Na začátku 30. let 14. století vznikl jeden

z nejvýznamnějších cestopisů, popisující

cestu tehdy mongolskou Asií až do Číny.

Jeho autorem byl Odorik z Pordenone (či

Furlánska, Udine apod.) (asi 1280/85–1331),

františkánský řeholník narozený v okolí

Pordenone. Velkou část Odorikova cesto-

pisu zabírá příběh umučení čtyř františkán-

ských misionářů a údajné přenesení jejich

kostí Odorikem z indického města Thána do

jednoho z františkánských sídel v jižní Číně.

Uvedený příběh obsahují téměř všechny

verze Odorikova cestopisu, některé ho však

(až na krátkou zmínku o umučení čtyř fran-

tiškánů) postrádají.1 Zdá se, že tato pasáž,

která se ostatně i svým stylem od zbytku

cestopisu značně odlišuje, je pozdějším

dodatkem pod vlivem utvářející se hagio-

grafické tradice.2 Tento článek seznamuje

s historickými okolnostmi události, k níž

došlo těsně před Odorikovým příjezdem do

Thány. Součástí článku je překlad podstatné

části této pasáže Odorikova cestopisu na

základě latinského textu dosud nevyda-

ného rukopisu XVII.E.2. v pražské Knihovně

Národního muzea.

Historické souvislostiNěkdy v roce 1322 Odorik se svým společní-kem3 nastoupil v přístavu Hormuz na jednuz lodí, které nazývá iasse4, a po dvaceti osmidnech doplul do indického města Thána.5

Samotnému městu rukopisy většinou věnují po-měrně značnou pozornost. Někdejší významnécentrum konkánského království (do konce

13. století) bylo v době Odorikovy návštěvy jiždelší dobu součástí muslimského Dillískéhosultanátu. Odorik také zaznamenává, že se ně-kdejší nezávislý stát stal poddaným Dillí: „Tutozemi ovládají Saracéni, zmocnili se jí násilíma nyní podléhá říši Daldily.“6

Pro křesťany je Thána významná tím, že zderoku 1321, tedy krátce před Odorikovou ná-vštěvou, zahynuli mučednickou smrtí čtyři fran-tiškánští misionáři, patřící k misi Jordana zeSévéraku (kolem 1290 – asi 1336), francouz-ského dominikánského misionáře a cestovatelev Africe a Asii, která původně směřovala doČíny. Většina rukopisu tak zachycuje příběh mu-čednické smrti bl. Tomáše z Tolentina a jeho třídruhů 9. dubna 1321.7

Jakub z Padovy, laický bratr Demetrius z Ti-flisu8 a Petr ze Sienny jsou známi pouze z to-hoto příběhu jejich mučednické smrti v Tháně.Odorik podle tradičního podání přenesl kostiumučených bratří do Číny do františkánskéhosídla v Čchüan-čou (Zayton, Zaiton apod.).

Překlad ukázkyNásleduje ukázka z textu Odorikova cestopisu,podle níž cyklus fresek vznikl. Text je přepsána přeložen podle rukopisu PRAHA, KnihovnaNárodního muzea, XVII.E.2. a doplněn vybra-nými dodatky z jiných rukopisů.

Použitá sigla:DomL – Domenichelli 1881[edice lat.

rukopisu MÜNCHEN, BayerischeStaatsbibliothek, Clm 903]

Hak – Itinerarium 1599Ven – Venni 1761[edice rukopisu: VENEZIA,

Museo Civico Correr, ms. 2408 (2389)]Vyš – VYŠŠÍ BROD, Knihovna cisterciác-

kého opatství, Rp.V.B.18Wyn – Relatio 1929YuL – Descriptio 1866/1913

15N O V Ý O R I E N T 6 8 / 2 0 1 3 / 1 / L I D É A D Ě J I N Y

1 Srv. např. Memoriale toscano 1990;Storia 1866/1913; Virunius 1513;Peregrinatio 1643 a další.

2 Melis 1983, s. 226, pozn. 7.3 Často bývá označován jako Jakub

z Irska. Nejznámější je vyobrazenív kodexu Fr 2810 Francouzskénárodní knihovny (f. 97v): „Odorikz Pordenone a Jakub z Irska přebí-rají povolení od papeže Jana XXII.“(digitalizováno v http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/btv1b52000858n/f199.item).

4 Tento termín je pravděpodobněodvozen z obecného perskéhodžaház, „loď“. Podrobnější popisnajdeme u Marka Pola v jeho kapi-tole o Hormuzu (Divisament 2006,kap. XXXVII; Milione 2006,kap. 36). Odorika udivilo, že loď jepouze svázána provazy, bez použitíjediného kusu železa: „In unumillorum ego ascendi, in quo nullumferrum potui reperire.“ — Rkp.PRAHA, Knihovna Národníhomuzea, XVII.E.2., f. 2ra.

5 Thána je město v dnešním indickémstátě Maháráštra, severovýchodněod Bombaje na ostrově Salsette.

6 „Istam regunt terram Sarraceni,violenter ceperunt et nunc iacetimperio Daldily.“ — Rkp. XVII.E.2.,f. 2ra. Daldily, Daldali, Daldili, Doldaliapod. bezpochyby vzniklo z ital-ského del Dili či del Deli, jak mů-žeme vidět např. na mapě Frà Maura(15. století) v několika případech:Questa citade nobillissima zadominaua tuto el paexe del deli...,Questa era za soto la signoria deldeli... apod. (Mappamondo di FràMauro, 1459). Thána byla dobytamuslimským Dillíským sultanátemkolem roku 1300.

7 Uvedenou událost potvrzuje Jordanze Sévéraku, který v říjnu 1321napsal svým nadřízeným v Tabrízudopis popisující umučení čtyř fran-tiškánů. — Viz Sévérac 1925. —Luke Wadding v 6. sv. AnnalesMinorum jako jeden z pramenůpříběhu o jmenovaných františkán-ských mučednících uvádí i Odorikůvcestopis. — Waddingus 1733, t. VI,s. 353. Obdobně je Odorik jakohlavní pramen tohoto příběhuuváděn i jinde, např. „Frater Thomasde Tholentino de Merchia, fraterJacobus de Padua, frater Demetriusde Gorgia, laycus, frater Petrus deSenis: — Hij 4 martyrizati sunt profide Christi in ciuitate Chana a Sara-cenis; quorum passionis ordinemrefert frater Odoricus in suo Itine-rario. Passi A° dni. 1320, 9 diemensis Aprilis.“ — De OrdineSancti Francisci 1915. Uvedení roku1320 místo 1321 je zřejmě způso-beno nejednotností v jednotlivýchevropských kalendářích. — Blíževiz Bláhová 2001, s. 332−336 aj.

8 Tiflis je dnešní Tbilisi v Gruzii.

Odorikův cestopis a cyklusfresek o umučeníčtyř františkánů v indické TháněV L A D I M Í R L I Š Č Á K

O umučení čtyř bratří[f. 2ra] V této Thaně podstoupili čtyři Menšíbratři slavnou mučednickou smrt.9 Když totižtito bratři byli v Ormesu10, najali si jednu loď,aby odjeli do Polumba11. A když tak pluli s plach-tami (?) proti větru,12 byli dopraveni až doThany. Je tam patnáct domů křesťanů, to jestnestoriánů, kteří jsou nejhoršími rozkolníkya kacíři. A když z lodi vystoupili, byli přijati jakohosti do domu jednoho z nich. A když tam po-bývali, došlo k tomu, že se strhla hádka mezihostitelem a jeho manželkou, již následně těžcezbil. Ta nehodlala snášet své utrpení a šla kekádímu13, jak zní [titul] biskupa řečeného města,a tváří v tvář jemu si stěžovala na svého muže.Kádí se jí však vyptával, zda to, co říká, můžedokázat či přivést svědky. A ona odpověděla:„Čtyři frančtí rabani14, to jest zbožní muži, jsouv mém domě, a ti o všem mohou podat svě-dectví.“ || [f. 2rb] Když žena takto hovořila, stáltam jistý muž z Alexandrie, který požádal ká-dího, aby pro ně poslal. A protože to jsou muživelké učenosti dobře rozumějící Písmu, budedobré s nimi disputovat o víře. Když to kádí usly-šel, poslal pro ně. Předvedeni byli, totiž bratrTomáš z Tolentina, bratr Jakub z Padovy a bratrDemetrius Zorczanus, jenž byl bratrem-laikemznalým výborně tamních jazyků. Bratr Petr zeSienny15 však s nimi nebyl, neboť tehdy odjelmimo dům kvůli jiné záležitosti, kterou bylo třebaprojednat.16 [Kádí] se tedy začal vyptávat tří dříveřečených bratří a dotazovat se ohledně naší víry.Saracéni stojící kolem a disputující proti nimříkali, že Kristus byl pouhý člověk a nikoli Bůh.17

L I D É A D Ě J I N Y / N O V Ý O R I E N T 6 8 / 2 0 1 3 / 116

Odorik přenáší ostatkyumučených františkánůz indické Thány do jižní Číny.Freska z kostela sv. Františka,Udine.(Foto autor)

9 Některé rukopisy mají podrobnější text, např. Vyš, YuL, Wyn„V tomto kraji, jenž se nazývá Tana, jak již bylo řečeno, čtyři Menšíbratři podstoupili slavnou mučednickou smrt pro víru v Krista, cožse událo takto.“

10 Hormuz, v té době významné perské město a přístav na stejno-jmenném ostrově (původně Džerun) v Hormuzském průlivu.

11 Město známé ve středověkých pramenech pod různými jmény:Coilon, Coilum, Coulam, Coylum, Coillon (Marco Polo), Columbum(Montecorvino a Marignolli), Columb, Columbi (Jordan zeSévéraku) je ve většině verzí Odorikova cestopisu uváděno jakoPolumbum, což se dá pravděpodobně vysvětlit chybou prvníhoopisovače. Dnešní Kollam (dříve též Quilon), město a přístav v jižníčásti Malabárského pobřeží Indie, ve státě Kérala.

12 Většina ostatních verzí uvádí, že čtyři františkáni byli do Thánydopraveni proti své vůli (Ven ultra velle suum, Vyš, YuL malo suovelle, Hak violentèr deportati sunt). Zde došlo pravděpodobněk nepochopení, protože od velle (přát si) je blízko k vele (plachty).Autor zde používá slovo flanta zřejmě v tomto smyslu (?).

13 Kádí, v islámu soudce s pravomocí ve všech právních záležitostechmuslimů. Původně byl jím chalífa (nejvyšší duchovní autoritaislámu) sám, při rozšíření území islámu stanovil kádími svézástupce v provinciích. V latinském textu je překládán jakoepiscopus, což od středověku znamená zejména „biskup“. Lze ho

však také chápat v obecném smyslu původního řeckého epískopos,„dohlížející, dozorce“, tedy člověk, který má dohled nad určitouoblastí správy.

14 Aramejské či syrské rab(b)an bylo původně označení učitele,u nestoriánů se stalo čestným titulem.

15 Jakub z Padovy, laický bratr Demetrius z Tiflisu a Petr ze Siennyjsou známi pouze z tohoto příběhu jejich mučednické smrtiv Tháně. Henry Yule kromě toho uvádí, že na zdi klášterasv. Antonína v Padově viděl fresku br. Jakuba z Padovy s popiskouSs. Jacobus Martyr Patavinus. (Yule – Cordier 1913, s. 119, zbytekpozn. 2 z předchozí stránky.)

16 Některé rukopisy naopak uvádějí, že„byl ponechán doma, aby sestaral o jejich věci“ (např. Vyš, Ven, YuL).

17 Je však třeba připomenout, že Korán na několika místech uznáváJežíše Krista (Ježíš, syn Mariin, cÍsá ibn Mirjam) coby prorokaposlaného od Boha, jako „Slovo Boží“ (Súra 4:171), jehož významnení přesně určen, jako někoho, kdo byl „stvořen jako Adam“(Súra 3:59). Jediné, co v Koránu akceptováno nebylo, byla naukao Ježíši coby Synu božím ve smyslu pozdějšího učení o svaté Trojici(např. „Tvůrce nebes a země jak by mohl mít děti, když nemádružku žádnou a Sám stvořil všechny věci a o všem je vševědoucí.“Súra 6:101).

Tu bratr Tomáš jim důkazy a příklady prokázal, žeKristus byl ve skutečnosti Bůh i člověk a zcelaSaracény zmátl, že nebyli schopni nic namítat.

Když však kádí viděl, že ve zkoumání naší víryneuspěje, aby získal odpověď, začal je sám smě-řovat, kam potřeboval, a zejména [zjištovať], cosi myslí o Mohamedovi a jeho zákonu. Vyš, f.146v [Neboť nyní Saracéni mají takový zvyk, žekdyž se nemohou bránit slovy, hájí se meči apěstmi.] Avšak oni mu odpověděli: „Tak jsmeprokázali nezvratnými důkazy, že Kristus jesynem Božím, pravým Bohem i člověkem, jenžvšem na zemi, kteří mají být spaseni, darovalzákon evangelia, který je nejlepší. Avšak přišelMohamed, jenž zhotovil zákon velmi špatnýa protivící se onomu [tj. zákonu evangelia].Jsi-li moudrý, nejlépe můžeš poznat, co je o němtřeba soudit.“ Tehdy kádí a Saracéni hlasitěkřičeli: „Co [tedy] řeknete o Mohamedovi?“

Bratr Tomáš odpověděl: „Je to syn zkázy a sesvým otcem ďáblem je v pekle, kde spolu s nímbudou všichni ti, kdo zachovávají jeho škodlivýzákon, jenž celý je proti Bohu a spáse duší.“Avšak kádí vytasil meč a mávaje jím nad hlavou,začal vehementně trvat na tom, aby uznali, žeMohamed je velký prorok a posel Boží. A ti mus pevnou myslí opakovali to, co dříve řekli. A onijednomyslně útočíce na blahoslavené bratry,uštědřovali jim urážky i rány. || [f. 2va] Nato,svázavše jim ruce a nohy, vystavili je na slunce,aby silou žáru jejich těla zahynula. Neboť tam ježár tak nesmírný, že kdyby někdo po dobujedné mše18 stál na slunci, na místě by zemřel.Oni však velebíce Boha setrvali na slunci až dohodiny deváté19 v dobré mysli a zdraví.

Když to nevěřící uviděli, poradili se a oněmbratrům řekli: „Chceme zažehnout velký oheňa uvrhnout vás do něj. Pokud, jak říkáte, je vaševíra pravá, oheň vám neublíží. Jestliže je všakšpatná, budete ohněm stráveni.“ Bratři odpo-věděli, řkouce: „Ó kádí, jsme připraveni pro našivíru snést oheň, žalář a všeliké mučení, kteréchceš na nás uvalit. Avšak musíš vědět, že jest-liže nás oheň stráví žárem, neměl bys věřit

tomu, že se tak stalo kvůli nedostatečnosti našívíry, nýbrž kvůli našim hříchům, pro něž Bůhmůže dopustit, abychom upadli do dočasnésmrti. A z toho všeho vyplývá, že naše víra je takdokonalá a dobrá, že bez ní by nikdo nemohlnikdy dosáhnout věčné spásy.“20

Když však bylo nařízeno, aby byli bratři uvrženido ohně, pověst o tom zazněla po celém městě,pročež všichni obého pohlaví, malí i velcí, kvapilina podívanou. Poté, co byl na majdánu,21 to jestna městském prostranství, rozdmýchán velkýoheň, bratr Tomáš, chráně se znamením kříže,se chystal vstoupit do onoho ohně. Jakýsi Sara-cén ho však popadl za kápi a pravil: „Nevstou-píš do ohně, neboť jsi stár a velmi znalý světa;mohl bys mít při sobě něco, s pomocí čehož byoheň na tebe nepůsobil. Ale dovol, aby šelněkdo mladší.“

17N O V Ý O R I E N T 6 8 / 2 0 1 3 / 1 / L I D É A D Ě J I N Y

Odorik káže věřícím.Scéna ze zadní stranynáhrobku bl. Odorikaz Pordenone.Kostel Panny Marie Karmelskév Udine.(Foto autor)

18 Délka mše římského obřadu se různí podle příležitosti. Zpravidlamůže trvat od půl hodiny do půl druhé hodiny.

19 Některé rukopisy upřesňují: „od třetí do deváté“ (např. Vyš, YuL,Hak). Den se ve středověku dělil podle různých kritérií. Nejběžnějšíbyl dělení na tzv. církevní či kanonické hodinky (horæ canonicæ),kdy den a noc se členily na sedm časových úseků (podle dobymodliteb). Podle tohoto dělení třetí hodina (tercia) odpovídalaobdobí uprostřed dopoledne (kolem 9. hodiny dopolední), devátáhodina (nona) nastávala uprostřed odpoledne (kolem 3. hodinyodpolední). Časem se doba některých hodinek posouvala, takže

nona se přesunula na poledne (odtud anglické noon). K posunudocházelo postupně, většinou mezi 13. a 14. stoletím, ve středníEvropě dokonce již ve 12. století. Podle kanonických hodinek bylod raného středověku počítán také občanský den (zejména od12. století). Bláhová 2001, s. 284. Zde je tedy zřejmě použito ještěpůvodní dělení dne.

20 Odorik zde přináší krásný příklad praktické aplikace učenío křesťanské víře.

21 Z arabsko-perského mídán/medán, náměstí, prostranství. V Indiirovněž nezastavěné prostranství.

Tu čtyři zlotřilci, uchopivše bratra Jakuba, sna-žili se ho uvrhnout do plamenů. Jimž on pravil:„Nechte mě, abych sám dobrovolně pro svouvíru do tohoto ohně vstoupil.“ Oni však na jehoslova nedbali a uvrhli ho do ohně. A byl oheňtak velký a vysoký, že on uvnitř nebyl téměřvidět. Když zafoukal vítr a plameny se poněkudsnížily, bylo slyšet hlas vzývající jméno PannyMarie. Když pak oheň zcela dohořel, povstalKristův || [f. 2vb] atlet22 na řeřavém uhlí,s rukama roztaženýma na způsob kříže, zdráva s čistým srdcem chválil Pána. Vyš, f. 147v[A přestože oheň byl tak veliký a vydatný, ne-bylo zkrátka na něm shledáno žádné zranění čispálenina.] Když to spatřil lid, jal se jednohlasněkřičet: „Jsou svatí, jsou spravedliví! Je hříchemje zabít. Nyní nejenže jsme to slyšeli, ale i vi-díme, neboť jejich víra je správná.“ Jimi volanýbratr Jakub z ohně vystoupil nezraněn. Kádívšak zvedl hlas a počal na lid křičet: „Není svatý,ani spravedlivý! Ale žár ohně ho nestrávil jenproto, že plášť, jenž měl oblečený, je z vlny zezemě Abrahámovy, kterážto vlna prý můžev ohni dlouho vydržet.“23

Znovu rozdělali oheň a ten [polit] olejema tukem byl dvakrát až třikrát větší než předtím.Načež bratr Jakub byl zbaven oděvu a poté, cocelé jeho tělo potřeno olejem, byl nahý vhozendo ohně. Bratr pak Tomáš i bratr Demetrius kle-čeli u ohně a co nejvroucněji se modlili k Stvo-řiteli veškerenstva. Milostí však Nejvyššího,stejně jako anděla sestoupivšího z nebes, bylsilou jeho ducha oheň zničen a bratr Jakub,který byl zcela jím pohlcen, vyšel z něj nezraněnjako prve.

Lid však hlasitě volal: „Je hříchem zabíjet spra-vedlivé, neboť jsou přátelé Boží.“ Vyš, f. 148r[A tak bylo mezi lidem velké pozdvižení.] Kdyžmelich24, to jest podesta25, neboli městský soud-ce, tento zázrak spatřil, zavolav k sobě bratraJakuba, dal ho obléci do jeho oděvu a pravil:Vyš, f. 148r [„Jděte, bratři, v milosti Boží, neboťod nás již neutrpíte žádné špatnosti.] Již vidíme,že vy bratři jste spravedliví a vaše víra nejlepšía dokonalá. V každém případě z tohoto městai země odejděte co nejrychleji, neboť kádí, tojest biskup, učiní vše, co bude moci, aby pro zá-chranu Mohamedovy víry vás zcela zahubil.“Byla pak tehdy již téměř hodina večerní pobož-nosti.26 Veškerý pak lid Saracénů a všichnimodloslužebníci, ohromeni a vyděšeni, volali:„Viděli jsme od těchto svatých tolikeré zázraky,že nevíme, komu bychom měli věřit.“

Melich tedy rozkázal, aby tito bratři byli pře-praveni přes jisté rameno moře, jež bylo neda-leko od onoho města, a dal jim jako doprovodonoho muže, v jehož domě byli předtímv Thaně || [f. 3ra] ubytováni. Byli tedy přepra-veni do jednoho městečka27, kdy byli hostyv domě jistého modloslužebníka.

Mezitím kádí přišel k melichovi a řekl mu: „Cobychom měli udělat, abychom se zbavili oněchfranckých rabanů, kteří v onom městě učinili to-likeré zázraky, které když viděl prostý lid, opus-tiv zákon Mohamedův, obrátí se v nitru na jejichzákon? Musíš také vědět, že sám Mohamed sta-novil v Koránu, to jest ve svém zákoně, že ten,kdo zabije křesťana, bude mít takovou zásluhu,jako kdyby putoval do Mekky.“28

L I D É A D Ě J I N Y / N O V Ý O R I E N T 6 8 / 2 0 1 3 / 118

22 Termín „Kristův atlet” se objevuje již v textech spjatých s apošto-lem Pavlem. V 1 Kor 9,24-6a např. čteme tento text: „Nevíte snad,že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jedendostane cenu? Tak běžte, abyste vyhráli! Každý závodník setrénuje ve všech typech sebedisciplíny. Oni to podstupují propomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.“ Je tím tedymíněn duchovní atlet, ve středověku pak označení zejménamučedníků, účastnících se pomyslného vítězného běhu proKristovu slávu.

23 Odorik zde naráží na židovskou tradici, podle níž byl Abrahámuvržen do ohně mezopotámským králem Nimrodem za to, že ničilmodly, avšak zůstal nezraněn. Abrahámův příběh je popsán v Bibli,Gn 11–25, kde je Abrahám uváděn jako první Bohem povolanýčlověk který, jelikož uvěřil a zcela se svěřil do vůle boží, se měl státpraotcem velkého národa. Korán nepřejímá židovskou myšlenkuvyvoleného národa, ale přesto považuje Abraháma (arabskyIbráhím) jednak za praotce Arabů, jednak za zbožného hanífu, tj.věrného ctitele jediného Boha. Je proto jedním ze vzorů čistékoránské víry, stejně jako pozdější proroci.

24 Melich je odvozeno z arabského al-malik, „král“, ale má i řadudalších významů. Mimo jiné je to jedno z 99 jmen Alláha, ve

významu „král králů“. Později však byl tento termín převzat dodalších jazyků, často s posunutým významem. V Dillíském sulta-nátu například to byl velitel 10 000 jezdců, jinde to byl guvernérapod.; perské ul-mulk bylo součástí titulu (hodnostář království).

25 Podestà, titul používaný ve středověkých italských městskýchstátech, vyšší správní úředník.

26 Hora completorii, completorium, večerní pobožnost, spadala donejpozdějšího, sedmého časového úseku tzv. kanonických či církev-ních hodinek, které se s postupem času ustálily v latinském obřaduřímskokatolické církve. Večerní pobožnost, závěrečná pobožnostdenní církevní bohoslužby, se vykonávala po západu Slunce.Bláhová 2001, s. 284.

27 V originále burgus. Tento termín původně označoval hrad, ve stře-dověku i opevněné menší město (srv. moderní anglické borough).

28 Takové ustanovení v Koránu samozřejmě nenajdeme. Text svatéknihy muslimů je vůči křesťanům i židům poměrně tolerantní.

Zde je třeba poznamenat, že Koránem senazývá zákon Saracénů. Mekka je vpravdě mís-tem, kde spočívá tělo Mohamedovo.29 A Sara-céni tam putují, tak jako křesťané k hrobuBožímu nebo na jiná svatá místa. Tehdy melichpravil kádímu: „Čiň, jak chceš a jak sis usmyslil.“

Kádí tedy vzal čtyři ozbrojené muže, poslal jeza bratry, aby je zabili. Když přišli k vodě, byla jižnoc, a takto je předešla tma a až téměř k půl-noci nepokračovali dále. Mezitím melich, to jestsoudce, dal všechny křesťany v Thaně zadržeta vsadit do vězení. Když však nastala půlnoc,bratři vstali k vykonání ranní pobožnosti30 službyPáně. Brzy nato oni čtyři muži vpadli do domua zajavše bratry, odvedli je ven z města, pod ja-kýsi strom, a pravili jim: „Bratři, musíte vědět,že máme rozkaz od kádího a melicha, abychomvás zabili. I když tak neradi činíme, neboť jstelidé spravedliví a svatí, nicméně neodvažujemese učinit jinak. Neboť nebudeme-li poslušni je-jich [rozkazů]31, zemřeme my sami a s námi našemanželky a děti.“

Bratři odpověděli řkouce: „Víme, že světskousmrtí dosáhneme věčného života. Pročež to, coje nám předurčeno, splňte co nejpečlivěji. Neboťpro víru naši a lásku k Pánu našemu Ježíši Kristujsme připraveni pokorně snášet jakákoli muka,která nám způsobíte.“ Vyš, f. 148v [Když od-pověděli s takovou odvahou a pevností,] onenmuž, který se k nim přidal, čtyřem zlotřilcůmmužně odpověděl, usvědčiv je z bezvěrectví ||[f. 3ra], řekl jim totiž: „I já jsem téhož zákona[= náboženství] a vyznávám to, co oni kážou,a se stejným názorem budu podroben.“ Ne-

dbajíce těchto jeho slov, vysvlékli blahoslavenébratry a bratra Tomáše, který měl spojené rucena způsob kříže, utětím hlavy učinili mučední-kem Kristovým. Podobně jeden z nich surověuchopil bratra Jakuba za vousy, hlavu mu svýmmečem rozsekl až k očím, poté zcela odťal.Bratra pak Demetria jeden mečem bodl dohrudi a utětím hlavy ho přenesl k chrabrým nebe-šťanům. Svou mučednickou smrt [tito] slavnímuži podstoupili léta Páně 1331(1322?) ho (sic!),o dubnových kalendách před Květnou nedělí.32

Cyklus fresekPodle Odorikova textu o umučení františkán-ských bratří v indické Tháně vznikl v 15. stoletívelmi působivý cyklus fresek, pokrývající pů-vodně obě boční stěny bývalého kostelasv. Františka v Udine.33 V rámci prací na restruk-turalizaci kostela byly fresky sejmuty krátce před2. světovou válkou, v letech 1938 a 1939. Jeli-kož byly značně poškozeny, rozsáhlé části chy-běly, bylo nezbytné jejich restaurování. Celkem38 fragmentů bylo umístěno na 19 panelů.

Práce přerušila válka; při bombardování městav březnu 1945 byla budova kostela dokoncetěžce poškozena, takže i kostel bylo po válcetřeba rekonstruovat. Z tohoto důvodu byly prácena restaurování fresek zahájeny až v červenci1949 a probíhaly s přestávkami šest desetiletí.34

Konečná fáze restauračních prací na freskách bylarealizována od konce roku 2007 do října 2008.35

Fresky, jež evidentně vznikly po roce 1435,36

zachycují Odorikovy cesty po východních krajíchv podobě známé z italských edic Giuseppea

19N O V Ý O R I E N T 6 8 / 2 0 1 3 / 1 / L I D É A D Ě J I N Y

29 Ve středověku rozšířený omyl, podle nějž je Muhammad pocho-ván v Mekce. Ve skutečnosti se Muhammad v Mekce narodila pochován je v Medíne, kam přišel roku 622 poté, co byl nucenMekku opustit (hidžra).

30 Matutinum, jitřní modlitba, spadala do nejčasnějšího časovéhoúseku tzv. kanonických či církevních hodinek v latinském obřaduřímskokatolické církve. Vykonávala se v noci, před úsvitem,respektivě ve třetí čtvrtině noci (od půlnoci do třetí hodiny ranní).Takto se dodržovala zejména v klášterech. V běžném životě bylajitřní mše (latinsky missa matutina) v Evropě asi ve 14. stoletípřeložena na dobu při východu Slunce, někdy i na dobu pozdější.Bláhová 2001, s. 284.

31 V originále nečitelné místo; doplněno podle DomL.32 K umučení uvedených tří františkánů došlo 9. dubna 1321. Tomu

přibližně odpovídá i datování uváděné například v redakci Jindřichaz Kladska: „anno Domini millesimo trecentesimo vicesimo primoKalendis Aprilis feria quarta ante Palmas“, tj. L.P. 1321, o dubno-vých kalendách, ve středu před Květnou nedělí. Kalendy označo-valy podle římského kalendáře první den v měsíci. Toto datováníse objevuje ještě ve 14. století, často s posunutým významem. –O římském datování viz Bláhová 2001, s. 343−346. Křesťanskýtýden začínal nedělí (lat. Dies Dominicus, Dominica, řidčeji feria

prima, proto feria quarta označuje středu – dodnes zachovánov portugalštině: quarta-feira). Květná neděle připadla v roce 1321na 12. dubna, středa před ní tedy byla 8. dubna. Náš text však vy-pouští feria quarta, tím pouze určuje období mezi 1. a 12. dubnem.Uvedený rok Mo CCCo xxlio je buď omylem písaře – v této formě byznamenal 1331 – nebo označuje rok 1322 (pokud L nahradíme I),který se rovněž často uvádí jako rok mučednické smrti bl. Tomášez Tolentina a jeho druhů. Toho roku Květná neděle připadla na4. dubna; jednalo by se tedy o období mezi 1. a 4. dubnem 1322.– K rozdělení křesťanského týdne viz Bláhová 2001, s. 276−277.O umučení čtyř františkánů (k umučení Petra ze Sienny došloo něco později, 12. dubna 1321) viz např. Othmer 1929.

33 Podrobně o cyklu fresek a jejich restaurování viz Brusamonti –– Casadio 2008, Moretti 2008a a Moretti 2008b.

34 Viz Brusamonti – Casadio 2008, s. 39.35 Ibid., s. 51, pozn. 33.36 Toto datum celkem spolehlivě určuje jednak zápis, že roku 1434

přispěla jistá dáma, „která z dobrých důvodů nechtěla být jmeno-vána“ (qui noluit nominari bono respectu) na malířskou výzdobukostela (Vale 1931, s. 11), jednak je na nich zachycena podobakostela sv. Františka se změnami provedenými roku 1435.Moretti 2008a, s. 58.

Venniho (18. století)37 a Antonia Sartoriho(1903–1970).38 Cyklus byl v roce 1978 z ikono-grafického hlediska analyzován Georgem Kaf-talem (1897–1987) v jeho monumentální prácio ikonografii severovýchodní Itálie.39 ClaudiuMorettimu (nar. 1956) se pak v průběhu nejno-vější restaurace podařilo s pomocí dalších pra-menů40 zrekonstruovat a uvést do souvislostívšechny známé fragmenty.

Fresky se před sejmutím v roce 1938 nachá-zely ve dvou výklencích.41 Podle stavu známéhopřed sejmutím byla v prvním oblouku vlevo na-hoře, kde je dnes prázdné místo, scéna s profilydvou ze čtyř františkánů umučených v Tháně.42

Při analýze fotografie, přes poměrně špatný stavfresky, badatelé ještě odhalili loď a domnívají se,že scéna měla znázorňovat příjezd čtyř františ-kánů do Thány.43

Na poměrně neporušené části prvníhovýklenku vpravo nahoře je zobrazen hodnostářna trůně v dlouhém šatu okrové barvy dopro-vázený řadou funkcionářů se špičatými kónic-kými čapkami, snad mongolského typu.44 Scénapravděpodobně zachycuje epizodu, kdy uve-dení františkáni stáli před soudem kádíhov Tháně. Ikonograficky se scéna podobá vy-obrazení na miniatuře v italském rukopisez 2. poloviny 14. století.45 Na další scéně jsoufrantiškáni vyváděni strážemi na prostranství,kde je rozdělán oheň. Ztvárnění vojáků napo-vídá o jisté malířově znalosti orientálního,zejména mongolského vojska. V centrální scénějsou obžalovaní a žalobci před melichem,místním vládcem.46

Hlavní scéna druhého výklenku je věnovánapříchodu Odorika do Thány, posbírání kostí sva-tých mučedníků a jejich převozu do františkán-ského sídla v jižní Číně. Jedna ze scén zná-zorňuje Odorikovo vylodění buď v Polumbu(Kollam) v jižní Indii nebo v Zaytonu (Čchüan-čou) v jižní Číně. Celá pravá strana dolní částifresky v tomto výklenku se nedochovala. Prav-děpodobně znázorňovala další námořní cestuOdorika a jeho průvodu po pobřeží Číny.47 V za-chovalé levé dolní části najdeme mimo jinéi scénu, která podle interpretace GeorgeKaftala znázorňuje příběh o tom, jak si jistýGiovanni da Cordovado, řečeny Gallucio, připráci poranil ukazováček tak, že s ním nemohlhýbat, a byl zázračně uzdraven Odorikem, jenžse mu v noci zjevil. Scéna zachycuje světce vzná-šejícího se nad lůžkem nemocného.48

P r a m e n y a l i t e r a t u r aBláhová, Marie: Historická chronologie. Praha, Naklada-telství LIBRI, 2001.Brusamonti, Raffaella – Casadio, Paolo: Il restauro degliafreschi con Storie del Beato Odorico da Pordenone. In:Buora, Maurizio (ed.): Splendori del Gotico nel Patriarcatodi Aquileia. Catalogo a cura di Maurizio Buora. Udine,Comune di Udine, Civici Musei e Gallerie di Storia e Arte,2008, s. 39–51.Buora, Maurizio (ed.): Splendori del Gotico nel Patriarcatodi Aquileia. Catalogo a cura di Maurizio Buora. Udine, Co-mune di Udine, Civici Musei e Gallerie di Storia e Arte,2008.De Ordine Sancti Francisci. Register of the Grey Friars ofLondon: De Ordine Sancti Francisci. In: Kingsford, C. L.: TheGrey Friars of London. London, 1915, s. 178–201. Do-stupné z: http: //www.britishhistory.ac.uk/report.aspx?compid=51602 [navštíveno 29. 4. 2013].Descriptio (1866). Descriptio orientalium partium fratrisOdorici Boemi de Foro Julii provinciæ Sancti Antonii. In: Yule,Henry: Cathay and the Way Thither; being a Collection ofMedieval Notices of China, Vol. II, Appendix I (Latin text ofOdoric, from a MS. in the Bibliothèque Impériale). London,Hukluyt Society, 1866, i–xlii.Descriptio (1913). Descriptio orientalium partium fratrisOdorici Boemi de Foro Julii provinciæ Sancti Antonii. In:Yule, Henry – Cordier, Henri: Cathay and the Way Thitherbeing a Collection of Medieval Notices of China, Vol. II., Ap-pendix I (Latin text of Odoric, from a MS. in the BibliothèqueImpériale). London, Hukluyt Society, 1913, 278–336.Divisament. Le divisament dou monde. In: Polo, Marco:Milione. Le divisament dou monde. Il Milione nelle reda-zioni toscana e franco-italiana. A cura di Gabriella Ronchi.Introduzione di Cesare Segre. Milano, Arnoldo MondadoriEditore S.p.A. (I Meridiani Collezione), 2006, s. 303–662.Domenichelli, Teofilo: Sopra la vita e i viaggi del BeatoOdorico da Pordenone dell’Ordine de’ Minori. Studi con do-cumenti rari ed inediti del chierico francescano Fr. TeofiloDomenichelli sotto la direzione del P. Marcellino da CivezzaM. O. In Prato, per Ranieri Guasti editore-libraio, 1881.[edice rukopisu MÜNCHEN, Bayerische Staatsbibliothek,Clm 903; VENEZIA, Biblioteca Nazionale Marciana, It.5726(VI.102) (Nani.95)].Epistolæ. Epistolæ Fr. Iohannis de Monte Corvino. In: Wyn-gaert, P. Anastasius van den (ed.): Sinica Franciscana. Vol. I.Itinera et relationes fratrum minorum sæculi XIII. et XIV.Firenze, 1929, s. 340–355.Ganzer, Gilberto – Brunettin, Giordano (eds.): Odoricoda Pordenone: dalle rive del Noncello al trono del Drago. Acura di Gilberto Ganzer e Giordano Brunettin. Pordenone,Comune di Pordenone, 2003.Kaftal, George: Iconography of the saints in the paintingof North East Italy; with the collaboration of Fabio Bisogni.Florence, Sansoni, 1978.Kolar, Bogdan: Mirabilia Mundi – Potopis brata Odorika izFurlanije, člana Reda manjših bratov. Ljubljana,Teološkafakulteta (Znanstvena knjižnica 21), 2010.Martin, Lillian Ray: The Art and Archaeology of VenetianShips and Boats. College Station, Texas A&M UniversityPress, 2001.Melis, Giorgio: Odorico nella Cina del trecento: itinerarioe realtà sociale secondo la Relatio. In: Melis, Giorgio (ed.):Odorico da Pordenone e la Cina. Atti del convegno storico

L I D É A D Ě J I N Y / N O V Ý O R I E N T 6 8 / 2 0 1 3 / 120

37 Giuseppe Venni vydal italský ruko-pis VENEZIA, Museo Civico Correr,ms. 2408 (2389). Viz Venni 1761.

38 Antonio Sartori vydal italský ruko-pis PADOVA, Archivio di Stato,S.Ant.Conf.B.226.I (17).Viz Sartori 1966.

39 Kaftal 1978.40 Zejména edic Odorikova cestopisu

v Pullè 1931 a Tilatti 2004.41 Viz nákresy 15a–15b v Brusamonti

– Casadio 2008, s. 40−41.42 Viz Moretti 2008a, s. 52 a obr. 3

na následující straně.43 Viz Martin 2001, obr. 85,

s. 99−101.44 Ibid., obr. 9, s. 55.45 Rkp. CITTÀ DEL VATICANO,

Biblioteca Apostolica Vaticana,Urbinate.1013. Viz též fotografiiv Ganzer – Brunettin 2003, s. 213.

46 Vyobrazení fragmentů viz Moretti2008a, s. 55.

47 Vyobrazení fragmentů viz ibid.,s. 57.

48 Zázrak č. 19 Miraculum Galluciide Cordivado ze seznamu zázrakůpřipojeného k některým rukopisůmOdorikova cestopisu.Záznam viz Tilatti 2004,s. 141−142.Vyobrazení fragmentu freskyviz Moretti 2008a, s. 59.

internazionale, Pordenone 28–29 maggio 1982, a cura diGiorgio Melis. Pordenone,Edizioni Concordia Sette (s. a.),1983, s. 203–236.Memoriale toscano. Monaco, Lucio (ed.): Memorialetoscano di Odorico da Pordenone. Viaggio in India e Cina(1318–1330). A cura di Lucio Monaco. Prefazione di Jean-nine Guérin Dalle Mese. Alessandra, Edizioni dell’Orso(«Oltramare», 5), 1990, s. 91–143.Milione. Milione. In: Polo, Marco: Milione. Le divisamentdou monde. Il Milione nelle redazioni toscana e franco-ita-liana. A cura di Gabriella Ronchi. Introduzione di CesareSegre. Milano, Arnoldo Mondadori Editore S.p.A.(I Meridiani Collezione), 2006, s. 1−302.Moretti, Claudio (2008a): Note sulla iconografie delle sto-rie del beato Odorico. In: Buora, Maurizio (ed.): Splendoridel Gotico nel Patriarcato di Aquileia. Catalogo a cura diMaurizio Buora. Udine, Comune di Udine, Civici Musei eGallerie di Storia e Arte, 2008, s. 52–63.— (2008b): Pittura 12: Il ciclo del beato. In: Buora, Mauri-zio (ed.): Splendori del Gotico nel Patriarcato di Aquileia.Catalogo a cura di Maurizio Buora. Udine, Comune diUdine, Civici Musei e Gallerie di Storia e Arte, 2008,s. 168–169.Othmer, Cajus: Das Martyrium von vier Franziskanern zuTana in Indien am 9. und 12. April 1321. FranziskanischeStudien 16 (1929), s. 72–80.Peregrinatio. B. Orderici Peregrinatio ab ipsomet descripta.In: Acta Sanctorvm Quotquot toto orbe coluntur…Antverpiæ, Apvd Ioannem Mevrsivm. Anno M. DC. XLIII(1643). Januarii Tomus I, 986–992.Pullè, Giorgio (ed.): Viaggio del beato Odorico da Porde-none, a cura di Giorgio Pullè. Con introduzione, note,bibliografia, carte e incisioni. Milano, Alpes, 1931.Relatio. B. Odoricus de Portu Naonis – Relatio. In: Wyn-gaert, P. Anastasius van den (ed.): Sinica Franciscana. Vol. I.Itinera et relationes fratrum minorum sæculi XIII et XIV.Firenze, 1929, s. 413–495.Sartori, Antonio: Odoriciana, vita e memorie. Il Santo. Ri-vista francescana di storia, dottrina, arte VI (1966), s. 7–65.Sévérac, Jourdain Catalani de: Mirabilia Descripta. Lesmerveilles de l’Asie par le Père Jourdain Catalani de Séveracde l’ordre des frères precheurs, éveque de Columbum(XIVe siècle). Texte latin, fac-simile et traduction françaiseavec introduction et notes par Henri Cordier. Paris, LibrairieOrientaliste Paul Geuthner, 1925.Storia (1866). Incomincia la storia di Frate Odorico. In: Yule,Henry: Cathay and the Way Thither; being a Collection ofMedieval Notices of China, Vol. I, Appendix II (Old Italiantext of Odoric, from a MS. in the Biblioteca Palatina atFlorence). London, Hukluyt Society, 1866, s. xliii–lxiii.Storia (1913). Incomincia la storia di Frate Odorico. In: Yule,Henry – Cordier, Henri: Cathay and the Way Thither beinga Collection of Medieval Notices of China, Vol. II, Appendix II(Old Italian text of Odoric, from a MS. in the BibliotecaPalatina at Florence). London, Hukluyt Society, 1913,s. 337–367.Tilatti, Andrea: Odorico da Pordenone. Vita e Miracula.Padova, Centro Studi Antoniani, 2004.Vale, Giuseppe: La divozione ed il culto verso il B. Odorico.In: VI Centenario del Beato Odorico da Pordenone. Perio-dico mensile illustrato. II/1 (1931), s. 9–15.Venni, Giuseppe, O. F. M. Conv.: Elogio storico alle gestadel Beato Odorico dell’Ordine de’ Minori Conventuali con la

storia da lui dettata de’ suoi Viaggi Asiatici illustrata da unreligioso dell’Ordine stesso e presentata agli Amatori delleAntichità. Venetia, Presso Antonio Zatta, 1761.Virunius, Ponticus: Odorichus de rebus incognitis.Impressus Esauri [= Pesaro] M.D.XIII. idibus Martii [= 15. 3.1513]. 46 s. (23 f.).Waddingus (VVaddingus), Lucas: Annales Minorum seuTrium Ordinum a S. Francisco Institutorum auctore A. R. P.Luca Waddingo Hiberno S. T. Lectore Jubilato, & OrdinisChronologo. VI.–VIII. Romæ, Typis Rochi Bernabò, 1733.Wyngaert, P. Anastasius van den O. F. M. (ed.): SinicaFranciscana. Vol. I. Itinera et relationes fratrum minorumsæculi XIII et XIV. (Quaracchi – Firenze), Apud CollegiumS. Bonaventuræ, 1929.—: B. Odoricus de Portu Naonis – Prolegomena. In: Wyn-gaert, P. Anastasius van den (ed.): Sinica Franciscana. Vol. I.Itinera et relationes fratrum minorum sæculi XIII et XIV.Firenze, 1929, s. 381–412.Yule, Henry: Cathay and the Way Thither; being a Collec-tion of Medieval Notices of China. Vol. I. a II. London,Hukluyt Society, 1866.Yule, Henry – Cordier, Henri: Cathay and the Way Thitherbeing a Collection of Medieval Notices of China. Vol. II.Odoric of Pordenone. London, Hukluyt Society, 1913.

A b s t r a c tOdoric of Pordenone and the frescos on themartyrdom of four Franciscans in Thana(India)At the beginning of the 1330s one of the mostimportant travelogues describing the roadthrough the then Mongolian Asia to China waswritten. Its author was Odoric of Pordenone (orof Friuli, of Udine, etc.), a Franciscan friar bornnear Pordenone. A large part of the travelogueis taken up by a story about four Franciscan mis-sionaries and the alleged transfer of their bonesby Odoric from the Indian city of Thana to oneof the Franciscan settlements in southernChina. This story occurs in almost all versions ofOdoric's travelogue, but it is missing in a few(except for a brief mention of the martyrdom ofthe four Franciscans). It seems that this passage,which, incidentally, also considerably differsfrom the rest of the travelogue style, is a lateraddition, resulting from the influence of theemerging hagiographic tradition. My article pre-sents the historical circumstances of the eventsthat occurred just prior to the arrival of Odoricin Thana and their representation in the frescosin Udine. A constituent part of the article is atranslation of a substantial part of this passagefrom Odoric’s travelogue, based on the Latintext of the unpublished manuscript XVII.E.2.,held by the National Museum Library in Prague.

21N O V Ý O R I E N T 6 8 / 2 0 1 3 / 1 / L I D É A D Ě J I N Y

PhDr. Vladimír Liščák, CSc. (nar. 9. 2. 1954) jevědeckým pracovníkem Orientálního ústavu AVČR, v. v. i., vedoucím Oddělení východní Asie odroku 1995. Zaměřuje se především na kontaktystředověké Číny a Evropy, zejména v mongol-ském období (13. až 15. století). Je autoremřady odborných článků v češtině a angličtině,vydal několik publikací o dějinách Číny (např.Čína – Dobrodružství Hedvábné cesty. Po sto-pách styků Východ – Západ. Praha, Set Out,2000; Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech.Praha, Nakladatelství LIBRI, 2008).

L I D É A D Ě J I N Y / N O V Ý O R I E N T 6 8 / 2 0 1 3 / 122

Kostel sv. Františka, Udine,13. století.(Foto autor)

Náhrobek bl. Odorikaz Pordenone. Kostel PannyMarie Karmelské, Udine.Sochař: Filippo De Sanctis,mezi 1331 a 1332.(Foto autor)