475ZE SLOVNÕKU STÿEDOVÃK… LATINY : FELE A FURION

Listy filologickÈ CXXXVI, 2013, 3ñ4, pp. 475ñ486

ZE SLOVNÕKU STÿEDOVÃK… LATINY :

FELE A FURION1

HANA äEDINOV¡(Praha)

Obsahem tohoto p¯ÌspÏvku je rozbor dvou jmen ûivoËich˘, jejichû ety-mologie a v˝znam z˘staly ve SlovnÌku st¯edovÏkÈ latiny v Ëesk˝ch ze-mÌch (d·le SSL)2 neurËeny nebo byly identifikov·ny nep¯esnÏ. Oba ter-mÌny poch·zejÌ od antick˝ch autor˘, u nichû oznaËujÌ pravdÏpodobnÏkoËku nebo nÏkter˝ jin˝ druh menöÌ koËkovitÈ öelmy.

Fele

JmÈno fele, kterÈ Klaret za¯azuje v Glos·¯i3 do kapitoly De blandismonstris a uv·dÌ je ve dvojici fele ssczetla (v. 458), je v SSL ¯eöeno jakov˝raz, jenû nenÌ obsaûen v GeorgesovÏ slovnÌku,4 a definov·no jakoÑklaretovskÈ slovo v oddÌle o oblud·chì.5 »esk˝ ekvivalent vysvÏtluje

1 Tento p¯ÌspÏvek vznikl v r·mci v˝zkumnÈho z·mÏru FilosofickÈho ˙stavu AV»R (RVO: 67985955), s podporou projektu MäMT LD 13043 (SlovnÌk st¯edovÏkÈ la-tiny v Ëesk˝ch zemÌch ñ Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum), ¯eöenÈho v r·mcimezin·rodnÌho programu COST.

2 Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum ñ SlovnÌk st¯edovÏkÈ latiny v Ëesk˝chzemÌch, Praha 1977ñ.

3 Srov. KLARET, Glossarius, in: Klaret a jeho druûina, I, (vyd.) V¡CLAV FLAJäHANS,Praha 1926, s. 104ñ202.

4 Srov. Ausf¸hrliches lateinisch-deutsches Handwˆrterbuch, IñII, (Hrsg.) KARLERNST GEORGES ñ HEINRICH GEORGES, Hannover 19138.

5 Srov. SSL II, s. 608, s. v. *fele.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20475

476 HANA äEDINOV¡

Elektronick˝ slovnÌk starÈ Ëeötiny (d·le ESS») s otaznÌkem jako Ñdivo-kÈ ötÏtinatÈ zv̯eì.6

Fele je ve skuteËnosti st¯edovÏk· ortografick· varianta v˝razu zn·-mÈho jiû z klasickÈ latiny (v GeorgesovÏ slovnÌku je uveden pod heslemfeles a felis). StejnÏ jako ostatnÌ jmÈna neobvykl˝ch mo¯sk˝ch a Ëtver-noh˝ch zv̯at, kter· Klaret za¯adil do kapitoly De blandis monstris, p¯e-vzal n·ö autor i toto slovo velmi pravdÏpodobnÏ z encyklopedie De na-tura rerum Tom·öe z CantimprÈ,7 kter˝ s odvol·nÌm na Plinia StaröÌhopopisuje ûivoËicha jmÈnem feles jako malÈho, avöak mimo¯·dnÏ z·lud-nÈho Ëtvernoûce, kter˝ se skr˝v· ve sluji nebo v doupÏti vyhrabanÈmv zemi a ËÌh· zde na p¯Ìpadnou ko¯ist. Je natolik vychytral˝, ûe dokoncevyhazuje z nory svÈ v˝kaly a zahrab·v· je do zemÏ, aby ho jejich pachneprozradil. A jakmile zpozoruje ve svÈm okolÌ nÏjakÈ zv̯e, kterÈ bydok·zal p¯emoci, tiöe je sleduje, pak se na nÏ prudce vrhne, zabije jea seûere.

Tom·ö z CantimprÈ, De natura rerum, IV,44: Feles bestia est, ut dicitPlinius, que licet parva sit corpore, malitia tamen ingens valde. Hoc bes-tiarum genus in humo fossa manet. In speluncis ergo animalibus insidi-antes excrementa stercorum suorum eiciunt atque terra obruunt, netranseuntes intelligant odorem illum indicem esse sui. Visis ergo ani-malibus pertranseuntibus ipse quidem in silentio procedit gravi tractu le-via vestigia protrahens. Nec mora, ubi predam videt ori suo vel unguibus

apte locatam, inopinate insilit grassaturque crudelis in apprehensam.

Od Tom·öe p¯evzali jmÈno tohoto ûivoËicha pozdÏjöÌ auto¯i vËetnÏKlareta, a Albert Velik˝ a Jacob van Maerlant navÌc parafr·zovali takÈTom·öovu charakteristiku tohoto zv̯ete.8

Tom·ö˘v text je skuteËnÏ parafr·zÌ Pliniovy pas·ûe, jeû poch·zÌ ñ naprvnÌ pohled ponÏkud p¯ekvapivÏ ñ z des·tÈ knihy, kter· pojedn·v· ni-

6 Srov. ESS», s. v. öËetla, http://vokabular.ujc.cas.cz, 9. 8. 2013 (HS).7 Srov. TOM¡ä Z CANTIMPR…, De natura rerum, (ed.) HELMUT BOESE, Berlin ñ New

York 1973.8 Srov. ALBERT VELIK›, De animalibus (ed. HERMANN STADLER, M¸nster 1916ñ

1920), XXII,103: Feles bestiam Plinius dicit in antris habitantem quantitate parvam,malicia et dolis maximam; stercus ex antro proicit et humo operit, ne deprehendipossit indicio stercoris eius habitatio. Bestias autem, in quas potest, tractu gravi etdoloso corporis insidians, ubi apte locatas videt, insilit et interficit et devorat; JACOBVAN MAERLANT, Der naturen Bloeme, (ed.) MAURITS GYSSELING, Den Haag ñ Antwer-pen 1998, v. 2559ñ2582: fenes.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20476

477ZE SLOVNÕKU STÿEDOVÃK… LATINY : FELE A FURION

koli o ËtvernoûcÌch, n˝brû o pt·cÌch. Avöak podobnÏ jako byl z·vÏr Pli-niovy dev·tÈ knihy, jeû popisuje vodnÌ tvory, vÏnov·n projev˘m p¯·tel-stvÌ Ëi nevraûivosti mezi rybami a jin˝mi vodnÌmi ûivoËichy, obsahujÌzase z·vÏreËnÈ paragrafy des·tÈ knihy popis nep¯·telstvÌ mezi pt·kya jin˝mi suchozemsk˝mi zv̯aty.9 V jednom z tÏchto paragraf˘ se Plini-us StaröÌ zmiÚuje nejprve o panterovi, kter˝ se skr˝v· v hustÈm listovÌstrom˘ a ˙toËÌ odtud na tvory, kte¯Ì se pohybujÌ v jeho blÌzkosti, a potÈs obdivem lÌËÌ, jak zv̯e jmÈnem feles lehce naölapuje a naprosto neslyö-nÏ se vrh· na pt·ky, nebo jak skrytÏ slÌdÌ po myöÌch; pas·û pak zakon-Ëuje zmÌnkou o jeho obez¯etnÈm ukr˝v·nÌ vlastnÌch v˝kal˘ do dÌry vy-hrabanÈ v zemi.

Plinius StaröÌ, Naturalis historia, X,202: Feles quidem quo silentio,quam levibus vestigiis obrepunt avibus! Quam occulte speculatae inmusculos exiliunt! Excrementa sua effossa obruunt terra intellegentesodorem illum indicem sui esse.

éivoËicha jmÈnem feles Ëi felis identifikujÌ badatelÈ jako koËku,10 na niûse hodÌ Pliniem popisovanÈ chov·nÌ; Jan VodÚansk˝ ve svÈm vokabul·-¯i z poË·tku 16. stol. dokonce k tomuto termÌnu p¯i¯azuje Ëesk˝ ekviva-lent kocûka.11 Je nejistÈ, jakÈ zv̯e si pod tÌmto jmÈnem p¯edstavovalTom·ö z CantimprÈ, kter˝ je umÌstil do sluje, pop¯. podzemnÌ nory. Po-psal vöak tuto öelmu natolik expresivnÏ, ûe Klaret nev·hal za¯adit v˝razfele mezi jmÈna neobvykl˝ch ûivoËich˘, oznaËovan˝ch v latinÏ jakomonstra. Dokladem, ûe podoba tohoto zv̯ete nebyla st¯edovÏk˝m auto-r˘m jasn· a ûe je nemuseli identifikovat vûdy jako koËku, jsou rozdÌln·zobrazenÌ st¯edovÏk˝ch ilumin·tor˘. Ilustr·tor jednoho z opis˘ encyklo-

9 Srov. PLINIUS STARäÕ, Naturalis historia (ed. ETIENNE DE SAINT-DENIS, Paris 2003),X,202ñ208.

10 Jedn· se o koËku divokou (Felis silvestris Schreber), jejÌmû poddruhem je koË-ka divok· evropsk· (Felis silvestris silvestris Schreber) a dalöÌ formou koËka dom·cÌ(Felis silvestris cattus LinnÈ). Jako koËku dom·cÌ urËuje tohoto ûivoËicha HELMUTLEITNER, Zoologische Terminologie beim ‰lteren Plinius, Hildesheim 1972, s. 120,jako koËku divokou HERMANN STADLER, in: ALBERTUS MAGNUS, De animalibus,s. 1404, jehoû identifikaci p¯ejÌmajÌ JAMES J. SCANLAN, in: ALBERT THE GREAT, Man andthe Beasts. De animalibus (Books 22ñ26), New York 1987, s. 146, pozn. 103,2,a KENNETH F. KITCHELL JR. ñ IRVEN MICHAEL RESNICK, in: ALBERTUS MAGNUS, On Ani-mals. A Medieval Summa Zoologica, Baltimore ñ London 1999, s. 1509, pozn. 342.

11 Srov. JAN VOD“ANSK›, Vocabularius dictus Lactifer, fol. nn 7vb: Feles, -lis, co. t.kocûka.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20477

478 HANA äEDINOV¡

Obr. 1: Feles. Den Haag, Koninklijke Bibliotheek, KA 16, fol. 58ra.

pedie Jacoba van Maerlant doplÚuje text obr·zkem zu¯ivÏ vyhlÌûejÌcÌöelmy, kter· je ukryta do p˘li tÏla v no¯e, z nÌû se s vycenÏn˝mi zubys·pe po zajÌci (obr. 1).

Naproti tomu ilumin·tor opisu Tom·öovy encyklopedie, kter˝ je uloûenv Archivu PraûskÈho hradu, zobrazuje ûivoËicha feles bez nory jako ja-kÈhosi kopytnÌka s kratöÌma nohama, zato vöak s dlouh˝m rovn˝m paro-ûÌm (obr. 2).

Toto chybnÈ zobrazenÌ, jeû naprosto neodpovÌd· Tom·öovu textu,mohlo b˝t ovlivnÏno iluminacemi v opisech Tom·öovy encyklopedie,kterÈ jsou dnes uloûeny v N·rodnÌ knihovnÏ v Praze. éivoËich feles zde,ve shodÏ s Tom·öov˝m popisem, ËÌh· ve svÈ no¯e, zatÌmco p¯ed doupÏ-tem jsou vyobrazeni Ëtvernoûci s dlouh˝mi rovn˝mi r˘ûky.12 Ilumin·torkapitulnÌho rukopisu zjevnÏ z tÏchto nebo podobn˝ch ilustracÌ nepocho-pil, kterÈ ze t¯Ì zobrazen˝ch zv̯at p¯edstavuje popisovanÈho ûivoËicha,a spojil jmÈno feles omylem se zv̯aty nach·zejÌcÌmi se p¯ed norou.

Jak je tomu vöak s p˘vodem a v˝znamem Klaretova ËeskÈho ekviva-lentu ssczetla, jeû auto¯i ESS» vysvÏtlujÌ jako v˝raz oznaËujÌcÌ divokÈötÏtinatÈ zv̯e? U Plinia StaröÌho a Tom·öe z CantimprÈ se nenach·-zÌ zmÌnka o tom, ûe by byl ûivoËich feles opat¯en ötÏtinami. V·clav

12 Praha, N·rodnÌ knihovna, rkp. XIV A 15 (kol. r. 1350), fol. 48ra, a rkp. X A 4(mezi 1400ñ1425), fol. 64va.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20478

479ZE SLOVNÕKU STÿEDOVÃK… LATINY : FELE A FURION

Machek p¯edpokl·d· u slov ötÏt, ötÏtec, ötÏtka a ötÏtina praslovanskÈ*s�Ëet�, s nÌmû jsou etymologicky spojeny v˝razy znamenajÌcÌ rozma-nitÈ vÏci s jeûÌcÌmi se chlupy nebo v˘bec najeûenÈ Ëi rozjeûenÈ; neuv·dÌvöak û·dn˝ v˝raz oznaËujÌcÌ ûivoËicha. U slovesa ötÏtit se, jeû se pouûÌ-v· o popudliv˝ch lidech, vöak upozorÚuje, ûe vzniklo metaforicky pod-le stavu, kdy se podr·ûdÏnÈ zv̯e jeûÌ, tj. stavÌ pera, chlupy nebo ötÏtinyvzh˘ru.13 Je tedy moûnÈ, ûe si Klaret p¯i ËetbÏ Tom·öova textu p¯edsta-vil zv̯e, kterÈ m· p¯i ËÌh·nÌ na obÏù zjeûenÈ chlupy, byù nic v popisuûivoËicha feles u Plinia StaröÌho Ëi Tom·öe z CantimprÈ takovÈmu obra-zu nenasvÏdËuje.

13 Srov. V¡CLAV MACHEK, Etymologick˝ slovnÌk jazyka ËeskÈho, Praha 1971, s. v.ötÏt (ötÏtec, ötÏtka, ötÏtina) a s. v. ötÏtit se.

Obr. 2: Geles. Praha, Archiv PraûskÈho hradu,Knihovna MetropolitnÌ kapituly u sv. VÌta, sign. L 11, fol. 70ra.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20479

480 HANA äEDINOV¡

Furion

JmÈno furion, kterÈ Klaret za¯azuje v Glos·¯i rovnÏû do kapitoly Deblandis monstris a uv·dÌ je ve dvojici furion nechla (v. 436), se v SSLnepoda¯ilo p¯esnÏ identifikovat z hlediska etymologickÈho ani v˝zna-movÈho; u slova je uvedena s otaznÌkem etymologie navrhujÌcÌ spojitosttohoto v˝razu s lat. furia, Ñzu¯ivostì, a definice ÑnÏjakÈ ûravÈ a bujnÈzv̯eì. »esk˝ ekvivalent nechla definuje StaroËesk˝ slovnÌk obecnÏa s otaznÌkem jako ÑûivoËich odpuzujÌcÌ svou bujnostÌì a s odvol·nÌmna Bohumila Rybu navrhuje moûnou souvislost s csl. nechlaöten� = ef-frenatus, tedy Ñbezuzdn˝ì, Ñnezkrotn˝ì.14

Navrhovan· etymologie staroËeskÈho slova by mohla odpovÌdat prav-dÏ. Jak je totiû naznaËeno v SSL pod heslem furion, Klaret opÏt Ëerpalz encyklopedie De natura rerum Tom·öe z CantimprÈ, jehoû text vestruËnÏjöÌ podobÏ zparafr·zoval Albert Velik˝ a dalöÌ st¯edovÏcÌ auto¯i.S odvol·nÌm na Aristotela popisuje Tom·ö ûivoËicha jmÈnem furionz(u Alberta furioz) nelichotivÏ a dosti oböÌrnÏ jako mimo¯·dnÏ û·dostivÈa smyslnÈ zv̯e (luxuriosum animal), kterÈ dychtÌ bezuzdnÏ jak po potra-vÏ, tak po tÏlesnÈ rozkoöi (cibis ingurgitatur..., intemperantius exercetopus libidinis; excessum enim in cibis sequitur libido). P¯i pohlavnÌmspojenÌ se samec nadzvihne a nalehne na samici, a pokud nedos·hneuspokojenÌ, po kterÈm tak nez¯ÌzenÏ touûÌ, je neklidn˝ a vyd·v· sk¯eky.V z·vÏru pas·ûe pak Tom·ö z CantimprÈ jeötÏ jednou specifikuje pozici,v nÌû se toto zv̯e p·¯Ì: samec se nadzdvihne a samice si pod nÏj lehne(mas desuper elevatur et femina subiacendo equatur sub eo).15 Ilustr·to-¯i Tom·öova textu i jeho parafr·ze v dÌle Jacoba van Maerlant vyuûilitohoto expresivnÌho popisu sexu·lnÌho chov·nÌ ûivoËicha a doprovodilitext ilustracÌ, na nÌû je zobrazen samec se samicÌ p¯i p·¯enÌ (obr. 3ñ4).

14 Srov. SSL, s. 796, s. v. *furion. StaroËesk˝ slovnÌk, Praha 1977, s. v. nechla.15 Viz celÈ znÏnÌ TOM¡äE Z CANTIMPR…, De natura rerum, IV,43: Furionz, ut dicit

Aristotiles, animal est luxuriosum. Cibis ingurgitatur et pro hiis plerumque incurritpericula. Diu durare non potest, prohibente hoc excessu corruptionis. Hoc animal in-temperantius exercet opus libidinis. Excessum enim in cibis sequitur libido. Est enimgenitale membrum ventri continuum, et propter vicinitatem membrorum sequitur sepevicinitas vitiorum. Cum coit, elevatur et fere grassandi modo agitatur super feminam;et cum non potest perficere totum, quod intemperantius appetit, clamat et inquietaturcoitus tempore. In omni quippe animali natura negat multum coitum, licet appetatmultum cupido luxurie. Semen enim coitus est virtus sanguinis violenter eiectum.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20480

481ZE SLOVNÕKU STÿEDOVÃK… LATINY : FELE A FURION

Vydavatel Albertova zoologickÈho pojedn·nÌ Hermann Stadler se do-mnÌv·, ûe popis ûivoËicha furioz odpovÌd· chov·nÌ zv̯ete, kterÈ Aristo-telÈs popisuje pod jmÈnem a∆loyroq a jeû badatelÈ identifikujÌ jakokoËku.16 V pas·ûi pojedn·vajÌcÌ o pohlavnÌm spojov·nÌ ûivoËich˘ Aris-totelÈs uv·dÌ, ûe toto zv̯e se nep·¯Ì stejn˝m zp˘sobem jako pes nebo

Unde quicumque excedit modum in coeundo, debita virtute frustratur et ante tempusmortem sibi accersit. Frequentem enim auditum est hominem subito mori in coitu, ethoc quia ardentior appetitus exhaurit spiritus et adnichilat. Igitur hoc animal furionzcoire videtur hominum more. Mas enim desuper elevatur et femina subiacendo equa-tur sub eo. Hunc ordinem nunquam mutat, licet ipse homo animalium omnium inordi-natissimus mutet ordinem nature sue, ut coeat adversus ut canis vel stando ut ericiusvel femina superiacente, quod est scelus in omni animante turpissimum; nullum enimanimal preter hominem hoc facere reperitur. Srov. tÈû ALBERT VELIK›, De animali-bus, XXII,103, kter˝ p¯evzal od Tom·öe z CantimprÈ pouze zaË·tek jeho popisu (viznÌûe pozn. 22); VINCENC Z BEAUVAIS, Speculum naturale (Dovai 1624, p¯etisk Graz1964), XIX,57: Furo... Furonum foeminae sunt obedientes ad coitum valde cla-mantque mares ad coitum tempore luxuriae. Nec coeunt mares cum foemina retro,sed mas elevatur et foemina Íquatur subiacendo; KONRAD VON MEGENBERG, Das Buchder Natur (ed. FRANZ PFEIFFER, Stuttgart 1861; p¯etisk: Hildesheim ñ Z¸rich ñ NewYork 1994), IIIA,29: furiÙn; JACOB VAN MAERLANT, Der naturen Bloeme, v. 2533 aû2558: furionus, furionet.

16 Srov. HERMANN STADLER, in: ALBERTUS MAGNUS, De animalibus libri XXVI,s. 1403. StejnÈho n·zoru jsou p¯ekladatelÈ Albertova spisu, srov. JAMES J. SCANLAN,

Obr. 3: Furionz. Den Haag, Koninklijke Bibliotheek, KA 16, fol. 58ra.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20481

482 HANA äEDINOV¡

vlk, n˝brû tak, ûe samec je zdvihnut˝ na vöech Ëty¯ech a samice pod nÌmleûÌ na z·dech; u Aristotela je to vöak samice, kterou ovl·d· tÏlesn· tou-ha natolik mocnÏ, ûe nev·h· vyz˝vat samce k pohlavnÌmu spojenÌ, p¯inÏmû vyd·v· hlasitÈ sk¯eky.17

Autor nejstaröÌho zn·mÈho popisu tohoto ûivoËicha (AristotelÈs)i bezprost¯ednÌ Klaret˘v pramen (Tom·ö z CantimprÈ) jsou tedy objas-nÏni, doposud vöak z˘st·val nevysvÏtlen p˘vod Tom·öova termÌnu. Do-mnÌv·m se, ûe jmÈno furion nesouvisÌ s lat. furia, Ñzu¯ivostì, n˝brû ûese dostalo do st¯edovÏkÈ latiny z ¯eËtiny, a to p¯es arabskÈ prost¯edÌ.V pr˘bÏhu tohoto procesu vöak doölo v d˘sledku odliönÈ fonetiky ¯eËti-ny, arabötiny a latiny k hl·skov˝m zmÏn·m v p˘vodnÌch Aristotelov˝chtermÌnech, a to nÏkdy ke zmÏn·m tak v˝razn˝m, ûe latinsk· slova jiû tÈ-mϯ nep¯ipomÌnajÌ ¯eckÈ v˝razy nebo jejich latinizovanÈ formy, zn·mÈz encyklopediÌ Plinia StaröÌho Ëi Isidora ze Sevilly.18 Tom·ö z Can-timprÈ Ëerpal popisy zv̯at z latinskÈho p¯ekladu Aristotelova spisu His-toria animalium, jejû po¯Ìdil v 1. pol. 13. stoletÌ z arabskÈ verze Micha-el Scotus.19 V MichaelovÏ p¯ekladu p¯ÌsluönÈ Aristotelovy pas·ûe sep˘vodnÌ ¯eck˝ pl. a∆loyroi objevuje v podobÏ gen. pl. furoniorum:

Aristoteles Latinus, Historia animalium, 540a9ñ12: Mares vero furonio-rum (in margine: feles) non coeunt cum feminis retro, set mas elevatur etfemina equitat sub eo. Femine vero furoniorum sunt obedientes ad coi-tum valde et clamant mares ad coitum tempore luxurie.

Je pravdÏpodobnÈ, ûe to byla pr·vÏ tato Aristotelova pas·û, jeû inspiro-vala Tom·öe z CantimprÈ k za¯azenÌ ûivoËicha furionz do knihy o Ëtver-noûcÌch, p¯iËemû Ë·sti textu, v nichû Tom·ö srovn·v· sexu·lnÌ chov·nÌzv̯at a ËlovÏka, poch·zejÌ z jinÈho, prozatÌm nezn·mÈho zdroje.

in: ALBERT THE GREAT, Man and the Beasts. De animalibus (Books 22ñ26), s. 146,pozn. 103,1; KENNETH F. KITCHELL JR. ñ IRVEN MICHAEL RESNICK, in: ALBERTUS MAG-NUS, On Animals. A Medieval Summa Zoologica, s. 1509, pozn. 339.

17 Srov. ARISTOTEL…S, Historia animalium (ed. PIERRE LOUIS, Paris 1964ñ1969), V,2,540a10ñ13: O… dí a∆loyroi o⁄k –pisuen syn¯onteq, §llí “ mÆn œruÕq, º dÆ

uµleia fipot¯uhsin afitµn{ e≈s˘ dÆ t∂n w’sin a… uµleiai §wrodisiastika¯,ka˘ pros°gontai to÷q •rrena” e≈q t¢q œxe¯aq, ka˘ syno◊sai kr°zoysin.

18 Viz k tomu podrobnÏji HANA äEDINOV¡, äest knih o zv̯atech v encyklopedii ÑDenatura rerumì Tom·öe z CantimprÈ, in: TOM¡ä Z CANTIMPR…, De monstris marinis (Denatura rerum VI) ñ Mo¯sk· monstra (O p¯ÌrodÏ VI), Praha 2008, s. 24ñ29.

19 Srov. ARISTOTELES LATINUS, De animalibus libri XIX in der ‹bersetzung des Mi-chael Scotus (Buch IñXIV), (ed.) BENEDIKT KONRAD VOLLMANN, M¸nchen 1994.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20482

483ZE SLOVNÕKU STÿEDOVÃK… LATINY : FELE A FURION

Vollmannova edice Michaelova p¯ekladu Aristotelova spisu Historiaanimalium postr·d· srovn·nÌ s arabskou verzÌ, a dokud tedy nevyjdenov· kritick· edice, kter· m· b˝t opat¯ena latinsko-arabsko-¯eck˝mirejst¯Ìky,20 nevÌme, do jakÈ podoby transkriboval ¯eck˝ termÌn a∆loyroiarabsk˝ p¯ekladatel. Latinsk˝ v˝raz, kter˝ je v˝sledkem Michaelovap¯episu tÈto prozatÌm nejasnÈ arabskÈ podoby, byl vöak v kaûdÈm p¯Ìpa-dÏ nesrozumiteln˝ nejen Tom·öovi, ale rovnÏû Klaretovi, kter˝ uv·dÌklasick˝ n·zev kocoura, a ve st¯edovÏku tÈû divokÈ i dom·cÌ koËky(cattus), na jinÈm mÌstÏ svÈho Glos·¯e a doplÚuje jej bÏûnÏ uûÌvan˝mËesk˝m ekvivalentem (koczka); jmÈno tÏlesnÈ nespoutanÈho ûivoËichafurion tedy patrnÏ s koËkou nespojoval.21

Vedle Tom·öe z CantimprÈ pracoval s Michaelov˝m p¯ekladem Aris-totela rovnÏû Albert Velik˝, kter˝ Michael˘v text doplÚoval o poznatkyzÌskanÈ z Avicennova pojedn·nÌ o zv̯atech. Aristotelova pas·û o ûivo-Ëichu a∆loyroq se u Alberta objevuje na dvou mÌstech: jednak ve dva-c·tÈ druhÈ knize jeho pojedn·nÌ De animalibus, kterou sestavil na z·kla-dÏ Tom·öe z CantimprÈ a v nÌû m· tento ûivoËich jmÈno furioz,22 jednakv p·tÈ knize, kter· z Tom·öe nevych·zÌ a je koment·¯em p¯Ìmo k Aris-totelovi; Albert pro ni Ëerpal z p¯ekladu Michaela Scota a v z·vislosti najeho znÏnÌ pÌöe o mares furiomorum. PrvnÌ Ë·st popisu tohoto zv̯etev p·tÈ knize se do znaËenÈ mÌry shoduje s pas·ûÌ, kterou Albert vytvo¯ilve dvac·tÈ druhÈ knize jako parafr·zi Tom·öova textu:

Albert Velik˝, De animalibus, V,11: Dicit autem Aristoteles, quod ma-res furiomorum non coeunt cum feminis retro per saltum maris super fe-minam, sed mas elevatur in pedibus posterioribus et femina applicat seei aequando et adiungendo vulvam virgae. Feminae enim furiomorumsunt valde obedientes ad coitum et clamant alliciendo mares ad coitumtempore coitus...

20 Toto vyd·nÌ p¯ipravuje Aafke van Oppenraay, kter· prozatÌm vydala Michael˘vlatinsk˝ p¯eklad druh˝ch dvou Aristotelov˝ch zoologick˝ch spis˘, srov. ARISTOTELESLATINUS, De animalibus. Michael Scotís Arabic-Latin Translation, III: Books XVñXIX: Generation of Animals, (ed.) AAFKE VAN OPPENRAAY, Leiden ñ New York ñ Kˆln1992; ARISTOTELES LATINUS, De animalibus. Michael Scotís Arabic-Latin Translation,II: Books XIñXIV: Parts of Animals, (ed.) AAFKE VAN OPPENRAAY, Leiden ñ Boston ñKˆln 1998.

21 Srov. KLARET, Glossarius, 505: cattus koczka. Viz tÈû SSL, I, s. 594, s. v. cattus.22 Srov. ALBERT VELIK›, De animalibus, XXII,103: Furioz autem animal est Arabi-

ce sic vocatum et est intemperatissimae comestionis ita, ut propter cibum saepeincurrat periculum, et est parvae vitae propter excessum suae corruptionis. Est au-tem ferventissimum in coitu ita, quod in feminam grassare videatur; et cum coitum

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20483

484 HANA äEDINOV¡

P¯ekvapivÈ je vöak pokraËov·nÌ, podle nÏhoû pr˝ Avicenna uûÌv· protohoto ûivoËicha oznaËenÌ caper, to jest jmÈno, kterÈ m· stejn˝ v˝znamjako latinskÈ ibex, ÑkamzÌkì:

Albert Velik˝, De animalibus, V,11: ... Animal autem, quod furiomumvocat Aristoteles, Avicenna caprum vocat et omnino dat ei easdem pro-prietates coitus, quae hic determinatae sunt. Caper autem montanus est,de quo loquuntur, et ille proprie ibex Latine vocatur.

Toto tvrzenÌ vysvÏtlujÌ p¯ekladatelÈ Albertova spisu K. F. Kitchella I. M. Resnick tÌm, ûe gen. pl. caprorum v latinskÈm p¯ekladu Avicen-nova spisu o zv̯atech, jejû po¯Ìdil rovnÏû Michael Scotus, mohlo vznik-nout chybn˝m ËtenÌm gen. pl. catorum.23

AËkoli se Albertovy popisy z p·tÈ a dvac·tÈ druhÈ knihy do znaËnÈmÌry shodujÌ, je nejistÈ, zda si je Albert spojil a uvÏdomoval si, ûe v nichpopisuje jednoho a tÈhoû ûivoËicha. P˘vod termÌnu vöak bezpochybynebyl zn·m ani Albertovi a Tom·öovi z CantimprÈ, ani Klaretovi, kter˝v podobÏ furion patrnÏ spat¯oval lat. furia ve v˝znamu Ñdivok· v·öeÚì,

Obr. 4: Furion. Praha, Archiv PraûskÈho hradu,Knihovna MetropolitnÌ kapituly u sv. VÌta, sign. L 11, fol. 69vb.

perficere non poterit, clamat; coitum autem exercet prostratum super feminam morehominum sicut et simyarum genus.

23 Srov. KENNETH F. KITCHELL JR. ñ IRVEN MICHAEL RESNICK, in: ALBERTUS MAGNUS,On Animals. A Medieval Summa Zoologica, s. 492, pozn. 19.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20484

485ZE SLOVNÕKU STÿEDOVÃK… LATINY : FELE A FURION

ÑchtÌËì, a vytvo¯il podle toho takÈ Ëesk˝ ekvivalent nechla. S totoûnostÌzv̯ete si zjevnÏ nevÏdÏli rady ani st¯edovÏcÌ ilustr·to¯i: v ilumino-vanÈm opise encyklopedie Tom·öe z CantimprÈ, kter˝ je uloûen ve Va-lenciennes, vypadajÌ obÏ zv̯ata jako koËka,24 naproti tomu v opisechdÌla Der naturen Bloeme Jacoba van Maerlant majÌ p·¯ÌcÌ se samec sesamicÌ podobu blÌûe neidentifikovatelnÈ öelmy, jeû tvarem hlavy a kon-Ëetin p¯ipomÌn· spÌöe psa neû koËku (obr. 3).25 OdliönÏ je tento ûivoËichvyobrazen ve Ëty¯ech iluminovan˝ch opisech Tom·öovy encyklopedie,jimû je p¯ipisov·n bohemik·lnÌ p˘vod a z nichû t¯i jsou uloûeny v Prazea jeden v KrakovÏ: obÏ zv̯ata majÌ na tÏchto zobrazenÌch dlouhÈ uöijako osel, p¯itom vöak tlapy opat¯enÈ dr·py, jeû jsou typickÈ pro koËko-vitou öelmu.26

24 Viz Valenciennes, Bibliothèque municipale, ms. 320 (13. stol.), fol. 64: furionz.25 Den Haag, Koninklijke Bibliotheek, KA 16 (kol. 1350), fol. 58ra (v barevnÈm

zobrazenÌ se obÏ zv̯ata liöÌ zbarvenÌm tÏla ñ jedno je rudÈ a druhÈ hnÏdÈ) (obr. 3);podobnÏ Den Haag, Koninklijke Bibliotheek, ms. 76 E 4 (kol. 1450ñ1500), fol. 20rb:furions (obÏ zv̯ata jsou temnÏ öed·).

26 Praha, N·rodnÌ knihovna, rkp. XIV A 15 (kol. r. 1350), fol. 47vb: furionz, a rkp.X A 4 (mezi 1400ñ1425), fol. 64rb: furionz; Praha, Archiv PraûskÈho hradu, Knihov-na MetropolitnÌ kapituly u sv. VÌta, sign. L 11 (r. 1404)), fol. 69vb: furion (obr. 4);KrakÛw, Biblioteka JagielloÒska, ms. 794 (r. 1440), fol. 76v: furionum.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20485

486 HANA äEDINOV¡

Summary

FROM THE DICTIONARY OF MEDIEVAL LATININ CZECH LANDS : FELE AND FURION

The purpose of this article is to identify the origin and meaning of twoLatin zoological terms in the works of Thomas of CantimprÈ and Czechmedieval lexicographer Bartholomaeus de Solencia dictus Claretus.Both works employ names of animals that are extremely difficult to in-terpret both semantically and linguistically and whose Greek or Latinorigin is not immediately clear. Most of them are attached to animalsthe description of which Thomas claims to be derived from Aristotle orPliny the Elder. Thomas used the Latin translation of the Aristotleíswork Historia animalium translated from Arabic by Michael Scotus.Due to phonetical differences between these languages as well as inac-curacies and mistakes in both translations, the text of Aristotle and theforms of the original Greek names were variously modified. Aristotleísterm a∆loyroq, denoting the wildcat (Felis silvestris Schreber) or thehousecat (Felis silvestris cattus LinnÈ), appears in Michael Scotus inthe form furoniorum (gen. pl.), in Thomas of CantimprÈ in the form fu-rionz and in Claretus as furion. The same animal is also referred to bythe second analysed term feles, taken by Thomas of CantimprÈ fromPliny the Elderís Naturalis historia; it appears in the work of Claretusin the form fele.

Keywords: medieval lexicography; ancient and medieval zoology; Latinnames of quadrupeds; Felinae; Bartholomaeus de Solencia dictus Clare-tus; Aristoteles; Aristoteles Latinus; Pliny the Elder; Michael Scotus;Thomas of CantimprÈ

HANA äEDINOV¡, Kabinet pro klasick· studia FL⁄ AV »R, v. v. i.,Na Florenci 3, 110 00 Praha 1, sedinova@ics.cas.cz.

07sedinova.PM6 8.1.2014, 17:20486