PARRÉSIARevue pro východní křesťanství

2–3(2008 / 2009)

Šéfredaktoři: Pavel Milko a Michal Řoutil

Čestný předseda redakční rady: Jan Blahoslav LášekRedakční rada: Walerian Bugel, Marek Dospěl, Vojtěch Kubec, Marina

Luptáková, Jana Nováková, Monika Šlajerová, Václav Ventura, Gorazd J. Vopatrný

Výkonná redaktorka: Jana Nováková

Jazyková úprava: Dagmar Magincová, Radim Zlesák (anglické resumé)

V rámci edice Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu vydává nakladatelství Pavel Mervart ve spolupráci s Ústavem východního křesťanství Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Orthodoxií – vzdělávacím centrem při pravoslav­ném katedrálním chrámu v Praze 2 (Resslova 9a)

Příspěvky se přijímají v elektronické podobě ve formátu Word a procházejí recenzním řízením. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Uveřejněné materiály nemusí nutně vyjadřovat postoje vydavatele. Závazné propozice pro autory příspěvků naleznete na www.pavelmervart.cz/parresia.php.Periodicita: ročenka

Adresa redakce: Ústav východního křesťanství, HTF UK Praha, Pacovská 350/4P. O. Box 56, 140 21 Praha 4, e-mail: revueparresia@seznam.cz

Adresa nakladatelství: Pavel Mervart, P. O. Box 5, 549 41 Červený KostelecGrafická úprava: Jan Blažíček

Na obálce: „Masakry křesťanů v Turecku“, ilustrace z titulní strany přílohy časopisu La Petit Journal, Paříž, 2. května 1909.

Tisk: PBtisk, s. r. o., PříbramDistribuce: Kosmas, s. r. o. (www.kosmas.cz) a nakl. Pavel Mervart (www.pavelmervart.cz)

ISBN 978-80-86818-59-7ISSN 1802-8209

Editorial

Vážení čtenáři,

dostává se vám do rukou druhý svazek ročenky Parrésia, tentokrát jako dvoj-číslo pro roky 2008–2009. Naše revue je jediným periodikem v Čechách a na Slovensku, jež se zaměřuje na východní křesťanství, a to jak v jeho ortodox-ní (pravoslavné), tak heterodoxní (jinoslavné) podobě. Za uplynulé dva roky jsme obdrželi na naši revui mnoho ohlasů. Za všechny děkujeme a některé inspirativní myšlenky se v budoucnu pokusíme vtělit do jejího obsahu.

Obzvláště nás těší, že se řady našich přispěvatelů, kteří pracují či studují mj. v Addis Abebě, Athénách, Baku, Bejrútu, Bělehradu, Jerevanu, Jeruzalémě, Káhiře, Moskvě, Sarajevu a Tbilisi, utěšeně rozrůstají. Stále samozřejmější se stává rovněž účast na mezinárodních konferencích – v minulých letech na-příklad v Káhiře, Paříži či Olomouci.

Kromě již zavedených rubrik a podstatně rozšířené recenzní a anotační části přináší toto dvojčíslo tematický blok, tentokrát věnovaný genocidě křes-ťanů v Osmanské říši v letech 1912–1922. Jedná se o vůbec první zpracování dané problematiky v našem prostředí.

Doufáme, že vás i tentokrát obsah naší revue zaujme.

Michal Řoutil, Pavel Milko

obsah

Editorial 2

ORTHODOXIA

Eliška MlynárikováPravoslavnácírkevvMakedoniivletech1950–1967 9

Radmila RadićVzdělávání kněžstva srbské pravoslavné církve v 19. století a v první polovině 20. století 55

ORIENTALIA

Anna Sochová Arménský historik Ełišē a jeho dílo O Vardanovi a arménské válcevhistoricko-literárníchsouvislostech 81

MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEM

Jan ZáhoříkEtiopská ortodoxní církev a evropští misionáři 16.–17. století: střet mezi křesťanským Východem a Západem? 105

Karel Sládek Hesychastická „modlitba srdce“ ruského Poutníka v české reflexi 117

TEMATICKÝ BLOK

Aghet. Sajfó. Xerismos. Arméni, Syřané a Řekové v Osmanské říši a jejich genocida v letech 1912–1922 (na pozadí vývoje v 19.–20. století) (Michal Řoutil) 137

Petra KohoutkováArméni v Osmanské říši do konce 19. století 141

Petra KohoutkováAghet. První genocida 20. století 175

Petra KohoutkováDědictví genocidy a problematika současných arménsko--turecko-kurdsko-ázerbájdžánských vztahů 197

Michal ŘoutilSyrští křesťané v Osmanské říši(od 19. století do roku 1914) 219

Michal ŘoutilSajfó. Genocida Syřanů v Osmanské říši (1914–1918) 235

Michal ŘoutilOd genocidy k onomatocidě.Osudy syrských křesťanů ve 20. století 261

Petr NovákŘekové v Osmanské říši a v Turecku v letech 1912–1922 277

Petra Kohoutková, Michal ŘoutilAghet. Sajfó. Xerismos v současném vědeckém diskurzu aneb zamyšlení nad milníky z oblasti genocide studies posledních let 323

Anna SochováČeský cestovatel Karel Hansa, očitý svědek následků arménské genocidy 333

Karel Hansa„Největší útěk křesťanů, známý v dějinách lidstva“Úryvky z knihy K. Hansy Hrůzy Východu 341

„Babička mi vyprávěla ještě hroznější věci než ty, které jsou obecně známy“Rozhovor s výtvarným umělcem Tigranem Abramjanem 363

FONTES

Hana ZahradníčkováAgathangełos a dějiny Arménů 371

Agathangelos – Dějiny Arménů 375

Vojtěch KubecUmučení svatého Aba 397

[Umučení svatého Haba] 413Ján Zozuľak

O tom, aké je povolanie kresťana 435

ESEJ

Václav HuňáčekK otázce unionismu a protireformace za tureckého ohrožení Střední Evropy 447

BIBLIOTHÉKA

Marek DospělChristianity and Monasticism in Egypt aneb nový a vitální fenomén na poli koptských studií 471

MÉMORIAL

Arthur A. Vööbus (1909–1988) (Michal Řoutil) 483Vladimír Nikolajevič Losskij (1903–1958) (Marina Luptáková) 489

PERSONALIA

Sebastian Paul Brockaneb malfónó syrologických studiíslavísedmdesátiny(Michal Řoutil) 495

UDÁLOST

Marija ŠupicováPět let od požáru v klášteře Chilandar 501

VÝROČÍ

Arménský Matenadaran slaví 50 let (Hana Zahradníčková) 515

ZPRÁVY

Devátý mezinárodní kongres koptských studií (9th International Congress of Coptic Studies) 523

Patristická konference 2008 525

Jedenáctá konference Mezinárodní Asociace Arménských Studií (AIEA – Association Internationale des Etudes Arméniennes)10.–12. září 2008, Sorbonne a Collège de France, Paris 527

X. Symposium Syriacum a VIII. konference arabsko-křesťanských studií 530

RECENZE

Východokřesťanské relikvie (tři recenze) (Marina Luptáková, Michal Řoutil)533Dualismus a hereze ve středověké Evropě (tři recenze)(Michal Téra) 541SCRINIUM.Revue de patrologie, d’hagiographie critique

et d’histoire ecclésiastique(Zdeněk Poláček) 553Dvorník F. Fotiovo schizma. Historie a legenda

(Vlastimil Drbal, Julie Jančárková) 557Ivan R. Obnova pravoslávia na území Slovenska v 20. storočí

(Jana Nováková) 562Viera, krása a umenie (Evžen Kindler) 569Dostálová R., Hošek R., Messeri G., Oerter W. B., Pintaudi R.

Papyrologie (řecká, latinská, koptská) (Vlastimil Drbal) 576Druhý život „největšího Rusa“Alexandra Něvského (Dana Picková) 580Radić R. Život u vremenima: Gavrilo Dožić (1881–1950)

(Eliška Mlynáriková) 587Kévorkian R. Le génocide des Arméniens (Petra Kohoutková) 598První česká poválečná monografie věnovaná V. Solovjovovi

(Denisa Červenková) 601

ANOTACE

Arabica 609Balcanica 612Byzantinica 616Caucasica 620Coptica 624Rossica 627Syriaca 629Varia 634

OBRAZOVÁ PŘÍLOHAChrámy kavkazské Albánie v západním Ázerbájdžánu, současný stav(Připravil: M. Vaněček, foto: P. Hanžl, G. Vaněčková)

483

arthUr a. vööbUs (1909–1988)*

Syrologie patří mezi humanitní disciplíny, které ve 20. století prodělaly nej­bouřlivější vývoj, a její přínos pro dějiny východního křesťanství jako celku je neopomenutelný.

V roce 2008 uplynulo dvacet let od skonu historika kultury, filologa, biblisty a patrologa estonského původu Arthura A. Vööbuse, bez jehož dlouholetého úsilí a četných publikací si nelze moderní syrologická bádání představit.

život

Arthur A. Vööbus se narodil 28. dubna 1909 protestantským rodičům v eston­ském městečku Vara. Vysokoškolské vzdělání získal na univerzitě v Tartu (Tar­tu Ülikool). Ve třiadvaceti letech byl vysvěcen na kněze a v letech 1933–1940 působil jako pastor v tartuském luteránském kostele sv. Pavla. Během okupa­ce Estonska německou a sovětskou armádou uprchl dvakrát do Německa (1940, 1944). Při prvním útěku v roce 1941 byl i se svou ženou Ilsou za anti­fašistické názory nacisty vězněn. V roce 1943 získal na domovské univerzitě doktorát a začal působit jako asistent na fakultě raněkřesťanských dějin, v le-tech 1946–1948 vyučoval jako hostující profesor na Baltské univerzitě v Ham­burku. V roce 1948 mu Luterský seminář v Chicagu (dnes Lutheran School of Theology at Chicago) nabídl profesuru na katedře Nového zákona a raných církevních dějin, kde působil do roku 1977. Poté odešel do penze. V Chicagu také Arthur A. Vööbus 25. září 1988 zemřel.

* Tento vzpomínkový text byl sestaven na základě několika publikací, mj. např. fiscHer r. H., ed. A Tribute to Arthur Vööbus, The Lutheran School of Theology at Chicago, Chicago 1977; BrocK s. P. “Arthur Vööbus’ contribution to Syriac Studies”, in: Aram II/1989, s. 294–299, a biografii v int. aplikaci WikiSyriaca.org.

Parrésia 2–3/2008–2009, s. 483–486

484

aRTHuR a. VööBuS (1909–1988)

dílo

Dílo Arthura A. Vööbuse čítá na 80 monografií a více než 300 statí, jež pub­likoval v předních odborných časopisech.1 Pouze v různých řadách edice Corpus Scriptorum Christianorum Orientalium(CSCO) autor vydal 26 monografií. Svá díla psal v němčině, angličtině, francouzštině i estonštině. Během života uspořádal na 40 expedic do oblasti Blízkého východu – Turecka, Sýrie, Iráku, Íránu, Egypta a jiných zemí. Prozkoumal desítky klášterních a soukromých kniho­ven, objevil na 2000 na Západě neznámých manuskriptů. Nejvýznamnější nále­zy A. A. Vööbus archivoval na mikrofilmech, jenž obsahují 150 000 stran.2

Tento unikátní materiál se stal výchozím bodem řady prací a ve svém důsled­ku inicioval studium v mnoha směrech. Těžiště badatelského zájmu syrologie shledával A. A. Vööbus v biblistice, dějinách syrského asketismu, církevním právu a syrskojazyčné literární tradici raného středověku.

Mnišství. Světovou proslulost si A. A. Vööbus vydobyl pracemi o dějinách syrského asketismu. Z jeho fundamentální History of Asceticism in the Syrian Orient, původně plánované jako pětisvazkové dílo, vyšly pouze tři svazky, z to-ho poslední posmrtně (CSCO 184, 1958; CSCO 197, 1960; CSCO 500, 1988). Zvláštní práce pak věnoval syrské paidei – statutám světských i klášterních škol (The Statutes of the School of Nisibis, PETSE3 12, 1961) a dějinám nejvý-znamnější z nich, Nisibiské akademie (History of the School of Nisibis, CSCO 266, 1966).

Biblistika. Biblické texty psané v syrštině (syrské aramejštině) provázely A. A. Vööbuse během celé vědecké kariéry – od prvních publikací v roce 1947 až po jednu z posledních (Studies in the History of the Gospel Text in Syriac, CSCO 496, 1987). Výrazně se zasadil o prosazení názoru, že standardní verze Pešitty je zjevně starší, než se obvykle předpokládalo, a přímo navazuje na text Vetus Syra (nejstarší verze Bible v syrštině). Jeho textologické analýzy přispěly k objas-nění data vzniku palestinského Targumu (Peschitta und Targumim des Pentateuchs, PETSE 9, 1958) a rozbor spisu Knihy Izajášovy nalezeného v roce 1966 (The Book of Isaiah in the Version of the Syro­Hexapla. A Facsimile Edition of Ms. St.

1 V tomto krátkém zamyšlení zcela opomíjíme pro náš účel irelevantní autorovy prá-ce zabývající se dějinami a kulturou Estonska, zejména 14 svazků v řadě Studies in the History of the Estonian People (SHEP) aj.

2 Tato sbírka mikrofilmů je dnes pod názvem „The Professor Arthur Vööbus Col­lection of Syriac Manuscripts on Film“ částečně přístupná na chicagské Luterské teologické škole. Biblista a novozákoník Bruce Metzger (1914–2007) z univerzity v Princetonu označil tento fond za „nejkomplexnější sbírku fotografií syrských manuskriptů, která kdy byla shromážděna na jednom místě“.

3 PETSE – Papers of the Estonian Theological Society in Exile.

485

aRTHuR a. VööBuS (1909–1988)

Mark in Jerusalem with an Introduction, CSCO 449, 1975) ho přivedl k názoru, že syrskou verzi Septuaginty použil Órigenés při tvorbě Hexapel (The Hexapla and the Syro­Hexapla, PETSE 22, 1971).

Rozsáhlé znalosti orientálních jazyků rovněž zúročil v monumentálním díle Early Versions of the New Testament (PETSE 6, 1954), v němž komparoval pra­meny mj. v arabštině, gə’əz (klasické etiopštině), grabaru (klasické arménštině), gruzínštině, koptštině, latině a syrské aramejštině.

Církevní právo. Publikace sbírky výnosů sněmů západosyrské (jakobitské) tradice ve dvou svazcích (The Synodicon in the West Syrian Tradition I–II, CSCO 367/368, 1975, resp. CSCO 375/376, 1976) vnesla nové světlo do procesu diferenciace dvou hlavních větví syrské tradice. O několik let dříve publikoval rovněž dvojsvazkovou studii, jež přinesla mnoho nového při zkoumání syrské sbírky zákonů inspirovaných římským právem, tzv. Syrsko-římského zákoní­ku z 5. století, který se do dnešní doby nedochoval (Syrische Kanonessammlungen, CSCO 307, 1970 a CSCO 317, 1970). Později pak v dalších pěti svazcích revi­doval a znovu přeložil prameny k tomuto dílu (PETSE 21, 1971; PETSE 36, 1982; PETSE 39, 1983; a PETSE 41, 1983).

486

aRTHuR a. VööBuS (1909–1988)

Ranásyrskátradice. A. A. Vööbus jako první zkoumal a publikoval spis Didascalia Apostolorum (1979) v syrštině (CSCO 401/402 a CSCO 407/408), později pak vydal důležitý syrský zdroj ke studiu raného islámského práva (Important new manuscript sources for the Islamic law in Syriac, PETSE 27, 1975). Podstatnou měrou také přispěl k rozšíření našich znalostí o západosyrské tra­dici a objevil několik dosud neznámých autorů a děl, jako byli Dionysios bar Salibi († 1171), Jakub ze Sarugu († 521), David Foiničan a Timotheos z Gargaru (CSCO 344, 1973; CSCO 345, 1973; CSCO 421, 1980; CSCO 422, 1980).

Arthur A. Vööbus byl rovněž nadaným pedagogem, svou rozsáhlou přednáš­kovou činností ovlivnil několik generací studentů. Jako člen řady vědeckých společností (mj. L’Académie Internationale Libre des Sciences et des Lettres /Paříž/, L’Académie Royale des Sciences, des Lettres et des Beaux-Arts de Belgique /Brusel/, The American Philosophical Society /Philadelphia/ a Syriac Academy of Baghdad) se více než čtyřicet let podílel na etablování syrologie ja-ko jednoho ze stěžejních oborů pro studium dějin a kultury Blízkého východu.

Michal Řoutil