Orlické hOry a POdOrlickO 19: 75-84 (2012) © 2013 MGOh rychnOv n. kn., iSSn 0475-0640, iSBn 978-80-86076-52-1

OsídlOvání hOrníhO tOku divOké Orlice ve středOvěku

Martin kosařObecní 23/7, 500 03 hradec králové-Slatina, e-mail: koalix@post.cz

Středověké osídlování je veliký příběh neznámých lidí, nad jejichž činy nevládne smrt.Procházíme-li dnes podél potoka hadince na vrchní Orlici, jen málo co při po-

hledu na svažité louky s náhodnými porosty stromů a křovin připomíná, že tato krajina skrytá mezi hřebeny hor na rozhraní dvou historických celků – Čech a klad-ska – byla v minulosti intenzívně osídlena. Právě ony však prozrazují, jaké změny tu proběhly. Tématem tohoto příspěvku se stala otázka středověkého osídlení území na nejhořejším toku divoké Orlice. cílem hledání odpovědi, zda mohlo být území ležící podle našich představ daleko v horách i od lidí osídleno již ve vrcholném středověku, či zda zůstalo ještě dlouhou poté, kdy proběhla ona velká středověká změna, ležet v tichosti lesa stranou trvalejšího zájmu.

Sledovanou oblastí je široké údolí Orlice orientované delší osou ve směru seve-rozápad – jihovýchod, ohraničené na západě hřebenem Orlických a na východě Bystřických hor. na severu je údolí uzavřeno pramennou oblastí divoké Orlice – rašelinnou plání Topielisko – Seefeld, na jihu lze považovat za hranici průraz řeky hřebenem Orlických hor – tzv. Zemskou bránu. Geomorfologicky náleží toto území do podcelku deštenské hornatiny, respektive jeho částí – Orlickozáhorské brázdy.1/ Z hlediska klimatických podmínek se jedná o chladnou oblast s malým počtem let-ních dnů a vysokým počtem dnů mrazových a ledových. vysoký je i srážkový úhrn, a to jak ve vegetačním, tak i v zimním období,2/ čemuž napomáhá jak značné pře-výšení hřebene Orlických hor proti zbytku České tabule, tak s ohledem na převažu-jící západní proudění větru i jeho jihozápadní orientace.3/ Přirozený porost území představují květnaté bučiny a částečně také acidofilní bučiny a jedliny.4/

historií oblasti zpracoval naposledy podrobně Jaroslav Šůla,5/ který tak uvedl na pravou míru řadu dřívějších názorů starších, převážně německých badatelů. Značnou pozornost v ní přitom věnoval hraničním sporům mezi majiteli panství na české a kladské straně,

1/ FalTySOvÁ, helena, MackOvČin, Peter, SEdlÁČEk, Miroslav a kol., královéhradecko, in: chráněná území Čr. královéhradecko, Svazek v., edd. P. MackOvČin – M. SEdlÁČEk, Praha 2002 (dále jen h. FalTySOvÁ – P. MackOvČin – M. SEdlÁČEk, Královéhradecko…), s. 18–19.

2/ ve vegetačním období činí úhrnem asi 600–700 mm, v zimním 400–500 mm, viz tamtéž, s. 26–27.3/ Tamtéž, s. 29.4/ Tamtéž, s. 37.5/ Práce vyšla jako série šesti článků ve sborníku Panorama, viz Jaroslav ŠŮla, Počátky osídlení horního

toku Divoké Orlice, Část 1. Panorama (dále jen Pan), 8, 2000, s. 3–31 (dále jen J. ŠŮla, Počátky…, i). TÝŽ, Počátky…, Část 2. Pan, 9, 2001, s. 5–30 (dále jen J. ŠŮla, Počátky…, ii). TÝŽ: Počátky…, Část 3. Pan, 10, 2002, s. 17–28 (dále jen J. ŠŮla, Počátky…, iii). TÝŽ: Počátky…, Část 4. Pan, 11, 2003, s. 3–10. TÝŽ: Počátky…, Část 5. Právní poměry, Pan, 12, 2003, s. 3–33. TÝŽ: Počátky…, Část 6. náboženský život, Pan, 10, 2002, s. 113–120 (dále jen J. ŠŮla, Počátky…, vi).

Orlické hOry a POdOrlickO 19: 75-84 (2012)

76

v nichž se vlastně poprvé detailně celé území začíná objevovat,6/ a tomuto tématu hranič-ních se pak věnoval ještě na stránkách kladského sborníku.7/ v rámci exkurzu o pozdní kolonizaci Poorlicka (15.–18. století) se dějinami dolní části sledovaného území (okolí Bar-tošovic) zabýval také František Musil.8/ Místní jména se objevují v Sedláčkově Místopisném slovníku.9/ ve vztahu k osídlení je pro povodí obou Orlic zpracoval ivan lutterer,10/ jenž ko-rigoval některé předchozí závěry antonína Profouse.11/ hydronyma objevující se při popisu hranice mezi díly solnického panství v oblasti divoké Orlice přiřadil august Sedláček.12/ Podnětnou hypotézu týkající se původu názvu Orlice předložil Jan Pižl.13/ Ztotožnění hydro-nym na rukopisné mapě Šimona Podolského z Podolí vyhotovené při příležitosti plánované koupě čtyř vesnic na rychnovském panství provedl v článku publikovaném v listech Orlic-kého muzea Jaroslav Šůla,14/ jehož prací je i kratší příspěvek o nejstarších mapách Orlických hor.15/ v neposlední řadě je třeba zmínit širokou problematiku sklářství, jež výrazným způso-bem ovlivnilo nejen samotné údolí, ale projevilo se v celém regionu. Podrobně se jednotli-vým sklářským okruhům v Orlických horách věnovali václav Šplíchal a Jaroslav Šůla,16/ který se ostatně k historii sklářství věnoval v celé řadě jednotlivých příspěvků. Společně s Marií Borkovcovou pak první z obou jmenovaných autorů – václav Šplíchal – zpracoval též pře-hlednou práci o historii sklářství v širší oblasti na pomezí Čech a Moravy.17/

6/ k němu také například august SEdlÁČEk, Snůška starých jmen. Jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy, Praha 1920 (dále jen a. SEdlÁČEk, Snůška…), s. 35–37.

7/ Jaroslav ŠŮla, Hraniční spor na horním toku Divoké Orlice v XVI. století, kladský sborník (dále jen klad), 5, 2003, s. 97–125 (dále jen J. ŠŮla, hraniční spor…).

8/ František MUSil, Osídlování Poorlicka v době předhusitské. Kraj na Tiché Orlici, v povodí Třebovky a Mo-ravské Sázavy, Ústí nad Orlicí 2002 (dále jen F. MUSil, Osídlování…).

9/ august SEdlÁČEk, Místopisný historický slovník Království českého, Praha 1908 (dále jen a. SEdlÁ-ČEk, Místopisný slovník…).

10/ lUTTErEr, ivan, Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic, choceň 1969 (dále jen i. lUTTErEr, Vývoj místních jmen…).

11/ k zhodnocení luttererovy práce viz Jaroslav ŠŮla, K problematice studia dějin osídlení a pohybu národnostní hranice v Orlických horách, listy Orlického muzea (dále jen lOM), 4, 1969, s. 88–122 (dále jen J. ŠŮla, k problematice…), s. 109–114 a též Jan SvOBOda, Luttererova práce o místních jménech v Poorličí, naše řeč (dále jen nŘ), 53, 1970, č. 4–5, s. 289–292. Text je dostupný také online, viz naše řeč: Luttererova práce o místních jménech v Poorličí. [online][cit. 2012–08–28]. dostupný z WWW: http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar-chiv.php?art=5521. Jednotlivé svazky Profousova díla o místních jménech: antonín PrOFOUS, Místní jmé-na v Čechách, díl i (a – h), Praha 1947 (dále jen a. PrOFOUS, Místní jména…, i). TÝŽ, Místní jména…, díl ii (ch – l), Praha 1949 (dále jen a. PrOFOUS, Místní jména…, ii). TÝŽ, Místní jména…, díl iii (M – Ř), Praha 1951. antonín PrOFOUS – Jan SvOBOda, Místní jména…, díl iv (S – Ž), Praha 1957. antonín PrOFOUS – Jan SvOBOda – vladimír ŠMilaUEr, Místní jména…, díl v, dodatky, Praha 1960.

12/ august SEdlÁČEk, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl ii, hradecko, Praha 1883 (dále jen a. SEdlÁČEk, Hrady…, ii).

13/ Jan PiŽl, Dějiny převorství Orlík v Klášterci nad Orlicí, OhP, 16, 2009, s. 45–66 (dále jen J. PiŽl, dějiny převorství…), s. 50.

14/ Jaroslav ŠŮla, Několik zapomenutých českých hydronym z Orlických hor, lOM, 2, 1971, ročník 6, s. 65–72 (dále jen J. ŠŮla, Několik hydronym…).

15/ Jaroslav ŠŮla, Nejstarší mapy Orlických hor, lOM, 2, 1971, s. 15–16.16/ václav ŠPlÍchal – Jaroslav ŠŮla, Křehká krása z Orlických hor. Sklo, sklárny a skláři Orlických hor

a Podorlicka, deštné v Orlických horách 2004 (dále jen v. ŠPlÍchal – J. ŠŮla, křehká krása…)17/ Marie BOrkOvcOvÁ – václav ŠPlÍchal, Z historie sklářství na pomezí Čech a Moravy, lanškroun

1999 (dále jen M. BOrkOvcOvÁ – v. ŠPlÍchal, Z historie sklářství…).

Kosař M.: osídlování divoKé orlice ve středověKu

77

kam tedy sahá naše paměť? Jako jedno z prvních sídlišť se v údolí divoké Orlice objevují v souvislosti s opětovnou výstavbou po požáru v roce 1548 Bartošovice, jejichž počátek je na základě jejich jména (původně Bartoušovice) spojován s existencí starší-ho svobodného dvora majitele kladského panství Mezilesí (Mittelwalde, Międzylesie) Jana Bartoušovského z labouně, jež jej držel v letech 1492–1495.18/ v listině o koupi mezileského panství z roku 1492 jsou jmenovány vsi hertwigswald,19/ Ssonwald,20/ Ja-vorek, nová ves,21/ hajne, lavterbach,22/ Sklenářovice, Bolčov23/ a Ssyntall,24/ stejné jsou jmenovány i při prodeji o tři léta později.25/ Bartošovice tu zmíněny nejsou, poz-ději však nepatřily k mezileskému, nýbrž žamberskému panství.26/

další sídliště v údolí divoké Orlice se v písemných pramenech začínají postupně objevovat po polovině 16. století. Jméno vrchní Orlice je známé od konce šedesá-tých let 16. století,27/ ves se však objevuje až na počátku 17. století (1603).28/ vznik Podlesí, o němž je první nesporná zpráva sice až z roku 1627, kladou badatelé již do třetí čtvrti 16. století a jeho základ by bylo možné hledat dokonce už v první polo-vině 16. století v souvislosti s prospekcemi a kutacími pracemi v Bystřických horách prováděnými pro majitelku rokytnického panství Johanku z rychnova.29/ Obtížné je stanovení doby vzniku neratova položeného při cestě spojující rokytnici s klad-skou Bystřicí, která byla známá už roku 1550. německý název vsi – Pernwald – se ob-jevil roku 1572, není vyloučena ani možnost ztotožnění vsi s českým názvem Borová objevujícím se k roku 1559. Bezpečně je pak ves doložena na konci dvacátých let 17. století (1627), ovšem kostel tu měl existovat již dříve, a to na konci třetí čtvrti-ny století předcházejícího.30/ S historií neratova je úzce spojena historie Peuckeru uvedeného jako samostatná ves poprvé roku 1571. vznikl zřejmě kolem sklářské

18/ Archiv český čili staré písemné památky české i moravské z archivů domácích i cizích, 9. díl, ed. J. kalousek, Praha 1889 (dále jen aČ 9), č. 28, s. 361–362. k prodeji panství Janem Bartoušovským Žampachům pak tamtéž, č, 30, s. 364–366. k jejich počátku podrobně Jaroslav ŠŮla, Vznik Bartošovic (Bartoušo-vic), vesnice u Žamberka, Sborník prací východočeských archivů (dále jen SbPva), 7, 1990, s. 33–45 (dále jen J. ŠŮla, Vznik Bartošovic…), s. 35–36. dále J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 11. F. MUSil, Osídlová-ní…, s. 198.

19/ dnes nagodzice.20/ dnes roztoki. František MUSil, Kladsko, Praha 2007 (dále jen F. MUSil, Kladsko), s. 187.21/ nová ves u Mezilesí.22/ dnes Gomorów.23/ dříve Česky také jako Bobrov, viz aČ 8, č. 15, s. 383 a také F. MUSil, Kladsko, s. 182.24/ ve starší zprávě se objevuje jako Šinták, viz aČ 8, č. 15, s. 383. celá listina pak viz aČ 9, č. 28,

s 361.25/ Uvedeny jsou ve stejném pořadí, pouze s drobnými odchylami ve jménech: hertwigswald, Ssynwald,

Javorek, nová ves, hajnov, lawterbach, Stklenářovice, Bobčov a Ssyntal, viz aČ 9, č. 30, s. 364. 26/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 11.27/ Původně se tak nazývala celá jedna oblast při divoké Orlici v němž se postupně ustavily vsi Podlesí

(Schönwald), neratov (Bärnwald), kleine Orlicz (později halbseiten – Malá strana) a hohe Orlicz (vrchní Orlice). Jaroslav ŠŮla, Venkovský lid východního Hradecka v letech 1590–1680, in: acta Musei reginaehradecensis (dále jen aMr), serie B: Scientiae sociales Xiii, hradec králové 1971 (dále jen J. ŠŮla, Venkovský lid…), s. 17, 62.

28/ i. lUTTErEr, Vývoj místních jmen…, s. 126. J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 10–11.29/ Archiv český čili staré písemné památky české i moravské z archivů domácích i cizích, 30. díl, ed. G. Friedrich,

Praha 1913 (dále jen aČ 30), č. 53, s. 162. J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 9. 30/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 9–10.

Orlické hOry a POdOrlickO 19: 75-84 (2012)

78

hutě jako prodloužení starší středověké vsi lichtenwalde připomínané v šedesátých letech 14. století.31/

ke konci třetí čtvrtiny 16, století vznikl Stuhlfeisen,32/ přibližně v téže době (ko-nec třetí čtvrtiny 16. století) i Marienthal a na počátku poslední čtvrtě pak ještě Freiwalde, obě poslední uvedené jako doklad práva kladského hrabství na pravo-břežní stranu divoké Orlice.33/ nedlouho po založení Freiwalde byla vystavěna ves Grenzdorf (1587).34/ Snad už ke konci 16. století vznikly Jadrná35/ a kunštát36/ a na levém břehu Orlice založen langebrűck.37/ na počátku 17. století vznikla Zelen-ka,38/ a Bedřichovka.39/ Obtížné je rozhodnout o existenci Malé Strany, jejíž ně-mecký název – kleine Orlitz – je doložen k roku 1627.40/ v polovině 17. století byl naproti kunštátu založen Friedrichsgrund,41/ prodloužením vrchní Orlice pak vzal svůj počátek hadinec (1652)42/ a podobně jako místní díl Bartošovic také Ostrov (1654).43/ v šedesátých letech 17. století vzniklo kaiserswalde (asi 1662).44/ k dotvo-ření sídelní sítě došlo na počátku 18. století vznikem Černé vody45/ a nové vsi.46/ v polovině 18. století vznikl drei häuser jako osada langebrűcku. Mezi posledními se stal Trčkov, připomínaný poprvé na konci 18. století (1790),47/ a Schaargraben, jež vznikl jako osada Stuhlseifen až kolem poloviny 19. století.48/

Jak vidno, písemné prameny o osídlení před polovinou 16. století spolehlivě mlčí. Tento problém by bylo možné snadno vysvětlit tím, že se písemnosti ke star-ším dějinám nezachovaly. Zanikly důsledně v plamenech husitských bouří proto, aby byla zcela odstraněna paměť i ti, kteří ji strážili. Byla by to zase jenom polovina pravdy. nelze se jednoduše domnívat, že by osídlení dokázalo zcela uniknout z do-hledu pramenů a pak se náhle nepovšimnuto po dlouhá desetiletí či staletí, vynořit. lze na druhou stranu oprávněně počítat s tím, že by území ležící doslova za humny usedlostí zůstávalo nedotčeno činností člověka? narážíme zde na otázku působení cyriackého kláštera klášterci nad Orlicí, do jehož sféry zájmu by dolní část údolí

31/ Tamtéž, s. 14.32/ Tamtéž, s. 14.33/ Tamtéž, s. 15–16.34/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 16.35/ J. ŠŮla, Venkovský lid…, s. 25. TÝŽ, Počátky…, i, s. 7.36/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 8.37/ Tamtéž, s. 14.38/ august Sedláček jmenuje Benjamina z vlkanova. a. SEdlÁČEk, Hrady…, ii, s. 209 a podobně

soudí i Jaroslav Šůla, viz J. ŠŮla, Venkovský lid…, s. 24–25 a dále TÝŽ, Počátky…, i, s. 6.39/ a. PrOFOUS, Místní jména…, i, s. 498–499. J. ŠŮla, Venkovský lid…, s. 25, 48. TÝŽ, Počátky…, i, s. 6.40/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 10.41/ Tamtéž, s. 13.42/ Tamtéž, s. 10.43/ Tamtéž, s. 12.44/ Její částí byla osada königswalde. Tamtéž, s. 13.45/ Tamtéž, s. 10. datace vychází primárně z písemných pramenů, neboť sklárna byla vzorkována pouze

sondáží. Za informaci děkuji Phdr. Martině Bekové z Muzea a galerie Orlických hor v rychnově nad kněžnou.

46/ Tamtéž, s. 10.47/ Tamtéž, s. 6.48/ Tamtéž, s. 14.

Kosař M.: osídlování divoKé orlice ve středověKu

79

divoké Orlice vcelku přirozeně spadala.49/ Z tohoto pohledu se dlouholetý spor Mikuláše z Bubna a litic o průběh hranice po hřebenu na levé straně divoké Orlice jeví vcelku oprávněně v tom, že ono území odnepaměti náleželo k hradu Žampa-chu.50/ hledání středověkého osídlení je svým způsobem o hledání míry. Mlčení pramenů k jinému ani nedovoluje, nemáme-li rezignovat. Jak hodně tedy musel ži-vot vystoupit z každodennosti, aby se propsal do stránek? Znamená ticho pramenů, že údolí divoké Orlice zůstávalo nedotčeno, nebo jenom nebyl důvod psát? Obojí není zcela vyloučeno. To ostatně vcelku názorně ukazuje příklad Trčkova, jehož vznik sice není přímo zachycen, ale u nějž lze na základě indicií předpokládat, že náleží druhé polovině 17. století, či spíše počátku století následujícího.51/

ačkoliv je většina vsí zachycena v počáteční fázi, přesto jich v nejstarším horizon-tu zůstává několik, které se objevují až za okolností, z nichž lze usuzovat na exis-tenci ustaveného sídliště, nikoliv teprve vznikající vsi. Jednou z takových je Jadrná (kerndorf), o níž se lze na základě uspořádání podél potoka na pravém břehu Or-lice a zachovalých pozůstatků plužiny domnívat, že byla založena jako lesní lánová ves.52/ v návaznosti na plužině Jadrné vznikla na jejím severním okraji osada Zelenka (Grünborn), jejíž počátky jsou již písemně doloženy a podobně je tomu v případě původně sklářské huti Bedřichovka (Friedrichswald).53/ Polohu na horním konci údolí zaujal o mnoho mladší Trčkov, ale ani jedno z těchto sídlišť už nemá podobný charakter jako Jadrná. nejlépe je to vidět na rozptýlené zástavbě Trčkova, který se snažil využít ještě dostupné pozemky protkané hustou síti drobných vodotečí.54/

Těsně na katastr Jadrné na jihu navazuje kunštát. S ohledem na úzkou vazbu obou vsí a celkové využití prostoru na pravém břehu divoké Orlice se zdá, jakoby obě vznikly podle jednotného rozvrhu.55/ vysvětlovalo by to možná, proč se Jadrná objevila jako “Kunstat im Gebirge”,56/ stejně jako se hovořilo o “Kunstatu jinak Gerndorffu”.57/

49/ Jeho dějinami se podrobněji zabýval Jan Pižl (J. PiŽl, Dějiny převorství…).50/ J. ŠŮla, Počátky…, iii, s. 21–22. k složité problematice kolonizace na divoké Orlici viz například

František MUSil, Vrcholná kolonizace a východní Čechy, in: dějiny východních Čech v pravěku a středově-ku (do roku 1526). kol. autorů, ed. O. FElcMan, ved. kol. F. MUSil, Praha 2010, s. 349–350, 355.

51/ naposledy se jím podrobně zabývali hana vOSkErUŠOvÁ – Jaroslav ŠŮla, Trčkov – zapomenutá vesnička v Orlických horách. Její vznik, zánik a okolní příroda, Orlické hory a Podorlicko (dále jen OhP), 17, 2010, s. 99–126 (dále jen h. vOSkErUŠOvÁ – J. ŠŮla, Trčkov…), s. 100–102. J. Šůla, Venkovský lid…, s. 176.

52/ Podle údajů z berní ruly byla výměra obhospodařované plochy kolem 147 strychů, viz Berní rula, 14, kraj hradecký iii, edd. i. Čadková. M. Zahradníková, Praha 2009 (dále jen Berní rula…, 14), s. 191–192. To odpovídá zhruba odpovídá výměře vsi Bukoviny (155 strychů) na uhřínovském ma-jetku a je téměř ¾ plochy výměry velkého a Malého Uhřínova (208 respektive 197 strychů), Tamtéž, s, 188–190, 195.

53/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 6, 20, 22. v rule uvedena u Jadrné, viz Berní rula…, 14, s. 192. k počátkům sklárny také v. ŠPlÍchal – J. ŠŮla, Křehká krása…, s. 73–77.

54/ rekonstrukci vodní sítě a jejího vztahu k osídlení zpracovali rudolf remeš a vilem kratochvíl v pří-spěvku voda v krajině Trčkova, předneseném na této konferenci (viz dále ve sborníku ke konferen-ci o údolí divoké Orlice).

55/ Podle berní ruly byla podobná i obhospodařovávaná výměra, a to 156 strychů. Berní rula…, 14, s. 82.56/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 7.57/ Z čehož antonín Profous usuzoval, že tvořili jedinou ves. a. PrOFOUS, Místní jména…, ii, s. 450.

Orlické hOry a POdOrlickO 19: 75-84 (2012)

80

Svědčí uvedený popis o tom, že byly obě vsi z nějakého důvodu vnímány jako jedi-ná, nebo jen poukazuje na neznalost situace někde v údolí za hřebenem? Mohly obě vsi rozdělené mezi dvě panství vzniknout jako jediná? víme, že podobně byla mezi solnické a rychnovské panství rozdělena i lukavice (původně horní a dolní luka-vice).58/ Usuzovat z toho na něco lze ale jen těžko, nelze totiž určit, zda lukavice objevující se v písemných pramenech od druhé půle 14. století,59/ vznikla v dílech, či byla rozdělena až následně. Spíše než o hledání analogií tu stojí za připomenutí ona skutečnost, že se ani Jadrná nebo kunštát nezmiňuje jak ve výčtu vsí při prodeji panství vilémovi z Penštejna na konci 15. století,60/ tak při dalším prodeji zástavním držitelem knížetem arnoštem Bavorským Benjaminovi z vlkanova ve druhé polovi-ně 16. století61/ a dělení majetku mezi Benjaminovy syny v poslední čtvrtině tohoto věku.62/ Při prodeji rychnovského panství v roce 1577 se neobjevuje ani kunštát, jež byl později jeho součástí.63/ O necelá čtyři desetiletí od rozdělení solnického majetku se však uvádí co do výměry pětinová Zelenka, i když v tomto rozmezí mohly Jadrná a kunštát vzniknout až do podoby ustavené vsi. Starší literatura sice hovořila o kunštátu jako o městě, nověji byly tyto závěry odmítnuty jako neopodstatněné.64/ První vlna zpráv, která souvisleji jmenuje jednotlivá místa v Orlických horách a na Podorlicku, přichází těsně po polovině 14. století v souvislosti se zápisy podacího práva k jednotlivým farním kostelům. v údolí divoké Orlice až do novověku farní kostel nestál,65/ teprve na počátku 17. století se v kunštátu uvádí kostel, jehož stáří ani podobu neznáme, jako filiální k farnímu v nebeské rybné.66/ ani archeologie zatím nedokázala přinést doklady o starší vrstvě osídlení. Při výzkumech provádě-ných vesměs v souvislosti s inženýrskými sítěmi však nemuselo doposud dojít k zása-hu do původní situace.67/

Čím mohla být odlehlá oblast Orlických hor za hřebenem zajímavou? Pomineme-li hypotetickou možnost rozšíření zemědělské půdy v době trvání uvažované krátké špičky

58/ J. ŠŮla, Venkovský lid…, s. 23, 24. J. lÁSka, Druhá kniha…, s. 211, a. PrOFOUS, Místní jména…, díl ii (ch – l), s. 693.

59/ libri confirmationum, liber primus confirmationum an anno 1354 usque ad a. 1362, ed. F. a. Tingel, Pragae 1867 (dále jen lc ib), s. 34. Již tehdy se ale jako patroni lukavického kostela objevují Pešík z Uhřínova a Jan ze Skuhrova.

60/ Jaroslav lÁSka, Druhá kniha Léta Páně o selské historii na panství Solnickém, Skuhrov nad Bělou 1990 (dále jen J. lÁSka, Druhá kniha…), s. 28.

61/ Tamtéž, s. 29–30.62/ k němuž došlo v roce 1576. Panství bylo rozděleno na dva díly mezi Martina a Bedřicha. v zápisu

jsou zachyceny jak hranice obou dílů, tak závazek, že v případě hraničních sporů s kladským hrab-stvím budou oba bratři postupovat společně. k tomu Jaroslav lÁSka, První kniha Léta Páně o panské historii na Skuhrově,Solnici a v Kvasinách, vamberk 1948 (dále jen J. lÁSka, První kniha…), s. 27–29. TÝŽ, druhá kniha…, s. 30. hraniční spory na divoké Orlici sice několik desetiletí probíhaly, nic-méně vlkanovského majetku se nedotkly, a to zřejmě proto, že kníže arnošt Bavorský byl zároveň i zástavním držitelem kladského hrabství. TÝŽ, První kniha…, 25–26.

63/ a. SEdlÁČEk, Hrady…, ii, s. 186. J. ŠŮla, Venkovský lid…, s. 52. TÝŽ, Počátky…, ii, s. 5.64/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 8, 23–24.65/ k farní síti viz J. ŠŮla, Počátky…, vi, s. 113–114.66/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 8. TÝŽ, Počátky…, vi, s. 114. 67/ Za úvodní seznámení s archeologickou situací v údolí divoké Orlice děkuji Phdr. Martině Bekové

z Muzea a galerie Orlických hor v rychnově nad kněžnou.

Kosař M.: osídlování divoKé orlice ve středověKu

81

středověkého klimatického optima, která měla po předchozím ochlazení proběhnout ve druhé polovině 15. století, pak odpovědí je nade vší pochybnost dřevo. Potenciál území se dobře projevuje v mladších písemných pramenech v souvislosti s otevřením plavby a těžbou dřeva pro potřeby kutnohorských dolů a sklářstvím.68/ Ze zápisů k hraničním sporům se dozvídáme, že se na horách pálil popel pro potřeby skláren, bohužel nevíme konkrétně kterých. nejstarší písemně zachycená sklárna je ve sledovaném území zachy-cena v polovině 16. století, kdy se zmiňuje její městiště na levém břehu divoké Orlice na-proti neratovu.69/ Přestože nejsou k dispozici starší údaje, nelze vyloučit existenci skláren již ve středověku. vodítkem k této úvaze není jen skutečnost, že se v nepříliš vzdáleném Mezilesí objevuje sklárna již na konci 13. století, ve druhé polovině 14. století měly vznik-nout ještě další dvě – ve vzdálenějších Sklenařicích a bližší róžance,70/ ale i nálezy matově nazelenalého skla s vysokým obsahem oxidu draselného z lokality “na cikánce”, které se svým složením odchyluje od ostatních nálezů a vede k závěru, že pochází z jiné, prav-děpodobně starší časové vrstvy.71/ S ohledem na rodovou tradici sklářských rodin není vyloučeno, že by po obnově vytěženého lesa nemohlo i po několika generacích dojít k ná-vratu na starší, již dříve osvědčená stanoviště.72/ nevíme ovšem, jak dlouho se v Orlických horách technologie s vyšším využitím drasla udržela; nalezený početný skelný i keramický materiál se hlásí do 18. století, s ohledem na provedení plošného odkryvu lokality bez další dokumentace a s měřením provedeným až na odkrytých torzech pecí má z archeolo-gického hlediska vypovídací hodnotu sběru.73/ ačkoliv přímé doklady výroby skla v Orlic-kých horách ve středověku chybí, uvažuje se, že se tak mohlo dít například kolem deštné v Orlických horách na majetcích cisterciáckého svatopolského kláštera.74/

Sklo bylo i ve středověku cílem spotřeby, ať už v podobě luxusního nebo právě užitného zboží ze zeleného, takzvaného “lesního skla” a svoji nezastupitelnou roli získalo i coby výplň oken kostelů a stále častěji také domů. Právě o zasklívání kos-telních oken jsme celkem dobře zpraveni už od raného středověku v západní Evro-

68/ J. ŠŮla, Počátky…, ii, s. 9.69/ aČ 30, č. 53, s. 161, 162. J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 14.70/ M. BOrkOvcOvÁ – v. ŠPlÍchal, Z historie sklářství…, s. 70–71.71/ PalEČEk, Milan, O sklech ze zaniklých skláren v Orlických horách, OhP, 9, 1999, s.86–95 (dále jen

M. PalEČEk, O sklech…), s. 90. 72/ k tomu obecně viz Jaroslav raimund vÁvra, Pět tisíc let sklářského díla, Praha 1953 (dále jen J. r. vÁ-

vra, Pět tisíc let…), s. 82. 73/ Za informace a poznámky k situaci v lokalitě na cikánce děkuji opět Phdr. Martině Bekové.74/ Jaroslav ŠŮla, Sklářská kolonizace Orlických hor ve světle místních a pomístních jmen, Zpravodaj mís-

topisné komise (dále jen ZMk), 21, 1980, s. 651–657 (dále jen J. ŠŮla, Sklářská kolonizace…), s. 651. v. ŠPlÍchal – J. ŠŮla, křehká krása…, s. 38, 41, 43. Obecně souhlasí s počátky sklářství v lesnatých ob-lastech od druhé poloviny 13. století též dagmar hojdová, viz dagmar hOJdOvÁ, historie sklářské výroby v českých zemích, i. díl, O. drahOTOvÁ a kol., Praha 2005, s. 76. O nějakém významném zdroji příjmů uvažuje i kateřina charvátová v souvislosti s otázkou neobvykle vysoké platby řádové daně v roce 1408, pod-le níž by se, posuzováno na základě platby papežského desátku, velmi malý klášter zařadil náhle na úroveň klášterů v Oseku a Žďáru. kateřina charvÁTOvÁ, dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420, 2. díl, kláštery založené ve 13. a 14. století, Praha 2002, s. 170. Martin kOSaŘ, Osídlování Podorlicka a stabilizace jeho územní rozlohy ve vrcholném středověku, in: Území východních Čech od středověku po raný novo-věk. Ondřej Felcman a kol., Praha 2011, s. 37–43 (dále jen M. kOSaŘ, Osídlování Podorlicka…), s. 39.

Orlické hOry a POdOrlickO 19: 75-84 (2012)

82

pě,75/ ve vrcholném středověku pak i v našem prostředí.76/ Pro svoji “samozřejmost” jakoby sklo vypadlo z horizontu obecného zájmu, alespoň v porovnání s těžbou kovů a jejich zpracováním. do rámce romantických představ o temném násilném středověku se přece jen mnohem lépe hodily zbraně a zbroj, než prosvětlené vitráže chrámových oken.

vrátíme-li se k otázce středověkého osídlení, lze říci zhruba tolik, že do polovi-ny 17. století vznikly v údolí divoké Orlice rozlehlé vsi zemědělského charakteru, jejichž výměra se podle údajů z berní ruly pohybovala od necelých 150 (Jadrná, kunštát) až 200 strychů (Malá Strana, Podlesí), přes 400 strychů (neratov) až k 600 strychů (Bartošovice, vrchní Orlice). Srovnáme-li to se situací na západní straně Orlických hor, odpovídají výměry kolem 150–200 strychů vsím nacházejícím se na uvažovaném uhřínovském majetku rodu ze Žampachu (Bukovina 155, Malý Uhří-nov 197 a velký Uhřínov 208 strychů).77/ rozdíl není ani v poměru obhospodařo-vané půdy vůči celkové uvedené výměře (přibližně kolem poloviny), liší se pouze poměr jarní a zimní setby. Ten představuje na západní straně Orlických hor poměr přibližně 1:1, zatímco v případě Bartošovic a vrchní Orlice již 2:1 a výše v údolí di-voké Orlice až 3:1, což lze interpretovat jako důsledek klimatických podmínek. Zda a do jaké míry se za tím skrývají další faktory (odlišná skladba pěstovaných plodin, jiná struktura hospodářství), může být otázkou dalšího výzkumu.

vznik velkých vsí v dolní části údolí (Bartošovice, vrchní Orlice), jež se svojí ve-likostí téměř přibližují rozloze srovnávaného uhřínovského majetku, byl umožněn díky dvěma faktorům; příhodné konfigurací terénu a tomu, že nemusely respekto-vat stávající (starší) osídlení. v druhém bodu je to ovšem hypotéza, která nevede automaticky k době vzniku. ves mohla být založena stejně tak na základech sklárny či svobodného statku, jako ve stínu lesa.78/ Ze samotného půdorysu vsi nelze bez dalšího usuzovat na dobu vzniku, charakter lesní lánové vsi nese totiž i plužina Čer-né vody, která vznikla teprve na počátku 18. století.79/ To podstatné je, že vznikly plánovaně, rozměřením budoucího katastru. nejednalo se o roztroušené osídlení vznikající ad-hoc na vymýcených lesních plochách, ale plánovaný půdorys vsi s roz-měřenými lány a usedlostmi podél vodoteče. Přinejmenším v tomto ohledu překro-čil středověk v údolí divoké Orlice svým způsobem až hluboko do novověku, ať ten začal v učebnicích dějepisu již v polovině, nebo na konci 15. století.

edice pramenů

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské z archivů domácích i cizích, 8. díl, ed. J. ka-lousek, Praha 1888.

75/ J. r. vÁvra, Pět tisíc let…, s. 83–84, 87–88, 90.76/ Tamtéž, 92, 130–131.77/ k tomuto uhřínovskému majetku podrobněji Martin kOSaŘ, Středověká kolonizace na horním toku

Bělé v Orlických horách, OhP, 16, 2009, s. 79–87, obecně pak též M. kOSaŘ, Osídlování Podorlicka…, s. 41–42.

78/ Princip vzniku svobodné rychty ze sklářské hutě jako základu budoucí vsi popsal J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 17–18.

79/ J. ŠŮla, Počátky…, i, s. 8.

Kosař M.: osídlování divoKé orlice ve středověKu

83

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské z archivů domácích i cizích, 9. díl, ed. J. ka-lousek, Praha 1889.

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské z archivů domácích i cizích, 30. díl, ed. G. Fri-edrich, Praha 1913.

Berní rula, 14, Kraj Hradecký III, edd. i. Čadková. M. Zahradníková, Praha 2009.Berní rula, 34, Kladsko, ed. M. ryantová, Praha 2007.Libri confirmationum, Liber primus confirmationum an anno 1354 usque ad a. 1362, ed. F. a. Tin-

gel, Pragae 1867

literatura

BOrkOvcOvÁ, Marie – ŠPlÍchal, václav, Z historie sklářství na pomezí Čech a Moravy, lan-škroun 1999.

dEMEk, Jaromír, (ed.), Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny, Praha 1987.FalTySOvÁ, helena, MackOvČin, Peter, SEdlÁČEk, Miroslav a kol., Královéhradecko, in: chrá-

něná území Čr. královéhradecko, Svazek v., edd. P. Mackovčin – M. Sedláček, Praha 2002.hOJdOvÁ, dagmar, Historie sklářské výroby v českých zemích, I. díl, O. drahOTOvÁ a kol.,

Praha 2005.hraŠE, Jan karel, Zemské stezky, strážnice a brány v Čechách, nové Město nad Metují 1885.charvÁTOvÁ, kateřina, Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142 – 1420, 2. díl, Kláštery zaloţené

ve 13. a 14. století, Praha 2002.kOSaŘ, Martin, Středověká kolonizace na horním toku Bělé v Orlických horách, OhP, 16, 2009, s. 67–108

kOSaŘ, Martin, Osídlování Podorlicka a stabilizace jeho územní rozlohy ve vrcholném středově-ku, in: Území východních Čech od středověku po raný novověk. Ondřej Felcman a kol., Praha 2011, s. 37–43.

kUrka, Josef, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (Místopis cír-kevní do r. 1421), Praha 1914.

lÁSka, Jaroslav, První kniha Léta Páně o panské historii na Skuhrově,Solnici a v Kvasinách, vam-berk 1948.

lÁSka, Jaroslav, Druhá kniha Léta Páně o selské historii na panství Solnickém, Skuhrov nad Bělou 1990.lÁSka, Jaroslav, Třetí kniha Léta Páně o historii města Solnice a okolí, 1. díl, nové Město nad Me-

tují 1992 lÁSka, Jaroslav, Třetí kniha Léta Páně o historii města Solnice a okolí, 2. díl, nové Město nad Metují 1992.

lUTTErEr, ivan, Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic, choceň 1969.MUSil, František, Osídlování Poorlicka v době předhusitské. Kraj na Tiché Orlici, v povodí Třebovky

a Moravské Sázavy, Ústí nad Orlicí 2002.MUSil, František, kladsko, Praha 2007.MUSil, František, Vrcholná kolonizace a východní Čechy, in: dějiny východních Čech v pravěku a stře-

dověku (do roku 1526). kol. autorů, ed. O. FElcMan, ved. kol. F. MUSil, Praha 2010.PalEČEk, Milan, O sklech ze zaniklých skláren v Orlických horách, OhP, 9, 1999, s.86–95.PiŽl, Jan, Dějiny převorství Orlík v Klášterci nad Orlicí, OhP, 16, 2009, s. 45–66.PrOFOUS, antonín, Místní jména v Čechách, díl I (A – H), Praha 1947.PrOFOUS, antonín, Místní jména v Čechách. díl II (CH – L), Praha 1949.PrOFOUS, antonín, Místní jména v Čechách, díl III (M – Ř), Praha 1951.PrOFOUS, antonín – SvOBOda, Jan, Místní jména v Čechách, díl IV (S – Ž), Praha 1957.PrOFOUS, antonín – SvOBOda, Jan – ŠMilaUEr, vladimír, Místní jména v Čechách, díl V,

Dodatky, Praha 1960.

Orlické hOry a POdOrlickO 19: 75-84 (2012)

84

SEdlÁČEk, august, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl II, Hradecko, Praha 1883.SEdlÁČEk, august, Místopisný historický slovník Království českého, Praha 1908.SEdlÁČEk, august, Snůška starých jmen. Jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy, Praha 1920

SvOBOda, Jan, Luttererova práce o místních jménech v Poorličí, nŘ, 53, 1970, č. 4–5, s. 289–292.ŠPlÍchal, václav – ŠŮla, Jaroslav, Křehká krása z Orlických hor. Sklo, sklárny a skláři Orlických

hor a Podorlicka, deštné v Orlických horách 2004.ŠŮla, Jaroslav, Vznik Bartošovic (Bartoušovic), vesnice u Žamberka, SbPva, 7, 1990, s. 33–45.ŠŮla, Jaroslav, K problematice studia dějin osídlení a pohybu národnostní hranice v Orlických ho-

rách, lOM, 4, 1969, s. 88–122.ŠŮla, Jaroslav, Nejstarší mapy Orlických hor, lOM, 2, 1971, s. 15–16.ŠŮla, Jaroslav, Několik zapomenutých českých hydronym z Orlických hor, lOM, 2, 1971, ročník 6, s. 65–72.ŠŮla, Jaroslav, Venkovský lid východního Hradecka v letech 1590–1680, in: aMr, serie B: Scien-

tiae sociales Xiii, hradec králové 1971.ŠŮla, Jaroslav, Sklářská kolonizace Orlických hor ve světle místních a pomístních jmen, ZMk, 21,

1980, s. 651–657.ŠŮla, Jaroslav, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice, Část 1. Pan, 8, 2000, s. 3–31.ŠŮla, Jaroslav, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice, Část 2. Pan, 9, 2001, s. 5–30.ŠŮla, Jaroslav, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice, Část 3. Pan, 10, 2002, s. 17–28.ŠŮla, Jaroslav, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice, Část 4. Pan, 11, 2003, s. 3–10.ŠŮla, Jaroslav, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice, Část 5. Právní poměry, Pan, 12, 2003, s. 3–33.ŠŮla, Jaroslav, Počátky osídlení horního toku Divoké Orlice, Část 6. Náboženský život, Pan, 10,

2002, s. 113–120.ŠŮla, Jaroslav, Hraniční spor na horním toku Divoké Orlice v XVI. století, kladský sborník, 5,

2003, s. 97–125.vÁvra, Jaroslav raimund, Pět tisíc let sklářského díla, Praha 1953.vOSkErUŠOvÁ, hana – ŠŮla, Jaroslav, Trčkov – zapomenutá vesnička v Orlických horách. Její

vznik, zánik a okolní příroda, OhP, 17, 2010, s. 99–126.

Odkazy WWW

ČÚZk: archivní mapy [online][cit. 2012–08–28]. dostupný z WWW: http://archivnimapy.cuzk.cz/

Google: Google mapy [online][cit. 2012–08–28]. dostupný z WWW: http://maps.google.cz/

Mapy.cz: Fotomapa [online][cit. 2012–08–28]. dostupný z WWW: http://mapy.cz/naše řeč: luttererova práce o místních jménech v Poorličí. [online][cit. 2012–08–28]. do-

stupný z WWW: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5521

OhP Orlické hory a PodorlickonŘ naše řečPan Panorama. Z přírody, historie a sou-

časnosti Orlických hor a podhůříSbPva Sborník prací východočeských archivůZMk Zpravodaj místopisné komise

seznam zkratek

aČ archiv českýaMr acta Musei reginaehradecensisklad kladský sborníklOM listy Orlického muzealc libri confirmationum