problémy doplňků nástěnné malby, znamená všakpodstatné zlepšení restaurátoľských method všudetam, kde může nahradit u nás dosud běžný způsobvo]ného doma1ovávání a přemalovávání nástěnnýchmaleb.

1 Složení pojidla barev, kterými byly pńemalbyprovedeny, bvlo zkoumáno na české vysoké školetechnické v Praze ihned po dokončení přemaleb, kdytoto pojidlo bylo ještě k disposici. Profesor Dr KarelKľuis podal o výs]edku šetření zpĺávu ze dne 7. bÍez-ną 1904. V této zprár'ě se uvádí, že pojidlem barevbyla emulse ka,seinového roztoku se ]něnou fermežís přĺsadou octa, jak bylo prokázáno chemickým roz-borem, kteľý pľoveđl docent Dr Josef Hanuš, a dálei to. Že tato emulse neměla povahu zásaditou, nýbľžkyselou. Zpráva končí závěrem, že přemalby nemo-hou být odstraněny, protože čistící prostředky by pů-sobily škodlivě na původní malbu. PIolo také byloupuštěno od pokusu o jejĺch sejmutí.

Před něko1ika lety autor tohoto článku upozornilSprávní výboľ hĺadu Karlštejna na eventuální mož-nost sejmutí těchto přemaleb pomocÍ ĺozpouštěcíclipostupů, kte,ĺé dřive nebyly zná,mé, Zkoušky na roz-

servaĆni pIostŕedek, poruśila neJen zásadÍtost kasel_nu, nýbrí částečně i jeho irreversibi]itu. Díky tetookolnósti lze přemalby s původ,ní malby sejmout beznebezpečí' že bude poĺušena původní baľevná vlstva.Dalšíń předpokladem 'plo provádění !éto zävaźnéopravY 6ylo

-důkladné ófotogĺafování (též v ultľafia-lóvem svctle) všech maleb ńa scho'dišti. Po skončenítěchto přípľavných prací podal autor začátkem tohotoroku návŕh na

-sejmití přemaleb s jednoho pole. od-krvtá malba by pôsloužila jako východisko při řešenĺotázky restatlro'ání maleh na celém schodiš'ti. Pro-blém

''|eho úplné konservace je sice komplikovalý'má všák tu výhodu, že malby jsou đěleny na velkýpočet samostatných polí s jednotlivými v_ýjevy_ z le_gend,. k jejichž restaurovánĺ by bylo možno_ přistou-!ĺt postupně, aŹ po náležitém uvážení, tedy bez veli-kého risika.

Pod1e přibliŽného odhadu (s přihlédnutím k většÍ-mu počtu ztľacených polí v horní části schodiště, dálena óelém stropě ä mĺmo to i k ho'rním částem všechmaIeb, jež byĘ zničeny při výměně'scho'dových stup_ňů), je naděje, že 'se pod přemalbamĺ zachovala navnc;ĺi zdĺ véŽe asi třelina ä na vnitřní zdi asi dvětŤetiny celkové plochy původní malby.

2 Ťím samozřejmě není míněna běžná voskovátempera, kter.ou bychom terpentinem nesmyli.

TUŘANSKÁ MADONAAlbeľt Kuta\

Patří k dostatečně nevysvětleným zjevťrm umění,že _se vývoj gotického sochařství, který spěl od svýchabśtraktně Iaciona]istických počátků, vystřídavšíchiracionálně výrazovou formu pozdně ĺománskou, s po-

divuhodnou důsledností k tvaru, vyjadřujícímu vnějšískutečnost (především ovšem lidskou postavu) v jejíobjektivní zákonitostl a přilozených vztazích, někdy

,kolem poloviny 13. století' zlomil .a obľátil k popřenítéto zákonitosti a pak i k negaci základních vlast_

ností hmoty, totiž právě její hmotnosti a tíźe. Přesnýokamžik tohoto zlomu nelze zjistit především pľoto'že výtvaĺně historický fakt (což je v hmotě vyjádřenáa z toku času vytrž,ená přítomnost) není nikdy jedno_

značný a ve své struktuře jednotný; je zatížen dědic_

tvím minulých generací a záľoveň už ve svém lůněskrývá zárorlky buđoucích pokolení. Příčný řez histo-ĺickým okamžikem odhaií proto látku velmi ľůzno-ĺođou, v níŽ se prolínají zvyklosti a residua uplynu-lého času s tužbami a možnostmi, které se toplve poz_

ději uskuteční. Která z vrstev tohoto okamžiku vy_jadřuje příto,mnost, není možno určit uŽ proto, že přĹtomnost je jen sít vztahů mezi minulostí a budouc-ností, je sám vztah, neuchopitelná pođstata dění; ja-

318

kožto vztah má povahu antithetickou; jeho substanceje ĺůznost.

V sochařství 1. poloviny a kolem poloviny 13. sto-

letí je pak situace o to složitější, že toto umění má

v sobě obsaženu objekti'ĺní skutečnost jen potencio_

nálně, jen jako tendencĺ. Nikdy ji neabsorbova]o do

té míĺy jako jiná t. zv. klasická umění, Než jí dosáh_

lo, zaměřilo se už jinam. A také tento obrat není nežpokračováním staré gotické tendence k racionalistickéabstľakci přírodního tvaru, kteľá š]a souběžně s úsi-iím o klasické vyváŽení názoru a złíkona a bylav něm ovšem také obsažena. Příčina labilního a ne_

důsledného poměIu ke skutečnosti, která je příznačná

i pro vůđčí sochaŤství fĺancouzské; je patrně v tom,

že jak tento názoĺ, tak také zákonitost nazíranéh<lbyly jen pľostŤeđky k vyjádření něčeho, co je mimoobjektivní skutečnost vnějšího světa. Přes všechenvzrťrt smyslových hodnot, který je charakterisuje, a

přes pokročilý stupeň poznání, k němuŽ dospělo' bylafunkce umění stále ještě převáŽně symbolická a jeho

předmět niko]iv skutečnost sama, nýbľŽ to, co symbo- -

lisuje' Je také třeba uvážit, že ľacionalismus tohotoumění nemá povětšině ráz zobecnění jednotlivého a

1f ,'i;,,,1 r.ł.t /l ,

Ął..ĺ {' ł"7

konkretního; je z valné části apriorní a foĺmální po-dobně jako soustava současné scholastické filosofie'Nejde za poznáním podstaty věci a vnitřní konstĺukcepřírodního tvaru' Nevychází z vnitřku' nýbrŹ v vnějš-ku věcí. V obrovském množství soch, jež zalidňujímohutné organismy gotĺckých katedrál' je jich jenmálo, jež po této stĺánce snesou srovnání g řeckouplastikou klasického údobí b'ez nebezpečí, že se jasněprojeví vratkost jejich vnitřní stavby. Jejich typič_nost je zcela jiného dľuhu než soch řeckých. Nenívyvozena z konkretních lidí' nýbrź z apriorní sou-

stavy ctností.Za takového vztahu ke skutečnosti byl ovšem od_

klon od ĺacionálně sensuální linie, po níž se vývojpo jistou dobu pohyboval, dosti snadný.

který - do značné míry _ poskytuje tříčtvrtečnípohled, změní se však náhle, otočíme-li sochu o pět_

ačtyřicet strlpňri a staneme'li přímo proti ní. Co tld-

tu'd vidíme, je přísná, pnavidelná, možno snad řĺciabstraktní komposice, v niž je všechno, pokud to do_

voluje sdělná fuĺrkce sochy, podřízeno střední svisléose, která prochází přesně středem hlavy a trupua kolem níž se souměĺně rozkládá hmota sochy, jejížvšechny důležité části jsou rozloženy r'zhledem k pľů'čelnímu postavenĺ divákovu. Také Ježíšek na levémMariině koleně zachovává tento nepřirozený, měn_

livosti Života a óasu odporující postoj, symbol vládcespíše než dítě. A jen nepatrně vysunutá osa jeho

těla porušuje po,někud strohý a odtažitý řád skladby'Ztracené pravé pŕedloktí Mariino bylo kdysi nepo'

chybně nataženo vođorovně wpřed, svínajíc s nadlok'tím pravý úhel, a její ruka - snad dlaní vzhůru

obrácená _ đľžela jablko nebo květinu. Složitý' pro_

měnlivý, niíLhodný obrys, kteľý se jevil z tříčtvrteč-ního profilu, do značné míry vystihujícĺ živoucí apohyblivý organismus, změnil se tu v strohý rovno_

ramenný tľojúhelník, jehož přímá Íramena potlačujíjakoukoliv náhodnost' V pravidelném oválu velkéhlavy na dlouhém a útlém krku, v ornamentální sy-

metrii tváře, v zarovnaném obrysu masy vlasů lem'u-

jících tváře nejinak než ĺra řeckých archaických so-

chách, v prudce klesajících, netěÍesných Iamenou' v ne'

živém průběhu lemu pláště, jenž nedbá přiľozenýchvlastností hmoty, v tuhých svislicích řas v dolní po']ovině těla jen u země trochu změkčených, všude setu projevuje úsílí o zjednodušení, o abstrakci' odži-|

votnění a geometrisaci složitého lidského organismu'\Vskutku t'o vypadá, jako by se tu život náhle zastavil\

a tělo ztrnulo v křečovité póze, která má představo-

vat něco jiného než život sám, něco jiného než mat-

ku s dítětem, nějakou iđeu mimo tento svět' Tento

hieratický, symbolický, repľesentatívnĺ, liđskému ži_

votu vzdálený, k uctívání (a nikoliv k vyjádřenímateřské lásky) zaměřený obsah nalézá svůj výraz

také v Mańině tváři, která má v dnešním svém sta-

vu, v hmotě í polychro'mii značně porušeném, velnižÍvý, trochu přihlouple šelmovský výraz. Také pů'

vodně se ovšem obličej usmíval, byl to však úsměv

nikoliv živé tváře, nýbrž masky, jejíž přísně vázané'

symetĺické formě byl jen z vnějšku přidán, aniž by

se nějak dotkl její ornamentální struktury' Dvě pro'

hloubeniny po obou stranách úzkých' trochu vysaze_

ných ľtů s poněkuđ zdviženými koutky jsou zcela

osamělé, isolované a nijak se neprojevují v ostatním

svalstvu tváŤe. Nebyt to tedy v pravém slova smyslu

úsměv, nýbrž náznak neurčitého, obecného duševního

oživení, jeho symbol a nikoliv jeho znázornění' I tu

se tedy shledáváme s týmž uztrnutím pohybu, s týmž

zmľazením děje jako v ostatku sochy.A kdyŽ teď konečně posuneme ohnisko pohledu

c ĺlalších stoosĺĺrdesát stupňů, objeví se nám vnitřnístĺuktura díla v ce]é své nahotě. Tu je socha zbavena

všech pľvků líčení, všĺ ilusivnosti, jejíž zbytky' třebasvyabstrahované do geometńckého obrazce, se přecejen zřetelně ukazují v hlavním, průčelním postavení'

Co tento svatokľáde'žný, pro nikoho neurčerrý pohled

odhaluje, je vlastní výtvarná podstata této sochy'

31.9

***_Madona' na hlavním oltáři farního kostela v Brně'

tleľ.tr již návštěvníci znajĺ jen v stříbrném ba-rokn:iň- hávu, který dosti věrné napodobuje jejítvar,z je příznačným pňedstavitelem vývoje od rela-tivně 'organické formy 13' století k abstrahujícímuÍormalismu a expresionismu pľvní poloviny stoletínásledujícího.

Do jisté míry a s jistou dávkou schematisace simůžeme tento proces, který se odehráva] v čase av násle'dných stađiích na dílech různého stáří, naĺmśí soše znázornit v simultánním iplostolovém roz'vinu tím, že ji b.udeme nazírat s několika hleđisek,jeż nám umožrrí nahlédnout do jejího časového vrst_

vení. RozdíIy, které tu zjistíme' nebyly zajisté za'mýšleny; nicméně nejsou náhodné. Nebot tyto třLpohledy, kterými se tu budeme obírat, postranní, prů'E6ĺní a zadní, mají każđý svůj smysl a funkci. Jenepochybné, ž'e ĺdeológický význam sochy, její ob-

sah sdělovaný věřícímu je 'soustředěn v pohleduprůčelním, jediném, který je určen diváku. Celá skla-đebná koncepce pro to svědčí. Tříčtvľteční pohled po-

stranní neměl ani zdaleka toho výzĺl'amu, je náhod'ný, neúmyslný, ideologicky neutráIní, ač diváku přĹstupný. Třetí pohled, zadní, nebyl však určen pro

nikoho.Podíváme-li se tedy napřed na sochu z tříčtvrteč_

ního pohledu zleva, spatříme ženskou postavu s dí-.tětem na levém kolené, která seđí poněkud ztĺnule,nĺcméně však đosti přirozeně na jednoduchém, prostěprofilovaném seđađle. Je nakloněna poněkud vzad,a;by vyvážila tíhu dítěte, a z tého'Ž důvodu je jejíhlar'a poněkud skloněna' Nohy sice nespočívajÍ pev'ně ,na zemi, ,ale ,akt sedění je vyjáđřen přesvědčivě:váha těla skutečně spočívá na sedadle. Rovněž vztahmezi tělem a šatem je pojat jako kontrastní napétía vyjádřen se značnou dávkou pľavděpodobnosti;

měkká látka se đrobí v nepľavidelné zá'hyby' jeŽ

zejména kolem pasu přesvědčivě lÍčí skutečný stava příčinné vztahy mezi částmi. Dole jsou sĺce staženyve velké řasy zjednodušující náhodnost a nepravi'delnost sk'utečnosti, nicméně lrre i tu látka k těles_

nému jádru, üakŽe není pochyby o tom, jaký je vztahmezi těmíto základními složkami Íiguľální plastiky;

_ že je to totiž vztah naterÍální, vztah kausální.Dojem přirozenosti, volnostĺ a místy ĺ niíLhodnosti,

F

l'ť

Sedici madona s děckem' Ko]em 1280-90 - Brno-TuÍany, kostel' Snimek Um. hist. seminóÍ MU v Bĺně

p'ravđivý výľaz sochařova myšlení: dva tľojúhelníkyzaoblených rohů nad sebe postavené, nahé geometĺic_ké a stereometrické jádro sochy, opľoště:ré ođ všehoorganicky nopravidelného. Nikoliv bohatě rozrůzněnélidské tělo' nikoliv jeho Živoucí a měnlivý organis-mus, nýbrż tento mrtvý, věčný' životem a časem ne-dotčený' myšlený' ale neviděný tvar je základem so-chařovy představy, vzdáIené vší nepravidelné těles-nosti skutečného člověka.

*t<*

Jak je z tohoto po'pisu, který se 'snaäl postihnout,nejenom výtvarný charakt'eľ sochy' nýbrž i _časovévztahy, které jsou v něm obsaženy, patrno, nemohlaTuřanská madona vzniknorrt bez t. zv. kla'sického údo-bí gotického 'sochařství' Zároveň j,e však zřejmé, ženepatří k této histoľické vrstvě, jejÍž výtěžky j,souv ní sice o,blsaženy, ale přetvářeny a překonávány'

Chceme-li nyni přesnějÍ určit jejĺ místo ve vývojipoklasického go|ického sochařství, může k tomu při-spět zachovaný a známý český mateľiál jen zčástĺ.Je ho příliš málo a je příliš ľůznorodý, aby z něhobylo možno vytvořit vývojovou řadu přĺčinně spo_jenou' Jsou sice zachovłiny thematicky příbuzné prá-ce starší než madona, které vyjadřují různá stadial'ývojového pochodu, ale poněvadž vzĺtikly nezávislena sobě a z odlišných souvislostí' vytvářejí řadu ne-skutečnou, jen uměle sestrojenou.

Ani madona na relĺefu Přemysla otakara I. a jehosestry Anežky v kostele sv' Jiří na Hrađčanech, ani

@lgtjĹEpanong-LapadnÍ brány klášterního kostelav Předklášteří u Tišnova, ani konečně sedící krá! nareliefu věže .l.cd!u!Ł gaslu Łe!ĘLĹ-g--uešĺ*-sp-cb-ou-vice_spgĘe4ébo, než co s seb'ou nese 'příb'uznost ná'mětu a nepříliš velká časová vzdálenost. Poněkudnadějnější 'se ukiíže sr'ovnánÍ 's jinýrri českými so-

chařskými pracerni' z nĺchž některé lze jistě' jiné seznačnou pravdöpodobností klástí ještě do 13. století.Jde tu předně o dřevěnou sedící p'adonu s dítětem'která byla đřive uložena v zámecké kapli v Ĺomniciu Tišnova, ke konci války se však ztratila a je dnes

Etrn6-í Rakousku' Je svým typem velmi blÍzká Tu-ŕanské madoně; právě tak jako ona je pojata důsled-ně frontálně, Seđí na nízkém, prostě profilovaném se-dadle s poduškou, v klíně drŽíc Ježíška obrácenéhopřímo k diváku. Je oděna v tenký chiton zřiísněnýv množstvĺ souběžných ziíłrybů v pase stažených av plášť z tużší látky, který, spadaje .s r:a'men, těsněobtáčí přeđloktí a je shľnut přes kolena v klíně.Gesta jejích rukou jsou podobná jako v Tuřanech'JeŽíšek však dnes (a patrně také půvođně) ż'ehná

nataženou 'pravou paží. S tenene Mariiny hlavy, pů'vodně patrně korunované, spadá širokým, dolů se roz-šiřujícím proudemvlasů,nakonci zatočený vprsténce.

Ale přes všechnu příbuznost motivů jsou mezioběma sochami zásadní 'rozdĺly. Všechno to' co jev tuřanské soše podřízeno silné vertikální tendeĺrci,je na Lomnické madoně rozvedeno do šířky. Je ĺ-oz-

ložitější, hmotněiší' nehvbnější'Třes jisté oživení Ma_riiny tváře je to v pravém slova smyslu ještě 'socharp!qé-!ską připomínající sedící madony- 12. stoletĺ. ne'jen ornamentální.płavidelností skladby śatu, zejménapláště, v jehož vrhu je ještě něco z antické tradice,nejen nehybno,stí duševního obsahu a rreorganičnostítěžké a nečleněné hmoty, nejen oĺátorským gestem

a antikisujícím typem Ježíškov'.i'm' nýbrŽ i posaz-aním dítěte likoliv na obvod MariinY postavyi nýbržté,měř do jejího středu, jak to bylo ve 12. stoletípľavidlem.3 Tam ovśem seděI Ježíšek obvykle přímov ose matčina těla' kdežto v Lomnici je tľoďtu vy'sunut k levému kolenu, na němż poněkud nejasněsedí.

častélÔviąě ĺt. 'století ve Francii, Belgii ižuje se někđy i na sochácb už výsl,ovně gotickďtorázu, kde však časem převládne úplně u'místění'dítěteną obvodu (nebo i za obvod) pľůčelnĺho obľysu Ma-riina těla. I tato asymetričnost skladby má ovšemsvůj původ v 12. století a objevuje se ĺejeđnou vefrancouzské kamenné plastice této doby.í Souvisí ne_

łt<:tiĺ

I

'!

Ý

\!

-l

,!

!

3Ż0

pochybně s poznenáhlým zlidšťováním obsahu původ-

ně zcela representativního.H. Bachman''o.766 spojila Lomrrickou mađonu dů_

patrněv Če-

chách a na Moravě nebyly předpoklady pro jejívznik, p.oněvadž tu nebylo dostatečné tradice a poně_

vadž tu jsou jen ojeđinělé zbytky vysokých ĺeliefů,které se tepĺve začínají uvolňovat z hmoty kamene,

a že v Bavoľsku a v podunajských alpských krajíchpro ni existuje množství přeđstupňů a současnýchpľací, je to názor sotva udržitelný vzhledem k tomu,

že jihoněmecké kusy jsou zcela odlišné, i k tomu' žetehdy v bezpľostředním sousedství LornnÍce pracovalaněkolikačlenná huť na ,sochařské výzdobě zápađnihoportálu klášterního ko.stela v Předklášteří, pro jehožfigury nenĺ v Rakousku a ostatně anĺ v Bavorskuobdoby' Pokud jde o časové uĺčení Lomnické ma-

dony, lze přijmolt-dos@13. stotetí,8 ač nelze vyloučit moŽnost, že je sochajeste o neco malo sJsĽ!.-

Lomnická madona ukázala tedy aspoň tolik, ženaše socha měIa u nás 'své předchůdce, ne-li s]ohověformální, teđy aspoň typologické. To ovšem za přeđ-pokladu, že lomnická Marie je vskutku domácíhopůvodu, což je možné, ale nikoliv jisté. Zachovalase však jiná pľáce podobného druhu, která nás snadpřivede blíže k uĺčení slohové filiace tuřanské sochy.Jde tu o dřevěnou sedící madonu v

z I onapatří svým t1ryem k řaflę' jejímiž ,ostatnimi členy jsou

Loĺĺrnická a Tuŕanská mado."na' Je to opět skupinapľůčelně pojatá ś tím rozđílem však, že Ježíšek jezřetelněji vykloněn ze svislé osy, která je jinak zasepáteřĺ celé skladby. Šikmou polohu dítěte ]ze snadvyložit zkřížením dvou typologických ŕad, madonys Írontálně posazeným děckem a madony s JeŽíškemdiagonálně položeným, typu, který patrně od vzníkumadony v opatském kostele v Sai'nt-Denĺs, pocháze-jicí z kláštera Saint-Martin des Champs v Paříżi avzniklé někdy kolem nebo spíše po polovině 12. sto_

letí, vykonával značný vliv na sochařskou produkci2, pol'oviny 12' a 13. století.9 Na rÔzdíl od lomĺrickésochy je tu už dítě umístěno na okraj Maĺiina těla'který .dokonce přečnívá, a sedí uŽ skutečně na mat-čině levém koIeně' Porušuje tak uzavřený obrys lom_

nické 'sochy a blíží se tím Tuřanské madoně, s níž

/.rr"rł^je ostatně pražská socha spojena ještě jinými svaz-_--_--J_1". Kromě přísné frontality je to zejména princip

trojúhelníkové nebo pyramidální, k temeni Maĺiinyhlavy stoupající a k ní se zúžující komposice, kterávystřídala hranolovi'tou, blokovitou, do sebe uzavře-nou sklađbu lomnickou. Velmi blízký je také široký'dolů se rozšiřující proud volných vlasů, který zaujĹmá celou šíŤi Mariiných ramen a ukončuje svýmvnějším zarovnaným ,okrajem 'stoupající linie rovno_ramenného trojúhelníka, do nějž je obĺys obou sochzakreslen. Tu je spojení mgzi oběma sochami zvláštětěsnéi je podepřeno ještě tím, že ztracená korunkana pražské a šátek na tuřanské Maľii ponechávajívlasy nađ čelem volné a že obě đěti ž'ďrnaly patľně

Sedici nladona s děckem. Ko]em 1280_90 _ Bĺno'Tuřany, kostel' Snimek tJm, hist' seminái' MU v Bĺně

týmż způsobem. ostatně je také soustava drapeľieną obou dětských postavičkách dosti pŤíbuzná (dia'gonální vedení lemu pláště přes pĺsa a jeho spodnílem pod noźkama děti) a také komposioe.śatu v dolnĺčásti soch vykazuje značné obdoby' Shođně tu chybíhorizontální parabolické řasy, jež ve 14. století pravi-delně spojují obě kolena, vytvářejíce stoupavý ryt_

mus zdvihu a poklesu, pro ně tak příznačný. Naobou našich sochách j'e pĺavá noha, poněkud v]evo

vychýlená, zdůľazněna k tělu přitisknutým pláštém'jehož napjaté záhyby stoupají šikmo ke klínu, kdežto

svĺsle postavená levá je úplně zakryta 'soubďznými

řasami, jež klesají přímo k zemi, kđe se nađ chodi'dlem a kolem nĺäho zalamují. Shodné je také 'rr 'obou

soch mezi nohy umístěn svislý přeložený lem pláště'

Konečně lze jisté analogie zjistit také v obličejíchobou Maĺií; ve vejčitém útvaĺu hlavy, v náznaku

3Ż1

:i|, ,,.

i

absolutně nehybná a vztah ostatních linií k ní jepĺávě opačný neż rra Tuřanské madoně. Kdežto zde

směřují všechny křivky, pokuđ se vůbec vyskytují'soustředně k hlavní ose, jakoby k nÍ neodolatelněpřitahovány, ĺozbíhají se tam ođstředně na 'strany,zđůrazňujíce 1at horizon'łilgl_rozlož_enĺ !.49!Y' jež jena Tuřanské madoně popíráno. Ve vlasech, v drapeĺiina břichu a pod koleny pľažské Marle, všude tupřevládá tato ĺozbíhavá tendence, podtržená ještě dia_

gonálním posazením dítěte a šikm''iĺn spádem pláště

se sedadla. Prudký pohyb, který prochází pražskou

sochou, rozrušuje přísnou frontální vazbu a svislá

střední osa na

_Eą!si' j se roz,bíhají na všechny stľany, vytvářejíce

tak atmosféru nekliđu, jež je v přímém protikladu

k ztrnulé statičnosti Tuřanské madony a v níž téměř

zaniká racionální řád, z ĺěhoż' vyľostla její základní

koncepce. Úloha a význam těchto křivek je tu také

mnohem větší nď na tuřanské soše, kde jsou téměř

potlačeny ve prospěch tuhých přímek, spojených jas_

nými, geometrickými, ľacionalistickými vztahy, jež

rĺylučují každou náLhodnost. Přes společný základ

typu, skladby i jednotlivých formálních motivů smě-

řuje tedy jedna socha k formě dynamicky vzrušené,

citově náhodné a jednotné, kdežto druhá ke kompo_

sici klidné, uváżené, vznešené, representativní a ra_

cionalisticky diferencované. Nepochybne je Tuřąng!émađona blíže Je-

Je mozno rrcl -sl,

Tentosochy není u nás ani v dochovaných sochařskýchpamátkách zcela osamocen. Kromě téměř zničeného

Sedici madona s děckem. Konec 13' stoleti - Praha,soukĺomý majetek. Snimek Lukas

úsměvu' v poněkud odsazených rtech' v nepatrněstoupajících koutcích úst, v poměrně šiĺokém chřĺpínosu, který je ovšem u pražské Maríe poněkud delší'Je ovšem třeba uvážit, že pražská socna je vcelkuhrubší a formáně méně jistá a přesná. Její hlava jehranatější a plošší' kdeŽto tuřanská Je vyvedena dočistě vykrouženého tvaru vejce. I její přeđní část jevšak zploštěna, takže se členění odehľává v plytké'prostoĺově málo difeľencované vrstvě.

( Všechny tyto shody jsou tak nápadné, źe lze ztéżiIpochYbovat o tom, Že mezi oběma sochami bylo ně-

i jaté spojení; jakého druhu, vysvitne snad ještě po-

ĺ zděii. Přes všechnu pŤíbuznost je však zřejmé, že jei1"1ĺ.ĺ výtvarný charakter přece jen podstatně roz-

' dÍlný.?nJúg" Předně jsou proporce jiné: pľażská Marie je roz-

" lozĺtcjsĺ, její hlava větší, kľk méně protáhlý' jejínohy více roztaženy; plášť tu ĺozložen také po

klesá zeml: ,pyra-

'sv

rl_Kolĺně, jehož ústřeđní figura je nenií"vratně ztracena(v zachovaných postavách Zvěslování vystupuje ivzrušeně expľesivní složka zvláště zřetelně), patří

k němu také tympąnon !9 ŁLądé-$glnĘ:r\u, jehož (Ł--'sedící madona s dítětem, -umí'stěná přRd pozadípokryté realistickým ]istovĺm, je těžce poškoze_

na a v nedávné době nadto doplněna způsobem'který vzbuzuje pochybnosti q tom, zda byl původnístav Iekonstľuován správn@ Ten byl, jak se zdá,

pražské soše po slchové stránce do jisté míĺy }lízŁý_Šternbeľská madona je ovšem odlišného typu. Mado_

na je sice podána z pľůčelního pohleđu, hoĺní část

jejího těla je však zřetelně vykloněna vlevo. Je to

pohyb logicky vyplývající z pol'ohy đítěte na matčině

levé noze, jejíż koleno se pod jeho tíhou vychylujevplavo' NemýlĹli starý snímek před restaurací' byl

Ęłłs9}_-Z!c3sĽ-e^" nikoliv zpřeđu, nýbľž z p:g!ilu'Byl však původně, jak se zdá, velni p'ohyblivý; trup

měl asi vykloněn vpravo a nohama se snad opíľalo matčino pravé stehno. Skladba celku 1e určena ne_

souměrnou pyľamidou o šiľoké základně, vnitřní čle_

nění je však velmi neklidné, ještě sloŽttější a hlavněnepravidelnější než u pražské sochy už pľoto, že jetu osa Mariiny po'stavy zřetelně prohnuta.

Základní rYsy j!ęrnĘryLs-Mďie: široký trojúhel-ník obryzu, vybočení Maľiina trupu a levé nohy na

opačné strany i živý pohyb Ježíškův' nalezneme na

některých sochařských pracích, jeż R. Hamannll se-

skupil .\oĘ!_ suŁyl*]s!Ł4cq_oŁY; patří k nim také

e é::-

íi!i

,l

širší. Nadto není její střední osa taksedadle. odkudíí., T" o.oto'1

\3ŻŻ

vďW t-

ku v Sas-ku, s ľríž měla, jak známo, uż kolem poloviny 13. sto-letí úzké styky huť, kteľá pľacova]a v Předklášteří.Jsou to práce vesměs starší, už z l' poloviny 13.století pocházející, nedotčené nervosním neklidem pří_značným pro šternberskou Marii, iež ztěží mohlavaniknout spĺše neŽ y 70. ]eteďr věĹ " ę/4/-,*9errĹJČasem i slohem :sou jíffií některš p-.a""

'Jkouské, jež sice zřetelně podlehly vlivu gotické plas-tiky' v nichž se však pľojevuje dosti úzká souvis]osts nekliđným pozdně románským malířstvím středníEvropy' Jmenujme aspoň trůnícĺ padonu na tvmpa-@-_EÍgb-l--ŁY.-r"".ľ'g'g-"-"-c^štŤĺsLéiĘfr -c-ilz j e j iž z á h yb o v ý

- s yśíé'ą iđj-'" en a-ňľlł p řek l á d a -

né záhyby s trojúhelníkovým otevřením, má leccosspolečného ,se šternberskou Marií. Do jisté mĺry sempatří také kamenná sedící ma'doną polovióní _životnĺvelikosti'" rrĺd"ň'ké*'o'hóńé kteráje v typu, komposíci i pohybu přĺbuzná-ií-ernberské;přes vš,echny tyto příbuzné znaky nelze však před-pokládat użší spojení mezi nimi.

Tato vídeňská madona je pr.o nás pľoto důležitá,že se na nĺ ukazují_yztahy k řezenskéqlu

-sagh3tŤ5tŁé_

Ľ-łĘ-t:' který v poslední tĺutiiB'-m]itoletí vyko-näval značný vliv na okolní země stře'dní Evropy.Způsob úpravy hlavy s rouškou kryjící vlasy a širocedopadající na ramena je sice fľancouzského půvoau,ale robustnost provedení a prostorovost pojetí při-pomínajĺ silně Marii ze Zvěstování v řezenském dó-mu,14 která je dĺlem t' zv. mistľa nálhrobku bl. Ermi-nolda v Prüfeningu; byla to význačná postava pozd_ního 13. věku, v jejíž tvoľbě doznívá ještě velkáorganická forma bamberských a magdeburských so-chařských atelíerů, pozměněná však novými vlivyz poklasické franci,e a silnými sklony 1ĺ zu,bjektivníinterpretaci skutečnosti ve smyslu stupńované výra-zovostĺ. Ani obličej vídeňské sochy není bez spojenís řezenskou oblastí, jak to vysvitne, srovnáme-li jina př. s postavami andělů na archivoltách západníhoportálu basilejskéh.o dómu,

-které jsou rovněž připiso-

vány mistru bl' Erminolda(ďs

zejménaY.glcglgĹ-!!jĹ Je ovšem zře

sí, jak se domnÍvám, pražskázáh soust

moh

Se-dicÍ madona s děckem. Kolem po\oviny 13' sto]eti.DřÍ.ve .v zámecké kapli v ĺomLnicii áieś-'ír"iłe'tra _Ďnlme/í UbÍazi.rna Moravského musea. v Bĺně

:"ž ."@ snad až na jeho x'9^"-Konci.

Z dosavađního rozboru je snad patrno aspoň tolik,že přes nepochybnou příbuznost typu a zák]aaní kon_cepce liší seže jÍ chybí j

Tuřanská madona od pľažské pľávě tím,akýk v sochařstvím

prací rakouské-podobně strohá

z okľuhu mistra bl. Erminolda, Je teđy tře'ba její,s hledat jinđe.

Je zachovánoho původu, pľo něž je příznačnáfrontální výstavba hmotv i hieratický obsah, kterýjsme poznali na moravské soše' Nejbližší je jí nepo-chybně dřevěná sedící madona vídeňském soukľo_mém , kterou uveřejnil F kte-rou H. Bachmannovál9kládá za příbuznou Sv,

bez dostatečných důvodů po_Anny Samétřetĺ v Bavorském

národním museu v Mnichově. Štíhtá Marie tu sedívzpřímena na sedadle, přidržujíc na levém koleněJežĺška, kteľý je - jako ona - obrácen přímo k di-váku. Na rozdíl od tuřanské je trupem vykloněna

3Ż3

fĺ.

i:

iĺI

poněkud v]evo, Ježíšek napľoti tomu zase vpravo. Toponěkud připomíná pražskou madonu. Přes tuto di_vergenci pohybu je však skladba sochy velmi stříd-má, jednoduchá a racionalisticky jasná' Jako v Tuřa_neoh žehná Ježíšek skrčenou pravou rukou a nesedípřímo na matćině koleně, nýbľž nad ním, a Maľie mápravou ruku, v lokti v pravém úhlu .ohnutou, nata_ženu přímo vpřeĺl. Zvláště nápadná je shoda v tr'ak-taci pliíšté' Jtterý s pravého ľamene klesá, jak tomubývá obvykle, obloukem kolem předloktí do kiína,kdežto s ]evého přímo svisle k pagu, coż je motivu sedících madon nu

".ouřä:orłryŕli. Také ve spodní

části je skladba šatu velmĺ příbuzná a ani oblĺčejeobou madon sĺ nejsou cizí, třebas je tuřanská pro-táhlejší' a shodně jsou také obě hlavy nasazeny narrelmi štíhlém krku, kteľý se ĺozšiřuje v útlá' rychleklesající ramena. Přes odchylnou úpľavu ľoušky nahlavě a o něco pohy'blivější skladbu' kteľá staví vĹdeňskou mad.oĄu m""i _tgĘľrp-u--'a-'pražskou, jűíshody mezi oběma sochami natolik průkazné, aby-chom mohli předpokládat .!P9jgú-$ę4- nrq}i.

Mnohem přísnější je komposice jĺné rakouské ma-donY, ktełą-5ę objevila v uměleckém ob:hođan-_iň:

--2 9Ĺntď.I"1ĺl--.o'r".'ĺ"nce není tedy zaručena ;

*iíc-

méně je její ľakouský původ pravděpodobný už pro_

to, že byl z j ištěn j e jí v/ÍaŁ*k--s]ayné*ps!lnĹ-]s!ą-d_sn-ě

L jq-y_o-igŁ9Š-ĄlĹöĺĹingu,zĺ- Je ponělcud jiného typunež tuřanská madona a také způsob zpracování jeodlišný. Ale důsledně pľůčelné rozvedení hmoty a

stažení oĺganického tvaľu do tvrdých přímek vyja-dřuje příbuzný vztah ke skutečnosti. Také její tp-lľgje pq-Ęleqrcky_ ab,q!rykJ1í. Není 499!vJE!á -Yg Ęra19!i

, P-Ť'ę_ą''Pq!9_v!noq ts. 9t9-!e!!'ą-!tp!em u_ĺ.?z

. S inšpruckou sochou souvisí jltá..'sedící madona,-*_> která je v katalogu sbírky H.uga -i';ńäriáĺ$_'označéiň"za hoĺnorýnskou práci z doby kolem roku 1300. Je

z lipového dřeva, tedy z materiálu zvláště příznačné_ho pĺo Čechy a jejich okolí. Má poněkud jiné propor-ce, řásnění šatu pod koleny je odlišné a také dÍtě jejinéhc typu. Nicméně nemůže býĺ pochybností' ževznikla napodobením inšprucké sochy ne,bo - prav-đěpodobněji * plastiky jí velmi blízké. Horní částMaĺiiny postavy je totiŽ tio podrobností shodná a

nemoh]a vzniknout bez přímého ovlivnění inšpruckounebo jí sestersky blízkou plastikou. Jde tedy rovněžo práci rakouskou.

Inšpľucká maďo_na však není než málo pozměnénous--'.-----

T-e_P-!iE9_u*.Ęq:ľ'ľ:1a|oz-l4łĘ!y-3.-ĺrepe-o-uzs-Ęlqp-íi|tvB*eypy_vÉa) ľierí ;e ísut .iä;śi, klasičtější' organič- -

tější a bez onoho ustrnutí příľodního tvaIu v útvarytéměř stereometrické pravidelnosti a duševního živo-ta v nehybnou grimasu, která charakterĺsuje inšpruc-kou sochu a jiné práce středoevropského původuz její slohové vrstvy.

Je však zajímavé, že mado.na Bonariovy sbírky jebližší této francouzské předloze než rakouské soše,nebot z ní převzala všechny podstatné motivy nejenhorní části, která je u všech tří prací shodná, nýbrži části spodní' která je od inšpľucké odlišná. To,myslím, může znamenat jen jedno: že totiŽ v Rakous_ku kdysi existovala replika uvedené francouzské ma-dony, na niž přímo naváza] jak socbař Benariovy

sochy, tak autor inšprucké madony.z6 Se vší pravdě-po'dobností se lze domnívat, že tąto ľeplika bylapĺáce francouzská. Tu tedy jsme, jak se zdá, na sto_p ě zp ů s o b u, j ak ŁĽgle-_*oyĘň-g-v aĘ_so ebo_i.s!o_g- ty 9 1

-

b u _ EtřądnĹ__-E-yrpp_y_.' -prp._sÜsm.-neĺen* _stonovlqqĺýcbpracĺ' nýbrž i soch větších rozměrů.

Nějak podob'ně se to asi mělo 's Tuřanskou mado_nou a její vídeňskou sestľou; bohužel však chybísľovnávací mateIiáI stejné průkaznosti. Jak mohl typtěchto dvou soch vznĺknout, ukáŽe snad aspoň s jis_tou pravděpodobnostĺ ŁoJ!éur-s-iinnu - r[ado.Ľou- p$:trně ľakouského ig- dge_ĺ v *š-tgltgąrt- Ę.-

museu F. Kieslingere6 ji lokalisujeHorního Rakouska, tedy doneurčitě ,do seveľního

nejbliŽšího scusedstvĺ jižních Čech. Je to vynikajícípráce se zachovanou poly'chľomií, která má ještěr'elmi mnoho z realistického, organického cítění kla_sické gotiky; je volně rozvedena do pro'storu, plněplastická a bohatě diferencovaná. Ztuhnutí pohybu'které je tak příznačné pro vídeňskou a zejména tu-řanskou sochu, tu téměř chybí. Nicméně jsou mezi nía oběma 'ostatními jisté vztahy. Je _ podobně jakovídeňská _ korunovaná a její vlasy a rouška sekdysi široce rozkládaly na rämenou' spíše však nazpůsob vídeňské než tuřanské sochy' Její plášť'spadás pravého ramene do klína podobně Jako ve Vídnie--PlŁvś-ŁeŽ9--je stejně - a ještě více _ odtažena

c{*t-cG. ł"ĺ členění spodní části sochy není "ř='Ód-

statě odlišné, třebas je tu skladba dĺapeľie souměI-nější a třebas chybí šikmé záhyby směřující đo klí-na. Zato se tu setkávádě '*-"!gĽ!ĘĽĽ*j*--"'ąs\-ł,ĘąBĺn--obry_gu těsně nad zemí, které se ob jel'u jeu vídeňské madony a je ve střední Evropě tehdydosti časté. (-P_lvod-motivu je ovšem třeba hledat ve__

ĘIirncü.) Není tedy vyloučeno, že ze sochy podobné-ho druhu vyšly popudy plo sochaře vÍdeňské a Tu-řanské madony.

Provenience štuttgartské sochy je - jako u větši-ny prací vytržených ze svého původního plostřeđí _nejistá. Nadto snad ani není zcela neoprávněná otáz-ka, zđa je vskutku rakouská. Její výtvarná ŕrodnotaje mimořádně vysoká, její forma pľozrazuje ,dokonfu-

sochařstvíbí' z něhož vyrůstá' j koketní tvář_'by se dobře hodila do francouzského prostředí' Tytopochybnosti vzrostou ještě, sľovnáme-li ji s łqąd-o- -_nou z jihofľa';pouzskeho_''Qąi!l_ĺr_su*7 která je však Y';patfně ,severofrancouzského původu. Podobnost je, ze-jména pokud jde o obličej, vskutku překvapující. Jeto týž oduševnělý, trochu šelmovský typ tváře vyso-kého čela a malých úst s vysunutým spodnĺm rtem.Francouzská madona je ovšem starší a pIoto v ce_

lém svém výrazu hĺeratičtější. otázku francouzskéhoči rakouského původu štuttgartské sochy nelze řešitbez podrobnějšího zkoumání, pro něž tu není místo.Je to ostatně otázka pľo naše thema đrułrotného vý-znamu. Ale tolik lze snad říci' že šlgĘertsLĹĺqcŁąje-li vskutku rakouská, vznikla pod :ľjĽ_lĽ1'"9"1:rĘ!o= ""9r9' který nebyl příliš vzdálen madonyz _G'aillą'qq.

Vľátíme-li se teď k Tuřanské a vídeňské madoně,zjistíme, že jsou briżšĹřve='ęrl_é_fľancouzské soše než

.l

324

štuttgartské. Celá jejich skladba je tu vlastně uŽ při-pravena: průčelní rozvedent hmoty, rozhodujícÍ úlohastřeđní osy, napřĺmený postoj Mariin, ľozvržení jejíhošatu a dokonce Í nesymetrĺcké zavěšenĺ pláště naramenou. odlišná je ovšem výrazně cttagonélní poto-ha dítěte, navazujícĺ zřejmě na tradici madony zeSt. Denis. ostatně jsme také na našich sochách zjis-tili více méně zřetelný náběh k vybočenÍ z osy. Nenísnađ třeba připomínat, že francouzská socha je přessvé podstatně větší stáří a spíše právě proto mno_hem hmotnější, mnohem realĺstičtějšÍ a oľganičtější.

Tak nějak proběhl proces přenesení francouzskéhosochařskĺiho typu k ná.m. Je ovšem třeba mít na pa-měti, že souvislá řada tohoto vývoje, která kdysiexistovala, je neniívratně zničena a že zristaly jennáhodné trosky, které umožňují poznat niko]iv cestusanu' nýbľž nanejvýše směr, kterým se ubÍrata. Lzesi tedy vztah mezi madonami z Tuřan, Vídně a zpraź-ského soukromého majetku představit asi tak:ľvšď\chny vyrostly z domácího střed,oevropského prostĺe_ ldí, v němž se kříŽily tradice románské a ľlasĺctv oo- Jtické s abstrahujícÍmi tendencemi poklasickými,'-řrĺ ljejichŽ představíteli zaujímá vynikajícĺ místo uve_dený mist'r náhrobku bl. Errninolda. Do tolľroto pro-středí pronikají stále nové vlny francouzského vlivubuď pobytem středoevropských ,sochařů ve Franciĺ28nebo dovozem francouzských soch, o ĺrěmž mámev oblasti ,drobných prací slonovinových bezpečnézprávy, který je však, jak jsme vÍděli, velmi pravdě-podobný také v oboru větších děl dřevěných. Natakovou francouzskou práci mohli navózat sochaři tříjmenovaných madon, z nichž jeden, autor Tuřanskémadony' se francouzské předlohy přidržel nejvěrněji,kdežto drułrý, mistr pražské sochy, byl pevněji svá-zán se středoevropskou poklasickou trađicí, jejíž pra-men jsme hledalĺ v řezenské oblasti. Třetí pak zaují-má zprostředkujícĺ místo, je však blíže Tuřanské nežpražské madoně.

iensky 'pokročile|šího do obtastĺ jednodušších sociál-nlcÍt vztahli a jiných dějin, v podstatě však stejnébozpůsobu żivota, která se od země vyvinutějšĺ liší jenstu_pněm a nĺkoliv povahou svých Životnich forem;jednak historického fukt. @

śľl-Ł- lsgĘké*Ę!!y. ktery Ě;;bíbĺ v celě předalp_ské Evropě. střetnutĺ těchto dvou cest pak patrnězpůsobilo, Že tato ľeakce byla v celé střednĺ EvropěradikáInějšĺ než ve Fľancií, kde smysl pro organic.kou foľmu nebyl potlač-en do té míry jaĹo u nás.Ač dosud známe jen nedostatečně celou složitost

byla sl prostředí podro-

cesty, na madonu z Gai]lacu s Tuřanskou, shle- čuje to'mu, že vzllikla_dáme zpravidla, Že došIo k zjedno.dušení, ztuhnutí,

sociáIně psychického podhoubí, z něhož tento procesvyrůstal, je nasnadě výklad, Že nějak souvisí se spo_lečenskou a krÍsí, se teh'dy připra-vovala, aby ve 14. své síle.V prudkéotřásla se

sil společenských a mcelá budova středověké společnosti v sa-

mých základech a pohřbila pod svými troskamí vše-chny dosavadnĺ jistoty.29 Je dobře známo, jaké ná_sledky měl tento rozrůstající 'se chaos v oblasti spo-lečenského života, kde se nejvyšší vrstvy isolovalyhradbou konvencí, jejichž formalismus nahradil ve

čtvrtině vĺáku, nej-

Tuřanská mađona stoji uprostřed tohoto dění. Ucho-vala si ještě mnoho z organického cítění staršího 13.století, ale zároveň se v ní projevují zřetelné pří-znaky vývoje k subjektivnímu výkladu objektivnískutečnosti. Je strohým vývinem formy, která na_hrazuje věóně platným geometrickým obrazcem měn-livost života, i ustľnutím 'duševního dění typickýmpře'dstavitelem protiorganického proudu, který v prů-běhu 2. poloviny 13' století stáIe sílil, aŽ v následu-jícím věku zřetetně převládl' Je však ješté velmivzdálena důsleđků, k nÍmž tehdy došlo. Pro její přes-nější časové určení není bezpečné opory. Práce, s nĹmiž jsme jĺ mohli sľclvnat, bývajÍ datovány do po-kročilé 2' poloviny 13. st'oletí, nejčastěji ao io. až ao.Iet. Anĺ pro ,ně není ovšem pevných dat. V abstrakt-ní čáře vývoje však pro ně ,není nikđe jinde místo,právě tak jako pro Tuřanskou madonu. Vše nasvĺĚd-

14. století živý obsah společenské skutečnosti. Vše-obecný pocit nejistoty a nedůvěra k schopnosti.rozu-mu' na němż byla založena celá soustava scholastickéfilos^ĺl. __' '::_- ' rozporv mezi ofĺciálním ob'světa a żĺvou skutečností, pokles víry v objektivníplatnost církevní iđeologie a v trvalost současnéhořádu věcí, vedl k uvolnění citu' odtu'd pramení pa_trně onen subjektivnĺ psychologismus a pesimismus,který je tak příznačný pro 1' polovinu 14. stoletív protivě k relativně objektivnímu realismu a optí-mismu století předcházejícĺho. Vědomí smrti a záni-ku, které téměř chybĺ umění klasické gotiky, prntí-ácelýn 14. věku.

***

Teđ se však ještě jednou vraťme k otázce, jakémísto zaujímá Tuřanská madona v naznačeném prou_du vývoje. Když jsme sledovali cestu nového vý-tvaľného názoru z mateřské země, v níž 'se nejjasnějivykrystalisovaly nové životní formy, k nám a do na-šeho nejbližšího okoIí, shledali jsme đvojí způsob,jak toto prostředí reagovalo na cizí pođněĘ. Jednaktu docházelo k wzájemnému pronikání dvou výtvar-ných systémů, fľąncouzského a,středoevropského,smyslově racionálního a citově výrazového v složitéútvary, v nichž bylo někdy stěŽĺ moŽno ľozlišit oběvrstvy různéŕr'o sociáIně psychického obsahu. Jednak

ornamentalisaci soustavy původně velmi sIožĺté, bo_hatě diferencované, organĺcké a živé. Ještě lépesnad vynikne tento pocho.d na madoně inšprucké,kde známe přĺmo vzor, podle něhoż byla vytvořena.

Toto zneživotněnĺ, toto potlačení organÍckého, ná_hodného, měnlivého a pohyblivého je výsledkem dvo-

v době posledních Přemyslovců, přece jen zalidňovat.Jlroveň je však zřejmé, Že by v této době byloještě předčasné mluvit o specificky českém sochař-ství. Je dosud součástí širší umělecké oblasti, z nížse však v nejbl厚í době vyčlení jako samostatnáškola s vyhľaněnými osobitýmÍ znaky,

spíše v B0. letech. Je-IikTe_rä_ttôšÍá - p6Ęvala

tomu seoblast českého sochařství

jího děje: jed'nak přechodnr typu z prostředí

3Ż5

í'

1 Dřevo, 37.8 cm, z toho sokl 3.B cm, šířka sedadla29 cm, šířka soklu 32.5 cm. jeho hloubka 29.5 cm'Ze đvou kusů dřeva, z ĺíclľ'Ž, zadní, úzký' sahajícíod soklu až k Mariinu krku, kryje patrně vyhloubenísochy' Dřevo silně porušeno červoto,čem, jenŽ způso-bil udľo]ení Mariina nosu a malé části brady. Chybípľavá ľuka Mariina (nahrazena novější), hlava Je-žíškova (nahrazena stříbľnou, v jejímŽ vnitřku jsouuchovány konservované zbytky hlavy původní) a kuspravé části sedadla. Poškozeny obě ruce Jeżíškovy,Ievá ruka Maľiina a okraje pláště pod ní. Sokl no-vější. Dřevo částečně pokryto plátnem. Polychromie(Maľiin obličej s černou kresbou obočí a zbytky čer-veně na lících a rtech na starém podkladě' její šatdnes sinavě zelenomodrý se Žlutými ľosetami, páss přezkou původné patľně zlatý na červeném podkla-dě, plášť červený s původně asi bĺlou hermelínovoupodšívkou, Ježíškův šat červený, jeho plášť neurčitěsvětlý, původně asi zlatý, vlasy a rouška na Mariiněhlavě většinou bez polychromie a podkladu, ve vla-sech, půvođně asi zlatých' zbytky čeľvené, sedadlotmavozelené s bílým, červeně rámovaným páskem) zeznačné části patrně původní, Na Mariině plášti a Je-žíškově šatu dvojí červená, z nichż horní, tmavší,asi novější. Nos a brada Mariina nedávno zajištěnya doplněny.

Byla to slavná poutní socha' jíž věnoval B. Balbínsvou práci Diva Turzanensis.

2 Vyobr' v článku V' Richtra, Brněnští zlatníci J. J.Wegeiin a P. J. Weĺnľeich, Věđecká ľočenka Morav-ského uměleckoprůmyslového musea obchodní a živ-nostenské komory v Bĺně I' 1948' 54. 55. Tam takéstarší iiteratura o tomto předmětu ĺ o madoně samot_né. Dťrležitá je tu v poznámce B. otištěná ľukopisnázpráva o stavu madony z poloviny 17. sto]etí' Sochab-vla ''ž Íehĺlv sĺ]ně čerr'otnči-rá l ĺr'ář madony byla\:U spdi.rlenl sL.vu. iolyc.ll1wrjlic V [éto zpIávě popi_sovaná jakožto staľá (sukně madony modročelná,p1ášť šarlatový s kožišinovou' patrné hermelínovoupodšívkou, Ježíškův plášť zlatý' suknice zlatá) jezčásti dodnes za:hována. Viz pozn. 1,

3 Četné příklady tr R. Hamanna, Die SalzwedelerMadonna, Marburger Jahrbuch für KunstwissenschaftIII,1927.ł Na př. Diesl v Belgii, J. de-Borchgravgj Ąltena'Madonnei anciennes conseŕvéěí"ôň-Bffi@, Bruxel-1r'. 194r, ,.'. \'r\7 Brsllej, 'ľTl<ĺĺ :ické museum, Cu-rych, Zemsne lltuseufi-E!]g"Ly' Ęra$Jurt- n. Moha_í-em, Liebighaus, Ng!$tglk Germánské museum, Ha-mann 1. c., tab. LIII, LV.

5 Příktady u Hamanna l' c., tab' xXxvIII, XLV a j.6 H. Bachmann, Gotische Plastik in den Sudeten-

ländeĺn vor Peteĺ Parleľ, Brünn 1943' 82 a d.7 F' Kiesl'ínger, MitfplaiteľIicb]L Skulpturen einer

Wieneľ Sammlung, L9'17*obr. 8.I Bachmann l. c. 83.9 Vyobĺ. v katalogu Chefs d'o'euvre de l'art flan-

ęais, Paľis 1937, ć.. 957, tab. CXII. Tato poloha dítěteŚ vyskytuje se i u nás na Ęe1!g!Ĺ;1jladní kapli na-Ž BiŕdĹ_""; ĺz ńc laskavě tpoTóíiiíä-*ä_ŕ_Fľ-Rüíar'a--

vá. Zńám ji jen z nedostatečné prohlídky' zdá se

však, že je tu typ 12' století tradován do doby znač-ně mladší. Je ostatně zajímavé, že silně ovlivnil lido-vé řezbářství, kde se takto diagonálně položený Je-Žíšek objevuje velmi často.

kého ústavu v Praze ć'. 50234, nevyhovující ľepro_dukce u D. Líbala, Státní hľad Š[ernberk (ČeskýŠternberk _ státní hrad a okolí), Praha 1952, 20'

11 L, c., tab. XXVII-XXX.12 Vyobr. K. Garzarolli v. Thurnlackh, Mittelalter-

liche Plastĺk in Steiermark, Gĺaz 1941' obr. 10.13 .4]*QesehĹcbje_der gotischen Plastik in Oester-

reich' Wĺen -!92Í!,

tab. 5.1a L. Hei_denhain, Quellen zum Stil des Eľminolđ-

me is te rs, Jet'$]łsŁ-.de r - P rąuszis ehen-_-Iśmsts ammlun-sen, 48. Íg27' 205.:fg-_vyot-r-tőffiffi, 2o7, P. Meyer, SchweizerischeMtinster und Kathedralen des Mittelalters, Zürich1945, tab. 32-34.

10 Heidenhain 1. c. 187, 189.17 D9ujsch.Llfuĺl"ĺt-glrĺ!-Jśutar*_- im Germanĺschen

Natiofial-Museum, Nürnberg 1952, 37.18 Zur Geschichte atd., obr. 6.19 L. c. 87, Mnichovská sv' Anna ľeprodukována

tamtéž' obr. 50b.20 Kieslinger, Zur Geschichte atd., obr. 2b, ii da-

tuje do doby kolem r. 1270.21 Tamtéž, 10. Rovněž Bachmann l. c.' 86.22 R., Koechlis, Les ivoires gothiques frangais,

Planches, Paris 1924, tab' IV' č. 11-13.28 !LE-ygubĺ"h" Die mittelalterlichen Bildewerke

der Sämmluńg Benario, Berlin 1923, č. 11' tab' IX.2a Expositňn 'u!ĺv^elsĘ.uc--dę._]999. Catalogue offi- fciel íĺ]*t.6-äě-ľExposition ĘBlřG-pective -de l'aľt !

franęais des origines a 1B00' č. 3039. Pľovenienceneudána.

25 Pro exístenci takové sochy v Rakousku svědčísnad také madona na tympanonu severního portálu 2dominikánsřéfrřEö-stela iRetzu- která ve své spodní \<:části ľeprodukuje dostĺ věrně, třebas obráceně, sys'tém drapeĺie Boyovy madony. Vyobr. R. K' Donĺn'Die Bette]oľdenskiľchen in oesterreich'_-r@-ľ93E-obĺ. 273.

10v

26

stav

o

anonu restaurací Go:d.,

fotoměřic-

Wien

pokládá, že prošel přímým francouzským školením.Viz Heidenhain l. c., 203 a d,

29 o tom na př' L. Halphen et Ph' Sagnac, Peupleset civilisations, Histoire généĺale, vII' 1, La fin duInoyen äge, 'Paľis 1931.

.ł1'I

3Ż6