Měděná žebra starší doby bronzové v jižních Čechách. Nové depoty z Přídolí, Purkarce...

1. Úvod

Jednu z nejvýraznějších pravěkých epoch předsta-vuje v jižních Čechách starší doba bronzová.

Po dlouhém období neolitu a eneolitu, kdy podlesoučasných poznatků byl tento region osídlen jen spo-radicky a nebo byl v určitých obdobích snad zcela lidu-prázdný (Beneš — Chvojka 2007), dochází ve staršídobě bronzové ke skutečné kolonizaci centrálních par-tií jižních Čech, které pak již zůstaly obydlené až dokonce pravěku. V tomto období také získávají jižníČechy postavení spojovacího území mezi sousedními

většími kulturními celky, ležícími zejména v centrál-ních částech Čech na severu a podunajskými oblastmina jihu. Tato pozice umožňovala prolínání jednotlivýchkulturních impulsů v tomto regionu a vytvářela takvhodné prostředí pro jejich adaptaci. Právě ve staršídobě bronzové se v jižních Čechách konstituovala spe-cifická jihočeská skupina únětické kultury, mající úzkévztahy do bavorského a rakouského Podunají i dovzdálenějších oblastí (viz např. Hájek 1954; Beneš1978; Havlice 2000; Chvojka 2007a).

49–90Chvojka — Havlice, Měděná žebra starší doby bronzové v jižních Čechách ...

PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ C, 2009 49

Měděná žebra starší doby bronzové v jižních ČecháchNové depoty z Přídolí, Purkarce a Chvalšin

Kupferne Spangenbarren der Frühbronzezeit in SüdböhmenNeue Depotfunde aus Přídolí, Purkarec und Chvalšiny

Ondřej Chvojka — Jiří Havlice

Předloženo redakci v únoru 2009

Článek přináší podrobný rozbor tří nově zjištěných depotů měděných žeber ze závěru starší doby bronzové z jižních Čech. Všechnybyly sice nalezeny amatérsky, u všech se však naštěstí podařilo zdokumentovat prakticky všechny nálezové okolnosti a zachránitjejich kompletní materiálovou náplň. Z typologického hlediska se jedná o žebra typu München-Luitpoldpark v depotu z Přídolí a Ber-matingen v depotech z Purkarce a Chvalšin II. Celkovým počtem 141 celých a dalších 67 zlomků zvyšují tyto tři depoty počet dnesznámých žeber v Čechách o plných 20 % a v jižních Čechách téměř o celou čtvrtinu. Analyzovány jsou i určité specifické jevy, jakonapř. manžetovité nálitky nebo boční vrypy, pozorované na některých žebrech z depotu v Purkarci. Tento depot je výjimečný i zbyt-ky dochovaných organických provázků, kterými byla žebra svazována patrně po pěti kusech. Z jednoho zlomku tohoto provázku sepodařilo získat i radiokarbonové datum 1775–1631 cal. BC, což je vůbec první absolutní datum k tomuto typu artefaktů. Pozornostje věnována i sídelně-topografickému rozboru všech tří depotů, které sice byly nalezeny v tehdy osídlených oblastech, avšak bezpřímého vztahu ke konkrétní lokalitě. Diskutován je i jejich možný význam, který lze patrně hledat v aktivitách současně profán-ních i rituálních, v obou případech úzce spojených právě s pravěkou metalurgií. Významné poznatky přinesl rovněž metalografickýrozbor téměř všech žeber, který je podrobně publikován v následujícím příspěvku J. Frány, O. Chvojky a M. Fikrleho.

Jižní Čechy, starší doba bronzová, měděná žebra, surovinové depoty, 14C datum, dálkové kontakty

Early Bronze Age raw copper rib ingots in South Bohemia. New hoards from Přídolí, Purkarec and Chvalšiny. The artic-le provides a detailed analysis of three newly discovered hoards of copper ribs from South Bohemia, dating to the end of the EarlyBronze Age. All were found by amateurs with the help of metal detectors; fortunately it was possible to document virtually all thefind contexts and recover their full content. From a typological point of view, there is a München-Luitpoldpark type rib in the hoardfrom Přídolí, and a Bermatingen type rib in the hoards from Purkarec and Chvalšiny II. With a total number of 141 complete ribsand a further 67 fragments, these three hoards have increased the number of known ribs in Bohemia today by a full 20 % and inSouth Bohemia by nearly a whole quarter. Certain specific phenomena are also analyzed, such as “cuff risers” (Manschettenangüs-se) or side nicks observed on several ribs from the hoard in Purkarec. This hoard is exceptional also for remains of extant organiccord by which the ribs were apparently tied in pieces of five. It was possible to obtain a radiocarbon date of 1775–1631 BC cal.from one of the fragments of this cord, which is the first ever absolute date for this type of artifact. Attention is also focused on a residential-typographical analysis of all three hoards, which were found in areas settled at that time, although without a directrelationship to a particular locality. Their possible meaning is also discussed, which can evidently be looked for in contemporaneousactivities both profane and ritualistic, and in both examples closely linked with prehistoric metallurgy. Important information is alsoprovided by a metallographic analysis of nearly all the ribs, which is published at length in the following contribution by J. Frána,O. Chvojka and M. Fikrle.

South Bohemia, Early Bronze Age, copper ribs, raw material hoards, 14C radiocarbon dating, long distance contacts

Mezi konkrétní archeologické projevy těchto dálkovýchkontaktů náležejí i surovinové depoty, které jsou v jižníchČechách ve starší době bronzové výrazně kumulovány(obr. 1–2; Moucha 2005, 29 – Abb. 7; 40 – Abb. 13).Naprostá většina z nich však byla učiněna náhodně a bezřádné dokumentace, mnohdy je navíc dochována jen částpůvodního celku. Teprve v posledních letech se v jižníchČechách podařilo zachránit několik hromadných nálezů,u nichž byly zachyceny nálezové okolnosti i všechny nale-zené artefakty. Ve třech případech se jednalo o depoty tzv.žeber, jejichž rozboru je věnován následující text.

2. Nové nálezy depotů žeber

V letech 2005 až 2008 bylo v jižních Čechách vy-zvednuto několik hromadných nálezů ze starší dobybronzové, mezi nimiž převažují depoty žeber. Pomine-me-li dva ojedinělé nálezy žeber z Kladného (Chvojka —Červenka 2008, 99, obr. 2: 4, 7), jedná se celkemo čtyři velké depoty, které výrazným způsobem navy-šují dosud známý nálezový fond těchto artefaktův Čechách. Jeden byl nalezen roku 2008 nedaleko Bernartic na Písecku, v současné době je však zpra-


PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ C, 200950

Obr. 1. Depoty žeber v Čechách. Prázdným kroužkem označeny tři analyzované nové depoty žeber (A – Přídolí, B – Purkarec, C – Chvalšiny). Číslalokalit mimo jižní Čechy podle V. Mouchy (2005, 40 – Abb. 13): 2 – Bavoryně, 73 – Kolín, 89 – Kublov, 107 – Litoměřice - okolí, 144 – Otvovice, 146– Ovčáry, 151 – Pašinka, 161 – Poděbrady - okolí, 171 – Praha 6 - Liboc, 180 – Praha 7 - Holešovice, 222 – Stradonice, 229 – Třebovle, 249 – Volár-na. Kreslil K. Vávra. Mapový podklad redakce. — Abb. 1. Spangenbarren-Depots in Tschechien. Mit leerem Kreis gekennzeichnet sind die drei analy-sierten neuen Spangenbarren-Depots (A – Přídolí, B – Purkarec, C – Chvalšiny). Fundstellen-Nummern außerhalb Südböhmens nach V. Moucha (2005,40 – Abb. 13): 2 – Bavoryně, 73 – Kolín, 89 – Kublov, 107 – Litoměřice - Umgebung, 144 – Otvovice, 146 – Ovčáry, 151 – Pašinka, 161 – Poděbra-dy - Umgebung, 171 – Praha 6 - Liboc, 180 – Praha 7 - Holešovice, 222 – Stradonice, 229 – Třebovle, 249 – Volárna. Zeichnung K. Vávra. Karten-grundlage Redaktion.

107

222

144180

229

161

249146

73

151

171

89 2

Obr. 2

B

AC

cováván a publikován bude samostatně na jinémmístě1. Další tři depoty jsou předmětem našeho dal-šího textu.

2.1. Depot žeber z Přídolí (okr. Český Krumlov)

Poloha nálezu a nálezové okolnosti

Dne 2. 8. 2005 nalezli Petr Zronek a Jiří Hálekz Českého Krumlova náhodně depot měděných žeber,který prostřednictvím Jiřího Militkého z Prahy předalidne 15. 8. 2005 do Jihočeského muzea v Českých

Budějovicích. Vzápětí nato byla na místě nálezu prove-dena archeologická sondáž, která potvrdila autenticitunálezu.

Nález byl učiněn v lese, na terasovité plošině nadpravým břehem Drahoslavického potoka, cca 1450 mjižně od jeho soutoku s Vltavou (obr. 3). Terasa je pře-výšena nad hladinu potoka o cca 1 m, v místě nálezuje široká cca 4 m (obr. 4–5). Na východní straně jeukončena úpatím kopce Jezvinec. Naleziště se nacházína rozhraní katastrů Přídolí a Slupenec, v nadmořskévýšce 580 m, 250 m SSZ od hráze rybníka Sebevraha 240 m VJV od kóty 643 (vrchol Jezvince). Na ZM 32-24-06 se naleziště nachází v bodu 064 : 236. V místěnálezu jsou patrné tři velké, přirozeně umístěné balva-ny, evidentně přírodního původu (zerodované ze svahu),které pravděpodobně měly ve vztahu k depotu orien-tační význam.



1 Za zatím nepublikovanou informaci o nálezu děkujeme doc.Rudolfu Krajícovi a Bc. Františku Jandovi z Husitského muzeav Táboře.

Obr. 2. Depoty žeber v jižníchČechách. Tři analyzované nové de-poty vyznačeny šrafovanou znač-kou. Čísla lokalit odpovídají soupisu.Kresba K. Vávra. — Abb. 2. Span-genbarren-Depots in Südböhmen.Die drei analysierten neuen Depotssind durch Schraffur gekennzeichnet.Die Fundstellen-Nummern entspre-chen dem Verzeichnis im Anhang.Zeichnung K. Vávra.

Měděné předměty byly nalezeny po zvednutí ploché-ho kamene, který překrýval kamennou schránku. Ná-lezci celou situaci fotograficky zdokumentovali (obr. 6)

a všechna žebra, která viděli (v počtu 59 ks – celýchi zlomků), vyzvedli. Podle popisu nálezců i podle foto-grafií je zřejmé, že se žebra nacházela hned pod kame-nem a do uměle vytvořené dutiny byla naskládána (čispíše naházena) bez jakéhokoliv uspořádání: žebraležela porůznu přes sebe ve všech směrech, některáhorizontálně, jiná byla šikmo zabodnutá do země.Žádný obal na předměty (keramická nádoba, organic-ký vak, textilie apod.) nebyly pozorovány. Po vyzvednu-tí viditelných nálezů nálezci místo zpět zasypali.

Dne 25. 8. 2005 provedli v místě nálezu O. Chvojkaa P. Effenberková sondážní archeologický výzkuma zároveň byla prozkoumána celá oblast plošiny i při-lehlý svah detektorem kovů, přičemž na plošině sepodařilo nalézt dvě železné podkovy, dvě recentnímince a jeden vojenský knoflík, zatímco ve svahu nebylučiněn žádný archeologický nález. Uvedené novověkéartefakty by mohly naznačovat možnou komunikaciv těchto místech, hypoteticky tedy můžeme uvažovati o pravěké stezce. Žádný pravěký nález však nebyl přidetektorovém průzkumu učiněn.

Do místa nálezu měděných žeber byla položenasonda o rozměrech 150 x 160 cm (rozměry a mírněkosočtvercový půdorys sondy byly přizpůsobeny kame-



Obr. 3. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Topografická poloha depotu (označenakroužkem). Kresba K. Vávra. — Abb. 3. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). Topografi-sche Lage des Depots (mit Kreis gekennzeichnet). Zeichnung K. Vávra.

Obr. 4. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Geodetické zaměření polohy depotu. ZaměřilA. Majer. — Abb. 4. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). Geodätische Vermessung desDepots. Vermessen von A. Majer.

0 10 20 m

Obr. 5. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Místo nálezu depotu označeno šipkou. FotoO. Chvojka. — Abb. 5. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). Der Fundort des Depots istmit einem Pfeil markiert. Foto O. Chvojka.

➙

nům a místním podmínkám). Výzkum ztěžovala sku-tečnost, že celá oblast byla po vydatných deštích silněprovlhlá, takže ze sondy bylo nutno neustále odvádětvodu vykopaným kanálkem. Hned pod drnem s trávoubyly odkryty kameny, tvořící patrně záměrně vyskláda-nou schránku (skříňku) bez přesných hran (obr. 7).Kameny byly naskládány ledabyle, bez lícování. Jedna-lo se o místní suroviny – migmatity, perlové ruly a apli-ty, přičemž všechny byly stejným způsobem tektonizo-vané2. To nasvědčuje, že všechny kameny byly sebrányz jednoho místa v nejbližším okolí depotu a takto bylynaskládány pouze pro účel uložení depotu. Mezi kame-ny se nacházela tmavě hnědá hlína, stejná jako všude

v okolí. Původně byla schránka překryta větším plo-chým kamenem, který nálezci vyzvedli a pod nímnalezli depot. Žebra byla uložena v hlíně obklopenékameny, které vytvářely patrně záměrně vytvořenoudutinu nepravidelného tvaru o max. rozměrech cca 50 x 40 cm a hloubce max. 20 cm od současného povr-chu (15 cm od spodní hrany horního kamene). Dnodutiny bylo tvořeno plochým kamenem menší velikostia skalnatým podložím (obr. 8). V okolí schránky se na-cházelo množství dalších kamenů přirozeného původu,které s depotem nijak nesouvisely. S hromadným nále-zem naproti tomu patrně souvisejí dva velké balvanyna SV a JV okraji sondy, které jsou zde přirozené,avšak nápadné. U obou kamenů končí plošina a začínásvah k potoku. Nelze vyloučit, že s depotem souviseli třetí velký balvan, ležící cca 3 m JZ od nálezu, v místěpaty svahu a počátku plošiny.

Při čištění spodních partií schránky byla běhemarcheologického výzkumu nacházena a postupněvyzvedávána další žebra, která byla zabodnuta do její-ho dna a do boků. Nálezy byly číslovány v tom pořadí,v jakém byly nalezeny (žebra č. 60–86). Celkem takbylo ještě vyzvednuto 27 žeber a zlomků, z nichž větši-na byla nalezena při nebo až po vyzvednutí kamenů,



2 Za určení děkujeme RNDr. Petru Rajlichovi z Jihočeského muzeav Českých Budějovicích.

Obr. 6. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Fotografie depotu in situ. Foto nálezci. —Abb. 6. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). Fotografie des Depots in situ. Foto Finder.

Obr. 7. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Začištěná kamenná schránka, v níž byl ulo-žen depot. Foto O. Chvojka. — Abb. 7. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). GesäubertesSteinbehältnis, in dem das Depot gelagert war. Foto O. Chvojka.

Obr. 8. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Kresebná dokumentace místa nálezu. Kres-ba O. Chvojka a L. Bílý. — Abb. 8. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). ZeichnerischeDokumentation des Fundortes. Zeichnung O. Chvojka und L. Bílý.

v bocích původní schránky. Celá situace byla průběž-ně kontrolována detektorem. Po dokumentaci byla celáschránka rozebrána, jednotlivé kameny byly očíslovány(č. 1–13) a odvezeny do Jihočeského muzea pro účelyjejich rekonstrukce k výstavním účelům.

Poslední dva zlomky žeber (č. 87–88) nalezl při doda-tečném průzkumu na jaře 2008 P. Zronek v místěvyhozené hlíny ze sondy z roku 2005.

Popis nalezených žeber

Depot z Přídolí obsahoval celkem 88 ks měděnýchžeber (obr. 9–11). Celých či téměř celých (tj. zacho-valost min. 90 %) bylo 10 ks, velkých zlomků (zacho-valost 90–50 %) 31 ks a malých zlomků (dochováno

méně než 50 % předmětu) bylo 47 ks. Všechny zlomkyměly staré lomy, spojitelné byly pouze dva zlomky(žebra č. 32 a 33). Před konzervací měly všechnyexempláře stejnou patinu – šedozelenou práškovitou,silně narušenou. Po konzervaci, provedené Františkem Jandou v Husitském muzeu v Táboře, mají všechnažebra tmavě hnědý povrch. Celková váha depotu do-sahovala před konzervací 5 295 g. Nález je dnes uložen v archeologické sbírce Jihočeského muzea v Čes-kých Budějovicích pod inventárními čísly A 26900–26987.

Popis všech žeber a zlomků přináší tabulka 1. Žebrač. 1–59 byla číslována od celých přes velké zlomky ažpo malé fragmenty, následující žebra č. 60–88 bylaoznačována v tom pořadí, jak byla při revizním výzku-mu nacházena.



Číslo PopisRozměr Váha

(mm) (g)

1 Celé ž. se zesíleným středem a jedním koncem zahroceným a druhým zaobleným ∅ 182 171


3 Celé žebro s mírně zesíleným středem a oběma konci zaoblenými ∅ 191 113


5 Zlomené ž., dochované z cca 90 %, se zesíleným středem a 1 koncem zahroceným ∅ 172 141

6 Zlomené ž., dochované z cca 90 %, se zesíleným středem a 1 koncem zaobleným ∅ 181 108


8 Zlomené ž., dochované z cca 90 %, s nezesíleným středem a 1 koncem zahroceným ∅ 177 77

9 Zlomené ž., dochované z cca 90 %, se zesíleným středem a odlomenými konci ∅ 165 135

10 Celé žebro se zesíleným středem a oběma konci zahrocenými ∅ 179 93

11 Zlomené ž., dochované z cca 60 %, se zesíleným středem a 1 koncem zaobleným vz 135 98


13 Zlomené ž., dochované z cca 60 %, se zesíleným středem a 1 koncem zahroceným vz 155 104


15 Zlomené ž., dochované z cca 70 %, s mírně zesíl. středem a 1 koncem zahroceným vz 168 100


17 Zlomené ž., dochované z cca 60 %, s nezesíleným středem a 1 koncem zahroceným vz 140 95



20 Zlomené ž., dochované z cca 50 %, se zesíleným středem a s odlomenými konci vz 137 54


22 Zlomené ž., dochované z cca 50 %, s mírně zesíl. středem a 1 koncem zahroceným vz 117 89




26 Zlomené ž., dochované z cca 60 %, s mírně zesíl. středem a s odlomenými konci vz 132 116




30 Zlomené ž., dochované z cca 60 %, s nezesíleným středem a 1 koncem zaobleným vz 120 77



33 Zl. žebra (cca 30 %): zahrocený konec. Náleží k žebru č. 32. vz 82 38

34 Zl. žebra (cca 30 %): zahrocený konec vz 110 49

35 Zl. žebra (cca 35 %): zesílený střed, konce odlomeny vz 100 51

36 Zl. žebra (cca 30 %): zlomek ramena vz 94 73



39 Zl. žebra (cca 40 %): zesílený střed, 1 zahrocený konec vz 110 51



Číslo PopisRozměr Váha

(mm) (g)

40 Zl. žebra (cca 40 %): nezesílený střed, 1 zahrocený konec vz 108 46


42 Zl. žebra (cca 30 %): nezesílený střed, konce odlomeny vz 107 47


44 Zl. žebra (cca 30 %): zaoblený konec vz 90 37










54 Zl. žebra (cca 30 %): zaoblený konec vz 70 14






60 Zl. žebra (cca 20 %): nezesílený střed, konce odlomeny vz 60 18



63 Celé žebro s mírně zesíleným středem a oběma konci zahrocenými ∅ 154 97


65 Celé žebro s mírně zesíleným středem a oběma konci zahrocenými ∅ 190 99






71 Zlomené ž. doch. z ca 80 %, se zesíl. středem a jedním koncem zahroceným (druhý sekundárně zbroušen také do hrotu) vz 165 83


73 Zl. žebra (cca 35 %): zahrocený konec, střed patrně nezesílen vz 95 26



76 Celé ž. se zesíl. středem, jedním koncem zaobleným a druhým sekundárně zbroušeným do hrotu ∅ 180 118






82 Zl. žebra (cca 25 %): zlomek ramena silně porušeno korozí vz 82 5





87 Zl. žebra (cca 20 %): zlomek ramena a zaobleného konce vz 51 7


Tab. 1. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Popis všech žeber a jejich zlomků. Vysvětlivky zkratek: ∅∅ – maximální průměr celého žebra, vz – vzdálenost okrajů u zlomků. —Tab. 1. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). Beschreibung aller Spangenbarren und ihrer Fragmente. Erklärungen der Abkürzungen: ∅∅ – max. Durchschnitt eines ganzenSpangenbarren, vz – Entfernung der Ränder an den Fragmenten.



Obr. 9. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Žebra z depotu. Kresba T. Kolegar. — Abb. 9. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). Die Spangenbarren aus dem Depot. Zeichnung T. Kolegar.

0 4 cm

171

75

9

80

76

6

10

3

65

8

15

5

2

4

7

63




0 4 cm

28 2034

35

39

40

12

13

14

45

11

17

16

43

44

42

30

33 32

27

21

26

22

23

29

41

38




64 50

47

37

3631

5160

6662

48

5361 72

7882

5668

18

19

24

25

70

46

52

81 8469

5867

86 59

88

74

57

85

77

83

79

73

55

49

87

54

0 4 cm

2.2. Depot žeber z Purkarce (okr. České Budějovice)


Depot žeber nalezl dne 14. 4. 2007 Ladislav Sokolz Týna nad Vltavou pomocí detektoru kovů při hledánímilitárií z období II. světové války. Nálezce učinil na místěněkolik snímků na mobilní telefon, poté všechna žebravyzvedl a odnesl domů. Vzápětí nález předal do Městské-ho muzea v Týně nad Vltavou a o nálezu vyrozuměl telefo-nicky archeologické pracoviště Jihočeského muzea. Dne17. 4. byla poloha ověřena v přítomnosti nálezce, dne 18. 4. provedli autoři této studie v místě nálezu zjišťovacísondáž a podrobný průzkum pomocí detektoru kovů.

Naleziště se nachází zhruba 1500 m západně odřeky Vltavy, na mírném východním svahu vrchu Strá-žiště, 94 m východně od vrcholové kóty, v řídkémbukovém lese, v nadmořské výšce 514 m (obr. 12).Nález byl uložen v jamce v těsné blízkosti (cca 50 cm)vzrostlého buku (obr. 13). Na ZM 22-44-07 je polohadepotu dána koordináty 277 : 030.

Dle slov nálezce i podle následného zjištění v ověřo-vací sondě se pod cca 20 cm vrstvou lesní půdy nachá-zely tři středně velké ploché kameny (o rozměrech max.150 x 185 x 60 mm, 190 x 65 x 70 mm a 200 x 130 x65 mm), položené těsně k sobě na plocho tak, že zakrý-valy jamku pod nimi (obr. 16). Jednalo se o ve všechpřípadech o kameny z lokální suroviny: oba krajníkameny byly z jemnozrnné varianty hlubocké biotit-muskovitické ortoruly s ojedinělými turmalíny, pro-střední kámen byl z brekcie slabě železitého rohovce,tmelené chalcedonovým křemenem3. Pod nimi senacházela do podloží zahloubená jamka oválnéhopůdorysu o rozměrech max. 50 x 35 cm při ústí. Stěnyjamky byly kolmé, u dna mírně vakovitě rozšířené, dnobylo ploché. Hloubka dna jamky od současného povr-chu činila 40 cm, od spodní hrany kamenů cca 23 cm(hloubka kamenů byla v přítomnosti nálezce stanove-na jen orientačně, s možnou odchylkou cca 5 cm).Jamka byla zahloubena do žlutohnědého hlinitojílovi-tého ulehlého podloží, žádné kamenné obložení stěnani dna nebylo pozorováno (obr. 14). Na stěnách jamkybyly patrné zbytky otisků žeber.

Celá jamka byla vyplněna celkem 74 celými či téměřcelými žebry, která byla svázaná údajně po 5–6 kusechpomocí cca 5 mm tenkých proužků z organického mate-riálu, vizuálně připomínajícím trávu (obr. 21: C)4. Svazkyžeber byly na sebe naskládány bez zjevného záměrnéhouspořádání tak, že většinou respektovaly zhruba delší osujamky (přibližně ve směru SZ–JV), některé svazky všakbyly umístěné i napříč (obr. 15, 16: A). Žebra byla do jamkynaskládána velmi na těsno, téměř ležela na sobě a okrajo-vé svazky se otiskly do stěn. Mezi žebry se nacházela silněprovlhlá blátivá hlinitojílovitá výplň (přestože okolní terénnejevil známky provlhnutí). Během vyjímání z jamkya následného transportu nálezcem však proužky popras-kaly, svazky žeber se rozpadly a jednotlivá žebra se pomí-chala. Původní počet svazků lze tak jen odhadnout na při-bližně 14–15. Při následném výzkumu bylo ve výplnijamky dohledáno několik drobných fragmentů uvedených„provázků“ a dále bylo nalezeno několik malých zlomkůžeber, které s největší pravděpodobností pocházejí z někte-rých z výše uvedených exemplářů. Veškerá výplň jamky(bohužel již přeházená a druhotně zasypaná nálezcem)byla odebrána k proplavení, podle předběžných výsledků5

však nebyly zachyceny žádné jiné rostlinné makrozbytky,než uvedené fragmenty „provázků“.

Při detektorovém průzkumu v okolí nálezu nebylyzjištěny žádné jiné archeologické nálezy. Celý prostor jepokryt poměrně řídkým bukovým lesem, na lokalitě senenachází žádný výraznější terénní útvar, který bymohl mít s depotem souvislost. Za zmínku stojí pouzenápadná vlhkost v místě nálezu, která by mohla evoko-vat existenci dnes již zaniklého pramene. V blízkostidepotu se nacházejí tři blíže nedatované mohyly, jejichvztah k depotu žeber však není zřejmý (Beneš 1977;Beneš — Michálek — Zavřel 1999, 44–45, lok. č. 68).



Obr. 12. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Topografická poloha depotu (označena kroužkem). Kresba K. Vávra. — Abb. 12. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). Topogra-fische Lage des Depots (mit Kreis gekennzeichnet). Zeichnung K. Vávra.

3 Za určení suroviny kamenů děkujeme RNDr. Petru Rajlichoviz Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.

4 Pokus o bližší určení materiálu, provedený v Laboratoři archeo-botaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity v Českých Budě-jovicích nebyl bohužel úspěšný. Za zmínku také stojí, že dle slovnálezce byly okraje proužků světlejší, zatímco ve středu bylapatrná tmavší linie.

5 Za proplavení výplně a předběžné posouzení děkujeme Bc. Tere-ze Šálkové z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.



Obr. 14. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Jamka, v níž byl uložen depot. Foto O. Chvojka. — Abb. 14. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). Grube, in der das Depotgelagert war. Foto O. Chvojka.

Obr. 15A–B. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Fotografie depotu in situ. Fotonálezce. — Abb. 15A–B. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). Fotografie des Depotsin situ. Foto Finder.

B

0 0,5 1 m

0 0,25 m

Obr. 16. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Dokumentace místa nálezu. A –půdorys jamky s přibližnou rekonstrukcí původního uložení žeber (kresleno dlefota nálezce), B – půdorys a řez jamkou se schematicky nakreslenou polo-hou žeber a tří kamenů. Kresba O. Chvojka a L. Bílý. — Abb. 16. Purkarec(Lkr. Č. Budějovice). Dokumentation des Fundortes. A – Grundriss der Grubemit ungefährer Rekonstruktion der ursprünglichen Lage der Spangenbarren(nach Fotografie des Finders), B – Grundriss und Querschnitt der Grube mitschematisch eingezeichneter Lage der Spangenbarren und der drei Steine.Zeichnung O. Chvojka und L. Bílý.

Obr. 13. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Místo nálezu depotu (jamka v předníčásti snímku). Foto O. Chvojka. — Abb. 13. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice).Fundort des Depots (Grube im Vordergrund der Aufnahme). Foto O. Chvojka.

➙A



Obr. 17. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Žebra č. 1–20. Kresba T. Kolegar. — Abb. 17. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). Spangenbarren Nr. 1–20. Zeichnung T. Kolegar.

0 4 cm

3 12

11

19

20

18

16

14

15

17

13

1

7

6

10

2

5

8

9

4




0 4 cm

2731

35

37

34

38

32

36

40

41

33

39

26

25

24

21

22

23

29

28

30




0 4 cm

42 55

56

54

61

53

62

59

57

58

60

46

44

48

49

47

52

45

50

43

51


Nález z Purkarce obsahoval celkem 74 měděnýchžeber, z nichž 64 bylo celých a 10 v podobě velkýchzlomků (zachovalost většinou mezi 70 a 90 %). Dálebylo nalezeno 14 drobnějších zlomků, které nepochyb-ně pocházejí z některých z výše uvedených exemplářů– jednalo se o 11 zlomků žeber a 3 zlomky manžetovi-tých nálitků (obr. 17–20). Celková váha všech žeber(včetně všech zlomků) činila před konzervací 11 387 ga po konzervaci 11 074 g. Patina byla u všech žebershodná – před konzervací byla šedozelená, silně koro-dovaná až drolivá, po konzervaci je povrch žeber větši-nou tmavě hnědý až tmavě hnědozelený. Všechna žebrajsou uložena v Městském muzeu v Týně nad Vltavoupod inventárními čísly 43 842–43 916.

V druhotně (nálezcem) zasypané výplni jamky byla přirevizním výzkumu zjištěna i jedna drobná korodovanákůstka, která je však s velkou pravděpodobností sekun-dárním nálezem. Ve výplni jamky byly také zachycenydrobné fragmenty pásků („provázků“), kterými byla pů-vodně žebra svazována do svazků. Na jediném žebru (č. 61) se 35 mm od jeho jednoho okraje zachoval zbytektohoto provázku šířky do 7 mm, obtočený kolem celéhožebra (obr. 21: A–B), který se však bohužel při konzerva-ci rozpadl. Na žádném jiném žebru nebyl provázekdochován, tři však mají tzv. manžetovitý nálitek (obr. 22:1–3; žebra č. 1, 59 a 62; další tři nálitky byly nalezenysolitérně ve zlomcích) a 16 žeber má na hranách jedennebo několik krátkých příčných záseků (obr. 22: 4–6).Součástí depotu byly také tři výše uvedené kameny, kte-rými byl depot překryt.



Obr. 20. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Žebra č. 63–74 a zlomky č. 1–14. Kresba T. Kolegar. — Abb. 20. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). Spangenbarren Nr. 63–74und Bruchstücke Nr. 1–14. Zeichnung T. Kolegar.

64

68

65

63

66

67z13

z1 z3 z5 z6 z2 z8 z10 z7

z12 z14

z4 z9 z11

74

71

73

72

70

69

0 4 cm



Obr. 21. Purkarec (okr. Č. Budějovice). A–B – žebro č. 61 s obtočenýmorganickým provázkem při jednom konci. Stav před konzervací. C – zlomekorganického provázku z depotu. Foto L. Bílý. — Abb. 21. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). A–B – Spangenbarren Nr. 61 mit herumgewickelter orga-nischer Schnur an einem Ende. Zustand vor der Konservierung. C – Frag-ment einer organischen Schnur aus dem Depot. Foto L. Bílý

0 4 cm

4 cm

2 cm

A

B

C

Obr. 22. Purkarec (okr. Č. Budějovice). 1–3 – žebra č. 1, 59 a 62 s manže-tovitými nálitky, 4–6 – žebra č. 8, 28 a 56 se záseky na hranách. Stav pokonzervaci. Foto L. Bílý. — Abb. 22. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). 1–3 –Spangenbarren Nr. 1, 59 und 62 mit Manschettenangüssen, 4–6 – Span-genbarren Nr. 8, 28 und 56 mit Einkerbungen an den Kanten. Zustandnach der Konservierung. Foto L. Bílý.

1 cm

2 cm

1 4

5

6

2

3

→

→

→ → →

→ → → →

→

→ → →



Vzdálenost Záseky Váha před Váha poČíslo Popis konců na konzerv. konzerv.

(mm) bocích (g) (g)

1 Celé žebro s manžetovitým nálitkem 190 0 172 1642 Celé žebro 210 0 158 1553 Celé žebro 195 0 131 1284 Celé žebro 245 0 128 1245 Celé žebro 225 0 147 1446 Celé žebro 215 0 151 1437 Celé žebro 210 0 168 1648 Celé žebro 230 x 129 1269 Celé žebro 230 0 150 14510 Celé žebro 215 0 145 14311 Celé žebro 230 0 135 13112 Zlomené žebro s odlomeným 1 koncem (zachovalost 80 %) 185 0 116 11313 Celé žebro 230 0 123 12014 Celé žebro 205 x 176 17315 Celé žebro 200 0 141 13716 Celé žebro 210 0 162 15817 Celé žebro 210 0 165 16118 Celé žebro 220 x 145 14019 Celé žebro 230 0 165 16220 Celé žebro 220 0 157 15321 Celé žebro 230 0 177 17322 Celé žebro 220 0 140 13723 Celé žebro 215 x 137 13224 Celé žebro 230 0 156 15225 Celé žebro 225 0 143 13626 Celé žebro 235 0 154 15027 Celé žebro 240 0 169 16528 Celé žebro 205 x 155 15129 Celé žebro 215 0 159 15530 Zlomené žebro s odlomenými oběma konci (zachovalost 80 %) 190 x 157 15531 Zlomené žebro s odlomenými oběma konci (zachovalost 70 %) 165 0 118 11332 Celé žebro 205 0 163 16033 Celé žebro 220 x 165 16234 Zlomené žebro s odlomenými oběma konci (zachovalost 90 %) 205 0 139 13635 Zlomené žebro s odlomeným 1 koncem (zachovalost 70 %) 185 0 119 11636 Celé žebro 205 0 142 13637 Zlomené žebro s odlomeným 1 koncem (zachovalost 80 %) 190 0 128 12438 Celé žebro 200 x 163 15839 Celé žebro 255 0 164 16040 Celé žebro 210 0 155 14841 Celé žebro 215 0 153 14842 Celé žebro 230 0 172 16843 Celé žebro 195 x 170 16644 Celé žebro 225 x 137 13445 Celé žebro 205 0 138 13346 Celé žebro 225 x 111 10947 Celé žebro 205 x 140 13748 Celé žebro 220 0 147 14049 Celé žebro 220 0 166 16250 Celé žebro 205 0 133 13051 Zlomek žebra (zachovalost 50 %) – jen střed 125 0 102 10052 Celé žebro 210 0 153 14753 Celé žebro 205 0 172 16854 Celé žebro 195 0 161 15555 Zlomené žebro s odlomeným 1 koncem (zachovalost 90 %) 200 0 134 13256 Celé žebro 195 x 188 18457 Celé žebro 215 0 146 14358 Celé žebro 220 0 175 16959 Celé žebro s manžetovitým nálitkem 210 x 188 18360 Celé žebro 225 0 146 14261 Celé žebro se zbytkem provázku u jednoho konce 210 0 157 15262 Celé žebro s manžetovitým nálitkem 200 x 187 18463 Celé žebro 215 0 159 154

Tab. 2 přináší popis žeber i drobných zlomků z Purkar-ce. Číslování jednotlivých exemplářů je nahodilé, neboťnení jasné, která žebra byla k sobě vázána ve svazcích.

2.3. Depot žeber z Chvalšin (okr. Český Krumlov)


Koncem listopadu 2007 nalezl Antonín Kvíz z Chval-šin na zatravněném poli (dnes pastvina) při hledánímincí náhodně 34 měděných žeber. Většinou zlomkovitážebra byla orbou vytržena z původního kontextu, všech-na byla nalezena v ornici v hloubce cca 5–20 cm. Žebrase koncentrovala na ploše cca 15 x 15 m. Nálezce jevysbíral, odnesl si je domů a o nálezu informoval dne 6. 12. 2007 Jiřího Hálka, který nález okamžitě ohlásil doJihočeského muzea. Jeho pracovníci provedli na místědne 8. 12. 2007 detektorový průzkum, při němž nalezlidalších sedm žeber či jejich zlomků (žebra č. 35–41).Všechna se opět nacházela v ornici v hloubce 5–20 cm.Do oblasti jejich původní největší kumulace (dle určenínálezce) byly položeny dvě sondy, obě o rozměrech 1 x 1 m, s cílem zachycení případného místa původní-ho uložení depotu. V obou sondách však byla zjištěnapouze 30–35 cm mocná vrstva ornice s ojedinělou stře-dověkou až novověkou keramikou a zlomky cihel, podníž bylo štěrkovité podloží – rozpadlá skála.

Dne 7. 2. 2008 provedl A. Kvíz na lokalitě opětovnýprůzkum, při němž objevil dalších sedm zlomků žeber(žebra č. 42–48). Zároveň zde zjistil kumulaci žeber(žebra č. 49–54), která byla dne 26. 2. 2008 odborně

vyzvednuta O. Chvojkou (sonda 1/08). V okolí sondy1/08 byl zároveň proveden nový detailní detektorovýprůzkum, který přinesl nález dalších šesti zlomků(žebra č. 55–60). V jarních měsících roku 2008 pakprovedli A. Kvíz, J. Hálek a J. Račák na lokalitě něko-lik opakovaných průzkumů, při nichž nalezli ještě šestzlomků (žebra č. 61–66).

Nález byl učiněn na prudkém jižním svahu návrší,které na jihovýchodní straně navazuje na vrch Sv.Kříže (obr. 23–24). Lokalita leží jižně od Chvalšin, mezisilnicí do Boletic a polní cestou do Podvoří, 500 m JVod vrcholu návrší Sv. Kříže, 375 m J od jižního okrajeChvalšin, v nadmořské výšce 598 m. Západní okrajsondy 1/07 byl vzdálen 50 m východně od západníhookraje polní cesty do Podvoří a 109 m západně od slou-pu elektrického vedení (druhý betonový sloup severněod velkého železného pilíře). Na ZM 32-23-04 je místonálezu dáno koordináty 085 : 330 (souřadnice GPS:48° 50' 701" N, 14° 12' 524" E). JZ okraj sondy 1/08se nacházel 3 m SV od okraje sondy 1/07.

Všechna žebra byla nalezena v sekundární polozev ornici, v různých hloubkách mezi 5–30 cm. Násled-kem dlouhodobého narušení lokality orbou byla na-prostá většina žeber novodobě rozlámána či různězohýbána. Pravděpodobné místo jejich původního ulo-žení bylo identifikováno v sondě č. 1/08. Zde byla naúrovni původního podloží v hloubce 60 cm od součas-ného povrchu zachycena kumulace šesti žeber (dvěcelá, tři velké fragmenty a jeden malý zlomek; obr. 25),pod nimiž vystupoval výrazný skalní výchoz (obr. 26–27). Přestože i tato žebra byla přemístěna orbou, lze



Vzdálenost Záseky Váha před Váha poČíslo Popis konců na konzerv. konzerv.

(mm) bocích (g) (g)

64 Zlomené žebro s odlomeným 1 koncem (zachovalost 95 %) 230 0 179 17565 Zlomené žebro s odlomeným 1 koncem (zachovalost 95 %) 210 0 118 11366 Celé žebro 210 x 169 16567 Celé žebro 195 0 190 18668 Celé žebro 220 0 119 11569 Celé žebro 200 0 167 16470 Celé žebro 215 0 130 12771 Celé žebro 205 0 207 20072 Celé žebro 210 0 126 12373 Celé žebro 210 0 128 12374 Celé žebro 195 0 165 162zl.1 Konec žebra a část ramene 65 0 25 24zl.2 Část ramene 55 0 25 24zl.3 Konec žebra a část ramene 75 0 32 31zl.4 Manžetovitý nálitek 40 0 18 17zl.5 Konec žebra a část ramene 65 0 16 15zl.6 Konec žebra a část ramene 55 0 15 14zl.7 Část ramene 32 0 12 12zl.8 Část ramene 40 0 11 10zl.9 Zlomek manžetovitého nálitku 41 0 10 10zl.10 Konec žebra a část ramene 36 0 9 8zl.11 Zlomek manžetovitého nálitku 25 0 5 4zl.12 Konec žebra a část ramene 25 0 5 5zl.13 Část ramene 18 0 3 3zl.14 Amorfní zlomek 7 0 1 1

Tab. 2. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Popis všech žeber a jejich zlomků. — Tab. 2. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). Beschreibung aller Spangenbarren und ihrerFragmente.



Obr. 23. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Topografická poloha depotu (označena kroužkem). Kresba K. Vávra. — Abb. 23. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov). Topografi-sche Lage des Depots (mit Kreis gekennzeichnet). Zeichnung K. Vávra.

Obr. 24. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Celkový pohled na naleziště od jihu. Foto O. Chvojka. — Abb. 24. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov). Gesamtansicht der Fund-stelle von Süden. Foto O. Chvojka.

předpokládat, že skalní výchoz mohl sloužit jako místopůvodního uložení depotu. Tomu by nasvědčovala vý-razná propadlina ve střední části skály, potenciálněvhodná k umístění žeber. Skalní výchoz tvořil nepravi-delně oválný prostor o rozměrech max. 100 x 120 cm,jeho střední část byla zahloubena o 20 až 35 cm odlinie přirozeného podloží. Výplň celého výchozu ale tvořila ornice, původní archeologická situace tak bylahlubokou orbou očividně zničena.


Soubor z Chvalšin obsahuje celkem 66 ks žeber, ně-které zlomky se však podařilo během zpracování nálezupřiřadit k sobě (obr. 28–30). V souboru se tedy nacházejí

dvě celá žebra, 14 zcela či částečně rekonstruovatelnýchžeber (z celkem 34 zlomků), 10 zlomků zesílených středůa 20 drobných nespojitelných zlomků z konců či různýchčástí ramen. Minimální původní počet žeber tak dosaho-val počtu 26. Celková váha žeber i jejich zlomků činilapřed konzervací 1 947 g. Žebra dosud nebyla konzervo-vána, jejich povrch je hladký s tmavě zelenou ušlechtiloupatinou, téměř nenarušenou korozí. Celý depot je dnesuložen v archeologické sbírce Regionálního muzea v Čes-kém Krumlově př. č. 2/09.

Popis všech nalezených žeber i jejich zlomků přinášítabulka 3. Žebra č. 1–34 byla číslována od celých přesvelké zlomky až po malé fragmenty, následující žebrač. 35–66 byla řazena v tom pořadí, jak byla při reviz-ním výzkumu a následných průzkumech nacházena.



Obr. 26. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Sonda 1/08 se začištěným skalnímvýchozem. Foto O. Chvojka. — Abb. 26. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov). Schnitt1/08 mit gesäubertem Felsausbiss. Foto O. Chvojka.

Obr. 25. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Sonda 1/08 se svazkem žeber in situ.Foto O. Chvojka. — Abb. 25. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov). Schnitt 1/08 mitSpangenbarren-Bündel in situ. Foto O. Chvojka.

Obr. 27. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Kresebná dokumentace sondy 1/08 sesvazkem žeber č. 49–54 a s předpokládaným místem původního uloženídepotu. Kresba O. Chvojka a L. Bílý. — Abb. 27. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov).Zeichnerische Dokumentation des Schnitts 1/08 mit Spangenbarren-BündelNr. 49–54 und angenommener ursprünglicher Lage des Depots. ZeichnungO. Chvojka und L. Bílý.

0 0,25 0,5 m



Obr. 28. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Žebra z depotu. Kresba L. Bílý. — Abb. 28. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov). Spangenbarren aus dem Depot. Zeichnung L. Bílý.

0 4 cm

46

45 57

25

27

26 19

15 16 23

18

20

36

6261 37 35

3

51

52

49

24

22 12



Obr. 29. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Žebra z depotu. Kresba L. Bílý. — Abb. 29. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov). Spangenbarren aus dem Depot. Zeichnung L. Bílý.

54

53

66

48 44

40 33

30

42 41

31 43

59 47

56 39

63 64

34

5550

2

7

1

14

0 4 cm



Obr. 30. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Žebra z de-potu. Kresba L. Bílý. — Abb. 30. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov). Spangenbarren aus dem Depot.Zeichnung L. Bílý.

0 4 cm

6

9

1128

17

32 10

29 13

385

21 4



Číslo PopisDélka Váha(mm) (g)

1 Téměř celé, sekundárně zprohýbané, konce odlomeny 250 802 Téměř celé, mírně prohnuté, konce odlomeny 240 793 Téměř celé, sekundárně zprohýbané, konce odlomeny; patří k č. 57 205 764 Téměř celé, mírně prohnuté, konce odlomeny; patří k č. 21 195 745 Téměř celé, ploché, konce odlomeny; patří k č. 38 200 686 Téměř celé, sekundárně zprohýbané, konce odlomeny 220 747 Téměř celé, ploché, konce odlomeny 200 808 Velký zlomek, mírně prohnutý, konce odlomeny 165 709 Téměř celé, sekundárně zprohýbané, konce odlomeny 220 7310 Velký zlomek, mírně prohnutý, konce odlomeny; patří k č. 17 a 32 160 5911 Velký zlomek, mírně prohnutý, konce odlomeny; patří k č. 28 157 6212 Velký zlomek, plochý, část středu i konce odlomeny; patří k č. 22 125 4713 Téměř celé, ploché, konce odlomeny; patří k č. 29 190 6714 Velký zlomek, plochý, část středu i konce odlomeny 130 5415 Velký zlomek, plochý, část středu i konce odlomeny; patří k č. 16 a 23 103 2716 Malý zlomek, plochý, část středu; patří k č. 15 a 23 63 2517 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec; patří k č. 10 a 32 50 618 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec 70 719 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 50 520 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 60 621 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec; patří k č. 4 30 322 Malý zlomek, plochý, část středu + jedno rameno; patří k č. 12 63 1823 Malý zlomek, plochý, jedno rameno; patří k č. 15-16 55 1124 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec; patří k č. 35, 37, 61 a 62 47 625 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 57 626 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 42 527 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 50 528 Malý zlomek, plochý, jedno rameno; patří k č. 11 53 1229 Malý zlomek, plochý, jedno rameno; patří k č. 13 60 930 Malý zlomek, plochý, část středu + jedno rameno 63 2331 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 35 332 Malý zlomek, plochý, jedno rameno; patří k č. 10 a 17 35 633 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 20 334 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 20 235 Téměř celé, sekundárně zprohýbané, konce odlomeny; patří k č. 24, 37, 61 a 62 205 6736 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 63 637 Malý zlomek, plochý, jedno rameno; patří k č. 24, 35, 61 a 62 24 338 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec; patří k č. 5 45 439 Malý zlomek, plochý, jedno rameno 39 540 Malý zlomek, prohnutý, jedno rameno 44 641 Malý zlomek, plochý, jedno rameno 20 242 Malý zlomek, plochý, oba konce odlomeny 38 643 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec 41 644 Malý zlomek, téměř plochý, oba konce odlomeny; patří k č. 48 60 1745 Velký zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec; patří k č. 46 95 1546 Velký zlomek – celý střed, oba konce odlomeny; patří k č. 45 110 5147 Malý zlomek, téměř plochý, oba konce odlomeny 45 848 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec; patří k č. 44 70 1049 Celé, jeden konec lžičkovitý a druhý rovný 280 9250 Velký zlomek – celý střed, oba konce odlomeny; patří k č. 55 180 7651 Celé, jeden konec lžičkovitý a druhý rovný 270 8052 Téměř celé, jeden konec lžičkovitý, druhý odlomen 260 9153 Malý zlomek, prohnutý, oba konce odlomeny; patří k č. 54 a 66 60 1154 Téměř celé, jeden konec lžičkovitý, druhý odlomen; patří k č. 53 a 66 195 5855 Malý zlomek, plochý, oba konce odlomeny; patří k č. 50 35 656 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec 45 657 Malý zlomek, sekundárně prohnutý, rovný konec; patří k č. 3 50 458 Téměř celé, jeden konec lžičkovitý, druhý odlomen; patří k č. 60 235 7659 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec 52 1060 Malý zlomek, téměř plochý, oba konce odlomeny; patří k č. 58 34 561 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec; patří k č. 24, 35, 37 a 62 24 262 Malý zlomek, prožlabený, oba konce odlomeny; patří k č. 24, 35, 37 a 61 22 263 Malý zlomek, prohnutý, lžičkovitě rozšířený konec 42 464 Malý zlomek, prohnutý, rovný konec 42 465 Velké torzo, oba konce odlomeny 175 5966 Malý zlomek, prožlabený, oba konce odlomeny; patří k č. 53–54 48 4

Tab. 3. Chvalšiny (okr. Č. Krumlov). Popis všech žeber a jejich zlomků. — Tab. 3. Chvalšiny (Lkr. Č. Krumlov). Beschreibung aller Spangenbarren und ihrerFragmente.

3. Typologický rozbor žeber z nově získaných depotů

Každý z nově získaných depotů obsahoval žebravždy pouze jednoho typu, což je jev charakteristickýpro takřka všechny české (s výjimkou depotu z Temelí-na – srov. Moucha 2005, 32 – Abb. 12) i podunajskédepoty (z výjimek viz např. Möslein 2008, 119 – Abb. 9).Typologické schéma bylo převzato z práce F. Stein(1976, 41); použil je ve své nejnovější syntéze i V. Mou-cha (2005, 37–42).

Depot z Přídolí se skládal z žeber označených jakotyp München-Luitpoldpark (dle L. Hájka /1954, 144/jako typ A), která se vyznačují větším stočením do oválného tvaru a symetrickými konci. Jsou poměrněmasivní, jejich průměrná váha se pohybuje mezi 180a 190 g (Stein 1976, 41–42; Lenerz-de Wilde 1995, 276,284; Moucha 2005, 38). Tomu však žebra z Přídolí pří-liš neodpovídají, neboť jejich průměrná váha dosaho-vala u celých kusů jen 124 g, přičemž pouze dvě žebrapřesahovala hodnotu 170 g (graf 1). Pro srovnánímůžeme zmínit, že váha většiny žeber z jejich největší-ho českého depotu z Chvalšin I - Havaldy se pohybo-vala v rozmezí 170–200 g; i u tohoto souboru však vi-díme velké váhové rozpětí, činící u celých exemplářů156–220 g (Moucha 2005, 181–186). Zhruba stejnéváhové údaje měla i žebra téhož typu ze všech čtyřdepotů v rakouském Obereching (Moosleitner — Moes-ta 1988, 42–45), stejně jako žebra z depotů u Nonn,která měla váhová rozpětí od 105 do 197,5 g (Möslein1996, 56). Na nižší váze přídolských žeber se mohlo doznačné míry projevit i zmenšení jejich jednoho koncezbroušením do hrotu, které můžeme pozorovat na ně-kterých exemplářích (např. obr. 9: 2; 11: 71, 75). Tentojev je však prokázán i na některých žebrech z Havaldy,kde byl interpretován jako doklad nedostatečnéhomnožství kovu při odlévání (Moucha 2005, 38, Taf. 4:39; 5: 50, 52; 6: 66; 8: 87). Žádné žebro z depotu v Pří-dolí nemělo na sobě tzv. manžetovitý nálitek ani dokla-dy rýžek či vrypů. Stejně jako u žeber z Havaldy mělavětšina (52) žeber z Přídolí více či méně zesílené středy,jejichž zejména spodní části vykazovaly značné nerov-nosti, prohlubně apod. Žebra s prokazatelně nezesíle-nými středy tvořila jen 20 % ze zachovaných středníchčástí žeber v souboru (13 ks). I tato žebra, která může-me označit za tyčinkovitá, však měla povrch poměrněhrubý, beze stop po jakémkoliv opracování, vyhlazeníapod.

Depot z Purkarce obsahoval žebra jiného typu,označeného jako Bermatingen (Hájkův typ B1). Vesrovnání s předchozím typem se jedná o poměrně dlou-há a subtilnější žebra, jejich povrch bývá více hladkýa jejich průměrná váha se pohybuje kolem 80 g(Lenerz-de Wilde 1995, 276, 284; Moucha 2005, 40).V případě depotu z Purkarce je však průměrná hmot-nost celých žeber vyšší – 154 g, čímž paradoxně převy-šuje výše uvedenou průměrnou hmotnost žeber typuMünchen-Luitpoldpark z Přídolí. I u depotu z Purkarcevšak bylo váhové spektrum velmi široké, mezní hodno-ty se pohybovaly od 111 až do 207 g (graf 2). V tomtopřípadě se jako jedno z možných vysvětlení nabízíneobvyklé surovinové složení žeber, obsahující mimo-řádné množství olova (viz Frána — Chvojka — Fikrle

2009), které se mohlo na hmotnosti jednotlivých žeberprojevit. Kromě surovinového složení upoutají na žeb-rech z Purkarce pozornost ještě další tři jevy – tzv.manžetovité nálitky, záseky a zbytky organického pro-vázku.

Tzv. manžetovité nálitky byly zjištěny celkem natřech žebrech z Purkarce (obr. 17: 1; 19: 59, 62; 22:1–3), k nimž lze připočítat i tři solitérní zlomky dalšíchtří nálitků (obr. 20: z4, z9, z11). Všechny tři nálitky nažebrech jsou umístěné asymetricky v různých částechramen a všechny objímají rameno žebra ze všech stran.Interpretace těchto doplňků žeber není jednoznačná.V dosavadní literatuře se často objevují názory o jejichúčelu jako váhové korekce (Moosleitner — Moesta1988, 42–43, Abb. 11; Lenerz-de Wilde 1995, 277, 281,Abb. 66; 2002, 3, 21; Innerhofer 1997, 55), tomu všaknálezy z Purkarce, vzhledem k rozličným váhám jedno-tlivých žeber v depotu (srov. graf 2), neodpovídají. Jiždříve byla odmítnuta i spekulace o jejich funkci repa-račních prostředků poškozených žeber (ačkoliv v přípa-dě některých žeber z depotů v München-Luitpoldparknebo v Nonn byly takové nálitky použity skutečně jako„záplata poškozeného žebra“: Menke 1982, 35; Möslein1998–1999, 69; 2008, 113, Abb. 3–4). Interpretaci ná-litků jako dokladu přebytečného kovu, který zbyl poodlití všech žeber a měl být takto dodatečně využit(Moucha 2005, 38), zase neodpovídají metalografickéanalýzy složení kovu, které např. u depotů z Hlubokénad Vltavou (Moucha 2005, 41), z Nonn (Möslein 2008,113) nebo z Linz - St. Florian (Menke 1982, 35) proká-zaly odlišné složení žeber a nálitků. Ke stejnémuvýsledku rozdílného složení žeber a nálitků dospěli i J. Frána a M. Fikrle při analýze vzorků z depotuv Purkarci, kde např. v případě žebra č. 1 byly mezižebrem a nálitkem výrazné rozdíly v zastoupení cínu,železa, arzénu i olova (viz Frána — Chvojka — Fikrle2009). V nedávné době Ch. Huthem (Huth 2008, 134)publikovaný názor o účelu nálitků jako symbolu kvali-ty suroviny (podobně jako v případě hřiven jejich obto-čení drátkem) leží zatím také jen v rovině hypotéz. Přesvšechny pokusy tak zůstává vysvětlení tohoto poměrněvzácného, avšak pro žebra příznačného jevu, zatímnejasné.

Dalším zajímavých prvkem, zjištěným na celkem 16žebrech v Purkarci, jsou drobné záseky na bočníchhranách. Jedná se o krátké, patrně jedním typemnástroje jednorázově provedené vrypy, které bývají jaksolitérní, tak i ve skupinkách o různém počtu (obr. 22:



200180160140120100806040200

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Váha

(g)

Jednotlivá celá žebra z depotu

93 97 99109 113 118 122

141

171 175

Graf 1. Přídolí (okr. Č. Krumlov). Váhové spektrum všech celých žeber z de-potu. — Diagramm 1. Přídolí (Lkr. Č. Krumlov). Gewichtsspektrum allerganzer Spangenbarren aus dem Depot.

4–6). Většinou jsou na jednom žebru doloženy jeden ažčtyři záseky, maximální počet pěti záseků byl zjištěnna jediném artefaktu (obr. 18: 28; 22: 5). Analogickýpřípad je znám i v případě depotu z Biliny u Milevska,kde jimi bylo opatřeno pět žeber – je zajímavé, že početexemplářů s těmito vrypy činí u obou depotů zhruba20 % celého souboru. V Bilině jsou záseky na jednomžebru rovněž v různém počtu mezi jedním a pěti (Mou-cha 2005, 41, Taf. 137). Další příklady těchto vrypůjsou uváděny i u žeber z Temelína a z okolí Písku (Mou-cha 2005, 41, Taf. 45: 62; 46: 11), odlišné provedenípak mají rýhy na horní ploše žebra z Jaroslavic, kteréspíše připomínají výzdobu (Moucha 2005, Taf. 138: 16).V jižním Německu můžeme zmínit žebra s analogický-mi vrypy z depotů v Alzgern nebo Nonn (Möslein 2008,113, Abb. 2, 5). V souvislosti s mimořádným složenímpurkareckých žeber, obsahujících extrémní množstvíolova (srov. Frána — Chvojka — Fikrle 2009), je pozo-ruhodná zmínka S. Mösleina, že oba uvedené bavorskésoubory s žebry opatřenými vrypy mají rovněž velmisilné zastoupení olova (Möslein 2008, 113). Vysvětlenízáseků není, podobně jako u zmíněných manžetovitýchnálitků, jednoznačné. V úvahu připadají jak „zkušební“vrypy pro určení kvality suroviny (Huth 2008, 134;Möslein 2008, 113) nebo stopy po neúspěšných poku-sech o přeseknutí předmětu (srov. Moucha 2005, 41),tak i označení nám neznámého významu.

Žebra v depotu z Purkarce byla původně svázána dosvazků pomocí provázku z organického materiálu,který se však dochoval jen v torzech. Ačkoliv neníz fotografií nálezce (obr. 15) patrné místo, kde bylažebra svazována, logicky lze uvažovat o jejich stře-dech. Tím více zaujme pozornost žebro č. 61, kterémělo tento provázek omotaný excentricky na rameninedaleko svého konce (obr. 21: A–B). Bližší vysvětlenítohoto jevu neznáme a nepodařilo se k němu najít anižádnou analogii. Svazování měděných hřiven nebožeber do svazků po pěti nebo deseti kusech je poměr-ně častým jevem, doloženým v mnoha případech(např. Möslein 1997, 73; 2008, 123; Neugebauer1998–1999, 11; Lenerz-de Wilde 1995, 244–245, 251,Abb. 16, 28; 2002, 20; Innerhofer 1997, 56; Moucha2005, 37). Tato skutečnost vedla M. Lenerz-de Wilde

(1995, 299; 2002) k názoru o početní či platební funk-ci ingotů.

Třetí z nově objevených depotů od Chvalšin (II)obsahoval rovněž žebra typu Bermatingen, v tomto pří-padě však subtilnějších a s jemněji vypracovanýmpovrchem (L. Hájkem /1954, 144/ označená jako typB2). Handicapem tohoto souboru je jeho velká torzovi-tost a poškození téměř všech žeber v důsledku dlouho-dobé orby; z tohoto důvodu lze činit statistické závěryjen obtížně. Přesto můžeme konstatovat daleko většígracilnost žeber z Chvalšin ve srovnání s depotemz Purkarce – jedno celé (č. 51) a jedno rekonstruovatel-né žebro (ze zlomků č. 24, 35, 37, 61 a 62) mají shod-nou hmotnost 80 g, druhé celé žebro (č. 49) vážilo 92 g,čímž se ani nepřibližují nejnižším hodnotám purkarec-kých ingotů. Velké váhové rozdíly mezi jednotlivýmitypy i variantami žeber jsou ovšem častým jevem, jakupozornila již M. Lenerz-de Wilde (1995, 269–284).Povrch chvalšinských žeber je oproti žebrům z Purkar-ce daleko kvalitnější, jemně vyhlazený. Variabilní jsoui jejich konce, které u obou celých žeber (č. 49 a 51)byly na jedné straně lžičkovitě prožlabené a na druhéstraně ploché a zaoblené. V případě samostatnýchzlomků je příznačné, že jsou oba typy konců početnězcela vyrovnané (oba v počtu 13 ks). Žebra z Chvalšinnevykazují žádné další typologické prvky (manžetoviténálitky, vrypy, stopy po svázání apod.).

Lze shrnout, že všechny tři depoty se mezi sebou postránce typologické značně odlišují – v Přídolí bylanalezena žebra typu München-Luitpoldpark, zatímcov Purkarci a Chvalšinách žebra typu Bermatingen,která však jsou v obou depotech dosti odlišná (zařadi-telná do Hájkových variant B1 a B2). Z morfologickéhohlediska obsahují všechny tři soubory pouze žebrajediného typu a varianty; i v rámci jednotlivých depotůjsou ovšem významné rozdíly v hmotnostních katego-riích. Zásadně odlišné je také surovinové složení jednot-livých depotů (srov. podrobněji Frána — Chvojka —Fikrle 2009): zatímco žebra z Přídolí mají typickouskladbu pro tyto ingoty, tvořenou cca 96 % mědi,u depotu z Chvalšin se jedná o téměř čistou měď. Nao-pak zcela extrémní hodnoty vykázala žebra z depotu



250

200

150

100

50

0

Váha

(g)

Jednotlivá celá žebra z depotu

Graf 2. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Váhové spektrum všech celých žeber z depotu. — Diagramm 2. Purkarec (Lkr. Č. Budějovice). Gewichtsspektrum allerganzer Spangenbarren aus dem Depot.

v Purkarci, která měla velmi výrazný podíl olova, pře-sahující u některých žeber 50 %. Podrobněji je tatoskutečnost diskutována v následujícím příspěvku J. Frá-ny, O. Chvojky a M. Fikrleho.

4. Chronologické zařazení nových depotů

Samotná typologie žeber ze tří nových jihočeskýchdepotů nijak nepřispívá k jejich přesnějšímu chronolo-gickému zařazení, neboť nebyla ani v jednom případědoprovázena žádným dalším artefaktem. Tato skuteč-nost je ovšem pro depoty žeber příznačná – např. z čes-kých nálezů uvádí V. Moucha pouze jediný příkladdepotu z Třebovle, kde byla žebra doprovázena dalšímvýrobkem, v tomto případě tyčinkovitými náramky(Moucha 2005, 45, Taf. 147: 1–6). Zcela nově pakmůžeme zmínit, že žebra z depotu z Bernartic na Písec-ku byla doprovázena údajně zlatou spirálovitou záuš-nicí, nález však zatím nebyl publikován ani zpracován6.Více dokladů smíšených celků žeber s jinými bronzový-mi výrobky pochází z jihoněmeckého prostředí. Např.v depotu z Greding byly společně s 36 žebry deponová-ny i čtyři bronzové sekery s postranními lištami a čtyřispirálovitě stočené zlaté dráty (Nadler 2006). Neménědůležitý je v tomto směru i depot z jihoněmeckéhoWaging, kde se vedle asi 170 žeber typu Bermatingennalezlo i pět seker typu Langquaid a jedno dlátko(Moosleitner — Moesta 1988, 46). V jediném polskémnálezu tohoto typu z Węgliny byla žebra spojena drá-tem se třemi sekerkami s postranními lištami (Lenerz-de Wilde 1995, 283, Abb. 72).

Shrneme-li dosavadní názory na dataci žeber, lzebadatele zabývající se touto otázkou rozdělit do dvouskupin. První považovala žebra za víceméně současnák nákrčníkovitým hřivnám (Reinecke 1930; Junghans— Klein — Scheufele 1954; Torbrügge 1959, Abb. 20;Hundt 1961), druhá pak označila žebra za mladší nežhřivny, z nichž se měla postupně vyvinout (Pittioni1954; Hachmann 1956; Moosleitner — Moesta 1988,46–50, Abb. 12; Eckel 1992, 116; Lenerz-de Wilde1995, 288). V posledních desetiletích tento druhýnázor jednoznačně převážil (ačkoliv názor o současnos-ti obou forem suroviny zcela nevymizel – srov. Bartel-heim 1998, 56). Již M. Menke zařadil na základě kom-binací nálezů v bavorských depotech všechny hřivnydo svého časového stupně 1 (odpovídá přibližně stupniBr A1) a oba typy žeber do stupně 2 (odpovídá stupniBr A2), do něhož zahrnul též nálezy stupně Langquaid(Menke 1982, 140–141). V současné době je tato časo-vá následnost považována za samozřejmou (srov. nej-nověji např. Huth 2008, 134–136; Krenn-Leeb 2008,170, 181; Möslein 2008, 111–112; aj.). Zcela ojedinělýje přitom názor F. Bertemese, který na základě analýzySAM kovových nálezů z pohřebiště v Gemeinlebarnpovažuje materiál s vysokým obsahem niklu a s pří-tomností kobaltu, tedy podle našeho pojetí (srov. Frána— Chvojka — Fikrle 2009) materiál žebrových ingotů,pocházející ze sulfidických rud, za starší než materiálbez niklu (tedy materiál kruhových hřiven), které mělypůvod z oxidických rud (Bertemes 1989, 153, 161,Abb. 57–58).

Existence dvojí formy pro surovinu byla vykládánajako důsledek zvýšení těžby mědi v průběhu staršídoby bronzové, kdy se postupně ustoupilo od náročněj-šího tvaru hřiven a na jeho místo nastoupila jednoduš-ší žebra (Jílková 1952, 142). Toto vývojové schéma jevšak v rozporu s geografickým rozšířením obou forem,neboť žebra, která měla svým tvarem vycházet vstřícpožadavkům na zvýšení objemu těžby, jsou rozšířenana několikanásobně menším teritoriu než údajně star-ší hřivny. Jako pravděpodobnější se tak jeví teorieo částečné současnosti hřiven a žeber, přičemž žebrajsou interpretována jako produkt metalurgických dílenvznikajících při nově objevených ložiscích mědi (Eckel1992, 64). Zatímco hřivny tvarově vycházejí již z eneo-litických nákrčníků s očky, žebra nemají svého typolo-gického předchůdce a jejich tvar je dán patrně po-třebou snadného transportu a kontroly kvality kovu(Stein 1976, 40–41; Innerhofer 1997, 54).

O alespoň částečném chronologickém překryvu hři-ven a žeber svědčí i několik jihoněmeckých souborů,v nichž byly oba tyto typy ingotů zastoupeny společně.Např. v bavorském depotu v Riedern byly v jednomdepotu nalezeny společně nákrčníkovité hřivny a žebratypu München-Luitpoldpark (Möslein 2008, 117, Abb. 9),další podobný příklad je znám i z hromadného nálezuv Hechendorf, kde byly společně hřivny, žebra i pře-chodné formy mezi oběma těmito ingoty (Lenerz-deWilde 1995, 244, Abb. 14). Také v jiných depotechnalezené přechodné formy mezi hřivnami a žebry(např. Lenerz-de Wilde 1995, 244, Abb. 12, 15) doklá-dají vzájemnou vazbu a jistý časový překryv obou suro-vinových forem. Zmínit můžeme v této souvislostii jihočeskou lokalitu u Jaroslavic, odkud pochází jakdepot několika nákrčníkovitých hřiven, tak i zlomekjednoho žebra (Moucha 2005, 113–114, Taf. 138) –vzhledem k zcela nejasným nálezovým okolnostemvšak bohužel nelze o jejich vzájemném vztahu říci nicbližšího.

Poměrně jednotné je řazení žeber do Reineckovaperiodizačního systému. České depoty žeber klade vesvé nejnovější práci V. Moucha kromě jediné výjimkydo stupně Br A2 (Moucha 2005, 74, Abb. 19), podobnějako F. Moosleitner, který žebra typu München-Luitpold-park datoval do průběhu stupně Br A2, zatímco subtil-nější typ Bermatingen na přelom stupňů Br A2/B1(Moosleitner — Moesta 1988, 50). Podle M. Lenerz-de Wilde (1995, 288) došlo k přechodu od hřiven k žeb-rům na počátku či v průběhu stupně Br A2, přičemžkonec jejich výskytu klade do přechodného obdobímezi starší a střední dobou bronzovou, kdy se začínajíobjevovat slitky (Lenerz-de Wilde 1995, 317; 2002, 4).Starší dataci žeber již do stupňů Br A1 a A2a uvedl F. Eckel (1992, 98–103), tento názor však zůstal prak-ticky osamocen. Poměrně staré chronologické určenímezi roky 1900–1800 př. n. l. uvádí i F. Innerhofer (1997,54). Podle nejnovější práce S. Mösleina (2008, 112)však jihoněmecké depoty žeber náležejí až do stupněFB III, tj. do závěru starší doby bronzové (Br A2b–c;srov. též Huth 2008, 134). Stejnou dataci uvádíi A. Krenn-Leeb pro depoty žeber z Rakouska (Krenn-Leeb 2008, 176). Až do počátku mohylové kulturystřední doby bronzové řadí M. Nadler mimořádný nálezžeber spolu se sekerami a zlatými spirálkami z bavor-



6 Viz poznámku 1.

ského depotu v Greding (Nadler 2006). Do přelomustupňů Br A2c/B1 je řazen depot z Pfakofen u Řez-na, který vedle zlomku žebra obsahoval i spiráloviténáramky, sekerky a dokonce i zlomky srpovitých nožů(David 2008, 210, Abb. 11: B). Rovněž i soubor pětiminiaturních žeber z dolnorakouské eponymní lokalityBöheimkirchen je kladen do stupně Br A2c, příp. na samý počátek střední doby bronzové (Neugebauer 1998–1999, 10).

Obtížné je však chronologicko-typologické srovnánížeber, neboť nevíme, jestli jejich tři definované typy(München-Luitpoldpark, Bermatingen a Temelín) bylysoučasné a nebo zda-li se vyvíjely jeden z druhého.Mladší dataci typu Temelín by mohl nasvědčovat zvý-šený podíl záměrně přidávaného cínu (Eckel 1992, 98;Moucha 2005, 41), naopak starší chronologické zařaze-ní žeber typu München-Luitpoldpark naznačuje jejichspolečný výskyt s nákrčníkovitými hřivnami ve zmíně-ném depotu z Riedern (Möslein 2008, 117). Časovounáslednost uvedených typů (konstatovanou podletypologického vývoje např. F. Moosleitnerem a H. Moes-tou 1988, Abb. 12) by mohly indikovat i výsledky meta-lografických rozborů nových jihočeských depotů žeber(srov. Frána — Chvojka — Fikrle 2009).

Důležitým příspěvkem k časovému určení žeber jeprovedená radiokarbonová analýza z torza organické-ho provázku, kterým byla svázaná žebra v depotuv Purkarci (Grootes 2009)7. Analýza, provedená v lednu2009 v Leibnitz Labor für Altersbestimmung und Isoto-penforschung v Christian-Albrechts-Universität v ně-meckém Kielu poskytla spolehlivé (s pravděpodobností91,5 %) datum 1775–1631 cal. BC, jak dokládá citacez uvedené zprávy P. M. Grootese (viz též obr. 31):

KIA35089 Purkarec, 1 Stück Gras

Fraktion: Pflanzen, Laugenrückstand, 3.6 mg CPMC (korrigiert): 65,35 � 0,22Radiokarbonalter: 3415 + 30/-25 BP∂13C (‰): -22,95 � 0,17

Radiocarbon Age: BP 3417 � 28

One Sigma Range: cal BC 1750–1685 (Probability 68.3 %)Two Sigma Range: cal BC 1869–1846 (Probability 3.9 %)(Probability 95,4 %) 1775–1631 (Probability 91.5 %)

Uvedené datum tak jednoznačně řadí depot žebertypu Bermatingen z Purkarce do mladého úseku star-ší doby bronzové, do Reineckova stupně Br A2 (srov.Smejtek 2005, 360), resp. podle jihoněmecké chronolo-gie do fáze Br A2b (Schwarz 2004, 12–13; Primas 2008,7 – Abb. 1.3). Žádné jiné radiokarbonové datum z nále-zu měděných žeber nebylo dosud získáno.

5. Sídelně-topografická analýza nových depotů

Všechny tři nově objevené depoty žeber byly naleze-ny v oblastech s doloženým osídlením ve starší doběbronzové, žádný z nich však nebyl bezprostředně vázán

na konkrétní lokalitu. Soubory z Přídolí (obr. 32: 21)a Chvalšin (obr. 32: 11, 12) byly deponovány při jižnímokraji jihočeské sídelní oikumeny této epochy, zatímcohromadný nález z Purkarce se nacházel zhruba upro-střed tohoto území (obr. 32: 22).

Z katastru obce Přídolí, kde byl objeven první z ana-lyzovaných depotů, nepochází žádný další nález zestarší doby bronzové. Nejbližší soudobou lokalitou jepodle dnešního stavu poznání výšinné sídliště v prosto-ru hradní ostrožny v Českém Krumlově (Ernée — Milit-ký 1996), které je od místa nálezu přídolského depotuvzdáleno vzdušnou čarou 2,4 km. Jiná výšinná lokali-ta s komponentou starší doby bronzové se nacházelau nedaleké obce Vyšný (Michálek — Zavřel 1996, 48).V nedávné době byly v blízkém okolí Českého Krumlo-va objeveny další bronzové předměty ze starší dobybronzové, které naznačují intenzivnější aktivity v tomtoprostoru – jedná se o depot dvou seker, ojedinělý nálezhřivny a dva ojedinělé nálezy zlomků žeber z katastrůČeského Krumlova a Kladného (Chvojka — Červenka2008), které jsou od depotu z Přídolí vzdálené cca 2,5až 3,5 km. Všechny tyto nálezy mají nepochybně vazbuna předpokládanou komunikaci podél řeky Vltavy,k níž lze vztáhnout i nález žeber od Přídolí. V tomto pří-padě můžeme spekulativně uvažovat o lokální stezcepodél Drahoslavického potoka, který se vlévá do Vltavypřibližně kilometr od místa nálezu depotu (obr. 3).

Zajímavá je poloha depotu z Přídolí v blízkosti dvouvelkých kamenů, které s velkou pravděpodobností mělyoznačovat místo uložení žeber. Podobný případ je proká-zán u jednoho z celkem čtyř depotů žeber v bavorskémNonn, který byl zavalen velkým vápencovým balvanem,vyčnívajícím částečně nad současný povrch (Möslein1996, 57 – Abb. 32; 1998–1999, Abb. 4; 2008, 113,123).

Depot žeber z Purkarce byl situován v tehdy poměr-ně intenzivně osídlené krajině podél toku Vltavy meziHlubokou a Týnem nad Vltavou. Přímo z katastru obcesice žádný další nález ze starší doby bronzové neznáme,



Obr. 31. Purkarec (okr. Č. Budějovice). Radiokarbonové datování organic-kého provázku z depotu. Podle Grootes 2009. — Abb. 32. Purkarec (Lkr.Č. Budějovice). Radiokarbon-Datierung der organischen Schnur aus demDepot. Nach Grootes 2009.

7 Za zprostředkování radiokarbonového datování a za jeho finanč-ní pokrytí jsme velice zavázáni Mgr. Michalu Ernéemu, Ph.D.,z Archeologického ústavu AV ČR v Praze.

v blízkém okolí je však prokázáno několik soudobýchlokalit. Nejbližším sídlištním nálezem je lokalita zjiště-ná roku 1972 na katastru obce Chlumec (Beneš 1975),která je od depotu vzdálena přibližně 1,5 km. V roce2007 byla v areálu halštatského a raně středověkéhohradiště u Litoradlic nalezena bronzová jehlice s kulo-vitou a šikmo provrtanou hlavicí (Chvojka v tisku a),která by mohla naznačovat využití hradiště, vzdálené-ho 4,5 km od depotu z Purkarce, již v závěru staršídoby bronzové. Zhruba stejně vzdáleno je od našehodepotu i rovinné sídliště ze starší doby bronzové, zkou-mané roku 2005 u statku Býšov na katastru Knína(Chvojka 2007b, 10, obr. 9–12). O něco vzdálenější jsou

pak dvě sídlištní polohy na katastru Litoradlic (Braun1995). Nejbližším pohřebištěm je již výše zmíněná sku-pina zatím nedatovaných mohyl na vrcholu Strážiště,vzdálená od místa depotu jen necelých 100 m (Beneš1977; Beneš — Michálek — Zavřel 1999, 44–45, lok.č. 68). Jednoznačně do starší doby bronzové náležejídvě skupiny mohyl v polesí Schořová u Litoradlic,vzdálené přibližně až 4 km (Woldřich 1884, 215–216,Abb. 105, Taf. VI: 33; Hájek 1954, 130, obr. 9: 10; 11:6; Beneš — Michálek — Zavřel 1999, 27–28 – č. 7, 49 –č. 88). Nejbližším stejně starým hromadným nálezem jesoubor hřiven od Jaroslavic, nalezený zhruba 4 km odpurkareckého depotu (Moucha 2005, 113, Taf. 138:



Obr. 32. Starobronzovásídelní oikumena v již-ních Čechách s vyzna-čenými depoty žeber.Kresba J. Havlice. —Abb. 33. Frühbronze-zeitliche Siedlungsgebie-te in Südböhmen mitmarkierten Spangen-barren-Depots. Zeich-nung J. Havlice.

1–12). Ve stejném prostoru byly snad z rozoranýchmohyl nalezeny i další bronzové předměty, mj. i jednoměděné žebro (Moucha 2005, 114, Taf. 138: 16).

Katastr Chvalšin, odkud pochází třetí z analyzova-ných nových hromadných nálezů, proslavil již před vícenež sto lety zatím největší český depot žeber, nalezenýu dnes zaniklé obce Havalda (Hájek 1954, 144; Moucha2005, 106–107, Taf. 1–14). Vztah mezi těmito dvěmadepoty však patrně žádný nebyl – jednak jsou od se-be již poměrně vzdálené (vzdušnou čarou přibližně 2,5 km) a jednak se oba liší typologickou skladboužeber i jejich materiálovým složením (srov. Frána —Chvojka — Fikrle 2009). Povodí Chvalšinského potokabylo v době bronzové nejjižnějším souvisle osídlenýmmikroregionem v celých Čechách (Ernée 2004), dále již-něji jsou prokázané již jen ojedinělé průniky do hor-ských oblastí Šumavy (Fröhlich 1999; Chvojka 2001,304–305). Přímo z katastru Chvalšin jsou vedle uvede-ných dvou depotů známé ještě dvě další lokality staršídoby bronzové – výšinné sídliště v poloze Mlýnskévrchy (Fröhlich — Parkman 2003), vzdálené od našehodepotu necelé 4 km vzdušnou čarou, a nedaleko od něj roku 2007 učiněný ojedinělý nález bronzové dýky(Chvojka v tisku b). Do starší doby bronzové náležíi nejstarší fáze osídlení na známém hradišti Razibergu Boletic (Beneš 1964; Michálek — Zavřel 1996, 43),které je od našeho depotu žeber vzdáleno vzdušnoučarou přibližně 3,5 km.

Můžeme shrnout, že všechny tři nové depoty žeberse sice nacházely v tehdy osídlené krajině, žádný z nichvšak nebyl bezprostředně vázán na některou lokalitu.Rovněž naprostá většina dalších jihočeských depotů že-ber byla solitérními nálezy, jak bude zmíněno v násle-dující kapitole.

6. Depoty žeber v jižních Čechách

V současné době evidujeme na území jižních Čechcelkem 27 hromadných či ojedinělých nálezů žeber,z nichž se dochovalo 645 celých a několik desítek zlom-ků žeber (tab. 4). Jejich původní počet byl bezpochybyještě vyšší, neboť řada depotů nebyla vyzvednuta celáa jiné byly po vyzvednutí zčásti nebo zcela rozchváce-ny. Zejména u starších nálezů se údaje o počtu naleze-ných žeber značně rozcházejí, což platí i pro největšíjihočeský nález učiněný v roce 1904 u osady Havaldau Chvalšin na Českokrumlovsku, kde různé pramenyudávají 114 až 300 kusů žeber. Počty žeber v jednotli-vých nálezech uváděné v této studii (tab. 4) vycházejívždy z toho nejvíce hodnověrného pramene, v případěpochybností se jedná o množství fyzicky dochovanév depozitářích.

Nové depoty z Přídolí, Purkarce a Chvalšin II navýši-ly počet jihočeských žeber o 141 celých (a dalších 67drobných zlomků), což představuje v rámci celýchexemplářů nárůst o téměř čtvrtinu (21,8 %; viz graf 3).Mezi všemi českými nálezy žeber znamenají tyto třinové depoty vzrůst počtu z 562 na 703 ks (nejihočeskénálezy počítány podle Moucha 2005, 39, Abb. 12), tj.o plnou pětinu (graf 4).

Podle velikosti lze jihočeské depoty rozdělit na malé(0–19 ks), střední (20–49 ks) a velké (více než 50 ks)

(obr. 2). Do první skupiny přitom spadá vedle ojedině-lých i většina sporných nálezů, u nichž existuje vysokápravděpodobnost, že se jedná o pouhá torza většíchdepotů (např. České Budějovice, Písek, Týn nad Vlta-vou). Naopak ve skupině velkých nálezů se nacházejí(až na jednu výjimku) všechny depoty objevené v posled-ních letech za pomoci detektoru kovů (Bernartice, Přído-lí, Purkarec), což částečně podporuje domněnku, že řadastarších nálezů nebyla vyzvednuta kompletně celá a částžeber zůstala v zemi.

Většina jihočeských depotů žeber byla nalezena ná-hodně při různě intenzivních zásazích do terénu (orba,těžba kamene, výkopové práce), které byly obvykle spo-jeny s takovým narušením naleziště, že již není možnérekonstruovat způsob uložení depotu. Zejména u star-ších nálezů bylo zcela běžné, že ze země byla vyjmutapouze žebra a případná úprava místa nálezu nebylavůbec zjišťována. Jen výjimečně máme zprávy o uložení



22 %

78 %

Ostatní jihočeská žebra Přídolí, Purkarec a Chvalšiny II

Graf 3. Procentuální podíl počtu žeber ze tří nových depotů na celkovémpočtu žeber v jižních Čechách (podle tab. 4). — Diagramm 3. ProzentuellerAnteil der Spangenbarren aus den drei neuen Depots an der Gesamtzahl derSpangenbarren in Südböhmen (nach Tab. 4).

20 %

8 %

72 %

Ostatní jihočeská žebra Přídolí, Purkarec a Chvalšiny II

ČR mimo jižní Čechy

Graf 4. Procentuální podíl počtu žeber ze tří nových depotů na celkovémpočtu žeber v Čechách (podle tab. 4 a Moucha 2005, 39 – Abb. 12). — Dia-gramm 4. Prozentueller Anteil der Spangenbarren aus den drei neuenDepots an der Gesamtzahl der Spangenbarren in Tschechien (nach Tab. 4und Moucha 2005, 39 – Abb. 12).



Č.Lo

kalit

aPo

čet ž

eber

Polo

ha n

ález

uO

znač

ení n

a po

vrch

uUl

ožen

í dep

otu

Hlo

ubka

Nad

m. v

.N

ález

ové

okol

nost

i(c

elé

+ z

lom

ky)

(m.n

.m.)

1.Al

brec

htice

nad

Vlta

vou

20S

svah

osa

moc

enéh

o ná

vrší,

po

d sk

alní

stě

nou

??

520

při k

opán

í kam

enné

sut

ias

i 120

0 m

J od

Vlta

vy

2.Be

rnar

tice

u M

ilevs

ka50

+ z

latá

klič

kovit

á zá

ušni

cero

zlehl

é pl

atea

u, a

si 20

0 m

J od

pra

vo-

??

?47

0pr

ůzku

m d

etek

tore

m k

ovů

stra

nnéh

o př

ítoku

Bíli

nské

ho p

otok

a

3.Bi

lina

32le

vý b

řeh

Bilin

skéh

o po

toka

, mírn

ý Z

svah

?v

kera

mick

é ná

době

?46

0re

kons

trukc

e sil

nice

4.Bř

ezí u

Trho

vých

Svin

ů28

+ 1

??

ve s

kaln

í trh

lině

??

při l

ámán

í kam

ene

5.Če

ské

Budě

jovic

e1

+ x

tera

sa n

a pr

avém

bře

hu

??

?38

0př

i sta

vbě

dom

uVl

tavy

, asi

200

m o

d ře

ky

6.Do

lní C

hráš

ťany

5vr

chol

neb

o sv

ah n

ávrš

í (?)

??

40 c

m49

0–51

0 (?

)př

i orb

ě

7.Do

ubra

va4

(?)

??

??

??

8.Dr

žov

4pr

avý

břeh

řeky

Ota

vypo

d sk

alní

stě

nou

pod

ploc

hým

kam

enem

?35

0ko

lísán

í vod

ní h

ladi

ny v

pře

hrad

ě

9.Hl

ubok

á na

d Vl

tavo

u4

tem

eno

prot

áhlé

ho n

ávrš

í nad

m

ohyla

souč

ást p

ohře

bní v

ýbav

y ko

stro

vého

hro

bu-

455

amat

érsk

ý ar

cheo

log.

výz

kum

dvěm

a po

toky

, 180

0 m

Zod

Vlta

vypo

hřeb

iště

10.

Hrad

iště

u Pí

sku

25?

??

??

11.

Chva

lšiny

I16

5(?

)m

írný

Zsv

ah, a

si 25

0 m

ve

lký

kám

en (

?)?

50 c

m60

0př

i orb

ěod

Chv

alšin

skéh

o po

toka

jižní

sva

h ná

vrší,

500

m5–

20 c

m

12.

Chva

lšiny

II26

+ 2

0od

Chv

alšin

skéh

o po

toka

??

(dru

hot.

590

průz

kum

det

ekto

rem

kov

ůpo

loha

)

13.

Jaro

slavic

e u

Kost

elce

1m

írný

Zsv

ah, a

si 50

0 m

Vod

Vlta

vym

ohyla

(?)

v m

ohyle

, bez

bližš

ích p

odro

bnos

tí?

390

úpra

va p

astv

iny

na p

ole

14.

Kam

enný

Úje

zd2

+ te

rč. s

pirá

la, j

ehl.,

zl. s

rpu

mírn

ý SZ

svah

, asi

80 m

od

Vlta

vy?

v ke

ram

ické

nádo

bě (

?)?

400

při o

rbě

15.

Klad

né1

J sva

h be

zejm

enné

ho v

rchu

(kó

ta 6

93,5

m)

??

10 c

m66

0př

i prů

zkum

u de

tekt

orem

kov

ů

16.

Klen

ovice

u S

oběs

lavi

15ni

va ře

ky L

užni

ce?

??

400

při o

rbě

17.

Lišo

vsko

1?

??

??

?

18.

Píse

k1

Vsv

ah v

rchu

Mal

ý M

ehel

ník

(588

m)

??

?57

0př

i lám

ání k

amen

e (?

)

19.

Píse

cko

8 +

1?

??

??

20.

Plav

3?

??

??

?

21.

Příd

olí

41+

47

prav

ý bř

eh D

raho

slavic

kého

pot

oka,

tři

ska

lní b

loky

v ka

men

né s

kříň

ce5–

20 c

m57

0pr

ůzku

m d

etek

tore

m k

ovů

vhl

uboc

e za

řízlé

m ú

dolí

při p

atě

svah

u

22.

Purk

arec

74m

írný

Vsv

ah, 1

00 m

od

vrch

olu

?v

jam

ce p

řekr

yté

3pl

och.

kam

eny,

20 c

m51

0pr

ůzku

m d

etek

tore

m k

ovů

kopc

e St

rážiš

tě (

523

m),

1500

m o

d Vl

tavy

svaz

ky 5

–6 že

bers

váza

né p

rová

zkem

23.

Skoč

ice30

(?)

J sva

h vr

chu

Hrad

(66

6,8

m),

skal

ní s

těna

?

20 c

m62

0př

i lám

ání k

amen

e50

0 m

JJZ

od k

óty

se tř

emi j

esky

ňkam

i

24.

Slav

če4

Vsv

ah v

rchu

Klu

k (7

40 m

), ?

??

550

(?)

při l

ámán

í kam

ene

tém

ěřna

jeho

úpa

tí

25.

Star

é Se

dlo

u St

ádlce

11te

rasa

nad

údo

lím ří

čky

Smut

né, m

írný Z

svah

moh

ylav

moh

yle, b

ezbl

ižších

pod

robn

ostí

-44

0am

atér

ský

arch

eolo

g. v

ýzku

m

pohř

ebišt

ě

26.

Tem

elín

88 (

?)?

??

??

při o

rbě

27.

Týn

nad

Vlta

vou

1zlo

mek

mírn

ý J s

vah,

asi

80 m

od

Vlta

vy?

?12

0-13

0 cm

355

při v

ýkop

ovýc

h pr

acích

Tab.

4. J

ihoč

eské

depo

ty ž

eber

. — T

ab. 4

. Süd

böhm

isch

eSp

ange

nbar

rend

epot

s.

žeber v keramické nádobě (Bilina, sporný nález z Ka-menného Újezdu), daleko častější bylo překrytí či oblo-žení depotu kameny. Zde se mohlo jednat o regulérníkamennou skříňku (Přídolí) nebo o kryt z jednoho čivíce plochých kamenů (Držov, Purkarec). Poměrně časténálezy žeber při lámání kamene (Albrechtice nad Vlta-vou, Písek, Skočice, Slavče) naznačují, že je nutné uva-žovat i jejich deponování do nejrůznějších skalníchdutin a puklin. O uložení depotu ve skalní trhlině sevýslovně mluví v případě nálezu v lomu u Březí u Trho-vých Svinů (Smolík 1892, 777–778). Do skalního výcho-zu byla snad uložena i žebra ve Chvalšinách II.

Jen minimum informací máme o případném vnitř-ním uspořádání žeber v depotu. U dobře zdokumento-vaného nálezu z Purkarce bylo zaznamenáno seskupe-ní žeber do svazků, v tomto případě pravděpodobně popěti kusech spojených provázkem. Podobně tomu bylou žeber z temelínského nálezu, kde uložení ve svazcíchnapovídá spojení některých kusů patinou (Moucha 2005,21). Přeprava a deponování žeber a hřiven ve svazcíchpo pěti kusech patrně nebylo náhodné, neboť už bylozaznamenáno několik takových nálezů v Čechách i před-alpské oblasti (např. České Budějovice - Nové Vráto,Piding, Ragelsdorf; srov. nejnovější přehled Lenerz-deWilde 2002, 20). Díky konzervaci oxidem mědi zůstalyněkdy zachovány i útržky konopného provázku či prouž-ků lýka pojícího jednotlivé svazky (Poláček 1965; Mös-lein 1997; Lenerz-de Wilde 1995, 251).

Pokud známe hloubku uložení nálezů, pak je nejčastě-ji uváděna v rozmezí 20–50 cm. Jen ojediněle se setkává-me se žebry zakopanými extrémně hluboko (Týn nad Vlta-vou – 120 cm) nebo s nálezy mělce pod povrchem (Kladné– 10 cm). Ani v jednom případě nelze v jižních Čecháchpotvrdit záměrné označení depotu na povrchu. U někte-rých nálezů je třeba spíše počítat s jejich uložením namístě nápadném a snadno zapamatovatelném díky svéterénní konfiguraci. Do této skupiny patří depoty zakopa-né u paty skalních stěn (Albrechtice nad Vltavou, Držov)nebo v blízkosti velkých kamenů (Chvalšiny I, Přídolí).Určitý symbolický význam mohla mít i skalní stěna setřemi jeskyňkami, pod níž byl objeven depot žeber u Sko-čic na Vodňansku. U tohoto nálezu je též velmi pravdě-podobná souvislost se starobronzovým hradištěm ležícímv těsné blízkosti na nižším z vrcholů kopce Hrad (Havlice— Hrubý 2002, 48, Abb. 13: 7).

Výše uvedené příklady ale představují spíše výjim-ku, neboť obecně lze konstatovat, že depoty byly uklá-dány na méně nápadných místech ve větší či menšívzdálenosti od krajinných dominant, jako jsou vrcholykopců, temena říčních ostrožen apod. Prozatím žádnýjihočeský depot žeber nebyl objeven přímo na vrcholukopce nebo vrcholové plošině. V tomto ohledu jsou zají-mavé některé nálezy zjištěné jen několik desítek metrůpod vrcholem (Kladné, Písek, Purkarec, Skočice) nebopřímo na úpatí kopce (Slavče). Velmi početná je skupi-na depotů ukrytých v blízkosti vodních toků druhéhoa třetího řádu. Jedná se o hromadné nálezy objevenébuď přímo na břehu nebo v nivě největších jihočeskýchřek Vltavy (České Budějovice, Kamenný Újezd, Týn nad Vltavou), Lužnice (Klenovice u Soběslavi) a Otavy(Držov), dále pak jejich přítoků (Bilina, Přídolí). Zdá sevšak, že žádný z depotů nebyl záměrně uložen do vodynebo do bažiny, jak je doloženo u několika nálezů

z Bavorska (Lenerz-de Wilde 1995, 273) a nebo u ně-kterých jihočeských depotů hřiven (srov. nejnověji Beneš— Chvojka 2003, 9; Fröhlich 2007). To platí i pro nálezz Držova, u něhož k zatopení došlo patrně až po vybu-dování orlické přehrady (Fröhlich — Koppová 1992).Nejméně početnou skupinu představují depoty naleze-né v otevřené krajině, a to buď na svazích nevýraznýchnávrší (Dolní Chrášťany, Chvalšiny I, Chvalšiny II) nebona rozlehlých plató (Bernartice u Milevska).

Doposud žádný z jihočeských depotů žeber nebylnalezen na sídlišti ani v jeho bezprostředním okolí, jakje doloženo v jiných regionech – jako příklad můžemeuvést čtyři depoty z Obereching u Salzburgu, z nichžjeden byl situován přímo v chatě kůlové konstrukce(Moosleitner — Moesta 1988, 34–40, Abb. 6). Minimálnědva starší jihočeské nálezy však pocházejí z mohyl(srov. Militký 1998; Lenerz-de Wilde 2002, 16). Prvníz nich byl nalezen na mohylovém pohřebišti ze střednídoby bronzové v poloze Na Bezinkách u Starého Sedlana Táborsku, které v letech 1864 a 1870 zkoumal J. K. Hraše. V nálezovém souboru z tohoto pohřebištěuloženém v Národním muzeu v Praze se též nachází 11miniaturních žeber o délce 143–169 mm. Protože seHraše ve svých zprávách o nálezu žeber vůbec nezmi-ňuje (Hraše 1864–1865, 311; 1871–1873, 134), je téměřnemožné určit, zda žebra byla součástí pohřební výba-vy, nebo zda se jedná o depot vložený do již stojícímohyly. Jehlice s kulovitou hlavicí pocházející ze stejnélokality naznačuje, že přinejmenším část mohyl mohlavzniknout už ve starší době bronzové, a obě možnostijsou tudíž možné (Hájek 1954, 166, obr. 31). K druhé-mu nálezu došlo v roce 1935 ve Staré Oboře u Hlubokénad Vltavou, kde na pokyn majitele panství A. Schwar-zenberga prokopal hajný Chromý několik mohyl napolykulturním pohřebišti v trati U Janečka. Rovněžv tomto případě nebyla zhotovena žádná nálezová zprá-va, ale jednotlivé nálezy byly roztříděny podle mohyl,v nichž byly vykopány. Nejbohatší nálezový soubor bylzískán v mohyle č. I se zbytky kostrového pohřbu, z nížpochází čtyři zdobené terčovité a dvě cyperské jehlice,plechový pásek zdobený vybíjenými body, bronzovésoudečkovité korále, rozdělovač náhrdelníku, spirá-lovitné rourky a čtyři žebra. Žebra, z nichž jedno byloopatřeno manžetovitým nálitkem, měla hrubý vředovitýpovrch a nijak se nelišila od běžných exemplářů naléza-ných v depotech (Hájek 1954, 124–126, obr. 5). Pro úpl-nost je třeba zmínit též sporný nález z Kamenného Újez-du, kde bylo u osady Březí roku 1928 vyoráno několikbronzových předmětů, z nichž byla do českobudějovic-kého muzea odevzdána pouze dvě žebra. Zbytek nálezutvořila údajně terčovitá spirála, zdeformovaná jehlicea neurčitelný bronzový předmět označovaný někdy jakosrp. Při revizi naleziště v roce 1931 zde bylo nalezenoněkolik zlomků pravěké keramiky (zpráva I. Wodiczkyz roku 1932, č. P 145 v archivu Jihočeského muzea).Přes pochybnosti, zda všechny vyorané předměty sku-tečně tvořily nálezový celek, je nález z Březí u Kamen-ného Újezdu většinou interpretován jako rozoranámohyla (Hájek 1954, 122; Lenerz-de Wilde 1995, 283;Militký 1998, 97), nejnověji jej však V. Moucha interpre-tuje jako depot (Moucha 2005, 101). Podobně nejasnousituaci jako u žeber zaznamenáváme i u hřiven, kterébyly v jižních Čechách nalezeny na mohylovém pohře-



bišti u Jaroslavic v okr. České Budějovice. Zde byl přirozvážení mohyl v roce 1901 kromě početného souborunálezů ze starší doby bronzové objeven depot 24 hřiven(Rychlý 1902–1903, 339–341; Hájek 1954, 128, 130,141; Moucha 2005, 113). Důležité je, že ze stejné polo-hy údajně pochází i jedno měděné žebro (Moucha 2005,114, Taf. 138: 16), o jehož vztahu k mohylám anik depotu hřiven však nelze bohužel říci nic bližšího.Přestože u žádného z jihočeských nálezů žeber napohřebištích neznáme bližší nálezové okolnosti, o jejichzáměrném vkládání do mohyl nelze pochybovat, ať užse jednalo o součást pohřební výbavy či o depot druhot-ně vložený do mohylového násypu.

7. Význam depotů žeber

Rychlý rozvoj metalurgie v rozvinuté starší doběbronzové přinesl zvýšenou potřebu měděné suroviny,která byla z primárních ložisek v alpské oblasti tran-sportována především v podobě hřiven a žeber. Z geo-grafického hlediska se těžiště výskytu depotů žebernachází ve východoalpském prostoru na území Bavor-ska a Horního Rakouska v prostředí kultur straubin-ské a unterwölblinské, kde se setkáváme s největšíkoncentrací depotů, které nezřídka obsahují i několikset kusů žeber. Menší množství nálezů je známé z jiho-západního Německa, středních Čech a Dolního Rakous-ka a jen výjimečně byla žebra zaznamenána v západníEvropě, Polsku a Maďarsku (Hell 1952, Abb. 1; Klee-mann 1954, 72–73, Abb. 1; Bath-Bílková 1973, 30,37–38, obr. 6; Lenerz-de Wilde 1995, 293 – Karte 4;Krenn-Leeb 2006, Abb. 1; 2008, 174–176). V prostoruseverně od Dunaje je pozoruhodná koncentrace nálezůžeber v jižních Čechách, které se množstvím a velikos-tí depotů podobají distribuční oblasti mezi řekami Isara Enns a výrazně se odlišují od nálezově chudého pro-středí centrálních oblastí únětické kultury (obr. 1; Bar-telheim 1998, Karte 48; Moucha 2005, Abb. 13). Totosoustředění depotů do relativně malé oblasti potvrzujeroli jižních Čech jako transitního prostoru mezi Podu-najím a pražsko-slánskou skupinou únětické kultury.

Jen obtížně lze na základě současného stavu znalos-tí vysvětlit důvody ukládání depotů hřiven a žeber dozemě. Příčiny tohoto jevu jsou hledány jak v roviněmateriální, tak duchovní, přičemž dosud byly vyslove-ny tři základní teorie, jež depoty interpretují jako a)poklady skryté v době nebezpečí, b) sklady materiáluurčeného k dalšímu zpracování, c) votivní dary či obě-tiny. Patrně již definitivně byl opuštěn názor první,který vycházel z předpokládaného horizontu nepokojůna konci starší doby bronzové (Reinecke 1930, 112). Tototiž neodpovídá širšímu chronologickému rozptyluhřiven a žeber ani jednotnému charakteru depotů(srov. Huth 2008, 144). Proto byla dlouhou dobu přijí-mána druhá interpretace, v níž byly tyto nálezy chápá-ny jako deponovaná zásoba suroviny pro její pozdějšízpracování. Proti tomuto tradičnímu pojetí (stáleovšem zastávaném mnohými autory; např. Zeitler2000, 78–80) se v poslední době objevuje teorie o kul-tovních důvodech ukládání surovinových depotů (např.Menke 1982, 226; Innerhofer 1997). Její zastánciupozorňují na velké množství nalezených depotů, kte-ré nekoresponduje s představou o dočasném úkrytu

a spíše ukazuje na trvalé uložení depotů. O definitiv-ním uložení můžeme s jistotou mluvit u takových nále-zů, které byly objeveny na nepřístupných místech bezmožnosti opětovného vyzvednutí (např. v bažině, skalnítrhlině), které však představují jen nepatrný zlomekz celého množství. Dalším argumentem zastánců rituál-ního ukládání je vnitřní uspořádání některých depotů,v nichž hřivny či žebra tvořily pravidelné formace(paralelní řady, kruh, tvar čtyřlístku). Pečlivě vyskláda-né obrazce podle nich rovněž odporují představě pou-hých skladů suroviny (Innerhofer 1997, 56–57).

Při řešení otázky významu depotů nelze pominout aniteorie o funkci hřiven/žeber nikoli jako ingotů měděnésuroviny, ale jako prostředků směny (Krenn-Leeb 2008,184–186). Nejpodrobněji se touto otázkou zabývala M. Lenerz-de Wilde, která podrobila metrickému výzku-mu stovky kusů hypotetických platidel starší doby bron-zové (hřivny, žebra, sekery, spirálovité náramky) z Ně-mecka, Rakouska, Čech a Moravy. V případě hřivena žeber výsledky měření ukázaly, že ve většině depotů lzestanovit úzké hmotnostní spektrum, do něhož spadávelká část nálezu. M. Lenerz-de Wilde se proto domnívá,že hřivny i žebra sloužily ve starší době bronzové nikolijako surovina, ale jako platidlo, které podléhalo určité-mu váhovému standardu (Lenerz-de Wilde 1995, 299,311–321; 2002). Tomu však žádný ze tří nových depotůžeber vzhledem k uvedenému širokému váhovémuspektru neodpovídá (výhrady k této interpretaci vyjádři-li i jiní autoři, jako např. Zeitler 2000, 78–79).

Velmi zajímavý názor publikovali v poslední doběněmečtí badatelé, podle nichž byly surovinové ingotyukládány masově do země až v době, kdy z nich již neby-ly vyráběny hotové výrobky (tj. když „hřivnovou měď“s vyšším zastoupením arzénu, antimonu a stříbranahradila měď ze žeber s vyšším obsahem niklu, kterouposléze vystřídala měď ze slitků; srov. Frána — Chvojka— Fikrle 2009); jako prakticky použitelná surovina takztratily význam, nadále však byly vhodné k deponování,ovšem již bez záměru budoucího vyzvednutí. Uložení jižprakticky nepoužitelných surovin tak mohlo představo-vat jedinou možnost, jak se v rámci pevně kodifikova-ných rituálů, spjatých bezpochyby s metalurgickou čin-ností, tohoto materiálu zbavit (Huth 2008, 136,144–146; Möslein 2008, 126–127). Depoty surovin bytak neprokazovaly rozkvět metalurgie, ale naopak kriziv distribučním systému (Huth 2008, 146).

V neposlední řadě mohou surovinové depoty ukazo-vat i na dálkové obchodní trasy. V této souvislosti jepříznačná vazba většiny jihočeských nálezů žeber napředpokládanou hlavní komunikační trasu podél Vltavy(obr. 2, 31), jak ostatně ukazují i nové depoty z Přídolía Purkarce. Několik dalších souborů pak naznačujetrasy podél menších vodních toků třetího nebo čtvrtéhořádu, včetně např. nově objeveného depotu z ChvalšinII. S výjimkou depotu z Březí u Trhových Svinů (obr. 2:4) jsou však všechny ostatní depoty v oblastech tehdyosídlených; jejich význam tak s dálkovými cestami ne-musel nutně souviset.

Ať již budeme surovinové depoty starší doby bronzovéposuzovat z jakéhokoliv hlediska, těžko budeme mít jis-totu původního záměru jejich uložení (srov. též Krenn-Leeb 2008, 184–186). Vzhledem ke skutečnosti, že v pra-věku nebylo většinou „profánní“ a „sakrální“ od sebe



striktně odlišeno (k této terminologii srov. Podolinská2004; Podborský 2006, 8–9, 49), můžeme i tuto kategoriidepotů vnímat současně jako doklad „profánního“ výrob-ního a distribučního systému a zároveň i jako doklad„sakrálního“ ritualizovaného chování tehdejších lidí.

8. Závěr

Tři nově objevené depoty žeber nabízejí díky svýmvýjimečně dobře zdokumentovaným nálezovým okol-nostem i jistotě jejich celistvosti celou škálu novýchinterpretačních možností. Vedle i v celočeském měřítkuvýznamného navýšení počtu tohoto typu artefaktuposkytly také nové informace ohledně způsobu jejichukládání, vazby na dané terénní polohy i vztahu k okol-nímu osídlení. Z organického provázku, jímž byla sva-zována žebra v depotu z Purkarce, se podařilo získatvůbec první radiokarbonové datum k žebrům, potvrzu-jící jejich chronologické zařazení do závěrečných etapstarší doby bronzové. Zásadní poznání přinesly i meta-lografické rozbory, kdy zejména u depotu z Purkarcebylo u nás poprvé prokázáno extrémní zastoupeníolova, v této době jinak nevyužívané suroviny (srov.Frána — Chvojka — Fikrle 2009). Přesto i nadále zůstá-vá mnoho otázek otevřených. Doufejme, že se u případ-ných dalších budoucích nálezů podaří zabránit jejichneodbornému vyzvednutí ze země, které vedle zánikumnoha primárních nálezových okolností (zejména detailnípostižení způsobu uložení v zemi), rizika rozchvácení(byť jen malé) části souboru apod. také znesnadňuje čipřímo znemožňuje např. provedení detailních archeobo-tanických analýz (pylové, makrozbytkové aj.), jež byjistě napomohly k dalšímu poznání tohoto středoevrop-sky významného fenoménu doby bronzové.

Příloha: Soupis nálezů žeber ze starší dobybronzové v jižních Čechách

1. ALBRECHTICE NAD VLTAVOU, okr. PísekLOKALITA (dále LOK.): Návrší „Na Skalce“ ve všetečském polesí,1200 m JZ od osady Újezd, asi 80 m SV od kóty 532,9 m.CHARAKTERISTIKA (dále CHAR.): V roce 1953 nalezli dělníci přikopání kamenné suti pod skalou svazek asi 20 žeber.ULOŽENO (dále ULOŽ.): M Týn nad Vltavou (i. č. 2002–2008,5942–5949).LITERATURA (dále LIT.): Bath-Bílková 1973, 37; Fröhlich 1997, 5;Moucha 2005, 161–162, Taf. 48; 49: 11–15 (jako Újezd).

2. BERNARTICE U MILEVSKA, okr. PísekLOK.: Trať „Za hřbitovem“, asi 1000 m V od kostela sv. Martina, J od silnice Bernartice – Opařany.CHAR.: Při průzkumu detektorem kovů v roce 2008 byl nalezendepot obsahující asi 50 žeber a zlatou kličkovitou záušnici.ULOŽ.: M Tábor.LIT.: nepublikovaná ústní informace R. Krajíce a F. Jandy z Husit-ského muzea v Táboře.

3. BILINA, okr. PísekLOK.: Trasa silnice Milevsko – Bernartice, parc. č. 618/1 V odhřbitova ve Veselíčku, na břehu Bilinského potoka.CHAR.: Při rekonstrukci silnice v roce 1930 bylo nalezeno 36žeber, která byla údajně uložena v keramické nádobě, z níž sezachovaly zlomky s plastickou lištou. Jako naleziště je někdy uvá-děna obec Veselíčko, místo nálezu však již leží v k. ú. Bilina.ULOŽ.: M Milevsko (i. č. 229, 237), NM Praha (i. č. 66110–66113).

LIT.: Horáková-Jansová 1932, 92; Dubský 1949, 72, 98; Hájek1954, 148, obr. 15: 5; Kleemann 1954, 69; Bath-Bílková 1973, 37;Michálek 1969, 22–23, tab. II–III; Fröhlich 1997, 10–11; Bartelheim1998, 284; Moucha 2005, 162–163, Taf. 136–137.

4. BŘEZÍ U TRHOVÝCH SVINŮ, okr. České BudějoviceLOK.: Blíže nelokalizovaný lom v okolí obce.CHAR.: Kolem roku 1887 objeven při lámání kamene ve skalnítrhlině hromadný nález žeber. Údaje o jejich počtu se rozcházejí –nejstarší zpráva uvádí 28 celých žeber a jedno rozlámané; nyní jev Národním muzeu uloženo 23 žeber a 21 zlomků (část žeber bylapravděpodobně rozlámána).ULOŽ.: NM Praha (i. č. 13133–13176).LIT.: Smolík 1892, 777–778; Richlý 1893, 56; 1894, 66; Mitteilun-gen der k. k. Central-Commission 26, 1900, 50 (H. Richlý); Schrá-nil 1921, 18; Stocký 1928, tab. XXXIII; Jílková 1952, 140–141;Hájek 1954, 148, obr. 15: 4; Kleemann 1954, 69; Bath-Bílková1973, 37; Bartelheim 1998, 279, č. 703; Moucha 2005, 101–102,Taf. 59.

5. ČESKÉ BUDĚJOVICE, okr. České BudějoviceLOK.: Trať „U Voříškova dvora“, pravobřežní terasa Vltavy.CHAR.: V roce 1976 byl ve výkopu pro základy domu nalezendepot žeber, z něhož bylo do Jihočeského muzea odevzdáno jedi-né, a to až v roce 1988.ULOŽ.: JčM České Budějovice (i. č. A 22539).LIT.: Zavřel 1993, 5, č. 15, obr. 5: 5; Moucha 2005, 103, Taf. 46: 9.

6. DOLNÍ CHRÁŠŤANY, okr. PrachaticeLOK.: Návrší jižně od obce.CHAR.: Kolem roku 1882 bylo na poli R. Russmüllera vyoráno 5žeber, jež ležela narovnána vedle sebe v hloubce asi 40 cm. Z nichdvě získal J. N. Woldřich, jedno se dostalo do M Ohrada a zbýva-jící dvě byla ztracena.ULOŽ.: JčM – sbírka Ohrada (i. č. 570).LIT.: Woldřich 1883, 25, Taf. II: 37; Schránil 1921, 18; Eisner1922–1923, 16, 25; Hájek 1954, 144; Kleemann 1954, 69; Poláček1962, 26; Bath-Bílková 1973, 37; Bartelheim 1998, 280; Moucha2005, 105, Taf. 47: 6.

7. DOUBRAVA, okr. České BudějoviceLOK.: Bez bližší lokalizace.CHAR.: V muzeu v Týně nad Vltavou je uloženo 5 žeber, u nichž jejako naleziště uvedena Doubrava.ULOŽ.: M Týn nad Vltavou (i. č. 293, 298–301).LIT.: Dubský 1949, 105; Hájek 1954, 146; Bath-Bílková 1973, 37;Bartelheim 1998, 280, č. 716; Moucha 2005, 105, Taf. 47: 1–4.

8. DRŽOV, okr. Písek LOK.: Pravý břeh Otavy, 1600 m SZZ od kaple v obci, 100 m odjezu u bývalého mlýna Smetiprach.CHAR.: V roce 1975 byla na břehu Otavy odkrytém při kolísáníhladiny v přehradě nalezena čtyři žebra. Místo nálezu se nacháze-lo pod skálou a žebra byla údajně překryta plochým kamenem.ULOŽ.: M Písek (i. č. A 10735–10738).LIT.: Fröhlich — Koppová 1992; Fröhlich 1997, 28; Moucha 2005,105, Taf. 46: 1–4.

9. HLUBOKÁ NAD VLTAVOU, okr. České Budějovice LOK.: Lesní trať „U Janečka“ nebo „Nad kaštankou“, 2,8 km SSZod kostela, 1500 m SZZ od myslivny U Janečků, Z od kóty 458 m,po obou stranách asfaltové cesty.

CHAR.: Na lokalitě se nachází 35 mohyl ze starší doby bronzové,střední doby bronzové a doby halštatské, jejich původní početvšak byl patrně vyšší. Pohřebiště se skládá ze tří skupin mohylsituovaných na temeni návrší mezi dvěma potoky. Mohyly majíprůměr 5–12 m a jejich výška nepřesahuje 1,5 m. V roce 1935 jichněkolik nechal prokopat A. Schwarzenberg. Žádné popisy nálezo-vé situace nebyly vyhotoveny, zachovaly se jen roztříděné nálezy,které umožnily zařadit tři mohyly do starší doby bronzové. Prvnímohyla obsahovala kostrový hrob, ze kterého se zachovalo něko-lik kostí. Jeho výbavu tvořily čtyři terčovité jehlice, dvě poškozené



cyperské jehlice, zlomek plechového pásku s vybíjenými body,bronzové soudečkovité korále, kuželovitý rozdělovač náhrdelníku,spirálovité rourky a čtyři měděná žebra. Z téže mohyly pocházejírovněž střepy z mísy, u které L. Hájek nevylučuje, že může býtmladobronzová. Druhá mohyla obsahovala tři spirálovité tutuli,jeden plechový tutulus a 15 soudečkovitých korálů. Ze třetí mohy-ly pochází jehlice se svisle stočenou hlavicí, spirálovitá rourkaa zdobený plechový tutulus.ULOŽ.: JčM České Budějovice – sbírka Ohrada (i. č. 501–525).LIT.: Hájek 1954, 124, 126, obr. 5; 6: 1–8; Poláček 1962, 26; Militký1998, 90, 93, č. 4; Beneš — Michálek — Zavřel 1999, 28, č. 9, tab. 11.

10. HRADIŠTĚ, okr. Písek LOK.: Bez bližší lokalizace.CHAR.: V Národním muzeu v Praze je uloženo 25 žeber, u kterýchjsou jako naleziště uvedeny Trhové Sviny. Podle L. Hájka ale po-cházejí z Hradiště u Písku. ULOŽ.: NM Praha (i. č. 25958–25982). LIT.: Richlý 1894, 66; Jílková 1952, 140–141; Hájek 1954, 148;Kleemann 1954, 69; Bath-Bílková 1973, 37; Bartelheim 1998, 281,č. 729; Moucha 2005, 110, Taf. 51.

11. CHVALŠINY I, okr. Český KrumlovLOK.: Polní trať „U Váchů“, 2,6 km SZ od kostela sv. Máří Magda-lény, asi 700 m SV od bývalé osady Havalda, parc. č. 1140 (býv.1145).CHAR.: V roce 1904 bylo na poli vyoráno žebro, při následnémkopání byl na místě nalezen v hloubce asi 50 cm vedle velkéhokamene depot obsahující 165 žeber o hmotnosti cca 35 kg. Jinýpramen udává, že nález tvořilo asi 300 kusů žeber. 116 žeber zís-kalo muzeum v Českých Budějovicích, další 3 jsou uloženav muzeu v Českém Krumlově.ULOŽ.: JčM České Budějovice (i. č. J.I.113), M Český Krumlov (i. č. 4–6, D 153–D 172).LIT.: Píč 1906–1908, 297; Löwenhöfer 1909, 4, Abb. 2; Schránil1921, 18; Eisner 1922–1923, 10, 17, 25; Brdlik — Franz 1932, 20;Dubský 1949, 71; Hájek 1954, 144, obr. 3–6; Bath-Bílková 1973,37; Bartelheim 1998, 280, č. 717; Moucha 2005, 106–107, Taf.1–14 (jako Havalda).

12. CHVALŠINY II, okr. Český KrumlovLOK.: Pastvina 370 m J od Chvalšin, 500 m JV od návrší SvatýKříž (kóta 647 m), mezi silnicí Chvalšiny – Boletice a polní cestoudo Podvoří.CHAR.: V listopadu 2007 byl při průzkumu detektorem kovů nale-zen depot žeber, který se skládal z 36 zlomků rozptýlených orbouna ploše cca 15 x 15 m. Následný průzkum a drobná sondáž při-nesla dalších 30 žeber nebo jejich zlomků; identifikováno bylopravděpodobně i místo původního uložení depotu. Po zkompleto-vání se nález skládá ze 26 celých žeber a 20 zlomků.ULOŽ.: M Český Krumlov př. č. 2/09.LIT.: Chvojka — Červenka 2008, 99; Frána — Chvojka — Fikrle 2009.

13. JAROSLAVICE U KOSTELCE, okr. České BudějoviceLOK.: Polní trať „Ve struhách“, 1700 m SZZ od kaple v Hroznějo-vicích, 1300 m JZZ od Jaroslavického vrchu (kóta 506 m).CHAR.: V roce 1901 bylo při přeměně pastviny na pole rozvezenomohylové pohřebiště ze starší doby bronzové, z něhož se zachovalsoubor bronzových nálezů, depot hřiven a jedno žebro zdobenévrypy. Vzhledem k nezachovaným nálezovým okolnostem všaknení vztah mezi žebrem, hřivnami a dalšími artefakty zřejmý.ULOŽ.: JčM České Budějovice (i. č. AO 717).LIT.: Rychlý 1902–1903; Hájek 1954, 146, obr. 9: 1–4; 13: 4–5;Militký 1998, 98, č. 31; Moucha 2005, 113–114, Taf. 138 :16.

14. KAMENNÝ ÚJEZD, okr. České BudějoviceLOK.: Pole Z od obce Březí, naproti návrší „Hrádek“, parc. č. 32/1(stará 31).CHAR.: V roce 1928 byla na poli vyorána dvě žebra a údajně téždalší bronzové předměty (terčovitá zdobená spirála, jehlice a zlo-mek bronzového předmětu), které se však nezachovaly. Mohlo sejednat o nálezy z rozorané mohyly.

ULOŽ.: JčM České Budějovice, sbírka Ohrada (př. č. 44/1931).LIT.: Wodiczka 1932, 41; Hájek 1954, 122, obr. 9: 8–9; Militký1998, 97, č. 28; Moucha 2005, 101, Taf. 50: 3–4 (jako Březí).

15. KLADNÉ, okr. Český KrumlovLOK.: Les Dubík V od obce, 800 m JJZ od Kvítkova Dvora, 800 mSSZ od Dubového vrchu (kóta 681 m), 150 m J od kóty 693,5 m,J od lesní cesty.CHAR.: Při průzkumu detektorem kovů byly v roce 2006 nalezenydva zlomky jednoho žebra.ULOŽ.: JčM České Budějovice.LIT.: Chvojka — Červenka 2008, 99, obr. 2: 7.

16. KLENOVICE U SOBĚSLAVI, okr. TáborLOK.: Bývalé pole p. Dvořáka pod vrchem Svákov, mezi samotouPod Svákovem a Špačkovým mlýnem, na levém břehu Lužnice.

CHAR.: V roce 1905 bylo při orbě nalezeno 15 žeber, z nichž sedochovalo 6 celých kusů a 4 zlomky. Naleziště je tradičně označo-váno jako Soběslav, ve skutečnosti se však nachází v k. ú. Kleno-vice u Soběslavi.ULOŽ.: M Tábor (i. č. 791–802).LIT.: Schránil 1921, 13; Eisner 1922–1923, 17, 25; Lískovec 1947,77–78; Dubský 1949, 70; Hájek 1954, 146, obr. 14: 1–2; Bath-Bíl-ková 1973, 37; Krajíc 1984, 28, obr. 29; Bartelheim 1998, 284,č. 781; Moucha 2005, 155–156, Taf. 172–173 (jako Soběslav).

17. LIŠOVSKO, okr. České BudějoviceLOK.: Bez bližší lokalizace.CHAR.: Měděné žebro uložené v bývalém muzeu v Lišově pocházísnad z hromadného nálezu.ULOŽ.: JčM České Budějovice (i. č. A 18471).LIT.: Zavřel 1987, 113.

18. PÍSEK, okr. PísekLOK.: Lom pod vrchem Velký Mehelník.CHAR.: V píseckém muzeu je uloženo žebro, které patrně bylosoučástí hromadného nálezu.ULOŽ.: M Písek (i. č. 4).LIT.: Hájek 1954, 146; Fröhlich 1997, 120; Bartelheim 1998, 282,č. 758; Moucha 2005, 138, Taf. 40: 5.

19. PÍSECKOLOK.: Bez bližší lokalizace.CHAR.: V píseckém muzeu je uloženo 13 ks z 9 žeber bez označenínaleziště. L. Hájek se domnívá, že jsou součástí depotu z Hradištěu Písku.ULOŽ.: M Písek (i. č. 3).LIT.: Hájek 1954, 148; Moucha 2005, 139, Taf. 46: 10–18.

20. PLAV, okr. České BudějoviceLOK.: Bez bližší lokalizace.CHAR.: Z neznámého naleziště na katastru obce pocházejí třižebra typu München-Luitpoldpark.ULOŽ.: Soukromá sbírka.LIT.: Junghans — Sangmeister — Schröder 1974, 44; Eckel 1992,125; Bartelheim 1998, 282–283, č. 761; Moucha 2005, 139, Taf.22: 5–7.

21. PŘÍDOLÍ, okr. Český KrumlovLOK.: Trať „Jezvinec“, 1900 m JZZ od osady Zahrádka, 230 m JZod kóty 643 m, na pravém břehu Drahoslavického potoka.CHAR.: V srpnu roku 2005 nalezený depot žeber tvořilo 10 celýchkusů, 31 velkých a 47 malých zlomků. Soubor byl uložen v rozvol-něné kamenné skříňce mělce zahloubené na terase mezi potokema úpatím svahu. V bezprostředním okolí nálezu se nacházely třikamenné bloky přírodními procesy sesuté ze svahu.ULOŽ.: JčM České Budějovice (i. č. A 26900–26987).LIT.: Chvojka 2006, 15; Effenberková — Chvojka 2008; Chvojka —Červenka 2008, 99; podrobná publikace: Frána — Chvojka — Fikr-le 2009.



22. PURKAREC, okr. České BudějoviceLOK.: V svah vrchu Strážiště, 100 m V od kóty 523 m, 1500 m JZZod kostela v obci.CHAR.: V roce 2007 byl při průzkumu detektorem kovů nalezendepot žeber uložený v jamce o hloubce 40 cm kryté třemi plochý-mi kameny. Depot byl tvořen 74 žebry, která byla údajně rozděle-na do svazků po 5 ks kladených příčně přes sebe. Některé svazkybyly obtočeny pásky z organické hmoty.ULOŽ.: M Týn nad Vltavou (i. č. 43842–43916).LIT.: podrobná publikace: Frána — Chvojka — Fikrle 2009.

23. SKOČICE, okr. Strakonice LOK.: Trať „Starý les“, 30. lesní oddělení revíru Skočice.CHAR.: V roce 1940 byl při lámání kamene nalezen depot 27žeber. Ta byla uložena v hloubce 20 cm ve štěrkovité vrstvě podskalní stěnou, která zde vytvářela tři jeskyňky. ULOŽ.: M Písek (i. č. 542–546), NM Praha (i. č. 15603–15612), M Protivín (i. č. 49–59, 94–96).LIT.: Dubský 1940, 41–42; 1949, 72, 98; Hájek 1954, 149; Klee-mann 1954, 69; Bath-Bílková 1973, 37; Bartelheim 1998,283–284, č. 779; Moucha 2005, 148, Taf. 139–143; Beneš —Michálek 2006, 8, tab. VI.

24. SLAVČE, okr. České BudějoviceLOK.: V úpatí vrchu Kluk, asi 500 m JZ od obce.CHAR.: Počátkem 90. let 19. století byla při rozšiřování lomu nale-zena v zemi dvě celá žebra a tři zlomky.ULOŽ.: JčM České Budějovice (i. č. J.I. 14, 22–23).LIT.: Woldřich 1893, 30; Richlý 1894, 66; Schránil 1921, 18; Eisner1922–1923, 8, 17; Hájek 1954, 146, obr. 15: 6; Bath-Bílková1973, 37; Bartelheim 1998, 284, č. 780; Moucha 2005, 150–151,Taf. 46: 5–8.

25. STARÉ SEDLO U STÁDLCE, okr. TáborLOK.: Lesní trať „Na Bezinkách“, 650 m Z od středu osady StaréSedlo, 200–400 m S od hájovny Bezinky.CHAR.: V inventáři mohyly, kterou J. K. Hraše prokopal v roce1864, se nachází též 11 miniaturních žeber. Z nich jsou pouze 2celá, ostatní jsou dochována ve zlomcích. L. Hájek se domnívá, žek předmětům z mohyly nepatří, ale že pocházejí z hromadnéhonálezu. ULOŽ.: NM Praha (i. č. 90200–90212).LIT.: Hraše 1864–1865, 311; 1873, 133–134; Hájek 1954, 149,obr. 15: 2; Bath-Bílková 1973, 37; Bartelheim 1998, 284, č. 782;Militký 1998, 96, č. 21; Moucha 2005, 157, Taf. 67.

26. TEMELÍN, okr. České BudějoviceLOK.: Polní trať „Loučky“ či „Na dílci“ u obce.CHAR.: Při kopání meliorace v roce 1913 byl nalezen depot obsa-hující 78 celých a 10 zlomků žeber o celkové hmotnosti asi6,25 kg. Části depotu byly darovány Národnímu muzeu v Praze,pravěkému semináři University Karlovy, škole v Temelíněa muzeu v Týně nad Vltavou.ULOŽ.: NM Praha (i. č. 13041–13129), M Týn nad Vltavou (i.č. 2046–2050, 2055–2056, 5940–5941), UK Praha (i. č. 1010,2105).LIT.: Schránil 1921, 18; Eisner 1922–1923, 8, 17, 25; Jílková 1952,140–141; Hájek 1954, 148; Kleemann 1954, 69; Našinec 1970, 60;Bath-Bílková 1973, 37; Bartelheim 1998, 284, č. 784; Moucha2005, 159–160, Taf. 41–45.

27. TÝN NAD VLTAVOU, okr. České BudějoviceLOK.: Zahrada domu v Mostecké ulici čp. 3, na pravém břehuVltavy.CHAR.: V roce 1968 byl při kopání přípojky nalezen v hloubce120–130 cm ve štěrkopískové vrstvě zlomek měděného žebra. ULOŽ.: M Týn nad Vltavou (i. č. 7089).LIT.: Beneš 1973, 157–158, č. 256, obr. XXXVI: 2, Moucha 2005,161, Taf. 47: 5.

Zusammenfassung

1. EinleitungEine der bedeutendsten urzeitlichen Epochen stellt in Südböh-

men die Frühbronzezeit dar, in der sich eine spezifische südböh-mische Gruppe der Aunjetitzer Kultur herausbildete, die enge Bezie-hungen zum bayerischen und österreichischen Donauraum und zuentfernteren Gebieten aufwies (siehe z. B. Hájek 1954; Beneš 1978;Havlice 2000; Chvojka 2007a). Zu den konkreten archäologischenÄußerungen der Fernkontakte gehören auch die Rohstoffdepots,die in Südböhmen in der Frühbronzezeit deutlich gehäuft auftreten(Abb. 1–2; Moucha 2005, 29 – Abb. 7; 40 – Abb. 13). Die absoluteMehrzahl dieser Depotfunde wurde zufällig gemacht und nichtordentlich dokumentiert; in vielen Fällen ist noch dazu nur ein Teildes ursprünglichen Ensembles erhalten. Erst in den letzten Jahrengelang es, in Südböhmen einige Depotfunde zu retten, bei denendie Fundumstände und alle gefundenen Artefakte erfasst wurden.In drei Fällen handelte es sich um Depots sogenannter Spangen-barren, deren Analyse der folgende Text gewidmet ist.

2. Neue Spangenbarren-Depotfunde2.1. Das Spangenbarren-Depot aus Přídolí (Lkr. Český Krumlov)

Das Spangenbarren-Depot wurde Anfang August 2005 vonAmateurarchäologen im Wald gefunden, und zwar auf einer terras-senförmigen Fläche oberhalb des rechten Ufers des DrahoslavickýBaches, ca. 1450 m südlich seines Zusammenflusses mit der Mol-dau (Abb. 3). Die Terrasse liegt etwa 1 m erhöht über der Wasser-spiegel des Bachs, am Fundort ist sie etwa 4 m breit (Abb. 4–5). DieFundstelle befindet sich in 580 m Höhe ü. d. M. Am Fundort sinddrei große, natürliche Felsen sichtbar, die wahrscheinlich eineBedeutung für die Lokalisierung des Depots hatten. Die Kupferge-genstände wurden unter einem flachen Stein gefunden, der eineArt Steinkiste bedeckt hatte. Die Finder haben die Fundsituationfotografisch dokumentiert (Abb. 6) und alle Spangenbarren, die siesahen, gehoben und anschließend im Südböhmischen Museumabgegeben. Die Spangenbarren hatten sich direkt unter dem Steinbefunden und waren ohne jegliche Ordnung in die künstlich ge-schaffene Höhlung niedergelegt worden: Vereinzelt lagen die Span-genbarren übereinander in allen Richtungen, einige horizontal,andere schräg in den Boden gerammt. Es wurde keine Umhüllungfestgestellt. Am 25. 8. 2005 wurde an der Stelle eine Ausgrabungvorgenommen, die ein offensichtlich absichtlich verborgenesBehältnis ohne präzise Kanten freilegte (Abb. 7). Die Spangenbar-ren lagen in einer Art Steinkiste, bestehend aus Steinen lokalerHerkunft, die in den Lehm gesetzt worden waren. Der unregel-mäßige Hohlraum maß maximal ca. 50 x 40 cm und war max.20 cm von der gegenwärtigen Oberfläche aus eingetieft (15 cm vonder Unterkante des Decksteines). Der Boden des Hohlraums wurdevon einem flachen kleineren Stein und dem felsigen Untergrundgebildet (Abb. 8). Bei der Säuberung der unteren Partien desBehältnisses wurden während der Grabung weitere Spangenbar-ren, die in den Boden und die Wände gespießt waren, gefundenund nach und nach gehoben.

Das Depot aus Přídolí enthielt insgesamt 88 kupferne Span-genbarren (Abb. 9–11). Ganz oder fast ganz (d. h. Erhaltungsgradvon min. 90 %) sind 10 Stück; 31 Fragmente sind zu 50–90 %erhalten und 47 Stück stellen kleine Bruchstücke dar (weniger als50 % des Gegenstands erhalten). Alle Fragmente weisen alteBrüche auf; nur zwei Fragmente (Spangenbarren Nr. 32 und 33)konnten angepasst werden. Vor der Konservierung hatten alleExemplare die gleiche graugrüne, pulverartige, stark gestörte Pati-na. Das Gesamtgewicht des Depots betrug vor der Konservierung 5 295 g. Der Fund wird heute in der archäologischen Sammlungdes Südböhmischen Museums in České Budějovice unter denInventarnummern A 26900–26987 aufbewahrt. Eine Beschreibungsämtlicher Spangenbarren und Bruchstücke beinhaltet Tabelle 1.

2.2. Das Spangenbarren-Depot aus Purkarec(Lkr. České Budějovice)

Das Spangenbarren-Depot wurde im April 2007 von Metallson-dengehern gefunden. Der Finder machte an Ort und Stelle einigeFotos mit dem Mobiltelefon, danach hob er alle Spangenbarrenund brachte sie nach Hause. Unmittelbar darauf übergab er denFund dem Stadtmuseum in Týn nad Vltavou, worauf die Autoren



dieser Studie am Fundort eine Feststellungsgrabung durchführ-ten. Der Fundort befindet sich etwa 1500 m westlich der Moldau(Vltava), am sanften Osthang des Berges Strážiště, 94 m östlichder Gipfelkote, in einem lichten Buchenwald in 514 m Höhe ü. d. M.(Abb. 12–13). Unter einer ca. 20 cm dicken Waldboden-Schichtbefanden sich drei mittelgroße flache Steine aus lokalem Material,flach und dicht nebeneinander gelegt, so dass sie eine ovaleGrube mit max. 50 x 35 cm Durchmesser an der Öffnung bede-ckten (Abb. 16). Die Grubenwände waren senkrecht, unten leichtsackförmig erweitert; der Boden war flach. Es wurde keine Stein-auskleidung festgestellt. Die Tiefe der Grube betrug von der heu-tigen Oberfläche aus 40 cm, von der Unterkante der Steine ausgemessen ca. 23 cm (Abb. 14). Die ganze Grube war mit Spangen-barren gefüllt, angeblich jeweils in Bündeln von 5–6 Stück. Dieeinzelnen Bündel waren mittels etwa 5 mm breiter Streifen ausorganischem Material zusammen gebunden, die wie Gras aussa-hen (Abb. 21: C). Die Spangenbarren-Bündel waren ohne ersicht-liche Anordnung so aufeinander gelegt, dass sie meist in etwa dieLängsachse der Grube respektierten (annähernd in NW–SO-Rich-tung), einige Bündel waren jedoch auch quer gelegt (Abb. 15, 16: A).Die Spangenbarren waren dicht an dicht in die Grube gepackt. Sielagen beinahe aufeinander, und die Bündel am Rand drücktensich in der Wand ab. Zwischen den Spangen befand sich eine sehrfeuchte schlammige Lehm-Ton-Füllung, obwohl das Gelände inder Umgebung keine Spuren von Durchfeuchtung zeigte. Bei derEntnahme aus der Grube und dem anschließenden Transportdurch den Finder rissen die organischen Streifen, die Spangen-barren-Bündel fielen auseinander und die einzelnen Spangenbar-ren vermischten sich. Die ursprüngliche Zahl der Bündel lässtsich demnach auf etwa 14 bis 15 schätzen.

Der Fund aus Purkarec enthält insgesamt 74 kupferne Span-genbarren, von denen 64 ganz und 10 in Gestalt großer Fragmen-te (Erhaltungsgrad meist zwischen 70 und 90 %) erhalten sind.Außerdem wurden 14 kleinere Bruchstücke gefunden, die zweifel-los von einigen der oben erwähnten Exemplare stammen – es han-delt sich um elf Spangenbarren-Fragmente und drei Bruchstückevon Manschetten-Angüssen (Abb. 17–20). Das Gesamtgewichtaller Spangenbarren (einschließlich der Bruchstücke) betrug vor derKonservierung 11 387 g und nach der Konservierung 11 074 g.Die Patina war bei allen Spangenbarren einheitlich: vor der Kon-servierung graugrün, stark korrodiert bis bröselig, nach der Kon-servierung ist die Oberfläche der Spangenbarren meist dun-kelbraun bis dunkelbraungrün. Alle Spangenbarren werden imStadtmuseum von Týn nad Vltavou unter den Inventarnummern43 842–43 916 aufbewahrt. Eine Beschreibung sämtlicher Span-genbarren und Bruchstücke beinhaltet Tabelle 2.

2.3. Das Spangenbarren-Depot aus Chvalšiny (Lkr. Český Krumlov)

Der erste Teil des Depots wurde Ende November 2007 durchZufall auf einem brachliegenden Feld südlich des Orts entdeckt.Die Spangenbarren konzentrierten sich auf einer Fläche von ca.15 x 15 m. Der Finder sammelte sie auf und gab sie anschließendam Regionalmuseum in Český Krumlov ab. In den folgendenMonaten wurden am Fundort mehrere Begehungen und einefachmännische archäologische Ausgrabung durchgeführt. DerFundort liegt südlich von Chvalšiny, am steilen Südhang einerAnhöhe, in 598 m Höhe ü. d. M. (Abb. 23–24). Alle Spangenbar-ren wurden in verschiedenen Tiefen von 5–30 cm im Ackerbodensekundär verlagert gefunden. Infolge der langen Störung des Ortesdurch den Pflug war der Großteil der Spangenbarren neuzeitlichzerbrochen oder unterschiedlich verbogen. Der wahrscheinlicheDeponierungsort wurde in Schnitt Nr. 1/08 entdeckt. Hier wurdeauf Höhe des ursprünglichen Untergrunds in 60 cm Tiefe von derheutigen Oberfläche eine Kumulierung von sechs Spangenbarrenerfasst (zwei ganze, drei große Fragmente und ein kleines Bruch-stück; Abb. 25), unter denen ein markanter Felsausbiss heraus-ragte (Abb. 26–27). Obwohl auch diese Spangenbarren durch denPflug verlagert worden waren, ist anzunehmen, dass der Felsaus-biss als ursprünglicher Lagerplatz des Depots gedient hat. DerFelsausbiss bildete eine unregelmäßig ovale Fläche von max. 100 x120 cm, sein Mittelteil war um 20 bis 35 cm vom Niveau des na-türlichen Untergrunds aus eingetieft. Diese Senke war potenziellzur Lagerung der Spangenbarren geeignet. Die Verfüllung desgesamten Ausbisses wurde allerdings von Ackerboden gebildet,

die ursprüngliche archäologische Situation war also offensichtlichdurch das Tiefpflügen vernichtet.

Der Komplex aus Chvalšiny enthält insgesamt 66 Spangen-barren, von denen einige Bruchstücke während der Bearbeitungdes Fundes einander zugeordnet werden konnten (Abb. 28–30).Im Komplex befinden sich zwei ganze Spangenbarren, 14 ganzoder teilweise rekonstruierbare Spangenbarren (aus insgesamt 34Bruchstücken), 10 Bruchstücke verstärkter Mittelstücke und 20kleine nicht anpassende Fragmente von den Enden oder von ver-schiedenen Teilen der Schenkel. Die ursprüngliche Mindestzahlan Spangenbarren beträgt also 26. Das Gesamtgewicht der Span-genbarren und ihrer Bruchstücke betrug vor der Konservierung 1 947 g. Eine Beschreibung sämtlicher Spangenbarren undBruchstücke beinhaltet Tabelle 3.

3. Typologische Analyse der Spangenbarren Jedes der neu gefundenen Depots enthielt Spangenbarren nur

eines Typs. Das Depot aus Přídolí setzt sich aus Spangenbarrenzusammen, die als Typ München-Luitpoldpark bezeichnet werden.Im Vergleich zum üblichen Standard dieses Typs sind die Spangen-barren von Přídolí mit einem Durchschnittsgewicht von nur 124 g(Diagramm 1) jedoch leichter. Das Gewicht war bei einigen Exempla-ren aus Přídolí (z. B. Abb. 9: 2; 11: 71, 75) in beträchtlichem Maßdadurch verringert, dass eines der Enden zu einer Spitze geschliffenwar. Genau wie bei den analogen Spangenbarren aus dem größtentschechischen Depot von Havalda bei Chvalšiny (Moucha 2005, Taf.1–14) besitzen die meisten Spangenbarren (52 Stück) aus Přídolímehr oder weniger verstärkte Mittelteile, deren untere Partien imBesonderen beträchtliche Unebenheiten, Vertiefungen usw. aufwei-sen. Spangenbarren mit nachweislich unverstärkten Mittelteilen bil-den nur 20 % der erhaltenen Spangenbarren-Mittelteile im Komplex(13 Stück). Auch diese Spangenbarren, die wir als stabförmig bezeich-nen können, hatten jedoch eine relativ grobe Oberfläche, ohne Spu-ren einer Bearbeitung, Glättung usw.

Das Depot von Purkarec enthielt Spangenbarren des Typs Ber-matingen. Sie sind gegenüber dem Durchschnittsgewicht diesesTyps von ca. 80 g viel schwerer: Das Gewicht der Spangenbarrenaus Purkarec betrug durchschnittlich 154 g (Diagramm 2). Alseine der möglichen Erklärungen bietet sich die ungewöhnlicheRohmaterial-Zusammensetzung der Spangenbarren mit einemaußergewöhnlichen Bleigehalt (siehe Frána — Chvojka — Fikrle2009) an, der sich auf das Gewicht der einzelnen Spangenbarrenauswirkte. An drei Spangenbarren aus Purkarec wurden sog.Manschettenangüsse festgestellt (Abb. 17: 1; 19: 59, 62; 22: 1–3),zu denen man auch Fragmente dreier weiterer Angüsse zählenkann (Abb. 20: z4, 9, 11). Alle drei Angüsse auf den Spangenbar-ren sind asymmetrisch an unterschiedlichen Teilen der Schenkelangebracht und umschließen diesen von allen Seiten. In der bis-herigen Literatur wird der Zweck der Manschetten oft in derGewichtskorrektur gesehen; dem entsprechen jedoch die Fundeaus Purkarec angesichts des unterschiedlichen Gewichts der ein-zelnen Spangenbarren im Depot nicht (vgl. Diagramm 2). Eineandere Interpretation besagt, dass überflüssiges Metall, das nachdem Guss aller Spangenbarren übrig blieb, nachträglich für dieManschetten verwendet wurde (Moucha 2005, 38). Dagegenspricht aber die Elementzusammensetzung des Metalls; z. B.bestanden im Fall des Spangenbarrens Nr. 1 erhebliche Unter-schiede im Zinn-, Eisen-, Arsen- und Bleianteil zwischen Span-genbarren und Anguss (siehe Frána — Chvojka — Fikrle 2009).

Ein weiteres interessantes, an insgesamt 16 Spangenbarrenvon Purkarec festgestelltes Element sind kleine Einkerbungen anden Seitenkanten. Es handelt sich um kurze, offenbar mit einemWerkzeugtyp ausgeführte Einschnitte (Abb. 22: 4–6). Meist sindan einem Spangenbarren eine bis vier Einkerbungen nachgewie-sen, die höchste Zahl von fünf Einkerbungen wurde nur an einemExemplar festgestellt (Abb. 18: 28; 22: 5). Im Zusammenhang mitder außergewöhnlichen Zusammensetzung der Spangenbarrenvon Purkarec, die eine extreme Bleimenge enthielten (vgl. Frána —Chvojka — Fikrle 2009), sind zwei süddeutsche Depots beachtens-wert, die ebenfalls mit Kerben versehene Spangenbarren mit sehrhohem Bleianteil enthielten (Möslein 2008, 113). Die Erklärung fürdie Einschnitte ist nicht eindeutig. In Betracht kommen sowohl„Probe“-Einkerbungen zur Bestimmung der Materialqualität als auchSpuren erfolgloser Versuche, den Gegenstand auseinander zu ha-cken, oder eine Kennzeichnung mit uns unbekannter Bedeutung.



Die Spangenbarren im Depot aus Purkarec waren ursprüng-lich mit Hilfe von Schnüren aus organischem Material, das jedochnur in Resten erhalten ist, gebündelt. Obwohl aus der Fotografiedes Finders (Abb. 15) die Stelle nicht ersichtlich ist, an der dieSpangenbarren zusammen gebunden waren, kann man logischdie Mitte erwägen. Umso mehr fesselt Spangenbarren Nr. 61 dieAufmerksamkeit, bei dem diese Schnur exzentrisch am Schenkelunweit des Endes herumgewickelt war (Abb. 21: A–B). Eine nähe-re Erklärung dieses Phänomens kennen wir nicht, und es ist unsauch nicht gelungen, dazu eine Analogie zu finden.

Das dritte neu entdeckte Depot von Chvalšiny (II) enthieltebenfalls Spangenbarren des Typs Bermatingen. Der Nachteil die-ses Komplexes besteht in dem hohen Fragmentierungsgrad undder Beschädigung fast aller Spangenbarren in Folge langenPflügens. Im Gegensatz zu den Spangenbarren aus Purkarec sinddie aus dem Depot von Chvalšiny viel graziler. Ein ganzer (Nr. 51)und ein rekonstruierbarer Spangenbarren haben das überein-stimmende Gewicht von 80 g, ein zweiter vollständiger Spangen-barren (Nr. 49) wiegt 92 g, womit sie sich den niedrigsten Wertender Purkarecer Barren nicht einmal nähern. Die Oberfläche derChvalšiner Spangenbarren ist gegenüber den Spangenbarren ausPurkarec viel qualitätvoller und fein geglättet. Die Enden sind beiden beiden ganzen Spangenbarren (Nr. 49 und 51) an einer Seitelöffelförmig ausgehöhlt und auf der anderen Seite flach und abge-rundet. Die Spangenbarren aus Chvalšiny weisen keine weiterentypologischen Kennzeichen (Manschetten-Angüsse, Einkerbungen,Spuren einer Bündelung usw.) auf.

4. Chronologische EinordnungDie Typologie der Spangenbarren aus den drei neuen südböh-

mischen Depots selbst trägt keineswegs zu ihrer genaueren chro-nologischen Einordnung bei, denn sie waren von keinen weiterenArtefakten begleitet. Ein chronologisch-typologischer Vergleichder Spangenbarren ist schwierig, da wir nicht wissen, ob die dreiTypen (München-Luitpoldpark, Bermatingen und Temelín; vgl.Moucha 2005) gleichzeitig existierten oder ob sich einer aus demanderen entwickelte. Eine zeitliche Abfolge der erwähnten Typenkönnte aber von den Ergebnissen der metallografischen Analysender neuen südböhmischen Spangenbarren-Depots indiziert wer-den (vgl. Frána — Chvojka — Fikrle 2009).

Ein wichtiger Beitrag zur zeitlichen Bestimmung der Spangen-barren ist die Radiokarbon-Datierung des Überrestes einer orga-nischen Schnur, mit der die Spangenbarren im Depot von Purkareczusammen gebunden waren (Grootes 2009). Die im Januar 2009im Leibniz-Labor für Altersbestimmung und Isotopenforschung ander Christian-Albrechts-Universität in Kiel durchgeführte Analyselieferte das Datum 1775–1631 cal. BC (mit 91,5%-iger Wahr-scheinlichkeit; siehe Abb. 31). Das Depot aus Purkarec mit Span-genbarren vom Typ Bermatingen kann man so eindeutig in diespäte Periode der Frühbronzezeit, in die Reinecke-Stufe Bz A2 (vgl.Smejtek 2005, 360) bzw. in die Phase Bz A2b, einordnen (Schwarz2004, 12–13; Primas 2008, 7 – Abb. 1.3).

5. Siedlungstopografische Analyse Alle drei neu entdeckten Spangenbarren-Depots wurden in

Gebieten mit nachgewiesener Besiedlung in der Frühbronzezeitgefunden, aber keines davon war unmittelbar an eine konkreteSiedlung gebunden. Die Komplexe aus Přídolí und Chvalšinywaren am Südrand der Siedlungsökumene dieser Epoche in Süd-böhmen deponiert, während sich der Hortfund aus Purkarec etwain der Mitte dieses Gebiets befand (Abb. 32). Die Depots aus Pří-dolí und Chvalšiny haben zweifellos eine Bindung an die ange-nommene Straße entlang der Moldau. Interessant ist die Lage desDepots von Přídolí in der Nähe zweier großer Steine, die mit hoherWahrscheinlichkeit das Versteck der Spangenbarren kennzeich-nen sollten. Das Katastergebiet Chvalšiny, aus dem der dritte derneuen Hortfunde stammt, wurde bereits vor mehr als hundertJahren durch das bisher größte tschechische Spangenbarren-Depot berühmt, gefunden beim heute abgekommenen Ort Haval-da (Hájek 1954, 144; Moucha 2005, 106–107, Taf. 1–14). EineBeziehung zwischen den zwei Depots existierte jedoch offenbarnicht. Zum einen sind sie relativ weit voneinander entfernt (Luft-linie etwa 2,5 km), und zum Zweiten unterscheiden sie sich typo-logisch und in ihrer Materialzusammensetzung (vgl. Frána —Chvojka — Fikrle 2009).

6. Spangenbarren-Depots in SüdböhmenGegenwärtig registrieren wir im südböhmischen Raum insge-

samt 27 Spangenbarren-Hort- oder Einzelfunde, von denen 645ganze und einige Zehner Spangenbarren-Fragmente erhalten sind(Tab. 4; Beilage – Ortsverzeichnis). Ihre ursprüngliche Zahl warzweifellos noch höher, denn eine Reihe von Depots wurde nichtvollständig gehoben und andere wurden nach der Bergung teil-weise oder ganz zerstreut.

Durch die neuen Depots aus Přídolí, Purkarec und Chvalšiny IIerhöht sich die Zahl der südböhmischen Spangenbarren um 141ganze (und weitere 67 kleine Bruchstücke), was einen Anstieg umfast ein Viertel darstellt (21,8 %; siehe Diagramm 3). Für ganzTschechien bedeuten die drei neuen Depots einen Anstieg von 562auf 703 Stück, d. h. um ein ganzes Fünftel (Diagramm 4).

Nach der Anzahl der Spangenbarren kann man die südböh-mischen Depots in kleine (1–19 St.), mittlere (20–49 St.) undgroße (mehr als 50 St.) einteilen (Abb. 2). Zur ersten Gruppegehören hierbei außer den Einzelfunden auch die meisten stritti-gen Funde, bei denen eine hohe Wahrscheinlichkeit besteht, dasses sich um Restbestände größerer Depots handelt (z. B. ČeskéBudějovice, Písek, Týn nad Vltavou). Zur Gruppe der großenFunde dagegen gehören bis auf eine Ausnahme alle in den letztenJahren mit Hilfe von Metalldetektoren entdeckte Depots (Bernar-tice, Přídolí, Purkarec), was die Vermutung unterstützt, dass eineReihe älterer Funde nicht komplett gehoben wurde und ein Teilder Spangenbarren in der Erde blieb.

Die meisten südböhmischen Spangenbarren-Depots wurdenzufällig bei unterschiedlich intensiven Geländeeingriffen gefunden(Pflügen, Gesteinsabbau, Aushubarbeiten). Nur in Ausnahmefäl-len haben wir Berichte über die Lagerung von Spangenbarren ineinem Keramikgefäß (Bilina, strittiger Fund aus Kamenný Újezd),viel häufiger war die Bedeckung des Depots mit Steinen. Hierbeikonnte es sich um ein reguläres Steinbehältnis handeln (Přídolí)oder um ein Versteck aus einem oder mehr flachen Steinen(Držov, Purkarec). Relativ häufige Spangenbarren-Funde beimSteinbrechen (Albrechtice nad Vltavou, Písek, Skočice, Slavče)deuten eine Deponierung in Felsvertiefungen und Ritzen an (Březíu Trhových Svinů, vermutlich auch Chvalšiny II).

Nur ein Minimum an Informationen besitzen wir über eineeventuelle innere Anordnung der Spangenbarren im Depot. Die inPurkarec festgestellte Bündelung der Spangenbarren hat eine Ana-logie im Depot aus Temelín, wo die Verbindung einiger Stücke durchPatina eine Lagerung in Bündeln andeutet (Moucha 2005, 21).

Einige Depots waren an auffälligen Plätzen mit markantenGeländeformationen niedergelegt. Zu dieser Gruppe gehören dieam Fuß von Felswänden (Albrechtice nad Vltavou, Držov) oder inder Nähe großer Steine vergrabenen Depots (Chvalšiny I, Přídolí).Eine symbolische Bedeutung könnte auch die Felswand mit dendrei Höhlen besessen haben, unter der das Spangenbarren-Depotvon Skočice in der Region Vodňany verborgen war. Im Allgemeinenwaren die südböhmischen Depots an weniger auffälligen Plätzenin mehr oder weniger großer Entfernung von Landschaftsdomi-nanten gelagert. Bis jetzt wurde kein südböhmisches Spangen-barren-Depot direkt auf einem Berggipfel oder einem Bergplateauentdeckt. In dieser Hinsicht sind mehrere Funde interessant, dienur einige Zehner Meter unter dem Gipfel (Kladné, Písek, Purka-rec, Skočice) oder direkt am Fuß eines Hügels (Slavče) gemachtwurden. Sehr zahlreich ist die Gruppe der in der Nähe von Was-serläufen zweiter und dritter Ordnung versteckten Depots. Siewurden entweder direkt am Ufer oder in der Flussaue der größtensüdböhmischen Flüsse Moldau (České Budějovice, KamennýÚjezd, Týn nad Vltavou), Lužnice (Klenovice u Soběslavi) undOtava (Držov) sowie an deren Zuflüssen (Bilina, Přídolí) entdeckt.Es scheint jedoch, dass kein Depot absichtlich im Wasser oder ineinem Moor niedergelegt wurde. Die zahlenmäßig kleinste Grupperepräsentieren die in der offenen Landschaft gefundenen Depots,und zwar entweder an Hängen flacher Anhöhen (Dolní Chrášťany,Chvalšiny I, Chvalšiny II) oder auf ausgedehnten Plateaus (Ber-nartice u Milevska).

Bisher wurde keines der südböhmischen Spangenbarren-Depots in einer Siedlung oder ihrer unmittelbaren Umgebunggefunden. Mindestens zwei ältere südböhmische Funde stammenjedoch aus Grabhügeln (Staré Sedlo, Hluboká nad Vltavou und



hypothetisch auch Kamenný Újezd - Březí und Jaroslavice; vgl.Militký 1998; Lenerz-de Wilde 2002, 16). Obwohl wir bei keinemdieser Spangenbarren die näheren Fundumstände kennen, lässtsich ihre absichtliche Niederlegung nicht bezweifeln, sei es alsBestandteil der Grabausstattung oder als sekundär angelegtesDepot in der Hügelaufschüttung.

7. Bedeutung der Spangenbarren-DepotsIm Raum nördlich der Donau ist eine beachtenswerte Konzen-

tration von Spangenbarren-Depots in Südböhmen zu konstatieren,die in Menge und Umfang den Depots im Gebiet zwischen Isar undEnns ähneln und sich deutlich vom fundarmen Zentralgebiet derAunjetitzer Kultur unterscheiden (Abb. 1; Bartelheim 1998, Karte 48;Moucha 2005, Abb. 13). Diese Konzentration in einer relativ kleinenRegion bestätigt die Rolle Südböhmens für den Transit zwischendem Donauraum und der Prag-Slaný-Gruppe der Aunjetitzer Kultur.

Beim gegenwärtigen Kenntnisstand kann man die Gründe fürdie Deponierung von Ring- und Spangenbarren nur schwierig erklären. Die Ursachen dieser Erscheinung werden sowohl aufmaterieller als auch auf geistiger Ebene gesucht, wobei bisher dreiGrundtheorien formuliert wurden, welche die Depots als a) inGefahrenzeiten versteckte Schätze, b) Lager von Rohmaterial, c) Votivgaben oder Opfer interpretieren. Bei der Beantwortung derFrage nach der Bedeutung der Depots kann man auch die Theo-rie über die Funktion der Spangenbarren als Tauschmittel nichtübergehen, die einem bestimmten Gewichtsstandard unterlagen(Lenerz-de Wilde 1995, 299, 311–321; 2002). Diesem entsprichtaber keines der drei neuen Spangenbarren-Depots, die ein vielbreiteres Gewichtsspektrum aufweisen. Nicht zuletzt können dieRohstoff-Depots auch auf Fernhandels-Wege hinweisen. In die-sem Zusammenhang ist die Bindung der meisten südböhmischenSpangenbarren-Funde an die angenommene Hauptroute entlangder Moldau bezeichnend (Abb. 2, 31), wie übrigens auch die neuenDepots aus Přídolí und Purkarec zeigen. Einige andere Fundkom-plexe deuten weitere Wege an Wasserläufen dritter und vierterOrdnung an, einschließlich z. B. des neu entdeckten Depots vonChvalšiny II. Mit Ausnahme des Depots aus Březí u TrhovýchSvinů (Abb. 2: 4) liegen alle Depots innerhalb des frühbronzezeit-lichen Siedlungsgebietes, weshalb deren Bedeutung nicht not-wendigerweise oder ausschließlich mit den Fernstraßen zusam-menhängen musste.

8. SchlussfolgerungenDie drei neu entdeckten Spangenbarren-Depots bieten dank

ihrer außerordentlich gut dokumentierten Fundumstände undder vollständigen Bergung eine ganze Reihe neuer Interpretations-möglichkeiten. Außer der bedeutenden Vermehrung des Fundbe-standes in der Tschechischen Republik liefern sie auch neueInformationen hinsichtlich ihrer Lagerung, der Bindung an dasGelände und der Beziehung zur umliegenden Besiedelung. Ausder organischen Schnur, mit der die Spangenbarren im Depot ausPurkarec gebündelt waren, gelang es, das erste Radiokarbonda-tum zu gewinnen, das die chronologische Einordnung der Span-genbarren in die Schlussetappen der Frühbronzezeit bestätigt.Grundlegende Erkenntnisse erbrachten auch die metallografi-schen Analysen. Insbesondere beim Depot aus Purkarec wurdeerstmals ein extremer Bleianteil nachgewiesen, ein zu dieser Zeitin Mitteleuropa anderweitig nicht verwendeter Rohstoff (vgl. Frána— Chvojka — Fikrle 2009).

Deutsch von Bettina Žídkováund Peter Trebsche

Literatura

Bartelheim, M. 1998: Studien zur böhmischen Aunjetitzer Kultur – Chronologischeund chorologische Untersuchungen. Universitätsforschungenzur Prähistorischen Archäologie 46. Bonn.

Bath-Bílková, B. 1973: K problému původu hřiven. Památky archeologické 64, 24–42.

Beneš, A. 1964: Boletice, okr. Český Krumlov. Bulletin záchranného oddělení1963, 10.

Beneš, A. 1973: Týn nad Vltavou, okr. České Budějovice. Výzkumy v Čechách1970, 157–158.

Beneš, A. 1975: Chlumec, okr. České Budějovice. Výzkumy v Čechách 1972, 63.

Beneš, A. 1977: Purkarec, okr. České Budějovice. Výzkumy v Čechách 1974, 183.

Beneš, A. 1978: VII.5. Kolonizace jižních Čech. In: Pleiner, R. — Rybová, A.:Pravěké dějiny Čech. Praha, 347–352, 385–389.

Beneš, A. — Chvojka, O. 2003: Dva hromadné nálezy ze starší doby bronzové z Hluboké nadVltavou. Archeologické výzkumy v jižních Čechách 16, 5–13.

Beneš, J. — Chvojka, O. 2007: Archeologie doby kamenné v jižních Čechách: současný stavbádání. In: Archeologie na pomezí. Sborník příspěvků ze semi-náře. České Budějovice, 8. 11. 2007. Archeologické výzkumyv jižních Čechách – Supplementum 4. České Budějovice, 9–28.

Beneš, A. — Michálek, J. 2006: Památník města Protivína. Pobočka Prácheňského muzea v Pís-ku. Katalog archeol. sbírky. Zprávy ČAS – Supplément 61. Praha.

Beneš, A. — Michálek, J. — Zavřel, P. 1999: Archeologické nemovité památky okresu České Budějovice.Díl I. Soupis a studie. Díl II. Atlas. Praha.

Bertemes, F. 1989: Das frühbronzezeitliche Gräberfeld von Gemeinlebarn. Saar-brücker Beiträge zur Altertumskunde 45. Bonn.

Braun, P. 1995: Litoradlice, okr. České Budějovice. Výzkumy v Čechách 1990–1992, 187, lok. č. 955–956.

Brdlik, K. — Franz, L. 1932: Böhmerwald-Forschungen 1931. Sudeta 8, 15–23.

David, W. 2008: Älterbronzezeitliche Depotfunde Ostbayerns im Lichte ihrer über-regionalen Bedeutung. In: Schmotz, K. (ed.): Vorträge des 26.Niederbayerischen Archäologentages. Rahden/Westf., 197–237.

Dubský, B. 1940: Depoty z doby bronzové v jižních Čechách. Zlatá stezka 14,40–42.

Dubský, B. 1949: Pravěk jižních Čech. Blatná.

Eckel, F. 1992: Studien zur Form- und Materialtypologie von Spangenbarren undÖsenringbarren. Zugleich ein Beitrag zur Frage der Relation zwi-schen Kupferlägerstätten, Halbzeugproduktion und Fertigwaren-handel. Saarbrücker Beiträge zur Altertumskunde 54. Bonn.

Effenberková, P. — Chvojka, O. 2008: Přídolí, okr. Český Krumlov. Výzkumy v Čechách 2005, 227–228.

Eisner, J. 1922–1923: Jihočeské mohyly. Památky archeologické 33, 1–37, 193–231.

Ernée, M. 2004: Das Kalschinger Becken während der Vor- und Frühgeschichte.In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- undSüdböhmen. 13. Treffen 25.–27. 6. 2003 in Pfreimd. Rahden/Westf., 187–204.

Ernée, M. — Militký, J. 1996: Pravěké osídlení hradního návrší v Českém Krumlově. Archeo-logické výzkumy v jižních Čechách 9, 179–188.



Frána, J. — Chvojka, O. — Fikrle, M. 2009: Analýzy nových depotů surové mědi z jižních Čech. Příspěvekk metalurgii starší doby bronzové. Památky archeologické 100.

Fröhlich, J. 1997: Písecko v zrcadle archeologie. Písek.

Fröhlich, J. 1999: K otázce šumavských komunikací v mladší době bronzové.Zlatá stezka – Sborník Prachatického muzea 6, 267–270.

Fröhlich, J. 2007: Problematika depotů únětických hřiven nalezených při regu-laci Blanice. Archeologie ve středních Čechách 11, 227–234.

Fröhlich, J. — Koppová, E. 1992: Depot žeber u Držova, okr. Písek. Muzejní a vlastivědná práce– Časopis společnosti přátel starožitností 30/100, 35–37.

Fröhlich, J. — Parkman, M. 2003: Výšinné sídliště z rozhraní starší a střední doby bronzovév Blanském lese u Chvalšin na Šumavě. Archeologické výzku-my v jižních Čechách 16, 15–23.

Grootes, P. M. 2009: Datierungsergebnisse der Proben KIA 35088–35089, 35707–35709. Nepubl. zpráva, uložená v ARÚ AV ČR v Praze.

Hachmann, R. 1956: Süddeutsche Hügelgräber- und Urnenfelderkulturen und älte-re Bronzezeit im westlichen Ostseegebiet. Offa 15, 43–76.

Hájek, L. 1954: Jižní Čechy ve starší době bronzové. Památky archeologické 45,115–192.

Havlice, J. 2000: Kontakty mezi jižními Čechami a středním Podunajím ve star-ší době bronzové. Nepubl. rukopis dipl. práce. FF UK Praha.

Havlice, J. — Hrubý, P. 2002:Betrachtung über die Burgwälle und Höhensiedlungen am Endeder Frühbronzezeit in Südböhmen. In: Archäologische Arbeits-gemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen. 11. Treffen20.–23. 6. 2001 in Obernzell. Rahden/Westf., 42–61.

Hell, M. 1952: Zur Verbreitung der altbronzezeitlichen Spangen- und Hals-ringbarren. Germania 30, 90–95.

Horáková-Jansová, L. 1932: Prehistorické nálezy v roce 1930 a 1931. Památky archeolo-gické 38, 92–98.

Hraše, J. K. 1864–1865: Zpráva o mohylách okolí Ratajského. Památky archeologické 6,310–311.

Hraše, J. K. 1871–1873: Jedenáctero pohanských hřbitovů okolí Ratajského na Tábor-sku. Památky archeologické 9, 129–140.

Hundt, H.-J. 1961: Beziehungen der „Straubinger“ Kultur zu den Frühbronzezeit-kulturen der östlich benachbarten Räume. In: Kommissionfür das Äneolithikum und die ältere Bronzezeit, Nitra 1958.Bratislava, 145–176.

Huth, Ch. 2008: Horte als Geschichtsquelle. In: Schmotz, K. (ed.): Vorträge des 26.Niederbayerischen Archäologentages. Rahden/Westf., 131–162.

Chvojka, O. 2001:Nové archeologické nálezy z Frymburku, okr. Český Krumlov.Výběr 38, 299–306.

Chvojka, O. 2006: Nové poznatky k době bronzové v jižních Čechách. In: Archeo-logické výzkumy v Čechách 2005. Sborník referátů z infor-mačního kolokvia. Zprávy České archeologické společnosti –Supplément 64. Praha, 14–15.

Chvojka, O. 2007a: Současný stav poznání doby bronzové v jižních Čechách. In:Archeologie na pomezí. Sborník příspěvků ze semináře. ČeskéBudějovice, 8. 11. 2007. Archeologické výzkumy v jižníchČechách – Supplementum 4. České Budějovice, 29–55.

Chvojka, O. 2007b: Z šera dávných věků… Nové archeologické výzkumy a nálezyna Vltavotýnsku. Katalog k výstavě. Týn nad Vltavou.

Chvojka, O. v tisku a: Litoradlice, okr. České Budějovice. Výzkumy v Čechách 2007.

Chvojka, O. v tisku b: Chvalšiny, okr. Český Krumlov. Výzkumy v Čechách 2008.

Chvojka, O. — Červenka, E. 2008: Nové pravěké nálezy z okolí Českého Krumlova. Archeologickévýzkumy v jižních Čechách 21, 97–113.

Innerhofer, F. 1997: Frühbronzezeitliche Barrenhortfunde – Die Schätze aus demBoden kehren zurück. In: Hänsel, A. — Hänsel, B. (eds.): Gabenan die Götter – Schätze der Bronzezeit Europas. Berlin, 53–59.

Jílková, E. 1952: Formy suroviny ve starší době bronzové. Archeologické roz-hledy 4, 136–143.

Junghans, S. — Klein, H. — Scheufele, E. 1954: Untersuchungen zur Kupfer- und Frühbronzezeit Süddeutsch-lands. Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 34,1951–1953, 77–114.

Junghans, S. — Sangmeister, E. — Schröder, M. 1974: Kupfer und Bronze in der frühen Metallzeit Europas. Studienzu den Anfängen Metallurgie II.4. Berlin.

Kleemann, O. 1954: Eine Verbreitungskarte der Spangenbarren. Archaeologia Austri-aca 14, 68–77.

Krajíc, R. 1984: Muzeum husitského revolučního hnutí v Táboře. Katalog pra-věké sbírky. Zprávy Čs. společnosti archeologické 27. Praha.

Krenn-Leeb, A. 2006: Gaben an die Götter? Depotfunde der Frühbronzezeit in Öster-reich. Archäologie Österreichs 17/1, 4–17.

Krenn-Leeb, A. 2008: Strategie und Strategem: Überlegungen zu Tradition, Innovationund Legitimation anhand der frühbronzezeitlichen Depotfundein Österreich. In: Schmotz, K. (ed.): Vorträge des 26. Niederbay-erischen Archäologentages. Rahden/Westf., 163–196.

Lenerz-de Wilde, M. 1995: Prämonetäre Zahlungsmittel in der Kupfer- und Bronzezeit Mit-teleuropas. Fundberichte aus Baden-Württemberg 20, 229–327.

Lenerz-de Wilde, M. 2002: Bronzezeitliche Zahlungsmittel. Mitteilungen der Anthropolo-gischen Gesellschaft in Wien 132, 1–23.

Lískovec, F. 1947: Dávnověk Soběslavska. In: Jubilejní sborník městského museav Soběslavi 1897–1947. Soběslav, 72–83.

Löwenhöfer, J. 1909: Bericht über den Depotfund bei Hochwald. Mitteilungen derAnthropologischen Gesellschaft in Wien 39, 3–4.

Menke, M. 1982: Studien zu den frühbronzezeitlichen Metalldepots Bayerns.Jahresbericht der Bayerischen Bodendenkmalpflege 19/20,1978–1979, 5–305.

Michálek, J. 1969: Městské muzeum v Milevsku. Katalog pravěké sbírky. ZprávyČs. společnosti archeologické – Supplément 7. Praha.



Michálek, J. — Zavřel, P. 1996: Archeologické nemovité památky okresu Český Krumlov. ČeskéBudějovice – Český Krumlov.

Militký, J. 1998: Frühbronzezeitliche Gräber in Südböhmen. Zum Stand derForschung. In: Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West- und Südböhmen, 7. Treffen 11. bis 14. Juni 1997 inLandau an der Isar. Rahden/Westf., 88–101.

Moosleitner, F. — Moesta, H. 1988: Vier Spangenbarrendepots aus Obereching, Land Salzburg.Germania 66, 29–67.

Möslein, S. 1996: Frühbronzezeitliche Spangenbarrendepotfunde von Nonn. Dasarchäologische Jahr in Bayern 1996, 55–58.

Möslein, S. 1997: Überlegungen zur Bedeutung der Metallurgie in der Früh-bronzezeit anläßlich des Ringbarrendepotfundes von Piding.Das archäologische Jahr in Bayern 1997, 73–74.

Möslein, S. 1998–1999: Neue Depotfunde der älteren Bronzezeit aus dem oberbayeri-schen Alpenvorland. Ein Vorbericht. In: Krenn-Leeb, A. —Neugebauer, J. W. (eds.): Depotfunde der Bronzezeit im mitt-leren Donauraum. Archäologie Österreichs 9/10, Sonderaus-gabe. Wien, 69–77.

Möslein, S. 2008: Frühbronzezeitliche Depotfunde im Alpenvorland – neue Befun-de. In: Schmotz, K. (ed.): Vorträge des 26. NiederbayerischenArchäologentages. Rahden/Westf., 109–130.

Moucha, V. 2005: Hortfunde der frühen Bronzezeit in Böhmen. Praha.

Nadler, M. 2006: Gold und Bronze – Der Hortfund von Greding. In: Sommer, C.(ed.): Archäologie in Bayern. Fenster zur Vergangenheit. Re-gensburg, 106.

Našinec, F. 1970: Z prehistorie Temelína. Výběr 7, 60–62.

Neugebauer, J. W. 1998–1999: Zu Metall- und Keramikdepots der Bronzezeit aus dem Zen-tralraum Niederösterreichs. In: Krenn-Leeb, A. — Neugebauer, J.W. (eds.): Depotfunde der Bronzezeit im mittleren Donauraum.Archäologie Österreichs 9/10, Sonderausgabe. Wien, 5–45.

Píč, J. L. 1906–1908:Bronzové nákrčníky. Památky archeologické 22, 297.

Pittioni, R. 1954: Urgeschichte des österreichischen Raumes. Wien.

Podborský, V. 2006: Náboženství pravěkých Evropanů. Brno.

Podolinská, T. 2004: Medzi sacrum a profanum. Problém stereotypného používaniakategórií sacrum a profanum v archeológii a religionistike. In: Kre-kovič, E.: Kult a mágia v materiálnej kultúre. Bratislava, 7–14.

Poláček, J. 1962: Archeologická sbírka z muzea Ohrada na Hluboké v Jihočes-kém muzeu. Zprávy muzeí jihočeského kraje 1962/2, 26–33.

Poláček, J. 1965: Poklad měděných hřiven v Novém Vrátě u Českých Budějovic.Zprávy muzeí Jihočeského kraje 1965/1, 3–5.

Primas, M. 2008: Bronzezeit zwischen Elbe und Po. Strukturwandel in Zentral-europa 2200–800 v. Chr. Universitätsforschungen zur prähi-storischen Archäologie 150. Bonn.

Reinecke, P. 1930: Die Bedeutung der Kupferbergwerke der Ostalpen für die Bronze-zeit Mitteleuropas. In: Schumacher Festschrift. Mainz, 107–115.

Richlý, H. 1893: Depotfund von Bronzen bei Březí. Mitteilungen der Anthropo-logischen Gesellschaft in Wien 23, 56.

Richlý, H. 1894: Die Bronzezeit in Böhmen. Wien.

Rychlý, J. 1902–1903:Hromadný nález bronzů z Jaroslavic. Památky archeologické20, 339–343.

Schránil, J. 1921: Studie o vzniku kultury bronzové v Čechách. Praha.

Schwarz, R. 2004: Chronologietabelle Deutschland und Südskandinavien. In:Meller, H. (ed.): Der geschmiedete Himmel. Die weite Welt imHerzen Europas vor 3600 Jahren. Halle, 12–13.

Smejtek, L. 2005: Praha bronzová. In: Lutovský, M. — Smejtek, L. a kol.: Pravě-ká Praha. Praha, 349–590.

Smolík, J. 1892:Zprávy a drobnosti. Památky archeologické 15, 777–781.

Stein, F. 1976: Bronzezeitliche Hortfunde in Süddeutschland. Beiträge zurInterpretation einer Quellengattung. Saarbrücker Beiträge zurAltertumskunde 23. Bonn.

Stocký, A. 1928: Čechy v době bronzové. Praha.

Torbrügge, W. 1959: Die Bronzezeit in Bayern. Bericht der Römisch-GermanischenKommission 40, 1–78.

Wodiczka, I. 1932: Neue Funde in Südböhmen. Sudeta 8, 41–42.

Woldřich, J. N. 1883: Beiträge zur Urgeschichte Böhmens. Mitteilungen der Anthro-pologischen Gesellschaft in Wien 13, 1–40.

Woldřich, J. N. 1884:Beiträge zur Urgeschichte Böhmens, 2. Theil. Mitteilungender Anthropologischen Gesellschaft in Wien 14, 200–220.

Woldřich, J. N. 1893: Beiträge zur Urgeschichte Böhmens, 5. Theil. Mitteilungender Anthropologischen Gesellschaft in Wien 23, 1–38.

Zavřel, P. 1987: Lišov, okr. České Budějovice. Výzkumy v Čechách 1984–1985,113.

Zavřel, P. 1993: Současný stav znalostí o pravěku města Českých Budějovic.Jihočeský sborník historický 62, 3–28.

Zeitler, J. P. 2000: Handel und Austausch in der Bronzezeit Süddeutschlands.In: Mykene – Nürnberg – Stonehenge. Handel und Austauschin der Bronzezeit. Nürnberg, 75–94.



Mgr. Ondřej Chvojka, Ph.D., Jihočeské muzeum, Dukelská 1, 370 51 České Budějovice; e-mail: [email protected]

Mgr. Jiří Havlice, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, Nám. Přemysla Otakara II. č. 34, 370 21České Budějovice; e-mail: [email protected]

Měděná žebra starší doby bronzové v jižních Čechách. Nové depoty z Přídolí, Purkarce...

Documents

Transcript of Měděná žebra starší doby bronzové v jižních Čechách. Nové depoty z Přídolí, Purkarce...