ŽILINSKÁ UNIVERZITA V ŽILINE STAVEBNÁ FAKULTA VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA STAVEBNÍ FAKULTA

Zborník príspevkov z vedeckej konferenciu s medziná rodnou ú časťou

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015

09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline, Stavebná fakulta,

poslucháreň AC 12

Konferencia sa koná s podporou medzinárodného projektu Operačný program cezhraničnej spolupráce SR - ČR 2007 - 2013

„Rozvoj p řeshrani ční spolupráce vysokých škol v oblasti historické ar chitektury“

SPOLOČNE BEZ HRANÍC

EURÓPSKA ÚNIAEURÓPSKY FONDREGIONÁLNEHO ROZVOJA

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015 _________________________________________________________

vedecká konferencia s medzinárodnou ú časťou 09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline

95

RUINOU SNADNO A RYCHLE

Lucie Augustinková, Aleš Knápek 1

Abstrakt: Tento článek reprezentuje tři příklady rychlého chátrání či zániku historických objektů (památek) v průběhu druhé poloviny 20. století. Zmiňuje důvody a procesy vedoucí k chátrání a ztrátám architektonických částí, nebo hůře, celých budov. V příspěvku jsou předloženy také nové poznatky z kláštera ve Fulneku a tvrze ve Velké Polomi zaznamenané v průběhu procesu rozpadu. Autoři ukazují také příklad digitální rekonstrukce zmizelého zámku v Odrách a současný stav či vyhlídky na využití popisovaných objektů. 1. ÚVOD Ruinou snadno a rychle se bohužel ještě i v současnosti může stát leckterá stavební památka. Důvody bývají různé a liší se od důvodů, jež vedly k rychlému chátrání památek v letech 1945 (8)-1989, nicméně proces samotný zůstává podobný. Následující řádky jsou věnovány příkladům tohoto devastujícího procesu v období po druhé světové válce. Vybrali jsme tři větší stavební komplexy s různým osudem, které, jak věříme, dobře ilustrují část scénářů zbytečného chátrání historického objektu, jeho možné záchrany, a v neposlední řadě potvrzují nutnost dokumentace stavu v dané době. Všechny lokality se nacházejí na historickém území Slezska, jejich okolí bylo roku 1945 místem závěrečných bojů 2. světové války a později odsunu německého obyvatelstva.

obr. 1 Vlevo: Odry, historické jádro se zámkem na severovýchodní straně města. Fotografie z počátku

50. Let 20. Století (zdroj: web Cenia, mapy kontaminace). Vpravo: Odry, odstřel zámku; foto, 1966 (zdroj: Soukromá sbírka Z. Mateiciuca, Odry).

2. PRVNÍ PŘÍKLAD První příklad rychlého „chátrání“ památky sem možná ne zcela patří, stavba byla ve stavu torza jen krátkou dobu, ale dovolujeme si ho uvést jako memento a ukázku prezentace zmizelé architektury. Jde o zámek ve městě Odry, který se stavebně transformoval z bývalého hradu, založeného na hranici Moravy a Slezska. V letech 1535 – 1612 drželi Odry páni ze Zvole, za nichž byl pravděpodobně objekt přestavěn v duchu renesance. Budova v podobě, kterou dostala před polovinou

1 Mgr. Lucie Augustinková, Ph.D., FAST VŠB TU Ostrava

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015 _________________________________________________________

vedecká konferencia s medzinárodnou ú časťou 09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline

96

18. století, stála na hraně nad řekou na severní straně náměstí. V období napoleonských válek zde byl zřízen lazaret, ale později klasicistně upravená architektura opět sloužila jako aristokratické sídlo. Zámek ač poškozen, přežil závěrečné boje druhé světové války, která v blízkosti Oder skončila až 8. května. Následovaly odsuny části německého obyvatelstva a změny vlastnictví zámku, který ale záhy začal sloužit pro správní a kulturní účely (knihovna, archiv atd.). Bohužel počátkem roku 1964 zámek vyhořel. Při požáru byly poškozeny zejména horní partie stavby. Zničena byla větší část krovů, ale obvodové zdivo zůstalo stát až do výše korunní římsy v podstatě v celém rozsahu stavby. Poškození zámku nebylo příliš rozsáhlé, existoval ovšem velký tlak tehdejších činovníků MěNV na jeho zbourání, ke kterému přes odpor veřejnosti laické i odborné nakonec roku 1966 přece jen došlo. Zámek byl zničen odstřelem (!) celé stavby a jejím srovnáním se zemí. Uvolněnější atmosféra konce šedesátých let umožnila dokonce otištění článku s názvem „Demolice, devastace, destrukce“ týkajícího se zámku v Odrách (Literární noviny č. 50, 10. prosince 1966) a následnou diskuzi či spíše obranu odpovědných osob v 7. čísle Lidových novin (18. února) z roku 1967. Memorandum Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd, stejně jako stanovisko Městského svazu architektů ČSSR v Olomouci kritizovaly zánik stavby bez potřebné dokumentace (ve stavu po požáru), ale zmiňovaly také její hodnotu a samu absurditu odstranění. Pro dokreslení vzpomínka na onu dobu - pamětníci si dobře vybavují větu jednoho z činovníků MěNV, že „ze sklepení zámku se šířil zatuchlý puch feudalismu“, bylo tedy nutné jej odstranit.

obr. 2 Vlevo: 2. Odry, zámek, pohlednice 1909 (Soukromá sbírka Z. Mateiciuca, Odry). Vpravo: 3. Odry, zámek; digitální 3D model E. Slováková, L. Šešulková, 2010. Město přišlo o svou dominantu, kterou nahradilo typickou socialistickou stavbou obchodního domu. Pracovníkům a studentům VŠB - Technické univerzity v Ostravě se podařilo vytvořit alespoň digitální model zámku. Informace o podobě exteriéru zámku před demolicí zprostředkovává digitální trojrozměrný otáčející se model, zhotovený kombinací programů ArchiCad 13 a Artlantis 2. [7]. Model zámku a jeho nejbližšího okolí charakterizuje vysoká míra věrohodnosti, neboť zámek v Odrách byl po druhé světové válce poměrně pečlivě zaměřen v rámci předprojektové přípravy před plánovanými změnami využití. Skutečný vzhled jednotlivých částí stavby pak dokládá velmi početný soubor historických fotografií a pohlednic [5]. Model dnes slouží jak k výuce studentů, tak k popularizaci dějin a kultury města Oder. (Poznámka autora: Dnes by se mohlo zdát, že takto daleko věci zajít nemohou. Snad bych si to také myslel, kdybych před nedávnem nehledal budovu zámečku v Bačkově, sloužícího dlouho jako součást místního statku (JZD). Problematické majetkové vztahy po roce 1989 přispěly k tomu, že jsem po kratším hledání nalezl jen haldu stavební suti. Očividně (a příkladů je jistě více) je tedy i dnes možné ztratit celou budovu bez toho abychom diskutovali o tom zda to není ztráta citelná. A. K.). 3. DRUHÝ PŘÍKLAD O něco severněji Oder leží město Fulnek s dominantním zámkem vypínajícím se přímo nad náměstím. Město samo je sevřeno mezi svahem zámeckého vrchu a Husím potokem. Na svahu naproti městu vznikl v 17. století církevní komplex zahrnující postupně kostel, klášter a loretu s navazujícími zahradami. Části areálu charakterizuje vývojová nepravidelnost a nesoustavnost,

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015 _________________________________________________________

vedecká konferencia s medzinárodnou ú časťou 09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline

97

jednotlivým partiím byla věnována v průběhu vývoje nestejná péče, v důsledku čehož se stávaly torzálními stavbami v sousedství intenzivně využitých budov. Fulnecký klášterní areál je spjat s působením řádů kapucínů. Kapucíny pozval do Fulneka Jan František Hrabě Bruntálský z Vrbna, aby účinněji potlačil stále živý odkaz české reformace [9] ve městě kde dokonce přímo působil J. A. Komenský. Pro stavbu nového kláštera byl, jako tomu bylo u kapucínů časté, vybrán pozemek za hradbami středověkého města. Nejdříve byl postaven kostel. Ten nese na překladu hlavního portálu datum 1674 [6]. Na budovu kostela navazovala východním směrem křídla kláštera, jenž byl ještě rozestavěný poškozen v roce 1677 prvním požárem. Budování klášterního komplexu, na rozdíl od první fáze výstavby realizované nejspíš ve dřevě, se v pevném zdivu relativně protáhlo [1]. Severní a východní křídlo konventu nejspíš stálo až v polovině 90. let 17. století. Stropy a krovy byly dendrochronologicky datovány do roku 1695 [11]. Uzavřenou podobu pak konvent dostal přístavbou jižního křídla krátce po polovině 50. let 18. století [1].

Obr. 3 Fulnek; loreta v troskách. Zdroj ZA v Opavě, fond Vs Nová Horka. V meziválečném období byly budovy konventu v plném provozu a opatřeny novou střechou. V roce 1950 byli klášter nuceni opustit řeholníci a v 50. letech byl využit jako skladiště, případně dílny. Na přelomu 60. A 70. Let 20. Století se uvažovalo o různých způsobech využívání objektu, ale k jejich realizaci nedošlo. V roce 1976 byla opravena střecha kostela. Koncem 80. Let se pak stal klášter předmětem podvodu – dotace načerpané na jeho obnovu nebyly za opravy vydány. Budovy konventu pak velmi rychle zchátraly. Relikty krovu byly pozorovatelné ještě v roce 2002. Velmi důležitá byla v tomto případě dokumentace realizovaná v různých fázích procesu chátrání, kdy byly rozkrývány nálezové situace, z nichž některé brzy přestaly existovat. Ještě nejméně do roku 2002 střechy objektu částečně fungovaly a pomáhaly stavbu ochránit. Následně ovšem zatékání a hniloba způsobily zhroucení částí krovu a bylo nutné celou konstrukci sejmout a nahradit provizorním zastřešením. Při těchto úpravách byly narušeny (nebo zničeny) vztahy konstrukcí, kdy například autentické vrcholně barokní zárubně mnišských cel byly původně kotveny přímo ve vazbě krovu. Zárubně byly součástí obvodových zdí cel, které tak mohly být silné na jednu cihlu a při

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015 _________________________________________________________

vedecká konferencia s medzinárodnou ú časťou 09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline

98

vyhodnocování stavebního vývoje v roce 1976 byly pokládány za vestavby z 1. Poloviny 20. Století. Byly ztraceny také mladší malované dřevěné podhledy stropů. Hlavním problémem pro budoucnost stavby je patrně nalezení smyslu (nemalé) investice do záchrany komplexu, pro který není jasné využití. Zachráněn tak byl pouze dominantní kostel tvořící čtvrtinu stavby a o jehož využití jsme se zmínili výše. Pro potřeby muzea není stavba zcela relevantní, neboť v tomto nevelkém městě spravuje také budovu někdejší českobratrské školy – působiště J. A. Komenského, ve výhodné poloze na náměstí. Je nutno si také uvědomit, že jen o rekonstrukci stavby konventu, ale také o náklady nutné pro další provoz budovy, které tvoří významnou položku u již opravené části – bývalého kostela. Kostel sv. Josefa se podařilo zachránit v hodině dvanácté a slouží nyní výstavám a kulturním akcím Muzea Novojičínska. Bohužel prostředky pro záchranu zatím nestačily na zachování budov konventu, kde došlo i v nedávné době ke ztrátě některých cenných detailů. Odlišný vývoj měl sousední areál Lorety, původně ve správě bratří kapucínů. Jako první vzniklo na přelomu 70. A 80. let 17. Století samotné kultovní místo – Santa Casa. Podobných připomínek domku Svaté rodiny, zázračně přeneseného z Nazaretu do italského Loreta, bylo v barokní Evropě zbudováno bezpočet. Fulnecká Santa Casa měla do značné míry vývoj typický pro poměry habsburské říše. Okolo Santa Casy byl v průběhu 18. Století postupně vybudován výstavný areál s ambity, kaplemi a osovou věží charakteristický pompézní sochařskou a malířskou výzdobou. Josefinské sekularizace se dotkly právě jen Lorety. V roce 1786 byla zrušena a odsvěcena. Pak ji čekalo více než čtyřicetileté období neúdržby, drancování uměleckých pokladů a transformace na textilní manufakturu. Tehdy zmizela i dvouplášťová Santa Casa. Fulnecký obchodník Valentin Knopp nechal ve 2. Polovině 30. Let 19. Století areál přestavět na klasicistní vilu s využitím poměrně velké části stojících konstrukcí. Obytným účelům a pro firemní reprezentaci sloužila Loreta do konce 30. Let 20. Století. Jako židovský majetek byla konfiskována a ve 2. polovině 20. Století tu fungovala školská zařízení, základní škola, školka a učiliště [8].

Obr. 4 Fulnek; areál Lorety a kapucínského kláštera vlevo dole s napravo ležící hřbitovní kaplí a hřbitovem na mapě F. Bourichequa, 1778 (Zdroj: Ústřední archiv zeměměřičství a katastru, Praha).

Areál lorety byl několikrát přestavěn a dnes je využit jako učiliště dětský domov tzv. rodinného typu. Na nádvoří byly archeologickým výzkumem potvrzeny pozůstatky jádra kultu „Santa Casy“ známé z některých dobových vyobrazení města, zvláště pak u Kledenského [8]. Z celého klášterního komplexu se tedy tomuto souboru budov dostalo nejlepší péče a údržby, byť za cenu často necitlivých zásahů. Pro dnešního návštěvníka města však nepůsobí jako součást bývalého kláštera a ten vlastně jako celek nepůsobí ani v detailu, což podtrhuje stav někdejší zahrady včetně zdí, které ji vymezovaly. Velký hospodářský dvůr, náležející kdysi ke komplexu, zcela zmizel (až na část ohradní zdi) avšak jeho jádro s kostelem, konventem, zahradou a bývalou budovou lorety by mohlo a mělo fungovat organicky nejen z pohledu památkáře, ale zejména urbanismu této části města.

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015 _________________________________________________________

vedecká konferencia s medzinárodnou ú časťou 09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline

99

Obr. 5 Fulnek, současný pohled na konvent s provizorním zastřešením severního křídla. V pozadí zámecká budova nad městem.

Obr. 6 Fulnek, stav jižního křídla konventu v roce 1934 a dnes (Foto Muzeum Novojičínska a Aleš Knápek).

4. TŘETÍ PŘÍKLAD Posledním objektem, který zmíníme, je areál tvrze ve Velké Polomi. Tato čtyřkřídlá stavba středověkého původu a složitějšího vývoje stojí na okraji obce (historicky) spolu s hospodářským dvorem, z jehož staveb je severně od tvrze dochována sýpka se stopami pivovarského provozu a domem správce. Počátkem padesátých let byl celý komplex tvrze s příkopy a rozsáhlého hospodářského dvora tvořícího uzavřený organismus dochován prakticky neporušený. Válečné poškození nebylo rozsáhlé, přestože okolí obce se stalo místem průlomu fronty za bojů Ostravské operace [10]. Hospodářské budovy v předpolí tvrze fungovaly i nadále (statek JZD) a tvrz samotná byla utilitárně využita a (byť necitlivě) udržována. Aristokratické sídlo ve Velké Polomi se vyvinulo z vodní tvrze s historickým názvem Milotičky, uváděné mezi lety 1466 - 1530 [12]. Z rozpracovaného stavebně historického průzkumu tvrze je možné vyslovit jen některé teze. Objekt má za sebou několik renesančních přestaveb. Od roku 1702 měli Velkou Polom Wilczkové z Dobré Zemice. Za nich bylo ve Velké Polomi pouze sídlo správy a areál byl adaptován k hospodářským účelům. Na počátku 19. století byla stará tvrz přestavěna na sýpku vložením druhé úrovně stropů tak, aby se mezi stropem a podlahou nad ním vytvořil prostor otevřený větracími okénky do vnější fasády. Ještě po 2. světové válce byla tvrz v akceptovatelném technickém stavu.

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015 _________________________________________________________

vedecká konferencia s medzinárodnou ú časťou 09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline

100

Obr. 7 Velká Polom, areál tvrze a dvora na počátku 50. let 20. století (zdroj: web Cenia, mapy kontaminace).

Proces chátrání se projevil až ve 2. polovině 20. Století. V roce 1954 se vlivem povětrnosti zřítila část střechy tvrze a v roce 1958 stav tvrze komentuje kronika Velké Polomi jako podléhající dále zkáze. Na snímku z roku 1962 chybí tvrzi krov nad severozápadním nárožím a nad podstatnou částí západního křídla. Na snímcích z 80. Let už zcela chybí krovy [2]. Proces destrukce vyvrcholil zborcením východní vnější obvodové zdi (do podmáčené části příkopu) a velké části patra východního křídla v 80. letech 20. Století. V současné době stojí z větší části obvodové zdivo budovy, zachovány zůstaly některé (suterénní) převážně kamenné klenby. V objektu se nalézá také soubor kamenných prvků převážně renesančních ostění. Přes vznik několika řešení, je další osud tvrze dosud nejasný. Jeden z hlavních záměrů investorů, který počítal se znovu zastřešením tvrze, památková péče odmítla.

Obr. 8 Vlevo: Velká Polom, severozápadní nároží tvrze se zříceným krovem, foto z roku 1962.(Zdroj:

NPÚ, ú.o.p. v Ostravě, Č. neg. A 728). Vpravo: Velká Polom, tvrz s částečně zříceným východním křídlem (rok 2010).

Průzkum zbývající budovy hospodářského zázemí - sýpky, který proběhl v r. 2008 – 2009 v rámci rekonstrukce objektu, přinesl kromě dokumentace stavebně-technického řešení stavby také poznatky o jejím vývoji. Jde o jediný dochovaný objekt z bývalého areálu hospodářského dvora u tvrze. Budova půdorysu protáhlého „L“ (čp. 164), o níž se nejčastěji píše jako o sýpce, měla dlouhý a spletitý

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015 _________________________________________________________

vedecká konferencia s medzinárodnou ú časťou 09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline

101

stavební vývoj. Objet se podle všeho vyvinul z přízemní stavby obsažené dnes v jihovýchodním průčelí. V jeho střední části se po vyklizení suti našly stopy provozu barokního pivovaru – torzo kamenného náduvníku (namáčecí nádrže) a stopy po historických topeništích s tímto provozem spojených. Krov nad touto střední částí byl dendrochronologicky datován do doby po roce 1687/1689 a spadá tak velmi pravděpodobně do doby obnovy hospodářského dvora po požáru v roce 1681, kterou už ale nejspíše realizoval v roli stavebníka velehradský klášter. Počátkem 19. Století byla jižní část objektu upravena vložením obytných místností, které pak využívala správa a čeleď dvora. V roce 1904 byla stavba opět upravena vložením sýpky do severní části objektu a patrně v téže době i zbořením severního a zkrácením jižního křídla [2].

Obr. 9 Velká Polom, tvrz; západní zeď západního křídla tvrze v pohledu od východu, Nákres A. Knápek, 2009.

V současné době má objekt novou střechu, která ve střední části spočívá na obnoveném raně barokním krovu, z něhož se zachovala podstatná část autentického dřeva datovaného 1687 – 1689. Po dokončení obnovy by měl být v objektu minipivovar a restaurace, v níž mají být v lokálu prezentovány relikty barokního pivovaru. Návazně na rekonstrukci sýpky začalo zajištění podstatně hůře poničené budovy bývalé tvrze provázené jednak stavebně historickým, jednak archeologickým průzkumem. Krom půdorysných vztahů byly dokumentovány veškeré plochy stěn objektu a samostatně soubor částí kamenných ostění.

Obr. 10 Velká Polom – sýpka v areálu tvrze. Zákres pivovarské technologie do náčrtu půdorysu 1NP

(nákres A. Knápek, převzato z Augustinková 2010). 5. ZÁVĚR Suma sumárum se při naší práci potvrdila, v odborných kruzích uznávaná nezbytnost pokud možno detailního a i opakovaného průzkumu památky v procesu chátrání. Postupné a často nechtěné

HISTORICKÁ ARCHITEKTÚRA 2015 _________________________________________________________

vedecká konferencia s medzinárodnou ú časťou 09. FEBRUÁR 2015 Žilinská univerzita v Žiline

102

rozpady různých částí stavby přinášejí často neopakovatelná zjištění. Bez dokumentace zanikají nenahraditelně, čímž se připravujeme o možnost správného pochopení či interpretace objektu, či jeho detailu. Kamenem úrazu při úvahách o záchraně jednotlivých objektů je vždy jejich plánované využití a - na což se někdy „zapomíná“ - jeho udržitelnost. LITERATURA : 1. AUGUSTINKOVÁ, L.: Vznik a výstavba kapucínského kláštera a kostela sv. Josefa ve Fulneku.

Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě 2006. Ostrava 2006, s 45 – 53. 2. AUGUSTINKOVÁ, L.: Objekt čp. 164 – torzo hospodářského dvora ve Velké Polomi. Dějiny

staveb 2009, s. 79 – 86. 3. AUGUSTINKOVÁ, L.: Stavebně historický průzkum Tzv. sýpky (čp. 164) ve Velké Polomi. Rkp.

Stavebně historického průzkumu, 2009; uloženo: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě.

4. AUGUSTINKOVÁ, L.: Doklady provozu historického pivovaru v budově č. p. 164 ve Velké Polomi. In: Techné 2010, Ostrava, s 36-39.

5. AUGUSTINKOVÁ, L.: Prameny k zaniklému zámku v Odrách. In: Peřinková, M.: Architektura v perspektivě. Minulost; Místo; Každodennost. Ostrava 2011, nakl. Gasset, s G97 – 102.

6. AUGUSTINKOVÁ, L. – Kouřilová, D. 2007: Kostel sv. Josefa bývalého kapucínského kláštera ve Fulneku. Rkp. nálezové zprávy, č.j. 857/NJ/305. Uloženo: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě.

7. AUGUSTINKOVÁ, L. – SLOVÁKOVÁ, E. – ŠEŠULKOÁ, L. 2011: Zámek v Odrách – vizualizace zaniklé památky. Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, Řada stavební XI, s. 159 – 166.

8. AUGUSTINKOVÁ, L. – GREPL, E. – ORLITA, Z. 2010: Příběh o Loretě. Proměny fulnecké Santa Casy od barokní kaple ke klasicistní vile. Ostrava: Moravskoslezský kraj.

9. ROSOVÁ, R. 2006: Barokní historie kapucínského kláštera ve Fulneku. Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě 2006. Ostrava 2006, s. 40 – 44.

10. KNÁPEK, A. 2010: Polní opevnění v Oderské bráně. In: Polní opevnění od třicetileté války do roku 1945. Monumentae vivent, Jaroměř – Josefov.

11. KYNCL, T.: Dendrochronologické datování dřeva z kapucínského kláštera ve Fulneku. Rkp. Výzkumné zprávy, uloženo: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě.

12. NEKUDA, V. – UNGER, J. 1981: Hrádky a tvrze na Moravě. Brno.