Masarykova univerzita

Pedagogická fakulta

KATEDRA PRIMÁRNÍ PEDAGOGIKY

Odkaz myšlenek vybraných pedagogických

reformátorů ve vztahu k současné mateřské škole

Bakalářská práce

Forma kombinovaná

Brno 2015

Vedoucí diplomové práce: Vypracovala:

Mgr. Veronika Rodová, Ph.D. Lenka Gaberová

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně, s využitím pouze

citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním

řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č.

121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o

změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně

Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Novém Hrozenkově dne 10. 1. 2015

……………….………………….

Lenka Gaberová

Poděkování:

V úvodu své práce bych chtěla upřímně poděkovat Mgr. Veronice Rodové, Ph.D.

za vedení, ochotu, trpělivost a konzultace při vypracování této bakalářské práce.

Dále bych ráda poděkovala své rodině za veškerou podporu a trpělivost, kterou mi při

studiu projevovali.

Anotace:

Bakalářská práce Odkaz myšlenek vybraných pedagogických reformátorů ve

vztahu k současné mateřské škole se zaměřuje na realizaci myšlenek těchto myslitelů

v dnešní mateřské škole. Teoretická část obsahuje život a vybraná díla jednotlivých

filozofů. Praktická část popisuje, jakým způsobem byly použity zvolené myšlenky

reformátorů v současné mateřské škole. Součástí práce je reflexe, evaluace činností a

interpretace dotazníku. Na závěr jsou shrnuty základní poznatky.

Annotation:

Bachelor thesis Legacy of ideas of selected pedagogical reformers in relation

to current kindergarten aims at implementing the ideas of these thinkers in today's

kindergarten. The theoretical part contains vignettes of individual philosophers and their

selected work. The practical part describes how the selected ideas of reformers were

used in current kindergarten. The work involves reflection, evaluation and interpretation

of the questionnaire. The conclusion summarizes basic findings.

Klíčová slova:

Pedagogický reformátor, mateřská škola, předškolní dítě, výchova, vzdělání

Keywords:

Educational reformer , kindergarten , preschool, child , education , education

Bibliografický záznam:

GABEROVÁ, L. Odkaz myšlenek vybraných pedagogických reformátorů ve

vztahu k současné mateřské škole. Bakalářská práce. Brno: Masarykova

univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra primární pedagogiky, 2015, 80 s.

Vedoucí práce Mgr. Veronika Rodová, Ph.D.

OBSAH:

ÚVOD .............................................................................................................................. 8

I. TEORETICKÁ ČÁST ………………………………………………………………10

1. Život a vybrané dílo J. A. Komenského …………………………………………….13

1.1 Informatorium školy mateřské ………………………………………………… 18

1.2 Otázky a návrh činností vycházející z Informatoria …………………….…….. 19

2. Život a vybrané dílo J. J. Rousseaua .……………...………………………………. 22

2.1 Emil čili o výchově člověka – 2. díl ………………………..…………………... 26

2.2 Otázky a návrh činností vycházející z Emila …………………………….……. 27

3. Život a vybrané dílo J. H. Pestalozziho …..…………………………….………….. 30

3.1 Jak Gertruda učí své děti ………………...…………………………….……… 34

3.2 Otázky a návrh činností vycházející z Jak Gertruda učí své děti ………….….. 34

4. Život a vybrané dílo J. F. Fröbela ……………………………………….………… 37

4.1 O výchově člověka …………………………………………………….…….…. 40

4.2 Otázky a návrh činností vycházející z O výchově člověka ……...…….………. 41

5. Život a vybrané dílo J. A. Svobody ..……………………………………….……… 44

5.1 Školka …………………………………………………………………….……. 52

5.2 Otázky a návrh činností vycházející ze Školky ………………………………... 53

II. PRAKTICKÁ ČÁST ……………………………………………………………… 54

1. Organizace výzkumu …………..…………………………………………………... 54

2. Cíl výzkumu a výzkumný problém …..……………………………………………. 55

3. Rozhodnutí o vzorku …..…………………………………………………………... 55

4. Metody sběru dat …..………………………………………………………………. 55

5. Odpovědi respondentek ……………………………………………………………. 55

5.1 Respondentka 1. ……………………………………………………………….. 56

5.2 Respondentka 2. ……………………………………………………………….. 57

5.3 Respondentka 3. ……………………………………………………….………..58

5.4 Respondentka 4. ……………………………………………………………….. 59

5.5 Respondentka 5. ……………………………………………………………….. 60

6. Shrnutí …………………………………………………………………………….. 61

6.1 Grafické zobrazení odpovědí …….……………………………………………. 64

6

6.2 Odpovědi respondentek – Tabulka č.1 ………………………………………... 65

7. Realizace projektu …………………………………………………………………. 66

7.1 Týden Březen – měsíc knihy …………………………………………………... 67

7.1.1 Průběh týdne ……………………………………………………………. 72

7.2 Týden Těšíme se do školy ………………….………………………………….. 72

7.2.1Průběh týdne …………………...……………………………………….. 77

8. Vyhodnocení projektů ………….………………………………………….………. 79

ZÁVĚR …………….……………………………………………………….………… 80

Seznam literatury

Seznam internetových zdrojů

Seznam vyobrazení

Seznam tabulek

Seznam obrázků

Seznam příloh

Přílohy

7

ÚVOD

Bakalářská práce nese název Odkaz myšlenek vybraných pedagogických

reformátorů ve vztahu k současné mateřské škole. Jedná se o filozofii J. A.

Komenského, J. J. Rousseaua, J. H. Pestalozziho, J. F. Fröbela a J. V. Svobodu.

Teoretická část následuje po úvodu a skládá se z kapitol o životě pěti zvolených

myslitelů a jejich děl ve své době převratných, které mne oslovily svými idejemi.

Vybraní reformátoři jsou důležití pro své revoluční myšlenky, které jsem

implementovala do dotazníku a použila při realizaci činností v mateřské škole. V první

kapitole představím život J. A. Komenského a jeho dílo Informatorium školy mateřské,

které jsem vybrala, protože se mi líbí Komenského pojetí výchovy dítěte do šesti let

v rodině. Ve druhé kapitole uvedu život J. J. Rousseaua a jeho knihu Emil čili O

vychování. Tento pedagogický román mne oslovil myšlenkami nechat v dítěti dozrát

dětství a pozorovat dítě v dítěti. Třetí kapitola obsahuje život J. H. Pestalozziho a jeho

spis Jak Gertruda učí své děti. Vybrala jsem si autora pro jeho ušlechtilost. Čtvrtá

kapitola zahrnuje život F. W. A. Fröbela a jeho dílo O výchově člověka. Zaujaly mne

„dětské zahrádky“, které autor založil. Pátá kapitola představí život J. V. Svobody a

jeho spis Školka, který mne upoutal podrobně rozpracovanou příručkou v sedmapadesáti

lekcích.

Východiskem bakalářské práce z pohledu obecně pedagogických pojmů je

školní edukace (výchova, vzdělání), školní didaktika (vyučování, učení), Školní

vzdělávací program, Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání,

předškolní pedagogika, prostředky výchovy (práce, hra, umění, sport, kolektiv),

pedagog, formy výchovy (školní, mimoškolní, rodinná, sebevýchova), cíle výchovy

(ideál žádoucích vlastností dítěte) a činitelé výchovy (pedagoga, dítě, výchovné

prostředky). Výchova je celoživotní, cílevědomé, záměrné působení na jedince za

účelem jeho pozitivního rozvoje osobnosti. Součástí výchovy je také učení, socializace,

příprava na budoucí život a kompetence člověka.

V navazující praktické části je uvedena organizace výzkumu, cíl výzkumu,

výzkumná otázka, rozhodnutí o vzorku, metody sběru dat formou kvalitativního

výzkumu rozhovorem s otevřenými otázkami, odpovědi respondentek, shrnutí, grafické

8

zobrazení odpovědí a tabulka výsledků reakcí respondentek na otázky. Praktická část se

týká také realizace zcela a částečně řízených činností s dětmi v MŠ. Řízené činnosti jsou

aktivity připravené učitelkou a společně s ní realizovány s dětmi. Částečně řízené

činnosti jsou přichystány pedagogem a plněny dítětem. Tyto činnosti, promyšlené na

základě osmi typů inteligence dle H. Gardnera - verbální, logicko-matematická,

prostorová, hudební, tělesně-kinetická, interpersonální, intrapersonální, přírodní, vedou

k rozvoji schopností a dovedností dítěte. Dítě si rozšiřuje znalosti, osvojuje si

kompetence a vytváří si základní předpoklady pro další vzdělávání. K tomu slouží

Rámcový vzdělávací program a Školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání,

který je základem vzdělávacího systému pro předškolní děti v současnosti. Praktická

část dále předkládá zpracované projekty ve formě tematických plánů, které byly

koncipovány dle RVP PV. Součástí projektů Březen – měsíc knihy a Těšíme se do školy,

jsou klíčové kompetence, dílčí cíle, očekávané výstupy, rizika, zapojení rodičů,

evaluace, sebereflexe a vyhodnocení projektů. Projekt byl zpracován tak, aby došlo

k naplnění cíle bakalářské práce. Tímto cílem je zjistit, zda jsou myšlenky vybraných

filozofů přínosné v dnešní MŠ. K řešení dílčího problému bakalářské práce byly použity

metody slovní - monologické (popis, vysvětlování), dialogické (diskuse), práce s

knihou; metody názorně-demonstrační (pozorování, předvádění); metody dovednostně-

praktické (nácvik pohybových a pracovních dovedností, pracovní činnosti na pozemku,

výtvarné činnosti); metody aktivizující (diskuze, řešení problému) a metody komplexní

– frontální (hromadné), skupinové, individuální. Bakalářskou práci uzavírá realizace,

vyhodnocení projektu, závěr a seznamy literatury, informačních zdrojů, vyobrazení,

tabulek, grafů, obrázků a příloh. V seznamu literatury jsou některé knihy, které jsem

přečetla, ale necitovala.

9

I. TEORETICKÁ ČÁST

Vybrala jsem si téma Odkaz myšlenek vybraných pedagogických reformátorů ve

vztahu k současné mateřské škole, protože mne oslovila přednáška PaedDr. B.

Šmahelové, CSc. o dějinách pedagogiky a Komenského Informatorium školy mateřské.

Všechny reformátory v této bakalářské práci spojuje výchova dítěte a také fakt, že jeden

z rodičů zemřel brzy po jejich narození, v případě Komenského oba rodiče v jeho

dvanácti letech. Dále je spojuje používání učebnic, víra v Boha a vlastní zkušenost

s výchovou, v tom se lišili od Rousseaua. Fröbel se zabýval stejně jako Rousseau

výchovou hocha. Komenský rozčlenil věk dítěte na čtyři etapy po šesti letech.

Rousseau rozdělil věk chlapce na od narození do dvou let, od dvou do dvanácti let, od

dvanácti do patnácti let, od patnácti do jednadvaceti let, vychovatelem měl být otec.

Pestalozzi upřednostňoval matku ve výchově a tak jako Fröbel zřizoval ústavy pro děti.

Na prvním místě u těchto filozofů je výchova dítěte, což jsem zohlednila při výběru

otázek do dotazníku a při aktivitách realizovaných v projektu v mateřské škole.

Myšlenky na založení zařízení pro předškolní děti se objevovaly již ve

středověku. Řecký filozof Platón si kladl otázku, zda má dítě vychovávat jen rodina

nebo i společnost. Propracovaný výchovný systém předškolní výchovy u nás předložil

J. A. Komenský v 17. století. V 18. století Francouz J. J. Rousseau upřednostňoval

přirozenost a svobodu ve výchově dítěte. Na přelomu 18. a 19. století se J. H. Pestalozzi

ve Švýcarsku věnoval otázkám výchovy dítěte v rodině. Ve druhé polovině 19. století v

Německu Fr. Fröbel předložil teorii výchovy předškolních dětí a založil „dětské

zahrádky“ tzv. Kindergarten. 19. 3. 1932 vznikla v ulici Na Hrádku na Novém Městě

pražském první opatrovna pro předškolní děti. Učitelem byl J. A. Svoboda, jehož

zásluhou byla předškolní zařízení zařazena do národního školství roku 1948.

Pro přiblížení jednotlivých myslitelů uvedu jejich teoretické koncepty výchovy.

Komenský rozpracoval didaktickou koncepci slovně názorného vyučování, které by

měli vychovatelé uplatňovat. Zásadu názornosti považuje za základ vyučování, a to se

musí opírat o poznávání věcí, jevů, smyslové vnímání a zkušenost. Zásada

systematičnosti a soustavnosti se týká logického a systematického učení (poznatky se

staví jeden na druhý), které si žáci osvojí včetně soustavného vzdělávání. Zásada

10

aktivnosti znamená poznávání vlastní zkušeností, činností a jejího využití v praxi.

Důležité je vycházet ze zájmu žáků. Zásada trvalosti závisí na opakování, procvičování,

provádění pokusů a zkoušení. Zásada přiměřenosti spočívá v respektování věkových a

individuálních schopnosti dětí učitelem. Rousseauovo pojetí výchovy vychází z

výchovy přírodou (nezávisí na nás), lidmi (zcela na nás závisí) a věcmi (závisí na nás

částečně). Pokud má být výchova účinná, je nutné, aby tyto tři výchovy byly v souladu

s přírodou, protože jedině tak můžeme rozvíjet své vlohy. Pestalozzi vytvořil koncepci

industriální výchovy, která měla naučit děti praktickým dovednostem, aby byly

samostatné. Fröbelovo pojetí výchovy je založeno na čtyřech instinktech dítěte. Instinkt

činnosti (dítě je aktivní), instinkt poznání, instinkt umělecký (dítě je tvůrčí) a instinkt

náboženský (Bůh naplňuje vše, co existuje). Svobodova koncepce výchovy vycházela

z rozumové, tělesné, mravní a estetické složky výchovy.

11

1. ŽIVOT A VYBRANÉ DÍLO JANA AMOSE KOMENSKÉHO

Obr. 1

„Učit lze slovy, vychovávat jen příkladem.“

J. A. Komenský patří mezi největší české myslitele a spisovatele. Narodil se do

měšťanské rodiny dne 28. března 1592 na jihovýchodě Moravy. Jeho otec byl

významným členem jednoty bratrské (protestanská církev zdůrazňující víru, lásku,

naději a upřednostňující praktický křesťanský život před učením a církevními

tradicemi). Ve dvanácti letech zemřeli Komenskému na epidemii rodiče a dvě ze čtyř

jeho sester, proto odešel k tetě do Strážnice, kde chodil do školy. Po vypálení Strážnice

vojskem hlavního vůdce protihabsburského povstání byl poslán k poručníkům do

Nivnice, kde byl ponechán sám sobě. „Zpozdilostí poručníků jsem byl tak zanedbán, že

jsem teprve v šestnáctém roce svého věku okusil základů latiny“ (Komenský, 1987, s.

32). Začal navštěvovat bratrskou školu v Přerově, kde studoval tři roky především

teologii, řečtinu, latinu a humanitní vědy a kde získal jméno Amos (mužské jméno

hebrejského původu, vykládá se jako „milovaný Bohem“). Byl velice pilný student,

pracovat na svém vzdělání, snažil se dohnat ztracený čas a latinu studoval s nadšením.

Vzhledem k jeho nadání byl vyslán v devatenácti letech studovat kvalitní vysokou školu

do německého Herbornu, kde se snažil pojmout maximum vědomostí. Seznámil se zde s

aritmetikou, geometrií, astronomií, muzikou, právem, etikou, dialektikou, filozofií,

12

teologií a historií. Během studií cestoval, navštívil Nizozemí, nejstarší univerzitu

Německa v Heidelbergu a domů do Přerova se vrátil v roce 1614 jako ředitel latinské

školy. Dva roky poté se přestěhoval do Fulneku, kde působil jako rektor školy a kazatel

jednoty bratrské. Oženil se a narodily se mu dvě děti. Prožíval šťastná léta, pěstoval

sadařství a založil chov včel. Komenského život stejně jako osudy jeho krajanů změnila

válka. Dne 23. května 1618 odstartovala třetí pražská defenestrace náboženskou

třicetiletou válku. Po vydání dekretu 13. prosince 1621 o vypovězení nekatolických

duchovních ze země se Komenský rozhodl poslat rodinu do Přerova, která spadá pod

správu Žerotínů. Po porážce stavovského povstání byl nucen Komenský opustit Fulnek,

habsburští vojáci spálili jeho knihovnu a byl na něj vydán roku 1622 zatykač, proto byl

nucen se skrývat. Jeho žena a děti zemřely v Přerově na morovou epidemii. Od roku

1624 žil v Brandýse nad Orlicí, kde se znovu oženil. Rozhodl se odejít i s rodinou do

exilu do polského Lešna, které bylo centrem bratrské víry, protože mu nic jiného

nezbývalo. Musel si vybudovat nové živobytí, narodily se mu čtyři děti. Psal učebnice a

připravoval návrh na zdokonalení organizace školství. Byl zvolen biskupem, písařem a

zástupcem rektora gymnázia, což u něj vzbudilo zájem o samotné vyučování.

Soustřeďuje se na výchovu a způsob výuky. Napsal pedagogická díla Velká didaktika,

Brána jazyků otevřená a Informatorium školy mateřské, které ho proslavily po

nekatolické Evropě. Brána jazyků otevřená byla přeložena do mnoha jazyků. „V

mateřské škole je nejdůležitějším úkolem obohacování zásoby představ dítěte

z okolního světa, náboženská výchova a rozvíjení smyslů spolu s prvními poznatky

z hospodářství“ (Štverák, 1991, s. 128). Evropské univerzity Komenského zvaly, ale on

nabídky nepřijímal. Až ve čtyřicátých letech přijal pozvání do Anglie a přestože pobyt

zde nebyl úspěšný z důvodu občanské války, uvědomil si, že působením na univerzitách

může šířit své názory. Přijal pozvání také do Švédska, kde měl zreformovat školství a

vytvořit učebnice. Napsal tam spis Nejnovější metoda jazyků, ale kvůli neshodám se po

šesti letech rozhořčený vrátil roku 1648 zpět do Lešna, kde po příjezdu zemřela jeho

těžce nemocná druhá žena. Uzavřením vestfálského míru skončila nejen třicetiletá

válka, ale i naděje na návrat domů. Roku 1649 uzavřel třetí sňatek. Začátkem

padesátých let se stal biskupem a odjel do Uher, kde měl zrealizovat reformu školství a

sedmiletou školu. Mohl uplatnit své názory v praxi ve dvou třídách. Byl přísný a

náročný. Napsal příručku Pravidla mravů, učebnici Svět v obrazech a Škola hrou.

13

Komenský psal Orbis pictus původně jako pomocnou knížku pro předškolní výchovu.

Roku 1654 se vrátil do Lešna, kde o dva roky později při požáru přišel téměř o všechen

majetek i rukopisy. Kvůli kolaboraci se Švédy musel uprchnout z Polska. Ztráta jeho děl

jej těžce poznamenala. Konec svého života prožil v Amsterdamu, kde byla vydána

polovina celého jeho díla, například soubor třiačtyřiceti spisů s názvem Veškeré spisy

didaktické. Zemřel dne 15. listopadu 1670 a byl pohřben v Naardenu.

„J. A. Komenský zanechal po sobě dílo tak obrovité, až se tají dech. Přitom

značná část spisů je nenávratně pryč. Mnohé shořelo, mnohé zmizelo. Rozměry těch

ztrát ani neumíme přesněji změřit …“ (Hora-Hořejš, 1995, s. 119). Komenský strávil ve

vyhnanství téměř padesát let. Vypracoval unikátní pedagogický systém, zabýval se

názory na výchovu, didaktikou, vytvořil speciální jazykovou výuku a jedinečné

učebnice. Je právem považován za zakladatele moderní pedagogiky a Učitele národů.

Den učitelů se slaví na jeho narozeniny dne 28. března. „Komenský je i ve světové

pedagogické literatuře nejčastěji citovaným myslitelem, jehož odkazem se zabývá

specifická vědecká disciplína komeniologie, která se rozvíjí nejen u nás, ale i

v zahraničí“ (Jůva, sen. & jun., 1995, s. 15).“Pedagogické dílo Komenského nám

přináší nesčetně podnětů. Pro každého učitele i vychovatele je nezanedbatelným

zdrojem poučení i inspirace. Mělo by být přímo morální povinností českého

pedagogického pracovníka, aby se tímto odkazem podrobněji seznámil a ve své práci

využil jeho tvůrčích podnětů“ (Jůva, sen. & jun., 1995, s. 17).

14

1.1 Informatorium školy mateřské

Informatorium vzniklo roku 1632 v polském Lešně za pobytu Komenského

v exilu jako součást zamýšlené reformy školství v Čechách. Autor byl mistrem jazyka,

používal rozvinutá souvětí, přirovnání a stavěl sloveso na konec věty, tak jak to bylo

v 17. století podle latinského vzoru běžné. Jako příručka pro vychovatele malých dětí

navazuje Informatorium na celkové pojetí výchovy ve spisu Velká didaktika. Jedná se o

jedinečné odborné pedagogické dílo své doby ve světové literatuře, kde je ve 12.

kapitolách systematicky rozpracována předškolní výchova. Kniha zahrnuje také

výchovu rozumovou, mravní, náboženskou, estetickou a dává sociální smysl celé

výchově. „Komenský zde upozornil na důležitost výchovy smyslů dítěte jako

nejdůležitějšího zdroje poznání i jako první cesty k mravní výchově, poukázal dále na

zvláštnosti způsobu vnímání u dětí, na význam pohybu spojeného s hrou a činností pro

vývoj dětského myšlení, na nutnost osvojení manuálních dovedností i na problematiku

vyspívání mravního a citového. Komenský si byl vědom potřeby dosažení harmonie

fyzických i psychických projevů dítěte a důležitosti prostředí pro jeho vývoj“ (Štverák,

1991, s. 121). Zdůrazňoval důležitost exogenních (vnějších) a endogenních (vnitřních)

faktorů týkajících se rodinné předškolní výchovy, spolupráce rodiny a školy, význam

výchovy od narození pro další vývoj člověka včetně zdraví pro rozumový vývoj dítěte.

Uznání se této knize dostalo až v 19. století. Podle Komenského „ rané dětství není

pouhou epizodou života, nevinnou předehrou k dospělosti, nýbrž samostatnou, ba

dokonce směrodatnou kapitolou. První zážitky a zkušenosti človíčka se závažně a

natrvalo zapisují do duše dítěte, předurčují jeho příští citové bohatství nebo naopak

chudobu, jeho emocionální či vztahovou košatost či naopak plochost, budoucí kladné

nebo záporné přijímání světa i lidí. O kladné životní vyladění, pozitivní nastartování

osobnosti malého dítěte citlivou ranou výchovou, vědomou a znalou mateřskou péčí i

láskou jde v této fázi života především“ (Hora-Hořejš, 1995, s. 132).

V první kapitole Komenský poukazuje na to, že o děti je třeba mít největší

starost, protože jsou nejcennějším darem Božím a klenotem, se kterým se nedá nic

porovnat. Děti pochází z nás, a proto je máme mít rádi stejně jako sebe. Děti máme jako

vzor skromnosti, smířlivosti, laskavosti, svornosti a jiných ctností.

15

Další kapitola pojednává o potřebě věnovat zvláštní péči duši a její ušlechtilosti,

potom teprve tělu jako příbytku duše. Rodiče by se neměli jen radovat ze svých dětí, ale

měli by je vést také k práci, umění, pobožnosti a mravům.

Třetí kapitola se týká mládeže, která se nemůže vychovat sama bez namáhavé

práce. Pokud rodiče nemohou vychovávat děti, měli by svěřit jejich výchovu učeným

lidem, kteří by mohli děti také trestat. Učení by měla být hrou a příjemným potěšením.

V následující kapitole Komenský nabádá rodiče, aby děti vychovávali od

narození a nečekali až na učitele ve škole. „A protož jak daleko s nimi v které té věci do

šesti svých let směřovati a jakými cestami jíti mají, již ukázáno býti má“ (Komenský,

2007, s. 33). Děti se mají učit především pobožnosti, a to hledáním Boha, ctěním Boha

a radováním se s Bohem. Dále mají být učeny mravnosti a dalším ctnostem - střídmosti

(jíst a pít podle potřeby), dobrým způsobům (slušnosti při jídle, oblékání, péči o tělo),

šetrnosti, poslušnosti ke starším, pravdomluvnosti, spravedlnosti (nedělat naschvály,

neubližovat, nebrat cizí věci), pracovitosti, mlčenlivosti (při modlitbě, při hovoru

dospělých), trpělivosti (ovládat se), ochotě pomoci starším, zdvořilosti k obyčejům

(vlídnost, pozdravit, podat ruku, poklonit se, poděkovat), vážnosti v gestech (uctivost,

skromnost). V prvních šesti letech má dítě poznat v přírodních vědách:

ve fyzice - přírodní živly (vodu, oheň, vzduch, země), déšť, sníh, led,

olovo, železo, atd. Kromě toho má poznat stromy a rostliny, rozdíl mezi zvířaty

(co je ryba, pták, dobytek, atd.), vnější části svého těla (jak se jmenují, k čemu se

používají),

v optice (nauce o světle) – co je světlo, tma, rozdíly mezi barvami a

jejich názvy,

v astronomii – základní znalosti o slunci, měsíci, hvězdách,

v geografii – znát město, kde se dítě narodilo a žije, rozdíl vesnice,

město, hrad, poznat, co je pole, vrch, louka, les, řeka atd.,

v chronologii (nauce o čase) – hodina, den, týden, noc, zima, léto atd.

V humanitních vědách má poznat:

v historii – včera, nedávno, před rokem, dva, tři roky nazpět,

v politice – kdo je rychtář, člen městské rady, proč se někteří lidé

scházejí občas na radnici, atd.,

v dialektice – co je otázka a odpověď,

16

v muzice – zazpívat píseň zpaměti,

v gramatice – srozumitelně se vyjadřovat, vyslovovat,

v rétorice – používání přirozených gest,

v poetice – umět zpaměti básně.

V sociálních vědách má poznat:

v ekonomice – má rozeznat, kdo patří do rodinného společenství.

Ve formálních vědách má poznat:

v aritmetice – moc a málo, počítat do dvaceti nebo šedesáti, sudý a lichý,

porovnávání, atd.,

v geometrii – malé a velké, krátké a dlouhé, úzké a široké, tenké a tlusté,

co je píď, loket, sáh.

V řemeslné práci – krájet, řezat, strouhat, skládat a rozkládat, svázat a

rozvázat, atd.

Komenský dále doporučuje nerozdělovat učivo na roky a měsíce, ale učit pouze

základy, a to z těchto důvodů - všichni rodiče nemají možnost si uspořádat den podle

potřeby výuky dítěte a všechny děti nejsou na stejné rozumové úrovni. Děti se mají

cvičit do šesti let v intelektu, pracích a uměních, řeči, mravech, ctnostech a pobožnosti.

Avšak vše záleží na zdraví dítěte.

Zdravím dětí, o které se mají starat rodiče, se zabývá pátá kapitola. „Což

poněvadž předněna [sic!] matkách záleží, těm se tuto poučení a napomenutí stane“

(Komenský, 2007, s. 39). Těhotná žena by se měla modlit každý den, aby donosila

zdravé dítě, měla by být střídmá, dodržovat dietu, neopíjet se, vyvarovat se půstu,

prochladnutí a výstředností, dbát na svou bezpečnost, vyhnout se emocionálního vypětí

a měla by pracovat. Matka má své děti kojit, poté přecházet na přirozenou stravu. Děti

mají mít dostatek pohybu, her a spánku. Rodiče je mají chránit před úrazy, alkoholem,

nepříznivým počasím, hladem a usilovat o to, aby dětem nechyběla radost.

Rozumu se věnuje další kapitola. Dítě se má učit podle stupně svého vývoje

přírodním vědám:

fyzice - novorozenec jí, spí, tráví a roste. Ve druhém a třetím roce

pochopí, co je jíst, pít a pozná krásu přírody,

optice – ve druhém a třetím roce rozpozná dítě barvy, zrcadlo, světlo a

blesk. Ve čtvrtém roce pozná přírodu, maluje po zdech a v knihách,

17

astronomii – ve druhém a třetím roce pozná dítě oblohu, slunce, měsíc a

hvězdy. Ve čtvrtém roce pochopí, proč slunce a měsíc vycházejí a zapadají.

V šestém roce porozumí, proč je v zimě krátký den a dlouhá noc, v létě naopak,

geografii – v prvním a druhém roce pozná dítě matku, kolébku a svůj

kout. V druhém a třetím roce rozpozná celý dům, kde se nají, obleče a ohřeje,

zahradu a stáj. Ve čtvrtém roce pozná ulici, náměstí a cestu k příbuzným.

V pátém a šestém roce pochopí, co znamená město, ves, pole, louka, hora a řeka,

chronologii – dítě by mělo znát pojmy ráno, večer, poledne, nešpory,

půlnoc, kdy se jí, modlí, kolik má týden dní, kolik pracovních dní, sedmý den je

sváteční, v neděli a ve svátky se nepracuje a chodí se do kostela, na podzim je

vinobraní a v létě jsou letnice.

V humanitních vědách se má učit:

historii – dítě by mělo vědět, co bylo včera nebo předevčírem.

politice – dítě by se mělo chovat slušně (poslechnout, odpovědět),

poslouchat vyprávění bajek s ponaučením a hrát si s vrstevníky.

V sociálních vědách se má učit:

ekonomice – v prvním a druhém roce dítě pozná matku, otce a chůvu. Ve

třetím roce pochopí, že rodiče rozkazují a ono musí poslouchat. Ve čtvrtém a

pátém roce porozumí, k čemu má sváteční oblečení, k čemu slouží skříně, zámky

a klíče. Děti si mají hrát s hračkami.

V sedmé kapitole Komenský doporučuje, aby si děti hrály s hračkami, měly celý

den co na práci a mohly napodobovat dospělé. Od narození děti otevírají ústa, drží

hlavu, berou věci do rukou atd. Ve druhém a třetím roce budou běhat, skákat, točit se a

přenášet věci, hrát na hudební nástroje, poznají malé a velké, široké a úzké, krátké a

dlouhé a začínají chápat geometrii. Ve třetím roce mohou začít s aritmetikou. Ve

čtyřech až šesti letech by se dítě mělo učit kreslit a psát, počítat do dvaceti, porovnávat

čísla, uspořádat čísla do řady, zpívat. Poznat jednotky míry, rozdíl mezi obrázky, co je

kruh, čára, křížek.

Řečí se zaobírá osmá kapitola. Musíme se starat o formování jazyka, základy

gramatiky, rétoriky a poezie. Začátky gramatiky se u dětí objevují kolem jednoho roku

vyslovováním hlásek, slabik a později slov. Měli bychom na děti mluvit srozumitelně a

spisovně. Dítě také pochopí, co je veselá a smutná tvář, odmítnutí, hrozba prstem a

18

přikývnutí, což je základem řečnického přednesu. Ve druhém a třetím roce se dětí učí

pojmenovávat věci kolem sebe. Ve třetím a čtvrtém roce mohou cvičit akcent, umět

říkanky zpaměti, budou chápat různé postoje lidí a napodobovat jejich gesta. Ve čtvrtém

až šestém roce budou mluvit s porozuměním, je vhodné je cvičit v jazykolamech.

Mravy a ctnostmi se týká následující kapitola. Důležitý je stálý příklad

v cnostech a mravech, včasné rozumné poučení a cvičení a mírná disciplína. Děti rády

napodobují to, co vidí. Je potřeba zachovávat střídmost, čistotu, poslušnost, vzájemnou

pozornost, pravdomluvnost. Je vhodné děti napomenout, pokárat nebo poučit, pokud se

nechovají správně. Pochvala je přínosná, když vidíme, že došlo k nápravě. Kázeň je

nutná, pokud okřiknutí nestačí, je třeba dítě plesknout přes ruku. „Přední jest středmost,

protože základ zdraví a života a matka všech jiných ctností“ (Komenský, 2007, s. 71).

V prvním roku je důležité zachovávat čistotu a úpravnost, ve druhém a třetím roku

správně stolovat, mít úctu ke starším, být pravdomluvný, poslušný, mlčenlivý,

pracovitý, srozumitelně se vyjadřovat, pomáhat rodičům, chovat se slušně, být trpělivý a

zdvořilý.

Základem desáté kapitoly je pobožnost. Je povinností rodičů vést dítě

k pozvolné zbožnosti již od jeho dvou let. Měli by se společně modlit u jídla, Otčenáš,

naučit děti víře a Desatero přikázání.

Jak dlouho se mají děti vychovávat doma? Odpovídá jedenáctá kapitola. Dítě by

mělo být do šesti let vychováváno doma, kde má více péče než by mělo ve škole.

„Znamení pak, hodí-li se již do obecné školy dítě, tato budou: 1. Jestliže umí, což

v mateřské škole uměti mělo. 2. Jestliže se při něm pozornost k dotázkám i jakáž takáž

k odpovědem důmyslnost spatřuje“ (Komenský, 2007, s. 89).

Přípravu ke vstupu do školy obsahuje poslední kapitola. Rodiče by měli dětem

říct, co je ve škole čeká, motivovat je, že se z nich stanou slavní, bohatí a moudří lidé,

že si budou hrát s knížkami, kalamářem, dětmi, s písmenky a chodit svátečně oblečené.

Rodiče mají vzbudit u dětí lásku a důvěru k učitelům. Děti by se měly do školy těšit.

Přídavek pojednává o cvičení v pobožnosti. Od čtyř let se mohou dětem pokládat

krátké otázky s kratičkými odpověďmi týkající se víry.

19

1.2 Otázky a návrh činností vycházející z Informatoria

Informatorium se týká výchovy rozumové, mravní a náboženské, proto byly

vybrány do dotazníku otázky, které vycházejí z těchto oblastí: Lze použít myšlenky

Komenského (víra, zbožnost, mravy, ctnosti, lidská umění) v dnešní školce? Praktikuje

se v MŠ „škola hrou“ (rozvoj osobnosti dítěte pomocí metod a techniky dramatické

výchovy)? Je nutné používat přiměřených tělesných trestů ve výchově dítěte? Je

důležité vychovávat dítě ve víře v Boha? Je důležitější při výchově dítěte otec nebo

matka? Má dítě řezat, krájet, strouhat? Má být kladen u učitelky mateřské školy důraz

na vzdělání?

Pro uskutečnění projektu byly zvoleny aktivity vycházející z Informatoria. Po

realizaci lze říct, že jen pár dětí má povědomí o Bohu. Děti neví, co si představit pod

pojmy víra, zbožnost, mravy a ctnosti. V MŠ se nepraktikují tělesné tresty, víra v Boha,

praktikuje se „škola hrou“ (rozvoj osobnosti dítěte pomocí metod a techniky dramatické

výchovy) a učitelky se soustavně vzdělávají. V oblasti astronomie si děti prohlédly

obrázky vesmíru, v chronologii si opakovaly dny v týdnu, měsíc, období, v historii si

opakovaly pojem včera, zítra, v politice se seznámily s tím, kdo je starosta, obecní rada,

v muzice zpívaly, v poetice říkaly básničku, v řemeslné práci řezaly, krájely, strouhaly,

v dialektice si procvičily otázky a odpovědi, v řeči si vyzkoušely jazykolamy,

v aritmetice počítaly, v geometrii si zopakovaly pojmy malé/velké, krátké/dlouhé,

úzké/široké, tenké/tlusté, v umění kreslily a vyráběly.

20

2. ŽIVOT A VYBRANÉ DÍLO JEANA-JACQUESE ROUSSEAUA

Obr. 2.

„Nechte dětství v dětech dozrát.“

„Výchova dětí je činnost, při níž musíme

obětovat čas, abychom ho získali.“

J. J. Rousseau byl francouzský filozof, spisovatel, intelektuál a jedna z

nejvýraznějších osobností preromantismu a osvícenství. Jeho novátorské myšlenky

převzala Velká francouzská revoluce, jeho filozofie vycházela z hesla revoluce

„Volnost, rovnost, bratrství.“ Jeho myšlenky ovlivnily hmotné a duchovní hodnoty

Evropy téměř na sto let.

Rousseau se narodil jako druhorozený syn do bohaté a vysoce postavené

hodinářské rodiny protestantů (s právními a volebními privilegii) dne 28. června 1712

v Ženevě. Matka zemřela po porodu. „Matku stálo moje zrození život a bylo prvním z

mých neštěstí“ (Rousseau, 1978, s. 21). Po její smrti se o něj s láskou starala teta, která

u něj vyvolala zálibu v hudbě. Otec ho miloval a společně si četli knihy od jeho šesti let.

21

Byl slušně vychováván, opečovávaný, ale stranou od vrstevníků. „Jak by se byl ze mě

mohl stát zlý člověk, když jsem měl na očích jen příklady laskavosti a kolem sebe

nejlepší lidi na světě? Otec, teta, chůva, příbuzní, naši přátelé, sousedé, všichni, kdo mě

obklopovali, mě sice neposlouchali, ale měli mě rádi; a já je také“ (Rousseau, 1978, s.

24). Otec musel opustit Ženevu, proto poslal syna k pastorovi, kde se vzdělával v latině,

poznával přírodu, venkov, hry a přátelství s bratrancem. Následující roky hodnotí

Rousseau jako jedny z nejšťastnějších. Poté se učil notářem a rytcem, ale protože s ním

mistr jednal hrubě, utekl od něj v šestnácti letech do Francie, kde konvertoval ke

katolíkům. „Tak jsem dosáhl šestnáctého roku; byl jsem neklidný; nespokojený se vším

i se sebou, bez lásky k povolání, bez radostí svého věku; plakal jsem bezdůvodně,

vzdychal jsem nevěda [sic!] po čem“ (Rousseau, 1978, s. 49). „Nikdy jsem tolik

nepřemýšlel, tolik neexistoval, tolik nežil, tolik nebyl sám sebou, smím-li to tak říci,

jako na těch cestách, které jsem vykonal sám a pěšky“ (Rousseau, 1978, s. 146).

Rousseau došel pěšky až do Annency k paní de Warens, která ho velice okouzlila,

starala se o něj, živila ho, byla mu jeho druhou matkou a nakonec se z nich stali milenci.

Začal se sám vzdělávat v jazycích, přírodních vědách, filozofii, geometrii, kreslení,

botanice, medicíně, matematice, latině, fyzice, chemii, hudbě, psal divadelní hry a

opery. V devětadvaceti letech odešel hledat slávu do Paříže, kde vedl klidný a prostý

život. Ve třicátých letech se stal hudebním mistrem a složil svou první skladbu.

Začátkem čtyřicátých let působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách,

ale kvůli neshodám se spolupracovníky byl propuštěn. Vrátil se do Paříže, kde potkal

pradlenu Terezu, s níž měl pět nemanželských dětí, které však odložil postupně do

sirotčince. Této skutečnosti ve svém životopisu velice litoval. Nemohl si tak ani

vyzkoušet v praxi své pedagogické myšlenky. V podstatě nikdy nedospěl, cítil se

dítětem, pro něhož hrála paní de Warens roli matky a Tereza roli chůvy. V polovině 18.

století složil dvě opery a proslavil se esejí o umění a vědě. Vrátil se do Ženevy a

konvertoval zpět ke kalvinismu. Roku 1762 vydal pedagogický román Emil aneb O

výchově, kritizující jezuitskou výchovu, proto byl zakázán. Na Rousseaua byl vydán

roku 1762 zatykač a jeho dílo bylo spáleno rozhodnutím nejvyššího soudu. Poté utekl

do Švýcarska a do Anglie. Pronásledování úřadů u něj spustilo duševní poruchu

stihomamu a paranoidního chování. Pod jménem Renou se vrátil do Francie, vzal si

matku svých dětí a roku 1770 po vypršení vyhnanství se vrátil do Paříže, kde se pokusil

22

o sebevraždu. Nesměl vydávat knihy, proto pořádal soukromá čtení. Zemřel 2. července

1778 v Ermenonville. Byl pohřben na Ostrově topolů uprostřed malého jezera, kde byl

později postaven památník. Celý život toužil Rousseau po lásce, obdivu a slávě,

obětoval se společnosti. Smrt byla pro něj vysvobozením z celoživotního

pronásledování a výčitek.

J. J. Rousseau ovlivnil pedagogiku 19. století myšlenkami návratu k přírodě a

přirozenou, svobodnou výchovou, která zohledňuje individualitu dítěte i jeho zvyky.

Podle Rousseaua „vychovat člověka znamená „vychovat jeho srdce“, tj. jeho dobré city,

dobrý úsudek a dobrou vůli“ (Štverák, 1991, s. 19). „Odmítá proto pohled na dítě jako

„malého dospělého“, do té doby uznávaný a běžný, a snaží se osvobodit dítě od útlaku

civilizované společnosti tím, že prosazuje ochranu jeho práv a individuality“ (Štverák,

1991, s. 17). Zpracoval rady k výchově dítěte, vycházel z vlastní zkušenosti svého

dětství. Rozčlenil věk dítěte a zpracoval vzdělávací náplň pro jednotlivá období.

Nepoužíval knihy, k výuce má sloužit příroda. „Výrazným rysem Rousseauovy

pedagogiky je jeho citlivý vztah k dítěti. Láska k dítěti je jeden z nejsilnějších prvků

jeho pedagogiky, který trvale ovlivnil moderní evropské i světové pedagogické

myšlení“ (Jůva, sen. & jun., 1995, s. 20).

23

2.1 Emil čili o vychování

„V roce 1762 vychází pedagogický spis Emil čili o výchově, kde přináší

koncepci nové harmonické výchovy“ (Jůva, sen. & jun., 1995, s. 20). Tento

pedagogický román pojednává o přirozené výchově smyšlených osob Emila a Žofie a

inspiroval pedagogické myšlení např. Pestalozziho. „Román, o kterém sám Rousseau

tvrdil, že ho dvacet let připravoval, osm let na něm pracoval a konečně tři léta ho psal“

(Štverák, 1991, s. 19). Dílo se skládá z pěti knih. „První až čtvrtá kniha jsou věnovány

vždy určitému věkovému období dítěte. V páté knize se Rousseau zabývá výchovou

ženy, budoucí Emilovy manželky“ (Pavlovská & Syslová & Šmahelová, 2012, s. 25).

Rousseau popisuje v první knize výchovu ideálního chovance Emila, sirotka

z bohaté rodiny, který je vychováván na venkově. Tato kniha obsahuje pokyny pro

výchovu dítěte od narození do dvou let v období jeho tělesného rozvoje. Rousseau tvrdí,

že se člověk rodí od přírody dobrý. Prvotní výchova je zásadní, dítě se učí již od

narození a vychovávat děti by měly ženy. „Rostlině se dává tvar pěstěním, člověku

výchovou“ (Rousseau, 1910, s. 6). Rousseau klade důraz na lidskost. Výchova má podle

něj tři učitele, kteří by měli být v souladu - přírodu, lidi a věci. Ve společnosti musí být

každý vychován vzhledem k povolání, které bude vykonávat. Výchova je prospěšná,

pokud se osud dítěte shoduje s povoláním, které mu určili rodiče. Nejlépe je vychován

ten, kdo zvládl překážky v životě, procítil a prožil život. Prvním učitelem dítěte je

kojná. Matka by měla své dítě kojit, mateřství se nedá ničím nahradit. Otec má dítě

vychovávat. Neméně důležitá je osobnost vychovatele, který by neměl být prodejný a

měl by mít vznešenou duši. Je třeba dítě naučit, jak se má chovat, až bude mužem, jak

má bojovat s osudem, vzdorovat bohatství i chudobě. Žít neznamená dýchat, ale jednat.

Dítě je třeba otužovat proti nepřízni počasí, hladu, žízni a únavě. Čím je dítě starší, tím

je pro nás cennější, protože vynakládáme větší úsilí k jeho výchově. Lékaři člověka jsou

střídmost a práce, ruční práce a tělesná cvičení prospívají povaze a zdraví. Kojící matky

by měly jíst zdravě, s dětmi pobývat na čerstvém vzduchu, dítě často koupat, postupně

otužovat studenou vodou a od narození dopřát dítěti dostatek pohybu. První počitky dětí

jsou smyslové, dovedou vnímat radost i smutek. Rousseauovo první pravidlo výchovy –

necháme děti využívat svou sílu, druhé pravidlo – pomůžeme dítěti při tělesných

potřebách, třetí pravidlo – poskytneme dítěti jen prospěšnou pomoc, čtvrté pravidlo –

24

rozeznáme dětské potřeby. Smyslem těchto pravidel je svoboda, samostatnost a méně

příkazů. Děti, které se učí mluvit, mají slyšet jen ta slova, které mohou chápat,

vyslovovat a mají je spojeny s určitou představou. Prvním mezníkem života dítěte je

řeč, strava a chůze.

Druhá kniha je zaměřena na výchovu dítěte od dvou do dvanácti let, na období,

kdy dochází u dítěte k rozvoji smyslů. Druhým mezníkem života dítěte končí stav

nemluvněte, kdy pláč vystřídala řeč. Dítě by se nemělo neustále chránit, aby nepoznalo

bolest a zranění. „Mějte lásku k dětství; podporujte jeho hry, jeho zábavy a jeho

roztomilou přirozenost“ (Rousseau, 1910, s. 64). Je třeba pozorovat dítě v dítěti, což je

jedna ze zásad pedopsychologie. To, co si děti odnesou z dětství, je ovlivní na celý

život. Rodiče by si měli uvědomovat průběh dětství u dítěte. Přírodou je dáno zažít

dětství, aby vedlo k úspěšné dospělosti. Dětství je nejdůležitější část života, mělo by být

šťastné a nenáročné. Rousseau nazývá výchovu zvykem. Dítě má být svobodné,

všechna pravidla výchovy mají vycházet ze svobody, dítě si nemá na nic zvykat,

protože zvyky činí člověka nešťastným. (Rousseau si zde odporuje s předchozím

tvrzením). Dítěti se má bránit dělat špatné věci, má se učit zkušeností, ke které dojde

vlastním uvažováním. Dítě zvládne změny a dovede se jim přizpůsobit. Dítěti se nemají

dávat věci, protože je chce, ale protože je potřebuje. Děti se mají pohybovat a křičet,

když mají chuť. Nemáme dítě do ničeho nutit, ale rodiče by měli být důslední ve

výchově. Dítě nemá dělat nic z poslušnosti, ale z nutnosti. „Dětství má způsoby vidění,

myšlení a cítění, které jsou mu vlastní“ (Rousseau, 1910, s. 81). Dítě by si mělo cvičit

sílu a tělo smysly, mysl má být nečinná. Rousseau nazval dětství spánkem rozumu.

Dětství by mělo v dítěti dozrát. Trest má být použit jen jako přirozený následek zlého

činu. Před věkem rozumu dítě nepřijímá pojmy, ale obrazy. Nejnebezpečnější částí

života je doba od narození až do dvanácti let, kdy čas nezískáváme, ale ztrácíme. Každé

dítě je jinak zralé, musíme na to brát ohled, nespěchat, nechat působit přírodu a teprve

poté můžeme nastoupit sami místo ní. Rousseau nevěří, že by se dítě do dvanácti let

mohlo naučit dvěma jazykům; kritizuje výuku zeměpisu, kde se děti učí popisovat

zemi, ale neučí se znát mapy; kritizuje výuku dějin nazpaměť, aniž by děti rozuměly

pojmům. Nesouhlasí s učením zpaměti, četbu považuje za metlu dětství a Emil do

dvanácti let nebude vědět, co je kniha. Dítě musí mít samo zájem něčemu se naučit.

Emil bude umět číst a psát před desátým rokem života (v tomto názoru si Rousseau

25

odporuje s předchozím tvrzením). Dlouhé vyučování unavuje pozornost žáka. Emil je

žákem přírody, je samostatný, předvídá, usuzuje, jedná podle sebe, není poučován, cvičí

tělo i duši zároveň. Používat knihy znamená používat cizí rozum, nenaučí nás to

usuzovat a získat vědomosti. Děti mají nosit volný a lehký oděv i v zimě, není nutná

pokrývka hlavy, měly by se otužovat, pít čistou vodu, spát na tvrdém lůžku, umět

plavat, cvičit smysly, hrát si ve tmě veselé hry, aby se nebály, chodit bosy, cvičit

odhadování vzdáleností a kreslit přírodu. Rousseau vyzdvihuje hmat, který může

nahradit zrak i sluch. Geometrii se bude Emil učit kreslením obrazců, skládáním je na

sebe a zkoumáním jejich vztahů. Dítě se má naučit mluvit srozumitelně, zpívat, jíst

obyčejnou a prostou stravu. „Emilovy představy jsou omezené, ale jasné; neumí nic

zpaměti, ale ví mnoho ze zkušenosti; nečte-li tak dobře v knihách jako jiný hoch, čte tím

lépe v knize přírody; duch jeho není na jazyce, ale v hlavě; má méně paměti a více

úsudku; mluví jen jednou řečí, ale rozumí tomu, co praví; a nemluví-li tak dobře, jako

mluví jiní, za to vše koná lépe, než oni konají. Neví, co jest rutina, obyčej, zvyk; co

dělal včera, nemá vlivu na to, co dělá dnes. Neočekávejte tedy od něho žádných

nadiktovaných řečí nebo nastudovaných manýr, ale vždy jen výraz jeho myšlenek“

(Rousseau, 1910, s. 180). Emil je hbitý, svižný, jeho pohyby jsou účelové, hry jsou mu

zaměstnáním, dovede požádat o pomoc, je snaživý.

Výchovou dítěte od dvanácti do patnácti let se zabývá třetí kniha. V tomto

období je důležitá rozumová a pracovní výchova. Třetí stupeň dětství se blíží jinošství,

není však ještě časem pohlavní dospělosti. Je to nejcennější období, které je krátké,

proto ho musíme plně využít. Ve dvanácti nebo třinácti letech se síly dítěte rozvíjejí

mnohem rychleji než jeho potřeby. Nastává čas práce, učení a studia, ovšem bez

náboženství. Učitel má využít dětské zvědavosti, pozorovat s žákem přírodu, názorně

mu ukazovat různé věci a vzájemně komunikovat. Žák se učí prakticky, pozorováním a

zkušenostmi. Vychovatel vede svého žáka, a pokud žák udělá chybu, vychovatel čeká,

až ji žák sám odhalí a napraví. Dítě by si mělo postupně zvyknout radostně věnovat

pozornost jednomu předmětu. Rousseau souhlasil s výukou přírodních věd, astronomie,

fyziky a chemie, protože podporují orientaci ve světě. Pokládá-li dítě otázky, je třeba

odpovědět tak, aby se podpořila jeho zvědavost. Teoretické vědomosti a výklady nejsou

pro děti vhodné, je zbytečné je zahlcovat množstvím učiva. Jedinou zábavnou a

poučnou knihu, kterou bude Emil číst, bude Robinson Crusoe. Znalost věcí je dobrá, ale

26

znalost lidí a jejich úsudků je lepší. Přírodu a lidskou práci bude Emil oceňovat

vzhledem ke svému prospěchu, bezpečnosti a sebezáchově. Rousseau upřednostňuje

zemědělství jako nejpoctivější práci a odmítá sedavé zaměstnání jako zženštilé. Emil se

bude učit užitečnému řemeslu, které bude rozvíjet jeho tělo, např. truhlářství. „Veliké

tajemství výchovy jest, způsobiti, aby práce tělesná byla vždycky zotavením z práce

duševní a naopak“ (Rousseau, 1910, s. 241). Cvičením těla a smyslů jsme vycvičili

ducha a soudnost. Dítě mělo nejdříve počitky, nyní má pojmy; dříve jen cítilo, nyní

soudí. Emil je divoch stvořený pro život ve městech, má všestranné schopnosti,

otevřenou a chápavou duši. Účelem není dát mu vědomosti, ale naučit ho, aby je

získával podle potřeby, oceňoval podle hodnoty a ctil pravdu. Touto metodou postupuje

pomalu dopředu, nedělá zbytečné kroky a nemusí jít nikdy zpět. Emil má vědomosti

přírodní a fyzické, snaží se poznat věci pomocí vztahů, nemá morálku a nezná dějiny.

Věnuje pozornost tomu, co je užitečnější, je pracovitý, střídmý, trpělivý, odvážný, má

všechny ctnosti, které se týkají jeho samotného. Nechce od nikoho nic a necítí se

nikomu ničím povinen, spoléhá se sám na sebe, je zdravý, čilý, šťastný, bez vášní, bez

předsudků. V lidské společnosti je však samotář.

2.2 Otázky a návrh činností vycházející z Emila

Emil čili O vychování pojednává o výchově v určitém věkovém období dítěte.

Otázky, které byly použity v dotazníku, vycházejí přímo z této knihy: Otec má

vychovávat a matka se má starat o výživu dítěte? Má jíst dítě nemasitou stravu? Má dítě

chodit bosé? Má se dítě nutit do činností, do kterých se mu nechce? Má si dítě

vynucovat cokoliv pláčem? Má dítě dostat vždy to, co chce? Má být dítě vychováváno

v souladu s přírodou? Mají se dítěti opravovat chyby, nebo ho nechat, aby si na správné

řešení přišlo samo? Má se dítě učit cokoliv zpaměti? Má se dítě systematicky učit nebo,

co se bude chtít naučit, se naučí samo?

Pro uskutečnění projektu byly vybrány činnosti čerpající ze spisu Emil čili O

vychování. Do činností děti nebyly nuceny, při aktivitách si většinou přišly na správné

řešení samy a nedostaly vždy to, co chtěly. Děti byly dotázány, zda jí nemasitou stravu,

jestli jim chutná maso a zda chodí venku bosé. Děti nebyly trestány, byla zohledněna

jejich individualita, možnosti, schopnosti, vědomosti, potřeby, zájmy a zvyky. Byly

27

podporovány jejich hry, byl jim umožněn dostatek pohybu v mateřské škole i venku na

zahradě nebo v přírodě. Vyzkoušely si ruční práce, zpívaly a cvičily.

28

3. ŽIVOT A VYBRANÉ DÍLO JOHANNA HEINRICHA

PESTALOZZIHO

Obr. 3.

„Jestli se má vývoj osobnosti dítěte podařit, tak mu

musí rodiče poskytnout čas a darovat něhu.“

J. H. Pestalozzi byl švýcarský pedagogický reformátor, pokračovatelem

Rousseaua a po Komenském jeden z nejvýznamnějších osobností moderní světové

pedagogiky. Na rozdíl od Rousseaua prohlašoval, že člověk není od přírody ani dobrý,

ani rozumný. Spolu s Komenským je považován za zakladatele novodobé obecné školy,

jejíž didaktiku a metodiku důkladně propracoval.

Pestalozzi se narodil 12. ledna 1746 v Curychu do rodiny lékaře. Otec zemřel,

když mu bylo pět let. Matka a hospodyně ho vychovávaly ve skromných poměrech.

Studoval teologii a právo, které však nedokončil, poté studoval zemědělství. Během

studií v latinské škole v Curychu četl díla evropských filozofů, hlavně Rousseaua, který

ho oslovil. Při pobytu u svého dědy na vesnici poznal těžké životní poměry

venkovského lidu, a proto chtěl pomáhat chudým. „Už dlouho, od jinošských let dralo

se mé srdce jako mocný proud za jediným cílem: ucpat pramen bídy, v které jsem viděl

topit se lid všude kolem sebe“ (Pestalozzi, 1965, s. 9). Původ bídy lidu spatřoval

29

v zaostalosti a nedostatečné výchově. Roku 1767 se oženil a začátkem sedmdesátých let

založil v Neuhoffu pro padesát dětí Ústav pro výchovu chudých, žebravých dětí. Jako

učitel se cítil šťastný. Vytvořil rodinné prostředí se základním vzděláváním (čtení,

psaní, počítání) včetně praktických dovedností (předení, tkaní, práce na poli). Záhy ale

zbankrotoval, protože dětská práce nestačila na financování ústavu. „Pestalozzi neměl

ducha podnikatelského, po celý život ho pronásledoval nedostatek smyslu pro reálné

podmínky, pro financování, pro hospodaření“ (Vilém Bräuner in Pestalozzi, 1965, s. 9).

V letech 1777-1778 psal sociálně laděné články do časopisu a během roku 1782 vydával

vlastní týdeník věnovaný otázkám veřejným. Svého čtyřletého syna vychovával podle

Rousseaua, ale s malým úspěchem. V roce 1792 byl jmenován čestným občanem

Francouzské republiky. Koncem 18. století v bývalém klášteře ve Stans zřídil pro

osmdesát dětí pěti až desetiletých útulek pro děti ve špatném tělesném a duševním

stavu. Záhy byl útulek zrušen. Poté založil výchovný institut včetně oddělení pro

přípravu učitelů na zámku Burgdorf. Institut nebyl rozdělen na třídy, učebnice ani učivo

nebyly k dispozici, na stěnách visela abeceda s diagramy. Skupiny žáků pracovaly podle

nadání a zájmu, vyučovali se navzájem. Po rozpadu konfederace Švýcarské republiky

na kantony začátkem 19. století se institut přestěhoval do Yverdon les- Bains, kde na

starém zámku vybudoval pro sedmdesát až sto padesát chovanců i z ciziny výchovný

ústav pro chovance ze zámožných rodin. Součástí výchovy byly tělesné cviky, hry a

kladný přístup bez trestů. Učitelé pořádali porady. V ústavu byla také střední škola,

učitelský seminář a později penzionát pro výchovu dívek z lepších rodin. Pestalozzi zde

prožil dvacet let. Začátkem dvacátých let institut zanikl a Pestalozzi se vrátil do

Neuhofu, aby opět zřídit Ústav pro výchovu chudých, žebravých dětí. Plán již nestihl

zrealizovat, zemřel v Bruggu dne 17. února 1827 a byl pohřben v Birru. Na náhrobku

má uvedeno „Vše pro jiné, nic pro sebe.“

Mezi Pestalozziho díla patří Večer poustevníkův (1780 – pedagogické názory na

výchovu a vzdělání s důrazem na rodinu a rozvíjení vloh), Linhart a Gertruda (1781 –

pedagogický román života rolníků, přirozená výchova dětí v rodinných podmínkách),

Jak Gertruda učí své děti (1801 – román dosavadních pedagogických zkušeností, jak

mají matky vychovávat své děti). Dílo Linhart a Gertruda, které navazuje na

Rousseauova Emila, se setkalo s velkým ohlasem, bylo zařazeno mezi nejlepší psané

německé spisy pro lid a filozofové i státníci se začali zajímat o jeho myšlenky. Jeho

30

pokrokový cíl výchovy spočíval v mravním, harmonickém rozvoji schopností člověka,

důležitosti rodinné i školní výchovy a spojení výuky a práce. „Ve své pedagogice

věnoval zvláštní pozornost elementárnímu vyučování“ ( Jůva sen. & jun., 1995, s. 28).

Zdůrazňoval systematičnost a kladl důraz na výchovu a formální vzdělávání. Vytvořil

metodiky učebních předmětů a koncepci industriální výchovy (děti se učily práci, aby

byly soběstačné). „Pestalozziho metoda je skutečnou výchovou dítěte samým dítětem,

výchovná činnost se provádí všemi způsoby“ (Pestalozzi, 1965, s. 15). Tato přirozená a

univerzální metoda se stala součástí školního vyučování. Pestalozzi nevychoval žádné

své nástupce, protože nedokázal v praxi realizovat to, co zdůrazňoval ve svých

návrzích. Přeceňoval učebnice a metodické příručky pro učitele a nedoceňoval osobnost

učitele, čímž omezoval jejich samostatnost a individualitu. Při výchově a vzdělávání

kladl důraz na úlohu matky, která je prototypem přirozené výchovy. „Rozvíjením

harmonie sil: citu, myšlení a činností je člověk vychováván a výchova člověka je

Pestalozzimu to nejdůležitější“ (Pestalozzi, 1965, s. 18). Zajímal se o řešení problémů

bídy nejchudších lidí a sirotků. „Na rozdíl od Locka a Rousseaua skutečně v praxi

realizoval své myšlenky a celý život obětoval péči o děti a mládež“ (Pavlovská &

Syslová & Šmahelová, 2012, s. 30). Přezdívá se mu „Vychovatel velkého srdce.“

„Učitel, který je dnes ústřední postavou a rozhodujícím činitelem ve škole, může svůj

úkol splnit jen tehdy, bude-li mít vysoce ušlechtilé, pestalozziánské vlastnosti“

(Pestalozzi, 1965, s. 19).

31

3.1 Jak Gertruda učí své děti

„V době, kdy Pestalozzi učil v Burgdorfu, napsal pedagogický spis Jak Gertruda

učí své děti“ (Pavlovská & Syslová & Šmahelová, 2012, s. 29). Kniha má podtitul

Kterak Gertruda své děti vyučuje, aneb pokus o poskytnutí návodu matkám, jak by měly

samy vyučovat své děti. „V tomto díle Pestalozzi líčí své dosavadní zkušenosti

s použitím obecných principů výchovy odvozených z přirozené povahy dítěte a

aplikovaných na jednotlivé předměty. Zde uvádí své tři proslulé „elementární body“

rozumového vzdělání: číslo, formu (prostorovou), a řeč, spolu se zdůrazněním principu

názornosti i výchovy náboženské a mravní“ (Štverák, 1991, s. 28). Kniha je psána

formou čtrnácti dopisů adresovaných Pestalozzimu příteli.

V prvním dopisu vysvětluje, jak se snažil sám bez pomůcek vyučovat ve Stanzu

osmdesát dětí. Zjistil, že když děti učily děti, docházelo k pravému tvořivému

vyučování, které vycházelo od dětí samotných. „U všech vyučovacích předmětů je

nutné co nejpřesněji stanovit části hodící se pro každý dětský věk, abychom jej na jedné

straně neochuzovali o nic, k čemu je docela schopný, a na druhé straně jej nepřetěžovali

a nemátli něčím, k čemu ještě úplně schopný není“ (Pestalozzi, 1965, s. 27). Pro děti je

důležité stále více rozšiřovat okruh jejich představ; vštěpovat jim žádoucí názory;

poskytovat obsahovou a jazykovou znalost všeho týkajícího se přírody a umění; pro

rané dětství názorné knihy psané výkladem, a na základě těchto knih vést děti ke

znalosti jmen a slov ještě dříve, než začnou s hláskováním.

V dalším psaní popisuje čítanky, které měl v Burgdorfu k dispozici. K zásadám

výchovy řadil názvosloví (terminologii), které může poskytnout dětem všeobecný

základ všech druhů znalostí; cvičení čar, úhlů a oblouků upevní v dětech vnímání všech

věcí a procvičí jemnou motoriku, cvičení s reálnými předměty při počátečním počítání;

popisy chůze, stání, ležení, sedění atd.; sběr rostlin a pozorování přírody. Používal

metodu společného čtení, slabikování při použití taktování, které stojí na hlubokých

psychologických základech. Cílem bylo vychovat matky k tomu, k čemu je určila

příroda, aby nejnižší stupeň vyučování navazoval na vyučování mateřské. „Každý otec a

každá matka může vyučovat z vlastního popudu své děti, a tím odpadne vysněná

nutnost vzdělávání učitele po dlouhou dobu v drahých seminářích a školních

knihovnách“ (Pestalozzi, 1965, s. 52).

32

Čáry, úhly a oblouky jsou základem kreslení a také třetího listu. K vytváření

pojmů dochází rozdělováním čtverce a kruhu, rozlišováním jeho částí na názorné a

srovnatelné jednotky, od čar k úhlům, od úhlů k tvarům, od tvarů k předmětům. Pro

každý předmět je podstatné, aby vyučování vycházelo společně z čísla, tvaru a slova.

V následující korespondenci poukazuje na to, že člověk je dobrý, chce dobro a

člověkem se stává jen uměním. Učitel by se měl naučit uspořádat své názory,

postupovat od jednoduchého ke složitějšímu, uvědomit si souvislosti, nepodstatné věci

navazovat na podstatné, vnímat vjemy smysly a poznání by mělo vycházet přímo od něj

samotného.

Hlavní myšlenkou pátého dopisu - „Dokonalost je nejvyšším zákonem přírody.

Všechno nedokonalé je nepravdivé“ (Pestalozzi, 1965, s. 69). Čím více smysly

prozkoumáme podstatu věci, tím lépe ji poznáme.

Pestalozzi poukazuje v dalším psaní na podřízenost čtení řeči. Příroda postupuje

od zvuku ke slovu, od slova k řeči. Psaní je podřízeno kreslení a to je podřízeno měření.

„Naše poznání postupuje od zmatku k jistotě, od jistoty k jasnosti, od jasnosti

k srozumitelnosti“ (Pestalozzi, 1965, s. 72). Jasnost poznání závisí na blízkosti nebo

vzdálenosti předmětů, které vnímáme smysly. Vzdělaný člověk vychází ze tří hledisek:

kolik předmětů má před sebou, jak vypadají, jakou mají formu, obrys a jak se jmenují.

Číslo, forma a řeč (zvuk) jsou základními vyučovacími prostředky. Děti se musí naučit

dívat se na předmět jako na celek oddělený od toho, s čím je zdánlivě spojen, poznávat

formu, míru, poměr a název předmětu.

Následující korespondence se zabývá prvním vyučovacím elementárním

prostředkem, kterým je zvuk. Z něj vyvozujeme speciální vyučovací prostředky – nauku

o tónu (prostředky k utváření mluvidel), nauku o slově a mluvnici. Nauka o tónu se dělí

na nauku o tónech mluvených a zpívaných. Dítě by mělo znát tóny dříve, než bude

vyslovovat a správně vyslovovat dříve než bude číst. Druhý vyučovacím elementárním

prostředkem je nauka o slovech (názvech). Skládá se z pořadí jmen nejdůležitějších

předmětů z oborů přírody, zeměpisu, dějin, povolání a lidských poměrů. Řady slov jsou

dětem předkládány jako cvičení po dokončení slabikáře. Třetím vyučovacím

elementárním prostředkem je mluvnice. Poznání předmětu vede k jeho pojmenování,

poté pojmenujeme jeho znaky (číslo a tvar) a vlastnosti (používáme smysly). Cíl

vyučování vede k objasňování pojmů. Dítě správně určuje vzájemné spojení předmětů,

33

změny podle čísla, tvaru, poměru. Mezi elementární prostředky patří tvar. Díky

vnímání, názornému poznání, dovednostem a snažení dospíváme k názorům, od úsudků

k pojmům. Důležité je také měření. Děti začínají čarami, úhly, tvary, pokračují částmi

celku a obkreslováním tvarů. Na měření navazuje kreslení a psaní. Čtyřleté dítě používá

kamínek na tabulce, poté teprve pero na papíru. I špatný učitel a necvičená matka může

dítě učit krasopisu a správnému psaní, ale potřebují být o stupeň výše než děti samy.

Dítě, které postupuje Pestalozziho metodou, zná slabikář a první čítanku více méně

zpaměti, zná základy pravopisu a řeči, dovede napsat tvary podle předloh a cvičení.

Osmý list se týká čísla, které je také prostředek elementárního poznání, nemá

však žádné podřízené prostředky. „Počty vyplývají zcela z jednoduchého skládání a

rozkládání více jednotek“ (Pestalozzi, 1965, s. 99). Základem je: jedna a jedna jsou dvě,

dvě bez jedné je jedna. Teprve tehdy, až je dítě seznámené s jednoduchými počátečními

formami sčítání, násobení a dělení, seznamujeme je názorně s odečítáním. Používáním

Pestalozziho tabulek se děti naučí jednoduchým zlomkům o tři až čtyři roky dříve, než

by se tomu naučily bez těchto tabulek.

O kritice způsobu výuky v Evropě pojednává další dopis. Názornost,

všestrannost, přirozenost a propojenost nauk ve výuce je velmi důležité. Učení nemá být

povrchní, jednostranné a izolované.

Pestalozzi popisuje v desáté korespondenci, jak znázornil v knize pro matky

prvních deset čísel jako prsty, drápy, listy, tečky, trojúhelníky, čtyřúhelníky,

osmiúhelníky. Dobrá vyučovací metoda stojí na zákonech přírody. Cílem vyučování je

lidskost. Názor na předmět vede k jeho pojmenování, k určování vlastností, popisu,

objasňování a definování. Počáteční vjemy pro děti by měly být co nejurčitější,

nejsprávnější a nejobšírnější.

V jedenáctém psaní obhajuje své snažení týkající se zjednodušení a usnadnění

vyučovacích prostředků pro nejširší masy lidí. Vyučování je naukou pravdy, rozvíjením

mravních a duchovních sil, které odolávají omylu.

Znalosti nemohou existovat bez dovedností, zdůrazňuje v dalším listu. Tlučení,

nošení, házení, tlačení, tažení, točení, kroucení, komíhání obsahují základ všech

dovedností. Aby člověk něco dovedl, musí něco vědět.

V předposlední korespondenci poukazuje na základy mravní sebevýchovy, které

začínají mezi matkou a kojencem. Dítě se učí trpělivosti, lásce, poslušnosti, důvěře a

34

vděku. „Nechť nikdy není počáteční vyučování dítěte záležitostí hlavy, nechť nikdy

není záležitostí rozumu, nechť věčně zůstává záležitostí smyslů, záležitosti srdce,

záležitosti matky“ (Pestalozzi, 1965, s. 127). Vyučování má postupovat zvolna od

cvičení smyslů k cvičení úsudkům, k srdci, rozumu, ženě a muži.

Poslední dopis pojednává o tom, že „Kniha pro matky otvírá jejímu dítěti svět,

který je světem božím“ (Pestalozzi, 1965, s. 129). Matka se už od narození svého dítěte

s ním učí lásce, síle, poznání, počátkům umění, čárám, kreslení, měření a počítání.

Matka mu zjevuje Boha pohledem na svět. Ukazuje mu Boha v každé jeho schopnosti,

vidí Boha ve zdokonalování sebe sama.

3.2 Otázky a návrh činností vycházející z Jak Gertruda učí své děti

Spis Jak Gertruda učí své děti vychází z rozumového vzdělání (číslo, forma,

řeč), názornosti, náboženské a mravní výchovy. V rozhovoru byly použity otázky

korespondující s obsahem knihy: Je správné omezovat dítě, vést ho k poslušnosti a

poučovat ho? Dochází k základnímu vývoji osobnosti dítěte v rodině nebo v mateřské

škole? Závisí vývoj dítěte na času a lásce, kterou mu rodiče poskytnou? Je důležité učit

dítě práci, aby se dovedlo o sebe postarat? Má dítě ve školce získat znalosti o Evropě,

České republice a městech? Jsou děti v mateřské škole přetěžovány?

Projektové aktivity odpovídaly myšlenkám Pestalozziho knihy. Děti nebyly

přetěžovány, zahlcovány informacemi, názorně jim bylo ukázáno a vysvětleno dělení

čtverce a kruhu na díly. Vyzkoušely si rýsování, měření, počítaly části svého těla,

zopakovaly si prostorová tělesa a pojmenovaly jejich vlastnosti, zopakovaly si písmena

abecedy, spojovaly souhlásky a samohlásky, skloňovaly slovesa, odpovídaly na otázky,

prohlédly si mapu Evropy, České republiky a kreslily.

35

4. ŽIVOT A VYBRANÉ DÍLO FRIEDRICHA WILHELMA

AUGUSTA FRÖBELA

Obr. 4.

"Děti jsou jako květiny. Musíte se k nim

ohýbat, chcete-li je poznat. "

Friedrich Fröbel byl významným německým pedagogem ovlivněný Pestalozzim.

Zabýval se předškolní výchovou, kde za důležité prostředky považoval hru a práci.

Vypracoval systém her a hraček vhodných pro děti („Fröbelovy dárky“). Podle jeho

vzoru vznikaly školy v mnoha zemích.

Fröbel se narodil jako šesté dítě dne 21. dubna 1782 v Oberweissbachu v

Thüringeru v rodině evangelického faráře. Matka mu záhy zemřela, macecha mu matku

bohužel nenahradila, otec byl hodně zaneprázdněný a sourozenci opouštěli rodný dům.

„Potřeba mateřské a vůbec rodičovské lásky byla vlastně jeho prvním uvědomovaným

pocitem v životě“ (Stal se z něj uzavřený samotář. „Fröbelovo dětství proto bylo

poznamenáno trvalým pocitem opuštěnosti a smutku, které jak sám prohlásil, byly

nejsilnějšími zážitky jeho raného dětství. Později ve svých vzpomínkách uvedl, že

potřeba mateřské a vůbec rodičovské lásky byla vlastně jeho prvním uvědomovaným

pocitem v životě“ (Opravilová & Štverák, 1982, s. 5). Pocit samoty způsobovala také

36

sociální izolace, protože jeho otec nechtěl, aby si hrál s ostatními dětmi. Společníky se

mu staly knihy a příroda. Otec ho zapsal do dívčí školy, a aby se odlišil mezi samými

děvčaty, stal se z něj vynikající žák. Brzy se stal pomocníkem a zástupcem učitele.

Výchova chlapce se ovšem nelíbila jeho strýci, proto si vzal chlapce k sobě a ten si

konečně mohl užívat volnosti a dětských her. Vzhledem k jeho lásce k přírodě se začal

učit lesníkem a zeměměřičem, poté studoval přírodní vědy, mineralogii a matematiku na

univerzitě v Jeně. Po otcově smrti z finančních důvodů zanechal studií a vystřídal různé

profese. „Friedrich Fröbel neprožil tedy šťastné dětství ani mládí. Chyběly v něm totiž

dva důležité momenty – mateřská láska a pocit rodinného zázemí a bezpečí“

(Opravilová & Štverák, 1982, s. 7). „A tak se Fröbelovo neradostné dětství stalo vlastně

důležitým, ve své podstatě neocenitelným přínosem jak pro něho samého, tak i pro ty,

kteří po něm o šťastné dětství usilovali a usilují“ (Opravilová & Štverák, 1982, s. 8).

Začátkem 19. století se zúčastnil se jako dobrovolník bojů za svobodu proti

Napoleonově okupaci Německa. Začal studovat architekturu ve Frankfurtu, poté

pedagogické spisy a Pestalozziho dílo. To způsobilo nalezení smyslu života, který

spatřoval v učitelství, proto začal vyučovat ve škole, kde byly součástí výuky

procházky, hry, cvičení, vlastivěda a zeměpis. Rozhodl se přijmout místo soukromého

vychovatele, aby mohl pedagogicky hledat a zkoumat. V devětadvaceti letech začal

studovat filozofii na univerzitě v Berlíně, poté v Göttingenu. Po smrti bratra se staral o

jeho pět synů. Roku 1816 pro ně otevřel v hájovně v Griesheimu malý chlapecký

výchovný ústav. O rok později přesunul ústav do selské usedlosti v Keilhau a

přejmenoval ho na Všeobecný německý výchovný ústav, který nakonec sloužil

šestapadesáti chovancům. Vyučovala se zde přírodověda, fyzika, chemie, technologie,

zpěv, kreslení, ruční práce, mateřština, tělesná cvičení, estetika, úklid a hygiena.

Součástí byly také poznávací čtrnáctidenní prázdninové cesty. V rodinném prostředí

byly děti vedeny k samostatnosti. Roku 1818 se oženil. Své pedagogické dílo Výchova

člověka dokončil roku 1826, vycházelo z idejí všestranného vzdělání. Začátkem

třicátých let odešel do Švýcarska, kde zřídil ve Willisau ústav pro šestatřicet žáků. Brzy

nato přijal nabídku řídit sirotčinec v Burgdorfu včetně vedení vzdělávacích kurzů pro

učitele. Roku 1837 se vrátil do Německa, otevřel si podnik na výroku hraček (míč,

krychle, koule, válec) včetně návodů ke hrám a didaktických materiálů. Založil

pedagogický časopis Nedělní list, ve kterém seznamoval rodiče se svými zkušenostmi.

37

Otevřel v Blankenburgu Ústav péče o rozvoj činností dětí a mládeže, poté Ústav pro hru

a zaměstnávání dětí, kde si děti chodily odpoledne hrát. Věnoval se literární a

přednáškové činnosti. Roku 1839 založil v Drážďanech zařízení pro děti, kde by si

mohly hrát. „Hra je nejvyšší úroveň vývoje dítěte, má vysokou závažnost a hluboký

význam“ (Fröbel, 1826, s. 69). Fröbel vedl kurzy pro přípravu vychovatelek a to ho

přivedlo na myšlenku vytvoření „dětských zahrádek“, kde vychovatelky nazýval

„zahradnicemi“. Po jednadvaceti letech manželství zemřela jeho první žena. Začátkem

čtyřicátých let založil Všeobecnou německou dětskou zahrádku v radničním sále

v Blankenburgu. Fröbel sklízel úspěchy své předchozí vyčerpávající práce. Koncem

čtyřicátých let přestěhoval „dětskou zahrádku“ a ústav pro vychovatelky do Bad

Liebenstein, později na zámek Marienthal. Začátkem padesátých let založil v

Marientahlu u Bad Liebenstein Vzdělávací ústav pro všestranné utváření života

výchovně rozvíjejícím vzděláváním člověka spojený s učilištěm pro dvacet

opatrovatelek malých dětí. Dovršil životní dílo a podruhé se oženil. V roce 1851

zakázala pruská vláda „dětské zahrádky“ jako socialistické a ateistické. Poslední chvíle

života prožil Fröbel hluboce zklamán a roztrpčen. Zemřel dne 21. června 1852 v

Marienthalu a byl pochován ve Schweina. Jeho náhrobek tvoří kamenná stavebnice

skládající se z krychle, válce a koule. Zákaz „dětských zahrádek“ byl zrušen roku 1860.

„Fröbel musel od počátku svého vychovatelského působení zápasit s nepřízní mocné

církevní vrchnosti stejně tak jako Pestalozzi. Byl dokonce nařčen z ateismu, kacířství a

demagogie a pronásledován všude, kde se usadil“ (Štverák, 1991, s. 51).

Fröbelova Kindergarten představovala nejen novou metodu mateřské výchovy,

ale zároveň nový školský typ ve vzdělávací soustavě, který měl svůj program včetně

metod, pomůcek, materiálu, školené síly a v neposlední řadě sociální poslání.

„Rozpracoval konkrétní metodiku předškolní výchovy“ (Jůva, sen. & jun., 1995, s. 30).

Výchovu chápal jako samostatný rozvoj sil a schopností dítěte. Ve výchově je podle

jeho názoru nejdůležitější láska a příklad. „Dítě roste činností, tvořením a

sebezaměstnáním a všemu se učí zvnitřku, samo ze sebe“ ( Štverák, 1991, s. 53 ).

„Fröbela je možno považovat za předchůdce novodobé pedopsychologie“ (Štverák,

1991, s. 55).

38

4.1 O výchově člověka

V roce 1826 vydal Fröbel svůj hlavní spis Výchova člověka jako umění

vychovávat, vyučovat a učit, který se týká výchovy a existence Boha. „Propracovává

zde postupně pravidla rozvoje dítěte v jeho různých vývojových stádiích a ve stručných

poznámkách se zaměřuje na vedení dítěte k vytčenému cíli zbožného života“ (Štverák,

1991, s. 51). „Děti se mají vést brzy k zamyšlení, což myslím, že je první a

nejdůležitější z výchovy dětí“ (Fröbel, 1826, s. 107). Fröbel zamýšlel napsat

pokračování svého díla, ale k tomu již nedošlo. Přesto zanechal svým nevelkým spisem

trvalejší odkaz než ve svých „dárcích“ a „zaměstnáních“, které se rozšířily mimo

Evropu i za moře.

Účelem výchovy je utváření svatého člověka, což je také hlavní myšlenkou

úvodní části. Být moudrým má být nejvyšším cílem člověka. Do výchovy patří také

péče a ochrana dítěte, ne jen příkazy a tresty. Nucení k učení může dítě brzdit a působit

na něj ničivě, proto je pozorování přírody a jednání podle jejich zákonů při výchově

člověka velmi důležité. Je třeba postupovat citlivě a ohleduplně. Vyvíjející se člověk by

měl být od malička přivykán tvůrčím činnostem, hraní, stavění a modelování. Je to

důležité, aby byl v budoucnu pracovitý, pilný a přičinlivý.

V nejranějším dětství se smysly dítěte vyvíjejí postupně podle jeho potřeby

poznávat. Nejdříve se vyvine sluch, pak zrak. Dítě postupně sedí, leze, uchopuje, chodí

a skáče. Hra je nejvyšším stupněm vývoje dítěte, vychází z jeho nitra, napodobuje

lidský život. Děti si dovedou hrát samostatně, smysluplně, vytrvale, tiše až do únavy.

Dítě pomocí hry rozvíjí své vlohy, které jsou důležité pro budoucí vztah s matkou,

otcem, rodině, společnosti, přátelům, přírodě a k Bohu. Střídmá a jednoduchá strava po

mateřském mléce je důležitá pro budoucí aktivitu a sklony dítěte. Matka seznamuje dítě

s okolním světem. Role otce je důležitá v období, kdy se z dítěte stává hoch. Seznamuje

ho s určitým okruhem poznatků z oblastí své činnosti, protože dítě by mělo doma

pomáhat. Otec vede dítě přirozeně k vyhledávání duševní a tělesné činnosti na venkově,

ve městě, v přírodě, umění, zemědělství a zahradnictví. Žijme pro naše děti. „Žijme

svými dětmi a nechte je i žít s námi, neboť skrze ně se nám dostane toho, čeho se nám

nedostává“ (Opravilová & Štverák, 1982, s. 100). Život našich dětí nám přinese mír,

radost a poučení, kterým sami zmoudříme.

39

Doba kojenecká je dobou péče. Stupeň dětství je stupněm života, kdy převažuje

výchova, stupeň chlapecký je stupněm učení se a začátkem školy. Člověk dozrává

v hocha a žáka současně. Všechny činnosti hocha musí vycházet z jeho vůle, vzdělání,

srdce a nitra. K tomu potřebuje příklad, slova, vyučování a učení. Rodiče by neměli

odmítat pomoc svých dětí. Důležitá je práce na vlastní zahrádce a péče o ni. Hoch tak

bude snáze pečovat a ochraňovat svůj budoucí život. Pro chlapce jsou důležité nejen

ruční práce, ale i hřiště, kde si mohou společně s ostatními hrát.

„Škola má pomoci žákovi, aby poznal a uvědomil si podstatu a vnitřní život věcí

a sebe samého, aby poznal a uvědomil si vnitřní vztahy věcí mezi sebou, k člověku,

k žákovi a k živoucímu základu a jasné jednotě všech věcí vůbec, k Bohu“ (Opravilová

& Štverák, 1982, s. 113). Škola je ústav zřízený pro osvojování různých vědomostí.

Škola a vyučování mají vést hocha k poznání sebe sama, Boha a přírody včetně

okolního světa. Škola má učit Kristovo křesťanské náboženství jako snahu o sjednocení

s Bohem. „To, co nám náboženství oznamuje a vysvětluje, to nám ukazuje a předvádí

příroda“ (Opravilová & Štverák, 1982, s. 120). Alespoň jednou týdně by mělo

vyučování probíhat v přírodě formou pozorování. Matematika musí být vysvětlována

jako produkt přírodních sil. V řeči se projevuje podstata člověka a přírody. Řeč slouží

k sebevyjádření vlastního nitra. Čtení a psaní pozvedává člověka nad všechny jiné

tvory. Písmo spojuje člověka s minulostí, přítomností a budoucností. Umění slouží

k vyjádření člověka o sobě. Jestliže se má hoch úspěšně vyvíjet, musí rodina navazovat

na školu a sjednotit požadavky s vyučováním. Vliv na celý hochův vývoj má život

podle společných životních názorů rodičů, sjednocení ducha i mysli. Pečovat o své tělo

lze domácími činnostmi, psaním, kreslením, hře na hudební nástroj. Pozorování přírody

a okolního světa ze světnice do nejbližšího okolí, od bližšího, známějšího ke

vzdálenějšímu, neznámějšímu. Důležité je poznávat a chápat názorně a v souvislostech.

Člověk vyjadřuje své pocity a vnitřní svobodu prostřednictvím básně a písně. Cvičení

řeči vychází z pozorování okolního světa a přírody, pojmenovávání předmětů, činností a

vztahy mezi nimi. Pro prostorové představy je důležité vnější pozorování a cvičení řeči.

„Pomocí svislých a vodorovných přímek lze narýsovat síť tvořící stejně veliké čtverce“

(Opravilová & Štverák, 1982, s. 144). Pomocí této čtvercové sítě můžeme obrazce

zmenšovat nebo zvětšovat. Žáci mají k dispozici břidlicovou tabulku s narýsovanou

čtvercovou sítí a pisátko. Tento předmět je důležitý pro cvičení ruky a oka. Poskytneme

40

hochovi základní barvy a velkou plochu na malování, aby mohl malovat v přírodě.

Malování zušlechťuje povahu a názory, zlepšuje smysly pro vnímání barev a zvyšuje

pochopení pro děje a pochody v přírodě. Chlapecké hry jsou projevy radosti ze života.

Patří zde tělesné hry (povzbuzující sílu a obratnost) smyslové (na procvičení sluchu,

schovávačky), střelecké, hry na barvy, stolní a logické hry. Hoch, který poslouchá

vyprávění, vidí v hrdinech svůj vzor, bere si poučení pro sebe, obohacuje svou duši,

srdce a mysl. Vyprávění by mělo navazovat na život, řešit životní situace, obohacovat

myšlenkami. Život ve volné přírodě je nezbytný pro vývoj chlapce. „Na těchto výletech

a vycházkách se má hoch důvěrně seznámit s krajinou, ve které žije, a to tak, aby její

přírodu dovedl vidět v jednom velkém nedílném celku“ (Opravilová & Štverák, 1982, s.

161). Má pozorovat výtvory hor, údolí a nížin, země a vodstev, zvířata, rostliny, barvy.

Tím se samostatně dopracuje k pochopení souvislostí. Důležitá je také nauka o číslech,

kterou představuje nauka o tvoření (zániku, srovnání) čísel podle vnitřního zákona a

nauka o tvoření (zániku, srovnání) podle vnějšího zákona. Předměty poznáváme

prostřednictvím přímek (úseček) a zaoblenosti předmětů. Cvičení řeči má objasnit

význam řeči, její poznání a osvojení. Je třeba pochopit souvislosti řeči, slovní základy,

části slov a vlastnosti předmětů, což tvoří nauku o slově. Slovo se skládá ze slabik, má

různou délku, slabiky se skládají z hlásek a ty zase z tónů. Nejjednodušší je psaní

pomocí latinky. Psaní navazuje na cvičení v řeči. Učitel učí své žáky nejdříve poznávat

jednotlivá písmena, poté obratnosti v jejich spojování a užívání. „Čtení je možno

považovat za protiklad psaní. Čtení a psaní mají k sobě vztah jako dávání a braní“

(Opravilová & Štverák, 1982, s. 168). Čtení následuje po psaní. Je důležité žákům

vysvětlit, že malá tiskací písmena pocházejí z velkých latinských písmen. Pokud se

chlapec zaměstnává barvami, neznamená to, že z něj bude umělec. Různé záliby

pomáhají urychlovat vývoj hocha a jeho představy. To, co bylo zameškáno ve výchově

člověka v jeho chlapeckých letech, nelze již nikdy napravit.

4.2 Otázky a návrh činností vycházející z O výchově člověka

Kniha O výchově člověka obsahuje propracovaná pravidla rozvoje dítěte v jeho

vývojových stádiích a jeho vedení ke zbožnosti. Do rozhovoru byly zařazeny otázky

týkající se Fröbelových myšlenek: Má si dítě v mateřské škole hrát s krychlemi, kvádry,

41

jehlany a kužely? Má se dítě učit v MŠ plést a vyšívat? Má dítě umět obdělávat

záhonky?

Vybrané projektové činnosti souvisí s autorovým dílem. Děti si osvojily

dovednosti, schopnosti, vědomosti, rozvinuly zručnost, fantazii, představivost a

myšlení. Dětem byly čteny pohádky, chodily na vycházky, pozorovaly přírodu, hrály si

venku na zahradě mateřské školy. Rýsovaly, zpívaly, říkaly básničky, zopakovaly si

geometrické tvary, obdělávaly záhonky, pletly, vyšívaly, procvičily si jemnou i hrubou

motoriku, používaly různé materiály, skládaly stavebnice, modelovaly z plastelíny,

hrály společenské hry, kreslily, obtahovaly písmena a číslice, pojmenovávaly a určovaly

vlastnosti předmětů, procvičovaly se v řeči a hrály na hudební nástroje.

42

5. ŽIVOT A VYBRANÉ DÍLO JANA VLASTIMÍRA SVOBODY

Obr. 5.

„Poslušné dítky jsou krásné kvítky.“

„Kdo do školky nechodí, hloupostí si uškodí.“

„Se vznikem prvních českých institucí pro předškolní výchovu je spjata činnost

J. V. Svobody“ (Jůva, sen. & jun., 1995, s. 60). Svoboda byl český pedagog a inovátor

předškolní výchovy. Zpracoval metodiku předškolní výchovy a počátečního vyučování.

Svoboda se narodil dne 1. října 1803 v Hořepníku do početné rodiny. Doma byl

hudebně vzděláván a stal se chrámovým zpěvákem. Studoval na kněžském semináři

v Klagenfurtu, ale před vysvěcením se vrátil do Čech, absolvoval učitelský kurz a roku

1826 nastoupil na farní školu sv. Mikuláše, poté na staroměstskou školu v Týně.

Rozhodl se absolvovat studijní cestu po Německu, aby se seznámil s tamním školským

systémem. Po návratu do Prahy byl vybrán roku 1832 na místo učitele první dětské

opatrovny v ulici Na Hrádku pod Skalkou na Novém Městě pražském, která sloužila

rodinám ze čtvrti pod Emauzy. Jednalo se o dobročinné veřejné soukromé zařízení.

„Jest účelem tohoto ústavu, aby zcela chudé děti, dosud školou nepovinné, ve stáří od

dvou do pěti let, jejichž rodiče jsou zaměstnáni mimo domov a proto nemohou na děti

dohlédnouti, byly uchráněny od škod na životě, zdraví i zkaženosti, aby se v nich

podporovalo klíčení lásky k dobru a živila v nich chuť i k budoucí duševní i mravné

43

výchově, aby se potíraly klíčící špatné sklony, působilo vhodně na tělesné a duševní a

morální síly v dětech dřímající, aby žily v tomto útočišti radostně, dětsky a mravně … a

současně aby zde byl připraven přechod k vyučování v první třídě obecné školy“

(Svoboda, 1958, s. 58). Svoboda se nejdříve staral o pět dětí ve svém bytě, po zahájení

vyučování o pětadvacet dětí ve dvou místnostech a nakonec o dvě stě padesát dětí.

K opatrovně patřila i zahrada a hřiště. Děti před přijetím absolvovaly zdravotní

prohlídku, musely mít očkování proti neštovicím, popř. vysvědčení chudoby. Chudým

dětem se poskytovala strava a šaty. Majetní rodiče platili za děti školné na rok dopředu.

Děti si s sebou měly nosit jídlo a rodiče je měli vyzvedávat v létě v 18 hodin a v zimě

v 16 hodin. Děti získávaly prvotní a základní vzdělání a dovednosti, které posilovaly

národní uvědomování již od útlého věku. Každé dítě se zabývalo činností podle svých

schopností, ručními pracemi a bylo vedeno ke slušnosti, zdvořilosti a mravnosti.

V opatrovně působila i Svobodova žena, se kterou měl syna, jako spoluvychovatelka.

Svoboda vzdělával také učitele. Koncem třicátých let založil v Praze vzdělávací ústav

Budeč jako „lidovou univerzitu“. Roku 1839 vydal spis Školka čili prvopočáteční,

praktické, názorné, všestranné vyučování malých dítek k věcnému vybroušení rozumu a

u šlechtění srdce, s navedením ke čtení, počítání a rýsování pro učitele, pěstouny a

rodiče, ve kterém vypracoval nový pracovní program a metody práce. Školka má ráz

praktické příručky s podrobně propracovaným učivem. Svou dobou byla tato kniha

světová a byla přeložena do různých jazyků. Z opatrovny, instituce, která hlídala děti v

době, kdy matky byly v zaměstnání, se stala instituce výchovně vzdělávací.

Z existenčních důvodů začátkem čtyřicátých let nastoupil Svoboda jako učitel do školy

u sv. Mikuláše na Malé Straně. Na sklonku života žil v nuzných poměrech a s pocitem,

že jeho nejbližší okolí nedocenilo jeho dílo. Zemřel na tuberkulózu dne 27. září 1844.

„Zřizování opatroven se stalo v letech třicátých a čtyřicátých velmi účinným

prostředkem pro šíření češtiny i do škol ve městech“ (Svoboda, 1958, s. 22). „Práce

Svobodova byla od počátku s uznáním přijímána naší veřejností literární i školskou.“

Svoboda byl muž přísný, dobrosrdečný, k tomu všestranně vzdělaný. Ovládal umění,

jak zacházet s dětmi a získat si jejich důvěru i autoritu“ (Svoboda, 1958, s. 21). Byl to

tichý člověk mírné povahy s ušlechtilým srdcem. Děti a škola mu nahrazovaly radosti,

které doma postrádal. Měl mimořádné pedagogické schopnosti, společenské vytříbené

chování a osvědčil se také jako výborný organizátor.

44

Mezi Svobodova díla patří Sebrání českých písní, třicet písní pro dítky (1836),

kde byl v úvodu podán metodický návod, v jaké situaci se má každá píseň zpívat. Písně

s mravní a náboženskou tematikou navazovaly na výchovnou práci a vrcholila jimi

výuka určitého tématu. Malý čtenář čili Čítanka pro malé děti (1840), kniha, kde dítě

nečte zpaměti prázdné slabiky, neříká slova bez významu, ale člení obsah podle

významu, pokračuje od nejjednodušších slov k těžším a složitějším. V jednoduchém

slohu se děti seznamují v krátkých odstavcích s přírodou a vlastním životem doma.

Dalšími díly jsou První písař čili Praktické navedení k prvopočátečnému psaní pro

učitele a pěstouny (1841), a Malý Čech a Němec čili Prvopočáteční české a německé

cvičení k mluvení (1843), kde zásadní myšlenkou díla bylo, aby se děti naučily nejdříve

česky a teprve pak německy. Děti se musí naučit myslet a ne papouškovat cizí fráze.

V této větě je celý program díla Jana Svobody. Položil základní kámen nejen předškolní

výchovy v době obrození, ale i lidového školství a české elementární praxi. Podle jeho

názoru je základem duševní výchovy dětí zdravé tělo. Při vyučování záměrně sledoval

spojení výchovy se vzděláním rozumu a rozvíjením řeči. „Letmý pohled do Svobodovy

školky, jak ji uskutečňoval v letech třicátých na Hrádku pod Slovany v Praze, vede nás

k pozoruhodnému zjištění, že naplňoval školu mateřskou obdobným učivem,

zaměstnáním, tříbením jazyka a rozumu a zušlechťováním mravů malých dítek tak, jako

Komenský o tom vykládal nejenom v Didaktice české, ale hlavně v Informatoriu školy

mateřské“ (Svoboda, 1958, s. 25). „Zpracoval metodiku předškolní výchovy“

(Pavlovská & Syslová & Šmahelová, 2012, s. 35). Celý život věnoval dětem i

rizikovým a sociálně znevýhodněným a domníval se, že správným výchovným

působením neklesnou na sociální dno, což je základní myšlenkou sociální pedagogiky.

Svobodův nový způsob pedagogického ovládání dětí výchovou, přičemž využíval jejich

přirozené zvídavosti, byl v souladu se sociálně zaměřenou pedagogikou Pestalozziho.

45

5.1 Školka

Svoboda vydal roku 1839 spis Školka čili prvopočáteční praktické, názorné,

všestranné vyučování malých dítek k věcnému vybroušení rozumu a ušlechtění srdce

s navedením ke čtení, počítání a kreslení pro učitele, pěstouny a rodiče. „Práce má ráz

praktické příručky s podrobně vypracovanou učební látkou, která je pojata vzorově.

Obsah učiva je rozdělen do sedmapadesáti lekcí, během jejichž probírání mají děti

získat základní poučení o nejbližším okolí, o věcech, o zvířatech, rostlinách, lidském

těle i o různých druzích lidské činnosti“ (Pavlovská & Syslová & Šmahelová, 2012, s.

35). „Ve shodě s Komenského principy všestrannosti, systematičnosti, názornosti,

přiměřenosti a radostnosti rozpracoval metody výchovně-vzdělávací práce“ (Jůva, sen.

& jun., 1995, s. 51).

Spis začíná uvítáním dětí učitelem ve školce, poté učitel zkontroluje, zda jsou

děti čisté, nabídne jim hračky, ukazuje jim obrázky, pokládá dětem otázky ohledně

zvířat, vypráví jim o nich a učí děti školní kázni.

Učitel určuje dětem místa na lavičce, děti se představují jménem, seznamují se

s částmi těla, učí se taktovat píseň o koníčkovi, seznamují se s řemeslnými nástroji,

kytkami a chlapci si na zahradě hrají na vojáky. „Poslušné dítky jsou krásné kvítky“

(Svoboda, 1958, s. 114).

Procvičování sluchu (šepot, hlasitá mluva), děti se učí rýsovat kolmé,

vodorovné, šikmé čáry a procvičují tyto vědomosti na předmětech ve třídě. Rýsují

kružnice, kreslí vlny, křivky, počítají na počítadle do jedné. Seznamují se s oblohou,

květinami, barvami, Bohem a hrají hru „Hádání sluchem dle hlasu.“ „Bůh nás živí,

potěšuje, všecko dobré uděluje“ (Svoboda, 1958, s. 119).

Seznamování dětí s penězi, modlí se za zdraví, procvičují čich (vůně, zápach),

hrají hru na čichavou babičku, procvičují rýsování šikmé čáry.

Všichni se modlí před vyučováním, děti procvičují chuť (sladká, kyselá). Učitel

nabádá k čistotě, seznamuje s dívčím a chlapeckým oděvem, řemeslem krejčího a

obuvníka. „Myj obličej, česej vlásky, čistotou svou dojdeš lásky“ (Svoboda, 1958, s.

125).

Společně se modlí za pomoc žákům v práci, děti si opakují části těla, procvičují

si cit (bolest, teplo, zima), seznamují se s různými druhy látek, hrají hru na hmatovou

46

babičku, počítají do dvou na počítadle (pojem dohromady), zpívají píseň „Šeptalové“ a

orientují se v prostoru (vpravo, vlevo). Učitel nabádá k pořádkumilovnosti. „Kdo hledí

pořádku, nepřijde do zmatku“ (Svoboda, 1958, s. 130).

Počítání do dvou, učitel seznamuje děti se skřivanem, s časovou orientací (den,

noc, ráno, poledne, odpoledne, soumrak, večer), s pojmy měsíc, hvězdy, slunce a

s pravidly slušného chování (pozdravit, poděkovat). Děti procvičují rýsování vodorovné

čáry. „Pozdravení zdvořilé bývá každému milé“ (Svoboda, 1958, s. 134).

Obeznámení dětí s částmi domu zvenku i zevnitř, počítají na počítadle do tří,

rýsují trojúhelník, zpívají píseň o skřivanovi, seznamují se s pojmy dříve, později, první,

poslední, prostřední. Učitel dává poučení o házení kamením, všichni se modlí ranní a

večerní modlitbu za nemocného spolužáka, děvčata si hrají s loutkami a chlapci si staví

z karet domky. „Kamením kdo hází, hanba ho provází“ (Svoboda, 1958, s. 135).

Rýsování křížku a stolu, počítají do čtyř, seznamují se s pojmy rohy, hrany,

stolař, pilka, lačný, hladový, střídmý, snídaně, oběd, svačina, večeře, modlí se před

jídlem a po jídle, zpívají „Chování se dobrého dítěte v poledne“, seznamují se

s menšími částmi těla, s domácími ptáky a jejich tělem, hádají hádanku o stole a na

zahradě si hrají na stolování.

Opakování počítání do čtyř, seznamují se s pojmy vpředu, vzadu, vedle, krajní,

prostřední, s domácími zvířaty čtvernohými, zpívají píseň o koníčkovi, rýsují čtyřhran,

určují vlastnosti tabule a hrají si na koně.

Děti počítají na počítadle, dále počítají jablka, kameny do pěti, opakují si

prostorovou orientaci, rýsují pětihran, zpívají, popisují jablko a kluci se strefují hůlkou

do jablka.

Určování vlastností předmětů (ploché, hranaté), opakují počítání do pěti

s počítadlem, prsty, penězi, oříšky, seznamují se s pětičetným květem, s pojmem slovo,

zpívají, rýsují kružnici, hádají hádanku o míči a střílejí do terče míčem.

Popisování dílů dveří, oken, učí se slabikovat, počítají do šesti, rýsují šestihran,

čáry stínové a vláskové (síla čar), seznamují se s pojmy blízko, daleko a hrají si

špalíčky.

Cvičení počítání do šesti s kuličkami, penězi a okvětními lístky lilie, seznamují

se s pojmy dlouhý, krátký, míry loket a sáh, povětří, kostka, rýsují šestihran a hrají hru

s kostkou.

47

Na stěně visí tabulka se samohláskami a dvojhláskami. Děti počítají do sedmi na

počítadle, seznamují se s pojmy země, obloha, dny v týdnu (šest pracovních dní, sedmý

sváteční se chodí do kostela), potok, řečiště, moře, studna, hráz, rybník, prvoci. Děti

určují vlastnosti vody, učitel vypráví bajku „Stará a mladá žába“ s ponaučením, děti se

učí písmeno „u“ (zvuk kuňkání) a kreslí rybu. „Kdo na mále nepřestává, ničeho víc

nedostává“ (Svoboda, 1958, s. 160).

Procvičování písmena „u“ a počítání do sedmi, seznamují se s částmi hodinek,

s pojmy hodiny, minuty, město, ves, hlásný, voják, dráb, zloděj, píka (zbraň), ponocný,

svítilna, trouba, cvičí „ů“ (zvuk ponocného troubení), hádají hádanku o kapesních

hodinkách, kreslí zvoneček a hrají si hru na zvon v zahradě.

Zopakování písmen „u, ů“, počítají do osmi na příčkách žebříku, seznamují se

s pojmy svatojánská muška, les, pařez, křesat, oheň, požár, hasit, hvězdy, měsíc, učí se

písmeno „o“ (jako prstýnek), hádají hádanku o ohni, kreslí hořící svíci ve svícnu a hrají

si hru na prstének. „Nikdy ohněm nehraj sobě, sic na škodu bude tobě“ (Svoboda, 1958,

s. 166).

Představení hmyzu a jeho těla, housenkami, pojmem zapomnětlivý, suchý

(hubený) a souchotiny. Děti si opakují počítání do osmi na nohách hmyzu. Učitel

vypráví o chytání motýlů a nabádá děti, aby nepily, když jsou přehřáté. Děti se učí

písmeno „a“ (zvuk hekání), hádají hádanku o pavoukovi, kreslí motýla a síťku, hrají si

na chytání hmyzu. „Uhřátý kdo náhle pije, samý jed do sebe lije“ (Svoboda, 1958, s.

170).

Výuka písmene „á“ (zvuk divení se), opakování počítání do osmi s dřevěnými

špalíky, ze kterých si pak staví chlapci město a hradby, seznamují se s kočkou a jejími

drápy, se zbraněmi (ručnice, bambitky, děla), s pojmem mlsání, duše, smrt, jed, mrtvola,

hřbitov, pohřeb, kostra a její kosti, kreslí náhrobek a hrají si na pohřeb na zahradě.

„Mladá mlsačka stará žebračka“ (Svoboda, 1958, s. 174).

Počítání do devíti s kuličkami a boby, seznamují se s pojmy zrní, klasy, obilí,

rostlina, jedovaté rostliny, otrava, blouznění, učí se písmeno „e“ (zvuk vypuštění duše),

kreslí srp, kosu a hrábě. „Co neznáme, jíst nemáme“ (Svoboda, 1958, s. 178).

Děti si opakují počítání do devíti se sušenými rostlinami a boby, seznamují se

s pojmy jádra, jabloň, strom a jeho části, truhlář, učí se písmeno „é“ (zvuk brečení) a

48

kreslí strom. Učitel vysvětluje, jak se chovat k dětem, které hrubě mluví. „Kdo jinému

přezdívá, sám cti v těle nemívá“ (Svoboda, 1958, s. 181).

Opakování počítání do devíti s obroučkami a pruty, seznamují se, co lze vyrábět

z proutí, jaké mají pruty vlastnosti, s pojmy chodit za školku, vír ve vodě, polepšení,

žalování, učí se písmeno „i“, kreslí šavli a hrají si s obručemi na zahradě. „Kdo na jiné

rád žaluje, špatné srdce prozrazuje“ (Svoboda, 1958, s. 184).

Počítání do devíti s kuželkami a karafiáty, seznamují se s kvetoucí rostlinou a

jejími částmi, zahradničením, semeny, cibulí, s pojmy svědčit, mluvit pravdu, lhát,

přiznat se, ublížit, odprosit, slíbit, smířit se, splnit, polepšit se, učí se písmeno „í“ (zvuk

pláče), kreslí vír vody, rýč, hrábě a hrají si s kuželkami. „Co ti protivno samému, nikdy

nečiň to druhému“ (Svoboda, 1958, s. 187)!

Seznamování se s druhy kovů, s pojmy spořivost, zloděj, prádlo, jmění, veřejný,

zbledl, učí se písmeno „ě“ (zvuk nářku), počítat do desíti na počítadle, s ořechy a

penězi, hrají si s magnetickou ocílkou, kreslí prádelník a modlí se za špatně jednajícího

společníka. „Na zloděje trest ustanoven jest“ (Svoboda, 1958, s. 191)!

Cvičení počítání do desíti s motýly, květinami, ovocem, ptáky, seznamují se

s pojmy hlásit se, poctivý, navádět, po vůli, nutit, učí se písmeno „y“, zpívají, kreslí

jablko, ptáka a hrají si na hledače. „Najdeš-li kdy cizí statek, máš ho dáti vždy

nazpátek“ (Svoboda, 1958, s. 194).

Zopakování počítání do desíti s okny, učí se, proč se musí zavírat okna, když

fouká vítr, seznamují se s rozdílem mezi koněm a člověkem, pravdomluvný, lhát,

rozum, zpívají píseň o koníčkovi, modlí se za rozum, učí se dvojhlásky „ej“ a „ou“,

kreslí okno a hrají si na honěnou na zahradě.

Formou hry si děti opakují písmena, počítají řadovými čísly do desíti, seznamují

se s ptačím hnízdem, s pojmy vysoký, nízký, savci, učí se písmeno „c“ (cikání mláďat

ptáků), na tabuli si procvičují čtení s písmenem „c“ a kreslí strom přivázaný ke kůlu.

Učitel děti nabádá, aby nelezly vysoko na strom. „Lezení všetečné bývá nebezpečné“

(Svoboda, 1958, s. 202).

Obeznámení se s tím, proč hodiny bijí, s optickým klamem, s odrážením podoby

v zrcadle, s domácími a zpěvnými ptáky, s pojmem kinetoskop (pohyblivé obrázky),

končetiny. Děti si opakují násobná čísla tleskáním, cinkáním, procvičují si písmeno „c“,

49

učí se písmeno „č“ (hlas vrabců), zpívají o skřivanovi a kreslí ptáčka v kleci. „Kdo

zvířátkům ubližuje, špatné srdce ukazuje“ (Svoboda, 1958, s. 205).

Děti si procvičují písmeno „č“, počítají s jedničkou, seznamují se s částmi

stromu, proč pes hlídá dům, zvířata mají cit, staráme se o ně a netrápíme je. Děti se učí

písmeno „r“ (vrčení psa), kreslí klíč, zámek a hrají na zástavu. „Nemuč zvířátka

z libosti, mají také čitelnosti“ (Svoboda, 1958, s. 208).

Učitel dětem vysvětluje, že se po písmenech „r“, „h“, „ch“, „k“ nepíše měkké

„i“. Děti procvičují písmeno „r“, počítají s dvojkou, seznamují se s pojmem polovina,

horko, chladno, odpočinek, neovocné stromy, s užitkem stromů, se sklem, stínem, učí se

písmeno „ř“ (zvuk pily), se dřevem, s druhy větru, stromořadím, hádají hádanku o stínu,

kreslily pilu s obloukem a ruční pilku.

Procvičování písmena „ř“, počítají s trojkou s krejcary, seznamují se s grošem,

s druhy keřů, rozmanitostí barev, s hady, učí se písmeno „s“ (syčení hada), kreslí hada,

draka a venku si hrají s papírovými draky.

Poznávání druhů kamenů, létajících, nelétajících, pestře zbarvených ptáků,

procvičování písmena „s“, počítají s kameny, učí se písmeno „š“ (zvuk husího syčení),

kreslí husu a čápa. „Tomu jen se naučíš, v čem se často pocvičíš“ (Svoboda, 1958, s.

218).

Seznámení se s částmi vozíku, nákladem, vozkou, koněm, procvičování písmena

„š“, počítají se čtyřmi vozíčky, zvířaty, učí se písmeno „z“ (bzučení ováda), hádají

hádanku o kole, kreslí kolo a vůz. „Kdo si dobře radit nedá, pak nadarmo pomoc hledá“

(Svoboda, 1958, s. 222).

Procvičování písmena „z“, počítají do čtyř s penězi, seznamují se s pojmy pinta,

žejdlík, liberka, závaží, váhy, kovy, rudy, báně, horníci, zámečník, kovář, užitek železa,

perlík (kladivo), kleště, kovadlina, kovář, hašení železa v hasírně, kalení železa, učí se

písmeno „ž“(zvuk železa při hašení), kreslí pintu, kleště a hrají si hru na zlatá jména.

Opakování písmena „ž“, počítají do čtyř, seznamují se s pojmem čtvrtina, roční

období, úplavice, omdlení, nezralé ovoce, díly a vlastnosti kamen, kamnář, učí se

písmeno “h“ (zvuk dýchání na zkřehlé ruce), hádají hádanku o kamnech, kreslí jablko,

postel a hrají hru „Radovánky májové“. „Nezralé ovoce působí nemoce“ (Svoboda,

1958, s. 227).

50

Děti si procvičují písmeno „h“, počítají do pěti s obrázky, vojáky, dráty,

seznamují se s hlasy zvířat, osob, zvuky věcí, s pojmem ovčák, učí se písmeno „ch“

(zvuk dýchání na studené ruce), kreslí raka a hrají hru na zvířata jako řemeslníky.

Zopakování písmena „ch“, opakují si počítání do pěti s vojáky a skřivany,

seznamují se s pojmem houska, hltat, obžerství, blouznění, strašení, kominík, Mikuláš,

bubák, učí se písmeno „b“ (zvuk strašení), kreslí kozla s rohy, hrají na houslistu

s maskami. „Kdo je v jídle hltavý, škodí sobě na zdraví“ (Svoboda, 1958, s. 233).

Cvičení písmena „b“, počítají s groši do šesti, seznamují se s pojmy chleba,

pekař, mouka, žito, mlynář, pšenice, rádlo, brány, osení, blednice (nemoc), vláha,

stéblo, klasy, květ, zrno, srp, snop, mlatci, sláma, došky, stelivo, slamník, cep, zpívají

píseň o křepelce, učí se písmeno „p“, kreslí mlýn, rádlo a hrají volné hry na zahradě.

Obeznámení se s řemeslníky, jejich nástroji, výrobky, s mluvními ústrojími, s

dýchacími orgány, hudebníky. Děti si procvičují písmeno „p“, počítají do šesti s penězi

a věcmi, kolik stojí nákup, učí se písmeno „d“ (zvuk drnkání na housle), kreslí polnice,

poštovní trubky a chlapci si hrají venku na rytířské souboje.

Poznávání vlastností ledu, pojmů mělký, hluboký, obklady, tání, břeh, křehký,

klouzačka, topit se. Děti si procvičují písmeno „p“, počítají do sedmi dny v týdnu a

vajíčka, opakují si roční období, učí se písmeno „l“, kreslí vajíčko a praporek.

„Nerozumné radování obrací se v bědování“ (Svoboda, 1958, s. 244).

Reprodukce písmena „l“, počítají peníze, písně, ovce do sedmi, seznamují se

s pojmem duha, opilec, rozum, síla, milosrdný, čest, zdraví, živobytí, džbán, nápoj,

ryby, s vlastnostmi vody, alkoholem, učí se písmeno „k“, hádají hádanku o vodě, kreslí

džbán a loď. „Kdo kořalku pívá, jed do sebe lívá“ (Svoboda, 1958, s. 247).

Počítání do osmi, procvičování písmena „k“, násobí a dělí děti v řadě, seznamují

se s užitkem vody, s pojmem povětří, sklep, vlhko, krypta, vzduch, živly, průvan, učí se

písmeno „f“ (zvuk foukání větru), hádají hádanku o vzduchu, kreslí větrný mlýn,

větrník a hrají si na zahradě s větrníky.

Představení země, druhů masa, pečiva, stravy, ohně, slunce, tepla. Děti si

procvičují písmeno „f“, počítají do svíčky, fialky, boty, kola do osmi, modlí se za živly,

učí se písmeno „ň“, hádají hádanku o zemi, o ohni, kreslí blesk a zajíce.

Cvik písmena „ň“, počítají podkovy, bochníky, hrušky, groše do osmi,

seznamují se s výrobky ze lnu, s pojmy hlávka, kořen, stéblo, třít, vlákno, koudel, příze,

51

barvíř, plátno, švadlena, tkadlec, kanafas, zpívají píseň o přadleně, učí se písmeno „n“,

kreslí bochník, rohlík a hádají hádanku o měsíčku. „Cokoliv se nachází, od Boha jen

pochází“ (Svoboda, 1958, s. 257).

Děti si procvičují písmeno „n“, počítají hodinky a peníze do devíti, stupňují

čísla, seznamují se se znaky stáří, s pojmy vrásky, stařec, slabý, čest, posmívat se, učí se

písmeno „m“, kreslí kapesní hodinky a hrají na slepou bábu. „Dejte, dítky, stáří čest,

posměváčky čeká trest“ (Svoboda, 1958, s. 261).

Opakování písmeno „m“, počítají okna, nákup do devíti, seznamují se s pojmy

přízemí, poschodí, čmelák, včela, plástev, královna, šestihranné buňky, kuklení, dutý,

lék, lékárna, lékař, léčitel, vosk, pracovitý, trubec, roj, s užitkem včel, učí se písmeno

„j“, zpívají o včelince a kreslí domek.

Počítání vrabců do devíti, procvičují písmeno „j“, opakují si vědomosti o

včelách, seznamují se s pojmem sobec, učitel čte bajku s poučením o čmelákovi, učí se

písmeno „v“, kreslí hrnec, terč a strefují se holí do starého hrnce.

Cvičení písmena „v“, počítají do desíti na prstech rukou a svících, seznamují se

s rozdíly a podobnostmi mezi židlí a stolem, s pojmy zrak, obraz, nemoci oka, hlemýžď,

tykadla, slepec, brýle, modlí se za zrak, kreslí brýle, hrají si s písmeny. „Pozoruj, kde

ostrá věc, nebudeš bídný slepec“ (Svoboda, 1958, s. 273).

Čtení dvou souhlásek vedle sebe, počítají do desíti stromy a ovoce, seznamují se

s pojmem čit, hmat, hmatají různé povrchy, modlí se za zdravé smysly, učí se písmeno

„t“, kreslí strom, bič a hrají hru hmatavá babička.

Zopakování písmena „t“, počítají kuřátka do desíti, učitel čte bajku „Kvočna a

kuřátka“, děti se seznamují s pojmem nepřítel, všetečka, dovolení, sluch, hluchoněmý,

modlí se za sluch, kreslí hmoždíř a hádají sluchem hlas. „Co se ti káže, neptej se proč?

Raději k práci hned se zatoč“ (Svoboda, 1958, s. 278).

Seznamování se s pojmy chuť, krysy, vnadidlo, průliv, množení, mlčenlivý,

jedlé, otrávit se. Děti si procvičují čtení, počítají motýly do desíti, papíry, klády,

rostliny, modlí se za chuť, učí se písmeno „ť“ a kreslí hrozen vína.

Výuka světových stran, opakování písmena „ť“, počítají po desítkách do sta

s pohyby a tleskáním, hádají čichem, seznamují se s pojmem prostořeký, síra, masařky,

modlí se za čich a kreslí větrný mlýn.

52

Cvik čtení, sčítají desítky na počítadle, opakují si pět smyslů, seznamují se

s pojmy cit, radost, čit, modlí se za cit, kreslí panáčka a panenku.

Představení pojmů myšlenka, mluva, domácí zvířata, řemeslníci, posunková řeč.

Děti si opakují čtení, odečítají od sta po desíti, hádají řemesla a kreslí řemeslnické

nástroje. „Kdo jiným kazí radosti, sám si způsobí žalosti“ (Svoboda, 1958, s. 290).

Procvičování čtení, počítají po desítkách do sta s prsty, penězi, oříšky, vojáky,

boby, semeny, opakují si světové strany, seznamují se s pojmem červánky, zlatka, kopa,

kreslí masky a hrají si na posuňky. „Kdo chudému co daruje, sám své srdce obdaruje“

(Svoboda, 1958, s. 295).

Obeznámení s pojmy tucet, mandel, rok, podobizna, zrcadlo, obraz, s užitkem

ovce, s přízí, kožešinou, pergamenem, strunami na housle, suknem, hudebními nástroji.

Děti si opakují čtení, sčítají desítky a jednotky do sta s oříšky, snopy, měsíci, hádají

hádanku o zrcadle, zpívají a kreslí lyru.

Děti si opakují čtení, počítají od jedné do sta a zpět s kontrolou počítadla, učí se

písmena „ď, q, x, g“ a všechna velká písmena, seznamují se s povinností dětí k rodičům

a k Bohu, pojmem práce, peníze a jejich účel, vydělávat, ornice, hlína, písek, valouny,

nástroje studníků, ruční prach, stavební kameny, výtvory z pískovce, mlýnské kameny,

kamenné uhlí, mramor, břidlice, rudy, čedič, alabastr, skály, nástroje, ruční práce, modlí

se za poklady země. „Jídlo, byt a šat, jejž máme, od rodičů dostáváme“ (Svoboda, 1958,

s. 301).

5.2 Otázky a návrh činností vycházející ze Školky

Příručka Školka zahrnuje podrobně zpracovanou učební látku sloužící k získání

elementárního povědomí o okolí, věcech, zvířatech, rostlinách, lidském těle a lidské

činnosti. Do dotazníku byly použity otázky týkající se autorovy knihy: Má se dítě učit

v mateřské škole základům geometrie, čtení, psaní a počítání do sta (sčítání, odčítání,

násobení dělení)?

K uskutečnění projektu byly vybrány aktivity vyplývající ze spisu Školka. Děti

byly přivítány každý den, byly jim ukazovány obrázky, následovalo povídání, učení se

kázni, pořádku, hygieně. Děti rýsovaly, hledaly počáteční písmeno svého jména,

rozvíjely si smysly při přípravě vitamínového salátu, opakovaly si prostorovou a

53

časovou orientaci, určovaly vlastnosti předmětů, zopakovaly si pravidla slušného

chování, učily se nežalovat a omluvit se, počítaly, slabikovaly, zahradničily, hrály

kuželky, zpívaly, tancovaly, cvičily, kreslily, přiřazovaly puntíky k číslům, určovaly

protiklady a opakovaly si písmena abecedy.

54

II. PRAKTICKÁ ČÁST

Rozhodla jsem pro metodu kvalitativní výzkumu, protože se týká malého

množství případů, jde do hloubky problému a zkoumá ho v přirozeném prostředí. K

základním metodám kvalitativního výzkumu patří rozhovor. Hlavním cílem je

porozumění člověku. Výzkumný problém jsem stanovila na odkaz filozofie již

nežijících vybraných myslitelů v dnešní mateřské škole. „Deskriptivní (popisné)

výzkumné problémy obyčejně hledají odpověď na otázku „jaké to je?“. Deskriptivní

výzkumný problém zjišťuje a popisuje situaci, stav nebo výskyt určitého jevu. Při

takovém výzkumu se obyčejně používá jako výzkumná metoda pozorování, škálování,

dotazník nebo interview“ (Gavora, 2000, s. 26). K řešení dílčího problému jsem použila

metody slovní, názorně-demonstrační, dovednostně-praktické, aktivizující a komplexní

(Maňák & Švec, 2003, s. 49). Rozhovorem jsem získala názory rodičů předškolních dětí

a učitelek mateřských škol na ideje vybraných pedagogických myslitelů. Na závěr jsem

shrnula základní poznatky.

1. ORGANIZACE VÝZKUMU

Ještě před zahájením výzkumu jsem vytvořila časový harmonogram. Nejdříve

jsem stanovila cíl výzkumu, poté zformulovala výzkumný problém, výzkumnou otázku,

nato jsem rozhodla o vzorku. Výzkum jsem zrealizovala na jaře 2014. Shromážděná

data (názory rodičů předškolních dětí a učitelek mateřských škol na ideje vybraných

pedagogických myslitelů) jsem na závěr shrnula (shoda a neshoda odpovědí

dotazovaných).

2. CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÝ PROBLÉM

Cílem výzkumu bylo provést kvalitativní šetření formou rozhovoru a dotazníku

s otevřenými otázkami. Rozhovor je základní výzkumnou metodou. „Jde o verbální

komunikaci mezi výzkumným pracovníkem a dotazovanou osobou. Tak jako u všech

vědeckých metod, musí být i při rozhovoru přesně stanoven cíl a musí být provedená

pečlivá příprava“ (Šmahelová & Svobodová, 2007, s. 32). Zvolila jsem metodu

písemného záznamu. Při rozhovoru i dotazníku jsem použila otázky otevřené, které

55

dávají respondentovi možnost volné výpovědi. Rozhodla jsem se pro rozhovor

individuální (osobní), abych navázala důvěrnější kontakt s dotazovanou osobou.

Zároveň jsem využila rozhovoru strukturovaného, který probíhá podle předem podrobně

připravených otázek. Dotazník se skládá ze tří částí, v první části je jméno autora, cíle,

pokyny, ve druhé části jsou vlastní otázky. Na začátku bývají řazeny otázky jednodušší,

ve střední části nejtěžší a na závěr otázky důvěryhodnější. Výzkumný problém jsem

stanovila na odkaz filozofie již nežijících vybraných myslitelů v dnešní mateřské škole.

3. ROZHODNUTÍ O VZORKU

„V kvalitativním výzkumu jde o výběr záměrný. Nikdy se tu nepoužívá náhodný

výběr, který je typický pro kvantitativní výzkum. Záměrný výběr je potřebný proto, aby

vybrané osoby byly vhodné, tj. aby měly potřebné vědomosti a zkušenosti z daného

prostředí“ (Gavora, 2000, s. 144). Oslovila jsem pět kolegyň ze studia, z nichž čtyři učí

v mateřské škole a jedna je matkou v domácnosti. Učitelky mají praxi mezi dvěma až

šesti lety, nejsou úplné začátečnice, mají zkušenosti, některé i s vlastními dětmi, působí

v MŠ ve městě nebo vesnici. Jejich věk je mezi dvaceti až osmatřiceti lety. Získala

jsem dostatečné množství dat, které mi poskytly odpovědi na položené otázky.

4. METODY SBĚRU DAT

Použila jsem metodu kvalitativního výzkumu rozhovorem s otevřenými

otázkami. Při výběru metody jsem zohlednila výzkumný záměr, finanční a časové

možnosti. Po navázání kontaktu s respondentkami jsem je informovala o účelu

dotazníku. Po jejich souhlasu s rozhovorem jsem jim zaručila anonymitu. Rozhovor se

odehrával v budově školy a trval mezi pěti až dvaceti minutami. Všechny dotázané

odpovídaly spontánně a ochotně. Získané informace jsem přepsala do počítače.

5. ODPOVĚDI RESPONDENTEK

Nyní následují podkapitoly, které se věnují odpovědím pěti vybraných

respondentek na pětatřicet otázek. Z celkového počtu se sedmadvacet otázek týká

myšlenek pedagogických reformátorů a osm otázek je osobního rázu.

56

5.1 Respondentka 1.

Dvaadvacetiletá bezdětná středoškolačka pracuje jako učitelka v mateřské škole

dva roky a bydlí v obci do 3tis. obyvatel. Myslí si, že lze využít myšlenky Komenského

v současné MŠ, a že se v mateřské škole praktikuje „škola hrou“ (rozvoj osobnosti

dítěte pomocí metod a techniky dramatické výchovy). Ve výchově v rodině je nutné

používat přiměřené tělesné tresty, ve školce určitě ne. Určitá společná pravidla by měla

být vždy nastavena vzhledem k vedení k poslušnosti. Každý má svoji víru a je čistě na

něm, jestli chce dítě vychovávat ve víře v Boha, ale do mateřské školy víra v Boha

určitě nepatří, avšak děti by měly vědět, že toto téma existuje. V rodině i ve školce

dochází k základnímu vývoji osobnosti dítěte, oba rodiče jsou důležití při výchově

dítěte a oba se mají podílet stejnoměrně na jeho výchově. Osobnostní vývoj dítěte závisí

na času a lásce, kterou mu rodiče poskytnou. Neměli bychom dítě nutit do masité

stravy, ale dítě by ji jíst mělo. Mělo by chodit bosé podle ročního období, v létě určitě

ano. Záleží na dané situaci, zda se má dítě nutit do činností, do kterých se mu nechce a

zda se mu mají opravovat chyby, nebo ho nechat, aby si na správné řešení přišlo samo.

Dítě si nemá cokoliv vynucovat pláčem. Záleží na okolnostech, zda má vždy dítě dostat

to, co chce. Je důležité ho učit práci, aby se dovedlo o sebe postarat. Má být

vychováváno v souladu s přírodou, ale mělo by se to kombinovat. Má se učit něco

zpaměti, ale ne všechno. Má se učit samo i systematicky, základům geometrie a

geometrickému názvosloví. Mělo by umět napsat své jméno tiskacím písmem a počítat

do deseti. Čtení, psaní a počítání do sta (sčítání, odčítání, násobení, dělení) se může učit

doma, jestli to samo vyžaduje. Má si v mateřské škole hrát s krychlemi, kvádry, jehlany

a kužely, řezat, krájet nebo strouhat, obdělávat záhonky, plést ve zjednodušené formě a

vyšívat. Má získat znalosti o Evropě, České republice a městech. Děti nejsou v mateřské

škole přetěžovány. Má být kladen u učitelky mateřské školy důraz na vzdělání.

Rozhovor trval deset minut.

5.2 Respondentka 2.

Sedmatřicetiletá svobodná středoškolačka pracuje jako učitelka v MŠ čtyři roky.

Má pětileté dítě v MŠ a šestileté v ZŠ, bydlí v obci do 3 tis. obyvatel. Dle jejího názoru

lze použít myšlenky J. A. K. v dnešní MŠ, ale musí se upravit 21. st. V současné MŠ se

57

praktikuje „škola hrou“ (rozvoj osobnosti dítěte pomocí metod a techniky dramatické

výchovy) jako nejefektivnější učení. Je nutné používání přiměřených tělesných trestů. V

MŠ lze vše řešit slovně, pokud to nejde, následuje dohoda s rodiči. Omezovat dítě se

nemá, ale stanovit hranice ano. Věřící může vychovávat své dítě ve víře. Rodiče na děti

přenáší zkušenosti a zájmy. Nejsem věřící, ale věřím v „něco“, což je důležité. K vývoji

osobnosti dítěte dochází v rodině, MŠ jen doplňuje. Vývoj dítěte závisí na času a míře

lásky poskytnutou rodiči. Dospělí si myslí, že když jsou s dítětem v místnosti, že s ním

tráví čas, ale netráví. Důležité je být vtažen do hry. Pojem lásky a míry je složitý. Na

výchově dítěte by se měli domluvit a podílet oba rodiče. Dítě má jíst maso, protože je

zdrojem vitamínů a jiných látek. Dítě má chodit bosé na bezpečném místě. Má se nutit

do činností, do kterých se mu nechce, např. jeho povinnosti, domácí úkol, pomoc v

domácnosti. Pokud začne chodit do kroužku a po dvou návštěvách už nechce, tak se má

také nutit, jinak ne. Nemá si cokoliv vynucovat pláčem, záleží, jak to matka ustojí. Dítě

nemá dostat vždy to, co chce. Je důležité ho učit práci, aby se o sebe umělo postarat. Má

být vychováváno v souladu s přírodou, starat se o ni, neničit ji. Záleží na situaci, kdy se

dítěti mají opravovat chyby a kdy ho nechat, aby si na správné řešení přišlo samo. Dítě

se učí zpaměti samo, drilovat nemá. Má se učit systematicky, nemá se učit základům

geometrie, čtení, psaní a počítání do sta. Dítě si hraje s prostorovými tělesy, jen neví, že

se tak jmenují. Dítě má v MŠ krájet, řezat, strouhat, plést, vyšívat a obdělávat záhonky,

pokud je na to uzpůsobena MŠ. Má získat základní znalosti o Evropě, ČR a městech.

Děti nejsou v MŠ přetěžovány. Má být kladen důraz na vzdělání učitelky v MŠ, ale má

to být pro ni, ne jen pro nějaké vzdělání. Rozhovor trval dvacet minut.

5.3 Respondentka 3.

Čtyřiatřicetiletá vdaná středoškolačka bez zaměstnání má šestileté dítě, které

navštěvuje mateřskou školu a desetiletá dvojčata, která studují na základní škole.

Respondentka je studující, nepracuje v MŠ a bydlí v obci do 3 tis. obyvatel. Neví, zda

lze použít myšlenky Komenského (víra, zbožnost, mravy, ctnosti, lidská umění)

v dnešní školce. Myslí si, že se v současné mateřské škole praktikuje „škola hrou“

(rozvoj osobnosti dítěte pomocí metod a techniky dramatické výchovy). Tělesné tresty

nejsou nutné ve výchově dítěte. Je správné vést dítě k poslušnosti, omezovat ho a

58

poučovat. Není důležité vychovávat dítě ve víře v Boha. K základnímu vývoji osobnosti

dítěte dochází v rodině. Vývoj dítěte závisí na času a lásce, kterou mu rodiče poskytnou.

Při výchově dítěte jsou důležití oba rodiče. Nejdříve matka, potom otec, záleží na

pohlaví a věku dítěte. Rodiče musí být v názoru na výchovu jednotní. Dítě má jíst

všechno, i masitou stravu. V létě má chodit bosé příležitostně. Má se nutit motivací do

činností, do kterých se mu nechce, a to několikrát. Nesmí si cokoliv vynucovat pláčem.

Nemá dostat vždy to, co chce. Je důležité učit dítě práci, aby se o sebe dovedlo postarat.

Má být vychováváno v souladu s přírodou. Záleží na situaci, kdy se dítěti mají

opravovat chyby a kdy ho nechat, aby si na správné řešení přišlo samo. Má se učit

cokoliv zpaměti, pokud nemá vadu, děje se to spontánně. V určitém věku je dítě jako

houba. Dítě se učí samo, občas ho můžeme něco doučit správnou motivací. Dítě se

nemá učit základům geometrie, čtení, psaní a počítání do sta (sčítání, odčítání, násobení,

dělení). Má si hrát s jehlany, kužely, kvádry a krychlemi. Doma i v mateřské škole má

krájet, strouhat, řezat a obdělávat záhonky. Nemá se učit plést a vyšívat. Formou hry má

získat znalosti o Evropě, České republice a městech. Dítě nesmí být v mateřské škole

přetěžováno. Má být kladen důraz na vzdělání učitelky pracující ve školce. Rozhovor

trval deset minut.

5.4 Respondentka 4.

Respondentka je osmatřicetiletá, rozvedená, má středoškolské vzdělání, čtyřleté

dítě, které navštěvuje mateřskou školu a čtrnáctileté dítě, které studuje na základní

škole. Dotazovaná pracuje ve školce šest let a bydlí v obci do 3 tis. obyvatel. Podle

jejího názoru lze použít myšlenky J. A. Komenského (víra, zbožnost, mravy, ctnosti,

lidská umění) v dnešní mateřské škole a praktikuje se „škola hrou“ (rozvoj osobnosti

dítěte pomocí metod a techniky dramatické výchovy). Není nutné používat tělesné tresty

při výchově dítěte. Není správné dítě omezovat nebo ho vést k poslušnosti a poučovat

ho. Není důležité vychovávat dítě ve víře v Boha. K základnímu vývoji osobnosti dítěte

dochází v jeho rodině. Vývoj dítěte nezávisí na času a lásce, kterou mu rodiče

poskytnou. Oba rodiče jsou důležití při výchově dítěte a mají společně spolupracovat.

Dítě nemá jíst nemasitou stravu, může chodit bosé a nemá se nutit do činností, do

kterých se mu nechce. Nemá si cokoliv vynucovat pláčem, ale zkouší to. Nemá dostat

59

vždy to, co chce. Je důležité učit ho práci, aby se o sebe dovedlo postarat. Má být

vychováváno v souladu s přírodou. Ne vždy se mají dítěti opravovat chyby, nebo ho

nechat, aby si na správné řešení přišlo samo. Nemá se cokoliv učit zpaměti, má se učit

pomocí motivace. Ne každé dítě se chce učit vše, co potřebuje pro svoji připravenost do

života. Má se učit systematicky, nemá se učit základům geometrie, čtení, psaní a

počítání do sta (sčítání, odčítání, násobení, dělení). Má si hrát s jehlany, kužely, kvádry

a krychlemi. V mateřské škole by se dítěti měly nabízet činnosti, jako jsou krájení,

řezání, strouhání, pletení, vyšívání a obdělávání záhonků. Dítě nemá získat znalosti o

Evropě, České republice a městech. Děti nejsou v mateřské škole přetěžovány. Má být

kladen u učitelky školky důraz na vzdělání. Rozhovor trval třináct minut.

5.5 Respondentka 5.

Respondentka je dvacetiletá, svobodná, bezdětná, má středoškolské vzdělání,

pracuje v mateřské škole dva roky a bydlí v obci nad 100 tis. obyvatel. Myslí si, že lze

použít myšlenky J. A. Komenského (víra, zbožnost, mravy, ctnosti, lidská umění)

v dnešní školce a praktikuje také, že se praktikuje „škola hrou“ (rozvoj osobnosti dítěte

pomocí metod a techniky dramatické výchovy). Není nutné používat tělesné tresty při

výchově dítěte. Je potřeba omezovat dítě, vést ho k poslušnosti a poučovat ho. Není

důležité vychovávat dítě ve víře v Boha. K základnímu vývoji osobnosti dítěte dochází

u převážné většiny dětí v mateřské škole. Vývoj dítěte závisí na času a lásce, kterou mu

rodiče poskytnou. Oba rodiče jsou důležití při výchově dítěte. Otec nemá jen

vychovávat a matka se nemá starat jen o výživu dítěte. Dítě nemá jíst nemasitou stravu.

V létě na známé zahradě může chodit bosé. Nemá se nutit do činností, do kterých se mu

nechce. Nemá si cokoliv vynucovat pláčem a nemá vždy dostat to, co chce. Je důležité

ho učit práci, aby se o sebe dovedlo v životě postarat. Má být vychováváno v souladu

s přírodou. Dítěti se má pomoci, aby přišlo na řešení svých chyb. Nemá se cokoliv učit

zpaměti, musí se chtít učit samo. Obrazně a formou her se dítě má učit základům

geometrie, čtení a psaní. Počítat do sta (sčítání, odčítání, násobení, dělení) se má učit

jen, pokud je nadané. Má si hrát s jehlany, kužely, kvádry a krychlemi. Má se

v mateřské škole věnovat pracovním činnostem - krájet, řezat, strouhat, plést, vyšívat a

obdělávat záhonky. Má získat znalosti a vědomosti o Evropě, České republice a

60

městech. Děti nejsou ve školce přetěžovány. Má být kladen důraz na vzdělání u učitelky

mateřské školy, ale ne na vysokoškolský titul. Rozhovor trval pět minut.

6. SHRNUTÍ

Oslovila jsem mladé ženy, které ve většině pracují v mateřské škole jako

učitelky. Podle obdržených odpovědí nemá vliv, jestli jsou matky nebo učitelky.

Nadpoloviční většina nesouhlasí s používáním tělesných trestů u dětí, s výchovou dítěte

ve víře, s výukou dětí základům geometrie, čtení, psaní, počítání do sta, a aby dítě

dostalo vždy to, co chce. Všechny nesouhlasí s nemasitou stravou u dětí, s vynucováním

si čehokoliv pláčem a s tvrzením, že jsou děti v MŠ přetěžovány. Všechny souhlasí

s tím, že se v MŠ praktikuje „škola hrou“ (rozvoj osobnosti dítěte pomocí metod a

techniky dramatické výchovy), při výchově jsou důležití oba rodiče stejnou měrou, s

chůzí dítěte na boso, s výchovou k práci, aby se o sebe umělo postarat, s výchovou

v souladu s přírodou, s výukou systematickou nebo samostatnou, s řezáním, krájením,

strouhání, hrou s prostorovými geometrickými předměty, s obděláváním záhonků a

s důrazem na vzdělání učitelky MŠ. Většina souhlasí s použitím myšlenek Komenského

v dnešní MŠ, s omezováním dítěte, vedením ho k poslušnosti a jeho poučováním, se

souvislostí vývoje dítěte na času a lásce, kterou mu rodiče poskytnou, s výukou

zpaměti, s pletením a vyšíváním, se získáním znalostí o Evropě, ČR a městech. Také

většina souhlasí s okolnostmi, které záleží na tom, jestli máme dítěti opravovat chyby

nebo ho nechat, aby si přišlo na řešení samo. Dvě respondentky souhlasí s tvrzením, že

k osobnostnímu vývoji dítěte dochází v MŠ i v rodině, dvě souhlasí, že k němu dochází

pouze v rodině a jedna souhlasí, že k němu dochází pouze v MŠ. Rozhovory trvaly mezi

pěti až dvaceti minutami.

Z dotazníku vyplývá, že dvě respondentky jsou bezdětné, dvě mají dvě děti,

jedna má tři děti, čtyři žijí v obci, jedna žije ve městě, čtyři pracují v mateřské škole

jako učitelky, dvě mají věk nad dvacet let, tři mají věk nad třicet let, délka praxe - dvě

dva roky, jedna čtyři roky, jedna šest let. Ze sto třiceti pěti odpovědí se respondentky

neshodly v jednadvaceti případech (shoda v 5/6, neshoda v 1/6). Nelze jednoznačně

určit důvody neshod u odpovědí v souvislosti se zaměstnáním, mateřstvím, délkou

61

praxe, věkem a místem bydliště. Odpovědi respondentek neovlivnily výběr činností do

projektu. Z grafického zobrazení je patrné, že se dotazované nejvíce ztotožnily

s myšlenkami J. F. Fröbela, J. A. Komenského, J. H. Pestalozziho a J. J. Rousseaua.

6.1 Grafické zobrazení odpovědí

Nyní následuje grafické zobrazení odpovědí respondentek na otázky týkající se

myšlenek J. A. Komenského, J. J. Rousseaua, J. H. Pestalozziho, J. F. Fröbela a J. V.

Svobody.

Grafické zobrazení č. 1 - odpovědi týkající se myšlenek J. A. Komenského:

62

Grafické zobrazení č. 2 – odpovědi týkající se myšlenek J. J. Rousseaua:

63

Grafické zobrazení č. 3 – odpovědi týkající se myšlenek J. H. Pestalozziho:

Grafické zobrazení č. 4 – odpovědi týkající se myšlenek J. F. Fröbela:

64

Grafické zobrazení č. 5 – odpovědi týkající se myšlenek J. V. Svobody:

65

6.2 ODPOVĚDI RESPONDENTEK - Tabulka č.1

J.A.Komenský 1. 2. 3. 4. 5.

Lze použít myšlenky J.A.Komenského v dnešní mateřské škole (víra,

zbožnost, mravy, ctnosti, lidská umění)?Ano Ano Nevím Ano Ano

Praktikuje se v mateřské škole „škola hrou“ (rozvoj osobnosti dítěte

pomocí metod a techniky dramatické výchovy)?Ano Ano Ano Ano Ano

Je nutné používání přiměřených tělesných trestů ve výchově dítěte? Ano (doma)

Ne (v MŠ)Ano Ne Ne Ne

Je důležité vychovávat dítě ve víře v Boha?Ne Ano Ne Ne Ne

Je důležitější při výchově dítěte otec nebo matka?Oba Oba Oba Oba Oba

Má umět dítě řezat, krájet, strouhat?Ano Ano Ano Ano Ano

Má být kladen u učitelky mateřské školy důraz na vzdělání?Ano Ano Ano Ano Ano

J.J.Rousseau

Otec má vychovávat a matka se má starat o výživu dítěte?Oba Oba Oba Oba Ne

Má jíst dítě nemasitou stravu?Ne Ne Ne Ne Ne

Má dítě chodit bosé?Ano (v létě) Ano (v létě) Ano (v létě) Ano (v létě) Ano (v létě)

Má se dítě nutit do činností, do kterých se mu nechce? Ano (záleží

na situaci)

Ano (záleží

na situaci)Ano Ne Ne

Má si dítě vynucovat cokoliv pláčem?Ne Ne Ne Ne Ne

Má dítě dostat vždy to, co chce? Ano (záleží

na situaci)Ne Ne Ne Ne

Má být dítě vychováváno v souladu s přírodou?Ano Ano Ano Ano Ano

Mají se dítěti opravovat chyby, nebo ho nechat, aby si na správné řešení

přišlo samo?

Ano (záleží

na situaci)

Ano (záleží

na situaci)

Ano (záleží

na situaci)

Ano (záleží

na situaci)Ano

Má se dítě učit cokoliv zpaměti? Ano (záleží

na situaci)Ano Ano Ne Ne

Má se dítě systematicky učit nebo, co se bude chtít naučit, se naučí samo?Obojí Systematicky Obojí Systematicky Samo

J.H.Pestalozzi

Je správné omezovat dítě, vést ho k poslušnosti a poučovat ho?Ano Ano Ano Ne Ano

Dochází k základnímu vývoji osobnosti dítěte v rodině nebo v mateřské

škole?Obojí Obojí Doma Doma v MŠ

Závisí vývoj dítěte na času a lásce, kterou mu rodiče poskytnou?Ano Ano Ano Ne Ano

Je důležité učit dítě práci, aby se dovedlo o sebe postarat?Ano Ano Ano Ano Ano

Má dítě v mateřské škole získat znalosti o Evropě, ČR a městech?Ano Ano Ano Ne Ano

Jsou děti v mateřské škole přetěžovány?Ne Ne Ne Ne Ne

J.F.Fröbel

Má si dítě v mateřské škole hrát s krychlemi, kvádry, jehlany a kužely?Ano Ano Ano Ano Ano

Má se dítě učit v mateřské škole plést a vyšívat?Ano Ano Ne Ano Ano

Má dítě umět obdělávat záhonky?Ano Ano Ano Ano Ano

J.V.Svoboda

Má se dítě učit v mateřské škole základům geometrie, čtení, psaní a

počítání do 100 (sčítání, odčítání, násobení, dělení)?Ano Ne Ne Ne Ano

66

7. REALIZACE PROJEKTU

Vybrala jsem pedagogické reformátory, poté jejich myšlenky, které mne

oslovily. Vedla jsem rozhovor s dospělými ženami na téma myšlenek filozofů a

nakonec jsem realizovala projekt týkající se využití idejí myslitelů v dnešní mateřské

škole.

Tematické plány jsem nazvala Březen – měsíc knihy a Těšíme se do školy,

protože se takto jmenují tematické bloky v mateřských školách a zároveň vybrané

činnosti neodporují těmto názvům. Projekt jsem realizovala týden v březnu a týden v

dubnu ve smíšené třídě Berušek, kterou navštěvuje celkem pětadvacet dětí (jedno dítě

dvouleté, pět dětí tříletých, tři děti čtyřleté, devět dětí pětiletých, osm dětí šestiletých),

z toho devět děvčat. Děti jsou zvyklé se účastnit všech aktivit, bez problémů komunikují

a zapojují se do činností.

Plány jsem koncipovala dle RVP PV (Rámcového vzdělávacího programu pro

předškolní vzdělávání) včetně klíčových kompetencí (vědomosti, dovednosti,

schopnosti, postoje, hodnoty), dílčích cílů Dítě a jeho psychika, Dítě a svět, Dítě a

společnost (co pedagog u dítěte sleduje a podporuje) a očekávaných výstupů (co dítě

zpravidla dokáže). Plán obsahuje také rizika (co ohrožuje úspěch vzdělávacích záměrů

pedagoga), zapojení rodičů a evaluaci (hodnocení) naplnění dílčích cílů a sebereflexe

(sebehodnocení). Nabídka řízených a částečně řízených činností byla navržena tak, aby

obsáhla všechny typy inteligence dle H. Gardnera (Atkinson, 2003, s. 442). Vzdělávací

nabídka (co pedagog dítěti nabízí) činností směřovala k naplnění dílčích cílů a

očekávaných výstupů. Aktivity jsem naplánovala tak, aby si děti mohly vyzkoušet

realizovat myšlenky pedagogických reformátorů, a proto jsou uvedeny u jednotlivých

činností jejich jména v závorce.

7.1 Týden Březen – měsíc knihy

Děti se seznámily s různými druhy knih, s pojmem spisovatel, ilustrátor a

dozvěděly se, jak se vyrábí papír. Naučily se básničku Hrajeme si s knížkami od

Čermákové Marie a písničku Pěkně od začátku z Kafometu. Pracovaly s knihou

Komenského Orbis pictus, s dalšími druhy knih (pohádky, encyklopedie, kuchařky,

zpěvníky, apod.), s písmeny a výtvarnými potřebami. Navštívily knihovnu, sázely

67

fazole, vyráběly vitamínový salát, rýsovaly a hrály kuželky. Tyto činnosti jsem vybrala

podle následujících kapitol knihy Orbis pictus. V Úvodu děti určovaly zvířata a

napodobovaly jejich zvuky podle obrázků, dle kapitoly Zahradnictví sadily fazole, dle

kapitoly Kuchařství vyrobily salát, dle kapitoly Krejčí vyšívaly, dle kapitoly Knihař

vytvořily svou první knihu, dle kapitoly Zeměměřičství měřily a rýsovaly, dle kapitoly

Dětské hry si venku hrály kuželky, dle kapitoly Náboženství odpovídaly na otázky.

Zformulovala jsem kompetence - dovede využít informativní a komunikativní

prostředky, se kterými se běžně setkává (knížky, encyklopedie, počítač, audiovizuální

technika, telefon atp.); cíle - Dítě a jeho psychika - rozvíjení komunikativních

dovedností (verbálních i neverbální) a kultivovaného projevu; Dítě a společnost –

vytvoření základních aktivních postojů ke světu, k životu, pozitivních vztahů ke kultuře

a umění, rozvoj dovedností umožňujících tyto vztahy a postoje vyjadřovat a projevovat;

očekávané výstupy - správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči, zacházet

šetrně s vlastními pomůckami, hračkami, věcmi denní potřeby, s knížkami, s penězi

apod.; vhodné zapojení rodičů - mohou si popovídat s dětmi o knihách, které měli

nejraději, když byli sami děti nebo si mohou zajít půjčit knížky s dětmi do knihovny;

rizika - neochota rodičů zajít s dětmi do knihovny.

7.1.1 Průběh týdne

V pondělí během pravidelného každodenního diskuzního kruhu sdělovaly děti

své zážitky z víkendu. Poté jsem děti seznámila s tématem týdne a naplánovanými

činnostmi. Potom jsme vyrazili do místní knihovny, kde jsme měli domluvenou exkurzi,

a paní knihovnice připravila dětem bohatý program. Úkoly z knih, časopisů, hádanky

nebo skládání puzzle plnily děti ve skupinách. Do školky se děti vracely plné dojmů a

přání, aby si s nimi rodiče zašli jejich vybrané knížky půjčit.

68

Obr. 6 - Návštěva knihovny

(zdroj: archiv autorky)

V úterý jsme si v diskuzním kruhu prohlíželi různé druhy knížek, děti se

seznámily s pojmem spisovatel a ilustrátor, k čemu slouží knížky a jak se vyrábí papír.

Děti se naučily básničku (J. A. Komenský – poetika) Hrajeme si s knížkami a písničku

(F. Fröbel) Pěkně od začátku (s rytmizací a hrou na tělo – tleskání, pleskání, dupání).

Pak si šly děti vyrobit samostatně svoji první knihu pomocí výtvarných potřeb.

Vyrobené knížky jsem vystavila v šatně mateřské školy a vyrazili jsme na školní

zahradu zahrát si kuželky, protože to byla jedna z her, které si děti v době Komenského

hrály. Některé děti hrály tuto hru poprvé a musely přijít na to, jak hodit míčem, aby

trefily alespoň některou kuželku. Házení míčem do kuželek děti bavilo, ale některým se

nechtělo kuželky stavět.

Obr. 7 – Výroba vlastní knížky Obr. 8 – Hraní kuželek

(zdroj: archiv autorky) (zdroj: archiv autorky)

69

Ve středu si děti donesly z domu svoji oblíbenou knížku a v diskuzním kruhu

nám řekly, proč si ji vybraly a vyprávěly nám o ní. Děvčata si donesla knihy - Dášenka

od Karla Čapka, Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka, Co nevíš o zvířátkách

od Jitky Mádrové, Medvídek Pú od A. A. Milneho, Zvonilka od W. Disneyho, Hrajeme

si s panenkami (velká kniha samolepek) z vydavatelství Svojtka, Svět koní a poníků od

Cynthie McFarlandové, Zvířátka, moji přátelé z vydavatelství Svojtka. Chlapci si

donesli knihy - Moje první kniha – Traktory z kolektivu Infoa, Svět minerálů od

Jaroslava Bauera, Turtles – Hrdinové v podzemí od Maureen Spurgenové, Letadla od

W. Disneyho, Dinosauři od Michaela J. Bentona, Krtkova dobrodružství od Z. Milera,

1000 tahačů z Knižního klubu, Hledej hasiče z nakladatelství Sun, Dinosauři od Steva

Brusetteho. Potom se děti seznámily (dle základů geometrie J. V. Svobody a F.

Fröbela) s pojmem pravítko, měření, úhel a základní geometrické útvary (krychle,

kvádr, jehlan, koule) a tvary (trojúhelník, čtverec, obdélník, kruh). Děti mi sdělovaly, že

krychle vypadá jako kostka, kvádr jako panelák, jehlan jako stan nebo střecha a koule

jako balon nebo Slunce. Prostorové útvary znaly, jen nevěděly, jaká mají specifická

označení. Děti si chtěly vyzkoušet práci s pravítkem a tužkou. Rýsovaly přímky,

rovnoběžky, úhly a geometrické tvary (J. H. Pestalozzi). Tato činnost byla pro ně úplná

novinka, ale problémy jim nedělala. Navzájem si porovnávaly, jak se jim to povedlo.

Potom jsme šli sázet na školní zahradu fazole (F. Fröbel - obdělávání záhonků).

Mateřská škola nemá zeleninovou zahrádku, tak si děti vybraly k sadbě pískoviště. Ve

skupinkách se domluvily a rozdělily si pracovní nástroje (motyku, hrábě, konev) a ty

děti, které již doma něco sadily, vysvětlily a ukázaly ostatním, jak se to dělá. Nakonec

měly dobrý pocit z vykonané práce.

70

Obr. 9 – Sázení fazolí

(zdroj: archiv autorky)

Ve čtvrtek se děti v diskuzním kruhu seznámily s J. A. Komenským a jeho dílem

Orbis pictus sensualium. Na otázku „Kdo je J. A. Komenský?“ odpověděly „Pán, který

učí.“ Prošli jsme si kapitoly z knihy týkající se víry, zahradničení, vaření, šití, měření,

lidských vlastností, dětských her a knih. Na otázku „Kdo stvořil svět?“ odpověděly

„Ježíšek“. „Co je Bible?“ odpověděly „Knížka ze starých časů s obrázky Ježíška. „Co je

Otčenáš?“ odpověděly „Modlitba, básnička, farářská koleda“. „K čemu slouží kostel?“

odpověděly „K modlení, svatbě, pohřbu a aby Ježíšek neumřel“. Děti si prohlížely

obrázky v knížce. Nejvíce je zaujal Úvod, konkrétně pojmenovávání zvířat a určování

jejich zvuků. Poté šly ve skupinách ke stolkům a hledaly počáteční písmena svého

jména v hromádce uprostřed (J. V. Svoboda – základy čtení). Jako další činnost si děti

vyzkoušely vyšívání na provlékačce Filo a děvčata zaplétání tkaniček do copu (F.

Fröbel – pletení a vyšívání). Nakonec si děti nakrájely a nastrouhaly ovoce a zeleninu

(J. A. Komenský – krájení, řezání, strouhání), kterou si donesly z domu a ochutnaly svůj

vlastnoručně vyrobený vitamínový salát. U práce mi sdělovaly, jak doma pomáhají

(např. škrábají brambory, vysávají, uklízí, umývají nádobí, zametají, krmí zvířata,

loupají vajíčka, vynáší koš nebo pomáhají při vaření). Zeptala jsem se dětí, jestli jí

maso (J. J. Rousseau – nemasitá strava). Většina odpověděla, že ano, ale některé maso

jim nechutná.

71

Obr. 10 – Pojmenovávání zvířat a Obr. 11 – Práce s knihou Orbis pictus

jejich zvuků (zdroj: archiv autorky) (zdroj: archiv autorky)

Obr. 12 - Vyšívání Obr. 13 – Zaplétání tkaniček do copů

(zdroj: archiv autorky) (zdroj: archiv autorky)

O Obr. 14 – Strouhání ovoce Obr. 15 – Krájení ovoce

(zdroj: archiv autorky) (zdroj: archiv autorky)

V pátek jsme si v diskuzním kruhu zopakovali, co jsme se dozvěděli, vyzkoušeli

a nového naučili. Děti se do činností zapojovaly spontánně, aktivně a s radostí, ochotně

odpovídaly na otázky, byly zvídavé a těšily se na činnosti dalšího dne. Střídající učitelce

sdělovaly své zážitky. Zeptala jsem se dětí, co se jim nejvíc líbilo a nelíbilo. Nejvíc je

72

zaujala příprava salátu, výroba knížky a návštěva knihovny. Nejméně je zaujala práce

s knihou Orbis sensualium pictus. Přínosem je vybavená malá knihovna, kterou mají

děti po celý den k dispozici. Před spaním jim čte učitelka příběhy nebo pohádky.

K sebereflexi pozitivně hodnotím, že jsem většinou dokázala udržet pozornost

dětí, zaujmout je a přimět je ke spolupráci. Negativně hodnotím občasné překřikování

dětí v diskuzním kruhu, které bylo způsobeno mou nedostatečnou praxí ve vedení

diskuzního kruhu.

7.2 Týden Těšíme se do školy

Děti se seznámily se základy matematiky, geometrie, českého jazyka a prvouky

jako součástí realizace myšlenek vybraných reformátorů. Naučily se zatancovat lidovou

píseň Jedna, dvě, tři, čtyři, pět a zazpívat včetně doprovodu OI (Orffových

instrumentálních) nástrojů Měla babka čtyři jabka. Také zvládly sestavit model člověka

ze stavebnice.

Zformulovala jsem kompetence - učí se nejen spontánně, ale i vědomě, vyvine

úsilí, soustředí se na činnost a záměrně si zapamatuje, při zadané práci dokončí, co

započalo, dovede postupovat podle instrukcí a pokynů, je schopno se dobrat

k výsledkům; cíle - Dítě a jeho psychika - rozvoj, zpřesňování a kultivace smyslového

vnímání, přechod od konkrétně názorného myšlení k slovně-logickému (pojmovému),

rozvoj paměti a pozornosti, přechod od bezděčných forem k úmyslným, rozvoj a

kultivace představivosti a fantazie; Dítě a svět - vytvoření elementárního povědomí o

širším přírodním, kulturním i technickém prostředí, o jejich rozmanitosti, vývoji a

neustálých změnách, očekávané výstupy - záměrné pozorování běžných objektů a

předmětů, určování a pojmenovávání jejich vlastností (velikost, barva, tvar, materiál,

dotek, chuť, vůně, zvuky), jejich charakteristických znaků a funkcí, mít povědomí o

širším věcném, přírodním, kulturním i technickém prostředí i jeho dění v rozsahu

praktických zkušeností a dostupných ukázek v okolí dítěte; rizika - převaha a

zahlcování hotovými informacemi bez možnosti s nimi samostatně pracovat; zapojení

rodičů - mohou si s dětmi povídat o svém nástupu do školy, jaké měli psací potřeby,

aktovky a ukázat dětem své fotky z první třídy.

73

7.2.1 Průběh týdne

V pondělí během pravidelného každodenního diskuzního kruhu sdělovaly děti

své zážitky z víkendu. Potom jsem děti seznámila s tématem týdne a naplánovanými

činnostmi. Děti si přinesly OI nástroje a naučily se doprovodit a zazpívat lidovou píseň

Měla babka čtyři jabka, poté děti, které navštěvují folklorní kroužek, naučily ostatní

zazpívat a zatancovat Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. Protože bylo venku hezky, vyrazili jsme

na zahradu mateřské školy, kde děti určovaly a pojmenovávaly vlastnosti různých

předmětů dle myšlenek J. H. Pestalozziho. Předháněly se, kdo jich zvládne víc. Zeptala

jsem se dětí, jestli chodily venku někdy bosé a jaké z toho měly pocity (J. J. Rousseau –

žít v souladu s přírodou). Všechny odpověděly, že v létě chodívají bosé, ale na

kamenech to není příjemné a bolí to.

Obr. 16 – Zpěv písně Měla babka čtyři Obr. 17 – Tanec na píseň Jedna, dvě,

jabka (zdroj: archiv autorky) tři, čtyři, pět (zdroj: archiv autorky)

V úterý se děti seznámily v diskuzním kruhu s pojmy geometrie a matematika (J.

V. Svoboda – základy počítání a geometrie). Zopakovali jsme si prostorová tělesa a děti

pojmenovaly jejich vlastnosti (J. H. Pestalozzi - oblé, hranaté, kulaté). Vysvětlila a

ukázala jsem jim dělení objektů na díly (F. Fröbel – celky a části), což bylo pro ně

velmi zajímavé. Pojmy sudý a lichý (J. A. Komenský) děti nezaujaly. Ve skupinách děti

počítaly části svých těl (J. H. Pestalozzi - oči, uši, prsty, nohy, ruce apod.), přiřazovaly

čísla k tečkám a řadily čísla posloupně za sebou. Předškolákům to žádné problémy

nedělalo. Potom sestavovaly u stolků ve skupinách rozstříhané obrázky geometrických

těles. Nakonec se šly děti zvážit na osobní váze a změřit metrem (J. J. Rousseau –

měření, vážení, porovnávání), což je velice bavilo. Pak se mezi sebou porovnávaly.

74

Vážení kuchyňskou váhou je neoslovilo. Venku na pískovišti u školky děti hůlkou

vyrývaly geometrické tvary (F. Fröbel - hračky).

Obr. 18 – Doprovod k písni Obr. 19 – Vážení na kuch.

Měla babka čtyři jabka váze (zdroj: archiv autorky)

(zdroj: archiv autorky)

Obr. 20 - Měření Obr. 21 – Vážení na osobní

(zdroj: archiv autorky) váze (zdroj: archiv autorky)

75

Obr. 22 – Přiřazování teček k číslům Obr. 23 – Skládání obrázků prostor

(zdroj: archiv autorky) těles (zdroj: archiv autorky)

Obr. 24 – Prostorová tělesa a dělení Obr. 25 – Vyrývání geometrických

předmětů (zdroj: archiv autorky) tvarů do písku (zdroj: archiv autorky)

Ve středu si děti v diskuzním kruhu zrealizovaly myšlenky J. H. Pestalozziho.

Zopakovaly si písmena abecedy, což předškoláci zvládli. Spojovaly souhlásky a

samohlásky (např. ab, ac, ad, l, le, len, lenka), skloňovaly slovesa, odpovídaly na

otázky, např. „Jaká je babička?“ odpověděly „Stará, málo chodí, je nemocná“, „Jaká je

bábovka?“ odpovídaly „Kulatá, mňam, bílá, hnědá“, „Co je kulaté?“ odpovídaly „Kolo,

kulička, balon“, „Co je vysoké?, odpovídaly „Slon, žirafa, dinosaurus, panelák“.

Vyzkoušely si jazykolamy (J. A. Komenský) např. Cinky, linky, konvalinky., Letěl

jelen jetelem., Kopyto klopýtlo., Myška spala, miska spadla., Máma má málo máku.,

Petr pletl svetr., Sklo prasklo., Šest švestek., a bylo u toho hodně veselo, jak se jim pletl

jazyk. Ve skupinách si vybraly obrázek z hromádky uprostřed stolku a určovaly

vlastnosti osoby (dědeček je starý), předmětu (nůž je ostrý), zvířete (slon je velký). U

stolku si obtahovaly písmena abecedy, čísla do deseti a zvládly to i nejmenší děti (J. V.

Svoboda – čtení, počítání).

76

Obr. 26 – Obtahování čísel a písmen Obr. 27 – Pojmenovávání vlastností

(zdroj: archiv autorky) předmětů (zdroj: archiv autorky)

Ve čtvrtek si děti v diskuzním kruhu s velkým zájmem prohlédly obrázky

vesmíru (J. A. Komenský – astronomie), mapy Evropy a České republiky v atlasu (J. H.

Pestalozzi – znalosti o Evropě, ČR, městech). Na otázku „Co je ve vesmíru?“

odpověděly „Hvězdy, mimozemšťani, raketa, Země“, „Proč Slunce vychází a zapadá?“

odpověděly „Aby si odpočinulo, abychom měli co jíst“. Děti se seznámily s pojmy

planety, fáze Měsíce, Evropa, zeměpis České republiky a obecní rada. Byly pro ně

úplně neznámé. Odpovídaly na další otázky (J. A. Komenský – otázky a odpovědi,

politika, J. H. Pestalozzi), např. „Kdo je úředník?“ odpověděly „Pán, který píše“, „Kdo

je soudce?“ odpověděly „Pán, který se v soudní síni vyptává“, „Kdo je starosta?“

odpověděly „Ředitel“. „Co jsou šelmy?“ odpověděly „Tygr, lev“. „Kdo má sílu?“

odpověděly „My na běhání, na jízdu na kole, na řezání dřeva, gorila, medvěd“. „Kdo

chce/musí spát?“ odpověděly „Ježek, netopýr, včela, had, sova.“ „Kdo/co létá?“

odpověděly „Vosa, pták, raketa, rogalo, letadlo“. „Kdo umí zpívat?“ odpověděly „Farář,

lidi, ptáci“. „Kdo musí poslouchat?“ odpověděly „Děti, pes, kůň, kráva.“ Potom jsem se

dětí zeptala, jestli zvládnou společně poskládat model člověka z lega nebo dřevěné

stavebnice. Po chvilce dohadování, co, kdo bude dělat, se daly do práce a nakonec to

společnými silami zvládly (J. J. Rousseau – nechat děti si přijít na řešení samy, F.

Fröbel motorika, materiál, zručnost, vnímání tvaru, fantazie, představivost, myšlení,

stavebnice, J. H. Pestalozzi – lidské tělo).

77

Obr. 28 – Mapa České republiky Obr. 29 – Slunce a Měsíc

(zdroj: archiv autorky) (zdroj: archiv autorky)

V pátek jsme si v diskuzním kruhu zrekapitulovali, co nového umíme, co jsme

vytvořili a zvládli. Děti se účastnily činností s radostným očekáváním, dovedly

spolupracovat a prosadit se. Nejvíce oblíbenou činností byly jazykolamy, atlas světa,

měření a vážení se. Nejméně oblíbenou byly pojmy sudý, lichý a vážení kuchyňskou

váhou.

Sebereflexi pozitivní tvoří udržení zájmu dětí, motivace k účasti na činnostech a

ke kooperaci. Negativní sebereflexi tvoří chvílemi nadměrná hlučnost v diskuzním

kruhu.

78

8. VYHODNOCENÍ PROJEKTŮ

Cílem tematických plánů bylo zjistit, jestli se dají uplatnit myšlenky vybraných

pedagogických reformátorů v současné mateřské škole. Plány jsem zrealizovala

v souladu s RVP PV včetně klíčových kompetencí, dílčích cílů, vzdělávací nabídky a

očekávaných výstupů a zároveň tyto plány souvisí s koncepty vybraných myslitelů.

Používala jsem názornost, systematičnost, soustavnost, aktivnost, trvalost, přiměřenost,

vycházela jsem ze zájmu dětí (Komenský). Realizovali jsme s dětmi některé aktivity

venku na zahradě školky a děti pozorovaly přírodu během vycházek (Rousseau). Děti se

učily praktickým dovednostem a byly vedeny k samostatnosti (Pestalozzi). Byly aktivní,

chtěly poznávat nové věci a byly tvůrčí (Fröbel). Cvičily, procvičovaly písmena, čísla,

zpívaly, tancovaly, počítaly, kreslily (Svoboda).

Pro evaluaci tematického plánu Březen – měsíc knihy bylo důležité naplnění

dílčích cílů: rozvíjení komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních) a

kultivovaného projevu. Děti komunikovaly a samostatně se projevovaly v průběhu

všech činností; vytvoření základních aktivních postojů ke světu, k životu,

pozitivních vztahů ke kultuře a umění, rozvoj dovedností umožňujících tyto vztahy a

postoje vyjadřovat a projevovat. Děti si vytvořily vlastní postoj k okolnímu světu,

životu, kultuře a umění. Evaluace tematického plánu Těšíme se do školy se týkalo

naplnění dílčích cílů: rozvoj, zpřesňování a kultivace smyslového vnímání, přechod

od konkrétně názorného myšlení k myšlení slovně-logickému (pojmovému), rozvoj

paměti a pozornosti, přechod od bezděčných forem těchto funkcí k úmyslným,

rozvoj a kultivace představivosti a fantazie, vytvoření elementárního povědomí o

širším přírodním, kulturním i technickém prostředí, o jejich rozmanitosti, vývoji a

neustálých změnách. Děti si rozvinuly vnímání pomocí smyslů (tancem, zpěvem,

přípravou a ochutnáváním salátu), paměť, pozornost, představivost a fantazii, zvládly

přechod od obrázků k symbolům, od nezáměrného k záměrnému, získaly povědomí o

širším věcném, přírodním, kulturním i technickém prostředí i jeho dění v rozsahu

praktických zkušeností a dostupných praktických ukázek ve svém okolí.

Děti komunikovaly bez zábran, vyjadřovaly vlastní názory, kladly otázky,

odpovídaly, projevovaly zájem o knížky, zajímaly se o činnosti, spolupracovaly spolu.

Byly schopné se prosadit samostatně, podřídit se, rozhodovat. Pokud si menší děti

79

nevěděly s čímkoli rady, předškoláci jim rádi pomohli a poradili. Děti se dokázaly

orientovat v základních pojmech týkajících se knih, matematiky, geometrie, českého

jazyka a vlastivědy. Činností jsem naplánovala mnoho, pro některé bylo méně času než

by si zasloužily, přesto doufám, že byly pro děti přínosné a posloužily k obohacení

jejich vzdělávání. Zvolené aktivity nebyly ovlivněny odpověďmi dotazovaných pěti

vybraných respondentek.

Z realizovaného projektu vyplynulo bezproblémové využití myšlenek

pedagogických reformátorů v dnešní mateřské škole. Ideje vybraných filozofů jsou

přínosné i v současnosti co se týče konceptů výchovy. Výjimkou je víra v Boha. Dnešní

pojetí výchovy se v předškolním vzdělávání orientuje k osvojování základů klíčových

kompetencí (kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, komunikativní

kompetence, sociální a personální kompetence, činnostní a občanské kompetence) podle

RVP PV. Všechny aktivity jsem připravila s ohledem k cíli bakalářské práce a obohatily

mou zkušenost s dětmi. V MŠ, kde jsem projekt realizovala, se některé činnosti

nepraktikují, např. obtahování číslic a písmen, jazykolamy, vážení, měření, rýsování,

sázení, prohlížení map nebo skládání rozstříhaných obrázků. Jsem ráda, že se s výše

uvedenými aktivitami mohly děti seznámit a vyzkoušet si je.

80

ZÁVĚR

Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda lze využít zvolené pedagogické

myšlenky vybraných reformátorů v současné mateřské škole, propojit koncepty

myslitelů s aktivitami v MŠ, posunout děti dopředu. Prokázat, jestli mohou přispět k

obohacení vzdělání předškolních dětí formou různých naplánovaných aktivit dle

tematických plánů, které vycházely z myšlenek filozofů. Teoretickou část tvoří život

myslitelů a jejich vybrané dílo. Cílem praktické části bylo provést kvalitativní výzkum

formou rozhovoru s otevřenými otázkami, odpovědět na výzkumný problém s názvem

odkaz filozofie již nežijících vybraných myslitelů v dnešní mateřské škole a zrealizovat

zcela a částečně řízené činnosti s dětmi v MŠ. Rozhovorem byly získány názory rodičů

předškolních dětí a učitelek mateřských škol na ideje vybraných reformátorů. Na závěr

tohoto šetření byly shrnuty poznatky. Respondentky se ve většině ze sedmadvaceti

otázek shodly na odpovědích, nebyly zjištěny zásadní rozdíly. Jejich odpovědi

neovlivnily výběr aktivit projektu. Po shrnutí poznatků z dotazníkového šetření a

vyhodnocení projektů lze konstatovat dosažení cíle bakalářské práce. Vybrané

myšlenky zvolených pedagogických reformátorů se mohou použít v současné MŠ

k obohacení ŠVP.

V mateřské škole, kde byl projekt realizován, není zvykem psát číslice a

písmena, obdělávat záhonky, vážit, měřit, rýsovat, prohlížet si mapy, vyšívat, plést,

vyrábět si vlastní knížku. Děti byly vhodně motivovány, aktivit se zúčastňovaly

spontánně, s nadšením, kooperovaly, pracovaly samostatně i ve skupinách. Projekt

může přispět k obohacení vzdělání předškolních dětí v konkrétní mateřské škole a

posunout děti o krok dopředu.

Výsledky bakalářské práce mohou posloužit jako inspirace programu v mateřské

škole a budou dostupné v informačním systému Masarykovy univerzity.

SEZNAM LITERATURY:

ATKINSON, R. L. Psychologie, Praha: Portál, 2003, 750 s. ISBN 80-7178-640-3.

ČAPKOVÁ, D. Předškolní výchova v díle J. A. Komenského, jeho předchůdců a

pokračovatelů. Praha: SPN, 1968, 273 s.

ČERMÁKOVÁ, M. Barevné kamínky - Dobré ráno, dobrý den pro jaro, léto, podzim,

zimu. Kroměříž: Přikrylová Milada Plus, 2007. ISBN 978-80-903992-1-1.

DURDÍK, P. Rousseau a Pestalozzi v poměru svému ke Komenskému. Praha: F. A.

Urbánek, 1888, 84 s.

FRÖBEL, F. Die Menschenerziehung, die Erziehungs-, Unterrichts- und Lehrkunst,

angestrebt in der allgemeinen deutschen Erziehungsanstalt zu Keilhau, dargestellt von

dem Stifter, Begrűnder und Vorsteher derselben. Leipzig: A. Wienbrack, 1826, 497 s.

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000, 207 s. ISBN 80-

859-3179-6.

HORA-HOŘEJŠ, P. Toulky českou minulostí 4., Praha: Baronet, 1995, 238 s. ISBN 80-

85890-21-6.

JOHNSON, P. Intelektuálové. Praha: Leda, 2012, 462 s. ISBN 978-80-7335-279-0.

JŮVA, V sen. & jun. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1995, 76 s. ISBN 80-

85931-43-5.

KAFOMET Katalog forem a metod práce pro mateřské školy. Třebíč: Infra, 2003.

ISBN 80-866-6621-2.

KLIKA, J. Jádro ze spisu Jana Jindřicha Pestalozziho Jak Gertruda učí své děti. Praha:

Nákladem E. Beauforta, 1903, 152 s.

KOMENSKÝ, J. A. Informatorim školy mateřské. Praha: Academia, 2007, 132 s. ISBN

978-802-0014-511.

KOMENSKÝ, J. A. O sobě. Praha: Odeon, 1987, 379 s. ISBN 80-207-0016-1.

KOMENSKÝ, J. A. Orbis sensualium pictus. Beroun: Machart, 2012, 223 s. ISBN 978-

80-87517-39-0.

LENDEROVÁ, M., RÝDL, K. Radostné dětství? Praha: Paseka, 2006, 376 s. ISBN 80-

718-5647-9.

MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003, 219 s. ISBN 80-731-5039-

5.

MIŠURCOVÁ, V.: Dějiny teorie a praxe výchovy dětí předškolního věku v 19. a 20.

stol. Praha: SPN a ÚÚVPP, 1980, 234 s.

OPRAVILOVÁ, E., ŠTVERÁK, V. Friedrich Fröbel O výchově člověka. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1982, 178 s.

PAVLOVSKÁ, M., SYSLOVÁ, Z., ŠMAHELOVÁ, B. Dějiny předškolní pedagogiky.

Brno: Masarykova univerzita, 2012, 79 s. ISBN 978-80-210-5981-8.

PESTALOZZI, J. H. J. J. Pestalozzi: výbor z pedagogických spisů. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1965, 149 s.

POLIŠENSKÝ, J., PAŘÍZEK, V. Jan Amos Komenský a jeho odkaz dnešku. Praha:

Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 178 s. ISBN 14-212- 87.

Praktický atlas světa. Praha: Kartografie Praha, 2014, 136 s. ISBN 978-80-7393-331-9.

ROUSSEAU, J. J. Emil čili O vychování. Praha: Nákladem dědictví Komenského,

Tiskem Dr. E. Grégra a syna, 1910, 249 s.

ROUSSEAU, J. J. J. J. Rousseau a jeho pedagogický odkaz. Praha: SPN 1967,158 s.

ROUSSEAU, J. J. Vyznání. Praha: Odeon, 1978, 544 s.

SMOLÍKOVÁ, K. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha:

Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2004, 48 s. ISBN 80-870-0000-5.

SVOBODA, J. Školka Jana Svobody. Vyučování malých dítek z roku 1839. Praha: SPN,

1958, 326 s.

ŠMAHELOVÁ, B., SVOBODOVÁ, J. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno : MSD

s.r.o., 2007. 140 s. ISBN 978-80-86633-81-7.

ŠMELOVÁ, E. Ohlédnutí do historie předškolní výchovy. Olomouc: PdF UP, 2008, 75

s. ISBN 978-80-244-2238-1.

ŠTVERÁK, V. Dějiny pedagogiky. Praha: Karolinum, 1991, 181 s.

Seznam internetových zdrojů:

Http://www.mcberuska.cz/kukatko/zpevnicek.html [online]. [cit. 2014-04-18].

Http://jazykolamy.funsite.cz/. [online]. [cit. 2014-04-18].

SEZNAM VYOBRAZENÍ:

Seznam tabulek:

Tabulka č. 1: Odpovědi respondentek

Tabulka č. 2: Tematický plán Březen-měsíc knihy - kompetence, cíle, očekávané

výstupy, rizika

Tabulka č. 3: Tematický plán Těšíme se do školy – kompetence, cíle, očekávané

výstupy, rizika

Seznam grafických zobrazení:

Grafické zobrazení č. 1 - odpovědi týkající se myšlenek J. A. Komenského

Grafické zobrazení č. 2 - odpovědi týkající se myšlenek J. J. Rousseaua

Grafické zobrazení č. 3 - odpovědi týkající se myšlenek J. H. Pestalozziho

Grafické zobrazení č. 4 - odpovědi týkající se myšlenek J. F. Fröbela

Grafické zobrazení č. 5 - odpovědi týkající se myšlenek J. V. Svobody

Seznam obrázků:

Obr. 1: J. A. Komenský – Dostupné z: Http://www.ceskatelevize.cz/specialy/

nejvetsicech/dokumenty_osobnosti_komensky [online]. [cit. 2014-06-25].

Obr. 2: J. J. Rousseau - Dostupné z: Http://www.gutenberg.org/files/10957/10957-

h/10957-h.htm [online]. [cit. 2014-06-25].

Obr. 3: J. H. Pestalozzi - Dostupné z: Http://www.sn.schule.de/~pesta-

dd/schule/lebensdaten.htm [online]. [cit. 2014-06-25].

Obr. 4: J. F. Fröbel - Dostupné z: Http://www.sn.schule.de/~pesta-

dd/schule/lebensdaten.htm [online]. [cit. 2014-06-25].

Obr. 5: J. V. Svoboda – Dostupné z: Http://www.osobnosti.cz/jan-svoboda-pedagog.php

[online]. [cit. 2014-06-25].

Obr. 6: Návštěva knihovny – zdroj: archiv autorky

Obr. 7: Výroba vlastní knížky – zdroj: archiv autorky

Obr. 8: Hraní kuželek – zdroj: archiv autorky

Obr. 9: Sázení fazolí – zdroj: archiv autorky

Obr. 10: Pojmenovávání zvířat a určování jejich zvuků – zdroj: archiv autorky

Obr. 11: Práce s knihou Orbis pictus sensualis – zdroj: archiv autorky

Obr. 12: Vyšívání provlékačkou Filo – zdroj: archiv autorky

Obr. 13: Zaplétání tkaniček do copů – zdroj: archiv autorky

Obr. 14: Strouhání ovoce – zdroj: archiv autorky

Obr. 15: Krájení ovoce – zdroj: archiv autorky

Obr. 16: Zpěv písně Měla babka čtyři jabka – zdroj: archiv autorky

Obr. 17: Tanec na píseň Jedna, dvě, tři, čtyři, pět – zdroj: archiv autorky

Obr. 18: Doprovod k písni Měla babka čtyři jabka – zdroj: archiv autorky

Obr. 19: Vážení na kuchyňské váze – zdroj: archiv autorky

Obr. 20: Měření – zdroj: archiv autorky

Obr. 21: Vážení na osobní váze – zdroj: archiv autorky

Obr. 22: Přiřazování teček k číslům – zdroj: archiv autorky

Obr. 23: Skládání obrázků prostorových těles – zdroj: archiv autorky

Obr. 24: Prostorová tělesa a dělení předmětů na části – zdroj: archiv autorky

Obr. 25: Vyrývání geometrických tvarů do písku – zdroj: archiv autorky

Obr. 26: Obtahování čísel a písmen – zdroj: archiv autorky

Obr. 27: Pojmenovávání vlastností předmětů – zdroj: archiv autorky

Obr. 28: Mapa ČR – zdroj: archiv autorky

Obr. 29: Slunce a Měsíc – zdroj: archiv autorky

SEZNAM PŘÍLOH:

Dotazník

Tabulka č. 2 (podle vzoru PhDr. Zory Syslové, Ph.D.) - Tematický plán Březen – měsíc

knihy

Tabulka č. 3 (podle vzoru PhDr. Zory Syslové, Ph.D.) - Tematický plán Těšíme se do

školy

Dotazník

Dobrý den, studuji obor Učitelství pro mateřské školy na Masarykově univerzitě

v Brně. Na základě tohoto průzkumu chci zjistit, zda lze použít myšlenky vybraných

pedagogických reformátorů v současné pedagogické praxi v mateřské škole. Výsledky

použiji ve své bakalářské práci. Tento dotazník je anonymní, kvalitativní, otázky jsou

otevřené. Za zodpovězení Vám velice děkuji.

Věk: mezi 20-40 lety

Rodinný stav:

Vdaná - 1

Svobodná matka - 0

Rozvedená - 1

Jiné - 3

Dosažené vzdělání:

Středoškolské - 5

Vysokoškolské - 0

Jiné - 0

Počet a věk Vašich dětí, které navštěvují mateřskou školu: 1x4roky,1x5let,1x-6let

Ekonomická aktivita:

Nezaměstnaný - 1

Mateřská dovolená - 0

Student - 0

Zaměstnanec - 4

OSVČ - 0

Bydliště – obec s počtem obyvatel:

Do 3tisíc - 4

Od 3 do 10 tisíc - 0

Od 10 do 100 tisíc - 0

Nad 100 tisíc - 1

Pracujete v mateřské škole jako učitelka?

Ano - 4

Ne – 1

Pokud pracujete v mateřské škole, uveďte prosím délku praxe: 2-6 let

1. Lze použít myšlenky J. A. Komenského v dnešní mateřské škole (víra, zbožnost,

mravy, ctnosti, lidská umění)?

Souhlasí - 4, Nesouhlasí - 0, Neví - 1

2. Praktikuje se v mateřské škole „škola hrou“ (rozvoj osobnosti dítěte pomocí metod

a techniky dramatické výchovy)?

Souhlasí - 5, Nesouhlasí - 0

3. Je nutné používání přiměřených tělesných trestů ve výchově dítěte?

Souhlasí - 2, Nesouhlasí - 3

4. Je správné omezovat dítě, vést ho k poslušnosti a poučovat ho?

Souhlasí - 4, Nesouhlasí - 1

5. Je důležité vychovávat dítě ve víře v Boha?

Souhlasí - 1, Nesouhlasí - 4

6. Dochází k základnímu vývoji osobnosti dítěte v rodině nebo v mateřské škole?

Souhlasí – 0, Nesouhlasí – 0, V MŠ - 1, V rodině – 2, Obojí – 2

7. Závisí vývoj dítěte na času a lásce, kterou mu rodiče poskytnou?

Souhlasí - 4, Nesouhlasí - 1

8. Je důležitější při výchově dítěte otec nebo matka?

Souhlasí – 0, Nesouhlasí – 0, Oba - 5

9. Otec má vychovávat a matka se má starat o výživu dítěte?

Souhlasí – 0, Nesouhlasí – 0, Oba – 5

10. Má jíst dítě nemasitou stravu?

Souhlasí - 0, Nesouhlasí - 5

11. Má dítě chodit bosé?

Souhlasí - 5, Nesouhlasí - 0

12. Má se dítě nutit do činností, do kterých se mu nechce?

Souhlasí - 2 , Nesouhlasí – 2, Záleží na okolnostech - 1

13. Má si dítě vynucovat cokoliv pláčem?

Souhlasí - 0, Nesouhlasí - 5

14. Má dítě dostat vždy to, co chce?

Souhlasí - 0, Nesouhlasí – 4, Záleží na okolnostech - 1

15. Je důležité učit dítě práci, aby se dovedlo o sebe postarat?

Souhlasí - 5, Nesouhlasí - 0

16. Má být dítě vychováváno v souladu s přírodou?

Souhlasí - 5, Nesouhlasí - 0

17. Mají se dítěti opravovat chyby, nebo ho nechat, aby si na správné řešení přišlo

samo?

Souhlasí - 0, Nesouhlasí – 0, Záleží na situaci - 4, Pomoci - 1

18. Má se dítě učit cokoliv zpaměti?

Souhlasí - 3, Nesouhlasí - 2

19. Má se dítě systematicky učit nebo, co se bude chtít naučit, se naučí samo?

Souhlasí – 0, Nesouhlasí – 0, Systematicky - 2, oboje - 2, samo - 1

20. Má se dítě učit v mateřské škole základům geometrie, čtení, psaní a počítání do 100

(sčítání, odčítání, násobení, dělení)?

Souhlasí - 2, Nesouhlasí - 3

21. Má si dítě v mateřské škole hrát s krychlemi, kvádry, jehlany a kužely?

Souhlasí - 5, Nesouhlasí - 0

22. Má umět dítě řezat, krájet, strouhat?

Souhlasí - 5, Nesouhlasí - 0

23. Má se dítě učit v mateřské škole plést a vyšívat?

Souhlasí - 4, Nesouhlasí - 1

24. Má dítě umět obdělávat záhonky?

Souhlasí - 5, Nesouhlasí - 0

25. Má dítě v mateřské škole získat znalosti o Evropě, ČR a městech?

Souhlasí - 4, Nesouhlasí - 1

26. Jsou děti v mateřské škole přetěžovány?

Souhlasí - 0, Nesouhlasí - 5

27. Má být kladen u učitelky mateřské školy důraz na vzdělání?

Souhlasí - 5 , Nesouhlasí - 0

Tabulka č.2:

TEMATICKÝ PLÁN

Téma: Březen – měsíc knihy Období: týden v březnu

Organizační poznámky: Aktivity byly uskutečněny v MŠ Nový Hrozenkov ve smíšené

třídě Berušek.

Kompetence: Dovede využít informativní a komunikativní prostředky, se kterými se

běžně setkává (knížky, encyklopedie, počítač, audiovizuální technika, telefon atp.).

Cíle:

Dítě a jeho psychika - Rozvíjení komunikativních

dovedností (verbálních i neverbální) a kultivovaného

projevu.

Dítě a společnost – Vytvoření základních aktivních

postojů ke světu, k životu, pozitivních vztahů ke

kultuře a umění, rozvoj dovedností umožňujících tyto

vztahy a postoje vyjadřovat a projevovat.

Očekávané výstupy:

-správně vyslovovat, ovládat

dech, tempo i intonaci řeči

-zacházet šetrně s vlastními

pomůckami, hračkami, věcmi

denní potřeby, s knížkami,

s penězi apod.

Rizika: Neochota rodičů zajít s dětmi do knihovny.

Vhodné zapojení rodičů: Mohou si popovídat s dětmi o knihách, které měli nejraději,

když byli sami děti. Dále si mohou zajít půjčit knížky s dětmi do knihovny.

Řízené činnosti

ve třídě

• Diskuzní kruh – „K čemu slouží knížky? Jaké

máme druhy knížek? Kdo je spisovatel a

ilustrátor? Jak se vyrábí papír?“

• motivační básnička Hrajeme si s knížkami

• rýsování přímek, rovnoběžek vodorovných,

šikmých, svislých, úhlů tupých, ostrých,

pravých, geometrických tvarů,

pojmenovávání prostorových těles

venku

• hraní kuželek

Částečně řízené činnosti

ve třídě

• práce s knihou Orbis pictus, hledání

počátečních písmen svého jména, výroba

knížky, vitamínového salátu, návštěva

knihovny, představení dětmi donesených

oblíbených knížek

• rytmizace, hra na tělo s písničkou Pěkně od

začátku

venku

• sázení fazolí

Částečně řízené činnosti dětí:

Název činnosti: Práce s knihou Orbis sensualium pictus

Typ inteligence: verbální

Pomůcky: kniha

Organizace: Děti si prohlížejí obrázky v knize, pojmenovávají zvířata a určují jejich

zvuky.

Přírodní

Sázení fazolí do

písku

Intrapersonální

Oblíbené knížky

Interpersonální

Návštěva místní

knihovny

Tělesně

kinestetická

Vitamínový salát

Hudební

Rytmizace, hra na

tělo s písničkou

Pěkně od začátku

Prostorová

Moje první kniha

Logicko

Matematická

Hledání

počátečních písmen

svého jména

Verbální

Práce s knihou

Orbis sensualium

pictus

Březen –

měsíc knihy

Zadání pro děti: „Děti, donesla jsem vám velmi starou a vzácnou knihu, podívejte se na

obrázky v ní, najděte zvířátka a řekněte, jak se jmenují a jaké

vydávají zvuky.“

Název činnosti: Hledání počátečních písmen svého jména

Typ inteligence: logicko-matematická

Pomůcky: písmena

Organizace: Děti hledají ve skupinkách v hromádce počáteční písmena svého jména.

Zadání pro děti: „Děti, v hromádce písmen jsou schovaná počáteční písmenka vašeho

jména? Zkuste je najít. Můžete se poradit s kamarádem.“

Název činnosti: Moje první kniha

Typ inteligence: prostorová

Pomůcky: barevné a bílé papíry, lepidlo, štětce, písmenka, razítka, pastelky, fixy, barvy,

nůžky

Organizace: Děti si vytváří svou první knihu.

Zadání pro děti: „Děti, zkuste se stát spisovatelem, ilustrátorem a vytvořit si svoji

vlastní knihu. Věřím, že to zvládnete.“

Název činnosti: Rytmizace, hra na tělo s písničkou Pěkně od začátku

Typ inteligence: hudební

Pomůcky: tělo

Organizace: Děti zpívají písničku a tleskají, pleskají, podupávají do rytmu.

Zadání pro děti: „Děti, zvládnete zazpívat a zároveň zahrát na své tělo písničku?“

Název činnosti: Vitamínový salát

Typ inteligence: tělesně-kinetická

Pomůcky: podložka, nůž, struhadlo, ovoce, zelenina, misky, lžičky

Organizace: Děti samostatně krájí, strouhají, ochutnávají ovoce a zeleninu. Ve skupince

připravují vitamínový salát.

Zadání pro děti: „Děti, máme knihy, kterým se říká kuchařky, kam píší kuchaři své

recepty. Zahrajte si na kuchaře a zkuste si připravit vitamínový

salát.“

Název činnosti: Návštěva místní knihovny

Typ inteligence: interpersonální

Pomůcky: knihy, časopisy, puzzle, hádanky, psací potřeby

Organizace: Děti plní ve skupinkách úkoly, které jim připravila knihovnice.

Zadání pro děti: „Děti, zvládnete splnit všechny úkoly, které pro vás připravila paní

knihovnice? Můžete si navzájem pomáhat ve skupince.“

Název činnosti: Moje oblíbená kniha

Typ inteligence: intrapersonální

Pomůcky: knížky

Organizace: Děti si přinesly z domu své oblíbené knížky a ostatním o nich povykládají.

Zadání pro děti: „Děti, povykládejte ostatním, proč jste si donesli právě vámi vybranou

knížku a něco nám o ní řekněte.“

Název činnosti: Sázení fazolí

Typ inteligence: přírodní

Pomůcky: motyčka, fazole, hrábě, konvička, voda, písek

Organizace: Děti sází fazole ve skupinkách do písku.

Zadání pro děti: „Děti, máme knihy o zahradničení, ve kterých se můžeme dozvědět, jak

zasadit semínka. Zahrajte si na zahradníka a zkuste zasadit fazole ve skupinkách.“

Tabulka č.3:

TEMATICKÝ PLÁN

Téma: Těšíme se do školy Období: týden v dubnu

Organizační poznámky: Aktivity uskutečněny v MŠ N. Hrozenkov ve třídě Berušek.

Kompetence: Učí se nejen spontánně, ale i vědomě, vyvine úsilí, soustředí se na činnost

a záměrně si zapamatuje, při zadané práci dokončí, co započalo, dovede postupovat podle

instrukcí a pokynů, je schopno se dobrat k výsledkům.

Cíle:

Dítě a jeho psychika - Rozvoj, zpřesňování a

kultivace smyslového vnímání, přechod od

konkrétně názorného myšlení k slovně-logickému

(pojmovému), rozvoj paměti a pozornosti, přechod

od bezděčných forem k úmyslným, rozvoj a

kultivace představivosti a fantazie.

Dítě a svět - Vytvoření elementárního povědomí o

širším přírodním, kulturním i technickém prostředí,

o jejich rozmanitosti, vývoji a neustálých změnách.

Očekávané výstupy:

- záměrné pozorování běžných

objektů a předmětů, určování a

pojmenovávání jejich vlastností

(velikost, barva, tvar, materiál,

dotek, chuť, vůně, zvuky), jejich

charakteristických znaků a funkcí

- mít povědomí o širším věcném,

přír., kultur. i tech. prostředí i jeho

dění v rozsahu prakt. zkušeností a

dostupných ukázek v okolí dítěte

Rizika: Převaha a zahlcování hotovými inf. bez možnosti s nimi samostatně pracovat.

Zapojení rodičů: Mohou si s dětmi povídat o svém nástupu do školy, jaké měli psací

potřeby, aktovky a ukázat dětem své fotky z první třídy.

Řízené činnosti

ve třídě

• diskuzní kruh – „Co víme o geometrii,

matematice, českém jazyce, prvouce?“

• dělení na díly, obtahování písmen a číslic,

měření, vážení, určování písmen, spojování

souhlásek, samohlásek, skloňování sloves,

jazykolamy, otázky, prohlížení obr. vesmíru,

mapy Evropy, ČR

venku

• pojmenovávání a určování

vlastností (přídavnými

jmény) různých předmětů

na zahradě MŠ

Částečně řízené činnosti

ve třídě

• počítání částí těla, skládání obr. geom. těles,

tanec, zpěv, model člověka, přiřazování

čísel, určování posloupnosti číselné řady

Venku

• vytváření geometrických

tvarů do písku hůlkou

Částečně řízené činnosti dětí:

Název činnosti: Pojmenovávání vlastností

Typ inteligence: verbální

Pomůcky: obrázky

Organizace: Děti si vyberou ve skupinkách obrázek z hromádky a určí přídavnými

jmény vlastnosti osoby (babička je stará), předmětu (nůž je ostrý), zvířete (slon je

velký).

Zadání pro děti: „Děti, vyberte si obrázek a zkuste ve skupinkách pojmenovat vlastnosti

toho, co uvidíte na obrázku.“

Přírodní

Vytváření

geometrických

tvarů do písku

hůlkou

Intrapersonální

Tvorba modelu

člověka

Interpersonální

Přiřazování čísel

k tečkám, určování

posloupnosti

číselné řady

Tělesně

kinestetická

Tanečníci

Hudební

Zpěváci

Prostorová

Skládání obrázků

geometrických

těles

Logicko

matematická

Počtáři

Verbální

Pojmenovávání

vlastností

přídavnými jmény

Těšíme se do

školy

Název činnosti: Počtáři

Typ inteligence: logicko-matematická

Pomůcky: tělo

Organizace: Děti počítají části svého těla.

Zadání pro děti: „Děti, zkuste spočítat, kolik máte ve skupince prstů na rukou, jedné

noze, očí, nosů, uší.“

Název činnosti: Skládání obrázků geometrických těles

Typ inteligence: prostorová

Pomůcky: rozstříhané obrázky

Organizace: Děti sestavují ve skupinkách kompletní obrázky geometrických těles.

Zadání pro děti: „Děti, zkuste ve skupinkách poskládat správně obrázky. Věřím, že to

dokážete.“

Název činnosti: Tanečníci

Typ inteligence: tělesně-kinetická

Pomůcky: tělo

Organizace: Děti tančí.

Zadání pro děti: „Děti, zkuste si zahrát na tanečníky. Vím, že někteří z vás navštěvují

folklórní kroužek. Zkuste naučit ostatní zatancovat a zazpívat

písničku Jedna, dvě, tří, čtyři, pět.“

Název činnosti: Zpěváci

Typ inteligence: hudební

Pomůcky: Orffovy instrumentální nástroje

Organizace: Děti zpívají a hrají na OI nástoje.

Zadání pro děti: „Děti, zkuste zazpívat a zahrát na OI nástroje písničku Měla babka

čtyři jabka.“

Název činnosti: Přiřazování čísel k tečkám, určování posloupnosti číselné řady

Typ inteligence: interpersonální

Pomůcky: kartičky s čísly, s tečkami

Organizace: Děti se ve skupinkách domlouvají, jak správně seřadit čísla a přiřadit jim

určitý počet teček.

Zadání pro děti: “Děti, zkuste se ve skupinkách domluvit a poskládat čísla do řady, jak

jdou za sebou a přiřadit k nim příslušný počet teček.“

Název činnosti: Tvorba modelu člověka

Typ inteligence: intrapersonální

Pomůcky: lego, dřevěné tvary

Organizace: Děti skládají model člověka.

Zadání pro děti: „Děti, zkuste si zahrát na konstruktéra nebo vynálezce a vytvořte

společně model člověka.“

Název činnosti: Vytváření geometrických tvarů do písku hůlkou

Typ inteligence: přírodní

Pomůcky: písek, hůlka

Organizace: Děti samostatně kreslí hůlkou do písku geometrické tvary.

Zadání pro děti: „Děti, zkuste nakreslit různé tvary do písku hůlkou a pojmenovat je.“