32 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA 15/2013 (I)

TÉMA IODRAZ KULTURNÍCH A SOCIÁLNÍCH ZMÌN V ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENECH

Studium dynamiky støedovìkých sídelních struktur v tzv. bojanovském újezdu(Železné hory, okres Chrudim)

Èlánek zevrubnì prezentuje dosavadní výsledky získané pøi destruktivních a zvláštì nedestruktivních archeologických výzkumech na území tzv. bojanovského újezdu (okres Chrudim) v posledních letech. Porovnává archeologická zjištìní s výpovìdí písemných pramenù. Tento pøíspìvek se snaží jako první zachytit vývoj, dynamiku a promìny osídlení územní tzv. bojanovského újezdu od raného støedovìku po raný novovìk.

Jan MUSILRegionální muzeum v Chrudimi

Petr NETOLICKÝKatedra archeologie, ZÈU Plzeò

Jedním ze základních tématických okruhù, na které se archeologie snaží odpovìdìt, je studium otázek spojených se zmìnou sídlištních strategií v prùbìhu dìjin. Støedo-vìké období našich dìjin je dobou, kdy jsou dosídlovány i do té doby úplnì neosídlené èi jen spoøe osíd-lené oblasti. V pøedloženém èlánku se snažíme vysvìtlit a postihnout na základì našich dosavadních po-znatkù promìny støedovìkého ven-kovského osídlení v Železných ho-rách. Jako modelovou oblast jsme si zvolili støedovìkými prameny dobøe vymezitelný tzv. bojanovský

újezd (districtus Boyanouyensis) be-nediktinského kláštera ve Vilémovì (obr. 1). Centrum újezdu pøedsta-vuje dnešní mìstys Bojanov (okres Chrudim, Pardubický kraj) naléza-jící se zhruba 14 km jihojihozápad-nì od Chrudimi a 12,5 km východ-nì od Vilémova.

Dosavadní stav poznání vesnic-kého osídlení v oblasti Železných hor je pomìrnì torzovitý. Obecnì lze konstatovat, že nejlépe probá-danou a publikovanou skupinou sídel jsou mnohem atraktivnìjší hrady a tvrze. Souèasné poznatky o venkovském osídlení vycházejí pøedevším ze starších obecnìjších prací Augusta Sedláèka (1900), Anto-nína Profouse (1947) a Františka Rou-bíka (1959). Novìjší poznatky jsou získávány pøedevším na základì historických rešerší (Teplý 1997), z povrchových sbìrù a nepøíliš èet-nými záchrannými archeologický-mi výzkumy v intravilánu žijících vesnic. Pomìrnì husté zalesnìní sledované oblasti umožòuje znaè-né zachování antropogenních re-liktù pøímo v terénu a umožòuje tak jejich studium za použití ne-destruktivních metod. Jako nej-vhodnìjší metoda pro zkoumání sídelních forem na tomto území se jeví geodeticko-topografický prù-zkum.

Poloha zkoumaného územíZ geomorfologického hlediska nále-ží sledované území provincii Èeská vysoèina, soustavì Jihoèeské vrcho-viny, podsoustavì Èeskomoravská vrchovina – dílèí jednotka Železné hory. Základním rysem reliéfu vr-choviny je rozdíl mezi okrajovými a ústøedními èástmi vrchoviny. Od ústøední èásti klesá reliéf smìrem k západu i k východu. Snižování je stupòovité. Jednotlivé stupnì jsou oddìleny pomìrnì výraznými sva-hy. Okrajové èásti mají charakter pahorkatin s plošinatými rozvodí-mi, proøezanými úzkými a hlubo-kými údolími. Nad plošinatý reliéf

vyènívají jednotlivé, plošnì ome-zené vrchy a kopce. Železné hory pøedstavují zhruba trojúhelníkovi-té území na jihovýchodì sousedící se Žïárskou vrchovinou a na severu s Kutnohorskou plošinou. Železné hory mají plošinatý povrch, který se pozvolna sklání severovýchod-ním smìrem. Smìrem na jihozápad je omezený výrazným svahem (De-mek a kol. 1965). Hydrologicky ná-leží labské soustavì. Prùmìrný roè-ní srážkový úhrn èiní 700–800 mm, náleží mírnì teplé a mírnì vlhké klimatické oblasti s mírnou zimou, pahorkatinným rázem s nadmoø-skou výškou do 500 m n. m. s ménì než 50 letními dny (s prùmìrnou teplotou nad 25 °C) a prùmìrnou èervencovou teplotou nad 15 °C a s prùmìrnou lednovou teplotou nad –3 °C (Jemelka red. 1968).

Sídelní kontext k bojanovskému újezduV ranì støedovìkém období náleže-la oblast Železných hor panovníko-vi. Nìkdy ve druhé polovinì 12. sto-letí vyvrcholil demografický pøetlak v tzv. starém sídelním území vedou-cí ke kolonizování do té doby nevy-užitého prostoru. Kolonisté smìøu-jící z Èáslavska a z jihomoravského èi dolnorakouského prostoru po-stupovali údolní øíèní nivou øeky Doubravy a Chrudimky (tehdy ještì zvané jako Kamenice) do nitra Že-lezných hor. Vznikaly tak územní celky vymezované øíèní sítí a topo-graficky významnými místy v teré-nu. Novì vzniklé sídlení struktu-ry se nazývaly újezdy (staroèesky zvané objezda). V mluvì støedovì-kých latinsky psaných pramenù se o újezdech hovoøí jako o circuitus, ambitus, silva nebo v našem pøípadì districtus (Žemlièka 2002). Díky štìd-rým donacím pùvodního zemìpan-ského teritoria se stal patrnì nej-vìtším pozemkovým vlastníkem ve sledované oblasti vilémovský kláš-ter, který zahájil osídlovací proces nìkdy v polovinì 12. století. Jed-nou z takových dobøe poznaných

Obr. 1 Bojanovský újezd v rámci území ÈR (zdroj podkladové mapy: www.ginkgomaps.com)

3315 /2013 (I) ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA

TÉMA I ODRAZ KULTURNÍCH A SOCIÁLNÍCH ZMÌN V ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENECH

sídlištních jednotek je bojanovský újezd. V našem pøípadì jsme zcela odkázáni až na listinu z roku 1329, kterou vilémovský klášter doživot-nì propùjèuje zpustlý bojanovský újezd Jindøichovi z Lichtenburka (RBM III, è. 1518, 594–595), aby jej zvelebil a znovu osadil (Teplý 2010).

Archeologický výzkumArcheologické doklady venkovské-ho osídlení prostoru Železných hor nebyly zatím komplexnì shrnuty a vyhodnoceny. Èást archeologic-kých nálezù nebyla doposud publi-kována (pøehled jednotlivých lokalit s archeologickými doklady osídlení 12.–14. století viz Musil – Netolický 2012). Nejvhodnìjší formou studia dynamiky osídlování v bojanovském újezdu je aplikace širokého spek-tra nedestruktivních metod, které jsou opakovatelné a pøinášejí vel-ké množství informací, ale souèas-nì kladou i velké množství nových otázek. Mezi archeologické metody, které jsou užívány na sledovaném území, patøí: povrchové sbìry, povr-chový výzkum reliéfních tvarù v za-lesnìném prostøedí, geofyzikální mìøení a dálkový archeologický prù-zkum (letecké laserové skenování). Všechny tyto metody vhodné pøi øe-šení témat spojených s dynamikou osídlování byly formulovány Pavlem Vaøekou (Vaøeka a kol. 2011) pøi stu-diu zaniklých støedovìkých vsí na Rokycansku. Nejdùležitìjší jsou té-mata spojená s osídlením pøed vr-cholnì støedovìkou sídelní transfor-mací, sídelní struktura a pøírodní prostøedí, zánik vesnických sídel ve støedovìku a novovìku a souèasnì obnova sídelní sítì atd.

Èlenitost a rozmanitost terénu v bojanovském újezdu neumožni-la plnì rozvinout zemìdìlskou èin-nost a tak je relativnì dominantní v tomto regionu lesní hospodáøství. Právì pøítomnost velkých lesních komplexù umožòuje dokumento-vat rozmanité dochované antro-pogenní útvary, za pomoci totální stanice, GPS a dálkového archeo-logického prùzkumu. Nejvyšší po-zornost vìnujeme zaniklým støedo-vìkým a novovìkým vsím, nicménì pro pochopení dynamiky sídelních struktur je nutné zamìøit se i do prostoru mezi jednotlivými sídelní-mi areály, tedy do jejich extravilánu. V krajinì jsou to nejèastìji aktivity spojené se zemìdìlstvím (zaniklé

plužiny), s tìžbou surovin (sejpy, obvaly, pinky, lomy, doly, náhony k hamrùm, hráze zaniklých rybní-kù, milíøe atd.), vymezením terito-ria (hranièní a mezní pásy, pøíkopy, mezníky) a komunikace (úvozové cesty). Nejvhodnìjší metodou pøi vyhledávání tìchto reliktù minu-losti je srovnání výstupù letecké-ho laserového skenování (dále LLS) a zamìøení reliktù pomocí totální stanice v terénu (více viz Gojda – John a kol. 2013). Pro sledovanou ob-last jsou dostupné digitální modely reliéfu 5. generace (DMR5G) vytvo-øené metodou LLS (Èeský úøad ze-mìmìøický a katastrální – ÈÚZK). Kvalita zachycených již interpre-tovaných archeologických reliktù na DMR5G není zcela vyhovující a vyžaduje znaènou zkušenost pøi zpracování tìchto dat v geografic-kých informaèních systémech. Nic-ménì i pøes nìkteré obtíže lze tento produkt úspìšnì aplikovat na vy-hledávání nových archeologických komponent v zalesnìné krajinì i mimo ni. V nìkterých pøípadech nám umožnil zachytit komponen-ty, které šlo jen velmi obtížnì iden-tifikovat pøímo v terénu. Nejlépe jsou na digitálním reliéfu povrchu zachytitelné výraznìjší lineární ob-jekty (napø. úvozy, plužiny, zaniklé vodoteèe atd.). Napøíklad svazky zaniklých vodorovných záhumeni-cových plužin kolmých na docho-vanou úvozovou cestu se nám po-daøilo objevit v lesním prostøedí na katastru obce Slavkovice (obr. 2). Všechny objekty identifikované ne-destruktivními metodami jsou dále popsány podle formalizovaného deskriptivního systému v prostøe-dí databázových aplikací a násled-nì porovnány s daty z jiných publi-kovaných lokalit. Na základì takto získaných údajù jsme schopni do urèité míry (re)konstruovat dyna-miku osídlení mikroregionu boja-novského újezdu a doplnit tak na detailní informace skoupé, torzovi-tì zachované písemné prameny.

Ranì støedovìké osídlení bojanovského újezdu do pol. 13. stoletíNejstarší a nejintenzivnìji v raném støedovìku osídlenou lokalitou byla poloha nìkdejšího keltského oppida v Hradišti u Èeských Lho-tic. Výhodná výšinná poloha s do-dnes patrným mohutným opev-nìním z doby železné pøilákala již

Obr. 2 Støedovìké záhumenicové plužiny objevené na katastru obce Slavice pomocí leteckého laserového skenování. Podkladová data © ÈÚZK.

Obr. 5 Samaøov. Zlomek z keramické lah-ve. 12. stol. Foto J. Musil.

Obr. 4 Hradištì u Èeských Lhotic. Zlo-mek okraje hrnce s pøímìsí grafitu v kera-mickém tìstì z areálu nìkdejšího keltského oppida. 13. stol. Foto J. Musil.

Obr. 3 Hradištì u Èeských Lhotic. Zlomek støedohradištní keramiky z areálu nìkdejšího keltského oppida. 9.–10. stol. Foto J. Musil.

S

0 150 300 m

34 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA 15/2013 (I)

TÉMA IODRAZ KULTURNÍCH A SOCIÁLNÍCH ZMÌN V ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENECH

v 9. století pozornost slovanských osadníkù. Na základì nálezù z po-vrchových prùzkumù a z døívìjších archeologických výzkumù sleduje-me kontinuitu osídlení od støedo-hradištního období (tj. 9.–10. sto-letí; obr. 3) do poloviny 13. století (obr. 4). Další nález, tentokrát mla-dohradištního (11.–12. století) stá-øí, pøedstavuje zlomek keramické lahve nalezený u studánky v lese nedaleko osady Samaøov (obr. 5). Trojici ranì støedovìkých nalezišś v rámci bojanovského újezdu uza-vírá Holín u Kováøova. Zde zmiòu-jeme dnes již nezvìstný nález hra-dištní keramiky uèinìný MUDr. Františkem Dvoøákem ve 30. letech 20. století (Dvoøák 1937).

Vrcholnì støedovìké osídlení bojanovského újezdu do 14.–15. stoletíPokud pomineme existenci lis-tinných falz hlásících se již do 12. století (CDB I, è. 158, 163–164), první písemnì zmiòovanou loka-litou v oblasti jsou Ústupky, které

vilémovský klášter spoleènì s ho-rou (!) Oheb roku 1315 doživotnì propùjèil Hrabiši z Pabìnic a jeho manželce jako refundaci za pro-hraný soudní spor. Klášter si pou-ze vymínil podmínku, že na hoøe Oheb nebude postaven hrad (RBM III, è. 249, 102–103). Ústupky se pak do klášterních držav vrátily roku 1348. Na tomto místì je nutno zmínit archeologické doklady za-niklé støedovìké vsi, která se nalé-zá na dnì dnešní seèské pøehrady. Na základì rozboru keramických nálezù je zøejmé, že existovala již ve 13. století a zanikla na poèátku sto-letí 14. Svým charakterem se blíží keramickému zboží z nedalekého Èáslavska. Dùležitý je výskyt svìtlé oxidaèní keramiky s èervenì malo-vaným dekorem a keramiky zdobe-né pomocí radélka. Celkový obraz doplòují èetné nálezy technické (?) keramiky a strusky (Frolík 1989; Mu-sil 2007). Snad se jednalo o klášterní osadu, jejíž obyvatelé zpracovávali zdejší limonitickou železnou rudu. Zánik lokality by mohl být spojo-ván s neklidným rokem 1318, kdy

Obr. 6 Plocha bojanovského újezdu s vynesením lokalit zmiòovaných roku 1329. A doklady ranìstøedovìkého osídlení, B archeologické doklady všeobecnì, C dodnes žijící obce, D zaniklé vsi. 1 Bojanov, 2 Polánka, 3 Proseè u Seèe, 4 Mazanèí, 5 Krásné, 6 Bradlo, 7 Trávná, 8 Travonec, 9 Hodonín, 10 Mladoòovice, 11 Hradištì, 12 Èeské Lhotice, 13 Libkov, 14 Lazy, 15 Vršov, 16 Chlum, 17 Kováøov, 18 Petrkov, 19 Slavice, 20 Výškov, 21 Šiškovice, 22 Liciboøice, 23 Holín, 24 Hoøelec, 25 Køižanovice, 26 Javorné, 27 Oheb, 28 Ústupky.

1 Mínìn Kostelec u Heømanova Mìstce (okr. Chrudim). Pozdìji se bude tento šlechtický rod psát podle tvrze Mrdice mezi Heømanovým Mìstcem a Klešicemi.

2 Opìt se jedná o rod vzešlý pùvodnì z Kostelce u Heømanova Mìstce.

byly statky Hrabiše z Pabìnic na-padeny Heømanem z Kostela1 a Vi-lémem z Nemošic (Teplý 2010). Ne-daleká Seè však klášteru nepatøila, k roku 1318 je zde zmiòován nižší šlechtic Swenek de Syeczi. Podob-nì tomu bylo i s hradem Vildštej-nem. Klášterní újezd se však nalézal v tìsném sousedství.

Pøímé písemné právy o bojanov-ském újezdu jsou velmi skrovné. Základním pramenem je listina z roku 1329 (RBM III, è. 1518, 594–595), kterou v Praze vydal Jindøich z Lichtenburka, jíž od opata vilé-movského kláštera Jaroslava pøe-vzal doživotnì do zástavy „... distrikt Bojanovský zcela pustý... k lokaci [= k osazení] ... se všemi nížepsanými ves-nièkami totiž s Bojanovem, Polankou, Proseèí, Mazanèím, Krasným, Brad-lem, Travným, Trawoncem, Hodoní-nem, Mladoòovem, Hradištìm, Lhoticí, Lubkovem, Lazy, Vršovem, Chlumem, Kováøovem, Petrkovem, Slauyn [= Sla-nyn] Víškovem, Šiškovicemi, Litobo-øièím [= Liciboøicemi], Holínem, Ho-øovèím Hoøelcem. ... kdežto ... vesnici

A

B

C

D

2,5 km2,5 km

3515 /2013 (I) ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA

TÉMA I ODRAZ KULTURNÍCH A SOCIÁLNÍCH ZMÌN V ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENECH

zvanou Køižanovice, k jejich [= býva-lým držitelùm, klášteru] k potøebì a øízení urèenou [si ponechávají] …“ (pøeklad Teplý 2010). Shrneme-li si poznatky získané z etymologické-ho rozboru jmen jednotlivých osad, tvoøí èást z nich odvozeniny od osobních jmen, tvaru terénu, starší-ho základu (Kováøov, Hradištì), ale nalezneme zde i odkazy na koloni-zaèní proces v názvech obcí Lhotice nebo Proseè (obr. 6).

Jaké byly konkrétní pøíèiny první-ho zpustnutí bojanovského újezdu pøesnì nevíme. Ze svìdectví jiných listin vztahujících se k majetkùm vilémovského kláštera se dozvídá-me, že na pøelomu let 1317 a 1318 byly statky kláštera zpustošeny krá-lovským vojskem. Podle svìdectví Zbraslavské kroniky touto dobou král Jan Lucemburský nejprve nièil rožmberské državy a po dva týdny je plenil, poté od Èeských Budìjovic táhl smìrem na Brno, kam dorazil

6. ledna 1318. Královna Eliška Pøe-myslovna jedoucí z Prahy dorazila do Brna 21. ledna 1318. Vzhledem k tomu, že nedosáhl smíru s èeský-mi pány, vrátil se pøes Vysoké Mýto do Prahy. Sousedi bojanovského újezdu – Hrabiše z Pabenic a Jin-døich z Lichtenburka – se nacháze-li v nepøátelském táboøe vedeném Jindøichem z Lipé. Je tedy možné, že i oni se na „zpustnutí“ újezdu pøímo podíleli. Smír mezi vilémov-ským klášterem, Hrabišem z Pabì-nic a Jindøichem z Lipé zprostøed-koval významný diplomat první poloviny 14. století Oldøich z Pabì-nic (Teplý 2010).

Jaké dùvody vedly opata vilémovské-ho kláštera ke znovuvysazení zpust-lého újezdu? Již Zbraslavská kronika oznaèuje k roku 1287 oblast souèas-ným názvem – Železné hory – Mons ferreus (FRB IV, 31). Pøi transak-ci v roce 1329 si vilémovský klášter ponechává výsadní právo na tìžbu

jakýchkoliv kovù. V povodí Zlatého a Okrouhlického potoka se nalézají relikty po tìžbì a rýžování zlata, ty-pické haldy vytìžené hlušiny – tzv. sejpy (obr. 7a – 7d). Na základì døí-vìjších názorù byly tyto sejpy pova-žovány za pozùstatek keltské tìžby zlata. To nemùžeme pochopitelnì bez dalšího archeologického výzku-mu vyvrátit ani prokázat, nicmé-nì dosavadní bádání doposud ne-poukázalo na sousedství zaniklých støedovìkých vesnic v nejbližším sousedství sejpù. V západním sou-sedství je k roku 1382 zmiòována ves Zlatník (též Zlatnice nebo Zlatu-šov), která se mìla nalézat v majet-ku pánù z Mrdic 2 (což je paradoxní, uvìdomíme-li si, že je ze všech stran obklopena klášterními državami), na severovýchodní stranì se nalézala Lipina a na jižní stranì byl v extravi-lánu Liciboøic archeologicky zjištìn blíže nespecifikovaný výrobní areál datovatelný do 13. – 14. století (Sigl – Vokolek 1977).

Obr. 7a–d – Pozùstatky po rýžování zlata – tzv. sejpy, na Zlatém a Okrouhlickém potoku. Foto J. Musil.

b

d

a

c

36 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA 15/2013 (I)

TÉMA IODRAZ KULTURNÍCH A SOCIÁLNÍCH ZMÌN V ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENECH

Zapomenout nesmíme ani na zpra-cování místních povrchových li-monitických železných rud, které máme doloženo v rámci neznámé zaniklé støedovìké vesnice pod dnešní seèskou pøehradou (Frolík 1989; Musil 2007).

Po znovuvysazení újezdu snad do-šlo k jeho návratu do rukou klášte-ra. Jediným sporným místem bylo okolí hradu Ohebu. Jak bylo nazna-èeno výše, za držení rodu z Pabìnic nesmìl být hrad na hoøe Oheb po-staven. Klášter patrnì chtìl svoje majetky dùslednìji chránit a prav-dìpodobnì v prùbìhu 14. století zde vystavìl hrad. Doposud není jasné, jakou cestou získal hrady Vildštejn a Oheb se vsí Ústupky Ješek z Po-povce. Podle našeho názoru využil nepøíliš pevné vlády a výše uvedené statky usurpoval. K nápravì tohoto stavu došlo až po jeho smrti v roce 1411. Není ovšem zøejmé, zdali byl hrad Oheb se vsí Ústupky klášteru navrácen. Roku 1394 je pøipomínán Hereš z Láz jako donátor kostela sv. Bartolomìje v Kunìticích, jedná se o poslední písemnou zmínku o vsi Lazy, která spoleènì s Travoncem a Mazanèím zaniká za husitských válek.

K pochopení dynamiky sídelního procesu ve 14. století je tøeba vìno-vat pozornost i farní organizaci ve sledované oblasti. Pokud jde o cír-kevní správu oblasti ve støedovìkém období, nalézaly se v našem zájmo-vém území dvì farnosti – Liciboøi-ce a Bojanov. Faráøe dosazoval na

Obr. 8 Mlýn Zlatník. Proces zanikání nekonèí. Poslední zbytky mlýna podlehly rekreaèní zástavbì. Foto J. Musil.

základì tzv. podacího práva opat vilémovského kláštera. Aèkoliv pøedpokládáme jako správní cent-rum eponymní lokalitu újezdu Bo-janov, pùvodním centrem farnosti byly asi Liciboøice. Ty jsou zmiòo-vány v souvislosti s vymezením li-tomyšlského biskupství již v roce 1349 a opakovanì v letech 1350 a 1352. K roku 1392 je zmiòován plebán Blažej, který farnost smìnil s Henslinem, plebánem z Polomu, a k roku 1402 plebán Budík, který promìnil farnost z Blažejem, ple-bánem z Polomu (patrnì se jedná o stejnou osobu jako v roce 1392). Je otázkou, zda se zde neobráží prv-ní fáze pustnutí újezdu, vrcholí-cí pronájmem oblasti Jindøichovi z Lichtenburku roku 1329. Boja-novská farnost vystupuje z anony-mity písemných pramenù až v roce 1398, kdy je zmiòován plebán Vi-lém. V roce 1412 je zmiòován bo-janovský plebán Václav z Meziøíèí (Kùrka 1914).

Ranì novovìké vesnice v bojanovském újezdu od 15. století do tøicetileté válkyV souvislosti s vypuknutím husit-ských válek dochází k další vlnì za-nikání sídel v prostoru nìkdejšího bojanovského újezdu. Na jaøe roku 1421 husité vedení Janem Žižkou obsazují Chrudim a vypalují kláš-tery v Sezemicích, Podlažicích a Vi-lémovì. Klášterní majetky byly roz-chváceny a pøivlastnìny nìkdejšími husitskými hejtmany. Vsi Travonec, Mazanèí a Lazy se již v následujících

písemných pramenech neobjevu-jí, patrnì zanikly touto dobou. O nìco jiný je pøípad Javorné, která je k roku 1438 zmiòována jako ves, ale roku 1329 je zmiòován pouze les tohoto jména. Novì se z anonymity vynoøuje Lipina, pøipomínaná po roce 1457 jako souèást panství hra-du Rabštejnka, a Rtenín, pøipomí-naný poprvé v roce 1466 jako sou-èást ohebského panství.

Po uznání statu quo po husitských válkách králem Zikmundem Lu-cemburským následovalo pomìr-nì poklidné období, které se nes-lo na vìtšinì popisovaného území ve znamení procesu scelování do rozsáhlejších pozemkových držav. Panství ohebské (od 16. století zva-né jako seèské) nejprve držel Jan Hertvík z Rušinova a posléze je po-stoupil Trèkùm z Lípy a ti jej pro-dali Robmhápùm ze Suché. Panství ohebské k roku 1564 obsahovalo z nìkdejšího bojanovského újezdu ves Kováøov, krèmu v Liciboøicích, mìsteèko Bojanov, vsi Petrkov, Ho-lín, Hùrku, Nìmecké (Nové) Lhoti-ce, Vršov, Krásný, Polánka, Chlum, Proseè u Seèe, Ústupky, Hradištì, Èeské Lhotice, Hodonín, Køiža-novice, Výškov, Slavice, Liciboøice a Mladoòovice. Novì se v této ob-lasti objevily vsi Deblov, Zamrzov (není lokalizace), Pøemyslov (není lokalizace), Petøíkovice, Horní Bez-dìkov, Rtenín, Libomìøice a Buèice (není lokalizace). Od Robmhápù koupil panství Albrecht Bryknar z Bruk steina roku 1583 a od nìj roku 1596 panství koupil Karel Zá-ruba z Hustíøan. Jan Záruba z Hus-tíøan prodal panství roku 1628 Františkovi de Couriers, který jej spojil s nasavrckým panstvím.

Bradlo a Hluboká byly pøièlenìny k panství okolo tvrze Lipka. Prv-ní zprávu o držbì tìchto vsí máme z roku 1513, kdy jej Václav Tamchy-na z Doubravice prodal Jindøichovi Sobkovi z Kornic. Sobkové z Kornic vlastnili mimo jiné i díl vsi Javorné a dále kamenické panství ležící již mimo naše sledované území. Po roz-dìlení rodového nedílu a smrti Ber-narda Sobka pøešlo panství na rod Kustošù z Lipky, kteøí panství podr-želi až do roku 1715 (Sedláèek 1900).

Další horizont zanikání pøedsta-vovaly útrapy tøicetileté války, kon-fliktu, který zasáhl celý evropský prostor. Tažení koøistících armád,

poè. 14. stol.14.–15. stol.tøicetiletá válka

3715 /2013 (I) ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA

TÉMA I ODRAZ KULTURNÍCH A SOCIÁLNÍCH ZMÌN V ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENECH

zbíhání z pùdy a nucený odchod jinovìrcù znamenaly v areálu nì-kdejšího bojanovského újezdu zá-nik vsí Lipiny, Holína, Zlatníka/Zlatušova a také èásteèný zánik Výškova. Vsi Lipina a Holín byly znovu vysazeny až v 18. století, ze Zlatníka/Zlatušova „pøežil“ pou-ze mlýn (obr. 8 a 9) a ze vsi Výš-kov zbyl pouze jeden hospodáøský dvùr. Až v prùbìhu 18. století byla v tomto prostoru dovršena dostav-ba lidských sídlel, která odpovídá dnešním pomìrùm (obr. 10).

ZávìrPøevážnì zalesnìný masiv Železných hor pøedstavuje pro archeologii støedovìku doposud nevytìženou studnici poznatkù o venkovském

osídlení 13. – 15. století. Jak vyplý-vá z porovnání výpovìdi písem-ných a archeologických pramenù, archeologické prameny mají v tom-to regionu doposud nevyèerpaný potenciál. Geodeticko – topografic-ký prùzkum oblasti je teprve v po-èátcích, ale již pøináší první ovo-ce. Doufejme, že prùzkum dalších zaniklých støedovìkých sídelních útvarù v daném regionu pøinese odpovìdi na zásadní otázky týka-jící se procesu osídlování oblasti, typu sídlištních forem a horizon-tù jejich zániku, jakožto i kultury každodenního života støedovìkých lidí. Z poznatkù získaných pouze povrchovým prùzkumem lokali-ty, bez archeologického odkryvu, nelze jednoznaènì urèit charakter a datovaní jednotlivých objektù.

SummaryArticle presents in detail the results so far obtained by destructive and non–destruc-tive archaeological researches especially in the so–called the Bojanov´s district (Chru-dim District) in recent years. Authors com-pared the archaeological findings with writ-ten sources. This paper tries to capture as the first a development, dynamics and transfor-mations of the territorial settlements of the Bojanov´s district since the early Middle Ages to the early modern period.

Použité prameny a literaturaCDB I: Codex diplomaticus et epistolaris regni bohemiae I, ed. G. Friedrich. Pragae 1904–1907. FRB IV: Chronicon Aulae regiae – Fontes rerum bohemicarum IV, ed. J. Emler. Praha 1884.Frolík, J. 1989: Nález raněstředověké keramiky ze Sečské přehrady na Chrudimsku, Zpravodaj Krajského muzea východních Čech XVI/1, 70–77.Demek, J. a kol. 1965: Geomorfologie českých zemí. Praha.Dvořák, F. 1937: Holín. Hlášení čj. 2564/1937. Ulož. v archívu nálezových zpráv Archeologického ústavu AV ČR v Praze. Gojda, M. – John, J. a kol. 2013: Archeologie a letecké laserové skenování krajiny. Plzeň.Jemelka, J. (red.) 1968: Československá vlastivěda. Díl I. Příroda. Svazek 1. Geologie, Fyzický zeměpis. Praha.Kůrka, J. 1914: Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecese litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421). Praha.Musil, J. 2007: Neznámá zaniklá středověká vesnice pod Sečskou přehradou (k. ú. Seč a Hoješín, okr. Chrudim), Zpravodaj muzea v Hradci Králové 33, 199–219.Musil, J. – Netolický, P. 2012: Zaniklá středověká a raně novověká ves Bolešov v k. ú. Spačice, okres Chrudim, Pardubický kraj, Východočeský sborník historický 22, 73–114.Profous, A. 1947: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A–H. Praha.RBM III: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III, ed. J. Emler. Pragae 1890.Roubík, F. 1959: Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha.Sedláček, A. 1900: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl I. Praha.Sigl, J. – Vokolek, J. 1977: Záchranné výzkumy, terénní průzkumy a další akce AO KMVČ v roce 1976, Zpravodaj Krajského musea východních Čech v Hradci Králové IV/2, 3–11.Teplý, J. 1997: Feudální pozemková držba v předhusitském Chrudimsku. Pardubice.Teplý, J. 2010: Bojanovský újezd neboli districtus boyanouyensis v letech 1329–1419, Východočeský sborník historický 18, 93–150.Vařeka, P. a kol. 2011: Archeologie středověkých vesnic na Rokycansku I. Plzeň.Žemlička, J. 2002: Počátky Čech královských (1198–1253). Praha.

Èlánek vznikl s podporou studentské granto-vé soutìže FF ZÈU SGS – 2013–065 „Archeo-logie zaniklých støedovìkých a ranì novovì-kých vesnic v Železných horách a Ždárských vrších“.

Obr. 9 Mlýn Zlatník. Zbytky mlecího zaøízení. Foto J. Musil.

Obr. 10 Horizonty zanikání sídel v prostoru bojanovského újezdu: 1 Ústupky?, 2 Mazan-èí, 3 Travonec, 4 Lazy, 5 Holín, 6 Zlatník, 7 Lipina.

2,5 km2,5 km