Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi.

33

Veselovská, Ludmila (2005) "Problematika klitik a jejich analýza v generativní

syntaxi." In Habilitační práce UP Olomouc. pp 33-56.

(Komentář k přiloženému textu Vos, Riet & Veselovská, Ludmila (1999) 'Clitic

Questionnaire.' In Henk van Rijemsdijk (ed.) Clitics in the Languages of Europe.

Mouton de Gruyter , The Hague. (891-1010)

=============================================================

Problematika klitik a jejich analýza v

generativní syntaxi

Úvod

Clitic Questionnaire je souborem konkrétních dat týkajících se úzce

vymezeného tématu a otázky pokládané informantům byly formulovány z hlediska

specifického teoretického rámce. Přes omezení zmíněné podrobně v úvodu dotazníku,

data shromážděná v Clitic Questionnaire (CQ) dokazují, že klitiky jsou fenoménem

rozšířeným ve všech evropských jazycích do té míry, že je nelze odsunout z centra

pozornosti jako výjimečný, idiosynkratický a v podstatě deviantní jev. Jejich společné

vlastnosti svědčí o tom, že reprezentují některou z obecných zásad gramatického

systému, a vyžadují tudíž analýzu v rámci každého modelu jazykového systému.1

Klitika je příkladem jazykové jednotky, která při svém zařazení vyžaduje

komplexní definici na základě všech jazykových plánů, tzn. jejíž charakteristika je

specifická jak v oblasti fonetiky, morfologie a syntaxe, tak i sémantiky a pragmatiky.

V této práci se zaměřím na pojetí fenoménu klitik v rámci generativní gramatiky,

kde je jejich podrobnějšímu studium věnována značná pozornost již od poloviny 70. let.

Jednotlivé analýzy klitik se liší podle toho, zda autoři definují jejich podstatu jako odraz

jevů fonologických, morfologických, nebo syntaktických. Ve všech oblastech se

1 Dotazník Clitic Questionnaire (CQ) je přílohou této práce. Shrnuje odpovědi na

otázky spolu s příklady struktur obsahujících klitiky ve 29. evropských jazycích. V

následující studii nebudu uvádět příklady diskutovaných jevů, protože tyto jsou

dostatečně podrobně dokumentovány v dotazníku CQ. Budu pouze odkazovat k

relevantní části dotazníku CQ.

Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi (komentář k dotazníku

Clitic Questionnaire)

34

ukazuje, že analýza vlastností klitik může sloužit jako validační kritérium obecnější

hypotézy.

S odkazy na jednotlivé části dotazníku CQ, jehož vznik byl motivován právě

shromážděním dat považovaných při každé analýze za relevantní, shrnu stručně některé

obecněji přijímané analýzy klitik v dílech reprezentativních autorů, především v oblasti

morfologie a syntaxe. Cílem mé práce bude zároveň nastínit, proč určitá data z oblasti

fenoménu klitik představují pro současný generativní rámec zvlášť závažnou teoretickou

výzvu a jak této výzvě jednotliví autoři čelí.

I. Výskyt a charakteristika klitik

Části 1 a 2 dotazníku (General Questions, Categories) obsahují data týkající se

základních informací o zkoumaném jazyce jako je bezpříznakový slovosled, postavení

předložek, pro-drop parametr apod. Dotazník CQ zjišťuje existenci elementů

označovaných jako slabá zájmena nebo klitiky a jejich repertoár s ohledem na kategorii

(pronominální, verbální, adverbiální, adjektivní klitiky, klitiky obsahující předložky a

klitiky-částice). Zkoumá, které větné funkce může klitika zastupovat. Tato část ukazuje,

že bez ohledu na typologické odlišnosti jednotlivých jazyků, elementy označitelné jako

klitiky jsou rozšířeny ve většině z nich.2

Části 3 a 4 (Properties, Position) shromažďují údaje o vlastnostech klitik: jejich

distribuci, schopnost koordinace, negace, modifikace, výskytu v pozicích nesoucích

důraz, v izolaci apod. Otázky v podstatě sledují diagnostiku aplikovanou v dílech

autorů jako Richard Kayne (1975), Arnold Zwicky (1977, 1985), Arnold Zwicky a

Gerald Pullum (1983) a v článku Anny Cardinaletti a Michala Starkeho (1999), o nichž

se zmíním v následujících podkapitolách. Tato data dokumentují charakter klitik s

2 Ačkoliv se v některých odpovědích respondentů objevují příklady fonetických

klitik, z dalších otázek a odpovědí je zřejmé, že se dotazník zaměřil především na

klitiky, které jsou definovány na základě svého syntaktického chování. Tania

Avgustinova (1999) analyzuje klitiky na základě typu (reference), pádu a indexu

(morfologie) i syntaktických parametrů (distribuce v rámci domén). Z hlediska její

multidimenziální taxonomie se dotazník Clitic Questionnaire zaměřil především

na predikativní speciální klitiky (verbální, Wackernagelovy, volné a vázané). Tzn.

nikoliv na syntakticky neutrální jednoduché klitiky v terminologii Arnolda

Zwickyho (1977, 1985) nebo derivované klitiky v terminologii Mirjam Friedové

(1999). Syntakticky vymezené pojetí klitik platí i pro tuto shrnující studii. Z téhož

důvodu nepoužívám termínu "příklonka", protože tyto jsou zpravidla definovány

foneticky (viz P. Karlík a kol., Příruční mluvnice češtiny, 1995 str. 44, 647-8) a

zahrnují i elementy, které nejsou v tomto komentáři zmíněny.



35

ohledem na tradiční morfosyntaktická kritéria, a jsou proto východiskem pro jejich

zařazení do existujícího systému morfosyntaktických jednotek.

I.1. Speciální morfosyntaktický statut klitik

Podrobnou charakteristiku hybridních vlastností klitik v rámci tradiční

gramatiky podal již Jacob Wackernagel (1892), Roman Jakobson (1926, 1935) nebo

Lucien Tesnière (1952), kteří shodně konstatují, že klitiky představují přechodný jev na

pomezí morfologie a syntaxe a jejich existence představuje problém pro binární definici

a klasifikaci tradičních syntaktických primitivů.

Podrobně se fonetickou a morfosyntaktickou charakteristikou kategorie klitik

zabývají v morfologické rovině generativní gramatiky např. Arnold Zwicky (1977,

1985) a Arnold Zwicky a Gerald Pullum (1983). Autoři shrnují tradiční poznatky a

uvádějí seznam vlastností, kterými se klitiky liší od vázaných afixů a od samostatných

slov. Jejich seznam kritérií tvoří konstitutivní definici pojmu klitik. Tato kritéria jsou

zpravidla východiskem analýzy, a proto je shrnuji v následujících výčtech (1) a (2), kde

současně odkazuji na relevantní oddíl v dotazníku CQ, kde jsou tyto jevy

dokumentovány daty.3

(1) Podobně jako afixy a na rozdíl od slov

a. - klitiky nejsou schopny nést nezávislý přízvuk (CQ 3.4)

b. - fonetická pravidla se uplatňují na skupinu klitik + hostitelem jako na jednu

jednotku

c. - klitiky se nevyskytují v izolaci (CQ 3.6)

d. - pořadí klitik ve skupině a ve vztahu k hostiteli je pevné (CQ 3.2, 4.B.5-6)

e. - distribuce a kombinační možnosti klitik jsou jednoduché

f. – vnitřní struktura klitik je morfologicky jednoduchá (CQ 2.7)

(2) Podobně jako slova a na rozdíl od afixů

a. - klitiky kladou nižší nároky na selekci svého hostitele (CQ 4.A., 4.B., 4C)

b. - v kombinacích klitik + hostitel je méně morfologické a sémantické

idiosynkrasie

c. - syntaktická pravidla neovlivňují skupiny klitik

d. - klitiky je možno kombinovat s jinými klitiky (CQ 3.2, 4.B.5-8)

3 Přesné znění a příklady v angličtině viz citované práce A. Zwickyho.



36

Na základě toho, že vlastnosti klitik se v řadě případů odlišují od volných

slovních jednotek stejně jako od vázaných morfémů, konstatují A. Zwicky a G. Pullum,

že klitiky jsou samostatné specifické příznakové jednotky na škále (3).

(3) AFFIX -> KLITIKA -> SLOVO -> FRÁZE -> VĚTA.

Samostatnou diskrétní kategorii pro klitiky v rámci jejich morfologické analýzy

prosazuje také např. Andrew Carstairs (1981) nebo Stephen Anderson (1992, 1993,

1994). S. Anderson rozpracovává ucelenou koncepci frázové morfologie, v níž klitiky

představují typický příklad frázového afixu. Frázové afixy se vážou ke komplexní frázi,

na rozdíl od slovních afixů, které se vážou ke slovnímu kmeni.

Hlavními argumenty ve prospěch morfologických analýz klitik jsou

charakteristiky uvedené v seznamu (1), především pevné pořadí uvnitř skupin klitik,

které připomíná morfologický templát a které je v dotazníku CQ dokumentováno v

oddílu 4.B.5

Další kritéria pro definici klitik obsahuje část 3. dotazníku CQ. Vycházejí z

detailní analýzy románských klitik ve studii Richarda Kayna (1975). Tento autor

zdůrazňuje závažnost fenoménu klitik na základě předpokladu, že diskrétní jednotky,

jejich distribuce v rámci větného vzorce je definovatelná a pevná, musí tvořit součást

syntaktické analýzy. Kromě kritérií uvedených v (1) a (2) zdůrazňuje Kayne především

skutečnost, že klitiky nelze koordinovat (viz CQ 3.3) a modifikovat (viz CQ 3.7)

způsobem srovnatelným s jinými zájmeny a substantivy. Podrobně se věnuje také

stanovení lokálních omezení v distribuci klitik, které patří k diagnostikujícím

argumentům v oblasti definice věty a v dotazníku se objevují v částech 4 a především 5

dotazníku CQ.

I.2. Slabá versus silná zájmena: klitiky jsou heads

Celý komplex tradičních i nových argumentů shrnuje v moderní verzi

generativní gramatiky 90. let práce Anny Cardinaletti a Michala Starkeho (1999).

Protože dotazník byl do značné míry ovlivněn podobným přístupem a protože studie

obsahuje argumenty a závěry celé řady jiných autorů, zmíním se o jejich analýze

podrobněji.

Cardinaletti a Starke srovnávají různé druhy zájmen a vycházejí z charakteristiky

klitik v duchu (1) a (2), citují Richarda Kayna (1975) a doplňují další diagnostická

kritéria především sémantická a pragmatická.4 Na základě srovnání prosazují tripartitní

rozdělení zájmen na

4 Při definování pragmatické charakteristiky autoři používají pro klitiky termín

"Topic" a odkazují na funkční větnou perspektivu. Z hlediska větného dynamismu

analyzuje české klitiky velmi podrobně např. Aleš Svoboda (2000), který definuje

Viz následující strana



37

(4) a. silná zájmena (strong pronouns)

b. slabá zájmena (weak pronouns)

c. klitiky (clitics)

Specifikum jednotlivých typů zdůvodňují autoři stupněm syntaktické

deficitnosti zájmen ve srovnání s referenčním substantivem. Podle Anny Cardinaletti a

Michala Starkeho je projekce substantiv stejně komplexní jako projekce verba v tom

smyslu, že obě obsahují funkční hlavy, které autoři nazývají C a ∑ a I. Návrh jejich

projekce takové komplexní fráze je znázorněn v (5).5

(5) a. CP C + ∑P

b. ∑P ∑ + IP

c. IP I + LexP (Lex=N,V)

Silná zájmena jsou syntaktické fráze podobné substantivním frázím, obsahují

kompletní projekci CP tak, jak je znázorněna v (5), s lexikální hlavou N. Silná zájmena

zastupují substantiva ve většině jejich syntaktických rolí. Slabá zájmena jsou deficitní,

protože postrádají periferní projekci C a ztrácejí v důsledku toho schopnost samostatné

reference. Jsou však stále definována jako fráze, a proto vykazují vlastnosti odlišné od

klitik, především v oblasti distribuce. Klitiky postrádají projekci C i ∑ (hlava motivující

fonetické vlastnosti klitik a pragmatické následky této charakteristiky), avšak především

jsou syntakticky definovány jako hlavy (heads). Specifikum v distribuci jednotlivých

Viz. předcházející strana

(stálé) klitiky jako "vlastní téma", případně "téma tíhnoucí k vlastnímu tématu" a

jejich pozici určuje jako pozici kanonickou pro vlastní téma, tj. postiniciální

přihrádku (slot) následující za přihrádkou iniciální, která obsahuje "převážně

jeden přízvukovaný větný člen (ať už je vyjádřen jedním slovem, víceslovným

spojením, polovětnou vazbou či celou větou)." Syntaktickou analýzu však autor

neposkytuje. 5 Přítomnost funkční hlavy I jako pozice, v níž je umístěna finitnost slovesa (časové

a modální kategorie), je v generativní gramatice plně akceptována od poloviny 70.

let (viz J. Emonds, 1976). Funkční kategorie C (dříve S '' nebo COMP) je

standardní od 80. let (viz T. Stowel, 1981 nebo N. Chomsky, 1986). Funkční hlavu

∑ přejímají Cardinaletti a Starke z práce Itzar Lakové (1990), kde ji autorka

definuje jako pozici, v níž je větná negace/polarita, a umisťuje ji do horní periferie

funkčního pole rozšířené verbální projekce, tzn. mezi I a C. LexP ve schématu (5)

představuje lexikální kategorii (hypoteticky přinejmenším v rozsahu hlavních

kategorií N a V).



38

druhů zájmen vyplývá již z rozdílu mezi možnou strukturní pozicí fráze a pozicí hlavy,

který je základem modelu větného vzorce v rámci generativní syntaxe.

Kromě definování rozdílu mezi hlavou a frází, Cardinaletti a Starke (1999)

navrhují, aby rozdíly v distribuci zájmen a klitik vyplývaly z principů syntaktické

ekonomie reprezentace definované jako (6). 6

(6) Ekonomie reprezentace: minimalizuj strukturu.

Ekonomie reprezentace preferuje v případě možné volby jednotku strukturně

jednoduchou před strukturně komplexními. U zájmen je existující škála s ohledem na

rostoucí komplexnost následující:

(7) KLITIKA (=5c) – SLABÉ ZÁJMÉNO (=5b) – SILNÉ ZÁJMÉNO (=5a).

Volba elementu na základě komplexnosti vede k nutnosti doplňujících procesů

umožňujících interpretaci, pokud je jednodušší element deficitní (neinterpretovatelný).

Cardinaletti a Starke tvrdí, že interpretace slabých zájmen a klitik vyžaduje proces jejich

asociace s funkční hlavou, kterou tyto deficitní elementy postrádají a která je přítomna v

rámci verbální projekce.7 Asociační proces funkčních kategorií C a ∑ vede k distribuci

slabých zájmen a klitik v místech, kde se obligatorně vyskytují, tj. v oblasti horní

periferie větného vzorce.

Teoreticky sporným bodem analýzy Cardinaletti a Starkeho je to, že autoři (s

odvoláním na Stevena Abneye, 1987) prosazují univerzální funkční strukturu u všech

lexikálních kategorií. Pro toto tvrzení však dosud neexistuje dostatek faktických

argumentů a zůstává tak spíše teoreticky žádoucí. Podobně se v poslední minimalistické

verzi generativní gramatiky zdá být problematické i pojetí transformace vyvolané

deficitností elementů, které mění při transformaci polohu.8

6 A. Cardinaletti a M. Starke se odvolávají na Avoid Pronoun Principle, kterým

Noam Chomsky (1981) zdůvodňoval distribuci pro (foneticky prázdných subjektů v

jazycích pro drop) a který se v různé podobě uplatňuje i v jeho pracích z 90.let. 7 Větný vzorec substantiv a sloves je podle autorů totožný, tzn. (5), s výjimkou (5c),

kde Lex v nominální frázi představuje N, zatímco ve verbální Lex=V. 8 Minimalismus chápe transformaci jako proces Attract (viz N. Chomsky, 1995) a

vyžaduje, aby ji motivoval relevantní rys (strong feature) v oblasti, do níž posun

probíhá, nikoliv vlastnost elementu přesunovaného (feature driven movement).

Pro autory, kteří přijímají tripartitní rozdělení zájmen navrhované Cardinaletti a

Starkem (1999), jsou potom klitiky častým argumentem, používaným ve snaze

rozšířit pojetí transformace i mimo oblast definovatelnou jako Attract.



39

Na druhé straně, charakteristika klitik jako hlav vystihuje interpretaci dat v části

3 dotazníku CQ (distribuce, schopnost koordinace, negace, modifikace, výskytu

v pozicích nesoucích důraz, v izolaci, apod.) velmi přesvědčivě. Autoři také uvádějí

příklady slovenských klitik,

které podporují jejich analýzu.9 Veselovská (1995)

uplatňuje totožná kritéria na česká data a argumentuje ve prospěch českých

pronominálních a verbálních klitik jako hlav. Stejné stanovisko přijímají ve velmi

podrobné studii slovanských klitik např. S. Franks a T. H. Kingová (2000).

I.3. Funkce klitik

Ve 2. a 3. části dotazníku CQ jsou dokumentovány možné větné funkce

syntaktických klitik, které mohou vystupovat v roli subjektu, valenčních participantů

slovesa, nevalenčních slovesných a jmenných participantů a adverbiálních určení, stejně

jako mohou být nositeli verbální a větné modality.

Rozsah možných větných funkcí klitik tvoří východisko analýz především

pronominálních klitik. Jako příklad lze uvést studii Catherine Rudinové (1997).

Autorka na základě analogie shody subjektu a predikátu považuje pronominální klitiky

za formu morfologické shody slovesa s objektem (object agreement).10

Pro její analýzu

je však nutné využití mnohovrstevnaté větné struktury obsahující např. funkční hlavy

AgrO a takto komplexní struktura není v minimalistickém období generativní gramatiky

obecněji akceptovatelná. Především však vysvětlení, které může autorka uplatnit pro

pronominální klitiky s funkcí valenčního doplnění slovesa, není beze změny

aplikovatelné na celou škálu existujících klitik.

O rozšíření této teorie na verbální a adverbiální klitiky se pokouší studie Victora

Longa, Guillerma Lorenza a Gemmy Rigau ((1998). Autoři prosazují princip Clitic

Recycling Strategy, podle něhož klitiky - jako nejméně příznakové elementy ve své

kategorii - vyplňují mezery v systému a jsou tak nejekonomičtějšími prostředky

naplnění požadavku na interpretovatelnost. Také tato studie používá mnohovrstevnatý

větný graf a výsledná pozice klitik je derivována několika kroky z postverbální pozice.

Hypotézy týkající se funkce klitik ve větné struktuře nemohou při analýze

přehlížet existenci clitic doubling, které je v dotazníku dokumentováno v oddílech 3.12-

9 V systému tripartity zájmen používají autoři také slovenské příklady: silné

zájméno jemu, slabé zájméno ono a klitiku mu. Mezi česká slabá zájmena by se

daly zařadit také mnohé "nestálé příklonky" (viz P. Karlík a kol. 1995, str. 649),

které mohou stát v iniciální větné pozici a do skupiny klitik se zařazují až na jejím

konci. 10

Morfologickou shodu subjektu a predikátu vyjádřenou verbální flexí v pro drop

jazycích považuje za formu klitiky už N. Chomsky (1982) a podobný názor se

objevuje i ve studii Iana Robertse (1991).



40

15.11

V celé řadě jazyků se totiž klitiky vyskytují současně spolu s větnými členy, jejichž

funkci reprezentují. Klitiky pak vystupují v roli jakéhosi specifického větného jádra,

přičemž jejich frázové dublety jsou dislokovány do periferních pozic. Někteří autoři

považují periferní pozice frázových elementů za externí ve vztahu k větné struktuře

(např. Joseph Emonds:1999), jiní vysvětlují dublety pomocí teorie foneticky

realizovaných stop (traces) v průběhu transformace (např. Dominique Sportiche:1992,

1994).12

I.4. Druhy klitik v typologicky odlišných jazycích

Arnold Zwicky (1977, 1985) přejímá tradiční dělení klitik na jednoduché

(simple) a speciální (special) klitiky.13

Rozdílem mezi jednoduchými a speciálními

klitiky se dotazník CQ podstatněji nezabývá. Zaměřuje se především na syntaktickou

charakteristiku, a proto téměř výhradně na klitiky speciální.

V části 4 dělí klitiky podle druhu jejich hostitele, tj. na klitiky vázané na určitý

slovní druhu (host clitics), např. románské klitiky, a na klitiky s pevně určenou pozicí ve

struktuře věty (fixed position clitics, nebo C2 clitics), např. většinu slovanských klitik.

Rozdíl mezi těmito klitikami je dokumentován na celé řadě příkladů, avšak stejně tak je

zřejmá i podoba obou fenoménů s ohledem na jejich morfosyntaktickou charakteristiku

vyjádřenou zde jako výčty (1) a (2).

II. Distribuce klitik

Pro syntaktickou analýzu klitik je jejich distribuce rozhodujícím kritériem.

Distribuce klitik se zaměřuje (i) na vzájemnou polohu elementů v rámci možné skupiny

klitik a (ii) na stanovení vztahu k hostiteli, viz dělení na host clitics a C2 clitics.

Zejména u C2 klitik, mezi něž patří slovanské jazyky,14

je distribuce klitik součástí

11

Příklady českých resumptivních zájmen (klitik), které mohou být interpretovány

jako clitic doubling jsou kromě dotazníku podrobněji zmíněny také v práci L.

Veselovské (1995, kapitola 9). 12

O těchto analýzách se podrobněji zmiňuji v souvislosti s clitic climbing v

následujícím oddílu II.2.2.1. 13

Jednoduché (simple) klitiky, např. anglické kontrahovaná pomocná slovesa, jsou

variantami svých nekontrahovaných forem. Distribuce plné a foneticky

redukované formy je u jednoduchých klitik v podstatě stejná, a proto se jimi

syntaktické analýzy nezabývají. Komplexní (special) klitiky nemusejí mít svou

neredukovanou podobu (např. anglické posesivní 's), nebo se jejich distribuce

podstatně liší od jejich neredukovaných forem (viz např. pronominální klitiky). 14

S výjimkou bulharštiny a makedonštiny, které vyžadují přítomnost verbálního

hostitele (viz relevantní oddíl 4. části dotazníku CQ).



41

definování komplexního modelu větné struktury. Některé příklady existujících analýz

zmíním podrobněji v následující podkapitole III.2.1.

II.1. C2 klitiky

Jak ukazuje 4. část CQ (nebo podrobná studie S. Frankse a T. H. Kingové,

2000), většina slovanských klitik tvoří pevně řazené skupiny v pozici, kterou lze nejlépe

definovat jako "následující za první větnou frází" (tzv. Wackernagelova nebo C2 pozice,

viz oddíl 4.C.1 CQ). První větná fráze tak plní funkci jejich syntaktického hostitele.

Přesná pozice klitik je proto často definována na základě stanovení charakteru

iniciálního elementu, který jim předchází.

II.1.1.1. Konstituent předcházející C2 klitiky

Exaktní analýza prvku předcházejího C2 klitikám je součástí nejen syntaktických

studií, ale také studií opírajících se o fonetické charakteristiky klitik, v nichž je první

větná fráze definována jako fonetický celek.

Fonetické vlastnosti klitik a jejich skupin jsou ve srovnatelném rámci podrobně

analyzovány např. v pracích autorů jako Ellen Kaisse (1982, 1983), Marina Nespor a

Irene Vogel (1986) a Marina Nespor (1993). Fonetické studie konstatují, že skupina

klitika+hostitel tvoří samostatnou hybridní jednotku na rozhraní fonetického slova a

fonetické fráze. Autoři tvrdí, že v případech, kdy lze doložit rozpor mezi prozodickou a

syntaktickou analýzou, umístění C2 klitik dokazuje primárnost prozodického principu.

Tyto analýzy však neřeší fenoménem clitic climbing, u něhož nelze distribuci zdůvodnit

prozodickými pravidly stejného typu a prozodická analýza je navíc obtížně použitelná

pro románské (host) klitiky.

V podstatě fonetická je také teorie prozodické inverze objevující se v práci

Aarona Halperna (1992), Tanii Avgustinové a Karla Olivy (1995) nebo Tracy Halloway

Kingové (1996). Tyto hypotézy se zpravidla opírají o tzv. Tobler Mussafiův zákon,

který generalizuje fonetickou deficitnost klitik jako neschopnost existence na počátku

věty (bez fonetické podpory). Teorie prozodické inverze považuje pozici C2 klitik za

výsledek záchranného fonetického mechanismu, který umístí do pozice před foneticky

deficitní klitiky frázi nebo hlavu (sloveso) sloužící jako opěrné fonetické slovo.15

15

Fonetickou charakteristikou klitik se v této práci podrobněji zabývat nebudu. Data

a závěry autorů zabývajících se prozodickou analýzou klitik jsou však využívána

jako doplňkové argumenty pro většinu morfologických a syntaktických studií.

Kombinaci syntaktického a fonetického principu reprezentují např. analýzy

Andrewa Cainka (1999), Stevena Frankse a Tracy H. Kingové (2000), Charlese

Millse (2000) nebo Želka Boškoviće (2000). Analýzu českých klitik na základě

prozodických principů doplněných o kriteria sémantická a pragmatická nabízí

např. studie Mirjam Friedové (1999) vycházející mimo jiné také ze studií




42

Syntaktické analýzy nepopírají existenci fonetických vlastností klitik, ale

vycházejí z toho, že prozodie je odrazem syntaktické struktury.16

Pozice před C2

klitikami, která je zpravidla definovatelná také foneticky, je tedy považována za

směrodatnou diagnostiku svědčící o frázové povaze elementu, který se v ní objevuje.

Různý rozsah výjimek z tohoto pravidla u C2 klitik (vliv spojky, slovesný tvar

předcházející klitiky, prozodický předěl nahrazující první konstituent, viz. CQ 4.C.1-7)

představuje plodné pole pro upřesnění analýzy.

Teoreticky je využívá ve svých studiích např. Maria-Luisa Rivero (1991, 1993,

1994). Na základě rozdílu v podobě verba, které, ačkoliv není definovatelné jako plná

fráze, může předcházet C2 klitiky, stanoví pořadí funkčních projekcí (především

Negace) ve verbálních frázích jednotlivých slovanských jazyků.17

II.1.1.2. Wackernagelova pozice

Celá řada návrhů se objevuje v generativní literatuře při syntaktické analýze C2

klitik, pokud jde o označení Wackernagelovy pozice, tzn. přesného vymezení projekce,

v níž se klitiky vyskytují. Někteří autoři předpokládají, že se klitiky vyskytují v

pozicích, které větný graf obsahuje nezávisle na jejich existenci, jiní prosazují ve své

analýze projekce, jejichž motivací je výhradně existence klitik.

Damir Cavar a Christian Wilder (1992, 1993), Ch. Wilder a D. Cavar (1994)

nebo Liljana Progovac (1996) považují za hostitele Wackernagelových klitik projekci C,

tedy nejvyšší funkční projekci ve větném vzorci, jejíž existence je přijímána nezávisle

na výskytu klitik. Stejné stanovisko zaujímá i Jindřich Toman (1980, 1986, 1993), který

se zabývá i českými klitiky a jejich pozici označuje jako C ("asociaci s COMP"). Na

rozdíl od nich Aaron Halpern (1992) lokalizuje klitiky v oblasti nezávisle

dokumentované projekce finitního verba I.

Pokud jde o autory, kteří na základě pozice C2 klitik prosazují existenci

samostatné projekce, lze uvést např. Marii-Luisu Rivero (1991, 1994), která tuto

projekci nazývá WP (Wackernagel Phrase) nebo TMP (Tobler Mussafia Phrase). Také

Mila Dimitrova-Vulchanova a Lars Hellan (1991) a M. Dimitrova-Vulchanova (1993)


Františka Daneše (1960). Z autorčina rozboru je zřejmé, že fonetická

charakteristika elementů nemusí vždy odpovídat jejich syntaktickým vlastnostem. 16

Jako příklad lze uvést např. analýzu zmíněnou v předcházející podkapitole III.1.2,

v níž Anna Cardinaletti a Michal Starke (1999) motivují fonetickou deficitnost

absencí funkční projekce ∑ v (5). 17

Tzv. nekanonickými pozicemi se zabývá na příkladech z češtiny např. Jindřich

Toman (2000), který se však zaměřuje především na pozice klitik v nevětných

(nominálních, adjektivních a infinitivních) strukturách. Některé z těchto struktur

jsou dokumentovány v 5. části dotazníku CQ.



43

používají mnohovrstevnatou projekci obsahující celý řetězec funkčních hlav jako

FRONT, Neg apod. Řada z těchto hlav je definována pouze s ohledem na konkrétní

klitiky.

Některé analýzy opírající se o kombinaci fonetických a syntaktických faktorů

nepovažují přesné umístění Wackernagelovy pozice v rámci větného grafu za podstatné.

Například v souborné studii slovanských klitik tvrdí Želko Bošković (2000), že pozice

C2 klitik závisí na komplexnosti větného stromu. Protože větný graf v duchu

minimalismu nemusí být vždy maximální možnou projekcí věty (CP), nelze podle

Boškoviće pozici C2 skupiny stanovit předem. Podobný názor zastává také Andrew

Caink (1999), který stejně jako Bošković zakládá své argumenty především na studiu

bulharských a chorvatských klitik.

II.2. Clitic Movement

Část 4. dotazníku CQ se zabývá distribucí klitik uvnitř jednoho větného celku a

část 5. jejich distribucí v nadvětných strukturách. Shromážděná data dokumentují

některé další zásadní problémy, které jsou spojeny se syntaktickou analýzou klitik v

rámci generativní syntaxe.

II.2.1.1. Distribuce klitik ve větě jednoduché

Většina analýz klitik považuje klitiky za vázané na verbální komplex a jejich

povrchovou pozici (především na počátku věty) za výsledek derivačního posunu

(movement). Transformace jsou v generativní gramatice vymezeny celou řadou principů

a všeobecně přijímaná charakteristika klitik jako syntaktických hlav je zdrojem

některých teoretických problémů.

Pokud vycházíme ze srovnatelné hloubkové větné struktury a pokud je správný

paralelismus mezi zájmeny, jak jej navrhují Cardinaletti a Starke (1999) a pro nějž

svědčí i funkce klitik, distribuce klitik odporuje požadavkům na transformační

movement. Jako hlavy (heads) podléhají klitiky omezení pravidla Head Movement

Constraint definovaného Lisou Travisovou (1984) a akceptovaného Chomským ve

studii Barriers (1986). Toto pravidlo neumožňuje, aby hlavy v průběhu svého přesunu

překročily jakoukoliv jinou přítomnou syntaktickou hlavu. Klitiky představují varianty

verbálních argumentů a adjunktů, které univerzální hloubková struktura generuje

napravo od slovesa. V povrchové struktuře se však klitiky (především C2 klitiky)

vyskytují i před slovesem, které je nepochybně lexikální hlavou přítomnou v době

derivace.

Pokud přijmeme Head Movement Constraint, existuje jen omezené množství

způsobů, jak lze vysvětlit distribuci klitik v preverbální pozici. Nejméně přijímaná je

teoretická možnost inkorporace a pozdější extrapolace klitik do verbální hlavy. Protože

tento druh extrapolace jako syntaktického procesu není dokumentován na příkladech z

jiných oblastí gramatiky, není součástí žádné dnes přijímané analýzy.



44

Přijatelnější verzí je vycházet z předpokladu, že větná struktura u jazyků, které

mají klitiky, obsahuje kromě postverbálních také preverbální pozice pro fráze, které

klitiky v minimální podobě reprezentují. Pokud tomu tak je, mohou se klitiky přesunout

na místo svého konečného výskytu ve dvou krocích: nejprve se přemístí do preverbální

pozice (případně jsou v ní generovány) jako fráze a potom se dále pohybují jako hlavy.

Argumentaci ve prospěch prvního stupně

takové několikanásobné derivace navrhuje

např. Dominique Sportiche (1992, 1994).

Autor prosazuje větnou strukturu obsahující

celou řadu funkčních kategorií v rámci

rozšířené verbální projekce. V poli mezi

verbem a CP (konečnou projekcí věty)

umisťuje preverbální ekvivalenty

postverbálních frází, které nazývá clitic

phrases. Předpokládá, že pod vlivem faktorů

jako je definitnost, specificita apod. se

postverbální fráze přesouvají do

preverbálních pozic. Ve schématu (8) je

znázorněno, že tento derivační posun, při

němž fráze (ZP a YP) překračují hlavu V, je

cílen do pozice SPEC příslušných clitic

phrases. 18

18

Head Movement Constraint omezuje derivační posun hlav, nikoliv frázových

elementů. Frázový posun z postverbální pozice je tedy možný. Navíc, každá klitika




45

Dominique Sportiche předpokládá, že ne ve všech jazycích mohou preverbální

elementy YP/ZP existovat jako foneticky realizované fráze v pozici SPEC(cl). V

některých se mohou objevit pouze jako hlavy (Y0 a Z

0) v pozici hlavy cl

0 . V tom

případě je SPEC(cl) obsazen nulovým elementem povahy pro, jehož existenci

opravňuje právě přítomnost lexikální klitiky generované přímo na místě výskytu jako

výsledek SPEC-head shody (znázorněné ve schématu (8) přerušovanými elipsami).

(8) Dominique Sportiche (1992, 1994): clitic heads

Cl1 P

SPEC(cl1 )

ZP cl1 Cl

2 P

Z0

SPEC(cl2) VP

YP cl2

Y0

V

(frázový) posun z

hypotetické postverbální

pozice klitik

Y/ZP –to-SPEC(cl) movement

V C2 jazycích mohou podle Sportiche preverbální konstituenty existovat jako

fráze v pozici SPEC(cl), stejně jako relativně samostatné hlavy cl0. Volbu ovlivňují

kromě interpretace také ekonomická kritéria podobná principu ekonomie zmíněnému v

(6). Rozdíl mezi románskými a C2 klitiky vysvětluje autor jako nepřímý důsledek

nezávisle motivované pozice slovesa, které se v románských jazycích vyskytuje v


má vlastní projekci a transformace splňuje i nejstriktnější požadavky na

zachování struktury (viz Structure Preserving Constraint, J. Emonds, 1976).



46

povrchové struktuře podstatně výš, než je generováno, a v rámci svého posunu

může/musí inkorporovat klitiky.19

Pro Sportichovu analýzu je setrvávajícím problémem univerzálně pevné řazení

uvnitř skupin klitik, které, jak ukazuje dotazník (CQ 3.2, 4.B.5-8), není ve všech

jazycích totožné. Pokud bychom přijali analýzu znázorněnou v (8) spolu s teorií, že

řazení funkčních hlav je univerzální, variabilita v pořadí klitik by vyžadovala další

zdůvodnění.20

Schéma (8) kromě toho teoreticky umožňuje výskyt frázových elementů v poli

mezi skupinou klitik a Sportiche musí předpokládat soubor v podstatě ad hoc omezení,

aby vysvětlil, proč se takové komplexní frázové elementy uvnitř skupin klitik

nevyskytují.

Sportichovo pojetí znázorněné v (8) přijímá také např. Richard Kayne (1991),

který však pro C2 klitiky sdružené ve skupině prosazuje následný druhý posun, a to

transformaci head movement do oblasti C, tzn. do oblasti, kterou lze definovat jako

hlavu, která má v pozici svého SPEC(C) "první větnou frázi". Pořadí klitik zůstává díky

Head Movement Constraint při takové transformaci pevné, ačkoliv v podstatě odporuje

lineárnímu axiomu prosazovanému právě Kaynem (1994). Variabilita pořadí v

jednotlivých jazycích zůstává neobjasněna zcela. 21

Podobně jako Richard Kayne, tzn. pomocí dvoustupňové derivace, analyzuje

klitiky celá řada autorů. Rozdíl mezi nimi lze vidět jen v terminologii, kterou používají

pro (funkční) projekce, v nichž klitiky umisťují. Kromě problémů s pořadím klitik

uvnitř skupin sdílejí tyto studie i problém další: je jím skutečnost, že pořadí

preverbálních frází vyskytující se v jazycích, které mají C2 klitiky, není zpravidla

zdaleka tak pevné, jako je pořadí klitik. Lokalizace obou elementů v totožných

projekcích tedy není vždy možná.

19

Proces inkorporace přejímá D. Sportiche obecně od Marka Bakera (1988).

Současnou existenci pre- a post-verbálních klitik však neřeší, protože proces

adjunkce hlav podrobněji nespecifikuje. 20

Rozlišné řazení elementů v rámci pevných skupin klitik je podrobně komentováno

na variantách vyskytujících se ve slovanských jazycích také ve studii Stevena

Frankse a Tracy H. Kingové (2000). 21

Problémem Sportichovy a Kaynovy analýzy je i sama existence clitic heads. Pokud

je správné tvrzení prosazované např. Jamalem Ouhallou (1990), množství a

pořadí funkční projekce větného stromu je jedním z jazykových univerzálií.

Existence všech navrhovaných řetězců funkčních hlav by potom byla nutná ve

všech jazycích, což u řady z nich není pravděpodobné, neboť jejich existence je

vázána pouze na existenci klitik. Noam Chomsky (1995) však existenci funkčních

hlav, které nemají oporu v interpretaci nebo existenci nezávislého morfému,

zásadně odmítá, a tím umožňuje určitou variabilitu v rámci jazykových systémů.



47

Poněkud odlišně řeší distribuci klitik Joseph Emonds (1999) a Andrew Caink

(1999). Joseph Emonds ve své analýze románských klitik vychází ze striktně cyklické

derivace, která umožňuje vstup gramatických elementů do struktury v závěrečné fázi

jednotlivých cyklů. Klitiky jako heads, představují ryze gramatické elementy, které

vstupují do derivace až na závěr projekce verba/věty. Autor proto neuvažuje o

transformaci clitic movement, ale o generování klitik v místě výskytu. Klitiky

představují ekonomické varianty frázových elementů, které jsou realizovány formou

gramatického (volného nebo vázaného) morfému na lexikální hlavě, vůči níž zaujímá

kanonická pozice elementů, které klitiky reprezentují, definovanou strukturní pozici

(extended sister). Stručné schéma navrhovaného procesu je zobrazeno v (9). XP a ZP

představují frázové elementy kanonicky rozšiřující projekci verba. Protože XP/ZP jsou v

pozicích rozšířených komplementů hlavy V, mohou být v posledním cyklu derivace

alternativně realizovány v podobě hlav X0 a Z

0 na lexikální hlavě V

0.

Jak je ze schématu (9) zřejmé, Emondsova teorie klitik je založena na analýze

románských host clitics (CQ 4.B) a zaměřuje se na pronominální klitiky především s

funkcí valenčních participantů slovesa. O její rozšíření na C2 klitiky se pokouší Andrew

Caink (1999). Autor přijímá a modifikuje teorii cyklické projekce a uplatňuje ji na

analýze bulharských klitik. Předpokládá, že jsou generovány preverbálně jako poslední

elementy rozšířeného verbálního/větného cyklu. Na rozdíl od J. Emondse nevyžaduje

pro jejich fonetickou realizaci přítomnost lexikální hlavy. Konečnou distribuci klitik pak

motivuje prozodickými kritérii, konkrétně variantou Tobler Mussafiova zákona

zdůvodňujícího neschopnost klitik fungovat jako iniciální element ve větě. Distribuce v

pozici C2 je tedy výsledkem head movement, vynuceného povahou klitik.

(9) Joseph Emonds (1999): klitiky jako alternativní realizace XP a ZP

VP

VP

V0 ZP

XP

X0 (cl

1) - V

0 - Z

0 (cl

2)

Přestože bulharské klitiky jsou mezi slovanskými nejblíže charakteristice

románských host clitics, obdobnou analýzu založenou na těsném syntaktickém vztahu

mezi slovesem a klitikami nabízím jako možnou i pro české C2 klitiky ve své disertaci

(Veselovská, 1995). Uvádím řadu argumentů svědčících o tom, že v češtině nejsou v

poli mezi verbem a klitiky důkazy pro existenci žádných elementů definovatelných jako

syntaktické hlavy přítomné v prvním cyklu derivace. Klitiky tedy představují nejbližší



48

funkční elementy přiřazené k verbu a odpovídají Emondsově definici extended sister.

Pro označení relevantní projekce, v níž se české klitiky nacházejí v povrchové struktuře,

používám označení C, konkrétně pravostranná adjunkce k C.22

Relativně jednoduchou projekci věty prosazuji proto, že s výjimkou interpretace,

kterou lze vysvětlit variabilitou horní projekce obsahující i pragmaticky relevantní rysy,

neexistují v horní periferii české větné struktury přesvědčivé důkazy o existenci

mnohovrstevnaté, funkčně členěné roviny podobné Sportichově řadě clitic heads.

Problémům s překonáním Head Movement Constraint se vyhýbají všechny

teorie, které považují za reálné hloubkové struktury s preverbálními stejně jako

postverbálními elementy. Ani tyto analýzy však plně neobjasňují rozdíly v distribuci

klitik v různých typech větných vzorců (různá modalita, vliv negace apod.)

dokumentované ve 4. a 5. části dotazníku CQ.23

II.2.1.2. Clitic climbing

Jednou z konstitutivních charakteristik klitik je jejich vázanost na lokalitu

jednoho větného celku, přičemž za větný celek je považována přítomnost predikátu a

subjektu. Dotazník v 5. části dokumentuje jev clitic climbing.24

Zkoumá tedy distribuci

klitik v rámci komplexnějších struktur obsahujících analytické slovesné tvary a

kombinace určitých sloves s infinitivy. Při clitic climbing se klitiky vyskytují ve větší

vzdálenosti od slovesa, k němuž se tematicky vztahují, a jejich distribuce se dá

definovat spíše s ohledem na sloveso, s nímž tematicky vázány nejsou. Clitic climbing

je do značné míry srovnatelné u románských i slovanských klitik, což ve svém důsledku

znamená, že ideální motivace a analýza obou musí vycházet ze stejných principů, bez

ohledu na povrchové odlišnosti.25

Kromě struktur, v nichž infinitivní slovesný tvar sdílí logický subjekt s finitním

slovesem ve větě hlavní, představují hlavní problém při analýze clitic climbing

22

Adjunkce napravo není teoreticky plně kanonická, svědčí však pro ni postavení

klitik ve vztahu k iniciálnímu slovesu a spojovacím výrazům. Alternativou je

levostranná adjunkce (plně kanonická) k funkční hlavě bezprostředně dominované

C. V tom případě je však třeba vysvětlit striktní požadavek adjacentnosti k C.

Prozodickou vázanost k iniciálnímu elementu by vysvětlila hypotéza, podle níž

jsou klitiky foneticky realizovány až na úrovni fonetické formy, kdy je iniciální

element předcházející C2 klitiky definován jako celek foneticky. 23

Podrobný rozbor distribuce slovanských klitik v různých typech větných vzorců a

vliv negace lze nalézt např. v práci S. Frankse a T. H. Kingové (2000), která

shrnuje a komentuje několik alternativních hypotéz a uvádí bohatou bibliografii k

tématu. 24

Jindřich Toman (2000) překládá termín clitic climbing jako "úlet klitik". 25

Domény v níž clitic climbing probíhá, dokumentují podrobně oddíly 5.2-5.6 v CQ.



49

struktury, v nichž je podmět infinitivního tvaru vyjádřen formou nenominativní jmenné

nebo předložkové fráze. Přítomnost logického podmětu totiž nutí autory analýz

charakterizovat infinitivní vazby jako větné celky, tzn. jako celky, jejichž hranice klitiky

při své distribuci systematicky nepřekračují. Clitic climbing slouží jako důležitý

argument v mnoha hypotézách o lokálních vztazích v komplexních strukturách,

především v oblasti definování věty a logického/gramatického subjektu.

Je zřejmé, že proces clitic climbing nelze vysvětlit triviální aplikací analýz

schematicky znázorněných v (8) a (9), které považují za doménu relevantní pro výskyt

klitik rozšířenou projekci verba, tzn. projekci jednoduché věty (signalizovanou finitním

verbem a přítomností subjektu). Větný diagram v těchto případech vyžaduje zásadní

modifikace s ohledem na komplexnost, binární axiom i na strukturní definování větných

funkcí, především subjektu. Jednotliví autoři předkládají různé analýzy a rozdíly v jejich

pojetí jsou důsledkem odlišného přístupu při definování charakteru klitik, potenciálu

větné struktury i přijatelných derivačních postupů. V následujících odstavcích stručně

nastíním, nakolik různé analýzy clitic climbing odrážejí soudobý stav generativního

rámce.

Richard Kayne v rozsáhlé studii French Syntax (1975) dokumentuje na

fenoménu clitic climbing platnost tehdy užívané Chomského charakteristiky věty jako

struktury obsahující modalitu/čas (Tensed Sentence Condition) a konkrétní subjekt

(Specified Subject Condition. Kayne ukazuje, že klitiky nepřekračují hranici takto

definované finitní věty. Navíc, ve strukturách obsahující ve větě hlavní slovesa jako

faire a laisser, může být proces clitic climbing zablokován podmětem strukturně

nižšího (infinitivního) slovesa, ačkoliv tento logický podmět není nominativní.

Komplexnost dat nutí Kayna k vybudování složité analýzy clitic climbing založené na

lokální transformaci spojující několik slovesných tvarů do jednoho celku.

Studie dalších románských jazyků rozšířily repertoár diskutovaných struktur i na

další infinitivní vazby (po slovesech smyslového vnímání, pohybu apod.). Autoři

zpravidla přejímají Kaynovu analýzu založenou na transformaci sloves nebo v rámci

relační gramatiky argumentují ve prospěch hypotetické povrchové větné struktury, která

na povrchu slučuje oba větné celky do jednoho komplexu (Clause Reunion).26

Významným autorem zabývajícím se clitic climbing je také Luigi Rizzi (1978),

který přináší další data z italštiny a usouvztažňuje argumenty z analýz Richarda Kayna a

Judith Aissenové a Davida Perlmuttera (1976). Luigi Rizzi odmítá analýzu pomocí

transformace a navrhuje proces restrukturalizace, který spojuje obě slovesa (finitní a

infinitivní) pomocí procesu který podle Rizziho není ani Kayneho reanalýza, ani clause

reunion.

Další analýza clitic climbing se objevuje v 80. letech v dílech Osvalda Jaeggliho

(1982) a Hagit Borerové (1984) poté, co Noam Chomsky přijímá novou koncepci

26

Viz studie Judith Aissenové a Davida Perlmuttera (1976).



50

řízenosti (government) jako podmínku pro existenci foneticky nulových elementů pro.

Autoři tvrdí, že kombinace klitika+sloveso umožňuje slovesu řídit (govern) nulové

elementy pro v pozicích původních argumentů. Borerová (1984) navíc doplňuje vzorek

do té doby studovaných struktur o srovnání s materiálem z hebrejštiny a rumunštiny.27

Zásadně odlišnou analýzu předkládá Luigi Burzio ve své knize Italian Syntax

(1986) v souladu s novým typem frázové projekce prosazované Chomským v Barriers

(1986). Luigi Burzio odmítá Kaynovu transformaci verba stejně jako Rizziho

restrukturalizaci. Namísto toho konstatuje, že vložená infinitivní struktura prostě není

srovnatelná s větnou strukturou a netvoří tedy relevantní lokální doménu (barrier) pro

omezení clitic climbing. Zásadní také je, že k tomu, aby mohl tuto elegantní analýzu

přijmout, musí akceptovat v té době novou strukturu verbální projekce, v jejímž rámci je

v hloubkové rovině generován také logický podmět.28

Joseph Emonds (1999) uplatňuje ve své analýze clitic climbing pojetí Osvalda

Jaeggliho (1982) a Hagit Borerové (1984) v tom smyslu, že považuje klitiky za

prostředek saturace subkategorizačního rámce slovesa. Klitiky jsou pro něho formou

vázaných morfů, jejichž pozice není výsledkem transformace, ale cyklického procesu

derivace (viz alternativní realizaci kanonických pozic argumentů v podkapitole II.2.1

(9)). Slovesa, jejichž přítomnost ve větě hlavní umožňuje clitic climbing analyzuje jako

gramatické elementy, které nejsou přítomny v hloubkové struktuře, a proto nevytvářejí

vlastní binární projekci. Pokud jde o logický podmět infinitivu v kauzativních

strukturách, který již dříve vedl k prosazení nové koncepce hloubkového subjektu (viz

L. Burzio výše), považuje J. Emonds právě struktury s clitic climbing za jeden z

důkazů, že interpretace subjektu probíhá až na základě transformované struktury na

samém konci syntaktického cyklu.

III. Význam analýzy klitik

Do centra pozornosti v generativní syntaxi vstoupily klitiky po vlivné práci

Richarda Kayna (1975) zmíněné v předcházejících kapitolách. Od té doby vznikla

v generativním rámci celá řada publikací zaměřených na klitiky konkrétních jazyků a

jazykových skupin.29

27

Analýzu založenou na existenci pro dnes používá i řada jiných hypotéz. V

podkapitole II.2.1 jsem zmínila Dominiqua Sportiche. 28

Vývoj pojmu podmět a vznik tzv. VP-internal Subject Hypothesis viz také

podkapitola I.2.5 v předcházející studii Syntaktické primitivy. 29

Dotazník Clitic Questionnaire je součástí souboru shrnujícího řadu studií

zabývajících se klitiky a obsahuje i velmi podrobnou bibliografii k danému

tématu. Soubor vznikl jako výsledek několikaletého široce pojatého projektu

Evropského vědeckého fondu, který podpořil studium vybraných jazykových jevů.




51

Tyto studie ukazují význam analýzy klitik pro rozvoj generativní syntaxe v

mnoha směrech. Tím nejevidentnějším je diskuse týkající se možné definice jednotky,

kterou klitiky představují. O ní jsem se zmínila v podkapitole II.1.2. V předcházejícím

oddílu II.2.2.2 jsem nastínila význam analýzy klitik při definování pojmů větná

projekce, lokalita, nebo syntaktický subjekt.30

Jak bylo již naznačeno v podkapitole II.1.3, také existence některých typů clitic

doubling (viz CQ 3.12-16) odporuje triviálně pojímanému konceptu transformace jako

přesunu elementů v rámci vzorového řetězce, a analýza klitik tedy vyžaduje modifikaci

teoretického rámce.31

Ve standardním pojetí generativní gramatiky z období Government and Binding

zůstává při transformaci na místě hloubkové pozice elementu a na místech postupných

transformačních kroků pouze foneticky nulová stopa (trace, copy atp.). Některé případy

clitic doubling však naznačují, že při procesu transformace mohou namísto nulové stopy

v některé syntakticky relevantní pozici zastupovat přemístěný frázový konstituent také

foneticky přítomné klitiky. Analýza klitik tak přispívá k vývoji teoretické základny

generativního modelu jazyka, v němž koncept řetězové transformace představuje dosud

konstitutivní složku oboru.


To, že klitiky byly zařazeny do speciální skupiny (ESF, tematická skupina 8 -

Clitics and Other Non-lexical Categories), dokazuje význam, který je jejich studiu

přikládán. Pokud jde o verbální klitiky, historický pohled na vývoj verbálních

klitik lze nalézt již u Emile Benveniste (1996) a v rámci generativní gramatiky se

tímto tématem zabývají práce Iana Robertse (1985, 1991).

U pronominálních klitik, kromě autorů zmíněných v předcházejících kapitolách se např.

historické kompendium studia románských a germánských klitik objevuje v práci

Anny Cardinaletti (1999). Klitikami v portugalštině se zabývá např. Alain

Rouveret (1992), germánské klitiky analyzuje Lilliane Haegemanová (1990),

Cecillia Poletto a Alessandra Tomaselli (1992), skandinávské popisuje Anders

Holmberg (1990) a Gunlőg Josefsson (1995). 30

Příklady v češtině jsou z hlediska jejich významu při stanovení syntaktických

domén popsány v práci L. Veselovské (1995), kde je ukázán rozdíl mezi lokalitou

uplatněnou při derivaci doplňujících otázek, doménou omezující proces

"scrambling" a minimálním rozsahem lokality, v níž existuje proces clitic

climbing. Tyto rozdíly lze zpětně použít jako argument při prosazování

charakteristiky klitik jako heads. 31

Jde především o clitic doubling v jazycích, kdy nelze dokázat, že dublující fráze

jsou dislokovány nezávisle na klitikách a že mezi klitiky a jejich frázovými dublety

existuje pouze netransformační proces vazby.



52

V dřívějších kapitolách této studie jsem zmiňovala také mnohé práce zaměřené

na studium slovanských jazyků. V generativní gramatice, která používá distribuční

kritéria jako jednu z hlavních diagnostik pro argumentaci o struktuře, jsou klitiky

častým námětem studií používajících k analýze data ze slovanských jazyků. Příčinou je

to, že struktury obsahující klitiky poskytují relativně spolehlivá hodnocení stupňů

gramatikality.

Všechny generativní analýzy slovanských klitik však dosud narážejí na společný

problém: v žádném z těchto jazyků není v daném rámci vypracován všeobecněji

akceptovaný syntaktický model pro zobrazení pragmaticky motivovaných variant

slovosledu. Veškeré teoretické úvahy o postavení klitik a o procesu, který k tomuto

postavení vede, proto vycházejí z předpokladu univerzální větné struktury, kterou

teprve v poslední době modifikuje důsledněji syntaktická analýza fenoménu scrambling

v germánských a jiných jazycích.

Většina výše zmíněných analýz klitik, které jsou považovány za syntaktický

fenomén, dokazuje, že při pokusech o motivaci clitic movement (stejně jako při

analýzách procesu scrambling) se autoři nemohou vyhnout použití termínů souvisejících

s pragmatickými aspekty jazyka. Skutečnost, že klitiky zůstávají v centru pozornosti

generativní syntaxe je tedy jednou z příčin, proč se i v moderní verzi chomskyánské

gramatiky pojmy jako "topic" a "focus" postupně vymaňují z dříve opomíjené fáze

postsyntaktických stylistických změn a dostávají se do oblasti syntaxe, kam podle mého

názoru právem náleží.

Bibliografie

Abney, Steven P. (1987) The English Noun Phrase in Its Sentential Aspect. Doktorská

disertace, MIT, Cambridge, Mass.

Aissen, Judith & Perlmutter, David (1976) 'Clause Reduction in Spanish.' Papers from the

Second Annual Meeting of the Berkeley Linguistic Society. (1-30)

Anderson, Stephen R. (1992) A-Morphous Morphology. Cambridge University Press.

Anderson, Stephen R. (1993) ‘Wackernagel's Revenge: Clitics, Morphology, and the Syntax

of Second Position.’ Language 69. (68-98)

Anderson, Stephen R. (1994) How to Put your Clitics in their Place or Why the BESF Account

of Second-Position Phenomena May be Nearly Optimal One. Paper read at GLOW

Colloquium, Vienna, April 1994.

Aristoteles (-1958) Kategorie. Nakladatelství ČSAV, Praha.

Avgustinova, Tania (1999) 'Gaining the Perspective of a Language Oriented Grammar Design:

Special Predicative Clitics in Slavic.' Proceedings of The First Conference on

Generative Linguistics in Poland (GLiP-1), Warsaw.

Avgustinova, Tania & Oliva, Karel (1995) 'Wackernagel Position and Related Phenomena in

Czech.' Wiener Slavistisches Jahrbuch. Band 41. Wien: Verlag der Osterreichischen

Akademie der Wissenschaften. (21-42)



53

Babby, Leonard (1987) 'Case, Pre-Quantifiers, and discontinuous agreement in Russian.'

Natural Language and Linguistic Theory 5. (91-138)

Babyonyshev, Maria (1997) ‘The Possessive Construction in Russian: A Crosslinguistic

Perspective.’ Journal of Slavic Linguistic 5-2.

Baker, Mark C. (1988) Incorporation. A Theory of Gammatical Function Changing. The

University of Chicago Press, Chicago/London.

Baltin, Mark (1987) 'Heads and Projections.' In M. Baltin & A. Koch (eds.) Alternative

Conceptions of Phrase Structure. University of Chicago Press, Chicago.

Benveniste, Emile (1966) Problćmes de linguistique générale. Gallimard, Paris.

Bloomfield, Leonard (1933) Language. New York: Holt, Reinehart and Winston.

Borer, Hagit (1984) Parametric Syntax: Case Study in Semitic and Romance Languages.

Studies in Generative Grammar. Foris Publications, Dordrecht.

Borer, Hagit (1997) Parallel Morphology. Seminář podle připravované knihy. Atelier de

Morphologie, Université de Nantes, September 1997

Bošković, Želko (2000) 'Second position cliticization: Syntax and/or phonology?' In M. den

Dikken & C. Beukema (eds.) Clitic Phenomena in European Languages. Amsterdam:

John Benjamins.

Bresnan, Joan W. (1970) 'On Complementizers: Toward a Syntactic Theory of Complement

Types.' Foundations of Language 6. (297-321)

Burzio, Luigi (1986) Italian Syntax: A Government-Binding Approach. Reidel Publishing

Company, Dordrecht.

Caink, Andrew (1999) The Lexical Interface: Closed class items in South Slavic and English.

Doktorská disertace, University of Durham 1999.

Cardinaletti, Anna (1999) ‘Pronouns in Germanic and Romance Languages: An Overview.' In

H. van Riemsdijk (ed.) Clitics in Indoeuropean Languages: ESF Working Group 8. The

Mouton de Gruyter, Berlin.

Cardinaletti, Anna & Starke, Michal (1999) 'The Typology of Structural Deficiency.' In H.

van Riemsdijk (ed.) Clitics in Indo-European Languages: Eurotype Project Working

Group 8. The Mouton de Gruyter, Berlin.

Carstairs, Andrew (1981) Notes on Affixes, Clitics and Paradigms. Bloomington, Indiana

University Linguistics Club.

Cavar, Damir & Wilder, Christopher (1992) Long Head Movement? Verb Movement and

Cliticization in Croatian. A paper Nr.7 presented in a Sprachwissenschaft in Frankfurt

University.

Cavar, Damir & Wilder, Christopher (1993) ‘"Clitic Third" in Croatian.' In Hellan, L. & H.

van Riemsdijk (eds.) Clitics: Their Origin, Status and Position. Eurotyp Working

Papers, Volume 6. Tilburg. (19-61)

Cinque, Guglielmo (1990) Types of A'-dependencies. The MIT Press, Cambridge, Mass.

Comrie, Bernard (1981) Language Universals and Linguistic Typology. Blackwell 1989.

Corver, Norbert (1990) The Syntax of Left Branch Extractions. Doktorská disertace, Katolieke

Universiteit Brabant, Tilburg.



54

Crisma, Paola (1990) Functional Categories inside the Noun Phrase: A Study on the

Distribution of Nominal Modifiers. Tesi di Laurea, University of Venice.

Croft, William (1991) Syntactic Categories and Grammatical Relations. Chicago: University

of Chicago Press.

Crystal, David (1987) The Cambridge Encyclopedia of Language. Cambridge University

Press.

Čermák, František (1993) Základy lingvistické metodologie. Univerzita Karlova, Praha.

Černý, Jiří (1970) 'O vzniku a vývoji gramatických kategorií.' Slovo a slovesnost. (207-222)

Černý, Jiří (1996) Dějiny lingvistiky. Votobia, Olomouc.

Daneš, F., Grepl, M., Hlavsa, Z. (1987) Mluvnice češtiny 3. Academia, Praha.

Daneš, F., Hlavsa, Z. & kol (1981) Větné vzorce v češtině. Academia, Praha.

Daneš, František (1960) 'Sentence intonation from functional point of view.' Word 16. (34-54)

Daneš, František (1985) Věta a text. Academia, Praha.

Dimitrova-Vulchanova, Mila (1993) ‘Clitics in Slavic.' In L. Hellan (ed.) Clitics in Germanic

and Slavic. Eurotyp Working Papers, Volume 4. Tilburg. (1-50)

Dimitrova-Vulchanova, Mila & Hellan, Lars (1991) ‘Clitics and the Completedness

Parametr.' Nordic Journal of Linguistics 14. (1-39)

Dušková, Libuše (1988) Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Nakladatelství Čs.

akademie věd, Praha.

Emonds, Joseph E. (1976) A Transformational Approach to English Syntax. Academic Press.

Emonds, Joseph E. (1978) 'The Verbal Complex V'-V in French.' Linguistic Inquiry 9. (151-

175)

Emonds, Joseph E. (1985) A Unified Theory of Syntactic Categories. Studies in Generative

Grammar. Foris Publications Publications, Dordrecht.

Emonds, Joseph E. (1991) ‘The Autonomy of the (Syntactic) Lexicon and Syntax: Insertion

Conditions for Derivational and Inflectional Morphemes.' In C. Georgopoulos & R.

Ishihara (eds.) Interdisciplinary Approaches to Language (Essays in Honor of S.-Y.

Kuroda). Kluwer Academic Publishers.

Emonds, Joseph E. (1993) 'Projecting Indirect Objects.' The Linguistic Review 10. (211-263).

Emonds, Joseph E. (1999) ‘How Clitics License Null Phrases.' In H. van Riemsdijk (ed.)

Clitics in Indoeuropean Languages: ESF Working Group 8. Mouton, The Hague.

Emonds, Joseph E. (2000) Lexicon & Grammar: the English Syntacticon. The Mouton de

Gruyter, Berlin. (in print).

Fassi Fehri A. (1980) Some Complement Phenomena in Arabic, Lexical Grammar, the

Complementizer Phrase Hypothesis, and non-Accessibility Condition. Upublished Ms.

University of Rabat, Rabat, Marocco.

Fillmore, Charles (1963) 'The position of embedding transformations in a grammar.' Word 19.

(208-231)

Fillmore, Charles (1968) 'Toward a Modern Theory of Case.' In D. Reibel & S. Schane (eds.),

Modern Studies in English. Prentice-Hall, inc., Englewood Cliffs, New Jersey 1969.

(361-375)



55

Fillmore, Charles (1977) 'The Case for Case Reopened.' In P. Cole & J. Saddock (eds.) Syntax

and Semantics 8. (59-82)

Franks, Steven (1995) Parameters of Slavic Morphosyntax. Oxford University Press, New

York and Oxford.

Franks, Steven & King ,Tracy Holloway (2000) A Handbook of Slavic Clitics. Oxford

University Press.

Freidin, Robert (1999) 'Cyclicity and Minimalism.' In S. Epstein & N. Hornstein (eds.)

Working Minimalism. The MIT Press, Cambridge, Mass. (95-126)

Fried, Mirjam (1999) 'Inherent vs. derived clisis: evidence from Cyech proclitics.' Journal of

Linguistics 35. Cambridge University Press. (43-64)

Fukui, Naoki & Speas, Margaret (1986) ‘Specifiers and Projection.’ MIT Working Papers in

Linguistics 8. (128-172.)

Giorgi, Alessandra & Longobardi, Giuseppe (1991) The syntax of Noun Phrases:

Configuration, parameters and empty categories. Cambridge University Press,

Cambridge.

Giusti, Guiliana (1992) La sintassi dei sintagmi nominali quantificati. Tesi di Laurea,

University of Venice.

Goodman, Nelson (1951) The structure of appearance. Cambridge University Press.

Greenberg, Joseph H. (1961) 'Some Universals of Grammar with Particular Reference to the

Order of Meaningfull Elements.' In J.H. Greenberg (ed.) Universals of language. The

MIT Press, Cambridge, Mass. (73-113).

Grimshaw, Jane (1991) Argument Structure. The MIT Press, Cambridge, Mass.

Haegeman, Lilian (1990) ‘Subject Clitics and Clitic Doubling in WESF Flemish.' In H. van

Riemsdijk & L. Rizzi (eds.) Clitics and their Hosts. EUROTYP ESF Working Papers,

Tilburg 1990. (199-154)

Haegeman, Liliane (1991) Government & Binding Theory. Blackwell.

Halle, Morris & Marantz, Alex (1993) 'Distributed Morphology and the Pieces of Inflection.'

In K. Hale & S.J. Keyser (eds.) The View from Building 20. The MIT Press,

Cambridge, Mass. (111-176)

Halliday, M. A. K. (1976) Systems and Function in Language. London: Oxford University

Press.

Halpern, Aaron (1992) Topics in the Placement and Morphology of Clitics. Doktorská

disertace Stanford University.

Hajičová, Eva (1983) 'Remarks on the Meaning of Cases.' Prague Studies in Mathematical

Linguistics Vol. 8. Academia, Praha. (149-157)

Harris, Zellig S. (1952) 'Discourse Analysis.' Language 28-1952. (1-30)

Haspelmath, Martin (1994) 'Functional categories, X' theory, and grammaticalization theory.'

Sprachtypologie und Universalienforschung 47. (3-17)

Haspelmath, Martin (1998) 'Does grammaticalization need reanalysis?' Studies in Language

22. (49-85)



56

Holmberg, Anders (1990) 'The Distribution of Scandinavian Weak Pronouns.' In H. van

Riemsdijk & L. Rizzi (eds.) Clitics and their Hosts. EUROTYP ESF Working Papers,

Tilburg 1990. (155-174)

Horvath, Julia (1986) FOCUS in the Theory of Grammar and the Syntax of Hungarian.

Dordrecht: Foris.

Horvath, Julia (1993) 'Structural Focus, structural case, and the theory of feature assignment.'

In K. Kiss (ed.) Discourse Configurational Languages. Oxford University Press.

Chomsky, Noam (1957) Syntactic Structures. The Hague: Mouton.

Chomsky, Noam (1965) Aspects of the Theory of Syntax. The MIT Press, Cambridge, Mass.

Chomsky, Noam (1971) 'Remarks on Nominalization.' Studies on Semantics in Generative

Grammar. Mouton Publishers, The Hague 1972. (11-61)

Chomsky, Noam (1973) 'Conditions on Transformations.' In S. Anderson & P. Kiparsky (eds.)

A Festschrift for Morris Halle. Holt, Rinehart and Winston, New York. (232-286)

Chomsky, Noam (1977) 'On Wh-movement.' In P.W. Culicover (ed.) Formal Syntax.

Academic Press, New York. (71-132).

Chomsky, Noam (1981) Lectures on Government and Binding. Studies in Generative

Grammar. Foris Publications, Dordrecht.

Chomsky, Noam (1982) Concepts and Consequences of the Theory of Government and

Binding. The MIT Press, Cambridge, Mass.

Chomsky, Noam (1986). Barriers. The MIT Press, Cambridge, Mass.

Chomsky, Noam (1991) 'Some Notes on Economy of Derivation and Representation.' In R.

Freidin (ed.) Principles and Parameters in Comparative Grammar. (417-454)

Chomsky, Noam (1993) 'The Minimalist Program for linguistic theory.' In K. Hale & S.J.

Keyser (eds.) The View from Building 20: Essays in Linguistics in Honor of Sylvain

Bromberger. The MIT Press, Cambridge, Mass. (1-52)

Chomsky, Noam (1994) Bare Phrase Structure. Ms. MIT, Cambridge, Mass.

Chomsky, Noam (1995) The Minimalist Program. The MIT Press, Cambridge, Mass.

Chomsky, Noam (1998) 'Minimalist inquiries: The Framework.' MIT Occasional Papers in

Linguistics 15. The MIT Press, Cambridge, Mass.

Chomsky, Noam (2000) 'Derivation by phase.' MIT Occasional Papers in Linguistics 18. The

MIT Press, Cambridge, Mass.

Chomsky, Noam & Morris Halle (1968) The Sound Pattern of English, New York: Harper

and Row

Jackendoff, Ray (1972) Semantic Interpretation in Generative Grammar. The MIT Press,

Cambridge, Mass.

Jackendoff, Ray (1977) X-bar Syntax: A Study of Phrase Structure. The MIT Press,

Cambridge, Mass.

Jackendoff, Ray (1990) Semantic Structures. The MIT Press, Cambridge, Mass.

Jackendoff, Ray (1990) 'On Larson's Treatment of the Double Object Construction.'

Linguistic Inquiry 21. (427-456).



57

Jackendoff, Ray (1994) Lexical Insertion in a Post-Minimalist Theory of Grammar. Brandeis

University.

Jaeggli, Osvaldo (1982) Topics in Romance Syntax. Foris, Dordrecht.

Jakobson, Roman (1926) 'Contributions to the study of Czech accent.' Jakobson (1962)

Selected writings I. The Hague: Mouton.

Jakobson, Roman (1932) 'Zur Struktur des russischen Verbums.' Charisteria Guil. Mathesio,

Praha 1932.

Jakobson, Roman (1935) 'Les enclitiques slaves.' In Migliorini & Pissani (eds.) Atti del III

Congresso internayionale dei linguisti. Firenze.

Jakobson, Roman (1956) 'Two Aspects of Language and Two Types of Aphastic

Disturbances.' In R. Jakobson & M. Halle (eds.) Fundamentals of Language. Mouton

Publishers, Haague.

Johnson, David & Lappin, Shalom (1997) 'A Critique of the Minimalist Program.' Linguistics

and Philosophy 20.

Josefsson, Gunlög (1995) On the semantics and syntax of Scandinavian pronouns and object

shift.' University of Lund, Ms.

Kaisse, Ellen M. (1982) Sentential Clitics and Wackernagel's Law. University of Washington,

Seatle Ms.

Kaisse, Ellen M. (1983) ‘The Syntax of Auxiliary Reduction in English.' Language 5. (93-122)

Karlík, Petr & kol. (1995) Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Brno.

Karlík, Petr & Nűbler, Norbert (1998) 'Poznámky k nominalizaci v češtině.' Slovo a

slovesnost, 59, 1998. (105-112).

Katz, Jerrold J. (1972) Semantic Theory. Harper and Row, New York.

Katz, Jerrold & Postal, Paul (1964) An Integrated Theory of Linguistic Descriptions. The


Kayne, Richard S. (1975) French Syntax: The Transformational Cycle. The MIT Press,

Cambridge, Mass.

Kayne, Richard S. (1991) ‘Romance Clitics, Verb Movement, and PRO.' Linguistic Inquiry

22. (647-686)

Kayne, Richard S. (1994) The Antisymmetry of Syntax. Linguistic Inquiry Monograph 25. The


Kenesei, István (1995) A Minimalist Program for the Syntax of Focus. University of Szeged.

King, Tracy Holloway (1996) 'Slavic clitics, long head movement, and prosodic inversion.'

Journal of Slavic Linguistics 4. (274-311)

Koopman, Hilda & Sportiche, Dominique (1991) 'The Position of Subjects.' Lingua 85. (211-

258)

Kurylowicz, Jerzy (1965) 'The evolution of grammatical categories.' In J. Kurylowicz (1975)

(ed.) Esquisses linguistiques II. Fink, Munich.

Laka, Itzar (1990) Negation in Syntax: on the Nature of Functional Categories and

Projections. Doktorská disertace, MIT, Cambridge, Mass..

Lakoff, George (1970) 'Global Rules.' Language 46. (627-639)



58

Lakoff, George (1972) 'Hedges: A Study in Meaning Criteria and the Logic of Fuzzy

Concepts.' Papers from the eighth Regional Meeting Chicago Linguistic Society. April

14-16, 1972. (83-228)

Lakoff, George (1987) Women, fire, and dangerous things: what categories reveal about mind.

University of Chicago Press, Chicago.

Landman, Fred (1996) ‘Plurality.’ In S. Lappin (ed.) Handbook of Contemporary Semantics.

Blackwell, London.

Larson, Richard (1988) 'On the Double Object Construction.' Linguistic Inquiry 19. (335-391)

Larson, Richard (1990) 'Double Objects Revisited (Reply to Jackendoff).' Linguistic Inquiry

21. (589-632)

Lasnik, Howard & Saito, Mamoru (1984) 'On the Nature of Proper Government.' Linguistic

Inquiry 15. (235-289)

Lees, Robert B. (1960) Grammar of English Nominalizations. The Hague, Mouton.

Longa, Victor, Lorenzo Guillermo & Rigau Gemma (1998) 'Subject clitics and clitic

recycling: locative sentences in some Iberian Romance languages.' Journal of

Linguistics 34. (128-164)

Longobardi, Giuseppe (1992) ‘Reference and Proper Names: a Theory of N-Movement in

Syntax and Logical Form.' Linguistic Inquiry 25. (609-665)

Mathesius, Vilém (1911) 'O potenciálnosti jevů jazykových.' In J. Vachek (ed.) A Prague

School Reader in Linguistics. Bloomington: Indiana

Mathesius, Vilém (1961) Obsahový rozbor současné angličtiny na základě obecně

lingvistickém. Nakladatelství Čs. akademie věd, Praha.

May, Robert (1977) The Grammar of Quantification. Doktorská disertace, MIT, Cambridge,

Mass..

May, Robert (1985) Logical Form: Its Structure and Derivation. LI Monograph 12. The MIT

Press, Cambridge, Mass.

Meillet, Antoine (1912/26,1931) Linguistique historique et linguistique générale I, II. Librairie

Ancienne Honoré Champion. Paris.

Mills, Charles (2000) The Distribution of Clitics in Czech. Doktorská disertace, University of

Washington, Seattle.

Nespor, Marina (1993) ‘The Phonology of Clitic Groups.' In L. Hellan & H. van Riemsdijk

(eds.) Clitic Doubling and Clitic Groups. EUROTYP, ESF Working Papers Vol. 5. (67-

90)

Nespor, Marina & Vogel, Irene (1986) Prosodic Phonology. Dordrecht. Foris.

Newmeyer, Frederick (1998) Language Form and Language Function.The MIT Press,

Cambridge, Mass.

Ouhalla, Jamal (1990) 'Sentential Negation, Relativized Minimality and the Aspectual Status

of Auxiliaries.' The Linguistic Review 7. (183-231)

Ouhalla, Jamal (1991) Functional Categories and Parametric Variation. Routledge, London.

Panevová, Jarmila (1974) 'On verbal frames in functional generative description (I).' The

Prague Bulletin of Mathematical Linguistics 22. (3-39).



59

Panevová, Jarmila (2000) 'Poznámky k valenci podstatných jmen.' In Z. Hladká & P. Karlík

(eds.) Čeština – univerzália a specifika 2. Brno.

Pesetsky, David (1992) Zero Syntax. The MIT Press, Cambridge, Mass.Picallo, Carme

(1994) ‘Catalan Possessive Pronouns: The Avoid Pronoun Principle Revisited.' Natural

Language and Linguistic Theory 12. (259-299)

Piťha, Petr (1981) 'On the case frames of nouns.' Prague Studies in Mathematical Linguistics

Vol. 7. Academia, Praha. (215-224)

Piťha, Petr (1982) 'K otázce valence u adjektiv.' Slovo a slovesnost 43. (113-118)

Poletto, Cecilia & Tomaselli, Alessandra (1992) ‘Looking for Clitics in Germanic

Languages: A Case of Standard German.' In L. Rizzi (ed.) Clitics in Romance and

Germanic. EUROTYP, ESF Working Papers Vol. 3 (77-102).

Pollock, Jean-Yves (1989) 'Verb Movement, Universal Grammar, and the Structure of IP.'

Linguistic Inquiry 20. (365-424)

Postal, Paul (1969) 'On So-Called 'Pronouns' in English.' In D. Reibel & S. Schane (eds.),

Modern Studies in English. Prentice-Hall, inc., New Jersey. (201-224).

Progovac, Ljiljana (1996) 'Clitics in Serbo-Croatian: Comp as the Second position.' In A.

Halpern & A. Zwicky (eds.) Approaching Second: Second Position Clitics and Related

Phenomena. Stanford. CSLI.

Quine, Willard Van Orman (1953) From a logical point of view. Cambridge University Press.

Radford, Andrew (1988) Transformational Grammar. Cambridge University Press,

Cambridge.

Radford, Andrew (1992) Small Children's Small Clauses. Bangor Research Papers in

Linguistics. Ms.

Riemsdijk, Henk van (1988) ‘The Representation of Syntactic Categories.’ Conference on the

Basque Language. Volume 1. Servicio central de publicaciones del gobierno Vasco.

Vittoria-Gasteiz. 1988.

Riemsdijk, Henk van & Williams, Edwin (1986) Introduction to the Theory of Grammar.

The MIT Press, Cambridge, Mass.

Ritter, Elisabeth (1993) ‘Where’s Gender?’ Linguistic Inquiry 47. (795-803)

Ritter, Elisabeth (1995) ‘On the Syntactic Category of Pronouns and Agreement.” Natural

Language and Linguistic Theory 13.

Rivero, Maria-Luisa (1991) ‘Long Head Movement and Negation: Serbo-Croatian vs. Slovak

and Czech.' The Linguistic Review 4. (319-351)

Rivero, Maria-Luisa (1993) 'Long Head Movement vs. V2, and null subjects in Old Romance.'

Lingua 89. (217-245)

Rivero, Maria-Luisa (1994) 'On two locations for complement clitic pronouns: Serbo-

Croatian, Bulgarian, and Old Spanish.' Paper presented at The Third Diachronic

Generative Syntax Conference, Amsterdam, March 1994.

Rizzi, Luigi (1978) 'A Restructuring Rule in Italian Syntax.' In J. Keyser (ed.) Recent

Transformational Studies in European Languages, The MIT Press, Cambridge, Mass.

Rizzi, Luigi (1991) Relativized Minimality. The MIT Press, Cambridge, Mass.



60

Roberts, Ian (1985) ‘Agreement parameters and the development of English modal auxiliaries.'

Natural Language and Linguistic Theory 3. (21-58)

Roberts, Ian (1991) Verbs and Diachronic Syntax. Dordrecht: Kluwer.

Ross, John (1973) 'A Fake NP Squish.' In Bailey & Shuy (eds.) New Ways of Analyzing

Variation in English. Washington D.C.: Georgetown University Press. (96-140)

Rouveret, Alain (1992) ‘Clitic Placement, Focus and the Wackernagel position in European

Portuguese.' In L. Rizzi (ed.) Clitics in Romance and Germanic. EUROTYP, ESF

Working Papers Vol. 3 (77-102).

Rouveret, Alan & Nash, Léa (1997) Proxy Categories in Phrase Structure Theory, manuscript

NELS 27. Université Paris-8, URA 1720-CNRS.

Rudin, Catherine (1997) 'Agr-O and Bulgarian pronominal clitics.' In M. Lindseth & S. Franks

(eds.) Formal Approaches to Slavic Linguistics: The Indiana Meeting 1996. Ann Arbor:

Michigan Slavic Publications. (224-252)

Selkirk, Elisabeth (1977) ‘Some Remarks on Noun Phrase Structure.’ In P. Culicover et

al.(eds.) Formal Syntax. Academic Press, New York.

Sgall, Petr & kol. (1986) Úvod do syntaxe a sémantiky. Nakladatelství Československé


Sgall, Petr (1967) Generativní popis jazyka a česká deklinace. Nakladatelství Československé


Sportiche, Dominique (1992) Clitic Constructions. UCLA Ms.

Sportiche, Dominique (1994) Subject Clitics in French and Romance: Complex Inversion and

litic Doubling. UCLA Ms.

Starke, Michal (1994) 'On the Format for Small Clauses.' In A. Cardinaletti & T. Guasti (eds.)

Syntax and Semantics 27: Small Clauses.

Stowell, Timothy (1981) Origins of Phrase Structure. Doktorská disertace, MIT, Cambridge,

Mass..

Stowell, Timothy (1989) 'Subjects, specifiers, and X-bar theory.' In M. Baltin & A. Kroch

(eds.) Alternative conceptions of phrase structure. University of Chicago Press,

Chicago. (232–62)

Stowell, Timothy (1991) 'Small Clause Restructuring.' In R. Freidin (ed.) Principles and

Parameters in Comparative Grammar. The MIT Press, Cambridge, Mass. (182-218).

Svoboda, Aleš (2000) 'Klitika z hlediska funkční větné perspektivy (I).' In Z. Hladká & P.

Karlík (eds.) Čeština – univerzália a specifika 2. Brno.

Szabolcsi, Anna (1981) 'The Possessive Construction in Hungarian: A Configurational

Category in a Non-Configurational Language.' Acta Linguistica Academica Scientiarum

Hungaricae 31. (21-289)

Szabolcsi, Anna (1987) 'Functional Categorie in the Noun Phrase.' In I. Kenesei (ed.)

Approaches to Hungarian 2. Budapest: Jate Szeged.

Szabolcsi, Anna (1989) ‘Noun Phrases and Clauses: is DP analogous to IP or to CP?’ In J.

Payne (ed.) The Structure of Noun-Phrases. Mouton, Amsterdam.

Šmilauer, Vladimír (1958) Učebnice větného rozboru. Praha 1958.

Šmilauer, Vladimír (1965) Novočeská skladba. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1966.



61

Tesnière, Lucien (1959) Éléments de syntaxe structurale. Paris.

Toman, Jindřich (1980) ‘Weak and Strong: Notes on be in Czech.' In G. Brettschneider & Ch.

Lehmann, Ch. (eds.) Wege zur Universalien Forschung, Sprachwwissenschaftliche

Beitrage zum 60 Geburstag von Hansjacob Seiler. Gynter Narr Verlag Tubingen.

Toman, Jindřich (1986) 'Cliticization from NPs in Czech and Comparable Phenomena in

French and Italian.' In H. Borer (ed.) The Syntax of Pronominal Clitics. Syntax and

Semantics 19. Academic Press, Inc. (123-146)

Toman, Jindřich (1993) A Discussion of the Second Position in Czech. Talk given at the

Wackernagel workshop, Geneva, June 1993.

Toman, Jindřich (2000) 'Prosodické spekulace o klitikách v nekanonických pozicích.' In Z.

Hladká & P. Karlík (eds.) Čeština – univerzália a specifika 2. Brno.

Traugott, Elizabeth & Heine, Bernd (1991) (eds.) Approaches to Grammaticalization. John

Benjamin, Amsterdam.

Travis, Lisa (1984) Parameters and Effects of Word Order Variation. Doktorská disertace,

MIT, Cambridge, Mass..

Trnka, Bohumil (1932) 'Some Thoughts on Structural Morphology.' Charisteria Guil.

Mathesio, Praha 1932.

Trubeckoj, Nikolaj Sergeevič (1931) 'Die phonologishen Systeme.' Travaux du Cercle

linguistique de Prague, 4.svazek, 1939. (96-116)

Trubeckoj, Nikolaj Sergeevič (1939) 'Grudzüge der Phonologie.' Travaux du Cercle

linguistique de Prague, 7.svazek, 1939.

Veselovská, Ludmila (1995) Phrasal Movement and X-Morphology:Word Order Parallels in

Czech and English Nominal and Verbal Projections. Doktorská disertace Univerzita

Palackého, Olomouc.

Wackernagel, Jacob (1892) ‘Über ein Gesetz der indogermanischen Wortstellung.'

Indogermanische Forschugen 1. (333-436)

Williams, Edwin S. (1983) 'Against Small Clauses.' Linguistic Inquiry 14. (287-308).

Zadeh, Lofti A. (1965) ' Fuzzy sets.' Information and Control 8. (338-353)

Zamparelli, Roberto (1994) Partitions in DP. GLOW Colloquium, Vienna, April 1994.

Zwart, Jan-Wouter C. (1993) Dutch Syntax: A Minimalist Approach. Doktorská disertace,

University of Gröningen.

Zwicky, Arnold M. (1977) On Clitics. Bloomington: Indiana University Linguistics Club.

Zwicky, Arnold M. (1985) ‘Clitics and Particles.' Language 61. (283-305)

Zwicky, Arnold M. & Pullum, Gerald K. (1983) ‘Cliticization vs. Inflection: English n't.'

Language 59. (502-513)

Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi.

Documents

Transcript of Problematika klitik a jejich analýza v generativní syntaxi.