1

MASARYK UNIVERSITY

FACULTY OF EDUCATION

Department of English language and literature

Translation and Analysis of Stephen King’s short

story The End of the Whole Mess

Bachelor thesis

Brno 2015

Supervisor: Written by:

Mgr. Martin Němec Ondřej Kazda

2

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, a že jsem použil pouze

uvedené zdroje. Souhlasím s uložení mé práce na Masarykově univerzitě v Brně

v knihovně pedagogické fakulty a s jejím zpřístupněním ke studijním účelům.

Brno, 25th March 2015 Ondřej Kazda

Declaration:

I declare that I have worked on my thesis independently and that I have used only

listed sources. I agree with the deposition of my thesis at Masaryk University, Brno,

at the library of Faculty of Education and with making it accessible for study

purposes.

Brno, 25th March 2015 Ondřej Kazda

3

Acknowledgments

I would like to thank to my supervisor Mgr. Martin Němec for his kind and valuable

advice and the guidance that he provided during my work on the thesis.

4

Bibliography

Kazda, Ondřej. Translation and Analysis of Stephen King short story „The End of the

Whole Mess“: bachelor thesis. Brno: Masaryk University, Faculty of Education,

Department of English and literature.2015.93 pages. The supervisor of the bachelor

thesis: Mgr. Martin Němec

Abstract

The focus of this bachelor thesis is a short story by Stephen King called „The End of

the Whole Mess“ and its translation into Czech language. The practical part of the

thesis consists of my own translation of the short story. The theoretical part of the

thesis focuses on Stephen King and his life and work and on the analysis of my

translation in accordance with linguistic theories by Jiří Levý and Dagmar Knittlová,

and its comparison to the official translation by Ivan Němeček from 2004.

Key words

Stephen King, short story, translation, analysis, comparison, The End of the Whole

Mess

5

Bibliografický záznam

KAZDA, Ondřej. Translation and Analysis of Stephen King short story „The End of

the Whole Mess“: bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, Pedagogická

fakulta, Katedra anglického jazyka a literatury. 2015.93 stran. Vedoucí bakalářské

práce: Mgr. Martin Němec

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá povídkou od Stephena Kinga nazvanou „Konec

všech problémů“ a jejím překladem do českého jazyka. Praktická část práce je

tvořena mým vlastním překladem povídky. Teoretická část se soustředí na život a

dílo Stephena Kinga, na analýzu překladu dle teorií Jiřího Levého a Dagmar

Knittlové a na jeho porovnání s oficiálním překladem od Jiřího Němečka z roku

2004.

Klíčová slova

Stephen King, povídka, překlad, analýza, porovnání, Konec všech problémů

6

Table of contents

1. Introduction – A translator’s work ....................................................................................... 8

1.2. About the short story ..................................................................................................... 9

2. Stephen King ...................................................................................................................... 12

2.1. Introduction of the author ........................................................................................... 12

2.2. Early Life .................................................................................................................... 12

2.3. Writing career ............................................................................................................. 13

2.4 Literary awards ............................................................................................................ 15

3. The End of the Whole Mess – my translation .................................................................... 16

4. The comparison of my translation and Ivan Němeček´s translation .................................. 71

4.1 CPA .............................................................................................................................. 71

4.2. On the verge of destroying human intellect ................................................................ 72

4.3. American Flyer ........................................................................................................... 73

4.4. Whooping .................................................................................................................... 73

4.5. The Philippines incident.............................................................................................. 74

4.6. Someone better ............................................................................................................ 75

4.7. The whole mess, my back teeth are floating ............................................................... 76

4.8. Art forgery .................................................................................................................. 77

4.9. The farmer and the pig ................................................................................................ 78

4.10 The police officers in La Plata ................................................................................... 79

4.11. Conclusion ................................................................................................................ 80

5.The analysis of my own translation .................................................................................... 81

5.1. Proper names, geographical names ............................................................................. 81

5.1.1. The White Mountains, Valley Forge .................................................................... 81

5.1.2. Carrigan’s Hill, DC, Grant Park ........................................................................... 82

5.1.3. Bow-Wow ............................................................................................................ 83

5.1.4. Moho .................................................................................................................... 84

7

5.1.5. Duke Rogers ......................................................................................................... 84

5.2. Measures ..................................................................................................................... 85

5.2.1. Examples .............................................................................................................. 85

5.3. Currency ...................................................................................................................... 86

5.4. School grades .............................................................................................................. 87

5.5. Explanatory words ...................................................................................................... 88

5.5.1. Drew, Phi Beta Kappa .......................................................................................... 88

5.5.2. Zenith, WBOB ..................................................................................................... 89

5.5.3. Charlie Brown and the football ............................................................................ 89

5.4. Substitution of an analogy .......................................................................................... 90

6. Summary ............................................................................................................................ 91

7. Bibliography ...................................................................................................................... 92

7.1. Printed sources ............................................................................................................ 92

7.2. Electronic sources ....................................................................................................... 92

8

1. Introduction – A translator’s work

Lately I have been often wondering how many people think about the translator’s

work when they read a book which was not originally written in their mother

language. How many people think about the various difficulties the translator had to

overcome in order to finish the translation. About the compromises and concessions

they had to make, about the numerous untraslatable idioms and puns they had to deal

with, about the distictions and differences between English and Czech syntax. How

many people do that? Not that many, I would venture.

I think that the reason, why people try not to think about translator too much, is

because it reminds them that they are not reading an original text. They are not

reading the actual words their favourite writer put on paper. What they do, in fact, is

they read the work of a middleman. If I may exxaggerate a bit, the translator is in

many ways a shadowy figure in the background that most people do not think about.

His or her name may be printed in a small text in the back of the book, but the

majority of the readers will never read it. And yet, without their hard work, there

would not even be a book in the first place.

Obviously there are exceptions. Martin Hilský, who is probably the most famous

translator in the Czech Republik; Jan Kantůrek and his fantastic translation of Terry

Prattchett’s Discworld series. The recently deceased Pavel Medek, who, in his

translation of the Harry Potter series, came up with many great neologisms, and

whose brilliance only really shows, when we compare his masterpiece to the – rather

dull – Slovak translation. But those are just the exceptions. The majority of Czech

translators remain in anonymity, and I do not see that changing in recent future.

The job of a translator is in many ways a demanding one. I have been translating

various English movies and TV series for quite a few years, and I feel confident in

that statement. It is often extremely frustrating, knowing that no matter how good a

translation is, it will always be just a shadow of the original. Sometimes the shadow

imitates the original shape very close and precisely, but it still is a shadow, no matter

9

how sharp its edges are. And yet, as I found time and time again, even the proces of

creating this proverbial shadow can be very rewarding and fulfilling. And that is

what keeps me comming back to translating. The struggle between frustration and

and satisfaction is always there. I just have to hope the satisfaction will prevail.

1.2. About the short story

The focus of this text is a translation of a short story called The End of the Whole

Mess, which was written by Stephen King and first published as a part of a short

story collection Nightmares and Dreamscapes in 1993.1 I chose Stephen King

because I have been an avid reader of his work for a long time, and I think that he

writes at a level which is rather easy to translate (as opposed to, for example, Cormac

McCarthy, who is my favourite author, but whose prose is full of archaisms and

extremely complex syntactic and linguistic structures, and as such it is, at the

moment, to difficult for me to translate).

The first matter of business which needed to be decided was the text, that I would be

translating.(and there is plenty to choose from, as Stephen King is one of the most

prolific, if not THE most prolific author of our times). Early on, I decided, that I

want to translate a complete text, rather than a fraction of the book. Since most of

Stephen King’s books range somewhere around 500 or more pages, it was clear to

me, that I have to select one of his short stories. To this day Stephen King has

published ten short story collections (with eleventh comming up later this year),

which combined contain close to one hundred stories.2 That is a lot of ground to

cover. I was trying to pick a story that would not be overly long, and that would be

interesting not only from a storytelling point of view, but also from the linguistic

one. I believe that The End of the Whole Mess meets all of the aforementioned

requirements.

The story is set in a not too distant future, and paints a picture of Earth, which is

ravaged by wars and diseases, with nuclear conflict looming dangerously on the

1 http://stephenking.com/library/story_collection/nightmares__dreamscapes.html 2 http://stephenking.com/library/story_collection/

10

horizon. In this setting, Stephen King tells a spectacular and epic tale, which would

in his own words deserve "thousands of pages and a whole shelf of volumes" (King,

„Nightmares and Dreamscapes“ p. 67). There are two main characters in the story –

the Fornoy brothers: Howard (nicknamed Bow-Wow) and Bobby- and the crux of

the tale lies in their fight for preserving the world and making it a peaceful, non-

violent place, with the aid of an invention called "The Calmative". Their plan,

however, backfires rather spectacularly, when they, after spreading the Calmative

across the globe, discover that the invention has a serious and unplanned side effect –

it causes a mental degeneration of all who find themselves in a direct contact with it.

The reader discovers all of this in a form of Howard’s first person narration. The

story itself is interesting, but hardly a groundbreaking material. What sets it apart

from dozens of other similar tales is a twist, which I personally consider to be very

clever: at the beginning of the story, Bobby is already dead, and Howard injects

himself with the Calmative before he starts to write the account of events, which

have lead to this situation. Throughout the story, the reader witnesses, how the

Calmative gradually starts to affect Howard and limit his mental abilities; in the final

pages, he is no longer capable of writing comprehensibly, and his narration slowly

turns into incoherrent rambling. This subversive twist is the main reason why I chose

The End of the Whole Mess – I liked the idea of a narrative which is gradually

becomming more and more grammatically and syntactically flawed, until what is left

is nothing but nonsensical babbling, and I thought that from the translator’s point of

view, it was more challenging and interesting than most of King´s short stories.

Even though this sort of twist seems tailor-made for a book, and for a book only, the

story was actually adapted into a movie and, as expected it is all around inferior

version of the tale which is nowhere near as powerful as the original short story.

The theoretical part of my thesis will be mainly concerned with the analysis of my

translation of The End of the Whole Mess. I drew mainly from Teorie překladu by

Jiří Levý and Překlad a překládání by Dagmar Knittlová. Both of these books are

written in Czech language, and as such I am forced to quote them in Czech.

11

The first part of this text will be focused on Stephen King. The aim of this part is to

familiarise the reader with the author, and to shortly describe King’s life and his

writing career.

In the second part of my analysis, I will focus on the most notable lexical, syntactical

grammatical differences between my own translation and the official translation by

Ivan Němeček. In the Czech Republic, the short story collection Nightmares and

Dreamscapes was divided into two volumes and each volume was translated by a

different translator; the first, titled Dolanův Cadillac was published in the beginning

of 2004 (this is the volume which contains The End of the Whole Mess and which

was translated by Ivan Němeček) and the second, titled Pátá čtvrtina came out six

months later in the translation by David Petrů.

In the third part of the thesis I will focus on the analysis of the translation. I will try

to describe and justify some of my translating choices.

12

2. Stephen King

2.1. Introduction of the author

Stephen Edwin King is one of the most famous and prolific American authors

of our time. His bibliography consists of close to sixty books and short story

collections with two more waiting to be published later this year. He also wrote

numerous film scripts (often adaptations of his own books) and plays in a rock band

called Rock Bottom Remainders (several of whose members are also writers). The

rate with which King writes is staggering (he is known for writing more than 2 000

words per day), especially when compared to some of his colleagues, such as

Thomas Harris or George R.R.Martin who are both known to struggle with deadlines

and take a years-long breaks between each book. Stephen King, on the other hand

seems to be getting even more productive as he ages. Since 2011 he has published at

least one book a year (and in 2013, 2014 and 2015 he upped the ante by writing two

books per year), and so far he shows no signs of slowing down3.

2.2. Early Life

He was born in Portland, Maine on September 21, 1947. When he was a

toddler, his parents separated – his father left under the pretense of "going to buy a

pack of cigarettes"4 and never came back. King’s family (his older brother David and

his mother Ruth) spent the years after this unfortunate event moving from Wisconsin

to Indiana to Connecticut, until finally they returned to Maine for good when

Stephen King was eleven years old.5 To this day Maine remains the most frequent

setting of his books, and he has situated some of his fictional towns here (most

notably Derry, the setting of It, Dreamcatcher, 11/22/63 and many others, and Castle

Rock, the setting of The Dead Zone, Needful Things, Doctor Sleep and Revival).

Stephen King was very young, when he first begun to write, His first literary

eforts were four short stories, for which, as he recalls in his memoir, his mother paid

him a quarter per story (and that is how he earned his first dollar by writing). 3 http://stephenking.com/library/written.html 4 http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_King 5 http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_King

13

(O psaní p. 22; translated by Iva Pekárková) The passion for writing has never left

him, and during his years at Durham Elementary School he has written many more

stories, mostly for fun or for his brother’s magazine Dave’s Rag. In 1965 he sold a

story called I Was a Teenage Grave Robber to a fanzine called Comics Review. In

1971, King was hired as a teacher at Hampden Academy in Maine.6

2.3. Writing career

His big breakthrough came in 1973, when he sold his first novel Carrie to the

Doubleday publishing house. Carrie was published in 1974 and it was a huge

success. During the rest of the decade, King has written four more bestsellers –

‘Salem’s Lot (1975), The Shining (1977), The Stand (1978) and The Dead Zone

(1979) – and became a household name.7

In the 1980’s, King battled with a severe drug and alcohol addiction which

had a grave effect and his social and family life, but, curiously, his rate of writing

remained the same, if not faster (he wrote The Running Man (1982) in seven days (O

psaní p. 121; translated by Iva Pekárková) and he has almost no recollection of

writing Cujo (1982)). (O psaní p. 78; translated by Iva Pekárková) However, this

dark chapter in King’s life had a happy ending, when he (after his friends and family

staged an intervention for him) quit drugs and alcohol altogether and has remained

sober ever since.8

During the 1970’s, King has invented for himself a literary pseudonym –

Richard Bachman. Under this name he secretly published several of his early books,

which he thought were to dark and disturbing for his usual audience. There was also

another reason for writing under Bachman’s name. As the English Wikipedia states.

"At the beginning of Stephen King's career, the general view among publishers was

that an author was limited to one book per year, since publishing more would be

unacceptable to the public. King therefore wanted to write under another name, in

order to increase his publication without over-saturating the market for the King

6 http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_King 7 http://stephenking.com/library/written.html 8 http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_King

14

"brand"." He convinced his publisher, Signet Books, to print these novels under

a pseudonym.“9 The lid was eventually blown off this secret at the beginning of the

1980’s, and in updated preface (called „The Importance of Being Bachman“) to the

Bachman books, King writes that Bachman has died „of cancer of the pseudonym“.10

He did, however, publish two more books under Bachman’s name – The Regulators

(1996) and Blaze (2007) and has not excluded the possibility of publishing more

Bachman books in the future.

In 1999 King experienced a brush with death, not unlike one from his books.

He was going for his usual daily walk, when he was struck by a van and was severely

injured. The accident left King with a collapsed right lung, multiple fractures of his

right leg, scalp laceration and a broken hip. King had to undergo five operations in

ten days and months of physical therapy. 11The accident has clearly had a profound

effect on him, and the traces of it (as well as the ensuing therapy) can be found in

almost every book he has published since, with the accident being most prominently

featured in The Dark Tower (2004) – the climax of King’s epic fantasy western

series, which was decades in making; in the final two volumes, King himself appears

as a character, and the second act of the final book concludes with a very faithful

recreation of King’s accident. This is not the only time when King drew inspiration

from his own life. As mentioned, most of his books are set in Maine, but the

similarities to King’s life does not stop there. Many of King’s (anti)heroes are writers

(Jack Torrance from The Shining, William Denbrough from It, Paul Sheldon from

Misery and Mike Noonan from Bag of Bones are just a selected few) and many of

them are alcoholics or recovering alcoholics (Jack Torrance from The Shining,

Danny Torrance from Doctor Sleep). In response to the discovery that Richard

Bachman is in fact Stephen King, King has written The Dark Half (1989), a book

about a writer whose pseudonym comes to life.

As far as The End of the Whole Mess is concerned, King himself admits in the

afterword of Nightmares and Dreamscapes, that his brother, Dave King, served as a

model for Robert Fornoy’s genious brother. (King, p. 800)

9 http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_King 10 http://www.liljas-library.com/bachman_king.php 11 http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_King

15

2.4 Literary awards

Stephen King has received many awards for his literary achievements.

According to the English Wikipedia the most notable ones are "Bram Stoker

Awards, World Fantasy Awards, and British Fantasy Society Awards. His

novella The Way Station(1980) was a Nebula Award novelette nominee. In 2003,

the National Book Foundation awarded him the Medal for Distinguished

Contribution to American Letters. His short story "The Man in the Black Suit"

(1994) received the O. Henry Award. He has also received awards for his

contribution to literature for his entire oeuvre, such as the World Fantasy Award for

Life Achievement (2004), the Canadian Booksellers Association Lifetime

Achievement Award (2007), and the Grand Master Award from the Mystery Writers

of America (2007)."12

12 http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_King

16

3. The End of the Whole Mess – my translation

17

Konec všech problémů

Chci vám vyprávět o konci války,

degeneraci lidstva a smrti Mesiáše –

velkolepý příběh, který by si zasloužil

tisíce stránek a polici plnou knih, ale

vám (pokud jste nějací „vy“, kteří

byste tohle mohli číst) bude muset

stačit zkrácená verze. Přímá injekce

pracuje rychle. Počítám, že mám něco

mezi pětačtyřiceti minutami a dvěma

hodinami, podle mojí krevní skupiny.

Myslím, že mám A, což by mi mělo

zajistit trochu víc času, ale ať se

propadnu, jestli to vím jistě. Jestli se

ukáže, že mám 0, možná vás čeká

spoustu nepopsaných stránek, můj

hypotetický příteli. V každém případě

bych asi měl počítat s nejhorším, a

psát tak rychle, jak jen mohu.

Používám elektrický psací stroj –

Bobbyho textový procesor je rychlejší,

ale chod generátoru je příliš

nepravidelný, než aby se mu dalo

věřit, dokonce i se stabilizátorem. Na

tohle mám jen jednu šanci; nemohu

riskovat, že se dostanu na dohled

konci, a pak budu sledovat, jak se to

celé díky nějakému poklesu odporu

nebo silnému výboji odebere do

datového nebe.

The End of the Whole Mess

I want to tell you about the end of war,

the degeneration of mankind, and the

death of the Messiah - an epic story,

deserving thousands of pages and a

whole shelf of volumes, but you (if

there are any 'you' later on to read this)

will have to settle for the freeze-dried

version. The direct injection works

very fast. I figure I've got somewhere

between forty-five minutes and two

hours, depending on my blood-type. I

think it's A, which should give me a

little more time, but I'll be goddamned

if I can remember for sure. If it turns

out to be O, you could be in for a lot

of blank pages, my hypothetical

friend.In any event, I think maybe I'd

better assume the worst and go as fast

as I can.

I'm using the electric typewriter -

Bobby's word - processor is faster, but

the genny's cycle is too irregular to be

trusted, even with the line suppressor.

I've only got one shot at this; I can't

risk getting most of the way home and

then seeing the whole thing go to data

heaven because of an oHm drop, or a

surge too great for the suppressor to

cope with.

18

Jmenuji se Howard Fornoy. Býval

jsem spisovatelem na volné noze. Můj

bratr, Robert Fornoy, byl ten Mesiáš.

Zabil jsem ho před čtyřmi hodinami,

když jsem mu do žíly vpíchl jeho

vlastní objev. On tomu říkal

Zklidňovač. Možná, že lepší jméno by

bylo Velmi Vážná Chyba, ale co se

stalo, stalo se, a nejde odestát, jak

Irové říkají už celá staletí…což jen

dokazuje, jací to jsou kreténi.

Sakra, tyhle odbočky si nemůžu

dovolit.

Když Bobby umřel, přikryl jsem ho

dekou, a sedl si k jedinému oknu

v obývacím pokoji chaty, odkud jsem

tři hodiny pozoroval les. Bývala odsud

vidět oranžová zář silných sodíkových

lamp z North Conway, ale teď už

není. Teď už tam jsou jen Bílé hory,

připomínající temné trojúhelníky

vystřižené nějakým dítětem

z krepového papíru a bezúčelné

hvězdy. Zapnul jsem rádio, přeskákal

čtyři kapely, naladil jednoho šílence, a

zase ho vypnul. Jen jsem seděl a

přemýšlel, jak vyprávět tenhle příběh.

Mysl mi pořád ubíhala k těm mílím

plných tmavých borovic, ke vší té

nicotě.

My name is Howard Fornoy. I was a

freelance writer. My brother, Robert

Fornoy, was the Messiah. I killed him

by shooting him up with his own

discovery four hours ago. He called it

The Calmative. A Very Serious

Mistake might have been a better

name, but what's done is done and

can't be undone, as the Irish have been

saying for centuries…

which proves what assholes they are.

Shit, I can't afford these digressions.

After Bobby died I covered him

with a quilt and sat at the cabin's

single living-room window for some

three hours, looking out at the woods.

Used to be you could see the orange

glow of the hi-intensity arc-sodiums

from North Conway, but no more.

Now there's just the White Mountains,

looking like dark triangles of crepe

paper cut out by a child, and the

pointless stars. I turned on the radio,

dialed through four bands, found one

crazy guy, and shut it off. I turned

on the radio, dialed through four

bands, found one crazy guy, and shut

it off. I sat there thinking of ways to

tell this story — My mind kept sliding

away toward all those miles of dark

pinewoods, all that nothing.

19

Nakonec jsem si uvědomil, že se

musím rozhoupat, a vpíchl jsem si

injekci. Do háje. Nikdy jsem

nedokázal pracovat bez šibeničního

termínu.

A teď jeden mám, to je jisté.

Naši rodiče neměli důvod očekávat nic

jiného, než co dostali: chytré děti. Táta

byl student historie, který se ve třiceti

letech stal řádným profesorem na

Hofstře. O deset let později z něj byl

jeden z šesti viceadministrátorů

v Národních Archivech ve

Washingtonu DC, a měl šanci na

vedoucí pozici. Taky to byl sakra

dobrej chlap – měl všechny desky, co

kdy Chuck Berry nahrál, a sám dobře

hrál na kytaru blues. Táta přes den

archivoval a přes noc rockoval.

Máma graduovala magna cum laude

na Drewské univerzitě. Měla odznak

ze studentského spolku Pí Beta Kappa,

který občas nosila na svém

excentrickém klobouku. Stala se

úspěšnou veřejnou účetní ve

Washingtonu, potkala tátu, provdala se

za něj, a když otěhotněla, tak s prací

skončila. Já jsem se narodil v roce

1980. V roce 1984 už kontrolovala

daně pro některé z tátových kolegů –

říkala, že to je její „malý koníček“.

Finally I realized I needed to get

myself off the dime and shoot myself

up. Shit. I never could work without a

deadline.

And I've sure-to-God got one now.

Our parents had no reason to expect

anything other than what they got:

bright children. Dad was a history

major who had become a full

professor at Hofstra when he was

thirty. Ten years later he was one of

six vice-administrators of the National

Archives in Washington, DC, and in

line for the top spot. He was a helluva

good guy, too — had every record

Chuck Berry ever cut and played a

pretty mean blues guitar himself. My

dad filed by day and rocked by night.

Mom graduated magna cum

laude from Drew. Got a Phi Beta

Kappa key she sometimes wore on this

funky fedora she had. She became a

successful CPA in DC, met my dad,

married him, and took in her shingle

when she became pregnant with yours

truly. I came along in 1980. By '84 she

was doing taxes for some of my dad's

associates — she called this her 'little

hobby.'

20

Když se v roce 1987 narodil Bobby,

vyřizovala daně, investiční portfolia a

realitní nemovitosti pro tucet mocných

mužů. Mohl bych je tu vyjmenovat,

ale k čemu? Teď už jsou buď mrtví,

nebo blábolící idioti.

Myslím, že si tím svým „malým

koníčkem“ každoročně vydělala víc

než táta, ale to nikdy nebyl problém –

byli se svým vztahem spokojení a měli

se rádi. Často jsem je vídal, jak se

hašteřili, ale nikdy se nehádali. Když

jsem vyrůstal, jediný rozdíl, který jsem

viděl mezi mojí mámou a matkami

kamarádů, spočíval v tom, že ony si u

televize četly, žehlily, vyšívaly nebo

telefonovaly, zatímco máma ťukala do

kalkulačky, a zapisovala si čísla do

velkých zelených archů papíru.

Pro dva lidi se zlatými kartami Mensy

v peněženkách jsem nebyl žádným

zklamáním. Po celou svou školní

docházku jsem si udržoval jedničky a

dvojky (o tom, že bychom já nebo můj

bratr šli studovat na soukromou školu

se, pokud vím, nikdy neuvažovalo).

By the time Bobby was born in 1987,

she was handling taxes, investment

portfolios, and estate-planning for a

dozen powerful men. I could name

them, but who gives a wad? They're

either dead or driveling idiots by now.

I think she probably made more out of

'her little hobby' each year than my

dad made at his job, but that never

mattered — they were happy with

what they were to themselves and to

each other. I saw them squabble lots of

times, but I never saw them fight.

When I was growing up, the only

difference I saw between my mom and

my playmates' moms was that their

moms used to read or iron or sew or

talk on the phone while the soaps

played on the tube, and my mom used

to run a pocket calculator and write

down numbers on big green sheets of

paper while the soaps played on the

tube.

I was no disappointment to a couple

of people with Mensa Gold Cards in

their wallets. I maintained A's and B's

through my school career (the idea

that either I or my brother might go to

a private school was never even

discussed so far as I know).

21

Od mala mi také šlo psaní. Svůj první

článek jsem prodal, když mi bylo

dvacet – o tom, jak Kontinentální

armáda přezimovala v údolí Forge.

Prodal jsem ho za čtyři sta padesát

dolarů do jednoho z těch časopisů, co

dostanete v letadle. Táta, kterého jsem

měl hrozně rád, se mě zeptal, zda by

ode mě ten šek mohl koupit. Dal mi za

něj svůj osobní šek, a ten můj

z časopisu si nechal zarámovat a

pověsit nad stůl. Romantický génius,

chcete-li. Romantický génius, který

hrál na kytaru blues, chcete-li. Tohle

mi věřte, jsou děti, které mají horšího

tátu. On i moje matka pochopitelně

zemřeli ke konci loňského roku,

nepříčetní a s pomočenýma kalhotama,

stejně jako skoro všichni ostatní na

tomhle našem velkém kulatém světě,

ale mít rád jsem je nikdy nepřestal.

Byl jsem přesně to dítě, které mohli

očekávat – hodný, bystrý chlapec,

jehož talent se v atmosféře lásky a

důvěry rychle rozvíjel, věrný chlapec,

který své rodiče respektoval a měl rád.

Bobby byl jiný. Ani lidé z Mensy, jako

mí rodiče, nemohli nikdy očekávat

dítě, jako byl Bobby. Nikdy.

I also wrote well early, with no effort

at all. I sold my first magazine piece

when I was twenty — it was on how

the Continental Army wintered at

Valley Forge. I sold it to an airline

magazine for four hundred fifty

dollars. My dad, whom I loved deeply,

asked me if he could buy that check

from me. He gave me his own

personal check and had the check from

the airline magazine framed and hung

it over his desk. A romantic genius, if

you will. A romantic blues-

playing genius, if you will. Take it

from me, a kid could do a lot worse.

Of course he and my mother both died

raving and pissing in their pants late

last year, like almost everyone else on

this big round world of ours, but I

never stopped loving either of them.

I was the sort of child they had

every reason to expect — a good boy

with a bright mind, a talented boy

whose talent grew to early maturity in

an atmosphere of love and confidence,

a faithful boy who loved and respected

his mom and dad.

Bobby was different. Nobody, not

even Mensa types like our

folks, ever expects a kid like Bobby.

Not ever.

22

Na nočník jsem sám začal chodit o

celé dva roky dříve než Bob, a to byla

jediná věc, ve které jsem ho kdy

předstihl. Nikdy jsem na něj nežárlil;

to by bylo, jako kdyby nadprůměrný

nadhazovač z amatérské ligy žárlil na

Nolana Ryana či Rogera Clemense.

V určitém bodě zkrátka vzájemné

srovnávání, které způsobuje žárlivost,

přestává existovat. Zažil jsem to, a

můžu vám říct tohle: přijde chvíle, kdy

prostě jen ustoupíte do pozadí, a

cloníte si oči proti zábleskům.

Ve dvou letech už Bobby uměl číst, a

ve třech začal psát krátké eseje („Náš

pes“, „Výlet do Bostonu s matkou.“).

Psal neuspořádaným písmem,

typickým spíše pro šestileté děti, a již

to bylo samo o sobě zarážející, ale

nebylo to všechno: pokud by se jeho

eseje přepsaly, aby jeho stále se

rozvíjející motorika nemohla působit

jako hodnotící faktor, mysleli byste, že

čtete práci chytrého, byť nesmírně

naivního páťáka. S ohromující

rychlostí pokročil od jednoduchých

vět k souvětím souřadným a

podřadným. Bylo téměř děsivé, jak

intuitivně porozuměl větným členům,

a hlavním a vedlejším větám.

I potty-trained two full years earlier

than Bob, and that was the only thing

in which I ever beat him. But I never

felt jealous of him; that would have

been like a fairly good American

Legion League pitcher feeling jealous

of Nolan Ryan or Roger Clemens.

After a certain point the comparisons

that cause feelings of jealousy simply

cease to exist. I've been there, and I

can tell you: after a certain point you

just stand back and shield your eyes

from the flashburns.

Bobby read at two and began writing

short essays ('Our Dog', 'A Trip to

Boston with Mother') at three. His

printing was the straggling, struggling

galvanic constructions of a six-year-

old, and that was startling enough in

itself, but there was more: if

transcribed so that his still-developing

motor control no longer became an

evaluative factor, you would have

thought you were reading the work of

a bright, if extremely naive, fifth-

grader. He progressed from simple

sentences to compound sentences to

complex ones with dizzying rapidity,

grasping clauses, sub-clauses, and

modifying clauses with an

intuitiveness that was eerie.

23

Občas zkomolil větnou skladbu, nebo

udělal chybu v přívlastku, ale tyhle

chyby (které sužují většinu spisovatelů

po celý život) již měl ve věku pěti let

pevně pod kontrolou.

Když se u něj začaly objevovat bolesti

hlavy, rodiče měli strach, že má

nějaký fyzický problém – třeba nádor

na mozku – a vzali ho k doktorovi.

Ten ho pozorně prohlédl, ještě

pozorněji si ho vyslechl, a pak

rodičům sdělil, že jediným Bobbyho

problémem je stres: byl neustále

nesmírně frustrovaný, že jeho

motorika nestíhala krok s jeho

mozkem.

„Váš syn se snaží zbavit mentálního

ledvinového kamene,“ vysvětlil jim

doktor. „Mohl bych mu na ty migrény

něco předepsat, ale myslím, že

nejlepším lékem pro něj bude psací

stroj.“ Tak dali Bobbymu máma

s tátou IBM. O rok později dostal pod

stromeček Commodore 64

s programem WordStar, a s bolestmi

hlavy byl konec. Než se začnu věnovat

dalším záležitostem, chtěl bych

podotknout, že ještě následující tři

roky Bobby věřil, že ten počítač dostal

od Santy Clause.

Sometimes his syntax was garbled and

his modifiers misplaced, but he had

such flaws — which plague most

writers all their lives — pretty well

under control by the age of five.

He developed headaches. My parents

were afraid he had some sort of

physical problem — a brain-tumor,

perhaps — and took him to a doctor

who examined him carefully, listened

to him even more carefully, and then

told my parents there was nothing

wrong with Bobby except stress: he

was in a state of extreme frustration

because his writing-hand would not

work as well as his brain.

'You got a kid trying to pass a mental

kidney stone,' the doctor said. 'I could

prescribe something for his headaches,

but I think the drug he really needs is a

typewriter.' So Mom and Dad gave

Bobby an IBM. A year later they gave

him a Commodore 64 with WordStar

for Christmas and Bobby's headaches

stopped. Before going on to other

matters, I only want to add that he

believed for the next three years or so

that it was Santa Claus who had left

that word-cruncher under our tree.

24

Když o tom tak přemýšlím, tohle byla

další věc, ve které jsem Bobbyho

předstihl: přestal jsem na Santu věřit

dřív než on.

O svém dětství bych vám toho mohl

říct mnoho, a aspoň něco zmínit

musím, ale pouze stručně. Kvůli

termínu. Ach, ten šibeniční termín.

Jednou jsem četl humoristický článek

nazvaný „Jih proti Severu ve zkratce“

Bylo to nějak takhle.

„Válka?“ zasmála se Scarlett.“Ale

hloupost.“

Bum! Ashley šel do války! Atlanta

shořela! Rhett přišel a zase odešel.

„Ale hloupost,“ vzlykla

Scarlett.“Budu o tom přemýšlet až

zítra, protože zítra je taky den.“

Tehdy jsem se tomu od srdce zasmál;

teď když mám udělat něco podobného,

už mi do smíchu není. Tady to je:

„Dítě s IQ, které nedokážou změřit

žádné známé testy?“ usmála se India

Fornoyová na svého milujícího

manžela Richarda.

Now that I think of it, that was another

place where I beat Bobby: I Santa-

trained earlier, too.

There's so much I could tell you about

those early days, and I suppose I'll

have to tell you a little, but I'll have to

go fast and make it brief. The

deadline. Ah, the deadline. I once read

a very funny piece called 'The

Essential Gone with the Wind' that

went something like this:

"A war?" laughed Scarlett."Oh, fiddle-

de-dee!"

Boom! Ashley went to war! Atlanta

burned! Rhett walked in and then

walked out!

''Fiddle-de-dee," said Scarlett through

her tears, "I will think about it

tomorrow, for tomorrow is another

day."

I laughed heartily over that when I

read it; now that I'm faced with doing

something similar, it doesn't seem

quite so funny. But here goes:

'A child with an IQ immeasurable by

any existing test?' smiled India

Fornoy to her devoted husband,

Richard.

25

„Ale hloupost. Vytvoříme prostředí,

kde se může on – stejně jako jeho také

ne zrovna hloupý starší bratr –

intelektuálně rozvíjet. A vychováme

z nich normální americké chlapce,

kterými také jsou.“

Bum! Fornoyovic chlapci vyrostli.

Howard šel studovat na univerzitu ve

Virginii, graduoval cum laude, a

započal svou spisovatelskou kariéru,

která ho pohodlně uživila! Randil se

spoustou dívek, a mnoho z nich s ním

skončilo v posteli! Podařilo se mu

vyhnout sociálním chorobám, ať už

sexuálním nebo farmakologickým!

Koupil si stereo od Mitsubishi! Psal

domů alespoň jednou týdně! Vydal dvě

knížky, které měly slušný úspěch! „Ale

hloupost,“ pravil Howard. „Tohle je

život pro mne.“

A tak to také bylo, dokud se u mne

jednoho dne Bobby neočekávaně

(podle tradice těch nejlepších šílených

vědců) neobjevil se dvěma sklenicemi,

jednou se včelím hnízdem a jednou

s vosím hnízdem, Bobby se svým

tričkem s nápisem Mumford Phys Ed

naruby, na pokraji objevu, který zničí

lidský intelekt, a šťastný jako blecha.

'Fiddle-de-dee! We'll provide an

atmosphere where his intellect —

not to mention that of his not-exactly-

stupid older brother — can grow. And

we'll raise them as the normal all-

American boys they by gosh are!'

Boom! The Fornoy boys grew up!

Howard went to the University of

Virginia, graduated cum laude, and

settled down to a freelance writing

career! Made a comfortable living!

Stepped out with a lot of women and

went to bed with quite a few of them!

Managed to avoid social diseases both

sexual and pharmacological! Bought a

Mitsubishi stereo system! Wrote home

at least once a week! Published two

novels that did pretty well! 'Fiddle-de-

dee,' said Howard, 'this is the life for

me!'

And so it was, at least until the day

Bobby showed up unexpectedly (in the

best mad-scientist tradition) with his

two glass boxes, a bees' nest in one

and a wasps' nest in the other, Bobby

wearing a Mumford Phys Ed tee-shirt

inside-out, on the verge of destroying

human intellect and just as happy as a

clam at high tide.

26

Řekl bych, že lidé jako můj bratr

Bobby se rodí jen jednou za dvě či tři

generace – lidé jako Leonardo da

Vinci, Newton, Einstein, možná

Edison. Všichni mají jednu věc

společnou: jsou jako veliké kompasy,

které se dlouho bezcílně otáčí a hledají

svůj pravý sever, dokud jej nenajdou,

a nezaměří se na něj s hrozivou

umíněností. Ale než se tak stane, dělají

tihle lidé nejrůznější hovadiny, a

Bobby v tomhle nebyl žádná výjimka.

Když mu bylo osm a mně patnáct,

přišel za mnou a oznámil mi, že

vynalezl letadlo. Tehdy už jsem

Bobbyho znal příliš dobře na to, abych

ho jen odbyl a poslal pryč z pokoje.

Šel jsem s ním do garáže, kde byl jeho

červený vozík American Flyer, na

kterém byla přidělaná podivná

konstrukce z překližky. Vypadalo to

jako bojový letoun, ale křídla měl

zkosená dopředu místo dozadu.

Doprostřed Bobby přišrouboval

sedátko ze svého houpacího koně. Po

straně byla páka. Motor to nemělo.

Řekl mi, že to je větroň. Chtěl, abych

ho strčil z Carriganova vrchu, což byl

nejstrmější kopec ve Washingtonském

Grant Parku – jeho středem vedla

betonová cesta pro důchodce.

Guys like my brother Bobby come

along only once every two or three

generations, I think — guys like

Leonardo da Vinci, Newton, Einstein,

maybe Edison. They all seem to have

one thing in common: they are like

huge compasses which swing

aimlessly for a long time, searching

for some true north and then homing

on it with fearful force. Before that

happens such guys are apt to get up to

some weird shit, and Bobby was no

exception.

When he was eight and I was fifteen,

he came to me and said he had

invented an airplane. By then I knew

Bobby too well to just say 'Bullshit'

and kick him out of my room. I went

out to the garage where there was this

weird plywood contraption sitting on

his American Flyer red wagon. It

looked a little like a fighter plane, but

the wings were raked forward instead

of back. He had mounted the saddle

from his rocking horse on the middle

of it with bolts. There was a lever on

the side. There was no motor. He said

it was a glider. He wanted me to push

him down Carrigan's Hill, which was

the steepest grade in DC's Grant Park

— there was a cement path down the

middle of it for old folks.

27

Bobby mi tvrdil, že to bude jeho

ranvej.

„Bobby,“ řekl jsem mu, „ta mašinka

má křídla obráceně.“

„Nemá,“ odpověděl mi. „Takhle to je

správně. Na Zvířecím království dávali

jeden pořad o jestřábech. Létají

střemhlav za kořistí, a když se

zvednou, křídla obrátí. Mají na to

klouby, víš? Takhle se líp vznesou.“

„Tak proč je takhle nestaví armáda?“

zeptal jsem se, netušíc, že americká i

ruská armáda už tou dobou podobná

letadla plánovala na rýsovacích

prknech.

Bobby pokrčil rameny. Nevěděl, a

nezajímalo ho to.

Na Carriganově vrchu se usadil na

sedátko z koně a popadl páku. „Strč do

mě pořádně.“ přikázal mi. V očích mu

tančily bláznivé jiskřičky, které jsem

tak dobře znal – Kristepane, takhle mu

oči občas svítívaly, ještě když ležel

v kolébce.

That, Bobby said, would be his

runway.

'Bobby,' I said, 'you got this puppy's

wings on backward.'

'No,' he said. 'This is the way they're

supposed to be. I saw something

on Wild Kingdom about hawks. They

dive down on their prey and then

reverse their wings coming up. They're

double-jointed, see? You get better lift

this way.'

'Then why isn't the Air Force

building them this way?' I asked,

blissfully unaware that both the

American and the Russian air forces

had plans for such forward-wing

fighter planes on their drawing boards.

Bobby just shrugged. He didn't

know and didn't care.

We went over to Carrigan's Hill and he

climbed into the rocking-horse saddle

and gripped the lever. 'Push

me hard,' he said. His eyes were

dancing with that crazed light I knew

so well — Christ, his eyes used to

light up that way in his cradle

sometimes.

28

Ale přísahám Bohu, že kdybych si

myslel, že ta věc může skutečně

fungovat, nikdy bych ho nestrčil tak

silně.

Jenže já to nevěděl, a tak jsem ho strčil

vší silou. Rozjel se dolů z kopce a

výskal přitom jako kovboj vracející se

z nahánění dobytka a mířící do města

na pár vychlazených piv. Málem trefil

starého dědulu, který se skláněl nad

chodítkem, a jedna stará dáma mu

musela uskočit z cesty.

V půlce kopce zabral za páku, a já

podělaný strachy užasle sledoval, jak

se jeho překližkové letadlo oddělilo od

vozíku. Nejprve se vznášelo jen

několik centimetrů nad ním, a

vypadalo to, že zase dosedne zpátky.

Pak zavál prudký poryv větru, a

Bobbyho letadlo zamířilo vzhůru, jako

kdyby bylo na neviditelném drátě.

Vozík American Flyer sjel z betonové

stezky a skončil někde v křoví.

Najednou byl Bobby tři metry ve

vzduchu, pak šest, a pak patnáct.

Plachtil nad Grant Parkem ve stále

stoupajícím letadle, a rozjařeně

povykoval.

But I swear to God I never would have

pushed him down the cement path as

hard as I did if I thought the thing

would actually work.

But I didn't know, and I gave him

one hell of a shove. He went

freewheeling down the hill, whooping

like a cowboy just off a traildrive and

headed into town for a few cold beers.

An old lady had to jump out of his

way, and he just missed an old geezer

leaning over a walker.

Halfway down he pulled the handle

and I watched, wide-eyed and bullshit

with fear and amazement, as his

splintery plywood plane separated

from the wagon. At first it only

hovered inches above it, and for a

second it looked like it was going to

settle back. Then there was a gust of

wind and Bobby's plane took off like

someone had it on an invisible cable.

The American Flyer wagon ran off the

concrete path and into some bushes.

All of a sudden Bobby was ten feet in

the air, then twenty, then fifty. He

went gliding over Grant Park on a

steepening upward plane, whooping

cheerily.

29

Rozběhl jsem se za ním a křičel, ať

přistane, a v hlavě jsem odporně jasně

viděl, jak padá z té hloupé sedačky od

houpacího koně a nabodává se na

strom nebo na jednu z mnoha zdejších

soch. Pohřeb svého mladšího bratra

jsem si nepředstavoval; říkám Vám, že

v té chvíli jsem se ho zúčastnil.

„BOBBY!“ vykřikl jsem. „VRAŤ SE!“

„Jupíííííí!“ zvolal Bobby, a jeho hlas

byl slabý, ale zcela jasně nadšený.

Lidé, kteří hráli šachy, kteří si házeli

lítajícím talířem, čtenáři, páry i běžci,

ti všichni přestali s tím, co dělali, a

sledovali nás.

„KURVA, BOBBY, VŽDYŤ TEN

KRÁM NEMÁ BEZPEČNOSTNÍ

PÁS!“ zahulákal jsem. Pokud se dobře

pamatuju, tak to bylo poprvé, co jsem

tohle slovo použil.

„Buuuduuu v pořááádkuuuuu…“

Křičel z plných plic, a já si zděšeně

uvědomil, že ho sotva slyším.

Sprintoval jsem z Carriganova vrchu,

a celou cestu jsem řval. Nemám

nejmenší ponětí, co jsem křičel, ale

následující den jsem mohl akorát

šeptat.

I went running after him, screaming

for him to come down, visions of his

body tumbling off that stupid rocking-

horse saddle and impaling itself on a

tree, or one of the park's many statues,

standing out with hideous clarity in

my head. I did not just imagine my

brother's funeral; I tell you

I attended it.

'BOBBY!' I shrieked. 'COME DOWN!'

'WHEEEEEEEe!' Bobby screamed

back, his voice faint but clearly

ecstatic. Startled chess-players,

Frisbee-throwers, book-readers,

lovers, and joggers stopped whatever

they were doing to watch.

'BOBBY THERE'S NO SEATBELT ON

THAT FUCKING THING!' I

screamed. It was the first time I ever

used that particular word, so far as I

can remember.

'Iyyyy'll beeee all riyyyyht… ‘

He was screaming at the top of his

lungs, but I was appalled to realize I

could barely hear him. I went running

down Carrigan's Hill, shrieking all the

way. I don't have the slightest memory

of just what I was yelling, but the next

day I could not speak above a whisper.

30

Pamatuju si, že u sochy Eleanor

Rooseveltové jsem míjel jakéhosi

mladíka v upraveném trojdílném

obleku. Pohlédl na mne a

konverzačním tónem prohodil: „Sakra

kámo, já jsem snad furt sjetej.“

Vzpomínám si, jak ten podivný

pokřivený stín letadla uháněl po zemi,

jak se zdvihal a vlnil, když přejížděl

přes lavičky, odpadkové koše a lidi,

kteří jej sledovali s tvářemi

obrácenými k nebi. Vzpomínám si, jak

jsem za ním uháněl. Vzpomínám si,

jak se matce pokřivila tvář a jak začala

plakat, když jsem jí oznámil, že se

Bobbyho letadlo, které v první řadě

vůbec nemělo vzlétnout, převrátilo

vzhůru nohama v náhlém poryvu

větru, a Bobby skončil svou krátkou,

ale geniální kariéru rozmašírovaný po

celé ulici.

Vzhledem k tomu, jak se věci nakonec

vyvinuly, by možná bylo pro všechny

lepší, kdyby se tohle skutečně stalo,

jenže takhle to nebylo.

Ve skutečnosti se Bobby stočil zpátky

ke Carriganovu vrchu – celou dobu se

nedbale držel za ocas letadla, aby

z toho krámu nespadl – a začal

přistávat směrem k malému jezírku

uprostřed Grant Parku.

I do remember passing a young fellow

in a neat three-piece suit standing by

the statue of Eleanor Roosevelt at the

foot of the hill. He looked at me and

said conversationally, 'Tell you what,

my friend, I'm having one hell of an'

acid flashback.'

I remember that odd misshapen

shadow gliding across the green floor

of the park, rising and rippling as it

crossed park benches, litter baskets,

and the upturned faces of the watching

people. I remember chasing it. I

remember how my mother's face

crumpled and how she started to cry

when I told her that Bobby's plane,

which had no business flying in the

first place, turned upside down in a

sudden eddy of wind and Bobby

finished his short but brilliant career

splattered all over D Street.

The way things turned out, it might

have been better for everyone if things

had actually turned out that way, but

they didn't.

Instead, Bobby banked back toward

Carrigan's Hill, holding nonchalantly

onto the tail of his own plane to keep

from falling off the damned thing, and

brought it down toward the little pond

at the center of Grant Park.

31

Snesl se půldruhého metru nad

hladinu, pak metr…a pak už teniskami

čeřil vodní hladinu, nechávaje za

sebou dvě bílé brázdy. Obvykle

zlenivělé (a překrmené) kachny mu

s hlasitým kejháním pobouřeně

odlétaly z cesty, a Bobby se jim vesele

smál. Přistál na vzdálenější straně

jezírka, přesně mezi dvěma lavičkami,

které jeho letadlu urazily křídla.

Vyletěl ze sedla, narazil si hlavu, a

začal brečet.

Takový byl život s Bobbym.

Ne všechny zážitky s Bobbym byly

takhle velkolepé – vlastně si myslím,

že nic už nebylo – alespoň než přišel

Zklidňovač. Ale o tomhle jsem vám

vyprávěl, protože si myslím, že

alespoň v tomhle případě ten

nejextrémnější příklad nejlépe ilustruje

normu: život s Bobbym byl plný

překvapení. V devíti letech

navštěvoval hodiny kvantové fyziky a

pokročilé algebry na univerzitě

v Georgetownu.

Pak přišel ten den, kdy na všechna

rádia i televize v naší ulici – a

okolních čtyřech blocích – naladil

vlastní vysílání.; našel na půdě starou

přenosnou televizi, a předělal ji na

širokopásmovou radiostanici.

He went air-sliding five feet over it,

then four… and then he was skiing his

sneakers along the surface of the

water, sending back twin white wakes,

scaring the usually complacent (and

overfed) ducks up in honking

indignant flurries before him, laughing

his cheerful laugh. He came down on

the far side, exactly between two park

benches that snapped off the wings of

his plane. He flew out of the saddle,

thumped his head, and started to bawl.

That was life with Bobby.

Not everything was that spectacular

— in fact, I don't

think anything was… at least until The

Calmative. But I told you the story

because I think, this time at least, the

extreme case best illustrates the norm:

life with Bobby was a constant mind-

fuck. By the age of nine he was

attending quantum physics and

advanced algebra classes at

Georgetown University.

There was the day he blanked out

every radio and TV on our street —

and the surrounding four blocks —

with his own voice; he had found an

old portable TV in the attic and turned

it into a wide-band radio broadcasting

station.

32

Jedna stará černobílá televize značky

Zenith, čtyři metry kabelu, ramínko na

oblečení připevněné na střechu našeho

domu a tradá! Příští dvě hodiny mohli

obyvatelé čtyř bloků v Georgetownu

naladit pouze stanici WBOB…kde

brácha četl mé povídky, vyprávěl

hloupé vtipy, a vysvětloval, jak je

vysoký obsah síry v zapečených

fazolích příčinou toho, že náš táta

každou neděli ráno v kostele tolik prdí.

„Ale většinou prdí celkem tiše,“

vysvětlil Bobby svému zhruba

třítisícovému publiku, „nebo si ty

největší řachy někdy schovává, než se

začne zpívat.“

Táta z toho velkou radost neměl.

Musel zaplatit Úřadu pro komunikace

pokutu sedmdesát pět dolarů, kterou

po následující rok strhával Bobbymu

z kapesného.

Život s Bobbym, no jo…a to se

podívejte, už tu brečím. Zajímalo by

mně, jestli je to skutečný cit, nebo jen

první příznaky. Myslím, že to první –

Bůh ví, jak moc jsem ho měl rád – ale

stejně bych asi radši měl trochu přidat.

One old black-and-white Zenith,

twelve feet of hi-fi flex, a coathanger

mounted on the roofpeak of our house,

and presto! For about two hours four

blocks of Georgetown could receive

only WBOB . . . which happened to be

my brother, reading some of my short

stories, telling moron jokes, and

explaining that the high sulfur content

in baked beans was the reason our dad

farted so much in church every

Sunday morning. 'But he gets most of

em off pretty quiet,' Bobby told his

listening audience of roughly three

thousand, 'or sometimes he holds the

real bangers until it's time for the

hymns.'

My dad, who was less than happy

about all this, ended up paying a

seventy-five-dollar FCC fine and

taking it out of Bobby's allowance for

the next year.

Life with Bobby, oh yeah… and

look here, I'm crying. Is it honest

sentiment, I wonder, or the onset? The

former, I think — Christ knows how

much I loved him — but I think I

better try to hurry up a little just the

same.

33

Bobby v podstatě absolvoval střední

školu v deseti letech, ale nikdy

neobdržel bakaláře, ani žádný jiný

titul. Mohl za to ten veliký silný

kompas, který se mu neustále otáčel

v hlavě a hledal svůj pravý sever.

Nějakou dobu ho zajímala fyzika, a

krátkodobě se zbláznil také do

chemie…ale nakonec ho pokaždé

přestala bavit matematika nutná pro

oba tyto obory. Neměl s ní problémy,

ale (stejně jako ostatní seriózní vědní

obory) nebavila ho.

V patnácti ho začala zajímat

archeologie. Prohledával předhůří

Bílých hor v okolí naší letní chaty

v North Conway a sestavoval historii

tamních Indiánů z nalezených hrotů

šípů, pazourků a dokonce i z uhelných

vzorků z dávno vyhaslých ohnišť

v mezolitických jeskyních v oblastech

okolo New Hampshire.

Ale to ho taky přešlo, a začal se

věnovat dějinám a antropologii.

Bobby had graduated high school, for

all practical purposes, by the age of

ten, but he never got a BA or BS, let

alone any advanced degree. It was that

big powerful compass in his head,

swinging around and around, looking

for some true north to point at.

He went through a physics period,

and a shorter period when he was

nutty for chemistry… but in the end,

Bobby was too impatient with

mathematics for either of those fields

to hold him. He could do it, but it —

and ultimately all so-called hard

science — bored him.

By the time he was fifteen, it was

archaeology — he combed the White

Mountain foothills around our summer

place in North Conway, building a

history of the Indians who had lived

there from arrowheads, flints, even the

charcoal patterns of long-dead

campfires in the mesolithic caves in

the mid-New Hampshire regions.

But that passed, too, and he began

to read history and anthropology.

34

V šestnácti mu rodiče neochotně

povolili, aby se přidal ke skupině

antropologů z Nové Anglie, kteří se

chystali na expedici do Jižní Ameriky.

Vrátil se o pět měsíců později. Poprvé

v životě byl opálený. Vytáhl se o

nějaké tři centimetry a zhubnul sedm

kilo. Také byl tišší. Pořád uměl být

veselý, ale jeho dětinská bujarost,

někdy nakažlivá, někdy ubíjející, byla

ta tam. Dospěl. Tehdy jsem ho poprvé

slyšel mluvit o zprávách…myslím o

tom, jak špatné byly. To bylo v roce

2003, v roce, kdy frakce Palestinských

bojovníků za svobodu nazvaná Synové

Džihádu (jméno, které mi vždy

odporně znělo jako název katolické

komunity někde v Západní

Pensylvánii) odpálila radiační bombu

v centru Londýna, která zamořila

šedesát procent města, a zbytek učinila

velice nezdravým pro lidi, kteří do

budoucna chtěli mít děti (nebo se dožít

více než padesáti let).

When he was sixteen my father and

my mother gave their reluctant

approval when Bobby requested that

he be allowed to accompany a party of

New England anthropologists on an

expedition to South America.

He came back five months later with

the first real tan of his life; he was also

an inch taller, fifteen pounds lighter,

and much quieter. He was still

cheerful enough, or could be, but his

little-boy exuberance, sometimes

infectious, sometimes wearisome, but

always there, was gone. He had grown

up. And for the first time I remember

him talking about the news… how bad

it was, I mean. That was 2003, the

year a PLO splinter group called the

Sons of the Jihad (a name that always

sounded to me hideously like a

Catholic community service group

somewhere in western Pennsylvania)

set off a Squirt Bomb in London,

polluting sixty per cent of it and

making the rest of it extremely

unhealthy for people who ever planned

to have children (or to live past the age

of fifty, for that matter).

35

V roce, kdy jsme se pokusili uzavřít

blokádu Filipín, poté co Cedeňova

administrativa přijala „malou skupinu“

poradců z komunistické Číny (zhruba

patnáct tisíc, podle našich špionážních

satelitů), a ustoupili jsme teprve tehdy,

když se ukázalo, že a) Číňané by

neváhali s odpálením raket, pokud se

nestáhneme a b) Američané se nijak

nehrnuli do spáchání masové

sebevraždy jen kvůli filipínským

ostrovům. Také to byl rok, kdy se další

skupina šílených kreténů – myslím, že

byli z Albánie – pokusila rozšířit virus

AIDS do ovzduší nad Berlínem.

Tyhle věci nesli těžce všichni, ale

Bobbyho to přímo ničilo.

„Proč jsou na sebe lidi tak zatraceně

zlí?“ zeptal se mně jednou. To jsme

byli na naší letní chatě v New

Hampshire. Blížil se konec srpna a

většinu věcí už jsme měli sbalených

v krabicích a kufrech. Chata vypadala

smutně a opuštěně, jako vždycky,

když jsme se chystali rozejít do

nejrůznějších koutů světa.

The year we tried to blockade the

Philippines after the Cedeño

administration accepted a 'small group'

of Red Chinese advisors (fifteen

thousand or so, according to our spy

satellites), and only backed down

when it became clear that (a) the

Chinese weren't kidding about

emptying the holes if we didn't pull

back, and (b) the American people

weren't all that crazy about committing

mass suicide over the Philippine

Islands. That was also the year some

other group of crazy motherfuckers —

Albanians, I think — tried to air-spray

the AIDS virus over Berlin.

This sort of stuff depressed everybody,

but it depressed the shit out of Bobby.

'Why are people so goddam mean?'

he asked me one day. We were at the

summer place in New Hampshire, it

was late August, and most of our stuff

was already in boxes and suitcases.

The cabin had that sad, deserted look

it always got just before we all went

our separate ways.

36

Pro mě to znamenalo zpátky do New

Yorku, a pro Bobbyho do Waca

v Texasu…celé léto strávil čtením

sociologických a geologických

pojednání – to je kombinace, co? – a

tvrdil, že tam chce provést pár

experimentů. Řekl to mimoděk,

nenuceně, ale já si všiml, že matka jej

v posledních několika týdnech sleduje

se zvláštní pozorností. Já ani táta jsme

nic netušili, ale myslím, že máma

věděla, že střelka Bobbyho kompasu

se konečně přestala otáčet, a začala

mířit na konkrétní místo.

„Proč jsou na sebe lidi zlí?“ opáčil

jsem. „Na to mám jako odpovědět?“

„Někdo by to udělat měl,“ řekl Bobby.

„A co nejdřív, vzhledem k tomu, jak

se věci mají.“

„Takoví byli lidi vždycky,“ řekl jsem.

„A asi to dělají proto, že takoví byli

stvořeni. Jestli chceš někoho

obviňovat, obviňuj Boha.“

„To je blbost, tomu nevěřím. Stejně

jako byla blbost i ta teorie se

zdvojeným chromozomem X.

For me it meant back to New York,

and for Bobby it meant Waco, Texas,

of all places . . . he had spent the

summer reading sociology and

geology texts — how's that for a crazy

salad? — and said he wanted to run a

couple of experiments down there. He

said it in a casual, offhand way, but I

had seen my mother looking at him

with a peculiar thoughtful scrutiny in

the last couple of weeks we were all

together. Neither Dad nor I suspected,

but I think my mom knew that

Bobby's compass needle had finally

stopped swinging and had started

pointing.

'Why are they so mean?' I asked.

'I'm supposed to answer that?'

'Someone better,' he said. 'Pretty

soon, too, the way things are going.'

'They're going the way they always

went,' I said, 'and I guess they're doing

it because people were built to be

mean. If you want to lay blame, blame

God.'

'That's bullshit. I don't believe it. Even

that double-X-chromosome stuff

turned out to be bullshit in the end.

37

A netvrď mi tady, že to je kvůli

ekonomický krizi a konfliktům mezi

chudejma a bohatejma, protože to taky

nevysvětluje všechno.“

„Prvotní hřích,“ odvětil jsem. „Já tomu

věřím – má to dobrej zvuk, a dá se na

to tančit.“

„Fajn,“ řekl Bobby. „Možná že za to

může prvotní hřích. Ale co ho

způsobilo, bráško? Přemýšlels někdy o

tomhle?“

„Způsobilo? Jak způsobilo? Teď tě

nechápu.“

„Myslím, že to byla voda,“ utrousil

Bobby zamyšleně.

„Cože?“

„Voda. Něco, co je ve vodě.“

Zadíval se přímo na mně.

„Nebo něco, co v ní není.“

Následujícího dne odcestoval Bobby

do Waca. Znovu jsem ho spatřil, až

když se ukázal u mě doma, oblečený

v tričku Mumford, které bylo naruby,

a s dvěma sklenicemi v náručí. To

bylo o tři roky později.

And don't tell me it's just economic

pressures, the conflict between the

haves and have-nots, because that

doesn't explain all of it, either.'

'Original sin,' I said. 'It works for

me — it's got a good beat and you can

dance to it.'

'Well,' Bobby said, 'maybe it is

original sin. But what's the instrument,

big brother? Have you ever asked

yourself that?'

'Instrument? What instrument? I'm

not following you.'

'I think it's the water,' Bobby said

moodily.

'Say what?'

'The water. Something in the water.'

He looked at me.

'Or something that isn't.'

The next day Bobby went off to

Waco. I didn't see him again until he

showed up at my apartment wearing

the inside-out Mumford shirt and

carrying the two glass boxes. That was

three years later.

38

„Nazdar, Howie,“ prohlásil, vešel

dovnitř, a nenuceně mě poplácal po

zádech, jako bychom se neviděli jen tři

dny.

„Bobby!“ vyjekl jsem, a sevřel jsem

ho v náručí. Do hrudi se mi zabořila

ostrá hrana, a ozvalo se rozzlobené

bzučení.

„Já tě taky rád vidím,“ řekl Bobby.

„Ale dej si pozor. Rušíš domorodce.“

Rychle jsem od něj odstoupil. Bobby

si odložil velkou papírovou tašku a

brašnu, kterou měl přehozenou přes

rameno. Pak z tašky opatrně vyndal

dvě sklenice. V jedné bylo včelí

hnízdo a v druhé vosí. Včely už se

zklidnily, a začaly se věnovat vlastním

záležitostem, ale vosy byly z celé té

situace zjevně nešťastné.

„Tak dobře, Bobby,“ řekl jsem.

Pohlédl jsem na něj a nedokázal jsem

se ubránit úsměvu. „Co máš za lubem

tentokrát?“

Rozepnul brašnu a vyňal z ní

skleničku od majonézy, která byla do

poloviny naplněná nějakou čirou

kapalinou.

'Howdy, Howie,' he said, stepping in

and giving me a nonchalant swat on

the back as if it had been only three

days.

'Bobby!' I yelled, and threw both arms

around him in a bear-hug. Hard angles

bit into my chest, and I heard an angry

hive-hum.

'I'm glad to see you too,' Bobby said,

'but you better go easy. You're

upsetting the natives.'

I stepped back in a hurry. Bobby set

down the big paper bag he was

carrying and unslung his shoulder-bag.

Then he carefully brought the glass

boxes out of the bag. There was a

beehive in one, a wasps' nest in the

other. The bees were already settling

down and going back to whatever

business bees have, but the wasps

were clearly unhappy about the whole

thing.

'Okay, Bobby,' I said. I looked at him

and grinned. I couldn't seem to stop

grinning. 'What are you up to this

time?'

He unzipped the tote-bag and brought

out a mayonnaise jar which was half-

filled with a clear liquid.

39

„Vidíš to?“ zeptal se.

„Jo. Vypadá to jako voda nebo nějaká

pálenka.“

„Věř tomu nebo ne, ale ve skutečnosti

je to oboje. Pochází to z artézské

studny v La Platě. To je malé

městečko asi šedesát kilometrů od

Waca. Než jsem vyrobil tenhle

koncentrát, bylo toho skoro dvacet

litrů. Mám tam vlastní malou palírnu,

Howie, ale myslím, že za tohle nikdy

sedět nepůjdu.“ Usmíval se, a nyní se

mu úsměv ještě rozšířil. „Je to sice

jenom voda, ale stejně je to ten

nejsilnější dryák, co kdy lidstvo

poznalo.“

„Vůbec nechápu, o čem to tu mluvíš.“

„Já vím, že ne. Ale pochopíš. Víš ty

co, Howie?“

„Co?“

„Jestli ta idiotská lidská rasa zvládne

přežít příštích šest měsíců, vsadím se,

že už pak dokáže přežít všechno.“

Zdvihl sklenici a vážně se na mne skrz

ni zahleděl jediným zvětšeným okem.

'See this?' he said.

'Yeah. Looks like either water or white

lightning.'

'It's actually both, if you can believe it.

It came from an artesian well in La

Plata, a little town forty miles east of

Waco, and before I turned it into this

concentrated form, there were five

gallons of it. I've got a regular little

distillery running down there, Howie,

but I don't think the government will

ever bust me for it.' He was grinning,

and now the grin broadened. 'Water's

all it is, but it's still the goddamndist

popskull the human race has ever

seen.'

'I don't have the slightest idea what

you're talking about.'

'I know you don't. But you will. You

know what, Howie?'

'What?'

'If the idiotic human race can manage

to hold itself together for another six

months, I'm betting it'll hold itself

together for all time.'

He lifted the mayonnaise jar, and

one magnified Bobby-eye stared at me

through it with huge solemnity.

40

„Tohle je ono.“ Řekl. „Lék proti

nejhorší nemoci, která trýzní Homo

sapiens.“

„Rakovina?“

„Ne,“ odvětil Bobby. „Válka.

Hospodské rvačky. Střílení na ulicích.

Všechny tyhle problémy. Kde máš

koupelnu, Howie? Musím se vychcat.“

Když se vrátil, měl už tričko oblečené

správně, a také se stihl učesat – to

dělal stejně jako v dětství. Vždycky

prostě strčil hlavu pod kohoutek, a pak

si vlasy připlácl k hlavě rukama.

Pohlédl na sklenice s hnízdy a

prohlásil, že vosy i včely už se vrátily

do normálu. „Ne, že by ve vosím

hnízdě někdy došlo ke stavu, který by

se dal alespoň trochu považovat za

normální, Howie. Vosa je společenský

hmyz, stejně jako včely a mravenci.

Ale na rozdíl od včel, které jsou

většinou normální, a od mravenců,

kteří mají jen občasné schizofrenní

epizody, jsou vosy totální magoři.“

Usmál se. „Zrovna jako starý dobrý

Homo sapiens.“ Otevřel sklenici

s včelím hnízdem.

'This is the big one,' he said. 'The cure

for the worst disease to which Homo

sapiens falls prey.'

'Cancer?'

'Nope,' Bobby said. 'War. Barroom

brawls. Drive-by shootings. The whole

mess. Where's your bathroom, Howie?

My back teeth are floating.'

When he came back he had not only

turned the Mumford tee-shirt rightside

out, he had combed his hair — nor had

his method of doing this changed, I

saw. Bobby just held his head under

the faucet for awhile then raked

everything back with his fingers.

He looked at the two glass boxes and

pronounced the bees and wasps back

to normal. 'Not that a wasps' nest ever

approaches anything even closely

resembling 'normal', Howie. Wasps

are social insects, like bees and ants,

but unlike bees, which are almost

always sane, and ants, which have

occasional schizoid lapses, wasps are

total full-bore lunatics.' He smiled.

'Just like us good old Homo saps.' He

took the top off the glass box

containing the beehive.

41

„Poslouchej, Bobby,“ začal jsem.

Usmíval jsem se, ale ten úsměv mi

připadal až příliš široký. „Tu krabici

zavři, a jenom mi to vysvětli, co ty na

to? Názornou ukázku necháme na

jindy. Moje bytná je sice zlatíčko, ale

domovnice je taková tlustá lesba, která

hulí doutníky Odie Perode, a je o

patnáct kilo těžší než já. Je…“

„Tohle se ti bude líbit,“ skočil mi do

řeči Bobby, jako kdybych vůbec

nepromluvil – zlozvyk, který jsem

znal stejně důvěrně, jako jeho způsob

česání.

Ne že by byl neslušný, jen příliš

pohroužený do své práce. A mohl jsem

ho zastavit? Sakra, jasně že ne. Byl

jsem až moc rád, že ho zas vidím.

Myslím, že jsem už tehdy věděl, že se

něco strašlivě zvrtne, ale když jsem

byl s Bobbym víc než pět minut,

prostě mě zhypnotizoval. Byl jako

Lucy, držící fotbalový míč, a slibující

mi, že tentokrát už určitě neuhne, a já

byl Charlie Brown, a běžel jsem

k němu, připravený kopnout.

„Vlastně jsi to už nejspíš někdy viděl –

občas o tom píšou v časopisech, nebo

to ukazujou v dokumentech v televizi.

'Tell you what, Bobby,' I said. I was

smiling, but the smile felt much too

wide. 'Put the top back on and

just tell me about it, what do you say?

Save the demonstration for later. I

mean, my landlord's a real pussycat,

but the super's this big bull dyke who

smokes Odie Perode cigars and has

thirty pounds on me. She —

'You'll like this,' Bobby said, as if I

hadn't spoken at all — a habit as

familiar to me as his Ten Fingers

Method of Hair Grooming.

He was never impolite but often

totally absorbed. And could I stop

him? Aw shit, no. It was too good to

have him back. I mean I think I knew

even then that something was going to

go totally wrong, but when I was with

Bobby for more than five minutes, he

just hypnotized me. He was Lucy

holding the football and promising me

this time for sure, and I was Charlie

Brown, rushing down the field to kick

it.

'In fact, you've probably seen it done

before — they show pictures of it in

magazines from time to time, or in TV

wildlife documentaries.

42

Není to nic zvláštního, ale vypadá to

divně, protože lidé mají o včelách

hrozně iracionální předsudky.“

A divné bylo, že měl pravdu – už jsem

to předtím viděl.

Strčil ruku do sklenice mezi hnízdo a

stěnu. Neuběhlo ani patnáct vteřin a na

jeho ruce se vytvořila žijící černožlutá

rukavice. Náhle se mi vybavila

naprosto jasná vzpomínka: seděl jsem

v pyžamu před televizí a držel jsem

svého plyšového medvídka. Bylo asi

půl hodiny před večerkou (a zcela jistě

několik let před tím, než se Bobby

narodil), a já se směsicí hrůzy a

znechucení fascinovaně sledoval

nějakého včelaře, který si nechal

včelami pokrýt celý obličej. Včely

nejdřív vytvořily jakousi katovskou

kápi, a pak si z nich vytvaroval

groteskní živý plnovous.

Bobby náhle prudce zamrkal, a pak se

zakřenil.

„Jedna mě štípla,“ vysvětlil mi. „Ještě

pořád jsou trochu rozrušené z té cesty.

It's nothing very special, but

it looks like a big deal because people

have got these totally irrational

prejudices about bees.'

And the weird thing was, he was

right — I had seen it before.

He stuck his hand into the box

between the hive and the glass. In less

than fifteen seconds his hand had

acquired a living black-and-yellow

glove. It brought back an instant of

total recall: sitting in front of the TV,

wearing footie pajamas and clutching

my Paddington Bear, maybe half an

hour before bedtime (and surely years

before Bobby was born), watching

with mingled horror, disgust, and

fascination as some beekeeper allowed

bees to cover his entire face. They had

formed a sort of executioner's hood at

first, and then he had brushed them

into a grotesque living beard.

Bobby winced suddenly, sharply, then

grinned.

'One of em stung me,' he said.

'They're still a little upset from the trip.

43

Z La Platy jsem do Waca letěl

s jednou místní pojišťovačkou – má

starý Piper Cub. Odtud jsem pak letěl

do New Orleans s nějakou leteckou

linkou – myslím, že to byla společnost

Kretén Airlines. Asi čtyřicetkrát jsem

přestupoval, ale přísahám Bohu, že to

byla ta cesta taxíkem, která je takhle

pobláznila. Druhá Avenue má ještě

pořád víc výmolů než Bergenstrasse

potom, co Němci kapitulovali.“

„Vážně bys tu ruku měl vyndat,

Bobe.“ řekl jsem. Pořád jsem čekal, že

některé z nich vyletí ven – už jsem se

viděl, jak je celé hodiny honím po bytě

se srolovanými novinami, a jednu po

druhé je zabíjím, jako nějaké

uprchlíky ve starých vězeňských

filmech. Ale žádná z nich

neutekla…alespoň zatím.

„V klidu, Howie. Už jsi někdy viděl

nebo slyšel, že by včela štípla kytku?“

„Ty jako kytka nevypadáš.“

Zasmál se. „Kruci, myslíš, že včely ví,

jak vypadá kytka? Ne! Ani náhodou,

ty vole!

I hooked a ride with the local

insurance lady from La Plata to Waco

— she's got an old Piper Cub — and

flew some little commuter airline, Air

Asshole, I think it was, up to New

Orleans from there. Made about forty

connections, but I swear to God it was

the cab ride from LaGarbage that got

em crazy. Second Avenue's still got

more potholes than the Bergenstrasse

after the Germans surrendered.'

'You know, I think you really ought

to get your hand out of there, Bobs,' I

said. I kept waiting for some of them

to fly out — I could imagine chasing

them around with a rolled-up

magazine for hours, bringing them

down one by one, as if they were

escapees in some old prison movie.

But none of them had escaped… at

least so far.

'Relax, Howie. You ever see a bee

sting a flower? Or even hear of it, for

that matter?'

'You don't look like a flower.'

He laughed. 'Shit, you

think bees know what a flower looks

like? Uh-uh! No way, man!

44

Neví, jak vypadá kytka, stejně jako my

netušíme, jak zní mraky. Ony jen vědí,

že jsem sladký, protože potem

vylučuju dioxin sacharózy…společně

se sedmatřiceti dalšími dioxiny. A to

jsou jen ty, které známe.“

Na chvíli se zamyslel.

„I když se musím přiznat, že jsem se

dneska v noci radši trochu osladil.

V letadle jsem snědl krabici třešní

v čokoládě…“

„Kriste pane, Bobby!“

„…a v taxíku jsem si po cestě dal pár

bonbónů.“

Sáhnul do sklenice i druhou rukou a

začal ze sebe včely opatrně odhánět.

Ještě jednou sebou trhnul, když už jich

zbývalo jen pár a pak už vrátil víko na

své původní místo, čímž se mi výrazně

ulevilo. Na obou rukou měl zarudlé

otekliny: jednu na levé dlani, a druhou

vysoko na pravé, na místě, které

odborníci na věštění z rukou nazývají

Náramky Štěstěny.

They don't know what a flower looks

like any more than you or I know what

a cloud sounds like. They know I'm

sweet because I excrete sucrose dioxin

in my sweat …along with thirty-seven

other dioxins, and those're just the

ones we know about.'

He paused thoughtfully.

'Although I must confess I was careful

to, uh, sweeten myself up a little

tonight. Ate a box of chocolate-

covered cherries on the plane — '

'Oh Bobby, Jesus!'

' - and had a couple of MallowCremes

in the taxi coming here.'

He reached in with his other hand

and carefully began to brush the bees

away. I saw him wince once more just

before he got the last of them off, and

then he eased my mind considerably

by replacing the lid on the glass box. I

saw a red swelling on each of his

hands: one in the cup of the left palm,

another high up on the right, near what

the palmists call the Bracelets of

Fortune.

45

Byl poštípaný, ale dobře jsem chápal,

co mi chtěl ukázat: měl na sobě dobře

čtyři stovky včel. Štíply ho jen dvě.

Z kapsy u kalhot vytáhl pinzetu, a

přešel k mému stolu.

Vedle textového procesoru Wang

Micro, který jsem tehdy používal,

ležel můj nejnovější rukopis. Bobby

jej odsunul stranou, a na uvolněné

místo namířil mou lampičku Tensor.

Chvíli s ní pohrával, dokud se na stole

neobjevil úzký paprsek ostrého světla.

„Co teď vůbec píšeš, Hafíku?“ zeptal

se mě nenuceně, a já náhle cítil, jak se

mi na zátylku ježí vlasy. Kdy mi

naposledy řekl Hafíku? Když mu byly

čtyři? Šest? Do prdele, já nevím.

Opatrně operoval pinzetou na levé

ruce. Viděl jsem, jak vytáhl cosi

maličkého, co připomínalo chlup

z nosu, a položil to do mého

popelníku.

„Článek o padělání obrazů pro Vanity

Fair. Bobby, co máš sakra za lubem

tentokrát?“

He'd been stung, but I saw well

enough what he'd set out to show me:

what looked like at least four hundred

bees had investigated him. Only two

had stung.

He took a pair of tweezers out of his

jeans watch-pocket, and went over to

my desk. He moved the pile of

manuscript beside the Wang Micro I

was using in those days and trained

my Tensor lamp on the place where

the pages had been — fiddling with it

until it formed a tiny hard spotlight on

the cherrywood.

'Writin anything good, Bow-Wow?'

he asked casually, and I felt the hair

stiffen on the back of my neck. When

was the last time he'd called me Bow-

Wow? When he was four? Six? Shit,

man, I don't know. He was working

carefully on his left hand with the

tweezers. I saw him extract a tiny

something that looked like a nostril

hair and place it in my ashtray.

'Piece on art forgery for Vanity

Fair,' I said. 'Bobby, what in hell are

you up to this time?'

46

„Nechceš mi vytáhnout to druhé?“

zeptal se a natáhl ke mně pinzetu a

svou pravou ruku. Omluvně se

usmíval. „Říkám si, že když jsem tak

zatraceně chytrý, měl bych být

ambidexter, ale moje levá ruka má

pořád IQ asi šest.“

Starý dobrý Bobby.

Posadil jsem se vedle něj, vzal si

pinzetu, a vytáhl žihadlo ze zarudlého

místa, kterému by se u něj mělo říkat

Náramky Zkázy, a zatímco jsem to

dělal, vyprávěl mi o rozdílech mezi

včelami a vosami, o rozdílu mezi

vodou v La Platě a vodou v New

Yorku, a jak se – krucinál – všechno

spraví jen s troškou jeho vody a mojí

pomoci.

A tak jsem se ještě jednou, naposledy,

rozběhl vstříc tomu fotbalovému míči,

který držel můj rozesmátý, nesmírně

inteligentní bratr.

„Včely neštípou, pokud nemusí,

protože je to zabije.“ vysvětloval mi

Bobby nevzrušeně. „Pamatuješ, jak jsi

tenkrát v North Conway tvrdil, že se

zabíjíme kvůli prvotnímu hříchu?“

'You want to pull the other one for

me?' he asked, offering me the

tweezers, his right hand, and an

apologetic smile. 'I keep thinking if

I'm so goddam smart I ought to be

ambidextrous, but my left hand has

still got an IQ of about six.'

Same old Bobby.

I sat down beside him, took the

tweezers, and pulled the bee stinger

out of the red swelling near what in his

case should have been the Bracelets of

Doom, and while I did it he told me

about the differences between bees

and wasps, the difference between the

water in La Plata and the water in New

York, and how, goddam! everything

was going to be an right with his water

and a little help from me.

And oh shit, I ended up running at the

football while my laughing, wildly

intelligent brother held it, one last

time.

'Bees don't sting unless they have to,

because it kills them,' Bobby said

matter-of-factly. 'You remember that

time in North Conway, when you said

we kept killing each other because of

original sin?'

47

„Jo. Nemel sebou.“

„Pokud něco takového skutečně

existuje, pokud je Bůh, který by nás

mohl zároveň milovat tolik, že by nám

naservíroval vlastního syna na kříži, a

zároveň nás poslat do pekla jen proto,

že jedna blbá pizda kousla do

špatnýho jablka, tak to prokletí

spočívá právě v tomhle: Bůh nás

stvořil jako vosy, ne jako včely. Do

prdele, Howie, co tam ještě děláš?“

„Tak buď v klidu,“ řekl jsem, „a já to

vytáhnu. Jestli hodláš rozhazovat

rukama, můžu počkat.“

„Fajn,“ odpověděl a pak vydržel

relativně v klidu, zatímco jsem mu

žihadlo vytahoval. „Včely jsou

přírodní piloti kamikadze, Hafíku.

Když se podíváš do té sklenice, uvidíš

ty dvě, co mě štíply, ležet mrtvé na

dně. Jejich žihadla mají protihroty,

jako rybářské háčky. Dovnitř jdou

snadno. Když se je snaží vytáhnout,

vykuchá je to.“

„To je nechutný,“ poznamenal jsem a

odložil jsem druhé žihadlo do

popelníku. Žádné protihroty jsem

neviděl, ale neměl jsem mikroskop.

„Ale to je na nich to zvláštní,“ opáčil

Bobby.

'Yes. Hold still.'

'Well, if there is such a thing, if

there's a God who could

simultaneously love us enough to

serve us His own Son on a cross and

send us all on a rocket-sled to hell just

because one stupid bitch bit a bad

apple, then the curse was just this: He

made us like wasps instead of bees.

Shit, Howie, what are you doing?'

'Hold still,' I said, 'and I'll get it out.

If you want to make a lot of big

gestures, I'll wait.'

'Okay,' he said, and after that he held

relatively still while I extracted the

stinger. 'Bees are nature's kamikaze

pilots, Bow-Wow. Look in that glass

box, you'll see the two who stung me

lying dead at the bottom. Their

stingers are barbed, like fishhooks.

They slide in easy. When they Pull

out, they disembowel themselves.'

'Gross,' I said, dropping the second

stinger in the ashtray. I couldn't see the

barbs, but I didn't have a microscope.

'It makes them particular, though,'

he said.

48

„Naopak vosy mají žihadla hladká.

Můžou tě bodnout, kolikrát se jim

bude chtít. Po třetím nebo čtvrtém

žihadle jim dojde jed, ale bodat tě

můžou dál, když se jim chce… a jim

se obvykle chce. Obzvlášť zedním

vosám, to jsou ty, které mám tady.

Musíš jim dát Noxon na zklidnění. Asi

z toho mají pořádnou kocovinu,

protože se proberou ještě vzteklejší

než obvykle.“

Vážně se na mě zahleděl, a já si

poprvé všiml tmavých kruhů pod jeho

očima. Uvědomil jsem si, že takhle

unaveného jsem svého brášku ještě

neviděl.

„Proto lidi bojujou, Hafíku. Pořád

dokola. Máme hladká žihadla. Sleduj

tohle.“

Vstal a přešel ke své brašně. Po

chvilce přehrabovaní se vrátil s

kapátkem. Otevřel skleničku od

majonézy, a kapátko do ní ponořil, a

nabral si malou bublinku té texaské

destilované vody.

Přenesl ji ke sklenici s vosím hnízdem,

a já si všiml, že tahle má jiné víko –

byl v něm zabudovaný plastový

posuvník.

'Wasps, on the other hand, have

smooth stingers. They can shoot you

up as many times as they like. They

use up the poison by the third or fourth

shot, but they can go right on making

holes if they like . . . and usually they

do. Especially wall-wasps. The kind

I've got over there. You gotta sedate

em. Stuff called Noxon. It must give

em a hell of a hangover, because they

wake up madder than ever.'

He looked at me somberly, and for the

first time I saw the dark brown wheels

of weariness under his eyes and

realized my kid brother was more tired

than I had ever seen him.

'That's why people go on fighting,

Bow-Wow. On and on and on. We got

smooth stingers. Now watch this.'

He got up, went over to his tote-bag,

rummaged in it, and came up with an

eye-dropper. He opened the

mayonnaise jar, put the dropper in,

and drew up a tiny bubble of his

distilled Texas water.

When he took it over to the glass

box with the wasps' nest inside, I saw

the top on this one was different —

there was a tiny plastic slide-piece set

into it.

49

Nepotřeboval jsem, aby mi to

vysvětloval: u včel mu nevadilo otevřít

sklenici úplně. S vosami to nehodlal

riskovat.

Stiskl černý vršek kapátka. Na hnízdo

dopadly dvě kapičky vody, a na chvíli

na něm vytvořily tmavší místo, které

téměř okamžitě zmizelo. „Dej tomu

tak tři minuty,“ řekl mi.

„Co…“

„Neptej se,“ přerušil mě. „Uvidíš. Za

tři minuty.“

Za tu chvilku stihl přečíst ten můj

článek o padělcích, i když už v té době

měl dvacet stránek.

„Tak fajn,“ řekl a odložil papíry na

stranu. „Není to špatný, chlape. Měl

by sis přečíst něco o tom, jak si Jay

Gould vyzdobil salónek ve svým

soukromým vlaku falešnejma

Manetama – to je celkem sranda.“

Zatímco mluvil, odšrouboval víčko

sklenice s vosím hnízdem.

„Kruci, Bobby, nech těch šaškáren!“

vykřikl jsem.

I didn't need him to draw me a picture:

with the bees, he was perfectly willing

to remove the whole top. With the

wasps, he was taking no chances.

He squeezed the black bulb. Two

drops of water fell onto the nest,

making a momentary dark spot that

disappeared almost at once. 'Give it

about three minutes,' he said.

'What — '

'No questions,' he said. 'You'll see.

Three minutes.'

In that period, he read my piece on art

forgery… although it was already

twenty pages long.

'Okay,' he said, putting the pages

down. 'That's pretty good, man. You

ought to read up a little on how Jay

Gould furnished the parlor-car of his

private train with fake Manets, though

— that's a hoot.' He was removing the

cover of the glass box containing the

wasps' nest as he spoke.

'Jesus, Bobby, cut the comedy!' I

yelled.

50

„Pořád stejnej posera,“ zasmál se

Bobby a vytáhl hnízdo ven. Bylo

matně šedé a velké asi jako

bowlingová koule. Držel jej v rukou a

vosy vyletovaly ven, a přistávaly mu

na rukou, na tvářích a na čele. Jedna

z nich přelétla ke mně a přistála mi na

předloktí. Plácl jsem ji dlaní, a ona

spadla mrtvá na koberec. Bál jsem se –

skutečně jsem se bál. V žilách mi

proudil adrenalin, a cítil jsem, jak se

mi oči derou ven z důlků.

„Nezabíjej je,“ napomenul mě Bobby.

„Můžou ti ublížit asi stejně jako malé

děti. A přesně o to tu jde.“ Přehodil si

hnízdo z ruky do ruky jako přerostlý

softballový míček. Vyhodil jej vysoko

do vzduchu. Vyděšeně jsem sledoval,

jak vosy poletují po mém obýváku

jako bojové letouny na hlídce.

Bobby hnízdo opatrně vrátil do

sklenice a posadil se na gauč. Poplácal

na místo vedle sebe, a já šel k němu,

téměř jako v hypnóze. Vosy byly

všude: na koberci, na stropě, na

závěsech. Půl tuctu jich lezlo po

obrazovce mojí širokoúhlé televize.

Než jsem se mohl usadit, smetl

několik vos z polštáře, na který mířil

můj zadek. Rychle odletěly.

'Same old wimp,' Bobby laughed, and

pulled the nest, which was dull gray

and about the size of a bowling ball,

out of the box. He held it in his hands.

Wasps flew out and lit on his arms, his

cheeks, his forehead. One flew across

to me and landed on my forearm. I

slapped it and it fell dead to the carpet.

I was scared — I mean really scared.

My body was wired with adrenaline

and I could feel my eyes trying to push

their way out of their sockets.

'Don't kill em,' Bobby said. 'You

might as well be killing babies, for all

the harm they can do you. That's the

whole point.' He tossed the nest from

hand to hand as if it were an

overgrown softball. He lobbed it in the

air. I watched, horrified, as wasps

cruised the living room of my

apartment like fighter planes on patrol.

Bobby lowered the nest carefully back

into the box and sat down on my

couch. He patted the place next to him

and I went over, nearly hypnotized.

They were everywhere: on the rug, the

ceiling, the drapes. Half a dozen of

them were crawling across the front of

my big-screen TV. Before I could sit

down, he brushed away a couple that

were on the sofa cushion where my ass

was aimed. They flew away quickly.

51

Všechny létaly rychle, lezly rychle a

pohybovaly se rychle. Vůbec

nepůsobily zdrogovaně. Zatímco

Bobby mluvil, postupně si našly cestu

zpět do svého slinami slepeného

papírového domova; chvíli po něm

lezly a nakonec zmizely v kulaté díře

na jeho vrcholku.

„Nebyl jsem první, kdo se o Waco

začal zajímat,“ řekl Bobby. „Shodou

okolností je to to největší město ve

zvláštní malé nenásilné oblasti, která

leží uprostřed nejnásilnějšího státu

v Unii. Texasané po sobě strašně rádi

střílí, Howie – je to jejich státní

koníček. Polovina chlapů tam chodí

ozbrojená. V sobotu v noci je to

v barech ve Fort Worthu jako na

střelnici, jenom se střílí na opilce

místo na hliněné holuby. Je tam víc

členů Národní střelecké asociace, než

metodistů. Neříkám, že Texas je jediné

místo, kde na sebe lidé střílí, nebo se

řežou žiletkami, nebo strkají děti do

trouby, protože moc dlouho brečí,

rozumíš, ale zbraně tam mají fakt

rádi.“

„Ale ve Wacu ne,“ řekl jsem.

They were all flying easily, crawling

easily, moving fast. There was nothing

drugged about their behavior. As

Bobby talked, they gradually found

their way back to their spit-paper

home, crawled over it, and eventually

disappeared inside again through the

hole in the top.

'I wasn't the first one to get

interested in Waco,' he said. 'It just

happens to be the biggest town in the

funny little non-violent section of what

is, per capita, the most violent state in

the union. Texans love to shoot each

other, Howie — I mean, it's like a state

hobby. Half the male population goes

around armed. Saturday night in the

Fort Worth bars is like a shooting

gallery where you get to plonk away at

drunks instead of clay ducks. There

are more NRA card-carriers than there

are Methodists. Not that Texas is the

only place where people shoot each

other, or carve each other up with

straight-razors, or stick their kids in

the oven if they cry too long, you

understand, but they sure do like their

firearms.'

'Except in Waco,' I said.

52

„Ale jo, tam je mají rádi taky,“ opáčil

Bobby. “Ale používají je tam proti

sobě mnohem míň.“

Kristepane. Teď jsem se podíval na

hodiny a uviděl, kolik je. Přijde mi

jako bych psal maximálně patnáct

minut, ale už to je víc než hodina. To

se mi občas vstává, když se do toho

zaberu, ale teď si nemůžu dovolit

utápět se v detailech. Cítím se dobře –

žádné sucho v krku či tápání po

slovech, a když se teď tak dívám na to,

co jsem napsal, vidím jen obvyklé

překlepy a přepisy. Ale nebudu si nic

nalhávat, musím si pospíšit. „Ale

hloupost,“ řekla Scarlett, vždyť to

znáte.

Nenásilné atmosféry v okolí Waca si

už všimli především sociologové, kteří

ji zkoumali. Bobby mi vysvětlil, že

když jste data z Waca a podobných

oblastí vložili do počítače – zmínil

hustotu zalidnění, průměrný věk,

průměrnou životní úroveň, průměrnou

úroveň vzdělání a spoustu dalších

činitelů – vyskočila vám obrovská

anomálie.

'Oh, they like em there, too,' he said.

'It's just that they use em on each other

a hell of a lot less often.'

Jesus. I just looked up at the clock

and saw the time. It feels like I've been

writing for fifteen minutes or so, but

it's actually been over an hour. That

happens to me sometimes when I'm

running at white-hot speed, but I can't

allow myself to be seduced into these

specifics. I feel as well as ever — no

noticeable drying of the membranes in

the throat, no groping for words, and

as I glance back over what I've done I

see only the normal typos and

strikeovers. But I can't kid myself. I've

got to hurry up. 'Fiddle-de-dee,' said

Scarlett, and all of that.

The non-violent atmosphere of the

Waco area had been noticed and

investigated before, mostly by

sociologists. Bobby said that when

you fed enough statistical data on

Waco and similar areas into a

computer — population density, mean

age, mean economic level, mean

educational level, and dozens of other

factors — what you got back was a

whopper of an anomaly.

53

Akademikové ve svých pracích jen

zřídkakdy žertují, ale přesto několik

pojednání, které Bobby na tohle téma

přečetl, ironicky nadhodilo, že za to

možná může „něco ve vodě“.

„Rozhodl jsem se, že je možná na

čase, aby ten vtip někdo začal brát

vážně,“ vysvětloval Bobby.

„Koneckonců, ve vodě je i něco, co

zabraňuje vzniku zubních kazů. Říká

se tomu fluorid.“

Odjel do Waca v doprovodu tří

výzkumných asistentů: dvou studentů

posledního ročníku sociologie a

profesora geologie, který byl zrovna

na dovolené a toužil po dobrodružství.

Během šesti měsíců vytvořili Bobby a

ti sociologové počítačový program,

který zdokumentoval jev, jenž můj

bratr nazval jedinou oázou klidu na

světě. Vytáhl z brašny pomačkaný

papír a podal mi ho. Díval jsem se na

čtyřicet soustředných kruhů. Waco se

necházalo v osmém, devátém a

desátém kruhu směrem do středu.

„A teď koukej na tohle,“ řekl a přes

papír položil průsvitku. Byly na ní

další kruhy, a v každém z nich bylo

číslo.

Scholarly papers are rarely jocular, but

even so, several of the better than fifty

Bobby had read on the subject

suggested ironically that maybe it was

'something in the water'.

'I decided maybe it was time to take

the joke seriously,' Bobby said. 'After

all, there's something in the water of a

lot of places that prevents tooth decay.

It's called fluoride.'

He went to Waco accompanied by a

trio of research assistants:two

sociology grad-students and a full

professor of geology who happened to

be on sabbatical and ready for

adventure. Within six months, Bobby

and the sociology guys had

constructed a computer program

which illustrated what my brother

called the world's only calmquake. He

had a slightly rumpled printout in his

tote. He gave it to me. I was looking at

a series of forty concentric rings.

Waco was in the eighth, ninth, and

tenth as you moved in toward the

center.

'Now look at this,' he said, and put a

transparent overlay on the printout.

More rings; but in each one there was

a number.

54

Ve čtyřicátém 471, v třicátém devátém

420, v třicátém osmém 418, a tak dál.

Na několika místech čísla neklesla, ale

vzrostla, ale to bylo pouze výjimečně a

nikdy ne o moc.

„Co je to?“

„Každé číslo představuje počet

násilných zločinů v tom konkrétním

kruhu,“ řekl Bobby. „Vraždy,

znásilnění, napadení, dokonce i

vandalismus. Počítač kruhům přiděluje

čísla podle vzorce, který bere v potaz

hustotu obyvatel.“ Poklepal prstem na

sedmadvacátý kruh, u kterého bylo

číslo 204. „Tak třeba v téhle oblasti

žije méně než devět set lidí. To číslo

představuje tři nebo čtyři případy

domácího násilí, pár hospodských

rvaček a jedno týrání zvířete – jestli se

dobře pamatuju, tak to byl nějakej

senilní farmář, kterej se naštval na

prase, a začal do něj střílet solnými

náboji - a jedno neúmyslné zabití.“

Viděl jsem, že čísla ve středových

kruzích výrazně klesala: 85, 81, 70,

63, 40, 21, 5. V epicentru Bobbyho

oázy klidu leželo La Plata. Bez

přehánění se dalo nazvat ospalým

maloměstem.

Fortieth ring: 471. Thirty-ninth: 420.

Thirty-eighth: 418. And so on. In a

couple of places the numbers went up

instead of down, but only in a couple

(and only by a little).

'What are they?'

'Each number represents the incidence

of violent crime in that particular

circle,' Bobby said. 'Murder, rape,

assault and battery, even acts of

vandalism. The computer assigns a

number by a formula that takes

population density into account.' He

tapped the twenty-seventh circle,

which held the number 204, with his

finger. 'There's less than nine hundred

people in this whole area, for instance.

The number represents three or four

cases of spouse abuse, a couple of

barroom brawls, an act of animal

cruelty — some senile farmer got

pissed at a pig and shot a load of rock-

salt into it, as I recall — and one

involuntary manslaughter.'

I saw that the numbers in the central

circles dropped off radically: 85, 81,

70, 63, 40, 21, 5. At the epicenter of

Bobby's calmquake was the town of

La Plata. To call it a sleepy little town

seems more than fair.

55

Numerická hodnota přiřazená k La

Platě byla nula.

„Tak tady to máš, Hafíku,“ promluvil

Bobby. Nakláněl se dopředu, a

nervózně si mnul své dlouhé ruce.

„Můj kandidát na Rajskou zahradu.

Žije tu komunita asi patnácti tisíc lidí,

z toho jsou dvacet čtyři procenta

míšenci, kterým se tam běžně říká

Indios. Funguje tam továrna na

mokasíny, několik motelů a nicotných

farm. Jinou práci tam neseženeš. Co se

týče zábavy, mají tam čtyři bary, pár

tančíren, kde ti pustí jakoukoliv

hudbu, která připomíná George

Jonese, dvě restaurace a bowlingovou

dráhu. Taky tam je palírna. Nevěděl

jsem, že se někde mimo Tennessee

dělá takhle dobrá whiskey.“

Mám-li to zkrátit (a nic jiného mi teď

už nezbývá), La Plata měla všechny

předpoklady pro to, aby byla úrodnou

půdou pro takové ty každodenní

násilnosti, o nichž se můžete dočíst

v policejní rubrice místních novin.

Měla být, jenže nebyla.

The numeric value assigned to La

Plata was zero.

'So here it is, Bow-Wow,' Bobby

said, leaning forward and rubbing his

long hands together nervously, 'my

nominee for the Garden of Eden.

Here's a community of fifteen

thousand, twenty-four per cent of

which are people of mixed blood,

commonly called Indios. There's a

moccasin factory, a couple of little

motor courts, a couple of scrub farms.

That's it for work. For play there's four

bars, a couple of dance-halls where

you can hear any kind of music you

want as long as it sounds like George

Jones, two drive-ins, and a bowling

alley.' He paused and added, 'There's

also a still. I didn't know anybody

made whiskey that good outside of

Tennessee.'

In short (and it is now too late to be

anything else), La Plata should have

been a fertile breeding-ground for the

sort of casual violence you can read

about in the Police Blotter section of

the local newspaper every day. Should

have been but wasn't.

56

V posledních pěti letech před

příchodem mého bratra se v La Platě

stala pouze jedna vražda, dvě

napadení, a žádné znásilnění nebo

případ obtěžování dětí. Došlo tam ke

čtyřem ozbrojeným loupežím, ale

všechny měli na svědomí lidé, kteří

tam nebydleli dlouhodobě…stejně tak

jako tu vraždu a jedno z těch napadení.

Šerifa tam dělal starý tlustý

republikán, který připomínal

Rodneyho Dangerfielda. Vědělo se o

něm, že celé dny jen vysedává v

místní kavárně, upravuje si uzel na

kravatě, a žádá lidi, aby si někdo z

nich laskavě odvedl jeho manželku.

Brácha mi vysvětlil, že za tím nejspíš

bylo něco jiného než ubohý pokus o

humor; byl přesvědčený, že ten

chudák bojuje s počínající

Alzheimerovou chorobou. Jeho jediný

podřízený byl jeho synovec, který, jak

mi Bobby tvrdil, vypadal přesně jako

Junior Samples z té staré televizní

estrády.

„Kdyby tihle chlapi dělali

v jakémkoliv jiném městě v

Pensylvánii, které se od La Platy liší

jen polohou,“ řekl Bobby, „dostali by

vyhazov už před patnácti lety.

There had been only one murder in La

Plata during the five years previous to

my brother's arrival, two cases of

assault, no rapes, no reported incidents

of child abuse. There had been four

armed robberies, but all four turned

out to have been committed by

transients . . . as the murder and one of

the assaults had been. The local

Sheriff was a fat old Republican who

did a pretty fair Rodney Dangerfield

imitation. He had been known, in fact,

to spend whole days in the local coffee

shop, tugging the knot in his tie and

telling people to take his wife, please.

My brother said he thought it was a

little more than lame humor; he was

pretty sure the poor guy was suffering

first-stage Alzheimer's Disease. His

only deputy was his nephew. Bobby

told me the nephew looked quite a lot

like Junior Samples on the old Hee-

Haw show.

'Put those two guys in a Pennsylvania

town similar to La Plata in every way

but the geographical,' Bobby said, 'and

they would have been out on their

asses fifteen years ago.

57

Ale v La Platě budou sloužit, dokud

neumřou… k čemuž nejspíš dojde ve

spánku.“

„A co dál?“ zeptal jsem se. „Jak jste

pokračovali?“

„První týden potom, co jsme dali

dohromady ty statistiky, jsme tam jen

tak posedávali, a koukali na sebe,“

řekl Bobby. „Chápej, čekali jsme, že

tam něco najdeme, ale tohle teda ne.

Ani Waco tě nedokáže pořádně

připravit na La Platu.“ Bobby se

neklidně posunul a zapraskal klouby.

„Ježiš, jak já nesnáším, když tohle

děláš,“ řekl jsem.

Usmál se.

„Promiň, Hafíku. Každopádně jsme

tam začali testovat půdu a udělali jsme

mikroskopickou analýzu vody. Nic

moc jsem si od toho nesliboval;

všichni tam mají studny, většinou

celkem hluboké, a tak si tu vodu

testují často, aby měli jistotu, že tam

nepijí borax, nebo něco takového.

Kdyby tam bylo něco nápadného,

někdo by to už dávno objevil.

But in La Plata, they're gonna go on

until they die… which they'll probably

do in their sleep.'

'What did you do?' I asked. 'How did

you proceed?'

'Well, for the first week or so after we

got our statistical shit together, we just

sort of sat around and stared at each

other,' Bobby said. 'I mean, we were

prepared for something, but nothing

quite like this. Even Waco doesn't

prepare you for La Plata.' Bobby

shifted restlessly and cracked his

knuckles.

'Jesus, I hate it when you do that,' I

said.

He smiled.

'Sorry, Bow-Wow. Anyway, we

started geological tests, then

microscopic analysis of the water. I

didn't expect a hell of a lot; everyone

in the area has got a well, usually a

deep one, and they get their water

tested regularly to make sure they're

not drinking borax, or something. If

there had been something obvious, it

would have turned up a long time ago.

58

Tak jsme přešli na submikroskopii, a

tehdy jsme si začali zjišťovat celkem

zvláštní věci.“

„Jaké?“

„Narušené atomové řetězce,

subdynamické elektrické výkyvy a

nějaký neznámý protein. Voda ve

skutečnosti není H2O, rozumíš – ne,

když bereš v úvahu sulfidy, železo a

všechny další látky, které se nachází

v akviferu daného regionu. A ke

vzorci vody z La Platy bys musel

přidat víc písmen, než má za jménem

vysloužilý profesor.“ Rozzářily se mu

oči. „Ale nejzajímavější byl právě ten

protein, Hafíku. Ten se, pokud víme,

nachází jen na jednom dalším místě:

v lidském mozku.“

Kruci.

Teď to přišlo, mezi dvěma polknutími:

sucho v krku. Zatím nijak dramatické,

ale stačilo na to, abych si došel pro

sklenici ledové vody. Zbývá mi možná

čtyřicet minut. Ach Bože, je toho ještě

tolik, kolik Vám chci říct!

So we went on to submicroscopy, and

that was when we started to turn up

some pretty weird stuff.'

'What kind of weird stuff?'

'Breaks in chains of atoms,

subdynamic electrical fluctuations,

and some sort of unidentified protein.

Water ain't really H2O, you know —

not when you add in the sulfides,

irons, God knows what else happens to

be in the aquifer of a given region.

And La Plata water — you'd have to

give it a string of letters like the ones

after a professor emeritus's name.' His

eyes gleamed. 'But the protein was the

most interesting thing, Bow-Wow. So

far as we know, it's only found in one

other place: the human brain.'

Uh-oh.

It just arrived, between one swallow

and the next: the throat-dryness. Not

much at yet, but enough for me to

break away and get a glass of ice-

water. I've got maybe forty minutes

left. And oh Jesus, there's so much I

want to tell!

59

O tom, jak našli vosí hnízda s vosami,

které nikoho nebodaly. O drobné

bouračce, kterou viděli Bobby a jeden

z jeho asistentů, a po níž oba řidiči

(oba opilí muži ve věku okolo

čtyřiadvaceti let – jinými slovy ze

sociologického hlediska ta

nejagresivnější skupina) vystoupili,

přátelsky si potřásli rukama a vyměnili

si informace o pojišťovnách, načež

zamířili do baru na další skleničku.

Bobby mluvil celé hodiny, což je

luxus, který já nemám. Výsledek byl

jednoduchý: ta tekutina ve skleničce

od majonézy.

„Teď už máme v La Platě vlastní

palírnu,“ pokračoval. „A tohle tam

vaříme, Howie; pacifistickou pálenku.

Akvifer pod touhle oblastí Texasu je

hluboký, ale neuvěřitelně rozlehlý;

jako kdybys přenesl Viktoriino jezero

do porézní půdy, která překrývá

Mohorovičićovu vrstvu. Tamní voda

je účinná, ale to co vaříme my, co

jsem použil na ty vosy, je ještě

účinnější. Teď už toho máme přes

dvacet tisíc litrů. Na konci roku to

bude víc než padesát tisíc. Do příštího

července budeme mít sto deset tisíc

litrů. Ale to nestačí.

About the wasps' nests they found

with wasps that wouldn't sting, about

the fender-bender Bobby and one of

his assistants saw where the two

drivers, both male, both drunk, and

both about twenty-four (sociological

bull moose, in other words), got out,

shook hands, and exchanged insurance

information amicably before going

into the nearest bar for another drink.

Bobby talked for hours — more

hours than I have. But the upshot was

simple: the stuff in the mayonnaise jar.

'We've got our own still in La Plata

now,' he said. 'This is the stuff we're

brewing, Howie; pacifist white

lightning. The aquifer under that area

of Texas is deep but amazingly large;

it's like this incredible Lake Victoria

driven into the porous sediment which

overlays the Moho. The water is

potent, but we've been able to make

the stuff I squirted on the wasps even

more potent. We've got damn near six

thousand gallons now, in these big

steel tanks. By the end of the year,

we'll have fourteen thousand. By next

June we'll have thirty thousand. But

it's not enough.

60

Potřebujeme toho víc, a potřebujeme

to rychleji. A pak to budeme muset

přepravit.“

„Kam to chceš přepravovat?“ zeptal

jsem se.

„Na Borneo, pro začátek.“

Myslel jsem, že jsem se buď přeslechl,

nebo zbláznil. Vážně jsem si to

myslel.

„Podívej, Hafíku…promiň. Howie.“

Už se zase přehraboval ve svojí

brašně. Vytáhl několik leteckých

snímků a podal mi je. „Vidíš to?“

naléhal, zatímco jsem si je prohlížel.

„Vidíš, jak zasraně perfektní to je?

Jako kdyby sám Bůh najednou přerušil

naše každodenní vysílání a prohlásil:

„A nyní přinášíme zvláštní zprávu.

Tohle je vaše poslední šance, kreténi!

A teď se můžeme vrátit k seriálu Tak

jde čas.““

„Já to nechápu,“ řekl jsem. „Vůbec

netuším, na co se tu dívám.“ Ale

samozřejmě jsem to věděl; byl to

ostrov – ne přímo Borneo, ale ostrov

na západ od Bornea, který se jmenuje

Gulandio – s horou uprostřed a

spoustou rozblácených vesniček

ležících na jejím úpatí.

We need more, we need it faster… and

then we need to transport it.'

'Transport it where?' I asked him.

'Borneo, to start with.'

I thought I'd either lost my mind or

misheard him. I really did.

'Look , Bow-Wow…sorry. Howie.'

He was scrumming through his tote-

bag again. He brought out a number of

aerial photographs and handed them

over to me. 'You see?' he asked as I

looked through them. 'You see how

fucking perfect it is? It's as if God

Himself suddenly busted through our

business-as-usual transmissions with

something like "And now we bring

you a special bulletin! This is your last

chance, assholes! And now we return

you to Days of Our Lives." '

'I don't get you,' I said. 'And I have

no idea what I'm looking at.' Of course

I knew; it was an island — not Borneo

itself but an island lying, to the west of

Borneo identified as Gulandio, — with

a mountain in the middle and a lot of

muddy little villages lying on its lower

slopes.

61

Přes mraky ta hora skoro nebyla vidět.

Chtěl jsem tím říct, že jsem nevěděl,

co tam mám hledat.

„Ta hora se jmenuje stejně jako celý

ostrov,“, řekl Bobby. „Gulandio.

V místním nářečí to znamená

milosrdenství nebo osud, můžeš si

vybrat. Ale Vévoda Rogers tvrdí, že

ve skutečnosti je to ta největší

časovaná bomba na Zemi…a že má

vybuchnout nejpozději do příštího

října. Nejspíš dřív.“

Šílené na tom je tohle: celý ten příběh

zní šíleně, jen když ho vyprávíte

překotně, což je přesně to, co tu

dělám. Bobby po mně chtěl, abych mu

pomohl vybrat něco mezi šesti sty

tisíci a půldruhým milionem dolarů na

uskutečnění následujícího: zaprvé,

syntetizovat nějaké dva až tři tisíce

hektolitrů „prémiové vody“, jak tomu

říkal on; zadruhé, letecky odvézt

všechnu tuhle vodu na Borneo, kde

měli letiště (na Gulandiu se dalo

přistát tak akorát s rogalem); zatřetí,

přepravit ji na lodi na tenhle ostrov,

který se jmenoval Milosrdenství nebo

Osud;

It was hard to see the mountain

because of the cloud cover. What I

meant was that I didn't know what I

was looking for.

'The mountain has the same name as

the island,' he said. 'Gulandio. In the

local patois it

means grace, or fate, or destiny, or

take your pick. But Duke Rogers says

it's really the biggest time-bomb on

earth…and it's wired to go off by

October of next year. Probably earlier.'

The crazy thing's this: the story's only

crazy if you try to tell it in a speed-rap,

which is what I'm trying to do now.

Bobby wanted me to help him raise

somewhere between six hundred

thousand and a million and a half

dollars to do the following: first, to

synthesize fifty to seventy thousand

gallons of what he called 'the high-

test'; second, to airlift all of this water

to Borneo, which had landing facilities

(you could land a hang-glider on

Gulandio, but that was about all);

third, to ship it over to this island

named Fate, or Destiny, or Grace;

62

začtvrté, vyvézt ji po stěně sopky,

která byla nečinná (nepočítáme-li pár

drobných pufnutí v roce 1938) již od

roku 1804, a nakonec ji vylít do její

bahnité kaldery. Vévoda Rogers byl ve

skutečnosti John Rogers, ten profesor

geologie. Tvrdil, že Gulandio nečeká

obyčejná erupce, ale exploze,

srovnatelná s výbuchem Krakatoy

v devatenáctém století, a že vedle toho

výbuchu bude radiační bomba

z Londýna vypadat jako dětská

prskavka.

Bobby mi popsal, jak suť, kterou

Krakatoa vyvrhla, doslova

kontaminovala celou planetu;

pozorované následky tvořily důležitou

část Saganovy teorie o nukleární zimě.

Po následující tři měsíce byly východy

i západy Slunce na druhé straně světa

groteskně zbarvené - důsledek popela,

který obíhal ve vzdušných a Van

Allenových proudech. Došlo ke

globálním změnám klimatu, které

trvaly pět let, a palmy nipa, které

dosud rostly jen ve východní Africe a

Mikronésii, se náhle objevily

v Severní i Jižní Americe.

fourth, to truck it up the slope of the

volcano, which had been dormant

(save for a few puffs in 1938) since

1804, and then to drop it down the

muddy tube of the volcano's caldera.

Duke Rogers was actually John Paul

Rogers, the geology professor. He

claimed that Gulandio was going to do

more than just erupt; he claimed that it

was going to explode, as Krakatoa had

done in the nineteenth century,

creating a bang that would make the

Squirt Bomb that poisoned London

like a kid's firecracker.

The debris from the Krakatoa blow-

up, Bobby told me, had literally

encircled the globe; the observed

results had formed an important part

of the Sagan Group's nuclear winter

theory.

For three months afterward sunsets

and sunrises half a world away had

been grotesquely colorful as a result of

the ash whirling around in both the jet

stream and the Van Allen Currents.

There had been global changes in

climate which lasted five years, and

nipa palms, which previously had

grown only in eastern Africa and

Micronesia, suddenly showed up in

both South and North America.

63

„Všechny nipy ze Severní Ameriky

zmizely před rokem 1900,“ řekl

Bobby, „ale pod rovníkem se jim

pořád daří dobře. Rozšířila je tam

Krakatoa, Howie…a já chci stejným

způsobem rozšířit vodu z La Platy po

celém světě. Chci, aby se v té vodě lidi

procházeli, až bude pršet – a po

výbuchu Gulandia bude pršet hodně.

Chci, aby ji pili ze svých studní. Chci,

aby se v ní koupali, myli si v ní vlasy a

vlhčili si s ní kontaktní čočky. Chci,

aby se s ní vyplachovaly děvky.“

„Bobby, ty jsi šílenec,“ hlesl jsem, ale

věděl jsem, že není.

Unaveně se na mě usmál. „Já šílenec

nejsem,“ řekl. „Chceš vidět šílenství?

Zapni si CNN, Hafí…Howie. Uvidíš

šílenství v živých barvách.“

Na to, abych věděl, co má Bobby na

mysli, jsem si kabelovku (kterou jeden

můj kamarád nazýval Flašinet Zkázy)

zapínat nemusel. Indové a Pákistánci

byli na pokraji války. Totéž platilo pro

Číňany a Afghánce. Jedna půlka

Afriky hladověla a druhou sužoval

AIDS.

'The North American nipas all died

before 1900,' Bobby said, 'but they're

alive and well below the equator.

Krakatoa seeded them there,

Howie…the way I want to seed La

Plata water all over the earth. I want

people to go out in La Plata water

when it rains — and it's going to rain a

lot after Gulandio goes bang. I want

them to drink the La Plata water that

falls in their reservoirs, I want them to

wash their hair in it, bathe in it, soak

their contact lenses in it. I want

whores to douche in it.'

'Bobby,' I said, knowing he was not,

'you're crazy.'

He gave me a crooked, tired grin. 'I

ain't crazy,' he said. 'You want to see

crazy? Turn on CNN, Bow… Howie.

You'll see crazy in living color.'

But I didn't need to turn on Cable

News (what a friend of mine had taken

to calling The Organ-Grinder of

Doom) to know what Bobby was

talking about. The Indians and the

Pakistanis were poised on the brink.

The Chinese and the Afghans, ditto.

Half of Africa was starving, the other

half on fire with AIDS.

64

V posledních pěti letech docházelo

k neustálým šarvátkám na texasko-

mexické hranici, od té doby, co se

Mexiko stalo komunistickým státem, a

hraničnímu přechodu v Tijuaně se

začalo kvůli tamní zdi říkat Malý

Berlín. Z řinčení zbraní se stal kravál.

Poslední den minulého roku posunuli

vědci z Ústavu pro Nukleární

Zodpovědnost své černé hodiny na

patnáct vteřin před půlnocí.

„Bobby, dejme tomu, že by to bylo

proveditelné, a všechno by vyšlo podle

plánu,“ řekl jsem. „Nejspíš není a

nevyjde, ale předpokládejme, že ano.

Nemáš ponětí, jaké to může mít

dlouhodobé účinky.“

Začal něco říkat, a já ho přerušil.

„Nezkoušej mi tvrdit, že máš, protože

nemáš. Měl jsi čas najít tu svoji oázu

klidu a odhalit její příčinu, to

uznávám. Ale slyšel jsi někdy o

thalidomidu?

O té šikovné pilulce proti akné a

nespavosti, která u třicetiletých

pacientů způsobovala rakovinu a

infarkty? Copak si nepamatuješ na tu

vakcínu proti AIDS z roku 1997?“

There had been border skirmishes

along the entire Tex-Mex border in the

last five years, since Mexico went

Communist, and people had started

calling the Tijuana crossing point in

California Little Berlin because of the

wall. The saber-rattling had become a

din. On the last day of the old year the

Scientists for Nuclear Responsibility

had set their black clock to fifteen

seconds before midnight.

'Bobby, let's suppose it could be

done and everything went according to

schedule,' I said. 'It probably couldn't

and wouldn't, but let's suppose. You

don't have the slightest idea what the

long-term effects might be.'

He started to say something and I

waved it away.

'Don't even suggest that you do,

because you don't! You've had time to

find this calmquake of yours and

isolate the cause, I'll give you that. But

did you ever hear about thalidomide?

About that nifty little acne-stopper and

sleeping pill that caused cancer and

heart attacks in thirty-year-olds? Don't

you remember the AIDS vaccine in

1997?'

65

„Howie?“

„Ta tu nemoc sice zastavila, ale

z testovaných pacientů udělala

nevyléčitelné epileptiky, kteří všichni

umřeli do osmnácti měsíců.“

„Howie?“

„Pak tu byla –“

„Howie?“

Přestal jsem mluvit a pohlédl na něj.

„Svět,“ začal Bobby a pak se odmlčel.

Naprázdno polknul. Viděl jsem, že

bojuje se slzami. „Svět potřebuje

hrdinské činy, člověče. Dlouhodobé

vedlejší efekty neznám, a není čas je

studovat. Třeba můžeme napravit

všechny tyhle problémy. Nebo

možná…“

Pokrčil rameny, pokusil se usmát, a

pohlédl na mě lesklýma očima, z nichž

pomalu stékaly dvě slzy.

„Nebo možná dáváme heroin

pacientovi, co umírá na rakovinu.

Každopádně to zastaví to, co se děje

teď. Ukončí to všechnu bolest světa.“

'Howie?'

'That one stopped the disease, except it

turned the test subjects into incurable

epileptics who all died within eighteen

months.'

'Howie?

'Then there was — '

'Howie?'

I stopped and looked at him.

'The world,' Bobby said, and then

stopped. His throat worked. I saw he

was struggling with tears. 'The world

needs heroic measures, man. I don't

know about long-term effects, and

there's no time to study them, because

there's no long-term prospect. Maybe

we can cure the whole mess. Or

maybe — '

He shrugged, tried to smile, and

looked at me with shining eyes from

which two single tears slowly tracked.

'Or maybe we're giving heroin to a

patient with terminal cancer. Either

way, it'll stop what's happening now.

It'll end the world's pain.'

66

Otočil ruce dlaněmi nahoru, takže

jsem viděl vosí bodnutí. „Pomoz mi,

Hafíku. Prosím, pomoz mi.“

Tak jsem mu pomohl.

A posrali jsme to. Vlastně by se dalo

říct, že jsme to posrali prvotřídně. A

chcete něco vědět? Mně to je u prdele.

Vyhubili jsme všechny kytky, ale

aspoň jsme zachránili skleník. Jednou

tu zase něco poroste. Doufám.

Čtete to někdo?

Začínám být trochu zpomalený.

Poprvé za mnoho let musím přemýšlet

o tom, co dělám. O motorice spojené

s psaním. Měl jsem víc chvátat na

začátku.

Na to už je teď pozdě.

Samozřejmě se nám to povedlo:

vydestilovali jsme tu vodu, přeletěli

s ní na Borneo, přepravili ji na

Gulandio, postavili primitivní zdvižný

systém – napůl motorový naviják,

napůl ozubenou dráhu – na úbočí

sopky a shodili do jejích temných

mlhavých hlubin více než dvanáct tisíc

dvacetilitrových kanystrů s vodou z La

Platy. Tohle všechno jsme zvládli za

osm měsíců.

He spread out his hands, palms up, so

I could see the stings on them. 'Help

me, Bow-Wow. Please help me.'

So I helped him.

And we fucked up. In fact I think you

could say we fucked up big-time. And

do you want the truth? I don't give a

shit. We killed all the plants, but at

least we saved the greenhouse.

Something will grow here again,

someday. I hope.

Are you reading this?

My gears are starting to get a little

sticky. For the first time in years I'm

having to think about what I'm doing.

The motor-movements of writing.

Should have hurried more at the start.

Never mind. Too late to change things

now.

We did it, of course: distilled the water,

flew it in, transported it to Gulandio,

built a primitive lifting system — half

motor-winch and half cog railway — up

the side of the volcano, and dropped

over twelve thousand five-gallon

containers of La Plata water — the

brain-buster version — into the murky

misty depths of the volcano's caldera.

We did all of this in just eight months.

67

Nestálo nás to ani šest set tisíc dolarů,

ani půl druhého milionu; stálo to přes

čtyři miliony, což je ale pořád míň než

šestnáctina procenta z toho, co

Amerika letos vydala za obranu.

Chcete vědět, jak sme k těm penězům

přišli? Řek bych vám to, dybych měl

víc času, ale bolí mě hlava, tak na to

kašlám. Většinu těch peněz sem vybral

já, jesli to musíte vědět. Nevěděl sem,

jesli to zvládnu, ale zvlád sem to, jak

to jen chodilo. Ale podvedlo se nám to

a zvět to nějak vydržel a ta sopka –

nemůžu si zpomenout na její méno, a

nemám šach vracet se v textu –

vypoukla přesně dyž mě

Počkat.

Fajn. Trochu lepší. Digitalin. Měl ho

Bobby. Srdce buší jak o závod, ale zas

můžu myslet.

Ta sopka – říkali jsme jí Hora

Milosrdenství – vybuchla přesně jak

Vévoda Rodžrs předpověděl. Všechno

vylítlo do bezvětří a na chvíli všicky

nechali všeho a koukali na nebe. Ale

bloumost, řekla Salát.

It didn't cost six hundred thousand

dollars, or a million and a half; it cost

over four million, still less than a

sixteenth of one per cent of what

America spent on defense that year.

You want to know how we razed it?

I'd tell you if I had more thyme, but

my head's falling apart so never mend.

I raised most of it myself if it matters

to you. Some by hoof and some by

croof. Tell you the truth, I din't know I

could do it muself until I did. But we

did it and somehow the world held

together and that volcano — whatever

its name wuz, I can't exactly remember

now and there izzunt time to go back

over the manuscript — it blue just

when it was spo

Wait.

Okay. A little better. Digitalin. Bobby

had it. Heart's beating like crazy but I

can think again.

The volcano — Mount Grace, we

called it — blue just when Dook

Rogers said it would. Everything when

skihi and for awhile everyone's

attention turned away from whatever

and toward the skys. And bimmel-dee-

dee, said Strapless!

68

Sebjehlo se to rychlejc než bys do dětí

napočítal a všicky byli saze zdravý.

Chci říct.

Počkat.

Ježíši prosim nech mě to dokončit.

Chci říct, že všicky se uklidili. Začli se

na vjeci dívat z jiný perstektyvy. Zvět

se zněnil jako ty bosy v Bobbyho

hnízdě jak mi ukázal jak tolik

neštípaly. Ubjehly tři roky jako papí

léto. Lidi byly spolu jak v tý starý

bízničce od Youngbloods jak tam

zpívají poďte všicky k sobje, jako to

chtějí hopíci, mýr a vlásku a

Pčkt

Pořádná dávka. Cítím, jak srdce puší

v uších. Ale jestli se budu soustředit,

jestli se budu koncentrovat…

Bylo to jako babí léto, to jsem chtěl

říct, jak tři roky babího léta. Bobby

pokračoval se svým bádáním. La

Plata. Sociologické faktory, atd.

Pamatujete na toho jejich šerifa? Starý

tlustý republikán, co vypadl jak

Rodney Youngblood?

It happened pretty fast like sex and

checks and special effex and

everybody got healthy again. I mean.

Wait

Jesus please let me finish this.

I mean that everybody stood down.

Everybody started to get a little

purstective on the situation. The wurld

started to get like the wasps in Bobbys

nest the one he showed me where they

didn't stink too much. There was three

yerz like an Indian summer. People

getting together like in that old

Youngbloods song that went cmon

everybody get together rite now, like

what all the hippeez wanted, you no,

peets and luv and

wt

Big blast. Feel like my heart is

coming out thru my ears. But if I

concentrate every bit of my force,

my concentration —

It was like an Indian summer, that's

what I meant to say, like three years of

Indian summer. Bobby went on with

his resurch. La Plata. Sociological

background etc. You remember the

local Sheriff ? Fat old Republican with

a good Rodney Youngblood

imitashun?

69

Jak Bobby tvrdil, že má začáteční

odznaky Rodneyho nemoci?

soustřeď se debile

Nepil to jen on; zjistili sme, že je to

v Texasu hodně časté. Mluvím o

Alhemrově chorobě. Byly sme tam

z Bobbim tři roky. Vytvořili sme noví

progrm. Noví kraf s kruhy. Vyděl sem

co se tam jelo a vrátil se sem. Bobby a

jeho dva ponocníci tam zústaly. Jeden

se sestřelil, řek mi Boby dyž sem

přešel.

Počkat ještě jedna dáfka

Fajn. Naposled. Srdce byje tak rychle,

že s otěží můžu dejcha. Ten noví krad,

poslední kraf, vás fakt dostal, dyž ste

ho předložili přes kraf s pázou klidu.

Ten ukazoval, jak úsilné činy klešou

směrem k La Platě v uprosřed;

Alczhaimrovej grad ukazoval rostoucí

součet případů předčasový senulity

směrem k La Platě. Lidi tam hodně

mladý hodně chlouply.

How Bobby said he had the

preliminary simptoms of Rodney's

Disease?

concentrate asshole

Wasn't just him; turned out like there

was a lot of that going around in that

part of Texas. All's Hallows Disease is

what I meen. For three yerz me and

Bobby were down there. Created a

new program. New graff of circkles. I

saw what was happen and came back

here. Bobby and his to asistants stayed

on. One shot hisself Boby said when

he showed up here.

Wait one more blas

All right. Last time. Heart beating so

fast I can hardly breeve. The new

graph, the last graph, really only

whammed you when it was laid over

the calmquake graft. The calmquake

graff showed ax of vilence going

down as you approached La Plata in

the muddle; the Alzheimer's graff

showed incidence of premature

seenullity going up as you approached

La Plata. People there were getting

very silly very yung.

70

Já a Bobo sme byly další tři roky

nepatrný jak to jen šlo, pyli sme jen

vodu Parrier a dyš pršelo, nesli sme

plášťovky. Takže ne válka, a dyž šikni

začly hlupnout tak mi ne a já sem

vrátil, protože můj brácha nemužu si

zpomenut na méno

Bobby

Bobby dyš sem deska v noci přišl tak

prečel a já řek Bobby já tě mám rát

Bobby řek pomiň Hafku mrazí mně že

sem z člověků udělal plpce a chlupáky

a já řek rači plpci a chlupci než černý

drosky v nesmíru a on plkal a řek dáž

mi ijekci specální vody a ja řek jo a on

řek spíšeš to a já řek jo a asi sem spal,

už se nemapatuju vidím zlova ale ne

výsnam

Mám Bobbyho menuje se bradr a

nejsýš konec psaní mám krapici do

kterí to dám Bobby řk že tam je klitnej

zduch a vyzdrží to miljon led a

zbohem zbohem šikni já končím,

zbohm bobby mam tě rát nepila to

tvoje vyna mám tě rát

odpuštímti

mám rát

(hřešil kvůli svjetu)

Hafik Fornoy

Me and Bobo were careful as we could

be for next three years, drinke only

Parrier Water and wor big long

sleekers in the ran. so no war and

when everybobby started to get seely

we din and I came back here because

he my brother I cant remember what

his name

Bobby

Bobby when he came here tonight

cryeen and I sed Bobby I luv you

Bobby sed Ime sorry Bowwow Ime

sorry I made the hole world ful of

foals and dumbbels and I sed better

fouls and bells than a big black sinder

in spaz and he cryed and I cryed

Bobby I luv you and he sed will you

give me a shot of the spacial wadder

and I sed yez and he said wil you ride

it down and I sed yez an I think I did

but I cant reely remember I see wurds

but dont no what they mean

I have a Bobby his nayme is bruther

and I theen I an dun riding and I have

a bocks to put this into thats Bobby sd

full of quiyet air to last a milyun yrz so

gudboy gudboy everybrother, Im goin

to stob gudboy bobby i love you it

wuz not yor falt i love you

forgivyu

love yu

(sinned for the wurld)

Bowwow Fornoy

71

4. The comparison of my translation and Ivan Němeček´s translation

After finishing my own translation of The End of the Whole Mess, I decided to

compare it with the official translation by Ivan Němeček. It was a very strange

experience, to read a different translation of the text with which I have become so

familiar with in the last few months. This part of the text will focus on the most

notable differences between these two translations. Firstly, I will always quote the

original sentence or a paragraph in English, as written by Stephen King in

Nightmares and Dreamscapes. After that, a comparison of both translations will

follow (with Mr. Němeček’s translation from Dolanův cadilac being the first, and my

translation being the second one).

4.1 CPA

She became a successful CPA in DC, met my dad, married him, and took in her

shingle when she became pregnant with yours truly. (King, p. 68)

Stala se úspěšnou autorizovanou soudní znalkyní v D. C., seznámila se s otcem,

vdala se za něj a po otěhotnění firmu zabalila. (King, p. 61; translated by Ivan

Němeček)

„Stala se úspěšnou veřejnou účetní ve Washingtonu, potkala tátu, provdala se za

něj, a když otěhotněla, tak s prací skončila.“ (Ondřej Kazda)

With this example, it can be argued that my translation of "CPA" as "veřejná účetní"

is probably the correct one, as the abbreviation "CPA" stands for "certified public

accountant"13 It also makes more sense than "soudní znalkyně", when we take into

account that just a few paragraphs later, Stephen King writes: "By '84 she was doing

taxes for some of my dad's associates — she called this her 'little hobby.' By the time

Bobby was born in 1987, she was handling taxes, investment portfolios, and estate-

planning for a dozen powerful men."(King, p.67-68), which seems like a job more

suitable for a former accountant than a judicial expert. A possible explanation for Mr.

Němeček’s translation can be found in the online translator at Seznam.cz, which

13 http://www.thefreedictionary.com/CPA

72

translates "certified accountant" as "autorizovaný auditor/účetní znalec"14, however

these are both terms used only in British English, and since Stephen King (and more

importantly Howard Fornoy) is an American, it can be safely assumed, that my

translation is probably the correct one.

4.2. On the verge of destroying human intellect

And so it was, at least until the day Bobby showed up unexpectedly (in the best mad-

scientist tradition) with his two glass boxes, a bees' nest in one and a wasps' nest in

the other, Bobby wearing a Mumford Phys Ed tee-shirt inside-out, on the verge of

destroying human intellect and just as happy as a clam at high tide. (King, p. 72)

A tak to bylo, dokud se jednoho dne nečekaně neobjevil Bobby (podle nejlepších

tradic šílených vědců) s dvěma skleněnými krabicemi – v jedné vosy, v druhé včely –

Bobby v tričku naruby, s intelektem na pokraji zhroucení, ale šťastný jako

blecha.(King, p. 64; translated by Ivan Němeček)

„A tak to také bylo, dokud se u mne jednoho dne Bobby neočekávaně (podle tradice

těch nejlepších šílených vědců) neobjevil se dvěma sklenicemi, jednou se včelím

hnízdem a jednou s vosím hnízdem, Bobby se svým tričkem s nápisem Mumford

Phys Ed naruby, na pokraji objevu, který zničí lidský intelekt, a šťastný jako

blecha.“ (Ondřej Kazda)

In this particular example there seems to be a misunderstaning at Mr. Němeček’s

part. His translation seems to indicate that Robert Fornoy’s own intelect was on the

verge of destruction, but if the reader reads further, it becomes obvious, that that is

not the case. What we deal with here, is an example of Stephen King’s trademark

ominous foreshadowing of events that are yet to come. Mr. King is obviously

referring here to Bobby’s invention called "The Calmative", which will be

responsible for the destruction of human intelect.

14 http://slovnik.seznam.cz/cz-en/word/?q=znalec&id=jOUapJ2Vpy0=

73

4.3. American Flyer

I went out to the garage where there was this weird plywood contraption sitting on

his American Flyer red wagon. (King, p. 72)

Šel jsem s ním do garáže, kde na jeho červeném kočárku spočíval podivný

překližkový vynález. (King, p. 64, translated by Ivan Němeček)

„Šel jsem s ním do garáže, kde byl jeho červený vozík American Flyer, na kterém

byla přidělaná podivná konstrukce z překližky.“ (Ondřej Kazda)

This may seem like nitpicking, but American Flyer is a brand which makes wagons,

not baby carriages.15 On the other hand, Mr. Němeček’s translation of this whole

sentence is much better from the syntactical point of view, and sounds more "Czech"

than my own, rather clumsy translation.

4.4. Whooping

He went freewheeling down the hill, whooping like a cowboy just off a traildrive and

headed into town for a few cold beers.(King, p. 73)

Rozjel se z kopce a poskakoval jako kovboj, který přihnal krávy a teď jede do města

na pár studených piv. (King, p. 64-65; translated by Ivan Němeček)

„Rozjel se dolů z kopce a výskal přitom jako kovboj vracející se z nahánění dobytka

a mířící do města na pár vychlazených piv.“ (Ondřej Kazda)

In this instance, there is a mistakenly translated word "whooping" in Ivan Němeček’s

text. Interestingly enough, when later on Mr. King writes: "He went gliding over

Grant Park on a steepening upward plane, whooping cheerily. " (King, p. 73), Mr.

Němeček correctly translates it as: "Vznášel se nad Grantovým parkem a vesele

halekal. ". (King, p. 65; translated by Ivan Němeček)

15 http://www.radioflyer.com/

74

4.5. The Philippines incident

The year we tried to blockade the Philippines after the Cedeño administration

accepted a 'small group' of Red Chinese advisors (fifteen thousand or so, according

to our spy satellites), and only backed down when it became clear that (a) the

Chinese weren't kidding about emptying the holes if we didn't pull back, and (b) the

American people weren't all that crazy about committing mass suicide over the

Philippine Islands. (King, p. 76)

V tom roce jsme se také pokusili o blokádu Filipín poté, co Cedeñova vláda přijala

„malou skupinu“ poradců z rudé Číny (podle špionážních satelitů jich bylo asi

patnáct tisíc) a couvla, až když bylo jasné, že a) Číňané nemluvili do větru, když

říkali, že to tam pořádně vyčistí, pokud se nestáhneme, a b) Američané nejsou tak

šílení, aby na Filipínách páchali hromadné sebevraždy. (King, p. 67; translated by

Ivan Němeček)

„V roce, kdy jsme se pokusili uzavřít blokádu Filipín, poté co Cedeňova

administrativa přijala „malou skupinu“ poradců z komunistické Číny (zhruba patnáct

tisíc, podle našich špionážních satelitů), a ustoupili jsme teprve tehdy, když se

ukázalo, že a) Číňané by neváhali s odpálením raket, pokud se nestáhneme a b)

Američané se nijak nehrnuli do spáchání masové sebevraždy jen kvůli filipínským

ostrovům.“ (Ondřej Kazda)

From a syntactical point of view this is a rather difficult sentence, and I am still not

entirely sure, which translation is correct – mine or Mr. Němeček’s. His point of

view is understandable – from the sentence it is not entirely clear, who is the party,

which "backed down". In Mr. Němeček’s translation, it seems to be the Cedeño

administration, however, upon reading the entire sentence, that does not make a

whole lot of sense. My translation (which may very well be incorrect) paints the

situation in a different light. The way I understood it, it was the Americans, who had

to back down, since as Stephen King writes, the Chinese were not afraid to use

(probably nuclear) weapons, and the Americans did not want to risk a conflict on a

75

global scale over the Philippine Islands. Whichever translation is correct, at the very

least there seems to be a mistake in Mr. Němeček’s translation of "the American

people weren't all that crazy about committing mass suicide over the Philippine

Islands." He translates it as "Američané nejsou tak šílení, aby na Filipínách páchali

hromadné sebevraždy.". Once again, the key here is in the proper understanding of

the context. True, there was a danger of a global conflict over Phillipines, but as

Stephen King writes it, this conflict would probably not take place on the Philippine

Island themselves, but rather on a Chinese and American soil. That war would

probably be nuclear, and as such would result in millions of deaths on both American

and Chinese side. The mass suicide Stephen King is referring to here, is not a literal

suicide, but rather a metonymy.

4.6. Someone better

'Why are they so mean?' I asked. 'I'm supposed to answer that?'

'Someone better,' he said. 'Pretty soon, too, the way things are going.' (King, p. 76)

„Proč jsou tak zlí?“ zeptal jsem se. „A na to ti mám odpovědět?“

„Přijde někdo lepší,“ rozumoval. „A to velice brzy, podle toho, jak se to vyvíjí.“

(King, p. 67; translated by Ivan Němeček)

„Proč jsou na sebe lidi zlí?“ opáčil jsem. „Na to mám jako odpovědět?“

„Někdo by to udělat měl,“ řekl Bobby. „A co nejdřív, vzhledem k tomu, jak se věci

mají.“ (Ondřej Kazda)

In this instance, Mr. Němeček has probably misunderstood, what Bobby meant to

say, an as such, his translation makes no sense at all. He makes it seem like Bobby

believes, that some better person is comming, because of the dire situation around the

world. That is a wrong iterpretation of King’s text. What Bobby is actually saying is

that someone had better answer his question before it is to late, and the world

becomes engulfed in a nuclear conflict.

76

4.7. The whole mess, my back teeth are floating

'Nope,' Bobby said. 'War. Barroom brawls. Drive-by shootings. The whole mess.

Where's your bathroom, Howie? My back teeth are floating.' (King, p.78-79)

„Ne,“ odtušil Bobby. „Na válku. Na hospodský rvačky. Na přestřelky v autech a

tyhlety věci. Kde máš koupelnu, Howie? Je mi z toho nanic.“ (King, p. 69; translated

by Ivan Němeček)

„Ne,“ odvětil Bobby. „Válka. Hospodské rvačky. Střílení na ulicích. Všechny tyhle

problémy. Kde máš koupelnu, Howie? Musím se vychcat.“ (Ondřej Kazda)

For me, there are two problems with this section of Mr. Němeček’s translation. The

first one is really just a minor gripe; it is connected to the title of the short story – The

End of the Whole Mess(In Ivan Němeček’s translation it is called Konec celé patálie;

I translated it as Konec všech problémů). This setence marks the first time, when the

titular "whole mess" is mentioned, and yet Mr. Němeček vaguely translates it as

"tyhlety věci", which feels like a missed opportunity. The second (and more serious)

problem is connected with the wrong translation of the idiomatic expression "my

back teeth are floating". It does not mean, as Mr. Němeček suggests, that Bobby is

sick to his stomach, but rather that he has a strong need to urinate.16

16 http://en.wiktionary.org/wiki/my_back_teeth_are_floating

77

4.8. Art forgery

'Writin anything good, Bow-Wow?' he asked casually, and I felt the hair stiffen on

the back of my neck. When was the last time he'd called me Bow-Wow? When he was

four? Six? Shit, man, I don't know. He was working carefully on his left hand with

the tweezers. I saw him extract a tiny something that looked like a nostril hair and

place it in my ashtray.

'Piece on art forgery for Vanity Fair,' I said. 'Bobby, what in hell are you up to this

time?' (King, p. 81)

„Píšeš něco dobrého, Pejsku?“ zeptal se mě bezstarostně a já cítil, jak se mi ježí

vlasy na zátylku. Kdy mi naposledy řekl Pejsku? Když mu byly čtyři? Šest? Skutečně

nevím. Opatrně pracoval pinzetou na své levé ruce. Viděl jsem, jak vytáhl žihadlo,

které připomínalo chloupek z nosu, a odložil je do popelníku.

„Takový plagiát pro Vanity Fair,“ odpověděl jsem. „Bobby, co máš tentokrát za

lubem?“ (King, p. 71; translated by Ivan Němeček)

„Co teď vůbec píšeš, Hafíku?“ zeptal se mě nenuceně, a já náhle cítil, jak se mi na

zátylku ježí vlasy. Kdy mi naposledy řekl Hafíku? Když mu byly čtyři? Šest? Do

prdele, já nevím. Opatrně operoval pinzetou na levé ruce. Viděl jsem, jak vytáhl cosi

maličkého, co připomínalo chlup z nosu, a položil to do mého popelníku.

„Článek o padělání obrazů pro Vanity Fair,“ odpověděl jsem. „Bobby, co

máš sakra za lubem tentokrát?“ (Ondřej Kazda)

In this instance Mr. Němeček’s mistake lies in misunderstanding of the content of

Howard Fornoy’s article. Fornoy himself is not forging anything; the art forgery is

simply the focus of his text. This same mistake is repeated two pages later:

"In that period, he read my piece on art forgery… although it was already twenty

pages long." (King, p. 83)

78

Než uplynuly, přečetl si můj umělecký podvrh… přestože měl už dvacet stránek.

(King, p. 73; translated by Ivan Němeček)

„Za tu chvilku stihl přečíst můj článek o padělcích, i když už v té době měl dvacet

stránek.“ (Ondřej Kazda)

4.9. The farmer and the pig

The number represents three or four cases of spouse abuse, a couple of barroom

brawls, an act of animal cruelty — some senile farmer got pissed at a pig and shot a

load of rock-salt into it, as I recall — and one involuntary manslaughter.'“(King, p.

86)

„To číslo představuje tři nebo čtyři případy hrubého zacházení mezi manžely, pár

hospodských rvaček, jedno týrání zvířete – nějaký senilní farmář počural prase a

dal mu injekci slané vody, pokud si vzpomínám – a jedno neúmyslné zabití.“(King,

p. 75; translated by Ivan Němeček)

„To číslo představuje tři nebo čtyři případy domácího násilí, pár hospodských rvaček

a jedno týrání zvířete – jestli se dobře pamatuju, tak to byl nějakej senilní farmář,

kterej se naštval na prase, a začal do něj střílet solnými náboji - a jedno

neúmyslné zabití.“ (Ondřej Kazda)

This is a rather humorous example of bad translation. "Get pissed" here means "get

angry", but once again, Mr. Němeček inexplicably decided to approach the whole

situation literally and in his translation we deal with a farmer who urinated on a pig,

before giving it some sort of salt water injection. In reality, even after the flimsiest of

research, it becomes clear that "rock-salt" is actually a type of shotgun ammunition.

According to English Wikipedia: "Rock salt shells are hand loaded with coarse rock

salt crystals, replacing the standard lead or steel shot. Rock salt shells could be seen

as the forerunners of modern less-lethal rounds. In the United States, rock salt shells

79

were and are sometimes still used by rural civilians to defend their property. The

brittle salt was unlikely to cause serious injury at long ranges, but would cause

painful stinging injuries and served as a warning."17

4.10 The police officers in La Plata

'Put those two guys in a Pennsylvania town similar to La Plata in every way but

the geographical,' Bobby said, 'and they would have been out on their asses fifteen

years ago. But in La Plata, they're gonna go on until they die…which they'll

probably do in their sleep.' (King, p. 87)

„Kdybys přesadil ty dva chlápky do kteréhokoliv pensylvánského městečka

podobného La Platě ve všem kromě geografické polohy,“ řekl Bobby, „je už patnáct

let po nich. Jenže v La Platě budou spokojeně žít až do smrti… která je nejspíš stihne

ve spánku.“ (King, p. 76; translated by Ivan Němeček)

„Kdyby tihle chlapi dělali v jakémkoliv jiném městě v Pensylvánii, které se od La

Platy liší jen polohou,“ řekl Bobby, „dostali by vyhazov už před patnácti lety. Ale

v La Platě budou sloužit, dokud neumřou… k čemuž nejspíš dojde ve spánku.“

(Ondřej Kazda)

It remains unclear to me, how Mr. Němeček concluded that "out on their asses"

means "dead". In this part of the short story Robert Fornoy speculates that in any

other town, the incompetent sheriff and his deputy would have been fired by now.

Fired, not dead. With this information it becomes clear, that by "go on" Fornoy

means "continue working" rather than "continue living".

17 http://en.wikipedia.org/wiki/Shotgun

80

4.11. Conclusion

These are the most dramatic differences I encountered when comparing my and Mr.

Němeček’s translation. There were many other little differences (mainly in the last

few pages, since they required much more liberal approach to translating), but they

were not mistakes per se, so I decided not to include them. To conclude this part, I

would like to emphasize, that I am in no way implying that my translation is perfect.

Far from it, in fact. There are many instances and occasions where Mr. Němeček’s

translation sounds much better and much more „Czech“ than mine. I also prefer his

translation of the title of the short story – Konec celé patálie sound much more

intriguing to me than Konec všech problémů. However, it was surprising to find this

many translating mistakes in a book as high-profile as this one.

81

5.The analysis of my own translation

5.1. Proper names, geographical names

Vlastní jméno možno přeložit, pokud má hodnotu jen významovou. […] Když se

význam ztratí úplně, pak je možný jen přepis, tj. zachování jména v cizím znění.

(Levý, p. 116)

Exotismus, tj. vlastně převzetí slova z výchozího jazyka buď beze změny nebo

přizpůsobeně cílové výslovnosti či pravopisu. (Knittlová, p. 28)

Jestliže ekvivalent v Cj neexistuje, je třeba řešit případy tzv. nulové ekvivalence či

bezekvivalentní lexiky. (Knittlová, p. 84)

K převzetí dochází především u jmen a zeměpisných názvů. (Knittlová, p. 85)

There are several instances in the short story, where a translation of a proper or

geographical name was required to ensure a complete understanding from the side of

the reader. In this section I will go through them one by one.

5.1.1. The White Mountains, Valley Forge

Now there's just the White Mountains, looking like dark triangles of crepe paper cut

out by a child, and the pointless stars.(King, p. 68)

„Teď už tam jsou jen Bílé hory, připomínající temné trojúhelníky, které vystřihlo

nějaké dítě z krepového papíru, a bezúčelné hvězdy.“

I decided to translate the name of the mountains, because I do not think that I have

ever encountered an instance where the name of the mountains would be left

untranslated. If I wanted to keep the name of the mountains in English, I would be

left with three options – either "Teď už tam jsou jen White Mountains" or "Teď už

tam jsou jen Bílé Mountains" or even "Teď už tam jsou jen White hory". Of these

three obviously only the first option is even remotely possible, however the sentence

does not sound natural to me, and for that reason I decided to translate the name.

Furthermore there is a sentence later on in the text, which would sound even more

unnatural, if it the name of the mountains was left untranslated:

82

…he combed the White Mountain foothills around our summer place in North

Conway, building a history of the Indians who had lived there from arrowheads,

flints, even the charcoal patterns of long-dead campfires in the mesolithic caves in

the mid-New Hampshire regions. (King, p. 75)

I also followed the same rule, when I traslated Valley Forge as "údolí Forge" (after

checking that there really is such a place, and that it actually is a valley).18

I also wrote well early, with no effort at all. I sold my first magazine piece when I

was twenty — it was on how the Continental Army wintered at Valley Forge. (King,

p. 69)

„Od mala mi také šlo psaní. Svůj první článek jsem prodal, když mi bylo dvacet – o

tom, jak Kontinentální armáda přezimovala v údolí Forge.“

5.1.2. Carrigan’s Hill, DC, Grant Park

He wanted me to push him down Carrigan's Hill, which was the steepest grade in

DC's Grant Park — there was a cement path down the middle of it for old

folks.(King, p. 72)

„Chtěl, abych ho strčil z Carriganova vrchu, což byl nejstrmější kopec ve

Washingtonském Grant Parku – jeho středem vedla betonová cesta pro důchodce.“

In this sentence there are, in fact three geographical names. The first is Carrigan’s

Hill, which I decided to translate, because this type of geographical names is very

common even in the Czech Republic (Sládkův kopec, Karlův most etc.). There was

also another reason why I decided to translate the name – the fact that Carrigan’s Hill

is actually a hill is very important for the story. Ultimately I settled on the translation

"Carriganův vrch" because I did not want to use the word "kopec" twice in the

sentence.

The second geographical name in the sentence is DC, which stands for Washington

DC. Here I decided to switch the shorthand DC (used by Stephen King) for the (in

18 http://en.wikipedia.org/wiki/Valley_Forge

83

the Czech Republic much more known) Washington, so as to avoid any confusion on

the reader’s part.

The final translation I want to focus on is Grant Park. I decided to leave it as an

original an untranslated name, because the word "park" has the same meaning in both

Czech and English, and also because the names of parks are often untranslated in

Czech (Hyde Park, Central Park)

5.1.3. Bow-Wow

'Writin anything good, Bow-Wow?' he asked casually, and I felt the hair stiffen on

the back of my neck. (King, p. 81)

„Co teď vůbec píšeš, Hafíku?“ zeptal se mě nenuceně, a já náhle cítil, jak se mi na

zátylku ježí vlasy.“

This was a translation that I struggled with for quite some time. Bow-Wow is

Howard Fornoy’s nickname and for a long time I did not understand what exactly

does it mean. I believe that the nickname is a wordplay of sorts – the first syllable of

Howard’s name – "How" – sounds the same as "Bow". The way I see it, this is what

Robert Fornoy used to call his big brother, when he was to young to pronounce his

name correctly. That much I understand. But I had no idea how to translate it to

Czech and not make it sound completely nonsensical. To make matters even more

complicated, I also did not know if "Bow-Wow" actually means something or if it is

supposed to be just a childish blabbering. Finally I found out that Bow-Wow can

mean (amongst other things) either "the bark of a dog" or even "a dog".19 Then it was

just a matter of deciding, how exactly should I translate it. For some time I thought

about translating it as "Pejsek" (which is actually Mr. Němeček’s translation) but

ultimately I decided that the more literal translation is, at least in this case, the better

one, because "Hafík" is phonetically much closer to "Howard".

19 http://www.thefreedictionary.com/bow-wow

84

5.1.4. Moho

"The aquifer under that area of Texas is deep but amazingly large; it's like this

incredible Lake Victoria driven into the porous sediment which overlays the Moho."

(King, p. 88)

„Akvifer pod touhle oblastí Texasu je hluboký, ale neuvěřitelně rozlehlý; jako

kdybys přenesl Viktoriino jezero do porézní půdy, která překrývá Mohorovičićovu

vrstvu.“

The translation of Lake Victoria as "Viktoriino jezero" probably does not need any

explanation; it is simply a commonly used Czech translation. What I would like to

focus here is "the Moho". Since I am no geology expert, I was not sure what it is, and

had to find the meaning on the internet. On the Czech Wikipedia I discovered that

while the abbreviation "MOHO" (all capitals in Czech) is possible, the full name

"Mohorovičićova vrstva" is more common.20 I also decided to translate it in full

because the word "vrstva" offers at least some basic notion of what it might be. If I

translated it as „Akvifer pod touhle oblastí Texasu je hluboký, ale neuvěřitelně

rozlehlý; jako kdybys přenesl Viktoriino jezero do porézní půdy, která překrývá

MOHO“, it would be much more confusing.

5.1.5. Duke Rogers

"But Duke Rogers says it's really the biggest time-bomb on earth…and it's wired to

go off by October of next year." (King, p. 89)

„Ale Vévoda Rogers tvrdí, že ve skutečnosti je to ta největší časovaná bomba na

zemi…a že má vybuchnout nejpozději do příštího října.“

Mr. Němeček does not translate the word "Duke" which would suggest that the

person in question is actually named "Duke". However, later in the text Stephen King

writes: "Duke Rogers was actually John Paul Rogers, the geology professor.". That,

at least to me, clearly indicates that "Duke" is actually just a nickname and it is not

that uncommon. John Wayne, one of the most famous American actors, was

nicknamed Duke. Howard Perkins, another character in one of King’s more recent

20 http://cs.wikipedia.org/wiki/Mohorovi%C4%8Di%C4%87ova_diskontinuita

85

novels is also nicknamed Duke. It is the latter example that I found more important,

because in that book (Under the Dome) the nickname was translated into Czech and I

decided to do it the same way in my translation.

5.2. Measures

Právě vědomí národní specifičnosti odlišuje problematiku při překládání měr a vah

od překládání měny. Nezvyklé měrné systémy např. ruský a anglický, často

nahrazujeme naší metrickou soustavou. (Levý, p. 124)

Substituce analogií skutečnosti a zkušeností z oblasti Cj. Tento způsob je nejčastější.

Nejběžnější je v oblasti měrných jednotek, které se v únosných mezích přepočítávají

tak, aby nenarušily ráz uměleckého textu a přitom dostatečně informovaly našeho

adresáta. (Knittlová, p. 82)

In accordance to what both Mr. Levý and Mrs. Knittlová write, I decided to change

miles, feets, inches, gallons and other measures to their Czech equivalents, because I

do not think that the majority of Czech readers are well-acquainted with the

American measure system. To make sure I do not make a mathematical mistake, I

used a specialised website to help me with the transferring. Obviously I did not use

the precise equivalents, because the results were not even numbers, and I though that

would look odd in the translation, so I had to round them up or down a bit.

5.2.1. Examples

All of a sudden Bobby was ten feet in the air, then twenty, then fifty.

(King, p. 73)

„Najednou byl Bobby tři metry ve vzduchu, pak šest, a pak patnáct.“

He went air-sliding five feet over it, then four… and then he was skiing his sneakers

along the surface of the water, sending back twin white wakes. (King, p. 74)

„Snesl se půldruhého metru nad hladinu, pak metr…a pak už teniskami čeřil

vodní hladinu, nechávaje za sebou dvě bílé brázdy.“

86

He came back five months later with the first real tan of his life; he was also an inch

taller, fifteen pounds lighter, and much quieter. (King, p. 76)

„Vrátil se o pět měsíců později. Poprvé v životě byl opálený. Vytáhl se o nějaké tři

centimetry a zhubnul sedm kilo. Také byl zamlklejší.“

"It came from an artesian well in La Plata, a little town forty miles east of Waco,

and before I turned it into this concentrated form, there were five gallons of it."

(King, p. 78)

„Pochází to z artézské studny v La Platě. To je malé městečko asi šedesát kilometrů

od Waca. Než jsem vyrobil tenhle koncentrát, bylo toho skoro dvacet litrů.“

"We've got damn near six thousand gallons now, in these big steel tanks. By the end

of the year, we'll have fourteen thousand. By next June we'll have thirty thousand."

(King, p. 88)

„Teď už toho máme přes dvacet tisíc litrů. Na konci roku to bude víc než padesát

tisíc. Do příštího července budeme mít sto deset tisíc litrů.“

5.3. Currency

Převádět cizí měnu není možné, protože měna je charakteristická vždy pro určitou

zemi a koruny by nám lokalizovaly překlad do našeho prostředí. (Levý, p. 124)

In accordance to what Jiří Levý writes, I decided not to change the US dollars into

Czech crowns. It would be overly complicated to transfer the sums of money from

one currency to another (in addition to the fact that, in order to be precise, I would

have to find the correct exchange rate from 1986, when the story was written). I also

think that it would be distracting for the reader, to read a story set firmly in the USA

and at the same time have the characters use Czech currency.

87

I also wrote well early, with no effort at all. I sold my first magazine piece when I

was twenty — it was on how the Continental Army wintered at Valley Forge. I sold it

to an airline magazine for four hundred fifty dollars. (King, p. 69)

„Od mala mi také šlo psaní. Svůj první článek jsem prodal, když mi bylo dvacet – o

tom, jak Kontinentální armáda přezimovala v Údolí Forge. Prodal jsem ho za čtyři

sta padesát dolarů do jednoho z těch časopisů, co dostanete v letadle.“

My dad, who was less than happy about all this, ended up paying a seventy-five-

dollar FCC fine and taking it out of Bobby's allowance for the next year. (King, p.

75)

„Táta z toho velkou radost neměl. Musel zaplatit Úřadu pro komunikace pokutu

sedmdesát pět dolarů, kterou po následující rok strhával Bobbymu z kapesného.“

5.4. School grades

I am not entirely sure, whether school grades mark as units of measurement, but I

decided to change the American letter scale (A, B, C, D, E, F) to our numeral scale,

because while the letter scale is used at some (but not all) universities, it is not used

at Czech primary and secondary school and as such, its use in the translation could

be confusing for the reader.

I maintained A's and B's through my school career (the idea that either I or my

brother might go to a private school was never even discussed so far as I know).

(King, p. 69)

„Po celou svou školní docházku jsem si udržoval jedničky a dvojky (o tom, že

bychom já nebo můj bratr šli studovat na soukromou školu se, pokud vím, vůbec

neuvažovalo).“

88

5.5. Explanatory words

Ideálem je dosáhnout srozumitelnosti významové a přitom zároveň navodit představu

cizího prostředí. (Levý, p. 119)

Dochází k přidávání informací, k používání explicativního řešení tam, kde by sdělení

bylo našim čtenářům nesrozumitelné, a naopak k vypouštění informací, které by náš

čtenář považoval za redundantní.

Někdy nezbytná vnitřní vysvětlivka mívá formu vysvětlujícího opisu, který by však

měl být co nejstručnější, aby nedošlo k nadměrnému rozšiřování textu a zatěžování

nominálními prvky, které jsou většinou nositeli přídatných informací. (Knittlová, p.

81)

Zejména v případech našemu čtenáři neznámých názvů, přidávají překladatelé

obecný klasifikátor, který název zařadí do příslušné pojmové oblasti. (Knittlová, p.

82)

5.5.1. Drew, Phi Beta Kappa

Mom graduated magna cum laude from Drew. Got a Phi Beta Kappa key she

sometimes wore on this funky fedora she had. (King, p. 68)

„Máma graduovala magna cum laude na Drewské univerzitě. Měla odznak ze

studentského spolku Pí Beta Kappa, který občas nosila na svém excentrickém

klobouku.“

Even though the readers could probably guess from the context, that Drew is an

university, I decided to add the word "univerzita" to really drive this point home. I

also felt the need to explain that Phi Beta Kappa is a student honor society, because

otherwise that information might be lost on the reader.21

21 http://en.wikipedia.org/wiki/Phi_Beta_Kappa_Society

89

5.5.2. Zenith, WBOB

One old black-and-white Zenith, twelve feet of hi-fi flex, a coathanger mounted on

the roofpeak of our house, and presto! For about two hours four blocks of

Georgetown could receive only WBOB. (King, p. 75)

„Jedna stará černobílá televize značky Zenith, čtyři metry kabelu, ramínko na

oblečení připevněné na střechu našeho domu a tradá! Příští dvě hodiny mohli

obyvatelé čtyř bloků v Georgetownu naladit pouze stanici WBOB.“

Both of the marked changes in this part of the traslation were once again made to

ensure the text is easy to understand for everybody.

5.5.3. Charlie Brown and the football

He was Lucy holding the football and promising me this time for sure, and I was

Charlie Brown, rushing down the field to kick it. (King, p. 79)

„Byl jako Lucy, držící fotbalový míč, a slibující mi, že tentokrát už určitě neuhne, a

já byl Charlie Brown, a běžel jsem k ní, připravený kopnout.“

This sentence requires the reader to have the sort of cultural background most readers

in the Czech republic simply do not have. Charlie Brown and Lucy van Pelt are

characters in Charles M. Schultz’s comic strip called Peanuts and the animated TV

specials and movies based on it.22 According to the english Wikipedia: "Lucy

frequently pulls the football away from Charlie Brown right as he is about to kick

it. The first occasion on which she did this was November 16, 1952 (Violet

unintentionally did the same thing a year before because she was afraid Charlie

Brown would accidentally kick her), but unlike subsequent stunts, Lucy first pulled

the ball away because she did not want Charlie Brown to get it dirty (he took a

second try in the same strip, only to trip over it at the end). The football strips

22 http://en.wikipedia.org/wiki/Peanuts

90

became an annual tradition, and Schulz did one every year for the rest of the strip's

run."23

Stephen King writes his stories with the American readers in mind, and therefore he

does not need to clarify, what exactly is Lucy promising to Charlie Brown (because

the Peanuts comic strip was extremely popular and ran for 50 years in the USA24).

However, the Czech reader probably is not familiar with the series and for that

reason I decided to make Lucy’s intentions clearer by adding the word "neuhne".

5.4. Substitution of an analogy

His only deputy was his nephew. Bobby told me the nephew looked quite a lot like

Junior Samples on the old Hee-Haw show. (King, p. 86-87)

„Jeho jediný podřízený byl jeho synovec, který, jak mi Bobby tvrdil, vypadal přesně

jako Junior Samples z té staré televizní estrády.“

I do not think anyone in Czech republic would be familiar with a rather obscure

American TV show which ran mainly in the 1970s25, so I decided to replace the

name Hee-Haw with a more general translation „televizní estráda“.

23 http://en.wikipedia.org/wiki/Lucy_van_Pelt 24 http://en.wikipedia.org/wiki/Peanuts 25 http://en.wikipedia.org/wiki/Hee_Haw

91

6. Summary

While it took me much longer than I originally thought, I immensely enjoyed

translating The End of the Whole Mess. Although I have had some experience with

translating many TV shows or movies before, translating an actual book (or a part of

a book, to be precise) has made me think about the English languge in a whole

another way.

To sum up my bachelor thesis: its first part is focused on the actual translation

(where I drew from the linguistic theories by Dagmar Knittlová and Jiří Levý), and

the second part is an analysis of various linguistic problems and curiosities that I

have encountered while translating.

This was an enormously fulfilling experience for me, and I would like to conclude

this text by once again thanking Mgr. Martin Němec for his helpful tips and

guidance.

92

7. Bibliography

7.1. Printed sources

1) KNITTLOVÁ, Dagmar. K teorii i praxi překladu. Vyd. 2. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 2000. 215 s. ISBN 80-244-0143-6.

2) LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Vyd. 3. Praha: Ivo Železný, 1998. 386 s. ISBN

802373539X.

3) ŘEŠETKA, Miroslav a kol. Anglicko-český, česko-anglický slovník. Vyd. 8

Olomouc: FIN Publishing, 2004. 1311 s. ISBN 8086002691.

4) PALA, Karel; Jan VŠIANSKÝ. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství

Lidové noviny, 1994, 439 s. ISBN 80-7106-059-3.

5) KING, Stephen. Nightmares and Dreamscapes. Vyd. 1. New York: Penguin

Books, 1993. 816 s. ISBN 0-670-85108-6

6) KING Stephen, Dolanův cadilac. Přel. Němeček, I. Vyd. 1. Praha: BETA –

Dobrovský, 2004. 318 s. ISBN 80-7306-129-5

7) KING Stephen, O psaní. Přel. Pekárková, I. Vyd. 1. Praha: BETA – Dobrovský,

2002. 222 s. ISBN 80-7306-037-X

7.2. Electronic sources

1) Stephen King [online]

http://stephenking.com/library/story_collection/nightmares__dreamscapes.html

[20. 1. 2015]

http://stephenking.com/library/story_collection/ [20. 1. 2015]

http://stephenking.com/library/written.html [20. 1. 2015]

2) Wikipedia [online]

http://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_King [20. 1. 2015]

http://en.wikipedia.org/wiki/Shotgun [27. 1. 2015]

http://en.wikipedia.org/wiki/Valley_Forge [12. 2. 2015]

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mohorovi%C4%8Di%C4%87ova_diskontinuita [12. 2.

2015]

http://en.wikipedia.org/wiki/Phi_Beta_Kappa_Society [14. 3. 2015]

http://en.wikipedia.org/wiki/Peanuts [14. 3. 2015]

93

http://en.wikipedia.org/wiki/Lucy_van_Pelt [14. 3. 2015]

http://en.wikipedia.org/wiki/Hee_Haw [14. 3. 2015]

3) Lilja’s Library [online]

http://www.liljas-library.com/bachman_king.php [20. 1. 2015]

4) The Free Dictionary [online]

http://www.thefreedictionary.com/CPA [27. 1. 2015]

http://www.thefreedictionary.com/bow-wow [27. 1. 2015]

5) Seznam.cz [online]

http://slovnik.seznam.cz/cz-en/word/?q=znalec&id=jOUapJ2Vpy0= [27. 1. 2015]

6) Radio Flyer [online]

http://www.radioflyer.com/ [27. 1. 2015]

7) Wiktionary [online]

http://en.wiktionary.org/wiki/my_back_teeth_are_floating [27. 1. 2015]

8) Measurement Converter [online]

http://www.convert-me.com/en/ [12.2 2015]