Renesanční a barokní sklo z Mečové ulice v Brně/Renaissance- und Barockglas aus der...

brno v minulosti a dnes

27

Statutární město BrnoArchiv města BrnaBrno 2014

příspěvky k děj inám

a výstavbě brna

bmd27.indd 5 12.2.2015 12:30:06

© Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2014

Redakční rada: PhDr. Libor Blažek (odpovědný redaktor), Mgr. Radana Červená, Ph.D. (výkonná redaktorka), Mgr. Jana Čermáková, Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D., PhDr. Aleš Filip, Ph.D., Mgr. Milena Flodrová, Mgr. Jindřich Chatrný, PhDr. Hana Jordánková, Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D., Mgr. Karel Mlateček, Ph.D., Mgr. Aleš Vyskočil, Ph.D.

ISBN 978-80-86736-38-9ISSN 0524 -689X

bmd27.indd 6 12.2.2015 12:30:06

hana jordánková — dana rohanová — hedvika sedláčková

renesanční a barokní sklo z mečové ulice v brně1

Abstract: The refuse pit 17/90 in 2 Mečová Street in Brno functioned roughly between 1450 and the first decades of the 18th century. It was therefore possible to judge the use of vessels made of glass in terms of changes in shape and composition of glass in a period almost three centuries long, and also to place the glass into a specific social environment. The vessels, imported from Italy, appear in the set only in the oldest period of the function of the refuse pit, from the 16th century onwards glass from national glassworks appears almost exclusively. Luxurious, still Renaissance glass was documented in the second half of the 17th century, and at the end of this century glass in Baroque style already appears.

Keywords: Moravia, Brno, archaeology, glass, topography, Renaissance, Baroque.

1 Tato práce byla podpořena grantem GAČR: P 405/12/1411: Renesanční sklo a počátky barokního sklářství

v regionu středního Podunají.

13hana jordánková — dana rohanová — hedvika sedláčková / renesanční…

úvod

Tzv. Velkým špalíčkem2 se v Brně rozumí trojúhelné seskupení domů na mírném svahu ulic Dominikánské, Mečové a Starobrněnské, uzavřené na vrcholu na ně navazujícím komplexem domů Šilingrova náměstí. Dnes k němu patří dvacet dva domovních objektů (osm v Dominikánské, čtyři v Mečové a devět v Starobrněnské ulici a jeden na Šilingrově náměstí), z nichž však tři v sobě spojují původně dva domy (Dominikánská č. o. 11/13, 17/19 a Starobrněnská č. o. 2/4). Celý komplex se nachází mezi Zelným trhem a Dominikánským náměstím na povlovně svažující se šíji Petrova. Patří tím tudíž mezi nejstarší osídlené lokality tzv. historického jádra Brna a je svým způsobem svázán i s klášterem dominikánů a kostelem sv. Michala, ač obě stavby do Velkého špalíčku přímo nenáležejí. Nejen archeologické nálezy, ale i stavební pozůstatky základů stávající zástavby dokumentují rané osídlení tohoto prostoru. Časový rozsah se pohybuje od druhé poloviny 12. století do konce první poloviny 13. století.3

Vzhledem k tomu, že dvě hlavní ulice této lokality — Dominikánská a Starobrněnská — tvořily od počátku spojnice mezi Brněnskou branou a dvěma významnými brněnskými tržišti (Horním a Rybným, dnes Zelným trhem a Dominikánským náměstím) a byly napojeny navazujícími ulicemi na samý střed města, patřily nepochybně k místům s významnými městišti. Jejich cena se pohybovala na Starobrněnské ulici od 3 do 10 hřiven grošů, na Dominikánské od 2 do 10 hřiven grošů a výjimkou byly jen areály na nároží Mečové ulice a Dominikánského náměstí, jež oněch 10 hřiven grošů přesáhly hodnotami 12, 14, 16, 18 a 20 hřiven grošů.

První písemné finanční ohodnocení brněnských městišť je dochováno až k roku 1365.4 Avšak již k 8. září roku 1323 král Jan Lucemburský potvrdil brněnským měšťanům určitá pravidla týkající se zpoplatnění jejich městských majetků. Ustanovil, že měšťané „nemají platit berně, jiné dávky a jakékoliv pomoci z domů [de hospi ciis], nýbrž z městišť [de areis] podle jejich hodnoty a že nemají býti nuceni k žádným berním, dávkám a pomocem kromě uvedených berní, dávek a pomoci z městišť“.5

2 Topografii středověkých a raněnovověkých domů tzv. Velkého špalíčku autorky pilně konzultovaly s paní

Milenou Flodrovou. Tímto jí děkujeme za nezištné rady a podněty (včetně písemných podkladů) k této

problematice.

3 Srov. například Procházka, Rudolf: Zrod středověkého města na příkladu Brna (K otázce odrazu společenské změny

v archeologických prakmenech). In: Mediaevalia Archaeologica 2, 2000, s. 46–52; dále Holub, Petr — Kolařík,

Václav — Merta, David — Peška, Marek — Sedláčková, Lenka — Zapletalová, Dana — Zůbek, Antonín:

Brněnské středověké a raně novověké hřbitovy z pohledu archeologie. Brno v minulosti a dnes (dále jen BMD) 19,

2006, s. 277–279. Nejnověji viz Holub, P. — Merta, D. — Peška, M. — Zůbek, A.: Poznámky k historické topo

grafii Dominikánského náměstí. BMD 17, 2003, s. 41–43, 47–48, 50–53.

4 Knihy počtů města Brna z let 1343–1365. Ed. Bedřich Mendl. Brno 1935, s. 281–284, 301–303.

5 Archiv města Brna (dále jen AMB), fond A 1/1 Archiv města Brna — Sbírka listin, mandátů a listů 1208–1945

(2000) (dále jen AMB, fond A 1/1), listina č. 64, z 8. září 1323, Brno. Ve vnitřním městě byla pro účely měst

ské sbírky ohodnocována městiště, zatímco na předměstí domy. Srov. Dějiny města Brna 1. Red. Jaroslav

Dřímal, Václav Peša. Brno 1969, s. 70.

brno v minulosti a dnes 27 | 201414

I když Mečová ulice, ve středověku spíše ulička, tvořila pouze spojku mezi Dominikánskou a Starobrněnskou ulicí, lépe řečeno mezi Rybným a Horním trhem, přesto tato městiště nepatřila mezi nejlevnější.6 Při posuzování topografické situace zkoumaného prostoru je třeba upozornit na počáteční proměnlivost hranice mezi jednotlivými čtvrtěmi vnitřního města,7 a to na základě nejstarších dochovaných písemných pramenů. Starobrněnská ulice se počítala do tzv. I. kvartálu a uváděla ho od Brněnské brány, zatímco Dominikánská ulice začínala II. městským kvartálem rovněž od Brněnské brány, ač dnes jsou jejich domy číslovány opačně, tedy od Dominikánského náměstí a Zelného trhu nahoru k Šilingrovu náměstí. Mečová ulice je proto někdy v písemných pramenech zachycena jak v I. kvartále, tak jindy v II. kvartále. Pro upřesnění je třeba ještě dodat, že do tzv. Velkého špalíčku dnes patří ve Starobrněnské ulici její domy sudých čísel, zatímco v Dominikánské jsou to objekty lichého číslování. V Mečové ulici jde o sudou stranu domů a na Šilingrově náměstí je počítán toliko jeden dům, dnešní č. o. 7.8

archeologický výzkum / nálezová s ituace

První etapa záchranného archeologického výzkumu v areálu dnešního tzv. Velkého špalíčku proběhla v letech 1989 a 1990 po asanaci staré zástavby9 před plánovanou novou. Výzkum prováděla brněnská pobočka Archeologického ústavu ČSAV na ploše 1 600 m2, z čehož zhruba dvě třetiny zabírala parcela Mečové ulice č. o. 2.10 Kromě pozůstatků zděných staveb bylo rovněž odkryto několik odpadních jímek či studní, které druhotně sloužily jako odpadní jímky. Některé obsahovaly též sklo, ovšem technické podmínky většinou nedovolovaly jejich kompletní prozkoumání.

Druhá etapa výzkumu se konala v letech 1999–2000 a pracovníky Archaia Brno, o. p. s., byl proveden výzkum dříve neodkryté plochy Velkého špalíčku. Rovněž v této etapě bylo získáno sklo z řady jímek, opět většinou zkoumaných jen částečně. Jedinou kompletně prozkoumanou odpadní jímkou tak zůstala jímka 17/90

6 Nejvýše oceněné městiště (28 hřiven) patřilo ovšem ve 14. století (1365) moravskému markraběti. Knihy

počtů, s. 303.

7 Brno bylo topograficky již od počátků konstituování města rozděleno do čtyř městských čtvrtí (kvartálů) —

Brněnská, Veselá, Běhounská a Měnínská, k nimž přiléhala víceméně samostatná židovská čtvrť. Srov. napří

klad Milena Flodrová: Určující mezníky v historickém vývoji brněnského názvosloví. In: Brno — město uprostřed

Evropy. Ed. Milan Jelínek. Brno 1994, s. 204.

8 Knihy počtů, s. 281–284, 301–303.

9 Dům stojící na rohu Mečové ulice a Dominikánské ulice č. o. 1 byl poškozen při leteckém bombardování

20. listopadu roku 1944. Později byl stržen a teprve na přelomu tisíciletí zde byl postaven multifunkční

objekt nazvaný Velký Špalíček, který zasahuje i do bývalé parcely Mečová č. o. 2. Srovnej Müller, Zdeněk —

Flodrová, M. — Budík, Miloš — Schildberger, Vlastimil: Bomby nad Brnem. Zpráva o leteckém bombardování

města Brna v letech 1944 a 1945. Brno 2005, s. 81–82.

10 Procházka, R. — Himmelová, Zdeňka: Příspěvek k vývoji středověké zástavby tzv. Velkého špalíčku v Brně. Archæo

logica historica (dále jen AH) 20, 1995, s. 235, obr. 2.


na prominentní parcele na Mečové č. o. 2. Proto je příspěvek věnován souboru skla právě z této jímky, a to po stránce typologického rozboru nálezů i sociálního prostředí. Zkoumaná jímka je totiž významná především tím, že byla bez zřetelného přerušení používána po velmi dlouhou dobu zhruba tří století, samozřejmě za pravidelného čištění. Přesto však se v její výplni našly výrobky reprezentující produkci od pozdního středověku po baroko. V neposlední řadě se díky analýzám složení skla vybraných dvaceti tří vzorků naskytla možnost uvažovat o původu skla a o změnách v jeho složení mezi renesancí a barokem.

Jímka byla situována v zadní části parcely a přiléhala těsně ke zděnému domu, z něhož se zachovaly pouze části jižní, severní a západní obvodové zdi a jeho vnitřní prostor byl zcela zničen barokním sklepem. Zděná stavba nejasné funkce patrně vznikla nejdříve na přelomu 15. a 16. století a doba jejího zániku zůstává neobjasněna. Je však zřejmé, že jímka byla používána ještě v době existence barokní přestavby domu.

Jímka byla odkryta již během první etapy archeologického výzkumu, tedy v roce 1990. Objekt, vyzděný ze smíšeného zdiva, měl obdélný půdorys o rozměrech 2,4 × 1,2–1,3 m (vnitřní světlost) a původní hloubce 4,56 m, z níž bylo dochováno 3,8 m. Vzhledem k tomu, že výplň tvořila rezavě hnědá hlína se sídlištním odpadem, byla vybírána po mechanických vrstvách o mocnosti 15–40 cm.11

Z výplně byly získány především zlomky keramiky a kostí, bronzových předmětů, tyglíky a dvoudílný kadlub na odlití plastiky ženské postavy. Z pěti mincí mohl být určen pouze dvoufenik arcibiskupství Salcburk z počátku 16. století, pocházející z hloubky 1,15–1,3 m.12 Na základě těchto nálezů vyplývá rámcové datování obsahu: 0–2,0 m: cca 1550/1600–1750; 2,0–2,8 m: cca 1500–1550; 2,8–3,4 m: cca 1450–1475/1480; 3,4–3,8 m: nejpozději kolem 1450.

Jímka obsahovala rovněž mimořádně velký soubor skla, který již krátce po skončení výzkumu roztřídila podle mechanických vrstev Zdeňka Himmelová (* 1942–† 2001); v dalším zpracování pak pokračovala jedna z autorek příspěvku.

středověká zástavba

Osudy středověkého domovního objektu (lépe řečeno areálu pozdějšího Münzhoffu) z Mečové ulice č. o. 2 vinou nedostatku spolehlivých písemných pramenů nelze přehledně nastínit.

O mincovně v samotném královském městě Brně, respektive mincmistru Brunonovi se mluví již k roku 1234 v souvislosti s návštěvou a pobytem moravského markraběte Přemysla I. v jeho domě.13 Nelze však s určitostí říci, zda tento mincmistrův

11 Procházka, R. — Himmelová, Z.: Příspěvek k vývoji, s. 241–242, obr. 2; Merta, D. — Peška, M.: Proměny do

movního bloku Velký špalíček v Brně. Dějiny staveb 2002 (2003), s. 118–130.

12 Ústní sdělení PhDr. Rudolfa Procházky, CSc., děkujeme.

13 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III/1. Ed. Gustav Friedrich. Pragae 1943, č. 91, s. 107–108.


dům byl zároveň i provozním areálem mincovny. „Stará“ mincovna fungovala ještě i za Václava II., nicméně byla roku 1300 převedena v rámci centralizace mincovnictví do Kutné Hory.14 Nešlo však o zánik brněnské mincovny, protože majetková práva nájemců či držitelů zůstala i nadále zachována.

Ještě ve druhé polovině 14. století se na dnešní parcele Mečová č. o. 2 rozkládala nezastavěná plocha, která nenáležela městu, ale zeměpánovi („area domini marchionis“).15 Po smrti markraběte Jana Jindřicha Lucemburského v roce 1375 pravděpodobně ještě několik let využíval tento areál markraběcího dvora i jeho syn a nástupce Jošt, který si však současně budoval své sídlo na hradě Špilberku. Na krátký čas se zde (snad) usídlil úřad zemského hejtmana: Jan st. z Meziříčí a Lomnice (v letech 1376–1379) a Beneš z Vartenberka (k roku 1380).16 V 80. letech 14. století se celý komplex stal patrně opět mincovnou. K roku 1387 jsou v berním rejstříku uváděni poprvé mincíři,17 později též mincmistři Martin z Radotic (1390–1394) a Arnold Kumbach (1397–1412).18 Markrabě Jošt právě zde renovoval markraběcí minci, jejíž funkci převzala roku 1457 po vydání mincovního privilegia (Ladislavem Pohrobkem) městská mincovna. Je pravděpodobné, že činnost této mincovny byla přerušena v poslední fázi česko uherských válek.

Prokazatelně v letech 1483–149119 tento areál (včetně „pobořeného domu“) vlastnil za blíže neuvedené zásluhy dvořenín Jan Doupovec z Čisté Studně za podmínky, že zchátralý objekt na své náklady řádně zrekonstruuje. V prostorách „minchúfu“ již na počátku roku 1484 sídlila jeho žena, Barbora ze Štokafelzu.20

středověké sklo: cca 1450–1550

Nálezy skla z nejstarších, pozdně gotických vrstev byly zpracovány již dříve, v souvislosti s přípravou publikace o středověkém skle v Brně a na Moravě,21 a proto nyní uvádíme jen stručný přehled. Ve spodních vrstvách 3,8–2,8 m(1450–1475/1480)

14 V poslední době věnoval pozornost středověké brněnské mincovní problematice a topografii městské min

covny vedle Ludmily Sulitkové a Mileny Flodrové též Jiří Doležel. Viz Sulitková, Ludmila: Několik poznámek

k dějinám Brna ve 13 století (K původu brněnského patriciátu). BMD 13, 1995, s. 49–50; Flodrová, M.: „Královský“

a „markraběcí“ dům v Brně. BMD 13, 1995, s. 69–74; Doležel, Jiří: Cruciburgensis monetae magister a jeho místo

v brněnských dějinách 13. věku. BMD 15, 2001, s. 14–15; Týž: Goblinus ez Iohannes de Iglavia. Několik poznámek

ke dvěma osobám brněnských dějin 13. a 14. století a jejich roli v důlním podnikání. BMD 16, 2002, s. 34–41. Ne

můžeme opomenout ani četné starší a přínosné práce Jaroslava Pošváře a Jiřího Sejbala.

15 Srovnej poznámku 6.

16 „monetarii olim de Wartenberg“: AMB, fond A 1/3 Archiv města Brna — Sbírka rukopisů a úředních knih

1333–1945 (1958) (dále jen fond A 1/3), rkp. č. 19, Berní rejstřík 1387, f. 19r.

17 Tamtéž.

18 Brněnské berní rejstříky z přelomu 14. a 15. století. Eds. Kateřina Urbánková, Veronika Wihodová. Brno 2008,

s. 218, 371.

19 AMB, fond A 1/1, listina č. 690, z 1. října 1483, Budín; listina č. 773, z 1. března 1491, Košice.

20 AMB, fond A 1/1, listina č. 693, z 9. ledna 1484, Znojmo.

21 Sedláčková, Hedvika: Glass in Brno and Moravia ca 1200–1550. V tisku.


představují významné nálezy dva tyglíky (hl. 3,0–3,4 m), měděné pero a dvoudílný kadlub k odlití plastiky ženské postavy (hl. 3,2–3,4 m). Bylo zde získáno také čtyřicet devět zlomků skleněných nádob. Několika zlomky a torzy bylo zastoupeno sklo vyrobené v Itálii (Benátkách?) sodného složení — zlomky stolní láhve s trychtýřovitým ústím ovinutým modrými vlákny, číška s nálepy a jednoduché číšky hladké i s optickým dekorem čoček (obr. P1:1–3, P1:5–7). Zhruba stejný počet nádob pochází z domácích skláren: vysoké číše s nálepy, nízké číšky s nálepy (obr. P1:4, P1:8–9) a četné zlomky zásobních lahví. Až ke dnu se však dostalo také mladší sklo — například lahvička na šňupací tabák z čistého, lehce nažloutlého skla a část hygienické nádoby, tzv. bažant, z výrazně zeleného čistého skla (obr. P2:11–12).

Z vrstev datovaných do poloviny 16. století, tj. z hloubky 2,0–2,8 m (mimo jiné tři blíže neurčené mince), pochází jen velmi málo zlomků skla, většinou ze zásobních lahví. Ještě do závěru 15. až počátku 16. století lze datovat torzo víceboké číšky s nálepy v horní části ovinuté modrým vláknem (obr. P1:4). Tato situace se opakuje ještě několikrát — vrstvy bohaté na nálezy střídají vrstvy s minimem zlomků, což lze vysvětlit například pečlivějším čištěním jímky nebo menším užíváním skla v určitých obdobích.

renesanční zástavba

V letech 1479–1514 byl dům v berních rejstřících a knihách označován jako „domus monete“, případně „area monete“, z něhož se nic neplatilo.22 To však nebránilo tomu, aby v něm jako nájemníci bydleli různí řemeslníci, kteří naopak městu do pokladny příslušné poplatky odváděli. Samotný domovní objekt byl do roku 158323 veden v berních pramenech jako městu nepoplatný.24

Jako svobodný dům, 25 zvaný Münzhoff, 26 jej někdy koncem 70. let 16. století získal Hynek Brtnický z Valdštejna, který zde na své náklady prováděl k roku 157927

22 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 23, Berní rejstřík 1479, f. 14r; rkp. č. 24, Berní rejstřík 1487, f. 13r; rkp. č. 25, Berní

rejstřík 1499, f. 13r; rkp. č. 26, Berní rejstřík 1504, f. 13r; rkp. č. 27, Berní rejstřík 1510, f. 13r; rkp. č. 28, Berní

rejstřík 1514, f. 13r; rkp. č. 29, Berní rejstřík 1514, f. 13r; rkp. č. 30, Berní rejstřík 1518, f. 13r.

23 Srovnej poznámku 68.

24 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 9, Berní kniha 1477–1510.

25 Problematika svobodných domů v Brně je komplexně shrnuta v následujících studiích: Jordánková, Hana —

Sulitková, L.: Domy pánů z Pernštejna v kontextu šlechtické držby v královském městě Brně. In: Pernštejnové v čes

kých dějinách. Ed. Petr Vorel. Pardubice 1995, s. 118–119 a poznámka 22 tamtéž; Tytéž: Šlechta v královském

městě Brně v předbělohorském období. In: Měšťané, šlechta a duchovenstvo v rezidenčních městech raného

novověku (16.–18. století). Ed. Michaela Kokojanová. Prostějov 1997, s. 169.

26 Nejnověji se topografií tzv. Münzhoffu zaobíraly Jordánková, H. — Sulitková, L.: Domy Valdštejnů v Brně.

In: Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám. Eds. Šimon Ungerman, Renáta

Přichystalová ve spolupráci s Michalem Šulcem a Janou Krejsovou. Praha 2010, s. 634–637.

27 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 79, Kniha korespondence 1578–1594, f. 69v. O hospodáři v jeho domě, Jonáši

Ryd tovi, se zmiňuje jeden zápis rychtářské knihy už k roku 1583 (AMB, fond A 1/3, rkp. č. 1772, Rychtářská

kniha 1582, f. 149r), zatímco majetkový převod jeho manželce, popřípadě bratru Jindřichovi, je doložen


nespecifikované stavební úpravy v režii zdejšího zednického mistra, Itala Pietra Gabriho. V roce 1589 přikoupil Hynek Brtnický k zahradě svého domu ještě části zahrad sousedních domů (Dominikánská ulice č. o. 7 a 9), takže parcela, v této části pravděpodobně nezastavěná, hraničila přímo s domem Jana z Pernštejna, zvaným dnes „Dům pánů z Kunštátu“. Zástavba velké parcely si zřejmě ještě i v těchto letech, kdy už dávno nesloužila svému původnímu účelu mincovního dvora (naposledy se zde mincovalo v 50. a 60. letech 15. století), udržovala podobu obestavěného dvora, jehož reprezentativní část byla obrácena do dnešní ulice Mečové. Tento předpoklad potvrzuje vyobrazení na tzv. Bayerově Zeiserově plánu z roku 1645, zachycující v těchto místech průčelí mohutného dvojposchoďového domu.28

Hynek z Valdštejna, vyznáním luterán, se po téměř dvaceti letech služby při dvoře císaře Ferdinanda Habsburského navrátil na Moravu, kde v letech 1575–1595 zastával různé zemské úřady (post místokomorníka, nejvyššího sudího, zemského hejtmana Markrabství moravského a nejvyššího komorníka). Jelikož Hynek zemřel roku 1595 bez potomků, připadl Münzhoff jeho ženě Kateřině Zajímačce z Jevišovic a Kunštátu, která jej ke konci roku 1600 testamentárně odkázala Zdeňku Brtnickému z Valdštejna,29 manželovu velmi vzdělanému synovci30 a vyznáním taktéž skalnímu protestantovi. Zdeněk Brtnický měl tento rozsáhlý městský objekt v držení až do poloviny roku 1623,31 kdy mu byl po nezdařeném protihabsburském povstání

až na jaře roku 1589. „[…] Já Hynek Brtnickej z Valdštejna a na Brtnici, hejtman a nejvyžší komorník Markrabství

moravského […] známo činím tímto listem přede všemi, že jsem dal a mocí tohoto listu dávám […] svobodnej duom,

kderýž od starodávna sloul a sluje Minczhoff v městě Brně, blíže Rybného trhu a kláštera svatého Michala ležící […]

urozené paní Kateřině Zajímačce z Kunštátu, manželce mé nejmilejší. […] Pakli by v stavu vdovském až do smrti zu

ostávala, tehdy až do její smrti, pakli by stav proměnila anebo od Pána Buoha v stavu vdovském z tohoto světa pojata

byla, tehdy aby tenž duom muoj Minczhoff na bratra mého pana Hendricha z Valdštejna a erby jeho mužského pohlaví

připadly […]“ AMB, fond A 1/3, rkp. č. 1778, Rychtářská kniha 1589, f. 188v–189r.

28 Hieronymus Benno Bayer — Hans Jörg Zeiser, Obležení Brna Švédy od 3. května do 20. srpna 1645, uloženo v Mu

zeu města Brna, inv. č. 2284. V roce 1848 Leopold Pinkava vytvořil zmenšenou kopii obrazu (zinkografii).

29 Plaček, Miroslav — Futák, Peter: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha 2006, s. 189.

30 Zdeněk Brtnický byl jedním z největších dobových vzdělanců z řad moravské šlechty. Nejprve studoval na

renomované partikulární škole v Jihlavě, poté v letech 1594–1596 na luterské akademii v Břehu, 1597–1599

na univerzitě ve Štrasburku. Na konci své kavalírské cesty navštívil ještě Itálii (zde pobýval především

v Sieně) a v roce 1600 Anglii. Zde poznal, jako první Čech, Shakespearovo divadlo Globe a po strýci Hyn

kovi se mu dostalo i slyšení u královny Alžběty I. Dojmy z cest zachytil ve svém deníku, uloženém dnes

ve Vatikánské knihovně (tam se dostal spolu s dalšími dokumenty královny Kristiny Švédské). Polišenský,

Josef: Život a smrt Zdeňka Brtnického z Valdštejna — přítele škol a akademií. Studia Comeniana et historica 12,

1982, č. 24, s. 37–44.

31 Na Moravě nebyla po skončení procesu s odbojnými šlechtici vykonána žádná poprava jako v případě čes

kých pánů. Pouze několika osobám byl trest smrti změněn na vězení, což je případ i Zdeňka Brtnického

z Valdštejna, který však v červnu roku 1623 ve vězení na hradě Špilberku skonal (srovnej Knoz, Tomáš:

Pobělo horské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno 2006, s. 567, poznám

ka 226 tamtéž). Jím tato pošlost po mužské linii vymřela. V případě vlastnictví brněnského domu Brtnic

kými jde o jeden z mála případů, kdy je dům v raněnovověkém Brně doložen dlouhodoběji (prokazatelně

více než čtyři desetiletí) v rukou příslušníků jednoho šlechtického rodu.


a následném soudním procesu zkonfiskován. Na základě údajů v rychtářských knihách však víme, že dům postupně vlastnily a obývaly i jeho dvě manželky,32 prokazatelně v letech 1608–1611[1617] první žena Magdalena z Thurnu33 a od konce února roku 1620 Kateřina Křinecká z Ronova.34 I když nemáme k dispozici žádné zprávy o vnitřním vybavení tohoto domovního objektu, lze vzhledem k jeho nesporné velikosti a výstavnosti důvodně předpokládat, že skýtal Brtnickým z Valdštejna veškerý komfort své doby.35 Jako konfiskát přešel nakonec do rukou císařova věrného služebníka, příslušníka rodu Berků z Dubé. Při převodu domu do držení nejvyššího sudího markrabství moravského Lva Buriana Berky byl konfiskát oceněn na částku 8 000 zlatých moravského počtu, v městských poměrech zcela výjimečnou, a to i kdybychom braly v úvahu dobové znehodnocení měny.36

renesanční sklo: cca 1550–1650

Počátkem druhé poloviny 15. století se v Benátkách začal rychle rozvíjet nový styl v technologii výroby skla i jeho tvarech. Výroba tzv. cristalla, založená na vysoce čištěném sodném popelu jako tavivu, umožnila vznik zcela bezbarvého skla. Rozvinula se také produkce čirých skel fialových, modrých a zelených, dále pak opakních skel bílých i barevných. Renesanci zažívaly i starší techniky výzdoby, zejména malba barevnými emaily a zlacení. Znovu se objevil dekor rytý diamantovým hrotem, ovšem vysoce ceněnou novinkou se stalo tzv. filigrano — zatavování bílých (méně i barevných) vláken do stěn nádob. Hlavním tvarem se stal pohár — nejdříve spíše číška — na vysoké zvonovité patce. Během krátké doby došlo k proměně v nádobu sestavenou ze tří částí: kupy, dříku a zvonovité patky. Kupa jako hlavní funkční část poháru mnoho možností k rozmanitosti nedávala, stejně jako podstava — zvonovitá patka. Variabilita se projevovala především na dříku, zdůrazňovaném různě

32 Zdeněk Brtnický se tedy mohl zdržovat jak na svém panství (Sádek a Brtnice), tak ve svých dvou městských

domech, v Jihlavě a v Brně.

33 V rychtářských knihách jsou na jméno první ženy Magdaleny z Thurnu zaneseny dvě donace na tentýž dům,

a to z let 1608 a 1611 — AMB, fond A 1/3, rkp. č. 1798, Rychtářská kniha 1607, f. 190v–191v; rkp. č. 1802,

Rychtářská kniha 1611, f. 124r–125r. Magdalena zemřela na jaře roku 1617. Viz Deník rudolfínského dvořana.

Adam mladší z Valdštejna 1602–1633. Eds. Marie Koldinská, Petr Maťa. Praha 1997, s. 274.

34 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 1811, Rychtářská kniha 1620–1621, f. 192v–193v. Po nezdařeném protihabsburském

povstání byl k donaci připsán zápis o konfiskaci domu: „Diss Hauss ist auf bevehlch Ihr Hochfürstlichen Gnaden

herrn herrn cardinaln und fürsten von Ditrichsteinund andern herrn khaiserlichen comissarien gnädigen bevehlch

cassiert worden.“

35 S největší pravděpodobností zde však nebyla pověstná rodinná knihovna, již nejnovější studie umisťuje

přímo na hrad v Brtnici. Srovnej Petr, Stanislav: Rodové knihovny Ditrichštejnů v Mikulově, jejich osudy a ná

lezy ditrichštejnských rukopisů v Národní knihovně v Praze. In: Kardinál František z Ditrichštejna a jeho doba.

XXIX. Mikulovské sympozium 2006. Brno 2007, s. 242.

36 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 2766, Dějiny Brna od nejstarších dob do počátku 19. věku z počátku 19. století,

f. 86v; Pobělohorský konfiskační protokol moravský z roku 1623. Ed. Jindřich Slovák. Kroměříž 1920, s. 9. Srovnej

též Knoz, T.: Pobělohorské konfiskace, s. 708 a poznámka 701 tamtéž.


utvářenými tzv. nody či ořechy. Od celkem jednoduchých velkých dutých zploštělých nodů, hladkých nebo formovaných do forem se žebry nebo s routami, se kolem roku 1500 přešlo k nodům foukaným do reliéfních forem s tzv. lvími maskarony, symboly Benátek.

V novém stylu začaly vyrábět nápojové sklo také sklárny zakládané severně od Alp. Ještě před rokem 1550 byly založeny sklárny v tyrolském Hallu, Antverpách a Londýně, které měly vyrábět sklo v benátském stylu. Podle písemných dokladů byl na Moravě vznik skláren podporován šlechtickými rody pánů ze Zástřizl, ze Žerotína, z Vrbna, z Pernštejna, ale také olomouckými a vratislavskými biskupy. Vznikaly v příhodných podmínkách hornatých částí země, v Jeseníkách a na Českomoravské vysočině.37 O produkci těchto skláren však bohužel není nic konkrétního známo. Vedle ekonomicky výnosné výroby okenního skla mohly vyrábět také nápojové sklo, inspirované benátskými tvary, sklárny v Kobyle nad Vidnávkou (Jungferndorf, 1509)38 nebo Skorošicích (Gurschdorf 1536).39 Jisté je, že v archeologických souborech, datovaných do doby kolem poloviny 16. století, se vyskytuje již značné množství nádob v renesančním stylu z méně kvalitního, nazelenalého skla, jako poháry i číše na duté zvonovité patce (levné varianty bohatě zdobených humpenů či vilkumů), a také dříve ojedinělé servírovací nádoby jako džbánky. Tyto výrobky lze pokládat za domácí produkci. Během druhé poloviny 16. století se množství nádob zvyšovalo a přibývalo zejména užitkového skla, jako jsou zásobní láhve, které nyní mají v téměř každém zkoumaném souboru převahu. Novinku tvořily láhve čtyřboké, umožňující lepší skladování při přepravě, ovšem některé, zdobené malbou za studena, sloužily i při stolování.

Variabilita se uplatňovala zejména při výrobě pohárů. Levnější z nazelenalého skla měly většinou polovejčitou kupu hladkou nebo s plošným optickým dekorem čoček. Dřík byl jednoduchý tyčinkový nebo zdůrazněný jedním až třemi prstenci. Na těchto levných pohárech byla často patka vytvořená ze spirálovitě svinutého vlákna. Kvalitnější zboží představují poháry z odbarvovaného skla s našedlým nádechem, nejčastěji s vysokou vřetenovitou kupou, většinou hladkou, méně s dekorem rytým diamantem, případně i se zlacením. Tyto poháry mají nody vyfukované do formy s různým dekorem: nejčastěji se lvími maskarony a tzv. malinovité, méně s dekorem rozetek, rostlinných úponků, oválů a ojediněle i srdíček. Poměrně četné byly také poháry s vícebokými kupami, tvarovanými dřevěnou formou, méně se vyskytovaly poháry s válcovitými, kalichovitými nebo nade dnem zaškrcenými kupami.

Barevná malba byla jedním z oblíbených způsobů zušlechtění povrchu nádob. Nesly ji především válcovité nebo mírně se rozevírající vysoké číše na duté

37 Drahotová, Olga a kolektiv: Historie sklářské výroby v českých zemích. I. díl. Od počátků do konce 19. století. Praha

2005, s. 133–136.

38 Czihak, Erwin: Schlesische Gläser. Breslau 1891, s. 21.

39 Tamtéž, s. 25.


zvonovité patce. Malba emaily musela být po nanesení dekoru znovu vypálena při nižší teplotě v peci, a proto se prováděla přímo v huti. Hlavní motivy se svatebními, loveckými a žánrovými výjevy, cechovními a biblickými scénami bývají doplňovány snítkami květů, zejména konvalinek, méně lilií. Výjimkou nejsou věnovací nápisy a datování souborů post quem napomáhají letopočty zakomponované do výzdoby.

Sklo v renesančním stylu mělo v jímce 17 největší podíl. Tvořilo sice příměs i v části nade dnem a objevuje se i v horní části zásypu společně se sklem barokním, ale nejvíce nálezů výhradně renesančního skla pochází z hloubky 130–200 cm. Z těchto vrstev pocházejí také zlomky habánských fajánsí, ze kterých bylo možné rekonstruovat dvě nádoby: zdobený džbánek s kulovitým tělem a letopočtem 1617 a nezdobenou trojnožku (Muzeum města Brna, inv. č. 424 584 a 424 342). Dvoufenik arcibiskupství Salcburk z počátku 16. století je ve vrstvě 115–130 cm evidentně starší příměsí.

Z hlediska chronologie zabírá renesanční sklo v jímce období cca 1550–1650, tedy celé století. Bližší časové rozlišení podle vrstev není možné, ale podle typologických znaků lze za nejstarší exempláře pokládat poháry s velkými dutými zploštělými nody: spodní část z našedlého skla s nodem vyfouknutým do formy se žebry a optickým dekorem žeber i na patce. Kupa byla patrně hladká, vřetenovitá (obr. P4:1). Další torzo s hladkým dutým nodem mělo polovejčitou hladkou kupu (obr. P2:4). S těmito nody se setkáváme na nejstarších pohárech v benátském stylu, které vyráběly zaalpské sklárny před polovinou 16. století.40

Levnější poháry z nazelenalého skla jsou zastoupeny torzy s tyčinkovými dříky a s jednoduchými prstenci, kupy jsou polovejčité, hladké nebo s optickým dekorem rout střídavě se svislými žebry (obr. P4:3, P4:6, P4:9, P5:5, P6:7). Vyráběly se patrně po delší dobu pro méně majetné zákazníky. V Brně, v souborech u domů patricijů, například na náměstí Svobody č. o. 9, jsou jen ojedinělé, kdežto v jímce u domu řemeslníka na Josefské č. o. 10 naprosto převládaly. Setkáváme se s nimi po celé Moravě — v Olomouci se vyskytují i v souborech s kvalitnějším sklem.41 Nacházíme je také v Prostějově,42 Opavě,43 na jižní Moravě ve Strachotíně44

40 Například Strasser, Rudolf — Baumgärtner, Sabine: Licht und Farbe. Dekoriertes Glas — Renaissance, Barock,

Biedermeier. Die Sammlung Rudolf von Strasser. Schriften des Kunsthistorischen Museums Band 7. Wien

2002, s. 27–28, č. kat. 3; s. 30–32, č. kat. 6; Renesanční sklo v archeologických nálezech. Sklo, slavnostní keramika

a kachle. Archeologické výzkumy Památkového ústavu v Olomouci 1973–1996. Ed. Hedvika Sedláčková.

Olomouc 1998, s. 48, č. kat. 04.11, 2.

41 Například Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 42, č. kat. 02.3–4, 5; s. 64–65, č. kat. 12.1–68; s. 71,

č. kat. 13.2–7 a další.

42 Ústav archeologické památkové péče Brno, inv. č. 429 754, 429 756.

43 Národní Památkový ústav Ostrava, archeologické pracoviště v Opavě, nepublikovaný materiál z výzkumů

na Dolním náměstí č. o. 18 a Horním náměstí č. o. 178.

44 Sedláčková, H.: Soubor renesančního skla z areálu novokřtěnského dvora ve Strachotíně (okr. Břeclav). Jižní Mo

rava 37, 2001, s. 43–68, zde s. 59, obr. 4.


i v Mikulově.45 Běžné byly i v Čechách — v jednom nymburském souboru bylo více než šedesát exemplářů,46 byly publikovány z Chrudimi,47 Plzně,48 Tábora49 a z Ústí nad Labem.50 Nechyběly ani v Praze a na Pražském hradě51 a patřily do sortimentu sklárny v Rejdicích u Jablonce nad Nisou.52 Jednalo se patrně o typický výrobek skláren v Čechách a na Moravě, neboť mimo jejich distribuční okruh se s těmito poháry nesetkáváme a před polovinou 17. století mizí i v našich zemích. Do kategorie levnějšího domácího zboží patří také servírovací nádoby, jako džbánky hladké nebo se žebry z nazelenalého skla (obr. P4:7, P5:11).

Poháry lepší kvality z našedlého skla jsou v jímce 17 zastoupeny jak četnými zlomky vřetenovitých kup, tak nody foukanými do reliéfních forem. Nejvíce nodů nese dekor lvích maskaronů (obr. P2:5, P4:4, P5:8, P5:10, P7:8), méně malinovité nody (obr. P5:6) a celkem ojediněle s rozetkami (obr. P5:7) či s ovály (obr. P2:6). Většina kup byla hladká (obr. P2:2, vzorek A 21 v přiložené tabulce analýz), pouze jedna měla optický dekor čoček (obr. P2:1). Obecně výjimečná je kupa z tzv. ledového skla (obr. P2:3, B3:2, vzorek A 22). Jednalo se o módní benátskou techniku, při které bylo krakelovaného povrchu nádoby dosaženo ponořením horkého výrobku do studené vody a opětovným rychlým vložením do pece došlo k zatavení prasklin. Draselno vápenaté složení skla tohoto poháru i číšky z Olomouce ukazuje domácí provenienci.53 Mimo tyto dvě nádoby je z Moravy známo jen několik drobných zlomků.

V souboru ojedinělá je i část trychtýřovité kupy poháru s dekorem nazývaným „Korbmuster“. Jednoduchá výzdoba spočívá v hustém spirálovitém ovinutí nádoby vláknem a následném dofouknutí do formy se svislými žebry, která vlákna v pravidelných intervalech promáčkla a vytvořila tak vzhled proutěného košíku (obr. P4:12). Tento dekor měl vzniknout kolem poloviny 16. století ve sklárnách v Antverpách, ovšem rychle se rozšířil i v dalších zemích. Na Moravě není příliš hojný: jedny z nejstarších číšek s „Korbmuster“ pocházejí z jímky v Brně na Kozí

45 Regionální muzeum v Mikulově, nepublikovaný materiál z výzkumu na Brněnské ulici.

46 Sedláčková H. — Brožková, Helena — Stará, Dagmar: Renesanční sklo a další archeologické nálezy z Nymburka.

Libice nad Cidlinou 1997, č. poř. 47–108.

47 Kozáková, Romana — Frolík, Jan: Bohatý soubor skla v Chrudimi, Hradební ulici. In: Historické sklo 5. Čelá

kovice 2011, s. 75–90, zejména s. 86, obr. 10:II.

48 Frýda, František: Nálezy renesančního skla z Plzně. In: Historické sklo 4. Čelákovice 2007, s. 33–65, zejména

s. 54, tab. 13:1, 13:2.

49 Krajíc, Rudolf: Gotické a renesanční sklo v jižních Čechách. In: Historické sklo 4. Čelákovice 2007, s. 67–76,

zejména s. 70, obr. 4.

50 Cvrková, Marta — Černá, Eva: Sklo z počátku novověku z Ústí nad Labem — Předmostí čp. 43. In: Historické

sklo 4. Čelákovice 2007, s. 77–90, zejména s. 86, obr. 5A.

51 Drahotová, O. a kolektiv: Historie, s. 173, tab. 14:II.

52 Hejdová, Dagmar: The Glasshouse at Rejdice in Northeastern Bohemia Late Sixttenth — Early Seventeenth Centu

ries. Journal of Glass Studies 23, 1981, s. 18–33, zde s. 25, obr. 8.

53 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 72, č. kat. 13.2–9, analýza č. 13.


ulici 3 z doby kolem poloviny 16. století.54 Z renesančního souboru v Olomouci je znám celý humpen,55 v Opavě je doložen na několika pohárech a holbě56 a několik zlomků pohárů a číší bylo nalezeno i ve Strachotíně.57

Bližší pozornost si zasluhuje také torzo poháru z nazelenalého skla s pravidelnými pilkovitými lomy, vedenými po obvodu vřetenovité kupy (obr. B2:3). Jedná se o žertovnou nádobu, jejichž výrobu popsal v 16. století J. Mathesius a které byly znovu oblíbeny v biedermeieru. Kupy takových pohárů i těla jiných nádob byly po vychladnutí jemně naříznuty žhavým železným hrotem buď v hladké, nebo pilkovitě zubaté spirále. Oběti žertu se pak při pokusu napít se z takového poháru část stěny odlomila.58 Ojediněle se s těmito nádobami setkáváme i v renesančních archeo logických souborech — pohár je znám z Lüneburgu59 a například z Mikulova pochází drobná lahvička s pilkovitě odlomeným dnem.60

Představa o renesančním skle je nejčastěji spojována s barevným malovaným a zlaceným dekorem, uplatňovaným zejména na vysokých číších. Zlomky pěti takto zdobených nádob byly nalezeny i v naší jímce. Tři nesou dekor vypalovanými emaily, jedna malbu za studena a jednu zdobí hvězdice ze zlaté fólie. Největší torzo vysoké číše na duté zvonovité patce bylo možné rekonstruovat ze zlomků se značně poškozeným dekorem provedeným nevypalovanými barvami v barvě bílé, žluté a červené. Motivy jsou řazeny ve dvou vodorovných pásech na celém těle nádoby, pásy jsou oddělené bílými body a ovály. V horním pásu se nacházejí rozviliny, v širším spodním pak šikmé řady klikatek a oválů (obr. P3:1, B4:5).

Z první vysoké číše zdobené vypalovanými emaily se dochoval zlomek těla s částí figury lva v heraldickém postoji a část ženské postavy s bohatě nabíraným rukávcem (obr. P3:6, B4:6). Ze druhé číše zůstala pouze část těla s renesančním kandelábrem (obr. P3:2) a z poslední nádoby — snad poháru s vysokou kupou — dva menší zlomky s neurčitým dekorem (obr. P3:3, P3:4). Všechny nádoby mají pod okrajem bordury z bílých emailových bodů, mezi kterými probíhá zlacený pruh. Zlacenou výzdobu nesou pouze fragmenty poháru s hvězdicemi (obr. P3:5).

Nádoby zdobené malbou nejsou v Brně — zejména ve srovnání s Olomoucí — četné. Většina brněnských, i bohatých, souborů neobsahuje doklad žádné takové nádoby, počet pěti až šesti nádob je tedy v rámci Brna vysoký. Jejich výskyt lze klást do doby předbělohorské, kdy byl dům v držení příslušníků rodu Brtnických

54 Himmelová, Z.: Sklo středověkého Brna. AH 15, 1990, s. 437–446, zejména s. 442, obr. 5:5.

55 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 87, č. kat. 16.1–6.

56 Štěrbová, J. — Pavelčík, Jiří: Macákové z Ottenburku. Historica. Universitas Ostraviencis, Acta Facultas Philo

sophicae 5, 1997, s. 145–164.

57 Sedláčková, H.: Soubor renesančního skla, s. 60, obr. 5.

58 Pazaurek, G. E.: Gläser der Empire und Biedermeierzeit. Leipzig 1923, s. 349–350.

59 Stephun, Peter: Glaskultur in Niedersachsen. Tafelgeschirr und Haushaltsglas vom Mittelalter bis zur frühen Neuzeit.

Hrg. von Edgar Ring. Lüneburg 2003, kat. č. 3.013.

60 Regionální muzeum v Mikulově, nepublikovaný materiál z výzkumu na Brněnské ulici v roce 2004.


z Valdštejna. Vysoké postavení Hynka Brtnického v zemských úřadech by zároveň vysvětlovalo číši s erbovním českým lvem. Podle výzdobných prvků analogických s nálezy na Pražském hradě mohly být dovezeny z Prahy.61

Nezdobené číše na duté zvonovité patce v souboru představují po pohárech druhý nejhojnější typ nápojového skla a většinou z nich zůstaly pouze spodní části těla (obr. P5:12, P4:2, P2:7, B3:6). Objevují se také torza s optickým dekorem žeber na těle, nebo pouze na patce (obr. P2:8, P2:9). Patrně se jedná o mladší variantu, neboť z jiných, čistě renesančních souborů v Brně, ale ani v Olomouci nejsou známé, kdežto v souborech ze druhé poloviny 17. století se vyskytují celkem běžně. Skupinu těchto číší v jímce 17 uzavírá fragment s filigránovým dekorem svislých bílých hladkých a proplétaných vláken (obr. P2:10, vzorek A 19). Také v tomto případě analýza potvrdila, že jde o výrobek skláren ve střední Evropě. Podle Erwina von Czihaka bylo filigránové sklo vyráběno ve sklárnách ve Slezsku, odkud se dochovaly dvě celé nádoby: jedna s letopočtem 1594, druhá s erbem rodiny Engelharttů z Vratislavi.62 V zaniklé sklárně v Broumech, založené kolem let 1569–1599, byly při archeologických vykopávkách nalezeny fragmenty filigránových skel zdobené bílými nebo červenými nitkami.63 Analýza fragmentu nalezeného v Brně ukázala, že se jedná o vápenato draselné sklo, typické pro českou renesanční produkci. Filigránová vlákna byla vyrobena ze skloviny s obsahem PbO a SnO2 (viz analýzu vzorku A 19b). K dosažení efektu bílého zákalu skla byl použit oxid ciničitý — kasiterit (SnO2), což je spojováno s benátskými výrobky.64 Na snímku ze SEM/EDS (obr. B5) je dobře patrná i tloušťka zataveného vlákna, která se pohybuje kolem 30–40 µm.

Renesančnímu období náležejí také nádoby z fialového skla — část válcovité číšky s vláknem pod okrajem a vázička (obr. P7:9, P7:10, B2:6, vzorky A 1, A 5), které jsou zbarvené díky vysokému obsahu manganu (1,9 respektive 2,8 hm % MnO) v oxidačním stavu Mn3+ vneseném pravděpodobně burelem (MnO2). Vyšší koncentrace manganu, za nepřítomnosti nebo nízké koncentrace železa a oxidačních podmínek tavení, způsobí zbarvení skla do fialova.65 Výrobky z draselného skla zabarveného manganem jsou velmi vzácné a na Moravě je dosud reprezentovaly dvě nádoby: hladký džbánek se zlaceným dekorem z Olomouce66 a drobný džbánek zdobený emailem, patrně dětská hračka z Brna, Orlí ulice.67

61 Hetteš, Karel: Venetian Trends in Bohemian Glassmaking. Journal of Glass Studies 5, 1963, s. 39–53, zde, s. 49,

obr. 16, 17; 51, obr. 21, 22.

62 Czihak, E.: Schlesische Gläser, s. 96–97, obr. 22–24.

63 Žegklitz, Jaromír: Výsledky archeologického výzkumu renesanční sklářské huti v Broumech. In: Historické sklo 5.

Čelákovice 2011, s. 167–212.

64 Drahotová, O.: Vznik buquoyského křišťálového skla v poslední čtvrtině 17. století. In: Buquoyské sklo v Čechách

1620–1851. Katalog výstavy. Eds. Helena Brožková a Olga Drahotová. Praha 2002, s. 13–17.

65 Kocík, Jiří — Nebřenský, Jiří — Fanderlik, Ivan: Barvení skla. Praha 1978, s. 157.

66 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 73, č. kat. 13.2–13, analýza č. 16.

67 Jordánková, H. — Sedláčková, H.: Skleněné střípky z domácnosti Matouše Židlochovského. BMD 18, 2005,

s. 119–143, zde barevná příloha č. IV.


Láhve s tělem čočkovitého tvaru a s vysokým hrdlem pod okrajem ovinutým zaštípaným vláknem se na Moravě nacházejí v téměř každém renesančním souboru skla. Podle těla jsou označovány jako láhve čočkovité. Všechny jsou ze silnostěnného skla většinou nazelenalého, ale i sytě modrého, fialového a výjimečně i červeného opakního. Původní předpoklad, že sloužily při stolování jako karafy na tekuté koření,68 se ukázal být mylný: jsou to jakési obdoby žehliček, sloužící k vyhlazování textilu za studena, nejspíše sámků na renesančních límcích a rukávcích. Tento účel dokládá nedávný nález z jímky v Brně na České ulici 6, kdy předmět má sice tvar láhve, ale je z plného skla.69 Vyráběly se a běžně používaly do 19. století na Slovensku70 i v německých zemích.71 V naší jímce byly nalezeny dvě: jedna z lahvově zeleného vápenato draselného skla s nízkým obsahem SiO2, které nebylo vyráběno na území Čech a Moravy, ale patrně je německé provenience (obr. P7:11, B2:5 vzorek A 8), druhá je ze skla sytě modrého.

Přesnější zařazení méně obvyklých typů nádob je obtížnější. V souboru se například nachází několik torz horních částí nádob výrazně kyjovitě klenutých s optickým dekorem žeber z nazelenalého skla (obr. P4:10). S velkou pravděpodobností se jedná o doklady tzv. „igel“, pozdních variant vysokých číší, které byly oblíbené ještě v 17. století v německých zemích.72 Podle Erwina von Czihaka je vyráběly rovněž slezské sklárny od 16. až do počátku 18. století.73 Mimo exempláře z jímky 17 nejsou na Moravě zatím známé, ovšem setkáváme se s nimi ve městech blízko západních hranic: v Plzni74 a Ústí nad Labem,75 což podporuje názor o jejich německé provenienci.

Další nádobu, kterou z archeologických souborů ještě neznáme, reprezentuje torzo flakonu z našedlého draselno vápenatého skla. Na hruškovitém těle jsou svislá optická žebra a dvě řady ovinutého vlákna, promačkávaného rádélkem (obr. P4:8, B3:5, vzorek A 18). Podle chemického složení skla (draselno vápenaté) s překvapivě nízkým obsahem železa a manganu je vyroben renesanční technologií (obsahuje P2O5), kdežto hladký flakon je podle bezbarvé skloviny i masivní připojené patky již barokní (obr. P5:3).

68 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 45, č. kat. 03.1–1, zde i další nálezy.

69 Archaia Brno, o. p. s., inv. č. A 94/12.

70 Pišútová, Irena — Kautman, Ján: Ľudové sklo. Bratislava 2013, s. 225–227.

71 Schaich, Dieter: Reine Formsache. Deutsches Formglas 15. bis 19. Jahrhundert. Sammlung Birgit und Dieter

Schaich. München — Berlin 2007, s. 206–208, č. kat. 284–288.

72 Například Lübeck — Dumitrache, Marianne: Glasfunde des 13.–18. Jahrhunderts aus der Lübecker Innenstadt.

Grabungen 1948–1973. In: Lübecker Schriften zur Archäologie und Kulturgeschichte 19, 1990, s. 7–162,

4. kat. G 279G 284, obr. 35.

73 Czihak, E.: Schlesische Gläser, s. 78–80, obr. 9, obr. 10.

74 Dominikánská ulice č. o. 2, studna 1; Frýda, F.: Nálezy renesančního skla,s. 51, tab. 10:4; s. 53, tab. 12:8.

75 Cvrková, M. — Černá, E.: Sklo z počátku novověku, s. 86, obr. 5 B:1.


závěr renesančního skla — počátek barokního stylu: cca 1650–1700

Během druhé poloviny 17. století hlavním tvarem zůstávají nadále poháry. V 17. století vyráběly sklárny v Benátkách a v Nizozemí, ale i v jiných oblastech, poháry s bohatě hutně tvarovanými dříky, s tzv. „hady“ a natavenými „křídly“. Tento způsob utváření mezičlánků mezi kupou a patkou, ale i částí jiných nádob (například ukončení úchytek na víkách) dosáhl vrcholu ve druhé polovině 17. století, často s prvky ze skla modrého nebo se zatavenými červenými a modrými vlákny v tordovaných tyčinkách z bezbarvého skla. Součástí výzdoby bývají také stylizované „dračí“ hlavy s hřebínky. Velmi rozšířený byl styl façon de Venise v Nizozemí,76 v našich zemích byl zaveden v buquoyských sklárnách v jižních Čechách po polovině 17. století.77

Doklady tohoto luxusního skla, které nejspíše nebylo určeno k běžnému používání, se našly rovněž v jímce 17. Všechny zlomky jsou z kvalitního bezbarvého skla s nažloutlým nádechem, které opticky působilo „benátským“ dojmem, ovšem analýza jednoho zlomku ukázala, že bylo vyrobeno s přídavkem popela a jedná se o draselno vápenaté, tzv. křídové sklo (vzorek A 3), tedy domácí či středoevropskou provenienci. Červené vlákno bylo vyrobeno ze základního skla přídavkem mědi a železa (vzorek A 3b). Na snímku ze SEM/EDS je oblast vlákna uprostřed jako bílá skvrna (obr. B6). Částice mědi (pravděpodobně ve formě Cu2O (obr. B7), byly vyredukovány přídavkem železa a barví sklo do krvavě červena. Podobný efekt je využíván při výrobě tzv. měděného rubínu (vyredukované klastry kovové mědi Cu0) na skleněných vitrážích. Analyzovaný zlomek z tordované tyčinky s červeným vláknem a „dračí hlavičkou“ tvořil ukončení úchytky víka a mohl být vyroben v buquoyských sklárnách v jižních Čechách (obr. P7:3, B4:1, vzorek A 3). Další dva větší fragmenty, jeden se čtyřmi „dračími hlavičkami“, pocházejí z mezičlánků pohárů (obr. P5:2, B4:2, B4:3), stejně jako menší zlomek tordované tyčinky (bez červeného vlákna), na kterém je nataven květ s bezbarvými a modrými okvětními plátky (obr. B4:4). Mimo tyto větší exempláře byly v jímce nalezeny i malé zlomky stejného typu.

V Brně to nejsou nálezy ojedinělé. V další jímce na Mečové ulici č. o. 2 (č. 344) s celkem konzistentním obsahem ze druhé poloviny 17. století byly zlomky mezičlánků s „dračími hlavičkami“ se zatavenými červenými a modrými vlákny; ve stejně datované jímce z brněnského minoritského kláštera byl mezičlánek s rozetou z duté tordované tyčinky, ovšem ze skla lehce našedlého. Rozety se na pohárech z buquoyských hutí objevují kolem roku 1680.78 Z našedlého skla jsou také tordované dříky s „křídly“ z jímky 508 na Kobližné ulici č. o. 4. Z jiných archeologických

76 Vreeken, Hubert: Glas in het Amsterdams Historisch Museum en Museum Willet Holthuysen. Amsterdam 1998,

s. 139–145, č. kat. 110–123.

77 Drahotová, O.: Vznik buquoyského křišťálového skla, s. 13–17.

78 Drahotová, O. a kolektiv: Historie, s. 201, obr. 2.


kontextů na Moravě (ani v Bratislavě) není takto tvarované luxusní sklo zatím známo.

Méně obvyklé kupy pohárů reprezentují dva zlomky: z miskovité kupy s vlákny natavenými do vzoru vysokých kliček (obr. P7:7) a z trychtýřovité kupy s dekorem zvaným mezza stampatura foukaným do formy (obr. P5:4, B3:3, vzorek A 7). Tento dekor se objevuje na pohárech benátské provenience i na nizozemských ve stylu à la façon de Venice již během první poloviny 17. století.79 Chemická analýza tohoto poháru v renesančním stylu naznačila netypické složení (vzorek A 7) s vysokým obsahem K2O oproti CaO, což by odpovídalo spíše technologii výroby skla v období gotiky. Dle starší analýzy byl obdobný pohár z Olomouce ze skla draselno vápenatého vyroben dle renesanční technologie.80 Poháry stejného tvaru tak představují doklad toho, že změny technologie výroby skla v některé sklárně neodpovídaly proměnám stylovým.

Někdy po polovině 17. století se v archeologických souborech objevují v hojném počtu jednoduché válcovité až mírně kónické drobné číšky,81 v předešlém období neznámé. Většina je z nazelenalého skla nevalné kvality a nezdobená, méně je ze skla bezbarvého s dekorem rytým v renesančním stylu nebo s předfukovanými žebry (obr. P7:6), ale také zdobené rotačním kolečkem již ve stylu barokním (obr. P5:1).

Do přechodné doby mezi renesancí a barokem patří nádoby z nekvalitního nazelenalého skla s charakteristickým silným vláknem u dna, které je na několika místech promáčknuté (obr. P6:3, B2:4). Reprezentují nejspíše produkci některé z méně technologicky pokročilých skláren, která své výrobky dodávala hlavně do královského města Brna a biskupské Kroměříže.

V souboru bylo rovněž velké množství užitkového skla — především zásobních lahví z méně kvalitního nazelenalého skla, dnes silně zkorodovaného. Většinou se dochovaly jen ve zlomcích — z lahví s hruškovitým tělem různých velikostí zůstaly jen spodní části s dutým prstencem okolo dna, z lahví čtvercového půdorysu torza horních částí a zlomky stěn. Množství, uniformita a dlouhodobé používání těchto lahví přesahují možnosti našeho příspěvku. Zastavíme se však u zlomku horní části lampy z téměř bezbarvého vápenato draselného skla typicky renesanční technologie (vzorek A 23). Byl to jediný exemplář svítidla v celém souboru, což snad lze vysvětlit dlouhou životností takových předmětů či používáním svítidel z jiných materiálů. S lampami ze skla se v archeologických nálezech (jak středověkých, tak renesančních) obecně a překvapivě setkáváme jen velmi vzácně — z renesančního období je zatím z Brna známo jediné (!) torzo spodní části těla ze studny na

79 Henkes, Harald E.: Glas zonder glans — Glass without gloss. A contribution to medieval and post medieval archeo

logy. Rotterdam 1994, s. 209, č. kat. 46.17, 46.18.

80 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 70, kat. č. 13.2–4, analýza č. 11.

81 V souboru z jímky 561 na Jakubském náměstí v Brně bylo několik desítek takových nezdobených číšek,

Archaia Brno, o. p. s., inv. č. A 57/2003.


Petrově,82 z Olomouce nemáme doklad žádné lampy. Poměrně četné však byly v Bratislavě, kde je nacházíme v jímkách u šlechtických paláců — torza několika lamp byla nalezena například ve studni 1 na Ventúrskej ulici č. o. 3, která druhotně sloužila jako odpadní jímka od počátku 16. století do prvních desetiletí 17. století.

Další skupinu užitkového či technického skla v jímce představuje okenní sklo, zastoupené nepříliš početnými zlomky kruhových terčů a výplní ve tvaru trojúhelníčků vyštípaných z terčíků. Zastoupeny jsou také šestiboké tabulky vyříznuté jak z terčíků, vyrobených korunovou metodou, tak z plochého skla, vyrobeného talířovou metodou, která je mladší.

Analýzy světle zelených, čirých a nažloutlých okenních terčíků a trojúhelníčků (vzorky A 10–12, A 14, A 16) ukázaly, že se jedná o skla vyrobená renesanční technologií (s přídavkem popela). Dva terčíky, našedlý a zelenkavý, (vzorky A 15, A 13) byly vyrobeny ze sodnopopelového skla s vyšším obsahem K2O (tzv. mixed alkali glass), a jedná se tedy o importy (obr. B8). Okenní terčík A 17, který obsahuje pouze 0,1 hm % P2O5, byl vyroben bez přídavku popela. Patří k barokní technologii výroby tabulového skla. Byl v něm zjištěn nepatrně vyšší obsah Na2O a Cl, což může svědčit o přídavku NaCl do sklářské vsázky za účelem lepšího vyčeření skla.83 Přídavek NaCl se začal objevovat již v renesanční technologii a analýzy ukázaly jeho přítomnost například ve vzorcích A 5, A 11, A 14, A 21 (viz tabulku chemického složení skla).

Výroba okenního skla tvořila hlavní program všech renesančních skláren, ale přesto se ukazuje, že malá část byla dovážena z oblasti výroby sodného skla. Dokladem nejsou pouze dva terčíky z jímky 17 ze sodného skla, ale například také další brněnský terčík z jímky na Panské č. o. 6.84 Písemné prameny hovoří o dovozu okenních terčíků ve druhé polovině 15. století z Benátek do Vratislavi.85 Z Brna pochází zmínka o okenním skle v testamentu brněnského měšťana, jistého Prokopa Rwedla (asi Ruedla, alias Rüdla), který roku 1482 mimo jiné odkázal čtyři tisíce benátských terčíků na jedno okno, patrně do kostela sv. Jakuba.86 Vzhledem k dlouhodobé životnosti okenního skla mohou zlomky z jímky 17 i z Panské č. o. 6 pocházet ještě z 15. století.

82 Muzeum města Brna, inv. č. A 18/94–233/346.

83 Smrček, Antonín: Složení českých skel ze 14. až 17. století. Sklář a keramik 50, 2000, č. 4, 101–107.

84 Tomanová, Olga: Studium chemického složení a projevů koroze na renesančním skle z jímky v Brně, vzorek č. 23.

Rukopis bakalářské práce. Fakulta chemické technologie Vysoké školy chemicko technologické v Praze.

Praha 2013.

85 Czihak, E.: Schlesische Gläse, s. 4; k roku 1468 uvádí zprávu o zaplacení benátského skla pro místnosti na

radnici.

86 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 48, Městská kniha a kniha testamentů 1381–1515, f. 449r (25. září 1482) zmíněný

měšťan za přítomnosti Mertha, oltářníka oltáře sv. Jana v kostele sv. Jakuba, Valtana, platnéře, a magistra

(lékaře) Clementa mimo jiné odkázal „[…] vnd vier tawsent Venedische glas scheiben zu einer Venster.“ Není sice

řečeno kde a na jaké okno, ale z přítomnosti uvedeného Mertha lze soudit, že šlo o okno u sv. Jakuba.


barokní zástavba

Ještě v roce 1631, kdy se dům dostal do držení hraběte Matyáše Ferdinanda Františka z Dubé a Lipé, je rozsah vnitřní parcely charakterizován stejně jako roku 1589. Dům byl nadále v městských knihách označován jako svobodný, a tedy prostý všech závazků. Nebyl však zanesen do moravských zemských desek. K roku 1734, kdy jej zdědil po svém otci stejnojmenný syn Jan Kristián, svobodný pán z Freinfelsu, je poprvé dům zapsán jako poplatný městu. To již předtím (roku 1729) odkoupilo od objektu vnitřní zahradu, zmíněnou roku 1589.87

barokní sklo: cca 1700–1750

Křišťálové sklo převažuje v horních vrstvách mezi 0 až 115 cm a do 130 cm tvoří příměs ke sklu renesančnímu. Jeho znakem je zcela bezbarvá, čirá, silnostěnná sklovina, vhodná pro nové techniky výzdoby, jako byl dekor broušený a řezaný. Reprezentantem broušeného skla v naší jímce je kónická číška zdobená kolečkem s motivem dvojic slunečnic (obr. P7:1, B1:1). Se zcela shodným motivem se můžeme setkat na kupě poháru z počátku 18. století, uloženého ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.88 Silnostěnné jednoduché nádoby s masivním dnem, foukané do formy a bohatě zdobené, nesou většinou dekor s motivy květů a vždy s linií lístků pod okrajem a u dna (někdy u dna vlnice). Tento styl dekoru se začal rozvíjet v severo českých sklárnách někdy na přelomu let 1680/1690 a uplatňoval se zejména na jednoduchých číškách,89 které se v archeologických nálezech objevují poměrně často. Téměř celý exemplář pochází z Olomouce, odpadní jámy 2/96 na Mahlerově ulici č. o. 15. Dekor zde tvořily větší slunečnice v rytém oválu a obklopené listy.90 Zlomky číšky se shodným dekorem byly nalezeny také v odpadní jámě na Hviezdoslavově náměstí v Bratislavě.91 Zaplnění obou odpadních jam proběhlo během první poloviny 18. století, v Bratislavě již od závěru 17. století. Oblibu těchto číšek i obchod s českým sklem dokládají archeologické nálezy z měst v Belgii. Číšky se shodným dekorem jako v Brně, Olomouci a Bratislavě byly nalezeny v Nijmegen.92 V Nijmegen, Deventeru a Antverpách jsou známé také číšky s jinými motivy, včetně

87 AMB, fond T 11 Rodinný archiv Gödelů (1300) 1800–1900, nezpracovaný, Gödel, Anton: Topografie brněn

ských domů, nestránkovaný rukopis.

88 Drahotová, O. a kolektiv: Historie, s. 216, obr. 9.

89 Strasser, R. — Baumgärtner, S.: Licht und Farbe, s. 242–243, č. kat. 138.

90 Národní Památkový ústav Olomouc, územní odborné pracoviště v Olomouci, nepublikovaný materiál

z výzkumu v roce 1997.

91 Mestský ústav ochrany pamiatok Bratislava, nepublikovaný materiál.

92 Kottman, Jaap: Glas/Glass. In: Bartles, Michael: Steden in Scherven 2 — Cities in Sherds 2 Catalogue.

Vondsten uit beerputten in Deventer, Dordrecht, Nijmegen en Tiel (1250–1900) — Finds from cesspits

in Deventer, Dordrecht, Nijmegen and Tiel (1250–1900). Amersfoort 1999, s. 939–1028, zejména s. 943,

č. kat. 16 a 18.


dobově oblíbených chinoserií a věnovacích nápisů.93 Ve všech případech jsou datovány do první poloviny 18. století a mají téměř shodné rozměry s průměry okrajů kolem 8 cm a výškou kolem 9 cm. Celé číšky tohoto tvaru s datováním do počátku 18. století ze skláren v jižních a severních Čechách se dochovaly i v muzejních sbírkách. Tyto exempláře mají samozřejmě bohatší dekor, někdy s postavami světců a biblickými výjevy, případně doplněné věnovacími nápisy.94 Takové cennější nádoby se však mezi odpadky nedostaly.

O složení bezbarvého křišťálového skla vypovídá spodní část flakonu s broušenými fasetami (obr. P6:4, vzorek A 6, viz výše). Spodní část flakonu s fasetami byla vyrobena ze skla produkovaného v době baroka. Ve skle nebyl zjištěn obsah P2O5 a také poměr CaO, K2O a SiO2 je typický pro skla tavená v tomto období. Fasetovaný flakon navíc obsahoval As2O3, který se do skla přidával za účelem čeření, ale fungoval i jako odbarvivo. Fasety byly používány zejména na mírně kónických číškách, které byly oblíbené od počátku 18. století, a to jak broušené, tak levnější foukané do forem. Z dalších nádob z bezbarvého skla zde byla spodní část drobné misky s rytým a broušeným květinovým dekorem s typickou masivní nízkou patkou u dna, v tomto případě ještě připojenou (obr. P7:2, B1:2). Na mladších nádobách bývají takové patky foukané do formy společně s tělem. Z jiné misky se dochovala pouze část zaobleného těla s broušenými oválnými fasetami uspořádanými do čtyřlístků (B1:3).

Oblíbený typ nápojového skla v renesanci i baroku — pohár — je zastoupen spodními částmi tří exemplářů s masivními dříky foukanými do formy společně s kupou se silným dnem, terčovité patky byly připojené (obr. P6:1, P6:2, P7:4, B1:4–6). Poháry v tomto stylu se v Evropě objevují již v posledních desetiletích 17. století95 a ještě v první polovině 18. století se vyskytují společně s poháry s mladšími balustrovými hraněnými dříky v odpadních jímkách v Bratislavě na Hviezdoslavově náměstí a Hlavnom námestí č. o. 1 — Staré radnici.96

Až k polovině 18. století lze datovat koflík či slánku se dvěma masivními, volutově stočenými oušky. Nádobka byla vyrobena z bílého opakního skla, na těle s nepravidelnými modrými skvrnami, které vznikly zatavením drobných zlomků modrého skla do základní sodno draselno vápenaté skloviny (obr. P7:5, B2:2,vzorek A 2). Nádoby z „mléčného skla s modrými skvrnami“ — šálky s podšálky, jednoduché číšky, vázy — jsou pokládány za výrobky skláren v Benátkách, Švýcarsku nebo Německu a jsou vesměs datovány do doby kolem poloviny 18. století.97 Výroba

93 Kottman, J.: Glas/Glass, s. 941–943, č. kat. 9–15, 17; Henkes, Harold —Veekman, Johan: Schitterende scherven.

Het glas uit een afvalput op de Antwerpse Eiermarkt. In: Berichten en Rapporten over het Antwerps Bodemonder

zoek en Monumentenzorg 3. Ed Johan Veekman. Antwerpen 1999, s. 11–86, zejména s. 66–67, č. kat. 48–50.

94 Drahotová, O. a kolektiv: Historie, s. 218 a 222, obr. 12 a 21.

95 Například Drahotová, O.: Evropské sklo. Sběratelský průvodce dějinami evropského skla. Praha 1985, s. 99 a 100,

obr. 61–64.

96 Mestský ústav ochrany pamiatok Bratislava, nepublikovaný materiál.

97 Theuerkauff Liederwald, Anna Elisabeth: Venezianisches Glas der Veste Coburg. Luca 1994, s. 490, 493 a 517,

č. kat. 608, 609, 618 a 659–661.


jednobarevných opakních skel je také doložena ve vévodství brabantském od konce 15. století; polokulovitá miska na prstencové nožce s modrými skvrnami je z let 1600–1650 a tvarově zcela shodný koflík či slánka jako nález z Brna, ovšem s různobarevnými skvrnami, je datován do konce 17. až počátku 18. století.98 Je tedy pravděpodobné, že nádobka z jímky na Mečové ulici nebyla vyrobena ve sklárnách na území Českého království a v souboru představuje import. Podle chemické analýzy se jedná o sklo sodno vápenato draselné a bílého zakalení bylo dosaženo přídavkem Sb2O3 (cca 5,5 hm %). Částice Sb2O3 ve skle pravděpodobně rekrystalizovaly za vzniku antimoničnanu vápenatého (Ca2Sb2O7). Modré skvrny jsou zbarveny díky přítomnosti kobaltu, železa a také malého množství mědi. Sklo podobného složení bylo nalezeno v Londýně (Aldgate) a bylo datováno do první poloviny 17. století.99

Uvedený koflík nebo slánka není jedinou nádobou z opakního skla v souboru. Z téže horní vrstvy pocházejí zlomky talířovité podstavy velké nádoby, patrně vázy (průměr podstavy nejméně 20 cm), ze světle modrého opakního vápenatodraselného skla, zakaleného fosforečnanem vápenatým (obr. B9, vzorek A 4). Přídavek P2O5 byl téměř 5 hm % a byl pravděpodobně dodán pomocí kostního apatitu. Sklovina byla zbarvena do modra díky přítomnosti železa. Na povrchu se vyskytovala vrstvička korozních produktů uhličitanu a síranu vápenatého (CaCO3 a CaSO4 — viz obr. B9, B10). Poškození povrchu skla korozními procesy je dobře patrné na obrázku ze SEM/EDS (obr. B11).

S nádobami ze zakaleného skla světle modrého nebo jen velmi lehce namodralého opaktního se setkáváme v archeologických souborech od přelomu 16. a 17. století. Zlomky renesančních humpenů známe z jímek u domu Matouše Židlochovského na Orlí ulici č. o. 10 v Brně100 a na Panské č. o. 6.101 Ze stejných lokalit v Brně pocházejí i zlomky nádob ze světle modrého opakního skla ze druhé poloviny 17. století: válcovitá číška, původně na třech nožkách z Orlí č. o. 10102 a dno číšky z Panské č. o. 6.103 Džbánek a konvice ze zakalených skel velmi podobného chemického složení byly nalezeny také v Praze v Salmovském paláci a na náměstí Republiky.104 V obsahu renesančních jímek se výrobky ze světle modrého opakního skla objevily také v Opavě a Olomouci. U domu Macáků z Ottenburku v Opavě to byla mírně

98 Caluwé Danielle: La verrerie au duché de Brabant et dans les anciens Pays Bas à ľépoque moderne. Le verre opaque:

un produit bien spécifique? In: La cuisine et la table dans la France de la fin du Moyen Âge. Eds. Fabienne

Ravoure, Anne Dietrich. Caen 2009, s. 187–211, zejména obr. 240 dole a 241 nahoře.

99 Lima, Augusta — Medici, Teresa — Pires de Matos, António — Veritá, Marco: Chemical analysis of 17th century

Millefiori glasses excavated in the Monastery of Sta.Clara aVelha, Portugal. Comparison with Venetian and Facon

de Venice production. Journal of Archaeological Science 39, 2012, s. 1238–1248.

100 Jordánková, H. — Sedláčková, H.: Skleněné střípky, barevná příloha č. IV.

101 Archaia Brno, o. p. s., A 100/2003, inv. č. 100/03–10/365–382.

102 Muzeum města Brna, inv. č. 327 422.

103 Archaia Brno, o. p. s., A 100/2003, inv. č. 100/03170/2026.

104 Jonášová, Šárka — Cílová, Zuzana: Chemicko technologický průzkum netypických modrých zakalených skel z období

16.–17. století. Sklář a keramik 62, 2012, s. 13–14, 331–335.


rozevřená číška, zdobená barevnými emaily,105 v Olomouci, v jímce u latinské městské školy u sv. Mořice, byla nezdobená číška stejného tvaru a další číška válcovitého těla, v horní části ovinutá vláknem.106

Je zajímavé, že pro typy číšek z Opavy i Olomouce nalezneme analogie především v Nizozemí107 a v našich zemích se s nimi běžně nesetkáváme. Přesto analýza jedné olomoucké číšky doložila draselno vápenaté složení skloviny a s největší pravděpodobností se tedy jedná o domácí výrobky.108

Výroba opakních skel — bílého, ale i červeného — probíhala podle nálezů zbytků v tavicích pánvích, kusů surového skla i zlomků výrobků v renesanční rudolfínské sklárně v Broumech ve středních Čechách;109 v barokní sklárně u Nové Vsi u Božejova na Pelhřimovsku, pracující v letech 1691–1721, se vyráběla také skla opálová.110 Výroba opakního skla je písemnými prameny doložena v poslední čtvrtině 17. století v buquoyské křišťálové huti v Nových Hradech v jižních Čechách a odtud bylo dodáváno patrně i do Vídně.111

k chemickým analýzám

Chemické analýzy archeologického skla slouží k přesnější dataci vzniku skleněného objektu (na základě technologických možností a zvyklostí doby) a navíc mohou napomoci i k určení jejich původu. Chemická analýza je destruktivní metoda, proto se odebírá jenom nezbytně malý kousek skla. Pokud máme větší zlomek skla (cca 1 × 2 cm), který nelze při rekonstrukci nádoby použít a který je navíc neporušen korozními procesy, je možné ho analyzovat tzv. RTF (Rentgen fluorescenční spektro metrickou) analýzou. RTF analýza se provádí na velmi jemně rozetřené drti skla a poskytne nám výsledky (kromě hlavních oxidů) i stopově zastoupených prvků. Pokud je ovšem sklo zkorodované na celém svém povrchu, nebo máme k analýze pouze velmi malý kousek skla, využíváme metodu SEM/EDS (rastrovací elektronový mikroskop s EDS analyzátorem). Velmi malý kousek skla (postačuje zlomek 5 × 5 mm) zalijeme do pryskyřice, vybrousíme a vyleštíme a pod mikroskopem pozorujeme kolmý řez sklem. V tomto případě je analýza prvků s velmi nízkým zastoupením nepřesná. Výhodou metody je kromě možnosti analýzy korozní vrstvy (odhad tloušťky, pozorování její struktury) také možnost analyzovat heterogenní

105 Štěrbová, J. — Pavelčík, J.: Macákové z Ottenburku.

106 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 1998, 72, č. kat. 13.1–10 a 11.

107 Henkes, H. E.: Glas zonder glans.

108 Renesanční sklo v archeologických nálezech, analýza č. 14.

109 Žegklitz, Jaromír: Výsledky archeologického výzkumu, s. 197.

110 Hrubý, Petr — Hejhal, Petr — Kašák, Karel — Malý, Karel — Valkony, Jiří: Zaniklá barokní sklářská huť na

katastru Nové Vsi u Božejova (okres Pelhřimov). Studies in Post Medieval Archaeology 3, 2009, s. 479–500, ze

jména s. 495.

111 Drahotová, O.: Vznik buquoyského křišťálového skla, s. 13–17.


skla (například se zatavenými vlákny z jiného druhu skla (vzorek A 3) nebo skla s obsahem tzv. kaliv (látky, které způsobují netransparentnost skla, vzorek A 19).

chemické složení skel nalezených v j ímce 17/90 v ulic i mečová, brno

Nalezená skla můžeme podle jejich chemického složení rozdělit na dvě hlavní skupiny, které souvisejí s technologií výroby, a to na skla křídová a křišťálová. Skla vyrobená renesanční technologií (těch je naprostá převaha) jsou charakterizována nižším obsahem SiO2 od 58 do 67 hm %, podílem CaO/K2O blízkým nebo vyšším než 1, ale hlavně přítomností P2O5. Oxid fosforečný je důkazem přídavku popela bukového dřeva do sklářské vsázky. Podobné složení mají skla nalezená například v Chrudimi,112 Nymburce,113 Olomouci,114 Broumech,115 která považujeme za typické představitele českého renesančního křídového skla. Pro tento typ skel je oproti gotickým sklům obvyklý nižší obsah K2O a naopak vyšší obsah CaO, který se do skel začal přidávat ve formě CaCO3 (křída) za účelem náhrady části popela. Nazelenalá barva skel je způsobená přítomností železitých složek v popelu. Díky přirozenému obsahu manganu v popelu bukového dřeva a jeho schopnosti potlačení barvicích schopností železa (oxidačního stavu Fe2+) není zelená barva skla tak výrazná, ale většinou je sklo pouze světle zelené. Ve starší literatuře se sklo vyráběné u nás v období gotiky a renesance označuje také jako lesní sklo.116

Dále je možné křídová skla vyrobená „renesanční“ technologií rozdělit na dvě podskupiny. První typ renesančních skel je charakterizován podílem CaO/K2O blízkým jedné a naopak vyšším obsahem SiO2 (od 60 do 69 hm %). K tomuto typu patří skla z nejnižších vrstev (vzorky A 23, A 22, A 19 a A 18), ale i skla z horních vrstev (vzorky A 9, A 4, A 3 a A 1). Druhý typ renesančních skel má podíl CaO/K2O vyšší než jedna, v některých případech je množství CaO téměř dvojnásobné oproti obsahu K2O. Tato skla obsahují méně SiO2 oproti prvnímu typu (od 59 do 62 hm %; vzorky A 21, A 20, A 16, A 14, A 11 a A 10).

Křišťálová skla byla vyrobena dokonalejší technologií bez přídavku popela (pravdě podobně díky možnosti dosažení vyšší teploty při tavení) se vyznačují vyšším obsahem SiO2 (většinou nad 70 hm %), poměrem CaO/K2O nižším než jedna a v jejich složení chybí P2O5. Sklářský kmen byl připravován z písku, potaše (K2CO3 — vyrobené loužením popela, někdy s následnou kalcinací), křídy (CaCO3) a As2O3. Skla

112 Rohanová, Dana, nepublikované výsledky analýz skel ze záchranného archeologického výzkumu v Chru

dimi.

113 Sedláčková, H. — Brožková, H. — Stará, D.: Renesanční sklo a další archeologické nálezy z Nymburka.

114 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 12–14.

115 Müller, Katharina: Farbloses Glass im Wandel der Zeit. Rukopis disertační práce. Technische Universität Berlin.

Berlín 2006.

116 Smrček, Antonín: Batch and composition of typical Bohemian glasses from 14th to 19th centuries. Proceedings of

the 5th ESG Conference A 3. Prague 1999, s. 27–35.


jsou většinou bezbarvá a čirá i díky ukončení používání popela, kterým se vnášelo zásadní množství barvicích složek (železa a manganu). Barvicí složky (hlavně železo) se ovšem v malých množstvích vnesly i ostatními surovinami (například pískem). Z dvaceti tří analyzovaných vzorků skel patří naprostá převaha ke sklům vyprodukovaných renesanční technologií. Mezi barokní skla můžeme pravděpodobně zařadit vzorek A 17, ale s jistotou vzorek A 6. V těchto sklech nebyl detekován P2O5 a ve vzorku A 6 byla zjištěna přítomnost As2O3 (křišťál).

V souboru byla analyzována také tři sodno vápenato draselná skla (vzorky A 15, A 13 a A 2), která obsahují kolem 10 hm % Na2O. Vzhledem k dataci jímky maximálně do roku 1710 se jedná o importy. Na našem území se sodné sklo až do průmyslové revoluce nevyrábělo.

závěrečné shrnutí

Zkoumaná parcela Mečová č. o. 2 náležela podle prvních písemných berních údajů pod správu zeměpána. Byla zde s největší pravděpodobností umístěna i první, později nazývána „stará“, (zeměpanská) mincovna, jejíž funkci převzala v druhé polovině 15. století po vydání mincovního privilegia městská mincovna. Její zánik klademe do poslední fáze česko uherských válek. Dům ležící na této parcele byl v letech 1479–1514 v berních rejstřících a knihách označován jako „domus monete“, případně „area monete“, z něhož se nic neplatilo. To však nebránilo tomu, aby v něm bydleli jako nájemníci různí řemeslníci, kteří naopak městu do pokladny příslušné poplatky odváděli. Samotný domovní objekt byl do roku 1583 veden v berních pramenech jako městu nepoplatný.

Jako svobodný dům, zvaný Münzhoff, jej někdy koncem 70. let 16. století získal význačný moravský šlechtic a zemský úředník Hynek Brtnický z Valdštejna. Prováděl zde blíže nespecifikované stavební úpravy. Zástavba parcely si udržela podobu obestavěného dvora, jehož reprezentativní část byla obrácena do dnešní ulice Mečové. Poslednímu Brtnickému z Valdštejna byl dům zkonfiskován po neúspěšném protihabsburském povstání. Dlouhodoběji doložené vlastnictví Münzhoffu v rukou příslušníků jednoho šlechtického rodu je v raně novověkém Brně výjimkou. I když nemáme k dispozici inventář vnitřního vybavení domu, nelze pochybovat o výstavnosti a komfortnosti domu již z hlediska postavení obou mužských představitelů rodu v moravské šlechtické společnosti. Tomu nakonec odpovídá i finanční ohodnocení konfiskátu částkou 8 000 zlatých, když přešel na Lva Buriana Berku z Dubé.

Dům byl nadále v městských knihách označován jako svobodný, a tedy prostý všech závazků. Nebyl však zanesen do moravských zemských desek. K roku 1734, kdy jej zdědil Jan Kristián, svobodný pán z Freinfelsu, je poprvé zapsán jako poplatný městu.

Sklo z jímky 17 můžeme posuzovat z několika hledisek: jako průřez sklářskou produkcí během téměř tří století, nebo jako ukázku vybavení ekonomicky dobře situované domácnosti stolním sklem, a nejméně v 16. až 18. století to byly domácnosti


šlechtické. V neposlední řadě máme také možnost zařadit tento soubor do širšího kontextu nálezů na Moravě.

Pokud hodnotíme nálezy po jednotlivých obdobích, pak nejvíce importovaného skla se vyskytuje v nejstarším, ještě středověkém zásypu jímky (do konce 15. století) a mezi domácím sklem nacházíme podíl nádob ze skláren v Čechách. Během první poloviny 16. století nastává znatelný úbytek skla. Jeho množství a variabilita typů a tvarů stoupá v období renesance (ca 1550–1650), jedná se ovšem téměř výlučně o domácí produkci, v níž jsou zastoupeny jak méně kvalitní, levné výrobky, tak lepší zboží. Náplň se však nijak nápadně neliší od jiných soudobých souborů z jímek u domů bohatých brněnských měšťanů či šlechty. Nad rámec jiných souborů z Brna můžeme zmínit jen větší počet emailem zdobených nádob, ve srovnání s olomouckými soubory však zanedbatelný. Jistý náznak kontaktů mimo Moravu ukazují číše zvané „igel“ z oblasti německého sklářství, ovšem ani v tomto případě se nejedná o luxusní zboží. Podle složení skla byla v německých sklárnách vyrobena také láhev čočkovitá ze sytě zeleného skla.

Nejkvalitnější nálezy pocházejí pozoruhodně z druhé poloviny 17. století, i když nadále jen z domácích skláren. Na zlomcích pohárů s bohatě utvářenými mezičlánky můžeme zároveň pozorovat vyvrcholení renesančního stylu à la façon de Venice v provedení patrně buquoyských skláren. V materiálu lze postihnout změny vedoucí k baroknímu pojetí skla ve tvarech (poháry s masivními dříky, válcovité číšky), ve výzdobě (broušený dekor) i sklovině (křišťál — čirý, zcela bezbarvý).

Barokní sklo netvoří výrazně velký soubor a reprezentují ho především masivní číšky s broušeným i řezaným dekorem. Pominemeli okenní terčíky ze sodného skla, pravděpodobně dovezené již dříve, je jediným soudobým importem, patrně z Benátek, drobný koflík či slánka z bílého opakního skla s modrými skvrnami. Nálezy barokního skla jsou sice šířeji datovány do průběhu první poloviny 18. století, ale podle absence některých typů pohárů, které se vyráběly od druhé dekády 18. století, lze položit zánik jímky do prvních desetiletí tohoto století.


Vzor

ek/

met

oda

Popi

sSi

O2

Al2

O3

CaO

K2O

Na2

OM

gOM

nOFe

2O3

P2O

5T

iO2

BaO

SO3

Cl

Rb2

OP

bOPo

znám

ky

A 1

429

045

SEM

/ED

S

Fia

lová

číš

ka

s vl

ákne

m0–

30 cm

60,4

1,3

14,7

16,4

1,3

1,9

1,9

0,8*

0,9

Nez

j.N

ezj.

Nez

Nez

j.N

ezj.

Nez

j.K

oroz

e C

aCO

3 a

CaS

O4

A 2

429

054

RT

F

Šále

k bí

lý s

mod

ro

u ba

rvou

0–50

cm

58,7

1,2

9,1

10,8

9,6

2,7

0,3

0,4

0,3

0,15

0,05

0,5

0,24

0,01

0,2

Sb2O

3:5,

6,

Co3

O4:

0,

02,

A 3

429

655

SEM

/ED

S

Číš

e či

rá, s

čer

ve

ným

vlá

knem

0–30

cm

68,1

0,7

9,9

14,7

1,8

1,9

0,5

0,4*

0,9

Nez

j.N

ezj.

Nez

Nez

j.N

ezj.

Nez

j.

A 3

bSE

M/E

DS

Čer

vené

vlá

kno

61,5

1,1

11,6

13,9

1,3

2,2

0,6

2,0*

1,2

Nez

j.N

ezj.

Nez

Nez

j.N

ezj.

Nez

j.C

uO: 4

,5

A 4

429

058

SEM

/ED

S

Mod

ré o

pakn

í sk

lo s

kor

ozí

0–30

cm

60,3

1,7

12,2

14,2

2,3

3,6

0,4

0,4*

4,8

Nez

j.N

ezj.

Nez

Nez

j.N

ezj.

Nez

j.K

oroz

e C

aCO

3 a

CaS

O4

A 5

429

075

RT

F

Fia

lový

džb

ánek

30–5

0 cm

60,9

1,4

16,4

10,6

4,1

2,2

2,4

0,4

0,7

0,1

0,02

0,1

0,44

0,03

Nez

j.Sr

O: 0

,1

A 6

429

151

RT

F

Číš

ka č

irá,

fase

to

vaná

50–

115

cm70

,50,

28,

917

,80,

60,

10,

10,

10,

10,

01N

ezj.

0,3

0,05

0,02

Nez

j.A

s2O

3: 1

,2

Tabu

lka

anal

ýz B

rna,

Meč

ové,

jím

ky 1

7/90

: ren

esan

ce a

bar

oko,

vrs

tvy

0–20

0 cm

, dat

ovan

é do

let 1

500–

1710

[hm

%]


Vzor

ek/

met

oda

Popi

sSi

O2

Al2

O3

CaO

K2O

Na2

OM

gOM

nOFe

2O3

P2O

5T

iO2

BaO

SO3

Cl

Rb2

OP

bOPo

znám

ky

A 7

429

139

RT

F

Pohá

r s

nažl

out

lým

i kap

kam

i 11

5–13

0 cm

61,4

1,1

13,7

18,7

0,7

2,3

0,8

0,3

0,5

0,04

Nez

j.0,

20,

10,

05N

ezj.

Kor

oze:

Si

O2,

CuO

: 0,

01, Z

nO:

0,05

A 8

429

061

RT

F

Láh

ev z

elen

á,

čočk

ovit

á0–

30 cm

a

115–

130

cm

45,9

4,0

24,6

17,6

0,8

3,1

0,7

0,8

1,5

0,15

0,29

0,2

0,03

0,06

Nez

j.Sr

O: 0

,1

A 9

429

171

SEM

/ED

S

Láh

ev s

větl

e ze

lená

, čty

řbo

ká, s

opt

ický

m

deko

rem

115–

130

cm

60,3

2,5

15,8

12,8

2,5

3,4

Nez

j.0,

5*1,

9N

ezj.

Nez

j.N

ezN

ezj.

Nez

j.N

ezj.

A 1

042

9 16

1R

TF

Oke

nní t

erčí

k,

čirý

115–

130

cm

59,1

1,8

20,2

12,7

0,6

2,2

1,1

0,43

1,1

0,07

0,19

0,3

0,09

0,03

Nez

j.Sr

O: 0

,07

A 1

142

9 17

3R

TF

Oke

nní t

abul

ka

šes

tibo

ká,

nažl

outl

á11

5–13

0 cm

59,5

1,9

18,8

10,3

3,8

2,0

1,0

0,48

1,1

0,08

0,18

0,2

0,51

0,02

Nez

j.Sr

O: 0

,07,

ZnO

: 0,0

5

A 1

242

9 17

4SE

M/E

DS

Oke

nní t

rojh

ran,

či

rý11

5–13

0 cm

66,8

0,8

11,0

13,1

3,8

2,1

0,8

0,3*

0,9

Nez

j.N

ezj.

Nez

Nez

j.N

ezj.

Nez

j.


Vzor

ek/

met

oda

Popi

sSi

O2

Al2

O3

CaO

K2O

Na2

OM

gOM

nOFe

2O3

P2O

5T

iO2

BaO

SO3

Cl

Rb2

OP

bOPo

znám

ky

A 1

342

9 17

4R

TF

Oke

nní t

rojh

ran,

ze

lenk

avý

115–

130

cm

62,0

1,5

12,0

7,0

10,8

3,0

0,9

0,52

0,4

0,07

0,06

0,2

0,57

0,01

0,7

SrO

: 0,0

8,

SnO

: 0,1

3

A 1

442

9 17

4R

TF

Oke

nní t

rojh

ran,

či

rý11

5–13

0 cm

61,2

1,6

17,6

10,8

3,5

2,0

0,9

0,45

1,0

0,07

0,17

0,1

0,55

0,03

Nez

j.Sr

O: 0

,06

A 1

542

9 17

4R

TF

Oke

nní t

rojh

ran,

na

šedl

ý11

5–13

0 cm

66,7

1,3

9,9

5,2

11,9

2,5

0,6

0,5

0,2

0,06

0,02

0,1

0,87

nez

Nez

j.Sr

O: 0

,07,

Sn

O: 0

,05

A 1

642

9 17

4R

TF

Oke

nní t

rojh

ran,

ze

lenk

avý

115–

130

cm

59,8

1,5

18,8

13,9

0,4

2,2

1,0

0,45

1,4

0,07

0,18

0,3

0,08

0,04

Nez

j.Sr

O: 0

,07,

ZnO

: 0,0

4

A 1

742

9 17

7SE

M/E

DS

Oke

nní t

abul

ka,

lehc

e ze

lenk

avá

115–

130

cm

58,3

0,3

16,6

20,4

2,4

0,9

0,3

0,2*

0,1

0,01

Nez

j.0,

30,

20,

01N

ezj.

A 1

842

9 20

9SE

M/E

DS

Kar

afa

se ž

ebry

, na

šedl

á16

5–18

0 cm

69,3

1,3

11,6

11,7

2,7

2,2

Nez

.0,

21,

0N

ezj.

Nez

j.N

ezN

ezj.

Nez

j.N

ezj.

Níz

ký o

bsah

M

n a

Fe

A 1

942

9 21

4SE

M/E

DS

Fili

grán

ová

číše

, le

hce

zele

nkav

á16

5–18

0 cm

67,7

1,2

13,5

10,8

2,2

2,9

0,6

Nez

.0,

9N

ezj.

Nez

j.N

ezN

ezj.

Nez

j.N

ezj.

A 1

9bSE

M/E

DS

Bílé

vlá

kno

50,1

1,5

6,9

8,4

1,7

1,9

0,6

Nez

.0,

9N

ezj.

Nez

j.N

ezN

ezj.

Nez

j.14

,7Sn

O2:

14,

5


Vzor

ek/

met

oda

Popi

sSi

O2

Al2

O3

CaO

K2O

Na2

OM

gOM

nOFe

2O3

P2O

5T

iO2

BaO

SO3

Cl

Rb2

OP

bOPo

znám

ky

A 2

042

9 22

02

RT

F

Láh

ev s

vlá

knem

, na

žlou

tlá

165–

180

cm

58,8

2,5

20,5

11,8

0,3

2,6

1,0

0,54

1,1

0,1

0,24

0,3

0,03

0,04

Nez

j.Sr

O: 0

,08,

C

uO: 0

,1

A 2

142

9 22

73

RT

F

Pohá

r s

hlad

ko

u vř

eten

ovit

ou

kup

ou, š

edý

180–

200

cm

61,5

2,1

18,3

8,9

2,9

2,5

1,1

0,45

1,0

Nez

.0,

220,

20,

440,

02N

ezj.

SrO

: 0,1

, Z

nO: 0

,3

A 2

242

9 20

9SE

M/E

DS

Led

ový

poh

ár,

čirý

180–

200

cm

67,4

0,9

14,4

11,3

1,8

2,1

0,9

0,1*

1,0

Nez

j.N

ezj.

Nez

Nez

j.N

ezj.

Nez

j.

A 2

342

9 23

4SE

M/E

DS

Lam

pa č

irá

180–

200

cm66

,71,

514

,010

,12,

82,

70,

80,

2*0,

8N

ezj.

Nez

j.N

ezN

ezj.

Nez

j.N

ezj.

RT

F —

Ren

tgen

ová

fluor

esce

nční

ana

lýza

(se

mik

vant

itat

ivní

bez

stan

dard

ová

met

oda)

SEM

/ED

S —

Ras

trov

ací e

lekt

rono

vá m

ikro

skop

ie s

ED

S an

alyz

átor

em)

Nez

j. =

nezj

iště

n

* Fe

O


seznam černobílých příloh

p1 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 280–360 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429298, 429279, 429309, 429290, 429287, 429311, 429299, 429301, 429305 + 429306.

p2 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–8: vrstva 180–200 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 4292271, 4292272, 42922914, 429230, 4292321, 4292322. 9–12: vrstva 165–180 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429217, 429214. 11, 12: vrstva 240–300 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429288, 429272.

p3 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1: vrstva 130–145 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429183. 2–6: vrstva 165–180 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429204a, 429205b, 429205c, 429204c, 429204d, 429204b + 429205a.

p4 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–3, 5, 7: vrstva 130–165 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429181, 4291901, 4291902, 429193, 429195.

4, 6, 8–12: vrstva 165–180 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 4292071, 4292073, 429208, 4292091, 429212, 429222, 429210.

p5 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 115–130 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 4291401, 4291402, 429143, 429156, 429139, 42914401, 4291440811, 429150, 429155.

p6 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–3, 5, 6, 8: vrstva 30–50 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 4290891, 4290892, 429092, 429085, 429076. 4, 7: vrstva 100–115 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 4291511, 429127.

p7 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 0–30 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429056, 429057, 4290551, 429050, 429054, 429043, 429047, 429051, 429045 + 429075, 429075, 429061 + 429154.


seznam barevných příloh

b1 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429056, 429057, 429049, 429050, 429089a, 429089a. Foto Miloš Strnad, 2013.

b2 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429058, 429054, 429059, 429092, 429061 + 429154, 429045 + 429075. Foto Miloš Strnad, 2013.

b3 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429127, 429230, 429139, 429222, 4292091, 429181. Foto Miloš Strnad, 2013.

b4 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Uloženo v Muzeum města Brna, inv. č. 429055a, 429143, 429055b, 429055c, 429183, 429205a. Foto Miloš Strnad, 2013.

b5 Zatavená vlákna olovnatého skla s bílými částicemi SnO2 (SEM/EDS) A 19, A 19b (kolmý řez sklem).

b6 Světlejší plocha uprostřed hmoty základního skla A 3 je červené sklo s obsahem mědi a železa (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).

b7 Drobné tečky v červeném skle A 3 jsou vyredukované částice kupritu (Cu2O) (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).

b8 Okenní trojhránky s čísly analýz (scaner Cannon).

b9 Korozní produkty (nažloutlé skvrny) na talíři z modrého opakního skla (scan) A 4.

b10 Odlupující se korozní produkty na talíři z modrého opakního skla (optická mikroskopie) A 4.

b11 Korozní poškození opakního skla A 4 ve hmotě skla a korozní vrstva na povrchu skla (zcela vpravo) pod elektronovým mikroskopem (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).


p1 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 280–360 cm.


p2 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–8: vrstva 180–200 cm. 9–12: vrstva 165–180 cm. 11, 12: vrstva 240–300 cm.


p3 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1: vrstva 130–145 cm. 2–6: vrstva 165–180 cm.


p4 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–3, 5, 7: vrstva 130–165 cm. 4, 6, 8–12: vrstva 165–180 cm.


p6 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–3, 5, 6, 8: vrstva 30–50 cm. 4, 7: vrstva 100–115 cm.

373zusammenfassung

hana jordánková — dana rohanová — hedvika sedláčková

renaissance- und barockglas aus der schwertgasse in brünn

Die untersuchte Parzelle in Schwertgasse Nr. 2/Herrengasse Nr. 15 stand nach den ältesten schriftlichen Belegen in Steuerurkunden unter Verwaltung des Landesherrn. Wahrscheinlich befand sich hier auch die erste landesherrliche Münzstätte, die später als „alte“ genannt wurde, derer Funktion in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts die Stadtmünzstätte nach zugeteiltem Münzprivilegium übernahm. Ihre Tätigkeit wurde in der letzten Phase der böhmisch ungarischen Kriege abgeschlossen. Das Haus, das sich in den Jahren 1479–1514 auf dieser Parzelle befand, wurde nach den Steuerregistern und Steuerbüchern als „domus monete“ oder auch als „area monete“ genannt und war u. a. von allen Gebühren befreit. Diese Tatsache spielte aber überhaupt keine Rolle darin, dass dort als Mietsleute verschiedenste Handwerker gewohnt haben, die im Gegenteil bestimmte Gebühren in die Stadtkasse abgaben. Der Hauskomplex wurde bis zum Jahre 1583 in den Steuerquellen als „ein von Steuern befreites Haus“ erwähnt.

Das als Münzhoff genanntes Haus hat etwa Ende der 70er Jahre des 16. Jahrhunderts ein bedeutender mährischer Adelige und Landesbeamte Hynek Brtnický von Waldstein gewonnen. Er ließ hier die ganz unspezifischen Umbauten realisieren. Die Bebauung der Parzelle hat sich die Form eines umbauten Hofes erhalten, dessen repräsentativer Teil sich in der Richtung der heutigen Schwertgasse befand. Nach dem unerfolgreichen Aufstand gegen die Habsburger wurde das Haus dem letzten Vertreter des Geschlechts Brtnický von Waldstein enteignet. Ein, längere Zeit dauernder Besitz des sog. Münzhoffs von einem einzigen Adelsgeschlecht bildete in Brünn der Neuzeit eine Ausnahme. Auch wenn man zur Verfügung kein Inventar der Inneneinrichtung des Hauses hat, ist (mindestens aus der Sicht der erhabenen Position der beiden Vertreter des Geschlechts im Rahmen der mährischen Adelsgesellschaft) die Großartigkeit und Komfort des Hauses unbestritten. Dies bestätigt dann auch die finanzielle Bewertung der enteigneten Immobilie in Höhe von 8 000 Gulden, die später auf Lev Burian Berka von Dubá übergegangen ist.

In den Stadtbüchern wurde das Haus weiter als „frei“ bezeichnet, d.h. befreit von allen Verpflichtungen. Zugleich war aber nicht in die mährischen Landestafeln eingetragen. Als das Haus im Jahre 1734 Jan Kristian, Freiherr von Freinfels, geerbt hat, ist es zum ersten Mal als ein, gegen die Stadt, gebührenpflichtiges Haus bezeichnet.

Das Glas aus der Abfallgrube Nr. 17 kann aus verschiedenen Sichtpunkten eingeschätzt werden: als ein Querschnitt durch die Glasproduktion im Laufe drei


Jahrhunderte, oder als ein Beispiel der Ausstattung einer gut ökonomisch situierten Haushalt mit Tischglas. Nicht zuletzt besteht also auch die Möglichkeit, diese Fundgruppe in den breiteren Kontext der Funde aus Mähren einzugliedern.

Betrachten wir die Funde nach ihrer Entstehungszeit, finden wir in der ältesten, mittelalterlichen Schicht der verschütteten Klärgrube (Ende des 15. Jahrhunderts) die größte Menge des importierten Glases, wobei auch großer Anteil der Gefäße aus der heimischen Glasproduktion der böhmischen Glashütten kommt. In der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts wird Abnahme der Glasnutzung ganz deutlich. Glasmenge und Variabilität von Typen und Formen steigt dann in der Zeit der Renaissance (etwa 1550–1650). Ausgesprochen handelt es sich um die heimische Produktion, die einerseits die billigen Erzeugnisse niedrigerer Qualität, andererseits auch wertige Gegenstände ausweist. Der Inhalt ist mit den Funden in den Klärgruben bei Häusern der reichen Brünner Bürger und Adel vergleichbar. Über den Rahmen der anderen Brünner Funde reicht eine größere Anzahl der Emaille Gefässe, die jedoch im Vergleich mit den Olmützer Funden dieser Art unbedeutend ist. Bestimmte Andeutung des Kontaktes mit fremden Glasmachern außerhalb Mährens stellen die als „Igel“ genannten Kelche dar, die ein Werk der deutschen Glasmacher sind. Auch in diesem Fall handelt es sich um keine luxuriösen Gegenstände. Nach der Zusammensetzung des Glases wurde in einer deutschen Glashütte auch der Krug aus sattgrünem Glas hergestellt.

Es ist bemerkenswert, dass die wertigsten Funde in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts entstanden und gehören weiterhin nur den heimischen Werkstätten an. Die Splitter der Kelche mit reich gebildeten Bindegliedern demonstrieren den Höhepunkt des Renaissancestils á la façon de Venice von den Buquoy’schen Glashütten. Das Fundmaterial bietet die Beobachtung solcher Veränderungen, die zu einem Barock Fassung von Glasformen (Kelch mit massivem Schaft, walzenförmige Kelche), Verzierung (geschliffener Dekor) und Glasmasse (klar, farblos) führten.

Das Barockglas bildet keine besonders große Fundgruppe und wird vor allem durch die massiven Kelche mit geschliffenem und geschnittenem Dekor vertreten. Abgesehen von den Fensterglasscheiben aus Natriumglas, die wahrscheinlich schon früher importiert wurden, stellen eine kleine Tasse und ein Salznapf mit blauen Flecken aus weißem Opalglas den einzigen zeitgenössischen Import aus Venedig dar. Auch wenn die meisten Barockglasfunde in die erste Hälfte des 18. Jahrhunderts eingeordnet werden, sollte man ebenfalls noch berücksichtigen, dass die Absenz einiger Kelcharten, die seit der zweiten Dekade des 18. Jahrhunderts hergestellt wurden, andeuten kann, dass die Abfallgrube schon in den ersten Jahrzehnten betreffendes Jahrhunderts außer Betrieb war.

i i i i i

b1 Brno, Mečová 2, jímka 17/90.

1

3

5

2

4

6


1

3

5

2

4

6

iv v


1

3

5

2

4

6


1

3

5

2

4

6

vi vi i

b5 Zatavená vlákna olovnatého skla s bílými částicemi SnO2 (SEM/EDS) A 19, A 19b (kolmý řez sklem).

b7 Drobné tečky v červeném skle A 3 jsou vyredukované částice kupritu (Cu2O) (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).

b8 Okenní trojhránky s čísly analýz.

b6 Světlejší plocha uprostřed hmoty základního skla A 3 je červené sklo s obsahem mědi a železa (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).

b9 Korozní produkty (nažloutlé skvrny) na talíři z modrého opakního skla (scan) A 4.

b10 Odlupující se korozní produkty na talíři z modrého opakního skla (optická mikroskopie) A 4.

b11 Korozní poškození opakního skla A 4 ve hmotě skla a korozní vrstva na povrchu skla (zcela vpravo) pod elektronovým mikroskopem (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).

brno v minulosti a dnes

příspěvky k děj inám

a výstavbě brna

V roce 2014 vydalo statutární město Brno, Archiv města Brna (Přední 2, 618 00 Brno, [email protected])Odpovědný redaktor PhDr. Libor BlažekRedakce a jazykové korektury Mgr. Radana Červená, Ph.D., Mgr. Jana Čermáková Německé překlady PhDr. Pavla SeitlováAnglické překlady Mgr. Eva Bumbálková Foto na přední straně vazby Marie Schmerková Foto na zadní straně vazby z archivu Vily TugendhatVazbu a typografickou úpravu navrhl Martin PecinaSazbu a zlom zhotovil Petr M. DorazilVytiskl Arch — polygrafické práce, spol. s r. o., Charbulova 3a, 618 00 Brno Náklad 300 ks

ISBN 978-80-86736-38-9ISSN 0524-689X

27

Renesanční a barokní sklo z Mečové ulice v Brně/Renaissance- und Barockglas aus der...

Documents

Transcript of Renesanční a barokní sklo z Mečové ulice v Brně/Renaissance- und Barockglas aus der...