PARRÉSIARevue pro východní křesťanství

4(2010)

Šéfredaktoři: Pavel Milko a Michal Řoutil

Čestný předseda redakční rady: Jan Blahoslav LášekRedakční rada: Walerian Bugel, Marek Dospěl, Vojtěch Kubec,

Marina Luptáková, Jana Nováková, Monika Šlajerová, Václav Ventura, Gorazd J. Vopatrný

Výkonná redaktorka: Jana Nováková

Jazyková úprava: Michal Karas, Dagmar Magincová, Radim Zlesák (anglické resumé)

V rámci edice „Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu“ vydává nakladatelství Pavel Mervart ve spolupráci s ústavem východního křesťanství Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a s podporou Orthodoxie – vzdělávacího centra při pravoslavném katedrálním chrámu v Praze 2 (Resslova 9a)

Příspěvky procházejí recenzním řízením. Nevyžádané rukopisy se nevracejí Pokyny pro autory viz na http://pavelmervart.cz/parresia.phpPeriodicita: ročenka

Adresa redakce: Farní 1, 789 01 Zábřeh; e-mail: revueparresia@seznam.czAdresa nakladatelství: Pavel Mervart, P. O. Box 5, 549 41 Červený KostelecGrafická úprava: Jan BlažíčekNa přední straně obálky: koptští mniši v klášteře sv. Antónia ukazují restaurované ikony, 1988 (foto © Z. Skálová); na zadní straně obálky: koptský kněz s lampou, miniatura, 11. století, Egypt (Luxor?) Tisk: PBtisk, s. r. o., PříbramDistribuce: Kosmas, s. r. o. (www.kosmas.cz) a nakl. Pavel Mervart (www.pavelmervart.cz)

ISBN 978-80-87378-84-7 ISSN 1802-8209

255

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

k ukázCE ódy sv. řEhořE z narEku

Abychom českému čtenáři umožnili získat představu o ódách sv. Řehoře, vybrali jsme jako příklad ódu Hawun-hawun (Հաւուն-հաւուն), neboli „Pták, probudiv se“. Ta představuje jednu z nejoblíbenějších ód sv. Řehoře, a to především díky zhudebněné verzi, kterou zapsal archimandrita Komitas na kon-ci 19. století na základě zpěvu staršího kněze.1

Je evidentní, že do velké míry jsou části této krátké ódy inspirovány Velepís-ní, navíc se jedná o tutéž alegorickou interpretaci Velepísně, kterou najdeme v Komentáři k Velepísni sv. Řehoře. V ódě je vystupujícím „ptákem“ (s členem určitým hawn [հաւն], genitiv hawun [հաւուն]), míněn Kristus a ona milovaná hrdlička neboli nevěsta reprezentuje církev věřících. Kristus vyzývá lidstvo, aby se účastnilo přijímání jeho těla a krve. V ódě se setkáváme s kaleidosko-pem různých několikavrstevných biblických narážek, které kombinují obrazy od proroků Starého zákona po Evangelium, a chronologicky sledují historii Pánova lidu od doby Šalomounovy do doby Kristova vzkříšení. Střední část ódy se vztahuje k ukřižování a oběti Kristově, zatímco poslední část odkazuje k aktualizaci jeho oběti pro současného hříšníka (což také navazuje na ideu zpřítomněné Kristovy oběti ve formě eucharistických darů, kdy hříšníkovi díky darům svého těla a krve poskytuje nekonečný život).

1 Viz ԿՈՄԻՏԱՍ, Երկերի Ժողովածու [Sbírka děl], Ը հատոր, Jerevan 1998. Ovšem tato verze není jediná – zachovala se i druhá verze. Obě verze jsou obsaženy ve sbírce arcibiskupa Zareha Aznaworeana: ՄԵՂԵԴԻՆԵՐ, ՏԱՂԵՐ ԵՒ ԳԱՆՁԵՐ [Melodie, Ódy a Poklady], աշխ. Զարեհ Եպս. Ազնաւորեան, Antelias 1990. O exis-tenci další verze se zmiňoval otec Minas Bžškean v roce 1815 ve své monografii (Հ. ՄԻՆԱՍ ԲԺՇԿԵԱՆ, Երաժշտութիւն [Hudba] (1815), աշխ. Արամ Քերովբեան, Jerevan 1997). Z jeho popisu modality této verze ódy (dle termínů մակերկգոյն/աճէմ աշըրան, s. 136, dále definován na stránce 104) je zřejmé, že jde o melodické varianty zcela odlišné od výše zmíněných dvou.

Parrésia 4 (2010), s. 255–273

256

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

Autorovy obrazy se objevují na pouhý krátký okamžik a jsou natolik pro-měnlivé, že lze hovořit spíše o volných asociacích. Takové asociace neboli aluze by ovšem byly mnohem zřejmější pro posluchače (nezapomeňme, že ódy byly zpívány) v době a v prostředí sv. Řehoře, nežli pro současného čtená-ře. Proto zde uvádíme podrobný komentář. Zjistili jsme, že lze mnohem lépe pochopit zmíněnou ódu Hawun-hawun, když bereme na vědomí dílo sv. Řeho-ře jako celek. Často se podařilo najít jasnější případy podobných aluzí u jiných ód z jeho pera, rovněž v jeho enkomiích, v Knize nářku a v jeho Komentáři k Velepísni. Bylo rovněž nutné pracovat s arménskou biblí a s řeckou Septuagin-tou, neboť občasné odlišnosti v jiných verzích Písma sv. mohou způsobit, že čtenář přehlédne důležité aluze.

Dle našeho názoru dosud bohužel nebyly v arménské filologii některé verše této ódy pochopeny správně. Sovětští arménští filologové různých generací – Aršawir Mchit‘arean, Póghos Chač‘atrean (jeden z editorů sovětského kritic-kého vydání Knihy nářku), ba dokonce i arcibiskup (a později arménský patriar-cha cařihradský) Garegin Chač‘aturean Trapizoni – minuli důležité asociace. Ve svých výkladech se na několika místech mýlili, a to zejména při správné identifikaci „Šunemitky“ a interpretaci a překladu verše o vkládání „dřeva do chleba“. Pokud je nám známo, je tento výklad prezentován celosvětově poprvé až v této české publikaci.

Využívali jsme v zásadě vydání, které bylo připraveno arcibiskupem Zarehem Aznaworeanem v rámci publikace k tisíciletému výročí úmrtí sv. Řehoře v roce 2003,2 nicméně rovněž jsme konzultovali se sovětským kritickým vydáním ód sv. Řehoře.3 Některé části našeho komentáře (viz poznámky pod čarou) vyžadu-jí znalost arménštiny.

do češtiny přeložili Haig Utidjian a Martina Pičmanová

2 Ս. ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ, Մատեան Ողբերգութեան եւ այլ երկասիրութիւնք [Kniha nářku a další díla], հազարամեակի հրատարակութիւն, աշխ. Զարեհ Եպս. Ազնաւորեան, Antelias 2003.

3 ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ, Տաղեր եւ Գանձեր [Ódy a Poklady], աշխ. Արմինէ Քէօշկերեան, Jerevan 1981.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

257

ukázka ódy sv. řEhořE z narEku

Pták, pták probudiv se4

(a) dívaje se na pohanyVolal, volal na hrdličku

láskou krmenou (a) milovanou:Vrať se, vrať se, ó Šunemitko5 [sic!]

ve stínu skály.6Pojď, ó Ty nevěsto, z hor leopardů,

z polí srn.

4 Jak upozorňuje prof. Abraham Terian, s obrazem ptáka se setkáváme jako se symbolem vzkříšení v arménském vizuálním umění často, například na jeruzalém-ských arménských mozaikách ze šestého a sedmého století.

5 Častá chyba (např. u Chač‘atreana, viz ԳԱՆՁԱՐԱՆ ՀԱՅ ՀԻՆ ԲԱՆԱՍՏԵՂԾՈՒԹԵԱՆ [Pokladnice starého arménského básnictví], աշխ. Պօղոս Խաչատրեան, Jerevan 2000, s. 890 či u Mchit‘areana, viz ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ, Տաղեր [Ódy], աշխ. Արշաւիր Մխիթարեան, Jerevan 1957, s. 124) při interpretaci této ódy je způsobena jménem „Šunemitka“. To ovšem nemá nic společného s poslední manželkou krále Davi-da ani s ženou, jejíž mrtvé dítě oživil Eliseus (LXX 3Kr 1, 3 a 2, 18; česká bible 1Kr 1, 3 a 2, 17).

Správné vysvětlení je zřejmě toto: jméno by mělo znít Šulamitka (angl. Shula-mite). Avšak již v řecké Septuagintě byl ten název porušen na (angl. Sunamite), což už je bližší k Šunemitce (angl. Shunammite) v Knize královské, a v řecké Septuagintě ke , (tedy Somanitka, angl. Somanite). Jelikož arménská bible byla přeložena většinou ze Septuaginty, a jelikož (Soma-nitka) a (Sunamitka) jsou si velice blízko, obě tato jména byla přelože-na jako Սոմնացի (Šunemitka). Sv. Řehoř bezpochyby jak u této ódy, tak ve svém Komentáři k Velepísni měl na mysli Սոմնացի z Velepísně, tj. Šulamitku. Tudíž docházíme k závěru, že první verš třetí sloky ódy (Դարձի՛ր, դարձի՛ր Սոմնացիդ) je přímo citát z Velepísně Chač‘atreanovoa Mchit‘areanovo tvrzení, že dívka uvedená v ódě je Abišag, poslední manželka krále Davida, se tak nezakládá na pravdě.

6 ընդ վիմին հովանեաւ – „ve stínu skály“: opět sám sv. Řehoř ve svém Komentáři k Velepísni (kapitola druhá) poskytuje návod. Totiž ve své interpretaci verše 2, 14 Velepísně (s. 475), tj. „Եւ ե՛կ, աղաւնի իմ, ընդ հովանեաւ վիմիդ մերձ ի պատուար պարսպիդ“, a konkrétně v souvislosti s úryvkem „ընդ հովանեաւ վիմիդ“, píše: „Վէմ՝ զՔրիստոս կոչէ, զի առաքեալ ասէ, թէ «Վէմն էր ինքն Քրիստոս»“ – což je text z 1Kor 10, 4. Je tedy zřejmé, že Kristus volá na hrdličku, tj. církev věřících, a vyzývá ji, aby u něho našla útočiště.

258

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

Jdouce, jdouce shromažďují sev Efraimu7 Betelu.8

Zvedají se, zvedají se do prostranstvíve vinohradu Kedronu.9

7 Efraim – jedná se o město, z něhož Ježíš utíkal před svými nepřáteli (Jan 11, 54); o městě je také zmínka ve Starém zákoně.

8 Betel – Jakub spal, měl proslulý sen o žebříku do nebe atd. a pak dal místu toto jméno (viz např. Gn 28, 10–22 a Sd 1, 23). Kámen, který používal jako podhlav-ník, pak vztyčil jako památník, který se stal „Božím domem“ – tudíž je i zde možná nepřímá asociace s církví. Ve Starém zákoně je na toto místo mnoho odka-zů, a není tedy zcela jasné, co měl sv. Řehoř na mysli, když psal „Եկեալ եկեալ տաւաղին յԵփրայիմ Բեթելին“ (s. 674). Všimněme si ještě, že v Komentáři k Velepís-ni sv. Řehoř při interpretaci věty „Նման է եղբօրորդին իմ այծեման կամ որթու եղանց ի վերայ լերանց Բեթելայ“ tvrdí: „Podle jazyka Izraelitů znamená Betel nebe-sa, do nichž jsou vzati od hadů spasení“ (s. 474). Betel tedy má v tomto kontextu bohatý symbolický význam.

9 Kedron – „Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel“ v noci předtím, než byl zatčen (Jan 18, 1). Kedron může znamenat jednak údolí, které odděluje Jeruzalém od hory Olivetské, jednak potok, který údolím v zimě protéká. Tudíž se zdá, že tato část ódy sleduje poslední Kristovy chvíle před tím, než byl zatčen a ukřižován. Avšak Kedron má i jiné asociace, např. v Ezechielovi se dozvíme, že část vod starého Kedronu vycházela přímo ze starého chrámu (Ez 47, 1–12), což nabízí krásnou alegorii, podle které řeka božských milostí proudila z jedné strany chrámu „na jih od oltáře“, dávajíc zeleň, krásu, plody a život v poušti a dokonce uzdravujíc hořké vody Mrtvého moře. Do stejného údolí hodili králové Asa, Josiáš a Ezekiáš modly a jiné objekty, které pošpinily Jeruzalém (3Kr 15, 13; 4Kr 23, 4 atd.). Když nahléd-neme do Knihy nářku (1b, s. 14), čteme:

Վասն զի թէ «Մերձ է օր Տեառն», որպէս Գիր ասէ, Ի հովիտն անձուկ ասպարիսին Յովսաթափու, Եւ հեղեղատին Կեդրոնի՝ Փոքր հանդիսարանացն իրաւանց ժամադրութեանց

Sv. Řehoř ve stejném výroku zmiňuje „Josataf “ [sic] (Srov. „Jošataf “ dle české bible – Joel 4, 2 a „Josafat“ dle LXX – Joel 3, 2) společně s potokem Kedronem. Jehošafat v hebrejštině znamená „Hospodin soudí“ (Srov. „Údolí rozsudku“ – Joel 4, 14 nebo LXX Joel 3, 14); v Septuagintě zní tento název Josafat, odtud je i arménský název Յովսափատ, z kterého je u sv. Řehoře tvar Յովսաթափ. Toto údolí je ve skutečnosti totožné s údolím Kedron, a proto předpokládáme, že měl sv. Řehoř pravděpodobně též na mysli jak cestu do místa posledního Ježíšova shromáždění, tak místo očištění a soudu.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

259

Šlapajíce na vinnou káď10 v barvě, v barvě Bosry.11

10 Հնձան կոխելով – Tento verš pochopíme, když si všimneme, že v Enkomiu na sv. Kříž (kapitola třetí, s. 557) je následující rozsáhlejší citát „Ես եմ որ հարի զհնձան մեղացն միայն“ – což ovšem je reference na Iz 63, 3. Jeho význam je dále objas-něn, když najdeme podobný výraz v jiné ódě (např. v Ódě na Nanebevstoupení, Էն միշտ Էէն անեղապէս ծընունդ, Én mišt Één aneghapés cənund ), neboli „Jsoucí, vždy z Jsoucího, nestvořeně zrozen“ (s. 664), který bude uveden později, totiž v souvislosti s další částí ódy Hawun-hawun.

11 գոյն ի գոյն բոսորի – podobné výrazy jsou i v jiných ódách, např. v Ódě na Vzkříšení (Անուն անեղին Աստուած է, Anun aneghin Astuac é, neboli „Jméno nestvořeného je Bůh“, s. 662): „ճեմ պատմուճանի բոսորայնոյ գոյն“, nebo v již zmíněné Ódě na Nanebevstoupení (s. 664):

Մարդկային մարմնով ի գոյն արեան ըզՏէրանմարմնական տեսեալ զուարթնոց,ընկեր առ ընկեր հարցեալ՝ թէ ո՛վ իցէ.

«Ո՞վ է սա, դիմեալ գայ յԵդովմայկարմրաձորձ ի բոսորայ»,գեղեցիկ պըճնեալ աստուածազարդ լուսով:

(...) Զերկրային գունոյ պատմուճանին ըզտարակոյս

դարձեալ լուծանել հարցեալ՝«Զի՞ կարմիր հանդերձ քո ըստ լի կոխեալ հընձան»:

«Հընձան ի խաչին հարեալ,- ասէ, -կոխեցի զթշնամին կենաց,յերկիր ըզմեղաց հեղեալ ըզմաղձ նորա»:

Konečně Enkomium na sv. Kříž (část třetí, s. 557) obsahuje také následující text: „դասապետք հրեշտակացն անեղծից՝ ընդ տեսիլ աչաց նկատման անպատմական պակուցմամբ յաւէտ պշուցեալ, ձայն ուժգնահնչակ առ միմեանս սքանչելի հնչէին. «Ո՞վ է սա զարդարեալ ի գեղ պատմուճանի բոսորակայլակն որակի, որ դիմեալ անցանէ ընդ այս վայր ահեղ սքանչելի“. Všechny tyto pasáže jasně odkazují na Iz 63, 1 – „Kdo to přichází z Edomu, z Bosry v rouchu rudě zbarveném?“ a slovo բոսոր, a jeho složeniny zřejmě vyjadřují červenou barvu, která pochází z lokality Bosry.

Dialog mezi anděly, dívající se na Krista a jeho šarlatový zkrvavený plášť, navazuje na velmi silnou asociaci, neboť připomíná (a podobné rezonance zřejmě měla u čtenáře sv. Řehoře v jeho době také) jiný dialog, který se odehrává jako sou-část arménské eucharistické liturgie při Velkém vstupu Veraberum (Վերաբերում): když jáhen kráčí s kalichem a říká celebrantovi „Zvyšte, knížata, své brány; ať jsou zvýšeny brány věčnosti a vejde král slávy“, celebrant odpovídá, a to podobně jako andělé v uvedených ódách sv. Řehoře „Kdo je ten král slávy, Pán silný ve své moci, Pán mocný v boji?“. Jáhen na to opakuje svou prosbu a celebrant tentokrát odpo-vídá „Kdo je ten král slávy, Pán zástupů?“, a jáhen předá kalich se slovy „Tento sám je Král slávy“. S největší pravděpodobností tato část liturgie existovala již

260

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

Dávali dřevo v chléb12

v době sv. Řehoře. Toto vše má ovšem kořeny v Žalmu 24 [23] (text z arménské-ho překladu Bible či ze Septuaginty je výrazně bližší).

Potvrzení pocitu, že by sv. Řehoř sám spojoval verš Iz 63, 1 s výše uvedeným dialogem z Žalmu 24 [23] a oba tyto citáty s Nanebevstoupením Pána, získáme, jestliže podrobně prohlédneme další text, totiž Ódu na Pánovo Nanebevstoupení (Էն Էին անէին եղանի եղակ եղելի, Én Éin anéin eghani eghak egheli, neboli „Jsoucí, z Jsoucího, se stal stvořením“, s. 667). Za prvním dialogem z Izaiáše zde totiž bezprostředně následuje právě uvedený citát z tohoto žalmu:

Ո՞վ է սա սաստիկաշունչ բոսորաերփնազարդեալ. - Սա այն թագաւորն է քաջ կորովաբարի պատերազմէ եկեալ:

Ի վեր համբարձէք իշխանք ըզդրունս՝ առ Հայրզաւետիս պատմեալ, ահա սիրելի քո սիրեցելոյ սրտիդզոր վկայեցեր «դա սիրելի Որդի»:

Jako kdyby vše výše popsané ještě nestačilo, cituje sv. Řehoř právě v této ódě i hlas Otce z nebes během Kristova křtu Janem Křtitelem (viz např. Mt 3, 17)! Tato část ódy Hawun-hawun tak dle našeho názoru představuje pregnantní něko-likavrstevnou asociaci, v níž koexistují uvedená část eucharistické liturgie, žalm a verše z Iz 63, 1; to vše je bezprostředně propojeno s postavou Spasitele jakožto Krále a Božího Syna a s jeho nanebevstoupením!

Je zajímavé, že i v arménském Hymnáři se výše citované „dialogy“ vyskytují vedle sebe. Konkrétně v hymnu nanebevstoupení typu Patrum (Օրհնեսցի պսակ քաղցրութեան քո տէր), viz ՇԱՐԱԿԱՆ ՁԵՌԱՑ [Příruční hymnář], Antelias 1997, s. 472–473, druhá sloka cituje stejnou pasáž z Izaiáše: „Հիացան վերինքն ընդ մարդկային քո կերպ, հարցաբանեալըք զեսաեայն, ով է սա դիմեալ յերկրէ արիւնազգեստեալ. օրհնեալ տէր աստըւած հարցըն մերոց“, zatímco třetí sloka cituje tentýž žalm: „Երգէին հրեշտակքն ըզդաւթեան առածն առ բարապանըս դրանց երկնից. ասեն համբարձէք իշխանք ըզդրունս ձեր ի վեր եւ մըտցէ արքայ. օրհնեալ տէր աստըւած հարցըն մերոց“. Je však pozoruhodné, že ve třetí sloce hymnu vzkříšení De caelis ԴԿ. (Ահագին ձայնիւդ), který sám připomíná jinou ódu sv. Řehoře (Ես ձայն զԱռիւծուն ասեմ, s. 660), naopak najdeme slova „Եւ յահէ զօրութեան աստուածորդւոյն զարհուրեցան կարապետըք դժոխաց ասելով. համբարձէք իշխանք ըզդրունըս ձեր ի վեր“, viz Hymnář (s. 465). Zde se totiž již nejedná o anděly u nebeských bran při nanebevstoupení Krista, nýbrž o anděly v předpeklí, kteří otevřeli jeho brány, když do něho Kristus na tři dny sestoupil.

12 Արկեալ փայտ ի հաց – jedná se o na první pohled záhadný text. Mchit‘arean (s. 57) mylně přeložil tento výraz jako „nabízí chléb“. Bohužel i arcibiskup Garegin Chač‘aturean Trapizoni přeložil tento verš (viz Ս. ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ, Նարեկ Մատեան Ողբերգութեան [Narek Kniha nářku], աշխ. եւ թրգ. Գարեգին Արք. Խաչատուրեան (Տրապիզոնի), Aleppo 2003, s. 723) jako „zapálil dřevo na [pečení] chleba“. Oba tyto překlady jsou nesprávné. Klíčová biblická reference, nutná pro správné pochopení tohoto verše, je Jeremiášův verš 11, 19: „…ոչ գիտացի թէ զինէն խորհեցան խորհուրդ չար եւ ասեն, Եկայք արկցուք փայտ ի հաց նորա, եւ

Dávali dřevo v chléb12

porazili své dobytče.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

261

porazili své dobytče.Přimísit k vínu13

sladkou směs.Pohár byl nabízen

jako pozvánka k svatbě.Pozvánka k svatbě:

„Pojďte, ó nové národy,jíst z mého chleba

ջնջեսցուք զնա յերկրէն կենդանեաց“. Překlad z arménštiny, která je sama pře-ložena ze Septuaginty, zní: „Nevěděl jsem, že vymysleli proti mně zlý nápad, říkajíce: ,Pojďme, ať dáme dřevo do jeho chleba a vyhubme ho zcela ze země živých.‘ “ Úsek „Pojďme, ať dáme dřevo do jeho chleba“ dle hebrejského originálu zní „Ať zničíme strom dohromady s jeho plodem“ – proto je nutno využít Septuagintu, abychom vůbec dokázáli identifikovat tuto biblickou referenci vyplývající z verše sv. Řehoře, a tak mohli zjistit její opravdový význam! Naštěstí opět je interpreta-ce tohoto řádku usnadněna, když vezmeme v úvahu, že v kapitole druhé Enkomia na sv. Kříž (s. 557) je velmi podobný odkaz, ale zesílený poukázáním, kvalifikujícím jak „dřevo“, tak „chléb“: „խրախոյս միմեանց ձայնելով. «Եկայք արկցուք փայտ մահու ի հացն կենաց»“ (tj. „povzbudili se vzájemně, řkouce hlasitě: „Pojďte, ať dáme dřevo smrti do chleba života!“). Díky této rozsáhlejší narážce v Enkomiu lze odhalit autorovu myšlenku – „dřevo smrti“ (na které se ovšem rovněž často odka-zuje jako na „dřevo života“, a to jak jinde u sv. Řehoře, tak v arménské hymnologii vůbec) je sv. Kříž a „chléb života“ (viz Janovo evangelium) je ovšem Boží Syn.

13 Alegorie této ódy je zcela v souladu s níže uvedenou pasáží z Knihy nářku 92b (s. 409), která nám připomíná zmínku o víně v ódě:

Ի խնդիր ելեալ կոչեցեր զպակասամիտս ի գինիդ ուրախութեան. (Př 9, 5) Արարեր զսոյն լինել հանդերձիչ Անարատ հարսինն առ սէր փեսայիդ

– což samozřejmě úzce souvisí i s alegorickou interpretací v Komentáři k Velepísni. Citát z knihy Přísloví 9, 5 z arménské bible, která je přeložena přímo ze Septua-ginty, zde přesněji odpovídá textu ódy, který je téměř identický: „Իմաստութիւն (...) Եւ ցպակասամիտն ասէ, Եկայք կերայք ի հացէ իմմէ, եւ արբէք զգինի իմ զոր խառնեցի ձեզ“. Český překlad 21. století má „Moudrost… dobytče porazila, víno nalila… děvečky vyslala a volá na městských výšinách: ,Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!‘ Ty, kterým chybí rozum, vyzývá: ,Pojďte a jezte na mých hodech, popij-te víno, jež jsem nalila‘ “ (v Septuagintě je ovšem „smíchala“ místo „nalila“). Nic-méně krásně ukazuje, jak v rámci své alegorie kombinuje s intelektuální virtuositou plynule Starý a Nový zákon. Onen citát z Přísloví, který jsme našli díky referenci z Knihy nářku, zároveň pomáhá s vysvětlením slovesa խառնել, které se objeví dvakrát (Խառնել ի գինի/Զխառնելիս անուշից), a jehož přítomnost by jinak byla poněkud záhadná. „Pojďte, pijte mé víno“ je tedy sice pozváním k přijímání Spa-sitelovy krve, ale rezonuje zpět až k Šalamounovi, a to nejen v podobě ženicha, který volá své milované, nýbrž i Moudrosti, která zve ty, kteří jsou „slabé mysli“. Autor tímto způsobem kombinuje eucharistickou hostinu s hostinou Moudrosti.

262

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

a pijte moje víno,abyste žili v nevyčerpatelné

nekonečné věčnosti!“

Věříme, že tímto příkladem jsme podali důkaz o tom, do jaké míry může studium kompletního dochovaného díla sv. Řehoře přispět k lepšímu pochopení jeho kontextu, a tudíž zvýšit pravděpodobnost správné interpretace. Viděli jsme, jak Enkomia, Kniha nářku, Komentář k Velepísni a také ódy společně poskyt-ly mnoho náznaků ujasňujících jak biblický kontext, tak význam velice letmých narážek v jedné poměrně krátké a lapidární ódě.14

14 Rádi bychom zde poděkovali Anežce Mišoňové za zajímavou diskusi na téma biblických žen pocházejících ze Šulemu resp. Šunamu, a prof. Abrahama Terianovi, který náš komentář doplnil cennými připomínkami.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

263

k ukázCE z Knihy nářKu sv. řEhořE z narEku

Předkládáme ukázky z Knihy nářku sv. Řehoře z Nareku. První tři části (Slo-va 12, 80 a 94) se staly jistým celkem nazývaným „Mocné modlitby“ a liturgicky využívaným v kompletáři, následuje modlitba určená řečníkovi k pronesení předtím, než začne kázat na veřejnosti (Slovo 34, část b), a poslední ukázka je celebrantova modlitba z pataragu (eucharistické liturgie).

V dalším značí texty v tučném stojatém písmu názvy Slov (základních částí Knihy nářku), texty v tučné kurzívě názvy úseků těchto částí (uváděných abe-cedně jako a, b, …) a texty v tučných stojatých velkých písmenech jsou názvy účelových skupin Slov. Nadpisy v závorkách s velkou pravděpodobností nepo-cházejí od sv. Řehoře a byly dodány až později. Odkazy na biblické zdroje mají formu doporučenou pro český ekumenický překlad. Pokud se liší číslo-vání apod. v Septuagintě a v české tradici, je odkaz dle Septuaginty v závor-kách [a] za odkazem dle této tradice.

Při překládání bylo naší snahou zůstat co nejvěrnější originálu a zachovat idiosynkrasie autora, aby se tyto promítly i do české verze, proto jsme se také vyhýbali interpretaci. Cílem nebylo poskytnout snadné čtení, nýbrž konfron-tovat českého čtenáře se stejně obtížným textem, jaký dostává do rukou čte-nář arménský, a umožnit mu vytvořit si svou vlastní představu dle vlastního vkusu a vlastní inspirace.

Využívali jsme opět zásadně vydání, které bylo připraveno arcibiskupem Zarehem Aznaworeanem v rámci publikace k tisíciletému výročí úmrtí sv. Řehoře v roce 2003.

překlady ve spolupráci vytvořili Haig Utidjian, Evžen Kindler a Barbora Turková

264

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

ukázky z Knihy nářKu sv. řEhořE z narEku

Tři mocné modlitby z Knihy nářku od sv. Řehoře z Nareku využívané v kompletáři

Slovo12 Promlouvání k Bohu z hloubi srdcea. A nyní, jelikož vždy v předcházející lítostijsem slovem beznaděje sám sebe opustila kyjem pochybností se zbil k smrti, obraceje se zde k pojmu naděje,odvážím se prosit úpěnlivě o slitování,voláním svaté Trojiceo pomoc mně hříšnému.Jakmile začnu dobrořečit a vyznávat seBohu, oživovateli všech,ihned ono vzývání blízkým zvukemhrozného jména Dobrodince rozdílejícího milostje pro mě mrtvého žití,podle prorokovy předpovědi,že kdo volá jméno Pána, bude žít.15 Já však nejen volám, ale především věřím v jeho velikost;nepřibližuji se k němu s úpěnlivými prosbami kvůli jeho darům,ale jakožto ke skutečnému žitía opravdovému dýchání,bez něhož není pohyb ani dění;neboť ani ne tak svazek naděje,jako pouta lásky mnou hýbají.Ne po dávaném, ale po dávajícím se mi neustále stýská.16

Netoužím po slávě, pro oslaveného je však žádoucí políbení;ne touhou po životě,ale vzpomínkou na oživujícího vždy hořím;nevzdychám s dychtivostí po rozkoši,ale naříkám zde po [jejím] tvůrci s tužbou [vycházející] z ledví;neprosím o odpočinek, ale žadoním o tvář toho, kdo odpočinek přináší;ne pro svatební veselí,

15 Jl 2, 32 [3, 5]; Sk 2, 21; Ř 10, 13.16 Srov. Fp 4, 17.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

265

ale touhou ženicha chřadnu.Skrze Jehož moc, v jistotě očekávání,[přes] břemeno výše vypsaných vinvěřím s nepochybnou nadějí,nacházeje útočiště v ruce Všemocného,nejen že dosáhnu odčinění,ale i jeho samého uvidím,[abych získal] milost a slitování,a nebeské dědictví,ačkoliv jsem naprostým vyhnancem.b. A nyní, s tváří skloněnou mnohým ostudným zahanbením, [obnovím] prostředek podnětu od svých obou zapečetěných rtů – zaslouženě zavřených umlčujícím zámkem –jakožto pohybu mého nesmělého jazyka;obnovím jej ke zpěvu vzdechů úpěnlivých proseb, k melodiím srdceryvných vzlyků,ke křiku do nebes.(Mocná modlitba proti nočním hrůzám) c. Přijmi se sladkostí, ó mocný Pane Bože,úpěnlivé prosby mne zatrpklého;přibliž se se slitováním k mé zahanbené tváři;zažeň, ó Všedarující, můj smutek zostuzení;odstraň ze mě, ó Milostivý, mou nesnesitelnou tíhu;odděl ode mne, Ty Vynalézavý, mé smrtonosné zvyky;vypleň, ó Ty vždy Vítězný, radosti Lstivého;odsuň, ó Ty Vznešený, mrak Vzteklého;zastav, ó Ty Oživující, běh Zhoubce; rozptyl, ó Ty Vidoucí skrytého, zlé nástrahy věznitele;zmař, ó Nevyzpytatelný, útoky válečníka.Podepiš se jako Pán svým jménem na vikýř mého příbytku;obepni svou rukou strop mého chrámu;označ svou krví ostění vchodu mého pokoje;vtiskni své znamení na stopy východu svého prosebníka;zabezpeč svou pravicí lože mého odpočinku;kéž očistíš od osidel povlak mého slamníku;kéž ochráníš svou vůlí trýzněnou duši mého ducha;kéž zbavíš příměsi dech, kterým jsi obdařil mé tělo;kéž koldokola rozestavíš pluky svého nebeského vojska,kéž [je] sešikuješ jako protivníky proti legii démonů.Uděl radostný odpočinek spánku podobajícímu se smrti

266

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

během hlubin této noci,s přímluvou snažných proseb Tvé svaté Bohorodičkya všech vyvolených.Zavři a pokryjokna zraku mých smyslů moudrosti,aby stála beze strachupřed bouřlivými úzkostmi životních starostí,fantasmatickými sny, horečnatými nočními můrami,a byla ochráněna před zraněním vzpomínkou na Tvou naději.A kéž zase procitnu z tíže spánkudo nejzodpovědnější bdělostia postavím se před Tebe s radostí obnovující ducha,abych tento hlas modlitby, s vůní víry,zpívaje spolu s chválícími chóry shromážděnými v nebesích, Tobě, ó nejpožehnanější králi nevýslovné slávy,poslal do nebes!Neboť jsi oslavován všemi stvořenímina věky věků. Amen.

Slovo 80 Promlouvání k Bohu z hloubi srdce a. A nyní, po tolikerém zoufánía srdcelomných hrůzách,po strašlivě úděsnýchbožských hněvechs dechem zcela zmučeným zármutkemTebe úpěnlivě prosím, svatá Bohorodičko,anděli z lidí, cherube spatřený v těle,nebeská vládkyně,čirá jako vzduch, čistá jako světlo,ryzí v podobnosti s obrazemvycházející jitřenky,povznesená nad nedostupné obývání svatyně,17

ó místo blaženého slibu, dýchající ráji,18

strome nesmrtelného života ohnivým mečem obklopený,19

Ty, nejvyšším Otcem posilněná a zastíněná,

17 Žd 9, 3 a 9, 6; Ex 26, 31–33; Gn 9, 3 a 6. 18 Srov. Gn 12, 7.19 Gn 3, 24.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

267

spočíváním Ducha upravená a očištěná,obýváním Syna vyzdobená a zaštítěná,Otcova jednorozeného a pro Tebe prvorozeného,Tvého syna narozením a pána stvořením;Ty nejen nepošpiněná čistoto, ale i neznečištěná dobroto,nejen neposkvrněná svatosti, ale i opatrující přímluvkyně!Přijmi modlitbu těchto úpěnlivých proseb ode mne, který Tě uznává,a spojujíc s nimi slova mého dřívějšího chvalozpěvu k Tvé velikosti,předlož je a obětuj spolu s Tvými snažnými prosbami;vplétej, sjednocuj hořké vzdychání mě zhřešivšíhodo svého radostného a kadidlem okuřovaného orodování – Ty stromku požehnaného Ovoce života20 – abych vždy s Tvou pomocí a Tvým dobrodiníma v Tvém přečistém mateřství nacházeje útočiště a osvícen,žil pro Krista, Tvého syna a Pána.b. Napomáhej křídly svých modliteb,vyznávaná jako matka živých,21

abych, až vyjdu z údolí země,bez soužení kráčel do příbytkůTebou přichystaného života,aby byl ulehčen skonmne ztěžklého nepravostmi.Kéž učiníš svátkem blaha můj den úzkosti,uzdravovatelko porodních bolestí Evy.Přimlouvej se, oroduj, pros,neboť – jako v Tvou nevýslovnou čistotu –hle, já věřím i v přijetí Tvého slova.Slzami pomoz mně ohroženému, Ty, chválená mezi ženami;skloň koleno pro mé usmíření, ó rodičko Boží;o mě ubožáka pečuj, oltáři nejvyššího;podej ruku mně churavému, chráme nebeský;oslav sebou svého synatím, že na mně božsky vykoná zázrakodčinění a milosrdenství,služebnice Boží a matko!c.Kéž je Tvá čest mnou vyvýšenaa má spása Tebou vyjevena;jestli mě najdeš, matko Páně,

20 Lk 1, 42.21 Srov. Gn 3, 20.

268

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

jestli se nade mnou smiluješ, světice,jestli získáš mne ztraceného, ó neposkvrněná,jestli se mne vyplašeného ujmeš s láskou, radostná,jestli mne zahanbeného uvedeš, ó (matko) dobré milosti,jestli mně zoufalému budeš prostřednicí, panno vždycky svatá;jestli mne odmítnutého ochočíš, Ty, Bohem ctěná,jestli mi vyjevíš slitování, Ty, rušící kletby,jestli mě zmítaného upevníš, ó odpočinku,jestli mne vymaníš z citových rozrušení, mírotvůrkyně,jestli pro mě minuvšího najdeš řešení, chválená,jestli pro mě vstoupíš na soud, ó zahánějící smrt na ústup,jestli zlahodníš mou hořkost, ó sladkosti,jestli rozložíš nesoulad mého oddělení, ó usmíření,jestli odstraníš mou nečistotu, ó pošlapávající zkázu,jestli spasíš mě, zrazeného smrti, ó živé světlo,jestli utneš hlas mého pláče, ó blaženosti,jestli osvěžíš mne zlomeného, ó léku života,jestli na mě zničeného pohlédneš, ó duchaplná,jestli mě s milostí potkáš, zasvěcené dědictví –Ty, jediná požehnaná v neznečištěných rtech radostných jazyků – hle, jedna kapka mléka Tvého panenství,dštíc na mou duši, mě posílí k životu,Ty, matko nejvyššího Pána Ježíše,stvořitele nebes a veškeré země,kterého jsi nevýslovně zrodila s celým tělema úplným božstvím,který je oslaven s Otcem a s Duchem svatým,svou bytností a nevyzpytatelným způsobem sjednocen s naší přirozeností,všechno a ve všem, jeden z Trojice;22

jemu sláva na věky věků. Amen.

Slovo94Promlouvání k Bohu z hloubi srdce a.Bože věčný, činící dobro a vševládnoucí, Stvořiteli světla a tvůrce noci,Živote ve smrti a světlo ve tmě,23

22 1Kor 15, 28.23 Srov. Žd 11, 19; Mi 7, 8.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

269

naděje očekávajících a trpělivosti pochybujících,24

který se svou všestrannou moudrostí měníš stíny smrti ve svítání,25

nehasnoucí rozbřesku a nezapadající slunce – neboť tma noci nemůže skrýt slávu Tvého panství;Ty, k němuž pokleká v pobožnosti všechno stvoření26 nebeské a pozemské a pekelné;27 který slyšíš vzlykot spoutaných28 a pohlížíš na modlitby skromných a přijímáš jejich žádosti,můj Bože a Králi, můj živote a útočiště, moje naděje a důvěro, Ježíši Kriste, ó Bože všech,Ty, Svatý, v duších světců spočívající, utěšení zármutků a místo očištění hříšníků,29 který znáš všechno dříve, než je vykonáno,30

sešli ochraňující sílu tvé ruky a zachraň mě z hrůzy noci a zlého démona,abych – líbaje stále svými rty duše dechu tužeb památku Tvého strašného a svatého jména– byl spasen, chráněn s těmi, kdo k Tobě volají z celého srdce. b.A pro pečeť kříže, Tvého znaku, který jsi obnovil, zbarviv ho svou božskou krví, a pro stejnou milost adopce jsi nás pokřtil,31 a pro slávu svého obrazu, podle něhož zobraziv jsi nás vytvořil: pro tyto božské dary ať se ďábel stydí, jeho pletichy ať jsou rozloženy, ať jsou pasti odstraněny, válečníci ať jsou poraženi,ať je nedostatek přeostrých zbraní,ať je odmítnuta mlha, zahnána tma, odehnán mrak.Tvá paže kéž zastřešuje a pravice kéž pečetí,neboť jsi milosrdný a milostivý

24 Iz 57, 15.25 Am 5, 8.26 Iz 45, 23.27 Fp 2, 10.28 Ž 102 [101], 21.29 Ž 103 [102], 3.30 Jr 1, 5.31 Ga 3, 26.

270

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

a Tvým jménem jsou nazývání Tvoji služebníci.32 A Tobě s Otcem a Duchem svatým sláva a vláda na věky věků. Amen.

Modlitba pro řečníka před kázáním na veřejném místě

Slovo34(Řeči na místě veřejném z pódia, slova modlitby, s nimiž DuchBoží, jsa usmířen, vytáhne ku pomoci)b.Prosím úpěnlivě neměnitelné panství Tvého všemohoucího mocného

Ducha, sešli rosu své sladkosti a prospěj mé duši a vládnoucímu vlivu mých smyslů všenaplňující milostí svého široce obdarovávajícího soucitu. A sežni pole rozumu mého tělesného ztvrdlého srdce, aby přijalo ovoce Tvého duševního osiva. Tvé nejmoudřejší bytnosti vyznáváme veškeré dary, které v nás kvetou a rostou, Ty, který světíš apoštoly, naplňuješ proroky, učíš učitele, působíš, aby němí mluvili, a otvíráš zavřené uši hluchých; jakožto Tobě stejnorodý, soupodstatný, Otcův prvorozený Syn, to vše čině s Tvou spoluprací, Tebe prohlásil za Boha spolurovného

bytnosti Otce. Daruj i mně, hříšníkovi, odvážně mluvit o životodárném tajemství Tvého evangelia, a rychle letícím pohybem své mysli sledovat bezedné prostranství zákonů majících Tvůj dech. A když se přibližuji, abych vystoupil s veřejným výkladem Slova, kéž by se ke mně před tím dostalo Tvé slitování, řkouc mi v pravou chvíli to, co je vhodné a užitečné a pro Tebe potěšující, ke slávě a chvále Tvého Božství a ke splnění prospěchu všeobecné církve. A vztáhni nade mne svou přeblízkou ruku, posil mě milostí svého soucitu; zažeň z mé mysli mlhu temnoty zapomenutí – uzdraviv současně tmu hříchů –

32 Am 9, 12; Sk 11, 26 a 15, 17.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

271

abych se silou mysli povznesl od pozemského života k nebi. Zažehni ve mně opět rozbřesk nezastíněného zázraku znalosti Tvého Božství, ó mocný, abych si ji zasloužil vzít a učit jako vzor dobrých věcí pro posluchače milující Boha. A Tobě buď veškerá sláva ve všech dobách, s vševládnoucím Otcem a s jednorozeným a dobro činícím Synem, nyní i po nekonečnou věčnost. Amen.

Modlitba k Duchu svatému používaná při Pataragu

Slovo33d. (Modlitba pro chvíli, než začne liturgická oběť)Všemohoucí, dobrotivý, lidumilný Bože všech,Tvůrce viditelného a neviditelného, zachraňující a upevňující, pečovateli a mírotvorce, Ty mocný Duchu Otce:snažně prosíme s rozepjatýma rukama, s křikem vzdychající modlitby, stojíce před Tvou hroznou přítomností. Přibližujeme se s velkým chvěním, abychom s obrovskou bázníučinili nejprve tuto slovní oběťTvé nevyzpytatelné moci, jakožto sdílející nezcizitelnou otcovskou čestna trůnu, ve slávě a v tvoření,a zpytujícímu skrytost hlubokých tajemství33

nejdokonalejší vůle Emmanuelova otce, který Tě posílá a jenž je spasitel, životodárce a stvořitel všeho.Skrze Tebe nám byla oznámena trojitost osob jednotného Božství, z nichž jsi poznáván i Ty, ó nepochopitelný. Tebou a skrze Tebe, ti první –výhonky pokolení praotců, nazývané vidoucími –vyhlašovali nezastíněně řečí slovminulé věci i věci přicházející; ty, které byly, i ty, které ještě nenastaly.Ó Boží duchu, Mojžíš Tě zvěstoval:34

Ty – když ses pohyboval nad vodami, neomezená sílo,s hroznou obklopující péčí,pokrývaje svými křídly ochraňujícím způsobem se slitovnou láskou nově

33 1Kor 2, 10.34 Gn 1, 2.

272

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

zrozené – jsi učinil známým tajemství křtitelnice.Na příkladu téhož vzoru, před tím, než jsi vztyčil zhuštěnou tekutinu posledního závěsu,35 stvořil jsi, Ty mocný jakožto Pán, celé přirozenostinaprosto úplně všech podstat veškerého bytí z nebytí.Skrze Tebe jsou tvořeny pro obnovu vzkříšenívšechny tyto Tvé bytosti v onom čase, který je posledním dnem tohoto života a prvním dnem země živých. Tebe poslouchal v jednotě vůle, stejně jako svého Otce,s Tebou stejnorodý, stejné bytnosti s Otcem, prvorozený Syn, v naší podobě;On Tě radostně hlásal jako opravdového Boha, rovného a soupodstatného se svým mocným Otcem,a vyhlásil rouhání proti Tobě za neodčinitelné a umlčel zlolajná ústa těch, kdo se proti Tobě vzpouzejí,jakožto těch, kdo bojují proti Bohu, a daroval milost těm, [kdo se vzpouzejí] proti němu samému,36

spravedlivý a neposkvrněný, ten, který nalézá všechny,37

který byl zrazen pro naše hříchy a vstal pro naše ospravedlnění.38

Jemu sláva skrze Tebe, a Tobě chvála s vševládnoucím Otcem, na věky věků. Amen.

Opět budu opakovat tentýž řád slov, dokud nebude zázračně zjeven vlivjistoty světla, znovupřinášející s výsosti dobré zvěsti pokoje.

e. Snažně a úpěnlivě prosíme se slzavým vzdycháním z celé duše Tvou oslavenou stvořitelskou moc neporušitelného, neučiněného a nadčasového slitovného Ducha, Tebe, který se za nás přimlouvášs nevýslovným sténáním u milostivého Otce;39 který opatruješ svaté a očišťuješ zhřešivší a buduješ [z nich] chrámyživé a oživující vůle nejvyššího Otce.40

Zbav nás nyní ode všech nečistých skutků,

35 Tento verš, evidentně dost nejasný, nabízí mnoho interpretací, z nichž žádná není zcela přesvědčivá.

36 Mt 12, 24–32; Mk 3, 22–29; Lk 24, 12–10.37 Srov. J 6, 39 a 18, 9. 38 Ř 3, 25.39 Ř 8, 27.40 1Kor 3, 16.

Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

273

které nečiní zalíbení pro Tvé přebývání; a kéž uvnitř nás nezhasne zář světla Tvé milosti – ve vnímavých očích našeho porozumění; neboť jsme se dozvěděli, že se s námi sjednocuješ skrze modlitbu a vybraný život hodný kadidla.41 A jelikož jeden z Trojice je obětován a jiný [tuto oběť] přijímá, jsa nám nakloněn skrze smírnou krev svého prvorozeného, kéž přijmeš naše úpěnlivé prosby a vyzdobíš nás jako čestné příbytky zcela připravené,hodné radostně okusit nebeského Beránka, abychom dostali bez odsuzujících trestůtuto nesmrtelnost dávající manu života a nového spasení.42

A kéž se naše pohoršení roztaví v tomto ohni – tak jako to prorokovo – živým hořícím uhlem přineseným v kleštích,43 aby byl ve všem prohlášen Tvůj soucit, tak jako [byla] Synem Božím [prohlášena] Otcova sladkost, která přivedla marnotratného syna do otcovského dědictví a pozvedla nevěstky do nebeského království blaženosti spravedlivých.Ano, ano, i já jsem jeden z nich: přijmi mě s nimi, jako toužícího po veliké lidumilnosti, spaseného Tvou milostí a vykoupeného Kristovou krví, aby pro to všechno bylo ve všem poznáváno Tvé božství oslavené s Otcem ve stejné cti, v jediné vůli a v jediné chválené vládě.Neboť Tvůj je soucit a síla a lidumilnost,moc a sláva na věky věků. Amen.

41 Srov. Mt 18, 20; 1Kor 6, 17.42 Srov. J 6, 49–52.43 Iz 6, 6–7.