czech language.

Examples:

„Look. You don’t have to go about it like this.”

: „Hele! Nemusíš se takhle chovat.” (p. 41)

„Look,“ I said, as pleasantly as I could. „What is it you want exactly?“

: „Poslyšte,“ řekl jsem tak laskavě, jak jen to šlo. (p. 45)

„Oh God,“ he wailed. „You say that, and then ...

: „Pane bože,“ naříkal. „Řekneš to, a potom ... (p. 42)

ENDURING LOVE

80

4.2.2.3.2. Vulgarisms

As far as vulgarisms are concerned, Knittlova notes that “they belong among

taboo words, however, it depends on the time and culture, what is considered allowed

and what is perceived as illicit. During translation of literary work as well as analysis it

is thus essential to respect a considerably wide linquistic and extra-linguistic context

and pragmatic aspect.” (Knittlova, 2000:65; transl. by A.Š.)

Examples:

Who the fuck are you? : Kdo k čertu jste? (p. 44)

Steve was just bullshitting. : Steve jenom kecal (p. 49)

4.2.2.3.3. Intensification

“Intensificators generally express a great deal of an attitude, emotions and

evalution without further specification. ... Intensification can be linked with positive or

negative feeling, but intensifiers can be easily weakened, thereby joining intensive

adverb (negative attitude) with adjectives (positive attitude) is feasible.”

(Knittlova, 2000:65-67; transl. by A.Š.)

Examples:

In the translated text the intensifier just (according to Greenbaum so called emphasizer)

appeared quite frequently and I translated it in various ways:

I just hoped… : Doufala jsem jen…

It just seems… : Zdá se, že…

You just stared at me in disbelief... : Jen jsi na mě nevěřícně zíral ... (p. 67)

Right:

It jerked Gadd right out of the basket … :

Vyhodila Gadda rovnou z koše na zem ... (p. 31)

The basket was right above our heads now … :

Koš byl teď přímo nad našimi hlavami ... (p. 31)

Right from the start ... : Od úplného začátku ... (p. 65)

ENDURING LOVE

81

Very:

our very first meetings : naše první schůzky (p. 18)

Quite:

Quite the contrary, : Ba právě naopak, (p. 66)

4.2.2.4. Differences in pragmatics

“While translating text the translator must take into account different experiences

of target and source language readers, which simply means that members of one culture

may not be familiar with entities of another culture and visa versa. Thereby the

situation may be resolved by the following techniques:

(a) adding information, where readers in the target language would not fully

understand the text,

(b) omitting information, when readers would consider it redundant,

(c) substitution by analogy, when the original experience is replaced by using

analogy.” (Knittlova, 2000:81; transl. by A.Š.)

4.2.2.4.1. Adding information

“Extra information is provided when it is assumed the readers would not

comprehend the text.” (Knittlova, 2000:81; transl. by A.Š.)

Examples:

a 1897 Daumas Gassac : víno Daumas Gassac, ročník 1897 (p. 12)

VTR ... : videorekordér ... (p. 48)

When I was in the States ... : Když jsem pobýval ve Spojených Státech ...(p. 49)

I added explanatory term Spojených to specify the country so that readers are not

confused by its ambiguity.

my desk ... : můj pracovní stůl ... (p. 63)

ENDURING LOVE

82

4.2.2.4.2 Omitting information

According to my opinion, the source text contains a number of information,

which I find superfluous and unnecessary for comprehension of the context. Thus I

decided to leave out the clauses in the below-mentioned examples entirely, since they

are not of fundamental importance for understanding what the author of the book had on

mind.

Examples:

On the way out to Heathrow I had made a detour into Covent Garden and found a semi

legal place to park, close to Carluccio’s. :

Cestou na letiště jsem si zajel do městečka Covent Garden. (p. 15)

____

I think that while we were still converging, before we made contact, we were in a state

of … :

Domnívám se, že v době přibližování se jsme byli v jakémsi stavu ... (p. 15)

____

I was just wandering how convincing I myself could be now in greeting Clarissa when

she tapped me on the shoulder, having missed me in the crowd and circled round.

:

Přemýšlel jsem, jak přesvědčivý bych nyní při uvítání s Clarissou měl být, když mi náhle

zaťukala na rameno. (p. 17)

____

This must have been one, but before I let it reach us, let me freeze the frame – there’s

a security in stillness – to describe our circle. :

To musel být jeden z nich, ale než k nám dosáhl, dovolím si přestat, abych popsal

náš kroužek. (p. 29)

____

The rope ran through my grip, scorching my palms, but I managed to keep hold,

with two feet of line spare. :

Jak lano proklouzlo v mém sevření, spálilo mi dlaně, ale podařilo se mi jej udržet.

(p. 32)

ENDURING LOVE

83

4.2.2.4.3. Substitution by an analogy

“... substitution of social clichés, fatic expressions and phrases, greetings,

addressing, titles etc. by analogies corresponding to our culture, with limitation, of

course, in order to retain original colouring.”

(Knittlova, 2000:81; transl. by A.Š.)

Examples:

Units of measure – the most common usage

I see us from three hundred feet up ... : [1 feet = 0,3 metre]

Sleduji nás ze stometrové výšky ... (p. 13)

About two hundred yards to my left ... : [1 yard = 0,9 metre]

Přibližně dvěstě metrů po mé levici ... (p. 13)

We were doing almost sixty and ... : [1 mile = 1,6 kilometre]

Jeli jsme téměř stovkou a ... (p.49)

a quarter of a mile away : čtyřista metrů daleko (p. 13)

seventy miles an hour : sto kilometrů za hodinu (p. 27)

to have breached half a dozen basic safety procedures : [1 dozen = 12 pieces]

porušit několik základních bezpečnostních postupů (p. 29)

had done his National Service : sloužil na vojně (p. 31)

4.2.3. ZERO EQUIVALENCE

“In the case of non-existent equivalent in the target language we talk about zero

equivalence. In the translation the non-existent equivalent is usually substituted by

using the original expression, adaptation or calque.”

(Knittlova, 2000:84-85; transl. by A.Š.)

ENDURING LOVE

84

4.2.3.1. Personal and geographical names

According to Knittlova, “usage of original expressions is preferred with personal and

geographical names.” (Knittlova, 2000:85; transl. by A.Š.)

In addition, Levy observes that “there are instances when even the finest translating

solution is a compromise, which can not fully cover up the variance in the source and

the target language. It often appears in the process of translating personal and

geographical names, i.e. names of streets, buildings etc. Since there is no general theory

to be used in such situations, the translator has to search for the most appropriate

solution on a case-by-case basis.” (Levy, 1998:95-96; transl. by A.Š.)

Examples:

Clarissa : Clarissa (p. 12)

Oxford : Oxford (p. 30)

Jed Parry : Jed Parry (p. 31)

John Logan : John Logan (p. 31)

I‘m in Surrey. : Jsem v Surrey. (p. 47)

4.2.3.2. Adaption (počeštění)

Examples:

Mr. J. Parry : pan J. Parry (p. 67)

Dr. R. Wenn : doktor R. Wenn (p. 67)

picnic : piknik (p. 15)

mozzarella : mozzarella (p. 15)

muntjak : muntžak (p. 17)

coroner : koroner (p. 30)

4.2.3.3. Calque (partial)

Examples:

… in the Houghton Library at Harvard

… v Houghtonské knihovně na Harvardu (p.17)

ENDURING LOVE

85

Spain and Portugal : Španělsko a Portugalsko (p. 19)

on the Ridgeway Path : na Ridgewajské stezce (p. 23)

Brecon Beacons : brekonské signální věže (p. 23)

London : Londýn (p. 29)

4.3.4.3.4.3.4.3. GRAMMATICAL EQUIVALEGRAMMATICAL EQUIVALEGRAMMATICAL EQUIVALEGRAMMATICAL EQUIVALENCENCENCENCE

Baker notes that “grammatical rules may vary across languages and this may

pose some problems in terms of finding a direct correspondence in the target language.

In fact, they both claim that different grammatical structures in the source and target

language may cause remarkable changes in the way the information or message is

carried across. These changes may induce the translator either to add or to omit

information in the translated text because of the lack of particular grammatical devices

in the target language itself. Amongst these grammatical devices which might cause

problems in translation they focus on number, tense and aspect, voice, person and

gender.” (Leonardi)

4.3.1. Grammatical gender

“In English, gender is not a feature of nouns themselves. Rather, it relates

directly to the meanings of nouns, with particular reference to biological sex. Gender

then enters the province of grammar by determining the selection of reference pronouns:

wh-, personal, and reflexive. The wh-items who and which oblige us to distinguish two

broad gender classes, personal and nonpersonal, the former largely human in reference,

the latter largely nonhuman and including inanimates.” (Greenbaum; Quirk, 1997:99)

“In English, expression can be sometimes connected with male or female gender (i. e.

doctor, lawyer, cook – so called dual gender) so the translator has to decide from the

context. By contrast, the Czech language has more developed categories.”

(Knittlova, 2000:92; transl. by A.Š.)

Examples:

a family doctor : rodinný lékař / ka (p. 31)

married to a historian : historik / čka (p. 31)

ENDURING LOVE

86

author : autor / ka (p. 5)

assistant : prodavač / ka (p. 16)

4.3.2. Person (T-V distinction)

“The expressions T-form and V-form were introduced by Brown and Gilman

(1960), with reference to the initial letters of these pronouns in Latin, tu and vos. In

Latin, tu was originally the singular, and vos the plural. The T-V distinction describes

the situation wherein a language has second-person pronouns that distinguish varying

levels of politeness, social distance, courtesy, familiarity, or insult toward the

addressee.” (Wikipedia, the free encyclopedia)

As for the person, the English language does not make such distinction between the

singular second-person pronoun (tykání) and the plural second-person pronoun (vykání)

as the Czech language does. In general, Czech uses first names to express TYKÁNÍ,

which is of course the key distinction. However, if the translator encounters such

situation, s/he must take into account the whole context, because English does not

adhere to this rule.

Examples:

“Look, Mr. Parry …”

“Jed,” he said urgently. “It’s Jed.” His interrogative style had deserted him.

I said, “I don’t know you, I don’t know where you live, or what you do, or who you are.

I don’t particularly want to know either. I’ve met you once before and I can tell you now

that I have no feelings for you either way …”

:

„Podívejte, pane Parry …“

„Jed“, řekl naléhavě. „Jsem Jed.“ Jeho tázavý styl jej opustil.

Pokračoval jsem: „Neznám Vás, nevím, kde bydlíte nebo co děláte, či kdo jste. Ani to

vědět nechci. Potkal jsem Vás dosud jen jednou a nyní Vám mohu říci, že k Vám nic

necítím ….“ (p. 40)

Since the speaker wants to keep distance from Mr. Parry and remains very formal, I

translated it by using the plural second-person pronoun.

ENDURING LOVE

87

4.3.3. Tense and Aspect

“As far as the tense and aspect categories are concerned, the most frequent

mistake during translating process is incorrect translation of tenses that Czech language

does not recognize, especially past perfect tense, which is mostly transfered by using

time adverb or perfective aspect. Less adequate is also exchanging the conditional mood

and future tense in the past.” (Knittlova, 2000:93; transl. by A.Š.)

Examples:

Past Perfect Tense

I know that if I had been uncontested leader the tragedy would not have happened.

Vím, že kdybych byl uznaným vůdcem, tragédie by se nestala. (p. 27)

This is the hypothetical past perfect tense implying that the situation did not occur.

Future Tense in the Past

I was going to ask him again to let Clarissa move away, …

Chystal jsem se jej znovu požádat, aby nechal Clarissu odejít, … (p. 63)

The marked verb in the above sentence is in the imperfective aspect.

I never guessed he would become so violent.

Nikdy mě nenapadlo, že se z něj stane takový násilník. (p. 64)

I thought you would be talking about it again.

Myslela jsem, že o tom budeš znovu mluvit. (p. 66)

The marked verbs in the above sentences are in the perfective aspect.

Future Tense

“I’m not going to go on about it.” : „Nebudu v tom pokračovat.“ (p. 61)

.

4.3.4. Voice

In English “the passive voice is used for various reasons. When it is used without

mentioning the agent (the subject of the active verb) this may be because the agent is

ENDURING LOVE

88

unknown or unimportant, or because the agent wants to avoid responsibility, or it may

be to emphasize the action of the verb by having that near the end of the sentence.

When the agent is mentioned with a by-phrase after the verb this puts the agent in the

important position at the end.” (Chalker, 2002:19)

Knittlova brings forward the fact that “passive voice is not basically used in Czech

fiction, unless it concerns cases in which the author intentionally avoids an explicit

mentioning of the agent. … Unexperienced translators, nevertheless, follow the original

text and often mechanically adopt English passive voice structure.”

(Knittlova, 2000:94; transl. by A.Š.)

Examples:

and I was scared by your anger : a tvůj vztek mě vyděsil … (p. 64)

you were very troubled by the thought that …

: velmi tě trápila myšlenka, že … (p. 66)

But the boy was tossed from one side to another :

Ale chlapec se zmítal z jedné strany na druhou … (p. 24)

I thought perhaps I was being parodied. :

Nabyl jsem dojmu, že mě snad napodobuje. (p.42)

Parry was seated directly … : Parry seděl přímo … (p. 56)

4.3.5. Sentence condensers

“Condensers are quite characteristic for English, which correlates with its

nominal character and an economy of the language. Czech, on the other hand, uses

definite verbal forms with conjuction or without, and the translator once again must

discern what expression to use and what logic conjuction the author of the original text

had on mind.”

ENDURING LOVE

89

Levy reminds that “using many conjunctions leads to a greater cohesion of a text,

nonetheless, the question is what impact it has on a fictional text, whether it is not

weighted down by a number of explicitly presented, added cohesive devices, which

makes the text sound too logical.” (Knittlova, 2000:94-95; transl. by A.Š.)

Unlike in English, sentences in the Czech translation are, indeed, comprised of more

lexical units, which demonstrates how economical English can be, even though I tried to

make the translation into the target language as brief as possible. Of course, without

loosing its original colouring.

Examples:

I don’t recall dropping the corkscrew, … :

Nepamatuji si, že bych upustil otvírák, … (p. 13)

I have no feelings to control. :

Nemám v sobě žádné city, které bych měl kontrolovat (p. 42)

My dread was of provoking sudden action. :

Děsil jsem se, abych nevyprovokoval nějakou náhlou akci. (p. 57)

I’ve told Clarissa not to move. : Řekl jsem Clarisse, aby se nehýbala. (p. 58)

I wanted Clarissa to hear. : Chtěl jsem, aby to slyšela Clarissa. (p. 62)

I’ve come to ask you something. :

Přišel jsem, abych se tě na něco zeptal. (p. 62)

You waited two days to tell me about it. :

Čekal jsi dva dny, než jsi mi o tom řekl. (p. 66)

4.4.4.4.4.4.4.4. TEXTUAL EQUIVALENCETEXTUAL EQUIVALENCETEXTUAL EQUIVALENCETEXTUAL EQUIVALENCE

Knittlova explains the term “textual equvialence to refer to text organization, its

information structure, coherence and cohesion.” (Knittlova, 2000:96; transl. by A.Š.)

ENDURING LOVE

90

According to Baker, “texture is a very important feature in translation since it provides

useful guidelines for the comprehension and analysis of the source text which can help

the translator in his or her attempt to produce a cohesive and coherent text for the target

language audience in a specific context. It is up to the translator to decide whether or

not to maintain the cohesive ties as well as the coherence of the source language text.

His or her decision will be guided by three main factors, that is, the target audience, the

purpose of the translation and the text type.”

Both languages also differ in the word order: English has a relatively fixed word order,

whereas Czech allows more freedom and, therefore, both languages use varied range of

means essential for emphasizing the information.

4.4.1. Cleft and pseudo-cleft structures

There are several ways of saying the same thing in the source as well as the

target language. One of the most common devices in English is an usage of cleft and

pseudo-cleft stuctures, which are applied “for splitting a sentence into two to give

greater emphasis to a particular part”, as Chalker (2000:148) explains.

Examples:

It’s so stupid to play games. : [Playing games is so stupid.]

Hrát hry je tak hloupé. (p. 39)

There was something he was about to do. [He was about to do something.]

: K něčemu se chystal. (p. 61)

It was so extraordinary, such a reverse. [Such a reverse was so extraordinary.]

: Takový obrat byl nečekaný. (p. 64)

It was obvious you needed to confront the idea, … [Obviously you needed … ]

Samozřejmě ses potřeboval s touto myšlenkou srovnat, … (p. 67)

ENDURING LOVE

91

4.4.2. Coherence and cohesion

Baker states that “the coherence of a text is a result of the interaction between

knowledge presented in the text and the reader’s own knowledge and experience of the

world, the latter being influenced by a variety of factors such as age, sex, race,

nationality, education, occupation, and political and religious affiliations … A text

which coheres for one reader may therefore not cohere for another.”

(Knittlova, 2000:99)

“A group of sentences only form a meaningful text if they are connected by coherence

of sense (eg: related vocabulary) and grammatical cohesion, which results from the use

of place and time relators, pro-forms and ellipsis, conjuncts and other adverbials,

coordinating and subordinating conjunctions and the sequencing of the information in a

suitable order.” (Chalker, 2002:152)

“In their work Cohesion in English, Halliday and Hasan distinguish five main cohesive

means, i.e. reference, substitution, ellipsis, connectors and lexical cohesion.”

(Knittlova, 2000:101; transl. by A.Š.)

The following section explains how important each of these means is.

4.4.2.1. Reference

“It refers to an expression used in the text, in English it is usually a pronoun.

Inflectional Czech does not use pronouns as often (especially possessive pronouns) so

the translator has to consider carefully when the referential pronoun should be used and

when not in order not to overuse them.” (Knittlova, 2000:101; transl. by A.Š.)

Examples:

I took my hand out of my pocket and said, … :

Vytáhl jsem ruku z kapsy a řekl: … (p. 61-62)

running from your anxieties with your hands over your ears :

utíkal před svými starostmi s rukama na uších (p. 66)

ENDURING LOVE

92

“Czech also differs in usage of cataphoric reference, i.e. reference forward, which is less

frequent than in English, and thus the translator should think of their transferring to

anaphoric reference, i.e. reference backward.” (Knittlova, 2000:102; transl. by A.Š.)

4.4.2.2. Substitution

As Knittlova explains, “substitution is one of the grammatical devices in the

English language where an expression (mostly pronouns it, one and pro-forms do so,

there, then) that functions as a replacement for a fully semantic unit is used in order to

avoid unnecessary repetition.” (Knittlova, 2000:102; transl. by A.Š.)

This sort of cohesive device is not, however, used in the Czech language, so I translated

the Czech equivalents of the expressions that were replaced in order to keep the original

meaning and to suit the target readers.

Examples:

But the biographies agreed that Keats was in remission from tuberculosis when he

wrote this letter, and remained so for a further ten days. :

Ale biografie se shodly, že Keats měl při psaní tohoto dopisu remisi tuberkulózy, a tak

to zůstalo i v následujících deseti dnech. (p. 19)

I can understand if you felt strange after the accident. I certainly did.

Chápu, pokud jste se cítil divně po té nehodě. Já se tak skutečně cítil.“ (p. 42)

I was looking at his clothes, wondering about the weapon. He had to have one.

Pozoroval jsem jeho oděv, a přemýšlel o zbrani. Musel nějakou mít. (p. 59)

I think we need some time apart. Or at least I do.

Myslím, že si potřebujeme od sebe odpočinout. Nebo aspoň já to potřebuji. (p. 68)

I think I gave you that apology several times last night and I’m giving it again now.

Domnívám se, že jsem se ti minulou noc omluvila několikrát a omlouvám se ti znovu i

nyní. (p. 64)

ENDURING LOVE

93

4.4.2.3. Ellipsis

“Ellipsis is the omission of one or more expressions from a sentence in order to

avoid repeating the identical or equivalent items that are in a preceding or following

context.” (Knittlova, 2000:102; transl. by A.Š.)

The actual word or words that are implied must be precisely recoverable.

Examples:

“You don’t understand. Neither of you do, but you ∆ especially.” :

„Nerozumíš tomu. Žádný z Vás tomu nerozumí, ale ty obzvlášť.“ (p. 61)

I had never fired a handgun before, or ∆ even seen one, … :

Nikdy předtím jsem ze zbraně nestřílel, ani žádnou neviděl, … (p. 50)

If you forgive me, God will ∆ too. :

Když mi odpustíš ty, odpustí mi také Bůh. (p. 63)

4.4.2.4. Conjunctions

“Conjunctions are formal signals showing the relations between sentences and

paragraphs and how the reader should perceive what is going to be said and what was

said already. Translator should bear in mind not only the usage of the target language

but also the style and genre. Generally s/he has to find a balance between precisness of

the source language, intention of the author of the original text and naturalness in the

target language. It regards not only conjunctions and, but, because, but also connectors

such as in addition, on the other hand, consequently, on another occasion, after all, and

as well the verbs follow, precede, etc.”

(Knittlova, 2000:102; transl. by A.Š.)

Examples:

He looked young and gawky with his hair cut. His hands were shaking. :

Vypadal mladě a nešikovně s tím krátkým sestřihem a třesoucíma se rukama. (p. 59)

ENDURING LOVE

94

“He was actually very frightened of you, you know, standing outside the house, and all

the letters. He didn’t know anything about you, then suddenly there you were …”

„Ve skutečnosti se Vás hrozně bál, když jste stával před domem nebo jste posílal

všechny ty dopisy. Nic o Vás nevěděl, a pak jste se náhle objevil …“ (p. 62)

4.4.2.5. Lexical cohesion

“Within the framework of lexical cohesion it is possible to repeat lexical unit

unchanged or in the form of synonym, co-hyponym, hyperonym or rephrasing. The

repetition of unchanged lexical unit in the Czech language is considered ponderous

while English is less sensitive in this respect.” (Knittlova, 2000:103; transl. by A.Š.)

The original text contains a lot of repetitions, indeed. I translated many of them by

means of changing lexical units in the clauses, such as:

This was the moment, this was the pinprick on the time map.

: Tohle byl ten moment, ten bod na mapě času. (p. 12)

„Don’t talk to anyone. Don’t talk to the police.“

: „S nikým nemluv. Nevolej policii.“ (p. 49)

You said again and again that… : Opakoval jsi, že … (p. 64)

How wrong and how right I was!

: Zmýlila jsem se a současně měla pravdu. (p. 68)

But there were also such examples where I decided to leave the lexical units unchanged,

although Knittlova prefers the opposite. In my opinion, keeping exact cohesion

contributed to a greater emphasize.

Examples:

What were we running towards? … We were running towards a catastrophe, …

: Kam jsme běželi? … Běželi jsme vstříc … (p. 14)

ENDURING LOVE

95

I saw the same joy, the same uncontrollable smile,…

: Viděl jsem stejnou radost, stejný nekontrolovaný… (p. 17)

… that’s what we’ve got now, and that’s what we have to think about. :

… to je to, čím nyní procházíme a o čem musíme přemýšlet. (p. 68)

4.5.4.5.4.5.4.5. OTHER PROBLEMS OCCUROTHER PROBLEMS OCCUROTHER PROBLEMS OCCUROTHER PROBLEMS OCCURED DURING TRANSLATIOED DURING TRANSLATIOED DURING TRANSLATIOED DURING TRANSLATIONNNN

Since the main character of the story, Joe Rose, works as a science journalist,

and at the same time acts as the narrator in the most chapters of the book, the original

text contains several passages full of scientific terminology which were quite difficult to

be translated into the target language without prior study of the processes in question.

Here’s a few of the problems I encountered during the translation:

Since I was not familiar with the process of creating new stars, the whole matter of

nuclear furnace in the original text did not make any sense to me. I had to search and

found out what this was all about, otherwise I would not have been able to make an

accurate translation.

It was an enormous balloon filled with helium, that elemental gas forged from hydrogen

in the nuclear furnace of the stars, first step along the way in the generation of

multiplicity and variety of matter in the universe, including our selves and all our

thoughts.

:

Šlo o obrovský balon naplněný heliem, základním plynem vytvořeným z vodíku během

jaderné fúze ve hvězdách, která je prvním krůčkem na cestě vytváření rozmanitosti a

různorodosti vesmírné hmoty včetně nás a všech našich myšlenek. (p. 14-15)

____

The convergence of six figures in a flat green space has a comforting geometry from the

buzzard’s perspective, the knowable, limited plane of the snooker table. :

Sbližování se šesti postav na plochém zeleném terénu má z pohledu káněte uklidňující

symetrii; připomíná známou, ohraničenou plochu kulečníkového stolu. (p. 15)

ENDURING LOVE

96

____

… we were in a state of mathematical grace. :

… jsme byli v jakémsi stavu matematické souhry. (p. 15)

____

… came other thoughts in which fear and instant calculations of logarithmic complexity

were fused. :

… přišly další myšlenky, v kterých se strach a náhlé úvahy o logaritmické složitosti

rozplynuly. (p. 33)

ENDURING LOVE

97

5.5.5.5. CONCLUSIONCONCLUSIONCONCLUSIONCONCLUSION

In my diploma thesis I focused on the translation of the selected chapters of the

novel Enduring Love written by Ian McEwan and also the analysis of the translated text

from the linguistic point of view.

The aim of my work was to present practical and theoretical aspects of translation and

to provide a framework of translation analysis.

My work is divided into three main sections. The first part contains brief information

about the author, his life and works, and also covers the plot summary. The practical

part includes the original English version of the chosen passages and the author’s

translation into the Czech language. The theoretical section focuses on the analysis of

the translated text in terms of lexical, grammatical and textual equivalence, and also

demonstrates various problems that could occur during the translation process and

offers possible solutions. This part is based mainly on books written by Mrs. Dagmar

Knittlova: Theory of Translation (2000).

I tried to point out the basic rules of the translator’s task and the importance of keeping

the meaning which sometimes requires omitting or adding information to make the text

comprehensible to the target audience. What surprised me what a number of scientific

expressions I came across in the process of translation.

As mentioned in the introduction part, I expected that through working on my diploma

thesis and studying various materials I would learn a great deal of useful things and gain

further experience at the same time. After completion of this work I hope it is sufficient

enough to act as a basis for further studies. Of course, this thesis does not cover every

aspect of translation analysis, but only those I considered necessary for a solid

foundation. I also have to say that I found the provided materials useful and relevant

and that I really enjoyed working on my diploma thesis. Searching for the new

meanings of the expressions derived from the source language was very challenging and

finding the most appropriate equivalent in the target language was greatly satisfying.

ENDURING LOVE

98

6.6.6.6. SUMMARYSUMMARYSUMMARYSUMMARY

The aim of this diploma thesis is to present a translation of a literary text from

the English into the Czech language and also an analysis of the translated material from

the linguistic point of view. For this purpose the author chose a novel Enduring Love,

written by one of the contemporary British writers, Ian McEwan.

This work is divided into three main sections. In the first part, the author focuses on

basic information about the writer, his life and works, and also covers the plot summary.

The practical part contains the original English version of the chosen passages and the

author’s translation into the Czech language. The theoretical section is concerned with

the analysis of the translated text in terms of lexical, grammatical and textual

equivalence, also demonstrates various problems that could occur during the translation

process and offers possible solutions. This part is based mainly on the book written by

Mrs Dagmar Knittlova: Theory of Translation (2000).

______________________________________________________________________

Cílem této diplomové práce je prezentace překladu literárního textu z anglického

do českého jazyka a také rozbor překladu z lingvistického hlediska. Pro tento účel si

autorka zvolila román, který napsal jeden ze současných britských spisovatelů Ian

McEwan.

Práce je rozdělena do třech hlavních kategorií. V první část se autorka zaměřuje na

základní informace o spisovateli, jeho životě i díle, a také zahrnuje popis příběhu.

Praktická část obsahuje vybrané pasáže v anglickém originále a autorčin překlad do

českého jazyka. Teoretická část se zabývá rozborem překladu z hledisek lexikální,

gramatické a textové ekvivalence, také ukazuje na různé problémy, jež se mohou

vyskytnout v průběhu překladu, a nabízí možná řešení. Tato část vychází především

z díla Dagmar Knittlové: K teorii i praxi překladu (2000).

ENDURING LOVE

99

7.7.7.7. BIBLIOGRAPHYBIBLIOGRAPHYBIBLIOGRAPHYBIBLIOGRAPHY

BAKER, Mona. In Other Words: a Coursebook on Translation, London: Routledge,1992. 304 p. ISBN 04-150-3086-2. FRONEK, Josef. Anglicko-český, česko-anglický slovník. 1st publ. Praha: Leda, 1998. 1277 p. ISBN 80-85-92748-9. FRONEK, Josef. Česko-anglický slovník. 1st publ. Praha: SPN, 1993. 708 p. ISBN 80-04-24382-7. GREENBAUM, Sidney; QUIRK, Randolph. A Student’s Grammar of the English Language. Pearson Education Limited, 1997. 490 p. ISBN 05-820-5971-2.

HAIS, Karel; HODEK, Břetislav. Velký anglicko-český slovník I., A-M. 1st publ. Praha: Leda, 1997. 1504 p. ISBN 80-859-2735-7. HAIS, Karel; HODEK, Břetislav. Velký anglicko-český slovník II., N-Z. 1st publ. Praha: Leda, 1997. 1511 p. ISBN 80-859-2736-5. CHALKER, Sylvia. A Student’s English Grammar Workbook. Pearson Education Limited, 2000. 186 p. ISBN 05-820-8819-4.

KNITTLOVÁ, Dagmar. K teorii i praxi překladu. 2nd publ. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. 215 p. ISBN 80-244-0143-6. LEVÝ, Jiří. Umění překladu. 3rd publ. Praha: Ivo Železný, 1998. 386 p. ISBN 80-237-3539-. Macmillan English Dictionary for Advanced Learners – International Student Edition. 1st publ. Oxford: Macmillan Education, 2002. 1691 p. ISBN 0-333-99093-5. McEWAN, Ian. Enduring Love. London: Vintage, 1998. 247 p. ISBN 0-09-978091-7.

MURPHY, Raymond. English Grammar in Use. Cambridge University Press, 1994. 350 p. ISBN 05-214-3680-x. NEWMARK, Peter. A Textbook of Translation. New York: Prentice Hall, 1988. 292 p. ISBN 01-391-2593-0. SIN-WAI, Chan. A Dictionary of Translation Technology. Chinese University Press, 2006. 639 p. ISBN 96-299-6148-2.

ENDURING LOVE

100

Internet sources

BEZUIDENHOUT, Ilze. A Discursive-Semiotic Approach to Translating Cultural Aspects in Persuasive Advertisements - The role of the translator [online]. c1998 [cit. 8 January 2009]. Retrieved from WWW: <http://ilze.org/semio/016.html>. BEZUIDENHOUT, Ilze. A Discursive-Semiotic Approach to Translating Cultural Aspects in Persuasive Advertisements - The role of the translator [online]. c1998 c1998 [cit. 8 January 2009]. Retrieved from WWW: <http://ilze.org/semio/017.html>.

British Council. Ian McEwan [online].c2008.Retrieved from WWW: <http://www.contemporarywriters.com/authors/?p=auth70>. Časopis Planeta zvířat [online].c2008. Retrieved from WWW: http://casopis.planetazvirat.cz/051222-stekavy-jelinek-muntzak-maly-v-plzenske-zoo-1.html. Leonardi, Vanessa. Translation Journal - Equivalence in Translation: Between Myth and Reality [online]. c2000, last modified 5 March 2003 [cit. 2 December 2008]. Retrieved from WWW: <http://www.accurapid.com/Journal/14equiv.htm>.

Wikipedia, the free encyclopedia. Enduring Love [online]. c2008, last modified 11 November 2008. Retrieved from WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Enduring_love>.

Wikipedia, the free encyclopedia. Star [online]. c2008, last modified 11 November 2008. Retrieved from WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Star>.

Wikipedia, the free encyclopedia. T-V distinction [online]. c2009, last modified 19 February 2009. Retrieved from WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/T-V_distinction>

ENDURING LOVE

101

ENDURING LOVE

102