Ověření výskytu raka pruhovaného (Orconectes limosus)v zatopené pískovně Provodín II

Jiří Patoka, Lukáš Kalous & Miloslav Petrtýl

Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie,potravinových a přírodních zdrojů, Katedra zoologie a rybářství,Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, Česká republika, e-mail:

patoka@af.czu.cz

Abstrakt

Nepůvodní druhy raků se ve volné přírodě častoprojevují invazně a závažně poškozují populace druhůpůvodních a v současné době nad nimi v Evropě dominujív poměru přibližně 2:1. Největším nebezpečím je přenosračího moru, vůči kterému jsou oproti evropským rakůmseveroameričtí zástupci čeledí Astacidae a Cambaridaevelmi odolní. V České republice je nejvíce rozšířenýmseveroamerickým druhem rak pruhovaný (Orconecteslimosus), který osídlil hlavně povodí Labe a Vltavy abyl pravděpodobně lidmi vysazen i v rybnících azatopených lomech a pískovnách. V pískovně Provodín IIbyl tento druh zjištěn v roce 2004. Cílem této studiebylo ověřit jeho výskyt a zjistit, jestli se úspěšněrozmnožuje. Odlov byl proveden v srpnu 2013 a bylodchycen juvenilní jedinec i dospělí raci obojíhopohlaví.

Klíčová slova: raci, nepůvodní druhy, invazní druhy,rozšíření

1. Úvod

1

Na území České republiky se v současné době vevolné přírodě vyskytuje pět druhů raků (Holdich,2002). Čtyři druhy patří do čeledi Astacidae: rakříční (Astacus astacus, L., 1758) a rak kamenáč(Austropotamobius torrentium, Schrank, 1803) jsou druhypůvodní; rak bahenní (Astacus leptodactylus Eschscholtz,1823) patří mezi původní evropské druhy, ale na územíČR byl vysazen uměle. Čtvrtý druh, rak signální(Pacifastacus leniusculus, Dana, 1852), má spolu s rakempruhovaným (Orconectes limosus, Rafinesque, 1817)z čeledi Cambaridae původní areál rozšíření v SeverníAmerice. Severoameričtí raci jsou pro původní evropskédruhy raků nebezpečné především schopností přenášetonemocnění zvané račí mor, vůči němuž jsou samiv akutní fázi velmi odolní (Kozubíková et al., 2009).

Rak pruhovaný se původně vyskytoval v povodířeky Delaware na východě USA ve státech Pennsylvania aMaryland (Rhoades, 1962). Jelikož je to druh veliceadaptabilní a často se projevuje invazně, postupně sevlivem lidské činnosti i samovolně rozšířil mimopůvodní areál rozšíření. Jeho výskyt je potvrzen večtrnácti státech USA, dvaceti evropských státechvčetně Velké Británie a v roce 2006 byl objevenv Maroku (Holdich et al., 2006; Kouba et al., 2013).Do ČR se rak pruhovaný s největší pravděpodobnostírozšířil proti proudu Labe z Německa (Petrusek et al.,2006). V současné době se vyskytuje v Labi, Vltavě ajejich přítocích (Bačovka, Berounka, Bílina, Cidlina,Doubrava, Jizera, Kamenička, Linduška, Litavka,Lužnice, Malše, Metuje, Modla, Mrlina, Mže, Ohře,Orlice, Otava, Ploučnice, Poustka, Pšovka, Radbuza,Sázava, Úhlava, Úpa, Úslava, Vlkava a Výrovka). Výskytje rovněž potvrzen na jedné lokalitě na Odře av rybníku poblíž Vracova na jižní Moravě (Petrusek etal., 2006; Kouba et al., 2013). Do menších potoků rak

2

pruhovaný proniká jen sporadicky a nevzdaluje sepříliš od jejich ústí (Petrusek et al., 2006).Příležitostný výskyt dále proti proudu je protopřipisován vysazení raků lidmi. Stejným způsobem setito raci dostali i do některých rybníků, zatopenýchlomů, pískoven a dalších nádrží, které přímonekomunikují s tokem (Petrusek et al., 2006; Ďuriš aHorká, 2007; Kouba et al., 2013).

Monitoring původních i nepůvodních druhů jejedním ze základních pilířů, na kterých je postavenaochranářská činnost nejen v ČR. Jak uvádí Chobot(2006), mapování výskytu jednotlivých druhů raků byloprováděno především pomocí externích mapovatelův součinnosti s regionálními pracovišti Agenturyochrany přírody a krajiny ČR. Toto mapování navázalona „Akci rak”, která probíhala od roku 1986 podzáštitou Českého svazu ochránců přírody a prvníobjektivní výsledky přinesla v roce 1990 (Holzer,1994). Na základě získaných dat bylo možné sestavitmapu výskytu pro všechny druhy raků vyskytující se naúzemí ČR. Data jsou průběžně doplňována a zpřesňována.

Cílem této studie je ověření výskytu arozmnožování raka pruhovaného (Orconectes limosus) nalokalitě Provodín II, kde byl nalezen v roce 2004.

2. Materiál a metody

Lokalita: Provodín II (Očko neboli Starápískovna) je propadlina vzniklá těžbou písku o rozloze1.2 ha (GPS N50°37', E14°35', Obr. 1). V příbřežníchpartiích je propadlina velice mělká, zarostlá vrbami adno je pokryto nánosem spadaného listí. SousedníProvodín I (Brýle) má rozlohu 0.6 ha. Vzhledem kblízkosti obou lokalit bývají někdy uváděny pod jedním

3

souhrnným názvem jako pískovna U Cihelny, čiProvodínská pískovna. Spolu s dalšími zatopenýmipropadlinami jsou součástí tzv. Provodínských rybníků,které jsou oblíbeným místem pro rekreační koupání isportovní rybolov. Provodín II patří do povodí Labe aje součástí rybářského revíru 441 049 Ploučnice 3 (MOČeská Lípa), který má délku 20 km a celkovou rozlohu70 ha.

Metoda odlovu raků: Raci byli odchytáváni poblížbřehu „do ruky“, což je metoda použitelná v mělké vodě(Bubb et al., 2002; Patoka et al., 2013). Kromě odlovuvolně se pohybujících raků je nutné prohledávat ipotenciální úkryty (Brewis and Bowler, 1983). Přímo doruky se jen obtížně odchytávají juvenilní ráčata.Z tohoto důvodu byl odchyt do ruky doplněn o odchyt dosíťky, kdy byla prohledávána i vrstva listípokrývající dno propadliny. Odlov proběhl 7. 8. 2013v odpoledních hodinách.

Měření délky těla: Celková délka těla bylaměřena posuvným měřidlem s přesností 1 mm od špičkyrostra po konec telsonu při nataženém abdomenu.

4

Obr. 1: Provodín II - zatopená propadlina vzniklátěžbou písku poblíž obce Provodín. Na mapě je lokalitaoznačena hvězdičkouZdroj: maps.google.com

3. Výsledky

Na lokalitě byli odchyceni dva dospělí samciraka pruhovaného (celková délka těla 8,7 cm a 6,5 cm,Obr. 2), dospělá samice (celková délka těla 7,2 cm), ajuvenilní jedinec (celková délka těla 1,6 cm). Dospělíraci byli aktivní přes den i přes velký početkoupajících se rekreantů a pohybovali se ve stínu podbřehovou vegetací tvořenou vrbami. Juvenilní jedinecbyl zachycen síťkou ve vrstvě spadaného listí na dněpískovny.

5

Obr. 2: Samec raka pruhovaného (Orconectes limosus)odchycený na lokalitěFoto Miloslav Petrtýl

4. Diskuze a závěr

Během devatenáctého a dvacátého století bylo doEvropy zavlečeno několik nepůvodních druhů raků, kteréhlavně díky přenosu račího moru značně zdecimovaly

6

populace původních raků (Kozubíková et al., 2009).V současné době převyšují nepůvodní druhy početnostídruhy původní přibližně v poměru 2:1 a jepravděpodobné, že za několik desetiletí budounepůvodní druhy zcela dominovat (Holdich et al.,2009). Většina evropských států, včetně Českérepubliky, zavedla, ve snaze zamezit šíření jižetablovaných druhů a introdukcím druhů nových, přísnálegislativní opatření (Svobodová et al., 2002). Přestose nedaří obchod s raky v ČR účinně regulovat.

Rak pruhovaný patří mezi úspěšné invazníorganizmy. Je velice adaptabilní, příležitostně semůže rozmnožovat partenogeneticky a je přenašečemračího moru (Buřič et al., 2011). Sice nepatří mezipopulární druhy chované v akvaristice (Patoka et al.,2012), jeho šíření ale napomáhá nezodpovědné chovánílaické veřejnosti, kdy lidé přemísťují a vypouštějínepůvodní raky na nové lokality, případně je nasazujído zahradních jezírek a umožní jim uniknout (Petruseket al., 2006; Patoka et al., 2012).

Na lokalitě Provodín II byli raci pruhovaníobjeveni v roce 2004 a vyšetření na račí mor bylonegativní (Petrusek et al., 2006; Kozubíková et al.,2009). Nelze ovšem vyloučit dodatečné zavlečení nákazyna lokalitu v průběhu poslední dekády. Při odlovu byliodchyceni jedinci obou pohlaví a různých velikostívčetně juvenilního raka. Z toho lze usuzovat naprosperující a rozmnožující se populaci. PískovnaProvodín II skýtá rakům mnoho přirozených úkrytů naochranu před rybími predátory, a proto je možnépředpokládat, že místní populace raka pruhovaného jevelice početná. Pokud by došlo k zavlečení račího moruna tuto lokalitu, vzniklo by vážné nebezpečí jehodalšího šíření do okolních toků, kde se nacházírecentní populace raka říčního. K přenosu může dojít i

7

na oblečení, botách koupající se veřejnosti či narybářském náčiní apod. (Kozubíková et al., 2009).Vzhledem k sezónně intenzivnímu využívání pískovnyrekreanty je případný přenos infekce velicepravděpodobný. Proto navrhujeme zopakovat odlov aznovu otestovat přítomnost původce račího moru,oomycety Aphanomyces astaci, na lokalitě.

5. Poděkování

Tato práce vznikla jako součást řešení projektuTAČR TD010045 financovaného Technologickou agenturouČeské republiky.

6. Použitá literatura

Brewis, J. M., Bowler, K. 1983. A study of thedynamics of a natural population of the freshwatercrayfish, Austropotamobius pallipes. Freshwater Biology. 13(5). 443-452.

Bubb, D. H., Lucas, M. C., Thom, T. J. 2002. Wintermovements and activity of signal crayfish Pacifastacusleniusculus in an upland river, determined by radiotelemetry. Hydrobiologia. 483 (1-3). 111–119.

Buřič, M., Hulák, M., Kouba, A., Petrusek, A., Kozák,P. 2011. A successful crayfish invader is capable offacultative parthenogenesis: a novel reproductive modein Decapod crustaceans. PLoS ONE. 6 (5). e20281.

Chobot, K. 2006. Mapování raků v AOPK ČR. OchranaPřírody. 61 (2). 57-59.

8

Ďuriš, Z., Horká, I. 2007. První nález invazního rakapruhovaného Orconectes limosus (Rafinesque) na územíMoravy a Slezska v ČR. Časopis Slezského Muzea, Opava.50. 85-93.

Holdich, D. M. 2002. Distribution of freshwatercrayfish in Europe and some adjoining countries.Bulletin Français de la Pêche et de la Pisciculture.367. 611-650.

Holdich, D. M., Haffner, P., Noël, P. (2006) Speciesfiles. In: Souty-Grosset, C., Holdich, D. M.. Noël, P.Y., Reynolds, J. D., Haffner, P. (eds.). Atlas ofCrayfish in Europe. Muséum national d’Histoirenaturelle, Paris, (Patrimoines naturels, 64). pp 50-129.

Holdich, D. M., Reynolds, J. D., Souty-Grosset, C.,Sibley, P. J. 2009. A review of the ever increasingthreat to European crayfish from non-indigenouscrayfish species. Knowledge and Management of AquaticEcosystems. 11. 394-395.

Holzer, M. 1994. Akce rak a umělý odchov raka říčního.Sborník ze semináře „Ochrana biodiverzity malýchvodních toků“. ZO ČSOP Vlašim. 7-8.

Kozubíková, E., Filipová, L., Kozák, P., Ďuriš, Z.,Martín, M. P., Diéguez-Uribeondo, J., Oidtmann, B.,Petrusek, A. 2009. Prevalence of the Crayfish PlaguePathogen Aphanomyces astaci in Invasive AmericanCrayfishes in the Czech Republic. ConservationBiology. 23 (5). 1204-1213.

9

Kouba, A., Buřič, M., Petrusek, A. 2013. Druhy rakův Evropě. In: Kozák, P., Ďuriš, Z., Petrusek, A.,Buřič, M., Horká, I., Kouba, A., Kozubíková, E.,Policar, T. (eds.) Biologie a chov raků. JihočeskáUniverzita v Českých Budějovicích. pp 75-152.

Patoka, J., Římalová-Kadlecová, K., Bílý, M., Koščo,J. 2013. Frequency of new marble-colored morph in wildpopulation of Austropotamobius torrentium (Decapoda:Astacidae). Biologia. 68 (4). 707-711.

Patoka, J., Petrtýl, M., Kalous, L. 2012. Raci v Českérepublice: přehled komerčně využívaných druhů.Workshop on biodiversity, Jevany. 133-142.

Petrusek, A., Filipová, L., Ďuriš, Z., Horká, I.,Kozák, P., Policar, T., Štambergová, M., Kučera, Z.2006. Distribution of the invase spiny-cheek crayfish(Orconectes limosus) in the Czech Republic, Past andPresent. Bulletin Français de la Pêche et de laPisciculture. 380-381. 903-918.

Rhoades, R. 1962. The evolution of crayfishes of thegenus Orconectes section Limosus. Ohio Journal ofSciences. 62 (2). 62-96.

Svobodová, J., Vlach, P., Fischer, D. 2010.Legislativní ochrana raků v České republice aostatních státech Evropy. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, 52 (4). 1-5.

10