Vade ad animalia et disce mores eorum. Basilova a Ambrožova kázání o šesti dnech stvoření...

157

BASILOVA A AMBROŽOVA KÁZÁNÍ O ŠESTI DNECH STVOŘENÍ JAKO PRAMEN

ZO OLO GICKÝCH KNIH TOMÁŠE Z CANTIMPRÉ

HA N A ŠE D I N O VÁ

Encyklopedie De natura rerum středověkého kazatele Tomáše z Cantimpré (1201–1272)1 je kompilace sestavená z pasáží převzatých volně či doslovně z děl vícero starověkých i středověkých autorů. V šesti knihách věnovaných živočichům se autor opírá nejčastěji o Aristotelův zoologický traktát Histo-

ria animalium, přírodovědné dílo Plinia Staršího Naturalis historia, Solinovo pojednání Collectanea rerum memorabilium a raně středověkou encyklopedii Etymologiae Isidora ze Sevilly; z těchto spisů převzal většinu údajů týkají-cích se anatomie jednotlivých druhů živočichů a jejich povahových rysů a chování. Jak však sám Tomáš v prologu ke svému dílu uvádí, pokládal za užitečné rozšířit – ovšem pouze místy, aby se vyhnul přílišné rozvláč-nosti svého textu – popis vzhledu a chování zvířat o alegorickou interpre-taci. Kromě alegoreze zapracoval do jednotlivých článků rovněž občasná morální ponaučení, vsuvky týkající se využití určitého živočicha v magii nebo ve farmakologii a etymologické rozbory některých jmen zvířat. Řada těchto údajů pochází od autorů speciálních odborných spisů, z historic-kých či geografi ckých pojednání, z biblických komentářů církevních otců nebo i z didaktických veršovaných skladeb raně středověkých spisovatelů.

Ve výčtu autorů, kteří, jak sám Tomáš v prologu vyznává, dodávají jeho nepatrnému dílu ušlechtilého lesku, nacházíme kromě jiných též jmé-

1 Tomáš z Cantimpré, De natura rerum, vyd. H. Boese, Berlin – New York 1973.

H A N A Š E D I N O VÁ

158

na dvou významných patristických spisovatelů, Basila z Caesareje († 379) a Ambrože z Milána († 397). Basilův spis Hexaemeron,2 který Tomáš z Can-timpré použil jako pramen, je soubor devíti kázání, jež Basil pronesl patrně roku 378 během pěti dnů předvelikonočního půstu a jež komentují prvních dvacet pět veršů a začátek dvacátého šestého verše první kapitoly knihy Genesis. Latinští autoři včetně Tomáše z Cantimpré používali toto Basilovo dílo převážně v latinském překladu, jejž pořídil Eustathios asi dvacet let po Basilově smrti,3 a znali rovněž stejnojmenný spis Ambrože z Milána,4 který není pouhou parafrází Basilova spisu, ale kromě expresivních pasáží, v nichž Ambrož na mnoha místech rozvedl původní Basilův výklad, při-náší také některé nové poznatky pocházející z děl latinských starověkých přírodovědců a básníků.

O zvířatech pojednávají tři závěrečná kázání, jež vykládají verše Gn 1,20–26, komentující Boží dílo pátého a šestého dne, kdy Bůh stvořil nejprve ryby, létavce a rozmanité druhy dobytka, zvěře a plazů a nakonec člověka k obrazu svému. Text knihy Genesis neuvádí jména konkrétních živočichů, Basil však buduje svůj výklad na základě vzhledu a chování rozmanitých druhů živých tvorů. Charakteristiky zvířat převzal převážně z Aristotelo-vých zoologických knih (a to pravděpodobně z epitomé pořízené Aristofa-nem z Byzantia), někdy Aristotelův popis rozšířil na základě textu jiných řeckých autorů, jako například Ailianovy sbírky kuriózních příběhů De

2 Basil z Caesareje, Hexaemeron, vyd. S. Giet, Sources Chrétiennes, 26, Paris 19682. Srv. též český překlad Karly Korteové, publikovaný v nakladatelství Oikúmené: Basil z Caesareje, Devět kázá-ní o stvoření světa (řecko-české vydání), Praha 2004; při parafrázování Basilova textu se přidržuji tohoto překladu a na jeho paginaci odkazuji v poznámkách. 3 Eustathios, In Hexaemeron Basilii, vyd. E. Amand de Mendieta – S. Y. Rudberg, Berlin 1958. 4 Ambrož z Milána (Ambrosius Mediolanensis), Hexaemeron, Patrologia Latina (dále PL), 14,123–274.

B A S I L O VA A A M B R O Ž O VA K Á Z Á N Í O Š E S T I D N E C H S T V O Ř E N Í

159

natura animalium a Oppianova spisu Halieutica; předpokládá se, že v někte-rých pasážích využil také vlastních zkušeností a pozorování.5 Basil ovšem neměl v úmyslu vyložit svým posluchačům základy zoologické vědní disci-plíny, nýbrž jeho hlavním cílem bylo morální působení na věřící. Proto si ze sumy údajů o skutečných i bájných zvířatech, jež náležela k obecnému vědění jeho doby, vybral takové příklady, pomocí kterých mohl nejen osla-vit podivuhodné Boží dílo a podat důkazy o tom, jak je Stvořitel mocný a moudrý, ale na něž mohl také navázat morálními poučeními a výzva-mi zaměřenými na jednání jedince vůči svému okolí, ať již v rámci rodiny nebo širšího okruhu křesťanské komunity.

Vedle encyklopedie Isidora ze Sevilly jsou to právě uvedené dva sou-bory kázání o stvoření světa, na něž Tomáš z Cantimpré odkazuje v kapi-tolách pojednávajících o některých běžně známých živočiších. Charakter Tomášovy encyklopedie i záměr, s nímž své dílo sestavoval, se však od Basilova a Ambrožova spisu naprosto liší, a je tedy třeba se tázat, do jaké míry se Tomáš inspiroval jednotlivými popisy zvířat obou církevních otců a nakolik se v jeho encyklopedii odrazil etický záměr jejich kázání.

Předvídavost a prozíravost

Všichni živočichové jsou stvořeními Božími a v jejich instinktu a chová-ní se projevuje vůle Stvořitele; nejsou sice nadáni rozumem, přesto však mají silně vyvinutou schopnost smyslového vnímání, jíž je Bůh obdařil

5 K Basilovým pramenům v oblasti zoologie srv. K. Müllenhoff , Aristoteles bei Basilius von Caesarea, in: Hermes, 2, 1867, str. 252–258; J. Levie, Les sources de la VIIe et de lÆVIIIe Homélies de saint Basile sur lÆHexaéméron, in: Musée belge, 1920, str. 113–149; Y. Courtonne, Saint Basile et lÆhellénisme (Étude sur la rencontre de la pensée chrétienne avec la sagesse antique dans lÆHexaméron de Basile le Grand), Paris 1934.


160

jakoby náhradou a útěchou za to, že postrádají rozum, a která se rozumu mnohdy vyrovná.6 Zákon přírody neboli Boží péče a starostlivost se podle Basila projevuje za prvé v tom, že každé zvíře si hned od chvíle, kdy bylo stvořeno, nese s sebou to, co je mu přirozeně vlastní – kupříkladu lvu byla od počátku vrozena odvaha, samotářský způsob života, hrdost a mohutný hlas, pardál je zase divoký a útočný a dostalo se mu pružného těla ladícího s jeho duševními pochody.7 Bůh však pečuje o jednotlivá stvoření a chrá-ní je také tím, že jim dává možnost předvídat některé blížící se události, nebo vědět, co jim prospívá a čeho se mají naopak vyvarovat.8 Ježek si ve své noře dělá dvě větrací chodby, a jakmile vytuší, že bude vanout seve-rák, severní chodbu ucpe.9 Voli zavření v zimním období dlouho ve chlévě předvídají už před začátkem jara změnu a všichni najednou hledí z chlévů ke dveřím,10 dokážou ale také vycítit, že se blíží déšť, a tehdy vůl nevyjde ven z krytého stanoviště.11 Mravenec shromažďující v létě potravu na zimu dává ven vyschnout navlhlá zrna, ale pouze když vytuší, že bude v příštích dnech hezké počasí. Člověk si tedy může být jist, že dokud mají mravenci obilí vyloženo venku, nespadne z mraků ani krůpěj. Prozíravost, ba přímo

6 Basil se takto vyjadřuje na více místech, srv. např. pasáž v Hexaem. 7,4, 7,5, 8,7, 9,4 (čes. pře-klad, str. 223, 225, 257, 275 a 277). 7 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,3 (čes. překlad, str. 271); B. Petrà, Provvidenza e vita morale nel pensiero di Basilio il grande, Roma 1983, str. 39. Tomáš převzal doslovně charakteristiku lva podle parafráze Ambrože, Hexaem. VI,3,14 (PL 14,247A–B), a charakteristiku pardála částečně podle Ambrože, tamt., VI,3,15 (PL 14,247B), a částečně podle překladu Eustathia, In Hexaem. Basilii, IX,3,5; srv. Tomáš z Cantimpré, De nat. IV,54 (leo), IV,55 (leopardus) a IV,86 (pardus). 8 Srv. B. Petrà, Provvidenza e vita morale, str. 39, M. Cesaro, Natura e cristianesimo negli „Exame-ron“ di San Basilio e di SantÆAmbrogio, in: Didaskaleion, 7, 1929, str. 85–86. 9 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,3 (čes. překlad, str. 273); Eustathios, In Hexaem. Basilii, IX,3,13; Ambrož z Milána, Hexaem. VI,4,20 (PL 14,249B). Tomáš z Cantimpré, De nat. IV,39, převzal téměř doslovně Ambrožův text. 10 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,3 (čes. překlad, str. 271). 11 Srv. Ambrož z Milána, Hexaem. VI,4,20 (PL 14,249A).


161

moudrost mravence se projevuje také v tom, že dbá na to, aby do svých zásobáren uložil dostatečné množství jídla, které mu vystačí co nejdéle – proto obilná zrna přetíná kusadly napůl, aby nezačala klíčit, protože pak by se nedala jíst.12

Kromě jistého tušení budoucích změn se zvířata, byť nenadaná rozu-mem, vyznačují tím, že dbají o svůj život. Medvěd si na hluboké rány při-kládá diptam, liška se léčí borovou pryskyřicí, želva se chrání před škodli-vými účinky jedovatého zmijího masa, které jí slouží za potravu, pojídáním dobromyslu a hadi si hojí oční neduhy tím, že požírají fenykl.13

Ze všeho tohoto prozíravého chování živočichů vyvozuje Basil ponau-čení pro člověka: Jestliže i nemyslící tvorové jednají podle určitého záměru a hledí si toho, co je pro ně spásné, co na to říká člověk, který se honosí rozumem, a přitom si počíná nerozumněji než živočichové? Zvířata umějí dbát předvídavě o to, co bude, zatímco lidé marní život v rozkoši, protože

12 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,3 (čes. překlad, str. 272); Eustathios, In Hexaem. Basilii, IX,3,15–17; Ambrož z Milána, Hexaem. VI,4,16.20 (PL 14,247C–D a 249A). Tomáš z Cantimpré, De nat. IX,21, odkazuje při popisu tohoto chování mravence na Ambrože a zdůrazňuje: „Mrave-nec ... je druh červa, který se o sebe a o svůj život stará s podivuhodnou prozíravostí.“ Mravenec je příkladem moudrosti již ve Starém zákoně; srv. Př 30,24–28, kde se hovoří o čtyřech zvířatech (mravenci, králíku, kobylce a ještěrce), která jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci. 13 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,3 (čes. překlad, str. 271); Eustathios, In Hexaem. Basilii, IX,3,8–9; Y. Courtonne, Saint Basile et lÆhellénisme, str. 125. Ambrož z Milána převzal tuto Basilo-vu pasáž beze změny, srv. Hexaem. VI,4,19 (PL 14,248C –D), o několik paragrafů níže však uvádí ještě další příklady toho, jak se zvířata dokážou sama léčit, srv. Hexaem. VI,4,26 (PL 14,252B). Tomáš z Cantimpré použil většinu údajů z obou Ambrožových pasáží, srv. např. De nat. IV,22 (jelen zasažený šípy pojídá diptam, je-li nemocný, žvýká větve olivy), IV,54 (nemocný lev požírá kvůli uzdravení opici), IV,55 (nemocný leopard pije krev divoké kozy), IV,60 (nemocný vlk pojí-dá hlínu a trávu, poté vyvrhne obsah žaludku a uzdraví se), IV,105 (medvěd si přikládá na rány bylinu jménem fl eonus, při nemoci pojídá mravence), IV,108 (je-li liška na smrt nemocná, pojídá borovou pryskyřici). O schopnosti živočichů léčit se za pomoci různých rostlinných nebo živo-čišných látek se zmiňuje již Aristotelés (srv. např. Hist. animal. IX,5, 612a1–35), Ambrož převzal některé údaje také od Plinia Staršího (srv. např. Natur. hist. VIII,97–101).


162

od budoucnosti nic nečekají.14 Na příkladu zvířat, která věnují na této zemi péči svému životu, který je jejich jediným životem, by si měli lidé uvědomit, že i oni mají na sebe dávat pozor a starat se nejen o své tělo, ale především o spásu své duše. Neměli by lpět na požitcích vezdejšího života, nýbrž by se měli upínat k životu věčnému, který je čeká po vzkříšení.15 I v tomto případě nacházejí Basil a Ambrož příklad ve světě živočichů. Podle Amb-rože je pro křesťany připomínkou vzkříšení arabský pták fénix, který po pěti stech letech umírá, aby se posléze opět zrodil ze svého popela.16 Přilé-havým příkladem nového života, při němž člověk odkládá břímě starého života a „obléká nový šat“ (srv. Ef 4,22–24), je ale rovněž bourec morušový (jemuž Basil říká „rohatý indický červ“), který se mění z ošklivé housenky nejprve v kuklu a poté v motýla s jemnými křídly: „Až tedy, ženy, budete vsedě odvíjet jeho dílo (to jest přízi, již vám posílají Číňané a z níž zhoto-vujete hebké oděvy), čerpejte odtud jasnou představu o vzkříšení, pamět-livy toho, jakou změnu tento živočich prodělává, a neodmítejte věřit v pro-měnu, kterou všem slibuje Pavel.“17

14 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 7,5 (čes. překlad, str. 225). 15 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,3 (čes. překlad, str. 271); M. Cesaro, Natura e cristianesimo, str. 86–87. 16 Srv. Ambrož z Milána, Hexaem. V,23,79–80 (PL 14,238B–D). Basil z Caesareje příklad fénixe neuvádí. Za podivuhodné znamení vzkříšení a za symbol, na němž Tvůrce všehomíra ukazuje velebnost svého zaslíbení, označuje fénixe již na konci 1. století po Kr. Klement Římský, Ep. ad Cor. 25–26. Tomáš z Cantimpré, De nat. V,45, sice při svém popisu fénixe odkazuje kromě jiných pramenů i na Ambrože, jeho alegorický výklad je však založen nikoli na znovuzrození fénixe, nýbrž na číslech 3 a 4 obsažených v počtu tří set čtyřiceti let, jichž se fénix dožívá (sám Ambrož ovšem uvádí pět set let, takže Tomáš tento údaj převzal z jiného pramene). Fénix je obrazem svaté duše, která prožívá svůj život ve víře ve svatou Trojici a v pevném ukotvení ve čtyřech základních ctnostech. 17 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 8,8 (čes. překlad, str. 259 a 261); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VIII,8,5–6; M. Cesaro, Natura e cristianesimo, str. 87. Oproti Basilovi neužívá Ambrož z Milána, Hexaem. V,23,77 (PL 14,237C–238A), bource jako příklad proměny a vzkříšení, nýbrž


163

Mravní zásady

Příroda člověku nejen neustále připomíná smrt a vzkříšení, ale na pří-kladech z neživého světa kamenů a ze světa rostlin a živočichů odhaluje lidem mravní zákon, jímž by se měli řídit v životě na tomto světě. Člověk je obdařen určitými přirozenými ctnostmi, které jsou mu dány od příro-dy, a chválí proto uměřenost, ctí spravedlnost, obdivuje statečnost a váží si rozumnosti.18 Protože však má svobodnou vůli, může se stát, že sejde z cesty, kterou mu Bůh určil. Naproti tomu zvířata si hledí zákona přírody a neprotiví se na rozdíl od člověka Stvořitelovu příkazu. Aby Basil poučil své posluchače o sociálních vztazích v jejich křesťanské komunitě a mezi nejbližšími příbuznými v rodině, uvádí ze světa živočichů mnoho klad-ných příkladů, které jsou hodny následování, ale rovněž některé záporné, které vypovídají o chování, jímž by se člověk řídit neměl.19

Práce

Pro Basila z Caesareje je práce jedním ze zákonů přírody, tedy ze zákonů stanovených Bohem, a proto by lidé neměli trávit život nečinně a v zahálce, protože je známo, že zahálka je zdrojem zlých skutků. Namísto toho by měli být jako ryby, jež proplouvají mnoha moři, jen aby našly kousek potra-

s odkazem na Mt 11,8 se zmiňuje pouze o vláknu, které bourec produkuje a z něhož se tkají dra-hé oděvy pro bohaté lidi. Tomáš z Cantimpré, De nat. IX,9, popisuje bource morušového podle Plinia Staršího pod jménem bombax a podobně jako Ambrož se věnuje popisu vlákna, na nějž navazuje morální výzvou, která se však netýká vzkříšení. 18 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,4 (čes. překlad, str. 275); Eustathios, In Hexaem. Basilii, IX,4,1. 19 Srv. M. Cesaro, Natura e cristianesimo, str. 89 a 93–101; S. Giet, Les idées et lÆaction sociales de saint Basil, Paris 1941.


164

vy,20 či spíše jako pilní mravenci, kteří shromažďují v létě potravu na zimu a neúnavně se činí, aby do svých zásobáren uložili dostatečné množství jídla,21 nebo jako pracovité včely, které ve prospěch člověka horlivě shá-nějí potravu a všechny se zaměstnávají jednou a toutéž činností.22 Neboť pracovat se má nejen kvůli zaopatření sebe sama, nýbrž především pro druhé, aby se člověk měl o co rozdělit s potřebnými (srv. Ef 4,28); práce je zde proto, aby bylo možno uplatňovat lásku vůči bližnímu a aby takto Bůh mohl lidským prostřednictvím pečovat o ty, kdo jsou slabí (srv. Sk 20,35) a postrádají dostatečné prostředky.23

A právě chování včel, jejichž konání je upřeno k jednomu společnému cíli, je i pro Ambrože z Milána nejpřiléhavějším příkladem pracovitos-ti, vzájemné soudržnosti a ohledu jednoho jedince na druhého: „Můžeš pozorovat, jak všechny včely konají jako o závod svou službu. Jedny téměř nezamhouří oka při hledání potravy, druhé se starají o ochranu svého opevněného domova, další zkoumají, kdy přijdou deště, a sledují, jak se shlukují mraky, jiné zpracovávají vosk, který získaly z květů, a ještě další sbírají z týchž květů ústy rosu. Žádná přitom neklade nástrahy usilovné práci ostatních a netouží žít z dobyté loupeže... Vidíš, jak je včela pracovitá a cenná. Všichni touží po plodech její práce... O tom, komu se jich dostane,

20 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 7,5 (čes. překlad, str. 225). 21 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,3 (čes. překlad, str. 273); Eustathios, In Hexaem. Basilii, IX,3,15–17; Ambrož z Milána, Hexaem. VI,4,16 (PL 14,247C–248A), který cituje z Př 6,6–8 („Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš...“) a příkladnou přičinlivost mravence ilu-struje téměř vizuálním líčením: „Černý houf horlivě snáší kořist po polích, cestičky se hemží průvody pochodujících a obilná zrna, která nezvládnou uchopit malými ústy, tlačí před sebou rameny.“ Viz též výše pozn. 12. 22 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 8,4 (čes. překlad, str. 243); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VIII,4,1. 23 Srv. S. Giet, Les idées et lÆaction sociales de saint Basil, str. 143–144.


165

však nerozhoduje, jaké má kdo postavení, ale tyto plody přinášejí lahod-nou sladkost ve stejné míře králům jako lidem prostým. Neslouží však pou-ze k potěšení, ale přispívají rovněž k našemu zdraví: konejší hrdlo, léčí poranění a působí jako hojivý prostředek také na neduhy uvnitř těla. A tak včela sice neoplývá tělesnou silou, zato ale vyniká neochvějnou moudrostí a vášnivým zaujetím pro mravné jednání.“24

Bohatství

Není to ale jen usilovná práce bližních, z níž by si měl člověk brát příklad, ale též jejich skromnost a spokojenost s tím, co mají. Vždyť ani ryby v moři nejsou odděleny hradbami a hranicemi, a přece se jednotlivé druhy samy od sebe zdržují tam, kde je třeba, vzájemně si nepřekážejí a podle zákona přírody žijí v prostoru, který jim byl vymezen. Naproti tomu lidé dělí zemi na jednotlivé pozemky, přenášejí mezníky, které zasadili jejich otcové (srv. Př 22,28), a snaží se připravit ostatní alespoň o kousek území.25 Pro jejich nenasytnou chamtivost nachází Basil opět příklad v chování ryb, v tomto případě ovšem v záporném smyslu.

Ačkoli se některé ryby živí bahnem a jiné řasami nebo vodními rostli-nami, většina z nich je masožravá a menší ryby se stávají potravou těch vět-ších. Může však dojít k tomu, že i ta, která se zmocnila ryby menší, padne nakonec sama za kořist nějaké jiné, a pak putují obě do břicha té poslední. A právě tento dravý boj o potravu porovnává Basil s chováním člověka, který lapá do útrob své neukojitelné posedlosti bohatstvím chudáky, aby se

24 Srv. Ambrož z Milána, Hexaem. V,21,69–70 (PL 14,235B–236A). Tomáš z Cantimpré, De nat. IX,2, převzal jen část tohoto Ambrožova textu. 25 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 7,3–4 (čes. překlad, str. 221); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VII,3,16–4,1; Ambrož z Milána, Hexaem. V,10,26–27 (PL 14,217C–218A).


166

stal posléze obětí ještě většího hamižníka. Proto si mají lidé dávat pozor, zda se nedávají cestou bezpráví, protože pak by neunikli konečnému trestu.26 „I ty jsi taková ryba,“ rozvádí Ambrož Basilovu morální výzvu v obsáhlejší parafrázi, „ty, který útočíš na druhé, který se snažíš potopit ty slabší, který pronásleduješ až do hlubiny svou prchající oběť. Vyvaruj se toho, abys při tomto pronásledování sám nenarazil na někoho silnějšího, aby tě ten, kdo se snaží vyhnout tvým nástrahám, nedovedl do nástrah někoho jiného, aby ten, jehož jsi stíhal a on se přitom hrozil útrap, jež by ho mohly postih-nout, nehleděl dříve na útrapy tvé. Jaký je rozdíl mezi boháčem, který ve své nestoudné chtivosti připravuje slabší o jejich majetek, a sumcem, jenž si naplnil břicho menšími rybami? ,Zemřel ten boháč‘ (Lk 16,22) a to, co na ostatních vydobyl, mu bylo k ničemu, ba co více, špatná pověst, jíž se mu pro jeho kořistění dostalo, mu přinesla ještě více opovržení. Sumec byl uloven a jeho lup, který mu již nebyl k žádnému prospěchu, byl odhalen. Kolik se asi najde v jeho břiše ryb, které předtím pohltily jiné ryby? I ty, boháči, ses zmocnil někoho, kdo oloupil jiného člověka, kdo si přivlastnil majetek nějakého chudáka. Když jsi ho pak přemohl ty, přidal jsi ke svému jmění dva majetky, a přece ještě stále nejsi s takovým ziskem spokojen... Hleď, aby tě nepotkal stejný konec jako onu rybu – vyhýbej se háčku, střez se sítě! Ty si ale myslíš, že se ti nemůže nikdo postavit, protože jsi mocný.

26 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 7,3 (čes. překlad, str. 217); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VII,3,1–4; Ambrož z Milána, Hexaem. V,5,13 (PL 14,211A–B). Varovným příkladem prospěchář-ského jednání vůči bližnímu je pro Basila také chování kraba, který není schopen rozlomit zavřenou skořápku ústřice, a tak čeká, až se ústřice otevře slunečním paprskům, vhodí jí do misek kámen, aby je nemohla zavřít, a takto se jí lstí zmocní. Basil své posluchače vyzývá, aby byli na rozdíl od kraba spokojeni s tím, co mají, neboť chudoba je rozumným lidem nade všech-ny požitky (srv. Hexaem. 7,3, čes. překlad, str. 219); srv. též širší parafrázi Ambrože z Milána, Hexaem. V,8,23 (PL 14,216A–B). Tomáš z Cantimpré, De nat. VII,19, převzal od Ambrože popis způsobu, jakým krab získává z ústřic měkké maso, vynechal však jeho morální výklad.


167

I sumec si myslel, že ho nikdo nemůže chytit na udici nebo mu nastražit síť, a že kdyby přece v síti uvízl, bude schopen ji roztrhnout a dostat se z ní ven. A přesto nakonec neunikl trojzubci, nebo uvízl v tak pevně upletené síti, že se z ní nedokázal vyvléci.“ A Ambrož zakončuje svůj výklad tepající hamižné hromadění majetku srovnáním sumce se sebevědomým postojem lidí, kteří se dopouštějí špatností v domnění, že se jim nic nemůže stát. Avšak i oni by si měli uvědomit, že čím většího zločinu se dopustí, tím větší jim hrozí nebezpečí, že neuniknou konečné odplatě.27

Vzájemná pomoc a podpora jedinců žijících ve společenství

Soudržnost jednotlivců v rámci společenství není v říši zvířat typická jen pro včely, ale lze ji pozorovat také mezi ptáky a jinými druhy živočichů. Kupříkladu netopýři k sobě přirozeně lnou do té míry, že se drží seřa-zeni jeden za druhým, jako by tvořili souvislý řetěz; to podle Basila lidé tak snadnou nedovedou a mnozí z nich dávají dokonce přednost soukro-mému životu před životem veřejným a pospolitým.28 U jiných zvířat je tato soudržnost ještě umocněna vzájemnou podporou jednotlivých čle-nů společenství a rovným podílem na všech činnostech. Například jeřá-

27 Srv. Ambrož z Milána, Hexaem. V,5,14 (PL 14,211B–D). Ambrož zde využil v negativním smyslu tradiční popis sumce jako ryby, která miluje tak hluboce svá mláďata, že pro jejich záchranu rozerve i tu nejpevnější síť. Srv. expresivní popis tohoto jednání sumce u Tomáše z Cantimpré, De nat. VI,26: „Gamenez ... neustále úzkostlivě dohlíží na potěr. A stane-li se, že ... uvízne v síti, rozerve ji svými silnými zuby a unikne v tomto období starostlivé péče spíše díky své prudkosti než odvaze, protože stesk po mláďatech mu dodává neobvyklou sílu.“ 28 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 8,7 (čes. překlad, str. 255); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VIII,7,7; Ambrož z Milána, Hexaem. V,24,87 (PL 14,240B–D), podle něhož se takto netopýři cho-vají proto, že k sobě navzájem pociťují náklonnost, jakou lze jen stěží nalézt mezi lidmi na tom-to světě. Tomáš z Cantimpré, De nat. V,116, převzal od Ambrože doslovně jeho popis způsobu, jakým jsou netopýři zavěšeni těsně vedle sebe, vynechal však srovnání s lidským chováním.


168

bi se střídají jeden po druhém v noci na stráži – zatímco jedni spí, druzí obcházejí okolo a hlídají – a stejně tak se střídají ve vedení při letu.29 Basil použil příklad jeřábů pouze k tomu, aby na něm ukázal některé zvláštnos-ti, jimiž se vyznačuje život ptáků a jež jsou svědectvím podivuhodného Božího díla, zatímco Ambrož neváhal doplnit svou parafrázi Basilova tex-tu komentářem srovnávajícím chování jeřábů a lidí: „Co je krásnější, než když jsou práce i pocty společné všem a když moc není výsadou několika málo jednotlivců, nýbrž je podle jakéhosi dobrovolného losu přenášena postupně na všechny? Tímto způsobem byly povinnosti i hodnosti roz-děleny v obci za dávných dob... Po vzoru ptáků začali lidé od počátku ustanovovat obecnou správu ... tak, aby ... nikdo nebyl vyloučen z podílu na poctách a žádný nebyl zbaven nutnosti pracovat. To bylo to nejušlech-tilejší uspořádání... Avšak později si touha vládnout začala dělat nároky na to, co jí nepatřilo, a nechtěla se vzdát získané moci... Který člověk by se vzdal dobrovolně vlády, zřekl se odznaků svého vůdcovství a o své vůli se z prvního stal posledním? Vždyť my často bojujeme nejen o místo na špi-ci, ale i o postavení uprostřed; vyhrazujeme si přední místa při stolování, a bylo-li nám takové místo jednou poskytnuto, požadujeme, aby tomu tak bylo navždy. Naproti tomu jeřábi mají každý spravedlivý podíl na práci a k výkonu moci přistupují s pokorou.“30

29 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 8,5 (čes. překlad, str. 247); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VIII,5,1–2; Ambrož z Milána, Hexaem. V,15,50–51 (PL 14,227B–D). Tomáš z Cantimpré, De nat. V,55, odkazuje při popisu tohoto chování jeřábů kromě jiných autorů též na Ambrože, jeho následující morální apel však vynechává. 30 Ambrož z Milána, Hexaem. V,15,51–52 (PL 14,227D–228C).


169

Vztahy mezi rodiči a dětmi

Basil a Ambrož se zabývají ve svých kázáních nejen vztahy v rámci širší-ho společenství křesťanů, ale také vztahy v rodině, a to na prvním místě nedostatkem náklonnosti mezi rodiči a dětmi. Lvice miluje svá mláďata,31 vlk bojuje za svá vlčata32 a ovce pozná z nesčetného množství jehňat to své, stejně jako jehně běžící ze stáje rozpozná mezi mnoha ovcemi svou matku.33 Takto se u zvířat projevuje nebývalou měrou láska mezi rodiči a dětmi a sama příroda těmito příklady člověka vyzývá, aby syn nezne-važoval otcovo stáří a otec pro nové manželství nezapomínal na děti vze-šlé z manželství předchozího.34 „Příroda vštípila zvířatům lásku k jejich potomkům, náklonnost k jejich mláďatům. Zvířata neznají macešskou lás-ku; změní-li rodiče partnera, nezříkají se svých potomků, nemají ve zvyku upřednostňovat mláďata z pozdějšího svazku a zanedbávat ta, která se nar-odila z předešlého spojení... Zvířata mají prostou povahu, jež nezná pře-krucování pravdy. Bůh totiž vše uspořádal takovým způsobem, že ty, jimž daroval méně rozumu, obdařil větší mírou citu. Která šelma by pro svá mláďata nepodstoupila smrt? Která šelma, ač sevřena klínem nesčetných

31 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,4 (čes. překlad, str. 275); Ambrož z Milána, Hexaem. VI,4,22 (PL 14,249D). Eustathios zmínku o lvici vynechal. Srv. S. Giet, Les idées sociales de saint Basile, str. 80. 32 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,4 (čes. překlad, str. 275); Eustathios, In Hexaem. Basilii, IX,4,4. Ambrož z Milána zmínku o vlku vynechal. 33 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,4 (čes. překlad, str. 277); Eustathios, In Hexaem. Basilii, IX,4,6–9; Ambrož z Milána, Hexaem. VI,4,25 (PL 14,251C–252A). Ambrožovo znění použil ve zkrácené formě a bez morálního výkladu Tomáš z Cantimpré, De nat. IV,85, který poukazuje na to, že na rozdíl od pastýře, který často nedokáže od sebe rozeznat jednotlivé ovce, jehně se při hledání matky ve stádu nikdy nezmýlí a ani ovce se ve své lásce nenechá oklamat. 34 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 9,4 (čes. překlad, str. 275); Eustathios, In Hexaem. Basilii, IX,4,4; Ambrož z Milána, Hexaem. VI,4,22 (PL 14,250A–C).


170

ozbrojenců, by nechránila své potomky vlastním tělem? I když se přižene setba šípů, ona přece zakryje mláďata svým tělem jako hradbou a uchrání je před nebezpečím. Co na to řekne člověk, který nedbá svých závazků a zapomíná na to, co stanovila příroda? Syn hledí opovržlivě na otce, otec zavrhuje syna...“35

Láskyplný vztah dětí a rodičů by se mohl podle Basila a Ambrože pěs-tovat nejen na příkladu chování domácích zvířat a šelem, ale také různých druhů ptáků. Vždyť i čápi staré rodiče zahřívají, obstarávají jim potravu a při letu je z obou stran podpírají vlastními křídly,36 a láska rodičů k dětem má zase konkrétní příklad ve vráně, která doprovází často svá mláďata a živí je i v době, kdy už umějí létat. A Basil člověka nabádá, aby i on po vzoru vrány miloval své děti a pečoval o ně37 a aby nebyl jako orel, který jedno z mláďat, jež přivedl na svět, shodí na zem, protože shánět potravu oběma by dalo pří-liš mnoho práce – takto podle Basila jednají rodiče, kteří odkládají své děti pod záminkou chudoby nebo mezi ně dělí dědictví nerovným dílem.38

35 Srv. Ambrož z Milána, Hexaem. VI,4,22 (PL 14,250B). 36 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 8,5 (čes. překlad, str. 249); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VIII,5,7–9; Ambrož z Milána, Hexaem. V,16,55 (PL 14,229B–230A); S. Giet, Les idées sociales de saint Basile, str. 80. Tomáš z Cantimpré, De nat. V,28, přejal popis chování čápů, vynechal však morální výklad. Podle znění jeho textu milují čápi svá mláďata natolik, že hnízdo nepřetržitě zahřívají svým tělem, přestože kvůli dlouhému sezení ztrácejí peří. Dostává se jim však odměny v tom, že se k nim později mláďata chovají stejně láskyplně a starají se o ně po stejnou dobu, jakou dříve rodiče věnovali jejich výchově. Z těchto důvodu dostal čáp přídomek pia avis, tedy „oddaný, milující pták“. Tvrzení, že čápi živí své rodiče, pochází již od Aristotela, Hist. animal. IX,12, 615b23–24. 37 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 8,6 (čes. překlad, str. 253); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VIII,6,6; Ambrož z Milána, Hexaem. V,18,58 (PL 14,231A–C). Tomáš z Cantimpré, De nat. V,32, při popisu tohoto chování vrány sice neodkazuje na Basila ani na Ambrože, připojuje však jejich morální apel: „Nechť se tedy lidé učí milovat své děti podle příkladu, jakým milují svá mláďata vrány.“ 38 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 8,6 (čes. překlad, str. 251 a 253); Eustathios, In Hexaem. Basi-lii, VIII,6,2–4; Ambrož z Milána, Hexaem. V,18,60 (PL 14,231D–232B). K zákonu, jímž v Basilově


171

Vztahy mezi manželem a manželkou

Stejně důležitý jako vztah mezi rodiči a dětmi je pro Basila i vztah mezi mužem a ženou. Pro demonstrování toho, jak by se manžel s manželkou měli k sobě chovat, využívá autor příkladu dvou hrozivých a nebezpeč-ných živočichů – zmije a murény. Zmije, nejjedovatější ze všech hadů, uzavírá partnerský svazek s murénou, přičemž ke kontaktu dochází tak, že zmije se na mořském břehu ohlásí muréně sykotem a vybízí ji, aby se vynořila z hlubin. Ve spojení těchto dvou odlišných jedinců vidí Basil povinnost ženy strpět sebekrutější a sebehorší chování svého muže, ať již je to bití, pijanství nebo třebas jen pouhé mrzoutství, neboť je nepřípust-né, aby se pod jakoukoli záminkou manželský svazek rušil.39 Ambrož pak Basilův výklad ještě rozšiřuje: Jaké vlastnosti či chování mohou být horší než hadí jed, a přece ani toto nebezpečí murénu neodradí, aby se se zmijí nespářila. Jakmile ji zmije zavolá, muréna neváhá a s velkou vášní se ovine kolem kluzkého hada, zatímco žena není ochotna snášet svého manžela, ačkoli on toleruje její chyby a projevy ženské lehkovážnosti. Byl to přece Adam, kdo byl sveden Evou, a nikoli naopak, a proto je spravedlivé, aby žena, která nabádala k hříchu, přijala muže jako svého vůdce a velitele (srv.

době císařové Valentinianus, Valens a Gratianus zapovídají odložení dítěte, srv. S. Giet, Les idées sociales de saint Basile, str. 75–77. Tomáš z Cantimpré se o nechvalném chování orla zmiňuje s odkazem na Ambrože na třech místech, pokaždé však bez morálního výkladu – v kapitole o orlu, srv. De nat. V,2, a ve dvou kapitolách o orlosupu, který se opuštěných orlích ptáčat ujímá, srv. De nat. V,46 (s. v. fulica) a De nat. V,70 (s. v. kym < řec. fh vnh): „Je velmi starostlivý a pečlivě vychovává a živí svá mláďata; a nejen svá, nýbrž také mláďata jakéhosi obzvláště ničemného druhu orla, který se jich zbaví dříve, než dospějí, protože se mu protiví je krmit.“ Tvrzení, že orel se zbavuje jednoho mláděte, pochází již od Aristotela, Hist. animal. VI,6, 563a17–18 a 21–22. 39 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 7,5–6 (čes. překlad, str. 227 a 229); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VII,5,11–6,1; Tomáš z Cantimpré, De nat. VII,49.


172

Ef 5,22–23). A že je manžel drsný a neotesaný? Ale kdysi se jí přece líbil! Má si snad žena opakovaně volit jiného muže? Vždyť i býk a kůň hledají a milují svou družku, zatímco žena svého manžela zapuzuje a domnívá se, že jej může vystřídat za jiného!40

Aby vůbec mohlo ke spojení obou tvorů dojít, je třeba, aby se zmije nej-prve zbavila svého jedu. Basil proto vybízí pro změnu muže, aby odložili stranou svou příkrost a nelidskost, kterou projevují vůči svým manželkám. Naproti tomu Ambrož z Milána se nejprve obrací ještě jednou k manžel-kám a kárá je, že oproti zmiji, která z úcty k manželovi vyplivne při jeho příchodu jed, žena se nedokáže ovládnout a muže, který se navrací unaven z daleké cesty, zahrnuje a zahání urážkami, a místo co by svůj jed předem vyplivla, naopak jej užívá k tomu, aby otrávila manžela hádkami.41 Posléze však i on směřuje své kázání k mužům v obsáhlém napomenutí: „Avšak i ty, muži, ... odlož při setkání se svou dobrou ženou zpupnost a příkrost, jež ovládají tvé srdce, zapuď nevrlost, když ti tvá něžná choť nabízí svou lásku. Nejsi její pán, nýbrž manžel, nevzal sis služku, nýbrž manželku. Bůh si přál, abys byl vůdcem nižšího pohlaví, nikoli jeho přemocným vládcem. Splácej náklonnost náklonností, na lásku odpovídej láskou. Zmije svůj jed vyplivla, a ty nemůžeš odložit stranou tvrdost? I když je ti vrozena neob-lomnost, musíš ji mírnit s pomyšlením na svůj manželský stav a ovládat svůj sklon k příkrému jednání ohledem na vztah se svou ženou.“ 42

Spojení zmije a murény ale slouží Basilovi i Ambrožovi ještě k něčemu jinému. Příroda na něm totiž ukazuje, co je to cizoložství. Podle Basila by si tedy ti, kdo mají v úmyslu se dopustit manželské nevěry, měli uvědomit, 40 Srv. Ambrož z Milána, Hexaem. V,7,18 (PL 14,213B–214A). 41 Srv. Ambrož z Milána, Hexaem. V,7,18 (PL 14,214A). 42 Ambrož z Milána, Hexaem. V,7,19 (PL 14,214A–B). Srv. velmi stručné podání u Tomáše z Cantimpré, De nat. VII,49, pro něhož je chování hada vůči mořskému živočichu obrazem láskyplnosti, s jakou by se měl muž chovat ke své ženě.


173

jakému plazu jsou podobni. „Nechť své vášně prostopášníci drží na uzdě, pamětlivi příkladu suchozemských i mořských živočichů“, končí Basil toto delší pojednání o zmiji a muréně.43 U Ambrože nacházíme opět expresiv-nější morální výklad: „Nevyhledávajte, muži, cizí lože, neklaďte nástrahy jinému svazku. Je to vážné cizoložství a prohřešek proti přirozenému řádu. Vždyť Bůh stvořil nejprve jen dva lidi, Adama a Evu, to jest muže a ženu, a ženu z muže, to jest z Adamova žebra; a přikázal, aby oba žili jako jedno tělo a jedna duše (srv. Ef 5,28). Proč rozděluješ jedno tělo, proč dělíš jednu duši? Je to porušení přirozeného řádu. O tom nás poučuje spojení murény a zmije, jež se nezakládá na řádné příslušnosti k jednomu druhu, nýbrž na chlípné touze. Uvědomte si, muži, jakého hada si chce přivést k sobě do lož-nice ten, kdo baží po tom zneuctít cizí manželku, a k jakému hadu je třeba takového člověka přirovnat. Spěchá ke zmiji, která se noří do jeho náruče nikoli po přímé stezce opravdové lásky, nýbrž po kluzké půdě hříšného chtí-če. Spěchá k té, která sbírá svůj jed, podobně jako zmije, která se po doko-nání tělesného spojení snaží načerpat zpět jed, který předtím vyvrhla.“ 44

* * *

Každé z děl, jež Tomáš použil jako pramen pro sestavení zoologické části své encyklopedie, bylo sepsáno za jiným účelem, odlišné motivace jejich autorů se však do Tomášova textu promítly jen minimálně. Ať již pracoval se spisy, v nichž šlo na prvním místě o exaktní přírodovědné poznání nebo alespoň o shromáždění základních údajů k dílčí disciplíně, či s biblickými komentáři církevních autorů, anebo s pojednáními, která stojí na pomezí mezi díly odbornými a populárními, Tomáš podřídil podobu svého vlast-

43 Srv. Basil z Caesareje, Hexaem. 7,6 (čes. překlad, str. 229); Eustathios, In Hexaem. Basilii, VII,6,2–3. 44 Srv. Ambrož z Milána, Hexaem. V,7,19 (PL 14,214B–215A).


174

ního textu zcela zřetelnému cíli. Po vzoru některých řeckých a římských autorů prvních staletí po Kr., pro něž je v oblasti přírody charakteristický zájem o vše výjimečné a neobvyklé, chtěl širší čtenářskou obec, jíž byla jeho encyklopedie určena, nejen seznámit se sumou poznatků, která náležela ke standardnímu vědění, ale měl především v úmyslu udivit a pobavit popi-sem tvorů, jejichž vzhled a chování přesahovaly každodenní zkušenost, kteří byli jiní, málo známí či zcela cizí, žili jen ve vzdálených končinách světa a působili podivně a neuvěřitelně. Tento záměr vyplývá zcela zjevně z výběru zvířat, která se Tomáš rozhodl do svého díla zařadit a mezi nimiž lze nalézt v mnohem větší míře tvory cizokrajné, anebo dokonce neexistu-jící a známé jen z mytologie, než živočichy ve středověku běžné.

Stejný přístup lze vypozorovat i z obsahu Tomášova textu. U domá-cích zvířat a jiných živočichů, popisovaných pod srozumitelnými latin-skými jmény převzatými beze změny od starověkých či raně středověkých přírodovědců, Tomáš často uvádí vedle líčení obecně známých tělesných a charakterových znaků také nejrůznější kuriozity, které se o příslušném zvířeti dočetl, aniž by hodnověrnost těchto údajů jakkoli zpochybňoval. V kapitolách pojednávajících o méně obvyklých, exotických či bájných zví-řatech, o nichž se čtenář dočítá převážně pod podivnými jmény nejasného původu, Tomáš i v případě širší předlohy nechává obvykle stranou detail-ní údaje o vzhledu a chování dotyčných živočichů a soustřeďuje se téměř výhradně na popis jejich nejpodivnějších a nejfantasknějších rysů, které čtenáři neumožňují, aby si na jejich základě vytvořil jinou než jen velmi mlhavou (a často skutečnosti neodpovídající) představu.

Práce s Basilovým a Ambrožovým textem tvoří u Tomáše zdánlivě urči-tou výjimku. Oba církevní otcové chtěli prostřednictvím příkladů ze světa živočichů poskytnout svým posluchačům návody k mravnému životu na tomto světě a k přípravě na budoucí spásu. Potřebné vzory chování nalezli


175

v dostatečném množství mezi zástupci domácích zvířat, polní či lesní zvěře a některých exotických, nikoli však neznámých živočichů, a proto by se moh-lo zdát, že jejich kázání byla pro Tomáše mnohem méně bohatým zdrojem tolik hledaných kuriozit, než byl například latinský překlad Aristotelových zoologických děl, pořízený z arabské verze a plný podivných jmen živoči-chů, nebo přírodovědná kompilace Plinia Staršího a geografi cké pojednání Solinovo, tedy díla upřednostňující popis nejrůznějších mirabilií. Přesto se v Tomášově encyklopedii nachází odkaz na Basila či Ambrože přibližně ve čtyřiceti kapitolách a lze konstatovat, že Tomáš převzal od těchto autorů většinu postřehů týkajících se vzhledu či chování jimi popisovaných živoči-chů. Některé z nich nejsou nikterak pozoruhodné a Tomáš je použil pouze k doplnění delšího výkladu, vybudovaného na excerpci z jiných autorů. Avšak obsah většiny Basilem a Ambrožem uvedených poznatků o zvířa-tech naznačuje, proč je Tomáš do své encyklopedie zařadil, ačkoli se týkají živočichů v jeho době i prostředí všeobecně známých: nepřirozené spojení mořské murény a suchozemské zmije, nelítostný a lstivý boj kraba o potra-vu, schopnost ježka a dobytčat předpovídat změny počasí, proměna odpu-divé housenky bource v krásného motýla, neúnavná pracovitost mravenců a včel, spravedlivé a rovnocenné rozdělování práv i povinností v hejnu jeřá-bů, mimořádně silná láska šelem k jejich mláďatům a naopak péče mladých čápů o staré a nemohoucí rodiče, to vše, stejně jako mnohé další poznatky,45

45 Srv. též některé další postřehy o vzhledu a chování zvířat, které Tomáš z Cantimpré převzal od Basila a Ambrože: mořský ježek vycítí blížící se bouři, a proto se přitiskne k velkému kame-ni, aby jej mořský příboj neusmýkal (De nat. VII,31); během sedmi dnů, kdy ledňáček sedí na svých vejcích, a dalších sedmi dnů, kdy vylíhlá ptáčata rostou, zůstávají vichry i moře v klidu (De nat. V,15); nepatrná rybka štítovec dokáže zastavit i tu největší loď plující za příznivého větru a s rozvinutými plachtami a na dlouhou dobu jí znemožní pokračovat v cestě, takže loď vypadá, jako by do moře zapustila kořeny (De nat. VII,31); když sedí slavík na vejcích, po celou noc nespí a zpívá (De nat. V,76); husy kdysi zachránily hlavní město říše tím, že prozradily nepřátele, kteří se v tajných podzemních chodbách chystali k útoku na římský chrámový vrch


176

vzbudilo autorovu pozornost do té míry, že tyto údaje ze světa živočichů zakomponoval do své encyklopedie.

Na první pohled překvapivě však Tomáš, navzdory svému povolání kazatele, vynechal většinu morálních výkladů, jež Basil a Ambrož z příkla-du zvířat vyvozují,46 a i v případě, kdy pasáž závisející na některém z těchto autorů mravním ponaučením ukončil, učinil tak obvykle jen velmi struč-nou parafrází;47 někdy dokonce nahradil znění jednoho nebo druhého autora vlastním morálním výkladem.48 Jeho postup je však v naprostém souladu s metodou, kterou uplatnil při excerpci ostatních pramenů. Tomá-šovo dílo nemělo sloužit jako vyčerpávající soubor poznatků, nahrazující čtenářům četbu jiných zoologických kompendií, ani jako příručka, v níž mohli kazatelé nalézt alegorické a morální výklady pro vzhled a chování každého živočicha, a jež tak měla zastoupit Basilův a Ambrožův soubor kázání. Tomášovým cílem bylo vytvořit kompilaci, v níž se ukáže bohatost zoologické disciplíny a jež bude dostatečně zajímavá a poučná pro méně náročné čtenáře a zároveň dostatečně inspirativní pro vzdělanější a zvída-vější publikum.

(De nat. V,8); hrdlička po odloučení od svého druha odmítá uzavřít nový svazek a vzpomíná stále na toho, koho mívala po svém boku (De nat. V,113); supi přivádějí své potomstvo na svět bez páření (De nat. V,120); chobotnice dokáže měnit barvu svého těla podle kamene, ke kterému se přitiskne, a stane se tak neviditelnou pro svou kořist (De nat. VI,43). 46 Viz výše pozn. 26 (krab), 27 (sumec), 28 (netopýři), 29 (jeřábi), 36 (čápi), 38 (orel). Basilův a Ambrožův morální výklad vynechal Tomáš také u popisu chobotnice a supů (viz předchozí pozn.) nebo u popisu včel, které konají svou práci pod vedením jakéhosi krále (srv. Tomáš z Cantimpré, De nat. IX,2) – Basil a Ambrož uvádějí tento příklad jako poukaz na hierarchické uspořádání společnosti a uznávání autority (srv. k tomu S. Giet, Les idées sociales de saint Basile, str. 152–155). Stejně tak převzal Tomáš Ambrožův popis způsobu, jakým vlaštovka staví své hnízdo (De nat. V,66), vynechal však jeho chválu chudoby a odrazování od honění se za ziskem, které je příčinou podvodů a zločinů. 47 Viz např. výše pozn. 37 (vrána), 42 (zmije a muréna) a 45 (hrdlička). 48 Viz výše pozn. 17 (fénix) a 18 (bourec).


177

I SERMONI DI BASILIO IL GRANDE E AMBRO GIO DI MILANO SULLA CREAZIONE DEL MOND O COME UNA FONTE DEI LIBRI ZO OLO GICI

DI TOMMASO DI CANTIMPRÉ

L’enciclopedia De natura rerum dello scrittore medievale Tommaso di Cantimpré (1201–1272) è una compilazione composta da numerosi passaggi che l’autore ripre-se più o meno letteralmente dagli scritti di parecchi autori dell’antichità e del medi-oevo. Nei sei libri che trattano di animali, Tommaso si ispira soprattutto al trattato zoologico Historia animalium di Aristotele, all’enciclopedia Naturalis historia di Plinio il Vecchio, allo scritto Collectanea rerum memorabilim di Solino e all’enciclopedia Etymologiae di Isidoro di Siviglia. Questi scritti erano le sue fonti principali per la descrizione dell’anatomia e della natura degli animali. Tommaso però considerava utile arricchire queste informazioni e completarle talvolta con alcune spiegazioni allegoriche, con istruzioni morali, con intermezzi sull’uso di un animale nelle pra-tiche magiche o in farmacologia, e con alcune etimologie di termini zoologici.

Le interpretazioni morali che troviamo disseminate nei sei libri zoologici di Tommaso provengono in maggioranza da Basilio il Grande e da Ambrogio di Milano, che nei loro sermoni sulla creazione del mondo intitolati per entrambi gli autori Hexaemeron commentano i primi venticinque versetti del primo capito-lo della Genesi. Il testo biblico non menziona i nomi di singoli animali, Basilio e Ambrogio però costruiscono la loro spiegazione sulla base dell’aspetto e del com-portamento dei diversi esseri viventi. Lo scopo di tutti e due i Padri della Chiesa è però un altro rispetto a quello di Aristotele, di Plinio il Vecchio e di altri naturalisti classici – Basilio e Ambrogio non hanno intenzione di informare i loro uditori cristiani sui fondamenti della zoologia, ma vogliono educarli sul senso morale. Per questo motivo hanno scelto dal corpus delle caratteristiche degli animali, sia reali che favolosi, esempi per mezzo dei quali potevano non solo glorifi care la meravigliosa opera di Dio e dimostrare il potere e la sapienza del Creatore, ma ai quali potevano ricollegarsi con insegnamenti morali orientati al comportamen-to dell’individuo in relazione al suo ambiente, sia nel quadro della famiglia sia nell’ambito più esteso della comunità cristiana.


178

Nei sei libri che Tommaso ha dedicato agli animali, troviamo un rimando a Basilio o ad Ambrogio in circa quaranta capitoli e possiamo constatare che Tommaso ha riprodotto la maggior parte delle osservazioni che questi due autori hanno registrato sull’aspetto e sul comportamento degli animali da loro descritti. A prima vista però sembra sorprendente che Tommaso, malgrado la sua professi-one di predicatore, abbia omesso la maggior parte delle interpretazioni morali di Basilio e di Ambrogio e anche nel caso in cui termina la descrizione di un animale con una moralizzazione, si tratta solo di una breve parafrasi; succede anche che Tommaso sostituisce il testo di uno o dell’altro autore con la propria versione morale. Il suo atteggiamento concorda però con il metodo che ha applicato lavo-rando con altre fonti. L’opera di Tommaso non doveva servire come un esteso corpus di informazioni che avrebbe compensato la lezione delle altre opere zoo-logiche, né come guida in cui i predicatori potevano trovare delle interpretazioni allegoriche e morali per l’aspetto e il comportamento di ogni animale. Tommaso aveva intenzione di compilare un’opera che avrebbe potuto mostrare la ricchezza della disciplina zoologica e che avrebbe dovuto essere abbastanza interessante e educativa per i lettori meno esigenti e allo stesso tempo abbastanza ispirativa per il pubblico più erudito e più curioso.

Vade ad animalia et disce mores eorum. Basilova a Ambrožova kázání o šesti dnech stvoření...

Documents

Transcript of Vade ad animalia et disce mores eorum. Basilova a Ambrožova kázání o šesti dnech stvoření...