Macků, Pavel 2012: Nejstarší stavební dějiny poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené...

2

zelena hora_macku.indd 2zelena hora_macku.indd 2 3.1.2013 15:03:053.1.2013 15:03:05

7

Nejstarší stavební dějiny poutního kostelasv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou do zrušení kláštera

Pavel Macků

Text vznikl v rámci management plánu v roce 2010 jako archivní rešerše

nazvaná Stavební záležitosti poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Ze-

lené hoře u Žďáru nad Sázavou do zrušení kláštera (dle písemných pramenů)

a přináší některé nové informace ke stavebním dějinám poutního kostela.

Celý rukopis vč. obsáhlé obrazové dokumentace je uložen v Národním pa-

mátkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Telči.

Výstavba poutního kostela na Zelené hoře byla vyvolána podnětem schop-

ného a iniciativního žďárského cisterciáckého opata Václava Vejmluvy po nálezu

dochované tkáně určené jako jazyk v hrobce Jana Nepomuckého ve svatovítské

katedrále. Opat byl již před nálezem přívržencem vznikajícího svatojánského

kultu, jak dokládá i fundační aktivita z jeho mládí, týkající se svatojánského slou-

pu umístěného na cestě z města do kláštera ve Žďáru nad Sázavou.

„Jazyk“ našla komise1 určená pro přípravy blahořečení J. Nepomuckého

15. dubna 1719 a skvěle zapadal do rázu zpovědního tajemství udržovaného bu-

doucím světcem. Tento fakt určoval i vroucnější přijetí svatořečení církví a nad-

šení u laického lidu. S motivem jazyka se lze setkat i v interiéru kostela v klenbě

lodi (původně však v plánech

zahrnut nebyl).

Již po čtyřech měsících,

ačkoli nebylo svatořečení

ještě uznáno, začíná v srpnu

1719 východně od kláštera

výstavba nového kostela za-

svěceného Janovi z Nepomu-

ku v místě dříve nazývaném

Černý les, které bylo kvůli

stavbě vykáceno2. Na událost

vzpomínal roku 1759 pamět-

ník Jan Vampola: „...začali ro-

botýři vysekávat les na Zelený

Simone Gionima: Portrét opata Václava Vejmluvy, cca 1722, upraveno. Originál v držení

rodiny Kinských. Archiv NPÚ ÚOP v Telči.

Vojenské (josefské) mapování, měřítko 1: 28800,

mapový list č. 22, výřez. Z www.oldmaps.geolab.cz.


8

hoře blíž Žďáru, aby se tam kostel sv. Jana založiti mohl…“3. Současně s mýcením

lesa byla narychlo zpracována dokumentace a nejspíše zajišťováno materiální

i personální rozvržení stavby. Pracovní síly, jak se domnívá M. Horyna, zajišťoval

investor, tj. žďárský klášter, nejspíše plněním robotních povinností4.

První etapa prací probíhala mezi srpnem a říjnem 1719 a na odlesněném

kopci byly nejspíše položeny základy a obvodové stěny. Podle běžné praxe

barokního stavitelství proběhlo slavnostní položení a vysvěcení základního ka-

mene až v průběhu stavby, tedy 16. května 17205. Již 27. září 1722 byl kostel

vysvěcen, ačkoli v něm nadále pokračovaly stavební práce. Vnější obvodová zeď,

ambit, kaple a brány byly stavěny pravděpodobně až po ukončení hlavních prací

na kostele. Roku 1735 však ještě nebyla dokončena pátá kaple ambitu6.

Pro první léta stavby kostela máme dochované celkem podrobně vedené

úcetnictví7.

Listy jsou mírně poškozeny při horním okraji, proto pár položek nelze zcela

přečíst. Naštěstí si poslední žďárský opat Steinbach dělal výpisy z předchozího

účetnictví a jeho soupis tak doplňuje „ztracené“ položky8. První účetní záznam

tvoří měsíční výplata dvanácti zedníků z 13. srpna 1719, činící 22 zlatých. Druhá

výplata „zedníkům všem společně k tomu vejš potázaným“ proběhla 26. srpna,

kdy jim bylo vyplaceno 47 zl., 15 a ½ kr. a třetí výplata, pokrývající období od

27. srpna do konce října vynesla všem zedníkům 182 zl. a 2 kr. S další zed-

nickou prácí v tomto roce se v záznamech již nesetkáme a můžeme je pro

daný rok považovat za ukončené. Jiná účetní položka byla provedena

25. srpna, kdy bylo vyplaceno 8 zl. „vodákovi od založení troub“ a o den později

pak byla „p. Paumistrovi z Kutný Hory dle nařízení Jeho Milosti pána (tit.) dána

discrecí“ v ceně 10 zl. Koncem srpna vydělal „zdejší“ zámečník „za 4 formy pro

czyhle, item 5 plechů k troubám“ 1 zl. a 3 kr. Sekerář z Nového Města dostal za

novou sekeru předanou zedníkovi 34 kr. Tím končí účetní záznamy k prvému

roku stavby.

V roce 1720 pracovali zedníci od 22. března do 16. listopadu a bylo jim „všem

společně“ vydáno 592 zl. a 11 kr. Tesaři na kostele pracovali mezi 25. červnem

a 23. listopadem a dostali za to 199 zl. a 49 kr. Dále byli vypláceni kameníci, kteří

získali za práci 93 zl. a 30 kr.

Účetnictví následujícího roku 1721 počíná zaplacením „8 hlubokej-

ch lopat na vybírání malty“ v ceně 19 a ½ krejcaru. „Panu Santinovi zapla-

ceno za 4 soudky plechu“ bylo 97 zlatých dne 27. března. Koncem čer-

vence bylo zaplaceno za jakési 4 štítky 1 zl. a 36 kr. a dalších 18 kr. placeno

3. srpna „Mahlovi, co ve Žďáře štětiny na štítky koupil“. Ve stejný den

bylo placeno 20 kr. i sklenářovi „za 2 ½ liber olova…, které pod rozau

u s. Jana Nepomuckýho přišlo“. Větší obnos, tedy 40 zl., byl vyplacen 25. srpna

panu hejtmanovi „za pět velkých špičatých pozlacených hvězd“, které zakoupil

v Praze. „P. Paurovi do Brna za šest liber bleiweisu na barvení jednoho ksymse na

věži“ se vyplácelo počátkem září 1 zl. 30 kr. Další várka plechu z Prahy dorazila


9

26. září a stála opět 50 zl. Na poručení Jeho Milosti pána bylo zaplaceno 4. října

„malíři Bobrovskýmu, kterej v klenutí jistý šeiny maloval“ 2 zl. Kašparovi Pring-

rovi, „klempíři z Kutný Hory od pobíjení věže na Zelený hoře“ bylo vyplaceno“

80 zl., „item za 9000 černých cveků, který ten plechař k tomu potřeboval, žďár-

skýmu kováři Mikolášovi zaplaceno“ 6 zl. a 45 kr. Poškození stránky nedovoluje

přesněji určit platbu z 6. října celkem za 2 zl. a 36. kr. (placeno bylo 10 liber plar...?

a 2 libry z...nky ).

„Hamerníkovi9 Fremdlovi, spolu s Mahkem mlynářem, zámečníkem Jestřá-

bem a kovářem Mikolášem ze Žďáru zaplaceno dne 18. prosince 1721 od kříže,

co na něm hvězdy jsou, neb různé na Zelenou Horu“ 4 zl. 45 kr. Celkem tedy

bylo za rok 1721 vyplaceno zedníkům 626 zl. a 35 kr., tesařům 194 zl. a 56 kr.,

kameníkovi 37 zl. 7 kr., sklenáři 63 zl. 7 kr. a 20 zl. měl dostat zámečník (vč. kleští).

Jeho položka je však škrtnutá a je pod ní připsáno „samotnýmu“ za 9 zl. a 12 kr.

Opat Steinbach má ve svých výpisech obě položky sečtené.

Rok 1722 začíná položkou z 27. února, kdy bylo vyplaceno 5 zl. „kováři Ber-

nardovi ze Strčanova od 10 mříží, do kterých zámečník klášterský drát pletl“.

V německy psaném zápisu z 11. března se píše o sedlářce, která za 11 liber stří-

brného klejtu (Silbergleth)10 sloužícího k míchání barev na střechu kostela do-

stala 1 zl. a 28 kr.

Další záznamy evidují opět „štítky“, placené mezi 15. dubnem a 11. červen-

cem jakémusi Parvusovi (2 ks) a Kašparovi (celkem 5 ks). Sedlářce bylo placeno

24 kr. opět 11. července „za 3 libry kleytu“ a 48 kr. „za 16 liber žlutý hlinky“. Prv-

ního srpna bylo zaplaceno 2 zl. a 28 kr. „štafírovi na playweis a jinší barvy na

calerie u sv. Jana“. Pan hejtman zaplatil 19. srpna p. Reiterovi za „2 soudky plechu

bílýho“ celkem 48 zl. Dne 28. srpna se opět platilo „pani řemenářce (sedlářce)

do Žďáru za červenou barvu na barvení střechy za 51 liber“ za 3 zl. a 24 kr., dále

pak 30 kr. „za 2 libry minium“, také 14 kr. „za 1 libru škrobu modrýho“, dále 56 kr.

„za 7 liber klejtu“ a 15 kr. „za 5 liber žlutý hlinky“. Poslední evidovanou položkou

v tomto roce je platba zedníkům, pracujícím v tomto roce až do 20. září, kterým

se vyplatilo celkem 567 zl. a 46 ½ kr.

Rokem 1722 končí pečlivě vedené záznamy a nadále se pro příštích pár let

můžeme dočíst jen o občasných vydáních. Z roku 1723 je tak evidováno pouze

vyplacení 50 zl. „panu Santinovi na poručení Jeho Milosti pána“ z 28. června. Násle-

dujícího roku 1724, v lednu a říjnu, bylo placeno 130 zl. „jistýmu varhanářovi pražský-

mu, kterej varhany na Zelenou Horu dělat bude“11 a v říjnu ještě „zlatníkovi pražský-

mu, na novou monstranci“ za 335 zl. 24 kr., která však byla ze dvou třetin uhrazena

„z peněz za víno utržených“. Celých 20 zl. a 50 ½ kr. bylo vyplaceno „radnovskýmu

krejčímu do Z. Hory a do Polný na jeden pastar (?) starýho sukna a pod ní podšívku

za dva zlatý pro Umbelistu (?) a kterej na Zelený hoře na místě kostelníka je“.

Téhož roku začali pro kostel pracovat nejspíše i sochaři, jak se o tom do-

vídáme vpisem z 10. listopadu, kdy „řezbář vzal a kameníkovi chrudimskýmu

na kamení na statue na Zelenou Horu anticipíroval“ celkem za 10 zl. Poslední


10

zmínkou je pak „odvezení jednoho kamene tej on řezbář vzal a zaplatil“ za

1 zl. a 15 kr.

Rok 1725 zachycuje pouze účetní položka za zahradníka, pracujícího

u kostela přes léto za 20 zl.

Roku 1726, bylo vypláceno „Jestřábovi žďárskému… na plech, kterej na

dveře na Zelenou Horu přijíti má“ 15 zl. „Veselskýmu zahradníkovi od vysazo-

vání špalíru“ bylo zaplaceno po 1 zl. a 27 kr.

Další údaje o stavebních výlohách přináležejí až 19. srpnu 1729, kdy „za

22 liber czeynu plechařovi na pobíjení dvou věží na Zelený hoře“ bylo 9 zl

a 54 kr. K posledním vpisům pak patří platby z roku 1730. První je, bohužel, díky

poškození stránky špatně čitelná a údaj je tak redukován pouze na „zámečníko-

vi...za jednoho postam a....fi gura sv. Jana12 stojí na Zelený hoře...zaplaceno 6 zl.“

K posledním fi nančním operacím přináleží platby, když bylo „zvonařovi do

Bítovan zaplaceno za zvonky 100 zl.“ a „Konstantinovi Mezníkovi, provazníku

z Križanova (?) za 5 nových provazů na Zelenou Horu vyhotovených, na kterých

4 svícny a pátá lampa svítí“ celkem za 12 zl. Tím je tento soupis vydání vzhle-

dem ke stavební činnosti na kostele vyčerpán, neboť další položky se již vět-

šinou věnují nákupu ošacení pro žebráky.

Opat Steinbach ve svých soukromých výpisech13 přináší i několik doplnění

k předchozímu. Týká se to především let 172314 a 1729. Roku 1723, přesněji

13. srpna, proběhl první pohřeb do kostelní krypty a pochovaným byl Wolf-

gang Koch. Téhož roku bylo ještě „vyplaceno štafírovi za práci na hlavním oltá-

ři“ 221 zl. 16 kr. a „zámečníkovi za všechnu jeho práci na kostele“ 127 zl. 36 kr.

Obrovská suma 1688 zl. 45 kr. byla vydána roku 1729 za „stříbrnou sochu

sv. Jana Nepom. s chlapcem nosícího biret, udělanou v Praze zlatníkem Ja-

nem Diesbachem a vážící 1154 lotu 2 kvintlíky“. K tomu navíc bylo ještě vy-

placeno štafírovi za práci na podstavci pro sochu 24 zl. a dalších 51 zl. za znak

svatojánského bratrstva, zavěšený na její hrudi.

Dle daných údajů tedy bylo v roce 1719 vyplaceno za stavbu kostela

270 zl. 99 ½ kr., roku 1720 pak 884 zl. 90 kr. a následujícího roku 1238 zl. 46

a ½ kr. Roku 1722 stála stavba 632 zl. 95 a ¾ kr. Z let 1719-1722, tedy z doby

výstavby samotného kostela, dosáhla celková suma 3027 zl. 4 ¾ kr. Do roku

1730 pak bylo dohromady za svatostánek zaplaceno 3517 zl. 3 ½ kr. plus výše

psané „dodatečné“ výdaje z výpisu opata Steinbacha. Dále je nutno počítat

s náklady na stavební materiály, které nejsou v účetních položkách zahrnuty

a s drobnými řemeslnými pracemi v interiéru a exteriéru kostela (výzdoba).

Poslední údaje doplňující fi nanční operace ze stavby dokládá deset speci-

fi kací z let 1721 (3 ks), 1729 (1 ks) a 1731 (1 ks), ostatní jsou nedatované15. První

je již z 3. ledna 1721 a lze se v ní dočíst o dodávce čtyř soudků plechu pro „pana

Sandynyho“ od formana Franze Seidela v ceně 97 zl. Tyto peníze dostal Santini

27. května téhož roku spolu s dalšími 10 zl., které však nebyly určeny na kostel

sv. Jana Nepomuckého, ale na kostel do Ronova nad Doubravou. K 26. září 1721


11

je psaná specifi kace podepsaná Casperem Ingerem (Kašparem Ingerem16),

klempířem z Kutné hory, který za svou práci na kostele obdržel, jak již bylo zmíně-

no výše v účetním soupisu 80 zl. Původní rozpočtová cena klempířských prací

v rejstříku, na kterém je specifi kace dopsána byla vyčíslena na 82 zl. 70 kr. Posled-

ní specifi kace z roku 1721 je opět připsána na původním fi nančním rozpočtu

a je signována Josefem Eringem, který za „pět velkých osmiúhlých hvězd

z mědi a zlacených v ohni“ získal 40 zl.

První nedatovanou specifi kací je „poznamenání“ od Jiříka Jestřábského

a pochází, dle srovnání se Steinbachovými výpisy, pravděpodobně z roku 1723

(správně 1722, viz pozn. č. 14). Zámečnický mistr Jestřábský za svou práci cel-

kem požadoval 127 zl. 36 kr. Jednotlivé pracovní úkony pak stály následovně:

„předně za velký nový kříž založený na vrchu blíže stojící s pěti hvězdami“ 25 zl.;

„item do pěti hvězd na kapličkách stojících, uděláno do jedné každé 6 papršl-

ků“ za 6 zl.; dalších 12 zl. „k posvěcení chrámu uděláno 12 železných svícnů“; „do

vrchních (10ti) oken uděláno železných velkých rámů z panského železa“ za 40

zl.; „do kapliček… 5 rámů“ za 12 zl. 30 kr.; „do prostředních oken uděláno 8 rámů

z panského železa“ za 13 zl. 20 kr.; „do dolních oken uděláno 8 rámů křižních

z panského železa“ za 12 zl.; item za nový krytý zámek k dveřím předním“ 2 zl.

30 kr.; „do šneku uděláno 8 prutů z panského železa“ za 40 kr. a konečně 36 kr.

za „do šneku za sprostý zámek nový“.

Podobně jako u předchozího poznamenání můžeme uvažovat i o vročení

nedatované specifi kace do roku 1722 od štafíra Jana Kryštofa Gilkeho. Ten

požadoval 221 zl. a 16 kr. za „velký oltář při sv. Janu na Zelené hoře“. Z toho

bylo rozpočítáno 71 zl. 16 kr. na barvy a 150 zl. na práci. Nakonec mu bylo

vyplaceno však jen 151 zl.

Další dvě specifi kace přináleží nejspíše roku 1729. V první požaduje Václav

Weintritt 27 zl. za „jemně pozlacený podstavec ke stříbrnému svatému Janu“,

dostává jich však 26 (v Santiniho výpisech je údaj 24 zl., viz výše). Druhá spe-

cifi kace Jana Norberta Diesbacha za práci pro opata Vejmluvu se však nevzta-

huje na zelenohorský areál. Opakem je Diesbachova specifi kace z 11. března

1729, popisující „seznam stříbrné statue i s děckem z pražského stříbra“, za

kterou dostal 1688 zl. 45 kr.

Z 18. srpna 1731 se dochovala poslední specifi kace klempířských mistrů

Kašpara Rieringera (viz pozn. 16) a Jiřího Ortha za pobití dvou věží plechem

101 zl. a 21 kr.

Původní půdorysný a pohledový Santiniho plán z roku 1719 je dodnes

dochován17. Se současným stavem se kostel rozchází jen v detailech a tyto

změny byly realizovány nejspíše v průběhu stavby. Původně například byla ve

vrcholu klenby navržena deseticípá hvězda, která byla však později nahrazena

štukovanou podobou jazyka Jana Nepomuckého.

M. Horyna18 tuto změnu vysvětluje vyzdvižením kostela jako relikviáře po

získání relikvie linguly světcova jazyka roku 1721. Postihnout veškeré významy


12

a ideové koncepty stavěného kostela se pokoušeli různí lidé již krátce po vysvě-

cení kostela s většími či menšími úspěchy19.

Konstrukce stavby je rozvržena kružnicovým systémem bez přímých linií.

Jádro tvoří šest kružnic se středem uprostřed kostelní lodi, přičemž do té největ-

ší je vepsán pravidelný desetiúhelník. Jeho strany jako poloměry kružnic určují

vnitřní zdi výklenku a pomocí jiných kružnic vedených ze stejných bodů zdi vněj-

ší. Podobně je řešen i věnec bran, kaplí a ambitu20.

Ke dni vysvěcení kostela, tedy 27. září 1722, je dochován i popis interiéru

kostela od Bonifáce Procházky. Tento je však publikován jinde a nebude mu zde

věnován prostor21.

Kostel postihla katastrofa 16. července 1784, když vzplál žďárský klášter

a „nešťastně skrze komín máslem zňatým celý konvent i konventský, nyní farní

v půl hodině ohněm stráven, i tento chrám Páně žravost tohoto ohně okusil

a zcela stráven byl“. Nedlouho po požáru byly uspořádány sbírky organizova-

né obchodníkem Josefem Pluhařem na obnovu, kde lidé „peněžitou, dle svého

stavu hojnou pomoc přispěli, aby ten chrám Páně žádné umenšení ve slávě své

netrpěl“, tudíž „hned se alespoň prknama krejt začalo, ale jelikož žďárský klášter

Dobové vyobrazení kostela z klášterních knih v Rajhradě, nedatováno. Archiv NPÚ ÚOP v Telči.


13

byl již 22. října téhož roku 1784 zrušen, byl uzavřen i svatojánský kostel, pročež

stavení toto všechno státi zůstalo, ty udělené peníze těm dobrodincům nazpá-

tek dány byly“22. Požár naštěstí zachvátil „jen“ střechu kostela a stříšky nad vstupy,

které se propadly do horního ochozu.

K datu zrušení kláštera a kostela se dochoval první inventář23. Zde se lze do-

číst o vyhoření kostela, „ale s tím rozdílem, že uvnitř sice neutrpěl žádnou vi-

ditelnou škodu, zvenku však jak na kostele a nad kostelem, tak i nad rozsáhlými

křížovými chodbami bylo veškeré dřevo a také mnoho oken úplně, dále z polo-

viny a z určité části, zničeno“. V horním chóru zůstaly jedny „ještě dobré varhany“

a 10 oken v železných rámech s drátěnými mřížemi, v dolním chóru 8 podobných

oken. V interiéru kostela se mj. dochoval hlavní oltář s okolo stojícím zábradlím,

4 postranní oltáře, osm zničených obrazů vyobrazující apoštoly, 15 oken a 14 lavic,

dále „patery vetší a čtvery menší kostelní dveře, všechny od vchodu pobité zeleně

natřeným plechem“ a v křížových chodbách zůstalo 7 zpovědnic a 56 oken. Vzhle-

dem k plánu o neobnovení kostela byl roku 1786 pořízen další mobiliární seznam

a téhož roku ještě jeden s rozpisem, do kterých kostelů bude mobiliář rozvezen24.

Dějiny kostela sv. Jana od požáru k současnosti jsou již publikovány jinde, pro-

to bude následující text pouze doplňující a shrnujícího charakteru25. Nová fi nanční

sbírka na obnovu kostela vzešla z podnětu P. Bonifáce Procházky26 roku 1791 a díky

jeho organizačním schopnostem zde byla již v roce 1800 opět sloužena mše. Stav-

bu povolilo moravské gubernium 28. července 1792 za podmínky, že ke kostelu

bude přesunut hřbitov a nadále se bude pohřbívat v jeho zázemí.

Opravy počaly rekonstrukcí střechy, když byla roku 1792 zakryta sakristie

a plochy nad vstupy, roku 1793 vznikl nový krov nad lodí kostela a byl zakryt červeně na-

třeným šindelem včetně vsazení repliky kovového kříže s pěticí hvězd. Oprava střechy

byla dokončena o rok později pokrytím schodiště a počaly se opravovat střechy ambitu

a interiér kostela, který byl dokončen patrně do roku 1801, ambit pak v roce ná-

sledujícím. Oprava oken a jejich zasklení probíhala od roku 1793 a v průběhu

19. Století, opět díky veřejným sbírkám z popudu různých lidí včetně nového maji-

tele panství Josefa hraběte Vratislava z Mitrovic27.

Střecha kostela byla opět poškozena při vichřici roku 1833 a znovu shořela

v roce 1842 (ambit nebyl poškozen). Krov a fasády byly rychle opraveny, ovšem

v únoru 1850 po zásahu bleskem shořela část střechy znovu. Oprava byla řešena

z vyplaceného pojištění. Roku 1854 byla instalována nová zvonová stolice a rok

poté i nové odlité zvony28, roku 1859 proběhla úprava podlah.

Další úpravy střechy probíhaly v letech 1857-1858, 1864 kdy byla opět poško-

zena bouří, dále v roce 1886, 1889 (vč. ambitu) a v roce 1898 (kdy měla být střecha

pokryta plechem).

Nutno podotknout, že od roku 1882 byl kostelní areál v zájmu státní památkové

instituce. Z doby přelomu 19. a 20. století se dochovaly plány od stavitele Josefa

Křeliny s návrhy oken a vstupních dveří.


14

S ukončením oprav střešní krytiny se práce opět přenesly do útrob kostela

a počátkem nového století do prostor ambitu, na jehož opravy vyzískal farář

Laštovička 16 000 korun pro pokrytí bílým pozinkovaným plechem. Tato akce stav-

bu ambitu zachránila od její dříve několikrát navržené demolice. Vyplacení dalších

vyzískaných subvencí na opravy v hodnotě 16 000 korun z roku 1913 a 8 000 korun

z roku 1914 byly pozastaveny schválením návrhu oken a vrat ambitu od Centrální

komise, která své vyjádření nestihla vydat před vypuknutím první světové války.

Vyjádření kvůli válečnému stavu vydáno nebylo a z důvodu nedostatku peněz prá-

ce na úpravách ustaly. Po válce zkoušel kostelní konkurenční výbor zažádat opět

o vyplacení subvencí, ovšem s nastalými změnami mu nebylo vyhoveno a získal

dotaci pouze pro výrobu velkých oken horního ochozu z roku 1922. Práce však

již následujícího roku ustaly29. Do roku 1953, kdy se stal areál kostela vlastnictvím

státu, proběhlo jen několik, převážně natěračských prací. Tak až roku 1974 byl

pozinkovaný plech střechy postupně obměňován za plech měděný. O dva roky

později pokračovaly práce na fasádě kostela a roku 1984 začala obměna pozin-

kovaného plechu na ambitu opět za plech měděný.

Od 3. května 1958 je kostel sv. Jana Nepomuckého kulturní památkou. Zá-

pis do Státního seznamu nemovitých kulturních památek Jihomoravského kraje

byl proveden pod rejstříkovým číslem 4653 OŠK ONV Žďár nad Sázavou dne

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého dnes, 2012, archiv NPÚ ÚOP v Telči, Pavel Macků.


15

6. 12. 1963. V současném Ústředním seznamu kulturních památek České repub-

liky je zapsán pod rejstříkovým číslem 11797/7-4653 a již v roce 1989 byl podán

návrh na jeho zařazení do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Schválení návrhu proběhlo na zasedání Výboru pro světové dědictví UNESCO

v thajském Phuketu ve dnech 12. až 17. prosince 199430. V roce 1993 byl pořízen

soupis a návrh oprav a udržovacích prací komisí pro obnovu poutního kostela

vzniklou o rok dříve při Městském úřadu ve Žďáru nad Sázavou. Navržené práce

měly co možná nejlépe zrestaurovat kostel ke stavu před jeho prvním požárem

v roce 1784, což byl i požadavek nominační dokumentace. Úpravy areálu počaly

v ploše hřbitova, který bylo nutné odvodnit. Mezi roky 1996-2001 se pozornost

obrátila na obnovu ambitu a následně ke kostelu samotnému. V roce 2008 na

klimaticky drsné Zelené hoře opět poškodila kostel vichřice, která poničila stře-

chu brány a jedno křídlo ambitu. Opravovat se začalo ihned31. Během restaurá-

torských prací byl kostel důkladně zdokumentován a zaměřen.

Ačkoli za „nedlouhou“ dobu bezmála tří set let od svého vzniku prošel areál

kostela mnohými pohromami, byl díky své koncepční originalitě a oblíbenosti

dochován dodnes, kdy se mu dostává náležité pozornosti, jakou si toto podivu-

hodné dílo umu a intelektu zaslouží.

Poznámky

1 Komise vznikla již r. 1715 z podnětu arcibiskupa Khuenburga. Při nálezu tkáně byl

přítomen i opat Vejmluva. K jeho osobnosti nejobsáhleji v Mojmír HORYNA: Vznik

kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, in: Kostel sv.

Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 9-33.2 Později byl vrch opět zalesněn a znovu vykácen až v roce 2007.3 Pavel ZAHRADNÍK: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad

Sázavou do zrušení kláštera (dle písemných pramenů), in: Kostel sv. Jana Nepo-

muckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 51-61, pozn. č. 5.4 Mojmír HORYNA: Vznik kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru

nad Sázavou, in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 9-33.5 Jakub Felix Jan PACHER: Slavnostní řeč k svěcení kostela sv. Jana Nepomuckého

na Zelené hoře blíž města Žďáru dne 27. 9. 1722, (ed.) Alois Plichta, Žďár nad Sá-

zavou 1968, s. 436 Mojmír HORYNA: Jan Blažej Santini – Aichel. Praha 1998, s. 339-340.7 Moravský zemský archiv (dále MZA) Brno, Cisterciáci Žďár, fond E 8, kart. č. 6, kni-

ha 56, fol. 17r-20v. Celou pasáž srovnej s Pavel ZAHRADNÍK: Kostel sv. Jana Nepo-

muckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou do zrušení kláštera (dle písemných

pramenů), in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 52-53.8 Archiv města Brna (dále AMB), Mitrovského sbírka, Materiál k dějinám převážně

moravských klášterů 1502-1782, sign. A 1/9, fol. 259v-322v.


16

9 Srov. s Pavel ZAHRADNÍK: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďá-ru nad Sázavou do zrušení kláštera (dle písemných pramenů), in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 52, kde uvádí místo hamerníka ka-meníky.10 Klejt ve formě žlutohnědých šupinek vzniká spalováním olova za vzniku kyslič-níku olovnatého. Při delším zahřívání klejtu na 470°C vznikala červená látka zvaná minium (suřík), užívaná k barvení především ve sklářství. Minium je zmiňováno i dále v textu v jedné z položek. Miroslav JANOTKA – Karel LINHART: Řemesla našich předků, Praha 1987, s. 44.11 Pavel ZAHRADNÍK ( op. cit.), pozn. č. 16, s. 60 uvádí jako varhanáře Jiřího Dvo-řáka, srov. s Petr KOUKAL: O zelenohorských varhanách, in: Kostel sv. Jana Nepo-muckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 221-23l, který ve své nejobsáhlejší studii k zelenohorským varhanám uvádí jako stavitele Jiřího Vojtěcha Dvorského.12 Srov. s Pavel ZAHRADNÍK (op. cit.), s. 52, kde místo sv. Jana uvádí sv. Ivana. Stein-bachovy výpisy však popisují sochu Jana Nepomuckého (viz. dále).13 AMB, Mitrovského sbírka, Materiál k dějinám převážně moravských klášterů 1502-1782, sign. A 1/9, fol. 259v-322v.14 Rok 1723 mylně zahrnuje i rok 1722, který u opata Steinbacha chybí.15 MZA Brno, Cisterciáci Žďár, fond E 8, kart. č. 6, kniha 56, fol. 24r-34v.16 Kašpar Inger je v jiných archiváliích zmiňován i jako Pringr nebo Beringer.17 Dnes uloženo v Moravské galerii Brno, kolekce kresby, B 14812 a B 14813. K plánům Mojmír HORYNA: Podoba poutního areálu na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou v 18. století a její zachycení v dobových zobrazeních, in: Zelená hora u Žďáru nad Sázavou. Příspěvky k dějinám a obnově poutního místa. Příloha ča-sopisu Zprávy památkové péče LVII, 1997, s. 21-29.18 Mojmír HORYNA: Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 340-341.19 Pavel ZAHRADNÍK (op. cit.), s. 51-52.20 Obsáhlejší popis půdorysu a celé stavby v Mojmír HORYNA: Jan Blažej Santi-ni-Aichel, Praha 1998, s. 342-348; Zdeněk CHUDÁREK: Základní popis areálu, in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 51-52.21 Pavel ZAHRADNÍK (op. cit.), s. 53-54.22 Spis Antonína Bobrovského z roku 1793 (opis) uložen v MZA Brno, fond Vel-kostatek Žďár nad Sázavou, Nové Veselí a Vojnův Městec, F 214, kart. 470. 23 MZA Brno, Moravské gubernium – církevní oddělení, fond B2, kart. č. 109, sign. K20/43B.24 Lesní úřad ve Žďáře nad Sázavou, fond F 212, kart. č. 4, sign. 49; MZA Brno, Mo-ravské místodržitelství - církevní oddělení, fond B 15, kart č. 390. Místům rozvozu mobiliáře se věnuje obsáhleji Pavel ZAHRADNÍK (op. cit.), s. 59 a okrajově i Zde-něk CHUDÁREK: Stavební dějiny zelenohorského areálu v letech 1784 až 1994, s. 63. Obě práce in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009.25 Pavel ZAHRADNÍK: Žďár nad Sázavou, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené


17

hoře, dějiny objektu. Murus – monumenta renovamus, projekce spol. s r.o., Pra-

ha 1996, případně i Zdeněk CHUDÁREK: Stavební dějiny zelenohorského areálu

v letech 1784 až 1994, in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč

2009. Dochované materiály k opravám jsou uloženy v MZA Brno, fond Velkosta-

tek Žďár nad Sázavou, Nové Veselí a Vojnův Městec, F 214, kart. č. 470, sign. G-2-

2/1 a záležitosti patronátu v tomtéž fondu pod sign. G-2-2/2.26 Sbírky se kromě veřejnosti účastnil i P. B. Procházka, který přispěl 100 zl., ale

i další cisterciáci, cisterciačky, benediktini a dokonce i židé.27 Zdeněk CHUDÁREK: Stavební dějiny zelenohorského areálu v letech 1784 až

1994, s. 64-66. In: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009.28 MZA Brno, Velkostatek Žďár nad Sázavou, Nové Veselí a Vojnův Městec, F 214,

kart. č. 470, sign. G-2-2/1, fol. 332r-338r.29 MZA Brno, Velkostatek Žďár nad Sázavou, Nové Veselí a Vojnův Městec, F 214,

kart. č. 470, sign. G-2-2/1.30 The Pilgrimage Church of St John of Nepomuk at Zelená Hora. In: Report of

the 18th Session of the Commitee, Phuket, Thajsko, 17. 12. 1994, Id. Č. 199400031 Zdeněk CHUDÁREK: Stavební dějiny zelenohorského areálu v letech 1784 až

1994, s. 75-76; Pavel JERIE: Zápis areálu poutního kostela sv. Jana Nepomucké-

ho ve Žďáře nad Sázavou na listinu Světového přírodního a kulturního dědictví

UNESCO, s. 79-81. Obě práce in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Telč 2009, kde jsou podrobně popsány poslední stavební a restaurátorské zása-

hy (s. 83-231).

Prameny

Archiv města Brna, Mitrovského sbírka, Materiál k dějinám převážně moravských

klášterů 1502-1782, sign. A 1/9, fol. 259v-322v.

Lesní úřad ve Žďáře nad Sázavou, fond F 212, kart. č. 4, sign. 49.

Moravská galerie Brno, kolekce kresby, B 14812 a B 14813.

Moravský zemský archiv (dále MZA) Brno, Cisterciáci Žďár, fond E 8, kart. č. 6,

kniha 56, fol. 17r-20v, 24r-34v.

MZA Brno, Moravské gubernium – církevní oddělení, fond B2, kart. č. 109, sign.

K20/43B.

MZA Brno, Moravské místodržitelství - církevní oddělení, fond B 15, kart č. 390.

MZA Brno, fond Velkostatek Žďár nad Sázavou, Nové Veselí a Vojnův Městec,

F 214, kart. 470, sign. G-2-2/1 a G-2-2/2.

The Pilgrimage Church of St John of Nepomuk at Zelená Hora. In: Report of the

18th Session of the Commitee, Phuket, Thajsko, 17. 12. 1994, Id. Č. 1994000


18

Lliteratura

Mojmír HORYNA: Podoba poutního areálu na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou

v 18. století a její zachycení v dobových zobrazeních, in: Zelená hora u Žďáru nad

Sázavou. Příspěvky k dějinám a obnově poutního místa. Příloha časopisu Zprávy

památkové péče LVII, 1997, s. 21-29.

Mojmír HORYNA: Jan Blažej Santini – Aichel. Praha 1998.

Mojmír HORYNA: Vznik kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru

nad Sázavou, in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 9-33.

Zdeněk CHUDÁREK: Stavební dějiny zelenohorského areálu v letech 1784 až

1994, in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Telč 2009.

Zdeněk CHUDÁREK: Základní popis areálu, in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na

Zelené hoře. Telč 2009, s. 51-52.

Miroslav JANOTKA – Karel LINHART: Řemesla našich předků, Praha 1987.

Pavel JERIE: Zápis areálu poutního kostela sv. Jana Nepomuckého ve Žďáře nad

Sázavou na listinu Světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO, in: Kos-

tel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

Petr KOUKAL: O zelenohorských varhanách, in: Kostel sv. Jana Nepomuckého na

Zelené hoře. Telč 2009, s. 221-23l.

Jakub Felix Jan PACHER: Slavnostní řeč k svěcení kostela sv. Jana Nepomuckého

na Zelené hoře blíž města Žďáru dne 27. 9. 1722, (ed.) Alois Plichta, Žďár nad

Sázavou 1968.

Pavel ZAHRADNÍK: Žďár nad Sázavou, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené

hoře, dějiny objektu. Murus – monumenta renovamus, projekce spol. s r.o., Praha

1996.

Pavel ZAHRADNÍK: Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad

Sázavou do zrušení kláštera (dle písemných pramenů), in: Kostel sv. Jana Nepo-

muckého na Zelené hoře. Telč 2009, s. 51-61.

Použité zkratky

AMB – Archiv města Brna

MZA – Moravský zemský archiv Brno


19

Kostel před zrušením hřbitova, archiv NPÚ ÚOP v Telči, Čestmír Šíla.


Macků, Pavel 2012: Nejstarší stavební dějiny poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené...

Documents

Transcript of Macků, Pavel 2012: Nejstarší stavební dějiny poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené...