115

TŘETÍ SÍDELNÍ AREÁL MOHYLOVÉ KULTURY STŘEDNÍ DOBY BRONZOVÉ V PRŮMYSLOVÉ ZÓNĚ PÍSEK – SEVER

JIŘÍ FRÖHLICH – ONDŘEJ CHVOJKA – JAROSLAV JIŘÍK

Úvod

V září roku 2007 provedlo archeologické oddělení Prácheňského muzea v Písku na základě smlouvy s investorem průzkum na staveništi výrobní haly SMOM IMMO s.r.o. na severním okraji katastru města Písku, v průmyslové zóně Písek – Sever (Fröhlich – Jiřík 2007a). Po skrýv-ce ornice byl v severozápadním cípu staveniště (mimo plochu haly) objeven zahloubený sídlišt-ní objekt, jehož výzkum proběhl 14. 9. 2007. Na Základní mapě 22-41-02 jsou jeho koordináty 404:047 a nadmořská výška 391 m (obr. 1-2). Zahlouben byl do písčito-jílovitého podloží. Mísovi-tě zahloubená jáma nepravidelného oválného půdorysu rozměrů 210 x 180 cm měla max. hloub-ku 16 cm (obr. 3-4). Výplň tvořila tmavá písčito-jílovitá vrstva s uhlíky, četnými kameny, maza-nicí a keramickými zlomky, které objekt datují do mohylové kultury střední doby bronzové. Nálezy jsou uloženy v Prácheňském muzeu pod invertárními čísly A 19334-19371. Na zbývající skryté ploše nebyly další objekty zachyceny.

Popis nálezů

Keramika1: celkem 617 keramických jedinců – 610 zlomků a 7 slepených nádob a torz.KT: hrubá – 236, střední – 152, jemná – 229.Nekreslené okraje: rovný – 5, rovný a rovně seříznutý – 10, rovný, rovně seříznutý a ven ovalený –

1, rovný a dovnitř seříznutý – 1, vytažený – 5, vytažený a rovně seříznutý – 2.Nekreslená dna: rovné ploché – 4, rovné dovnitř zesílené – 2, rovné neurčitelné – 1, nožkovité –

1.Nekreslená ucha: páskové ploché – 6, válečkovité – 1.Nekreslená výzdoba: plastická promačkávaná páska – 7.Tuhování: celkem 2x; jemná 2 – uvnitř 1, oboje 1.Černá engoba: celkem 16x; hrubá 2 – uvnitř 2; střední 14 – uvnitř 13, oboje 1.

Kresleno 23 zlomků a torz:1. Zl. okraje. Okraj jednou hraněný. 23 x 15 x 14 mm. B. vně neurčitelná, uvnitř tm. hnědá. Bez výz. Příměs: kaménky – hojně (do 2 mm). P. uvnitř hlazen. KT hrubá. Obr. 5:1.2. Zl. okraje a těla kónické misky. Okraj rovný a zahrocený. 26 x 27 x 3-6 mm. B. vně i uvnitř šedá. Bez výz. Jemně plavená ker. bez příměsí. KT jemná. Obr. 5:2.3. Zl. těla miniaturní nádobky esovité profilace s odsazenou výdutí. 27 x 23 x 3 mm. B. vně i uvnitř šedá. Výz. nad výdutí a pod výdutí: dvě řady vodorovných oválných vrypů. Jemně plavená ker. s hoj-nou příměsí slídy (do 0,5 mm). KT jemná. Obr. 5:3.4. Zl. těla esovité profilace. 25 x 25 x 3-4 mm. B. vně i uvnitř šedá. Výz. na plecích: pod dvěma vodo-rovnými rýhami řada šikmých čočkovitých vrypů. Příměs: kaménky – málo (do 2 mm). KT jemná. Obr. 5:4.

Archeologické výzkumy v jižních Čechách 21, České Budějovice 2008

116

5. Zl. těla. 30 x 25 x 8 mm. B. vně i uvnitř šedá. Výz. na těle: vodorov-ná rýha lemovaná řadou vodorov-ných vrypů, na ní navazuje svislá řada vodorovných rýžek. Jemně pla-vená ker. s ojedinělým kaménkem (do 2 mm). P. uvnitř leštěn. KT jem-ná. Obr. 5:5.6. Zl. okraje a těla. Okraj vytažený a rovně seříznutý. 43 x 34 x 6-7 mm. B. vně tm. šedá, uvnitř tm. hnědá. Bez výz. Příměs: kaménky – hoj-ně (do 2 mm). P. uvnitř hlazen. KT střední. Obr. 5:6.7. Zl. okraje a těla. Okraj vytažený, ven ovalený a rovně seříznutý. 41 x 31 x 6 mm. B. vně i uvnitř tm. hně-dá. Bez výz. Příměs: kaménky – hoj-ně (do 2 mm). P. vně i uvnitř leštěn. KT střední. Obr. 5:7.8. Zl. těla s odsazeným hrdlem. Roz-měry 38 x 37 x 5-6 mm. B. vně i uv-nitř tm. hnědošedá. Výz. na těle: solitérní souvislé svislé rýhy. Jemně plavená ker. bez příměsí. KT jemná. Pozn.: tři nespojitelné zlomky. Obr. 5:8.9. Zl. těla s odsazeným hrdlem. 38 x 29 x 5-7 mm. B. vně tm. hně-dá a šedočerná, uvnitř šedohnědá. Výz. na těle: jemné šikmé rýhy. Pří-měs: kaménky – středně (do 1 mm). P. vně tuhován. KT jemná. Obr. 5:9.10. Torzo misky esovité profilace. Okraj vytažený. 40 x 45 x 4-5 mm. B. vně i uvnitř hnědočervená. Bez výz. Příměs: kaménky – málo (do 2 mm). P. vně i unvitř potřen hně-dočervenou engobou a hlazen. KT jemná. Pozn.: slepeno ze 2 zlomků. Obr. 5:10.11. Zl. těla – plecí a odsazeného hrd-la. 51 x 38 x 4-7 mm. B. vně i uvnitř

hnědooranžová. Výz. na plecích: pod dvěma solitérními hrubšími horizontálními rýhami souvislé šikmé rýhy. Příměs: kaménky – středně (do 3 mm), ker. drť – 1 ks (5 mm), uhlíky – málo (do 3 mm). P. vně hlazen. KT střední. Obr. 5:11.12. Zl. těla. 54 x 49 x 5-6 mm. B. vně i uvnitř tm. hnědá, místy šedá. Výz. na těle: pod jednou vodo-rovnou rýhou řada šikmých čočkovitých vrypů; pod nimi dvě svislé solitérní rýhy. Příměs: kaménky

1 Vysvětlivky zkratek v popisu keramiky: KT – keramická třída, B – barva povrchu, P – povrch nádoby.

Obr. 1. Písek. Poloha lokalit ze střední doby bronzové v prů-myslové zóně Písek – Sever a v jejím okolí. I – sídliště Aisin, II – sídliště Faurecia, III – sídliště SMOM IMMO, IV – pohřebiš-tě nad Krašovickým rybníkem, V – pohřebiště Na Markovci u Oldřichova. Kresba K. Vávra.Abb. 1. Písek. Lage der mittelbronzezeitlichen Fundstel-len im Industriegebiet Písek – Nord und seiner Umgebung. I – Siedlung Aisin, II – Siedlung Faurecia, III – die hier pub-lizierte Siedlung, IV – Grabhügel beim Teich Krašovický, V – Grabhügelfeld auf der Anhöhe Na Markovci bei Oldřichov. Zeichnung K. Vávra.

117

– málo (do 2 mm). P. vně leštěn, uvnitř hlazen. KT střední. Obr. 5:12.13. Zl. těla amfory. 72 x 54 x 5-6 mm. B. vně i uvnitř hnědočerná. Výz. na těle: pod hrdlem jeden kulovitý výstupek, na něj navazuje svazek vodorovných rýh; pod nimi svazky šikmých rýh. Příměs: kaménky – hojně (do 2 mm). P. vně na hrdle leštěn, vně na těle a uvnitř na celém povrchu hlazen. KT střední. Pozn.: slepeno ze 2 zlomků, další tři nespojitelné zlomky nekresleny. Obr. 5:13.14. Zl. okraje a těla hrncovité nádoby esovité profilace. Okraj vytažený. 55 x 64 x 5-9 mm. B. vně i uv-nitř tm. hnědošedá. Výz. na plecích: plastická promačkávaná páska s otisky nehtů. Příměs: kaménky – hojně (do 5, 1 ks 13 mm). P. uvnitř hlazen. KT hrubá. Obr. 5:14.15. Zl. těla. 41 x 42 x 6 mm. B. vně tm. hnědošedá, uvnitř tm. hnědá. Výz. na plecích: plastická pro-mačkávaná páska s otisky nehtů. Příměs: kaménky – středně (do 2 mm). P. vně hlazen. KT střední. Obr. 5:15.16. Torzo válcovitého hrdla patrně amfory esovité profilace. Okraj rovný. 68 x 94 x 4-6 mm. B. vně i uvnitř šedohnědá. Bez výz. Příměs: kaménky – středně (do 2 mm), uhlíky – středně (do 2 mm). P. vně i uvnitř potřen šedohnědou engobou a hlazen. KT střední. Pozn.: slepeno ze 3 zlomků. Obr. 5:16.17. Zl. okraje a vyhnutého hrdla hrncovité nádoby. Okraj vytažený. 105 x 55 x 7 mm. B. vně i uvnitř tm. hnědá. Bez výz. Pří-měs: kaménky – středně (do 2, ojediněle až 6 mm). P. vně i uvnitř hlazen. KT hrubá. Pozn.: slepeno ze 3 zlomků. Obr. 5:17.18. Torzo spodku a dna malé nádobky. Dno rovné ploché. V. 49, prům. dna 30, š. stěn 4-7 mm. B. vně i uvnitř tm. hnědá. Bez výz. Příměs: kaménky – hojně (do 4 mm). KT hrubá (velmi hrubý povrch s množstvím kaménků). Pozn.: slepeno z 6 zlomků, 1 zlo-mek volně. Obr. 6:1.19. Torzo kónické oblé misky. Okraj rov-ný a zahrocený, dno nedochováno. V. 60, prům. okraje 130, š. stěn 4-6 mm. B. vně tm. hnědá, uvnitř hnědá a místy šedočerná. Bez výz. Příměs: kaménky – středně (do 2 mm). P. vně hlazen, uvnitř leštěn a tuhován (malé zbytky). KT jemná. Pozn.: slepené torzo z 11 zlomků, samostatně 1 menší torzo ze 4 zlomků a 2 střepy. Obr. 6:2.20. Dvě nespojitelná torza jednoho kónic-kého koflíku. Okraj rovný, dno silně dov-nitř vtlačené – omfalos. Z okraje vychází jedno slepé ouško – z jedné strany s nazna-čeným důlkem, z druhé strany zcela ploché. Rekonstruovatelná výška koflíku 74, prům. okraje 160, prům. dna 85, š. stěn 3-5 mm. B. vně i uvnitř hnědošedá. Bez výz. Příměs: kaménky – málo (do 2 mm). KT jemná. Pozn.: ve dvou slepených torzech původně 13 zlomků. Obr. 6:3.21. Torzo mísy esovité profilace, původně snad na nožce. Okraj vytažený, dno nedo-chováno. Na vysoko posazené výduti jed-

Obr. 2. Písek. Pohled na zkoumanou plochu. Poloha objektu ze střední doby bronzové označena šipkou. Foto V. Komasová.Abb. 2. Písek. Lage des mittelbronzezeitlichen Sied-lungsobjekts innerhalb der untersuchten Fläche (Pfeil). Foto V. Komasová.

Obr. 3. Písek. Zkoumaný objekt po vybrání výplně. Foto J. Jiřík.Abb. 3. Písek. Mittelbronzezeitliches Siedlungsobjekt nach der Erforschung. Foto J. Jiřík.

118

no páskové ploché ucho. Dochovaná v. 107, prům. okraje 220, š. stěn 4-6 mm. B. vně i uvnitř tm. šedohnědá. Výz. na výduti: dvě vodorovné rýhy a pod nimi řada šikmých vrypů čočkovitého tvaru. Jemně plavená ker. s ojedinělou přímě-sí kaménků (do 1 mm). P. vně na hrdle a plecích a uvnitř na celém p. leštěn. KT jemná. Pozn.: slepené torzo z 27 zlomků, částečně doplněné sádrou. Obr. 6:4.22. Torzo hrnce esovité profilace. Okraj vytažený a ven ova-lený, dno nedochováno. Na plecích zbytek kořene jedno-ho neurčitelného ucha. V. 115, prům. okraje 115, š. stěn 6-8 mm. B. vně tm. hnědá, uvnitř hnědočerná. Bez výz. Pří-měs: kaménky – hojně (do 3 mm). P. uvnitř leštěn. KT hru-bá. Pozn.: slepeno ze 7 zlomků, další 2 zlomky volně. Obr. 7:1.23. Slepená mísa esovité profilace s odsazeným hrdlem. Okraj rovný a rovně seříznutý, dno nedochováno (doplně-no sádrou). Na plecích jedno malé páskové mírně prožla-bené ouško. Výška 105, prům. okraje 190, prům. dna 85, š. stěn 4-6 mm. B. vně i uvnitř hnědočerná. Bez výz. Příměs: kaménky – středně (do 2 mm). P. vně i uvnitř hlazen. KT střední. Pozn.: slepena z cca 30 zlomků a z asi 30 % doplně-na sádrou. Obr. 7:2.

Nekreslená torza:24. 10 zlomků a torz (před lepením 25 zlomků) z těla a dna jedné blíže neurčitelné nádobky. Dno rov-né ploché. P. uvnitř leštěn. KT střední.25. 17 drobných zlomků z jedné jemné nádobky – misky s černým povrchem. Okraj vytažený, dno rovné ploché. P. oboustranně leštěn. KT jemná.

Mazanice: 34 menších většinou amorfních kusů. Nekresleny.- výraznější jsou pouze dva zlomky: 1 s otisky dvou prutů (prům. 7-8 mm), 1 s otiskem většího prutu o prům. cca 17 mm. Nekresleny.

Kámen: dva celé oblázky a jeden zlomek, všechny bez stop po opracování. Nekresleny.

Zhodnocení nálezů a chronologické zařazení lokality

Jediným zachyceným sídlištním objektem střední doby bronzové na zkoumané lokalitě je míso-vitě zahloubená jáma nepravidelného oválného půdorysu. O jejím původním účelu nelze říci nic bližšího, podobné jámy jsou běžnou součástí většiny pravěkých rovinných sídlišť. Analogic-ké jámy mísovitého profilu byly zjištěny i na několika jihočeských sídlištích střední doby bron-zové, jako např. na sousedních lokalitách Písek – Aisin (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004, obr. 3) a Písek – Faurecia (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2007, obr. 7-8), na dvou sídlištích u Radčic (Chvoj-ka – Michálek 2004, obr. 16, 18-19), na lokalitě u Vodňan (Michálek 1983, 39; týž 1986, 27) nebo na sídlišti u Starých Hodějovic (Militký – Zavřel 1993, obr. 2). Vzhledem k množství získaných nálezů z její výplně lze předpokládat, že jáma na sídlišti Písek – SMOM IMMO nejspíše druhot-ně posloužila k ukládání odpadu. Protože v objektu nebylo pozorováno žádné zvrstvení výplně, mohlo se snad jednat o zasypání provedené jednorázově či v krátké době.

Obr. 4. Písek. Zkoumaný objekt. Zaměření J. Fröhlich a J. Jiřík.Abb. 4. Písek. Mittelbronzezeitliches Siedlungsobjekt. Vermessung durch J. Fröhlich und J. Jiřík.

119

Sídlištní objekt na lokalitě Písek – SMOM IMMO obsahoval značné množství archeologic-kých nálezů – mimo poměrně nevýrazné kolekce 34 kousků mazanice a tří oblázků se jednalo zejména o zlomky keramických nádob. Celkem bylo získáno 617 keramických fragmentů, mezi nimiž vyniká několik slepených torz nádob. Výjimečné je zejména výrazné zastoupení kerami-ky jemné třídy, která tvoří 37 % veškeré keramiky v objektu. Zajímavé je v tomto směru srovnání s výplní některých jihočeských objektů střední doby bronzové, obsahujících alespoň 50 keramic-kých jedinců a analyzovaných v posledních letech podle stejné metodiky (tab. 1; srov. Chvojka – Michálek 2003; Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004; Chvojka – Michálek 2004; Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2007).

Lokalita, objekt celkem keramika

hrubá střední jemnáΣ % Σ % Σ %

Písek-SMOM IMMO, objekt 617 236 38,3 152 24,6 229 37,1Písek-Aisin, obj. 1 947 937 98,9 9 1,0 1 0,1Písek-Aisin, obj. 2 91 81 89,0 8 8,8 2 2,2Písek-Faurecia, obj. 5 76 50 65,8 5 6,6 21 27,6Radčice I, objekt 8/94 10144 4895 48,3 3383 33,3 1866 18,4Radčice I, objekt 12/94 67 34 50,7 26 38,8 7 10,5Radčice I, o. MKDB/95 589 213 36,2 239 40,6 137 23,2Radčice I, o. MKDB/96 332 188 56,6 96 28,9 48 14,5Radčice I, o. MKDB/03 185 59 31,9 99 53,5 27 14,6

Tab. 1. Srovnání zastoupení keramických tříd ve vybraných jihočeských sídlištních objektech střed-ní doby bronzové.Tab. 1. Vergleich des Anteils der groben, mittelgroben und feinen Keramik in einigen südböhmischen Siedlungsobjekten der mittleren Bronzezeit.

Z podaného přehledu je zřejmé, že množství jemné keramiky ve výplni námi posuzované-ho objektu je nebývale vysoké a zcela nevylučuje ani záměrné deponování vybraných keramic-kých nádob. Zde však narážíme na značná interpretační úskalí (srov. souhrnně Palátová – Salaš 2002, 6-8, 53-57), a proto obsah píseckého objektu považujeme spíše za odpadní materiál než za záměrné depozitum. Proč se však do jámy dostalo tak vysoké procento jemné keramiky na úkor jinde daleko četnější keramiky hrubé užitkové, zůstává prozatím nejasné.

Z určitelných keramických tvarů převažují v píseckém souboru mísy. K charakteristickým tvarům střední doby bronzové náležejí mísy esovité profilace na nožce, mezi něž lze s největ-ší pravděpodobností počítat i jeden exemplář z píseckého objektu (obr. 6:4). Nádoba sice nemá dochovanou spodní část, vzhledem k její typické profilaci a k páskovému uchu na výduti ji však snad můžeme zařadit mezi uvedený keramický typ. Mísy na nožce se objevují v celém vývoji střední doby bronzové (Čujanová-Jílková 1964, 50-51) a dožívají na počátku mladší doby bron-zové (Hrala 1973, 71). Svou výzdobou kombinující vodorovný svazek rýh a šikmé rýžky má písec-ký exemplář přímé analogie v několika nádobách stupně BC z Řepče (Píč 1900, tab. XIII:1,4,24), jiné jihočeské exempláře pak vykazují výzdobu pouze v podobě samotných šikmých nebo svis-lých rýžek (Radčice: Chvojka – Michálek 2003, obr. 21:1; Řepeč: Píč 1900, tab. XIII:26).

Mezi mísy můžeme dále počítat hlubší nezdobený exemplář s odsazeným hrdlem a jed-ním ouškem na výduti (obr. 7:2). V jižních Čechách nebyl zatím žádný analogický celý tvar

120

doložen, blízkou obdobu však můžeme nalézt na jednom zlomku ze sídliště v Radčicích (Chvoj-ka – Michálek 2004, tab. 30:24) a na stejné lokalitě i vzdálenější paralely v podobě bezuché mísy s odsazeným hrdlem nebo hrncovité nádoby s uchem na výduti (Chvojka – Michálek 2004, tab. 7:5, 27:10). V západních Čechách jsou shodné tvary obsaženy spíše v mladomohylových sou-borech (Nová Huť, Šťáhlavy: Čujanová-Jílková 1970, Abb. 37:17, 115:21; Kaliště: Michálek 1979, Taf. 39:6), mohou se však objevit již na počátku střední doby bronzové (bezuchá mísa z Luženic: Čujanová-Jílková 1964, obr. 4:30). Několik velmi podobných tvarů z hromadného nálezu ze stře-dočeských Poděbrad datoval nejprve A. Beneš již do počátečních fází střední doby bronzové (Beneš 1959, 32, obr. 20), později však byl tento soubor zařazen až do stupně BC (Plesl 1965, 480; souhrnně viz Sedláčková 1984).

Ostatní typy mís z píseckého objektu jsou naprosto chronologicky necitlivé – mísy esovi-té profilace (obr. 5:10) i kónické mísy (obr. 5:2, 6:2) se vyskytují průběžně v celé době bronzové a mají četné analogie i na jiných jihočeských lokalitách střední doby bronzové (např. Militký – Zavřel 1993, obr. 5:2; Chvojka – Michálek 2004, tab. 7:2, 24:7, 33:6, 36:31; Fröhlich – Chvojka – Ji-řík 2007, obr. 9:10).

Dalším bezpečně zjištěným keramickým tvarem na sídlišti v Písku je kónický koflík s omfa-lem a jedním slepým ouškem (obr. 6:3). Ani tento typ nádoby nelze použít pro přesnější chrono-logii, ze střední doby bronzové můžeme uvést analogické tvary např. ze sídliště u Radčic (Chvoj-ka – Michálek 2004, tab. 24:10), z depotu od Vacíkova (Korený 2006, obr. 6:2), z mohyl u Řep-če (Píč 1900, tab. XIII:10-11,18-20) nebo zdobený exemplář z mohylníku u Nuzic (Beneš 1966, tab. IV:8). Zcela výjimečným jevem na koflíku z Písku je jeho slepé ouško, které má pro střed-ní dobu bronzovou jedinou analogii, a to na jednom zlomku z Radčic (Chvojka – Michálek 2003, 112, obr. 28:9).

Do hrubé keramické třídy náleží torzo hrnce esovité profilace, opatřeného původně mini-málně jedním uchem (obr. 7:1). Tyto nádoby, tradičně označované jako květináče, mají poměr-ně dlouhý vývoj od střední až po pozdní dobu bronzovou (Hrala 1973, 66-67). Středobronzové exempláře mohou být buďto zdobené prstováním či plastickou páskou (např. Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004, obr. 4:1; Chvojka – Michálek 2004, tab. 6:8, 11:1,8, 21:13, 35:21) a nebo jsou hladké, jak vedle nádoby z píseckého sídliště ukazují i exempláře z Radčic (Chvojka – Michálek 2004, tab. 6:2-3, 9:1, 11:10), Hostů (Beneš 1966, tab. III:7) či Roudného (Militký – Zavřel 1993, obr. 4:2).

Ostatní zlomky hrubé keramické třídy z píseckého objektu nelze bezpečně typově klasifiko-vat. Patrně mezi hrnce náleží zlomek s vytaženým okrajem a plastickou promačkávanou páskou (obr. 5:14), spíše ze zásobnice by mohl pocházet masivní zlomek jednou hraněného okraje (obr. 5:1). Jako amfory pak můžeme s největší pravděpodobností určit jak některé zdobené zlomky s odsazenými hrdly (obr. 5:8-9,11,13), tak i torzo hrdla nezdobené nádoby esovité profilace (obr. 5:16). Bližší určení slepeného torza spodku nádoby (obr. 6:1) není bohužel možné.

Výzdoba nádob z píseckého souboru je doložena v rytém a plastickém provedení. Plastická výzdoba je omezena pouze na dva typy: na promačkávané pásky, které jsou doloženy v celkem devíti případech (výběr viz obr. 5:14-15), a pak na jeden exemplář kulovitého výstupku, který je umístěn v podhrdlí amforovité nádoby a doplněn rytou výzdobou (obr. 5:13). Zatímco plastické pásky s otisky prstů jsou v době bronzové zcela průběžným typem výzdoby, vyskytují se kulovité výstupky především ve starší a střední době bronzové. Z analogických jihočeských středobronzových amfor s kulovitými výstupky můžeme uvést např. v loňském roce získanou nádobu, v níž byl uložen depot měděných slitků, z katastru Písku (Fröhlich – Jiřík 2007b, 193 – obr. 9), torza amfor z Roudného (Militký – Zavřel 1993, obr. 3:1, 4:5) nebo několik zlomků z Radčic (Chvojka – Michálek 2004, tab. 8:9, 18:1,7). Na posledně zmíněném sídlišti můžeme

121

shledat i analogickou kombinaci výstupku a ryté výzdoby (Chvojka – Michálek 2004, tab. 25:8, 30:9), vzdálenější analogii nabízí nález ze svrchní vrstvy sídliště v Písku – Řeřichově cihelně (Beneš 1978, 387 – obr. 107:14).

Rytá výzdoba je na keramice českofalcké mohylové kultury velice častá, přičemž se objevuje ve velkém množství různých motivů i jejich variant. Velmi oblíbená byla kombinace rytých linií a šikmých (vzácně i vodorovných) vrypů (obr. 5:4-5,12, 6:4). Z rytých motivů se hojně vyskytu-jí šrafované trojúhelníky (obr. 5:13) či prosté svazky šikmých rýh (obr. 5:8-9,11). Všechny uvede-né výzdobné motivy se vyskytují v celém průběhu střední doby bronzové a na většině jihočes-kých lokalit k nim najdeme četné analogie, jako např. v Radčicích (Chvojka – Michálek 2003; tíž 2004), Putimi (Fröhlich – Michálek 1967, obr. 3), Písku – Řeřichově cihelně (Beneš 1978, 387 – obr. 107) aj.

Keramika z výplně píseckého objektu byla velmi kvalitně dochovaná. Ve shodě s jinými sou-dobými nálezy se na jejím povrchu ještě téměř vůbec nevyskytovalo tuhování – pouhé dva potu-hované zlomky představují 0,3 % veškeré keramiky, což je i ve srovnání s výsledky z několika souborů z Radčic, kde bylo tuhování zastoupeno v rozmezí mezi cca 1-2 % (Chvojka – Michálek 2003, 123 – graf 9), ještě nižší počet. Tuhování se ve větší míře uplatňuje až v mladší době bron-zové, ve sledované epoše bylo obvyklé především leštění povrchu nádob. V 16 případech byla v píseckém souboru zjištěna i černá engoba, která byla kromě jedné výjimky vždy na vnitřním povrchu nádoby.

Shrneme-li zjištěné skutečnosti, náleží všechny nálezy z výplně píseckého objektu jedno-značně do střední doby bronzové. Bližší zařazení v rámci této epochy však není zcela jisté, pro-tože však v souboru postrádáme jak jednoznačné reminiscence na předchozí věteřovské obdo-bí, tak zde absentují i prvky pozdně mohylové fáze a nastupující mladší doby bronzové, můžeme s určitou opatrností datovat písecký soubor nejspíše do střední fáze střední doby bronzové, tj. zhruba do Reineckových stupňů BB2 – BC1.

Sídelně-topografická analýza

Zkoumané sídliště je již třetí osadou mohylové kultury střední doby bronzové, objevené na stave-ništích zahraničních firem v průmyslové zóně Písek – Sever. Lokality jsou situovány v pásu dlou-hém 1200 m od JV k SZ, přičemž vzdálenost mezi jednotlivými sídlišti činí 400 až 550 m (obr. 1). Situace je obdobná nálezové situaci u Radčic na Vodňansku, kde byly doloženy čtyři sídelní are-ály (Chvojka – Michálek 2004, obr. 6). První písecký sídelní areál byl zkoumán v roce 2003 na sta-veništi firmy Aisin (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004), druhý o dva roky později na staveništi fir-my Faurecia (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2007) a třetí, který je předmětem tohoto článku, v roce 2007. Zatímco první dvě osady stály na širokém hřbetu rozlehlých návrší, oddělených nehlubo-kou sníženinou, posledně zkoumané sídliště se nacházelo v rozevřeném údolí poblíž prameniště potoka, cca 60 m od levého břehu (voda je dnes odváděna potrubím). Je pravděpodobné, že zkou-maný objekt tvořil okraj osady, která pokračovala západním směrem k potoku. Na místě je ale pole, na kterém stopy sídliště nebyly povrchovým průzkumem prokázány.

Určit vzájemný vztah všech tří sídlišť v tomto prostoru není jednoduché, neboť nevíme, zda-li byly tyto lokality alespoň částečně současné, chronologicky návazné a nebo jednalo-li se o návrat obyvatel do nedalekého místa po určitém sídelním hiátu. Podle ne zcela bezpečného chronolo-gického zařazení těchto tří sídlišť se však dá uvažovat o jejich vzájemné nesoučasnosti, a to mini-málně v případě sídliště Písek – Aisin, které je kladeno až do mladého úseku střední doby bron-

122

zové (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004, 93), a zde publikované lokality, která se jeví být starší. Třetí sídliště v tomto areálu, Písek – Faurecia, není bohužel v rámci střední doby bronzové blíže zařa-ditelné (Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2007, 174). V této souvislosti můžeme uvést publikovanou teo-rii, že středy sídelních areálů pravěkých zemědělských populací byly od sebe vzdáleny až něko-lik kilometrů (Neustupný 1986, 233). Jsou-li v jednom areálu aktivity nebo makrolokalitě dvě či více sídlišť jedné kultury, předpokládá Z. Smrž (1994, 376) jejich nesoučasnost, tzn. že v jedné makrolokalitě existovalo v jednom časovém okamžiku pouze jedno sídliště. Více sídlišť by tak bylo výsledkem časoprostorového posunu, kterým mohla být řešena většina problémů s krátko-dobým vyčerpáním některého přírodního zdroje (Neustupný 1986, 232). V mikroregionu Lužic-kého potoka označil Z. Smrž časoprostorové posuny knovízských lokalit za rotaci: sídliště se po 150-200 letech posunula o cca 2 km, aby se po dalších 150-200 letech vrátila zpět, nikdy však na zcela stejné místo (Smrž 1987, 614). Uvedený model by mohl odpovídat i situaci ve střední době bronzové na severním okraji Písku, jedná se však zatím o pouhou pracovní hypotézu.

V blízkém okolí tří sídlišť v písecké průmyslové zóně se nacházejí také dvě orbou značně narušená mohylová pohřebiště střední doby bronzové. První, na němž byla zatím prokázána jen jediná mohyla, bylo situováno na návrší nad Krašovickým rybníkem (obr. 1:4) – mohylu zkoumali P. Braun a J. Fröhlich v letech 1985 – 1987 (Braun – Fröhlich 1987; tíž 1989). Na základě misky zdobené vrubořezem (Fröhlich 1997, 65) ji lze předběžně datovat až do mladé fáze střední doby bronzové. Druhý mohylník na návrší Na Markovci u Oldřichova (obr. 1:5) je znám již od druhé poloviny 19. století, moderně zkoumán však byl až v roce 1973 J. Fröhlichem a J. Michálkem. Lokalita byla sice nejprve kladena pouze do doby halštatské (Michálek – Fröhlich 1974), později však byl vznik jedné mohyly stanoven již do střední doby bronzové (Fröhlich 1997, 108). Zajímavé je, že v blízkosti tohoto mohylníku je uváděno sídliště ze střední doby bronzové (Fröhlich 1997, 107). Nálezy z obou těchto lokalit na katastru Oldřichova však dosud nebyly zpracovány, nelze proto určit ani jejich vzájemný vztah a ani vztah k nedalekým třem sídlištím v písecké severní průmyslové zóně.

Závěr

V posledních letech prozkoumaná tři sídliště v průmyslové zóně Písek – Sever podstatným způso-bem doplňují naše poznání mohylové kultury střední doby bronzové v jihočeském regionu. Jed-noznačně dokládají, že i území severně od dnešního Písku náleželo v dané době k trvale osídle-ným oblastem se značnou intenzitou lokalit. Všechna tři sídliště zároveň poskytla několik zahlou-bených objektů i dosti zajímavý keramický materiál – zejména v tomto článku publikované nálezy z třetího sídelního areálu jsou v rámci jiných sídlištních souborů kvalitativně i kvantitativně nad-standardní. Zdaleka tak již dnes neplatí dříve běžná teze (např. Beneš 1978), že základním prame-nem poznání střední doby bronzové jsou v jižních Čechách mohylová pohřebiště.

Literatura

Beneš, A. 1959: K problémům mohylové kultury doby bronzové ve středních Čechách, Sborník Národ-ního muzea v Praze, řada A 13/1-2, 1-96.

- 1966: Muzeum keramiky v Bechyni. Katalog pravěké sbírky, Zprávy ČSSA – Supplément 1. Praha.

123

- 1978: Českofalcká mohylová kultura doby bronzové v jižních Čechách. In: Pleiner, R. – Rybová, A., Pravěké dějiny Čech. Praha, 385-389.

Braun, P. – Fröhlich, J. 1987: Krašovice, okr. Písek, Výzkumy v Čechách 1984-1985, 92.- 1989: Krašovice, okr. Písek, Výzkumy v Čechách 1986-1987, 85.Čujanová-Jílková, E. 1964: Východní skupina českofalcké mohylové kultury, Památky archeologic-

ké 55, 1-81.- 1970: Mittelbronzezeitliche Hügelgräberfelder in Westböhmen. Archeologické studijní materi-

ály 8. Praha.Fröhlich, J. 1997: Písecko v zrcadle archeologie. Písek.Fröhlich, J. – Chvojka, O. – Jiřík, J. 2004: Mladomohylové sídliště v průmyslové zóně Písek-Sever,

Archeologické výzkumy v jižních Čechách 17, 83-101.- 2007: Mohylové sídliště na staveništi firmy Faurecia v Písku, Archeologické výzkumy v jižních

Čechách 20, 167-182.Fröhlich, J. – Jiřík, J. 2007a: Zpráva o archeologickém výzkumu v průmyslové zóně Písek – Sever, výr.

hala SMOM IMMO s.r.o. v roce 2007. Nepublikovaná investorská zpráva uložená v Prácheň-ském muzeu v Písku.

- 2007b: Tři depoty z doby bronzové objevené roku 2007 v povodí dolního toku Blanice. In: Archeologie na pomezí. Sborník příspěvků ze semináře, České Budějovice 8. 11. 2007. Archeo-logické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 4. České Budějovice, 187-197.

Fröhlich, J. – Michálek, J. 1967: Nové archeologické nálezy na Písecku v letech 1958-1965, Bulletin záchranného oddělení 4/1966, 51-73.

Hrala, J. 1973: Knovízská kultura ve středních Čechách. Archeologické studijní materiály 11. Praha.Chvojka, O. – Michálek, J. 2003: Sídliště ze střední doby bronzové u Radčic-Vodňan, okres Strakoni-

ce. Výzkumy na stavbě silničního obchvatu v letech 1994-1996, Památky archeologické 94, 83-160.

- 2004: Sídelní areály střední doby bronzové u Radčic – Vodňan, Archeologické výzkumy v již-ních Čechách – Supplementum 2. České Budějovice – Strakonice.

Korený, R. 2006: Depot keramiky ze střední doby bronzové z Vacíkova, Archeologické výzkumy v již-ních Čechách 19, 77-83.

Michálek, J. 1979: West- und südböhmische Funde in Wien. Výzkumy v Čechách – Supplementum. Katalogband, Tafelband. Praha.

- 1983: Záchranný výzkum ve Vodňanech, okr. Strakonice. Část 1 – výzkum v roce 1979, Arche-ologické výzkumy v jižních Čechách 1, 29-53.

- 1986: Záchranný výzkum ve Vodňanech, okr. Strakonice. Část 2 – pokračování výzkumu v roce 1981, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 3, 17-73.

Michálek, J. – Fröhlich, J. 1974: Oldřichov. Výzkum mohyl z doby železné, Výběr 11, 43-44.Militký, J. – Zavřel,P. 1993: Nálezy mohylové kultury střední doby bronzové v okolí Českých Budějo-

vic, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 8, 7-19.Neustupný, E. 1986: Sídelní areály pravěkých zemědělců, Památky archeologické 77, 226-234.Palátová, H. – Salaš, M. 2002: Depoty keramických nádob doby bronzové na Moravě a v sousedních

zemích. Pravěk – Supplementum 9. Brno.Píč, J. L. 1900: Starožitnosti země České I/2. Pokolení kamenných mohyl. Praha.Plesl, E. 1965: Otázky středobronzového osídlení v severozápadních Čechách, Památky archeologic-

ké 61, 457-512.Sedláčková, H. 1984: Soubor keramiky mohylové kultury z bývalé Inwaldovy sklárny v Poděbradech,

okres Nymburk, Muzeum a současnost 7, 133-149.Smrž, Z. 1987: Vývoj a struktura osídlení mikroregionu Lužického potoka na Kadaňsku, Archeolo-

gické rozhledy 39, 601-621.- 1994: Vývoj osídlení v mikroregionu Lužického potoka na Kadaňsku (severozápadní Čechy) –

část I, Archeologické rozhledy 46, 345-393.

124

Jiří Fröhlich – Ondřej Chvojka – Jaroslav Jiřík: Die dritte Siedlung der mittelbronzezeitlichen Hügelgräberkultur im Industriegebiet Písek – Nord.

Im Industriegebiet am nördlichen Rand des Katastergebiets von Písek wurden bei den Rettungsgrabungen der Jahre 2003 und 2005 zwei mittelbronzezeitliche Siedlungen untersucht (Abb. 1:1-2; Fröhlich – Chvojka – Jiřík 2004; dies. 2007). Hinweise auf eine dritte Siedlung dieser Epoche (Abb. 1:3) kamen im Jahr 2007 zutage. Es handelt sich um eine einzige Siedlungsgrube (Abb. 3-4), deren Verfüllung zahlreiche Funde, vor allem 617 Keramikscherben sowie rekonstruierbare Gefäße (Abb. 5-7) enthielt. Sehr markant ist der hohe Anteil an Feinkeramik wie Schüsseln oder Schalen, die insgesamt 37 % des Gesamtbestandes umfassen (Tab. 1). Das Objekt ist wahrscheinlich in die mittlere Stufe der Hügelgräberbronzezeit (Bz B2-C1) zu datieren. Die Beziehungen zu den drei nächstgelegenen mittelbronzezeitlichen Siedlungen, in deren Nachbarschaft noch zwei gleichzeitige Grabhügelfelder liegen (Abb. 1), sind wegen ihrer unsicheren Datierung nur schwer zu beurteilen; vielleicht handelt es sich um eine mehrphasige Besiedlung desselben Areals.

125

Obr. 5. Písek. Výběr keramických nálezů. Kresba T. Kolegar.Abb. 5. Písek. Auswahl der Keramikfunde. Zeichnung T. Kolegar.

126

Obr. 6. Písek. Výběr keramických nálezů. Kresba T. Kolegar.Abb. 6. Písek. Auswahl der Keramikfunde. Zeichnung T. Kolegar.

127

Obr. 7. Písek. Výběr keramických nálezů. Kresba T. Kolegar.Abb. 7. Písek. Auswahl der Keramikfunde. Zeichnung T. Kolegar.

128

Obr. 8. Písek. Letecký pohled na průmyslovou zónu Písek – Sever. Foto O. Chvojka, 2008.Abb. 8. Písek. Luftbild des Industriegebiets Písek – Nord. Foto O. Chvojka, 2008.