Developer, demolice, dotace: Spor o osud Víceúčelové sportovní haly

MASARYKOVA UNIVERZITAFakulta sociálních studií

Katedra sociologie

DEVELOPER, DEMOLICE, DOTACE

Spor o osud Víceúčelové sportovníhaly

Magisterská diplomová práce

Terezie Lokšová

Vedoucí práce: Mgr. Slavomíra Ferenčuhová, Ph.D.

Brno 2013

1

Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala

samostatně a všechny použité zdroje jsou uvedeny v seznamu

literatury.

Terezie Lokšová

2

Chtěla bych poděkovat Mgr. Slavomíře Ferenčuhové, Ph.D. za

vedení práce, všechny podněty a rozptylování mých pochybností.

Svým respondentům za ochotu, kterou mi během výzkumu

prokázali.

doc. Zdeňku Konopáskovi za inspiraci a kritické připomínky.

Děkuji svým přátelům a rodině za trpělivost i velkou podporu

při studiu i psaní.

3

Za mnohé také vděčím podnětnému studentskému prostředí v rámci

naší katedry.

4

ObsahÚvod......................................................................62. Příběh haly: od konceptu nového centra města k demolici...............83. Co s tím?............................................................124. Teoretická část......................................................144.1. Úvod..............................................................144.2. Neoliberální správa měst..........................................144.2.1. Neoliberalismus...............................................154.2.2. Městské společnosti...........................................164.2.3. Partnerství veřejného a soukromého sektoru....................16

4.3. Svět, jak jej vidí teorie sítí-aktérů.............................194.4. ANT a urbánní sociologie..........................................214.5. ANT, budova a městská správa......................................22

5. Formulace výzkumného problému a otázky, výzkum, metodologie..........245.1. Případové studie..................................................245.2. Volba případu.....................................................255.3. Problém zobecnitelnosti...........................................255.4. Kdy studovat......................................................265.5. Formulace výzkumného problému.....................................275.6. Výzkumná strategie a zdroje dat...................................275.7. Analytický postup.................................................305.8. Etické otázky.....................................................305.9. Problémy a limity výzkumu.........................................31

6. Analytická část......................................................336.1. Smlouva o spolupráci..............................................336.1.1. Diskuze a definice situace....................................346.1.2. Smlouvy.......................................................376.1.3. Sportplex.....................................................386.1.4. Je to definitivní, nebo bude teprve rozhodnuto?...............40

6.2. Polárka versus VSH................................................426.3. SPOR..............................................................446.3.1. Kritika výchozí situace.......................................456.3.2. Opoziční politik..............................................456.3.3. Občan.........................................................476.3.4. Občanské sdružení.............................................486.3.4.1. Petice......................................................50

5

6.3.4.2. Povolání expertního vědění: z ruiny architektonickou památkou54

Závěr....................................................................587. Jmenný rejstřík......................................................608. Zdroje...............................................................61Anotace..................................................................65

6

ÚvodDiplomová práce se zabývá osudem Víceúčelové sportovní

haly1 ve Frýdku Místku, která byla postavena v 80. letech a

zbourána v roce 2013. Jedná se o případovou studii, která se

snaží vysvětlit proces, kterým se hala stala

nerekonstruovatelnou a uvolnila místo výstavbě nákupního centra

a nové, menší hokejové haly. K analýze tohoto případu, který se

zdá mít rysy typické pro neoliberální správu města, si

metodologicky beru na pomoc konstruktivistickou teorii sítí-

aktérů.

Příběh, ve kterém je architektonicky výrazná socialistická

stavba zbourána po zhruba třiceti letech své existence a na

její místo přijde velké nákupní centrum, se dá číst mnoha

způsoby. Účastníci sporu se nedokážou shodnout ani na tom, zda

byla hala architektonicky hodnotnou dominantou města, nebo se

naopak jednalo o ruinu, která není opravitelná. Tázání se po

vysvětlení se snadno dá smést ze stolu tím, že stará hala byla

zkrátka v dezolátním stavu a postavení nové vyjde levněji,

navíc když budou náklady sníženy o to, co developer zaplatí

městu za pozemek. Také by šlo říci, že za vývoj situace může

korupce, nebo diletantismus magistrátu. Nezdá se mi však, že by

podobné postoje, které na adresu takovýchto případů často

zaznívají, nabízely dostačující vysvětlení. Chci tedy

poodstoupit a podívat se, jaká práce byla na přípravě demolice

staré haly, vytváření projektu na novou halu Polárka, a na

záchraně staré haly vykonána. 1 V textu budu pro zjednodušení používat i zkratku VSH.

7

Nejprve je představena historie haly a vývoj celého případu

až do jeho završení demolicí v roce 2013. Následující kapitoly

se věnují teoretickému zakotvení – představím arénu současného

města, která je do určité míry formována neoliberálními

principy, jež se promítají i do způsobu fungování městské

správy – což se velmi výrazně projevuje ve zkoumaném případu.

Následuje představení teorie sítí-aktérů a její pozice v rámci

urbánní sociologie.

Pátá kapitola pojednává o formování výzkumné strategie,

metodologii, sběru dat a etických otázkách.

Analytická část se skládá ze tří kapitol. Nejprve je

představena smlouva o spolupráci s developerem, která měla na

další vývoj případu zásadní vliv. Druhá kapitola ukazuje, jakým

způsobem vznikající projekt na novou halu Polárku zároveň měnil

vlastnosti staré hokejové haly. Závěrečná část pak představuje

spor nad osudem haly a strategie, které jednotliví účastníci

sporu využívají pro prosazení své varianty vývoje.

8

2. Příběh haly: od konceptu nového centra města k demolici

Příběh Víceúčelové sportovní haly se začal splétat již

v roce 1970, kdy bylo rozhodnuto o výstavbě bulváru podél řeky

Ostravice. Součástí tohoto velkolepého projektu měla být nová

sídla městských institucí – banka, divadlo, obchodní dům,

autobusové a železniční nádraží. Tato výstavní ulice měla být

novým centrem města, které by spojilo dvě městské části Frýdek

a Místek. Tyto části se rozvíjely až do 40. let 20. století

jako dvě samostatná, do sebe uzavřená města, která byla

oddělena řekou jako přirozenou bariérou. Novou spojnici měla

uzavírat právě VSH (Zezula 2010).

Obr. 1. Víceúčelová sportovní hala, zdroj: msstavby.cz

Z tohoto ambiciózního projektu byl nakonec realizován jen

hotel Centrum a Víceúčelová sportovní hala podle vítězného

9

návrhu Ing. arch. O. Chmiela. Základní kámen byl položen v roce

1974 a stavba byla dokončena v listopadu 1985, přičemž část

výstavby probíhala v rámci Akce Z2. O tři roky později budova

získala první cenu Svazu českých architektů v kategorii

realizace.

Celý koncept systematického propojování dvou měst byl

narušen již za minulého režimu, kdy byl místo realizace bulváru

středem města nakonec veden průtah, který je necitlivě rozdělil

na dvě poloviny. Koncepčně tomuto ambicióznímu městotvornému

plánu v podstatě odpovídá výstavba pracovního úřadu, pojišťovny

a autobusového nádraží v dané lokalitě, ale tento cíl nebyl

nikdy prosazován komplexně a magistrát na něj při realizacích

neodkazoval.

VSH sloužila domácím utkáním hokejového klubu Frýdek-

Místek, konalo se zde Mistrovství Evropy v roce 1988 a

Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji v roce 1994. Po

revoluci se vlastnická situace ohledně haly zkomplikovala –

existují smlouvy o převodu správy na Český svaz tělovýchovné

jednoty, ale jejich platnost byla zpochybňována. Později byla

hala převedena do správy společnosti VSH s.r.o., která svůj

majetek opakovaně zastavila, a stala se tak součástí několika

konkurzních podstat. Padlo několik trestních oznámení a město

podávalo návrhy na určení vlastnictví.

Nejasná situace se nakonec vyřešila v roce 2004, kdy město

vydražilo halu do svého majetku, v účetní hodnotě 10 milionů

2 Dobrovolně-nedobrovolné zapojování občanů tam, kde nedostačovaly státníprostředky.

10

korun. Již za rok byla vypracována první projektová dokumentace

k rekonstrukci, která odhadovala náklady na rekonstrukci na 170

milionů korun. Město halu převedlo do majetku nově vzniknuvší

městské společnosti Sportplex s.r.o., která spravuje také

aquapark. V srpnu 2006 do haly město investovalo 36 milionů

korun za účelem výměny chladicí technologie a rekonstrukce

lední plochy. O měsíc později Sportplex zadal vypracování nové

projektové dokumentace pro rekonstrukci VSH, která nakonec

dospěla k částce 188 milionů korun. V roce 2007 o pronájem haly

projevil zájem třinecký hokejový klub, avšak nakonec se do

Frýdku-Místku nepřestěhoval.

V roce 2008 město do majetku Sportplexu jako nepeněžitý

vklad převedlo i některé pozemky pod a kolem VSH.

V červnu 2009 město skrze Sportplex prodalo pozemky pod a

okolo VSH investorské-developerské společnosti Euromall FM

(nyní TK Development). Město a developer uzavřeli několik

smluv, které spočívaly v tom, že společnost na své vlastní

náklady zbourá starou halu a zaplatí projekt pro novou

hokejovou halu, která se bude jmenovat Polárka. Město ji pak na

své vlastní náklady postaví. Developer na místě, kde dříve

stála hala, postaví nákupní centrum.

Důležitou součástí tohoto plánu bylo zachování kontinuity

hokeje, kdy město mělo postavit novou halu dříve, než VSH půjde

k zemi a hokejový klub se jen přesune.

První vizualizaci nové haly Polárky město zveřejnilo na

počátku roku 2010.

11

Obr. 2. Vizualizace haly Polárka, zdroj: frydek-mistek.cz

V roce 2011 dalo město vypracovat analýzu případné

rekonstrukce VSH a její srovnání s výstavbou nové haly Polárka.

Analýza vyčíslila náklady na novou halu na 370 milionů korun

s tím, že reálné náklady se očekávají díky vysoutěžení

v elektronické aukci nižší. Kompletní rekonstrukce VSH by podle

této analýzy měla vyjít na 401 milionů.

V dubnu 2012 se k plánované demolici vyjádřila Česká

komora architektů, která doporučila záměr zvážit a vyslovila se

pro zachování a rekonstrukci staré haly. Město vypsalo na

výstavbu nové haly Polárky veřejnou zakázku a chystalo

elektronickou aukci. TOP 09 k analýze srovnávající demolici

a rekonstrukci vypracovala komentář. Ten představuje možnost

čerpání dotací pro rekonstrukci staré haly, a v tom případě

ukazuje ve srovnání s variantou demolice staré haly a výstavby

Polárky na potenciální úsporu až 120 milionů Kč v časovém

horizontu 30 let.

12

Sedm obyvatel Frýdku-Místku v tomto roce založilo občanské

sdružení Vize FM, které spustilo facebookovou stránku staré

haly a vyhlásilo petici proti demolici VSH a výstavbě nákupního

centra na jejím místě. V červnu, tedy v okamžiku, kdy už byla

aukce na výstavbu nové haly spuštěna, sdružení iniciovalo návrh

na památkovou ochranu VSH a aukce musela být zastavena.

Ministerstvo kultury návrh za tři měsíce zamítlo. Na konci

listopadu Vize FM na magistrát odevzdala petici s 2866 podpisy

a dva otevřené dopisy adresované vedení města. Město v reakci

na rozhodnutí ministerstva kultury znovu spustilo nadlimitní

řízení na výstavbu nové haly3. V elektronické aukci byla

výstavba nakonec vysoutěžena za 284 milionů korun.

Zastupitelstvo v dubnu 2013 výstavbu Polárky za

vysoutěženou cenu odsouhlasilo. V srpnu se developer přihlásil

o svůj nárok a podepsal s městem kupní smlouvu. Město muselo

starou halu rychle vyklidit a zařídit provizorní ledovou plochu

u nedalekého fotbalového stadionu. Víceúčelová sportovní hala

byla zbourána na začátku října.

3 Mezi první a druhou elektronickou aukcí se změnila vyhláška o projektovýchdokumentacích, která stanovila, že projektové dokumentace musí mítspecifikovány všechny položky. Stávající dokumentace se tak muselapřeprojektovat a konečná papírová cena se vyšplhala na 386 milionů korun.

13

3. Co s tím?

Víceúčelovou sportovní halu si pamatuji od dětství. Často

jsme projížděli přes Frýdek-Místek, uvnitř jsem však byla jen

párkrát. Když jsem slyšela, že se bude bourat a místo ní by

mělo být postaveno nákupní centrum a vedle nová, menší hala,

zpozorněla jsem. Ačkoliv to zní dost neobvykle, uvědomila jsem

si, že se vlastně jedná o příběh, který je v českých městech

docela běžný4. Při letmém pohledu zde figuruje město, které

nemá či nechce mít peníze na opravu staré haly, developer,

který chce zbořit starou budovu proto, aby na jejím místě mohl

postavit nákupní centrum či jiný perspektivní projekt, a

veřejnost, která bojuje o záchranu stavby. Jedna budova v sobě

spojuje úsilí několika nerovných, vzájemně znesvářených skupin,

které se snaží určit její osud a berou si k tomu na pomoc

nejrůznější prostředky. Musela být hokejová hala zbourána? Bylo

zapojení developera a vznik dalšího nákupního centra5 jediné

řešení? Co na to říká veřejnost? Další otázky jsou nasnadě: Je

možné tento případ uchopit sociologicky? Nebo je to čistě

technický, politický, nebo ekonomický problém? Může nám sociologie

říct, o čem tyto spory současných českých měst svědčí, může je

otevřít a ukázat, co se zde vlastně stalo?

4 Podobný osud má například Tabačka v Novém Jičíně, blíží se mu i hotelPraha či výstavba NC City Park v Jihlavě.5 Ve Frýdku-Místku sice doposud nákupní galerie v pravém slova smyslunestojí, jsou tu ale hypermarkety a o dvacet kilometrů dál je Ostrava,která má nákupních center hned několik. Podle průzkumu společnosti IncomaGfK z roku 2012 je navíc Frýdek-Místek městem s nejvyšším poměrem obchodníplochy na obyvatele (idnes.cz 21. 3. 2012).

14

Když jsem se případem začala zabývat podrobněji, sbírat o

něm veřejně dostupné informace a mluvit se známými z Frýdku-

Místku, začalo být patrné, že otazník nad osudem hokejové haly

v sobě spojuje mnoho (urbánně-)sociologicky relevantních otázek

– od problému řízení města a veřejno-soukromých partnerství až

po občanskou participaci. Problematiky městské správy

a spolupráce veřejného a soukromého sektoru jsem se již dotkla

ve své teoreticky zaměřené bakalářské práci, takže když jsem

v rámci předvýzkumu viděla, že tyto otázky hrají v případě

Frýdku-Místku důležitou roli, zdálo se mi smysluplné se do

případu ponořit a částečně tak navázat i ve své diplomové

práci.

Se spory o zachování starých budov a/nebo výstavbě nových,

nezřídka developerských projektů se to zdá zrádné: je jich

hodně, ale kromě mediálního pokrytí v reálném čase se na ně

velmi rychle zapomíná – spory bez ohledu na to, jak moc byly

vyhrocené, skončí vítězstvím jedné strany a případná nová

budova velmi rychle vplyne do každodenního života města.

V neposlední řadě se mi jeví podstatné se zaměřit na případ,

který se odehrává mimo Prahu či Brno. Dění v menších městech je

(nejen) na sociologickém poli poněkud upozaďováno (Bell, Jayne

2009), přitom se jedná o problémy a prostředí, které si

pozornost rozhodně zaslouží.

V centru dění výše představeného případu je nepochybně

budova opředená mnoha významy a přídomky (dominanta, symbol,

komunistická, zastaralá, v dezolátním stavu). Do problému VSH

je zapleteno spoustu věcí – pozemek mezi dvěma historickými

15

městskými jádry, průtah, petice, politické strany, občanské

sdružení, započatá rekonstrukce, výzkumy veřejného mínění

a jejich zadavatelé, Česká architektonická komora nebo třeba i

hokejisté.

Jak takovou nesourodou změť uchopit? Jak si poradit

s problémem, ve kterém se zdá hrát hlavní roli zdánlivě

mlčenlivá budova a dva znepřátelené tábory se vlastně nemohou

shodnout na tom, jaká vlastně je? Uchopit tento problém v jeho

různorodosti mi pomáhá teorie sítí-aktérů, sociologický přístup

vycházející z konstruktivistické tradice a studií vědy a

technologií6. Tato teorie od 80. let bourá do té doby

neproblematizované rozdělení mezi sociálním a hmotným světem a

zkoumá je jako jeden celek. Může mi proto pomoci rozevřít

problém, v němž hraje podstatnou roli materialita budovy a

(nejen) expertní vědění, které kolem ní vzniká a

zprostředkovává ji.

6 Science and technology studies / STS

16

4. Teoretická část

4.1. Úvod

V předchozí kapitole jsem představila spor, jehož některé

charakteristiky lze chápat jako vesměs typické pro neoliberální

způsoby správy měst. Mám na mysli především přebírání tržních

způsobů jednání, kdy se radnice začínají chovat jako komerční

hráči, delegují část svých kompetencí na městské společnosti a

vstupují do partnerství se soukromými subjekty. Na tuto

skutečnost odkazují nejen respondenti v rozhovorech, ale otázka

soukromé správy městského majetku a tržní jednání města prolíná

i do oficiálních textů, například Zpravodaje Rady města Frýdku-

Místku.

Nejprve proto představím hlavní charakteristiky tohoto typu

městské správy, její kořeny a problémy, které se k němu vážou.

Poté se zaměřím na městské společnosti a partnerství veřejného

a soukromého sektoru, jejichž vznik a zapojování v různých

podobách jsou pro tento vývoj symptomatické a ovlivňují

fungování městské správy.

Spor kolem VSH se však netýká pouze městské správy a

rozvoje – naopak se jedná pouze o jedno z témat, která do

problému zasahují. Věnuji mu ale tak zásadní prostor právě

proto, že město je ve zkoumaném případu klíčovým aktérem a jeho

jednání, které často odkazuje právě na obchodní logiku, jej

zásadně ovlivňuje.

17

Ve druhé části teoretického oddílu představím

konstruktivistickou, radikálně empirickou teorii sítí-aktérů,

která umožňuje tyto strategie uchopit skrze provázání

sociálních a materiálních prvků a zkoumat celý problém v jeho

komplexnosti a různorodosti.

4.2. Neoliberální správa měst

Česká republika má stejně jako ostatní země se

socialistickou minulostí poněkud odlišnou trajektorii vývoje a

k západním modelům fungování ekonomiky a správy se teprve

přibližuje. Ekonomická restrukturalizace – přechod

z centrálního plánování směrem k tržnímu fungování ekonomiky

v rámci demokratického zřízení – poměrně rychle začala

následovat západní neoliberální tendence. Domácí prostředí se

otevřelo vlivům globální ekonomiky a majetek státu byl

přerozdělen mezi soukromé subjekty (Sýkora 2007). Tato

decentralizace moci přesunula i zodpovědnost za získávání

zdrojů na lokální úroveň, což zásadně proměnilo roli městské

správy a urychlilo její posun směrem k neoliberálním způsobům

fungování.

4.2.1. Neoliberalismus

Neoliberalismus je možné charakterizovat jako ekonomickou

filosofii přetavenou do sady praktik, kde je hlavní důraz

kladen na deregulaci, privatizaci, individualismus, ekonomický

rozvoj a mezinárodní kapitál, přičemž sociální otázky ztratily

své dřívější postavení. V centru pozornosti je akumulace, ne

redistribuce kapitálu (Sýkora 2007). V praxi je hlavním

projevem implementace tržních mechanismů i v oblasti městské

18

správy a nárůst spolupráce (a vzájemné závislosti) mezi

veřejným a soukromým sektorem.

Města sice ještě pořád získávají zdroje od státu7, to ale

nestačí, a přebírání proaktivního jednání v souladu s tržní

logikou se jeví jako nevyhnutelné. Města spolu začala soupeřit

o investory8 tím, že nabízí nebo jsou ochotná vyjednávat

výhodné podmínky na mnoha úrovních, od polohy pozemků přes

infrastrukturu až po různé formy spolupráce. Tento soutěžní

tlak působí i jako donucovací síla – města se musí

přizpůsobovat logice rozvoje, neboť jinak by investora9 získal

někdo jiný. Harvey (1989) tento nový způsob řízení města nazývá

podnikalismem.

Toto přerozdělení zodpovědnosti a soupeření o investice má

na městskou správu nezanedbatelný vliv. Města začínají být

spravována jako podniky a soutěžit o zdroje (Smith 2002). Tento

způsob správy se vyznačuje vyznačuje decentralizovanými,

fragmentovanými a protichůdnými vztahy (Wu 2000). Dříve vnitřně

koordinovaný rozvoj postupně přechází do sady spekulativních

praktik, které se zaměřují na ohraničenou problematiku, avšak

neřeší systematicky dopad na celou oblast či město.

Fragmentace je patrná i z proměny způsobů, jakými se o městská

problematika strukturuje – spíše než o plánování se jedná o

projekty, které nejsou univerzální, ale prostorově zaměřené.

Tyto projekty bývají do městského prostředí velmi chabě

7 Nově i z dotačních titulů EU.8 Často zahraničního původu.9 Či jiné zdroje. Takzvaná okna příležitosti jsou výrazným vnějším faktorem,který může mít vliv na fungování městské správy (Bernt 2009).

19

integrovány a komplexní řešení nezřídka chybí (Swyngedow,

Moulaert, Rodriguez 2002).

Mění se i typy subjektů, které jsou do správy města

zahrnuty. Role místních politických autorit se často proměňuje

na partnery a klienty, nebo její role spočívá v pouhém

umožňování (Swyngedow et al. 2002, 561). Tím vznikají nové

formy vztahů a nové městské koalice. Na jednu stranu jsou pro

neoliberální řízení typické policy transfers10, zároveň může

spolupráce kvůli heterogenitě zapojených subjektů nabývat velmi

rozmanitých forem.

4.2.2. Městské společnosti

Služby, které město dříve zajišťovalo, teď postupně

deleguje na nově zakládané městské společnosti. Ty mají sice

status veřejného podniku, ale jejich fungování by mělo

odpovídat praktikám běžných firem. To s sebou nese několik

úskalí. Zakládání těchto společností je motivováno příslibem

ekonomické efektivity skrze vymanění se z byrokratického a

politického pole (de Vries 2011; Landow, Ebdon 2012). To však

není úplně pravda, minimálně v českém kontextu existuje přímý

politický vliv na řízení těchto podniků. S každým volebním

obdobím může docházet k obměně členů dozorčí rady, což je

potenciálně dalším zdrojem nespojitosti a krátkodobých

strategií. Z rozhodovacího procesu navíc bývá vyloučena

opozice, neboť mívá v dozorčí radě pouze velmi omezené

zastoupení. Městské společnosti jsou při vypisování zakázek

vázány mnohem slabšími povinnostmi a zákon o svobodném přístupu10 Proces, ve kterém jsou sady koncepcí a praktik přebírány a aplikoványv jiném kontextu.

20

k informacím je také mnohem hůře vynutitelný. Obecně tak lze

říci, že kontrolní mechanismy jsou oslabené (Chvalkovská,

přednáška 201311). Ačkoliv jsou tyto společnosti financovány

z daní, jsou poměrně neprůhledné.

4.2.3. Partnerství veřejného a soukromého sektoru

Města a městské společnosti v rámci snahy o dosahování

svých cílů vstupují do nejrůznějších partnerství se soukromým

sektorem. Z heterogenity subjektů vyplývá, že partnerství

veřejného a soukromého sektoru12 mohou nabývat nejrůznějších

podob, města mohou projekt pouze umožňovat nebo naopak i

spolufinancovat. Pokud pracujeme s pojmy veřejný-soukromý,

nejedná se o nepropustně oddělené sféry, ale spíše o hybridní

kategorii nebo škálu, kde je spektrum dostupných rolí poměrně

rozmanité (Moore 2012).

Obecně lze PPP definovat jako dlouhodobý, smluvně ukotvený

vztah, jehož součástí je sdílení rizik a společné rozhodování,

které překračuje nákup zboží a služeb (Evans, Bowman 2005).

Dalšími typickými rysy je přerozdělování rizik a dlouhodobost

spolupráce (de Vries 9, 2011).

Podoby spolupráce a míry zapojení mohou být opravdu

různorodé. Veřejný sektor zpravidla zajišťuje vhodné výchozí

podmínky (odprodej, příprava pozemku, infrastruktura, úlevy),

zatímco soukromý subjekt většinou zodpovídá za realizaci

projektu. Tato spolupráce má mnoho výhod, podstatně navyšuje

11 Zdroj: přednáška Veřejně vlastněné podniky – zvětšující se stádopolitických dojných krav? 19. 10. 2013 Jana Chvalkovská, IES, UK12 V textu budu dále používat i ustálenou zkratku PPP (public-privatepartnerships)

21

investovatelné sumy a může vést k projektům, které by si město

samo nikdy dovolit nemohlo13, je zde také mnohem větší šance na

zdárné dokončení (Landow, Ebdon 2012). U velkých projektů jsou

takováto partnerství v současnosti téměř nezbytná věc (Doucet

2012). Veřejný sektor ale často nese mnohem více rizik než

soukromý partner14, který většinou na projektu vydělá (Hodge,

Greve 2005).

V západním kontextu se jedná především o velké projekty

směřující k akumulaci kapitálu a revitalizaci či obecně

pozvednutí prestiže lokality. V České republice je možné

analogické tendence sledovat v Praze (Temelová 2007), avšak

není jisté, zda lze to samé říci o projektech v menších

městech15. Jana Temelová upozorňuje na to, že v post-

socialistických zemích je navíc pozice veřejné správy ještě

slabší než v západních zemích, zejména díky soukromému

vlastnictví půdy (2007). Obecně je zatím sporné, zda je západní

konceptualizace PPP vhodná pro užívání v českém kontextu.

Temelová cituje Feldmana, který poukazuje na fragmentovaný a

nestabilní institucionální kontext post-socialistických zemí,

fiskální a organizačně slabou pozici městských samospráv a

malou míru spolupráce mezi zájmovými stranami jako na prvky,

které proces odlišuje od situace na Západě (tamtéž).

13 To ale může být také dvousečné, protože s navýšením rozpočtu vstupemdevelopera může nekontrolovaně narůst i rozpočet města. To je zesílenoještě skutečností, že rizika (nejen ta finanční) často nese právě veřejnýsektor.14 Ať už mluvíme o rizicích kvantifikovatelných – finančních, tak oexternalitách, které nejsou v rámci projektu vyčíslené a explicitně řešené– jako například zhuštění provozu, znečištění ovzduší atd.15 Tato problematika ještě není v českém kontextu příliš tematizovaná.

22

Uzavřením PPP vzniká nové manévrovací pole mezi městem,

soukromým sektorem a místní komunitou, které je řízeno tržní

logikou a politikami městské správy. Vznikají zde významné

institucionální tlaky lavírující mezi spoluprácí a soupeřením,

udržováním hranic vlivu a otevřeností, podnikalismem

a konvenčními způsoby řízení města (Clarke, Newman 2009).

Podřizování formálních správních struktur novým institucím

s sebou nese přerozdělení kompetencí a zodpovědností a v rámci

tohoto heterogenního pole může být obtížné rozmanité zájmy

sladit. V návaznosti na logiku těchto partnerství se snadno

nabízí argumentace efektivitou a finanční výhodností, což dává

soukromému sektoru převahu nad regionálními autoritami

(Swyngedouw et al. 2002, 560). Fragmentace pro neoliberalismus

typická zavádí neformální mechanismy reprezentace, což

komplikuje zodpovědnost a snižuje transparentnost celého

procesu.

Problematické je i zapojení veřejnosti. Vyjednávání bývají

zpravidla soukromá (Landow, Ebdon 2012) a přístup k informacím

je komplikován skrze zapojení městských společností. Obecně je

velmi těžké získat do rozhodovacího procesu přístup, neboť pole

je smluvně definováno jednotlivými aktéry a veřejnost je z něj

vyloučena. Participační metody často buď chybí, nebo jsou

zavedeny pouze formálně a tato uzavřenost je obhajována snahou

o zachování obchodních tajemství či nutností zachovat si

nestrannost (Swyngedouw et al. 2002). Veřejnost má tedy vliv na

tyto formy spolupráce pouze nepřímo, skrze komunální volby. To

s sebou nese ještě jedno riziko – tato uzavřenost si nevynucuje

pozornost vůči celému spektru problémů, které se s projekty

23

zpravidla vážou a řešené záležitosti mohou reflektovat spíše

zájmy jednotlivých účastníků (Tamtéž, 561).

Není neobvyklá ani implementace zvláštních opatření, která

jsou legitimizovány příslibem finanční výhodnosti, nebo právě

soubojem o investora. To znamená, že PPP mohou mít zásadní vliv

na formování nových městských politik a ekonomických režimů

(Swyngedouw et al. 2002).

V této kapitole jsem tedy v krátkosti představila rysy

neoliberální správy měst, které se v různé míře prosazují i na

našem území, přičemž je možné, že nabývají odlišných forem než

v zemích, které nemají socialistickou minulost. I u nás však

můžeme pozorovat nárůst veřejně vlastněných společností

a formování veřejno-soukromých partnerství (Chvalkovská,

přednáška 2013). Shrnula jsem základní charakteristiky těchto

subjektů a problémy, které jsou s nimi spojené a které mohou

být relevantní pro zkoumaný příklad. Jak je ze

spektra citovaných autorů patrné, toto téma v post-

socialistických ekonomikách a zvláště pak českém prostředí

ještě není příliš rozpracováno a existují pochybnosti o

vhodnosti používání pojmosloví rozpracovaného v západních

ekonomikách.

4.3. Svět, jak jej vidí teorie sítí-aktérů

Za vznikem teorie sítí-aktérů16 stojí především Bruno

Latour, Michel Callon a John Law, kteří v 80. letech 20.

století začali rozpracovávat problémy v rámci studa vědy a

technologie tak, že dané metody bylo posléze možné rozšířit i16 Actor-network theory, dále v textu budu používat zkratku ANT.

24

na jiné oblasti zájmu. Na úvod je také třeba podotknout, že ANT

není teorií v pravém slova smyslu, která by obecně vysvětlovala

fungování sítí-aktérů, které zkoumá. Jedná se spíše o

specifickou optiku, citlivost vůči různorodosti, vztahovosti, a

nejistotám (Law, Singleton 2013).

Svět tak, jak jej vidí ANT, se skládá z heterogenních

prvků17, které vytvářejí různě dlouhé a různě pevné sítě-

aktéry. Aktér je v tomto pojetí to, co má schopnost jednat –

propojovat různorodé prvky různě silnými a různě odolnými

vztahy, které mají potenciál měnit svět kolem sebe vytvářením

dalších vztahů či soupeřením s jinými sítěmi-aktéry. Tato

schopnost jednání tedy vychází ze zapojení do sítě; sám aktér

je sítí.

Nejedná se o žádné trvalé nebo definitivní konstrukce,

jejich existence je závislá na neutuchající (sou)činnosti

prvků, které jsou v ní zapojené. Mění svou podobu, nabírají i

ztrácejí spojence, sílí i slábnou, ve sporech vítězí tím, že

převládnou a jsou upevněny, nebo prohrávají tím, že zaniknou.

To znamená i to, že jsou historickou konstrukcí, vznikají i

zanikají v konkrétním čase (Bender in Bender, Farías 316).

Sociálno tedy neodkazuje na žádnou oddělenou sféru, ale právě na

propojení – asociace, které nejsou samozřejmé, nýbrž jsou

výsledkem neutuchající práce (Latour 2005).

17 Těmi mohou být jak lidé, tak věci. Věci také promlouvají, jsou mocnýmispojenci, kteří podporují (relativní) trvanlivost a rozšiřování sítí. Čímjsou sítě delší a pevnější, tím jsou reálnější (Latour in Law 1991).Překonání propasti mezi světem lidí a věcí Latour ilustruje výrokem-názvemjednoho textu Technology is society made durable (1991) – ne-lidští aktéřipodporují a stabilizují činnost lidských aktérů.

25

ANT v souladu se svým konstruktivistickým ukotvením zbavuje

předměty svého zkoumání samozřejmosti tím, že hledá, jak byly

udělány, jak je možné, že drží pohromadě. To znamená, že

skutečnost znesamozřejmuje a ukazuje na to, že nedrží pohromadě

„jenom tak“, ale její trvanlivost či objektivita je udělána a

udržována. Je také pouze jedním z možných výsledků sporu o její

podobu.

Tento přístup může mít politické důsledky – tím, že

nebudeme vysvětlovat skutečnost pomocí vlastností které ve

sporu vítězná strana teprve musela získat a ukážeme, že to mohlo

být i jinak, pochopíme, jaké kroky k danému výsledku vedly. Proč

se výsledná skutečnost jeví jako odolná či objektivní. Není

proto překvapivé, že moc je pro ANT velkým tématem. Pro svou

citlivost se hodí k analýze mnohonásobných, nečekaných,

subtilních forem moci a jejich fungování. Ukazuje, že moc není

monolit, ale spíše účinek mnoha drobných praktik různého dosahu

a různé míry úspěšnosti, které nejsou navzájem zcela

koherentní18. Touto schopností popsat a vysvětlovat mocenské

situace může mít ANT potenciál tuto nevyhnutelnost narušovat

(Law, Singleton 2012: 14).

Pokud tedy chceme tyto aktéry-sítě zkoumat, musíme je

následovat a zblízka sledovat jejich činnost, ne si ne si

dopředu vymezit hranice zkoumání a volit úhel pohledu (Latour

2005). Jen tak uchopíme, jak je skutečnost vytvářena

střetáváním ve sporech a mobilizací všech dostupných

prostředků: definováním a upevňováním hranic mezi skupinami,

18 To je však činí odolnějšími.

26

zobecňováním, srovnáním, vysvětlováním, zpochybňováním nebo

osmyslňováním.

Účastníci jsou uvnitř svých sítí a sporů, jsou tedy experty

na spojení, která vytvářejí. Osmyslňují si je a rámují celou

situaci skrze svou zkušenost. ANT pečlivě sleduje, jak to

dělají, a učí se od nich – nesnaží se odhalovat něco za jejich

jednáním a odhalovat nějakou realitu vysvětlováním jevů

sociálními faktory: tento přístup objekty zkoumání znevažuje a

nevede k opravdovému vysvětlení (Latour 1987).

Další důležitý prvek, který ANT přebrala z vědních studií a

dále rozvinula, je princip symetrie19. Pravdu i omyl, vítězství

i porážku ve sporu je nutné vysvětlovat stejnými prostředky,

jednání si zasluhuje vysvětlení stejně tak jako ne-jednání. To

znamená, že vítězství ve sporu není samozřejmé, nýbrž je

výsledkem usilovné práce a stojí za ním dlouhá, stabilizovaná

síť-aktér. Jednání i pasivita, úspěch i selhání si tak

zasluhují stejnou pozornost.

Není tedy možné vysvětlovat výsledek sporu vlastnostmi,

které vítězná varianta ve sporu získala – ANT naopak sleduje,

jak byly udělány20. Lépe pochopitelné je to na příkladu: tvrzení,

že zvítězila levnější varianta jako vysvětlení neobstojí: tato

finanční výhodnost musela být nejprve udělána relevantní (či

rozhodující) vlastností a daná varianta ji teprve musela

získat. Až do vítězství jedné varianty a uzavření sporu se

výzkumník musí zdržet příklonu na jednu či druhou stranu a

19 Zavedl jej David Bloor v rámci silného programu sociologie vědy(Sociology of scientific knowledge) v 70. letech 20. století.20

27

pouze sledovat, jak je rozhraní pravdivý-nepravdivý a vnitřní-

vnější vytvářeno samotnými aktéry. Stejná míra pozornosti musí

být věnována oběma stranám. ANT nechává rozhodnout aktéry a

pouze sleduje jejich kroky.

Neptáme se, zda jsou mobilizovaná tvrzení pravdivá, lživá,

subjektivní nebo objektivní. Cílem je sledování transformací,

kterými v rukou aktérů procházejí, a vazby, které jsou

utvářeny, jejich směr, povaha a síla. Fakt vzniká získáním

dostatečného množství silných spojenců na svou stranu a

svázáním s mnoha rozmanitými elementy, které se ustálí

v nepoddajnou síť. Od fikce jej odlišuje jen délka a povaha

stabilizující sítě.

4.4. ANT a urbánní sociologie

V předchozí kapitole jsem představila nejdůležitější rysy

ANT. Nyní se pokusím vysvětlit, co může tento přístup přinést

na poli urbánní sociologie.

Do urbánní problematiky vstoupil ANT teprve nedávno21, a to

především v souvislosti s kritikou Amina a Thrifta (1993),

kteří tvrdí, že stávající urbánní sociologie nedokáže adekvátně

odpovídat na změny, které ve městech probíhají. Tito autoři

vnímají město jako amalgám nenavazujících procesů, sad

potencialit, improvizací a nepředvídatelných prvků, místa

saturace, kde je každý element pojmenován a vyprávěn. Město je

21 Bruno Latour do města vstoupil až společně s E. Hermant roce 1998, šířejise ANT začíná v urbánní sociologii uplatňovat až od konce 90. let.V současnosti ANT začíná být také populární mezi městskými plánovači (Rydin2013). Zajímavé však je, že STS se městem zabývaly v omezené míře mnohemdříve, již v roce 1979 vyšlo číslo časopisu Journal of Urban History sespeciálním tématem město a technologie (Aibar, Bijker 1997).

28

shlukem sítí, které nedosahují všude a nejsou tak stabilní jak

by se mohlo zdát (2002, 106). Město není kompaktní celek, ale

složená entita, jejíž existence, stabilita a chod vyžaduje

neustálou aktivitu. Amin a Thrift znovu otevřeli městskou

ontologii a zahrnuli do centra pozornosti i nelidské aktéry.

Navíc ukázali, že městské jevy mají navzdory svému

komplikovanému charakteru materiální a prostorově zakotvené – a

tím jsou stále zkoumatelné. Touto rekonceptualizací se snažili

překonat narativ úpadku a snahu hledat univerzální řád.

Pokusili se tak město udělat opět lépe vysvětlitelným. Jejich

příspěvek byl nicméně spíše na konceptuální rovině a

představoval inspiraci pro další práci, než že by nabídl

konkrétní nástroj, který by byl schopen pojmout dříve opomíjený

materiální svět, který se jeví být stabilním a neměnným, ale

zároveň je který je navíc vysoce proměnlivý, nesamozřejmý a

nestabilní: Nothing may look less likely to change in a radical way than the

status quo in city building, but nothing else may be more likely (Konvitz 1985).

Tento teoretický posun otevírá ve zkoumání sociální reality

nové možnosti – pokud se na vytváření, fungování a udržování

města neustále podílí lidé i věci a celá změť je zároveň

stabilní i proměnlivá, ANT nám může o těchto procesech říci

víc. Proč je ale tolik podstatné, aby sociologické zkoumání

obsáhlo i ne-lidské aktéry, věci? Pokud přijmeme představu

města jako spleti, ve které neustále probíhají nejrůznější

město-tvorné procesy, které jsou často v nesouladu či

konfliktu, musí nejprve vykrystalizovat a převládnout jeden nad

druhým, budeme schopni tento svět komplexně uchopit právě

tehdy, když do našeho zkoumání zahrneme i materialitu města.

29

Je také třeba opět zdůraznit otázku zdánlivé stability a

neměnnosti městské materiality. Tím, že většinu městského

prostředí vidíme jako zdánlivě neměnnou, je obtížné zachovávat

si citlivost vůči procesům, které ve městě probíhají mimo

viditelný rozměr. Při naší každodenní zkušenosti města

samozřejmě vnímáme výstavbu nových budov či postupné chátrání a

demolici těch starých, avšak tyto vjemy jsou poměrně prchavé a

budí dojem černé skříňky – uzavřené záležitosti, která se jeví

jako daná. Pochopitelně tomu tak není a právě tím, že půjdeme

zpátky abychom rozpletli, jak bylo rozhodnutí materializované

v městském prostoru uděláno, ukážeme nesamozřejmost tohoto

výsledku.

4.5. ANT, budova a městská správa

ANT nezapře svůj původ ve vědních studiích, které nalézaly

své uplatnění ve formalizovaném prostředí laboratoří. Tudíž i

ANT nejlépe funguje v situacích, které jsou alespoň zčásti

definované hranicemi a pravidly, které usnadňují identifikaci

relevantních aktérů (Thrift in Bender, Farías 2009, 112).

Společným jmenovatelem však bývá skutečnost, že se jedná o

maximálně empirické studie – i tak abstraktní proces jako

globalizace je zkoumán na velmi konkrétním jevu, například na

pořádání městských maratonů (Latham, McCormack in Bender,

Farías 2009).

Spor okolo stavby vlastněné městem a městskou společností

je příkladem takovéto poměrně definované situace. Budova

samotná ze své podstaty podléhá velkému množství

institucionalizovaných praktik, které musí naplňovat: od

30

stavebního povolení schvalovaného podle sady předpisů až třeba

po bezpečnostní režim fungující v rámci stojící budovy.

Vlastnictví budovy městem – městskou společností – celý problém

ještě více ohraničuje, neboť na městský majetek se vztahuje

další systém nařízení, podle kterých s budovou a jejím pozemkem

může být nakládáno. To znamená, že spektrum mobilizovatelných

aktérů a možných směrů jednání se zužuje a do jisté míry i

formalizuje.

Guggenheim (in Bender, Farías, 166) upozorňuje na dvojí

charakter budov – na jednu stranu může být přístup k budovám a

jejich využití specifickým skupinám lidí zapovězen či omezen,

vnějšek je ale stále přístupný (re)definici a interpretaci

různými aktéry. Jednotlivé prvky zde mohou relativně snadno

přijít o svou důležitost či nepostradatelnost – mohou být

vyměněny, odstraněny či ignorovány. Vzhledem ke své nehybnosti

je budova neoddělitelně provázána s pozemkem, na kterém stojí i

se svým okolím. On sám argumentuje, že budovy jsou kvazi-

technologiemi, které dokážou plynule měnit svou podstatu

z černé skříňky (opravdová technologie, která je zapojena do

sítě-aktérů) na pouhou hmotu, která je ze sítí-aktérů vyvázána.

Podstata budovy je tak závislá na tom, kdo ji užívá a jak

(165).

Ve světle tohoto proměnlivého statusu budov a skutečnosti,

že sítě-aktéři obecně nejsou definitivní a proměňují se, se

stává zjevnou skutečnost, že stabilita, kterou kolem sebe

vnímáme, není samozřejmá a je přínosné ji otevřít. Čím pevněji

jsou jednotlivé prvky sítě, jíž je budova součástí, provázány,

31

tím obtížněji se nastalá situace mění a schopnost odolávat

změně je silnější – Anique Hommels (2005) tuto vlastnost nazývá

nepoddajností. Osud budovy závisí na její nepoddajnosti, v

městských sporech je tato nepoddajnost podrobena vyjednávání –

buď je vytvářena, nebo zpochybňována.

Jak toto vyjednávání probíhá? Selman (in Davies 2002) na

problematice městského plánování tento proces popisuje

v několika krocích. Prvním stupněm je problematizace, kdy

klíčový aktér problém definuje a rámuje a na této definici se

musí relevantní aktéři shodnout, aby mohli v synergii

postupovat dál. Jazykem vědních studií jde o závazný průchozí

bod22 , bod vyjednávání a překladu zájmů všech účastníků tak,

aby skrze sdílený soulad mohli společně upevňovat spor ve svůj

prospěch.

Druhým krokem je zainteresování – hledání spojenců, kteří

jsou následně zapojováni a mobilizováni (2002, 196). Jedná se o

ideálně-teoretický model, který nezahrnuje odpůrce, avšak

poskytuje jednoduchý nástroj k uchopení procesu vyjednávání a

utváření sítě pro upevnění žádoucí skutečnosti.

Hommels pokládá důležitou otázku: pro koho je skutečnost

nepoddajná a pro koho ne? Ti, kteří jsou pevně zapojeni do dané

sítě (closed-in), v jejím rámci dokáží šikovně manévrovat a

dosáhnout tak svých cílů. Zároveň se jim však hůře se přemýšlí

nad alternativami, které by vedly mimo tento jejich rámec.

Aktéři, kteří dané sítě nejsou součástí nebo jsou napojeni

pouze volně (closed-out), naopak mají tendenci brát problém spíše

22 Obligatory passage point (Callon 1986)

32

jako daný, a tím pádem mají dvě možnosti: mohou jej přijmout

nebo odmítnout (opustit), ale nemají možnost jej modifikovat,

neboť do něj nevidí. (Hommels 2005, Bijker 2009).

5. Formulace výzkumného problému a otázky,výzkum, metodologie

V následujícím oddíle představím, jak jsem k výzkumu

přistupovala. Nejprve vysvětlím, proč jsem zvolila právě

případovou studii, jaké výhody a úskalí přináší. Poté ukážu

načasování výzkumu, v čem bylo podstatné a jaký mělo na jeho

podobu nakonec dopad. Pojednám také o způsobech, kterými jsem

svá data získávala a metodologické, praktické i etické

problémy, se kterými jsem se potýkala.

5.1. Případové studie

Případovou studii lze nejsnáze definovat jako empiricky

založený výzkum, který detailně zkoumá současný problém a

spoléhá při tom na různorodé zdroje (Yin 2009, 18). Případová

studie odkazuje spíše na úroveň zkoumání, než že by

představovala komplexní metodologický nástroj – volba

konkrétních výzkumných metod se odvíjí od charakteristiky

problému, většinou je jeden problém nahlížen z různých

perspektiv a data jsou sbírána více způsoby.

Zaměření případových studií, které uchopují městské otázky

pomocí ANT, sahá od studia globalizace (Smith in Bender, Farías

2010), trhu (Zaloom, tamtéž) a městských infrastruktur (Graham,

Marvin 2001) až po budovy (Guggenheim in Bender, Farías 2010),

dálnice (Hommels 2005) či plánovací procesy (Rydin 2013).

33

Společným jmenovatelem však bývá skutečnost, že se jedná o

maximálně empirické studie – i tak abstraktní proces jako

globalizace je zkoumán na velmi konkrétním jevu, například na

pořádání městských maratonů (Latham, McCormack in Bender,

Farías 2009).

5.2. Volba případu

Jak si tedy vhodný příklad zvolit? S odkazem na Yin (2009,

48) jsem si zvolila případ, který se jeví jako typický a měl by

mít podobné charakteristiky jako mnoho dalších v České

republice. Dále jsem postupovala prakticky – zvolila jsem si

problém, který je v blízkosti mého bydliště, a tedy dobře

dostupný pro opakované návštěvy a rozhovory. Bylo pro mne také

podstatné, že jsem budovu i město sice znala, ale kromě

několika návštěv VSH v dětství jsem k ní neměla žádný výrazný

vztah – to jsem vnímala jako nápomocné k tomu, abych dokázala

k tématu přistupovala co možná nejméně předpojatě. Další

kritéria, která jsem při volbě případu zvažovala, zmíním níže.

5.3. Problém zobecnitelnosti

Právě otázka zobecnění je jedním z hlavních terčů kritiky

případové studie jako přístupu. Jedná se ale o nedorozumění,

které spočívá v kladení požadavků odpovídajících kvantitativním

přístupům i na kvalitativní výzkum. Yin upozorňuje, že existují

dva typy dva typy zobecňování – analytické a statistické (2009,

38). Požadavek na statistickou zobecnitelnost vychází právě

z logiky kvantitativních přístupů, kdy je zkoumán výběrový

soubor, z jehož vlastností pak můžeme usuzovat vlastnosti

celého základního souboru. S kvalitativními daty však nelze

34

pracovat stejným způsobem a ani to není žádoucí. Yin (tamtéž)

případové studie přirovnává spíše k laboratornímu experimentu,

kdy jsou teoretické předpoklady vzorem, se kterým empirické

výsledky můžeme srovnávat. Pokud teorii potvrdí více

případových studií, je možné mluvit o analytické

zobecnitelnosti.

Flyvjberg (2006) nicméně poukazuje na to, že otázka

zobecnitelnosti se v tomto kvantitativním pojetí přeceňuje a

interpretativní přínos případových studií je neprávem opomíjen.

Síla kvalitativního výzkumu spočívá spíše v dlouhých popisných

vyprávěních než v kvantifikovatelných datech (Silverman 2005,

21).

Co si tedy pod takovým vyprávěním představit? Výzkumy na

poli ANT na sebe nejčastěji berou podobu malých případových

studií23, jejichž výstupem je detailní popis, vyprávění, které

je zároveň vysvětlením. Toto vyprávění by do sebe mělo zahrnout

všechny aktéry-sítě, kteří mají v případu nenahraditelnou roli.

Ta je detailně popsána tak, aby čtenář mohl jít po stopách a

celý proces rekonstruovat24. Latour říká, že pokud popis potřebuje

vysvětlení, není to dobrý popis (2005). Pokud něco chybí, je to proto, že popis není

úplný (1991, 130). Text je tedy sociologova laboratoř – je to

prostor pro zkoušky, experimenty a simulace.

23 To je patrné i z typu zdrojů, které byly při psaní teoretické částivztahující se k ANT použity – až na souhrnná díla a teoretické polemiky,jež jsou v menšině, tvoří základní „banku“ textů případové studiepublikované v časopisech a ve sbornících. Tyto případové studie rozvíjejína základě empirického výzkumu určité aspekty ANT a větví ji různými směry.24 Na tento proces Latour odkazuje i v názvu své knihy Reassembling the social.

35

5.4. Kdy studovat

Z performativní podstaty sítí-aktérů vyplývá, že spory se

nejlépe studují, když jsou ještě otevřené25 a nebyla ještě

stabilizována vítězná varianta. Čím je kontroverze čerstvější a

otevřenější, tím více stop za sebou aktéři nechávají (Latour

1987). Jakmile aktéři problém uzavřou vybudováním pevné sítě a

stabilizují svou variantu, převládne také související výklad

celé situace a výsledek se začne jevit jako přirozený. Vědní

studia pro toto završení používají termín černá skříňka26 –

uzavřený spor je najednou neprodyšně oddělen od minulosti, ve

které má kořeny, okolnosti vzniku jsou odděleny a jeví se jako

epistemologický zvrat, totální revoluce, která se přirozeně

vynořila a nevratně změnila povahu přítomnosti.

Tuto ustalující logiku můžeme znovu otevřít tak, že se

mravenčím tempem vydáme k počátku sporu a budeme sledovat

myšlenku od jejího počátku až po okamžik, kdy je uzavřena do

černé skříňky, nebo se zaměříme na spory, které černou skříňku

znovu otvírají. Konstrukce faktů je sérií rozhodnutí a

asociací, které aktéři museli vytvořit a upevnit do sítě –

završením sporu nám nebyla prostě jen vyjevena pravá podstata věcí.

Pokud černou skříňku otevřeme, budeme schopni za ní vidět spor,

který ji ustavil, a rozevře se celé spektrum aktérů, podpůrných

zdrojů, sporných bodů a alternativních výkladů, z nichž jeden

musel vyhrát.

25 Na tuto vlastnost Latour opět odkazuje přímo v názvu jedné ze svých knich– Science in action (1987).26 Latour (1987), Callon (1991).

36

5.5. Formulace výzkumného problému

Vzhledem k dříve představené logice ANT nevycházím

z teorie, kterou bych se chtěla snažit svou studií

(předpokládaně) typického příkladu vyvrátit. Nekladu si za cíl

dosažení analytické zobecnitelnosti. Mým záměrem je naopak

poskytnout vysvětlující popis, vyprávění, které popíše a

vysvětlí proces mobilizace sítě-aktéra, která zapříčinila, že

byla Víceúčelová sportovní hala zbourána a bude nahrazena

nákupním centrem. Nemohu si klást nároky na to, aby získané

poznatky měly potenciál vysvětlit všechny takové další případy.

Mohu ale svým příběhem přispět k lepšímu pochopení procesů,

které k výsledku vedly.

5.6. Výzkumná strategie a zdroje dat

Tématem jsem se systematicky začala zabývat v roce 2012.

Úplně na začátku se mi celý případ jevil jako stále ještě

nerozhodnutý, otevřený – tedy, že ještě není uzavřený do černé

skříňky a probíhají vyjednávání mezi několika variantami, které

za sebou nechávají čerstvé stopy (Latour 1987). Tento

předpoklad se však částečně ukázal jako chybný, neboť osud haly

byl významně upevněn developerskou smlouvou o smlouvě budoucí

již v roce 2009.

S případem jsem se nejprve seznamovala skrze primární

informační zdroje, tedy Zpravodaj rady města27, web a

facebooková stránka občanského sdružení VIZE F-M a weby

místních politických stran. V následném sběru dat mě již vedli

27 Oficiální čtrnáctideník rady města, který každý občan Frýdku-Místkudostává zdarma do schránky.

37

sítě-aktéři – sledovala jsem spojení, které vytvářeli a

zahrnovala je do svého datového souboru. Tyto zdroje byly velmi

různorodé, od zápisů ze zasedání zastupitelstva, smluv mezi

městem a developerem, projektových dokumentací, až po výstupy

výběrových šetření a petici28. Pro seznamování se s případem a

hledání případných dalších pohledů a souvislostí jsem zahrnula

i relevantní zprávy z médií a komentáře ve facebookových

skupinách29.

Kromě analýzy těchto textů jsem provedla rozhovory

s hlavními aktéry. Vzhledem k tomu, že se případ rozprostírá po

dobu téměř desíti let, pozice a vztahy jednotlivých aktérů

k hale se měnily. Své respondenty jsem identifikovala právě

pomocí stop, které za sebou ve sporu nechávali. Abych si tyto

volby ověřila, na závěr rozhovorů jsem své respondenty žádala,

aby mi jmenovali další osoby či subjekty, které jsou podle

jejich názoru v případu zapojené.

Mezi mé respondenty patřili opoziční i koaliční politici,

zaměstnanec městské společnosti, občanský aktivista a zadavatel

výzkumu veřejného mínění.

Věděla jsem, že z praktických důvodů nebudu nejspíš

schopna provést všechny rozhovory dříve, než tato smlouva

vyprší30. Kromě toho se v případu poměrně brzo vyjevilo docela28 Část dokumentů nebyla veřejně dostupná, ale ochotně mi je poskytlirespondenti.29 Zde občas diskutovali i členové občanského sdružení a představitelémístní politické scény.30 13. 8. 2013, kdy mohly nastat dvě varianty: Buď by smlouva o smlouvěbudoucí vypršela, developer se stáhl a osud haly by se znovu o něco víceotevřel, nebo by se developer o své právo přihlásil, halu strhnul a začalstavět NC. Vyhrála druhá varianta.

38

silné napětí mezi jednotlivými aktéry. Můj vstup do zkoumaného

pole tak provázela obava, že budu sama vnímána jako jeden

z hráčů a respondenti ke mně budou přistupovat v návaznosti na

to, jakou pozici sami zastávají. Proto jsem se rozhodla do pole

aktivně vstoupit31 až poté, co byl případ uzavřen demolicí VSH.

Všechny rozhovory tak byly vedeny ve stejné situaci a je možné

je vzájemně konfrontovat32.

Rozhovory byly polo-strukturované. Respondentům jsem

předložila stejné tematické okruhy, avšak konkrétní otázky se

lišily, neboť vycházely z odlišných pozic v rámci sítí-aktérů.

Rozhovory byly strukturovány chronologicky i tematicky, s tím,

že jsem se snažila nechat respondentům volnost v tom, jak

detailně budou dané téma pokrývat. Rozhovor jsem pochopitelně

usměrňovala, ale bylo pro mě podstatné poslouchat, co

respondenti sami považovali za relevantní a důležité zmínit33,

jaké spojence si brali na pomoc. Každý rozhovor trval zhruba

hodinu a půl až dvě hodiny. Po přepisu a předběžné analýze

všech výpovědí jsem ještě respondentům zaslala doplňující

otázky přes email.

V souladu s metodou bych měla vyslechnout všechny aktéry,

kteří se na případu podíleli. Vzhledem k tomu, že se jedná o

diplomovou práci s omezeným rozsahem, se však rychle ukázalo,

že provést rozhovory se všemi zúčastněnými není v možnostech

31 T.j. oslovit respondenty a provést s nimi rozhovory.32 Respondenti ke mně nicméně stále přistupovali podle toho, jakou pozici –roli jsem podle nich zastávala. Domnívám se ale, že jsem takto získala lépesrovnatelné odpovědi, než bych získala, pokud bych s jednou stranou mluvilav okamžiku, kdy případ ještě nebyl zcela uzavřen demolicí. 33 Jakkoliv jsem se pochopitelně nevyhnula i vnášení témat, kteří byrespondenti sami od sebe nezmínili, ať už z jakéhokoliv důvodu.

39

této práce. Musela jsem svou pozornost proto omezit pouze na ty

nejdůležitější aktéry, kteří se jevili jako nejhlouběji a

nejtrvaleji zahrnutí do sítí-aktérů, které kolem haly vznikly.

Tento deficit jsem se pokusila mírnit tím, že jsem alespoň

písemně kontaktovala další aktéry, kteří do případu vstoupili,

a dala jim možnost se vyjádřit.

Otázka výběru respondentů však stále zůstává

problematická, neboť jsem musela volit a z kapacitních důvodů

tak jít proti základní logice ANT. Podařilo se mi sice

shromáždit informace o zapojení velkého množství subjektů i

jednotlivců, avšak stejně jsem se nemohla setkat se všemi.

Relevanci jednotlivých respondentů jsem proto musela odvozovat,

a to analýzou dokumentů. Vybrala jsem tak aktéry, kteří

vytvářeli největší množství spojení a promlouvali nejčastěji.

To, zda jsem neopomenula žádný zájem, jsem ověřovala právě

ještě v rozhovorech dotazováním na další aktéry, kdy se mi

potvrdilo, že primární a sekundární zdroje reprezentují všechny

zastoupené skupiny.

Další problém je v otázce úrovně výpovědí – většina mých

respondentů byli lidé pohybující se na politickém poli. Jejich

pozici vyplývající z analýzy textů chápu částečně jako

reprezentační – tito aktéři mají politickou zodpovědnost a

reprezentují kroky, o kterých bylo pod jejich vedením

rozhodnuto, ale je možné, že by rozhovory s řadovými úředníky

například stavebního nebo investičního odboru či mlčenlivými

členy zastupitelstva přinesly poněkud jiný příběh. V tomto bodě

se mi tedy nepodařilo požadavky přístupu ANT naplnit.

40

Na druhou stranu i toto uspořádání a výsledná sestava

respondentů není bez analytické zajímavosti. Na ochotě

k rozhovoru se podle mě výrazně podepsala skutečnost, že

kritici bourání staré haly nemají možnost vyjadřovat se skrze

Zpravodaj rady města34, a rozhovor proto vítali jako další

možnost, jak nechat zaznít svůj postoj a šířit informace, které

považují za podstatné. Zastánci výstavby nové haly se pak

nabalovali v reakci na tuto skutečnost a na to, jak jsem

rozhovory postupně pořizovala. Je příznačné, že se mi vůbec

nepodařilo navázat kontakt s developerem35, jediné informace,

které jsem o něm získala, jsou z rozhovorů s politiky a

z několika PR zpráv. Tato skutečnost však velmi názorně

odpovídá logice vystupování developera v celém případu, což

více rozvedu v analytické části práce. Na mé žádosti o rozhovor

neodpovídali ani aktéři, kteří ve sporu stáli na straně

demolice, ale jejich pozice je nenutila se mnou mluvit36. Je

tedy potřeba říci, že tato práce není plnohodnotnou analýzou

sítí-aktérů.

5.7. Analytický postup

Všechna sebraná data jsem analyzovala v programu Atlas.ti.

Nejprve jsem kódovala otevřeně – jednotlivé útržky jsem si

značila, psala k nim komentáře a posléze je propojovala

34 Obsah tohoto oficiálního čtrnáctideníku určuje vládnoucí koalice aopozice ke tvorbě jeho obsahu nemá přístup. 35 Členové hnutí VIZE FM odesílali přímo majiteli celého holdingu email sežádostí o zvážení situace a ten jim po měsíci zaslal formální odpověď,s českým zaměstnancem který má realizaci projektu na starosti se mi všaknepovedlo spojit. Developerská společnost se v médiích nechává zastupovatPR agenturou a nekomunikuje přímo. 36 Například vedení hokejového klubu či členové stran, které ve frýdecko-místecké politice nemají velké zastoupení.

41

mezi sebou navzájem a v menší míře i s teoretickými texty.

Vytvořila jsem také velké množství kódů, které mi nejprve

pomohly se ve velkém množství dat prakticky zorientovat, a

postupně proces komentování, kódování a propojování ukázal,

které úryvky je možné považovat za významné. Jednotlivé

okomentované a propojené úryvky vytvořily základní kostru

analytické části, kdy jako relevantní vystoupily ty části,

které byly nejkomentovanější a nepropojenější (Konopásek 2008).

5.8. Etické otázky

Všechny respondenty jsem seznámila s účelem svého výzkumu

a snažila jsem se zodpovědět dotazy, které k mému výzkumu měli.

Ve všech případech jsem získala svolení si rozhovory nahrát,

s tím, že jsem respondentům slíbila možnost vyjádření, pokud by

si použití konkrétních citací nepřáli. Toto řešení se může zdát

nezvyklé, ale uchýlila jsem se k němu kvůli nemožnosti

opravdové anonymizace dat - aktéři jsou v podstatě

identifikovatelní. Přesto jsem se rozhodla anonymizovat

respondenty použitím gramatického maskulina a souhrnného

označení politická koalice/opozice. Dalším důvodem pro tento

krok byla citlivost a politická výbušnost tématu. Respondenti

v souvislosti s žádostí o pořízení nahrávky zmiňovali špatné

zkušenosti, které mají s rozhovory na diktafon pro média.

Nemožnost respondenty anonymizovat a průběh rozhovoru však

přesto celou interakci výrazně strukturovala. Respondenti si

byli dobře vědomi toho, že je rozhovor nahráván a byli velmi

opatrní, došlo i k vypínání diktafonu, nebo mi byly až po

ukončení nahrávání mimo záznam sděleny informace, které celý

42

příklad buď obohacovaly o další souvislosti, nebo popíraly

oficiální roli, kterou respondent ze své reprezentační pozice

zastával po dobu rozhovoru na diktafon.

Nahrávání tedy výrazně ovlivnilo typ a rozsah informací,

které mi byly sděleny, na druhou stranu jsou však tato omezení

a vzniknuvší dva rozdílné módy sdělování nesmírně analyticky

zajímavá.

5.9. Problémy a limity výzkumu

Problémy, na které jsem v rámci výzkumu narážela, nějakým

způsobem již textem prolnuly. Zde je však ještě shrnu a stručně

prodiskutuju.

Případem jsem se začala zabývat, když už byl téměř uzavřený

do černé skříňky, a rozhovory jsem dělala v době, kdy byl již

zcela uzavřen. Vstupovat do uzavřeného případu nebylo mým

záměrem, dlouho jsem však měla dojem, že spor je ještě stále

otevřený. Více o tomto problému však pojednám v následující

části. Tato uzavřenost se projevila v tom, že spoustu stop již

vybledlo a převládl jeden výklad situace, což bylo

v rozhovorech jasně patrné. Bylo tak problematické se dobrat

k okamžikům, kdy se jednotlivé varianty teprve utvářely a

existovalo množství alternativních výkladů.

S tím souvisí i výše rozvedený problém rozsahu – je možné,

že aktéři, kteří nebyli za rozhodnutí přímo politicky

zodpovědní, ale naopak u těchto rozhodnutí byli přítomni, by do

problému vnesli úplně jiné hledisko. Takový záměr ale dalece

přesahuje rozsah diplomové práce.

43

Zároveň bylo někdy těžké si uvědomovat svou roli ve

výzkumu, která s sebou nutně nese jistou angažovanost a

zabarvení. Tato pozice někdy také sváděla k „hledání pravdy“,

musela jsem tedy opakovaně od případu odstupovat a snažit se na

něj pohlížet z různých stran. Tuto otázku přesvědčivě glosují

Arksey a Knight (1999), když říkají, že výzkumník by měl

zároveň věřit všemu a ničemu.

44

6. Analytická část“Kdyby byl problém zachování či zbourání víceúčelové haly ve FM tak

jednoduchý, aby se dalo jednoznačně a bez pochybností odpovědět ano čine, zřejmě by se jím nezabývalo již několik zastupitelstev či rad

města po sobě a nediskutovalo o něm neustále množství místníchpolitiků, odborníků na architekturu nebo občanů našeho města a dalších

lidí, které její další existence z jakéhokoliv důvodu zajímá.“

(koaliční zastupitelka) 37

6.1. Smlouva o spolupráci

Povinně zveřejňovaný program zasedání zastupitelstva

v červnu 2009 a následný článek v městském zpravodaji byly

prvním okamžikem, kdy veřejnost oficiálně získala informaci o

tom, že rekonstrukce VSH není samozřejmostí, se kterou město

počítá a postupně ji realizuje. Tento text však zároveň přímo

oznamuje, že Rada města rozhodla o podpisu smlouvy, která

povede ke zbourání haly, výstavbě nákupního centra na jejím

místě a nové hokejové haly na vedlejším pozemku:

„Rada města Frýdku-Místku na svém zasedání 13. srpnarozhodla o podepsání smluv k realizaci výstavby novémultifunkční hokejové haly a prodeji pozemků u Víceúčelovésportovní haly společnosti Euro Mall FM, a.s. Tento kroknavazuje na předchozí rozhodnutí Zastupitelstva městaFrýdku-Místku z června tohoto roku, kdy zastupitelé rozhodlio prodeji přilehlých pozemků. Rada města tímto rozhodnutímjasně určila záměr dalšího rozvoje lokality Na Poříčí uVíceúčelové sportovní haly, kde má do budoucna vyrůst jednakmoderní sportovní stánek pro hokej, který by současně plnilfunkci kulturního zařízení, a dále pak zábavně-obchodnícentrum stejného typu jako v jiných statutárních městech.“

37 Vyjádření zastupitelů města Frýdek-Místek k VSH, které iniciovaloobčanské sdružení Vize FM v dubnu 2012. Dostupné z<http://vizefm.cz/index.php?cool=zastupitele>.

45

(Zpravodaj 08/2009)

Smlouva tak vytvořila spojení mezi developerem,

magistrátem, pozemky pod VSH, budoucím nákupním centrem a novou

halou. Toto rozhodnutí je prezentováno jako dané a pozoruhodné

je, že je zde zcela oddělené od okolností, ve kterých vzniklo.

Součástí je ujištění, že město vnímá hokej jako důležitou

aktivitu a tento krok je řešením, které povede ke zlepšení

podmínek pro tento sport bez toho, aby ztratil svou kontinuitu.

Text dále předkládá, že postavení nové haly bude výrazně

levnější než rekonstrukce staré a náklady významně sníží

odprodej pozemků pod a kolem staré haly developerovi. Jako

další důvod pro toto rozhodnutí zpravodaj uvádí pochybnosti o

stavu ocelových nosníků, což by potenciální rekonstrukci mohlo

velmi prodražit. Radnice se tedy odmítla existence hokeje ve

svém městě vzdát. Tím, že rekonstrukce není možná, zbyla pouze

jediná možnost: postavit halu novou. Tato shoda napříč

politickým spektrem odpovídá developerskému záměru starou

budovu zbourat a postavit na jejím místě moderní nákupní

centrum.

Když se podíváme na poslední oficiální článek, který o hale

vyšel v roce 2007, jeví se tento postoj jako poměrně

překvapivý. Jedná se o zprávu, že o pronájem VSH projevil zájem

třinecký hokejový klub. Tato skutečnost byla prezentována jako

důkaz o správnosti započaté rekonstrukce a nic nesvědčí o

pochybnostech, zda v ní pokračovat (Zpravodaj 7/2007)38.

Zpravodaj Rady města je také zdrojem informace, že ocelové

38 Naopak se dozvídáme, že „Zatímco v Třinci se dostala do rukou soukromému subjektu a jejíosud je nejasný, halu ve Frýdku získalo před časem město, které již do její rekonstrukce investovalodesítky milionů korun (7/2007).“

46

nosníky jsou na svůj věk v dobrém stavu (1/2005). Tento záměr

potvrzuje i později zveřejněné programové prohlášení Rady města

pro roky 2006-2010, ve kterém stálo, že město bude pokračovat

v přestavbě VSH v polyfunkční objekt (10/2010).

Co k tak razantní změně situace vedlo? A co rozhodnutí

Rady města a uzavření smluv vlastně znamená? Podíváme se

nejprve na politické okolnosti jejího vzniku a následně

představím, jak smlouvy vypadají.

6.1.1. Diskuze a definice situace

Způsob, jakým byla hala definována jako nerekonstruovatelná

a jak byla vytvořena smlouva o spolupráci města a developera je

velmi těžké vystopovat. Respondenti se shodují na tom, že to

byl developer, který město oslovil, a že developerů, kteří měli

o pozemek zájem, bylo v průběhu času několik39. Pozoruhodné

však je, že se není možné dostat k bližším informacím o tom,

jak komunikace s developerem a celá formulace problému

probíhala. Zájem developera byl pravděpodobně formulován přímo

jako obchodní nabídka, ale developer o sdělování informací nemá

zájem a jeho pozice ho k tomu žádným způsobem ani nenutí. Vhled

nenabízejí ani mí respondenti, kteří v roce 2009 jako členové

Rady města o uzavření smlouvy o spolupráci rozhodli. Poukazují

na to, že s developerem nejednali, odkazují na sebe navzájem, a

především pak na legitimitu tohoto rozhodnutí, které vnímají

jako čistě politické skrze schvalování smlouvy o budoucím

prodeji pozemků v rámci zasedání zastupitelstva. Tam však šlo

již pouze o přijetí či odmítnutí hotového balíčku:

39 Tento zájem u předchozích subjektů opadl s příchodem ekonomické krize.

47

Máte nabídku, a buď jí akceptujete, nebo ne. Z toho pohleduse na to dívám já. Takže když za váma někdo přijde a řeknehele, prodej mi svoje auto, dám ti sto tisíc. Vy budetezvažovat, sto tisíc za tu starou ojetinu, jo, ne, čím budetejezdit do práce.. budete debatovat a pak se rozhodnete ano -ne.

(koaliční politik)

Tím, že se těsné propojení draze rekonstruovatelná hala-

developer-nová hala upevnilo již v roce 2009, v promluvách

respondentů z řad politických reprezentantů se o několik let

poté jeví jako dané. Otázka, zda je hala rekonstruovatelná nebo

ne, je pro ně v tomto bodě uzavřená. V samotném případu se

začala otevírat až v roce 2011, kdy musela být znovu

vysvětlována a upevňována vůči protivníkům, kteří ji začali

zpochybňovat. Práce, která byla na vytvoření definice haly jako

chátrajícího kolosu, jehož oprava by byla zbytečně drahá, vykonána, bude tedy

představena až v následujících kapitolách věnujícím se sporu.

Nyní se podívejme na procesní a politické otázky, které se

k této stabilizaci vážou.

Do politických klubů se celá záležitost dostala již jako

„udělaný“ balíček, což poměrně úzce vymezilo způsob, jakým se o

něm diskutovalo: rekonstrukce staré haly by byla velmi drahá,

postavení nové, levnější, ale stále by to znamenalo velké

zadlužení. Přesto ale město hokejovou halu chtělo!

My jsme [v rámci politických klubů] debatovali nad tímprincipem, co si pamatuju. To znamená, máme VSH, kterérekonstrukce bude stát strašné prachy. Můžeme postavitlevnější halu. (polopaticky). Můžeme postavit levnější halu,super. Kde na to vezmem peníze?

(...)

48

To znamená: debata, kde vzít peníze na to, abysme to mohliudělat. Takže buď si vezmete úvěr... anebo něco prodáte nebojinde seženete peníze. A pokud se objeví developer, kterýřekne, my vám dáme 80 milionů za (já nevím, kolik) tisícmetrů čtverečních, tak.. to byla debata vlastně: máme jít dotoho projektu, že: prodáme VSH + pozemky za 80 milionů adeveloper si postaví obchodní centrum, anebo ne. Jo, buď, anebo.


Možnost, že město získá zdroje z prodeje pozemků, tedy

překážku finanční nákladnosti výrazně snížila. V tomto okamžiku

již byl developer do sítě zapojený tak hluboko, že varianta bez

něj neexistovala:

„My jsme to měli postavené tak, že prostě prodá se pozemek shalou a vedle bude Polárka. Tak to bylo prostě postaveno apoloženo na stůl.“


Úryvek charakterizuje rys typický pro partnerství veřejného

a soukromého sektoru v post-socialistických zemích, na které

upozorňuje Feldman (in Temelová 2007): pozice veřejné správy je

poměrně slabá, developer tedy přijde s nabídkou, ale město nemá

natolik silnou pozici, aby bylo schopné nad rámec nabídky

vyjednat nefinanční podmínky, které by pro město byly výhodné.

Nejen počáteční problematizace, ale i následná politická

diskuze tedy probíhala v tak úzké aréně, že do ní nemohl

vstoupit nikdo jiný. Přístup k formulování problému a

mobilizování podpůrných zdrojů tak byl skrze zapojení

soukromého sektoru omezený pouze na ty, kteří již byli do dané

sítě pevně zapojeni na základě své pozice-kompetence. Stalo se

tedy to, na co upozorňuje Swyngedow a kol. (2002): otázka,

49

která měla být předmětem procesů zastupitelské demokracie, byla

řešena na poli, které její logiku popírá. Tím, že byli do

procesu vyjednávání a stabilizace problému zahrnuti pouze

určití politici a soukromý sektor40, chybělo zastoupení

různorodých zájmů a schopnost promýšlet alternativní varianty

se výrazně snížila. Chybí zde pole, v jehož rámci by bývalo

možné problém definovat v širších souvislostech, které by mohli

činit relevantními všichni političtí aktéři i veřejnost.

Nepoddajnost tak byla vytvořena úzkou definicí východisek,

problémů a cílů, na kterých se shodli všichni účastníci, a

uzavřeli ji tak do černé skříňky. Vyjednávání dospělo do

závazného průchozího bodu, který spojil osud VSH s osudem

nákupního centra a Polárky. Nároky na vytvoření tohoto spojení

byly sníženy o to, že veřejnost o tomto projednávání nevěděla –

v tomto bodě tedy nebylo nutné vynakládat zdroje na upevňování

vůči námitkám.

Vytváření tohoto průchozího bodu a převládnutí nad jinými

interpretacemi problému bylo formováno tím, jakou podobu mělo –

v tomto okamžiku se ještě nejednalo o spor, ve kterém by byli

zapojeni různorodí účastníci s odlišnými hodnotami a zájmy.

Jednalo se spíše o uzavřenou diskuzi, kterou mezi sebou vedly

dva typy účastníků – politici a zástupci developera. Veřejnost

o tomto projednávání nevěděla, neboť bylo chápáno jako otázka

politického vyjednávání.

40 Je možné, že se vyjednávání účastnili i zástupci městské společnosti,která halu spravovala, tuto domněnku se ale nepodařilo potvrdit.

50

6.1.2. Smlouvy

O uzavření smluv s developerem rozhodla Rada města,

zastupitelstvo následně hlasovalo ano-ne o budoucím prodeji

pozemků41. Smluv je zde několik. Nejprve město s developerem

uzavřelo smlouvu o spolupráci, ve které jsou přesně definovány

jednotlivé role, záměry a povinnosti obou subjektů. Tato

smlouva má platnost čtyři roky, po jejichž uplynutí závazek

zaniká. Další je smlouva o smlouvě budoucí, která developerovi

zajistila předkupní právo na pozemky pod VSH a v jejím okolí,

které do té doby patřily městu a ředitelství silnic a dálnic.

Vznikla také smlouva s městskou společností Sportplex, které

část dotčených pozemků v té době patřila. Součástí je i znění

budoucí kupní smlouvy. V důsledku tohoto uspořádání pak také

bylo nutné sepsat smlouvy o věcných břemenech.

Smlouvy upravují proces realizace nákupního centra a nové

haly. Projekt se skládá z několika kroků: koupě nemovitosti

investorem, zajištění územního rozhodnutí, stavebních povolení,

demolice VSH a samotné výstavby. Již z úvodního seznamu definic

pojmů je patrná jistá nerovnováha. Budoucí nákupní centrum a

to, co jeho projekt zahrnuje, je velmi pečlivě definováno na

několika řádcích, nové hokejové hale je věnována jedna

bezobsažná věta. V rámci definice stavebního povolení a

posouzení vlivu na životní prostředí je stanovena podmínka

respektování projektové dokumentace bez dalších podmíněných

investic či jiných podmínek42. Požadavek součinnosti v těchto

41 prodej pozemků odhlasovalo 23 zastupitelů za ČSSD, KDU-ČSL a KSČM, hlasování se zdrželi dva nezávislí zastupitelé. Tři zastupitelé za ODS a jeden člen KSČM nehlasovali. 42 S výjimkou těch, které vyplývají z právních úprav.

51

řízeních je podložen argumentem, že tato řízení budou probíhat

pro NC i pro novou halu společně. Za pozornost stojí také to,

že se město podle smlouvy musí zdržet jakýchkoliv jednání,

která by mohla projekt ohrozit. Touto smlouvou také město

schvaluje prodej pozemků, které nyní patří společnosti

Sportplex.

Podepsaná smlouva developerovi již v roce 2009 garantuje

právo k výkonu přípravných prací. Developer je ve smlouvě

svázán pouze požadavkem součinnosti při výše uvedených

řízeních43 a platbou služby města44. Je oprávněn odstoupit od

smlouvy, přičemž jeho právo na náhradu škody nebude dotčeno45 a

pro město podmínky odstoupení stanoveny nejsou.

Dalším podstatným bodem smlouvy je skutečnost, že byla po

dobu čtyř let46 považována za důvěrnou a město se muselo

zavázat, že bude o jejím obsahu mlčet, nebude využívat údaje

získané v souvislosti se smlouvou, ani k nim sdělovat své

stanovisko. Podmínka mlčenlivosti se nevztahuje k povinnosti ze

zákona o obcích a o svobodném přístupu k informacím47. Smlouvy,

které město s investorem uzavřelo, bylo tedy možné získat

písemnou žádostí, avšak závazek mlčenlivosti vypršel až v srpnu

2013.

43 A zřizováním věcných břemen z důvodu budování infrastruktury.44 Převážná část vyplacené částky tedy není stanovena jako cena za pozemky,ale za služby města. 45 Konkrétní sankce nejsou stanoveny, ale z obchodního zákoníku vyplývá, žepři odstoupení od smlouvy by město muselo zaplatit investorovi náhraduušlého zisku. 46 Tedy doby, než vyprší.47 128/2000 Sb. a 106/1999 Sb.

52

Tak si k sobě investor smlouvou pevně připoutal

nejmocnějšího spojence – magistrát, který disponuje řadou

zdrojů – od informačního monopolu48 až po řadu pracovníků,

jejichž čas i odbornost může mobilizovat. Město tak bylo

smlouvou svázáno, aby veškeré budoucí vyjednávání a upevňování

ve prospěch smlouvy odvádělo samo.

Podoba smlouvy v mnoha rysech odpovídá logice partnerství

veřejného a soukromého sektoru – město zde hraje umožňující

(umožňuje projekt) i aktivní roli (smlouva jej nepřímo nutí jej

obhajovat), za kterou je zaplaceno. Jedná se o dlouhodobou

záležitost, v jejímž rámci je zodpovědnost za projekty

rozdělena a následná spolupráce není stanovena vůbec – po

splnění podmínek stanovených smlouvou je každý subjekt

zodpovědný za svou vlastní realizaci a developer není nijak dál

zavázaný49. Není nicméně jasné, zda smlouva umožňuje něco, co

by si samo město jinak nemohlo dovolit – z definice situace

městem tato skutečnost vyplývá, později ji však občanské

sdružení i politická opozice zpochybňují.

6.1.3. Sportplex„Navíc radní vyvedli halu i pozemky okolo ní do společnostiSportplex, o níž rozhodují jen oni a ne zastupitelstvo. To se teďmůže jenom dívat a oni si mohou dělat, co chtějí.”

(opoziční zastupitel, idnes.cz 7. 9. 2011)

48 To platilo v daném roce, nyní je již situace dle respondentů v opozicilepší. Jedná se zejména o skutečnost, že Zpravodaj Rady města, který občanédostávají dvakrát měsíčně zdarma do schránky, není vůbec otevřen opozičnímnázorům. V průběhu času se však vytvořila aktivní komunita na Facebooku,která nyní čítá několik tisíc členů a o dění ve městě pravidelně informujeDeník a 2+5. 49 Pravděpodobně: viz dále.

53

Smlouva, kterou Euro Mall FM uzavřel s městskou společností

Sportplex, má vůči ostatním smlouvám zvláštní postavení, neboť

veřejnost ani politická opozice na ni nemohou dosáhnout.

Obchodní společnosti zřízené obcí mají sice také povinnost

zveřejňovat informace dle zákona 106/1999 Sb., prakticky se tak

však často neděje. Tato otázka je postupně upřesňována skrze

nová soudní rozhodnutí, nicméně v případě městské společnosti

Sportplex tomuto požadavku zatím vyhověno nebylo. Ve smlouvě

mezi Sportplexem a akciovou společností Euro Mall by měla být

specifikována podmínka, že developer zaplatí projektovou

dokumentaci na novou halu Polárka (Zpravodaj 8/2009). Tato

smlouva je však s odkazem na nutnost zachovávání obchodního

tajemství obchodním zákoníkem dostupná pouze členům dozorčí

rady této městské společnosti50. Tuto smlouvu veřejnost dosud

neviděla51, a není tak jasné, jaké další podmínky obsahuje.

Obchodní logika zde tedy převládá nad povinnostmi

vyplývajícím ze skutečnosti, že se jedná o společnost

vlastněnou městem. Podobná dvojakost se projevuje i v dalších

ohledech. Město se například v následném sporu odvolává na to,

že dotčené pozemky patří obchodní společnosti a nikoli městu,

ačkoliv zároveň skutečnost, že jde o společnost zřízenou

městem, přiznává (Vysoká škola ve Frýdku-Místku – vyjádření,

2010). Tento rozpor je předmětem sporů i v rámci

zastupitelstva. Opoziční zastupitelé mají přístup k informacím

týkajícím se společnosti pouze zprostředkovaně a tuto

skutečnost hojně kritizují při mnoha příležitostech: „Jdou proti

sobě dvě krajní stanoviska, kdy opozice chce vědět o této společnosti vše a radnice50 Není jasné, zda také nemá doložku o mlčenlivosti. 51 Žádost dle 106/1999 Sb. byla opakovaně zamítnuta.

54

nechce prozrazovat nic, co nemusí“, ale zároveň ve stejném článku

zaznívá, že „Sportplex je stoprocentně vlastněn městem, nejedná se o

soukromou firmu. Jsme tu proto, abychom zastupovali zájmy občanů“ (Zpravodaj

11/2007). Tento způsob nakládání s informacemi je vysvětlován

potřebou hlídání dobrého obchodního jména a chránění obchodního

tajemství. Obchodní logiku sledují i některé důvody, proč

společnost vznikla – podle ředitele společnosti byly jedním

z důvodů vzniku společnosti s.r.o. daňové výhody (osobní

sdělení).

Tato dvojí logika společnosti Sportplex, jež je pro městské

společnosti typická, zpravidla vyplývá z příslibu efektivity

skrze vymanění se z byrokratického a politického pole (de Vries

2011). Role městské společnosti jakožto majitele pozemků pod

halou tak byla důležitým spojencem: Kvůli ní opozice stále

ještě nezná podobu ani podmínky smlouvy, nemůže s nimi tedy

pracovat ve svůj prospěch. Informace o hospodaření a provozu

haly jsou také dostupné pouze Radě města, čímž zůstávají pevně

zapojeny v síti, která podporuje nerekonstruovatelnost haly.

6.1.4. Je to definitivní, nebo bude teprve rozhodnuto?

Pozoruhodné však je, že reakce na toto spojení příliš

nezohledňují to, že byl osud haly pevně uzavřen do černé

skříňky. Obecně se zdá, že převládá přesvědčení, že rozhodnutí

není definitivní. To lze dobře vidět na skutečnosti, že před

komunálními volbami v roce 2010 se začali o osud VSH zajímat

kandidáti nových politických stran. Tehdy nově zvolený opoziční

politik říká:

55

„I já jsem žil v tom přesvědčení, že ještě není rozhodnuto.Takže tím, že já jsem se dostal do zastupitelstva, tak je namně to břímě, ale už v té době [bylo rozhodnuto], a kdyžbyste viděla tu smlouvu, tak zjistíte, že to byly všechnojenom tanečky.“

Poukazuje tak na způsob, jakým město o situaci informovalo.

Roli zde tedy hrálo i to, že smlouva nebyla veřejně přístupná.

Zdá se, že tím, že se o ní mluvilo jako o smlouvě budoucí se

v té době osud haly nejevil jako definitivní. Nikoho proto

nenapadlo o smlouvy žádat, na magistrát přišlo pouze několik

dotazů dle 106/1999 Sb. Opoziční politik to podporuje

tvrzením, že veřejnost „dostávala takové informace, že si

nemohla ani myslet nic jiného.“

Stejným způsobem o vývoji situace pojednávají i média52,

která o VSH začala systematicky informovat zhruba od roku 2011.

Je pozoruhodné, že takto mluví ještě dříve, než občanské

sdružení Vize FM nebo politická opozice učinily kroky

k otevření této černé skříňky.

Také tvrzení politiků napříč politickým spektrem zdání

otevřenosti někdy podporují. Příkladem mohou být odpovědi na

žádost o vyjádření, které občanské sdružení rozeslalo všem

zastupitelům v dubnu 201253. Někteří zastupitelé v nich

odkazují na diskuzi, která má probíhat v průběhu dubna v rámci

politického klubu.

52 Příkladem může být titulek článku Víceúčelová hala stále čeká na svůj osud, kterývyšel 14.1.2011 v Deníku. 53 Znění otázky: Jste pro zachování Víceúčelové sportovní haly ve Frýdku-Místku? ANO / NE, Z jakých důvodů jste pro výše uvedenou odpověď. Dostupné z <http://vizefm.cz/index.php?cool=zastupitele>

56

V příkrém rozporu vůči této nejistotě stojí to, jak je

smlouva o spolupráci vnímána – mezi developerem, městem a

pozemkem existuje spojení, které je upevněno mocným spojencem –

obchodním zákoníkem. Se smlouvou jako principem je tak

provázána velká symbolická a procesní váha: za nepoddajnou ji

považují i lidé, kteří ji (podmínky v ní stanovené) v té době

ještě neviděli.

„Tak nešel jsem do toho z toho důvodu, že smlouva bylauzavřená, že, tam jako každá smlouva když se uzavírá, tak byse měla teda plnit.“

(opoziční politik)

Tuto interpretaci dále upevňuje i město:

„A to je ten problém. Protože je uzavřena smlouva. A co jsemříkal, nejsem odvařený z toho, že ten obchoďák tam bude.Dokážu si představit i jiné místo, kde by mohl být. Dokážusi i představit, že by tu nebyl vůbec. Ale.. nic s tímneudělám. A to vám říkám jako primátor. A nemám tu sílu. Tonemá nikdo. Protože zákon platí pro všechny, a když někdo sněkým uzavře smlouvu, tak ji prostě musí dodržet. A to jeten problém.“

Druhým zdrojem pevnosti je skutečnost, že s vypovězením

smlouvy by měl developer nárok na náhradu ušlého zisku. Tuto

okolnost ještě prohlubuje to, že součástí smlouvy se

Sportplexem by mělo být financování projektové dokumentace pro

novou halu. Tím, že ji měl financovat developer, výše sankce

svázané s odstoupením od smlouvy opticky dále narůstá:

„Kdyby my jsme tu smlouvu vypověděli, tak automatickymusíme zaplatit peníze za projektovou dokumentaci na našihalu, peníze za projektovou dokumentaci na JEJICH obchodnícentrum, protože jsme jim zmařili jejich záměr, tím sedostáváme na nějakých 40 milionů, plus by začla obrovská

57

debata o náhradě ušlého zisku, který by z toho měli, a to semůžeme dostat rázem třeba na 120 milionů.“


Možný vývoj tak byl uzavřen do dvou scénářů, z nichž jeden

s sebou nese velkou finanční zátěž. Lze tedy pouze čtyři roky

čekat, zda developer svého předkupního práva využije.

„A samozřejmě já si myslím, a to je možná jen moje domněnka,že si nikdo, ani opozice, nechtěl vzít na triko ty náklady,které s tím byly spojené, kdyby to vyšumělo, kdyby prostěněkdo řekl... způsobili jste městu škodu tolik a tolik.“


Toto nepoddajné spojení tedy nebylo podrobeno žádné

zkoušce, interpretaci následků sdílejí aktéři napříč politickým

spektrem i mírou zapojení.

Na jedné straně tedy máme zdání, že je vývoj situace stále

ještě otevřený, na druhé straně máme nepoddajnou černou

skříňku, kterou se nikdo ani nesnaží otevírat. Je možné tento

protiklad nějak vysvětlit?

Vzhledem k tomu, že zmiňovaná diskuze v rámci klubu spadá

přibližně do období, kdy se měla schvalovat výstavba nové haly

Polárka54, je možné, že byla tato skutečnost směšována

s otázkou demolice staré haly (jež je se smlouvou pevně

spojena). Dalším možným vysvětlením by mohla být nejistota, že

developer svého předkupního práva nevyužije.

54 Respektive to, zda se bude stavět za cenu vysoutěženou v elektronickéaukci.

58

6.2. Polárka versus VSH

Tvrzení ve Zpravodaji a mediální prohlášení koaličních

politiků však nasvědčují tomu, že ani nevyužitá opce by

neznamenala zachování staré haly. Jak to? S prací, kterou

magistrát i Sportplex na projektu na výstavbu Polárky vykonali,

se zároveň vytvářela kritéria, která stará hala nemohla nikdy

splnit.

Není známo, zda tento proces začal už někdy před rokem

2009, ani jak tehdy mohl vypadat. V oficiálních zprávách lze

ale dobře vidět, jak společně s tím, jak dostává tvar Polárka,

vystupují vlastnosti VSH, které ji v této „soutěži“

diskriminují. Tím, že vzniká projekt, který odpovídá na

současné potřeby města a kritéria, která město považuje za

relevantní, VSH nikdy nebude lepší. Polárka je moderní a její

projekt stanovuje srovnávací kritéria: stará hala moderní není.

Přiblížím tento vývoj na několika příkladech: Polárka má

být, stejně jako VSH, halou víceúčelovou – primárně je

hokejovým útočištěm, ale mají se zde pořádat i kulturní akce.

Pro výpočet ideální kapacity magistrát sesbíral údaje o

kapacitě a návštěvnosti hokejových hal v České republice a

nakonec ji odvodil z návštěvnosti extraligových a prvoligových

zápasů55. Tento podklad zřetelně ukazuje skutečnost, že je

pouze málo hokejových hal s tak velkou kapacitou jako VSH, a

tato že nemá potenciál se naplnit ani v případě hostování

55 Zde jde okamžitě o mnohem menší čísla, návštěvnost prvoligových utkáníje podle rešerše průměrně 1700-660 návštěvníků, zatímco FM hraje ligudruhou a má halu o kapacitě 6500. Reálná návštěvnost hokejových utkání sepak podle zdrojů města pohybuje okolo 500 lidí.

59

extraligy56. Toto kritérium tedy Polárka naplňuje, zatímco VSH

ne. Potenciál využití kapacity pro velké kulturní akce (které

nová hala nenaplňuje) město popírá tvrzením, že i VSH byla

naplněna pouze párkrát. V souvislosti s hostováním hvězd město

také odkazuje na přítomnost nedaleké ČEZ arény, která má ještě

větší kapacitu a navíc je opravená, přetahuje proto velká jména

do Ostravy. Stará, nerekonstruovaná VSH je tedy vykreslena jako

i do budoucna vždy selhávající57.

Dalším důležitým prvkem, který Polárka ztělesňuje, je

víceúčelovost: Polárka je lepší, protože: „Rekonstruovaná hala by

navíc neměla žádnou přidanou hodnotu, badminton, střelnici, kanceláře atd.

(Zpravodaj 3/2013).“ Na následujícím úryvku je pak patrné, jaká

je zde logika finančního srovnávání. Polárka je levnější skrze

papírový výpočet nákladů obou projektů58. Poté, co jsou

počáteční náklady v elektronické aukci sníženy o 102 miliony je

odpovídajícím poměrem propočítáno, za jakou cenu by se

vysoutěžila rekonstrukce staré haly – ta tak nikdy nemůže

vyhrát59.

56 Frýdek-Místek přitom na extraligový hokej necílí – z důvodu absencesponzorů a geografické blízkosti dvou extraligových klubů – Třince aVítkovic. 57 Za pozornost stojí skutečnost, že tato hala pochází ze stejného obdobíjako VSH (odkazuje na něj i svým tvaroslovím), byla před deseti letyzrekonstruována a nyní slouží hokeji i kulturním aktivitám. Nabízí taknezamýšlenou ukázku toho, že budova s velmi podobnými parametry mohla býtúspěšně rekonstruována. 58 První projekty opravu VSH vyčíslují na mnohem menší sumy (170 a 180milionů korun). Tento markantní rozdíl vysvětlují respondenti ze stranyměsta a Sportplexu tím, že se nejedná o projekt na kompletní rekonstrukci,ale pouze o nezbytné investice, které by halu daly do jakžtakž funkčníhostavu.59 Kromě toho na straně Polárky stojí i její provázání s prodejem pozemkudeveloperovi , které značí další významnou finanční úsporu.

60

„Když se podíváte na to shrnutí, tak tady jasně vidíte tenrozdíl 284 a 350 [milionů], a to pouze za předpokladu, že tahala bude prostě v pohodě. Že ty nosné konstrukce budou vsuprovém stavu. (Což jsme dneska zjistili, že nebyly vsuprovém stavu a že tam ještě byl azbest, 20 tun azbestu.)To znamená, k těm 350 bychom si rázem připočítali dalších100, minimálně, na tu sanaci. A teď když se na to podíváte,že Polárka je o 66 milionů levnější, než rekonstrukce VSH,tak jenom tady tím porovnáním, já když se podívám na svůjrodinný rozpočet, mám příjmy-výdaje, jestli si mám koupittohle nebo opravit tohle, a když vím, že to nové budelevnější, tak co udělám, nejsem přece blázen. Takže to jsoustejné úvahy.“


Čím více práce město vykonalo na návrhu Polárky, tím

nereálnější a nepravděpodobnější se rekonstrukce VSH stala. I

kdyby developer svého předkupního práva nevyužil, hala by

s největší pravděpodobností byla zbourána. O tomto posunu

svědčí i skutečnost, že zastupitelstvo výstavbu Polárky

schválilo dříve, než byl pozemek pod VSH prodán.

Vzhledem k tomu, že okolnosti předcházející smlouvě o

spolupráci nejsou známy, lze jen spekulovat, že spojenectví

města s developerem bylo nutné k tomu, aby Polárka mohla

vzniknout. Po čtyřech letech je však díky usilovné práci města

tak silná, že by pravděpodobně obstála i bez demolice

developerem:

„Polárku jsme prostě postavit chtěli bez ohledu na obchoďák,to nejsou, to není spojená nádoba. My bysme tu Polárkupostavili, i kdyby tu developer nebyl, tečka. Protože ta VSHbyla špatná.“


61

6.3. SPOR „O osudu Víceúčelové sportovní haly (VSH) ještě není rozhodnuto!”

(znění petice)

S podpisem smlouvy, která svázala do silné koalice město,

developera a starou hokejovou halu, tedy situace byla poměrně

stabilizovaná. Tuto černou skříňku začali s různou mírou úsilí

otevírat nejprve dvě nové politické strany, které kandidovaly

v komunálních volbách. První strana iniciovala krátký výzkum

veřejného mínění, který měl za cíl zmapovat postoje

veřejnosti60. Kandidát druhé strany se sešel se stávajícími

politiky a seznámil je se svým záměrem. Informace, které od

nich získal, interpretoval tak, že o osudu staré haly se bude

teprve rozhodovat. Otázku VSH tedy zařadil do svého volebního

programu a dostal se do zastupitelstva.

V tom okamžiku tedy hokejová hala byla: v dezolátním

fyzickém stavu, s ocelovými nosníky v pravděpodobně velmi

špatném stavu, morálně zastaralá, ze své podstaty nevyhovující

modernímu provozu, jednoúčelová, s nadměrnou kapacitou. Oprava

by se vyšplhala na astronomickou částku, a především by

výsledek investici neodpovídal, když je možné za mnohem menší

náklady postavit halu novou, která bude mít menší provozní

náklady, mnohem širší využití a bude nová, moderní. Nic tedy

nebránilo kývnout na developerovu nabídku – obnos, který město

z prodeje pozemků získá, činí novou halu ještě výhodnější. Osud

staré haly byl uzavřen do černé skříňky a začaly probíhat

přípravné práce pro územní a stavební rozhodnutí. 60 Tento výzkum se však nedochoval neboť web strany je již nefunkční a jinakse mi nepovedlo výzkum získat. Nemohu zde tedy představit ani výsledky, anito, jakým způsobem byl problém v rámci šetření formulován.

62

6.3.1. Kritika výchozí situace

Na vývoj případu má velký vliv otázka informovanosti. Tok

informací je kontrolován doložkou o mlčenlivosti, která je

součástí smlouvy, a účinným propojením Rady města se

Zpravodajem.

Za prvé, smlouvy jsou prakticky nenapadnutelné, neboť

kdokoliv, kdo je před jejich vypršením viděl, je vázán

mlčenlivostí. Jak jsem již uvedla, jedna smlouva navíc stále

není veřejnosti přístupná. Z toho vyplývá, že smlouvy nemohou

vůbec být podrobovány zkouškám. Mají na své straně silné

spojence a jsou tajné, odpůrci tedy snahu o narušení jejich

pevnosti zcela upustili61.

Za druhé, koalice skrze Zpravodaj Rady města překládá a

mobilizuje nejrůznější prvky, které podporují oficiální

definici problému. Zároveň je to mocný nástroj, který šíření

opoziční sítě znesnadňuje – její relevanci účinně snižuje tím,

že ji ve většině případů zcela ignoruje. Opozičním hlasům dává

periodikum zaznít pouze nepřímo tím, že je překládá a reaguje

na ně. Schopnost kontrolovat a šířit informace je

nesouměřitelná. Na tuto skutečnost naopak všichni odpůrci často

poukazují a snahu o větší informovanost veřejnosti formulují

jako jeden ze svých hlavních cílů.

Tato kontrola informací je identicky napadána všemi

oponenty, kteří do dění kolem haly vstoupili. V dalších

61 Smlouva začala být napadána až v okamžiku, kdy se ukázalo, že město nijakneochránilo kontinuitu hokeje, která byla jedním z jeho podpůrnýchargumentů – když developer využil svého předkupního práva a začal starouhalu demolovat dříve, než byla postavena Polárka.

63

ohledech se však možnosti jednotlivých aktérů liší a jejich

pohledy se různí. V následujících kapitolách tedy představím

dvě nejvýraznější iniciativy.

6.3.2. Opoziční politik

V komunálních volbách v roce 2010 se do zastupitelstva

dostal opoziční politik, který měl rekonstrukci haly ve svém

programu. Úspěšnou kandidaturou získal pozici, ze které mohl do

upevněné definice zasáhnout. Teoreticky tak získal schopnost ve

vymezeném poli manévrovat, a tak černou skříňku pootevřít skrze

politický proces62. Tím, že získal přístup takto, dodatečně

vnímá situaci zcela jinak než ti, kteří se na její definici

podíleli a shodli se na ní. Už jen tím, že začal o problému

mluvit a zpochybňovat do té doby nezpochybňovaná, ustálená

kritéria, upevnil přesvědčení, že osud haly ještě není

rozhodnut a že věnovat úsilí mobilizaci podpůrné konkurenční

sítě má smysl. Této pozice a jejích limitů si je vědom,

odděluje svůj osobní vztah k budově od kompetencí zastupitele.

Svou roli v případu tak definuje jako snahu ověřit definici

případu a kritéria, která město vytvořilo – tedy, zda je

opravdu výhodnější zbourat starou halu a postavit novou.

Začal se tedy případem zabývat, a tak narušovat

stabilizované prvky: Skutečnost, že je hala nyní téměř

nerekonstruovatelná, zpochybnil tím, že ji začal spojovat

s projektovými dokumentacemi, které město nechalo na VSH dříve

vypracovat (tyto dokumentace možnost a úspěšnost rekonstrukce

nezpochybňují). Jako zastupitel inicioval zadání analýzy, která62 Tato kapacita je ještě více podpořena tím, že se zároveň stal členemdozorčí rady Sportplexu.

64

měla přesvědčivě odpovědět na otázku, která varianta je pro

město výhodnější. Výsledný text se jmenoval Analýza případné

kompletní rekonstrukce Víceúčelové sportovní haly a její srovnání s výstavbou nové

haly Polárka a tento název výstižně shrnuje výsledky, ke kterým

došla. Analýza stála na zhodnocení současného fyzického stavu,

vyčíslení nutných zásahů, provozních nákladech na dalších 30

let a nákladech na údržbu, které byly odvozeny ze stavebních

nákladů. Tato čísla byla konfrontována s očekávanými náklady na

novou halu, která z tohoto srovnání vyšla jako finančně

výhodnější. Tato analýza slouží jako potvrzení dominantní

definice problému. Je podložením původních argumentů, text

nevnáší žádné další otázky či nové úhly pohledu. Opoziční

politik tento závěr zpochybnil s tím, že do hry vnesl možnost

získání dotací, které by město mohlo získat na rekonstrukci

staré haly ve výši 40 % či 92,5 % investičních nákladů. Zde

koalice modifikaci sítě nekompromisně zastavila prohlášením, že

žádný takovýto dotační titul neexistuje.

Druhým potenciálně slabým spojením bylo finanční srovnání:

opoziční politik ukázal, že jsou vedle sebe stavěna dvě

nesouměřitelná čísla: papírové náklady na starou halu město

konfrontoval s cenou vysoutěženou skrze elektronickou aukci63.

Zdůrazňováním nesouměřitelnosti čísel se snažil ukázat, že

zastupitelstvo nemá dostatek informací k tomu, aby rozhodlo,

která varianta je výhodnější. Pokusil se tak otevřít černou

skříňku skrze jeden z nejsilnějších prvků sítě, který do té

doby všichni vnímali jako nezpochybnitelného spojence. Ke svým

63 Odhadované náklady na opravu VSH pak byly ještě sníženy tím samýmpoměrem, jako byl rozdíl mezi papírovou a vysoutěženou cenou Polárky (VSHtak nutně zůstala dražší).

65

pochybnostem také připojoval argument, že zadlužení takovéhoto

rozsahu omezí realizaci jiných investic na území města. Pevné

spojení mezi VSH a dotačními tituly nakonec nevzniklo, neboť se

mu nepodařilo rozšířit problém na delší časový úsek, kdy by se

o dotacích dalo uvažovat.

Jak vyplývá již z předchozí podkapitoly, kromě pochybností

o výhodnost stavby je pro něj ústředním tématem otázka

informovanosti. Snažil se otevřít Zpravodaj i politické

opozici64 (čímž by koalice ztratila významného spojence) a

přimět koalici, aby celý záměr výstavby Polárky a NC město

prezentovalo veřejnosti, a tím se otevřelo diskuzi. Tyto snahy

politickou podporu ostatních zastupitelů nezískaly. Nezbývalo

mu tedy než mobilizovat jiné zdroje: inicioval diskuze na

Facebooku a psal texty na oficiální stranický web65.

Skutečnost, že se jedná o člověka v pozici zastupitele

přímo svázaného s konkrétní politickou stranou, paletu

dostupných zdrojů zároveň omezuje. Anketu na Facebooku66 dle

svých slov vytvořil proto, aby si ověřil, zda otázka haly

64 Koalice odkazuje na to, že se jedná o zpravodaj Rady, tedy že přístup ketvorbě obsahu je dán členstvím v RM. Opozice argumentuje tím, že jeperiodikum financováno z daní všech obyvatel města. 65 Za pozornost stojí, že kromě poukazování na konkrétní problémy se takéobecně snažil o větší občanskou aktivizaci tím, že poukazoval na možnostzískávání informací skrze 106/1999 Sb. jako alespoň symbolickéhokontrolního nástroje.66 Znění anketní otázky ukazuje na snahu celý problém redefinovat spojenímvýstavby nové haly s omezením jiných investic: „Zastupitelstvo městaFrýdku-Místku bude v dubnu rozhodovat o výstavbě nové sportovní halyPolárka za téměř 300 mil. Kč z rozpočtu města. Tímto rozhodnutím by sevýrazně omezily investice ve městě na dalších několik let. Vedle stojístávající Víceúčelová sportovní hala (VSH) s cca dvojnásobnou kapacitouhaly Polárka, na jejíž rekonstrukci by město mohlo za určitých okolnostíčerpat dotaci ve výši až stovek milionů Kč. Jak byste rozhodli v pozicizastupitelů VY?”

66

veřejnost vůbec ještě považuje za podstatnou. Rozšiřování

debaty nad rámec internetové a politické aktivity ale za nosnou

nepovažoval – ze své pozice ji vnímá jako politizaci problému.

Opoziční zastupitel tedy nedokázal černou skříňku otevřít

ani modifikovat, přiměl pouze město k další upevňující práci,

v rámci které muselo získat dalšího spojence – analýzu případné

rekonstrukce.

6.3.3. Občan

Není tedy překvapující, že oponenti demolice, kteří neměli

do politického pole jiný přístup než svým hlasem skrze

komunální volby, měli ještě mnohem méně šancí, jak k černé

skříňce získat přístup. Nezbývalo jim, než situaci jako celek

odmítnout a začít budovat svou vlastní, konkurenční síť, která

by ji mohla oslabit zpochybněním prvků, ze kterých černá

skříňka čerpá svou pevnost.

Budoucí člen občanského sdružení VIZE FM, které bylo

v reakci na osud haly založeno, již v roce 2009 (poté, kdy

vyšla ve zpravodaji informace o smlouvě s developerem) na svůj

web napsal polemický text, ve kterém nabízel alternativní

koncepci řešení lokality67. Tento text také zaslal na

investiční odbor jako dotaz přes zákon 106/1999 Sb, což

znamenalo, že adresát měl ze zákona povinnost odpovědět.

Odpověď však byla v podstatě arogantní negací návrhu, která

vznikla z povinnosti reagovat.

67 Dostupné i společně s vyjádřením města na http://vizefm.cz/index.php?cool=VSFM/

67

http://vizefm.cz/index.php?cool=VSFM/

http://vizefm.cz/index.php?cool=VSFM/

„Tak jste soukromá osoba, kdo si vás bude všímat. Takže jájsem v rámci té svojí možnosti zažádal o nějaké informace,to je taky někde na internetu města, mi někdo z městaodpovídal, a to bylo všechno, co jsem tak jako občan.. cojsem si uměl představit, že jsem jako občan schopnýovlivnit. Takže jsem prostě měl své stránky, tohle, a tím tohaslo.“

Stejnou cestou se vydalo ještě několik občanů, kteří

zaslali na město dotazy ohledně smlouvy s developerem a

plánované projektové dokumentace dle zákona 106/1999 Sb. Na

tyto dotazy město muselo odpovědět, ale opět se jedná

o jednostrannou a poměrně přísnou komunikaci.

6.3.4. Občanské sdružení

S tím, jak demolice a výstavba začala dostávat reálnější

obrysy a problém začal být mnohem více diskutovaný, se přes

facebookovou skupinu města setkalo několik lidí. Ti se rozhodli

založit občanské sdružení VIZE FM, aby byli skrze oficiální

tvář schopni do osudu haly zasáhnout. Skutečnost, že občanské

sdružení vzniklo až v roce 2012, koalice spojuje s tím, že se

hala po komunálních volbách dostala do politické debaty68.

Podle Zpravodaje (8/13) je Vize „účelově založený subjekt sledující

politické cíle určitých osob,69 které nebyly ochotny přijmout realitu, v jakém stavu se

hala nacházela.“ Snaží se tedy vytvořit propojení mezi Vizí a

68 Ačkoliv koaliční politici rámují toto otevírání v souvislostis komunálními volbami jako politicky motivovanou aktivitu a z této podstatyji kritizují, situaci lze číst i opačně: skutečnost, že nové strany pojalyVSH jako jedno ze svých programových témat, a do zastupitelstva se obědostaly, se dá vnímat i jako potvrzení postojů veřejnosti – kandidáti takodpovídali na vnímání osudu haly jako problému.69 Mimo téma této práce, ale přesto pozoruhodné je, že se o Vizi FM nikdynemluví jako o aktivistech, jakkoliv tento výraz město používá například proekologickou iniciativu, která vznikla kolem obchvatu. Vize je naopakopozicí vždy spojována s (nepřiznanými) politickými cíli.

68

(opozičními) politickými subjekty, zpochybňuje tak její veřejný

zájem a překládá jej jako politický. Na tomto místě je však

třeba ještě podotknout, že Vize se do Zpravodaje dostala až po

neúspěšném památkovém řízení (tedy v době, kdy se problém znovu

uzavřel) a v souvislosti s demolicí, kdy hokejisté přišli o

halu a musela být postavena náhradní ledová plocha – tehdy byla

Vize pojmenována jako jednoznačný viník a jejich aktivita jako

obstrukce, která městu způsobila další škody (8/2013). Město

tedy i zde blokuje šíření konkurenční sítě skrze kontrolu

informačního toku.

Otázka načasování je podle koalice klíčová i z hlediska

uzavření černé skříňky. Koaliční politik poukazuje na to, že po

podepsání smlouvy o spolupráci byl ještě půl roku čas. Až poté

zastupitelstvo schvalovalo úkony, bez kterých by smlouva podle

jeho slov nemohla nabýt platnosti.

„Kdyby ta Vize FM v roce 2009, kdy na to měla 3zastupitelstva a tři čtvrtě roku, kdyby vyvinula aktivitu,chodila za těma zastupitelema, že to je blbost, přišla by nato zasedání zastupitelstva, to je blbost, pojďme tozastavit, my to nechceme, tenkrát se to zastavit dalo. Onise to rozhodli zastavovat v momentě, kdy se to zastavitnedalo. Proto se ptám, proč?“


Legitimní zapojení veřejnosti je pro něj tedy definováno

časem, kdy mohlo proběhnout, a formou, která odpovídá logice

zastupitelské demokracie: chodit na zastupitelstvo a

přesvědčovat zastupitele. Text, který v té době psal budoucí

člen Vize investičnímu odboru tuto definici nesplňuje.

Skutečnost, že na zastupitelstvo tehdy nikdo nepřišel si tedy

69

koalice vysvětluje jako souhlas či nezájem a mobilizuje jej na

podporu tvrzení, že je Vize politický subjekt, který vznikl

v reakci na proměnu komunální politiky po roce 201270.

Koalice tedy tvrdí, že existoval časový úsek, ve kterém se

smlouva dala zrušit. Městský zpravodaj, tehdy jediný zdroj

informací, byl však skrze město již tehdy se smlouvou pevně

svázán, o této skutečnosti tedy vůbec nemohl informovat a nikdo

o ní nevěděl. Nedostatek informací je podpořen úředním jazykem

zápisů zasedání zastupitelstva a tím, že tehdy nikdo nežádal o

smlouvy.

Koalice tedy skrze otázku načasování zpochybnila samotnou

legitimitu občanského sdružení tím, že jeho aktivitu přeložilo

jako politickou a tuto interpretaci šířila pomocí Zpravodaje.

Vize FM vytvořila velké množství poměrně různorodé práce,

která přesahuje rozsah tohoto textu71. V následujících

70 Otázka nezájmu je velmi zajímavá, její rozpracování však přesahuje možnosti této práce. Proto jen v krátkosti poznamenám, že občanské sdruženíonen nezájem tematizuje jako rezignaci občanů, kteří se ve městě marně snažili zabránit již více věcem – například výstavbě Kauflandu v historickém centru Frýdku. Koalice naopak poukazuje na to, že lidé v případě nesouhlasu na zastupitelstvo chodí a domáhají se svých práv – jmenují ale příklady, které jsou úzce svázané s každodenními životy lidí a jejich existencí – velkou návštěvnost měla například zasedání, na kterých se projednával prodej obecních bytů, ve kterých bydlí sociálně slabí. Otázkou tedy je, zda lze srovnávat praktické či existenční problémy se smlouvou, která ovlivňuje život obyvatel pouze nepřímo. 71 Na logiku zastupitelské demokracie například navazují tím, že zaslalidotazy a otevřené dopisy všem zastupitelům. Dotazy zároveň představujíalternativu informacím ze Zpravodaje: odpovědi byly se souhlasemzastupitelů zveřejněny, a veřejnost si tak může udělat obrázek jak o(ne)ochotě komunikovat, tak o samotných názorech zastupitelů. Dostupné z http://vizefm.cz/index.php?cool=zastupitele/. Kromě toho Vize rozšiřovala problém skrze vyjádření osobností a odborníkůz F-M, která jsou také zveřejněnya na webu nebo vyjadřovala svůj nesouhlasorganizací protestu při příležitosti pokládání základního kamene nového NC.

70

http://vizefm.cz/index.php?cool=zastupitele/

kapitolách proto představím pouze dva nejmocnější spojence,

petici a žádost o památkovou ochranu budovy. Tyto dva body jsem

také zvolila proto, že každý z nich pracuje s černou skříňkou

jinak, cílí na odlišnou úroveň problému a získává si jiné

spojence. Ve srovnání tak vystoupí více úrovní, se kterými

aktéři pracují, a dva rozdílné anti-programy, ke kterým se

město uchyluje.

6.3.4.1. Petice

Vize tedy jako nelegitimní subjekt nedostala šanci se stát

součástí sítě prvků, které upevňují demolici haly ve spolupráci

s developerem a tak se na formulování této skutečnosti podílet.

Může tedy pouze mobilizovat konkurenční síť a s její pomocí se

snažit narušovat pevnost černé skříňky pomocí zpochybňování

jednotlivých prvků a šíření alternativních výkladů.

Ještě před tímto zpochybněním Vize pro získání legitimity

zvolila alternativní strategii reprezentace nesouhlasu

veřejnosti: sepsala petici, která zviditelní její spojence a

ukáže tak, že se nejedná o soukromou snahu sedmi lidí.

Jak je tato petice formulována? Její název Stop výstavbě

nákupního centra na místě VS haly ve Frýdku-Místku pracuje se spojením

nákupního centra s osudem VSH, petice však není namířena proti

spolupráci se soukromým sektorem, ani proti výstavbě nákupního

centra jako takové. Za pozornost stojí, že ani netvrdí, že je

víceúčelovou sportovní halu bezpodmínečně nutno zachovat. Ze

znění petice je zjevné, že jejím cílem není popření černé

skříňky, ale reakce a postoj musí vycházet z toho, jak je

problém koalicí formulován:

71

To byl náš cíl. My s tím nesouhlasíme, jako celek toodmítáme, protože jako celek nám to bylo předloženo. Takžeta petice byla takto... tohlencto nedělejte. Nemáte na tomandát, my s tím nesouhlasíme, tak prostě vyslyšte nás azastavte to.

Záměrem Vize tedy není odmítnutí výchozí definice, ale její

rozšíření skrze zapojení dalších prvků, které by stávající

pevnost mohly narušit nebo změnit její obrysy. Vize tak

mobilizuje faktory, které považuje za podstatné, ale nebyly při

rozhodování zohledněny.

Petice poukazuje na to, že projekt s sebou nese zvýšení

dopravní zátěže v centru města, a na pomoc si bere skutečnost,

že město již definici stávající situace jako nepřijatelné

přijalo tím, že řeší obchvat. Na protichůdné jednání města

odkazuje i otázka kapacity, které jsem se věnovala výše. Dalším

problematickým bodem je otázka financování, kdy Vize podporuje

strategii opozičního politika, který kritizuje, že město

neprověřilo možnost získat na halu dotace v rámci regionálního

operačního programu.

Novým argumentem, který do hry vnáší až Vize FM, je otázka

architektonické hodnoty haly. Zaštiťuje se expertním věděním –

prohlášením České architektonické komory: „Stavba se řadí mezi

nejvýznamnější sportovní stavby v regionu a je důležitým symbolem města. Její

nahrazení multifunkčním centrem pravděpodobně nebude adekvátní náhradou za

ztrátu kvalitní architektury.” S tímto spojencem Vize dále pracovala,

když podala žádost o památkovou ochranu VSH – podrobněji se

tedy tomuto aspektu věnuji níže.

72

Poslední bod odkazuje na absenci veřejné diskuze, kterou

Vize odvozuje z principů zastupitelské demokracie. Jádrem

problému je skutečnost, že otázka haly nebyla nijak představena

ve volbách, a občané tak neměli možnost rozhodnout svým hlasem

o tom, zda rekonstrukci či demolici haly podpoří.

V otázce veřejné diskuze se názorně rozevírá odlišné

vnímání principů zastupitelské demokracie a veřejné participace

mezi lokálními politiky a veřejností, která si přeje záchranu

haly:

„Podívejte. V zastupitelstvu je 40 lidí, 40 lidí, má každýrodinu, to je dalších 200 lidí, každý má svého známého, toje 2000 lidí. Přišla nějaká negativní reakce, že si někdopřečetl ve zpravodaji, že bude obchoďák? Nic. Naopak jsemzaznamenal v té době jen... konečně, aspoň nebudu musetjezdit nakupovat do Ostravy.


Názor veřejnosti tak město bere ze dvou zdrojů: ze

skutečnosti, že tehdy nikdo nepřišel na zastupitelstvo (viz

výše), a skrze názory, se kterými se zastupitelé potkávají

v rámci svého každodenního života a sociálních vazeb72. Na

kritiku chybějící diskuze koaliční politik reagoval tím, že

diskuze samozřejmě probíhala – zjišťujeme ale, že se jednalo o

diskuzi na politických klubech, která, jak jsem již výše

uvedla, veřejnost nepřipustila.

Toto vnímání potvrzuje i to, jak koaliční politik vnímá

dobrou praxi, kterou mi přibližuje na jiném aktuálním problému,

který se ve městě začíná řešit: problém vzal na zastupitelstvo

předtím, než se vůbec začala řešit projektová dokumentace. To72 Toto vnímání se v rozhovorech často opakovalo.

73

má iniciovat diskuzi v rámci skupiny, do které jsou zapojeny

všechny politické strany – a všichni tak mají možnost se

vyjádřit. Toto pojetí odpovídá principům zastupitelské

demokracie za podmínky, že strany měly tuto otázku

specifikovanou ve svých volebních programech.

Druhou možností vstupu veřejnosti do problému je opět účast

na zasedání zastupitelstva. To má však několik úskalí. Průběh

zasedání je přísně formalizovaný a občané mohou v souladu

s jednacím řádem do projednávání vstoupit až na závěr, kdy je

vyhlášena diskuze – to znamená v okamžiku, kdy už projednané

věci mohou být odhlasovány. Vstup má formu otázek, které občané

v omezeném prostoru mohou pokládat. Kromě toho je diskuze

většinou v brzkých odpoledních hodinách, což omezuje účast

proto, že v té době jsou lidé často v práci. Toto systémové

nastavení tedy možnost diskuze a vstup do projednávání výrazně

omezuje73.

Otázka zastoupení veřejnosti a obecně přístupu magistrátu

prolíná například do výzkumu veřejného mínění, který město dalo

zpracovat při příležitosti vypracovávání Strategického plánu

rozvoje města. Tento průzkum si mimo jiné kladl za cíl „poznat

názory a vnímané nedostatky od lidí, kteří na území města žijí a primárně jeho dění“

a „poukázat na zájem vedení města o názory občanů a ochotu s nimi při budoucím

vývoji města spolupracovat“. Součástí byla otevřená otázka, kde

mohli občané psát připomínky a návrhy ke zlepšení práce

magistrátu. Čtvrtina odpovědí směřovala ke zlepšení

vstřícnosti, slušného jednání a lidskému přístupu úředníků.

Druhým nejčastějším návrhem byl požadavek na zlepšení73 To ostatně potvrzuje i zkušenost členů občanského sdružení.

74

komunikace úředníků a zástupců města směrem k občanům a

zlepšení informovanosti o dění ve městě. Zastoupen byl i

názor, že úředníci nejeví o potřeby občanů zájem a politická

reprezentace se zajímá o občany pouze před volbami (Strategický

plán rozvoje statutárního města Frýdku-Místku: Dotazníkové

šetření 2011, 64).

Na podstatu petice jako možnosti zapojení občanů poukazuje

člen občanského sdružení již ve svém článku z roku 2009,

předesílá však i její možný osud:

„Druhým a nejpodstatnějším základním kamenem je postojradnice. Případnou petici pro založení VŠ může podepsattřeba i nadpoloviční většina občanů, ale pokud takový záměrnevezmou radní za svůj, tak potichu pojde na "nešťastnoushodu okolností" a vhodné pozemky včas skončí v rukouvlivných investorů, kteří se jich už nevzdají.“

To se vlastně také stalo74. O míře důležitosti, kterou

zastupitelé petici přikládali, svědčí i to, jakým způsobem byla

projednávána: petice byla na program zasedání, v rámci kterého

byla schvalována výstavba nové hokejové haly, začleněna až na

konec – neiniciovala tedy diskuzi, ani jí nebyla dána možnost

hlasování ovlivnit. Figurovala pouze jako poslední bod „odpověď

na petici“ – zastupitelstvo se muselo shodnout na to, jak na ni

odpoví, ale nic víc – petice jako opravný nástroj zákonně

nezavazuje k ničemu jinému, než aby byla vzata na vědomí.

74 Petice mohla mít na dění vliv skrze svou symbolickou hodnotu, jakkolivz ní pro město nevyplývají žádné zákonné povinnosti. To stručně shrnuječlen Vize FM pro iDnes (21. 3. 2012): „Otázka je, co s peticí udělámagistrát. Pokud budou politici chtít, tak si s ní mohou s prominutímvytřít, žádnou aktuální váhu to nemá. Ale může třeba ukazovat, kam se budoupříště pohybovat volební preference."Zpětně člen občanského sdružení dění rekapituluje tak, že se tehdy mělipokusit o vyhlášení referenda, které má reálnou moc.

75

Co k tomu říká město? Veřejně tímto způsobem nereagují, ale

v rámci rozhovorů poukazují především na malý počet podpisů na

papírové petici75, na to, že hodně podepsaných má trvalé

bydliště mimo Frýdek-Místek a některé podpisy nejsou čitelné.

Jeden koaliční politik navíc zpochybňuje samotný princip petice

jako způsob zprostředkování názorů veřejnosti - tvrzením, že

lidé podepíšou cokoliv. Jako taková je pak petice jen kusem

papíru, který nemá žádnou vypovídací hodnotu.

6.3.4.2. Povolání expertního vědění: z ruiny architektonickou památkou

Druhou strategií Vize FM bylo povolání expertního vědění

k vytvoření konkurenční definice haly jako rekonstruovatelné a

architektonicky hodnotné stavby76.

Prvním potenciálním spojencem jsou ocelové nosníky,

respektive protichůdná tvrzení, kterými je město reprezentuje

ve Zpravodaji.

“Nedávno město halu za nemalé peníze koupilo s cílemrekonstruovat ji, pak pořídilo pro halu nové chlazení za 35milionů. Proč by tolik dávali do zdevastované haly?”

(člen Vize FM, Český domov, 7. 9 2012)

Podstatnou roli zde hraje to, že Vize expertním věděním

týkajícím se haly nedisponuje77. Opravitelnost haly tak může

mobilizovat jen skrze odkazování na práci města před rokem

2008, kdy město projektovou dokumentaci na opravu, mluvilo

75 2866 podpisů. Město má 60 000 obyvatel (circa 47 000 voličů).Elektronická petice získala 1640 podpisů, ale tu neberou v potaz vůbec.76 V protikladu vůči ruině, jejíž oprava by byla ve srovnání s výstavbouPolárky nákladná a neefektivní.77 Jejich fyzický stav pravděpodobně nelze prověřit přímou sondou.

76

o hale jako rekonstruovatelné a investovalo do celého procesu

nemalé peníze. Respondenti z koalice a Sportplexu však nabízejí

alternativní vysvětlení, které tento argument oslabuje:

vytváření projektové dokumentace a investic do haly vysvětlují

jako kontinuum, ve kterém nové poznatky (a nové havárie)

postupně možnost halu rekonstruovat zdražují a činí stále méně

reálnou78.

Architektonická a symbolická hodnota haly v černé skříňce

nebyla nijak zapojena a bylo nutné ji přeložit a začlenit po

její mobilizaci druhou stranou. Tehdy se o ní začalo mluvit

jako o subjektivní charakteristice – neexistují objektivní

kritéria, jde o líbí – nelíbí. Město je v tomto postoji téměř

konzistentní, je zapojen i do způsobu, jakým vzniká nová hala:

Nebyla na ni zadána žádná architektonická soutěž, ale naopak

byla pro účely finanční úspory vysoutěžena její realizace.

Přece jen se s architektonickou formou nějakým způsobem

pracuje: prezentace, která byla zastupitelům předložena před

hlasováním o realizaci Polárky79, obsahovala přehled

sportovních hal - opravdových architektonických skvostů z celého

světa. Zároveň se zde objevilo tvrzení, že vzhled Polárky byl

inspirován slavným ptačím hnízdem v Pekingu.

„V případě, že ministerstvo následně rozhodne, že VSH do seznamuzapsána nebude, pak budeme ve veřejné zakázce na zhotovitele Polárkypokračovat. V případě, že VSH zapsána do seznamu kulturních památek

bude, pak od projektu Polárky upustíme a budeme nuceni připravitrekonstrukci VSH, což by bylo nákladnější, než výstavba haly Polárka,“

78 To jak se postupně zvedá cena rekonstrukce město pak vysvětluje tím, že „To nebyla kompletní rekonstrukce celé haly tak, aby byla prostě super. To bylo jenom.. ano, máme starý barák, tak ho pojďme nějak zrekonstruovat ať to aspoň nějak vypadá a moc to nestojí.“ 79 prezentace mi byla ukázána v rámci rozhovoru na magistrátu.

77

(Deník 24. 4. 2012.)

Doposud představenými strategiemi tak odpůrci vyčerpali

všechny legitimní zdroje zakotvené v logice zastupitelské

demokracie. Zbývala možnost lokální politické pole překročit

pomocí zákonného procesu, který zároveň směřuje k zásadní

redefinici VSH: podání žádosti o zařazení budovy pod památkovou

ochranu.

Prohlášení haly památkou by však mělo sílu černou skříňku

rozbít, neboť by dokázalo upevnit skrze zákon zcela jinou halu

a zároveň rozbít pevné spojení města, lokality a developera.

Vize FM jej podala v okamžiku, kdy již byla vyhlášena

elektronická aukce na dodavatele. Byla tedy zrušena do doby,

než Ministerstvo kultury vydá rozhodnutí.

Hlavním argumentem žádosti byla architektonická kvalita

dominanty postavená do protikladu vůči jinak urbanisticky

poškozenému městu. Součástí žádosti je i skutečnost, že je

existence haly v současnosti ohrožena právě zadávacím řízením

na realizaci projektu nové haly. Architektonickou hodnotu Vize

podkládá prohlášením České architektonické komory, která se

k plánované demolici vyjádřila v souvislosti se spuštěním

elektronické soutěže. Vyjádření poukazuje na to, že se jedná o

jednu z nejvýznamnějších sportovních staveb v regionu pro:

„svou originální konstrukci, siluetu i netradiční uspořádání. Uchovává si řadu hodnot

spojených s neoavantgardními tendencemi 60. let a tvaroslovím 70. a 80. let 20.

století (vyjádření ČKA 2012)”. Tuto skutečnost podporuje dopis

historika umění a zaměstnance Národního památkového ústavu v

Ostravě, který upozorňuje na to, že by město mělo vzít v potaz

78

to, jak bude architektonickou ztrátu kompenzovat. Text

vysvětluje, proč je VSH hodnotnou stavbou, ukazuje kontext

jejího vzniku a kritizuje přístup města k této dominantě.

Problém rozšiřuje i koncepčně, klade otázku, jak přistupovat k

architektuře 70. let minulého století. Toto vyjádření spojilo

halu s unikátními architektonickými kvalitami. Koaliční politik

však toto tvrzení napadl znevážením autority, která jej

vyslovila, a znovuprovázáním haly s jejím špatným fyzickým

stavem – „Čekal bych, že se k tomu vyjádří nějaký architekt. My vyjádření

architekta máme a ten potvrzuje, že historická ani kulturní architektonická hodnota

VSH nevyváží skutečnost žalostného stavu a nezbytnost extrémních nákladů na její

revitalizaci (Deník 20. 3. 2012).“

Město nakonec relevanci expertního vědění zcela popřelo při

informování o výsledku památkového řízení. V textu bylo

neobvykle rozsáhle citováno vyjádření NPÚ, které odborným

jazykem oceňuje kompozici a dispozice haly, nebo například

brutalistické tendence artikulované v betonových chrličích či

montovaných prvcích. Tuto argumentaci Zpravodaj překládá tím,

že ji staví proti zkušenosti běžných občanů: text staví na

hlavu postavením proti uživatelské zkušenosti a tím tedy

relevanci expertního vědění zcela odmítá.

„Samozřejmě, že tato argumentace nemá pro běžného občanasmysl (...) Co se týče hodnocení uživatelů těchto prostor,ti si vystačí s hodnocením zastaralé, přežité, absolutněnevyhovující. Vždyť zde v šatnách ani není denní světlo.“

(Zpravodaj 7/2012)

Vyjádření Odboru památkové péče Ministerstva kultury

potvrzují argumentační linii města, která přenáší pozornost

79

z architektonické formy na provozní aspekty řešení.

Architektonickou kvalitu budovy nezpochybňuje, nicméně

především poukazuje na morální zastaralost haly a velkou

finanční náročnost opravy. To vede k neprohlášení objektu

kulturní památkou.

„Vyhráli jsme i bitvu s památkáři, které také nezajímalselský rozum ani ekonomika, a k debatě o architektuře chcisnad už jen říct, že je jako umění – někomu se jistý objektmůže líbit, jinému naopak.“

(Zpravodaj 3/2013)

Podívejme se na toto vyjádření blíže. Skládá se ze tří

částí: Vyjádření Národního památkového ústavu, jež je obsahově

totožné s textem, který zasílala ČKA na město. Dále se

k problematice vyjádřil odbor územního plánování

Moravskoslezského kraje, který budovu nedoporučil označit za

památku kvůli špatnému fyzickému stavu. Také ji po materiálové

a technické stránce spojil se 70. léty jako dobou největšího

stavebního úpadku architektury na našem území. Na konkrétních

detailech80 ukazuje, proč hala nemůže být považována za

moderní. Největší kritice je však podrobena funkční stránka

budovy: příkré tribuny, nemožnost vizuálního kontaktu diváků.

Odbor tak hale přiznává architektonickou hodnotu zvnějšku, ale

funkční detaily hodnotí jako nezvládnuté. Odbor územního

rozvoje Frýdku-Místku toto vyjádření doplnil dalším aspektem:

„svým způsobem ojedinělý objekt“ je vztahován ke svému okolí, jeho

poloha je výjimečná a odráží výjimečnou epochu, nicméně je

v prostoru „potopena“ estakádou. Ačkoliv je daný prostor

považován za hodnotný, zároveň odbor je předpokládá, že „se

80 Jmenuje například nepohodlná dřevěná sedátka.

80

nepovede přetvořit nábřežní prostor výhradně k potřebám sportovního stánku“81.

Nad rámec povinnosti se k problému vyjádřila komise

ministerstva kultury, která poukázala na to, že neexistuje

dostatek prostředků ani dostatečná potřeba využití, zmiňuje

provozní záhady závadám sahající k počátku její existence.

Rozhodnutí neprohlásit halu památkou bylo poté zasláno

k vyjádření Sportplexu jakožto vlastníku budovy. V rámci tohoto

vyjádření Sportplex zarámoval halu jako symbol moci upadajícího

komunistického režimu a věnoval několik odstavců kritice

fyzických vlastností haly. Poukazuje tak na to, že jejich

uspokojivé řešení by zasáhlo do dispozičního řešení haly.

Památkové řízení, které mělo moc halu zachránit, nakonec

udělalo pravý opak: Spojilo rekonstrukci VSH se ztrátou

autenticity, tedy architektonické hodnoty – rekonstrukce haly

by znamenala zásahy do toho, co je na ní cenné. Vzniklo tak

spojení mezi architektonicky zajímavým a potenciálně hodnotným

vzhledem haly a její nefunkčností (tedy

nerekonstruovatelností). Toto spojení je nepoddajné kvůli tomu,

že je stvrzeno expertní institucí – Odborem památkové péče MK.

81 Domnívám se, že toto akcentování prostorového kontextu je odpovědí nadopis pracovníka památkového úřadu, který mimo jiné kritizuje neupravenéokolí VSH.

81

Závěr

„Ano, Víceúčelová sportovní hala je možná symbol. Ale symbol své dobya nenaplněných ambicí pozměnit tvář města. Dnes žijeme v době zcela

jiné, moderní, ale v současnosti i ekonomicky náročné. Proto sinemůžeme dovolit nic neřešící stamilionové investice do stavebně iprovozně velmi zastaralých objektů. Proto ve městě vznikají novémoderní sportovní areály. A tak jako se hovoří v superlativech o

rekonstrukci fotbalových Stovek, tak budou brzy pyšní hokejisté nasvou novou halu. A zdaleka nejen ti. Polárka bude mít totiž konečně

víceúčelovost nejen ve svém názvu.“

(Zpravodaj 7/2013)

Osud haly byl tedy nepoddajně upevněn již v roce 2009

podepsáním smlouvy o spolupráci, která pevně spojilo magistrát,

developera a starou halu a uzavřela toto spojení do černé

skříňky. Úspěšnost tohoto spojení vychází zejména ze smluvních

podmínek, které město zavázaly k vykonávání vyjednávací,

stabilizující a osmyslňující práci, která musela odolat

veškerým snahám o narušení. Kromě toho samotná smlouva byla

díky své doložce o mlčenlivosti nedostupná, a tak se stala sama

o sobě nenapadnutelnou. Město tuto roli dokázalo splnit, neboť

disponuje velkým množstvím zdrojů a kontroluje dominantní

informační tok města. Takto nastavené výchozí podmínky, které

vyplývaly ze zapojení městské společnosti a reformulace

rozhodovacího procesu skrze veřejno-soukromé partnerství téměř

znemožnily redefinici situace i snahy vytvořit konkurenční síť,

která by měla potenciál převládnout.

Způsob, jakým jsou formulována kritéria podstatná pro

rozhodování nad jednotlivými variantami ilustruje proces

82

vytváření projektové dokumentace na novou halu Polárku: VSH

nikdy nemůže splnit papírová kritéria, která ztělesňuje plán

nové výstavby dle současných potřeb města.

Navzdory tomuto zúženému manévrovacímu poli se našlo

několik iniciativ, které se z různých důvodů pokusili osud

staré sportovní haly změnit. Úspěšnost těchto snah se různila

podle toho, jakou pozici aktéři zastávali.

Opozičnímu politikovi se podařilo skrze logiku

zastupitelské demokracie do převládající sítě částečně zapojit,

avšak svou intervencí ji pouze upevnil, neboť město donutil

zadat novou analýzu, která ve výsledku síť prodloužila – jeho

taktikou bylo napadnutí základních definic, které upevňovaly

rekonstrukci staré haly jako finančně nevýhodnou, a rozšíření

sítě o další prvky, které by finanční kritérium doplnily o

další aspekty (dotace).

Občanskému sdružení nezbývala jiná možnost, než černou

skříňku jako celek odmítnout a začít budovat svou vlastní síť,

která mobilizovala jiné spojence. Svou legitimitu se snažili

podpořit peticí s několika tisíci podpisy, cílem petice bylo

redefinovat otázku osudu staré haly novým způsobem, aby

zohlednila i otázky, které město ve spolupráci s developerem

nebralo v potaz. Magistrát na ni však reagoval stejným

způsobem, jako na všechny ostatní aktivity – kontrolou

informačního toku, který konkurenční síti zabránil další

šíření, nebo ji překládal ve vlastní prospěch. Další úspěšnou

taktikou bylo vykonávání pouze toho, co městu ukládá zákon –

petici tedy, stejně jako ostatní aktivity, pouze vzalo na

83

vědomí. Občanské sdružení se také pokusilo rozhodovací

kompetence města překonat návrhem na památkové řízení. Pokud by

VSH byla prohlášena památkou, černá skříňka by byla rozbita a

stará hala by musela být zachována. Ministerstvo kultury však

budovu skrze expertní vědění nepoddajně spojilo

s neopravitelností – rekonstrukce haly by podle něj znamenala

ztrátu autenticity, a tedy to, co je na ní cenné.

84

7. Jmenný rejstřík

Aibar.........21

Amin..........21

Bell..........13

Bender 20, 22, 24

Bijker....21, 23

Bloor.........20

Bowman........17

Callon....19, 26

Clarke........18

Davies........23

de Vries. .16, 17

Doucet........17

Ebdon. 16, 17, 18

Evans.........17

Farías 20, 22, 24

Feldman...18, 35

Flyvjberg.....25

Graham........24

Greve.........17

Guggenheim 22, 24

Harvey........15

Hermant.......21

Hodge.........17

Hommels...23, 24

Chvalkovská16, 19

Jayne.........13

Konopásek.....30

Konvitz.......21

Landow 16, 17, 18

Latham....22, 24

Latour..........

...19, 20, 21,25, 26, 27

Law.......19, 20

Marvin........24

McCormack. 22, 24

Moore.........17

Moulaert......16

Newman........18

Rodriguez.....16

Rydin.....21, 24

Selman........23

Silverman.....25

Singleton. 19, 20

Smith.....15, 24

Swyngedouw 16,18,19

Sýkora........15

Temelová. .17, 35

Thrift....21, 22

Wu............15

Yin.......24, 25

Zaloom........24

85

8. Zdroje

LiteraturaAibar, Eduardo; Bijker, Wiebe. 1997. „Constructing a city: The Cerdaplan for the extension of Barcelona.“ Science, Technology & Human Values 22(1): 3-30.

Arksey, Hilary; Knight, Peter. 1999. Interviewing for social scientists. London: Sage.

Amin, Ash; Thrift, Nigel. 2002. Cities: Reimagining the Urban. Cambridge: Polity.

Bell, David; Jayne, Mark. 2009. Small cities? Towards a research agenda. Journal of Urban and Regional Research 33(3): 683–699.

Bernt, Matthias. 2009. "Partnerships for demolition: The governance of urban renewal in East Germany's shrinking cities." International Journal of Urban and Regional Research 33(3): 754-769.

Bijker, Wiebe. 2009. „Social Construction of Technology.“ In Olsen, Pedersen, Hendricks (eds.). A Compendium to the Philosophy of Technology. Oxford: Wiley-Blackwell, p. 88-94.

Callon, Michel. 1986 "Elements of a sociology of translation: Domestication of the Scallops and the Fishermen of St Brieuc Bay". In Law (ed.). Power, Action and Belief: A New Sociology of Knowledge? London: Routledge, p. 196-233.

Doucet, Brian. 2012. "Variations of the Entrepreneurial City: Goals,roles and visions in Rotterdam's Kop van Zuid and the Glasgow Harbour Megaprojects." International Journal of Urban and Regional Research 37(6): 2035-2051.

Evans, Joanne; Bowman, Diana. 2005. "Getting the contract right." InHodge, Greve (eds.). The Challenge of Public-Private Partnerships: Learning from International Experience (2005), p. 62-80.

Flyvbjerg, Bent. 2006. "Five misunderstandings about case-study research." Qualitative inquiry 12(2): 219-245.

Graham, Stephen; Marvin, Simon. 2001. Splintering Urbanism, Networked infrastructures, technological mobilities and the urban condition. London: Routledge.

Guggenheim, Michael. 2009. "Mutable immobiles. Change of use of buildings as a problem of quasi-technologies." In Farías, Bender

86

(eds.). Urban Assemblages: How Actor-Network Theory Changes Urban Studies. London: Routledge, p. 161-178.

Harvey, David. 1989. „From Managerialism to Entrepreneurialism: The Transformation in Urban Governance in Late Capitalism.“ Geografiska Annaler. Series B, Human Geography 71( 1):3-17.

Hommels, Anique. 2005. "Studying obduracy in the city: Toward a productive fusion between technology studies and urban studies." Science, technology & human values 30(3): 323-351.

Chvalkovská, Jana. Veřejně vlastněné podniky – zvětšující se stádo politických dojných krav? (přednáška) Brno: Projektovat a stavět, 19. 10. 2013.

Konopásek, Zdeněk. 2008. „Making Thinking Visible with Atlas.ti: Computer Assisted Qualitative Analysis as Textual Practices“ Forum: Qualitative Social Research, 9(2), Art. 12.

Konvitz, Jozef. 1985. - The urban millennium. Carbondale: Southern Illinois University Press.

Landow, Paul; Ebdon, Carol. 2012. "Public-Private Partnerships, Public Authorities, and Democratic Governance." Public Performance & Management Review 35(4): 727-752.

Latham, Alan; McCormack , Derek. 2009. „Globalizations Big and Small“ In Farías, Bender (eds.). Urban Assemblages: How Actor-Network Theory Changes Urban Studies. London: Routledge, p. 53-72.

Latour, Bruno. 1987. Science in action: How to follow engineers and scientists through society. Cambridge: Harvard.

Latour, Bruno. 1991. „Technology is Society Made Durable“ In Law (ed.) A Sociology of Monsters: Essays on Power, Technology and Domination. London: Routledge, p. 103-132.

Latour, Bruno. 1992. „Where Are the Missing Masses? The Sociology ofa Few Mundane Artifacts.“ In Bijker, Law (eds.). Shaping Technology / Building Society: Studies in Sociotechnical Change. Cambridge: The MIT Press, p. 225-258

Latour, Bruno. 2005. Reassembling the social: An introduction to actor–network theory. Oxford: Oxford University Press.

Law, John; Singleton, Vicky. 2013. „ANT and politics: working in and on the world.“ Qualitative Sociology 36(4): 485-502.

Moore, Susan. 2012. "Re-evaluating ‘public’and ‘private’in local development cultures: converging vocabularies of public good and market success in Toronto's New Urbanism." Town Planning Review 83(5): 575-596.

87

Newman, Janet; Clarke, John. 2009. Publics, politics and power: Remaking the public in public services. London: SAGE Publications Limited.

Rydin, Yvonne. 2013. "Using Actor–Network Theory to understand planning practice: Exploring relationships between actants in regulating low-carbon commercial development." Planning Theory 12(1): 23-45.

Silverman, David. 2005. Ako robiť kvalitatívny výskum. Bratislava: Ikar.

Smith, Neil. 2002. "New globalism, new urbanism: gentrification as global urban strategy." Antipode 34(3): 427-450.

Smith, Richard G. 2010. Urban studies without ‚scale‘: localizing the global through Singapore. In Farías, Bender (eds.). Urban Assemblages: How Actor-Network Theory Changes Urban Studies. London: Routledge, p. 73-90.

Swyngedouw, Erik; Moulaert, Frank; Rodriguez, Arantxa. 2002. "Neoliberal urbanization in Europe: large–scale urban development projects and the new urban policy." Antipode 34(3): 542-577.

Sýkora, Luděk. 2007. Výzvy postsocialistického města. Era 21 2: 54-57.

Swyngedouw, Moulaert, Rodriguez 2002 neoliberal urbanization in europe

Temelová, Jana. 2007. „Flagship developments and the physical upgrading of the post-socialist inner city.“ Geografiska Annaler: Series B, Human Geography 89(2): 169-181.

de Vries, Piet. 2011. „The modern public-private demarcation. History and trends in PPP.“ In de Vries, P; Yehoue, E. B. (eds.). TheRoutledge Companion to Public-Private Partnerships, p.9-26.

Yin, Robert K. 2009. Case study research: Design and methods. London: Sage.

Zaloom, Caitlin. 2009. „The city as value locus: markets, technologies, and the problem of worth.“ In Farías, Bender (eds.). Urban Assemblages: How Actor-Network Theory Changes Urban Studies. London: Routledge, p. 253-268.

MédiaStejskal, René. „Jakub Šrubař: Dokud hala stojí, je za co se bít“ [online]. Český domov 7. 9. 2012. [cit. 6.2.2013]. <http://ceskydomov.cz/frydek-mistek/clanek/jakub-srubar-dokud-hala-stoji-je-za-co-se-bit>

88

Štalmach, Darek. „Symbol Frýdku-Místku půjde k zemi, uvolní místo obchodnímu centru” [online]. iDnes.cz 7. 9. 2011. [cit. 6.2.2013]. <http://bydleni.idnes.cz/symbol-frydku-mistku-pujde-k-zemi-uvolni-misto-obchodnimu-centru-p9u-/architektura.aspx?c=A110907_1647808_ostrava-zpravy_jog>

Štalmach, Darek. “Petici proti zbourání haly ve Frýdku podpořilo zatím přes tisíc lidí” [online]. iDnes.cz 21. 3. 2012. [cit. 6.2.2013]. <http://ostrava.idnes.cz/petici-proti-zbourani-haly-ve-frydku-mistku-podporilo-pres-tisic-lidi-1za-/ostrava-zpravy.aspx?c=A120321_1752097_ostrava-zpravy_jog>

Vavrošová, Ladislava. „Víceúčelová hala stále čeká na svůj osud“ [online]. Deník 14. 1. 2011. [cit. 6.2.2013]. <http://fm.denik.cz/zpravy_region/viceucelova-hala-stale-ceka-na-svuj-osud20110114.html>

Vavrošová, Ladislava. „Michal Pobucký: Polárku vysoutěžíme v elektronické aukci“ [online]. Deník 20. 3. 2012. [cit. 6.2.2013]. <http://fm.denik.cz/zpravy_region/polarku-vysoutezime-v-elektronicke-aukci-20120320.html>

Vavrošová, Ladislava. „Město žije peticí za halu, podle radnice je na změny již pozdě“ [online]. Deník 20. 3. 2012. [cit. 6.2.2013]. <http://fm.denik.cz/zpravy_region/mesto-zije-petici-za-halu-podle-radnice-je-na-zmeny-jiz-pozde-20120320.html>

Vavrošová, Ladislava. „Sportovní halu, které hrozí demolice, si prohlédnou památkáři“ [online]. Deník 24. 4. 2012. [cit. 6.2.2013]. <http://fm.denik.cz/zpravy_region/120424-viceucelova-sportovni-hala-vsh-architekt.html>

Další zdrojeAQE advisors, a. s. 2011. „Strategický plán rozvoje statutárního města Frýdku-Místku : dotazníkové šetření.“ [online]. [cit. 10. 12. 2013]. http://www.frydekmistek.cz/cz/podnikatel/strategicky-plan-rozvoje-mesta/pruzkum-nazoru-obcanu-mesta/

Česká architektonická komora. 2012. „Zvažte demolici sportovní haly ve Frýdku-Místku“ [online]. [cit. 20. 4. 2013] http://www.cka.cc/oficialni_informace/tiskove-zpravy/zvazte-demolici-sportovni-haly-ve-frydku-mistku

Kania, a.s. 2006. „Rekonstrukce Víceúčelové sportovní haly ve Frýdku-Místku“ [online]. [cit. 25. 9. 2013] <http://www.kania-ostrava.cz/rekonstrukce-viceucelove-sportovni-haly-ve-frydku-mistku/>

89

http://www.cka.cc/oficialni_informace/tiskove-zpravy/zvazte-demolici-sportovni-haly-ve-frydku-mistku

http://www.cka.cc/oficialni_informace/tiskove-zpravy/zvazte-demolici-sportovni-haly-ve-frydku-mistku

Ministerstvo kultury České republiky. 2012. „Rozhodnutí o neprohlášení za kulturní památku“

Statutární město Frýdek-Místek. „Vysoká škola ve Frýdku-Místku – vyjádření“ [online]. [cit. 25. 9. 2013] <http://vizefm.cz/dokumenty/MMFM20100204.pdf>

„Strategický plán rozvoje statutárního města Frýdku-Místku na období 2007-2013“ [online]. [cit. 10. 3. 2013] <http://www.frydekmistek.cz/cz/podnikatel/>

Technoexport a.s. 2008. „Integrovaný plán rozvoje statutárního městaFrýdku-Místku – přitažlivé město“ [online]. [cit. 10. 9. 2013]. <https://www.frydekmistek.cz/cz/podnikatel/integrovany-plan-rozvoje-mesta/0664069-integrovany-plan-rozvoje-statutarniho-mesta-frydku-mistku-pritazlive-mesto.html>

Usnesení Zastupitelstva Frýdku-Místku 2003 – 2013 [online]. <http://www.frydekmistek.cz/cz/obcan/organy-mesta/zastupitelstvo-mesta/usneseni-zm/>

Usnesení Rady Frýdku-Místku 2003 – 2013 [online]. <http://www.frydekmistek.cz/cz/obcan/organy-mesta/rada-mesta/usneseni-rm/>

VIZE FM. „Vysoká škola ve Frýdku-Místku“ [online]. 27. 12. 2009. [cit. 10. 11. 2013]. <http://vizefm.cz/index.php?cool=VSFM/>

VIZE FM. „Vyjádření zastupitelů města Frýdek-Místek k VSH“ [online].23. 4. 2012. [cit. 14. 8. 2013]. <http://vizefm.cz/index.php?cool=zastupitele/>

VIZE FM. „Petice: Stop výstavbě nákupního centra na místě VS haly veFrýdku-Místku“ [online]. 23. 4. 2012. [cit. 1. 3. 2013]. <http://www.petice24.com/stop_vystavb_nakupniho_centra_na_mist_vs_haly_ve_frydku-mistku>

Zezula, Adam. 2010. Kritický rozbor architektonického díla: Víceúčelová sportovní hala ve Frýdku Místku (seminární práce, Fakulta architektury VUT v Brně).

Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku 2003 – 2013 [online]. <http://www.frydekmistek.cz/cz/obcan/zpravodaj-rm/>

Obrázky1. Víceúčelová sportovní hala. Zdroj: Msstavby.cz

<http://www.msstavby.cz/stavba-haly-polarky-ve-frydku-mistku-schvalena-04-04-2013/>

90

2. Vizualizace hokejové haly Polárka. Zdroj: Frýdek-Místek.cz <http://www.frydek-mistek.cz/cz/obcan/0689088-zastupitele-schvalili-vystavbu-nove-haly-polarka.html>

91

AnotaceDiplomová práce se zabývá sporem o osud Víceúčelové sportovníhaly ve Frýdku Místku a snaží se pomocí konstruktivistickéteorie sítí-aktérů vysvětlit, co vedlo k její demolici a(budoucí) výstavbě nákupního centra a nové haly na jejím místě.Jedná se o případovou studii postavenou na polo-strukturovanýchrozhovorech a analýze dokumentů, které byly v tomto sporuvyprodukovány. Práce skrze analýzu aktérů-sítí ukazuje, jakouroli v případu sehrála městská společnost a partnerstvíveřejného a soukromého sektoru – pravidla, která tyto okolnostinastavily, demolici staré budovy nepoddajně upevnily.Sledováním nově vznikajícího projektu na novou hokejovou halulze také dobře vidět, jak se proměňují vlastnosti staré halypodle kritérií, která jsou během procesu upevňována. Posledníčást práce ukazuje, jak jsou strategie oponentů demolice a mírajejich úspěšnosti formovány tím, jaké pozice tito aktéři vesporu zastávají a jaké spojence se jim daří na svou stranuzískávat.

Klíčová slova: partnerství veřejného a soukromého prostoru,městská správa, teorie sítí-aktérů, ANT

Annotation

The diploma thesis analyses the controversy over a socialisthockey stadium in Frydek-Mistek and attempts to explain withuse of the constructivist Actor-network theory thecircumstances and work that led to its demolition and (future)construction of shopping mall and a new hockey stadium on thesite where it stood. It is a case study based on semi-structured interviews and analysis of documents that wereproduced in the controversy. The study shows the role of publicauthority and public-private partnerships in the process – therules set by these instalments stabilised the demolition of theold building. Following the process of designing the new hockeystadium shows the gradual reformulation of the old building bya new criteria introduced and made obdurate during the process.

92

The third section shows the strategies of the opposition ofdemolition and the way how they (and their success) are formedby the position of the actors within the controversy and by theallies they are able to win to their side.

Keywords: public-private partnerships, PPP, urbanenterpreneurialism, actor-network theory, ANT

93

Developer, demolice, dotace: Spor o osud Víceúčelové sportovní haly

Documents

Transcript of Developer, demolice, dotace: Spor o osud Víceúčelové sportovní haly