Post on 07-Feb-2023
33
Veselovská, Ludmila (2005) "Problematika klitik a jejich analýza v generativní
syntaxi." In Habilitační práce UP Olomouc. pp 33-56.
(Komentář k přiloženému textu Vos, Riet & Veselovská, Ludmila (1999) 'Clitic
Questionnaire.' In Henk van Rijemsdijk (ed.) Clitics in the Languages of Europe.
Mouton de Gruyter , The Hague. (891-1010)
=============================================================
Problematika klitik a jejich analýza v
generativní syntaxi
Úvod
Clitic Questionnaire je souborem konkrétních dat týkajících se úzce
vymezeného tématu a otázky pokládané informantům byly formulovány z hlediska
specifického teoretického rámce. Přes omezení zmíněné podrobně v úvodu dotazníku,
data shromážděná v Clitic Questionnaire (CQ) dokazují, že klitiky jsou fenoménem
rozšířeným ve všech evropských jazycích do té míry, že je nelze odsunout z centra
pozornosti jako výjimečný, idiosynkratický a v podstatě deviantní jev. Jejich společné
vlastnosti svědčí o tom, že reprezentují některou z obecných zásad gramatického
systému, a vyžadují tudíž analýzu v rámci každého modelu jazykového systému.1
Klitika je příkladem jazykové jednotky, která při svém zařazení vyžaduje
komplexní definici na základě všech jazykových plánů, tzn. jejíž charakteristika je
specifická jak v oblasti fonetiky, morfologie a syntaxe, tak i sémantiky a pragmatiky.
V této práci se zaměřím na pojetí fenoménu klitik v rámci generativní gramatiky,
kde je jejich podrobnějšímu studium věnována značná pozornost již od poloviny 70. let.
Jednotlivé analýzy klitik se liší podle toho, zda autoři definují jejich podstatu jako odraz
jevů fonologických, morfologických, nebo syntaktických. Ve všech oblastech se
1 Dotazník Clitic Questionnaire (CQ) je přílohou této práce. Shrnuje odpovědi na
otázky spolu s příklady struktur obsahujících klitiky ve 29. evropských jazycích. V
následující studii nebudu uvádět příklady diskutovaných jevů, protože tyto jsou
dostatečně podrobně dokumentovány v dotazníku CQ. Budu pouze odkazovat k
relevantní části dotazníku CQ.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
34
ukazuje, že analýza vlastností klitik může sloužit jako validační kritérium obecnější
hypotézy.
S odkazy na jednotlivé části dotazníku CQ, jehož vznik byl motivován právě
shromážděním dat považovaných při každé analýze za relevantní, shrnu stručně některé
obecněji přijímané analýzy klitik v dílech reprezentativních autorů, především v oblasti
morfologie a syntaxe. Cílem mé práce bude zároveň nastínit, proč určitá data z oblasti
fenoménu klitik představují pro současný generativní rámec zvlášť závažnou teoretickou
výzvu a jak této výzvě jednotliví autoři čelí.
I. Výskyt a charakteristika klitik
Části 1 a 2 dotazníku (General Questions, Categories) obsahují data týkající se
základních informací o zkoumaném jazyce jako je bezpříznakový slovosled, postavení
předložek, pro-drop parametr apod. Dotazník CQ zjišťuje existenci elementů
označovaných jako slabá zájmena nebo klitiky a jejich repertoár s ohledem na kategorii
(pronominální, verbální, adverbiální, adjektivní klitiky, klitiky obsahující předložky a
klitiky-částice). Zkoumá, které větné funkce může klitika zastupovat. Tato část ukazuje,
že bez ohledu na typologické odlišnosti jednotlivých jazyků, elementy označitelné jako
klitiky jsou rozšířeny ve většině z nich.2
Části 3 a 4 (Properties, Position) shromažďují údaje o vlastnostech klitik: jejich
distribuci, schopnost koordinace, negace, modifikace, výskytu v pozicích nesoucích
důraz, v izolaci apod. Otázky v podstatě sledují diagnostiku aplikovanou v dílech
autorů jako Richard Kayne (1975), Arnold Zwicky (1977, 1985), Arnold Zwicky a
Gerald Pullum (1983) a v článku Anny Cardinaletti a Michala Starkeho (1999), o nichž
se zmíním v následujících podkapitolách. Tato data dokumentují charakter klitik s
2 Ačkoliv se v některých odpovědích respondentů objevují příklady fonetických
klitik, z dalších otázek a odpovědí je zřejmé, že se dotazník zaměřil především na
klitiky, které jsou definovány na základě svého syntaktického chování. Tania
Avgustinova (1999) analyzuje klitiky na základě typu (reference), pádu a indexu
(morfologie) i syntaktických parametrů (distribuce v rámci domén). Z hlediska její
multidimenziální taxonomie se dotazník Clitic Questionnaire zaměřil především
na predikativní speciální klitiky (verbální, Wackernagelovy, volné a vázané). Tzn.
nikoliv na syntakticky neutrální jednoduché klitiky v terminologii Arnolda
Zwickyho (1977, 1985) nebo derivované klitiky v terminologii Mirjam Friedové
(1999). Syntakticky vymezené pojetí klitik platí i pro tuto shrnující studii. Z téhož
důvodu nepoužívám termínu "příklonka", protože tyto jsou zpravidla definovány
foneticky (viz P. Karlík a kol., Příruční mluvnice češtiny, 1995 str. 44, 647-8) a
zahrnují i elementy, které nejsou v tomto komentáři zmíněny.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
35
ohledem na tradiční morfosyntaktická kritéria, a jsou proto východiskem pro jejich
zařazení do existujícího systému morfosyntaktických jednotek.
I.1. Speciální morfosyntaktický statut klitik
Podrobnou charakteristiku hybridních vlastností klitik v rámci tradiční
gramatiky podal již Jacob Wackernagel (1892), Roman Jakobson (1926, 1935) nebo
Lucien Tesnière (1952), kteří shodně konstatují, že klitiky představují přechodný jev na
pomezí morfologie a syntaxe a jejich existence představuje problém pro binární definici
a klasifikaci tradičních syntaktických primitivů.
Podrobně se fonetickou a morfosyntaktickou charakteristikou kategorie klitik
zabývají v morfologické rovině generativní gramatiky např. Arnold Zwicky (1977,
1985) a Arnold Zwicky a Gerald Pullum (1983). Autoři shrnují tradiční poznatky a
uvádějí seznam vlastností, kterými se klitiky liší od vázaných afixů a od samostatných
slov. Jejich seznam kritérií tvoří konstitutivní definici pojmu klitik. Tato kritéria jsou
zpravidla východiskem analýzy, a proto je shrnuji v následujících výčtech (1) a (2), kde
současně odkazuji na relevantní oddíl v dotazníku CQ, kde jsou tyto jevy
dokumentovány daty.3
(1) Podobně jako afixy a na rozdíl od slov
a. - klitiky nejsou schopny nést nezávislý přízvuk (CQ 3.4)
b. - fonetická pravidla se uplatňují na skupinu klitik + hostitelem jako na jednu
jednotku
c. - klitiky se nevyskytují v izolaci (CQ 3.6)
d. - pořadí klitik ve skupině a ve vztahu k hostiteli je pevné (CQ 3.2, 4.B.5-6)
e. - distribuce a kombinační možnosti klitik jsou jednoduché
f. – vnitřní struktura klitik je morfologicky jednoduchá (CQ 2.7)
(2) Podobně jako slova a na rozdíl od afixů
a. - klitiky kladou nižší nároky na selekci svého hostitele (CQ 4.A., 4.B., 4C)
b. - v kombinacích klitik + hostitel je méně morfologické a sémantické
idiosynkrasie
c. - syntaktická pravidla neovlivňují skupiny klitik
d. - klitiky je možno kombinovat s jinými klitiky (CQ 3.2, 4.B.5-8)
3 Přesné znění a příklady v angličtině viz citované práce A. Zwickyho.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
36
Na základě toho, že vlastnosti klitik se v řadě případů odlišují od volných
slovních jednotek stejně jako od vázaných morfémů, konstatují A. Zwicky a G. Pullum,
že klitiky jsou samostatné specifické příznakové jednotky na škále (3).
(3) AFFIX -> KLITIKA -> SLOVO -> FRÁZE -> VĚTA.
Samostatnou diskrétní kategorii pro klitiky v rámci jejich morfologické analýzy
prosazuje také např. Andrew Carstairs (1981) nebo Stephen Anderson (1992, 1993,
1994). S. Anderson rozpracovává ucelenou koncepci frázové morfologie, v níž klitiky
představují typický příklad frázového afixu. Frázové afixy se vážou ke komplexní frázi,
na rozdíl od slovních afixů, které se vážou ke slovnímu kmeni.
Hlavními argumenty ve prospěch morfologických analýz klitik jsou
charakteristiky uvedené v seznamu (1), především pevné pořadí uvnitř skupin klitik,
které připomíná morfologický templát a které je v dotazníku CQ dokumentováno v
oddílu 4.B.5
Další kritéria pro definici klitik obsahuje část 3. dotazníku CQ. Vycházejí z
detailní analýzy románských klitik ve studii Richarda Kayna (1975). Tento autor
zdůrazňuje závažnost fenoménu klitik na základě předpokladu, že diskrétní jednotky,
jejich distribuce v rámci větného vzorce je definovatelná a pevná, musí tvořit součást
syntaktické analýzy. Kromě kritérií uvedených v (1) a (2) zdůrazňuje Kayne především
skutečnost, že klitiky nelze koordinovat (viz CQ 3.3) a modifikovat (viz CQ 3.7)
způsobem srovnatelným s jinými zájmeny a substantivy. Podrobně se věnuje také
stanovení lokálních omezení v distribuci klitik, které patří k diagnostikujícím
argumentům v oblasti definice věty a v dotazníku se objevují v částech 4 a především 5
dotazníku CQ.
I.2. Slabá versus silná zájmena: klitiky jsou heads
Celý komplex tradičních i nových argumentů shrnuje v moderní verzi
generativní gramatiky 90. let práce Anny Cardinaletti a Michala Starkeho (1999).
Protože dotazník byl do značné míry ovlivněn podobným přístupem a protože studie
obsahuje argumenty a závěry celé řady jiných autorů, zmíním se o jejich analýze
podrobněji.
Cardinaletti a Starke srovnávají různé druhy zájmen a vycházejí z charakteristiky
klitik v duchu (1) a (2), citují Richarda Kayna (1975) a doplňují další diagnostická
kritéria především sémantická a pragmatická.4 Na základě srovnání prosazují tripartitní
rozdělení zájmen na
4 Při definování pragmatické charakteristiky autoři používají pro klitiky termín
"Topic" a odkazují na funkční větnou perspektivu. Z hlediska větného dynamismu
analyzuje české klitiky velmi podrobně např. Aleš Svoboda (2000), který definuje
Viz následující strana
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
37
(4) a. silná zájmena (strong pronouns)
b. slabá zájmena (weak pronouns)
c. klitiky (clitics)
Specifikum jednotlivých typů zdůvodňují autoři stupněm syntaktické
deficitnosti zájmen ve srovnání s referenčním substantivem. Podle Anny Cardinaletti a
Michala Starkeho je projekce substantiv stejně komplexní jako projekce verba v tom
smyslu, že obě obsahují funkční hlavy, které autoři nazývají C a ∑ a I. Návrh jejich
projekce takové komplexní fráze je znázorněn v (5).5
(5) a. CP C + ∑P
b. ∑P ∑ + IP
c. IP I + LexP (Lex=N,V)
Silná zájmena jsou syntaktické fráze podobné substantivním frázím, obsahují
kompletní projekci CP tak, jak je znázorněna v (5), s lexikální hlavou N. Silná zájmena
zastupují substantiva ve většině jejich syntaktických rolí. Slabá zájmena jsou deficitní,
protože postrádají periferní projekci C a ztrácejí v důsledku toho schopnost samostatné
reference. Jsou však stále definována jako fráze, a proto vykazují vlastnosti odlišné od
klitik, především v oblasti distribuce. Klitiky postrádají projekci C i ∑ (hlava motivující
fonetické vlastnosti klitik a pragmatické následky této charakteristiky), avšak především
jsou syntakticky definovány jako hlavy (heads). Specifikum v distribuci jednotlivých
Viz. předcházející strana
(stálé) klitiky jako "vlastní téma", případně "téma tíhnoucí k vlastnímu tématu" a
jejich pozici určuje jako pozici kanonickou pro vlastní téma, tj. postiniciální
přihrádku (slot) následující za přihrádkou iniciální, která obsahuje "převážně
jeden přízvukovaný větný člen (ať už je vyjádřen jedním slovem, víceslovným
spojením, polovětnou vazbou či celou větou)." Syntaktickou analýzu však autor
neposkytuje. 5 Přítomnost funkční hlavy I jako pozice, v níž je umístěna finitnost slovesa (časové
a modální kategorie), je v generativní gramatice plně akceptována od poloviny 70.
let (viz J. Emonds, 1976). Funkční kategorie C (dříve S '' nebo COMP) je
standardní od 80. let (viz T. Stowel, 1981 nebo N. Chomsky, 1986). Funkční hlavu
∑ přejímají Cardinaletti a Starke z práce Itzar Lakové (1990), kde ji autorka
definuje jako pozici, v níž je větná negace/polarita, a umisťuje ji do horní periferie
funkčního pole rozšířené verbální projekce, tzn. mezi I a C. LexP ve schématu (5)
představuje lexikální kategorii (hypoteticky přinejmenším v rozsahu hlavních
kategorií N a V).
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
38
druhů zájmen vyplývá již z rozdílu mezi možnou strukturní pozicí fráze a pozicí hlavy,
který je základem modelu větného vzorce v rámci generativní syntaxe.
Kromě definování rozdílu mezi hlavou a frází, Cardinaletti a Starke (1999)
navrhují, aby rozdíly v distribuci zájmen a klitik vyplývaly z principů syntaktické
ekonomie reprezentace definované jako (6). 6
(6) Ekonomie reprezentace: minimalizuj strukturu.
Ekonomie reprezentace preferuje v případě možné volby jednotku strukturně
jednoduchou před strukturně komplexními. U zájmen je existující škála s ohledem na
rostoucí komplexnost následující:
(7) KLITIKA (=5c) – SLABÉ ZÁJMÉNO (=5b) – SILNÉ ZÁJMÉNO (=5a).
Volba elementu na základě komplexnosti vede k nutnosti doplňujících procesů
umožňujících interpretaci, pokud je jednodušší element deficitní (neinterpretovatelný).
Cardinaletti a Starke tvrdí, že interpretace slabých zájmen a klitik vyžaduje proces jejich
asociace s funkční hlavou, kterou tyto deficitní elementy postrádají a která je přítomna v
rámci verbální projekce.7 Asociační proces funkčních kategorií C a ∑ vede k distribuci
slabých zájmen a klitik v místech, kde se obligatorně vyskytují, tj. v oblasti horní
periferie větného vzorce.
Teoreticky sporným bodem analýzy Cardinaletti a Starkeho je to, že autoři (s
odvoláním na Stevena Abneye, 1987) prosazují univerzální funkční strukturu u všech
lexikálních kategorií. Pro toto tvrzení však dosud neexistuje dostatek faktických
argumentů a zůstává tak spíše teoreticky žádoucí. Podobně se v poslední minimalistické
verzi generativní gramatiky zdá být problematické i pojetí transformace vyvolané
deficitností elementů, které mění při transformaci polohu.8
6 A. Cardinaletti a M. Starke se odvolávají na Avoid Pronoun Principle, kterým
Noam Chomsky (1981) zdůvodňoval distribuci pro (foneticky prázdných subjektů v
jazycích pro drop) a který se v různé podobě uplatňuje i v jeho pracích z 90.let. 7 Větný vzorec substantiv a sloves je podle autorů totožný, tzn. (5), s výjimkou (5c),
kde Lex v nominální frázi představuje N, zatímco ve verbální Lex=V. 8 Minimalismus chápe transformaci jako proces Attract (viz N. Chomsky, 1995) a
vyžaduje, aby ji motivoval relevantní rys (strong feature) v oblasti, do níž posun
probíhá, nikoliv vlastnost elementu přesunovaného (feature driven movement).
Pro autory, kteří přijímají tripartitní rozdělení zájmen navrhované Cardinaletti a
Starkem (1999), jsou potom klitiky častým argumentem, používaným ve snaze
rozšířit pojetí transformace i mimo oblast definovatelnou jako Attract.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
39
Na druhé straně, charakteristika klitik jako hlav vystihuje interpretaci dat v části
3 dotazníku CQ (distribuce, schopnost koordinace, negace, modifikace, výskytu
v pozicích nesoucích důraz, v izolaci, apod.) velmi přesvědčivě. Autoři také uvádějí
příklady slovenských klitik,
které podporují jejich analýzu.9 Veselovská (1995)
uplatňuje totožná kritéria na česká data a argumentuje ve prospěch českých
pronominálních a verbálních klitik jako hlav. Stejné stanovisko přijímají ve velmi
podrobné studii slovanských klitik např. S. Franks a T. H. Kingová (2000).
I.3. Funkce klitik
Ve 2. a 3. části dotazníku CQ jsou dokumentovány možné větné funkce
syntaktických klitik, které mohou vystupovat v roli subjektu, valenčních participantů
slovesa, nevalenčních slovesných a jmenných participantů a adverbiálních určení, stejně
jako mohou být nositeli verbální a větné modality.
Rozsah možných větných funkcí klitik tvoří východisko analýz především
pronominálních klitik. Jako příklad lze uvést studii Catherine Rudinové (1997).
Autorka na základě analogie shody subjektu a predikátu považuje pronominální klitiky
za formu morfologické shody slovesa s objektem (object agreement).10
Pro její analýzu
je však nutné využití mnohovrstevnaté větné struktury obsahující např. funkční hlavy
AgrO a takto komplexní struktura není v minimalistickém období generativní gramatiky
obecněji akceptovatelná. Především však vysvětlení, které může autorka uplatnit pro
pronominální klitiky s funkcí valenčního doplnění slovesa, není beze změny
aplikovatelné na celou škálu existujících klitik.
O rozšíření této teorie na verbální a adverbiální klitiky se pokouší studie Victora
Longa, Guillerma Lorenza a Gemmy Rigau ((1998). Autoři prosazují princip Clitic
Recycling Strategy, podle něhož klitiky - jako nejméně příznakové elementy ve své
kategorii - vyplňují mezery v systému a jsou tak nejekonomičtějšími prostředky
naplnění požadavku na interpretovatelnost. Také tato studie používá mnohovrstevnatý
větný graf a výsledná pozice klitik je derivována několika kroky z postverbální pozice.
Hypotézy týkající se funkce klitik ve větné struktuře nemohou při analýze
přehlížet existenci clitic doubling, které je v dotazníku dokumentováno v oddílech 3.12-
9 V systému tripartity zájmen používají autoři také slovenské příklady: silné
zájméno jemu, slabé zájméno ono a klitiku mu. Mezi česká slabá zájmena by se
daly zařadit také mnohé "nestálé příklonky" (viz P. Karlík a kol. 1995, str. 649),
které mohou stát v iniciální větné pozici a do skupiny klitik se zařazují až na jejím
konci. 10
Morfologickou shodu subjektu a predikátu vyjádřenou verbální flexí v pro drop
jazycích považuje za formu klitiky už N. Chomsky (1982) a podobný názor se
objevuje i ve studii Iana Robertse (1991).
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
40
15.11
V celé řadě jazyků se totiž klitiky vyskytují současně spolu s větnými členy, jejichž
funkci reprezentují. Klitiky pak vystupují v roli jakéhosi specifického větného jádra,
přičemž jejich frázové dublety jsou dislokovány do periferních pozic. Někteří autoři
považují periferní pozice frázových elementů za externí ve vztahu k větné struktuře
(např. Joseph Emonds:1999), jiní vysvětlují dublety pomocí teorie foneticky
realizovaných stop (traces) v průběhu transformace (např. Dominique Sportiche:1992,
1994).12
I.4. Druhy klitik v typologicky odlišných jazycích
Arnold Zwicky (1977, 1985) přejímá tradiční dělení klitik na jednoduché
(simple) a speciální (special) klitiky.13
Rozdílem mezi jednoduchými a speciálními
klitiky se dotazník CQ podstatněji nezabývá. Zaměřuje se především na syntaktickou
charakteristiku, a proto téměř výhradně na klitiky speciální.
V části 4 dělí klitiky podle druhu jejich hostitele, tj. na klitiky vázané na určitý
slovní druhu (host clitics), např. románské klitiky, a na klitiky s pevně určenou pozicí ve
struktuře věty (fixed position clitics, nebo C2 clitics), např. většinu slovanských klitik.
Rozdíl mezi těmito klitikami je dokumentován na celé řadě příkladů, avšak stejně tak je
zřejmá i podoba obou fenoménů s ohledem na jejich morfosyntaktickou charakteristiku
vyjádřenou zde jako výčty (1) a (2).
II. Distribuce klitik
Pro syntaktickou analýzu klitik je jejich distribuce rozhodujícím kritériem.
Distribuce klitik se zaměřuje (i) na vzájemnou polohu elementů v rámci možné skupiny
klitik a (ii) na stanovení vztahu k hostiteli, viz dělení na host clitics a C2 clitics.
Zejména u C2 klitik, mezi něž patří slovanské jazyky,14
je distribuce klitik součástí
11
Příklady českých resumptivních zájmen (klitik), které mohou být interpretovány
jako clitic doubling jsou kromě dotazníku podrobněji zmíněny také v práci L.
Veselovské (1995, kapitola 9). 12
O těchto analýzách se podrobněji zmiňuji v souvislosti s clitic climbing v
následujícím oddílu II.2.2.1. 13
Jednoduché (simple) klitiky, např. anglické kontrahovaná pomocná slovesa, jsou
variantami svých nekontrahovaných forem. Distribuce plné a foneticky
redukované formy je u jednoduchých klitik v podstatě stejná, a proto se jimi
syntaktické analýzy nezabývají. Komplexní (special) klitiky nemusejí mít svou
neredukovanou podobu (např. anglické posesivní 's), nebo se jejich distribuce
podstatně liší od jejich neredukovaných forem (viz např. pronominální klitiky). 14
S výjimkou bulharštiny a makedonštiny, které vyžadují přítomnost verbálního
hostitele (viz relevantní oddíl 4. části dotazníku CQ).
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
41
definování komplexního modelu větné struktury. Některé příklady existujících analýz
zmíním podrobněji v následující podkapitole III.2.1.
II.1. C2 klitiky
Jak ukazuje 4. část CQ (nebo podrobná studie S. Frankse a T. H. Kingové,
2000), většina slovanských klitik tvoří pevně řazené skupiny v pozici, kterou lze nejlépe
definovat jako "následující za první větnou frází" (tzv. Wackernagelova nebo C2 pozice,
viz oddíl 4.C.1 CQ). První větná fráze tak plní funkci jejich syntaktického hostitele.
Přesná pozice klitik je proto často definována na základě stanovení charakteru
iniciálního elementu, který jim předchází.
II.1.1.1. Konstituent předcházející C2 klitiky
Exaktní analýza prvku předcházejího C2 klitikám je součástí nejen syntaktických
studií, ale také studií opírajících se o fonetické charakteristiky klitik, v nichž je první
větná fráze definována jako fonetický celek.
Fonetické vlastnosti klitik a jejich skupin jsou ve srovnatelném rámci podrobně
analyzovány např. v pracích autorů jako Ellen Kaisse (1982, 1983), Marina Nespor a
Irene Vogel (1986) a Marina Nespor (1993). Fonetické studie konstatují, že skupina
klitika+hostitel tvoří samostatnou hybridní jednotku na rozhraní fonetického slova a
fonetické fráze. Autoři tvrdí, že v případech, kdy lze doložit rozpor mezi prozodickou a
syntaktickou analýzou, umístění C2 klitik dokazuje primárnost prozodického principu.
Tyto analýzy však neřeší fenoménem clitic climbing, u něhož nelze distribuci zdůvodnit
prozodickými pravidly stejného typu a prozodická analýza je navíc obtížně použitelná
pro románské (host) klitiky.
V podstatě fonetická je také teorie prozodické inverze objevující se v práci
Aarona Halperna (1992), Tanii Avgustinové a Karla Olivy (1995) nebo Tracy Halloway
Kingové (1996). Tyto hypotézy se zpravidla opírají o tzv. Tobler Mussafiův zákon,
který generalizuje fonetickou deficitnost klitik jako neschopnost existence na počátku
věty (bez fonetické podpory). Teorie prozodické inverze považuje pozici C2 klitik za
výsledek záchranného fonetického mechanismu, který umístí do pozice před foneticky
deficitní klitiky frázi nebo hlavu (sloveso) sloužící jako opěrné fonetické slovo.15
15
Fonetickou charakteristikou klitik se v této práci podrobněji zabývat nebudu. Data
a závěry autorů zabývajících se prozodickou analýzou klitik jsou však využívána
jako doplňkové argumenty pro většinu morfologických a syntaktických studií.
Kombinaci syntaktického a fonetického principu reprezentují např. analýzy
Andrewa Cainka (1999), Stevena Frankse a Tracy H. Kingové (2000), Charlese
Millse (2000) nebo Želka Boškoviće (2000). Analýzu českých klitik na základě
prozodických principů doplněných o kriteria sémantická a pragmatická nabízí
např. studie Mirjam Friedové (1999) vycházející mimo jiné také ze studií
Viz následující strana
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
42
Syntaktické analýzy nepopírají existenci fonetických vlastností klitik, ale
vycházejí z toho, že prozodie je odrazem syntaktické struktury.16
Pozice před C2
klitikami, která je zpravidla definovatelná také foneticky, je tedy považována za
směrodatnou diagnostiku svědčící o frázové povaze elementu, který se v ní objevuje.
Různý rozsah výjimek z tohoto pravidla u C2 klitik (vliv spojky, slovesný tvar
předcházející klitiky, prozodický předěl nahrazující první konstituent, viz. CQ 4.C.1-7)
představuje plodné pole pro upřesnění analýzy.
Teoreticky je využívá ve svých studiích např. Maria-Luisa Rivero (1991, 1993,
1994). Na základě rozdílu v podobě verba, které, ačkoliv není definovatelné jako plná
fráze, může předcházet C2 klitiky, stanoví pořadí funkčních projekcí (především
Negace) ve verbálních frázích jednotlivých slovanských jazyků.17
II.1.1.2. Wackernagelova pozice
Celá řada návrhů se objevuje v generativní literatuře při syntaktické analýze C2
klitik, pokud jde o označení Wackernagelovy pozice, tzn. přesného vymezení projekce,
v níž se klitiky vyskytují. Někteří autoři předpokládají, že se klitiky vyskytují v
pozicích, které větný graf obsahuje nezávisle na jejich existenci, jiní prosazují ve své
analýze projekce, jejichž motivací je výhradně existence klitik.
Damir Cavar a Christian Wilder (1992, 1993), Ch. Wilder a D. Cavar (1994)
nebo Liljana Progovac (1996) považují za hostitele Wackernagelových klitik projekci C,
tedy nejvyšší funkční projekci ve větném vzorci, jejíž existence je přijímána nezávisle
na výskytu klitik. Stejné stanovisko zaujímá i Jindřich Toman (1980, 1986, 1993), který
se zabývá i českými klitiky a jejich pozici označuje jako C ("asociaci s COMP"). Na
rozdíl od nich Aaron Halpern (1992) lokalizuje klitiky v oblasti nezávisle
dokumentované projekce finitního verba I.
Pokud jde o autory, kteří na základě pozice C2 klitik prosazují existenci
samostatné projekce, lze uvést např. Marii-Luisu Rivero (1991, 1994), která tuto
projekci nazývá WP (Wackernagel Phrase) nebo TMP (Tobler Mussafia Phrase). Také
Mila Dimitrova-Vulchanova a Lars Hellan (1991) a M. Dimitrova-Vulchanova (1993)
Viz. předcházející strana
Františka Daneše (1960). Z autorčina rozboru je zřejmé, že fonetická
charakteristika elementů nemusí vždy odpovídat jejich syntaktickým vlastnostem. 16
Jako příklad lze uvést např. analýzu zmíněnou v předcházející podkapitole III.1.2,
v níž Anna Cardinaletti a Michal Starke (1999) motivují fonetickou deficitnost
absencí funkční projekce ∑ v (5). 17
Tzv. nekanonickými pozicemi se zabývá na příkladech z češtiny např. Jindřich
Toman (2000), který se však zaměřuje především na pozice klitik v nevětných
(nominálních, adjektivních a infinitivních) strukturách. Některé z těchto struktur
jsou dokumentovány v 5. části dotazníku CQ.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
43
používají mnohovrstevnatou projekci obsahující celý řetězec funkčních hlav jako
FRONT, Neg apod. Řada z těchto hlav je definována pouze s ohledem na konkrétní
klitiky.
Některé analýzy opírající se o kombinaci fonetických a syntaktických faktorů
nepovažují přesné umístění Wackernagelovy pozice v rámci větného grafu za podstatné.
Například v souborné studii slovanských klitik tvrdí Želko Bošković (2000), že pozice
C2 klitik závisí na komplexnosti větného stromu. Protože větný graf v duchu
minimalismu nemusí být vždy maximální možnou projekcí věty (CP), nelze podle
Boškoviće pozici C2 skupiny stanovit předem. Podobný názor zastává také Andrew
Caink (1999), který stejně jako Bošković zakládá své argumenty především na studiu
bulharských a chorvatských klitik.
II.2. Clitic Movement
Část 4. dotazníku CQ se zabývá distribucí klitik uvnitř jednoho větného celku a
část 5. jejich distribucí v nadvětných strukturách. Shromážděná data dokumentují
některé další zásadní problémy, které jsou spojeny se syntaktickou analýzou klitik v
rámci generativní syntaxe.
II.2.1.1. Distribuce klitik ve větě jednoduché
Většina analýz klitik považuje klitiky za vázané na verbální komplex a jejich
povrchovou pozici (především na počátku věty) za výsledek derivačního posunu
(movement). Transformace jsou v generativní gramatice vymezeny celou řadou principů
a všeobecně přijímaná charakteristika klitik jako syntaktických hlav je zdrojem
některých teoretických problémů.
Pokud vycházíme ze srovnatelné hloubkové větné struktury a pokud je správný
paralelismus mezi zájmeny, jak jej navrhují Cardinaletti a Starke (1999) a pro nějž
svědčí i funkce klitik, distribuce klitik odporuje požadavkům na transformační
movement. Jako hlavy (heads) podléhají klitiky omezení pravidla Head Movement
Constraint definovaného Lisou Travisovou (1984) a akceptovaného Chomským ve
studii Barriers (1986). Toto pravidlo neumožňuje, aby hlavy v průběhu svého přesunu
překročily jakoukoliv jinou přítomnou syntaktickou hlavu. Klitiky představují varianty
verbálních argumentů a adjunktů, které univerzální hloubková struktura generuje
napravo od slovesa. V povrchové struktuře se však klitiky (především C2 klitiky)
vyskytují i před slovesem, které je nepochybně lexikální hlavou přítomnou v době
derivace.
Pokud přijmeme Head Movement Constraint, existuje jen omezené množství
způsobů, jak lze vysvětlit distribuci klitik v preverbální pozici. Nejméně přijímaná je
teoretická možnost inkorporace a pozdější extrapolace klitik do verbální hlavy. Protože
tento druh extrapolace jako syntaktického procesu není dokumentován na příkladech z
jiných oblastí gramatiky, není součástí žádné dnes přijímané analýzy.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
44
Přijatelnější verzí je vycházet z předpokladu, že větná struktura u jazyků, které
mají klitiky, obsahuje kromě postverbálních také preverbální pozice pro fráze, které
klitiky v minimální podobě reprezentují. Pokud tomu tak je, mohou se klitiky přesunout
na místo svého konečného výskytu ve dvou krocích: nejprve se přemístí do preverbální
pozice (případně jsou v ní generovány) jako fráze a potom se dále pohybují jako hlavy.
Argumentaci ve prospěch prvního stupně
takové několikanásobné derivace navrhuje
např. Dominique Sportiche (1992, 1994).
Autor prosazuje větnou strukturu obsahující
celou řadu funkčních kategorií v rámci
rozšířené verbální projekce. V poli mezi
verbem a CP (konečnou projekcí věty)
umisťuje preverbální ekvivalenty
postverbálních frází, které nazývá clitic
phrases. Předpokládá, že pod vlivem faktorů
jako je definitnost, specificita apod. se
postverbální fráze přesouvají do
preverbálních pozic. Ve schématu (8) je
znázorněno, že tento derivační posun, při
němž fráze (ZP a YP) překračují hlavu V, je
cílen do pozice SPEC příslušných clitic
phrases. 18
18
Head Movement Constraint omezuje derivační posun hlav, nikoliv frázových
elementů. Frázový posun z postverbální pozice je tedy možný. Navíc, každá klitika
Viz následující strana
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
45
Dominique Sportiche předpokládá, že ne ve všech jazycích mohou preverbální
elementy YP/ZP existovat jako foneticky realizované fráze v pozici SPEC(cl). V
některých se mohou objevit pouze jako hlavy (Y0 a Z
0) v pozici hlavy cl
0 . V tom
případě je SPEC(cl) obsazen nulovým elementem povahy pro, jehož existenci
opravňuje právě přítomnost lexikální klitiky generované přímo na místě výskytu jako
výsledek SPEC-head shody (znázorněné ve schématu (8) přerušovanými elipsami).
(8) Dominique Sportiche (1992, 1994): clitic heads
Cl1 P
SPEC(cl1 )
ZP cl1 Cl
2 P
Z0
SPEC(cl2) VP
YP cl2
Y0
V
(frázový) posun z
hypotetické postverbální
pozice klitik
Y/ZP –to-SPEC(cl) movement
V C2 jazycích mohou podle Sportiche preverbální konstituenty existovat jako
fráze v pozici SPEC(cl), stejně jako relativně samostatné hlavy cl0. Volbu ovlivňují
kromě interpretace také ekonomická kritéria podobná principu ekonomie zmíněnému v
(6). Rozdíl mezi románskými a C2 klitiky vysvětluje autor jako nepřímý důsledek
nezávisle motivované pozice slovesa, které se v románských jazycích vyskytuje v
Viz. předcházející strana
má vlastní projekci a transformace splňuje i nejstriktnější požadavky na
zachování struktury (viz Structure Preserving Constraint, J. Emonds, 1976).
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
46
povrchové struktuře podstatně výš, než je generováno, a v rámci svého posunu
může/musí inkorporovat klitiky.19
Pro Sportichovu analýzu je setrvávajícím problémem univerzálně pevné řazení
uvnitř skupin klitik, které, jak ukazuje dotazník (CQ 3.2, 4.B.5-8), není ve všech
jazycích totožné. Pokud bychom přijali analýzu znázorněnou v (8) spolu s teorií, že
řazení funkčních hlav je univerzální, variabilita v pořadí klitik by vyžadovala další
zdůvodnění.20
Schéma (8) kromě toho teoreticky umožňuje výskyt frázových elementů v poli
mezi skupinou klitik a Sportiche musí předpokládat soubor v podstatě ad hoc omezení,
aby vysvětlil, proč se takové komplexní frázové elementy uvnitř skupin klitik
nevyskytují.
Sportichovo pojetí znázorněné v (8) přijímá také např. Richard Kayne (1991),
který však pro C2 klitiky sdružené ve skupině prosazuje následný druhý posun, a to
transformaci head movement do oblasti C, tzn. do oblasti, kterou lze definovat jako
hlavu, která má v pozici svého SPEC(C) "první větnou frázi". Pořadí klitik zůstává díky
Head Movement Constraint při takové transformaci pevné, ačkoliv v podstatě odporuje
lineárnímu axiomu prosazovanému právě Kaynem (1994). Variabilita pořadí v
jednotlivých jazycích zůstává neobjasněna zcela. 21
Podobně jako Richard Kayne, tzn. pomocí dvoustupňové derivace, analyzuje
klitiky celá řada autorů. Rozdíl mezi nimi lze vidět jen v terminologii, kterou používají
pro (funkční) projekce, v nichž klitiky umisťují. Kromě problémů s pořadím klitik
uvnitř skupin sdílejí tyto studie i problém další: je jím skutečnost, že pořadí
preverbálních frází vyskytující se v jazycích, které mají C2 klitiky, není zpravidla
zdaleka tak pevné, jako je pořadí klitik. Lokalizace obou elementů v totožných
projekcích tedy není vždy možná.
19
Proces inkorporace přejímá D. Sportiche obecně od Marka Bakera (1988).
Současnou existenci pre- a post-verbálních klitik však neřeší, protože proces
adjunkce hlav podrobněji nespecifikuje. 20
Rozlišné řazení elementů v rámci pevných skupin klitik je podrobně komentováno
na variantách vyskytujících se ve slovanských jazycích také ve studii Stevena
Frankse a Tracy H. Kingové (2000). 21
Problémem Sportichovy a Kaynovy analýzy je i sama existence clitic heads. Pokud
je správné tvrzení prosazované např. Jamalem Ouhallou (1990), množství a
pořadí funkční projekce větného stromu je jedním z jazykových univerzálií.
Existence všech navrhovaných řetězců funkčních hlav by potom byla nutná ve
všech jazycích, což u řady z nich není pravděpodobné, neboť jejich existence je
vázána pouze na existenci klitik. Noam Chomsky (1995) však existenci funkčních
hlav, které nemají oporu v interpretaci nebo existenci nezávislého morfému,
zásadně odmítá, a tím umožňuje určitou variabilitu v rámci jazykových systémů.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
47
Poněkud odlišně řeší distribuci klitik Joseph Emonds (1999) a Andrew Caink
(1999). Joseph Emonds ve své analýze románských klitik vychází ze striktně cyklické
derivace, která umožňuje vstup gramatických elementů do struktury v závěrečné fázi
jednotlivých cyklů. Klitiky jako heads, představují ryze gramatické elementy, které
vstupují do derivace až na závěr projekce verba/věty. Autor proto neuvažuje o
transformaci clitic movement, ale o generování klitik v místě výskytu. Klitiky
představují ekonomické varianty frázových elementů, které jsou realizovány formou
gramatického (volného nebo vázaného) morfému na lexikální hlavě, vůči níž zaujímá
kanonická pozice elementů, které klitiky reprezentují, definovanou strukturní pozici
(extended sister). Stručné schéma navrhovaného procesu je zobrazeno v (9). XP a ZP
představují frázové elementy kanonicky rozšiřující projekci verba. Protože XP/ZP jsou v
pozicích rozšířených komplementů hlavy V, mohou být v posledním cyklu derivace
alternativně realizovány v podobě hlav X0 a Z
0 na lexikální hlavě V
0.
Jak je ze schématu (9) zřejmé, Emondsova teorie klitik je založena na analýze
románských host clitics (CQ 4.B) a zaměřuje se na pronominální klitiky především s
funkcí valenčních participantů slovesa. O její rozšíření na C2 klitiky se pokouší Andrew
Caink (1999). Autor přijímá a modifikuje teorii cyklické projekce a uplatňuje ji na
analýze bulharských klitik. Předpokládá, že jsou generovány preverbálně jako poslední
elementy rozšířeného verbálního/větného cyklu. Na rozdíl od J. Emondse nevyžaduje
pro jejich fonetickou realizaci přítomnost lexikální hlavy. Konečnou distribuci klitik pak
motivuje prozodickými kritérii, konkrétně variantou Tobler Mussafiova zákona
zdůvodňujícího neschopnost klitik fungovat jako iniciální element ve větě. Distribuce v
pozici C2 je tedy výsledkem head movement, vynuceného povahou klitik.
(9) Joseph Emonds (1999): klitiky jako alternativní realizace XP a ZP
VP
VP
V0 ZP
XP
X0 (cl
1) - V
0 - Z
0 (cl
2)
Přestože bulharské klitiky jsou mezi slovanskými nejblíže charakteristice
románských host clitics, obdobnou analýzu založenou na těsném syntaktickém vztahu
mezi slovesem a klitikami nabízím jako možnou i pro české C2 klitiky ve své disertaci
(Veselovská, 1995). Uvádím řadu argumentů svědčících o tom, že v češtině nejsou v
poli mezi verbem a klitiky důkazy pro existenci žádných elementů definovatelných jako
syntaktické hlavy přítomné v prvním cyklu derivace. Klitiky tedy představují nejbližší
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
48
funkční elementy přiřazené k verbu a odpovídají Emondsově definici extended sister.
Pro označení relevantní projekce, v níž se české klitiky nacházejí v povrchové struktuře,
používám označení C, konkrétně pravostranná adjunkce k C.22
Relativně jednoduchou projekci věty prosazuji proto, že s výjimkou interpretace,
kterou lze vysvětlit variabilitou horní projekce obsahující i pragmaticky relevantní rysy,
neexistují v horní periferii české větné struktury přesvědčivé důkazy o existenci
mnohovrstevnaté, funkčně členěné roviny podobné Sportichově řadě clitic heads.
Problémům s překonáním Head Movement Constraint se vyhýbají všechny
teorie, které považují za reálné hloubkové struktury s preverbálními stejně jako
postverbálními elementy. Ani tyto analýzy však plně neobjasňují rozdíly v distribuci
klitik v různých typech větných vzorců (různá modalita, vliv negace apod.)
dokumentované ve 4. a 5. části dotazníku CQ.23
II.2.1.2. Clitic climbing
Jednou z konstitutivních charakteristik klitik je jejich vázanost na lokalitu
jednoho větného celku, přičemž za větný celek je považována přítomnost predikátu a
subjektu. Dotazník v 5. části dokumentuje jev clitic climbing.24
Zkoumá tedy distribuci
klitik v rámci komplexnějších struktur obsahujících analytické slovesné tvary a
kombinace určitých sloves s infinitivy. Při clitic climbing se klitiky vyskytují ve větší
vzdálenosti od slovesa, k němuž se tematicky vztahují, a jejich distribuce se dá
definovat spíše s ohledem na sloveso, s nímž tematicky vázány nejsou. Clitic climbing
je do značné míry srovnatelné u románských i slovanských klitik, což ve svém důsledku
znamená, že ideální motivace a analýza obou musí vycházet ze stejných principů, bez
ohledu na povrchové odlišnosti.25
Kromě struktur, v nichž infinitivní slovesný tvar sdílí logický subjekt s finitním
slovesem ve větě hlavní, představují hlavní problém při analýze clitic climbing
22
Adjunkce napravo není teoreticky plně kanonická, svědčí však pro ni postavení
klitik ve vztahu k iniciálnímu slovesu a spojovacím výrazům. Alternativou je
levostranná adjunkce (plně kanonická) k funkční hlavě bezprostředně dominované
C. V tom případě je však třeba vysvětlit striktní požadavek adjacentnosti k C.
Prozodickou vázanost k iniciálnímu elementu by vysvětlila hypotéza, podle níž
jsou klitiky foneticky realizovány až na úrovni fonetické formy, kdy je iniciální
element předcházející C2 klitiky definován jako celek foneticky. 23
Podrobný rozbor distribuce slovanských klitik v různých typech větných vzorců a
vliv negace lze nalézt např. v práci S. Frankse a T. H. Kingové (2000), která
shrnuje a komentuje několik alternativních hypotéz a uvádí bohatou bibliografii k
tématu. 24
Jindřich Toman (2000) překládá termín clitic climbing jako "úlet klitik". 25
Domény v níž clitic climbing probíhá, dokumentují podrobně oddíly 5.2-5.6 v CQ.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
49
struktury, v nichž je podmět infinitivního tvaru vyjádřen formou nenominativní jmenné
nebo předložkové fráze. Přítomnost logického podmětu totiž nutí autory analýz
charakterizovat infinitivní vazby jako větné celky, tzn. jako celky, jejichž hranice klitiky
při své distribuci systematicky nepřekračují. Clitic climbing slouží jako důležitý
argument v mnoha hypotézách o lokálních vztazích v komplexních strukturách,
především v oblasti definování věty a logického/gramatického subjektu.
Je zřejmé, že proces clitic climbing nelze vysvětlit triviální aplikací analýz
schematicky znázorněných v (8) a (9), které považují za doménu relevantní pro výskyt
klitik rozšířenou projekci verba, tzn. projekci jednoduché věty (signalizovanou finitním
verbem a přítomností subjektu). Větný diagram v těchto případech vyžaduje zásadní
modifikace s ohledem na komplexnost, binární axiom i na strukturní definování větných
funkcí, především subjektu. Jednotliví autoři předkládají různé analýzy a rozdíly v jejich
pojetí jsou důsledkem odlišného přístupu při definování charakteru klitik, potenciálu
větné struktury i přijatelných derivačních postupů. V následujících odstavcích stručně
nastíním, nakolik různé analýzy clitic climbing odrážejí soudobý stav generativního
rámce.
Richard Kayne v rozsáhlé studii French Syntax (1975) dokumentuje na
fenoménu clitic climbing platnost tehdy užívané Chomského charakteristiky věty jako
struktury obsahující modalitu/čas (Tensed Sentence Condition) a konkrétní subjekt
(Specified Subject Condition. Kayne ukazuje, že klitiky nepřekračují hranici takto
definované finitní věty. Navíc, ve strukturách obsahující ve větě hlavní slovesa jako
faire a laisser, může být proces clitic climbing zablokován podmětem strukturně
nižšího (infinitivního) slovesa, ačkoliv tento logický podmět není nominativní.
Komplexnost dat nutí Kayna k vybudování složité analýzy clitic climbing založené na
lokální transformaci spojující několik slovesných tvarů do jednoho celku.
Studie dalších románských jazyků rozšířily repertoár diskutovaných struktur i na
další infinitivní vazby (po slovesech smyslového vnímání, pohybu apod.). Autoři
zpravidla přejímají Kaynovu analýzu založenou na transformaci sloves nebo v rámci
relační gramatiky argumentují ve prospěch hypotetické povrchové větné struktury, která
na povrchu slučuje oba větné celky do jednoho komplexu (Clause Reunion).26
Významným autorem zabývajícím se clitic climbing je také Luigi Rizzi (1978),
který přináší další data z italštiny a usouvztažňuje argumenty z analýz Richarda Kayna a
Judith Aissenové a Davida Perlmuttera (1976). Luigi Rizzi odmítá analýzu pomocí
transformace a navrhuje proces restrukturalizace, který spojuje obě slovesa (finitní a
infinitivní) pomocí procesu který podle Rizziho není ani Kayneho reanalýza, ani clause
reunion.
Další analýza clitic climbing se objevuje v 80. letech v dílech Osvalda Jaeggliho
(1982) a Hagit Borerové (1984) poté, co Noam Chomsky přijímá novou koncepci
26
Viz studie Judith Aissenové a Davida Perlmuttera (1976).
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
50
řízenosti (government) jako podmínku pro existenci foneticky nulových elementů pro.
Autoři tvrdí, že kombinace klitika+sloveso umožňuje slovesu řídit (govern) nulové
elementy pro v pozicích původních argumentů. Borerová (1984) navíc doplňuje vzorek
do té doby studovaných struktur o srovnání s materiálem z hebrejštiny a rumunštiny.27
Zásadně odlišnou analýzu předkládá Luigi Burzio ve své knize Italian Syntax
(1986) v souladu s novým typem frázové projekce prosazované Chomským v Barriers
(1986). Luigi Burzio odmítá Kaynovu transformaci verba stejně jako Rizziho
restrukturalizaci. Namísto toho konstatuje, že vložená infinitivní struktura prostě není
srovnatelná s větnou strukturou a netvoří tedy relevantní lokální doménu (barrier) pro
omezení clitic climbing. Zásadní také je, že k tomu, aby mohl tuto elegantní analýzu
přijmout, musí akceptovat v té době novou strukturu verbální projekce, v jejímž rámci je
v hloubkové rovině generován také logický podmět.28
Joseph Emonds (1999) uplatňuje ve své analýze clitic climbing pojetí Osvalda
Jaeggliho (1982) a Hagit Borerové (1984) v tom smyslu, že považuje klitiky za
prostředek saturace subkategorizačního rámce slovesa. Klitiky jsou pro něho formou
vázaných morfů, jejichž pozice není výsledkem transformace, ale cyklického procesu
derivace (viz alternativní realizaci kanonických pozic argumentů v podkapitole II.2.1
(9)). Slovesa, jejichž přítomnost ve větě hlavní umožňuje clitic climbing analyzuje jako
gramatické elementy, které nejsou přítomny v hloubkové struktuře, a proto nevytvářejí
vlastní binární projekci. Pokud jde o logický podmět infinitivu v kauzativních
strukturách, který již dříve vedl k prosazení nové koncepce hloubkového subjektu (viz
L. Burzio výše), považuje J. Emonds právě struktury s clitic climbing za jeden z
důkazů, že interpretace subjektu probíhá až na základě transformované struktury na
samém konci syntaktického cyklu.
III. Význam analýzy klitik
Do centra pozornosti v generativní syntaxi vstoupily klitiky po vlivné práci
Richarda Kayna (1975) zmíněné v předcházejících kapitolách. Od té doby vznikla
v generativním rámci celá řada publikací zaměřených na klitiky konkrétních jazyků a
jazykových skupin.29
27
Analýzu založenou na existenci pro dnes používá i řada jiných hypotéz. V
podkapitole II.2.1 jsem zmínila Dominiqua Sportiche. 28
Vývoj pojmu podmět a vznik tzv. VP-internal Subject Hypothesis viz také
podkapitola I.2.5 v předcházející studii Syntaktické primitivy. 29
Dotazník Clitic Questionnaire je součástí souboru shrnujícího řadu studií
zabývajících se klitiky a obsahuje i velmi podrobnou bibliografii k danému
tématu. Soubor vznikl jako výsledek několikaletého široce pojatého projektu
Evropského vědeckého fondu, který podpořil studium vybraných jazykových jevů.
Viz následující strana
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
51
Tyto studie ukazují význam analýzy klitik pro rozvoj generativní syntaxe v
mnoha směrech. Tím nejevidentnějším je diskuse týkající se možné definice jednotky,
kterou klitiky představují. O ní jsem se zmínila v podkapitole II.1.2. V předcházejícím
oddílu II.2.2.2 jsem nastínila význam analýzy klitik při definování pojmů větná
projekce, lokalita, nebo syntaktický subjekt.30
Jak bylo již naznačeno v podkapitole II.1.3, také existence některých typů clitic
doubling (viz CQ 3.12-16) odporuje triviálně pojímanému konceptu transformace jako
přesunu elementů v rámci vzorového řetězce, a analýza klitik tedy vyžaduje modifikaci
teoretického rámce.31
Ve standardním pojetí generativní gramatiky z období Government and Binding
zůstává při transformaci na místě hloubkové pozice elementu a na místech postupných
transformačních kroků pouze foneticky nulová stopa (trace, copy atp.). Některé případy
clitic doubling však naznačují, že při procesu transformace mohou namísto nulové stopy
v některé syntakticky relevantní pozici zastupovat přemístěný frázový konstituent také
foneticky přítomné klitiky. Analýza klitik tak přispívá k vývoji teoretické základny
generativního modelu jazyka, v němž koncept řetězové transformace představuje dosud
konstitutivní složku oboru.
Viz. předcházející strana
To, že klitiky byly zařazeny do speciální skupiny (ESF, tematická skupina 8 -
Clitics and Other Non-lexical Categories), dokazuje význam, který je jejich studiu
přikládán. Pokud jde o verbální klitiky, historický pohled na vývoj verbálních
klitik lze nalézt již u Emile Benveniste (1996) a v rámci generativní gramatiky se
tímto tématem zabývají práce Iana Robertse (1985, 1991).
U pronominálních klitik, kromě autorů zmíněných v předcházejících kapitolách se např.
historické kompendium studia románských a germánských klitik objevuje v práci
Anny Cardinaletti (1999). Klitikami v portugalštině se zabývá např. Alain
Rouveret (1992), germánské klitiky analyzuje Lilliane Haegemanová (1990),
Cecillia Poletto a Alessandra Tomaselli (1992), skandinávské popisuje Anders
Holmberg (1990) a Gunlőg Josefsson (1995). 30
Příklady v češtině jsou z hlediska jejich významu při stanovení syntaktických
domén popsány v práci L. Veselovské (1995), kde je ukázán rozdíl mezi lokalitou
uplatněnou při derivaci doplňujících otázek, doménou omezující proces
"scrambling" a minimálním rozsahem lokality, v níž existuje proces clitic
climbing. Tyto rozdíly lze zpětně použít jako argument při prosazování
charakteristiky klitik jako heads. 31
Jde především o clitic doubling v jazycích, kdy nelze dokázat, že dublující fráze
jsou dislokovány nezávisle na klitikách a že mezi klitiky a jejich frázovými dublety
existuje pouze netransformační proces vazby.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
52
V dřívějších kapitolách této studie jsem zmiňovala také mnohé práce zaměřené
na studium slovanských jazyků. V generativní gramatice, která používá distribuční
kritéria jako jednu z hlavních diagnostik pro argumentaci o struktuře, jsou klitiky
častým námětem studií používajících k analýze data ze slovanských jazyků. Příčinou je
to, že struktury obsahující klitiky poskytují relativně spolehlivá hodnocení stupňů
gramatikality.
Všechny generativní analýzy slovanských klitik však dosud narážejí na společný
problém: v žádném z těchto jazyků není v daném rámci vypracován všeobecněji
akceptovaný syntaktický model pro zobrazení pragmaticky motivovaných variant
slovosledu. Veškeré teoretické úvahy o postavení klitik a o procesu, který k tomuto
postavení vede, proto vycházejí z předpokladu univerzální větné struktury, kterou
teprve v poslední době modifikuje důsledněji syntaktická analýza fenoménu scrambling
v germánských a jiných jazycích.
Většina výše zmíněných analýz klitik, které jsou považovány za syntaktický
fenomén, dokazuje, že při pokusech o motivaci clitic movement (stejně jako při
analýzách procesu scrambling) se autoři nemohou vyhnout použití termínů souvisejících
s pragmatickými aspekty jazyka. Skutečnost, že klitiky zůstávají v centru pozornosti
generativní syntaxe je tedy jednou z příčin, proč se i v moderní verzi chomskyánské
gramatiky pojmy jako "topic" a "focus" postupně vymaňují z dříve opomíjené fáze
postsyntaktických stylistických změn a dostávají se do oblasti syntaxe, kam podle mého
názoru právem náleží.
Bibliografie
Abney, Steven P. (1987) The English Noun Phrase in Its Sentential Aspect. Doktorská
disertace, MIT, Cambridge, Mass.
Aissen, Judith & Perlmutter, David (1976) 'Clause Reduction in Spanish.' Papers from the
Second Annual Meeting of the Berkeley Linguistic Society. (1-30)
Anderson, Stephen R. (1992) A-Morphous Morphology. Cambridge University Press.
Anderson, Stephen R. (1993) ‘Wackernagel's Revenge: Clitics, Morphology, and the Syntax
of Second Position.’ Language 69. (68-98)
Anderson, Stephen R. (1994) How to Put your Clitics in their Place or Why the BESF Account
of Second-Position Phenomena May be Nearly Optimal One. Paper read at GLOW
Colloquium, Vienna, April 1994.
Aristoteles (-1958) Kategorie. Nakladatelství ČSAV, Praha.
Avgustinova, Tania (1999) 'Gaining the Perspective of a Language Oriented Grammar Design:
Special Predicative Clitics in Slavic.' Proceedings of The First Conference on
Generative Linguistics in Poland (GLiP-1), Warsaw.
Avgustinova, Tania & Oliva, Karel (1995) 'Wackernagel Position and Related Phenomena in
Czech.' Wiener Slavistisches Jahrbuch. Band 41. Wien: Verlag der Osterreichischen
Akademie der Wissenschaften. (21-42)
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
53
Babby, Leonard (1987) 'Case, Pre-Quantifiers, and discontinuous agreement in Russian.'
Natural Language and Linguistic Theory 5. (91-138)
Babyonyshev, Maria (1997) ‘The Possessive Construction in Russian: A Crosslinguistic
Perspective.’ Journal of Slavic Linguistic 5-2.
Baker, Mark C. (1988) Incorporation. A Theory of Gammatical Function Changing. The
University of Chicago Press, Chicago/London.
Baltin, Mark (1987) 'Heads and Projections.' In M. Baltin & A. Koch (eds.) Alternative
Conceptions of Phrase Structure. University of Chicago Press, Chicago.
Benveniste, Emile (1966) Problćmes de linguistique générale. Gallimard, Paris.
Bloomfield, Leonard (1933) Language. New York: Holt, Reinehart and Winston.
Borer, Hagit (1984) Parametric Syntax: Case Study in Semitic and Romance Languages.
Studies in Generative Grammar. Foris Publications, Dordrecht.
Borer, Hagit (1997) Parallel Morphology. Seminář podle připravované knihy. Atelier de
Morphologie, Université de Nantes, September 1997
Bošković, Želko (2000) 'Second position cliticization: Syntax and/or phonology?' In M. den
Dikken & C. Beukema (eds.) Clitic Phenomena in European Languages. Amsterdam:
John Benjamins.
Bresnan, Joan W. (1970) 'On Complementizers: Toward a Syntactic Theory of Complement
Types.' Foundations of Language 6. (297-321)
Burzio, Luigi (1986) Italian Syntax: A Government-Binding Approach. Reidel Publishing
Company, Dordrecht.
Caink, Andrew (1999) The Lexical Interface: Closed class items in South Slavic and English.
Doktorská disertace, University of Durham 1999.
Cardinaletti, Anna (1999) ‘Pronouns in Germanic and Romance Languages: An Overview.' In
H. van Riemsdijk (ed.) Clitics in Indoeuropean Languages: ESF Working Group 8. The
Mouton de Gruyter, Berlin.
Cardinaletti, Anna & Starke, Michal (1999) 'The Typology of Structural Deficiency.' In H.
van Riemsdijk (ed.) Clitics in Indo-European Languages: Eurotype Project Working
Group 8. The Mouton de Gruyter, Berlin.
Carstairs, Andrew (1981) Notes on Affixes, Clitics and Paradigms. Bloomington, Indiana
University Linguistics Club.
Cavar, Damir & Wilder, Christopher (1992) Long Head Movement? Verb Movement and
Cliticization in Croatian. A paper Nr.7 presented in a Sprachwissenschaft in Frankfurt
University.
Cavar, Damir & Wilder, Christopher (1993) ‘"Clitic Third" in Croatian.' In Hellan, L. & H.
van Riemsdijk (eds.) Clitics: Their Origin, Status and Position. Eurotyp Working
Papers, Volume 6. Tilburg. (19-61)
Cinque, Guglielmo (1990) Types of A'-dependencies. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Comrie, Bernard (1981) Language Universals and Linguistic Typology. Blackwell 1989.
Corver, Norbert (1990) The Syntax of Left Branch Extractions. Doktorská disertace, Katolieke
Universiteit Brabant, Tilburg.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
54
Crisma, Paola (1990) Functional Categories inside the Noun Phrase: A Study on the
Distribution of Nominal Modifiers. Tesi di Laurea, University of Venice.
Croft, William (1991) Syntactic Categories and Grammatical Relations. Chicago: University
of Chicago Press.
Crystal, David (1987) The Cambridge Encyclopedia of Language. Cambridge University
Press.
Čermák, František (1993) Základy lingvistické metodologie. Univerzita Karlova, Praha.
Černý, Jiří (1970) 'O vzniku a vývoji gramatických kategorií.' Slovo a slovesnost. (207-222)
Černý, Jiří (1996) Dějiny lingvistiky. Votobia, Olomouc.
Daneš, F., Grepl, M., Hlavsa, Z. (1987) Mluvnice češtiny 3. Academia, Praha.
Daneš, F., Hlavsa, Z. & kol (1981) Větné vzorce v češtině. Academia, Praha.
Daneš, František (1960) 'Sentence intonation from functional point of view.' Word 16. (34-54)
Daneš, František (1985) Věta a text. Academia, Praha.
Dimitrova-Vulchanova, Mila (1993) ‘Clitics in Slavic.' In L. Hellan (ed.) Clitics in Germanic
and Slavic. Eurotyp Working Papers, Volume 4. Tilburg. (1-50)
Dimitrova-Vulchanova, Mila & Hellan, Lars (1991) ‘Clitics and the Completedness
Parametr.' Nordic Journal of Linguistics 14. (1-39)
Dušková, Libuše (1988) Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Nakladatelství Čs.
akademie věd, Praha.
Emonds, Joseph E. (1976) A Transformational Approach to English Syntax. Academic Press.
Emonds, Joseph E. (1978) 'The Verbal Complex V'-V in French.' Linguistic Inquiry 9. (151-
175)
Emonds, Joseph E. (1985) A Unified Theory of Syntactic Categories. Studies in Generative
Grammar. Foris Publications Publications, Dordrecht.
Emonds, Joseph E. (1991) ‘The Autonomy of the (Syntactic) Lexicon and Syntax: Insertion
Conditions for Derivational and Inflectional Morphemes.' In C. Georgopoulos & R.
Ishihara (eds.) Interdisciplinary Approaches to Language (Essays in Honor of S.-Y.
Kuroda). Kluwer Academic Publishers.
Emonds, Joseph E. (1993) 'Projecting Indirect Objects.' The Linguistic Review 10. (211-263).
Emonds, Joseph E. (1999) ‘How Clitics License Null Phrases.' In H. van Riemsdijk (ed.)
Clitics in Indoeuropean Languages: ESF Working Group 8. Mouton, The Hague.
Emonds, Joseph E. (2000) Lexicon & Grammar: the English Syntacticon. The Mouton de
Gruyter, Berlin. (in print).
Fassi Fehri A. (1980) Some Complement Phenomena in Arabic, Lexical Grammar, the
Complementizer Phrase Hypothesis, and non-Accessibility Condition. Upublished Ms.
University of Rabat, Rabat, Marocco.
Fillmore, Charles (1963) 'The position of embedding transformations in a grammar.' Word 19.
(208-231)
Fillmore, Charles (1968) 'Toward a Modern Theory of Case.' In D. Reibel & S. Schane (eds.),
Modern Studies in English. Prentice-Hall, inc., Englewood Cliffs, New Jersey 1969.
(361-375)
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
55
Fillmore, Charles (1977) 'The Case for Case Reopened.' In P. Cole & J. Saddock (eds.) Syntax
and Semantics 8. (59-82)
Franks, Steven (1995) Parameters of Slavic Morphosyntax. Oxford University Press, New
York and Oxford.
Franks, Steven & King ,Tracy Holloway (2000) A Handbook of Slavic Clitics. Oxford
University Press.
Freidin, Robert (1999) 'Cyclicity and Minimalism.' In S. Epstein & N. Hornstein (eds.)
Working Minimalism. The MIT Press, Cambridge, Mass. (95-126)
Fried, Mirjam (1999) 'Inherent vs. derived clisis: evidence from Cyech proclitics.' Journal of
Linguistics 35. Cambridge University Press. (43-64)
Fukui, Naoki & Speas, Margaret (1986) ‘Specifiers and Projection.’ MIT Working Papers in
Linguistics 8. (128-172.)
Giorgi, Alessandra & Longobardi, Giuseppe (1991) The syntax of Noun Phrases:
Configuration, parameters and empty categories. Cambridge University Press,
Cambridge.
Giusti, Guiliana (1992) La sintassi dei sintagmi nominali quantificati. Tesi di Laurea,
University of Venice.
Goodman, Nelson (1951) The structure of appearance. Cambridge University Press.
Greenberg, Joseph H. (1961) 'Some Universals of Grammar with Particular Reference to the
Order of Meaningfull Elements.' In J.H. Greenberg (ed.) Universals of language. The
MIT Press, Cambridge, Mass. (73-113).
Grimshaw, Jane (1991) Argument Structure. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Haegeman, Lilian (1990) ‘Subject Clitics and Clitic Doubling in WESF Flemish.' In H. van
Riemsdijk & L. Rizzi (eds.) Clitics and their Hosts. EUROTYP ESF Working Papers,
Tilburg 1990. (199-154)
Haegeman, Liliane (1991) Government & Binding Theory. Blackwell.
Halle, Morris & Marantz, Alex (1993) 'Distributed Morphology and the Pieces of Inflection.'
In K. Hale & S.J. Keyser (eds.) The View from Building 20. The MIT Press,
Cambridge, Mass. (111-176)
Halliday, M. A. K. (1976) Systems and Function in Language. London: Oxford University
Press.
Halpern, Aaron (1992) Topics in the Placement and Morphology of Clitics. Doktorská
disertace Stanford University.
Hajičová, Eva (1983) 'Remarks on the Meaning of Cases.' Prague Studies in Mathematical
Linguistics Vol. 8. Academia, Praha. (149-157)
Harris, Zellig S. (1952) 'Discourse Analysis.' Language 28-1952. (1-30)
Haspelmath, Martin (1994) 'Functional categories, X' theory, and grammaticalization theory.'
Sprachtypologie und Universalienforschung 47. (3-17)
Haspelmath, Martin (1998) 'Does grammaticalization need reanalysis?' Studies in Language
22. (49-85)
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
56
Holmberg, Anders (1990) 'The Distribution of Scandinavian Weak Pronouns.' In H. van
Riemsdijk & L. Rizzi (eds.) Clitics and their Hosts. EUROTYP ESF Working Papers,
Tilburg 1990. (155-174)
Horvath, Julia (1986) FOCUS in the Theory of Grammar and the Syntax of Hungarian.
Dordrecht: Foris.
Horvath, Julia (1993) 'Structural Focus, structural case, and the theory of feature assignment.'
In K. Kiss (ed.) Discourse Configurational Languages. Oxford University Press.
Chomsky, Noam (1957) Syntactic Structures. The Hague: Mouton.
Chomsky, Noam (1965) Aspects of the Theory of Syntax. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Chomsky, Noam (1971) 'Remarks on Nominalization.' Studies on Semantics in Generative
Grammar. Mouton Publishers, The Hague 1972. (11-61)
Chomsky, Noam (1973) 'Conditions on Transformations.' In S. Anderson & P. Kiparsky (eds.)
A Festschrift for Morris Halle. Holt, Rinehart and Winston, New York. (232-286)
Chomsky, Noam (1977) 'On Wh-movement.' In P.W. Culicover (ed.) Formal Syntax.
Academic Press, New York. (71-132).
Chomsky, Noam (1981) Lectures on Government and Binding. Studies in Generative
Grammar. Foris Publications, Dordrecht.
Chomsky, Noam (1982) Concepts and Consequences of the Theory of Government and
Binding. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Chomsky, Noam (1986). Barriers. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Chomsky, Noam (1991) 'Some Notes on Economy of Derivation and Representation.' In R.
Freidin (ed.) Principles and Parameters in Comparative Grammar. (417-454)
Chomsky, Noam (1993) 'The Minimalist Program for linguistic theory.' In K. Hale & S.J.
Keyser (eds.) The View from Building 20: Essays in Linguistics in Honor of Sylvain
Bromberger. The MIT Press, Cambridge, Mass. (1-52)
Chomsky, Noam (1994) Bare Phrase Structure. Ms. MIT, Cambridge, Mass.
Chomsky, Noam (1995) The Minimalist Program. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Chomsky, Noam (1998) 'Minimalist inquiries: The Framework.' MIT Occasional Papers in
Linguistics 15. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Chomsky, Noam (2000) 'Derivation by phase.' MIT Occasional Papers in Linguistics 18. The
MIT Press, Cambridge, Mass.
Chomsky, Noam & Morris Halle (1968) The Sound Pattern of English, New York: Harper
and Row
Jackendoff, Ray (1972) Semantic Interpretation in Generative Grammar. The MIT Press,
Cambridge, Mass.
Jackendoff, Ray (1977) X-bar Syntax: A Study of Phrase Structure. The MIT Press,
Cambridge, Mass.
Jackendoff, Ray (1990) Semantic Structures. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Jackendoff, Ray (1990) 'On Larson's Treatment of the Double Object Construction.'
Linguistic Inquiry 21. (427-456).
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
57
Jackendoff, Ray (1994) Lexical Insertion in a Post-Minimalist Theory of Grammar. Brandeis
University.
Jaeggli, Osvaldo (1982) Topics in Romance Syntax. Foris, Dordrecht.
Jakobson, Roman (1926) 'Contributions to the study of Czech accent.' Jakobson (1962)
Selected writings I. The Hague: Mouton.
Jakobson, Roman (1932) 'Zur Struktur des russischen Verbums.' Charisteria Guil. Mathesio,
Praha 1932.
Jakobson, Roman (1935) 'Les enclitiques slaves.' In Migliorini & Pissani (eds.) Atti del III
Congresso internayionale dei linguisti. Firenze.
Jakobson, Roman (1956) 'Two Aspects of Language and Two Types of Aphastic
Disturbances.' In R. Jakobson & M. Halle (eds.) Fundamentals of Language. Mouton
Publishers, Haague.
Johnson, David & Lappin, Shalom (1997) 'A Critique of the Minimalist Program.' Linguistics
and Philosophy 20.
Josefsson, Gunlög (1995) On the semantics and syntax of Scandinavian pronouns and object
shift.' University of Lund, Ms.
Kaisse, Ellen M. (1982) Sentential Clitics and Wackernagel's Law. University of Washington,
Seatle Ms.
Kaisse, Ellen M. (1983) ‘The Syntax of Auxiliary Reduction in English.' Language 5. (93-122)
Karlík, Petr & kol. (1995) Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Brno.
Karlík, Petr & Nűbler, Norbert (1998) 'Poznámky k nominalizaci v češtině.' Slovo a
slovesnost, 59, 1998. (105-112).
Katz, Jerrold J. (1972) Semantic Theory. Harper and Row, New York.
Katz, Jerrold & Postal, Paul (1964) An Integrated Theory of Linguistic Descriptions. The
MIT Press, Cambridge, Mass.
Kayne, Richard S. (1975) French Syntax: The Transformational Cycle. The MIT Press,
Cambridge, Mass.
Kayne, Richard S. (1991) ‘Romance Clitics, Verb Movement, and PRO.' Linguistic Inquiry
22. (647-686)
Kayne, Richard S. (1994) The Antisymmetry of Syntax. Linguistic Inquiry Monograph 25. The
MIT Press, Cambridge, Mass.
Kenesei, István (1995) A Minimalist Program for the Syntax of Focus. University of Szeged.
King, Tracy Holloway (1996) 'Slavic clitics, long head movement, and prosodic inversion.'
Journal of Slavic Linguistics 4. (274-311)
Koopman, Hilda & Sportiche, Dominique (1991) 'The Position of Subjects.' Lingua 85. (211-
258)
Kurylowicz, Jerzy (1965) 'The evolution of grammatical categories.' In J. Kurylowicz (1975)
(ed.) Esquisses linguistiques II. Fink, Munich.
Laka, Itzar (1990) Negation in Syntax: on the Nature of Functional Categories and
Projections. Doktorská disertace, MIT, Cambridge, Mass..
Lakoff, George (1970) 'Global Rules.' Language 46. (627-639)
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
58
Lakoff, George (1972) 'Hedges: A Study in Meaning Criteria and the Logic of Fuzzy
Concepts.' Papers from the eighth Regional Meeting Chicago Linguistic Society. April
14-16, 1972. (83-228)
Lakoff, George (1987) Women, fire, and dangerous things: what categories reveal about mind.
University of Chicago Press, Chicago.
Landman, Fred (1996) ‘Plurality.’ In S. Lappin (ed.) Handbook of Contemporary Semantics.
Blackwell, London.
Larson, Richard (1988) 'On the Double Object Construction.' Linguistic Inquiry 19. (335-391)
Larson, Richard (1990) 'Double Objects Revisited (Reply to Jackendoff).' Linguistic Inquiry
21. (589-632)
Lasnik, Howard & Saito, Mamoru (1984) 'On the Nature of Proper Government.' Linguistic
Inquiry 15. (235-289)
Lees, Robert B. (1960) Grammar of English Nominalizations. The Hague, Mouton.
Longa, Victor, Lorenzo Guillermo & Rigau Gemma (1998) 'Subject clitics and clitic
recycling: locative sentences in some Iberian Romance languages.' Journal of
Linguistics 34. (128-164)
Longobardi, Giuseppe (1992) ‘Reference and Proper Names: a Theory of N-Movement in
Syntax and Logical Form.' Linguistic Inquiry 25. (609-665)
Mathesius, Vilém (1911) 'O potenciálnosti jevů jazykových.' In J. Vachek (ed.) A Prague
School Reader in Linguistics. Bloomington: Indiana
Mathesius, Vilém (1961) Obsahový rozbor současné angličtiny na základě obecně
lingvistickém. Nakladatelství Čs. akademie věd, Praha.
May, Robert (1977) The Grammar of Quantification. Doktorská disertace, MIT, Cambridge,
Mass..
May, Robert (1985) Logical Form: Its Structure and Derivation. LI Monograph 12. The MIT
Press, Cambridge, Mass.
Meillet, Antoine (1912/26,1931) Linguistique historique et linguistique générale I, II. Librairie
Ancienne Honoré Champion. Paris.
Mills, Charles (2000) The Distribution of Clitics in Czech. Doktorská disertace, University of
Washington, Seattle.
Nespor, Marina (1993) ‘The Phonology of Clitic Groups.' In L. Hellan & H. van Riemsdijk
(eds.) Clitic Doubling and Clitic Groups. EUROTYP, ESF Working Papers Vol. 5. (67-
90)
Nespor, Marina & Vogel, Irene (1986) Prosodic Phonology. Dordrecht. Foris.
Newmeyer, Frederick (1998) Language Form and Language Function.The MIT Press,
Cambridge, Mass.
Ouhalla, Jamal (1990) 'Sentential Negation, Relativized Minimality and the Aspectual Status
of Auxiliaries.' The Linguistic Review 7. (183-231)
Ouhalla, Jamal (1991) Functional Categories and Parametric Variation. Routledge, London.
Panevová, Jarmila (1974) 'On verbal frames in functional generative description (I).' The
Prague Bulletin of Mathematical Linguistics 22. (3-39).
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
59
Panevová, Jarmila (2000) 'Poznámky k valenci podstatných jmen.' In Z. Hladká & P. Karlík
(eds.) Čeština – univerzália a specifika 2. Brno.
Pesetsky, David (1992) Zero Syntax. The MIT Press, Cambridge, Mass.Picallo, Carme
(1994) ‘Catalan Possessive Pronouns: The Avoid Pronoun Principle Revisited.' Natural
Language and Linguistic Theory 12. (259-299)
Piťha, Petr (1981) 'On the case frames of nouns.' Prague Studies in Mathematical Linguistics
Vol. 7. Academia, Praha. (215-224)
Piťha, Petr (1982) 'K otázce valence u adjektiv.' Slovo a slovesnost 43. (113-118)
Poletto, Cecilia & Tomaselli, Alessandra (1992) ‘Looking for Clitics in Germanic
Languages: A Case of Standard German.' In L. Rizzi (ed.) Clitics in Romance and
Germanic. EUROTYP, ESF Working Papers Vol. 3 (77-102).
Pollock, Jean-Yves (1989) 'Verb Movement, Universal Grammar, and the Structure of IP.'
Linguistic Inquiry 20. (365-424)
Postal, Paul (1969) 'On So-Called 'Pronouns' in English.' In D. Reibel & S. Schane (eds.),
Modern Studies in English. Prentice-Hall, inc., New Jersey. (201-224).
Progovac, Ljiljana (1996) 'Clitics in Serbo-Croatian: Comp as the Second position.' In A.
Halpern & A. Zwicky (eds.) Approaching Second: Second Position Clitics and Related
Phenomena. Stanford. CSLI.
Quine, Willard Van Orman (1953) From a logical point of view. Cambridge University Press.
Radford, Andrew (1988) Transformational Grammar. Cambridge University Press,
Cambridge.
Radford, Andrew (1992) Small Children's Small Clauses. Bangor Research Papers in
Linguistics. Ms.
Riemsdijk, Henk van (1988) ‘The Representation of Syntactic Categories.’ Conference on the
Basque Language. Volume 1. Servicio central de publicaciones del gobierno Vasco.
Vittoria-Gasteiz. 1988.
Riemsdijk, Henk van & Williams, Edwin (1986) Introduction to the Theory of Grammar.
The MIT Press, Cambridge, Mass.
Ritter, Elisabeth (1993) ‘Where’s Gender?’ Linguistic Inquiry 47. (795-803)
Ritter, Elisabeth (1995) ‘On the Syntactic Category of Pronouns and Agreement.” Natural
Language and Linguistic Theory 13.
Rivero, Maria-Luisa (1991) ‘Long Head Movement and Negation: Serbo-Croatian vs. Slovak
and Czech.' The Linguistic Review 4. (319-351)
Rivero, Maria-Luisa (1993) 'Long Head Movement vs. V2, and null subjects in Old Romance.'
Lingua 89. (217-245)
Rivero, Maria-Luisa (1994) 'On two locations for complement clitic pronouns: Serbo-
Croatian, Bulgarian, and Old Spanish.' Paper presented at The Third Diachronic
Generative Syntax Conference, Amsterdam, March 1994.
Rizzi, Luigi (1978) 'A Restructuring Rule in Italian Syntax.' In J. Keyser (ed.) Recent
Transformational Studies in European Languages, The MIT Press, Cambridge, Mass.
Rizzi, Luigi (1991) Relativized Minimality. The MIT Press, Cambridge, Mass.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
60
Roberts, Ian (1985) ‘Agreement parameters and the development of English modal auxiliaries.'
Natural Language and Linguistic Theory 3. (21-58)
Roberts, Ian (1991) Verbs and Diachronic Syntax. Dordrecht: Kluwer.
Ross, John (1973) 'A Fake NP Squish.' In Bailey & Shuy (eds.) New Ways of Analyzing
Variation in English. Washington D.C.: Georgetown University Press. (96-140)
Rouveret, Alain (1992) ‘Clitic Placement, Focus and the Wackernagel position in European
Portuguese.' In L. Rizzi (ed.) Clitics in Romance and Germanic. EUROTYP, ESF
Working Papers Vol. 3 (77-102).
Rouveret, Alan & Nash, Léa (1997) Proxy Categories in Phrase Structure Theory, manuscript
NELS 27. Université Paris-8, URA 1720-CNRS.
Rudin, Catherine (1997) 'Agr-O and Bulgarian pronominal clitics.' In M. Lindseth & S. Franks
(eds.) Formal Approaches to Slavic Linguistics: The Indiana Meeting 1996. Ann Arbor:
Michigan Slavic Publications. (224-252)
Selkirk, Elisabeth (1977) ‘Some Remarks on Noun Phrase Structure.’ In P. Culicover et
al.(eds.) Formal Syntax. Academic Press, New York.
Sgall, Petr & kol. (1986) Úvod do syntaxe a sémantiky. Nakladatelství Československé
akademie věd, Praha.
Sgall, Petr (1967) Generativní popis jazyka a česká deklinace. Nakladatelství Československé
akademie věd, Praha.
Sportiche, Dominique (1992) Clitic Constructions. UCLA Ms.
Sportiche, Dominique (1994) Subject Clitics in French and Romance: Complex Inversion and
litic Doubling. UCLA Ms.
Starke, Michal (1994) 'On the Format for Small Clauses.' In A. Cardinaletti & T. Guasti (eds.)
Syntax and Semantics 27: Small Clauses.
Stowell, Timothy (1981) Origins of Phrase Structure. Doktorská disertace, MIT, Cambridge,
Mass..
Stowell, Timothy (1989) 'Subjects, specifiers, and X-bar theory.' In M. Baltin & A. Kroch
(eds.) Alternative conceptions of phrase structure. University of Chicago Press,
Chicago. (232–62)
Stowell, Timothy (1991) 'Small Clause Restructuring.' In R. Freidin (ed.) Principles and
Parameters in Comparative Grammar. The MIT Press, Cambridge, Mass. (182-218).
Svoboda, Aleš (2000) 'Klitika z hlediska funkční větné perspektivy (I).' In Z. Hladká & P.
Karlík (eds.) Čeština – univerzália a specifika 2. Brno.
Szabolcsi, Anna (1981) 'The Possessive Construction in Hungarian: A Configurational
Category in a Non-Configurational Language.' Acta Linguistica Academica Scientiarum
Hungaricae 31. (21-289)
Szabolcsi, Anna (1987) 'Functional Categorie in the Noun Phrase.' In I. Kenesei (ed.)
Approaches to Hungarian 2. Budapest: Jate Szeged.
Szabolcsi, Anna (1989) ‘Noun Phrases and Clauses: is DP analogous to IP or to CP?’ In J.
Payne (ed.) The Structure of Noun-Phrases. Mouton, Amsterdam.
Šmilauer, Vladimír (1958) Učebnice větného rozboru. Praha 1958.
Šmilauer, Vladimír (1965) Novočeská skladba. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1966.
Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku
Clitic Questionnaire)
61
Tesnière, Lucien (1959) Éléments de syntaxe structurale. Paris.
Toman, Jindřich (1980) ‘Weak and Strong: Notes on be in Czech.' In G. Brettschneider & Ch.
Lehmann, Ch. (eds.) Wege zur Universalien Forschung, Sprachwwissenschaftliche
Beitrage zum 60 Geburstag von Hansjacob Seiler. Gynter Narr Verlag Tubingen.
Toman, Jindřich (1986) 'Cliticization from NPs in Czech and Comparable Phenomena in
French and Italian.' In H. Borer (ed.) The Syntax of Pronominal Clitics. Syntax and
Semantics 19. Academic Press, Inc. (123-146)
Toman, Jindřich (1993) A Discussion of the Second Position in Czech. Talk given at the
Wackernagel workshop, Geneva, June 1993.
Toman, Jindřich (2000) 'Prosodické spekulace o klitikách v nekanonických pozicích.' In Z.
Hladká & P. Karlík (eds.) Čeština – univerzália a specifika 2. Brno.
Traugott, Elizabeth & Heine, Bernd (1991) (eds.) Approaches to Grammaticalization. John
Benjamin, Amsterdam.
Travis, Lisa (1984) Parameters and Effects of Word Order Variation. Doktorská disertace,
MIT, Cambridge, Mass..
Trnka, Bohumil (1932) 'Some Thoughts on Structural Morphology.' Charisteria Guil.
Mathesio, Praha 1932.
Trubeckoj, Nikolaj Sergeevič (1931) 'Die phonologishen Systeme.' Travaux du Cercle
linguistique de Prague, 4.svazek, 1939. (96-116)
Trubeckoj, Nikolaj Sergeevič (1939) 'Grudzüge der Phonologie.' Travaux du Cercle
linguistique de Prague, 7.svazek, 1939.
Veselovská, Ludmila (1995) Phrasal Movement and X-Morphology:Word Order Parallels in
Czech and English Nominal and Verbal Projections. Doktorská disertace Univerzita
Palackého, Olomouc.
Wackernagel, Jacob (1892) ‘Über ein Gesetz der indogermanischen Wortstellung.'
Indogermanische Forschugen 1. (333-436)
Williams, Edwin S. (1983) 'Against Small Clauses.' Linguistic Inquiry 14. (287-308).
Zadeh, Lofti A. (1965) ' Fuzzy sets.' Information and Control 8. (338-353)
Zamparelli, Roberto (1994) Partitions in DP. GLOW Colloquium, Vienna, April 1994.
Zwart, Jan-Wouter C. (1993) Dutch Syntax: A Minimalist Approach. Doktorská disertace,
University of Gröningen.
Zwicky, Arnold M. (1977) On Clitics. Bloomington: Indiana University Linguistics Club.
Zwicky, Arnold M. (1985) ‘Clitics and Particles.' Language 61. (283-305)
Zwicky, Arnold M. & Pullum, Gerald K. (1983) ‘Cliticization vs. Inflection: English n't.'
Language 59. (502-513)