Blažíček - Kropáček Slovník pojmů z dějin umění

oLDŘIcH J,BL^ŽÍČnrrIŘÍ rnopÁČBr

smvilÍtt P0JnUT,DĚJIN umĚNÍ

Názvosloví a tvaroslovíarchitektury, sochařství,

v., ,1 Y 'malDv a uztteno umenr

ODEON

ablkoií květ, přízdoba korinÍskčho abaku

ia' jiného řádu !e tvaÍu kvčtu, umísňlanádo ýředu slran abakové desky.

rbakus (z lal')' |. nadhlavicc, krycí dcskasloupové hlavice zejména antických řádú(a' dó!ský, b. iónský' c' korintský)' !ja'diu]íci piechod mezi svislýÍn podpůmým

článkcm a lodorovným kladím' 2' stůl

s čtyřhrannou d€skou,"na němž bylo v jidelnách anlického Ríma vystavovánovácné nádobí'

rbll - jour. {ranc' náZev okna 5 šikmÝmparapetemj popípadě iakó 2áklenkem.umoŽňujícím osvěllení, ale bÍánicím vý-

ihllm (Íec.): adyton

!hberilien (franc.)r palcolir

abbozzo. ital. náze\r pro zhruba otcsanoukamcnnou 5ochu nebo ř€zbu. A' podlemodelů lůzného druhu prolídčli zpravi.dla pracolnicidíny. aby nristr mohI snad'něji pÍáci dokončit'

AbgarůI obr!Z. legendární Zobrazení Kriýto\.o, !znik|éjako otisk tváie na látku, po-iizené pro králc Ábgara z Edessy'

l}llu! . ko niský

nbm|ulni m bai abstraktni umčni, orfis.Í]Us

Abstraclion - cróation. skupina uměIců

činných v Paříži, zzložená roku 1931

a plopagujicí králně abstraktní. výhrad!ělref]8uralivní tvorhu. lycházející z kubis.lického konstÍuklivismu.

ábstraklni umění' u' nezobrazující, ncfigu.ralivní nepředměhé, ideoplastické' sche.matické, opak u. Íi8uratimího, nesprávněomačované také absolutní nebo ikonkÍét.ní. Novč]'ise tak omačUjí ffjmóna nerealis.lické slrrěry v ma]iřství a sochařství20. slol', kleré skládají obraz i plaýickédi]o z pomyslných. abýřatiních lvaru(např' akčnímďba' oíisnus aj.), ale př€.vážně a. ráZ měla i tvorba celých historic"kýcb elap ýoje umění (U. časného stie.dovčku' u' Iománské i někleré fáze u. go.lickóho)' Geometrické a geomctrizovánéumční od pravěku dekorující i lyadiujícistÍnbo|y. ve\měs !Znika abslrahuJIcI styIi.z'lL:i telliq' Si|né c pL obu ma]ii né|rcraumčni exolických nátodů á tvorba lido.vá' Tyto ptojellr mají však jiné ideovékořeny'

ácljou (z poÍug.), název bilého nrahago"nu, velmi tvrdého nalužovělého dievaamerického i africkóho puvodu' uŽívanéhok jemné truhlářské práci. A' Z Cay€nne,dřevo cenena!é až nafialovělé, se nadválaké amarantové dřevo'

acetonorí lak| laky

.{. D.. zkratka lal. Anno Domini, LitiLPánč. uvádčjÍcí dala našeho le|opočtu'

AdaÍ|ůr s\l. označeni pro anglický sta.vební styl a zvláště vnilřni výzdobu, rozvi.nutý v posledni třetině 18. slol. archltek.ten a dekoÍatérem Robeíem Adanem'Řadí 5e k atcheologizu]ícímu srněru novo.klasicismu, podníceíénu vykopávkaúia studiem starovčkých pamálek ve středo.

adaptace {z lal')' obecné označení pIopřj.zpÚsobení no!ému účelu. uívané piede.všim !e stayebnictví, obecně pal přestavba

či doýavba. úpraya starŠí stavby v zméně'né funkci'

aditiÍni pÍinCip hořbvi mačí v aÍchitekluřei v ostatních dÍuzích !Ínéni poietí díla, přinémi \e k ce|ku a V's|edku do\p|\a pirpo.jo\ánim čá\I|. rlopInovanrm, scttantm.spojováním' opakem j€ divizívni skladeb.nÝ princip' který stavbu foÍmuje vnitřnímdělenín a členěním a obdobně obraz čisochu vytvářenín vycházejícírn z celku'

/10/

Adónis, v iecke m},tologli mi|enec Afrodi.

lIn, na |ovu zabltt kancem. ale každoíočně

oživovaný láskou boh}ně.

rdorant (2lat'), také orant, zobíazeÍí vzý.

vaiící. Íriodlicí se postavy, zprw slojící

s Íukama vzhúru obíácenýma (v katakom.

bach), jlndy zknienýma na prsou (v umčni

ýaÍeho oÍientu)' později kleč|ci se sepja-

týma rukama (donátor)' Též andělé uná.šLjící!e s 8esty adorace ko|cm sochy nťbo

adresr. l. údaje o vydavat€li 8ÍaÍickéholistu' u mědir},dn nejednou s udáním jeho

bvdliště a díny' 2. blahopřejíý nebojme'

novaci dopis, bohatě rybavený. lTzdobený

zpravidla miniaturani a u]ožený také

v honosných deskách'

adllon (řec'), oddělený proslor řeckého

chíámu, přistupný pouze kněím. v jed.

notlivých chrámoÚcb typech to byl opis-

lhodomos v pozadí vnitřku, na koncicelly;v pravosla\.ném kostele prostor za ikonoýESem.

rcdiculi (lat.)r edikula

aegi\.aigis (iec.)' egls. ziÍaóny štílbohy.né Atheny. !'yrobený z kůže kozy Amď.lheie a opalř€ný hlalou Medusy'Gorgony(cnÍgoneion)' přijejimž spalřeni by| plo.tiw|t ochromen; dál€ atribut Athenin,ochrana i zbraň, později odznak anti.týchvládců i římských ciMřů.

Aencas. trojský relt, hrdina Vergilioq'Ae'neidy, syn AfÍoditin, klerý s olcem An.chíscm (na ádech) a synkem AskaniemLlplchne z hoíci Troje a po mnoha dobro.družstvich pfistane v ilalském l,átiu.

A€olorr h!ría. (Eolova h.)| větmík se stÍu.nami, unistovaný na střechách budov,zvuťíci působenim větru v ruzných tónech'

aerostylos (řec'): inlerkolumnium

aerugo nobilis (lat.)t patina

Aeskulapl Asklépios

A€lkulapola hů|| Asklépios

affřesco (ital')| fíeska

a[8án' afganistan| orientáIni koberce

ališ (Z franc'): plakál

afritl.óÚrněni. solhmnč označeni pro pů.lodní unění chických skupin a nářodův čeÍnošských a negroidnich oblastech Af'rikyodptavěku po 20' slol' Zahrnuje skal.ní umění v severnín a ]ihovýchodním pás.

mu a zvláště tzv. černošské uméní' jcž scvzápádniastiedniAfricerozvinulovřadčrůznoÍodých Ínistních a časo!ých sloht],

v súdánské, guinejské (Benin) a konžskéobla-sti. Jejicb Úlamá lvorba je sice mistněodlišena. ale společným rysem jejich kul.lovně motivoýaných výlvorú ]e krajně €x'presívní přeNoření skulečnosti' K vyspč.lým oboíůÍn palíí předevŠim sochařství (fr8urálnířezby v lvrdých dřevech a ve siono.vině' amulety, masky, aonky, lité bronzyi plastiky z pálené hlíny)' dále kovotepec'tví a kovářství. Pííznačná je s}mboličnost'

Úrazovost a tvaJová stylizace' Svou ma'kovostía lilalitou zapůsobilo a'u. na vFojexpresionismu a kubismu.

Áfřodité. iecká boh)Ťě krásy a smyslné

lásky, jara a přírodních sil' Zrozcná z Úa.na, lTnoňla se z mořské pěny, podle Ho.ínéÍa je A. dcera Diova a Dióny, nevěmá.Ínanželka Hófaista, matka Eróta a mnohadalšich synů; v říínské mylologii byla zto.toŽněna s VeÍirší' Tíojský princ Paris jiv soÚtěži bobyň vyznamenal zlatýrn jab|kem krásy' J€jími pruvodkynémijsou Hó.

ry a Gráci€'

!|šar: ori€ntální koberce

Aglaiar Charitky

ag|omerac€ (z lat.), seskupení i nakupeni,v archilektuře husté sh]ukové osidleÍí.

AgÍlus Dei (Ial')' symbolické zobta2eniKrista jako beránka. mámé od sta|okřes'tbÍské doby' Později medailónek s vosko.

ýým íeliéfkem' ulitý z velikonočních svící'Agnuselje pak Íažená medaile s podobou

beránka s ko.ouhví s křížem' součáý iko.no8raíie sv' Jana Křlitele (nápis Ecce A8'nus Dei na stuze obláčcjíci hú] s kříŽeÍn)'

agnusek (z lat.)r Agnus Dei

agora (řec'), přoslranství v staroíeckých

měýech. obk]opené veřejnými budovami'chrámy, sloupořadími, ale také dí]nami;

námčstí, kdese konaly soudy' snčmy, slav.nosli. trhy a jinč \,eřejné událoÍi.

4rIl: oÍicntální koberce

rgírÍa (z franc')' šalo!á spona s krytoujehlou nebo dvoudíná spona s háčkema ouškem (u pluriiílu)' ozdobně řešená'

Také spona knižnich vazeb'

rchál' mnohobaÍcvný chalcedon. polo

drahokam. jehož se užíá pň lýrobě špcr'kú. ale laké se Z něi zhotovuií ozdobné

nádoby, schrány ap' Čemobne pruhovaný

a' se nadaá onyx' biločenený sardonyx.

bilooranžoÚ karneolonyx' Jindy je tečko'vaný, obláčtový, podobnýjaspisu ap. A-uupcvněného ! drŽá|ku se uívá k hlMení,např. pláLkového zlacení nebo křídové

lŤst\T pokÍývajíci barokové řezby.

!(hátoyé sk|o, nepÍuhledné sk]o mozaiko'vé, napodobující brouŠený achát, mÍamo.rované banícími příměsemi' Bylo zhoto.

voÝáno od 1ó' stol' v Benátkách' od17' stol' se Zlaté ťPytilou příměsi Ínědi

takčjako s' avanturinovéiv 18. stol. \1Ťá'

běno také v Německu, v i9' íol' zvláště

v Cechách'

lcheiíopitl (řec'). označcní tčch cíIkev'nich zobrazení. Ztiména Klistových,vznitlýcb podle lcgcndy bez ásahu lidské

ruky (Veroničina louška).

lchtu|éen (franc'): paleolil

Achillcs ííec. Achillcus]; často zobrazo.vanÝ hlavni hfdina lrolskó lálkv. přoslulý

udatnosti, syn kriilť Pólťir il NéreoýnyThetidy' nezranÍelný kromě místa na patě

(Aclillova pata)' By] \Tchován učenýmKentáurem cheirónem' Přemohl Ama"Zolrky, stranící Trójanům' a prince Heklo.Ía, hlavnÍto obhájce Trq€. ale podlehl ší.

pu Paridovu, kleíý ho zásáhl do paty'

nigrctle (franc'), peřová chocholka' ozdo.

ba čapky, přilby' účesu, také šperk v tétopodobě a funkci.

Aic|]. porcelán: Doubí

aiolská hhťice, také €olská, sloDpová hla.

/ lr/

vice s mimořádně \'}.ilinutými volutaminad šlfilým dríkem,mámá inálezlr v aio|ské maloasijské oblasti, pravmr h. iónské'

!jour (franc; pÍolamolan' aŽuro\i zpú.

Ak €nie (z řeč'), původně náz€vzahradvAkadémory u Aihén, kde se schiiŽeli fiIo:2o1bvé a kde Ýyučoval PIatón, dnes oma.čení l' společnosli filozo|u, učencůa unčlcú, sbol volených kullumích ořed.stavitelů. U nás Českósl' a' věd, nahrádivšír' 1952 ceskou a' věd a umění, zal. ]890,je lakéjako ijiné a' ve svých útav€ch ýře'diskem věd' práce; 2. školy unění, z11ášlévýtvamého (nejstarší: Academia Vincianav Miláně, 1494; Academia di San Lucav Rímě. od 1577] Académie Royale v Pa.říži, od 1648; Akademie ve Vídni' 1692lpÍažská Akadernie ývamých umění bylazaloŽena Í' 1799)' A. jako školy nahradilydřívčjší cechovní uněleckou !.chovu vý.ukou praklickou i teoretickou a v 19. stol.se staly rysokými školami vívaméhoumění; 3' školní kresby podle odlitků iŽi'vého modelu, vzniklé na akademiích'

akadenisnus, v dějinách lfuaméhouměni konzeÍvativní umělecká metoda !'y'pÍacovaná akademickými školami, Založe"ná na dodÍŽování nolem, zpravidla mecha-nicky odvozených 2 antického uÍnění'

{kánt, pamehtnft, jihoevroPská Íosllinaz rodu bodlákú,jejíž hrotilé a dekoralivněčlenilé listy byly už řeckým uměním (od'5' stol, př' n' ]' ) napodobcny jako Úzdob.ný moiv (korinlská hlavice). A' se paklTskÍu]e v omamentice všech slohů, ně'kdy v podobě íce stylizované (v byzant.ském UÍ]ění), jindy pří.odnímu tvaru blíz-ké. omaÍ]ent akantoÚch rozvilinje zvláš.tě pří,načný pro naie řezbářství barokaposl€dní čt!Ťli 17' stol' až do první čtvrti18. slnl

ak(idenčni tisk' příeátostný tiskopis (o.mámeni' pozvánky, diplomy' prospektyap.)' výrazněji typograficky upravenýa v tom zrcadlící vl(us své doby'

akčni malba, směr amerického malířství50' let (action painting)' vlastně náhodnéstřftiání či rozlévání baIev na plálno, mající.lTjádňt podvědomé umělcoq staq].

akrolit (řec'), antické označení pÍo sochuz rúzných, nelča5těji dvou materiálú' Hla.va a obnažené části těla byly z mramoru,pňpevněné na dřevěném' koven zahale.ném jádru' Vácnější byla koÍnbinace slo.noviny a zlata (chÍýselefantína).

akropo|is (z řeč.), (Akropol€' Vyšehrad),opevněný hťad a chÍámové středisko naná\Ťši nad řeckými městy; nejznámějšíznich, a' v Athénách, byla zastavována od2' tisíciletí př' n' l. a proslavená hla!Ťěstavbami z doby Perikloly. V archeologii2načí a' nejryšši opevněnou část hradišlě'

nkrotérion (řec'), ýdobný článek s ná.znakem původní lel(onické funkce, n€i.časlějive tvaru palÍnely, ale laké figuúlniho motiVLr' zholovený zpravid|a z pa|ené

. hliny' kámene nebo kovu' umistbvalýv antické architekNře l' v nároách (a' an.gularia) a 2, na vrcholech (a. rnediana)chrámovích štíd' ale i náhrobních stél'

akt (2 lat.), v malířství i sochařství studielidského těla podle nahého modelu v Dů-sobivem pohybu (aciuE i postoji, pak !1r-

bec kesby, obrazy nebo plasliky nahe lid.ske postaq' po I' 1500 obecněji i pod|ezensKeno modelu.

Aktaión, lovec řeckého bájesloú promé.něný v jelena Art€midou íDianou)' kteroupřekrapil s jejími dÍužkamj přikoúpeli;bylpak tozlrhan !lastn imi psy' Jeho pňbdh by|námělem \Jt\aÍného zobÍazován| od an-tiky.

aktirni malbli alční malba

akumu|ace (z lat. a ÍŤaDc'), vytlaÍny po.stup formu]rcr p|a\tlcke d o shÍomáždé.nim. nakupenlm a spojením různych pied.mětú' PMobný J€ postup komprese, kde

Fou předměty Íebo čásli předmětů stlače.ny tak, aby v}tvářely pemý celek'

rkvadukt, aquaeduct (z lar.), stavba antic-kého vodovodu, nes€ného mohutn'ímizdén},mi a*ádarri: .zbylky iimskycha' FoU pÍunacnyÍn {ra]|nnym z]e\emv Italiia ! ňmských provinci|Ch a také obh.beným krajinářským motivem.

akvarnanile (lat.)' kovová konvice na vo.du, ZpraYidla v stylizované zvířecí podobě,uívaná ve slředověku od 12' stol. - pňliturgickém obřadnérn om1fiání rukou'

akramarini drahokamy

'kvlrel(z ital'), malba vodovými barvami.iksanil (2 řeč.): samel

/12/

ieilchŽ po]|tkem ]e aíabska 8uma á Íozpus.

;d|em voda' MaIujť se zpravidla v]asovf.

mištětci, nejčastěji na bílém papffe, na ně.

mž isou pÍúsvitné lazumí banT a. nejpŮ.

sobivěiší' A' přichází již v egypbkých ,.kni.hách mrtÚch'. ve 2' lisíciletí př. n. l.' ry.skyluje se v miniaturní nalbě slředověké

a ie nejoblibenější v drobné portrétní mal.

bě a v komomim proudu krajináhM19' stol' (zejméía v Anglii)'

akvatinta (z ital'), ankov.í lept, druh leP.lu, při němž se tisková plocha kovové des.

ky o2rňuje zaleptáním přes pňhřívaný po.pÍašek rozemleté pryskyňce kyseiinou'

vehkosti a hustoIou přihřaq'ch zma hloubkou jejich zaleptání se ídí s},to$

únu při tistu' A. se užvá hlavně v baÍeÝ.ncm leplu.

r| Íresco (ita].): freska

'I| guaIao (ital'): kvďová malba

a|sec(o (ital.), malba l initýmibarvarni na

suché, hlad.e pňpravené váp€nné omítce,vhodná pro chrá!ěné inteÍiéry, uívaná odslarověku a zejména ve středověku.

a|abastr (z lat.), úběl, bilý jemnozmný sá.dlolec' pfusvitný neíost, někký a prolosnadný pro plastické zpÍacoYání, užívenýod starověku k zhotovení nádob, od14' stol. k sochďské práci, jmenoútědrobného měřitka' Antický a orieÍtánía' je však vápencového složení'

a|abastron (řec.), od egejské doby uzívanápodélná či kulovitá nádobka na mastia vonné oleje s úzkým' ale naltoře zplošlě.lým hrdlem, zhotovova!á púvodně z ala.bastřu, Pak i ze stla, b]íny nebo kow.

a|abastrová bě|oba: běloby

a|ba' tunicá slba (z Ia!'), d]ouhý' Íuká\'yopalřený mešDí úbor katolického kněze,áolovova0ý z bíé iněné lálky a dole zdo.bený klajkou; obléká se přes kleriku a hu.merál, bývá přepásán cingulem.

alblrello (ital'), název majolikové nádobyviilcového, uprostřed zpÍavidla zÚženéhotvaru s širokým hrdlem a níz}ou nohou;uŽivaná v lékámicM' Forma a' je oíientál.nlho původu, zobecněla v 16' stol' v llálii'

).=

š=:NlbNrello

albariun (lat.): opus albarium

A|bissol\ středisko ilalské ýoby majolt.ky v Ligurii činné od 1ó' íol' V pruběhu17' a 18' stol' l'yniklo modře malovanoufigurální a vegetabilní Úzdobou předně.tú, podněcovanou delftskou fajárrsí'K přednim výÍobcůn patřila rodina Sic-cardiú (mačka s nebo s s korunkou)'

a|bum (lat'), v antickém Řimě bilá labulepío úiední návěsti' později kniha s prázd'nými lisly k ťůaým sbělatelskýÚ účelům'

a|dinky' benátskó renesanční lisky 2 dílnyAlda Manutia, většinou drobného formátua dokonalé úprary'

ďegořie clnostíi ctnosti a Neřesti

a|egořie (z řeč.), ve výNamém urnění]ino.|^jné fubÍufní pojmů pomocí konkrét'ních podob, nejčastěji lidské postal/ (zo'sobněno, podob zvířat' rosllin nebo véď

Gymboly)' Počátky a-ckýcb zobÍaz€!íjsou již v pravěkých kultech' Recká a řím.ská antika ve svém aísadním anlloponor.nsmu v}tvořila řadu jinotajných personifi.kací, starokř*thnská doba řady synbolú,středověk' renesance, manýrismus a aláílě bďok rozvíely alegorické zobrazováníla pos]€dDí období zejména prostřednic.lúÍ0 mýolo8ie' z rumých podnětúakrumým ďům' Někdyse takéa' Íozlišlr.je od sFnbolu tak, že a' je zobrazení doko.nale Přeložitelné slovně'

alej (z íranc.), cesta mezi řadarni strornútéhož druhu, ale také řadami soch v par'cích nebo ve volné krajině'

aleneonskó krájkll kajka

Alcxandra Porcelain Works: Wahliss

alexandrinum (lat.): opus alexandrinum

. Ía aóme8a (A.Q;Cr (1)), v řec. abeceděpflní a poslední písmeno' ve výlvamémuméni od stalokřestanské doby gÍafickýkřesťanský symbolpočátku a l(once (podleZjcvcní sv' Jana.1,8);typ Kristova mono.

BramtcKeno znaxu,

algrafie (z řeč' a lat.), glafická technikatisku z plochy, podobná litogťafii, piinižjekiámen nahrazen naleptano! aluminiovounebo zinkovou deskou, na kterou se keslímastnou křídou'

a]iančni znaki znak

ali'arinoÍá baÍýira: d€htové barw

alkovna (z arab.), píslavek, pokojft bezoken' připojovaný k obytné míshostineboložnici. U trojtraktů prostř€dní mistnost,osvčllovaná nepřímo 2 pňlehlých míst.noíi.

a|la prima (ita].), označenipro přímý způ'sob malby rjeďném áběru, bezpodmaleba postupného překýání bar€vných vrs-tel, zobecnělý od impresionhmu.

almandin: d.ahokamy

almara (z lat' arnarium). rozměmá pň.2ední, od írnské antiky známá skříň ruzné.ho tvaru, uvnitř rúzně dělená, v sakrisÍiik úschově Iilurgických přednětů, y do'mácnosli především k úscho!ě šatů. ob.Zvláště v období baÍoku by] všestranněpoužMn a rozv4en nábylkový typ a' l !Ž|i.kaly skříňové architekturv zejména vel.kých rozměrú' s fasádově řešenou přednístranou (fasídové skříně) ap'' nejčaslějirozkládaci, v 18' slol. zdobené ve'lměs dý.hováním a intarsií'

a|mcmor (hebr')' bema' Íupeň různéhopůdorysu se ábradlím a čtenáhkým pu|tem (šulchan) v synagóze. A' bylodedávíaumís|'ován uprostřed prostoru' později blí.že ÚchodÍí di a někdy také spojován se

skřiní a rabínoÚm pultem' Bývá osvétIenzvláštním svilidlem a stá!á pň něm laýic€k obřadu obřeaíní'

/13 I

alnn|ce (z lat'), pů\'odně koŽcšinová, naramena \padajici pokrlaka hlr$, odl5' sto|' |'(liejlnovy pIaitíL \ maIoLr kápU.cí' oblékaný kanovni}y přer rocheluk chórovým modlilbám; někdy lakó ienkožeŠinoÚ pás nošený přes |amena (lim.

a.muŽ í sloupek' kosle]nÍ pokIadnička velvaru rúzně profi]ovaného a přitesanóho.zpravidla kamenného pilířku, v horní čás'li o-pade!ého okovanou dutinou pro a|mumy,

alonžová prruka (z franc.)| paruka

alpaka: mosaz

Alt Rohhu. porceláni slará Role

altán (zital'), púv' \ryhlídková slavbička na

slřeše doÍru, pozdčji zahradní besídka'Zdčná i dře\'ěná'

altcrn c€. v ornamentá]ní výZdobě ásadapÍavidclného, rrtnrického opakování neiméně dvou růmých molivů vjednon pásunebo ploše (např' palmcly a k!ěty |otosu,anlenion).

Áluminia; Kodaň. lrrálovská porcelánka

r|umiDiun|. (chem. Zn. AI). hlink: kovolýprvck světle šedé baN]'. vyskýu]ící sev přílodč pouze ve sloučeninách' pÍo svoulehkost a snadnou Tracovatelnost dneshojně pouÍvaný ! lechnickém průmyslui v uměleckých řemeslech.

alnta (jtal.), podnos na nozc. najolikový'porc€lánoÚ nebo sklcněný' k přcdkládánicukroví nebo ovoce (frutliela)'

alŽbč(inkr (lat' Elisabethinae). ženský iádřeholních terciářek sv' Fran ška z Assisi:!7nlkl ve 13' slol' s charilalvní úlohou'Náz€\,podle zak|adalelk]' sv. Alžbčty Du.ryňlké' RádoÚ oděv byl hnédý' šedý ncbočerný hábit se šlapuliřem, cingulcm r á.!o]'' Doccch by|ya. uvedeny před r' 1722'

alŽbótinski sll)h. anglické profánní stavi.tclslvi 2' pol' 1ó' stol', za vlády Alžbčty I'.misicílradiční gotické lormy s noÚmi, rc.nesanmiÍni'

amařanloré dřeto: acajou

Anuron|ir. nlrtický nálod Ž-en-bojovnic.UÝzcn!. při maIoasljském pobřcŽi ccf nóhomořc' V lÍojskč ví]cc bojolllr na strančIlójanu] jcjich lchLlcjši Iriblnu Penrh€si.|cu lebi] Aťhi]]es' Pozdčli Théseus unesl

iťJlch kláhvnu Antx)pé. a proto A' Yllhlydo Recka. byh vŠak pienožent a obtáce.n) Zpčt do s\'é čemomořské vlasli' Bojes A. byly často zobrazovány nejen v antic.kém umění, a pověst o bojomýd ženáchplonikla i do bájesloú jiných ewopskýchnárodů'

$mhit (z lal.), ambulatorium, také kvadra.tura, kříŽo!á chodba, Favid€lná součÁlareálu kláíeía, čtveÍcoť, nebo mímě ob.délný, ob\Tkle klenulý ocho2 pň kláiter.nín kostele,jehož vniliní s[anyse otvírajiarkádami, často lTplněnÍni kružban]i, dotzv' rajského dvola. A' se naz.íryaji takéklenulé ochozy kolem poutniho koýela'

ambo. ambona (z ieč')' v-wýšené místos pultem ve starokřestanském chÍárnu, kdebtly členy biblickó texly; z a' se pozdějiqvinulo pulpilunr. lekto um a kazalelna.

ambrozi'ini, vělev mnišského řádu ital'ských benediklinů s liturgiclrým obřademsv' AmbroŽc zv' Íni|áns[ýn. Na NovéMěsto prafuké jc uvedl Karel Ív. v letechlJJ4 )).

anbuIatoriunr (lat.)| ambit, kaledrální dis.pozce

A. Nt.D.G.. zkralkalat. heslaAd maioremD€i 8loriam (K větší sIávé boží); devíZajezuitského řádu uváděná na historickýchslavbách aj' umčleckých díech iv lniháchspjalých s jezuity'

ameryý| drahokamy

amctlstotó sklo, prúhledné sklo fialovězbaNené manganem, v benálských skláťnách už v 16' íol'

amliprost\los (řec'), typ řeckého chrámus iadou s]oupů a otevřenou sloupovou há.]ou na obou užších ýÍanách; vmitl zdvo'jenim t}pu pÍostylos'

Bmfisbo a (řcc'): bájná zvířata

a

l lfipíÍo(\|N rnúdoÍys)

,mfiteátr (2 řeč.)' ímská stavba eliptické.bo půdorysu s nezastřešenou arénou upro.střed několikapatrového hlediště'

Amfitritó, v řecké mylologii boh]'ně moř.ských hlubin, manŽelka Poseidónova, dce.ra Néreoýa'

amfor.t (íec.), antická objemná nádobanejčaslěji z hlíny, obrykle vejčilého tvarus dvěÍna svisle pňpojenými uchy, I(eráslouálak Dchovávání teku{in' A. bvIy zdo.beny malbou, pozdéji i reliéfem'

!n kt (z lat.): humerale

Amon Erós

rmorcti (z lat'), eróti. nahé okřídlené my.tologické b}tostj dětského vzhledu oblíbe.né zvlášlě v heléíistickém umění, odvoze.

/ 14/

|ll zmnoženin z přcdsta\T Amora.Eróla'V cííkevnín křcsthnském zobrazováÍí je

od středověku lTslřidali andilci. později

maji obdobu ! bezkiídIéÍn díěti (putlo).

rÍnphora (řec'): Zvěrokruh

Á|nphola. továrna na poIcelán i kefamikuv Tmovanech. Z počáttu v 70' letech

19' stol. se po 1900 qvinula úspěšná Iý'Íobna experimentující s materiálem (koí.ni porcelán), s 8lazulami, ma]ovanou Ú'zdobou nad glazurou i pod Slazurou,0abi7ející plas ky zviiat. Ve 20' letechjen uál.ková Úroba.

anlpu|e(2lal.), 1.anlictádťobnánádobkana oleJ skleněná nebo kovo!á' pozdčji ná

svčccný olej' 2. mešni konvička na vodua víno přimešním obřadu. ]. v raném střc'dověku kulovi1é nádobky pou|nitú na prsť

ze svatých mísl' 4' íarokřestanský Zdobe.ný kahan sjednin nebo více plarnénky' 5.

.,!ěčné !větlo.' před olláíem' ó. hIárnskémešitové lanpy syrského původu' skleně.nč a malované, se závěsnýrni oušky. 7. aÍibut sv' poutíilú (Roch. Jakub větší)'

amulel (lal'), lalisman, ochÍanný předmélrúznó podobv, nošený podlc pravěkých'

anlických a stiedovékých piedslav na télek ochraně píed nadpřirozenýni silaliia z]ými kouzly. A' s pouzdrenr se nazý.válaké bulla.

lnagrlm (řec.), slovo či celý nápk' kteípii normálním iobráceném čtení dává ně.jaký smysl, nizný nebo dokonce týž'

anrchoréti (z řeč.), poustevíici, púv. od4' slol. př' n' l' utečenci ze zemědělskýchpraci, později, od 3' stol. n' l. křestanéa kajícníci. kteí odešli na poušť t nábo.

ženskému rozjimání, zobruovalí polonazínebo v mnišském hábitu s kápí.

ana|in. druh poma]u tvrdnouci sádry, pií.něsi k malíiskénu šepsu, Uívané zcjmčnapÍo podklady malby na dřevě.

rnalogická r{konírul(ce: Íckonýrukc€

análY. annály G lal.), letopisy, historickéZáznamy, líčici událoÍi Ío[ za rokem' v ča'so!ém sledu bez ohledu na vnilřní souvislost, ale prá!č Ím důleŽité pro dalovánistaveb a dalších uméleckých děl.

lnrlttická metod! ý památkové péči, po.jetírycházející zejména z teorie vídeňské.ho píofesora A. Riegla o nedotknutelÍtostipamálky v dochouném stavu' ]e zaloŽena

na analýze. Íozboru. odhalujícím starši

části ap' Památku je nutné pouze zajlstilvté podobě, v níž se zachovala, bez notúchdoplňků a rekonstrukcí púvodního stat.u

(konzen.ace), ale zato se všemi stopamihhtorických úplav, doplňkú nebo přesta'veb. cenný přinos a' m' bylhlavně ! iejímboji pÍoli purismu'

anrmoíóza (z řeč'), opticlté přizpůsobení.úprava viděné skutečnosti (např' u monu.nentálních soch nebo fresek) 1ak, aby pů'sobila realisticty v danéÍn pohledu (např'zdola).

analtrlóz! (z řeč'), původně rekonslrukceantického chrámu lím, že jsou znovu rz|y.čeny jebo Íozvalcné sloupy, později obec.ně sestaveni a obnova ňceného ýavebniho ob]ektu ze zachovaných čáslí a článkú'

,nátrsoiá bóloba| Íitanová běloba

rnatomic (z ieč.), název pro určitý,v 17' ýol' oblibený druh nizozernskéhoskupilrovébo porllé1u, představujicí léka.ie'anaÍomY při pitvč'

amltomie umělecká: umělecká analomie

andě|é (z řeč')' poslové nebes, okřídlenébytosti s nadpňlozenou Írocí, zobrazova'né v křestanské itonografijjako mladíci sesvatozáří; zprostředtovávají styk s nebesy.

kde se r1skylují v andělských chóíech'Nejvyšši a' pou uchandělé s individuálni.mi funkcemi: Gabriel, Z!ěstování: Micha.

€l, a' Poíedního soudu. zobÍazovaný jako

rríi přemáhající ďábla; Raffae], a. opat.Íovnik, prulodce ma]ého Tobiášc, zobcc-nélý jako a' slňžce; Uriel, a' na hrobéKJistovč' Podobné bylosli ]sou známy uŽ

Z židol5kého i pozdčji z is]ámského nábo.Ženslví' Vzorem zobÍazeni a' byli hlavněi€čti géniové.

Ándromed!' v řec' bájesloví dcera kráIe

Kéíea. obělovaná mořské obludč a osvo.bozená Perseem'

angažované umění' označeni pÍo tvorbualjatol] společensko.polilickou situací,z níi lychází, aktilnč se zúčastňujicí p!o'pa.qacť politickych c Ú' Po ť|.n a' u'V Jnťšnim sm!íu 5ť ryhranil po VRSRV Sovětskóm svazu'

anglická čerreň| červeně

anglickí mrnÍía| mez7olinta

ang|i(há lazbl| cihlo!é lazby

ang|ická zahradl: anglickÝ park

lngl;cké okno. označení uŽívané diíve proposulné o'' otvírané stahovánim.

lnglickó pannr (lat' lnstitulum BealaeMariae Virginis anglicanarum, zkratkaI. B' ]t'l, v')' ženská církevni společnostzaložená počátkem 17' stol' k Úcho!č di\.ek. plnč \ch!álená r. 1703 Prvni důma' p' byl Ll nás založcn \ PÍazc na Hradča'nech r. 1747.

arlglickí tinl cin

angliclý patl.. tvp piírodního patku, vzni.kl z lovecké obory v Angliiv 17' stol', na'podobuje přirozenou krajinrr' odtud se

lyvinul klasicistní piírodní p. a ang|ická

zahlada s trávnfty, slou volnou úpravouodlišná od zahrady ftancouzské.

anglo.irské unrění (Irsko-saské u', insulár.u']. sounínne oznaccnl pro preoroman.

ské u' 5' až 10' stol. v oýrovni oblasti' Vy.újelo se ve zvláštních podminkách z lIadickeltských a germánslých i z popudů kopt'ských, středomoiských a karoIínskýchPřevažující abstraktni a dekoralirni styl se

projevil v Lrmčleckém iernesle počítajíďm

/t5i

s barvou (smalry), ! kniŽní malbě lilurgic.kých knih s rozměmými iniciáami a v so.chařství (vysoké karnenn( kňže na pro.stranstvích)' SpoleČná oríamenlika zahřnovala spirály, sláčený lrubkový úotiv,plel€nec a zvíiecí i ptačí prvky' navazujicÍna abstraktní u' období stěhování národú'skromné cíkevni slavitelství zachovávalopravoúhlé půdorysy nevelkých svatyní,sestávajícícb z kněáště a jednolodí zpravi.dla znaElně oddě]ených Zviášmí průchod-noD piíčkou.

angster (něm.), laké kutrolf, skleněná ná.doba 16. a 17. slol..láhev zvláštniho lvarus baňalou výdutí a zúženým hIdlem, sestá.vajícím i z několika stočených trubic'

ani|inová barviva: dehtové ban}

anima (lat.): impressa

ankona (z řeč'), l. v architektuie konzola,která nese iónskou a odtud později takéren€sanční ímsu nad vchodem' 2. oltářnídeska italského středovčku sloŽená z víceneotáčivých člá5tí, druh pol}ptychu'

annály (z lal.)l anáy

Annino sk|o, žlulavě nebo zeleně opalizu.jící sklo, q'ráběné již v 18. stol' v Polub.ném v Podkrkonoší v hutiJana V' fuedlaa nazYané po jeho nanželc€.

anonym (z řeč'), nepMepsaný, jménem

neznámý tulrce uměIeckého di]a' označo.vaný zpÍavidla podle své hlavnÍ d nejdřívepoznané práce tzr' nouzoÚm jméneín'

Druhem a. je i monogramisla, mámý jen

iniciálami svého jnéna'

ansámbl. ensemble (franc'), v archilektuřeuceleně pusobicí seskupení budov nebojiných slavebnícb ]ednotek, ale také soubořvolných p]aslik.

ansb!Šský porce|án, ťrobky původně fa'jánsové manufaktury za]ožené v bavor.ském Ansbachu' činné v letech 1758 až18ó0' později v BruckenbeIgu' Ansbašskéstolní nádobí i figurky jsou vesměs mačenyp$menem A.

!nt!é' anta (lat'), v anlické architektuře,jmenovitě u chrámoťch slaveb, zesílené

anthenion (řec.). antemion

sntické staiební řádt, sloupové a architní.vové stavební syslémy antických (řeckých)chrámů' přenesené odtt]d na veškerou ka:mennou architekturu, utváření článkůnosných a břemenných, plamé po anticeznoqr ještě v architekluře Íenesanční, ma.nÍiýické i barotní' klasichlní (enpírové)i novorenesanční v Íůzných kombinacích'Nejslarší a n€jprostší je řád |. DóÍský, od-vozený patrně z dřevěné archilektury my.kénske, jehož púvod je spojován s kmenydorských Reků a jehož nelstarši pií(ladyjsou z 7' 5lol' př' n' |' Hmolný donký sloupma lane|ovaný dň} bez patky kane|U'se dotýkaji - s jednoduchou hlavicí, jejížechinus s€ připíná k]ednoduchénu abaku.Kadí seslává zhladkého architrávu, vlysu,v němž se slřidají lrigly!' s metopami, vy.plňovanýni zpravidla relié{, a z iímsy(geison); pod ímsou jsou desky (mutu]i)

s dÍobnými jehlancovými útvary kapek(guttae). v prúčelí se nad ímsou zdvihá

a jalo pilastr utvářené čelo předýupujicích bočnich zdí' výváíli se mezi altarnipředsíň se sloupy, vzniká antový chrám.

antelix (Ia1'), kamenný či lerakotový štítet' zpravidla utvářenýjako ozdobná pal.men, upevňolaný na okraji s!řecby antic.ké stavby' aby přidrŽoval poslední řadukrytiny a zakýal její spáru'

antemion (z řeč'), anlický pásoÚ oma.ňent Z rosllinných motiw (palmety a pou.pata lotosu), doplněný někdy jďtě meán.drcm nebo vejcovcen; výplň ornam€Dtá-n-fuo vlysu' Uívaný téŽ v renesanci a klasi.

antependiun' frontale (lat'), ozdoboý krytčelní strany mensy křeséanského oltáře,oblTklý od starokřestanské doby, zhoto.vený z látky, kovu, dřeva, později i z tlače.nó kúŽe apod., dekorova!ý malbou, ÚŠiv.kou, reliéfem. Někdy se tak naýajíikry.ty bočních slran olláiní mensy'

Ánteus, Antaios, obr řeckého bájeslovÍsyn Poseidóna a Gáie, nepřemoŽitelný'pokud se dotýkal zemského powchu' pře-možený posléze Héíakleú, který je] od ze'mě odtrhl'

ANs

*'

AÁ

/t6/

antick. íulebniilldl. l. dófiký

lnlické slávební řÁdv, 2' iónský

štít s tympanonem uzavřený žIábkovnicí(síma) a přizdobený ve !Ťcholu a v roíchakrótéri€mi' Dórské stavby púsobí strohoumonunentální hnotností' 2. Iónský ř',kleÚ se patmě lThranil v maloasijské ar.chitektuře iónských řeckých osad, lz€ hodoloátod6' stol' př. n' l' atePrve v 5' stol.se dostal na pevninu €\'ropského Recka.Šti}lejší, lry'šší, řidce kanelóvaný sloupovýdřft má paÍku a hlaúci s příančnými volu.toÚmi Úběžky' Kladí tvoří třikÍát od.slupněný architráv, vlys, \Tplněný zpravi.dla souvislým pásmem reliéfu a dekorativ'ně utvářená ňmsa. Pro iónské stavby je

přímačná zjemnělá vmosnost' - 3. Korint'stý ř. přicházíteprve kolem r. 400 př. n. l'a je charakterizován štíltlostí a výškousloupú' dekoralivností hlavic. sloupovédřfty zpÍaúdla na atické patce a plintu

- bfiají kanelovány a kanelury jsou vypl-něny v dolní ťetiBě hůlkami' Korintskáhlavice (podle pověsti vTmyšlená korint.ským sochařem Kallimacbem)' dekorativ-

sÍtické stáyebni iády' 3' konntský

ně přetvářející listy bodlákovité rostlinyakantu, měIa vlaslní ýoj stupňující tváť.né oživeni. Také kladí, podobné iónské.mu, je dekorativně bohatií' Římsa s kon.zolami bý1á někdy podložena zubořezem.

fumská aÍchitektura spojila pal iónskoua kořiÚtskou hlavici v blavici kompozitní,kde nad dvěma řadami akanlú rfrustajíiónské voluty, podpoÍujíď diagonálně \,y.

bočené rohy abaku. 4. Toskánský ř. ímskéarchitektury, rycházejíď ze stavilelství el'ruskořeckého, je nán a rekonslruovánjen z vitruviova popisu. Dřft sloupu bylhladký a stiíl Da obIomové patce a p]intu;

nizká hlaúce pozustávala z krcku, echinua profiIovaného abaku; bez výzdobnýchmotiw bylo také prosté trojdělené kladí.

lntické stivebni řádv' 4' toskánský

antické u ěni, aniika, souhmný niázev

pÍo starověké umění přediecké, řecké, et.nrské, řimské a zpravidla i slaro'křestanské; někdy se pod lento název za.hmuj€ i u. by?antské nebo alespoň jeho

počátky'

antický barok, soubomé omačenj pro dy.naÍnické a expresívní proudy v pozdně an.tické, helénistické tvorbě, \ryjadřujíď po.

hyb a výŤazové krajnosti velmi podobnějako llastní barok 17' a 18. stol'

antický dům. stavební obýný celek klasic.kého stďověku. Bylová jednoúa předře.

cké doby něla jednoduchý, zpn'! okrou.hlý, později pťavoúhlý púdorys a lehké zdina kanenné podezdívce' Jádrem egejské.

ho domu byl nevelký podéIný prostor

s ohništěm a hlubokou předsiní (mega.

ron). Archaický d' řecký něl obytné míst.

/r7/

nosli(mužská síň - ncgalon. žcnská gy

naikonítis) i skladištní komory uspoiádán}kolem vnitiního dvorku (au|é)' Poz'dčji, od4' ýol' př' n. l', nabýval řťcký d'. sIavěný

zesušených i pálených cihe]iz kanrene. na

prostolnoíi' s\,ětlosti a pohodlí: dlorekdostal sloupořadi, vzadu by]pilpojo!án sálíoikosl. vedle kuchvně brla umisťo!ánaioupeÍna 1balancionl a zíchod' Hclénis.tický d'

^ětšoval i zmnoŽolal proslorv'

nad přizcním často vYlostlo patro, peňýtylové nádvoí rnělo zahradní úpravu s ba

zénem' Elruský d' b}l znolu jednoduchý.

s ústřednÍm plostolem' byl\lavén Z ÍúZné'ho materiálu. Rínský d' - zvcnčísIáJc uza.Vření . se pak vyviicl Z clfuskóho i Z icckého, hclónislickóho' od 5' slol' př. n' ]'

bylo ]eho ústředním prosrcrcrn atrlums krbem. s předloženou předsíni (r,estibu.

|um). okolo hylr rozložcny ložnice (cubi.cula)' jídclna (tricIinium). pÍacoua (tabli.num)' vzadu kuchyně a koupc|na' od2. stol. př' n. l. brl lzadu piiPojol,án řeckýperi(yl' V císař\ké době ved|e nldinníchd' lost|! celč bloli]. nčkolikapallo!Ých do.mů náje.nních (insLl|a€)'

antifonái (z i€č. l lal.), laké cantalorium(lat')' liturgictá knjha obiahujicíantifonv.obiadní. uvlíitě meiní textv při obřaduslřídavč Zpi!ánó. i! nápčvy, Ve ÍiedovčkLlbíva]v a' bohaIč nritlířsk\ z(]l)hťn\'

anticlun re {lrrlr I .rl\rn,r

lntiká (7 lat.), souhrnnÉ označení hisloric.kého obrlobí řeckého a řimského starově.ku, jind! zkÍácený nálev pto ku|turu.a

^lášlč uměni lélo epoch} (antické uně.

ní)' ancbo]cn sběÍatelskÝ název pro antic.ké a poslóze i plo pozdějši staÍožitnosti'

an(ilii^jici íl l. proje\' ruzných pozdě]ších

s]ohových obdobi záměÍně navazujících naanliku| týká se Zcjnéna \'šech klasicislníchproudů a oblaíi'

rDlikla. latinské Písmo klasického iezu.opaliené patkami. uži!ané ! antickém Ri'mč a znoYu od renesance ]5' slol' ! nápi'sech a v knihlisku. zásadné odlišné od lrak.tuÍv.

'nlikra u l. anliqua um (lat'), rcncsanč

ni název plo sbírku antickích' ale i iinýchýaÍožitnoýi.

A liop i Théseus

a (i{tr|a (lal.): antik!a

at|iilét]e. !e výtvárném umění alegorickýzpúsob znáZorněni protjkladných 5i] a á.sad brnou léze a a'.lypu a anlitypu (do.hlo a do, ctnoýia Neřesti, Kristus a Anti'krist) proíiednict\ím penonifikace nebocyk|řkých vÍevů lkonografie a' se vtTinula v antice a rozšířila !e středověku

u nijs jsou z ]5.sto|' Známy obrazovéléZe a a' husilské (v JenskéÍr kodexu)apod.

anlo\Í chíám (lal. tcmp]um in antis)' neijednodušši ákladni typ ieckého chrámu'kde bočni zdi celly předstupují a vytváře.jí \' pňčelí předsíň s€ sloupy, zpravidla

antropomoďni nádoba. každá, zejmónavšak pravěká nádoba v schematické podo.bě lidského lěla n' jeho čású (hlavy' lváře,ruky' nohy) nejednou se zdúrazněnínpohlavnich orgá!ú' A' n by Íiluálního po.slání se vyslytují od pozdíí doby l(amenné

(keramika zemědělcu) až do doby železné(viz). označení antropomorlni bývá rakéuŽíváno pťo jiné předÍrěty synbolickófunkce, atoiv mimoeiŤopskýchkulturách(viz ántropomorfní tvar)'

rntrcpomorfni omament omament

antropomorÍni trrr (z řď'), značí takovéutváření slavebního čIánku nebo jakého'loli předmětu, zvlá.ště nádoby, tteré zob.razuje lidskou postaru, obnaženou či odě.nou, an€bo alespoň lidskou tvář'

nnUli (]aI'). řeminky, p15ten(e na \podnislraně echinu dorské sluupové hlavice'

anunciátk!. také celestinky, Ženský řehol.ní řád (s řeholí augustinjánslrotr)' zaloŽenýpo ló00 v ltálii, r cechách púsobivšív 18' slol' A' nosily bíý hábit' blankíněmodÍý škapuliř a pláŠť, černý ávoj.

apartmá (z franc.), skupina obytných míst.ností v páláci' hotelu apod' fuořicí menšíucelenou jednolku, projevujicí se tatév púdorysné kompozici' v 17' Íol' seýá.valo zpravidla z předpokoje (alrtichaÍ!'br€), pokoje s přístěnkem a z kabinetu.

Ápisl osíns

ap|ika (z franc'), l' náslěnné {vítidlo jed.

noramenne o vlceramennej orevenej K0-vové nebo porcelánové, oblibené zejménav obdobi rokoka. 2' našitá ozdoba šatu

zhotovená z jiné látky' 3' kovové sériovězholovované doplňky náb}tku ap', rumězdobené.

aplikac€ (? tranc'), Úzdoba tkanin našívá'nim aplit, motivú Z jiné lálky, odlišnév materiálu i baně'

Ápoka|Wsa (z řeč')' zjevení sv' Jana,jedi-ná prorocká kniha Nového ákona, zařa-zená jako jeho posledni člist. v obrazecha symbolech líčí osudy cirkve a svěn' odstaíolředanské doby, a zejména po celý

oa

/ lii /

stiedovék. poslylUva| |ť{I A vyVnrntmU

umé drdmatickť námély a pudne|y |' Ic

oloq|c|ym i \poleÓen\kol'ÍiIiclým zňÍd.

zením (A. DůIer ad.)

ÁDo|lón (řec.), Apollo (lat.)' v antickóm

hiiesloví bůh věštbr' uméni a věd. pán

Múz' dáÍce zdÍaví a \ítě^tví, maloasijské'

ho pú\tdu take bůh orb!' Pod|ť \laíořcc.

kvci pied\la\ 51n Dia a Lalóny' brcrÍ ArÍémidin' v poetickém \"ýkladu je A' Zo.

sohněním věčného m]ádí a slunečnfto

s\'ětla' prolo později splývá s Hčlicm' bo'

hcÍn slunce'

rDoŠlololé' piímí učedoici Kristo!i. od

4' íol. zobrazovánijako sbor dvanácti ne'

bo třinácli rnužú Zpnu beZlouslch. poz

dé]i od stiedověku lousátÝch Íarců v ne.

urillých biblických úboÍech' Z povšech.

ných atributů sítku nebo knihy se lThra.

nily béhem stiedo!čku další individuá|ní

Diívlaýkv jednolliÚch a. 1' P€tr (bno má

iaké určitý obličejoly' typ s krátkýrrr vou-

sen a věncčkem vlasů okolo lvsé hlaiJ,knihaa klíóe),2. Pavel, kteťýnepatřilk pr'výnr dvanácti žákům (dlouhÝ vous. knihaa meč), 3. ondřej (šikmý. ondřejský kíŽ).1. Jakub včtŠi (poutnická hu|), 5' JakubIvlenší (prádelní bidlo), 6. Jan (obyč. bez.vousý;orel, jedový pohár i hadem). ?. Fi.Iip (hůls kížern),8. BaÍtoloírěj (íůž, sta.žená vlastní kůže).9' ].omáš (úhelní mira.kopq. l0. Matouš {pytlft. meč). ll. si.mon (pila). 12. JudaTadeáš (kyj), l3' Ma.tyáš, nově zvolený apošÍol (kopi, s€kera)'Pokud je zpodoben Jidáš lškariotský, na.potidá už jeho zjer (bez s\atozaie) jeho

Čin. doJožený take pyt|r}em s tňced 'rřrbr.

nýni. Ve scéně Posledníveč€ře, nebo se.sláni Ducha s1'' jsou a. zobrazováni bezatributů'

{oleóza (Z řeó' )' zbožnění l . podle staÍo.věkých Í]ýtú iniizoíů současníkú prorněnavýznamného člověka, naPi' vládce. hÍdinymytu ap' v antického boha (u Retú byloznáčován jako hérós, U Rímanů byl císařn' cisaiovna poctěn zbožněním, tj. konsek.rován, plohlášen 2a boha s lituleÍn di.!us.pň]alv mezl bohyJ. znazorňovana Zpravrdla lako nanehevzeti. 2. v kieslirnsl,e zvlkalolickó ikonoqrafii oslava svčtcc nesené.ho andély k neňi'

apotropaion (ř€c.)' Znameni magickv od'

lrace]íci působcní dich sil (viz gorgone.ron), amulcl,

lpÍčs la lettr. (IÍanc')' označení pro do.končťné glafické listv' liskv' opatřcnéjmé.nem kl€sliře, rytce i vydavatele' popi' w.balené také indjviduálni dedikací'

apsida. aplis iiec. ), l . v římských úřcdnicha Iá2eňských bUdovách konchou Zak]enutýstalební Lil\'aÍ v čele hlavního prostoru' 2'ávěr křesthnskčho kost€la. Umí\lolanýod 5' íol' plavidelně na východní Íranělodč, poIokruho!ého. oblouko!čho. pÍa'íijúhlého ni6o polvro'nálniho p|idoi]'suplo hlalni o]úi a duchovní: odlťd náZc!kn&iště. presbJlář (presbYleÍium)' K a' sepfipojuje chóI. !znikI!. půÝ' pfud|ouženimvlastní a' yloŽcním ploslorového článkuléŽe ncbo !čtší šÍic (odsazená a') Ínezi

a' a lod' V gotice a. a chór spl'fuaií Zpravi.dla \' chórovém Zá!ěru' Po stranách apsid}brly \'€ středovčké archilektuie připojová.ny vedlejií a., do nrchž ústily boční lodi'Také úmena píčné lodi měIa někdy své

apsrdy.

aquadukt (z lat.); akladukl

!q ána i|ť (z lal.): aklamani|e

rqUářcllI aklarel

Aquarius (lat')| z!érokruh

arabcslia (z ital'). druh plošnóho Íenesanč.ního ornamentu z út]ých akantodch loz.vilin. nejčastěji soumčrnč q\inulých(podle píedloh he|énistických. nikolivislámských' jak by se Zdá|o podl€ ná^u)'užílanÝ jak k vízdobě pilastru a svislých!ýplní' tali i vl)'!ů' Do rozvilin, často ros'loucích z \.áz nebo kandelábrú, jsou vplč.lány taté figurální moti!)- nebo troleje'TVámé bohalši a motilicky živčjší jc gro.leska' z islámstého okruhu byla naplotilornu odlozena plošná a ýylizovančjŠímaureslia,

aÍabslá guma. klovalina použlaná jako

pojitko akvalclových barev. přiváženáz Afriky \'e tvaÍu sklolitých polokulovýchzmekl !}schlý výÍon z liúry akácii.

arabské uměnil islánské unéní

aÍhořetum (z 1rl'). |U\odně í.omová za.hrada' od l9' Íol' z'' ! níž se Pěstuji (n'aklimatizuji) nnobdy vácné stÍomv,Zejm. okúsnó Íromy, piip' jinó dře\.inypro parky a dncs j zc]ená pásma v sícliítich.

Árcil€ntDs (Z lal'): Z\.ěrokruh

aÍcosoliu (lat'). výklenek \' katakorn'bách. piiplave!ý k Pohřbu !ýznačné oso.byl hrob byl umístb!án vZákladné výkIen.ku,

!řdcbil: oÍientá]ní koberce

aréna| amfiteátÍ

Arós. ! řcckém bájes|o!í 5]'n Diúv a HóÍ!sír]lícívdiloké-|hrákii. milcnecAtroditin.přitel lládce podsvčlí Háda, búh ničivéválky] u Rimanu Mars.

lr(|it|!kó nlidob): rclra si8ilIala

Argon{uti. \ icckém bájeslo!í padesát hr.

dinů ! čcle s thes\alským princefi lásó.ncm. klcřÍ na bdi AIgó podnikli cestu doKolchldv ||o Zl Ú ÍoLlno'

lrgo\ (Iec'. Lal J. slÚt)|\ puÍýř řecté my'tologie, íráŽoe princemy Ió. Ínilenky Dio.W, pÍornéněné Hérou v ltáv!.

archl. gotický křid]oÚ (skiíňový) oltái'Zdobený malbami a iezbani' MeZi ťnenlua retabulum byla vkládána predella. na nížýoji oltářni skříň s pohybliÚmi otáčivýmikiíd]y' skříň obsahuje hlavni obraz. sochvnebo reliéf. křídla, zevně malovaná. tvořiopél deskové obrazy nebo reliéfy \,csměs

námělově vázané 5e slředem' V řezbářskyulváieném nástavci.jíťnž a' výškové qmí'

i19/

Yá, byly umístbvány sochysvělcú mezifiá.lamiskrabyakytkani.

archáické uměni (z řeč.)' také a' sloh' o.značení raného stupně ieckého uměni(7.'ó. Íol' pi' n' l'), obsahujíci,}ro vevšechoborech zárodky jeho charakteristickýchmaků' V širším sm'slu počálky ranéhoob'0o0l ve ryvoll slonu.

ftchaický úsměi' omačení pro charakte'ristický Úraz maskový.h tváí řeckýchsoch (stojící}o mladíka kúros n€bo dív'ky koré) archaického období kdy urútéúsměvnč ulváření úst . zdvižení ústníchkoulků působí zdánliÚn dojmem ožive.ni' V Přenesenem smys|u lake obdobneoa\'eni hla! raně 8otickýCh madon'

archándělé: andělé

archeologickó památky: archeologie

archcu|tBie lz ieó'J, h|ýoncka véda, |e.jimž piedmetem ]e hmo|na lL]kura. |ilevý1vaťné uměni období pravěku (prehisto.rická, pravěká a'), starovčku (klásická a')a pozdějšich období' ZejÍn. stiedověku(his1oricl(á a')' zabfiá se odkríryáníÍr,klasifikací, datovánim r výkladem sídlišť.cest, staveb ijednotliÚch výíobkú] rozvíiídnes sludijni metody nejnovějšími lechni.kami (leteckým snímkováním, podmoř.ským studiem apod')

rrchetyp (2 řeč'), v teoriilÍvarného u' za.méřené k psycho|ogickému n' symbolic"kéínu Úkladu h'orby zpravidla pratvarn. ikonog|afický pravzor.

a|chitcktonická dhpozice, půdorysné rorložení (např. centrální či podé]ná d'), aleEké Úškové uspořádání stavby' Určovanéjejí ádanou funkcí i estetickýn zřeteli,v historickém \"ývoii dobovýroi sloho\"úmipředslavami' J;jí grafické

'zachyceni, ve

všech vztazích shrnují plány, dnes projek.tová dokunentace stavby.

archi(ektonická p|astika, podíl sochařslvíy atchitektonickém celku, sochařsky utvá.ř€né ýavební ólánky, plastickó doplňkyslavby' A' p. írá dekoťatjvní symbolickoui Úrazovou flnkci, podle námětu bývá fi.gurálni, rostlinná (vegelabilní), zvířecí (zo'oÍnodDí) nebo uké nezobrazující (ab.stra*tnr).

architektonická řemesllt, označe!í pro ře.meďa píÍno související se stavbou, nebonavazujíci na vlastnístavební dílo, zejménakamenicM, tesařství, štukatélstú' staveb.ní malířstí ad.

archit€kionická zahradr| zahmdní archi.lel(tum

aíChilektonickó článkI' prvky členícÍ,propracovávajicÍ a zušlechťujicí základníarchilektonický útvar dekoÍadvním. kon.írukčni úkoh' ! zásadě w]adřuiícim detal.len' tvarem'n' profilem. Vedie hlavníchlektonických částí konslrukce se a' č' l'],.hraniI\' vesměs v anlictém řeckén a řím-ském sta!Íelstvi do soustalT, jejíŽ uáváníse v renesanci uÍálilo v dokonalé podobě,platné v každé klasicisticky zamóřené ar.chilektuře' Podle funkce rozeznáváÍneč. podporovací či nosné (1-podvalek,2 lislovec, 3-la|oška), č' ukončovací(4 podbradka. 5 Ž|abko!nice). .' !po]o.\'aci a dělici (Gpa!ek, 7-peí]o\'ec]a č' palečni' přip' vzpěmi (8-ob]oun,9 Úíabel()' Podle sDěru se tytéž č. dělína horizon|á]ní, $oupající (šikmé), veÍti'kální a obloukové' Podle plastického ťra.zu se dě1í na hladké (podbrádka, žliíbkov.nice. pásek, obloun, výžlab€k) a č' plaýic.ky zdobené (listovec' perlovec' vejmvec).Konečněpodle profilu se rozlišujía' č' pň.mé (pásek), lTouklé (podvalek), v'yduté

(podbradka' vyž]abek). qrpuklo-\'1duré(lálo(ka) n tfdulo-qpukle (zlabkovn|.ce)' (srovnťj rakť ry1o ]ednolllve tvaíy )A' č' se uplatňuji v kaŽdé článkové archj.lektuř€, tzn'' že zv]áštní a' č' jsou rovnéžsoučáslí sousta!'y gotické architektury.

lrchit€llonické článk]. 1 podvalek

archilekloniclé ó|ánlt. 2-lŇovec

trulr urn-u r f^l'Ť=lli:ř1li#] vll- l-l

archiIclLonic[ó i|ánh. ]- LaIo\ka

E\'rchil€klonické

články' +podbládka

nlchilcklonickó článkl' 5 žlábkovnice

il

ac0rctrotr0ltCIcollchilektoni(kl článkl' 7- peílovcc

4-',\l

Nrchi(okloniclté č|ánkr. ó' pásek

/20/

llchilťklonickó č1úÍkr' 8 obloun

E)!íchitťktoníckó č|ánk\' 9. výžlábek

!íchitektolri(ké tvařosloií' modjdogie,

nauka o íavebních tvar€ch, zvláště o ať.

chltektonických článcích jednollivých slo.

hových obdobi'

archíektonickó fupl, druhy staveb rozli.šené pod|e ťunkce. ale i podlejiných dělilek. např. podle archilektonické dispozice.

rrchitcktura (z lat.), stavjtelství, všechno

ýa\'ební uméní, kleré foÍnuje z1ivo nebojinak rytváří prostoÍ. V průbčhu historic.kébo ýde se Írěnil áběr pojmu, ale aZ

do dneška přitom a' odráži nejen slohovéa estetioké předstalT, aie také společenskéa ekonomicko poIitické názory doby; uá'vá k tomu uměleckých prostředků a dnesv stoupající míie taté vědeckých poaral.kú' Dčlí se podle rúalých křitérií, zprali.dlr podle účelu a funkce GakÍálnj, světská,ltiejná. soukromá aj'), podle typu (pa]á.co!á' kostelní, domovni aj'), podle pouá.lého maleriálu (dřevěná, kanenná' cihlo.vá' belonová)' podle způsobu prácea techniky (zděná, montolaná). podle zá.kladní}o pojetí (bloková, článková, lekto.nlcka' st€leotomn0. A' řeší a iJbawje ta.kc vnltřkv staveb (a' inte.iérová)' modelu"le nŽcnýÍská di]a, ale zabý!á se dnes| Úpnlou celých městských částí a budo.Vanirn sidlišé (urbanismus) a v n€jširšímLJnesnrm poctl pnstupu1e k utváienl kraji-nJ a !dcho Ž\otnňo ÍJrostředi'

arclitekl ra mhrrdni: ZahÍadní architek.rura

']r(||i1Íj\ íz |at']' nas]ouÍl|. V anlickemd Yes(cfcrn na anriku navazultcrm sta!iLel-

ství hlevní či{sl kladí. vodoÍovný článek,spočivajíci píno na hlavicích sloupů;řec.ky epislylion.

architÍároiá {rchitektuřa, slavitelst\'i po'uávajíci převážně vodorolných překladú

k uzavření oNoÍu vchodů a oken, členěníprůčelí' uÍváření stopú' slarověká

a' a' \ryjadfirje tak konstrukční princip v€ř1ikánipodpoÍy a horizonlálnfuo kladí' Je.jin ÚIazem je laké a' soustava'

architrávová soustáYa, architektonickýkonpozični útvar sestávajíci z al.hltrávúa podpol, úprava stěn odděIujících lodiv bazilikálnim kostele anebo zdí palácové.

ho nádvoři, kde sloupy či pilíře nesou při.mo vodorovné lladí, zpravidla ve vícepodIaŽích.

archiro|ta (2 lat'), líc a plasticl(y zdůrazně.né čelo oblouku v monumenta]ní řimské

a pozdějŠi architektuře, také odstupněnýúNar románského pol1álového oblouku(poltálová a').

Aňlidné. v řecké mýologii dceÍa kétské.bo kÍále Mínóa, která Théseovi dopomo.hla k vitě^tví nad obludou Mínótaurem;manželka Dionýsova na Na-\u.

Aries (lat.): zvěrokruh

Árita; Hizen

ťkáda (z franc'), obIouk nesený svislýmipodporami Gloupy nebo pilíři); řady a' se

užívá v arkádoq'ch soustavách' loggiich,

arkalurách apod. Jako mezilodni a' se ně.

ldy omačuji ly, kterýrt]i se prochál mez]

loďmi koslelniho prcsto slepá (lichá)

a., na polosloupech nebo pjlastÍech piisa.2ená ke zdi, pouze čLení zeď, aniž jí otvírá'

arkádová soustavá, architeklonický kom'poziční útvar, nahrazující p]né zdj1'o systé'mem otevřených oblouků na sloupech ne.bo pilířich' A. s' charakteristické proiímskou antiku a zvláště oblíbené v obdobírenesance - můfo bÍ užitojakovnějšínoýné konstrukce chodbových komunikacív nádvoiich nebo na pručelích budov,vjednom iv nčkolika patech' nebo uvnjtřbudoq, k rozdělení jejiho ptoÍoru (lodív koÍelech, ochozú na schodištích)' ob.dobně se použivajiislepé arkády k členěníplných zdÍ' v širším smyslu padí mezia. s. i masívní nosnó konstrukce řimslýchvodo!odů.

fikádoli dlůr, nádvoří zámecké, palácové

nebo klášlerní stavby \,),tvořené arkádoÚ'mi ocho4' kteíéje obíhají v přizemí ině.kdy v patreoh (atkádové soustalT rene.sančních zámků)'

a*ádoÚ rán: rán obrazu

arkanist! (2lat.), hlavněv 18' stol' užívanýnázev pro výrobce majoliky, porcelánua skla, znalého lajnÝch receptů jejich výro.by a v'Ýzdoby'

arkatur| (z lranc.), řada arkád' opakováníarkádového motivu, arládová soustava,

ale taté řada dtobných aJkádoÚch ob.loučků, někdy podpíraných konzolkami,jindy (u románských slaveb) a. přechááv obloučko.\.ý vlys.

arkosa, arkóza (z řeč'): píslrovec

arklické un|ětlj. souhmné omačení pro

ýlarný projev pía!ěkých lovců a rybářůi pro původní umění ehických skupinv polárních oblastechAsie, Evropy, sever.ni Anrerik}' přjlehlých oýroll] a Grónskaaž do 20. íol' V nejstarších vlstYách zahrnuje skalníýiny a malby (ve skandináviia v sssR z doby ó000-2000 pi' n' l.)'Iineárně zobrazující ryby a zvířata (s důle.átými vnitřními oÍgány) a vFářejicígeo.metrické obrazce syrnbolů plodnosti a do.bróho lovu' 0bdobná symbolika naplňujetaké pozdější urnění Eskymáků a Lapon.ců, rozvinuté v řadě Ínístních, kmenoÚcha časovjch stylú. A. u' se u nich projevuje

dálc v šanranských Ďaskách, ve Úzdoběkůže bubnů' v amuletech řezaných v kosti'

/21 /

arkýi (z nčm.), krylý balkón na krakoÍ'cíů, konzolách nebo na zděné noze. vy.stupujicí ze zdiva ýavby, někdy procháze.jicí iněkolika palry, oblibenÝmoliv pozdnígo (t a renesance,

arkÍřolé okno. okno vyíupujíci ze zdi pozpůsobu arkýře. v renesanci a v baroku

::ÍTl"*u j*.. předýupujici vyhlídko.

lnnlriun (lat'), v římské andce skříň.zpÍavidla dřevčná. s pfihíádkaÍni' opalio'laná ukézámkem. užívaná k úschově Íú2.ných piednrétů jako skíň dncšní. zyanátaké almrÍa' Dodnes je a' skřiň v koÍe|nísakfl stii, slouŽíci k uchovávání lilurgickýchúbotů a předmělů'

arnaturr (z lal')' v architektuře zpevnčnínároŽí slavby armováním. rámovánimz kamenných kvádrů, bosáži. lkulečné ne.bojen naznačené pásoúním. obecně lakékaŽdé rJztužení sta!€bni konýrukce'

::::::*:::", ".'."',",

*,"*nloriál(Z lal'), heÍaldický sbornft' ruko.

pisná sbÍrka kreslcných nebo nalovanýchznakú'

u.íror'né nárožii almatura

{r{]'] hll k{]dci (hebl')' schrána na svitkYtóÍy. přcdčitané pii ]iturgických úkoncch.pralidelná \oučást vnltřku synagó$,umiýov8ná a jcji !ýchodní slěnč (smě'rcm k JcÍulalému) a utvářená ! podobčpřízedního oháíku ve 7di. kteÚ je Zakrytchtá|nolou oponou (pá!óchťl)-

Án Déco' |ranc. označení pro uŽitou nor-bu od poloýinv 20' lel tohoto slol'. po vý.stavč Dckolativních uméní v Paň;i l925'

Art \ouveau: secese

art plo(ir, název nové techniky netkanýchnástčnných kobeÍců podle čs' palentuz r' 1961' Na lexlilni podklad se nanášejí!e \olné konpoziciÍůmó vldkenné a tex.tilnímoliw (llna. částijinélátky ap')a ce'lek se upcvní pÍošilíÍn'

arlfÍnkl (Z |at']. hmolIrý. unělý !.il!or.jťnž je výsl€dkem védomó lidské činnosLina rozdíl od \.ýlvorú piÍody. v užšímsmyslLl dílo \.ý(varného uméni

Aíemis. v řec. bájeslovídcera DioYa a L€.ló (|at' Latónr). sestra Apollónova' pa'nenská bohFé lovu, zobrazovaná s diadé.mem s měsíčním srpečkem a ]ukem v rucc,dopÍovázená nyÚfami nebo

^tří, ochrán'

kyně přírodv, Zlláště však stromů. takéÍn]ádežel U Rímanů Diana'

!Ítts |ibcnles (lal'). slobodná unrění.

Zpraridla scdmc.o] zpnu b]'la u!áděnav poiadí gramalika. dialeklika. Íélorika,alitmclika. geometrie. hudba a aílono.mic. pozdčji lodle d\.ou slupňů vzdě|ání:gramatika. arilnlťtila. geoí]etie (trivi'unD, hudba. astřonornie, dialektika a réto.Íika (quadÍi!ium); byla personi|ikovánaženskými poslavami s atribuly svých obo.ni' v 18' \lo1' slřídájejich seskupenířadakrásných uméní' VÝtvamé uínéní bylo

v raném slředověku chápánojďo praklic.ká činnosl a nespadalo mezi artes libera]es,nýbÍŽ mezi artes mechanicae, v podslalčřemes]a' Avšak hidor ze sevilly (zenř'636) !'yzdvihl architekluru a architekta,kteú využívá znalostí mal€maliky a geo.meric' a odlišiljej od pouhého p.ovádějícího sta!iteIe'

{rtificia|hmus (z lat.), slyl iÍnaginativnínalb}. 7aložený na ásadé asociací a evo'kací (J. sl)irským a malířkou Toyen pol' 1925)' ByI výtvarnou paralelou lileÍár.ního poetismu a znači králkou místní eta'pu v meziválečném \'ývoji.

lrts andcrafts (Uměni a řemesla). anglic.ké hnulí plo obrodu užitého umění a aí.chitekluřy. podnícené po výstavé 1882Williamem Morrisem, obdobné sec€si.Usi]oralo o dokonaloí a jednoduchost

slavbv i Zařízení interiéru, o uměleckéutváieni předmětú d€nní polřeby; bylopředchůdcem dn€šního designu'

anballos (řec.), an{ická baňatá' až kulovi'lá nádobka na vonný olej s rozšířeným o.kÍajem k íoztírání a s oušky k zavěšení.

asambláŽ (z franc'). výtvamé dío novóhopoJeti qtvářené ve 20' stol' seskupenímrúmých předmélů' Na rodí od většinouplošné koláže, vmik|é |epe!rím, uívají sepři spÍšc pJostorové a.i nejruznéjší Zpúso.by spolenr.

asanace (z lat'), ýavebníúp|ava zaměřenák ozdravění čá*i města, ulice, statého sid.liště, a 10 piestavbou nebo i novou výíav.bou sledující prc\'ozní, technické i esletic.kó zlepšeni a probi]]ající podle asanačnil]oplanu.

istnlt !lr!ký| hnědi

nsíaltolí malba. olejomalba s použtímhnědé lazurové barry s asfaltem (lat' bilu.men)' Živlcl pilrod n ůo |úvodu ' A' m' by|aí]b|ibťna po nějakou dobu ve 2' po|'19. sto]. pro t€plou svítivost, kterou dodá.va|a malbč. alc bÍ2y zas opuštěna pro svouneslálost, pÍaskání a ma.muti'

adal(o\Í krrt. kryt méděnč desky připra.vovaný z aýa|lové, žiúčné hmoty, uávaíýpii někteI"ich grafi ckých lechnikách.

i22 l

'5i51en.íiligur}. figuÍaInl kompďs v na.

boženskvch i hislonckych \yevffn' posra-

w óa5to zanroÝ.ho pojet|' kleÍe pouze

ánoŽrrji scenLr. aniž přimo souvtt1t s ;e'

ilm déiem' A. f' vnIkáJ| 0o 0DŤazu-a rť|leru

ieimeňa v obdobi lenesánft Mez] n|m|

bi|y nejednuu 5krýy podoblzny donaloru

a vlastni poíÍety autoru'

Arklepios (lat Ae\kuldpl. ! anticke mvto_

loqii bůh zdrav| a |ťkaÍs&vcn umenl. syn

AiolIonův, žak moudÍeh0 K€ntaUra Lher.

Íona' A' alributem hvLa hu|ovlnula nauern

(A€skulapova húl), později emblém lékaiitví a lókárnictví'

rskos {iec'), antická nádoba' konvicc na

oleis úitím iucbem držadlem nahoře, pú.

voině podélný kožený měch.

asp€rgill (lat'): klopenka (Iíopáč)

Assumptá (lat'): mariánská ikono8rafie

rstragr| (řec'): perlovec

asym€trie (z řeč'), nesouměrnost, kompo.

ziční a výzdobný princip, uplatňovaný vevýtvarném umění zvláště v obdobích ryja'dřujících pohyb a vnitřní hnutí jalo pozdníbarok, zejÍnéna v rokokové fázi, ale takénapt, v secesr.

isyrskó uměni| mezopotámské umění

Ata|anté, mytologická lovkyně, odkojenámedvědici. sÚm nápadnftúm ukládalaběh o ži!ot, až Hjpponenes ji přehlil od.ba?ováním datých jablek, p|o něž se shý.bala; ča5ý námět baťokové malby' s Me.eagrem. k(ery b}'\,á jejirn protějškem v ba'rokové plaýice,5e aiča5hila low na Kaly.dónského tance.

at€liér (z fíanc'), uměIecká dína, pracov.na naliře' sochaře, a|chttekla' uÍrělecké.ho iemeslníka, fotogÍafa' nebo laké oddě.lenl umělecké školy. vedené profesolem'Poádavky na dobry a' jsou iúzne pod|euméleckeho oboru, u malliskeho a' ie topředevším dobré os1,ětlení, zpravidla'hor.nl' u.full]]icí venko1,ní světlo, u sochařské-h0 nadb situace v pízemí' u uměl. řem'a. přísiušná zaízení (ruzné přístÍoje, pecup.).

Athéna. v iecké nylologii bohyně mou.drosli, umění a řemesel, panenská bohyně(Pallas), dcera Diova, zjehož hlary se pod.

lejedné z pověsti zrodila. Byla zobrazová.na ve zbÍoji se šlítem s hLavou GoÍgóny(Gorgoneion), j€jími nířaty' byla solaa had' symboiy moudtosti. U Rínánů bylaztotožněna s Mineflou'

rlická patka. zvl' útvaÍ palky iónskéhoslouPu, pozůstálqíci z menšího a větŠího

oblounu (loÍus), kleré nrezi sebou svilajíodstupnčný ÚŽlabek (trochilu'' A' p'

bylo užíváno nejen v antické architekluie,nýbrž i vc středoYéku a v dalšÍch stoletíchaž do neorenesance v 19. sto],

atkká patka

siika. attika (z řeč.), nízká zeď nad hlaÝníímsou $al'by zlkýající v pohledu stře'chu' Bývá někdy prolanol,aná. n' v podo.bě baluíIády (balustrová a'), nese sorhař.skoLr Úzdobu, někdy sestává jen ze zá.bradlíajindy \Ttváři celé atikové patro' A'byla oblibena v archilektuře lenesančníbarokové i ješlě y hislorizujících slozich19' ýol'

atikoró patro. kulisový nástavec nad h]av.ní iímsou donu kryjící štít a prolomený

ieho okny, napodobující fasádu chybějiciho pata a opticky zwšujicí celé prričelídomu (atikoÚ dům); útvar příZnačnýzvláště pro zaalpskou renesanci, oblíbenýi v dalších obdobich'

ntikoTý důmi atikové palÍo

Atlas, v řecké mytologii Títán, bralÍ PÍo'métheúv, klerý byl Herkulem (Héraklé"en])piinucen nésl tÍvale nebeskou klenbu'

attlr. l. v architekluřc podlc zobecnčlémrologické piedslavy obří postava vzpiÍaJicí břem€no, jindy takó t€lamón' staveb.ní podpora ve tvaru mužské postsly' uží.vaná pii poná|ccb, pod ba]kónyap' 2' sou.bor map různého lypu uspoiil\]u ý ve lbr.rně knihy' 3. salén. hedvábná |átka hladké.ho povrchu, klerÝ vytvářeji osnovné nilč'Kdvsise a' užjvalo naiŽácné ceremoniálnioděvy' dnes na dámské šalt i podší!k}.

adaso\ó dřero. leké saténo!é nebo citÍó.nové. tIrdé,lěžké' ale kiťhké d. indickýcha ccr|on\kých st|omů' příbuzných s maha'goncm, ale barly žlulé nebo zc]€navé;uŽ'vá se jich k výrobč vácného nábytku,k \Tkliidání a k soushužnickýrn píacím'

atl 'orÍ

broká| brokát

at|ibut (lal.). pří!|aíck, r'€ vi,lvarnéfiumění' v ikonografii piedmét symbolické'ho ýýZnanru' který je poznáťacim Zname.

ním Zobrazcnó osoby nebo bylosli' A' iJ.značuji a rozlišují už eg],ptská božstvaa podobně i bohy a hrdin! řecké a řimskémytologic (orel a blesky Dia Jupiteraatd'), U zpodobeni svčtcú a svělic jlouznámé a' obccnč (např. hodnosli). skupi.nové (napi' mučedníci s palmovými l.étve.mi) a pos|é7.e osobní. identifikující' Křes.ťaníí světci se pomávaií podle ne]různéj.ších a' pňpomina]ícich jejich ázraky. mu.čcdnictví nebo patronáty (např'i sv' Flo.rián rytíř hasicí hořící donek, Havc1

opat s medvčden, kidoÍ rolnft s plu.hem, Jan Kňite|. ptorok piiodčný kožeŠi.nou, hůl s kiížem' belánek' Jiří rytiřs dLakem, Linhart opal s ietězem a pou.ly, Martin - Íytíř dělící se s žeblák€no pláši' Mikuláš brskrrp, s tiemi ch|apciv kotli nebo třemi zlatýÍni koulemi, Roch

poutnlk \ p\Ikem piinašejrcim potravu.Sebestran mučednrt s (Ip! l tě|t. Vende.lín pastýř s holí. Barbora' nučedniceskorunou' medem, kalichem s hostií a včži.Kateřina mučednhe s korL]úou, mečema kol€m, Markéta muČednjce s korunou,kížkem a drakem, Maří Magdaléna - ka'jícnice s nádobou masti, později s lebkoua kiíŽkem. NotbuÍga svatá devěčka sesrpem' Rosalie mučednice s úŽovýmvěncem' kiížkem a lebkou atd.). Někteií$atímajíiadLl a-ů. s nimiŽ bíryajistiídavězobrazovániv Íůzných dobách a obltLstech'

své&i jednollivých řeholí isou zoblazo!áni

t23 I

ve sÚch řádových úborech nebo jako kně.á ale lnají ÍovněŽ své olobní a-y (sv' Au'Bustin - biskup s hořícím srdcen v ruce,Antooin Paduánský - fÍantiškán sJezulál'kem, Benedikt - benediktin s kalichems hadem' Fraltišek xaverslý - jezuita

s pozdviženýn kíztem, Tomáš Akvinský. dominikán se symbolem slunce ap.). Ba.rokní světci nívají méně věcných a., oe|časÉji knihy, křížky, lebky ap. . v heral"dice a' umístěný íad štilem označuje hod-nost nositele znaku (např. koruna)'

atriun (ial'), ústřední prostoÍ helénistic.kého a římského domu, zprru tmaÚ s kr.bem (odlud n&ev). později uprostřed sho.ra olevřený' s vodní nádrží či fontánou;kolem něj byly seskupeny oblmé místnos.ti. A' byl nazýYán také prostor před svaty.ní, před bazilikou, později před klášteď.úi kostely. v nodemí architel uře sea' movu objevuje v ob},lných i veřejnýchstavbách jako výz'amný funkčllí i kompo'ziční prvek'

AtÍopos: Moiry

attika (řec'); atika

Aubusson, jedna 2 francou2ských díe' !a.piserÍ a koberců; byla činná od 17. stol'v stejoojmenném městě (v departamenlucreuse), v l8. stol. vynikala jemně pÍove-denýni sériemi podle hodnotných před.

augustiniáni (obecně ordo sanďi Augus.tini, o' s' A'), řády s řeholí 5v. Augustina'

Rozlišuje se několik větví' l' řeholní ka.nolníci, sdružení od 11' stol' v kanonÍch,s' úlohou duchovní, charitativni a vědní'R,jdovfin oděvem byl taiár původně bíý,od 18. stol. černý. K nám byli uvedenipřed polovinou 14. stol. 2. obutia. ere.mité, žebÍaÚ řád písných pravidel vmiklv polovině 13. stol' v ltáIii s pastorač[í úlo.hou' Jejich řeholnírn oděvem je čemý hábits dloubou kapuď a černým kobným pá.sem' U nás áskali prvoí klá.šter hned popoi. 13. stol. 3' bosí a', samostatný řádvzniklý z reformované větve v 16' stol's úlohou pastoračd a q1rčovaci, dostďisek nám teprve r' 1623'

aukce umělecká: dražba

su|a (z řeč')' pfu' dwr, nádvoí řeckéhoobytného domu, v ňmské době sloupovásíň paláce ! odlud omačení pro celý palác(a' regia); později hlar.rti slavnosmí prostoruniverzily, kolejí, škol niŽších stupňu ap'

!ureo|a: svalozď

aureolin, kobaltová žluť, lazumí barvivoanorgalického původu. velmi stálé, citró.nového tónu'

aurignrtien: paleolit

aurichalcum (lat.): mosaz

auripignent, z Ial. aurum pigmenlum,světleŽ]uté barvivo (simft arsenoÚ), pou.ávané a oblíbené ve staíoYěku a středo.věku (královská Žluť), ale opušlěné prosvou jedovatosl, jakmile byly nalezeny jinéŽlutě.

Auror,\ řecky Éós, v antické m}'lologii bo.hyně úsvitu, ranních červánkú' denně ry.jízdéjícíz oceánu k nebi a pňDášející lideúsvěllo; oblíbený námět nástropních deko.rací od 17. stol'

autograÍie (z řeč'), kr€sba provedeDá

umělcem litografickou křídou nebo tuší napapíru' obyč€jném nebo zvláště připravo-vaném, a odtud přenášená na litoglafickýkámen nebo kovovou desku k dalšímu roz.mnoŽeni'

auto .lty' umělecká día v podobě zvířat(ptákú) a lidí (tanečnftú' hudebnftú, zvo.nftú), uváděná l činnost (pohyby nebozvxky) vnitřÍím mechanismem (vodnímpohonem, pružinou ap.); hračky a hudeb.ní a' vynalézané od renesance (L da Vinci)a zejména oblíbené v době baroku, kdybyly se-stavovány i celé mechadické diva.delní Úery'

autoporhét (ře.', ftaíc'), vlastDí pďobiz.na umělce' sochďe, maÍře, gTafikr'

lutorské práro' souhrn právních noreÍlslanovících pr.ávď ochranu a prámí (takémajetkové) nároky umělce jako autora dila, především v j€bo společenských \zta.ích. A' p. je části občanského práva,u niá. vyÍnezeného autonkým z{konem

č' 35/19ó5 sb. a dále aíkonemč' 1ó0/19ó8 sb., kterým se mění a dopl.ňuje ákon č. 361 1965 sb. o dani z příjmúz literiímí a umělecké čiínosti'

!v!nlg!rda' souhmné omačení pro e!Ťop.ská hnutí prosazující v 1. třetiDě 20. stol.nové pojetí uměleckého dila a jeho spole.čenských a ývamých funkcí' Přes ruz.nost teoretického zarněření je spojovaloexperimentá]ní hledání tvalových' Úrazo.Úch a technických možností ve vŠech obo.recb výtvamého unění a vesmě! i pokro.kový spoločenský názor' Zvlájtni úlohus€hÍála sovětská a německá a. Vývoj a. za.hrDuje zejména kubismus, futurismos' da"dajsmus' oÍfi smus, suPremalismus' koD-struktivismus, funkcionalismus ad' směry'

avant |a letre (hanc'), sběÍatelské oma.čení pro zkušebni otisk graÍického listu,klerý ještě nebyl opalřen omačujícím ná.pisem (jménem kr€sLířq rytce, lTdavatele,popř' dedikací).

rvánturinoyé sklo, ávenluÍinoYé' ozdobíésklo v}Ťáběné v 17. 19. stol. podle benát.ského receptu, jehož neprůhledná mramo-rova!á hmota se 2|a1ově třpr'tí drobnýnišupintami mědi, také achátŇé sklo' '

avenue (franc.), omačení pro širokou vel.koměsl.kou komuDikaci, vedouď zpravi.dla od obvodu ke středu města a píčnouk obvodovýÍn bulvárum'

lven (lat., zkratka| Av.), líc mince nebomedaile, pečeti nebo listiDy, hlávní stÍann,na rozdíl ď reversu (Rs') či rubu, spodnístrany.

ftonornetrická proj€kc€' deskdptivněgeometrjcká netoda perspektitŤího zob.razování' kde se obraz proďtá na rovinupňpojenou ke třem prumětoám pravoÚ.hlého prumčlu. Druhen a p' je tzv' p(í.sp€ktila kavalimi.

rzilieni m€zolit

szu|ejes (aÍab', špan'), španělské fajáÍso.ve obkládačky' púvodně s modrym' poz.ději i s pes!Íym dekorem, jejichŽ i,tŤobuzavedli španělští Maurové ve 14. stol'

/24/

''uÍil modre, ve|mi 5la|e'barvi!o. íoz€.

Ínlell zasadlty uh]|.|taí me0nary' laI' ar.

menium, pigmenl u'vaÍy od slaroveKu po

íiedověk' UÍ]ěly a' le lzv norska moor.

jejiž ávadou je nestalost'

ažura (z fÍanc' á jour nebo ajour): azuroyý

zpr.rsob

duÍováni (z fÍanc')| ažuroÚ způsob

ažUrot'i .působ. v aÍchikkluie dÍobne

oíolamováni. píodeÍavenl zúva' palfl sem

i.amenicke kraiko!'l golrckych kruzeb. ale

|2ké oruhledové balu$rády barokních

srhodliť ap' Podobné v uměleckých ře.

m€slech ('lenilnich prac|ch. v kovu a'i')

zlacl a' z' íúzne ozdobne píoděravěni vl.tváiející Ýzoroviini.

baba (rus.)' název pravěI(ých (eneolitic.kých) a raně historických figurálních stélz ťýcbodď ElŤopy a sibiře, ze sl.]'tské ob.lasti při cemém moři' ale také z Kazach.stánu, Allaje a Mongolska. Hrubě otesaoé

a-nlÍopomorfní plasliky představovaly ná.

čelníky nebo slouály kullu mrtÚch; u nás

také kamenný kíž n' kámen se makem,ýymačující hranice feudálních pansM ap.

baby|onské umění| mezopotamské umění

ba(u|us pestoř!|is (lat.)| berla

bájná zliřata, leskuteční lvorové, specjfic.ké Yýtvory helénislické a později středově.ke \lmboliky, opiene o dobove besliáÍe'Patir lem napi. amfisbena (dvojhybnice),zv|te s druhou h|avou na zadku; dále1 - drak. okřídlenÝ dvouoohý ieŠtěÍ:2 - |énix, rozkíďená odice naď pÍanou]cim-ohněm; 3 jednorožec, koník . roheÍnna cele, panler, heraldický lev sršícioheň'san' dvou.člyřnohý dÍak ad' Dále nestvů.ry složené z iůmÝóh částí zvířecicb těl. í4.Jnoisky lev' 5 - Chlmera.6 8l]íon),llolkych a zyieclch {7 , harpyle,E Sfux)' Vyskylujr se v hera|dice, káted.raln' p|aslict a kniŽní malbé'

bakchrná|ie (bďchanále) (z lal.)' bak.chické mystérium, divokó slavnosti k osla'vé boha Bakcha'Dionýsa; na bakchickévÍeq antických maleb a reliéfrl navazova.la novověká zobrazení b. Ý období ťene'sance azejménav baroku'

bakchantky (z řeč.), mainady, ženy bak.chické ídionísovské) sekt!. účastnice bak'chanátii, od,ěné pí svýóh orgiastickýchlancích v kolouší kůá a \Tbavené holi(lhyrsem)' Jejich taneční reje s Bakch€m(Dionýsem) a silény Zachycují malby na

řeckých váách'

Bálrchos' Bakchus: Dionýsos

baku| orientální kobeíce

ba|adrán! (z ital'), dloubý řasnalý Ínužskýplášť s rukálT, kteťý se u nás nosil zvláŠtě

v prvó polovině 17' ýol'

baldachýT (z ital'), pův. orienlální hedváb.ná látka, potom nebesa, stříška, ozdobný

br|drchýn, 2'

kryt, přenosný nebo pevný' 1. nad oltďem(ciboÍium), kazatelnou, trunem, lůžkem,kataialkem' 2. kamenný ozdobný útvar

nad sochami gotického chrámoÝého por.lálu, v opěmém systému ap'

balík tisk!ř9ký: laÍnpon

ba|kón (z ftanc'], z€ zdi \Tložená, visuláplošina ihrazená parap€tem nebo balu.strádou, pístupná vchodem z Ýnitřku bu.dory. Velký b' v uličním pÍuč€Í se někdynaýá pavlán' V interiéru sálu nebo diva'dla značíb' pavlánovou v€stavénou, zpía.vidla oběžnou konstÍukci. zdviženou nadpodlahou nebo paÍtelem'

bllkónovó oknol otnob!|drcbín' l'

/25 /

br|simaÍium (iec', lat'), štihlá nádobkaz Íúmé dobeného skla či jiného nateriálu,uívaná v Egyptě a odtud v antickém Rec'ku a v Rímě k uchování balámů a jinýchvonných látek. B'' podobné alabastronu,mělo zpravidla ko\'ový (tíojnohý) stojá'nek.

br|t€us (la|'), omačeíí pro růmé pásovénotiry v archi!€ktuře, nejčastěji pro vyžla'bený pás jevící se v postrannim pohledumezi volulami iónské hlavice'

ba|ustr, ba|ustra (z ital'), kamenná či dře.věná kuželka, sloupek podpírajicí horizon.lá]ní kr},1 zábradlí, balustrády.

b!|ustráda (Z ital'), zábradlí sloŽené z ku.želek (balušlru) riebo jiné výplně (oma'menlální)' kamenné zevně a na schodišli,díevěné v interiéru'

balustrorý pohář, označení pro rysokýskleněný pohár, jehož noha je uwářenajako kuželka (balust', oblá, ale také hrá.nena.

b{|lán íz řeč.l. hustě tekuté aromaticképryskyňcč, příodní roztoky pryskyřic

v lčkarych olejich. pouzivane v o|ejomalbě

lako piisada ba!e! a |ďů' Nejčaslějiuáva.né jsou kopálský či kopajský b.' zahoědlápryskyřice lropického s|romu copaifelademensi, oŽiwjici nalbu, ale pomalu

schnouď, benátský b', také beltálský ter"

pentýn' DŤáběný z pÍyskÉce alpskýchmodřinú L2rix decidua a uávaný hlavněv 16' 18. ýoI. k Úrobě lakl]' štrasburskýb. z j€dlí Abies excelsa, ro\,néž užívanýv 1ó.'19' stol' jako lak' Kanadský b' ne.žloutnoucí, dobývaný z kanadských iedlí,slouá jako barevná přisada i jako tmel,manilský b' elemi, měkká pryskyřice stro-mu canarium commune, je dodnes uživa.nou přísadou mastixového laku'

Blmbino (ital')' obecně dítě (bambino)'zvláštní omačení pro samostatné dělskézobrazení Ježíšovo v italské malbě i plasti.ce, později takové zpodobení s P' Marií i vevÍew svaté konveízace apod'

banboccilt! (z itď'), ateljórové označenípro zvláštní druh malířského žránru

l7. stol', v němž casto jako sedlácivystu.pují trpaslíci; ?avedl lej maliř Pieter vatrlaer zv. ll Bamboccio.

bimbus, (z mala].) oančeDi pro rostiinuasijského původu z čeledi lipnicovitých' je.jichž dutých zdřevnatělých stébel se užíváv lidovém stavitelsNí Asie i Aftiky, ale ta.ké k Úrobě lehkého, aI€ pe\,ného nábýku,oblibeného od sklonku 19' stol' rovněžv E1Ťopě.

bandáž (z franc'), v staritehtví zpevněnístÍopú a koutů obvázáním nebo potaženímkalikoÚmi pásy, přepásání trblin.

banderiumr korouhev

bankál: pop6eň

banner: korouhev

bóňi klenba, střecha

baňatoý' Úduť, nejširší objem nádoby'v ásadě la čásl nádoby, která naspdá nanohu a nese hrdlo.

baptisterium (lat')' samostatná církevní$avba nejčastěji kruhového, křížovébo ne.bo osmiúhelnftového púdorysu' od 4. stol.

llřčená ke křeslnímu obřadu, centnílní

Prostor s křtici nádrá uprostřed. od poz.dějšfto středověku bylo b. !'ystřídáno toli.ko křticí kapli v kostele.

barbakán (z aÍab.)' pův. šikná střílía'Dozděii předsunutá stavba středověkéhoópevněni umíséovaná před hrádDí nebomestskou bÍánu a střežíď příltup k vlastníloíifikaci' Půdorys b. byl půlkuhový' po.lygonální nebo jiný, stavba byla r1bavenai věženi s ochozy a cesta b- procháajícíbyla z dúvodů obraly rúzně zakřivená'

b.fu|ón

Brňimnská školr' skupiúa ftancouz.ských maliřů.kajinářů' kteří se kolem1830 umdilive vesniciBarbizon u Fontai-nebleau a poslup!ě nahradili malbu v ate.lióru praci přiffo v plenéru. vyaEčili takobral od ronantisnu k realistickému zob.rázení přírodnfuo Úseku a zapůsobili siiněDa impresionisty.

baret (z fÍanc.), měkká C2pka širšfio kru.hového tvaÍu, v pozd!ím sťedověku a re.nessnci zPravid}a oPatřeBá koÝoÝou o2do.bou' Jiný je birel'

barevní kompozice, vedle line.ímí k' dů.ležitý prostř€dek forúy; Ústavbá obrazuzalož-ená na vztazich barevných rónri'

barerná |itogrrnei tlografi e

báÍevná mezzotinl!: mezotinta

bal€vná persp€ktiYa, druh malířské p-y'založený na zrakové zkušenosti z prosto.

t26 I

ro\eho púsobenl baÍe! lel]}ch. kleÍé ry..||n I do pop|edi a baÍev \tuoeÍ]ycn. ]ťz

"aio'Lur rlo pozadr' Tohoto poznatru q-

uiiI'i ř1.., nDÚzemskJ Kra]Lnom!|Da

]Ó' ío|'' u5iIujicio iLUzr prosloÍo!." n|0u0.

kv potliIt|Ín tepIych -híeoaq(n, I(rnll

v'nn'n|m plánu. ch adneFlch zelenycn !e

ýiednim

'lánu

a pře\áŽné sludenycn mU.

dďch lonú ! pozadj' Baíťvna p' nevlLucu.

je zasadY P. vzousne

bJrťlt|ť pign(ntl. praško\ť híe\Í. |al

Lv. zeirn.nl pnrozent (L'lgan|cKeno pÍ|

rl,ttnrh. ' půvoiIu neh'' piipravnvanc nIavc

ním barévných hiín či m|etím minerálů),

ale také umělé, syntetické' Na rozdí od

barviv ]sou b' p. v€ lodě a v pojlvech ne.

rozousinč' toliko rozptýlené, uIpívajici na

povlchu. Dnes př€vládaji p' s}'nletického

;úvodu. zíkávané především z dehlu.

;v|áštč stálé. vydatné baflicíakrycí. ryho.vuiíci ploto nárokům !ýrob} barclnýchpasl' IIcÍť j\ou s|]\Fnzi pigmcnIoVých

.a,|ť.eL V ko|Uidn]m o|cjo\em aj pojidle'

bár€mó skloi sklo

bťelnoý [asád' barevná či polychlomnívnější úplava onílek' která dot!áří aíchi-tektonický výlaz budolT' B' f'' ! někteÍých

obdobích pestá a jindy střízlivá, se roze.Zněla zqména ve stavilehtvi baroka napÍůčelích cífkevních i svělských staveb,paláců i měšťanských donrů, ámtŮ i hos.podáiských staveni, v l7. slol. konlÍaýnía sytých lónu. v rokotu pasteloÚch'

barcr ní dřerořez: dřevořez

barerný lcp| lept

bariéř{ (z ÍIanc'), v alchitektuře přehťa7e'ni,,dtná n€bojiná piepáŽka' púp' lóž zá'0n0b.

barnabitó (oldo Bamabilorum. o' Bam')'řád i€holnich kleÍiků zaloŽenÝ v ltálri.v-Miláně l' ] 5 30 k duchovní spiávě. Jejichndo\"ým oděvem byl čeÍný ta|áÍ' U násbyll usazeni! Praze od Í' 1625' . Barna.oll(y (nespÍávně) viz: kalnelitl(y.

balol. úhm slohoýh představ' kleré o'uadl} archilekturu a vý1vamé uménievIopskóho a ame.ickóho liontinentu v I7,

a 18' stol' Náztv, původně posněšný, vy.

ýkající nepÍavidelnosl, zvláštnosl (snadpodle poílugalského označeni nepravidel'né pelly) a bizarnoý tohoto umění (v tomsmyslubyl ve FralciipouŽil uŽv l8' stol')'stal se celkovým označením stavitelsNí'sochařst!í, malíhtví i umčleckých řemeselmezi manýrismem 1ó. ýoI. a klasicismemna sklonku 18. stol. Základními znaky lo.hoto uměni, které !e rfhBnilo v ltálij, je

úsilí o výIa7 pohybu a krqniho lzrušení'dá|elalé plnosl piek]'pující výzdoby a vel.kolepo$ pojetí. Zejména v architcktuřemamcná b' přckonáni lcncsanční stalič'nosti dynamikou lvarů, v radiká]nim s\,ém

proudu vrtváří emotivně působivé irracio.nální pulory vymezené Zhybněnýn zdrvem' sochařstvi a malihlví \Tjadřuje na.pěti, klajnostinit€Íných stavů a hnutí krainč reaIislickým podáním, vystupňovanýmažk iluzi skutečnoÍi, alezáÍoveň v draúa.tickém súdání svělla a lmy (temnosvi''Malba se Íozvíií také !e vclkáI měřitkuiluzívnich írcs€k. Plaslika rozechvěIé íor.my zpracovává mramor jako měktý štuka jinde štukem napodobi rnramoÍ' PoŽa.davky materiálu byly popřeny a podrobe-ny lněleckému záměru iluze' Ve své vI.

cholné podobě dospčl b' sloučením všechuměleckých podíů k umocněnému účinul tzv' .,hromadném umě|eckém díle.'(viz)'

Ilalský b. se *alběhen 1?' stol' vzoremostatnímu evropskému umčIrí, ale přitomvmikla řadá značně odlišcných oblastnichvaÍiant b u' (ÍealislickýÍn úsilím v Nizoze.mi, ve Franciispojenim b. s klasickým dě.dictvím, ve Spaněhku, v Něnrecku a v celé

ýřední ElroÉ kqnin rozúnutim radi-kálnich dynqmických a eÍplesívních len"dencí)' . V Cechách se b' objevil v tísnivépolitické situaci po lňcetileté váce' ale br.zy uakoienil a naviázal dokonce na místnítradice (barokní gotika)' Poslóze podnítilávou tvoÍbu' k1erá nabyla specifických ry-sú a dosáhla nejifšší úrovně v 1' Č1vfti

18' slol' (český baÍok); nakonec zasáhla

i do oblasli lidové tvolby' V poslední

čtvťti 19. stol' olládly baÍokni formy na.krátko ješlě archltekturu i celou lvorbut7Í' druhého b' (neobaroku. pseudobaro.ku)' - Předmělem věd' studiaj€ b. teprveod nedávna, a lo i v oslatních knltumichodvělvích. - vedle b. jalo obdobímluvi s€iaké někdy o b' jato zjelu nadcházejÍcímv pozdních fáích jiných slohoÚch epoch(antictý b', 8otický b.)

báÍokisice. lermín uŽívaný nčkdy pro př€.stavbu nebo jinou úpralu staÍší pamálkyv období baÍoku.

barokni golika' hislorizujicí, na 8otickoualchitettuíÚ navazujíci, volně llořivý směÍbarokní aÍchitektury' zejména v c€{hách,který se uplatnil v díe několika če|ných archilektů (G' Santini a d.) při re.konÍÍukci středověkých klášternich koýtelů v prvé lřetinč 18. stol' Také lnitřnízařízcni těchto staveb bylo koncipo!ánov b ní g. Uávání obráceného niivu gotic'ký brlok !ťdc k zímčnám s pozdnč golic.kýni projevy připominajícimi barok. Viztaké| barok'

barokní Štit| mak

barv . patí k základním lidským zíako'

Úm vjemům' ve vÍvamén umění (pře.devšim v malbě) je elementámím 9ýr^zo.

Ún prostředk€n i vý?namovou sloŽkou.

Rozlišuje se lón b'' sytost a valér (s!ětlostod bíé do čemé)' MeZi čistými b. světelné.ho spektra jsou tň b' ákladní (žlutá, mo.drá, červená) a lři odvozené' vmiklé miše.nim b' základních (zelená, oÍanžová, fialo.vá)' KomDlemenlámí soektrální b' s€ mísiv 6íou' iodlc psycholbgického působení

se rozeznávaji b' leplé (žlutá, oranžová'čenená) a studené (modíá, zelená)' uklid.ňující (zelená) a vzrušující (červená).

baniva. příÍodní orgaoické látky, ale nkésynleticky získané sloučeniny, které zbar.

vují íůzné mat€riály tak, že je veskrze pro.nikají Ve vodě a v pojidlech (lihoÚch'olejorych a d') jsou - na rozdÍl od bare!.nych piBmentů rozpD\tné' V běžne Er.minologii se však označení b. a pigÍnenty

sřídá a přesněji nerozlišuje'

barrotisk. obecně každý vícebarevný tisk,v reprodukční 8Íafice tisk 2e tí nebo čtyřbaÍevíých autotypických štočkú' jejichž

souliskem vznití barevná (zmenšená) re.produkce originálu. Někdy se ještě

'! hanlivóm smyslu b' nyslísoutisk ka.menných lilogÍafických desek, běžně uŽí.vaný v minulóm stoL', často kňklavé bare!.nosll.

blrlt cirkcrniho řokul lituígické banl

121 t

bnÍvy h€raldickó| mak

biry] nlullové| muflové biLnJ

bánr velkóho ohně' také b' lTsokého á'ru, ákladní čtťi ban]r Uávané k ÚZdobětajáns€ (koballová modř, anlimono!á žluť'mědnalá ze|eň, manganová fialová čerň),uívané v llálii od slředověku' v 1?' slol.příznačné plo habánskou a pozdějiprona.ši lidovou keramiku; byly nanášeny na w.schlý sdep s polevou a snesly Yypalování!c veLkém' os[érn žáru zároveň s nádo.bo0. na rozdí od pestřejších' ale teprledodatečně na r1pálenou a glazovanou ná.dobu připalovaných barcv mufl ových'

barit t.lsokóho žíru: barvy ve|kého ohně

|}rntoú bč|obí: bělobv

br5iIika (z řeč'): ba,ilika

basin (flanc')| bazén

bnsis (řec'): palka

bl'-reli€l, basrelief (fÍanc.)] reliéť

bnstion (fÍanc.), vybíhajíci za]ano.lanáčást opevnění zprav' pědbokého pÚdory'sU, charaklenýická pro syslény 17'a 16. stol' Přední hÍana se nazfi'á htol,stény pň hrotu jsou líce, další stény boky,hlany lící a boků se jmenují plece, přístu-pová pátá stranaje hrdlo' B. je plný n' du.lý, zahrnující komunikace a komory (kase.maly)i různá oblanná zaiízení'

bašta (z fraúc'), předslupující n' předsu.nutá součí\l opevněni okrouhlého, pra.voúhlého n' nnohoúhjého púdorysu, zpr'ru plná' věžovitá' od goliky s vnitřnimiproslorami. komoÍami a střínami, zv'

btllikoráni (z mala].). indočínský a indo'néský způsob i]zdoby textilii: vzor nane.senývoskem na lálku zúslane po ponořenído bafly nenabarýťný a v charakleÍistickémčkké kresbě; pň \'íc€bal€móm vzoru 5e

postup opakuJe. Nepravá batika je tzv.uzlftování. zpusob. přiněmž se Íríslo vos.korého kÍytu látka vy1ahuJe do cípků,před ponoiením do baÍiJ zavazovanýchÍ1lí.

Báuh{u!. Umělecká vysoká škola založenáarch' W' Gropiem ye Výmanr' činná v le-tech 1919 1933, od t' 1925 v Desavě'H]ásala !ěcnosl, konstrukci a ú&lnost bezhistolického tvaÍování, návral k ušIechti.lému řeneslu a spolupráci všech složekk lísledku jednolného umělcckého día.Teoňe se íídala s prací v dílnách' B. za.působil na dálší umělecké Školství nejeny Německu'

Baumschlag (něm'), Úraz maliřské at€lié'lo!é han!ýrky pÍo způsob malby vromoú,odliiný ujednotlivjch uněIcú iv jcdnotir.

Úch obdobích.

B'\rcu(h. stiedisko fajánsové výTobyv Bavorsku, činné zejména v 18' slol.Zvliiště oblibené byly jemné modře malo.vané a někdy i nodravou polevou opalře.né nádoby, lTráběnó v b-ské továmě v Ie.tech i720.45 Za řizeni B' Knóllera(mače-né nejčastěji B' K.), ve druhé pol' 18. stol'byly výrobky této rnanufaklury (za vedeníFÉnkela a schrecla nebo Pfeifferaa Fránkela) mačeny iniciálami místa a Ú.robcú a nejednou i datovány.

bazén. basin (franc')' umělá zahradni ná-drž růmé v€likosli i hloubky s hladinouv úrovni lerénu, opatřovaná také vodo.tryskem, pra!'idelná součást architeklonic.ky upravenó zahrady od ló. stol' a zvliájtěfrancouzskó zahÍady 17. a 18. $o]'

bazilika, basilika (z řeč'), pův' anlickástavba civilní, pozděii hlavní typ křes1an.ského chrámu: archilektura zpravidla troj"lodní' 2pl.nl neklenulá, podélné dispozices Iichýfi počtem sloupú nebo piIířů oddě.lujícich lod hlavní a boční (podle tohosloupová nebo pilířová b'), s přeÚšenou,samoÍatně osvědenou a na východě apsi.dou u2avienou lodí střední. V dalším Ú.voji byl stavební lyp b' obohacen zápoje'nim nových Prostoru (příčná loď, nfiex'prolaŽený il druhý chór. krypta, vělecchórových kapli) a přizpůsoben i jinakv jednotliÚch sloho\"ýcb údobích, od ro.rnánské dobv zavedením kleneb.

ba'ilišek nesl!úÍy v heÍaldice

beatinkace (z lat.). blahořečení, prohláše.

ní za }rlahosiaveného v katolické církvi na

ákladé ctností, mučednické smrti a aáaa-

bazilika (pidoryt

kú, od i2' stol' Po církevním projednání.Vyšším stupněm je kanonizace.

bederní .ouška, penzonium, látka ovinutápod pasem !e výši beder; orientáloí při.odění, s nímž je vždy mbrazován Ukřižo.vaný (riýus'

běhoun. l ' ve va2bě zdiva Piitesané kane-ny nebo cihly' lfteré jsou kladeny podélně.2. kobercoÚ pás| pokhka podlahy pro.taŽeného tvaru'

běhounoYá Ylzbli cihlové vazby

/28 /

l,..hvňs[e hal!, pá|ena kÍ}Íina q,Íahěná

iž.rninulelro yoteti pod]e vzoru ioknd.

(kv(h esovek v paalolske clnť|ne !.Ďc.

chini' V;edinem t!aÍ! spo]u]l oDe ca5l1

preJal

bcchrňské hákl

bé| |eštici: lešticí běl

b€lárir (z ital'), název p.o zahradní leto'hrádky a ryhlídkové altány' Dívanýv 16.-18. stol.

Bclterofón' mytolo8ický hrdina, podle ně.kleťých bájí syn Poseidónúv, jiných pouzeGlaukúv. který mei iinými podiwhodný.mi činy, jimi s€ podobá Perseovi a HeIá.klovi, usmÍil obludu Chimairu, kteroupienohl s pomocí okřidleného koně Péga.sa; na nčm se později chtěl Ínamě vznésl aždo nebes.

betlerue (ftanc.)r belveder

Bellonr, v řim' báiesloví bohvně války.ženský protějšek, ňanželka, jindy sevianebo l dceÍa Manova'

běInina. pólovina, druh púlinčité kelami.ky s bi]Ým střepem a Drťlsvitnou slazuÍou'Rozeznává se b. měIiká, tvldá ; střední,pod]e chemické skladby buď převáŽně vá'penne, avcové nebo smíšené. K b' patřilvt hmoty wedgwoodovy.

bé|Ubl' hé]i. pigmenty b e banry mrnera|'nIno pÚVUdu, ruzne kr!c| schopnoýi a 5ta.lo5ll, užívané v mal6ě, zvúýě oleiovéa Enperové. Antické b. rrélská a párai'

tónská byly podle Vitruvia neroslné hlině.né baÍvy dobÍryané ze země hlavně na mís.tech, podle nichž byly na'vány' 0d antikyje laké mámá b. olovnatá, později pod]e

hlavnÍho mista výroby zvaná kremíská, sil'ně jedovatý kyíičnik olo\'natý, ale jako

barve Úborně krycí, slálá a dobře schnou.cí, dlouhojediDá v užívání' Ménějedovalá,a]e méně krycí a po uschnutí praskajicíjeb' zinková, kysličnlk zinečnatÝ, užilaná odnin' stol' Teprve od téŽe doby se i}rábítaké z barytu b' baýová a permanentní,stálá, ale málo krycí Novějšíjsou nejedo'lalé b' titanové (anata!ová)' .lyráběné

z čemého ilmenilu, anatasu nebo z rulilu,většinou dokonale kryci, ale někdy nestá-

lé. Směsná titanorá b' zv.lilopon se použ.!á k výíobě jiných barevných pigmentů'Tzv. alabastrová b', leuzin. barvivo stálé'ale málo krycí, se Získává Ínlelím sádÍo\'c€.

be|učhtan, be]udŽistan| orienláIní ko-b€rce

belveder. belvedere (ilal.), franc. bellevue;zahÍadní stavba, trvale neobyhá, ruZné

architektonické dispozice, umíslěná na

\Thlídce, Zp.avidla poblíž paláce neboámku.

béna (iec'), pův. podnož Dionýsova oltá-ře (thym€le) v řeckéÍn divadle, wvýlenéníío, iečniště, ale také zv.ýšení p|oslorv chÍánrové apsidé, také ambona ncbo a|

memor v synagóze'

bená(ská čerreň: čeNcnč

bcnátská májo|ika. Benátky byly dúleŽi.lým sťediskem majolikové Úroby, ze]mé.

na v 16' stol. v souvhlostis ostatnímicen.try, Zvláště s Faenzou, ale pracovalo se la.ké pod vlivy z orienlu' cha|aklerislickópro b'o! Ín'ujsou rostljnné výzdoby lislo'!é, s kvěly, ovocern' aleis figurálniminotivy vjasných tónech baÍe! velkého ohnč'

b€|rátskó malířstli, liedÍavuje ! ila|skéÍluíněoí ?vliiitní okÍuh s llaslní, souvisloutladicíod 15' do 18. stol' Základnu nové.ho umění zbudovalo pokolení' kleré lř€'konalo stiedovétý Ínalířstý názor s byZantskými reBriniscencemi lenesančnímpojetím obrazu' Giovanni Bellini byl oko|rl1500 prukopnftem nové ktásné Íormya barevnosli, a benátskÍ kolorismus by|

potom rozvinul a uplatnčn Giorgionema Tizianem Ý slohové etapě vrcholné lene.sance' Paolo Veronese dal lomuto uměnÍbarw monumenlální epickou šíři a JacopoTintorettoje posunulaž k pomezi baroku.odtud spěIo b' m' až k úplnéÍru uvo]něnífonn]r v barevně světelné výs1avbě obÍazu'G B' Tiepolo dovrši] v Benátkách ýojbarokli flesky v malířském i]uzionismu.(balokní luninismus). klerý FrancescoGuáldi uplatnil i ve vedutč a ánru drob.ného formátu.

henátská pod|aha: teraco

b€nátské oknoi seÍliovský moliv

bcÍtáiské sklo' měkké sodnaté sklo fouka.né a íípanó, q,Iáběné již v 7' a 8' stol. na

ostrově Torcel]o pod byzantským vlivem'znovu pak od sk]onku 13' ýoI na ostrově4uranu u Benátek (předlím přímo !c

městě)' Bylo proslulé slou lehkostí a elegancí' ve středověku napodobi]o tvafya dekorací sklo oÍientální, pozdě]i znoluobje\ilo anlické výzdobné leceply bale!.ného (mlamorového, mléčného, avanturrnového) skla' slila peslrobarelného (mille'fiori) a Zejména skla síťo!ého Gelicclli)a nitkového, zdobeného zalav€nýni' rúzněsp|étanými a stáčenými vlákny. od l4. dol?'íol' kiehté p|ynulé llary dutéhob' s' v e\'íopské i mimoevropské obliběvedlv a byly šiÍoce napodobcny. lepncv 18. ýol' ustoupily českému draselnaté.mu skl!' Zdobenému řezaným ornamen.len' sYělovou pověst Ďély nejen benálskénádoby, ale laké skleněné luslry a ncadla.

bťnítské Zlt,d|o. baÍokní zlcadlo púvod'ně benálské výÍob!, pozdějiijinde Zhoto-vované. jehož rám je Íovnčž scÍaven z fa'setovaných Zrcálck. řczaných po českémzpúsobu. či jinak zdob€ných'

bcná(skí balzám| balzámy

bc áÍskí k|slr. křištáloÚ l'' s!ílidlo Zho.tov€né ze skla, smmeny obloŽcnýmisklema se zavčšenými sklenčnými pcllami (ovčsy)' zprvu i]ráběné v Benátkách. pozdčjia dodncs Zcjména v cechách'

benálsk! postup n|a]b!. označení uívančdřiv p|o zpúsob temnoslitné vÝsta\.b]i o.brazu spojovaný s Tizianem' vycházi

/29/

2 mavého podkladu, na němž se malovakr

bíou a šedou, a lepflc na tuto podmalbu

byly nanášely bar.ry, a 10 ncjčastěji v leh'kých lazuIách'

benátskÍ ráml riín

benátský terp€ntin| balzá y

be||edikiýni' benediktini (ordo s' Ben€.dictiap., o' s. B.), nejstarši ápadní mniýský řád s řeholí s€stavenou kolem 530 Bc.nediktem z Nuni€' První mužský k|ášteívznikl na Monte Cassino. Vcdle konEm_pbce a ryzické práce byly' v klášlerechb' pčstovány védy i uměni. Rádovým odě.

Vcm je ceÍný hahil 5 cin8ulem a ikrpul|.řem' V cechach bll plvnj žťn\k\] klašter

benediklýnek založen koIem 9?0 u sv. Jiína Pražském hradě, mužský 993 v Biev'nově'

bcnigirai 0ap')' technika japonskóho ba.

re\.ného dřevořezu. oblíbená na konci

18' slol'' tisk v llunenýcb odslíncch s rl.loučením čemé barvy.

beni ric (jap.), rcchnika japons\eho ha-

levneho dievoiezu Užnana a\i od 1740'

tist d!ěma či třemi štočky íúzných lónů'

Beřánek: Agnus Dei

beÍgámo: orientáIní tobeÍce

bergčre (franc.), název měkce čalouněnélenošky, pohodlného křesla s lolnýn seda'

cím polštářem' tvar z\,láště oblíbený od pr.vé poloviny 18' stol' (ve Flancii kol.

1725), užívaný dodnes.

hťrgfÍit. ber8íried (z nčm')| donjon

bell, (lar'), rysoká paÍýřská a poulnickáhú], v užším smyslu odaak biskupskéa opalské hodnosti (baculus pastoral$.pa\loÍale), ve východni cíÍkvi zakončenávodorovnou piíčkou, v iímskokatolickénřitu od 1l' stol' spiíálou. B.' přiobřadechdrŽená ! le\,ici byla bohatě zdobena. zlal.nicky zejména v paÍii spilálového zakon.čeni rozlídčného v úponky. dekoÍované.hodlahokamy ap. B' bý.!'á laké zv. pedum'

berlínská nx'dii modie

bcr|inskÍ porcc|án. výrobky bellinské ma.

nufáktury ZaloŽené ]751 soukenftem Wegelvm a od r. 1?ó3 králorské. B' p. byl

ólouho pod llivem vzorú z Mišně, později

ze Sěwes ap' Vyniká píedevším nádobí

icmně malované květinovými vzoÍy i plaýlicky zdobelró (kotlíky). figurální plastikaje méně lÝznamná. Po 1900 sc iv Berlině

zavádéjí sccesní tvary a lypy Úzdoby'značeno Zprru dvojitým W, od r' 1763

Žezlem v modÍé malbě pod polevou, od

1832 říŠským jablkem nebo ŽezleÍn a pis.meny KPM, nejnověji písmenem s od pře.

Ýěhovánístální manufaktun z Berlina do

Sclbu (1945).

ber|ok (Z fÍanc' berloque), ozdobný přvě.šek ÍúZné fomy i materiálu (z kosti, kovu'porcelánu). nošený od konce 18' stol' na

řetízku lolem krku' na řetízku kapesníchhodinek či u pasu'

berr|: drahokamy. drahó kanenv

bevinlinr (hebr' béscm1' ccrcn niilni ko.

ienkY. 7pravidla kovo\ť (íhbme) nadob.

ky Íúzné foÍmy na nékol|Lero koien|. užl.vané od 1ó. stol' při židovském obřad

loučení se sobolou'

bósemi bcsámim

Beschlagrverk (ném'); probljený orna'mcnt

bcstiář. lal. bestiarium' řec' physiologus,

starotřesťaúská a slředověká pojednáni

o Z!ířatech skutečných ivybájených' kon.pendia z!ířcci symboliky, pocházejíciz pozdní antiky, od raného středověku aŽ

do 8otiky velmioblibené, kleré ov]iníova'Io íředověké fubra7ování Zviřat, zejrnéna

kamenickou plaíiku' alc také středověkouheÍaldiku.

bcšir, beschirl orienlální koberce

hetlém: jesličky

b€lon (franc., Z lat. bitumen)' nolodobéstalivo ze směsi cementu, pisku a štěrku(oblázků)' Podle mnoŽstú cementu je

b' lučný oebo hubený, podle rnnožstvi yo.dy se zpracovává dusánin nebo lilím. Ze.]ezový b. (žclczobeton) se p|o vělší pev.

no$ ješlě vyztužuje železnýni pruty, př€d.

pjalý b' (užívaný pro konslrukce mostú)se

napíná ocelovými dÍáty tak, aby se nušilonapétí v tahu. PolYeíeroiÍ b., který lzeodlélal' má jako pojilo umělou pryskyiici'NěkteÍé směry archilektury pďíají s tzv'pohledovým b', kteí nezalrylě uplatňujevnější írukturu; ! užšíÍn smyslu belonovýpovroh. kleÍý vznikne po odstrančni dře.

věného bedněni' bez dalších po\ŤchoÚchúprav (fmnc' b' bruit).

beuronskj rly|. b' škola. označení pro

Zvláštni typ ciÍkevni malby a kostelní vý.

zdoby před lokem 1900, \rycházející z kos'telů benediktýnů lzv' Beurcnskč kongre.

LL.& slťffiéICP.M, KP!(

i30/

a

@

biÍy (z lat.), ]aple, v 17. stol' vzniklý tvaÍlimce s Ňěma jazyky pro Šal úřednftú,kněŽí (úboru řádu křížovnftů s čeÍv' hvěz.dou), dodnes uálaný tvar při liÚářu evan.

8elických duchovních (tabulky)'

biÍorium (]at.)| okno

biga (lat.): triga

bilá h|inkal bolus

bilé o|oÝo: cín

bilý bo|us: bolus

bilÍ kovi bronz

Bing á Gřoend{hl, továrna na keramiku,kameninu a porcelán v Kodani, Založenái 853, známá hlavně kolem 1 900 secesníminádobami i figurální tvorbou; pracu]'e do"dnes. oblibené jsou její vánoční lalířes modíou pod8lazurovou malbou' Značisezpravidla třemi věáčkami a iniciálami'

1-. ---<--.- -<t--....F !É

Bin! N Croend'hl zn

biÍet' obe{ně každá měkká čapka, ve tva.ru, velil(osti a ozdobě proměňovaná Ndlcmódy, v uŽším smyslu (od pozdniho stře'dověku) pokýka hIa\T katolických du'chovních, púvodně rovněž měkká, dnesqz1užená na teÍreni' čtverhranné íoÍmy(odtud název kvadrátek), se třeÍ]i či čtyími dia8onálními žebry' B. papežův je bíý,kardinálský rudý, bisl(upský fialový, o$at'ních kleriků čemý.

bisel|iun (lat')' čestné antické sedadlo

laff (u nas Emauzy|. }teň, pěsLova]i

í k]áŠiench umčru a unelecxa reme$a'

Vzorem jim byla pÍostota sEeroveKeno

umén|' a|e nava2olah h|avne na loína]n|

uhlazenost na'arén$mu'

běžicí p€si meandÍ

běžicí !lnr: meandí

birnchi di rienŽa (ital.): Faen'a

birn(o sopra bian(o, ital' náze! pro b ou

olasticky púsobr| dekoraci majoliko!'ych.

brle polivanych nadob (Casteldurante od

16. slol.).

bibelot (fÍanc'), dětská hračka, zejrnéna

však ozdob!á, někdy i cenná drobnůstka

zeiména v inleriéru 2' pol' 19' slol' a ko.

leÍn 1900. Nespočelné b-y mély funkcide.

korativní, často llpomínkovou a zpÍavidla

svědčily o pokleslém vkusu.

bib|e chudých' biblia pauperum, obrázko.

vá bible' někdy i se stručnými texty, pro

věíci neznalé písma nebo dokládající bib.li.kó činy pokomých chudých duchem;čas|o typologicky sromává scény z Nové.ho ákona se scénarni staroákonními, je.jich Úznanovýúi předobra4' Nejsta!šíjsou exempláře Ze 13' a 14' slol',v 15. stol.byly b. ch' rydávány ještě jako dřevořezo.vé tisky'

bibli' prupeřum (lat.)| bib]€ chudýcb

biblioli|ie (z řeč')' knihonilslví ssrat€l.ství kťásných bibliofilských knih a tisků,tďé omačení pro tyto tisky, lTdávanév čislovaných edicích.

}idžal, bidjaí| orienláIní toberce

bied€rmeier, biedermeyer, něm. názevrněšťanslé módy 2. člvrti 19' stoI.. íu ná5doby piedbiezn;vé). ierelne nejen v by.lovern zář'eni, zeimena v nábYÍku maslv.nich. zbytnélych ivaru. vyslych z emprru(odtud l omačeD| nešťanskv emDtri. alewbec v celérn poklidném intímniň, íiehoneroxou vzdáIeném cítěflí této dobY,v malbě miluiic| idlhcke žánn a oúvabiélnJinky' označeni b' lznrkló ze.spojeni]men dvou videňskich. tehdv DoDulámichdivadelnrch figurek.

o dvou mislech, zpravidla kamenné či

biskupský chrá : katedúla

biskupský přsten; lituÍgické insi8nie

biskupský tnjn| kaledra

biskrit, biscuit (franc.), tvrdý porcelán bezpoler1, uÍvaný zejména k výrobě figurek(v Míšni' v sěvres ajinde). Lehc€ nažlout'lou barvou pňpomíná pa'ský mramor' od-tud také název parian'

bistr' tmavohnědá akvarelová barva or8a.nického dehtového původu' používaná kekresbám perem, štětcem a k lavírování.Známá od středověku, a]e Zvláště oblibenáv 1ó..18. stol. Vyrábí se bud zesaíbuko'vého nebojiného pryskyřičného dieva, nebo chemicky, ýážením manBanolýchsloučenin sodnýú louhem'

bil chi|ani. v cheti(ské' mezopotamsléa asyŤské architektuře haloÚ, do šíře roz.vinulý prostor mezi věžemi chrámu nebopaláce, spojující ve Úši obě véže'

bižuterie (z franc')' souhmoý niízev pronapodobeniny k-lenotú i šperkú a pro o.zdobne modni doplňky (např' jehlice)a součalti oděvu (např spony. knoflůy)'qťáběné hronadně nebo v seriích podIe

slyloÚch vzoru i zvláštních návrhů. Jeurčena širší spolřebě' Maleriálenrje obvy'kle bar€mé sklo v&tněčelnéhos. hyalilo.vého (tzv' čemá bižuléÍie), skelná kompo.zice napodobující dťahé lameny, foukané

Perly, umčlá perleť' keÍafika, smalt, přirodniny (lastury, dřevo ap.)' dále zušlech'těné ko!T' lehké Úlisky z kovú a slitiny(např' tombak) i obecný kov. sb. sesetká'ne od pravěku a anliky' V rcnesanci byladoménou skláislví b. vfioj historizující'secesní inoderníb' je u nás spjat zejménas Jablonecken.

blahořcčenii beatifi kace

blahos|avenstvi osmero, ve ývamómumění alegorická zobrazení Kristova káá.nína hoře (Matouš 5' } 11)| blahoslaveníchudí v duchu, lkající' tiší' lačníci po spÍa.vedlnosti. milosrdní člstého srdce, pokoiní, proÍivenství trpící'

/31 /

b|anc d€ chine' ftanc' označení pro bíÝčínský porcelán, nádoby i figurky bez ma'.loÝané dekorace, vyrábéný od obdobíMing v 17. stol. v provincii Fukien.

blanlytná nodř| modře

b|asonování (z lranc'): popis znaku

blatný hrÁdek h.ádek

B|rue Reiter, der' název uměl' skupinymalířů expresionistú; založená v Německu1911 a činná před první světovou válkou,silně teoretizující a orienlovaná k abstrali.ci. Hlavní předslavitelé| V' Kandinskij,A. Kubin, F. Marc, P. Klee.

blindrám (z něm.)j vnitřni rám

B|iženci: zvěrokruh

b|okoÍá'rchitektura, označení uávanénékdy pro taková stavitelství, kteÍá re.speklují a dokonce zdúrazňují hmotu stav.

by' její hmotné, jakoby jednolité, máloprďleněné bloky, na rozdí od adičnía. čIánkové'

b|okorá knihal knihthk

b|ondel (ftanc'): rám obrazu

boa (lat.), název (podle hada hromýše)dlouhého dáťnstého šálu z kožešiny neboz pel, obljbeného a nódního zejména ko'lem 1900.

bobrovky, druh stiešní kr}'tiny, tašky(38x18 cm) z pálené hliny, hladké nebo

rýbované. sesmentově ukončené !e tvarupiipoln.nu1.im bobir oca!' ZavéiqI seiednoduše nebo dvo]i|ó na rid|e nebo hus.

té laéováni (1 ' jednoduchá I(Í', 2 - koru.nová kr', 3 šupinová k.)'

bobule, kulo\"ý motiv kamenické \"ýzdobypozlně románské architeklury. v pÍavi.delnó řadě ožiwje výŽabky portálťla oken' jednotlivě nebo v liché slupinědoplňuje omamentiku hlavic. s obdoboub' se setkáme \' k|eďené a nalolané Ú'zdobě románských rukopi!ú.

bobulová hhvicg hlavice

importované z Číny (čajové konvičky), alenapďobené i v EiŤopě (v Delftu)'

bočni loď; bazilita

boemio, špan' název delší peleriny, volné.ho pIáíě bez- rukÁw, jaký byl v módě v re.ne-sančních cechách; odtud jméDo'

bobÍoýkl, ] jednÓduchá krýina

bobmvl.l' 2-korunová krýina

Boettgeťora kamenina, híědoče.Ýená,velni t.ýrdá kameninová hmota, kteÍouJ' F. Boett8er sestavil na počáttu l8' stol.při syých pokusech o výrobu porceliítrua z níž v Drázďanech vytáběl nádo\ na.podobujicí Úchodoasijské vmry. ]ďtě poroc€ 1709' kdy Boettger objevil doŽení bilého (kaolinového) porcelánu, pokÍacova.lo se asi do l?30 v Míšni, později takév Píusku, ve ýobě B' k., někdy nazývanétaké jaspiroÚ porcelán, která byla zdobe'na broušením, rrím i poléváDím.

boch'ra: buchala, orientání koberce

boiserie (ftanc')' deštění, obkládáíí stěn

v interiéru dřevěnými panely rrtzně zdobc.Dými, D€jčastěji ' zejnéna v období roko.ka lTřeávanýni; obměna stalšího t.áflo.

váni. Nízké obklady se naýaji lanbrie'

bois tout, íranc. žertovný název sklenices kulovým dDem, bez podstavce, kterounelz€ postavit a z niž tedy stále truttro pit'

bokořezi podélný řez

bolerázská fajáns' vÍobky slovenského

bobrorkY' J šupinová krytina

boccaÍo. buccaro (špan')' púv. nádobyz mexické červené kanenily, pozdějitaké

/32/

ctíedl\|a fa]ansuie Wrohy v ^Bo|eÍazu

; IInaV]' B}|o c nne ^Laý€

0d l' po]ovl.

nv ]N' í.'| Ndpodobova|l5e Iamno||c\Ke

\';orv, dŽhank) br|l loceny na KÍunu. mĎy

a ruútc rlo.en1 Ia|€ dU lorťm. ]( \\z00ne

bVh poui\áno mu||''\rycn ri]re\. Zc|m€na

céÍ!enť' V}Íoha /na.ena zPr\'u p|\mťnem

B' pozdt|| L\t|ačenÝÍn ndp|sem Bo|ems'

Bol€sIná ['atka| mariánská ikonoglatiť

boIonsLa Lnda. \emi jťmna. pIaVenim

nrotištcná kř|dJ. UŽi\'ana |ako pnsdoa oD.

iazoveho poJk|adu i harev. jako pňsaJa

tmelu pii iestaurátorské práci; diíve byla

také uívána při povrcho!é úpravě řezeb.

Boloňská škola, malířská dína . škola

bratň caÍacciů (Accademia degli Incam.

minati' akadeÍ e uvedených na správnou

cestu). založ€ná 1583, jedno z itahkých

středisek pozdni]ro manýrismu a rodící sebalokové malby' a 10 jejího ideaIizujícfio

sněru'

bollcorý ornament, druh fantastickó. po-

zdně manýňstické a raně baroknivýzdoby.italského a nizozemského původu, uživanýaláštč r. iezbářství a zlatnictví poč.17. stol., připomínaiící chrupavčité, boll.cové tvary; odtud něm' ná^J ,,ohínus.chelstil'. nebo,,Knorpelverk.'' v něm.vzornících od 1. čNrti 17' stol., u nás jeposléze příznačný pÍo řezbářské (černo'zlalé) olúře od pol. 17 ' stol. áž do 80' let,kdy Jej vyýřídal akanto\"ý ornaírent'

bolus (z ieč' a lat'), hnědočervený hlinénýpigment. zemilá odluda krevele' v iínskéaDtIce se iemné bolusové hlinv oouívalok vírobě'nádob (aretinské nídób}, lería\i€iLlata). poZdéii V obdobI pozdnigotikyaz baloku \e z b' pňplalo\a| tmavo.erve'ný podklad maleb. ale také červené kteslicírudky' Z bílého b'. bíé hlinkY. hydratova.nébo ki€mió{anu hliniréhoj sj rryrábějípas|ely a bíý podklado\"ý š€ps'

bonhtur-du-jour. franc nazev pro lehkyoamsky psac| sto|ek s pruče]n|rn ndsta\.cemse zasul'kaÚina desce. oblibený v ob.dobí rokoka,

bordura (z franc ), L ozdobnv okrar tkanln(zvl''tapisen1. rámu1icr stteda llsrór se odne] oanuu. \Zorem' nékdy ivazbou' 2'

v knižnímalbé, středověkéa pozdě]ší. orá.nování texlu nebo miniatury růmím ornamcnlem' 3. ! sochařstvi zdobený čihladký okraj re]iéfu nebo Íámec plakety'

borové dievo. žlulé aŽ čenenavó dřcvososny, borovice (Pinus silvestris), patřik měkkýŤl dřcrtm, ale pro jeho pevnoslv t]aku a hojnoý plyskyřice. kteřá odpuzu'je červoloče' se ho uívá k lesařským alruhláiským pÍacím slavebním i vnitřním,také k yírobě tcrpentinu'

borta (z něm.): poÍa

bosá (2 franc'), k\'ádr s vypouklým, kame.nicky oplacovaným čeleo' zjatých se qr.tláří bosáž' Někdy sc názvu b' užívá taképii obnově památky pro zjednodušenýlvar, kterým se jen v hrubé hmotě nahrazu'je púvodní Zničený'

bosáci. bosí mniši (la1' discalceati), hislo.rické označeni přísnó větve rúzných řádů(b. auguíiniáni, b' ft antiškáni-obsefl anti,b. lrarmelitáni atd')'

bosáž (z franc.), pla$icté lTmač€ní kvá.drového zdiva v architekluře budjen hru.bým piitesáním vypouklých čel krádru(rustika), n€bo fasetovým opracovánínbos, nebo takoÚm utvářením do čtyřbo"kýcb jehlanů či valboÚch útvad' kterépřipomíná diamantové broušeni (diaman.lová b'), a to v podobě !'pouklé i \Tduté.Pravá b' ie pracována v kameni' neplaváb' vzniká napodobením v mallě; lineárnipřepis b' v sgrafitu se nepřesně nazfás8rafitová rustika, lépe sgíafito!á b' . B'byla oblíbena zejména v palácové archi.tektuře renesančni a ba|okové iještě v roo.numenlálních stavbách 19' stol.

bo5ket (ital',2lat'), v zahladní architeklu"ie uněle sestalený lesft, plavidelná část

italské renesanční zahíady, ve francouzskébarokní zahradě střihánín zfoÍnovanéhouští, vytvářející zeleíé Íěny

hosoráni, v archilektuře vyplacováni pra'!é nebo unělé bosáže, v sochaří!í op!a.cováníkamenné, ale talé štukové skulptu.

ry v hrubé forrně'

boudoir (franc.)| budoár

bos&' lglafrtolá

bou|evlrd (franc')| bulváÍ

bou||e (z hanc'), Boulleova píáce, vyklá'dáníkovem (cínem, mědí, mosaa] do zel.voviny nebo ebenového dřeva, ťrancouz.ská lechnilú náb},tkového zdobení, nazva.ná podle ch' A' Boullea, dlomiho truhlá.ře Ludvika XIv'

DDDn

DDDn

DDDn

nUDDn

t33 I

bourd'lou, franc' název pro porceláno.vou' keramickou nebo ikovovou dámskounočninádobu podélného tvaÍu rl]zně zdo.benou, Nfuev b' vznikl podle jména vý'mluvného a populámího ka2atele dobyLudvika XIV.

Borr, nejstarši anglická výrobna někkéhoporcelánu, zal. kol' 1744 a pracujici zprvupod llilem Míšně (figurální motivy); 1?63byla !.roba přenesena do Deřby'

boz'et(o (ilal'), název pro baíokovoudrobnou sochahkou skicu zvosku, hlíny čidřeva, ale také pro malířský štčtcový náčrtk obrazu, píoledenÝ v malém měřítku'B. zpíavidla zachycuje bezprostřední for'mou pnní umólcovo řešení úlohy, někdypak doužilo pro práci ateliéru na uskuleč'nění díla' Jinou íunkci mělo modelletto čimodellino.

boži hrob, 1. patlová centrální stavbičtapři kostelích' zvláště v 17. stol., opakujícív redukolané forně pdobu Kristova bro.bu ve svaté zeÍ]i. 2. plastické, nejčastějiřezbáhké zobra?eÍti mrNého Krhta v skal.ním hrobě' vyslavované od stiedovékuv koslelích v době velikonoční'

boži muka' pašijoÚ památník, drobÍLá

zdě!á nebo z kanene tesaná aÍchitektDraumfu'ovaná v sídlišťch, ale hlavně na po.lích a volné v krajině, utvářená v podoběsloupu, pilíře ap. se skíňkou pro obrsz'sošku nebo reliéf, na vÍcholku opalřenákížem'

b0žíoko. výzdobný motiv o a v lrojúh€l.Íftu s vyzařujícími paprsky, křeséanský

symbol Trojice a vševědoucnosli' bylčastýpři!ýzdobě oháiú' trojičnich sloupů, chrá.mových průčelí a domovních štítů v 17' až19. Íol'

brak (něm.), o2načení pro nekvalihí Ú.robky' pův. pro špalně pálený porcelán

3. jakostnfto stupně'

bramantovské okno. renesan&rí tvarokenního otvoru uzavieného polokruhems archivoltou, ale rámovaíého ješlě pra'voúhle a s kladim' Názel podle architektaD. Bramanla.

búna' velký vstupní otvor v hradbě !€.

doucí do hradu, do slředověkého města

nebo do ohúzeného oknku před význam'nou budovoÚ' Podle své situace afunkcejeb' ulvářena ]ako opcvněné obranné zaíze.ní' nebo poději budována architektonickynárďněji jako samostatná, tomunikacislouíci stavební jednotka. Druhem brányje také vítěZný oblouk jako válečný památ.ník, b' slavnoslni nebo Ústavní, vedoucído areálu expozic€.

bralrský sbor, označeni pro stavbu nebostavební se.stupení slouíď bratrské nábo'žensté obci v ceských městech 16. stol.;

b. s- obsahoval kromě modlitebny dalšíshíonaiďovací míslnosti obce, b}ty du.chovnich a zpravidla i školu'

brazilská dřeia, tvrdá barevná d' exotic.kých dřevjn uáraná v řezbářstú a k Úroběnábytku' Palřísem hlau]ě oranžové až čer"

vené d' ferÍarnbukolé, ze sapanu ježalého,

a dále tzv. ružové dřevo tma!ě hnědé bar.vy z černé dalbergie, nazlané podle své

breriariun (Ial.): breviř

brevii, breúář (z lat'), kniha latinskýchkaždodenních modlileb katolického kně-

ze' Zahmuje Žalmy' rJbrané stali z Nové.ho i starého Zálona, 2 cíkevnich olcúi z le8end' hymny a modlilebni foÍmulářepro jedno ivé denni doby.

bň|irnt: výbrus drahokamů

brisis (fÍanc')' název plodolní, spodni část

mansardové, lomené střechy.

brněni. (ze staroněm'), kovová zbroj chIá.níci ce]é tělo nebo jen hrudnft a hlavu,pouívaná od slředověku do konce17' stol' v}^'inulo se z koŽených pancířů

ímskýcb legionářú. Základni t}py evrop.ského b. představu]e b' šupinalé (přelládáv 11' 13' sto].) a b' kroužkové' od13. stol. se objelují kované p]álY Ía |ame'

nou, na hNdi, na nohou (železné boty)'

Úplné plálové b' spojované řemínky, seobjevlje ! 15' slol. (v ló' stol' se uŽívá tzv'račího článkování z kovových pásků na

řemincích)' V ló. stol' se takéb' zdobí ruz-nými Způsoby (nielo aj'), nebo kanelová.nim (lombaÍdské b')' Po 1550 se b' udrže.

10jen pro lurnaje a přeživájen hfudníplát' kyrys a při]ba, jejiž tlar se nejďetelněji

něnilsmodou' Aždo 1ó' stol- sepodpan.cíř nosila také kroužková košilc, pod přilbu nadále kukla.

broderie (flaDc'), původně texlilní \ryšfuá.

ni. později také oÍnamenty v parteru han.

couzrke zahrady, v}lVářene nejča\tějj ze

zimosÍázu a rúznobaÍevných písků.

bÍokát G ital.), těžká, bohatě Vzorolaná,často nnohobaÍevná tkanina z orienlu'prďivaná (bíošovaná) z]alými a sln.bmý-Íni vlákny, díve zvaná zlatohlav, střibro"hlav apod', pouívaná na ceremoniálniroucha, honosné oděvy, polahy' ávěsyapod. Podle zíkladní vazby lálky se roze.znává b. atla\ový' današkoÚ aj'

bronz (zlat' aesBrundisii, azftanc'), spěŽ,

s]itina mědi a cínu, popř' jeŠtě s manga.nem, niklen, olovem, Železem, stntr€maj', kov užívaný od píavěku k odlévání'především drobné i velké plaíity. Antic.kýb' mčl80 95% mědi' 20-5% cínu' Je.li!e slilině úc€ cínu, vzniká tzv' bíý kov.slitina mědi s hlini}em je zvláště pevný hli'nfto!ý bronz' B' se někdy nazý.vá laké prá.

šek I(e zlacení nebo sÍřibřeni, připravovaný

/34/

z mčdia 7jnku nebo z hlinku a cínu' B.lze

zlatit

bÍonz{n'i doba| doba brcnzová

bn,iu!tnr. (l lmn( ), dulvaienr vruru o

zdohntch ti'rnin fomncr lndrvneno zE_

tchil. \mhrnih'' n€bo llť0vJnnenn Ulxu.

ktťí probíhá ]en po tÝarccn vZorove

kresbv.

hÍU' lz íran('). od L9' ýn]' uívany nazev

ozdobne ]ehlIce. \ponl.-\|?stně zaviÍacňo

sDendL 'u \ dekolál|vnI upÍavou nrnetu.

áob€nóho zlatnicky dlahokamy, emaileÍn

apod.

břslcnoré dicio: zimoslráZové dřevo

Bíútk€. die, skupina expresioíistických

maliřů a sochařů Založená ! Dť|ážďanech

a činná v Ietech 1905-1913 ve směÍu od

natuÍalhÍnu k ]apidámí výIazoYé zkratce'

HlaÝní předslavileléj E' L' Kirchner'K. Schnidt-Rortluff, E. Nolde ad.

brusclská kírjka: krajka

brutehkó tapiseřiei tapisene

brutl|ismus. roz!ěfu€ný směr světo!é ar.chitektury pďinající v polovině 20. slol'v Anglii' Sleduje zásadu uzavřenóho pudo.

rysu a obrysu, pied€všin Úraznč uplatňu'je ncomíhutézdivo nebodĎný povrch be.tonu ve velkých plochách plisobících kon.llaýně 5e Zasklenou kovovou konslrukcinebo s malými okny. obdobné postupujeh' ! inleÍiéru' ale laké ! urbanismu. Názevhývá odlozo\'án od hanc. terminu bélonbruil. poh]edový beton'

hienMnó čáýi (avbr, alchiteklonickéÓásti. kleré jsou vzpirány částni podpolo.vaclml. nosnými' toliž kladími' oblouky,Ilenoaml. stÍ0py.

bicll ó dřcioi jilmové dřevo

bic\no| helaldická znaÍnení

břcvnori: k]adí

Bř.'ová (Piíkenhanmer), čcská poÍcelá.nova llrobna na Karlovanku' založenáL803 jako výIobna kameniny' Jemné,

technlcky kvalilní porceláno!é nádobí em.pirových forem. zdobené od r' 1822 mirnomalbu laké měditiskem, bylo vwilženoz B' do Německa i do llálic' vÝÍoba Z lctl840-ó0 značí výtvarný sestup ve znamenídruhého Íokoka' Značky pismena (cF'F&]\'l), později zkřížená k|adiva aj' Dncspatří oborovému závodu Karlovarský por.celan,

Biezolá {P|*enhamme'). zn,

biezoródřcvo. dřevo břia obecné (Betulaalba), sliedně tvrdé' ohebné' pevné, bílé ažč€rvenavé, vhodné k hotovení nástrojů'dýh a překliŽek, hraček' méně vhodnék výŤobě nábytku a v řezbáhlví'

biid|ice, břidličnalé horniny různého slo.žení, z nichž zvláštč vntevnarÝ jílo\'itý se.dimenlse hodík štípání znamcnlté kryliny! deskách asi 5 mm silnýcb' různč velikos.li, bařvy !vét]é i tmavoš€dé až iedozelené(Že]eznobrodslú b'). silunká anglická b. jcčerlenofialová. Desky se přibíjeji na bcd'nčni dnes potažené dehtovou ]epenkou.Kamenná b' krytinaje Yelmi tnanli!á' a]e

lčŽká' B' se užlalo lakéjako dlažby v pIů.jezdech ap.

břili donjon

bubeni taÍ]bur

Bubnollj la|cl (rus.), (Károýý spodek)skupiĎa avant8ardnich ruských umělcú 2a.ložená v Moskvě 1910, navazující na lido'vé umění a lozvijejíci jeho jasnou bare\''nost a formo\'ó zjednodušení'

buccheÍo (ital')' název černÝch, kovovčlesklých nádob z jenrné hlíny, lyáběných

trM

\r cisll lonsl\ťno Kecká a } LtÍUnlv 8'-ó' stol' př, n' l'. zdobených reliéÍemnebo rytím' zídka malbou.

budoár (z flanc'), název pro nenší pokojdárny, malý obytný i pracovnÍ prostor, sa.Iónck. charakleřistický z\'|áště pto obdobirokoka. kdy se Z vc|kých barokních sálůpřešlo do intimnéjších obytných plostor'B' nalazuje na lladici ženských pokojů(fraucimo4 v staršich sídlech'

BLdor. menší poÍceIánová výrcbna naKarlovarsku, činná v lelech 1825'1lJ31 1880. Plodukovala jednoduché ná.dobi zprvu zv]' kávovó soubory empiťo.vých iorem, později koflfty náročnější Íor.my i !.zdoby. v}ŤáŽené také do Mad arska'Značkou jsou modrá i llačená p^mena

pod polevou B., Fl, Al.

Bucn RcliÍo' španěhká porcelánová ma.nufalrtura v královském zámku B' R.u Madridu, přenesená tam roku 1759z capo di Monle u Neapole a činná doroku 1808, zpNu pouze pro krá]ovské pa-láce a Zámky,leprle pozdějipÍo veře]nost'

Jen posledni čtyň roky se IU lyráběI twdýporcelán. Značkami jsou h]avně bourbon'ská znarnení lilie.

bulTet (franc.)| blé

buchara' ob€cně uívanÝ náze! lurkÍnen.ských geometricky vzorovaných kobercúteke, pojnenovaných podle lúnfto města

Buchary. kde se soustřediljejich pÍodej'

bukotó dicvo' tvrdé a těžké, žlutočcrvenéa.ž růžové d' buku (Fagus sihalica). po na.pařenílehce ohebné, a proto uívané k vý.robě ohÝbaného nábýku (Thonetova),slouí také k řeání podlahoých vlýsek;obaNeno napodobuje něktelá exotickádřeva'

buktanion (řec'), antický Úzdobný mo1iv

býčí lebky. zobÍazenó zpředu, uívanýZnovu na fasádách v období renesance

aješlě v 19' slol', v architekluře novorene.sancnl.

bula. bulla (lat.)' l' púv' pouzdro s anule.ten' 2' Závažná listina papežská, cisařská'královská' opatřená kovovou pečetí.3. sa.

&w€,ň;sě8í"a á"Ý o.

E'-

/35/

ma pečeť Échlo listin, ryražená z různéhokovu.

bú|eutórion (řec'), v antických řeckýchměŠech budova radnice situolaná na ago'ře' Velkářadní síň obsahovala amfitealÍál.nč uspořádaná sedadla kolem ohář€ a tribunu pro předsednictlo'

bulion (z franc'). n]aleriál baroknj lextilnídekorace' zlacený drátek lěsně ýoóený dospirál'

bulla (lat.)i bula

bu|iír (z |Íanc' bouleva|d)' široká obvo.do!á komunikace velkoměÝa, vedoucípodélbradeb nebo najejich místi, na Zasy'paných příkopech' třída lenovaná nároč.nou výstavbou.

bunclÁkJ, puncláky, kameninové lmavo.hnedÉ nádobi, \'}Ťáběnó od 1i' slol. aždo.sud r Boleslavci (Bundau) a v okolí,v polském Dolním sl€^ku, ponejvíce tojsou džbány a láhve (cinem montované)zdobené hlavně formováním, lepením lla.čených molivů (od 18' stol' laké bilých)'nebo rylímdo měkkébo powchu' od dobykolen 1830 jsou uvnilř opalřovány bíloupolevou,

bungalo| (z hin.), pův' koloniální tropickýdúm, Zprayidla příz€mni nebo jednopatro.

Ú, lehké konstrukce s vera]rdou, pozdějidům téhož pojetí k dočasnému' hlavně l€t.Dmu pool'ru,

buň|G obrlnái obrná buňka

buňkový sma|ti smalt

bureau (franc'). honosný psací stůl18' stol' se sklopnou deskou a se ziísuvka.mi pod deskou po stíanách iv různě utvá.řeném nástavci' Na rozdí od spíše výškově

lyvinutého pízedního sekretáře udÚuje si

b. více tvar miuívního stolu, někdy i bez

nástavce. Po 1750 se objevuje b' s psacideskou a náslalcem pod dřevčnou staho.

burgundský křiž: křiž

Burmántolh [{icncc' anglická to!árna na

majoliku poblíže Leedsu. činná ve druhépol. 19. stol. od r. ]880je plo její produk.ci příznačný rylý dekor a pole\ry temnýchbal€v'

butsa (lat.), theca corporali5, člvelcové\,yzlužené pouŽdro zdobené a omaóenékňŽem, téže báfly jako mešni roucho. Poobřadu kalolického rilu se do něj sk]ádá

korporál.

bust! (ffanc.)r bysta

bur s: furdá dřeva

blfé G franc.), bufel' piíbomft, pňzednírozměrný tus náb}ltu Íůzného lvaru,

sloužicí od 15' stol' v jidelně k pípravěa odkládání mís, ale předevšií] t vystaveníhonosného nádobí' B. splývá někdy s ty.pem kredence, jindy s fťancouzskou pří'zední skiíňkou 1ó' Íol' zvanou dressoiÍ'

BÝk: Zvěrokruh

bylrnská kullura| doba želemá

bysta. busta (z hanc.)' poprsí, sochaiskápodobizna, pla5lické zob|azeni zabilajicijen hlavu poslavy s poprsím

bÉ'l

bpantské u ěni' umění !ýchodoírdské

říŠe s hlavním středhkem v cařihradě.spojilo, ÍozvÍclo a přetvářelo odkaz řec.ko.he]énistické a starokřcýhnské lý1vamélÍadic€ podv|i\T z Úchodu' zvláště z MaléAsie. B. u' představu]e Útvamou kuhuruzáVamó oblasti, Zasahujícív době nej!ělší'ho rozmachu až do sevemí Ařiky a Itálie(sťedisko v Ravcnně)' ale ároveň důležitou etapu evropského slohového víoje ve

středověku. od antického iluzionlsmu do.5pě1o v několika ýojových etapách odó' do 15' stol' !e ďuŽbách církve a dvorak abstrak1nimu, odstupňovanému systé.mu, jenž v cirkevním unění pelně vázaltypologii a ikonoglafii. fuchitektura ís.kala hned ! kupoloých stavbách dobyJustiniánory dále obněňované vzory'Rozváděla a kombinovala centúlní lyps podélným (chlám Boí ,ÍoudÍoÍi v ca.řihradě) a lTtvořila vlivný typ pčtikupolo.!ého toslela. sochařstú, olládané postu.

pujícim slylismeÍn, našlo uplatnění hlaÝněv reliéfu v kameni] v dlobném měiítku řez.by ve slonoviné pokračovala dále antickátradice' Maliřství qznačuje rozloj monu.mentální mozaiky i nástěnné malby s pev.ně Íanolenými programy výzdoby chrá.mového interiéru, zatimco s!ětská nalbave výjevech Z dvorského života navazolalana helénistické náÍ]ěry i slohové prvky.osobilýn odvětvím byla desková ikonapřesně ýanovených typů a slylizovanóhopodání, jejíž dlouhý ýoj přerušilo jen

hnuti obrazoborcú (ikonokla5mus). Knižnímalba zato dlouho uchovávala nTl(loslipozdni antiky' Antické techniky a lypypřeživalytaké ! Io,větveném U2itém umě.ní, ovli!ňovaném zároveň z Východu'B' u' ovládlo Balkái a území oltodoxtrícírkve a často púsobiLo na tvorbu v Západníoblasti' zejÍnéna proýředniclvím unólec.tořemeslnýcb Úrobků (zlahické práce,

ttaniny, knimi vazby).

c' jednoduché nebo zrcadlově Zdvojenéphmeno C Gkratka franc. couronne)s ko-runou ne00 !tu, omace vyrazeDe na

fraícouzlkán dvomim náb},lku; mimobjt' královské ámky se dnes \Tsk}tujei v jiných evropských sbírkách'

/36/

cabnchon, íÍanc' naze\ br.'uŠeni dÍahola.

mů bez ía\ťt' Z1|o \ \v0u|0u \rcnnl p|o

c'brioIct (fÍdnc'|' pohodlnť |'ieíU' Ieno(.

ka. ie |Ž opěradIn Ie la]'n\cnL' [l0oIe lvaÍu

zadi lez naze\ lťh[.h! d\0uk0|cho kocar.

ku s iednim koncm

cjcur. pIamcn) chÍljcI lbí řlmsl'š Ín\ln]o.

qe. Itťr! žii \ ]e\k)n na AVťnlInU; nVl

;\mrcen Her|'u|ťm. ]eÍruŽ ukÍadI Caí ýa.

da obra Góryona'

caduccus (|a1.)] Hemés

cl|enrcntún (|al ): opus

cxcru|cun. |at' náze! pro jasně modÍé

baÍlilo užíVané od staIoÝěku a ískávanéz médi, ! Egyptě také zpÍáško!ého lazuri.tu (lapis lazuli)' Také náŽev coelino!é mo.

dři, blank}lnčho baNiva s piíměsí cínu'

calTagiolo. toskánská medicejská dínallahké maioliky u Florencie' činná zvláíěv 1ó' stol' oblyklá je figurálni výzdobav báI! ách velkého ohně; mačení iniciálamii náprsy'

cachcnez (íranc'), označenj pro obličejo.vounrasku sahajíciod čela pod nos (odtudnázev). zhotovenou z černého či mavéhosametu nebo hedvábí a nošenou od 16' do18' sto|' ZejmÉna dámamina ulici a mimodum.

cachepot. fianc' názel pro wějšíkvétino.vj htnec. tůzně tvarovarrý i dekorovaný,zhotovenÍ nejčastěji z fajanse. porcelánunebo kovu. kterÝ kryie vlastníhlinění ko'řenáč s rostlinoú. vyikytuje se již v iene.san.ni Zahradě a zvláíě byl oblíben v ob.oou oaroka.

calo a (iral.): klenba

cllÍniicu, |' kaÍ]ej odkrývající y reliéfu|ulne \.rstvt louŽitého kamene. 7Dralidlaonyxu. 2. niaha pouívaiíď rumÝcir valérú]edlné barw, usilujíci ziraviďa; iluzi re.|eJU (en caÍnaieu)' C' v šedise naz-'íryá gri.

cameÍ! |ucida (lat.)' na rozdí od temné(omoÍy . c' obscuIa. znači c. l' přenos

obrazu prismatem pímo napodložku malby, kde se obkíesluje atd'

crrn€ru obscurt. lat' názevtemné komory.v níž se za otvorcm s čočkou ýylváií oblá.cený oblaz skutečnosti před otvorem'c' o' sloužila malířůÍn už od ]5' stol', alehlavně by|a ob]ibena v 18' slol' pň přípla'vě obrMu' zejména panoramatických zá-běd mčstských pohledů'

crmpanilla (ilal.): z!onice

clmposanlo, ilal. název hibitoya, zejÍnénahřbilova obklopeného arkádovým ocho.zcm s malbami a ťeprezentalivními ná.hrobky.

cancc|li,lat. náZev mřiŽové nebojiné pře.pážky' oddělující chórový závěr a loď ka.tolického koslela' Funkčně souvisejíc' s letnerem i lektoriem' Pozdě]i byly na.hrazeny chóíolou r1šší míži nebo nižšibalustÍádou.

cancer(lal')i zvěrokruh

canta(orium: antifonái

cantharus (řec' lat'): kanlharos

Capo di N'lonte. bourbonská porcelánovámanufakluú u Neapole, činná v letech1743_1759 a le]rdy přenesená do ZámkuBuen Reliro ve spaněhku. Vyráběla měk.kÝ porcelán. utvářený hlavně podle vzoruz Mišně' charakteristická je plastickáa malovaná rokoková výzdoba' značkoubyla bourbonská lilie' vytlačená či modřekreslená pod pole\'ou'

cappa magna (lat.)' svrchníúbol kaídináú

římsko katolické cíIkv€' široký, až k no.hdm spada]icí plášť, rudé |átkv s poslran.nimi prúiezy pto Íuce. často s kožcšinoupodšitou kapucí'

capíi(cio. ital' název roznarných, lantaýlických, hÍavých i gÍoteskních nárnétúv malbé a grafice l8' stol'

Crpíicornus. caper (lat'): zvěrokruh

cnput morluum (lal'): čefleně

caquetoire (franc'), chaise caquetoire, ži.dle pro konlelzaci, omačení pro nižšísloupkové kieslo s |o!ným úkým opěra.dlem, madly a dozadu zúženým sedadlem,ZpÍavidla bez čalouněni. oblíbenév 16 stol' a na počátku 17' slo|'

crÍaMggisn|us' smčl lemnosvitné malby'nazvaný podlejednoho z hlaynich předsta.\.itelů raně barokní}o malířstvi Michelan.gela Merisi da Caravaggio. charakrerizo-vaný důlaznou plastičnosť, docilovanouprudkým střídáním světla a ýínu' a natu.ralistick]' lThroceným realismem figurál.Íích kon]poic' Přftlad c u zapúsobilv ši.rokém evroPském okruhu'

clrcasse (franc.), d|átěná kostra pro !Tso.ké dámské čepce ve středověku.

cardo (lat. osa)' v opewěném láboře iíin.ských legii hlavní ulice (via principalis),vedená zpravidla ve směru sever-jih;vje.jím průsecrlu s kolmou u]icí na ose vý.chod'Západ (decumanus) vmikalo ú'střední prostranstvi s velilehtvím; v šlršímsmyslu říÍnský způsob lyyčování města

nebo slavbv v telénu pomoci dvou os (c'a decumanu', jenž se uplatnil i ! dalším

ýoji evropského ur'banismu, také přivzniku pražského Nového Města za Kar.Ia IV.

caritas (lal)] ctnostia Deřeýi

caÍitas romana (lat'), oblibený motiv re-nesanční a zvláště barokní ikonografie'zoblazení antického přiběhu o athénskémstaIci cimonovi. jehož vlaslní dcera Perozacb!ánila ve vězeni svým mlékeÍn předsmrti hladem.

carnařium (lat')i tostnice

*

fr%*

cipo dilÍonte zn

L--

/31 /

carousscl (franc.)r karusel

cáÍÍa.sÍJ mrlmor: mlamor

CaÍrict'Gngl'). dlouhv muŽs|i p]iši \ nč.Kol|Ka ||mc| a zvono\Jml \osy' rozs|íenlz AngIie a píznačný pro prvni třetinu19. slol.; odtud i součást hanáckého muž'ského kroje'

carské dlcic| ikonoÍas

carlá azzura. ital' omačenípÍo bleděmod.

ry pirÍodnl p3plÍ. už|\'any od |5'(ol'a zvIašte v 17' \to|' ke kreíeni' Už hezdalšibarevné povÍchové přípraly'

caíapes(a (ital.): kaňapes|a

casino (ital.): kasno

cassapanc| (ital.), truhlo!á lavice. pÍi.značná zvláště pro loskánskou len€sanci'

C'. zdobená bohatě řezbou, má boční opě.tadla i zadní stěnu, tÍuhla, někdy na stup-ňovém soklu, se oN'írala sedadlovou deýkou.

cass€ton€ (ital.), nízkáskňň se zásuvkami.prototyp pozdější komody'

cassone (ital'), podélná' řezbáisky a ma.liřsky zdobená n€bo intaízovaná čizlacená

svatební lruhla llalské renesance' sloužilak ukládání ialů' Malby na jejich piedních

i bočnich deskách byly časlo dílem přcd'nich mistrů, pÍoto 5e dodnes čaýo docho'valy v podobě deskových obrazů'

c{stc| Duranle' slředisko itálské majo]i.kové vytoby v Urrrbrii poblíže Urbina. čin.néod 1ó' stol' (ýilobello)do 18' slol. vý.Iobky, s figuÍá|ní i omamenláIní Yýzdoboua tÍofcjcmi. bvly značeny různÝmi nápisya iniciálanj' odlud se šířila malba hisloriía !ýzdobabianco).

bilou na bi,lé (bianco sopra

nagógách' zho(ovcná z kamene, kovů ap''nčkdy unářená v podobě vztažené ruky.

cedÍovó dicio. lelmi tvrdé, ale zároveňjemné, bílé až červenavé d' ]ehličnatýchstomú z čeledi borovico1ýcb. rosto cích

od středozemni}o moře aŽ po Himálaj'Ncjznámějšíje vzácné lonné d' cedru liba.nonského (cedrus Libani L')' irybledáva.né ve stalověku k Úznamným stavbám

chrámů a paláců' Pozdéji se c d. uŽívalo

k jemÍým tÍuhláiským pracím (intarzie);posléZe l výÍobě lužek'

ccchovni parnÍlky. doklady působnostijednotli!Ých mčs$kých iemeslnickýchsdřUžení. cechů, které chráni]y práva mi.ýrů' stanovily přavidla školeni ap'K c' p' paú piede!ším pokladnice zvanétaké rnatky, |Íuhly. Zvláště v období rene.

sance a baÍoku bohatě zdobené, do nichžse ukládaly artiku]e Gnnovy), pečetidlo

a cechovní knihy (panětní záznamy), se.znamy přislušnftů cechu' finančni ázna.Íny i hotové jmění cechu' dá]e c' koÍouhve,nošené při slavnoslech. Po zrušení cechů

{1859 vydáním ži\'Ílostenského řádt) na"

lezlv c' p' umisténí zpravidla v mčstskýchmuzeich.

cechy; cechovní památkv

Ce|ádon (iranc')| seladon

cc|estini (celestýni), mnišký řád vzniklýve lJ' stol' v Itálii iako leformovaná vělev

benediktinů, založený papežem celesti'nem v' Nosili bíý hábit a černý škapulířs' kapucí' KaÍcl'IV. je uved| r' 13óó doCecb (Ojvin u Zila\T).

ce|la (lat'), 1' náos' vnitřií (úířední) pro'ýor řeckého chráÍnu, bez oken, se sochoubo^t!a, píslupnÝ jen kněžím' 2. cela'mnišská obytná svčtnička v klášterech'

cc11a t chora (lal.), tojchórové. lroj1isto.vé uspořádání koslelni}o závělu s apsida.mi, půdorysná dispozice, známá rrž z antic.ké heIénistické archilektury'

ccmcnt (z lat.), práikové hydraulické poji.vo. které dává s vodou tmelivou kďi' tvrd.noucí na vzduchu, ale i ve vodě. PáIí sez vápenco1ých hlinitých smésí a mele se

sádrovcem' c', vyrábčnÍ od poloviny mi

caslclli. italské slředisko majolikové výro.

bv v Abluzzách. činné zvlášté v 17'

a l8. íol'. proslulé]emnou figurální ikÍa.jináhkou výzdobou talířů a nádob, také

Závěsných plaket a medailónu' MajolikaZ C' zapusobila i na výrobu v Ho]íči u nás'

Byla značena n'láště jmény vÝrobců (čle.nové rcí]iny cÍue a G€ntili)'

castoÍ (lat'): DioskÚro!é

Caslrum. sPlá.lně castra (lat'). opevnělýtábol ímských legií, budolaný na p|avl.

delném půdorlsném vzorci. kleÍý se íalákládem četných pozdějších měst. zejmé.na v Evlopě' Ijradbou uzavřený obdélnftleženíbyl praloúhle členčn na čtyiihlavnidíy hlavníni ulicemi zvanÝni decumanusa cardo i ! jejich prúsďftu byloforum s ol'tářem' velilelstvím a správnífi budovami,v pÍůsečicich s hradbou byly siluoványDÍany.

castrurn doloris (lat.), kalafalk pro smu_

tečnia pohřební obřady, ozrlobně uprave.né, něi(dy i baldachýnem a plaslictou de'koracírybavené lešení pro takev rynikajicích osobnosti' původně roj€Wdcu. poz.

děii. ob^láš{ě v obdobi baroka, hlavně pa.

nolníků a ólenú jejich rodin.

casula (lal.): kasule

cita|ogue railonné (franc.): kritický ka'talog

ráuscuse (franc.), označení malé poho\.kypIo dvě osoby. oblíbené

^láště v enpiÍo'

!ém nábFku.

cedúá (h€br'), schránka na milodary v sy.

t38 I

nuléhoslol', má široké použití v modemím

$avltehlvi, Zejména při přípravě betonu.

cenlrála, cenlrální stavba: centrální dispo'

cen|řÍlni dispozice. slředová d', architek.tonický ú1var nad kruhovým nebo polygo.nálnim púdolysem, komponovaný ko]em

svislé osy. Také u staveb lrojlislé (tÍikon.chos) n' člyřlistové dispozice (telrakonch)a slaveb nad čtvercem. ř€ckým křížem ne.booválem se hovoříoc' d' Vnitřníprosto.rová organizace' podobně jako vnějšisk|adba mohou být velmi různé i mačněsloŽité' C. d' bvla zpravidla volena pro ka.ple a ciÍkevni stalby specjálních účelů. By.la Zvlášlě oblibcna v byzantském umění'! Ianém ířťdo!ěku, v tománském umění'vrencsanciivbaroku,

cerrsin G řeč'), tiešňová pryskyiice, vevode rozpustná' v€ loÍně rúznýcb emulíuzllana ! lernperorých baflách'

!erberust Kerheros

Cercsl Démétór

tCÍ0pIr\lil/ (kťrop|áílka) (z Iat'), plasti.(a / \0\ku \ Ulná iredielnl. zDravidla male.h0 Íréřítka PříŽnačné isou diobné portlét.fu medailóny ? Ienesančni doby v hálii,

u nás zejnéna c. rudolfínského dvora' ba'rokni devocionálie, kolorované miniatumípodobimy loho dfuhu z období empirua biedermaieru.

ceÍosa (ita].)i karlouza

certosina (ital'), renesanční způsob q'klá.dání nábytku trojhrannými nebo čtver.hIannými ploškami slonoviny, kostí nebobiLrevnýB] dřevem, ! drobnéÍn geoúelric'kém Ýzotci' Niiev poukazuje k renesančniItálii (klášlerní píáce)' ale technika c' při.šla z orientu; byla pouívána i ve Spaně|sl(u.

ccÍkr: pajelky

ciboriun (lat')' l. baldachýn' zděná ka.menná íříška nad starokřesÍanským oltá.řem, nesená čtyřni sloupy, rnezi nimiž (vraném středověku v )tálii)bfaly zavěšeny

závěsy; pod c. byla urní!éo!ána schránlQs hostií. 2' liturgická nádoba z drahéhokovu na noze a s vikem s]ouácí k Úschově

hoýie, v gotice a baroku bohatě zdobená'

cibu|c, cibulová střecha| střecha

cibu|oTýlzor. dodúes obLibcný dekor por.celánu, odlozený (v Mišni kol' 1740)

z delflské fajáns€, a lam z Úchodoasijské.ho porcelánu; kreslí zjednodušené cibrtlo.vé plody, Íuzné květy a listy kobahovoubarvou pod polevou.

cihh (z něm'), běžná jednotka stavebnůornaterjálu foÍmovaná z hlíny do tvaruzploštělého kvádřiku. zprw jen sušená'

pozdéji vypalovaná' Starši egyptská a m€.2opotamská arcbitektura uívala nepále.ných c', později babylónská znala uži c' glazované' Trvanlivost určuje jílovýmateriál a stupeň pálení ruZné jsou v tisí.cil€lém ýoji velikosti a wa!] kvádříku.Babylónská c. írěIa NaÍ nízkého čtverce(30 35 cm), uké řecká c. byla čtleícová'velmi nízká řimská c' měla podélnou for.mu 20 35X 12 16 cm, a čaío tlačenouznačku Úrobc€. stiedo!ěká c' se zvyšuje'

8otická cihla méřila přůměťně 25-30X 12

až 14 X 8 10 cn, če.stá Íenesanční dokon.ce 30 3óx15-18x9-12 cm' Nižší aněkdy kratší byly c' v době baroka'Dnešní cihla má obrykle rozměry29X 14xó,5 cm' Vedle normáIních c. se

v}Ťáběji cihly zvláštních Narú k zvlášhímčáÍem zliva (tvarolky či formolky, řín.sovky) nebo c' děrované (c' voštinové)'jindy se dnes měni také maleriál přírnésemi

nebo je c' vyřáběná vubec z jiných hmol (c.

slÍusková, šaÚotová, vápenopísková)'Přepálená c., pálená do slinuti sc nazýákabřinec nebo zvonivka a uživá se k obklá.dání. Nepálená sušená syrová c' vepřovice(kotovice) se dlouho uchovala v oblaÍ€chlidové architektury' c' se stládají ve zdivov fůzních !azl]ách'

cihlo!á stavba, s-a z neomítaných cibela tvalov€k (v') íežných n' i barevných 8la.zovaných' Uplatňu1e strukturu i barev.nost' c-é ýy jsou příznačné pro některáúzení (např. Lombardie, Nizozemí, sever.ní Německo. Polsko)' odbobí i archilekto.nické typy a styl. vjaoj c-é architekluryzačiná nejspíše v Mezopotámiil v následu.jících obdobích se uplatňuje v s1avbách

svělských i cíÍkevnich (golické cihlovékostely' u nás např' bý' klášterní kostel na

staÍém Bmč).

cih|ovó vazby, zpúsoby, jakýmijsou na se.bekladeny a vájemně váány cihly ve zdi.vu, aby se zvýšilajeho pevnosl, někdy iÚ.dedný dekorativní účin' Cihly kladené podélce, které se znaí l líci zdiva celou dél'kou, sejmenujíběhouny a i]tvářejí lehkouběhouúovou vazbu, cihly položené na šíř.ku, zpevňujíci zdivo, ]sou vaáky a tvoňtěžkou vazbu vazákovou' ZpÍavidla sevazby mísí' aby bylo zdivo píovázáno'Hlavni způsoby jsou: l. !' polokřížová ne.bo anglická (vrstva va?ákú se sňdá s vrst'vou běhounů, u anglické někdy is několikalrstvami běhouÍu), 2. kížová (mezi po.Iokřížové zdivo se vsunuie vrstva běhounů,posunulých o púl cihly), ]. golická nebopolská (střídání běbounů a vazíkú v léževlslvě i mezi vrstvami), 4. holandská čii.]áÍnská (vrÍva vazáků a běhounůse stiídá

E-

/39/

cih|oÝí uzb| po|okřížo!á

cihIoÝá lazbl kiižová

cihlolá ýNzM běhounová

ni zuby, klelé byly Zároveň kr},ty střelců;

mezi Zuby (stínkami) jsou výhledy. TvaIa ÍozeÍupy zubů s€ měnily s dobou dleob]astí' Pod]e fomy zubů rozštěpených činerozšlěpených se v středo!ěké ltáIii lišiIaopcvnění papeŽské strany guelťů a 8hibel.linů' nakloněných císaři' Rozštčpcnč zubyse ia4^ají vlašlovčí ocas' v heraldice je

pra\,oúh]é c' motiv€n dělení i polcenístltu.

Cimo a Pcro: Caritas romana

cin (z něm'), stříbřité jesklý' bělošedý,měkký a \'elmi tajný kov' chem' prvek Zn'Sn, známý od pravěku a antiky jako bíléolovo' Dobývá se 2 cinovce - od 1ó' slol'také u nás ! Krušných hoÍách a uži!á sezejména ve sli nách s olovem,jen anglickýc' ]e skoro čhtý s malou piíměsi mědi;jin'dy se pfidával vhmut. antimon ad. odpozdní renesance se ledle užitI(ového ná.dobi q]ráběly předměty označované jakoušlechlilý c. (Edelzinn), dekoÍolané jen.nými reliéry apod' Za nomální teploty jec' stálý, ale v chladnu, někdy už pod 13".podléhá ptáikováni tzv' cínorého moru'Tence vytepaný c. se nazývá staniol'

cinablrit (řec', lal'): rumělka

cinařstvi, také konvářstú' kovolitecté ře.meslo, zpracováYající cín, tteÚ se už v an.tice a znovu od středověku 51al oblibenýmmateíiálem slolního nádobí, lékamickýcbi lituÍgických nádob' svícnú, dětských hra-ček (později norimberských !ojáčkú), aletakévelkých křlitelnic a rakví' c' pracova.

Io lesměs s cínovými slilinami' obsaiujici"mi písady Íegulují.í talitelnost, tvrdosli zbaflení' Povrch odlilkú' zvláště nádobjednoduchého i složilého tvaru, byl dměčleněn a zdoben, zejnéna r}'tim nebo re.liéfně' od ýředověku bývaly cínařské Ú.řobky opalřo!ánl tak'é značkami (města'

mistÍa nebo kvality)' ceské c', jemuž bylazázemíín krušnoho|ská' jáchymovská důl.ní oblart' se plynule lozvÍelo od 14' do19. stol.

cingu|um (lat'), pás nebo šňůra slouícít převázání či podkasání alby a spodníhoroucha katolického kněze.

cinobÍ (z něm'): červeně

cinorÍ ÍnoÍ: cin

cinquccento. italskéoznaČení 1ó' sto]', ze.jména \'e vztahu k výtvarnómu umění, do.ba vrcholné a pozdní renesance, manýris.

cipr pendantiv

cirtuli (lat'), pontifikální rukavice synbo'lického významu, uívané od raného stře'dověku' doplnék palam€nt vyhrazený ry-sokým círke\,nim hodnoýem při lilurgic.kých úkonech' Byly \' barvách církemi}oroku a zdobeny Úšilkami.

cire'perdue (franc.)l odléváni

cirkeYni doltořii cí|kelní otcové

ChkeYni o(coré' dlojí skupina církevnícbdoktorů. uznaných za hlavní hlasatelea učitele kiest,anství; k východnirn patří sv'

Jan Zlatoú$ý, Basil, Athanasiu! a RehořNaziánský, k západním. ]alinským se počí.tá Ambrož, Augustin, Rehoř a Jeroným;zobrazová.i jsou vesměs jako biskuPovés individuálnimi atributy'

cirkerni rok. pořadí c. svá*ů a zvláštnichliturgií' Nekr!]e se s kalendářním r-m;2a.č'íná ! předvánoční době (advent, z lat')a má dvř hlavní čásd, vánodní a velikonoč:ní, zabmujicívždy obdobi pípravné, hlav.ní a vymivající' Pořadí a symbolický vý.mam c o r u jsou důležité Fo sludiumvízdoby litulgických knih, palament, ná-činí a nádob (v.)'

cis€|olání (z franc.)| cizelování

cista (lal.), l' vá]cová, víken opatřená,nejčastějikovová nádoba v antickém chrá.mu, sloužícik úschově kuhovních piedmě.tú' v profánninr životě toaletnich potřeb'Bronzovó c y byly zdobeny reliéfy a r}'lím,

2' také název nalých alabastroÚch' mra.moro\"ýcb i hliněných popelnic s leící po.slavou zemřelébo na viku, mámých z po'zdní etruské kullury'

tisterciáci' (sacer ordo cisterciensis,o' cist')mnišský řád s reformní benedik.linskou řeholí' vznjkl na přelomu 11.

a 12' stol' v Gleaux v Burgundsku s úko'lem pospolitého duchovního života i prác€

s lrstvou !azákú), 5. figurovaná (de[ota'tiWív' z režného zdiva s ?nÝn seslupe.níÍ] běhounú a vazákú)'

cikcak (z něm')| klikatta

cimbuii (z něm')' homí ukončující cásthradby a zdiva věí; ký opatřený Zděný.

t40/

V klaitťrť!h zak adanych mImr'.měýa. ze.

imena oii kulti\acr pudy Kao 0y] ceÍ]Ira.

i;.Lrckv nzen usnesenimt leneratntcr xapl_

n't 'otrrnurrcrrni

i záÝdl s|a!eĎnI a Jlne

,iňarne Činnosti oděv€m ]e bllá-tunIka

r,cem1m škapuliřem a onputem. otty cno.

íovv p|ašť. u opaÚ.eÍna mozelta' Kaooly

''^lr: na modrem st|tu z]ate ÍancouzsKe

tilli. pko dop|ntk nékdy P Mana^ochra.

nLtelka. K narn bvLl uveden r' Ll4l: zen_

\ka \ére\ u nas |Ú\obL]a or.l poi' l 1 ýn '

cirleÍciác|'a aÍchitelluÍa,-'naZev Ía7eny

nÍo \tav]tektvi clsleÍcúcReho laou v 00.

iobr leho vznrku a šrrenr. Ve 1']' a l]' stol'

piediIa!uje zVIaŠln| íoho\ryproud pozdnĚ

iomanslý a ran. got|c|y. vychaze]Icl

z burqundskeho ýavi|€l!tM a usměrněný

řádov'Ými pravidly. Vyznačuj€ s€ důsled.

nou funkčností dispozic, důrazem na plo.

chu stěny' lomenýn] oblouken], stídínosíčlánků i archit€klonické skulptury; zaká'

zánv byly včže a bohaté barevné vitr.íje.

Rozirtini téchro zasad bylo' dús|edkem

nadnaÍodn] oŤganizace řádU' casem půso.

bilo na c' a' také sevelofrancouzské kated.

rální unění a všude i mísltri tradice'

C. a' ollivnila středoevropskou architek.

tuÍu přechodného obdobi a rané gotiky,prolo se zde také bovoří obecně o cisteť.

ciácko bulgundském slohu.

cil|delr (z ital.), hIavní městská tvn, pev"nost. urníslěná nejčastě]i uproslřed města

na vyvýšeném .nístě.

.itrin: křemen

citróÍové dřeyo: atlasové dř€vo

cizc|oiáni (z franc')' ávěrečná úprava,povrcbové zpíacování uměleckých před.mětu ]itých z kovu. zeiména 2 bronzu' c' seprovádi bloušením ňuště uzpůsobenýninástroji(punci' pilnfty, rydly apod.), kteréne]eD odstraňují stopy lití, ale hlavně 4em.nujl povÍch odlittu'

clair-de.bn€' franc' označeni modravékobaltové poIelT čínských keramickýcht potceLanulvch nadob' wábéných od ob.dobr Sung á po mandzuilou d'1mastii'

clair-obscuř€ (franc')| temnosvit

c|ichó.rerre (franc.): prusvil

c|oison é (Íranc'); smalt

cod€r (lat')| kodex

coder rescriptus (lat'): palimpseý

co€|inorá modř: modře

cocrulaeun (lat.)r modie

coiffcuse (franc'), toaletní stolek uávanÝpři č*ání' nékdy i nízké loaletni křeslo

různé úprav), oblibené v období íokoka'

cok| (z ila].)| podnoŽ, podstavec

co||age (fťanc'): koláž

colobiu (lat.)rdalmatika

columbarium (1a1.): kolunbarium

comacini (ital.): Komasko!é

commedia de|l'a|te (ital'), \' Itálii od 13'

do 1ó' stol' vyhraněný druh divadel!íchpředÍavení lidového charakteru, při nichžneměnné, ustálené gpy osob (nejčastěji 10

mužú a 4 ženy) stáou improvizaď obmě.ňovaly základní dějové motiÝy. Zvláltěgroteskní, Úrazně maskované postavyz tohoto divadla (AÍlecchino-haíleký!,Pantalone, BÍighella, Dotloíe ad') bylyčartým námělem výtvamého zobrazení'zvláště oblibeným pak v období rokoka.

coÍcetto, ilalský niízev z manýristickéa barokd umělecké teorie pro základní,zpravidla skrytou myšlenku ďla, jeho ide.ový výmaÍ'o\"ý koncepl' Podobný Ú.mam má obvykle už konkrétoěji domyšle.né disegno'

confessio (lat')' podzemní prostor kolemhrobu světce, mučednfta nebo zakladat€l€

Pod hla\ílím ohářem l starokřesthnskéma raně středověkém kostele, př€dchůdcekrypty ,

confidente (fianc.), název pohovky zvlášt.ních tvafu' buď íokokového Bpu s připo.jenýli sedátky po stranách, nebo dvou.mistné pohovlry s nízkým, esově ved€nýnopěradlem, uívané v palácoqích a zámec.kýcb zařízeních

copaiyai balámy

cope|and. značka oblíbené anglickó ka.neniny, odlozená ze jména ýobceW. Taylora copelanda, kteÚ založil 1833

v stoke-upon Trent lovárnu, dodnes čin.nou' Copelandova výroba na!ázala na yý.

Iobu továmy spode, založené nmtéž ko.lem r' 1770 Josiášem spode a později se

s touto výÍobnou spojila' Podle toho jsou

značkami jména výrobcú: Spode, Cope'land lare Spode, W. T. Copeland and sons

a znamenivčely' Vedle světlé' áutavé, po.lévané kameniny se lu qŤábělo lakénádo.bí z baMltové černé hmoty'

coperta íim|'). pruhledná, olotiná' druhapoleva na maloLrce. Rtera pnErlaala a o?l-vovala její malbu obdobně jako lak na ob.raze' Totéž v holandské fajánsi značíkvaarl,

copoYý s|oh, zastaralé, púv. posměšné o.značení pro uměni pozdního rokoka á kla.sicismu, kdy se nosily účesy s copy' NěI(dy

byio toto omačení nesprávně váaioYálor na celou barokni lvorbu,

corner Chair, angl. niáze! pro rohové křeýlo s kosočtverečnýÍ] sedadlem, oblibenév A4lii a v AÍ]eÍice v 18. stol'

colona munlh (]at.)| koíuna

corporal€ (lat')| kolporál

corps de logis (franc')' dobové omačenípro hlavní, střední a záÍoveň ústřední, si"delní budow většího zámeckého či palá.cového celku v období baroka'

cosmati: Kosnraté

cotta (z ital'' lat.): komže

cour d.honneur (ftanc')| čestný dvůÍ

craque|ó (fianc'); kmkele

E-.

/4L/

cru\ (1al'): kiíž

ctnoýi. alcgoLie Ctnoýi a Ncřeíi

ctnolti a \cí(íi. alegorické ZnázomčnínorálnÍch ásad ajejich pÍotikladů nejčaýtčji ženslou postaYou 5 atribuiv. jednol]i.lou n v cyklu. Personifikace tohoto dru-htl.7námé]iž v řccki andc€. picvzab kicsialrskó učťníi uplalnil! sc v 1itťm1uiť j 1i-lvarncm LlmĚní' Nadá]c sc \.rsk)lují \ ná.mčlo\'i vrÍlé nábožcnské i \vétské, Častéjť znázolnčni bo]e c. a N', z něhož vychá'lejí vitězně c' Tyto výjevyjsou po literárni\lIánce inspirované lat' básnicky.n dilerrtA' PÍudcntia c]emense z poč j' ýol'. PsY.chomachia (řec'), pojednávajícim o Zápasuo lid\kou duši, po stúnce y!.h.arné těŽil piík]adu leliéfu. znázonňujících boje a iilčzství Rímanú nad barbarv v Íaních zá.pa\echc aN \e potýkajídvojice \ríÍa (IalF e' N1odloslužebnichí(Idolalria).(.udnost(Caý1tas) smilstvo(LuXUrii|).Poníženost (Humilita' Pícha(suPer.bil)ad' N'lezi sanos1atné a nčkdv 2ápasícíC. llatři TÍpélivost lPatientia). N1oudloílsapicntia) ad' Círker,ni učení rozcznávátii leologické c' (Víra, Fide\; Naděje.spesi I'áska. Clrrila' a čtrřic' kardini|0í.mla\ni (obezřťlnost, Prudcntil] Nlírnosl.l empcranlia] stateinoÍ. Foíitudo: spÍa'vťd]nost, ] LNilia)' Radv c' a N. sc od slicdovéku po barok rozrůsnjí' Význanlny. so.chei!k!. soubol C' a N' ].!l!oiil u nÁ1\i. B. Braun ((uks; osazcn r L l7l8-201.

c }r Iap'). chÍánicí (titek rukojcti]apon'ského nreče, charakt€Iislický přcdmčluměleckého řcÍresl|L. knrho!á že]€ará dcstička 5 podélnÝm ol!orem pro čcpel' Zdo'bťná pro|amo!áním. cize|ovínínr, niellem1]lnýml t€chnikaÍri. od 1Ó' \tol' Vc specia.Iizovrných dilnách' Předíněl pozdějšíhocvroplkóht] !béralelství.

cul dt |anrpe (hanc'J' !c ýa\'ební hm.lÝrcc s!omik k|cnb!' taki ířťd()!áozdobaÍ|opLl. \ Lniiní glaíicc \inčla na koncikapitoLl. i.esměs útvary přiN'niniljíci zekoí]čcii lvaru visuté lamp\.'

ťtlpl (1at. )] kalich

(i|pido (/ |af'): Erós

cUýodi!| kustodic

clikl(Znčn')' r archilekluie p]ocha vymclťná arch|!o]tou á jťjín pri|Voúhlím oIá'mo!áním. IIo]úhclník. jťh0Ž lliepona jcsc!mcnloÝá' PřiIlrkÍdáchpbchlnrczi k1trdim a rrchrvohrni

ťlikI

(.Ibe|c (lat')| K]rbcló

cr|ibr|im (Z řeč.)] diolama

c\klus rchíilz.ni. iada podob nebo úe!uplo!ťdenÍch n]alíiskv Irebo \ochaiskv.souvisejí0ích te|nalick! (i r prolikladech).dčjo\'č (lakó tlv' piedobnzy) ncbo pouzekonrpozičně l \polečnč \.!'t\iiřejících .o\Ý

clrilci. kiiŽovnicis čťrvťným sdccm. řádicholnich kanovníků se iljtá|ním po51á.

nímI v7nik] v Polsku na sklonku 12' slo|'a ídilse řeho|is\' ALlluslina; poimenoťa.nÝ podlc \\. cvliaka. Rádo\.}]m odčvemb],l zprvu čemí 1a|í|' od l 7' \loI bí|ý hábilse šLapulíiem u 5 ÓervcnÍm kíjžem a č€rlcnýÍr ýdcem na levé siŘnč pÍsou L] ná5

půso|ti|i r xl po|' i3 ýol' do koncť |3. ýo]'

( \ril: zemiti patroni

čabílka (zfÍanc'), pů\'' pokťý\'kana koně,odtud dekonční látka ukončená oblouč.kv' polokruhovými obloubcnýÍni cípkya ltiapcj. pozdějilýzdobný motiv ranč ro.Iiokovó oroamenliky lambrekýn. Užívánýv tlobové gralice i dekoračni ma|bě, v řez.báirtr'ína ltíikách kazate]en, také naiasá.diich l.\' ýol' ! šamblánách oken lp' - Ja.ko č. se někdl oóačuje laké cipovéá knoflíken vyznívající zakončení rene.sančni klenební patk}'

čabu (z tanc')i tapelil

čin|at! (Z ftanc')' mužský černÝ kabál sesto]alýn límcem a řadou knofliků na šňů'roÍé petlice' s|avnoýní úbor zaváděnýl óeské \'lastenecké společnoslipo Í' i848podlc polského l,oru'

čúrkolá nranÍra| lept

čátko|Í |cptl lcpt

č{\n. krahc|rI klakcláŽ

čll1{n Úap'), k€Iamická ipoÍceláno\'á ča']o!á miska lůZnobalevnč zdobená, nazý'ViLná'.prcha!ý svit'''

čeIcnkaI diadém

iclní oblrruk lIcnbr. ob|ouk. r'yznaču1ícípři nčklcLích k]cnebních lvpech v pún]ě.lu na Zdl proltol. kteí klenba ulal'írá'

čckr k|enbtl klenba

č01o krbuIklb

.epák. črpák' ]ido\é označ€ní p.o lraňatý

t42i

liili",y'.Í'. í řililx'fi Jf :[l:'alc r'čtšinou organického původu. pro ma

]íie igúfika nezbytnó' Cclnou bvkr možnl/skat smíchánim základních baÍe!: žluté.čer!ťné a Ínodló. a|e použi!á se derní př|pravených jinýrni poÍlpv, především zu'helnčním uhlftalých ]álek' Už ! pÍavčku(vjeskynních-]rralbách)a znovll ve 20' stol.

ovIa uzlvana c' manganovaj pnroonl í]lne.ráIbure|, slonolá č. blla kdysi připravová.na 2 odřezků slonové koýi, nahnčdlá altvi.datnč krycí kostlí č se ryLábi z odtučíčných kosti, É!o\.á nebo hankfuÍtská č',

rovněž nabnědlá, z odpadu po vinobraní,korlová (]ádlol á) č' zjad€I a odpadu kor.kU, vclmi jemná lanlpová č. 7 plyoovýcholcjovích sazí' Kobaltová č' se Uživá ve

fÍeskové na|bó a kcfamicc' Tisková č' sedélá le sáZí. č' mčditisková je zpravidlarévováncbo kostni č' 5 nastnými přiměse'mi(íemeží)' Zcela be/ uhlftu je ]\'íarsova

č', rychle schnoucí kysličník železa. vhod.ná volejomalbě, vc íIesce ikbaNeníomil.ky při sgrafitu

černofiguÍolá lcchnika, způsob výzdobyřeckých attických váz v letech ó00-kol.530 pi' n.l. Z prolilu kreslenýni poslavamimytoloBických yÝjevú, černými na pílod'ním povrchu nádob; kÍcsba je provedena

rytí.n' Z Íozmczi 6' a 5' slol. se tro vá4docholaly dokonc€ se signatutani \"ý.

IObCU.

čcncnč, čeryené pigmenl!, ktelé předsÍa.vují ob7vláště Zálažnou skupinu maiiřo\'ypalety od světlých oranžových tónů až po

trnavé hnědavé a naíialovělé, ruzné ýálostia křycí lvdatnoíi; podle výrobv jsou

č' pijÍodni (někeré uÍvané od slarovětu)a umělé, novč vyrábéné chenicky. Pozu.ola ]e odedávna užívaná zemitá hnědaváó' vulkanického původu (hlinka), podobněbolusová č', zemitý krevel s píměsemi'Hnédavá anglická a benátská č' a nafialo.vélá indická n€boj€ště tmavší č. zvaná la.tinsky caput monuuÍn (také zv' kolkota4.jsou žíhánim jiných železitých baniv ryrá'bčné železité kysličnfty s výramou krycischopnoví. Chemicky se ryíábí takó kad.miová č' svčtlá a tmavá' rurnělka (cinobÍ)2e rtuti a síry. jasná a ářivá uívaná od

$arověku, ncbo Saturnova č., tychleschnoLrci kysliční} olova' organického pů.

vodu je tmavočervený karmín, vyráběnýz červcú košenily. žijících na mexickýchkaklusech, čeÍvenofialový puQur, nacho'

!á č.. oLl enliky známč baÍlivo Z limčškumořskčho p|Že ostranky. a krap|ak, moie.nový lak. rc'vněž orJedávna získátaltý z ko.řene mořťnv baniřské. á1e od lltóilnahra.Zovaný chcmicky vylábčnou dehtovou alizarinovou Úenení' Unčlý kÍap|ak Z aliza.rinu různých odslinú se prodávájeko Ru.bcnso\.e čcÍvcň, Rcmblandlova či \anDyckole čer\'eň.

l:cr1.noligurolli te(hnik.t. rpuvÍt rÝzdo.b]' řeckých attických váZ l dobt kol,530 už

z konce 4. stol' pi. n.l'. přinémžbyly figu.ry kÍcdcny a jemně prokreslovány na přirodnim povrchu nádoby a jejich pozadíbylo Ďerně listrováno'

čcrl01o.. brouček Anobium striatum, živí'císe suchým dřevem; pÍovrtává je klikatými chodbičkami' ták7-c sc dřevo stává dro'li!ým. sypcsc Z nějžluÚ prášek a konečněse fozpadává' c. ničílakto deskové obra.zy' řezbr. náb!,lek i dřevéné konýrukce'Zneškodňuje se insekticidními paÍamiv plynové konoře, popřipadě také inseklrcidníni impťegnačními ÍozÍoky'

č.s9nÍ dekor skla, hutnická ÚZdobnátechnika znál]á už ! Egyptě a obnovená! Benáúácb od 1ó- stol', pii níž se skleně.ná nádoba hustě ovine baÍelnou nilÍ a la se

zaŽhava ýrhne hřebenovým kolikem. tak.že vznikne vzoroviíní podobné Ptačímuperu,

česká p|acka| klenby

česká re esance, sIoh homoilahkých,Iombardských a švýcarských slavilelů, čin"ných u násv 1ó' stol'' přizpusobený potře.bám a

^Jklostom nového prostředí' Na

jejích dost osobilé sLohové pojetí navazo.vali někteři češti architektiv období histo.rlsmu v 19. s!ol. a usilovali o specifickoučeskou veri neorenesance' Termin č. r. se

dnes přenáší z pole aÍchitektury také na

o$atní druhy uměníod 40. let i6' íol'

čcskó kolcno. v gotickém sochďsnitrojú.h€lný úNar v řasení šatu pod zřetelnýmkolenem volnó nohy, charakteristickýskladebný moliv daný konlÍapostem slojicí postavy, zejména madony z obdobikráýného slohu (Krunlolská madona)'

čcskó sk|o. draselné (draselnalo.vápena.

c€oťc. zenská te\tLlni po|ÍWl.a hla\v Llo.

|ozena od \|redoveku r iadé ly|ú' V |5

a ]ó' sto|' bylrozšiřen č' z bíého škrobené-

ho olálna s lelkými předními cípy, jcž splý.

vali podél Náří. V Nizozcmí hroty cipů

vlbočovaly do stran a tento typ ovllvnl|

č: ženských nábožensko charitalivních oí.ráílzac| K da|irm typúm patň siňlaný.' lcaLulte), nenrec|! č dUp něnv závojem.

qnuzťny ť' \ ozdobdmr by| uŽ|vany \r An

rh| io' ío|' 0d l7 \to|' se někrcíe typy

č. blíží klobouku' Později zústa] č' pravrdelnou součáslí lidového kroje.

černá bižutórie| biŽutérie

černá křidl. k. lTráběná z n|eté lmavoše.dé břidlice. uílaná ke kresbě a skicování. nejpnc v Ilálii- od pozdniio l5. stol' aždo konce 18' slol', kdy byia \'ysliídánac, (. z mouru a koplu,

čcrni kuchrně. temnÝ malÝ Drostors otcvřeným.ohništěm pro vaře'ni ie středověkÝch objcktech'

.ernÁ rodilra| činský porcelán

čeřnódřc\0' svétle žilko\'ané č' d. stromo.\e dalbrrgrc (Dllbercia Lahfoha),lindy ra-(e au\rrahké Ll' lapinice čemodrevé (Aca'cra meLano\)lon). C. d. je rake eben,0 ÍÚznlch druhU trup|ckcho toÍnele lDi'osp!Ťo'. pouaVane neten r nábttkaiství]lIo \if!hna Č' d'. aLe ieimena v'oÍienIua! A|rice také iako řezbářského nateriálu'

čemě, černá ba iva. pigmenly rúmého.

L.

/43/

té) čiré s'' připominající horský křišt'áI

a pro svou tvrdoý nÚhodnější k brouŠenía řeání; q,ráběné v Čechách a ve slezsku

G ůalol.im nádeclem) od sklonku17' slol' výřoba s' ! cecháchje ovšen da.leko starŠiho data; sázavský kliá.ler mělsklárnu srad liŽ ve 12. stol', ve 14.

a 15' s!ol' seryráběIo s. pohutnicku, zvláíté na sunavě a v Rudohoí' Na počátku17. stol. zde bylo k výzdobě s' použitolechniky řezání kaÍnenú (řeza!á číše Kaš.para Lehmana z Hluboké je dat. 1ó05),a tento zpusob, aplikovaný na tvrdé s. křiitálové, získal české sklářské \"ýrobě svělo.vou pověst' charakteristickým tvaremjsort šti}tlé poháry s víčkem, na lrysoké čle-ně0é noze, zdobené řezanýÍn dekorem he.raldickým. omamentálnín i výjiír€čněportréóm' Řezané č. s. bylo brzyíapodo.beno v Německu' Ukiízalo se, že také užpřed pol' 18' stol' proďulé dvo]stěnky (tu.plovky) byly vyráběny v Cechách, podob.ně jako tzv' Kunckelovo s' íubínové'V 19' stol', kdy poměmě drahý český kfiítál ustoupil konkurenci levného anglické.ho s. olovnatého, pokouŠely se ještě česl(ésklámy o uplalnění na evropskýcb tríchbarevnýnnj skelnými hmotami (hyalit, li.thyaLin, s' uranové aj')' a udrzely si jhtépostavení s_em broušeným; dobou sku.tečné ren€salce č' s' je leprve 20. stol.s všeslranným ro,vojem sklářské ťrobypodl€ uměleckých návrhů a 2a příméhovedení výtvarnft ů-specialislu'

česki barok barok

česlný dvúí, fÍanc.: cout d'honneur, pro.$ranství uvnitř podkovovitého púdorysu

.eíni dr'ir

češli pntrcni| zemští patroni

čchintsmani (z hind'), výzdobný molivmaloaíjských koberců, v podobě třikruhúsestavených do tlojúhelnftu, púvodněmamení Buddhovo'

činská archit€ktura: činské uměni

činská keramika, Úťoba z jenné plavenéblíny, zprvu šedó, jejíž nejstarší známé ná.Iezy (z htobú)jsou Už z poloviny J' hsicilellpř' n' l. užitkove lVa4 jsou br4 (za dyna.slie sangŮ)toceny na kruhu. zdobeny geo.melrickým ry'!m, modelováfun i ma|ova.ním symbolického Úmamu' hÍoa je bíá'V době dtnastie Chan se objevuji olovnatépolevy a sošky zvířat a lidí (z hrobních !á.Iezu)' Figurkv velbloudú (od d},nastiewej) doklád4í trké styty s€ sousednimioblastmi. v době Tchang (618.907) tÍostyky sílíl charakteristi.té jsou nádoby lříbaíev (žluté, zelené, modré) a rozšíření fi"gurální Úroby Glužebníci, jezdci, zvířan).V obdobi Sung se keramika zdokonalilav technice a Úzdobě jemných barernýchpřechodú, v období dynaslie Jůan(1280-13ó8) se objevuje modrá kobalto.vá Úzloba, kteíá se íozvÍí v epoše Ming(do 1ó44) vedle pe$robareÝného dekoru

barokního zámku, příp' první nádvoří, q-mezenó blavni budolou a Předýupujícímikřídly, vpiedu uzavřenó ozdobnou mřií sevslupnt Dranou.

(až pěti barev)' Později keřamiku zaýínila

Úroba porcelánu.

činská tuŠ. pÍostředet k psani (kaligrafie),kreslení a rozmí,Tánj' známý od 3. tisíciletípř. n' l' Původně byla dodávaná v pevnéformě a jemně se rozlírala vodou' základ.nítechnikač o maliiství (v' č é umění).

činsló nálířstvi: činské umční

čínské uměni, souhmné označení prou' na území Č' od pravěku (keramika) posoučasnosl od počálku historické €pochyse rozděluje podIe dyna$ií na tii základníperiody: doba raná do konce dyn' Han(kol. 220 n' l'), s|ředni, klasická až po za.puzení MoDgolů (13ó8) a PozdnÍ (dyn'Ming, 1368 1644; dyn. Cching,1ó44-1912)' ve všech druích lze sledo.vat úzký styk člověka s přírodo!. V archi-tektuře paláců, honosných domú' pagod(viz), chrámů a klášteru i návěst ch bran(viz pailou) se zřetelně uplatňuje dřevěnákonstrulce a barevnost zesilovaná staveb.ní keramikou. Půdoíysy jsou symetrickéa obrysy se zužují do výše v sloátých útva.rech ýřech zvednutých v roích' Práce vedřevě ovlivnila práci v kameni a s cihlou.symetÍie a pravoúhlost převládá iv zaklá.dání dávných něst. Figurálni sochahwi(káÍnen' polychromoÝané dřevo, glazova'ná páIená hlína, zlacený bronz) bíá poikonografické i obsahové stránce ovli\'ně.no filozofií' náboženskými předslavania kultem mltvých. V keranické a bronzo.vé plastic€ Je častý zvířecí motiv' význam.ným odvěMm je malířství spojené s kaligrafií: zejména malba luší a vodovými bar.vami !a papíru a hedvábí' HIavnín obo.rem zustává klajinářství, jež dosáhlo rŤ.cholu za dyn. Sung (ó99-1280)' Na něnavázala barevná grafika pozdní doby.K hlavním odvětvím uátého umění náleákeramika včetně č. porcelánu (viz), bronz,řezbářství' smalt, laková píáce (viz).

činský porce|án' byl v}Ťáběn (z oÍtoklasua kaoliou za lTsokého áru) asi od 7. stol''v době Tchang s rytým i ilačeÍlýn deko.rem, za dlmastie Sung se zelenavou glazu'rou - v Evropě zvaÍý seladon , pozdějizejména malovaný, od 15' stol. modře, od17. stol., v době Ming a MaDdžu, pe$ře'Podle převládající bare\,nosti se pak hovo.ři o zelené, Íužové a čemó rodině (faÍnille

/44/

veíe' rosf. nolre)'-Ved|e pestie zdohene'

bo p ]e pÍo dobu í\4|ngu pnznacny IJeon0.

harirny Ltly - hLan{ 0e Lnlne. uzvany

leimena pÍo figuralnI pD\t|(u v teto.epo.

..,hvh za|ožena c$ďsKa qrobna. Ktera

,'nai(ova|a 'ue piedmeLy a nadale lrčova.

|^ vkus poÍcť|áno!e prodtlkce' Je]| Íe0ltel

ziznaménaI r' t72s padesat osm druhŮ

UaVaneho dekoru' KÍome qfoD} na0o0

h!lv z O. se\talo\any cele 0r00ne SlavDy,

oid'oby v archrtektuie' hrany' chíáíny,

íiechy' Do Evrop! byi .' p V}aázen od

16. stol. Velko\ryrobou pro tento \"ivoz

! 19' 5lol' unél€cka Uloveň č' p' poklťsla

a Ílatila dosavadni yýznam'

Čini HcrktllolT: Héraklés

číslolání gralických |istů| grafický lisl

číš€. (číška), nádoba užvaná k piť, skleně.

ná či; iiného materiálu, zpraúdla štihlóho

kónickěho tvaru a na rozdíl od poháru bez

nohy.

článkorá alchit€ktura' označeni uívanéněkdy plo stavitehtú, které zdůrazňuječlánko\'ou adiční skladbu. kde hmotaivnějš€kjsou dúrazně pročleněny, na roz'dll od a' blokové. Přftlady důslednéa' ó' dává zejúéna řecté stavitelství.

č]ánkl antické aíchitekturv| architeklo'nické články

čočkorec| výbrus dIahokanů

črpáli čepák

clln!ct \t' ponocni[ů' skuDlna s!elcú'kleňb1|iclénrod l' polovrny i5' sto|' takopnm]uvc]a zaýáno v pohlo;ách a nesná-ach' ikonogralický célek čaltý v pozdni

golice i v období baÍoka' Zejnénav 17. stol' Patřili sem tilo Známí i má]omlámí svérci: 5v' Jií, Blažej' Erasmus'Pantaleon, JiIjí, Vít, Kryšlof' Dionysius.qriakus, Achátius, Eustach' Kaleiina,Markéla a Barbora'

čtvercc kříŽení; kiížení

čliero e]€nenlů: elem€nty

čtvero ročnich dob. ve !"ýt!arném uměnízosobnění r. d' nejčastéji prostřednictvimženských postav s atíibuty, od 15. stol' ta'kó antických božltev či puttú n' obrazůvenkovské prác€ a činnoÍí n' i galanlníchvýjevů v krajině' Jaro: postava s květinamiagirlandami, bohyně Flóra, Vcnuše' Léto:p-a se srpem, snopen ap., b. Ceres. Pod'am: p-a s hrozny a ovocen], s lovnou Zvě.ří,b' Dionýsos, Dia.a' zima|p-av těžkémp]ášti, b. Vulkán'

čtr€ro žirlů| elementy

čtyři kardiná|ni clnostii ctnosli a N€řesti

čtyři posledni Ýěci č|ověka. 5ymboliclý ná.něl náboženské malby i plasliky, zlláštěstředověké a barokni| smí, soud, nebe,pe&0.

člyř|ht' kvadÍilob (z lat'), tlaÍvzniklýpra.videlnou sestavou čtyř kruhových n' hrolřtých oblouků někdy spolu s ústřednÍm

čtvercem n. kosočtvercem, užitý jako or'nanentánímotiv, rám reliéfu, prvek kruž'by, typ centrálního půdorysu ap'

čuba: Šuba

čuček, charakleristický přizdobný motivčeské renesančni architektury, kulový, vá.

zo!ý' balustrol"ý nebo šiškoÚ útvar' jínžrprívají vertikály, ukončuje šlíty a je takéumístbván na koncich štítových řins,k oživení siluety stavby' Vmikl volnýmpřetvořenim gotické vrcholové kytky'

čutorá, lidové omačeíí pro plocholl dře'vě!ou, skleněnou či hliněnou celtovní lá-hev s rízkým hrdlem a oušky k zavěšeni;

fajánsové č' mají i tvar do kruhu stočené

lÍubice s ofuorem uplostřed.

dádr, dadaismÚs (franc' v dětskó řeči koniček, hračka) hnulí v literafuře a výtv. umě.ní lzniklé r' 19 i6 v Curychu jako radikálníprolest í adých eÍnigranlů pÍoti hruzáms!ětové války' uznávanýŤn esteticlým nor.mám a sentimentalitě. PŇolní programformuloval básnik T' Tzara (1. manifest,

191ó)' K ohniskúm patňl New York, Ber.lin, Kolín n. R', Paříž. Hannover; obdobíd' stončilo v l' 1922 23' Ve vívaméÍ)umění není jasně vymezeným směrem;společné bylo úsilí o pÍovokující, lÍoj- čidvoÍozněrný předmět vyrobený s náhod.ností a humorem, dále jislá syntéza pro.středků několika oboru např' při inscena.cích' Rúzné předstupně a výchoí náoryjednollivců spo]uurčily t€chniky a ýojforem ýazul ,,ready-made.. (viz)M' Duchanpa' koláŽ (vi?) kubislíckébopůvodu rozmnožená o fotografiiu M. Raye, M. Emsta, K. Scb\ritte$e, fo-tomontáž u J' Hartfielda, orflsmus a fulu.rismus u F' Picabii, abslraktní malbau H. AÍpa, expresionismus u G' Groszei0' Dixe' Někt€řidadahté přešlina pozice

suÍíealismu' Hnutí d. bylo mámé i u nás'

Dafné. v řecké m}tologii nymfá, kteroupronásledoval zamilovaný Apollón a kErábyla zachráněna proměnóním ve vavříno.vý keř. Tento příběh, zbásněný ovidiem,byl zobrazován zejména v období barokamalíhky a dokonce i sochaisky (Bemini)'

Daính, v ieckém bájeslorí sicilský paltýř,který okouzliI i íymfy svou hrou na ýiD-gu. Podle Theokrita zahynul nešéastnou

L-.

/4s/

]á\|ou. lx)dlť jinč pově\ti b\1 oslcpcn /ra'1cnoLl v lfou' spolu sc \vou \eírouchkri sť také stal už ve 3.5lď' pi' n' l

hldlnou paíýřskóbo ronánu. oblít]cnóhoješté r dobč osvícenství'

dagobar pagoda

dnguerrolrpie. nejsta(í {oto8lalick! pt(!

ccs. objevený f' l8]9 a na^i]ní pod|c \v(i

ho vlná]czce L' J' |VI. ljagLlcÍea, Sninekzachycený na cillivou íříbmou nebo po

slříbienou destiÚku !yt!áií jcdiný pozltlv.

níobmz. klcrýbvl iixovánrluiovými taÍami. Zacholanó d' maií dodlres nepředsti-

ženoujemnoý 8radace a výtvamějsou vcl'mi hodnotné, neboi p ními fotogÍafy by|i

vcsměs malířl'

Daidalos; Íkaros

daidalsliistt|. označení pIo nejstaÍší. fanč

archaický s1upeň řeckého sochaistvi (2'

poI' 7' stol' př. n' l'). odvozené zc jména

ÍrÍického sochaře Daida]a

dakt!|iotóka G řeč'), půlodné antická

sbíka pfstcnů' přenescnč histo cké ozna

čení prb sbírltu gemm aj. g|yptických prací.

dalnlatika (z lat' ), také colobiun (lat'), pú.

lodně římský Šat obdélného střihu s otvo.

Íem pro hlalu' později|iturgický úboIjah.na s tlátkými rukávy, po ýÍanách a na

do]ní stÍanč ruká!ů svazovaný pendemi'

D. byla oblékána pod kan|li a bl'la zhotovenaz téhož maEriálu' D' sc podobá 1uni

cellá (lal.), úbol, ktelÝ nosi při církevním

obřadu podjáhen' Dřívc mě]a užjí !Uká\T

abyla bcz ozdob. dnesie s d. shú]ná' FoI'mou d' odpovídá v ortodormí cítkvi íicha.rion a sakkos (řec'), tiíčtlrlečníúboÍ pat.

riaÍchů a metropolilů'

Dllolicc (Da|$itz). západočeská porce.

lánka. zabžená 180.1iako lovárna nalemnoukaneninu. od r' 1830 5e lam llrábělopolceláno!é nádobí' úspóšnč také vyÝáŽe.

ni. Delovická figu.álni plastika ]e méně

!Ýnamná' Značky jsou vcsměs vtlačenó

iniciáh majile|ů a D ncbo Dalwitz'

dešlé. kt€rý pronikal slřechou. D' synem

byl hfdina Perseus.

darol!t€|: donátoÍ

Da\enpoÍt' angIick3 lovarna na |!nreninuza|nžena ]amesem Davenponem v Long.portu r. 1773 a činná do r. 188ó; její Ú'iobky. zdobené zcjména lištěnýni, sytě

baÍevnÝmi kÍaiinami nebo Iostllnným or.namcniem' býy lelmi oblíbeny Po celé

Evropě od doby kolcm poloviny 19. stol'

Davenportská kamenina byla zpÍavidla

znač€na nápisem se znamenín koruny nc.

0o {oNy,

darenpoí, angl. nráze! pro pulpit' pull

k psaní lesto]€ s šikmou psaci deskou' se

záiuvkami vzadu nebo po ý|aně, opřený

dlojicí noh lpředu' užílaný po celé

19. slol.

d{r bcd, denní lůžko' angl' názeÝ pťo Ke.slo pohovku, obměnu franc. chaise lon.gue, zpravidla s opěradlem pro Íuku jen

z ledne strany.

D. D' D. í]at'. dono dedit dedicavit' daÍem

dala zasř l). zkralka formule v antických

i pozdějších věnovacích nápise.h na pa.

í]átkách'

Déco (fraic-): Art Déco

decumanus (lat.)t caJtrum

dedikičÍi obÍaz' zobÍazeni slavnostoího

odevzdání oblazu nebo kodexu objedna.

laleli. donátorovi pisařem nebo malířem

ve ýiedověkých iiuminovaných rukopi-

sech' Pozdějši obdobou d' o. jsou rytád. zobÍazení v někteÚch baroI(nich liscích'

dedikačni vijev: dedikačni obraz

d€hlovó banT. umělá barviva rodičnýchtónÚ a llastnollí, !'yráběná od ó0' let Ít|nulého slol' destilací dehlu, vedlejšíhoprl'duktU pil VýÍobé sutlp|ynu' Talo baÍ.

!iVa alI7aÍinova. ]edo!atá anilinová aj'jsou

sice srtá a wdainá' ale většinou neýálá,

a proó uá!a;á více v tisku než v un]ělecké

malbč.

Dóianeira, podle řeckého bájesloví kaly.

Tň\ \ryA^2!/ DAL\ďIc-xt{t rF t6 iť.liffiD

\An^fL.

5;-Á.).

Dlllotiťť (Dal\iit4. zn

dAmarovÍ lal.| laky

damalkoróní. |' o entáiní způsob 4Íaco'!ánížeieza ve !ysoce klalitní a $rdý mate.

riál' Vhodný k !Ýrobě sečných a bodných

zbíani' Kujnó železo sc ta!í s uhikatýmilálkami a Vykolané Zb[aně se leplají' vy.hloubená mékčí mísla piitom \Ttvářejí ne.

pravidelné obrazce. klelé se oblykle v}Ťl.

ňU|l drahynn| |.nt!' Ndzť\ podle vyroby

\r Danrciku. herc se z vlchodntch remi

přenesla do E!Íopy' D. nep|avéj€ zdobcní

|'o!o!ych lnch rFim č] lcp|anim. .Jíorpo;cne re z|arenlm z. V hťraldi(c d zna.igeomelrické či roýlinné vzorkování vel.

kých Ploch Znaku'

darnašrk. tkanina z lesklé příze, zdobená

vzoren vFvořeným přctahováním osnovpies několik ú*o!ých niti' vzor jc lesklý

na malnóm podkladě, na rubu látkY obrá.

cený' někdy se liší i banou' Původně se

lálka vyrábéla jen na Blizkém a sliednÍnvÝchodě, odlud název podle Damašku,

dnes jcjí VýIoba zohecnčla !šude'

dámskí šti| znak

D {ó' poslala řcckého báj€sloli, dcera

krále Akrisia z Argu, ktetý uzavřel sloudceru do kolové komory' aby se nesplnila

véštba, žc bude zabit sÚm vnukem. sámZeus ji lšak navštěvovalv podobč Zlatéhodrlmaliku

t46/

don\k.] prIncťlna. mJ|7ť||'a |JcíakIo\a.

klcrou Z|\u] \ zapa\ť \ r|cnIm bl|hťm Nc

chlrc z|ú\obr|d Hcral o!U sní l'd\z rnu

\ zaÍL]!o\| p0ýdIa sal nalusÍcnť |c00\a

rou kvi htiÝého KentauÍa Nessa'

diÍpi\ !lIllÍ ťho urn(ni. hNlUrrcu \(idJ

DIedm.Ic|n ]ejIll0Z t]aflan Ď0U 0 J nrťnL'

LItul, y n.hlivvr m.|Liřstvi J Umčlťck)!h

řencsc|a kLcrá íudu]€ a lnlerpreluje umě.

]ccká díla vc \'šech souvisloýech; Zkounij

okolnostijcjich Vzniku a osobnoíi I!ůrců.

zabý!í se {ornální !Ýstavbou, ale takó

funkci a výZnamcm: sledlje jc v histoliť.

kčÍn konlextu a shnu]eje v dě]inách umé-

ni' D' v. U' 5c postupně v}bavil2 Živolopiý

nč. ýaÍožitnické a Írístopisné. alc takč

unél€cko.lcchnickó llleratury v Itálii

]6. ío|'; pnou vclkou syntéZou a n]elo.

dickým vzorem byly !šak tep|'\e Winckcl.manno\y Dějiny uméní íarověku (l7ó4)i

iako včdecká disciplina se d' v' U llhranilaž ! pozdlrč toínanlickóm obdobi Vť2' po|' t9' ýol' Proniklna univcrzilr v Nčmecku aj. V 90' lctcch převládala forÍnální

analÝza v rozboru uměleckéhodi1a, pozdč.ji dLlcho!ědný vl.klad. hledajicí také širšíku]tumó historické sourislosti (vídeňská

škola). a poíéze ikonologická inlerpreta.ce' v poíední době zesiluje zlláště leorť'tický Uměno!ědný aspekt, ale laké 1á]em

o histoÍicko-společenskou ÍDdniněnosta huÍranistický ráz tvorby'

dčjinr Llmčni| déjepis !ýl\'amého umění

dt|odcnct (l ťranc')| symbolismus

dclall (Z franc'). maliřslú lechnika piedzaschnutim' l. olisk bare\' nanesených najakéko|i podložcc na pňložený papíIn' plátno, 2. v připadě neimé.č dvou vrýtev baNy odstlanční s\'rchní vÍst\'y, aby seuplalnila spodníbare\'ná \.rst!a. obojí au.tomatickÝ postup počí1á 5 lláhodou. Tech.nlku d. s různÍmi obněnáni 7á!ed]i ve 3()

|elech surrcalrstó, mezi prr'ními Spaněl o'uomrnguez. V reprodukci se \Tskylujev lluslračním dopÍolodu textu {u nás Záh!dekalt! dekalkomanie v. Nizvda).

dclaír|os (řec ): lypy antických chrámů

dekorarc d;radelni: inscenace

dcloí. dc|ioíac(: VýZdo|ra

dekor ti|itmU'' l!ůrčí p(!ťtí. \. němž lcdúÍaz!č up|ittňu]c !ýZdoba Všcho dÍuhu.|dc r.ilzr]obná tun|cc pievažujc, ncbrr do.konc. nlhrazujc r,írazolou a obslhovoLl\1liinLu dilíl, v déjinách UmčÍli bylir ot'do.hí zejnčna zárčrr:iné |áze rlohovÍchjed.iol (|ozdní gotika. lokoko) která \i

lvláilělihovlr1a\ dckoralivníplno(i.aji]lá(pr\.á pololina 20 \lol'). kde bylo dckora'tilní cilční obecnč pollač 'áno. nei\íc! aÍchilcklLlic (A' too''

dčlCni.tilil: alIk

d(]ll\lÍ hjins. keramike s v}sokou ciiičrloololnalou polc!ou. Vyláběná na sklo..ku ló. stol. pod]e rÍcbodoasijských polcc|ánoích !Zorú.! holandském měýě Delf.lu. Také !e výZdobě \'ychiieli Zpnudělftští keramrci z činských a japonských

piedloh' Malba kobaltolou modň pievlá.dá nad pesllou burelností' Jnenovitě po

pbloviné l]' stol' |ozk!élají četné dcIfi\'ké

díny. Značicí s|ó !ýlobky písmcn! ncbo!.cnÝmisvmbolY (tři 2!onkv. scklra. ruŽc

ap') Po í. 1750 d' f. uíLlpu]c do pozadÍ.

dclfiská kamcnina. čcrvenohnědé ne8la.Zované čajové konvičky s reliélní lÝzdo.bou \.ělvičck a dríčku. ktenimi výrobnr! Delftu (od I' ]68í)zejména dílna

'.Koru.nolaní čajnik') napodobily óínrké kame.ninové !7oly' Tato d. k' byla pat|né pří'mou piedchúr1kyní kaÍnenint BoelLge-

rovy.

delin.. del.. zkratka lat. delineavil - na

kres|il. u!ádčjící na íarých gralických lis

tech ZejÍnéna na nrědirytinách odló.- 18' íol' - ]méno umělce. klerý na

l.reslil před1ohu'

DeloÍneora soust,raI kro\.

Dó|IóÍér. v řecké mytologii bohynč 7eně,plodnosti a úrody. dárkyně obilí. malkabohwé Persefon}. dcely Dioly, iímskáCeres: podle le8endy naučila lidstvo pěs'tovat obili' By]a Zobrazována Zplalidla se

srpcn. pochodni nebo s drakY, kt€ří táh|i

Jel luz

dentelle (ílanc')' názeÝ pru zlacenou vý

zdobU kniŽnich !azeb L8' slo|'. nava^l]ícina jcnn. kÍajl.o\Ú vzoÍ!. aplikolalli llllokLljích de\ek'

dcniicrhr 1z hr.)r zuboic/

depindr|lcc (7 func. depťndenc€). ! .lI.chltekluře redlcjší budo!á přÁ|Ušciíťi !.liín cc|ku (|ičcbn'v. holclu apod').

Dcrt'\. anglická slevná manulaklura |olcelánu. za|ožená |ol' l75{)' l770 \poltná\ vírobnou ! Chehea' PIoduko!ala ýolJrínáLlobí itlgurky pod l]iven N1iině. o\oLri.

l.j'(í \ rrbdobi klasicl\mu' Znaókou Lrvla

iiiciál3 D. zkřižfné hole s korunou ad,

v D. bylt také napor]obeny cizí značky.napi' l\'{iicň. Hrlchst ap

Derb\ zn

Dcruh. italská' umbIij\ká \.}.rohna maioll.kr. činná od konce ]5' 5lol, doLlnes' Piíznačné jsou vclké nisY. moLlře Zdobcn.nebo llsl.oldné. tepne pozdčji !ÝÍobk!s peslrou malbou historiíiob!yklc zíačcn!náPisy či iniciálámi vilobct]

dc5én (2 franc'). každý vzor na tkaninč' aluž lznik]ý tkanim. brošo!áním. llačcnim.prostřihá!áním nebo i liskcm.

delign (angl'). v posl€dni Llobč zobccnč]Íná7el pro náVrh lonnování výrobku (stroje. nástroje apod'), sjednocující funkčniúčelÍo( i eslelický uhled'

dcskotisk. způsob tisku 15. ýo1', dsk ce-

lých stránek textů. vyiezanÝch do dievě.nÍch desek zároveň s obrázkr. Již piedvlnálezem knihlisku by|Y tak lištěn'v krářké lexty (blble chudých, svaté obrázk!.le'táky. hrací karty apod.)'

ď",&%otrď

ř

Ý

{tffi\}úž

L-.

141 /

dcsková malba; deskový obÍaz

des\olý obnz, malba provedená některouz malířských technik v tenkých vÍstvách na

dřevěné, zvllá-šť připravené desce' D' o' bylznám již v antice, v byzanl' umčni (ikony)a zvl' významu se mU dostalo ! Bra1bě go-

ické' V 1?' slol.' kdy již převládla malba

na plátně, uďžela se malba drobných for.málů na dřevě v NizozemÍ, zvlášlě ! Ho.landsku.

dessin| desén

deštěni: boiserie' lambrie, táflování

d€tailni studi€. dílčí skica. kreslířská' ma.lířská nebo sochahká studie něheré části

piipravovaného día, fragmentu hlavy' ru.ky, kroje, ale také pohybu u figurálníhonámětu' Dokládá ýoj představy a pro'pracoYávání jejího výtvamého v!ádření'

dél'ká na|ba, umělecty neuvědomělé' ale

tím Úrazově bezplostředně]ší výEarnéprojeif dětí, zlcadlíci jejich dojmy z vněiši}o světa i vnitřní pocity od prvých Čmá'ranic až po zobrMení skutečno$i' l(e kÍeýbě se bny přidává balva. D. m' ve své pú'sobi!é naivitě se stala inspirací pro někt€rémaliřskó směry 20. slol'

Deutscher werkbund (něn.)i Werkbund

deviza (z lat.)| emblém

devocionálie (z lat'), rúzné předměly lido.vé zbožnosti, jato medaile, křižky, obráz.ky, často památlry z návštěq' poumich

Ínsl apoo.

d€xtrin (z lat'), ve vodě rozpust!é lepidIo,ískané pťažením škrobu s píměsíbomxu'Z d' se také ÝyÍáběií akvarelové baNy.

diadém (z řeč')' č€lenka, půÝodně tkanápáska váz^ná kolem hlavy,jakou ve staro.věku nosili kněží a vítězní atleti, později

laké odmak vLadařské hodnosti; římští cí.saři se jím zdobili teprve od Diokleciána'od Konstantila byl součástí oficiální}oúboru' Z kovového, drahokamy zdobené.ho d. byzant' císařú se v}'linula kofuna.

diáko jáhen

diakonikon (z řeč'), místnost připojovanázpravidla na jižní straně k apsidě yýcho.

dokřeýbnských chráÍnu a určená m šatnu

nebo přípravnu duchovensNa, shíomaž.diíě diakonů (jáhDů); měla funkci pozděrší sakÍhtie; půdoÍysný protějšek Píosloruzv. prolhes$,

diamant (řec')| drahokamy

diAmintorá bo!áil bosáž, diamantování

diamantoiá k|enba| klenby

diamanloláni. plastické nebo (ve sgraÍitu)

ien grafické utvářeni fasády diamanlovoubosiáá.

syn Diův a Thébanky semelé, vychovaný

nymíami, manžel Ariadnin' Jeho extatický

kult byl původně pěstován v Thrákii'D' s prúvodem satyru, silénů a maiDad(bakchantek) byl častým námětem zobra.

Žení anticlÚch, renesančnich i barokních.

dioÍáma (z řeč'), zprvu ma]ba na oboustranách pÍúhledné lálky' kteíá pak ! růz.

néÍr osvět]ení pÚobila různými efekty(vynález L' J. M. DagueÍea)' Dnes názor.né (plastické) zobrazení krajiny nebo figu.

rílního výevu ve zmenšené i živolní veli.kosti, tde se s malovaným pozadim pojíplastickó předměty v popředi a zvyšují iluziskutečnosti' Podobného Úmamu ]e pano.

ráma, zatímco cykloláma má pozadí ku.hove,

dioÍi( (iec )' žule podobna trylřelina. zmi.tá tmalozelena .i Lemné šeda' obsahujicip|agiok|as a jlne íninera|y' Uživa se k ob.k|adúm \e ýalebniclv|. vyjimečně take

v plaarce,

Dioskúroió. Blíženci, posta!'y iecké myto.

logie. Kastor a Pollu\ (Polydeules). syno-ve Ledy' bÍatň kIasne He]eny. patři mezi

fugonauty a prosluli nnoha hrdinskÍničiny a dobrodruž$vimi. Jsou takó znane.ním zrěrckruhu.

diDlom lz ieč')' obvyklé oznacefu lislin

lmenolac|ch, qsadnřh, rLdelujioch něja.

ke oravo. pochvalu apod', kleíe b],.vaji ka.

liqr;fickv psán! a zdobeny miniatumimi

m;lbami, nebo zv|a;ť tištény'

dipleřos (řec'), antický chrám s dvojÍm

oběžným sloupořadím' U pseudodipteruje vnitřni řada sloupů nahrazena polo.sloupy.

dip|vch. z iec' djptychon: v anlice původ.

ně dvojice voskovaných tabulek ku psafl'D. řimských l(onsulu jsou řezbou bohatězdob€né sloíolinové destičky' ňotovova.né při Dastoupení konsulú do úřadu' od$řAověku znači d. dvoukřidlý malovaný

oltď, později i dvoudilný obraz profánní

tématiky'

diplhký s|oh' ná2eý odvozený ze scheÍna.ticke. geometricke \]'zdoby váŽ z 8. slo].

př' n' |'. nalezených u Dipylské brány

Diana; Arlemís

diast!los (iec.): interkolumnium

dialreta (lat.)i vasa diatreta

Dido. m}'tická kaÍáginská královna, za-kladatelka Kartága. PodIe Vergilia (Aeie.aJ) si lzala život, když ji opustil hrdina

dig|yÍ (řec.): triglyf

di|enský mode|: bozelto

di|na umělecká: umělecká dílna

dinanderie (2 franc'), hronadné oznacenípro nádoby' ltofl1ky a rumé náčiní, takéliturgické pío kostel, z mědi a mosazi z bel.gického Dinantu' kde lalo ÚIoba Íněla

tradici od středo!ěku'

diok|eciánské okno| termální okno

DioÍýsos' jindy Bakchos (lal' Bakchus),v antické mýologii bůh vína a plodDosti'

t48/

diplr.ch

vAthénách' Do ornamentu d' s'jsoupo]a.ty i postavy lidí a

^.íiat pielvořené ve

Diřectoirc (franc'), k lasicisl ní francouzskámóda doby tz!' DřektoÍia (1795 99),přechod mezi slohem Lud!fta xvl. a em.piren; příznačný jc strohýornament ovlj!.něný pompejskÝmi malbami' VýIa7nouaněúou proti lokokoié módě přineslo po.jetí d' v odílání,,i la grecque''. po řecku'

directoÍ fabricae (lal'): slavební huť

dis€gno' italský pojem pro základní kre.sebný náčn a ideovou koncepci díla' pou.žívaný v umélecké teorii 1ó' a 1?' stol' Narozdil od pieviážně významo!ého codcetta,

d.zahnruje č&Ýěji i foÍmální momenl reali.zace día'

dispenni malba, malba disperznini barva-mi z umělých pryskťic. ieděnÝch vodou,prováděná lehkým akvaÍelo!ým i krycímnánosem' Po uschnuti je ve vodě neroz'puslná'

dispozicc aÍchj1ektonická| architektonic.ká dhpozice

diiadc|ni dckoÍrcc: inscenace

diy!de]ni koslÝmrI inscenace

divadb. Z!l' funkčnč uzpůsobená budolan. účelová míslnost vjiném objeklu určenádivadelním hlám' Základ výloje po]oŽiloantické řecké d', nekryté, umíslěné zpravi.dla na svahu, sestávající z půlkruhového

hlediště se sedadly (theátron)' truhovéplošiny (orchéstra) ulčené pro sboí' pro.scénia (viz) s íunkcí vla$ního jeviště

a ! Dozadi Z€ scénv íviz]. D' v andckéml(]me, umlslene ! Íovjne. r!0Íl|o ||2aÍCnl.lektonický celek se íavebně v)ryjnutou

scénou Naru nonumentální}ro pručelí'ýupňovitýn hledišlěm a vně]šiíni stěnami

iešenÝmi spojením ziisad alchitektury ar.chitIávové a obloukové' Kromě púlválco'vé dispozice se objevuje olálná. Anticlrýodkaz přehodnotila výslavba pozdně rene'sančnfio divadla olirnpico v llálii (Vicen.za, A. Palladio' před 1584), vyuívajíďpe$pekti\T' jejíž Úznam Íoste v baÍoku.v renesanci Zaďná nový vývoj' chalakteri.zovaný spojenim podstatÍých funkčníchčástí d. \' dispozici rozvinulé ze]ména po.dle delší či kra$í podélné osy. - Přírodnid', umísténé ! pílodním úNaru lerénu(také v zahradách), bývá doplňovánodrobnýí]i architektonickými objekt]'.

zámecké histor]cké d' je obvykle sou.číýní souboÍu budov n' budo\T'

diran (z peri.)r pohovka

dirisionismusr pointilismus

dirizívni princip tiorbi aditi\'ni princip

Norby

dii! slěta: sedm divů antického svěla

dlabr| přeplálování

dlátn. kovové, ocelové nás[oje, kteÍými

sochař v kameni i řezbář opÍacovává odbiráním materiál svého díla' Pro práci v ka.meni, k pronikání od bloku. se uŽívá jed.

nohrolého špičáku. na odlamování Íozmitače (prýskače) se šikmou ploškou místo

oslří. k dalšímu opracovávání slouí různézubáky s širšim Zubatým oslřím' Jemnějšíťýhováni \rytváři Úhovačla' (šanýrka, Ša.

Úrka), rovné šitoké oÍří má lemovadlo,sloužicí také k vyrovnáváni ploch. Malýšpičák s hrolem na obou stranách je vÍtá.

ček, lhodný kjemnějšipráci. K dlálům pÍokámen se rržíváželezného kladiva' Rezbář.ská d' majíostří rovná, segm€ntová aŽ pro.hloubená polokruhová, rrytvářejíoí hlubo'ký žlábek (lzv' hola]zna), dále lžičkoviláa hrolilá (kozínožka. klínožka)' s řezbář.skÍni d' se pracuje dřevénou palicí' Kli

noŽky a dalších drobných dlátek se uávátaké v grafické technice dřevořezu'

dlÁtl řezbáhká

dlaždice. nízké destičky různého tvaru(čtveÍce, okosené čtverce' obdélnfty, Šeýtihránky) i naleriálu (z pálené hlíny či ka.nene), slouácí od anliky k dláždění, krytípodlahy nebo k obkladůn' D' z páenéhlíny nepolélaÍé i polévané byly !e stře.dověku zdobeny tlačenÍni vzory i figurái.ními notivy. D' kameninové ]sou Z hlinypálené až do slinulí' Někdy se místo dlaž.dic užvalo cihel v běhounové vazbě.

Drnitrorský porcelánol.Í zárod: Gardner

doba bÍon'ová' obdobi pravěku mezid' f,amenDou a železnou, charakleÍizovanévítěZstvim kovú' ťozvojem řemeslnýchoború včetně metalurgie a lozvinutoubronzovou induýrií (v Evropě asi

2500-1800 až 750'700 př. n.l'). Po pře.

chodném období (viz: eneolit) se dělí na

slarší, střední' mladší, píp. také pozdoi

dobu b' vývoj probíhal nerovnoměrně'

Základnívýmam pro zrod anlického umě-

nl ma oblast egejslo--anatolska (vz: egefske Uméru)' púsob|c| podnělně idodalšichoblasti' např' do pannonského Podunají'

Starší době b' palřikultuÍa unétická' rozšiiená !e střed. Evropě' ovládla techniku

odlé!ání, tepání a kování ozdob, šperků

a zblaní i prolamování a vykládání kovu

např' janlarem z€ sevefu. R}tý dekor je

geometÍizovaný' Na Mora!ě a na Sloven.

sku se ujímají prvky maďarovské kullurys novou ornamentikou z jihovýchodu'

střední dobu b' představují rozvětvené

kultury Ínohylo!é, které zd(ořenily i u niár'

V mladši době b' se ío^ířjlo árové po"

hřbíváni, s nímž souvisikultura popelnico.

vjch polí s řadou ewopských variant.

/49/

U nás se slala důleŽitým podložim dlouhé'ho vývoje kultura bylanská a luŽických po'pelnicových polí' s bohalou typolo8ií kera.miky. se sponami s růžicemi linutýmiz drátu a zvířecími noliw ve !ýzdobě lu.xusních piedmčtů' sloŽilost výoie! mladši a pozdoí době b', dosahujíci až dodoby železné (Viz), dokládá situace r zá'padním středomoří| v háIii se šiiila kultu.ra prolovillanovstá, na sardinii se |ozvi.nula výstavba kamcnných věŽí (nuÍaghi'ilal'). na Korzic€ kruho!Ých opelněnÝchsidel (lorre' ital')' na Baleárách obdob.ných liruhových věži; posléze na pobřežíSicilie a čásli spaněhka Foiničané zaklá'dali obchodní osady. znamena]íci kultumíl"jměnu;v8' stol' př n' ]. vznikalana!ých.ajihu siďie již řecká měía (např' syrákú'sy)' Jiné pásmo zahrnuje s'-z' Německoa iiž- skandinávii; pňznačnou pamálkou

drobnóho umční]e např' b' kuhovni lozíkse s]uneónim kotoučem. pokrltým 71alýnpleclrem, nžený konfteÍn (dutá čií1), sym.bolizujíciÍ] snad útodnoÍ (Dánsko)'U nás je dúleálou pamálkou kuhovní vo'al s nepnhyb|ivými kolečky. ' bronzot1mkotlem (mohylová obla5| i' z' Cech. mila.Veóská ku]tura)'

doba ha|štalská| doba železná

doba hÍldiŠlni, archeo]ogické označní prozápadoslolanskou hmolnou kulturu rané.ho íředověku, chalakterizovanou na vyš.ších stupních soustavou hradišť (viz).Vdějinách našich zemí(asi 7' 12. ýol') sepřekýá s vfiojem kmenového zřízenía počátky státu raného íeudalismu' v ději.nách urnění pak s obdobim lelkomoía!'ským, karoIínskýír, olónským a Íaně !o"mánského slohu. Dělí se na lii obdobi'Předcházi ji obdobi raně slovanské (takéslaroslovanské), zahrnující tz!. pra^kýtyp keramiky a smíšené avarsko slovan.5ké projevy. V stalší d. h. (?' 8' slo|',v Cechách nejspiše 8' slol.) lz kaji jed.

nollivá nevelká bradištč a starší kulturnílypy prodělávají dalši vý.vo]' významný ze.jména na územich blizkých Podunajíl již.

Morava a Záp' slolensko' Středníd' h' (9'-pol. 10' stol')]e údobim Velko'moravské iíšc (9' íol'_před 908)' kd€ s€

kromě h|adišť vyskytuje i lyp opelněnéhosídliště měslského rázu' PokÍočilosti tobo.to p|ostředípo r. 800 narvědčuje nálezová

!Ťstva blalnicko-mikU1čická (z hlediskauměni časný lelkomolaYský sloh) s flanc'kými prvky ! uměleckóm řcmede (!iz ka-rolínské umění). dokládající již schoPnoýsynléry rúzných podnětú (!iz velkomolar.ské umčn0' V óeské oblasti lzrůstáv 2. pol. 9' slol. výZnam mohutných hla.dišť, olládaiícich určitá kmenová územi,nlavne \e slleon|cn Lecnacn' ťo]|zen' ťo.labí a Poohií' v uměleckém řemesle (napi'lcchniky a typy náušnic) j \ prvopočálcíchkaÍnenné alchileklutl (|olundá I]it L.\.mHradci) jsou palmé lelkomora\,ské !liw'v l' pol' 10' Íol' sc stavitelstvi na úýied.ním PraŽském hradu olientuje k oblasliJadlanu (Václavo\.a rolunda): rzniká zá'kladna raného píemyslovského uÍrění'V pohiebnim zpúsobu přežívají noh]rlya vyskyluje se i pohibiÝání lěl' v mladšid' h' (asi pol' lil'-Í)oč' 12' stol')]sou ! po.předí piemyslolské ířcdní Cechy' Wspě.lá kuhura vyznačuje slavnftovské úzEmis úslicdnin hradiš!ěm l'ibicí a hustou sítíkomunikací' od 2' pol. ]0' slol' se íozšiřu'je osidlení noiÝch ploch zpÍavidla na dá].

kových cestách a přilodnich tocích (vnitř.ní kolonizace)' stará i nová hladiště pro'chiiŽejí lypologickým vÝvojem; kniŽeci se

íálají pnky l^' hradské spráW země ne.bo chrání hraniční piechodv (zenrské brá.nv)' Podhradí znamenají již Piechodnýstupeň li ÍředověkýÍt mčstům' Tamníkoslely Ínají funkci panskou ncbo \.elko.famí' Ibléž platí plo Moravu. kt€Iáse do.íala pod vládu Přcmyslolců (od !' 1055

tň údělná knižecNí)' Ve vý1varnélrr unrénisc období ml' d. h. piekrýlá s otónskýrnuměním a počátky' románského íohu(viz),jež se rovnčž v Cechách a na MoÍavěprqelují při budo\.áií nejíarších klášleÍů(benediktÍnské iehole) knížecího za|ože'ní. o vyspělos|i proíředí svčdóí impoÍto.vané uměleckořemeíné předměly Íůméfunkce (např. slalovác|allká příba 2 do'by kolern r. 1000); východní bronzo!é /'věsné dvojdí|né kňžky (viz eÍkolpion) ap'působily na domácí práci' V užitém uměnísc prosadih všechny dobové lechnikya mnohé složité ornamenty (šperkv,luxus.ni knoflíky gombity)' vvskvluje !e jižmjnre. Keramika F vesněs vytáčená na

dob! mčdóná| eneolil

doha žclc'ná. období pÍavčku charakteri.

zovanč už!áním Železa' jeŽ se na Předním\.Ýchodě objevuje od pol' 3. tis' př' n' 1.,

kol' I' 1000 zdomácňuie ! Recku a Šíři serovnéž do ltálie. kdc se Záhy ujímá u Et.ruskú' D' ž' se dé|í na dla ča5o!é úseky'- stáÍši d' ž' sc překrý\'á s obdobim hal.štalskýn, ha]št. kulturou (niá7€v podle na.le,iště ! Rakousku). asi 700 až 500-450př. n' l', ktelá se rozšíiila od i.ich. Francieaž po Karpatskou kotlinu' zahrnuje něko.lik !í!ojo\ých stupňů a úzcmnich okruhů,zc]ména východoh ý nebo východoalpskýo' (u nás zahrnuje kulturu horákovskou najiž. N,{oravě' k' kalendbersLou zasahujicína j'-l'slo!ensko), západoh ýncbozápa.doalpský o' (u nás k' bylanská vc střed.

cechách. ÚběŽky h é mohtlo!é k' v již.

cechách), lužrcký o' v d' ž' (platěnickák. !c výcb. cechách ! na se!' N4olavě)'

Umční ý' d' ž' vyznaóuje \'yhraněný slohs motivy gcomcldckými, Zvířccími i silněslylizovanou lidskou po\Luvou; IyskvtujÍse kuholní voziky a zoomorfní nádoby(viz)' Vlastní slarověká kukura vyspělav ltálii (viz elnrské umčnl' Mladšíd' Ž' nebo laténské, lalén. l ákuhuÍa(pod-le naleziště !€ sÚcarsku), asi 500 až konecstalého letopočtu' v neantické západnía stiedni Evropě píevážně určolaná Kelty(riz ke|tské umění)' se vyljjí v několikafázich (3 až 5)a úzcnnich okluzích. RanésÍopy lalénu Gtarolalénské) jsou patrné la.ké y našich Zenich. kan keltské kmenypronikají v nékolika vlnách (Bójové v Ce.chách, volkové Tekloságo!é, Kotini na

slovensku)' od konce 2' stol. se opíra1í

o opevnéná sídliště Í]ěstského tyPu, tzv'oppida (lat': např' slradonice nád Be-rcpkou ve slřednich cechách, Třísovu ces' KÍunlova, staÍé Hradisko na Pro.slějovsku ad'). ! nichž se sousliedila spe.cia|izovaná !íÍoba (železářsl!í, hmóířstvíIyužílajicí kruhu ap')iobchod' také s ří!r.skou oblastí (import skla. amfoÍ, draho.cenných nádob, ozdob), dopÍovázený !ý.lojem keltské nince' u nás Íažené hlavněze zlata.

dobolá kopicl kopie

Doccia' ilahká manulaktula iorce]ánuu Florencie, Založená markýzem c. Gino.rim 1737' činná dosud' Zprvu vyrábčlltšedé stř€py skolo bez lesku. na sklonllL

18' stol' dosáhla dobró tcchnické úrovn.v nádobí, zpNu pod v]ivcm Míšně, pozdé-

/5t)/

L^ ]7Nl) zc scvrť\' na sk|onkU ]8' sIL'l

]iili'l".. o'."t. Í!W | Íť|rcinr vJzdi

r.i' znaeto.r h1ná rúznL Irc\|ena moorJ'

iJ*enl nebo zlata hvčzda' tottout. ptsme.

iu p 6'. . t.l' 'lot

jítleno bIn0n. dnťs

RjchaÍd Gmon'

dódckasIrlos (iec.) typv antických chrá.

doLurncnlrcc (/ lar'1, ! oblasli archilektu_

n a v!traín.hlj umen] Kre\ťDnc. mencKe.

o,rsemne, lotolraficki zachycenI rIá\eb

; Unré|ectych Jt:| V ur.Ll.m ú\u. popÍ

marerial o ieiich vznlku a lllanl zvlaslnl

ob|A| předýa\UF !áno\a Ú' \ arcn|le\.

rurt, iahrnuircr pÍ''jel' lo|řcbne pIU

stavbu nebo úpralu Íav!y'

doImcn (l kť|| ) rcolilIcky nahlobniUt!aÍ

/ !d|'ych kdmcnnvLh b|olú' ÍDkÍyÍykamennou destou, pnznacny zejmena

pro megalitickou oblasl jižní a západni

EvÍopy'

Dolni Chodor: Chodor

Dolororal mariánská ikono8ratie

D' 0. }|.' nii|L\o\á Zkratka z lal' Deo op.1ino |vlaxinrr. u/ilaná zejména l začálcíchnáhrobních, pamčtních i jiných nápisú odooby reneunční'

00m (z lat')| kated|á|a

doninanla (z lat')' ve !Ýl!' Lménípievlá'dajicí íožka díla (barÝá, kompoziční mo.llv). ! archilektuře pie|ládaiíci pnrek v or.

!iL]li\Jllu míLu. !oh1ťd(\\' \\|iLlll( \\nl]'\|líci cÍl ulbanistického cclku (hlad. |rÍc. kostel). zdůlazněný zpmvidla lilki lťrénen'

do|ninikáni (ordo Flatrum Praedicato.rum o. P. a pod'), žebra\'ý městský řád

(mendikanti. 2 lal.) s účelem kazalehkým(predikanli. z lal.) a uČite|skýn na qŠšíchškolách, rozvÍejíci boho!ědná a filozoťic.ká studia poďe.romáše Akvinského, s ie'hoIí s!' Augustina, zaloŽený ve Franciia polvrzený r' 1216' RovněŽ vznikl-tzv' II.

řád, dominikánky, a IIl' řád,laici' Rádovýoděv; bíý hábit. kožený pás s Íúžeicen.bílý štapulíř s kapuci. dlouhý čemý pláš|s kapucíl ! základnim znaku na íříbmémpoli střibročerný liliový kňž s devizou řádua později téŽ pes s gra.álovým jablkem

v llamé' K nám byliuvedeni v l. l22ó 32.

dominikánky r' 1240.

donino (z lat'). volný plďť čipřehoz s ka'puci, púv' kněžstý svícbní úboÍ, od16' stol' také a ze]ména maškamí a diva.delní převlek, dopiňovaný škraboškou,áby dočasně skrll toložnost' karnevaloÚúboÍ šaška nebo pierola'

dornoini itil. stěna, kterou se prúčeli Uza'vírá nad hlavní římsoui vyplňujc bok sed.lové střechy, nebo skýá střešni út!ar'Plocha š' býyá prolomena okny a různěpiizdobena' S. středověkých stavení bylyvysokó, v zásadě trojúhelníkolé, s rovnýminebo stupňovitě utvář€nýIBi stranami' ně.kdy s dekorativníĎ ciÍ]buřií]. Renesančníš' jsou tvarově bohatší' ÍúZně členěnév ploše iv obryse (např' sestava obloučků,obloučko\.ý š'); motiv na lrcholu ío?šíie.ného a rozeklaného lenesančního š' se na.Zí,vá vlaštoví ocas' v období baroka a ro.koka nivají š' dynanický kňvko!ý obíys,často Zdobený volutani (volutový šlít)'klasicistní š. bývají se8menlové' empiro!é(bez oken) mají tvar nízlrých trojúhelÍílů(honton, tympanon).

domorníznameni. návěstí se jménem do.mu, věcný znalr. klerý s]ouŽil k odlišenía určení obvtných domů ve středolěkém'Íenesančnim i balokním měslě' V Praze

byla d' z' uívána od konce 14' stol' abčž.něv l5' stol';svého orienlačního !ýznamupo7byla teprvc zavedenim doÍnovního íý

o|ánÍ (v Prlzc l7?0, 1805, l87lt)L)' z' - nanámčl zviřa1. květin' věci. biblitkích. mltolo8ických, hi5torických i odli]

Žitých předslav byla bud malovaná neh('plastická; vedle tvaru hríla úlohu i baÍ!a'k sna?šímu zapamatování Zpralidla neob.

wklá(bilýlev, modrá liška' zlalý slon, černá růže). Zobrazení často dop]ňoval ještě

naprs.

donorni šlit. tenesanční)

donolni šlit. (-qotický)

L-

t5U

do mlni štil' (baokni)

donac€(z lat.), věnováni, v minulosti zpÍa.vidla ze zbožného slibu (ex voto), v podě.kováni 2a záchranu či pomoc. úhrada fi!u.rativniho uměleckého díla (oblazu, sociy,oltáře) pro koste]apod', nebo icelé stavbykostela či kaple.

donótor(zlat'), dařovatel, dárce, kteÚ vě.novalkoý€lu oltái' obraz nebojinou sou'čásl vybavení a Úzdoby; v Údobí golikya renesance býájeho podoba často piipo'jena' nejednouje (na d€skových obrazech,v rukopisech lituÍgických knih) zobrazeni s rodinou.

donjon (franc'), donžon. bergfrit, nebojsa'hlavní a ne]pevnější obylná !ěž středově.kého hradu' ústřední čá5t raného hradni}otypu' Půdorys d' byl zprr'u jednoduchý,čtvercový či kruhový, časlo vyhrocený,později ruzně členéný; masíÝní zdivo q]bíha]o nad vyhrocením z obranných důvodůDntem.

dop|rikolé barry. komplemenlam|' kaiJa?ák]adni barva spektra ma \VoU barvu do.p]ňkovou (čenená ze]enou, oranžověžlutámodÍou, fialová zelenožlutou ald')' s níž

při absolutní čistolě ban'y by dala opětpaprsek bíý. s těmito vztahy lze počitati v barevné skladhě ohra^l

dormilái (z lat'), společná ]ožnice řeholnikú v středověkém i pozdějším klášteře'

doÍsa|e (lat')| chórové lavice

dorsá|ní kiiži kasule

dórské kyma: kyma

dórský řód (s|oh)l antické stavební řády

dorýTánid€s}i, v gťaíice dolrreslování ne'bo prohlubování ryté nebo ileptané desky,tiskem opotřebované' Doýané d' Foupď zpúsobilé k dalším dobďm othkúm'ale ztrácejí na púvodnosti prvého stavu'

došky, dochy, panenky, proviíáním zpev.něné víchy žltné slámy (Íaké Íákosovó),uívané ve vodorovných. shora se ořekrí'vajíďch řadácb 1ako liryrina v lidovém stá.vitelstvi. Irnpregnací jsou dnes d' zbavová.ny n€Úhody snadné hořlavosli'

Doubi (něm' Aich)' porcelánová Úrobnana Karlova$ku, zaloŽená 1849 býv. spolu.majltelem íavkovské manufakturyJ' Móhlingerem, kteÚ se ! D. uplatnil ija'ko modelér' VyráběIo se lu nádobí běž.ných tvaru i žiánrové figurky z dobré porce']ánové hmoty, s polevem ivbiskvitu' Zna.čeno vyllačenými iniciálami či nápisem A,Aich, AM.

AMKDoubi (Aich), zr.

dorsa|e (Iat'): chórové lavice

dracoun (z franc')' lracoun, ]esklá kovovánit, vzniklá obtáčením lenkého zlatél]o,slntrného nebo měděného drátku koleílpevného vlákna. D' byly od 1ó. stol' pro.lkávány, brošoviíny honosnó odělry, z d' sešily kťajty' užívalo se jej k lemování čalou.něného náb}tku apod'

drahó kolT, ušlechtilé k' vácného Úskýua rfsoké odolnosli vúči chemickýín vli.vúm. Patí k nim zlalo a střibro, od staÍo.věku uívané y klenotnicNí, a rúzné dÍuhybi]é platiny, objevené r. 1735. V antice sek d' k. počítala také pírodní slitina zlataa střibra e]ektron'

drahokamy, drahé kameny, souhmný ná-zev pro vzácné neroýy, od pra!ěkuceněnépro svou pruhlednost, záňvou balevnosta lesk, užívané k ozdobě klenotů všehodruhu, kdysi v pírodni podobě (svatovác.lavská koruna), později a dnes rúznjnnzpůsobem broušené' Dřiyější dělení nad. a polod' se dnes opouští' cenu určujevácnost Úskytu a móda' HlavníÍr nale.iŠtěm d' jsou lTřelé vrstvy pegnatitu.Nejtvrdší a nej,námějšíd. je bezbarvý čirýdiamant, kryÍalový uhlft' od slředověku

Je cenén rudý rubin a modíý safir, odrůdypírodnňo korundu' Tnavozelený sma.Íagd, světle nodrý akvarnarin palři k od.Íudám berylu, různobarevné lopasy jsoukrystaly křemičinnu hlinitého s fluorem.Vlhledávanými d' 1sou granáty, orientálničervenofialový almandin, ohnivě červenýčeský granát či pyÍop, jehož naleziště je

zejména u Třebenic a v sev' cechácb. slo'ŽenÍn pn.buzný je také v severovýchod.ních cechách nalézaný chryzolit' český oli.vín, čirý' zelenavý křeÍničitan hořečnatýa Železnatý' Zelený nebo žluÚ ]e laké chry.zoberyl, výjimečnč rovnéž nalézanýv CssR, podobně jako ruznobarevoé od.růdy křemene, bezbarvý nebo žlutavý,světle 2elený či až mMrošedý chryzoprasa chalcedon, Ínnohobarevný a.hát' takétnavozel€ný heliolrop. žlutý citín, červe.ný kameol, červený či žlutý jaspis, fialovýam€tyst a rúžový růženín, naléZaný rovněžu nás na Kozákově' Proli lěmto vesměsjasným až pfuhlediým d' rvoií menší sku'pinu d' nepruhledné, jako rúznobarevný(čefiený' žluý izelcný)jaspis, rovněž od.růda křemene' někleré druhy opálu, rúměZbarveného oxidu křemičilého, a jasněrnodÚ lyrkys. lzv' tulecký kímen, fosfo'Íečnan mědnatohlinilý. Někleré d' Gubín,safir, korund)se dnes vyrábějíuměle, nebose odedávna (v Cechách od 17] l) napo'dobuji z barevné skloviny'

d.ik: bájná Zvířata

dnk. bájná zvíiala

drápe|i. také grif, úchyl bvzantské a stie'dověké (románskó a raně gotické) sloupo.vé patky' piidržujíci v rozích obloun lr deS.ce; bfrá dormován do podoby rostlinnénebo i zvíiecí'

drapéřio (? franc'), v€ výtvaÍnén umění

/52/

díípťk

dekonti\,ně 7iasená lálka šatu, pokrýlky,

Závěsu ap', Zoblaz.ná sochařem nebo ma'

líiemi způsob její úplaq a ut!áření se sla]

obwklÍn kritériem formálni a slohové

krilikv

díátěnákoši|c. také Železná k., druh bmě.

nílyráběnóho z kroužkú drátěných (odludnázev) nebo i lilých, nallókaných do sebe

po ólveřici. podle techniky miímé ú antř.e a zobecnělé v Evlopě od 13. do 15' slol'

drcssoir (lranc'), jidelní nábylck francouz.

ské renesance, příbomi} s pevnou zadni

stěnou' lpředu na rfsokých nohách, čaýos otevřenými policemi na slřibmé nádobí

apod', zdobený zpravidla reliéfní řezbou.

drobnomalbs: miniatura

dro|crie (z franc'), žertolné a mravoličné

motivy a scény fi8u!ální' živočišné nebo

fanta.ticté v okraiové výzdobě gotických

i renesrnčních rukophných knih, s texlemobvykle nesoulisejicí.

Druhé cisářstlil styl Druhého císařsNí

druhé rokoko, také neolokoko. stylová

epizoda 2. třeliny 19. ýol' západoevrop.

slého púvodu, h]storizující projev, nava.

zDjicí na dekora|ivní plnoÍ i námětolou

idyličnosl rokoka 18' stol'' uplatňovaný

v delailním utváření archilektury, zviáště

měststýcb domú (v PraZ€ po r' 1840), alepředevšilŤl v by'tovém zařízení, v umělec.

kých řemeslech a průmyslu (v porcelánu),

také v odívání (krinoliny), ale i v dobové

malbě'

druhý baroki baroko, neobaÍoko

DrradY lz ieč'), lake Hamadr}ady. slro.mold nymI antickeho bajeslovi. zosobné.

ní přírodnicb sil' dcery DiolT'

dřeia, jehličnaté a listnaté dřeviny k Íuu.

néĎLr uži1ku ve vÍ1varnán umění dělímepodle tvrdosti. D' měkká: boťovó' jedloYé,

lipove' o|Šové, 5míkové, tupoIo!e. vrbove'

D' poIotvrda: modnnoVe.biczove.citÍo.nové'. D. tvrdá: allasové, benediktynské,

brazilskó, bruyerové, břekové' buko!é,cedrolé, dubové' fia]kové, fisetové, habro.

Vé, hÍuŠňové. la5anoVe, ]lImove. kanárko.

vd. malLlove, orli, švestko!é. lřešňo!e.

ajacou, eben, mahagon, makasar, palisan_

dr, santal.

dieva měkká: někká dřeva

dřcla tvrdá| tvldá dieva

dřcrčná architcltura. souhmÍý název uá.vaný plo všechna stavení dřevěIrých kon.

sÍuk.í' kteíé ve i"ývoji aíchiektury vyma.

ču]í piedevším |aná, archajcká obdobil

zvláště pí,načná je pIo lidové unění' Ji.nak bFají d. stavby pro netlvalost die-vénéhoýavebníhomateriálu provizo'riem.

dř€věné lonstrukce, slavebni systémypoužívající výbradně nebo zčásti dřeva' PřiÍoubené stavbě se uží!á lrámú (hrá!ěnýchči nebráněných' trv' kuláčů) kladených na

sebe horizontálnč a v rozích přeplátova.

nýchl přečnívajicíkonce trámů se nMÍryaji

Zhlaýí. kIov nesou sloupkové podvážky'

Konstlukce palisádová se pořizuje z trám.

cú řazených veťtikálně. K d' k' palří také

kÍovy a zčiisti hřázděné Zdivo.

dievomorka, d. domácí (seQula lacry..nans) palřík dievokamým houbám, kteÍé

buií ve vlhku a působírychlý rozklad dře.

va, užltého ve stavbě (krovů, podlah a za.

budovaných část|' Prorustá dřevem i zdi.vem, šíří se rozsáh]ýn podhoubim, rfNáiína kÍvlých místech měkkó plodnice a na

dievé'šadary povlak \'ryo|áva]ic| puchie.

n|' Napadene Čalti F nezb}tné íadikalněiryměnit. Prevencí ]e impregnace dřeva

a větrání'

dicvo4t, xyloglafie, grafická lechnika tis.ku z Úšky, uívaná tepne od doby před

r' 1800, při níž je kresba rydly vyl],u dopíčně seíznulého dř€va desličIry (zimo.st!áZové ap.). Na rozdil od staršího dřevo"řezu umožňuie d' velmi jeÍnnou kresbu,proto zobecněl v minulém ýoleť ]ako re.produtční lechnika, pro knimi a časopi.

secté ilustrace' Pozdě]ibyla kresba na dře.

vo přenášena i fotograficky (xylofologra.fie). Objevitelem xylografie byl Thomas

Bevick.

dřcvořez. nejstadí tecbnika umělecké gra'

fiky, tisk z výšky, mámý od 2. pol'

14' stol'' nesprávně nazí'vaná dřevoryl.

Kresba ie noíkY vYřezána do dřevěného

špalíčkí seříznuiéhó podélDě, po lélech'

Ýýramé linie kresby zů$álaji na púvod.

ním povÍchu, ostatet je lrbrán do hloub.

ky] barva se nanáší při tlsku pouze na po.vrch' tal(Že !ryhloubená Ínísta zůstávají čls-

tá. Byl čaío ručně koloíován' Barevný

d' je otisk v pe$rych barvách. poňzeny

bud z ]edné desky rybarvene v Íůzných

částech ruznýmitóny, nebo z několika de.sek podle počtu bďev'

{6/M}wrytošilť

dražbi. aukce, způsob pÍodeje umělec'k]ich předmčtů jejich veiejným lydraže.nlÍn. uŽivanÝ V Holandsku od 17' stol', do.dnes běžný zeiména r Anglii' K větším d',Zpnvidla specializovaným podle naleriá.lu']soLl lydávány podrobné katalogy, kte.íe laké Žachlcu]í maietkové Změnv nabíze.ných děl'

dráikoú t!ška: falcolka

E-

t53 I

diíkdoupu, hlavni část, vlashíhmota verlikálni sloupové lodpory mezi Datkoua hlavicí' dole zpialióIa

'nejšiňí. ;ahoře

nejužší' v třelině.!ýšky s enta7í' U ločené'ho s|oupu ]e d' formovaný spid]ově'D' bývá monolitický nebo sesiavovanýz kamennych bUbnú. tamburú (\po]o\'a.n}ch bmoždinkam] nebo.epy). na povrchu hladký n€bo členěný kanelo!ánímNěkd! je dolni lřetina d' zdobena ornamentv,

ts@

+

6'-d?"r=t

1*"P-ďzávodDUbí

dii|. niU|)l' ír. \ di |' ' ltr |tr lrLtenÝ)

Dubi. západoóes|'a t.rratnir na porcelána keIamiku v Dubí (Eichwald)' založená18?1, činná do I' 1945. pracovala taképodle lzoru Z Míšně (cibulový deko4a Kodaně. pak začlenéná do ávodu KaI'lovalský porceIán'

dublolrni (l llanc')i 1ťntLliI(nanl

duborédřevo. pevné a odolné tvrdé dřevodubu (z čeledi bukovitých)' a lo buď zim.niho (drnák, Quercus petÍaea, měkčía tmavši bany). nebo lelní]]o (křemelák.

Quercus robur, lvrdší a světlejši barvy);

uŽívá sc od pÍavěku pro dřevěné íavby'později také v nábylkové ÝýÍobě; pro sloutvídoí néně často se uplatňUie také vřez.bářstýí některých dob (v golice) a evrop'ských oblasti (Porýní. Nizo,eÍni' Pobalt''

duccnlo. dugcnlo, ital' označení pto13. stol'' užíl.ané Zv1áště ! uměleckohjsto.rické liteíaluie. pIo datování tvorby té do'by v ltálii.

Duchcor. to\'árna na porcelán založená1864;Úroba se věnovala od počálku takédrobné plastice figurek a niřat. Proto pozačlenéni výrobny do oborového podnikuKallova$lý porcelán (1958) zde byl zalo.Žen ale]iór figurálního a zdobeného porce.lánu'

duchesse (franc'). Íázev pro lehátkos opčÍadly na obou užŠích ýÍanách, zpravi.dla neste]né výše. D. byla běžnou loučástirokokovóho nábytkového zaízení ale jejíobliba se udržela i v 19' stol' až po druhérokoto, zv1ášlě v ámeckých inventářich'Někdy sestává d' ze tři k sobě přistavova.lelných částí'

duktus (z lat.), sklon a chaÍakter psanéhoa tištěného písma; ve formáInín rozboruuměleckéhodía také vedení štětce idláta.ale i kompozičních linii. zejména směra riíz draÉrie. uspořádání volného rou'cha.

dům alikoií: alikové palro

důrn atÍioiýi atrium

důn ko|ektivnil kolektivní dúm

důn |idoÚ: lidová archilektura

dúm ntěstslý| měltský dům

di|m tcr,sorÝ: terasový dúm

důn lčŽoÍ| věžoyý dům

dunajská ško|a' podunajská š', dunajslrýsloh. púvodně označení pro malbu, grafikua kÍesbu, od nedávna a v širším smyslu procelé umělecké hnuti období 1490 1540! Íakouském a bavorskčm Podunaiíiv podhůříAlp. ktelé seproievilo ve všechdÍuzích uměnÍ a zalahovalo na sousedníúzemi' Vzniklo z různých podnčlú (lřadicenizozcmského lealisÍnu a parléřovské ar.chitektury. seveÍoilalského uměnÍ, díaA, IJú rera) i společen s kých a ideových po.pudú jako výIaZ nového vzlahu t světu'předevšín k přírodě, stalo s€ Úznannousložkou přechodu me,i Pozdní gotitoua severskou Íencsancí' Na !ětvení a ýojid' š. nčla podi]řada osobitých lvůrcu iob.Jednalalelú a stavebníků' vedoucimdÍuhem byla od počátku ma]ba a grafika'Zrodila se v dolnoratouském okruhu víd.ně (J. PIeu, ranó dí]o L' cranacha st');k dalšim centrúm zanedlouho patří Řezno(A' Altdoíe4 a Pasov (w' Hube'. cia.raklcristickil vývin hornaté, l€snalé krajinyv prostředi náboženských a svétských výje.vú i v pozadí portrótnilo obrazu doprová-ze1o studium Piírodních motiliv kresbácha dú.aŽ na hloubku prostoru ibarvu a dra'matické osvětlení. ]\'Ialba s!ědčí o skuteč.ném prožitku přítodv a má vliv na pojetíIeliéfu. Vedle spolupráce na výzdobě řeza.ných a malovaných oltáiú získalo sochaií\.í nové úko]y v rozměrném kamennémepilafu (vídeňský okfuh) a v drobné plastl.ce. píznačné pro západní okruhyd' š' (např. H' Leinber8eí v Landsh ua zejména mono8ramista IP ad. v salcbur.sko-pasolskénr okruhu)' Architekluruv},značule dynamičnosl a celislvé utvářeníprostoru. umožněné konstrukcemi klenbyněkolika soustaÝ (zejména hvěZdicoútéa kroužené kl' mnoha vzorů)' Ve světskémstavilehtví se vyskytuji míslní rariantyměšthnského domu s italizujícíni štítya aIikaíni; č{sta je kÍene|ace (!lZ). arkyia nad!orni arkáda' Karnenická q'balaněslských kost€lů se ťo2rúslá o .ovó t}pya ioíny kazatelny. kfuchty, pastoforiai porl{lu. ornamentika v užitém uměniv přízdobě čáíí architektury a oltářů,v knižní malbě ivýpravě tištěné knihy záhyspojuje hybné vegetabilní motily 1vi2 ve.

154t

o.|1bllí| i|Índmenl' \.rVUvi]' pnkV ollvoj"". ,.

'mans|.cho umčnla renesrncnl.'l.

l''-*iv za *ren'rtalrkcho. jmenovitč he.

lli'ř.r.; p'*u.o' ' Nďlcle zasadv

a foÍmy d' (' pronLka|\ \e vLnacn 00 |lznlcn

-...m nl\ich /efll (na Morr\c a1 po ulo_

froLlc' Bmo' Kronlétrz1' V o|'ruhu jagel.

|on\kehnUměni íťL1) bVL \loupencem rane

d' i' ýa\úe| B' Rjťd a MlsLÍ lrlomencreno

ohal( KÍJIce L] n.r\ JrúÝ'i\||.Nllst|'LtnÍnc

Llcho Prrdurllu (lreo lrl/) 7unnora_

Lou\lťhu ULÍuhu \nao 1a[e ]' bÍeL] {U]o..

moUc): ntkoIiL iťanvct] 0|laru..v \orIl

\N|u \ dl nllU monljgÍa|n]\|a lť .(píeo

.' ti]l) Ň .lot'n.vm Il0pUflum z vl0ne

iadrmt nčlLert kamtnne 0||are a epILaIJ

lBrnÚ. Ju| u Brar'J. kdťžLo h|d\nióá\l iij

zanth.r uIrarr ze sVť|l. (Z\ell|) l dob\

licd r l5]j \ť do AJamo\a U BÍna l]oýJ.

la dalem r' ló) /'

dullrnó 7di\o: zdi!o

drcie. pohrblivá (ot!íÍateIná i 2a!íÍatelná)

r.íolň iclrodÚ a prúchodů v architektuie.

isou zárčioÝánv do leiejí! ostčni, nebo sť

',&\unuií do Zdj. !yrábějíse zc dřeva. zkovU

nebo'lsou kombinolané, iednokiídlé'dvoukřid]é ncbo z rícc dílů, laké dloiité'ov|ádillí sc zpnvidla klikou. zamykaji se

Zámkcír. Nl ose isou oláčecí dveie (turni.

kelo!ó d,)o púdoNsu ieckóho kříže. čtyř'kňdlé oclailni ulviiieni d' podléhá íoho.Vému cílční. ! Iťnesanci a v baroku brlyintařovánv ncbo zdoben'v vyřezávánim.

drojhlbnicc| báj0á Zliiata

dioji{á k'p|e. také patÍová k'. cirkelnísta\'ba od!oU podlaích z!Íavidla stej né hopillIorysu položených nad scbou, čaíá pocelý stiedovčk' Podlc dispozice se dě|í ze'

Jména na d\.a typv: geneticky yarší d' k-erůZn.ho půdolrlu. v nichžbý!á patlo pÍo.po]ené 5 dolnínr kuhovním prostorem vět.iim ói menŠím otvolem ! klenbě (např.d. k. falcc r Chebu, kolem r. 1200). d. k-ena podó]ném púdorysu, bez prostorovéhospo]cni obou podlažíína!i' d' k' v klášteřeZlalí koruna. kol. I'.1263) Funkce patrabý'lá různá D. k.g se wsťltuiiv hradech.! mčískích Da|ácích.ín;oř' káLovskáStc.chapitt, ilg;1;1, plir'iz+s1. v tláš1clech. biskUpské pii kaledÍálách' Někt€řiaLlbii zahrnujimezid' k c rolněŽ kamerit'tz). ]iní icj vylučuji. Typologický před'

stupeň d' t' přodýavují antická máuzol€a(vi') a slarokieslhnská írartyria (!iz)'

d!ojitÍ chór: dvouchóÍo!á ba7ilika

drojilj hoýc|. někdy zdlojený kostel'v šřším smyslu o7načeni pro aditivni spo.

]ení dvou kultovních slaveb ste]nč n. ne].

čaíěji nesteiné dispozice' vclikostj účelu

a 7a5věceni' s dlojím zas!ěcením se dvojl'tl chÍám o pla de|né dispozici objevujejiž v Asyriia vřimskéantice' od Íarolřeýt.anské doby s€ v různóm uspořádání v!-\kYlují Zejména scstalT baziliky (!iZ)

s martyriern (riz) a baplislerien (viz).I byzantských kláštetech také dlojic€ ku.poloiých koýelú na nestejnčm půdorysu'

Z\láštním piípadem zdvojeni r ýarokřesianské době je dlojicc podélných' rovno-

bčmých 5la!eb síňového lypu, bez apsid'

Uvedené typ! spoiení!ětií a menší stavby

óást nolé Iitclatury nepovažuje Za d. ko'Ipodle siluace avzniku uávájiných označe'ni (např' skupina ko'. |odina ko') á katc

"r] d, ko' v oblastech cirkevního lat' ob.

řadu ZuŽuj€. D. ko' v užším smyslu l€stalba o dvou podlaŽích nad sebou, pii.bližně stejného půdorysu. obwkle rozdjl.né výšk!, zpralidla se stejné umístěnýmhlaÝniÍr oltáicm' Důlody tako!ého zdvo'jení Írohou \.yplývat ze situace ! terénu.

NáZorným piftladcn je tZ\' dolní a holniko' sv. Fmnliška ! Asslsi (1228 ]257)'Srovnej: rllojitá kaple.

drojpohiíi pancnský pohár

d\nj\linh. t.rke tup|Uv|V (Z něm ). nazev

pro skIenlce zdUbenť ryUnL'L] na z|afi fóliinebo laké malbou mezi dlojí sklcněnou

slěnou 1do lnějši skl€nk! zapadá přesně

vnitiní), nahoie Zatmelenou' D' se !yrábě.ly v Čechách od 2. čtrrti 18' stol' a byly

ccnčny spíšjako dárkové neŽ užitkové ná'dobk!. PÍincip dvouslěnné vÝzdoby by]

uplalněn již ! L7' stol' u Kunckclova skla

anad' navázalopozdějiiskloNlildnerovo'

dlorana' velká úsliední sii v€řejné budo.r1', zábavní, úřední' nádražní, banko!.ní

kr1é nádvoři, čzL5to se skicněnou íie.chou,

drorcc, dvůr. úplná sídlištni jcdnotka,

oplocená, opeÝněná. vybalená obytnýÍl

(avcnIm i ponl.,cnyÍni hospodařskyrni bu.

dnvamr' ydlo mlstnlh'' zemana ajeho čele.di, celek příznačný pro raně historickái m]adšÍ období'

droÍskó umóni. označenipro tvorbu histo.

rických epoch, kteIá lznikala na panovnic.

kých dvorech abylajim určena, odpovída.

la ploto jcjich q'$kýn náÍokůml bv]a

zplavidla charakte Zována uměleckou

vřtuozilou' al€ také spolcčenskou výluč.nosti.

drouchóro!á bazi|ikd. v církcvní architek.

tuře llřcdověku lypb. (!iz)s d!ěmachóÍy'jedním na východě'jedním na západě (ně'|.]\ |ake o d\ou |ňřrrVch lud|Ch), \e vs|Up.

nrm purtalem do bočni n' pňtni |odi'

V otónském obdobi se rfskylu]e V pásmu

od ýiedniio Nčmecka po Be]gii, častá je

ZejĎéna ! románském íavitehiví v Porý.ní' Každý z chórů měl obvykle své vlashizas!éccni' U nás se předpokládá dispoziced' b. u chrámu sv' Víta v Praze (1060 9ó)'

droulodi: chlámová lod. chÍámové tYpy

dihoiÍní, polepeni měkkébo dieva. Ze'

imčna nábylku. tcnkými llsly tvldého dře'va, dýhami' ktclé se pak leíí. aby vyniklo

1e]ich žilkování (f]ádro!ání), př1rozená

kresba dicva.

dYnamickÍ princip: ! archilektuře a ve vý.lvarném umění důrazné stupňo!ání až

převaha bybných prvkú ve formání vý.stalbě dila, ktelé je posléze celé vyjádře.

nín těchto Úrazových tendencí (v radikál.nín ba|oku a v některých sněíech tvorby

20. stol.).

džami (arab'): meŠlta

Ear|t Eng|i\h. anBl' o.natn| pÍo raně 8o.IicLoU aIchÚek|uÍu \ Anglij od \klonku

12' Íol' až tol' 1250, spojujici lomán.sko'normanskou tradici s novými tian'couzskými vlit,y'

--

l55i

eben (z řeč'), černé, tvrdé, dobře leštitelnédřevo, od slarověku užívané k výrobévácného náb}tku, také k řezblán; těženéze Íronů rodu Diospyros' zčelediEbenacae. B. dře\'oje napodobováno la}é moře.nin jiných dřev' zvlášlní obliba e'! l]' 5ro|' odpovidala. tehde]šl ipanélskemooe ceÍnych l(oíyn]U'

cb€nisla (z ftanc'), označení vzniklév 17' ýol' ve Francii pro nábytkovéhotruhláie, kteíý Zpracoválal eben;v 18' stol' uívané obecněji pro truhlářepracujícího s exotickými dřevy' Žnaléhojemné vykladačské práce, použiti kovo.vých aplik ap'

écai||e, fianc. označení pro šupinový orna.m€nt' uávaný nejprve na francouzskérlporcelánu 18' stol'

Ecc€ homol (lat.| Ejhle člověkl), Zvolá.íPilálovo, s nímž (Jan 19,5) zÍ]učenéhoKÍista ukázal Zidům' odtud ilonoqrafic.ký typ zbičovaného Krista s tmovou-koru.nou, zpravidla sedícího' přímačný prop]astiku období gotiky ap'' al€ také prolidovou tvorbu.

&c|esia (lat.), ale8orické zobíazení cír.kv€, také Nového zákona. jako ženv s kří.žem a kalichem; protějškem byla sinagó.ga, symbol Slarého zákona, žena se zavá.2anÍna očima.

École de Paris (íranc.), PaříŽská škola,v ákladním smyslu označeni pro početnou skupinu malířú flancouzského, špa.nělskóho' italského, holandského, polské.ho, buihaÍského, rullého i českého pů.\'o.

du, činných v Paíži po 1' svěl. válce. Za.stávali rúmé uměle.ké niiory' charakte.ristická expresí!Ťí forma día mnobýchz nich Wiadřovala Docitv osaměni a odci'zeni' Čáiem se siLížili s francouzskýmuměním. Hla\'ní představilelé: A' Modig.liani, J. Pascin, M. Chagall, M. Kidin!,ch' Soutine' l' Grls' Později se obsah termínu P' š. rozšířil i na jiné a poÍupně sestal meziná(odníÍ] omačením modemis'|ického úsilí urnělců celého svěla, činných! Paíži. Pro kritiku a dějepis umění máozna(€ní P' š' Dadále svúj původní l"ýznaÍr.

cdikula, aedicula (lat.). chramek, pakjed-noduchý sE\ebnI utvaÍ. sestávaj|c| z pod.

por a kladí se štilem] v architektonickésorrvislosti e' člení zeď, riánuje podál' ok.no nebo výklenek'

obJohi t\oi||o U' nJ Kreté, ldsi2500 2100, 2lní t5NUi ti80 1100ipodle bájného krále zv i\,Íínqské u. vricho]ící ve 2' lis' př' n' l' Uprostřed někdei.Ších mčslských sídlišťse dochovalv složilé,neopevnene pancove sousuvy s vtcepo-dlažnimi budovami seskupenýni okoloústředních dvorů, íavéné z lomového ka-nene zpeyněného kvádry, na maltu, ar.chilrávového systému, PloŠe zastiešené's vnitřní splelí komunikací na rumýchúÍovnich (viz labl'rint) i lodovodní a ka.nalizační síti (Knossos. Faistos, HaAiaTriada). Nástěnné malÍřsiví V palácich přiobchodnifi spojení ve vzájeÍnných vzta.zích s Egyptem dosáh|o monumcntálníhoi dekolativního účinu !e fi8urálnich výje.lech ze života (slawostní prulody, kultov.ni býčí hry), ve volnén zobrazení nířa!pímohlré přirody a mohkých živočichú.Z uměleckých iemesel bylo zvláŠť vyspělézlatnicl\'í a hmčiřsM' Ve výzdoběgeomet.rický omamenl ustoupil piiroz€nč poda.ným motil'ům rostlinnýn a zrÍiecim' V so.chařství vyniká drobná plastika z bron2ua telakoty, kteráspolu snástěnnou malbousvědčí o znaloslitěla v pohybu;rovněž do-kládají lypický oděv (žcnská bož^.itva,

knčžkys obnažeÍým poprsím ap.)' - Kyk'ladské oslrovy při]ínaly"um. z Krély. po.sléze z pevninského Recka a rovněžz M' Asie. Stavebnícelly a op€vnénínikdynedosáhly velkÝch rozÍněru' ArchilektumhÍobek je zatím málo známá. ]\'lístní tradi.ce je patrná ve ýobě silně sty|izovanýchýojících i sedicích idolú, soch většího čimenšího ÍoaněÍu, vesmčs ženského těla'V!"ýinutá byla keramika ze zooooI{rrímipr9ky, ve starší fáa přizdobená jednodu.

chýnni geometnckvmi motiu (óeÍna nabilem zák|ádU). ! mIirdšipak \oIne roz\ede.nými Íylizovanými motily přírodníni.

V pozdním e. u' se na řecké pevniněvýznamně uplatňuje um' mykénské (asi

1ó00-1]00) se středisty v Mykénácha Tírynlu' VyvÚe]o se na Základech před.mykénsté ýředni heladské kuhury a veýycích s Krétou] vy}-rcho|ilo \'e 14' stol'př. n.l' Přínos sejeví hlaně v archilektuřeopevněných měsl. dělených na p€vnost(hrad) 5 obydlím vládnoucí vrshT a sidlišlěměstského typu' Některé stavebni prvky(sloup) jsou převzalé z &éty' specifický

ryp představují monumentální bÍány dohradu (např. hlavní Lvi brána v Myké.nách), budované ste]ně jako hradební zdi

edikula

óÍód (hebr')' náprsníštít židovského v€le'kněZe s dvanácti výčnělky, syÍnbolizujicimidvanácÍero kmenú izraehtých; piicházív biblických zobrazeních AÍona, Zachariá.še ai

egejské uměni, souhmné označeni prosla.rověké u. východniho středomoři v obdo.bi (asi 2500 kol' 1100 př' n' 1'), jež sezhruba přelrrfá s koncem doby měděné,d' bronzovou a počátky d' železné aje cha.úkterizované architekturou; předcházívlastní anlické řecké umění. Do okruhue' u' patří kéta, Kyklady a řecká pevnina,v sz. M' AÁii Tíója. na okrEi Kypr' První

/5b/

z mohUIn!ch ba|Ýirn! l|^ l'y|l'lp+é.zdi.

ýo). d Lupolole hrobk! [runo!e],lo'luoo

rv\u. 73k]enUlť nepía\nL] precneIK0!0u

iienb.'Ll (VLz)' Vys|ylUJe 'e dÚm pÍavou-

h]ť disp07jce (\lz' megalon|. vznlX|ť

l nreJchui e|aÉ' Krdce uocno\ane Pa

m;t[v ÍronUmenlirlnih.' \ochaĎLÝ| J 'ma.

llishI j$u znainéschijmahcl.e' V malnf ]e

nnzna.ny n.rmě|o\v pu\un (symDoy a'te.

mlLr bn]e a Lo!u)' /a trelslťno v|lvu

\ uÍrt|ťcIcn řťmeíe !zkve(alo [0!0te.

pfu|!L. lc]menr torcULrkir \e zlalě (po.smr|.

ne ma'kv ! hrobecn' ponary z VáÍa na

Pelt'pnn.\U) a \peÍLařsr\i' v teramicke

plaý|ce rejlnV |\aI UstLlpuIe schematIzacI

i \ omamťnt|ce 8eomctfl7ac|(pozone my.

kénské vázo!é maIíiství)' Tradice mykén.

skťhiI um' iemŠ|a prelnala !pad Dorú'

Nék|c ý Tro|r. u HonrdIa l]iun (paho

rck Hisárlik l dn. Turecku), objevená

H. schliemannem (od r' l870 71);skfÍTá

\' etaDě pied řccko'římskou anhkou s€dm

nalcio!Ých \,Íste! (asi 3000-1000 před'

n' l']' Z!|áštní postaveni rná (ypr, kde se

křížily kuhLlrní vlivy z oÍientu a E8eidy'

cg(j\kí dům: antickÝ důn

tgcrmannovy sk|enice. práce sklářské díl.n! Bťdřicha Eqermanna v Novém BoÍu,kierá v I' črvň 19' ýol' kromě čeméhoskla hvalilo!ého a čeNenavého |ithyalino'vého vyrábčla laké sklenice 2baÍvené lazu'Íou /atoŽlutou a později rudou, úspěšně

napodobujíci dlažji rubínové sklo'

eg|!i aegrs

cglofinrnini (z franc'), dŤllh sklomďb).vlziJUoa 5(|.r omamen|ťr0 rylm c| Vyne

chanÝm v baÍcvném laku na spodní stÍaněploch! a podloŽcným zlatou fólií, technikaznámá ve Flancii uŽ od 18. stol', ač názevje tepNe pozdčjši'

ťg]plská móds. hislodzující móda; \Tslu'ptlllcl na sklonku 18. stol' a v období em.piru. ZvIáštč ! uměleckých řemeslecha z |rancle loz'iíiená v ostatní Evropěl na"vazovani na pamálky egyptského urnění,znolu ob]evované po Napoleonově egypt.s(cm nžení

cll\ptlká nodi: Írodi€

eg}pt\kó njčni. u' starolčkčho EByplr(4.lis' 2' tis' 1. ýol' pi. n' l') charaktcIizo'lanó svéb},lnoíí prqevu již v rané etapč

a dlouhým souvisiým víojem. v nčmžisouZřcleiné odklony a pnklony k tradici' od.Iáželo změnv pírody, živola, zemědčlské

společnosti a ol8anizovaného íálu v poiiči Nilu. Bylo spjaté s kosmologicko náb0'

ženským souborem kuhú (např' slunce),

obiadů a picdstav (zejména víra v pokÍa.

čováni Ži\o1a po smÍi. ctění mrt!ých.předslava král€ faraóna považovaného zapozenské llělcní boha)' Působily na iko'no8Íafii (králů a bohú)' typologii všcch

druhů umění i úzký !,ájemný vnah obra'Zu, hiero8lt'fického pisma a symbolikv' Pospolečenské ílánce jádrem e' u. bylodvo$ké umění a jeho okrub (vntva úied.ni}ú. vojáků, chrámových kněí' íužebniků). - PÍo monumentální archilekturujsou příznačné stavby hÍobní a kultovní,naslaby (viz), pylamidy (viz), skalní hro.by, chÍámy na obdélném púdorysu (Záduš.

ní, obřadní, Zvl. kuhu; nadterénní n. skal.ní). Chrámové okÍsky ve !)ryinulé podobě

zahrnují posvátné cesty lemolané řadami

írng 1vrz) a cesty na nLmpalh. př.,d uza

vienou čá\|| obel[ky (viz) a ko|osalni so.

chy, vstupni blánu mezi pylony (viz), za nínádvoií se sloupovými ochozy, sloupový

sál a vlastní svalyni. Menší obytné stavby(domy maleln}ch }r\tet)

'se skladdl) zť

vstupnI 0le\](ne nrersIne' 5tIe0n| ínťa dalšíchjizeb;součás1í byla zahlada' Krá.lovské paláce měly stavby seskupené ko.lem dvorů a pavilóny v zahladách' stali'lehtví statého Egypta obsáhlo lodní dí]a

(kanály, nádrŽe) a dokonalá opevněni'K stavebním maleriálúm patříhlína, rákos.

dievo akánenlvedlc suš€né cihly se upLat

nila c' vypa|ovaná, kamenné tvádry a deýky byly dokonale opracovaoé' Záhy se W'skFuje pilíř a také sloup o ruzných typech

dřiku ukončený hlavicí' odvozenou ze]mé'

na z květu lotosu n' papyru čizlistů palmy;

to jsou rovněž nolivy eg. ornamentiky'Konstrukční soustala by]a architÍávová(viz). stiecha Io\na. |ojefl vnéišku sIerco

lom cke (viz ýeÍeo|omni alch )' sochaiství a malířsM, piede!šíÍr oficiálni zobra.

zení, ale laké drobná plastika a vétšina vý.

zdoby íukopisných knih na papyru (Knihymrtvých] vznikla ve službách uvedených

kultů a představ' Ustálily se ttpy podobiz.

ny, objevuje se krajinomalba i znázornční

7riřat' lccbnický a t!ůrčíposlup ! sochai

ý!íbv1 značnč roz!čllený'stupnicemalťriálu dosahuje až k ne]tvrllšim' Mnohé s(|chv a piíznačný tvp tzv. ponořeného Íclič'tu (en cÍeux' s modelací uvnitř vyh]oube'

nóho obrvsu) zplálidla dotváiela ži!á po

lychromie' v sochařstvía v ma|bě sc uplat'liu]e íllizace a zvláštní oplická mebdaznáZolněni skulečnosti v pravoúhlé síto!ósoustavě, beziluzc proslorové hloubky Fi.gul],' piedrnéty. zviiata a prvky krajiny

V oblazech i leliéfu isou izolovaně řazené

vedle scbe a viděnó ! plofilu. U lidské po.

stavy protjl hlaly picchái v silueÍu lamen.

! třičtvíečni natočcnítrupu a opě1se lracipii podáni končetin' v eg' oÍnamenticepřc!ládají prlky rostlinné a Zvíiccí. Umě.leoká řemesla Zpracoválali dievo. hlinu,

kov1, lnčné textilie a také sklol \,ynikajíci

ie 2latnic|vi, šperkařství (smalty) a nábyl.

káiství' E' u se dělí na tři až sedm n. osnobdobi; jejich ÍúZné óasové vymezení belev úlahu periodizacie' dějin podle dynaJlli:

l' období přcddYnaslické a pflních dvou

dyn' (asi 4000 2778 př' n. l'), 2. o' staléíše í3' ó. dvn.. asi277E 2280 n' aŽ 2190pi. n L.), L pNnr piechodne obdobr

(7 |0 Jyn'. a\i 22ll0 2052 př n' l').

1' o' stiedni iíŠe (l1''12' dyn.' asi

2052-1778 n' až ]795 př' n' l'),5. dluhépřechodné o' (]]'-17' dyn', asi

i778 1567 pi. n' l').6' o. Nové říše

(18' 20. dyn., a\i l567 t090n'1085př'n' l'), 7' pozdní o' (2l' 31' dyn' a peBtíkrálové, asi 1090 342 pi. n' l')' 8' o' helé.

ni$u (o' Al€xandra Vel'' 332 322 př'

n' l'; ptolemaiovská doba 323 30 n. l.),

chalakterúolané rychlýrn pÍonikáním ze.jména orientálních vli!ú' Následuje římské

období (30-39 n. l.), byzantské o'(395 ó38) se árodky kiesťanského umě.

ni Koplů' od let 638 41 nastalo panství

Arabů. ' Na evlopské uIÍěni působilo

€. u. částečně v pozdnírenesanci a baloku.

hlouběJipak od konce 18' stol' a v dusled.

ku Napoleonova taženi do E' (.' 1798 9)

ze]ména v obdobi empřui eg' móda se

projevila hlavnč ! užitém umění a orna.

mentic€'

egtptskÍ kiiž| křiž

echinur. (iec')' člán€k dólské hlaYice ve

tvaN talíře' kterÝ záÍoveň s krčkem spoju.je diík sloupu i krlcí deskou (abakem)'

E-

/57/

Někdy, z\'l' v iínlké archit€kluře, byl c|cmi (árab.)| balzámy

El€usa (řcc'): mariánská ikono8rafie

elelacc (z let'); nárys

€|iptická klenbal klenba

t|o\olíni G řeč')' 8alvan|cka upr^va nť.kteriCh Io\ú. z\|ašLě hlInll'u |' IUVrchote'mu upelněni a Zušlechténi pfo použitív modcÍní alchilektuře a umélcckých řc.

cnlil (franc.): smah

cnrailbrun (fldnc.). hnedy lak pouztvanl

lri slredo\'éke lechnice z|ácenI adelorac;nědi zejména v Porýni. Mčd s povlakenZ€ lněného o|eje vytvářela v ohni pňsvit.nou hnědou vrslvu, do niž bvlvtškrabovánomamenl a rýhy býy vy7lacovány'

emai|ov{nó sklo. nádobr zdobené smalto.vou připalovanou malbou' Ma]ba emailemna skle byla Známájiž \' starovékém orien.tč. ve ýř€dověku je piíznačná zpn'u prosklo is|ámskč oblasli, blavně !v$ké, odkonce l5' stol' pÍo benátskósklo. oddrLlhép01' l6' 5to|' aŽ do l8. stoI pro čcskéa něneckó sklo (zvláště s moli}V hera|dic.kýnri), Toto poměmě hrubé e' s' ustoupísicesklu rytému a řezančmu. ale piihlásíseještév i7' stol' vjenlnéJcdnobarivné ma].hé tz\' ša|Io\e[ a jeýe pozdéJL. Ve 2' pol'ilj ýo|' v lIansparenIni pťýre Ína béB Egermanna a dalšich. odvozené z vý.z0o0y porcelanu.

.m{nuelský doh. stavebni íoh renesance! PoÍtugalsku kolen apo loce 1500. nazý.vaný pod|ť krále Enunue|a I', kterí pod.purovaljeho roz\oj. \po]ulc pnzdne Solrcke pnkl \ mdur\ktm I irrlskou rrnesrncr

e tb|én (Z řeč'). 7nanrcni, v némž je Zobra.zení spoj€no s nápisem ! znakový celek.0d 1ó' ýol' a obzvláštč V obdobi batoku.bylo e ů rržíváno zÝláiť hojnč a lziiklace]á nauka o iejich tvořeni emblematika.Nčkdy bývá e. ztotožňován se symbolem,ale zpra!id|a 5e oJ néJ ]Uz||šuje pravé um'Žc má navic slovniJuplolod' casu e' FouZpÍalidla tyto: leÍnma či motlo. také devíza (nejčastčji latinské hcslo nebo příslovi'

které mívá Ítejyýše pěl slov). dálc aIegoric.ký obraŽ (,Órazení, a tojednobo předmě.tu nebo bytosli. či celého jeiich souboru,jednoduchého figurálního výjevu. krajinyap')a konečně epiglam (\rys\'ěllující neborozlušlění e' usnadňující nápis, kleÚ spo"juje obra2 á motto s skrý!á mravní nau.óen')'

emblemalika (Z řeč')' nauka o alegoric"kých znameních' emblémech. a jejich tvo'ieni' byla ronÚena v období manýrisnua zvláště baloku s použilím staršich lajnýcha jinolajných obrazových systémů (hiero.gl}'tiky aj'). shmovaných laké v emblema.tických sbolnícich'

lnlbriacchi, benálská rodina řezáóů před.mětů ze slonoviny, činná ve 14' a 15' stol'a \]rabéircIkazeI!.líuhIick) a lrLrh V,5kla-daci ohářikl icelé LrItamIna|(a!cť \ rehef.ni f BUIáln| \'yzdobuu cllke\n| l mFologic.ke temdliky' PozJějijmenem ť' Uznaóo\'a.ny lyto jejjch výIobk)''

empiř. empír' empire' hanc' označeník|a'siclstního stylu ve Francii t JotJť ú5ařstvíNapoleona L (asi 1E00-1830). E. se rych"]e rozšířil po Evropě až do Ruska' kde seudrŽelnejdéle' Recké' řínské a také egyDt.s|'é na11 a rýzdobne rnonry byJ1 Napbie.0nn\)mi crchllelIy (hl' PťrcLerem a Fon.lainen) užity a přet\ářeny v ucelený slo.hový názor' zdúIazňujicí ýříZlivou |edno.duchosl a ušlechlilou proýotu' Architek'tula usiluje o monumentání účin, vnitřkybívají barevně úspomé (černá, bílá, zlaloi,nl]hlIck Ž ebenu s .nosaznými ozdobam].Z.r)jkou koÍýmovou módu rryznačuiiode\1 1y'oko piepásane a \olné spj)rya]|cI,

.rnnck. Účť\! To|o d\ors]\e uménl dozna.10 piíznačné promčny a lyznívalo ve střed.ni Elropě v nlěšthnské llorbé dobv před.biezno!é (biedermaie4'

cmpleclum (lar.)r opus. zdivo

cmpoía! llibuna) architektonická kon.strukce v středo!čkén renesančnín a ba.Iokním koíelním interiéru, prostor otev.řený oknem nebo aíkádou, nesený klen.bou na lloupech nebo piliiích; v podé]flémkostel€ býlá v západní čásli nebo pozdějinad bočnimi loděni. v centrálním kosleleobihá l(olcm ce|ého prostoru. E' vznikly

Eirénó (lal' Pax)' bohyné miru řecké my.tologie.jednaze čt]rř Hór. dcer Dia a The.midyl ztělesnční níru, bvla zobrazovánas ohvovou ratolestí a s dítétem (Plúlem)na

clford (Iťc'), piecné|ek \ioupote palkVdntic]'€ archite]iIury; podLe Viirurra i rbi.ha| o polovinu prúměr.u palky'

cLl.kticilmls. ek|eklismus (z ieč'). ozna.čení pÍo takový dluh Lměle.ké práce. kdyl!úrce syntetizujc ve !ýslednén] art€faktulrace c|z ch \zoru' JIn]ih mi\lÍu nebo dob;.i:lnť piiklad) \édomehu e' posk\|uienapi histoÍia]jící architeklura i liguÍaiiúíunrčni ]9, sloI

c|ellÍón (řec.)' 1. slitina data a sln.bÍa vy.sk]'tující se i v pňrodnin stavu' Dlouliobyla pok]ádána za piilozenÝ ko!' E' bllz ptvnich kovů užívaných k Ía-žbé antic.kÝch a keltskýcb mincí' 2. anlický náze!prolantar.

eItnlC {atis||ll|5, ma]íiskÍ st]'l zdůrazňuii.Lr zrliadnt elemenrl lompbzice, piedi.\5r]n d agona|\' zaLoŽrn1 á prnpagLrranydlchr|eklem J nlaliřcm l \' Doťsbultem191.1

(|ctnť||h (z l!r'). ž]V\' Z^klcJnI pnk],Z niLhŽ ie po!]e lnticIe JILololie \)budu.\.an svét] zeí]ě, voda, vzduch a oheň, té'mala Óastých alegorických zobrazeni v ob.dobj,stiedov&u, íenesance. nraÍ]ýrislltu

/58i

oa|íne \ aŤchllektuie v}chodni a' byly

:'.;""u nroviaslnika c| patrona |oýe|á ne.

to ři.,ni ''"*v.n "aii Po'[po\e sÍan'

ce \e roz|išUie e' |atro!a.odoe|ena oo lo0|

\|énou (napi' \ arKddam| v pnzem|

' V I oáfe) a e' velova' sltuolana zprav'

y zap' vézi' s lodr spqera některýmz uve.

denych oIloru. typlcka pŤo ÍomansKe lrl.

bunove Ko$elv

en Cabochon (franc.): výbÍus drahokamú

cn crcu\ (íranc.)| smalt

eí face íflanc')' v 7.obrazujicích uněních

čelnÝ pohled' púčelní pozice zobrazené

osoby.

encoigtrure (franc.): rohovnice

endonaícx (řec'): nar1ex

fnd!Ínión. v řecké mytologii kÍásný eol.

skY paÝýÍ, \yn Diův' mi]olany bohyni AI.temidou cr pod|e 1inych báji bohyru měsice

seléné. věčně nladý, ale pohrouŽený ! tr'valý spán€k'

eneo|i( (z řeč.), archeologický název po.sledni fáze doby kamennó, vlastně už Pře.chodu od neolitu k době bronzové, ve

středníEvíopě v době 3. thíciletípř' í' l',o něco diíve ve Slředozrrrí pod nazvemchalkolil, doba Íneděná, podle hlavfutoužilaného kovu' V patriarchálně organi.zované společnosli 1élo doby se rozvÍi ze.nědčlslvi, těžba měděných rud a slévač.st!í, sménný obchod' VÍvářejíse kulturnískupiny rozlišované podle tvaru a výzdob.né techniky hliněných nádob (kultuÍaZvoncových poháru' kuloÚch amíor, šňů.tové keramiky, kanelované keramiky ad').

cnÍj|áda (z franc.), řada za sebou umhtě'ných prostorů s jedinou komunikačííoso|l. pozdějiprůbled řadou pokojů shod.ně unÍstěnými dveřmi v Paláco!é či zá-mecké sta\'bě'

engoba (franc')' nástřepí, nesklovitý, ze'mlnovÍ polah keranlcké nádoby skýajicr\|astnihrubšl (tiep' E' (potaho!.yj ap')\e nanáii na výrob€k s!Ťov\j. Dolosuchýi s|ahe pa|eny. iem patíraki bi1! pov|aÍna nelIerych antických va7a(h.

€nkářpa (z řeč'), dekoračni moli! helénis'lického uměníuívaný Žejména na sloupo.

Úch patlách, svazek ve8etabilních tvárůsvázaných stuhoLl do polověnce, pozdějitotožný s íestonem a glÍlandou'

enk|ustik{ íz řeč'). ma]ba enkauíikou.málířská tecňnika íiarověkého antickéhopirvodu, přiníž se užívalo barviv třcných se

zvlášť připravenim voskem. Po dokončeníse tato vosko!á nalba horkem spo]ovala

a vpalovala k podkladu; byla napolenaloskem, enkaustována'

cnkolpion (řcc'), zdobená náprsní schrána

s telikvii' kiiž nebo také medailón se zob.razením P. Maric. noŠený v Závěsu na pr.sou cirkcvními hodnoýáři od sklonku an.

tiky. zvláitě ve východní ob|arli tiesťan.stvi' Náprsní kříž vyššfuo duchovenstva,Zdobený zpravidla drabokamy, nazýaá s€

také pektorál'

emplckton (řec')| opus' zdivo

cnscmb|c (fťanc'); ansámbl

cn(a7e (2 řec' entasis), zduiení, lTpnulíslorrpového dfilu v an cké i pozdější ar.chitektuře. které ná opticky vyjádřit dakhorizontá]nňo kladí na sloupovou verlřká]u' svého maxima dosahuj€ e' v dolniťetině dřftu.

eo|ská h|alice aiolská hlavice

Epiag, koncern poÍcelán' výroby' v něÍ]ž

byly po I' l9]8 spo]cny Západočeské l(|!árny v Dalovicich' Lokti' Březové. slaréRoli. Doubi' VýÍobky kroně zkralko!éznačky Epiag nesly iniciáIy či značky jed'notlivých porceláneki od ř. 1958 byly vý.robnv E' začlenčny do oborového podnikuKa.lolarský polcelán'

epigÍalikr (z řeČ'), nauka o slaÍých nápi.stch a iejich člení. patři k pomocnÝm vě.

dám hislorickým, významné pomáhá laké

! dějinách uněni.

cpigÍa (ř€c.)i emblém

cpinaos (iec.)r opisthodomos

epipa|coIit (z ř€č.)i pal€olit

€pistrIion (řec')i architrá!

cpišto|ář. epistolarium (lat'). lituřgická

kniha katolické církve, ve středo!ěI(u zdo'bená. obsahujíci části biblických €piŠlol(nolozákonních llstú) i oíatní při mši č1e.

né lexty kromě €lanÉelií, seřazenó v poia.dí církewiho roku'

epišto|ni írrna. v kalol' kostele zpÍavidla

]ižni strana slavby a oll|íie, kde se piiobia.du čtou víňalky z epišlol, díve laké muž.ská strana' kdysi vyhraz€ná mužůÍn' Jell'kož koÍel není vždy orienlovaný: l)m'ásl|ana od obce věřícich.

epit'Í(řec')' pův' náhrobní nápis, pozdě]i,

od ýředověku' leliéfni nebo malovanádeska. kamenná nebo dřevěná, za5azená

do zdi koslela na památku zemieIého' 0.Značuje.li htob. je e' druhem náhlobníku'

epithem.l (řec'). Zaoblený lrchol íély,zdobenÝ zpfavidla reliéfÍí pa]metou'

€pilrach.|ion (iec')i krček hlavice

epoxrdr. epoxy'dové pryskyřice, konden.

začni pÍodukty poly,fenolů s epichlórhy.drinem' vyznačují se odolností vůči che.

ÍrikáIiín. pevnosti a přilnavoslí' UŽivá sejich při re$autování (lepidla. tnely).

f,řrtó: Múzy

elb (něm'): Znak

/59/

[rcbos: Nemésh

eremiláž (z fíanc'). pouslevna' odtud mBlachýie v roÍranIickem př]Íodniín pďkU odsklonku 18. stol.

Erin}e' Lilice, Fúrie, bohyně pomsty řeckém}'lologie, kleré pronásledovaly křivdua vinu;]ejich atřibutyjsou důlky, pochod.ně' hadi' Usmiřené E' se však stávají o.chránkyDěmi pÍáva (Eunenidy, Eumov.ny).

Erós (řec'), v antickém bájes]oví bůh lásky,

]ehoŽ otcem byl Arés, matkou Afrodilé,byl zobíazován zpravidla jako chlapec seZlatými kídly. kleÚ sti}al své oběti šipylásky] la(' Amor či také Cupido. sám ponnoha dobrodružývích pojal za manželkukrásnou Psyché, ktefou zeus pňjal meziolyÍnpské bohy'

eÍó(ovó: amoreti

[!et (egypt.): lsis

eskymácké uměni: arktické rrmění

esovla, l. přvek geometrického omamen.lu' 2' keramická kr}tinová h'ámice esovilého profilu, Vyráběná od 2' čtvr1i lohotoslol., aby nahradila prqzy nebo holandky.

esletika vítrarných uměni, věda o podsta.tě estetična (krás0a)ajeho funkcích. aíko.nitostech eslelické činnosti, vnimánía pře.tváření přirody, člo!ěka a spolďnosli,o vmiku a podstalě esletického vědomí,zaměřená ke všem druhúm ývaméhoumění aje]ich zvláínostem, jimiž se odli.Šují od ostatních umění' Je historicky pod'míněná ajejípř€dmět a úI(olse mě!í a roz'šiňrje (dnes zahmuje např' tvorbu a vý.sledky prúmyslového ývarnictÚ'E' v',u' má své leoretické počátky v období

cstilo lloridoJ maurská dekorativní tladice16' stol' ve spanělsku'

estofldo (španěl'), chalakteristická, ze.jména v obdobi barota oblíbená úDravašpanělských polych|omovaných řeze6' na.podobe brokáÍu a jiných lkanin škrabá.ním a tIačením do zlaceného povrchu.

estráda (z lranc.), ve vnitřní archilektuřevyvýšená podlaha. slupínek, pódiurn podtrůnem, oltářem ap.

etažér (z franc.). otevřený přízední re8ál,police s pří|radami k uložení rúznýchpředmětů (sbírek ap.), časlá v 0ábýkovémlTbav€ní 1' pol' 19. stol'

etnické umění: umění přírodních národú

€tnograíiel národopis

ftruda: Wedgwood

etruská móda. označení přo oblib€ný směrv užilém umění neoklasicismu zejnénav Anglii (kolem r. 1770), vyjadřující teh.dejši předÍavy o tuhuře Etnrsků, ovIivně.né jiŽ alcheolog]ckými ná]ezy' Zvlášť vý.razně se projevila ve lvar€ch a Úzdoběkameniny (srovnej Wedg$'ood).

chuské umě||i, u. starověkého předřín.ského obyvatelslYa neÍpiše maloasijskéhopúvodu (lal. Tusci, Tuskové), usazenéhood 9.' nejpozději od 8' stol' pi' n.l' hlavněve střední Itálii mezi Apeninami a řekouTibeÍem v ob|asli zv' poni(h Etrune (lat'oKe r Llscana. 0n, loskana). Y',\1e10 seod 8. slol' do 1' slol' př. n' l' na podloímistní kuhury doby želemé (vilh;ovskák.) pod vlivy orientálni}o a řeckébou' (zejm' archaického a posléze h€lénistic.kého u.); působilo na vznik římskéhou. - Etruskové patřili k prvnín budovate.lŮm velkých měit včetně Říma. S tím sou.viselo vyspělé opevňovací a inženýrskéslavltelswí (opevnění, monunentální brá.ny i mosly, vodovody, stoky ap.). V hmo-tách se Uplatnilo dřevo' nepálená i pálenáhlína, cihla, kovy a kámen. Znali oblouka zásady klenby přečnělkové i z klenáků(viz)' Domy' doložené v základechn' umami tvaru obydlí, měly zplavidla pra.voúh]ý půdorys a sestávaly z několikaÍnístnoslí ko]em ústředního prosloru (atri'o{í 1yp)' U vládnoucí vrstil se připouštípálácjiž s členitým prúčelím. Chrámy zbu.dované na vysokém pódiu byly původnědřevěÍlé a z nevypálených cihel, architrá-vové soustavy, se sloupovou předsínía zdobené terakotovou plastikou' zvlášťvýznamné jsou ýavby velkých tomoro.vých hrobek zakládané v pohřebních okts.

cích| tesané v luťovém lerénu, vesměs ob.délné a plochoýropé, n. tzv. tunuly, nei.častěji kruhové s válovou zděnou pode.Zdívkou, uzavřené kuželovitě a kryté pří.krovem hlíny (např. nekropole u cerveterinedaleko Ríma)' Uvnitř se q]mačuií boba.tou sochďskou a malířskou výzdobou, ni.lodary i pamčtníninápisy v e|ruštině (pís.mem odvozeným z řec' abecedy)' Příno.sem pla5tiky isou terakolové kololovanésarkofágy s pololežicimi postavani zemře.lých na ví(u, zprvu silně stylizované, poz.ději realisticky oávené, předjima1ící port.tétní lealismus fumanú' Dokonalosli aáhydosáhlo odléváni v-bronzu (např. znánáKapitolská vlčice v Rimě)' obdobný ýojod stylizovaného tvaru naplňuje nástěn.nou malbu \' hÍobkách i vázové malířsM,jež však nebylo tal vyspělé jako sochďstú'Etruská města byla ákladnou lozvinuléhouměleckého řernesla i obchodu s umělec.kými importy z řeckých osad a E8ypta.K zvláštnoíem patí keramika íoalani.tých tvarú a detóru v lechnice bLrcchero(viz)' Zlatnictú a šperkařsM zvládlo te.pecké postupy i techniky filigránu a gra.nulace' Ríá i plastická figurální Úzdobase uplatnila na ]uxusních předmětecbz bronzu (např. kruhové zrcadlo s Naroze.ním Minervy v Bologni; nádoba - cistas historiÍ Ajqonautú v Rímě)' I kdvž vú.zkum e' u' ňá ďouhou traáici, pódstit.ných výsl€dkú s€ dobííá v rámci etruskolo.gie tepNe od pol. 20. stol.

etruský dú antický dúm

etui (franc'), etue, pouzdro na drobnévzácné předměly, na šperky apod., nejcaýtěji potažené koí, samelem a různě zdo.bene.

EuÍrosJné| Charitl(y

Eumenid}i Erínye

f,uropa, Európé, v řeckém bájesloví dcerafénickébo kále Agénora, unesená Diemv podobě býka pies moie na Krétu; odtudnázev světadílu'

f,urynomé: Charitky

eurytmie (řec')' soulad, souzvuk čás|í

a celku uměleckého día, j€ho vnitmí !'Wá.ženoý.

/60/

€ustt|os (řec')| inlerkoluÍ]nium

f,ute|pé: [4úzy

ctan!cIiJi lz rťč'. Iar), ||IUrgicka knjha

ob\aňu]|cl na Íozdí od ťvan8ellslď€. cele te\ty evanle||]' V roman$e IlíJLlc.

ké době dostávalo s€ e' bohalé maliiské

výzdobv'

eranq€|ijni l'líanaj ! kaÍol. kostele levá

stÍana od diyáka' severní, jeýliže j€ stavba

orientovaná, při obřadech se zde člou Ú.ňatkt Z cvange]í,'dříve také ženská strana,

kdlsl rlhrazena zenam

clang€|islář (Z řeč'' lal')' liturgická kniha

obsahující na rozdil od evangeliář€ to'liko \"íňatky z elangelií (perikopy), připa.daiící na neděleasvátky. středověké íuko.pišné e. se dochovaIy s bohatou malířskouvyzo0o0u.

errngelhtó. Matouš' Mar€k, Lu[áš a Jan,čNeř]cc apošlolú, k nimž se odvolávají čly.řicvangelia Nového zákona. Ve starokř*.lbnské dobč zobrazováni syÍtbo]y čtyř taiskích řek, beránků nebo sútků, pozdéjiv lanérn ííedo!ětu jako slarci (zprvuu písařského pultu) s individDálnÍni atri.buty podle Ezechiela (1, 5 28) a ApoIú.lypsy (4' 7): Matouš s anděl€m, Luldšs obětním dobyl&t€m, Marek selvem,lan(zptavidla mladistÚ) s orlem. Někdy ,A"stupují zpodobeni evangelislújen samy ty.to atlibuty symboly' připomínající lidství,obét, Zmrtvýchvslání a Nanebevstoupení

cxcud'. zkratka z lat' €xcudit lTtiskl, o.Znacťn] p|o \ydaVate|e na starych qÍafic.k\ch l(cch

exedta (řec')' \' antické architekfuře pro.5|LlI polUkruho!eh(r půdoryru o!aIienv\cdálkv. píipoFn) ke koionidé gimna.í|neho I odpočinko\ým prcslorám laznl:zřidka pilcháa e' u|ie ve'ltznamu apsidy!|icJoVékťho koýeId

exemp|a (lal' příklady)' \' antice, středově.hu.r ndmnoze i pnzdč|i lIaIka ooEdnani.]ez oh\y||e folmou aiegorir a zosobnénr(V zl nb asnu]| dant morálniprob|em; mo.l|1y .ťrpa]i z rÚznranltých 5vétskvCh I na.Dozen.kvch zdlojú a poskylujl naúčenIpro

Život' Bývají součlásti proslovu' rúznýchdruhů prózy, kázání ap' Prvky mralouč.ných e el puto\'aly oblastmi i staleúmia pÍomila]y se do námětú ývarného umě.ní' V každém období rozmnožovalv iko.nografii a znakové Žpůsoby rTjádření| cha'Iakterislictým přikladem je zosobněníctností a neřeíí proslřednictvím ženskÝchpostav, často v€ fonně zápasu, jenž nava.zuje na antjcká bojová ténuta' V přene.seném sÍnys]u také uměleckohistoncké o.značení pro typolo8ické kresby ve středo.věkých náčrtnících '

cx|ibris. (zlat'):z[nih. knižní značka uvá.dějící majitele knihy' E' setisk]a technikoudřevoře,u již v 15' stol'' médirylinou odkonce 16' Íol', ! l9. stol' bylo oživenos rozvoJem graňckých uměni' Knižníznačky jsou oblibenýn přednětem sběratel'sNí zejména pokud jde o drobné grafickéllsly.

crómis (řec'); ch|amys

exonartcx (ř€c'): naíex

exotismus (z řeč')' ve Útvarném uměnínavazování na vzdálená, exotická uméni(na čínskó umění v 18' stol., na japonské

uměni v 19' stol', na umění primitivníchnárodú na počátku 20' stol' apod').

expeřtiza. znalecké osvědčení, posudekexpeÍa o un]ě]eckém díe, o panátceapod', podaný naákladě prohlídky aprú.zkumu' E' ověiuje pravost, řeší autoíslvía stáří, v obchodě s uméním p]alíjako zá.ruka kvalily nabízeného díla'

€xplicit (lat' končí se)' vyznačeni koncetextu v psaných i v nejstarších tišténých í.| fec'knihách' Někdy jsou uváděnajnéna Nůr'

vyÍaz (konlrastnosl, dyDa]']rka) a.' k dc"Iormaci. Styl;zuje har], projevu;e re )ine-árně, volí jednoduché proÍředky, nelomené banf, protiklady světla a stínu a hledánovou zákoniÍost Ústavby día' E. nenísloho\.í polem a po stylové slránce před.staYuje umělce rúzného sty|ového zaměře'ní' V obdobísecese a symbolisÍnu jezaolcee' považován V' van Go8h' H' Toulouse .Laul.cc, J. EnsoÍ a zejrnéna E. Munch'Tendence e' se uplatnily \'e francou^kómfaulismu (riz). Vlivným hnulím se slalv Nělnecku. kde se objevuje i výstižné po.

Jmenování (1911). K ýnamnýrn slupinám palií driíždanská Die Brůcke (Most:E' L' Kirchneí, E' Heckel ad.), v Mnicho'vě Der Blaue Reiter (Modrý jezdec:

V. Kandinskij, F' Marc ad')' obdobíme. prošel o. Kokoschka, ve FranciiG. Rouaull' Naléhavč se e. |ozvinu| v Né.Írecku po 1. světové válce lG' Grosz.o' Dix). E. se projevilv malířstvÍ, gra|ice'kresbč, posléze v plaýice a v inscenaci,para]e]ně probihal ! liteútuře' dlamatickétlorbě a ve fi]nu. V hledání pravdy bylsociálněkritický a proliváleóný. V Něnec'ku má e' své programy a teorii' kteÍá po.mohla ob]etiIpozJnifáze s|ohú (napi po.zdnigolika) a přjspě|a L nn\é jnterpÍeiacL

manýnsnu i baroku'

cx rolo (lat.): donace

Íabion (Z franc')' laké voula, zaoblený, vy'žlabený' čirůzně profilovaný přechod me-zi stěnou a slÍopem mísmosti. zpravidlavylaŽený jen v sádrové oÍnílce' Jeli zaob.lení výrazněji odstupněno, mluyí se takéo fabionové římse'

Íabionorá řimsa: fabion

fabrica (lat'): stavební huť

Faenz'' město v homoilalsl(ém kÍaji Emi'

cú a ob]ednalalelů knihy i datum dokon.čení;jde vlastně o ne]slaÍší obdobu dnďníÍiÍáie.

e\pr€sioni5mus (z la|' eIIres\it'' \}raz].hnUÍ I' čIvrtiny 20' Ýo]'. tznikle Z odpoluK naluÍal$Il]u! mpreslonlsmu a postlm.

nresionismu Zdúra7ňuie }nilřni. Dsvchic.le hnacr srly tvďbýTuňé|ecke drlio chápc

]ako.p{gt!4uši. nLkoli 5m)'5lú- Pie konaValnejs|o\ost a pÍq!]]!941 | \cltElllm chcepíoniknout k podslalě reality přírodya lidského bytí. V tvarech i baně stupňu]e

/61 /

íabión

lia' proďulč už od konc€ 14' íol' výIoboumajoliky, podle něhož doýala ijméno fa.jáns. Tato výroba byla ťznamná hlavněv ló. stol., kd]r nádobv z F' vynikaly boha'tým plartickýrn utvářením. rosllinním kre'sleným dekorem ibarewosti' Hmčiiiz ro'diny Pirola použivali kolem 1525 s!čtl€modró polevy s tmalomodími vzory'Podle výzdobv rozeznává se starií ,'pňsnýsloh'' a m]adší .'klásný íoh'. Po ]530 pře.vládla malba figurální po vzoÍu Urbinaa Později - od 1540 pÍoslavilo F' bilézboís lehkou kresbou (b]anchidiF.), kte.ré zapůsobilo i na habánskou keramikun nás.

flfrno(h: znak

frián!. 7 franc. fayence, také majolika' ke.tamika. vírobky z pálené hlíny opalřenécj|ličitooIolnalou nepúhIednou, nejčaslě.ji bilou polevou, zdobené malbou neboplasticky' Polélaná kelanika byla Známajiž ve 4' tisíciletí v Eg]'ptě' odtud přešla dokulturv egejské. laté BabJ,loňané uŽívalibílé polevy, tterou od nřh pňja|i Peršgné'

Mauň přinesli umění f' z oíientu do spa.něl, odkud přes oíIov Majorku odtudná7tv Úajdika, užílanÝ dnes Zvláilě prokeramikujihoelropskou proniklorlohá.lie. kde vznikla střediska 1' Úroby !e Fa.enze z tohojnéna odvozen ináZev f ,

vorvietu' Sicnnč, Ulbinu aj' v Holandskuse !ryrábčla' jmcnovitč v 17' stol'' dclftskát podlc čínských vzorů. v NóÍrccku'

^láš1ě v PoÚni' lodle nádobi ze ^lášlních

dnr

h.ůjemnó hlíny (Raelen, Kreussen aj')' veFrancii v 17' slol' byla nejznánějŠí výrob'na v Rouenu. Na MoÍavu a na slovenskopřines|i v'ýrobu t' novokřtěnci zl' hahánijiž na sklonku 1ó' íol'ijejich výrobni po.vupyse pak u nás uchovaly v dílnách lido.vých džbánkářů, kteí piijali ijejich jméno

(Táufer' kíěnci toufaři)' ve 2. čýrti18' sto]. bvla u nás založena císařská l ma-nufaklura v Holiči na Slovensku, pozdějidiťlrichsleinská Úrobna v Hranicích. ob.liba kaÍneniny a polcelánu vytlačovalaf' používanou ryššími lrstvami. ale v díl.nách lidolých džbánkařú se její výrobarozyÍela na Moíavě až za polovinu min'slolelí aješlě dále na slovensku. Z posled.ní doby se dalují četné úspěšné pokusyo modeÍní ožilení f' výÍoby'

íaijúmské podobizny, egyplské belénistic.ko-římské poÍréty zemřelých, kteÍé za.krýlaly obličeje Ínumií 1' 4' ýol' n.l' Bylyprováděny enkaustickou malbou nebotemperou na di€věných destičkách i nap1álně' Jejich mimořádná realislická živol"nost napovícá' že byly pořizo!ány ješlě zažir.ota zerrřelých' Niázev podle oázy Faijún. kde byly (1887) nalezeny prvé do'cnovane Kusy.

Íaksimile (z lat' fac sinile), měřítkověpřesná napodobenina oÍiginálu, kopiekresby, ma|by, rukopisu' pManá co neivérnéji grafickými reprodukcnimi technřkarni ! malém nákladu nebo v jediném

exempláň li zastoupení onginálu' V témŽe

smyslu sc nufá l také dokonalá plastic.ká napodobenina, barevně upravený odli.tek sochy či !€liéfu, popř' dokonaIá kopieumělcckořemes]ného díla'

Ír|c (z něm.), l' palác panovnfta v ranéÍlstředověku, jn€novité v době karoIinskéa otonské' panovníkovo opevněné sídlo,kde dočasně pobýal se svou druŽnou. 2.

obytné stavení (palác) gotického hradu. 3.

dritka.

Ía|covka. hliněná a vypalovaná kry'tinovádeska s falcí, tďka opatřená podólnou čipříčnou drážkou (dÍážko!á laška)'

fáldhtorium (lal'): núková židle

ít|érr. phalera (z řeč'), kovová ozdobaopasku či poíroje' ale i čestný odznak

v římském lojskÚ; také kovové nákončí,ukončeni poch!' neče nebo dýky'

Ía|eŠná forma: odlélání

Ía|,i!ikát (z lat.): padělek

f'|1 .rk. něm. název pro plďný reliéfníornament na nábytku, pňpomínajíci sklá.dané záhyby látky, oblíbený v se!€rsképodní gotice'

Ía|zum (, lat'): padělek

Fána (z ieč' a lat.), antická personiíikaceosobní pověsti, zeínéna zosobněni dobrépovésti, pozemské slárJ, zobrMované neičastěji s křídly a troubíci na pozoun.

frÍni|Ie Ďoře (hanc'), ,,černá rodina'', o.značení pro druh čínského porcelánu18. s|ol' (doby Mandžu), jehož yýzdo.

ba byla malována na čemém podl(ladu(fondu).

famil|e Íose (franc.), ,,ruŽová rodina..,dÍuh čínského porcelánu l8' a 19. stol',po1720 (doby Mandžu)s kvčtinovou ryzdo.bou' nejčastěji chryzantém a pivoněk. v nižpřevládá jasná, purpurově červená barva.

Mezi vegetabilní výzdobou pňcházejí takéfigurální, symbolické motivy a Úevy z le.gend' Výzdoba l r' byla napodobenav e!Ťopském porcelánu i v delftské fajánsi.

frmi|Ie vert€ (řanc'), ,,zelená rodina,.,drrjh čínského porcelánu kolem 1700,z konce doby Ming a z počátku éry Man"džu, v jehož malované výzdobě pěti barev

Převládá jasně zelená' Tato ýdoba bylanapodobena Bké v e}Ťopské porc€línové

ÚÍobě.

fánka (z něm.), zednická naběračIra, pán.vička, kterou se nabírá malta a v níž s€Iozdělává cement nebo sádra.

Ílntaskni uměni (Z řeč. airanc.), souhmnéomačení pro u'' v němž pievládajíďm čini.telem Nořivosti je zyýšená obrazoNomodt(fanlMie, z řeč; imaginace, z lat.) najícípůvod ! dosavadnich vjemech skutečnosti,aíátcích, snových vidinách, motirech cha'rakteru archetypu (viz)' jež se složitč pře.

lváie]í a spoju]í do vnitřni}to modelu obra.zu v hlubinných lŤstvách umělcovy psychi.

/62/

ki' Z]]Íojem pÍeJsla\ ro\néz bJry.l so!ča}.

n; IenI r dědicl\| m]nu|oý| (m)IoloEe.

nab|zťnÍ\|' lido!a moud|oÍ' milg|e ap')'

T\ary \|ulfine|ro (\ela J Náry-vymvKa]lcl

se bťŽne zku!ťnoý| sť v nurcrm proccsu

Ínarena Izui| \ obÍa7y. svmbo]y. a]egUÍ|e

l\rzl. \nimalelne \rnl\10\c a pus'nlcl nil

iannzLrdLral'a F u \ezpmvrLlla neqmy_

Ia dobL{ému \|o|ru' Zahrnu]e mdl||\Í\r.

oIafiIu. kreshu a \!chaÍ\tti VčeIně aIchi

ig]'rnn c|.e p csÍiIy a.Lu1ptury nÓkd\' uŽl.

le umén|' \ylrmecnc tvary ! archiIe\tUie

ínali A GaUd| \e spaněl\ku' po |900]'

io;bsaho!é ýránce bý!á nnohomačné'

r' šrrokém rozpčti od pouhé zábavnosti až

Do společcnsko krilický význam, od mo.

iálníio poučcní až k utopické vidinč bu'

doucnosri. ve ligurativnich druzich u se

čaýo setkáváÍne se zvláštnírni náměly

ínapi' spánek' čas, hrůZ! válkyap')' v dě'j.inách se i. u'. ! ýrazně,prqevuje v dobách

znatku a doplolaa ruzne Pfoneny,FanÍasknípNky se Vyskytu]í! u. od pra.

věku d ]sou po\ližitelnó ve vŠech kL turách

i obdobich !ývojc' Ve středovčku Jsou lonapi' zr.íiata bájeslovného původu (viz

gr![ \||nla ap )' \ ť ýiedo\éku |c nekrerc

uk'l|\ d nlmět\ piifio \yŽadovd|y (např'

Apokilhpsa. Poíední $ud, zvířecí ilidskámo|$|a vť Výzdobě hlavic' besliáíe ap.)'vlashí l' u' př€dpokládajíci individuálníl!ÚIčí tantazii, lze s]edovat od 15'

a ló ío|' u řady v!.Znamných umělců (H'Boschi A' I)uler. G' Arcimboldo činnýV n|dollinském okruhu; J' B' Piranesi,F' GoYa ai')' od ]9' stol. s€ l' u. projcvujczcjmé a v něklcrých sÍrěrcch romantismu,symboliwu, crpre!ionisrnu. surrealismui ! imaginalivním unrěni. Zvýšená tvúrčíiantazle Ve vztahu k symbo|ice bývá před.métem studir a výkladu psycholo8i€ um'I odborni psychologie. Kategorie f. u. jeViak pomčrně nová; dějepis a teorie um' iiliíbi od 50' a poč' 60' lel 20. stol'

Flrforor\j zrrod inl. NL v. Lomonosor.lL.nlnllad: Pelrohlad. porceláno\,á \'í.robna

Ia\íd (l rrl']. vnéjí sténa hUdovy: průčc.|r h|aVnif (n|ůče |)\ h|á\nInr vchodem ieZpÍa!jdla oblácena do Lrlice, ínluví se dá|e0l bočních, o ť' nádlorních, u zámeokýchnebo palácoÚch budov i o nádvorniL n. zahradni f. F. je prolomena oknv

a vchody. architektonickv členéna iimsami' lizónami, pil]rstry apod'. často před5tu.

pujídsality, vyíupují2ni alkýic n.bo bal.kóny, abýlá ukončenašlítem nebo atikou.nesoucínékdv plastickou v'Ýzdobu. Po pol'20' ýol. Zobecňuje konstrukce Za!ěšené

fasády. oddělťné od nosních pílků budo.\,y a na nich zavčšcné (vytvái€né z ušlech.lilých kovů. např' eloxovaného hhnftu'a skla).

t|rsádlÍ: obkládáni stěn

Ílsádoú skiÍi. označeni uživané někdvpÍo vclkó. pozdnč rcncsanční a faÍě ba'rokni skínč napodobu]íci č]cněni.n a \'i-zdobou s\,é čelní strany archilcktonickópňčelí s iimsami, pilastry či polosloup!.aIkádami rpod'

tascic (z lat')' l. páska 1emující voluty ión.ské hlavice nebo archilohy, popř. b]ivá

lložena mezi vrstvy architrávu. 2. hod'nostni odznal( iímských ÚředníIů' slazckprutů někdy se sekylou, pozdéji symbolic.ký a výzdobný nroti! oblibený v klasicis.mu. zejm. v emplru.

Írseta (z tranc'), broušením vzniklá plochana hraně drahokanu, ale také název zko'sených p]ošek slavebnfto kvádru či jiné

aÍchiieklonické forml'

bcz včŽi] maLiisl!í se docho\'alo hla\'nč nafiguráIních vfievech listtované kerallikynčkolika stYlů pod vlivy z lráku: v umčlcckÍch řemeíech vynikají iezané nádobyZ horského křišťálu se z!ířat! a legclabilnim oÍnamenleÍn'

Faunus. Faun, původně stilořímský buhplodnosti v piírrdé' posléze ztotožňoraný5 ieckým Pánen. bývá ZobÍazo\án přiodĎ.nÝ kollí kůži PozdějiZtIatiIs!ou ind]\'idu.á|ní podobu a četní launi blli piipodobné.i lozpustil!.m sallrún. na ro7díl od nich

bvli však zoblazo!áni jako lidó. lolikos ohony a |ůžk!'

fuulisl|t 5 (z hanc'). expresí,nísmčr lolnóskLrpiny francouzských malířu (H' N{atis.

sc. G' Rouault ad')' tvoňcich I Paříživ l. des€tiletí 20' slo|' Pod vIivcm Cé7lrn.

no!ým. Gauguino{m a van Gogho\'ýmkofiponova|i ob!a4 v plochách čistÝch

svíivých baÍe! a klajnč ulolněným Zkmt.ko!ě qiíázo\'ým rukopisem štětce' Názť!vznikl 1905 z posméšného označení (les

fauves šelmt)' Srovnej: erptetionisrnus.

flrcÍct ({ranc'): fajáns

fcc'. la1' zkratka uvádčjíci aulorskč oznn.čení| |ecit (dělal) na gralických llstech. na

obla7ech, ale také na plaýice. zv]ášlě na

drobné plastice medailí a plaket; tam né.kdl jen f.

fedcrlhi sloh. úhrnné označeni LrŽívlnóněkd! plo alchitek|ulu iostatni llotbt|(nábytkovou a dekota.ní) pného oLrdolrí

spojených íátú arnerictýoh (po I. 1789).

ovlivněnou ang|ickýn j lTancouzským kla.ýclsmem'

fénix (z ieč'). l ' zázračný pLák starověký.hmytologií (zll' e8yptské a také čínské).klcry. vždv znolu vz|étá omládlÝ l ohné.

kleí]€j spálil. Taté v kiesťanské slmbo|r

fátin|orlké unlěni, architektura a umělec.ká tvorba 10'-12' stol' v Egyptě av sevel.níAfrice za vlády Fálimovců, kdy západo.islámský uínělecký v'.hoj v}Trcholil' s!av|lelství se rozvíjelo ! rollehlých meiilách féíir. l

/b3/

ce se staI 1. obrazem nesmrtelnostia Vukií.šení' 2' v helaldice jcdno z bájných zviial

ÍeÍelrun' (]al ), nosítka, máI}. pozdčji o.statková skíň nošená pii náboženskýchobiadech; ve sliedo!čku sc označcní přcneslo laké na pelné ostatkové památnik!i na kamennó náhrobk]' nescné Zahalcnímipostavami tZ!' p]erantů (!iz]. plačícíchpÍúvodcÚ'

fcrncž (z franc')i lněná feInreŽ

fcÍna bukoró dřcro| brazilskó dřevo

fcrocemcnl(7 ilal'). jemnozInný beto! Vv'ztužený drátěnými síěmi. nolodobá sta.vebni hmola lynikajicí pcvnoýi a pruž.noýi, vhodná pro Zasli€šcní, žcbÍo\.ó stÍo'py a k|enby širokého Íozponu, Vynalezenáital' aÍchiteklen P' L, NeNim'

ícs(on (franc.), Úzdobný notiv scgmenlo.vého Faru, po|ověnec. plastický ncbo ma'lo\'aný závás z lislů' květů nebo plodů, nčkdy pÍopletený stuhou, užívaný jednollivěnebo v girlandách i čáÍý v omamenllce an'tické' renesančnÍ' baÍokní i klasicishí' Ne.přesně se někdy raně barokní VýZdobnýmoti! Íoušky označuje takéjako látko!ý f'

figura 9erpentinata (lat.), 1ordonovitě,šIoubovilě utvářená lidská postava' hlavníkompoziční schéma pozdní renesance!nranýrismu, ale zvláště baroka' vyjadřujícív plas{ice, i v Ínalbě neukončený pohyba lzruseny vyraz,

nguřa|isnl s (z lat'), tvorba malířskái p|a.!lická. jejirnž piedmětem inámětemjelidská postava v obecná! i konkrétnímsmyďu, v lealistickém zobrazeni i ve ýa.zové proměně, jednotlivá i ve skupinácha v scénické vazbě, v epickén ději i v ale.go.ickém seskupeni a významu' Figurálnímalihtví lze sledovat' zejÍréna ! e!Ťop.ském uměni. od stalověku. středověk chá.pal lidskou postavu po syém. a přece bylajeho hlavnírn syžetem. obdobimi výhrad.niho f' byla antropocentrická renesanceaješlč manýrismus, v ba.oku' hlavné v již.nÍ a středni Ev|opč' byloíigurální malířstviv naprosté převaze. V i9' ýol'jereprezen.lovala hlavně vysoce ceněná historickámalba a ani ! nových směrech' které seplosazovaly od sklonku Írinulého století,ani v maliřstvi 20' slol. nezlÍatilo figuÍálnízobrazení člověka svúj ústřední qýznam'

- sochařství bylo přiroz€ně lNale a jďtě

Úhradněji doménou lidské postavy od an-liky k dnešku'

fi guřá|ni nalířstvi: f iguralismus

íiguratirni uměni. laké zobrazující, obra.zové nebo fyŽioplaslické, přednětná tyor.ba na rozdíl od umění nefiguradvního' ab.straktniho nebo ideoplastického.

fi8urina (ital')' kdysi název pro pomocnénodelové fisurkv zDravid]a klouboléÍ8urlna 0ml')i (oysl nazev pro pomocnenodelové figurky zpravid]a kloubolé(klidmuž)' uívané v plastice imalbě, dnes(k]idmuž)'označení velkých loutek pro módni návr.háiskou činnost, pro výkladní skíné ap'

íiguroraná iazbai cih|o!é vazby

hetaldická znamení,

n(hu (franc'): fií

|ikolé Ú|éko. m|éčná šťáva fikovnftil, odstředověku pouívaná piísada tempero.vých baťev'

Íi|igrán (z lal' filum vlákno, glanum Zrn.

fiála

|ialo!ób{$l, violeli, připÍavují se rníšenímmodtích a červených pi8Ďenlů' Kraplaks kobal1em dáyájasné l lóny' s ultÍamarí.nen tlumené' F' kobah svěllý. sloučeninakobaltu s a$enem, je neýálý a jedoyatý]

l' kobalt lmavÍje velrni stálé barvivo z foýíoru, kobaltu a zinku' Tzv' norirnbe$káfialová. l mangan, ]e íos{orečnan manga.nu. tma!á a 7ce|a stálá violeť' zvaná taképeřmanentní. Zprvu zářivé, ale n€stálójsou t tóny anilíno\'é'

fia|orý koball: fialové baÍvy

fi.r|ový nrangan: fialové ban1

fibu|e (lat'), spona doby blonzové a stěho.viíni národů, uá\'aná přibližně od polovinv2. lisiciletipřed n' l' Ýedle ozdobenéjeh.lice k spínání šatu narameni čina prsou'F. byly hotoveny zprvu zkosti, pak2 kovu,nejčaslěji lité z bronzu, ale také 1epanéZ dťahých kovú, opatřovány štílky a boha.lě lÝaro!ány, zdobeny dlahokamy. smal'lem ap' Jednodíné' jižni}o původu, po.,ůýá!aji z ]ehlice s pérujici spnálkou,dvoudilné, Íordické' z jehly a kovovéhoobIoučku'

tide! (laL.)| ctnosli a Neřesti

figuÍa plramiddis (lat. a iec.)' oblibenýkompoziční motiv itahké Wcholnó rene.sance, v malbě Iovnostran.ý tÍojúhelnft'y plaýicejehlan, vyiadřujicí podobně ja.

ko kruh a koule v sebe Uzavřenou doko.nalou \Tváženost'

;;;, -*-',' pod|e píedýav afric'kých národů ochÍanný kouzelný předmět,vyIobený z přirodních předmétů nebo na.teriálu v podobě zvířat či íigurek.

Iiá]a (z řeč.) konstÍuklivní ilízdobnÝ čIá'nek 8otické architcktuÍ} v podobě štihléhojehlance, který ukončuje opě|né pilíře ne'bo vimperky' Hran]r b}íají zdobeny kraby.vrchol kytkou. Kanennýn l na wějškugotických staveb odpo!ídal) dřevénÉ naoltáiních alchách'

Iia]ó' anlická řecká nádoba k úlitbám, mčlká miska bez podstavcc i uch. iimská pa'tera,

|igur} heÍr|dické;znak

/64/

ko| |' Jruh jťmnť 7|aInicLd dekoracc. pÍa-

ť|]||l] \ |cnIim] 5lňbÍnjml nebo zLaIjml

Iuz|Ó (| c|án)m] \lakny, piiIeto\anjm]

L ooL||l.rdU a pn7d0b0\an)mI Ca\to |esÍe

koiovými zrnky (granulacc)' Technika

ic;ána již z doby kolem 2000 př' n' l

íróje. z mykénského umční, z Byzance

z doby s1ěhování národú' je oblíbena

orienlálnim zlatnictví a laké ! lidovém

umčni 2' v přeneseném smyslu v gotické

knižni nalbé způsob písařské ýdoby inřciál kl0užcnou souíavou jcmných čar přioomínaiící zlalnickÝ t 3' VodoŽnal' pÍů.

ilitka. také vodotisk, značlra papíru patt.

ná \' pÍůhlcdu. která je pomůckou pii

uÍčo!ání íáň a pů!odu papiru.

fi|igÍánoýó sk|o: nilkové sklo

fi|ozo|ic Úmčni' od antiky jednollivé n' ví.

ce čimčně soustavné názory filozofů a ide.

ologů na původ a smysl u' i tvolby' Do\'Zn.iku esle k} ]ako samostatného vědní.

ho oboru (18. 19. stol.) zahmolaly ro!'néž ťýetickó úvahy o tlasnu ajeho vzlahu

k u.' o podslalě n přednoslech jednotliVých drLlhú u' ep'l navá]em se odliŠovaly\iótoná7olo!č a v problematice poznání'

Vyskytují sc !e všech filozofických syslé.mech picd Hegelem; nnohé lze pokládatZa před$upně speciáIních nauk a metod,Ďletiky, obecné teoÍie u',leorie ťt\,arné.ho u, pstchologie isocioloBieu. ve 2. pol.

19' slol f' u. uýupule, ikdyŽ se toto ozna.óeni objevuje v názvech řady záVažnýchplací (např' H Tainel nedávno A' Hau'sel).jejrchŽ př€dmět imetody spadájí spíšena pole sociologie u. atd. Ve filozofiipozd-ního 19' aYe 20. stol' ses ucelenýn filozo.fukl.nr pojetím u' setkáme u jednotlivcův něklerých čáslech jcjich sy$énu u' vezvláínich spisech (např. u stoupenců fe.nomenotogle).

firnis (z franc ) Iakl

fi\cl(nó dicl0i Ž]utá dřeva

fr\atj\\ (Z lat.). tckUtiny, slouácí k upe!'nenl chou](Ďtivých povrchoÚch vrstevmaleb, zvláŠlě paíelovÝch. také kreseb.F rúzného složénÍ. většinou na pryskyřič.ne haa. ]eŤnně rozstiikované, zajhtí díopfu(l opadáni. seticni či rozmazání' ale

zplavidla poněkud zméní jeho baÍcvnývzhled.

fiži. íiší (Z franc' fichu), náprsní ozdobašatu' pův' v 18' stol' ]ehký Ženský šálekzkóžený na přsou, poŽději krajko!á nápr.s€nka ženskčho i mu^kého oděvu'

Íládroiáni. obtazec, který dává ,,po le'tech.. s€říznuté dřevo' kresba let, zdúraz.něná mořením nebo leštěnim, aletalévzo.ry uměle vytvářené symetrickým skládá.nim f' ploch' Na měkkém dř€vě bíáí' rovnčŽ napodobeno nálěren.

f|akón (z fÍanc'). lahvička na voňavku' nej'častěji skleněná nebo porce|fuová, ruzné2dobená' uzaviraná také ozdobnou zá'tkou, zPlavidla 2léhož materiálu. oblíbená!e Francii l8' slol', ale obecné užívanájeitě ! 19' a 20' stol', jako cestovní potřebai v souboÍech na toalelním stolku.

flakón

fl ambolantni gotika. francouzské omač€.ni pÍo období pozdně gotické archi{ektu.

ry' odvozené Ze zevního členění, z příznač.

ného plaménkového utváiení kružeb; od.lud také český název plamónková gotika'

Ílámská vazbáj cihlové vazby

nám9kÍ baíok' umóní jižních, kalolickýchpÍovincií Nizozemí v 17. sloi., charakten'zované v€ všech uměleckých drulchhmotnou plností. kypi\"ým boha$tvín fo.Íem (malby P' P' Rub€nse), dekorativnítíí, důrMným rea]ismem, ale také e)Qre.sívní silou'

f]étnoiá číše. štíblý pohár s vysokou úzkoukupou a nízkou nohou, často jeŠlě zdobe.nou kňdé|ky ap'' jeden z příznačnýcb t!a.rú benátského sk]a 16' i 17' sto]'

Ílétnová váza, označení pro velmi štíhlé,pouze pii základně a při hrdle rozšířené,zpravidla víceboké fa1ánsové nádoby, oblí'bené v delflské výfobě 17. a 18' slol' Po.dobné lvary ve skle piinesla ještě secesni

móda kol' 1900'

fleur de lrs (franc.), motiv lilie, heraldic-ké znamení (Bourbonů), ale také obecnýyýzdobný pflek' v různé úpravě častý

v lex|ilním i jinóm uměleckořemeslnémpoužiti v Evropě i ! orientě'

ícur de-ll!

fleuron (franc.), stylizovaná květinová lin.ka, otisk raádla na l(nižních vazbách17. 19. stol.

flitry (z něm')| pajetky

l|occus. froc.us (z lat'), dlouhý' volný' Šřrol(ými rutávy a velkou kapucí opatřenýírnišský úbor' kutna beÍediklýnů, cisler.ciáků aj. rnnišských řádú.

FIóla. iímská, sabinská bohyně kvetoucípírody a jara' zobrazovaná ]ako kvělinamiověnčená dí!ka. obdoba řecké chlolis'

í]orálDi ornnmenti omament

165/

noÍcnllká hnóďl hnčdi

I]orcnlská mozaika. ital' mosaico in pietladura, lechnika vykládání ploškami bale!ných mrunorú i drahých kamenů v geo.melÍických Vzorcich i Íealistickích zobÍazeních, užívaná od pozdnÍ lencsance, Ze.jména k výzdobě nlaÍrofuvÝch stolníchdesek, drobných schlánek' Palií s€m Yšak

i minlalurní m' ]9. stol.. sestavuiící7 dro.bounkých kamenných kostck zátiší, mčst.ské veduty i figurálni scény'

ťo' nebešli psi či 1vi čínské buddhistickéikonografie, alegoric síly a statečnosti,

ochránci domů a domovú před démony,lJlesaní Z kamene, nebo nadomácich ol1á.ócích provedeniz kelamiky nebo polcelá.nu. peslře barelní' Jsou zobÍazováni! hÍoivém zjcvu. vŽdy !e dlojici. Icv svíráZdobený mič' symbo| ákona, Ivicc má přisobě lvíče'

íoli{nl (z lat')' oznaóení pío knihu nej!';l.šího formálu' lišlčnou ipsanou' Folio, zkÍ'fo]., označeni plo Íranu iluminolanéhonrkopNu,

fo|klór (, angl')' !ěda o lidové tlorběvšech druhů. zejména o projevech ústnícha tan€čních; nepřesně se označeni t uŽívá

ipro Íůzné pokusy o použiti lidových no.tivů v nové umě]eckoiemeslné tvorbě'

fond (íranc')' podklad. pozadí malby naporcelánu apod'

fondi d.oro, ital' název pro \'7ácné skleně'né pohárky a misky se zlalou \'ýzdobou! dvojitém dnu, nalézanó v iímských kala'kombách'

Íontaineb|eAus|iá ško|a, označení pro ital.ské manýristické umělce. zejÚéna .nalíie(R. Fiorenlino, F. Primaticcio, N. Dell'A-bate)' kleré francouzský kÍál Franlišek l'povolával od r' 1530 k výzdobě zámku ve

Fonlainebleau. Podíleli se na nitaké seve.řané' společně vytlořili dvonký dekora.livni ýyl (šlutové a malířské výzdobv),jeÍž se rozšířil také do oblaÍi Loiry a mělznačný vliv i na užité urnění' Termínf' i. se

vl'sk}tuje od r' 1818' V novó ]iteratuře seIodišujídvě obdobi: 1. Za Františka I a za

Ie8€ntstvi Kaleřiny Medicejské, 2. za lin.

dřrcha IIi' a Iv. Gemř. 16]0),kdyjiŽpřc'vládli íÍancouzšti nlslň'

íonlána G ital'), ozdobná kašna' kamennánebo kolová nádrž l lodotryskem' zpravrdla s plastickou !ýzdobou, Z anlih pii]alýmoliv Zahradní, parkové i městské archřtckn|ry. zvláštč obiibený \r období |ene'sance a baroka a znovu rozvíenýl 19' stol' i ! přítoínnosti.

Íonirngc (íranc.). ozdobá dámského Úóesu

z krajek, penlli a drátů vztyčená na čele,na7vaná podle rnilenky Lud\íka xlv. po16E0. na počálku 18' ýol' rozšířená povětšině Evropy.

lbÍmr. l' vnějŠí výs]edná podoba lealizo.vané umělecké předstaly, která je v dia.lektickém vztahu k obsahu ut!áření stavby

uměleckého di]a' 2' kadlub.l něnž se od'Iévá sochaíské aj' dílo'

forma jádrová: odlévání

fornra pískorá: odléváni

ÍoÍma s|epá; odlévání

forma ztřacená: odlóvání

fornu že|ati oú: odlévání

formalhmus. lpění na formě umóleckóhoploj€vu' zpúsob tlorby, v němž foÍnáInízietele převažují nad obsahovými a funk"

čními' V dějinách umění l často ledlk vnějšímu opatování'

ÍoÍÍnovk{ cih]a

i'rnýr G nčm')| dýho!ání

fortifikace (z ]al'): opevnění

For(itudo (lrt.): Chosii a Neiesti

f{}Ílíl (z nčm'). branka v hradbách, vslupdo k]áštera či postranní lslup do paláce

FoÍuna. řínslú bohynč štěýí' ale latéosudu a náhodt (F' volubilis). odpovídají.cí řcckó Tychó, je zobrazována ]ako žena,někdy nahá a okříd|€ná' s rohem štěsti

anebo s koulí či kfuhem. jindy stojící nakou|i nebo lelící'

Íotc| (z franc'): Ienoška

Íotonon{áŽ (řec.. franc.). pův' obrázkyseýavcné Z vyslřiluných íoto8lafií a spo'jené v nové souvislosti, ! uŽité a !o]nó gla.fice kombinace fotografie s lypogBlický.mipnky na plalálech. knižnich obálkách'v ilustřacích apod'

íoto\rlograÍie (2 ieč'). pomocný postup\' 19' Íol' při Íučnim poňZování dicvory.lových šločků k tisku' Naxylograíickí špa.]Íček se kopírovalobraz. podlc nčhožrytecpracoval,

for€r (fianc')' púv' ptoslor s ohništěm,dnes předsálí. vcdlejši společenský pÍoslol.v divadle nebo při konccrlní sini'

Frain. kameninar Vranov

frak (7 angl'), rnužský kabát vpiedu klát.ký. vzadu ! dlouhýíni cipy. ktelý vznitl ve

2' polovině 18' stol. Ž rokokového kabátusahajícího ke kolenúÍr, jehož šosy byly za'kládány k ]í,dě na koni' Z různobarevnéhovycházkového l', běžného ! 1. poloviněi9. slol.. vznitldnešní čemý f. jako večerní slalnostní úbor'

lraltuta (z |at.),lzv' lámané čilomené pís.no, laké néÚecké, píznačné plo středo-Yět a něnecký knihtisk donedárna; dru.hern tištěné | je švabach; rutophná l se

nazýlá kulent'

fřsncouzská střechai s|řecha

fřancouzlká z!hí!dn. zahÍadní úprava. piiniŽ je píÍodní živel do kÍajnosli podřízenarchitektovu návrhu' clraLakterislictý je

t6b/

svmelnc|\y o\o\y qvLn-k Nh|edoÝérnU cr|',( nouŽiti|I \obeÍ(l|!vch párteÍu a pIocn

lorjirch zrcade|. {rňanich (pa||rů po

.tÍanach. ioÍÍn0Vanyc]) rUsI||n v ZemI L ve

;iheIech' Taro zahÍadnl foÍmace \e vyhrá.

irIa re FrancrL ]7' yo| (archlrckt L€ Nót.

ÍeIa ÍoA|i||a 5e \ l8' sto]' pocelť Evropě

iako r1p zahrcd1 zámecké á F|ácoVé'

fr'ncoo/5ki oLno. lll'enni UNoI sahdj|cí

nod 80 cm od podlahy. připádně ažjr úrovnipodlahy, a místo parapetu opatře'

ný balkónovoÚ míží; odtud také název

ba|konov€ 0'

?H#

#'&vené lealistickým pozolováním, zvláŠtč

citlir,ě rnalované (např' lisloví)' obdobnésnahy se pÍojevily v krajinomalbě na dvoi€Rudolfa II. v Praza; L. van Valckenborchvytvoň] pohlcd na Prahu (kolem 1580)'

frankÍur(ská čclň| čemč

fíanlo r|ánskó trnčni' omaóení prou. sochařů a maiířů vesmés v]ámského původu' činných v€ 2. pol. 1.1' a 1' třetiné15. stol. ve Francii v Paíži za Kallav'a Vl' a od 80' lel 14' stoI' Ze]ména v Dijo'nu. sídle vélodů bulgundských, dálev ccntrech !óvodů zBcny, odóansu a An'jou' v jejrch lvorbč sc prolina|} novinkyitalského, zv]áíě severoitalského u' (laképrostíednicNírn Avignonu) a sílicího se.lerstého smyslu pío ostré pozorovánísku.tečnosti Gea|ismus detailu)' Po sociálnístÍánce náleá do vrslly dlonkého umění.

ieŽ však působilo i v měšthnskčm prostřc'

dÍ' Vrcholí na přelomu ýol'. kdy se íávávlivnou fianc' složkou inlernacionálni]rogotického slylu (viz krásný sloh). Realis.mus se v sochaht!í proj€vi] zprvu r ná.hlobní skulptuře, dožadující se portrétnívěrnosti, a posléZe ve větších souborechzahrnujicích také podobizny (día C. slu.tera v kartouz€ ! Dijonu, kolem r. 1400)'Záhy Zasáhl d€skové malířství (Závěsnápodobizna Jana Dobrého, ko]em 1360)a rozvinul se ! knižní ma]bč pro adstokra'tické bibliofily a sbčralele' obrazy měsíců

s Úe\T v krajině, ilustrujicí Přebohalé ho'dinky vévody z Beny (bÍalň z Limburka'poč. 15. stol'), znamena]í vývojový před'slupeň dí|a lana z Eycku' Podnítil kÍesbuj užité umění'

Íranliškán' (ofdo Fratrum NlinoÍum.oFM; ordo Minorum de ohseÍlantia rc'

ť,",,N\aF

íomarcrum; Fratres Minores Francisca.ni), žebra!ý řád (viz)s řeholí sv' FrantiŠkau Assisi. v němž se soustiedily dosavadnípísnó sněrv ř. minoritů (!iz), od ktcÍóbo5e oddělil; bvl \ch!á]en I, ]5]7' Zahrnul!měr!: f' obscrlanli (z!' také fÍantiškáni'u nás usazeni od pol. ]5' stol'; v r' ló29uvedeni do Prahy ještě f' obseÍlanti ilsképrovincie, viz: hybeÍni)' bosi t (excalcea'ti). Íefomati ap' V ]ednolný celek bylysměry řádu f. spojeny r' 1897' V čele iádu,k jehož úkolúm patří nrisionáiská činnosti' v Zámoí, Íojí generální předýavený'

Rád' odčv: hnčdý hálrit s kapucí, provazo.

!é cingLllum s ružencern. Znak: shodnís Ílinoritským'

trcchcn. sticdisko výrob-i německé kane.niny v Poríni. v okolí Kolína n' R'' činnéod poloviny L5' slol' do 17' slol' Piíznačnéjsou kulové džbánl 5 lousatými hlavami'lyřáběné také v Kolině ijindc v PoÚni.

Íl.scosccco' ital. náZev kombinovanélechniky náýčlrné malby podmalolanéfreskou a dokončené al secco'

třcsk' (z ital' al fresco), nástčnná malba,proledcnádo mokrd omílky barvami' kle.ré s€ nemčni vápnem' Malba s€ spojí pouschnutípevně s omítkou,je slětlá a súti.vá zásluhou uhličilanu vápenatébo. ktetÝvystoupí na po!ťcb'

,|echnikr l lyžadujerychlou pÍáci. aby omítka nczasch]a, malu-jc se plolo jen po částcch plochy' kterénutno začil idokončit léhoždne. Dodateč.né f' opravy nejsou možné bez odtesáníomítkové vnwy. Počátky f' by|y hledányuž le starovětu, ale pravá f' malba beztenperoťch přena|eb (buon ířesco) bylavypěstována teprve v renesanční ltálii (Michelangelo ad')' aby pak dosáhla největšídolonalosli v údobí baloka, kdy se takéto^ířila do všech ostatních evropskýchzemí'

frit(ol.Í porcť|Án, |ehce pálené Úrobkyz tzv' rněkkého p' qráběného (zvl' ve

Franciiv ]8' a 19' stol')z porcelánové ta.venmy,

íroissagc (íranc'): koláž

Íronulc (lat'): anlependium

liontllita. způsob pÍavidelného, Zpravidla

frlncouzskí šti(: štit

Frmkenlhal' německá porcelálová ma.nufakluía ve Fa]cku. za|ožená 1,|55P A' Hannongem ze Štrasburtu, odI. 1?ó2 v najetku falckého kur6ía, činnádo J800' Vi'nikajíď jsou fÍankenthahkél|8uru (přes 800 tyDú) modeleruJ F' a K Lucka, K' Lincka a zejménaJ. P' Melchiora' Značkou byly modié ini.ciá|y P' Hannonga, kurfiřtá (cI s koru.noul a0.

frankenlhllská Ško|a. skuDjna flánskýchkrajinářů konce 16. stol. s Ó' van coninx.|oo a L' van valckenborchen v čele' kteíod€šli z katolických jižnich nizozemskýchprollncii do Flánkenlhalu ve Falcku- ob.fi enovall lyp manýristické konponované(Ia]lny 0 dech hloubko\"ých plánech' oži

i67/

symetrického vyřešeni archjtektonickÝchnebo sochařských děl pro pohled z čelnístrany' v malběje projevem f' slaticky pú'sobíci Zpodobnční en lace'

frontispis, flontispice, (z franc'), pův. ti.tulnírylinav kniz€, dnes oblízek umistěnýv knize pro1i tilulnímu ]islu'

tronton (, ÍÍanc.), trojúhelníko!ý či seg.Ínentový prúčelní ští bez oken. čaÍýzvláště ! klasichtní atchilekruie; obecnčlaké štít rů,né úpravy nad oknem nebonad poíálem;[ojúhelniko\"i l, tvanr níz.kého rovnoramenného lrojúhelnftu; seg.menlový' uzavřený]ednoduchou ob]oukovou kňvkou; prolomený, jehož segnenl čiramenajsou ve vrcholu p.olomena; neÚp|.ný,jehoŽ ramena nedosahují délky áklad'ny; okřídlený. jehož malý trqúhelnft sezdvihá toliko uprostřed; Ioztržený l, uí.\dny nad poÍta]y. jeho čas|i ne\po]u]enaded\fmi řimsa' F' bFa časlo zaméňo.ván s tympanonem, kleÍý piesněji značípouze plochu i vymezenou.

ANTI 1]I

IrÍnl0n' (IozlÍŽení)

+#

f.otáŽ (z{ranc'), 8Íafická lechnita užívanásuíreal|sty, Vzniklá z dětské hÍY' při niž sena listě papíru lahy tužky obtiskúje různáýruktura drsné podložky'

fruttiera (ital.): alzala

írrgická čapka' kuže]ová čepice se zaoble'nou dopředu obrácenou špičkou. údainěčápka ýrÍovékych ma|oaslskych Fry8ú,ktelá se sta|á součásti odé!u iakoblnÚ zaflancouzské revoluce a odlud symbolemsvobody, republiky.

Fulda, nčmecká, hesensltá porcelrfuka za.ložená (z keramitké výÍobny] 17ó4 a dosklonku 18' stol' v církevním maietku' Vy.Iábě|a lechnicky \'eImI k!aljtnr fi8urk} ijide]nIsoubnD' Znrčk) križel, pnzLlejr prs.mena FF s knížťcÍ korunou'

Íundlce (z lal'), nadání, založení, v ději.Dách urnění zejména založení lrosteia,klášlera, dotováni k udržování nějakéhooln ap,

Iimerá|níunění (z lat'), pohřební, veškeríIitlamý doprovod Úmrtniho ceremoniá'lu, katafalky (castra doloris) ap', ale takéepilaíy' náhÍobky a hrobky' pro]evemt. u. l\ou i hrnhnr kaple.

funkcc (z lat'), ve lýlvámém umění vzÍi.kají Ze společenských aj' polřeb, jsou za.měřené k účelu (úloze) uměIeckého dilaa směhl]ící k jebo účinku' Příčinya moti!"yÍ' spnči\a]| V rozmán|tých po|iebach spó|ťčnosti rjedince. roz||iU]| 5e piede\\m nap.aktické (např. Užilkové' hospodířské)a duchovnj (zá]mt. piedstav\', Ldealy' so.ciálnčp\ycho|o8icke pohnuIky) n' zak|ad.ni a vedlejší pípadně následné. Dí]o vzni.ká zptavidla kjednomu základnímu účelua plni zároveň několik funkcí současně;uměni proto ryznaču|e nnohafunlčnost(po]ytunkčnost)' Je]ikož íunkce znamenajiuzpúsobeni dila úóelu (po sÍÍánce obsahu,ténatu' typu, forÍny), jeho l\'ůrce lc na.mnoze řešíod počálku procesu Zrocu día.piičemŽ nékleloLr (hapf ]ako h|3Vn , .'rAa.nizulrcr. Funkclm oLlnoqdatr hodnot\'.F' procháze1í historickým vývojeml někté.lé časem ztráceJí ťznam a vznikají'nové,typizujici novodobe potiebr (napr. pamar-kova t' U hÍddú)' olazla mnohaíUnkcnostivyslupuje do popředi zejnéna u Urbanis.mu a architeklury (viz funkcionalhmus).Vyskytuje se však i v zobrazu1ících umě'nich (napi. v podobizně přistupuje I r€.p|ezenlalivni, politická' pamčhi atd.)'sludium f' je lhodnou poÍnúckou poznáníspolečenské podmíněnosti día i uměni'

funkcionaIisnus (z Ial. ), směr mezivá€čnéalantgardní archilektury a urbanisnu vr.cholici zbruba v l' 1925-35, utvářelící ce.Iek ijednollivé části a složky stavby iokolíse zvýš€ným ohledem na piedpokládanéíunkce (viz), především ekonornicl(é, so-!iá|ni. pÍo\ozn|. h1gIenrckc' PirsluporaIk ninn racionalisIick', ÍeVido\'aI dosavadnidispozice. ýaVbU opro$llUd vyzdoby' po.Žadova| ]ednoduchý Nar, i barvu, \'e formé

Jalně vyjadioyal vnah vnitřku a vnělšku'h|edal nová řešení konstÍukcí. Proto se o-značeni l přelrýú s názvem konsÍrukli.Vismus' Jelikož f' měl mezinárodní charak"ler' ! anglosaslé literatuře bývá omačo"!án také jako mezinárodní styl. Architek.tonickou praxi doplovázela vlna |eorie'F' vydamě za5áh| do výbavy obttnébol píovozni]ro inleriéru. ovli\'nil uzilé uměnia podnilil prům}\lU\e VÍvarn|Ct\| r \ryUku(\iz Bauhaus). Ve wloji srhral vyznam.nou roli; k jeho slabinám \'šak často patřinecit€lný píslup k hlstorické zástavběa nedostalel \"ýtvarnosti. K přcdslavite-]úín mezinárodního l patří W. oropius,

tÍon'on' (tÍo]]iheln|ro!ý)lwlI tlr+ \

Ř

Íílnl0n' (segmentovÝ)

lÍonlon. (Folomený)

/oó/

H IleVer, Ídz| f' pro(eI Lc C'lrbu5ier

, nt. ian acr Rohe. \ SSSR Tejrnena

c B Banhin, K' s \'IťLniLoV Vť 20 le.

i.r, se ural ' n.r\ich zemich (0 Tlli' Fuch\.-da|c ]' H]aVaček' K' Honak.

R F ťodzťmnv. V tťoíii take ]' E {oula)

Plcds|Upr!: Í' \ dúIdU na spo|e.er!k0t|

i uzitl'olou funkc], jednoduchý |vaÍ a nové

hmolv i'e slavilehtví (želczné konstrukce

a sklóJ lze sledolal od neoklasicismu ve

:' pol] lti. stol', v leoretické lovině pak

u G. Sempela (Pol 19 slol)

[uricl Eíny€

[ůlslenborg. nčmecká, brunšvická, porce.

|Ínová Íranufaktura, založená l747 jako

kuďiřtská' od 1880 akcio!á, dodnes činnál

známá konceú 18. stol. !ýrobou váz. poz.

dó]i pod !li\.em porcelánky ! sěvres rov.

něi úspčšná biskvitoÚmi plaslikami včet.

né poÍřétních nedailonů' Dnes lvÍábí la.

kó ze slaÍÝcb íorem. Značkou byla malo.

laná iniciála F'

ŤFr"7řfulurisnlus. sírěr malihké tlorby' vzniklý! ltálii kolem 1910 (Manifesl íut' maliř.sl!í. t' T' Marinetti)' Vyjadřoval tcmpomodemí civilizace, síu, a piede!ším llu.Ínočilpohyb' No!č řešil vÍvarnou ploble.maliku livěťa v pohybu. Mezinárodníohlas f' ulichá uŽ po l' svět' válce.

l\ziologrrs (iec.. lat.)l bestiái

Íyriop|ustickó umčni: ligurativní rrmění

Ary ga|erie králorská: královská galerie

galeÍic piedků. soubor rodo!ých podobi.

zen, umisťovaný v sálech a ná chodbáchhradů a zámků. v sídlech starých lodů'

ga|cric trp$|iči: |Ipasličí galeric

galcrie v CS[R. síť veiejných sbíek vý'llamého umčni rozložená dnes po celém

území .epubliky' Piedni mislo mezi nimizau]imá NáÍodni lalerie v Prazc. lzniklázeStáini sbírky st'rého unění (a ta opět

z obrazámy společnosti vlasleneckýchpiátel urrrěni. založené Íoku 1796), dále

z ]\'Iodemí galerie a grafickó sbírkv Národ.niho muzea (k tomu ákony č. 148/1949

sb' a 54/1959 Sb'). Ukolem Národníg' je

shroÍnažďolal díla malíhká' sochařská

igÍJÍicl.a' pcčo\at oně. Věde(|'y fzpÍaco.vavat a z!h\tupňoval leřeinosti obdl'bnépo$alení a úIohu má slovenská nálodnága|ena v Bratis|aré RegionJl g' bllv za.

k|ádány po íoce ] 052 \'e }šech krajich /pr.vu jako trajská a dnes oblastní střediska

gagá(. černýjantar' druh asfaltu, podobný

lesklému uhlí' ískávaný v Německu

a v Angliii uži\,alo sehok Úrobě iezanýchsmulečních špe!kú'

cáia. cé. V řeckén bájeíoví původni bo.hyně zemé, bohyně pLodnosli a úrody;

malka Titánů iGiganlú, manŽelka Urano.va' Později byla zloložňována s bohyníDémé|rou'

Gr|atcl: Po]yÍóÍl

galcric (z ital')' 1. dlouhá mislnost s řadou

oken. spoiujíci čáýi lenesančniho nebo ba.

rokniio paláce. určená k slavnoslem nebok unistěni uměleckých sbíIek' 2' vy!ýšená

veslavba Y sále, ! hledišti diladla ncbo

! konceíní síni' 3. otevřená sloupová

chodba domu (lodŽie)' 4. kÍytá ulice slou'žíci jako průchod' zpravidla se skleněnoustřechou, 5' soukromá či veřejná sbirka

obrazů a soch. jaká býlala púvodně umirtblána v palácové spojolaci chodbě 8a.lerii.

gálerijní prác'e; staly se podporou současné

umělecké lvorby v příslušnóm regionu'

galerijní inía|ace; instalace

g!|etiini k]n, neodbomý název pIo zlalo.žlulé ibarvení íaÍých maleb, nápadnó dřive zvlášlě v gale ich a vznikajíci Žoutnu.tim, zpÍavid]a oxtdací starých lakových

vrst€v Ía obrazech' Fahátoii jej docilujiuméle. naploli tomu v některých světo.

vých galeriích jsou dnes zežloutlé a ztma.

vélé lakové nátěry sniÍrány'

G |óho sk|o, dekoralivní nádoby a před.

rrčty z vntveného a prořezávaného. dznčzbaneného skla vytáběné koncem minulé.

ho stol' Emilcm Gallé v Nan(y.

galsko-iimské uměni. u. v ímskó Fovin.ciiZaalpská Galie (dn' Francie)od l' slol'př. n' l' až do 5' srcl., chálaklerřoÝanópořímštěním galského, tj' keltského kul'turni}to podloži. Kromě přeneseného ofi.ciálniho římského u- měia na jeho vývoj

hlavní podí nnohotvárná složka, vmiklá\pojenIm prvků ňmskych (čá\ern lake ýa.rokÍest.án\ky!h) a kell(|'ý(h V něklerych

oblastech došlo k rustikalizaci formy; pře"

devším v ]iž. Franciivšak vyspělé kultumisplývání piedurčil předchoí siyk s ieckým

světem' Vedle toho se samostahé pro]evo'

vala keltská lradice (srovnej keltské um')'7ře|elná částečně v technikácb um' řemesla, dále v omamentice a ve výběru ivst}li.zované formě figurálních motivú' ' Ro'manizace r1šla zjihu Francie, kde vznikala

města' v alchitekluře se uplatnily amíite.

átry (Arles. Nimes ap'), útězný oblouk(orange). mauzolea, chÍámy (napi' Au.runJ. |iné i1lnzenýÍskc stavby' Z pďálkúkresťanstvi putházeji baptxteria. hudola.

ná při kosEIech' Památky sochařstvi (ná.

hrobnr sreLy, larkofagy, bronzova plaslika

ap')dok|áda]i mBrnr dllny' V užitenr Umě.

ni vzkvétala heramika, zvláště 1erÍa sigilata(viz) \Tráběná i na expo ; v šperkařství

došlo k spojení keLtské ornamentiky s an.

li.tými prvky. Galsko Íománské tradicepiťl a|y misly rž do 7' Í0l' (lyroba mra.

moroqch sarlofágu; antikizuiit.l stavebni

konstrukce).

/69t

galvanop|aýika. netoda eleklrolylickéhoísalvanickéhol pokoloviúi' nazvana

s'použltrm ]mena rialskeho védce 18' sto|'.

aplikovaná také k mechanickému poři,o.váni drobných ko\'ových odlilků (Ínedailíapod.) a v knihtisku.

galvanostegie. gaIvanický Žpúsob povlékání kovových, ale i nekovových předmělú(z Lrmělých hmot) tenkou vrstlo rúzného

ganosis. iecký názcv pro z!|áštní |eštíci

úplalu plastik' Zejména mramoÍových.k docílení s]onovinového lzhledu'

6aninédós' v iecké rnytologii čišnft bohůna o]ympu. náslupce Hébéi syn kráIe

Tróa' unesený Z hory Idy Dien v podobčorla' Nejčaýěji byl zobrazo!án t€ntoG' únos'

cardner. ruská porceláno!á výÍobna zalo.žená r' 17ó5 ve VeÍbilkách u Mosklv Angličancm Fr' Galdnerem' Vyráběla figur.ky ijídelní soubory' R' 1780 byla lovárnadočas|]ě piemistěna do [ÝeÍu, Í' 189l bylaískána M' S' Kuzněcovem' od r' 1917 je

státni s názvem Dmillolský polcelánovýzávod' Značení bvlo zprvu ma]ovanými raženým jménem výrobce' později piipo.jován znak |Vloskvy a značka lišlěna'

gcison (řec.)' deska, hlavní číst klasickéantické římsy, středni pás nesený podpo.rujícím článkem (klmatem) a nesoucíukončujici č|ánek Gima).

8emma. gcmá (z icč'), křišťál, vÍst\'enýachát nebo jjný dlahý kámcn nebo i skle'něná pasta s gllplickým řezaným nebo ry.lým plastickým zobrazcnim; g. negativnířytá a řezaná do hloubk} se nazývá intag.lio. s rypuklýn. reliéíně rypracovanýmobÍazcm kamej'

Gcmini (lat')| zÝěrokruh

genere|rri plán. generel (z lat.), součástúzemního plánování a řízelrí výstavbyZp.a\'' měÍského organisÍnu, hlavní plán'kierý !Fházi z Úzcmníbo Íajonového plá.nu, řeŠícího v hlavních ryscch výstavbu na

vétšim soulislém úZ€mi. G' p' jsou podří.zené podrobné a dílčí směrné pliíny.

góniové (,la1,), v ňnské rnytologii stlljž0íduchové. zobÍazovaní někdy jako okídle.ne oyrosr.

genřť (fÍanc'): žánr

geomctíické umě[il abstraktní unění

geometrickÝ ornamcnl. (8 á omamenlřka). lineámí výZdoba vFváiejicí abstraktnívzory z bodú, linií. úhlú, meandrú, spirál'hvězdic. plaménků a geometických ob.razců (trojúhelnfty. čtverce, kosočwerce,kruhy). piípadně stylizující do geometrlc.

ké fomy lidské a zviřecí tělo, rostlinnýnoti\' ap. G' o' je projevem abslraktníhouněIeckého pojeti i geomelrického stylu(viz). rfskyluje se od pravěku; múže mítsymbolický výmam (např' ruzné symbolyslunečniho kultu, !.yuÍvajicí kruhu jako

základu obrazce)'

il trt I lt | !91 I ill trtil ilErt I I ltrr-rL::Jt-:::Jt:JL:

gcometÍický slrl. v širšim smyslu oznacenípro údobí vývo]e uméni. v němž převládástylizace Íeálných n. abstraklnich tvarů dogeomelrické formy a souběžně se upla!ňu.jc geometrický omament (viz), v užšínsmyslu označ€ni pro rané údobí řeckébounění ( ] l ' 8. stol' př. n. l.) s charakteriýtickýn vázoYým malířstvím' pípadně proobdobné údobi v etruském urnění.

Gera' německá porcelánka, jedna z men.ších durynských výroben, založená před1780 a ledená lodinou Greinerů, kteímě]i výÍobnu ve volkstedtu a r. 1800 za.koupili také českou továrnu ve slavkoýě.Příznačným \'ýrobkem jsou dárkové koflí.ky' Manufaktura pracovala až do počátkulohoto stol' Značka| G pod polevou n€boicncné Gera.

gGcÍa zn.

germánskó uměni, ýJulrnnlli 04ilieni prou' germánských kmenú a posléze tŽ\'. bar.barských kráLovst\'í zhÍuba od 1' slol' př'n. l' do 8'' !e skandinávii až dol1'-12' $ol-; charatterizované abstíakl.

TIP.AHEPZGG n*tcgarnáč (z tlanc'): kalnáÚ

glrnÍž (z řanc'): kamýŽ

gdoňskÍ nábrtok. nábylek 17' a 18' slol'Vy!áběný v Gdaňsku, kusv charakt€Iistic'kých Ínasívních forem a boható řezané Ú.zdoby pod holandským a s€veloněmec.kým v|i!em' Nejčastějši byly mohuhé(zpravidla rozkládací) skříně s výIaznýmkladíÍn.

có: Gáia

geisipodes (iec.)| zubořez

f-rL.le)

Es G

r%%v^%w

/70/

lm prnlevem'-Plevažné se upktňova]o

\ unle|ec|em Ícmes|e (vyZ0o0a \perKu.

Údé\n !h \oučaíi ja|o \pony. zbranr

' 7bI/ iť. l0d|. pnn0\nIcKlCn ]n5L8nLI

; [íť\I?n5k\ch IiIuÍ8ick}ch přemělúl^á le.

jlí\! cd}em L! os[aln|cn oIUZcn u' ťIeo.

itr'lnt r 't'rtmlm pd\mu Evrop) \ době

bton/o\e !)znacule.ge0memcKy 0rna_

mťnl l\iZ). ktery se uurzuje a7 00 Konecne

|'.' \ ptťd|rn\Lť době že rznt do nčj

rru ril,x I rlzr irh\1r4[tnr vjrzdoDnc prll()

i..'ILr|ch'' puvoJLr' 0d utnčny IcIopUilu

a Zd \ttho\an naroiJů púsobi|y nu

g' u, podněly z cernoíroří a ňmské antiky

isrovneigalsko řim\[é L|n.)' Vdobě lznriu barĎa'nkých královyrr na územi ně.

kJciií západořínské říše 5e větvilo a q1'i|ťio\ pťt pršdkar.JIin\kych kulIUrnich L'.

írLrzcňl le Španrl'ku V|si8olskem' \ !c.

\.ťnlí Itálii oslfogótském a lan8obďdském,

!e Fíancii a západně od Rýna {Íanckóm

(ncÍoleFkém). ! oýÍolní oblaíi an8lo.

laské plolnutč vlivy Keltů (viz angio irské

Um']ave skandináYii (vendehký styl a po.

íézc u' Vikingú) Ve ýoji rozeznává.

nlc několik v$t€v ýyluadzdobných tech.

nik' Pnní (asi 1' 4. stol') chaÍaklcrizu]€rechnika íiligránu a gÍanulace (viz)' \rý'znamnč]ší byl 12v' barevný s]oh (aýj5t] 550). palrný neiprv€ u cótů, kleídokl)na|e Z'r'ládli baÍevnou inkrustacl ka.ncny i tcchniky snallu (!i2): Íozšiři] sea ožilil lladiční g€omelrickou dekoraci; !a

se vc ýyku s ňnským, zejména provinciáljnin unčnim začala rozmnožovat o stvliZované antikizujicí motivy' Na tomto Žá'kladě se pak od 5' 6' stol' prosazovala složitč šířil zvíiecí sly| (!iz) dop.ovázenýp]etcnccn' Udržuje se do poŽdní fáze' jež

se ve viloji U' přek{vá s u' předkarolin.5kým (Ó' 8' ýol'). kdY naslupu]í novéúko]y. styIizované Znázornění lidské po.\1a\v. dopl'oláZené ornamenlen a křes.Idn(\m| \vírbU|]' \e obje\UF nel\plsť od6' l v.-'| ' zprar Ljla s pocatky knLŽnr ma|.br.., llturgickÝch piedmělů a aIchiteklonic'ké Í' náhrobni skulplury' Dotohotoobdo.5i spadá i počátek vfioje raně středověkéarchllektuN

!htl1o (ilal'. Z hebr., přip. Z řeč'), ídovskául|ce. Ž' město. od dedověku r'esměs a;do ]9' stol. část města wkázaná židovské.mu obylalehllu, časio oddčlcná zdis r|aínínli branamin. pdchod\' uzavi€ný.nL telezr' podřízená zllášlním PředPhům,

opatřená panovnickými výsadaÍni' G.zpÍavidla obsahuje synagógu, ško]u. hřbrlova radnici. osudy židovského osídlenía ví.Voj těchto staveb např. v Praze lze sle'dovat od 12' stol'' nejprve ! podhÍadnímosíd]ení (Malá strana), 2anedloubo jižv sousedí!í Slaróho Města aŽ do reforemJosefa II' (odtud Josefov, od Í' 1850 pátá

čNťi a po asanaci a novou !Ýstalbu celéčt!íi v l' 189ó.1917'

ginrdinetlo (ital')' ozdobná lenesanČni za.hrádka, také zvlálmí. drobněji členěný od.dí ilalské barokní zahrady.

GielhŮbl. porcelánI Kysibl

Gigatlli. l' nestvúrní obři řecké mylologies hadími ocasy místo nohou, synové bohy.né Gáiy.Země' !Žešli z kÍve Ulanovy] vze'pieli se olympským bohůn, chtějíce po.mslítTilány, a]e byli od olympanú rovněžýazenia zdoláni. Tenlo Zápas (giganloma.chie) byl od anlity zobÍazován v malbči plastice' 2. v archilektuře nosnó článkyv podobě obřích poýav (adantú), ! na!á.zání na mytologický výZnam niizvu'

gigantomachie (řec.)] Giganti

gi|ošoráni. guillochováni (z franc'), povt.

chová úp|ava dlobných kovovýoh pIochjemným' zpravidla vlnitým omamentá].ním rytim, prováděným sttojově' G' dcsekse uívá laké při tisku bankovek'

Ginori, porcelánl Doccia

girandola (ital'): žirandola

girland!, guirlande (hanc.), ghirlanda(ital'), ornamentálni notiý. dekorativnípás segmentových zá!ésů' festonů z ]isli,k\'č1ů nebo p]odú.

gřIandr

claukos. nižši mořský bůh řecké mylolo.gie, ctěnýboiótskými plavcia rybáii, stavi

lel lodi Argó, na níŽ se lásón s družinouplavil do Kolchidy.

g1rlo!rná cih|al cihla

91azL|Íá (z něm., lat'); po]e!a

glori€ (z lat')| svatozái

rlori(( (z flanc.). ozdobná drobná stavba.

sloupo!ý chrámek, pavilón v parku. zpÍa.

vid|a na vylýšeném místě k rozhledu i od.poČinku'

gloíioIr (lal')| s!atozái

glutoIin. glutolino!Ý tlih, Írelylc€lulóza,

'vělle šedá' ve lodé lozpuíná hlrlota, uí.

vanájako pojítlto barev nepodléhající plís.ním' ale na vzduchu ncýálá.

g| (řec'): tri.ql}'f

g|rptika (z ieč.), umění řezu do drahýchkamenú, prastará umélecká t€chnika zná'má již v nezopotamské a egejské kukuře(pečelní válečkv zpracované způsobem in.laglio), byla rozvinula k nejvyšší dokona.loíi v anlice, zvláště v době helénistickéa iímské (gemmy z příodně vrstvenéhoonyxu)' v renesanci uménig. ožilo a stalose i předměten sběIatelslli (v originálechisádrových ollscích)' 19. stol' se'spoko]iloportretnml l(amelemr rezaaym ! musu

apod' Vnedávné době bylatechnikag' ob'novena u nás (J' Drahodovský) ijinde.

ghplotc|'{ (z rťČ']. |ů\odně sblrka dčlg|)plrky. nynl Vůbec sblrka pIa\tiky.

! užším smyslu plaÍiky antické'

gobclin (z fÍanc.)] tapiséne

goblón (z ftanc'): lap[éne

gob|énorá ma|ba. napodobeni tkané tapt-

série rnalbou na textilnírn podkladu, ná'hladní, výlvamě nehodíolná technika uži'vaná v minulém stoleú.

gombik, lrulový knoflík, Zpralidla stříbr.

n}. měděni ap'. dur}. různě zdobeny pro.

Lamovanrm. granulao ap,, znany uz zveL_

komoralských nálezů. ale chafakterisllcký

také pÍo lidové kroje'

t 1I r

gondo|orá pohovka, ÍozměÍná rokokovápohoýka, nazvaná pod|e charakteristickébenáhké lodice' formovaná podle benát.ských Předloh z poloviny 18. stol., použi.|elná lakéjako lehátko s poÍranníniopě.radly vyloženými do slran, rúzně Utváře'nou zadní stranou a zpÍavidla s třemi párynožek'

gonfrnon. gonlalon (z ital.)r korouhev

GoÍgona| M€dusa

gorgoneion (řec'), hlava m},tologické ne'sNúry Gorgony, Medusy, klerou uthl Perseus a darolal Athéně iako masicldochranný motiv na její štít (aegis)' '

colh!, pÍvní porc€lánová výrobna v Du.rynsku,za\ožená 1757a anná ai dosklon.ku min' stol', 2aměřená Zprvu na nenšíjidelní soubory, po,ději na nádoby s vý.zdobou v antickém slylu a diíkové koflíky.Značeno (modře pod glazurou) většinorriniciálami R, R G' G'

E fi-Rx'6: m

gotická ýiechai střecha

gotická vazbr: cihlové vazby

gotický barol| baíokní golika, golita

golický Ští| štít

$(ih (z jlal.), golictý sloh, označení ýiťJověkého vfivamého Únění mezi |oni|

ským s]ohem (li7J a rcn.lanci (li7). lhlubaod pol. 12. stol. (ve Francii, kdc se zro-dila), do počátku 1ó. slo]. (v sc\'' Evropě).Náev zavedl v pol. 16' stol' G. VasariZ přezdivky pro

',barbarské.' uÍnění stře.

dotě].u (take ''némeck}'' Ýy|), spojo\'anemylně 5 coly, a Ieprve kolem po ' ]q' sto|

by|použL i'ako ujasnéne označenIprc doha ťpuchu' casove hían ce g jsou v iednol.livých oblastech dzoé' Po tlátkém obdobípře.hodného slohu, zietelného zvláíě naseveru' první slupeň ví'Voje předslalujeraná 8., ovlivněná 2esvětštěním kulturya p.onikajíď do všech dÍuhÚ \ývaméhoumění; v prúběhu 1. pol' 13. stol' se šíříy Německu i do nďich zemí. Vrcholnág. (ttLké k]asická g.), začínající !e Flanciina pře]omu 12'-13. stol.' dovádí lkladeb.né složty do rovnováhv a ve výstavbě a ví.zdobě irancouzských' kated;ál dospívák jednolilému díu všech druhú a od!ěwi'Zároveň se Všude začína]í projevolat ob.laslní i národni Zvláštnosti (silné hlavněv ltálii), kt€Ió rovněž zřetelnč vyslupujív období tzv' krásného slohu, (také mezi.národní gotický sloh koleÍn roku 1400), poněmž v ltálii již nastupuie renesance. Po.zdnígotiku (od ]. třetiny 15' slol') chalak.terizul€ Úslavba velkých měýských chÍá.rnů a další v:í,\,oj realhnu detailu' Po etapělzv. lámaného slohu. vmiklého v Nizoze'mí' se Íozmáhá Zvýšená hybnost a Úrazo.vost (někdy se oaačuje jako gotický ba'rok); pro konec výYoje je nannoze pří.Značný dekorativismus' Vzhleden k ná'rodnimu \'ývoji se někdy vyskytují zvlášt!íoznačení tří hlavních období g' podle aÍ.chiteklury: v Anglii se l' raná g. nazýváraná anglická (Ea y English, 2' poI'

12' 13' slol.). 2' dekoraÍivní sloh (Deco'rat€d style, před 1300 pol' 14' Íól')' 3'pozdni 8', lineámí sloh (PerpendicularStvle. od 2. ool. 14. srol. do dobv Tudo-Íovců v 1' tř;fině ló' slol'); ve Fiancii setoto obdobi naýá plaménková g' (flam.boyantniS.). Hla\,nr uloha dlouho piipa-dá umčni cřkevnimu' Archilekluru V!.značuje snaha o celjstvé utvářeni pÍostoru,

ÚŠkové qaíení n.odhmotnění Íavbv,umoznene novyml Konstrul(llvnlm pro-stř€dky (ňmé tvary lomeného oblouku,Žebrová klenba, V pozdní gotice kl' sklíp'ková a krouŽená, opěrný systém). vedlebaziliká]ního typu kostela se uplalňuj€ sí'ňový (stejnolodní) s prostorem zceleněiiím. ved]e kostelních staveb kláštemí' ved.

|e cÍkcvni áIchltektut} \!óBká (hll(]měÍskó ope\'néní, palác, móšůnský důn )omanent používá ne]častéji stvlizoli|'ných rostlinných tl'arů, ie slále bohali|a pohybovější. Plastika je Žpnu součáý|architektuÍy (zdobí stavební články' portá.ly, tympanon), postupně se však uvolňujez archit€ktonické vázanosli' Kromě reliéťúa volných soch v kaneni vzniklo (zv1. naseveru) bohatstlí dřevěné plastiky oltářní.V náboženskýcb námětech se slídajía prolinají rysy drsné výazovosti (krucifi.xy, pieÍy), realhtického oživení i zušIech.lěného púvabu (knisné madony kol'1400)' u nás brzy i rysy poftrélni' Malířstvíse lonÚí r deskových obřazech, v orna.mentální a fi8urálni vý,době knih, alei v sklomalbě a v malbách niá.lténných.schematické pojetí raně gotické sepostup'ně promčňUje realistickými pÍostředkya pozornost sochařů a zejména malířů seobracístále vice k zobrazení vnějšískuteč.noíi, V malířství se vyskytuje 7obrazeníprosloÍu a kíajiny, DaÍejí se počátlry sku.Ečné podobizny i zátiší' G. přinesla i mřmořádnÝ rozvol a zdokonaleni uměl€c.kých řemesel, zejména zlatnicní, zvonař.ství' textilď}o umění (viz paramenta) aj.

gouache (franc.): k\'ašová malba

goÚrd{ (ila|'). poutnická n. ceslovní láhevzplošlělého n. baňalého t\'aru, opatřenáúchy'tkami Ía zavěšeni. B]í\rá atributempoutnftů (talé sv. Jakuba)'

crácic: Charitky

graduál (Z lat') graduale, mešní kniha ím.skokatolické citlve obsahujíci chorálnísborové Zpěvy, !e slředověku zplavidlabohatě iluminovaná'

gralický |ist. otisk 2 púvodní desky u dře.vořezu' mědirylu' leptu, lilografii ad' Dří.ve jej autor na znamení dokončení opatřo.val nápisem lišlěným Záror€ň s listem,dnes jej ručné podpisuje a zpravidla takéčísluje celé početně onezené vydáni. Limi.Io!any poóeto||skó zdťsky (nakLad glaflc.keho lisluJ poYažn\anych za orjBinal: do50 kusů suchá jeh|a, Dtina s kreJónovoumanÍou a mezotinta' do 100 kusů uve'dené techniky s pooceIením a \'šechny typyleptu, do 200 kusů o$atní ryliny ! kovui dřevě, lilografie, serigrafie.

112/

rrafika (z rťi'). púvodnó umčni'|'íe\by.

Dozdél] zahrnu|á a Znamena vsecnny p0.

iLLlpy. jimiž |zt text. kreshu. maIbu.ne0o

\n|mťk reproduko\dt a íozmnoz|r' Koze.

zna!r \ť g' Umé|ecka. kteráj€.oboffm ry.l\arného Um.n|, a 8lállka lecnnlcKa neDo

relrodukčni, ktela F pruny\|ov}iÍn odvět.

rlm Ume|ecká p' 5e \vými technikami

ldřevořez' mědiryl' lept a litogÍafie, se !še';i Variantani) se řadí po bok Ínalířstvi

a dólr se opér na g' !oInou (voIne !IafiCkellsL!' \]robcne a liŠténe samotnymr umé|.

ri-lratrkl)a g UŽltou(užilkovou)' kteía je

ur&na svnu íunkci, svym prakliclýn Úče.

lcm íplakál, knižníobálka, ilustÍace, exlib.

nr, nororocenka apod.). Podle lechniky

]ozeznara \e v g' t|\k z !'yšky (dřevořez'

dřevoÍl,t, linory,t), tisk z hloubky (mědiry1'

le ajejich dluhy) a tisk z plochy (Utogía.

liel

grafi( (z ieč.), tuha' uhlft s neroshýmipři'ňíšeninaÍni' Dob]íryá se ze Země nebo se

vyrábízkoksu' sloužík Úrobě tužek, čer.

né balvy a ochranných nátěrú na kovy'

gíafilti (ita]'), úhmné omačení původnějen pro rýé nápisy ve zdivu, v kaíneni,pozr1éji pro veškeré Exty na uměleckémdíe' které mobou označovat autoÍa či ob'sahovat údaje o vzniku día'

grunit (Z lat'), drahý kámen s}tě karmíno.!ó.Iudč ale ihnědé, žlulé' zelenavé ičernébany, skelného l€sku a mačné pruh]ed.nosti. Nejznámější je fialově čenenýodentální g' almandin a ohnivě červenýčeskýg'' pyrop, archaicky naýaný někdykarbunkl. nalézaný v podhůři Ceskéhostiedohoří a po staleti od středověku do.dnes užilaný nejen \' náročných špercích,ale lakó ! bižuterii. Da]ší odrúdy g' jsouandradil a grosulár'

graná(ové jablko. plod glanálovnftu (Pu.nlca gIanatun)j l. od slarověku symbolplodnosli a životodámé síly' 2. bohatý or.namcnlální motiv vzniklý stylizaci příIod.nlho plodu, čaýý ve vzorech renesančDícba baíoknich lkanin (b!okátu, samelu)| !.|ido\e \ýslvce J' \yÍrbo|icke zíarneniIadu miloýdných bra|ři' zobÍazovanepraskló a s viditelnými jádry.

gr{nÍlovó sk|ol lubínové sklo

granálové jablko

gr.lnit (Z lat'): žula

grrnu|ace (z lat'), od pravěku mámý zpl]'sob jemné zlalnické dekorace drobounký.mi zrnky dra!ého kovu přiletovanýmik podtladu' casto doplňuje prasta|ou

technitu liligránu'

gruvirováni (lat'' něm.), technika Úzdobyrýé do povrcbu tvrdých hmot' G' na kovuse popípadě kombinuje s jinými dekorač.ními technikami (s niellem, tausováním40.)

gravuía (z fťanc'): gravírování

gřenir|e (lat')' liturgická textili€, čtverco.vá pokrý"vka hedvábná n. lnóná, v pňďuš.né lilurgické barvě, herá se při bohoslu-žebnýcb úkonech klade na klín (kolena)sedícím bhkupům n. jiným vyšším duchov.ninr římskokatolické církve.

gril (z něm.)| drápek

grisail|e (fŤanc.)' malba v šedém tónu, na.podobujicí reliéf'

groteska (z ital.), druh pestřobaÍevnéhomalovaného omamentu z jemných rozvřlin, do nichž jsou rplétány květy, plody,architektonické moti\'y (baldachýnky aj')'vázy, t.oíEe, podoby Zvířat apod. Pilvodg' je antický, heLénis cko ímský, zvlá.ště

oblfucna a rozvÍena byla v renesanci(Ralfaelem ad') podle antických vzorů, naléza'nýcb v s€su|ýcb sklepeních, omačovanýchjako jeskynč grolty; odtud název.

gÍolh (ital'), jeskyně v parku

1ó'.18' stol'' nejčastéji umělá a zdobenámušleni, kÍápnfty apod' Jako g' označo.vána v ltálii také sesuú antická skl€pení.

grunt (Z něm')| podkIad malby, balev

gryf (z ieč.), okňdlene zviře bájesloýrehopúvodu s lělem lva a hlavou a paÍáty dra.vého ptáka' objevuje se jako plaslická o.zdoba v mezopotamské, antické i román.ské architektuře, jako výzdobný motiv na

antických i středověkých mincích, na stře.dověkých tkaninách a v heraldice, kde pat.

í mezi nestvůry.

gryÍ

Gubbio' slředisko majolikové výrobyv Umbrii, činné od 15' slol.' od 1. pol'16. slol' proslDlo Úrobky s kanniloÚml$lrem,

guéÍidon (franc')' odk]ádaď stolek s kru.hovou, polygonální i čtveÍcovou deskou,nejčastějina jedné noze, sloužíci jako pod.

/13/

stavecPod vázy, ap', někdy také1ehký sto.lek s více odkládacími plochami.

gr|i|locholáni (franc.)| gilošování

guitlanda (z franc' a ital'): giílanda

guna árábskíi ařabská guma

gumigutta (něm', lat'): žlutě

guri Úap.)| láková práce

cuýafsberg, švédská to!áma na polcelánu slockholmu, činná od r' 1825 dodnes.Kojem 1900 oživily jejíÚrobu vzory lido.vé keramiky a sgÍafitová t€chnika'

guttre (lat.): kapky

hAbá skáfajáns. k€ramika s bílou ciničito"olovnalou polevou, malovaná čtyřmi baÍ'vami tzv' veltého ohné. v}Ťáběná ,'habá.ny''. novokřtěnci, toufarv, sloupenci Jako.ba Hutt€la. kteříse nasvé Doutiod iihu' zeSvýcar a Švábsta, usadili na stlonku1ó' slol. na Mo!a!ě (\' Bučovicích ap')'pozděii na slovensku v Dech1icich' Vel'kÍch Leválecb a]'), a lytvářeli toto j€mnénádobi v koleklivoích di]nách' Když i od.tud byli jako nekalolíci \Tpuzeni, Zůstalinčkleí na lesnicích jako džbánkáři řeme.s]níci a přenesli habánský výz'lobný syýtém do lidové keramik\'' Pů!' název habá'nů je snad Z něrn. omačení toufarskéhosidliště Haushaben'

hábi( (Z lat'): kulna

hadcc, serpentin, v}ařelá velni tvtdá hornina šedozelené, tmavozelené i hnědavébarvy s žilkani azbeslu, jindy se zbytkyo]ivínu. pro svou jemnozmnoí a leštile|nost uávaná lakéjako sochaiský mateÍiál'

Hidés. v iecké mylologii buh a vládc€podsvětí' syn Kronův. bratr Dlův a Poseidónú!' nanžel PerseioniÍt, nevidit€lný'Později zloložňován s Plútem,lal' také or.

h{giogrnfie (Z řeč.), nauka o životech, črnech il€gendách svělců, též ojejich zobÍa.zování' Předmětem legendistiky Jsou le.genoy.

hak]íkoré zdiÍo. také kopákové, novodo.bý druh vazby kamennéhozdiva skládané.ho z n€stejných kanenú v pravoúhlýchvzorcích b ez loyné ložné spáry' H' čikopá'ky jsou na výšku snvěné kvádry, kleréprovazují nep|avidelné vrstvy'

hNk|ikoYé zdiro

hákr. 1. hákovité kIenák}, kameny, kteróprostředkují mezi Vrstvami zdiva a obiou.kem !e Zdivu; převádějí jeho vodorovnévlstvy do rubové plochy oblouku. 2' kera.mická krytina esovitého útvaru.lalé spod.ní dily plejŽové tr}tiny Ú€ptišky, ko{tka)'

hály bechyňské: bechyňské háky

ha|a (z aígl' a něm'), velký ústřední pro.stor v domě, v mod€rni bÍové ďchitektu.ře komunikační i obytná místnost s otevře.ným schodišlěm' obecně uké každý velkýrůzně krytý sálový plostot ve veřejnýchnebo výrobních budovách. popř' také 5a.i]ostatná budová různé konstrukcea 1unkce (koncertní, nádíažni, lovární,kostelni h.).

halorá krJpt' Gíňová k.), typ trypty (viz)zpravidla o třech lodích stejné výšky, kle.nutých zprav. na sloupy. Touto dispoziď5e odlišuje od slaršího typu tz\'. štolovék. Vmikla nejspíŠe v 9' slol. v ltálii, získalataké funkci bohoslužebnou a rodířila sehlavně v období románského slohu (viz).KdyŽ je polozapuštčná, lvoií substfukcizvýšeného chóíu (u niir např. u sv' Jiří naPra^kém hfadč)'

hl olÍ kostel| chrámové |ypy

ha|štatská ku|tuta| doba že]ezná

ha|Žc (z něm'), arcbaické označenípro zá"vésný nátrční šperk, návěs€k na náhrdel.

hamba]koú soustri,: krov

hambalkr (z něm'), v dřevěné konstrukcittolu vodorovné sto[ční trámce mezikrokvemi.

hambNlkl

hameau' Íúnc' název pro umělou vesnič.ku, seskupeni venkovský.h chalup, jaképatřjlo k oživení přirodních parlú nasklonku 18' stol' ! módní snaze o návralk přilodě'

Hannong, značka fajánso!é výroby vestlalburku v letech 1720-1?80' v díněrodiny HanÚongů. charaklerislická je živákvětinová výzdoba, provedená v muflo.

Úch barvách, která také zapu5obila na vý'robnu v Holíči. Značkamijsou íů2né iní"ciálky ýýrobcú a dekoratérú'

hansovni umčni, přesněji umění halsovníoblasti, nověji ražené označení pro archi-tekluru a ostatní uměleckou tvorbu po.baltských a severoněnreckých hansovníchměst od stiedověku do 17. stol' H. u' sou.riselo s unréním německébo vnitrozemía]e také Nizozemí a skandi!ávi€.

/14 I

hlppcning {án!| ).,uda]o\t. nahoúÍi \e.

sLupen| v.c| a ^al\cl'

pÍo8ram.olana L nc

níoqramulana Íonna v|zualnIn0 pro]evu'

|n.nemŽ sc uŽrva;r Ťůme aÍtefalty a tf.irarne e|cmtnq a dochaui k zrněnam im.

oÍo\ial}dnym neDo casÍecne pflpraveny.

mi za\ah} zuča\tněnych K piedchůdcúfi

h 50 a 60' ]el palň divad|o dada' kineli(.

ké umění, pop aIt atd'

Hardtnulh. lo!árna na kameninu založe.

ná 1798lc Vidni, od r. l84ó činná ! ceýkých Budč]ovicích' posléze vytábějící také

pórcelán' Výroba byla zaměřena najídelní

d ||ne uztko\ré nadob|. Zejmena umv"Vaci

roupral1' Zduhi|o se nejčastěji modrym či

hnědýli lišléným arabeskovýn omamen'tem nebo byly napodobeny ýedgwoodské

!20ry.

hrrfa Acolota| Aeolova haría

haípllie, v řecké m}tologii napúl ženské'

napúl ptačí bytosti uchvacujíci a treslající

lidi' v heraldice patří t obludám'

haulnla|cÍ (nóm'). náze\' pro nalíře faján.se' poÍce]ánu i skla ! 17' 19. stol'' kteňpracovah samostatnč' nimo manufakluly,odkud získávali jen n€Zdobené. někdyr lyrazenc naoooy,

haulrelicf (franc'): Ielióf

hazuka, svrchní ženský oděv uávaný u násv 15' stol' jako bčžný kratŠí kabátec'V Ló slol' iako sla\nostnl dlouh! olašťz ičžíc larký. ruzne zdobeni. rakeio'žtii.nou, opalioraný velkým limceÍlr'

Hébó' v řecké mÍologii číšnice bohú na

olympu, ktelá jim naléva]a neklar; dcetaDia a ljéry, manželka zboŽ0ěného Hé.rakla.

hed!ábi' jemná přÍrodní lextilie zpracova-ná z kokónů bource morušového, původně

ien název vlákna soukaného z těchto kokó'nů' V Číné by]oh' znáno od 3. thícileúpř.n' l', odtud se pak tajemstvi výroby h. lálekLozšířilo dojiních ari1kých zemí a posléze

do Evlopy' V Itálii se h' vyrábělo od

ó. slol., od J7. stol' proslulajeho výroba ve

Francii (v Lyoně)' Užívalo se' a dodnes se

uívá' lt výrobě \'zácných oděvú; v Asiiodedávna, v E!Íopě výjimečně, také jakopodkladu malby a 8rafiky' Dnes pra!éí]uh' lesklému,i.natovému Gurovému) kon'(urule levne D. umele,

Hedvičino sklo. název pro masívní egypl'ské poháry z 1l' a 12' slol', Zdobené Úraz'nou řezbou zoomorfnich motivů' svatáHedvika prý měla celýsoubol lčchto vzác.ných čiší, odtud název'

Héfnistos' ! řccké mytologii j€ bohemohně a zÍučným kovářem, patronem ko\Tzpracujícich řemeslnftú i hrnčířů' Vykovalžezlo Diovo' štil Athénin, zbtoj AchilIeo.!u' H' byl chÍomým synem Héry a klama.ným manžeIem Afrodity; v iímském bájc.slovi ztoloŽněn s Vulkánem'

hcidatsu. japonský název staré technikylakování s vkládáním kovových (zlatýcha ýříbmých) !ýzdobných Šútků'

Hekaté, iecká' pli!. naloasljská nocnábobYně osudu a kouzel, vládkyně mrt.!"ých'

zobrazovaná s Íojim tělem' Někdy bylaÍorcžňována's Penefonou, jindy ! Ane.midou nebo hidou.

He|ena, z Homéra znán]á nejkÍásnější že.na řeckých báji, dcera Dia a Lédy, sestra

Dioskúrú a KlYleiméstry, manželka sparl.ského krále Meneláa, unesená Paridem doTÍóje' Její únos byizáminkou k tozpoutánídlouhé tťójské války, po níž se s vitě,ným

Meneláem vÍátila do Spaty. Podle 1inépověsd unesl H' Théseus a byla osvoboz€.na DioskÚry.

he|ónistickó uměni. pozdnč iecké u. anti.ky. přibližně od doby Alexandra Veliké.

ho; vyznívá v období římskéantiky, kterouvelice ovlivnilo svou Ýelkorysostí a rafino.vanosti v archilektuře' dynamismem a pa.tetickou výrazovos ti v p]astice ažnatuůlis.tickou živoýí v malbě' Pro tyto chaÍakte.ri'tické rysy byl spatřován v h. u.

''antjckýbafok..' Hlavními íředisky h' tvorby se

stala sidelní města diadochů a dalších,zvláště maloasijských dynastiÍ (Alexan.dfia, Pergamon atd.).

hc|énistický důn: anlický dúm

hc|iogrlvuÍr (z řec' a fianc.), druh repro'dukčnfto grafi ckého po$upu vynalez€ný(1878) K. Kličem {]841-1926)' v podsta.

tč přenesení a vyleptáni fotogaÍckéhosnímku do poÝťchu kovové liskové deskys použitín citlivého krytu. H. dá!a]a velmijemné, tónovó odstupňované lisky, poři.zované však jen ručním lisen. a užívanéprolo pouze k \rybavení luxusnicb publika.ci o malén Dákladu' sirši !}ltžití principu

h' dovovlil teprve další Klíčův vynález- hlubotisk.

Hélios' ztělesnéní s]unce v řecké m}'tolo.gii, bůh slunce z pokolení Títánů, bratrselény-Luny, bohyně měsíce, a Aurory--Jitřenky, který každodenně v slunečnímvoze pro1íždí po obloze' Později - právě ve

funkcislunečni}ovozataje bylspojováns ApollóneÍr.Foibem'

he|iotřopi drahokamy

he||ónistickó uměni| helénistické uměni

hclm' helma (z něm'): zbÍoj

heln|ice: střechy

hemiglrí: triglyf

hennin (flanc'), ženský čepec 15. stol.

burgundskolrancouzského púvodu ve for.mě rysoké bomole, na jejímž vrcholu bylupevněn Závoj' Později se kónický tvalpromčnil v měsičitý nebo dvourohý.

Héra' řecká bohyně' v řeckém bájeslovímanželka Diova' ochránkyně manŽelství

a rodiny, malka Area a Héfaista; v ímskémttologii luno. Bíryá zobrazována s alr|Dutem pava.

/75 /

UB

EVI

tEN

I'IóÍaklós. Helkules (z lat')' ZboŽněnÝ hl'dina řecké a iímské mytologie, syn Diúva Alkmény' 7obrazovaný jako silák pil.odllr h í l.ůží' Irl.:m t'ntcL' Ii akodítézneškodnil dva hady seslané Hérou' poz.

déii klonrě ]iných doblodruílví !"konalzejména dvanáct slavných čjnů ve dužběmykénskóho král€ EuLysthea| l. zabil hanemejskóho, jehož kúá se pak odíval, 2'de\'ítihlalou hydřu lemskou' 3' ch}lil AI.tenidinulaň keřynejskou a 4. kanc€ z horvElymanthu, 5' zahnal lidožravé pláky ?e

stymfahké baány V Alkádii, 6', vyčistiI

chlé! krále Augeia (Au8iáše) v Elidě, 7.

chytiI a do Mykén na lamenou doned dilokého klétského býka, 8. zkrolil a přivedl

lidožřavé koně krále Dionréda, 9' dobylpro princeznu Admetu plis královny Amazonek Hippolyty' l0. zmocnil se sládaklav hlídanÉho obrem Géryonémi cestoupřeÍnohl obr! Antaia (Antea)a Káka, 11'piinesl zlatá jablka Hesperidek, přehtilob'ra Allanta a osvobodil Prométhea, l2. pň.vedl z pods!ělí kojhlavého psa Keíbera'

K dvanácti hlalním činumH' připojujíseještě četná další dobrodružství ve služběu tlálovny omfaly, na cestě s Al8onaut!'KentauÍ Nessos zpúsobil H' konec, kdyŽnavedl H' manželku Déianeiru, aby mudala I(ošili namočenou do jeho krve. Abyse zbavil nesnesitelných bolestÍ, dal se

H' spálil na hoře oitč' Byl pak piijat na

oli'mp rrezi bohy a Hébé' božská čišnice,

se lam íalajeho manželkou' V he]énistic'kých komediích se objevujc H. ve zkariko.vané podobě, kyničÚ filozofo!é ho naopakidealiZovali jako pra!zor lidství'

hera]dická znam€ni. znamení erbu, Zahr.nující figuÍy hefoltské aobecné' Heíoltskéfigury. názvané podle heroltů (heloldů)'hlasatelů a znalcú znaku, se týkaji děleništítu' svisl€ je štít polcen či štípen (je lipo|cen !ícekrál), vodorovně je dělen, a 10

čarou rovnou či lomenoul svisle a vodo.

rovně je čtvřcen' sikmo z]eva do prava je

dělen ná pokos (kosmo), obráceně poši.keml spojením obojihoje čtvercován, ruz'nÝrn čtlrcenín vzniká lozděIení štenýřové'VodoÍovnó odděleni homi čás1i \ryznačuje

hlavu štítu, dolni čásd ieho patu. obruba(lem) štitu obihá po okLaji štítového po|e

a1d' obecné figury Znázorňují ve šlítuvéci a bytosli přiÍozené i nadpřřoz€né,všechnv ve výrazné stylizujicí úpra!ě'

htrlldiclé barr'r: Znak

hcrohskó figÚíy: helaldická znaneni, mak

heÍr|dika (z ftanc'' něm'), nauka o zna.cich, erbeclr jako hhtorických pranenechv dějinném vjloji; v uXim významu úhrnpravidel pro tvoření, popisovánía určová.

mal(u,

heÍalil orientální kobelce

Hel€nd, madanká továrna na poÍcelán'založená M' Fhch€rem 1838 a činná do'sud jako státní výrobna. v 19. stol. napo.dobovala oblibenÉ vzory starších lovárcnv áp' cechách' později Míšeň i čínskýporce]án' po 1900 hledala llastní cesly'

Značkou je uherský mak se jménem vý.robny.

Herku|es: HéIaklés

Herkulovy činy: Héraklel

herrra (z řeč'), hermovka, kónický pilířeknesoucí hlavu, časlo s poprsím. V anticeZprvu s hlavou boha Herma, odtud název,

i s vyznačenírn pohlaví' později byly takloupravovány plastické podobimy (se jmény

!TÍ}'tými do podslavce). Dekorativní h. se

objevuji také jako nosné články v stavitel.st!í renesaíce a baroka'

h€rm€|in, hranostaj, heraldická kožešina,znázorňovaná pravidelně rozesetými čer.nými ocásky v bilérn poli'

t t ,lt

tt

t Ihermelin, helaldická koŽešina

Hermés' v řecké mýologii s},n Diúva Maie, búh stád, obchodu' řečnicM,spánku, ochránce cest, ale také zlodějů,posel bobu, prúlodc€ zemřelých a pÍo.středÍík mezi svělem a podsvětím' Byl

/16/

Zobrazován zpNu jako pastýř' později jako

Ínladft s okřídleným kloboukem a okňd.

|enými opánky, přioděný chlamydou,

v Íůce s kouzelnou hůlkou s dvojicí splete.

ných hadů (caduceus). V římské mýologii

MerkuÍ'

]rcÍmolka: henna

heroická krajina: ideální kmjina

hclollské figUry heÍaldická znamení

Hcspcridky, v řecké nytologiinymfo, dce.

ry obra Atlanta, kleÍé slřežily zlatá jablka

nesnrtelnosti v božské zah.adě na západ.ním konci světa'

Hestiii Vesta

heuristika (z řeč.), první metodický slupeňhistoÍické a umělecko.hhtorické védecképlác€i Zahrnuie shlomaabváni a vstupníkntické hodnocení materiálu, plamenůa podkladů Yš€ho druhu' K tomulo sběrunateriálu má h' soubor praktických ná.

hcustrlos (řec')' typ antického chÍámu'IlcrÝ má v průčelí šeslsloupů'

hicratický (z řeč'), ozna&ní pro písně,

slavnoslné a rcpřezenlatilně poiatč íiqu'rální dilo n' slvl- Často s€ \'áž. i fÍontá.lníkompozicí a i monunenlálním pojelím(např' raně byzanlské mozaiky. s' Vitale.Ravenna).

hierogltfr piktoSram

himalion. vlněný svrchní šat nužů i Žcnantického Řecka, plášť obdélníkovéhostřihu, sahajicí pod kolena nebo delší pie.hazovaný přes lcvé rarneno a vpředu Za.chycovaný rukou.

hipodrom (řec.). antický cřkus, vozováZávodní dráha podélDého půdorysu, najedné straně zaob|cného; po ob\'odu byloumístěno stupňovilé bledišlě' K h. patřilyi budovy stájí a oýatnÍ příslušenství.

bippoccnlauř (řec'): obludy

Hipponcnós| Atalanté

hi(oÍická Arche0|ogieI archeologie

his(orická rna|ba' malířství na náméty his.torických událostí, legend a literárníchpředloh' H' m' je známá již z rannýchorientálních umění, byla lozvíena v anti'ce. ale pčÍována laké v renesanci, balokL|a klasicismu' Zásluhou historicky oriento'vaného romanlismu byla zvláštč oblíbenáv 19' sto|. Variantou hislorického obraa]je hhlorický žánI'

histoÍi(kó jódro mč\t i néstské blstorickéjádro

historickÝ žánr| hislorická malba' žánI

historismus (Z lat'), !e výtvamén uménírúzných obdobi užší n' šušíďohové hnutí'ježse vědomě obracik lvarům, architetto.nickýÍn článkům, ornamentice. lypůÍn.ikonog|afickýn prvkům ap' slarších, vý.vojově uzavřených slohových epocha vnových dějinných auměIcckých (s|oho.vých) soulisloslech je více či méně lvůúirnzpúsobeÍn napodobuje n. se jimi inspil.uje.H. jako projev aktivniho vztahu k rninu']osti bÍá zpravidla molivován ideolo8ic.ky, sociálněpsychologicky i eí€tickr' His.lorizující nápodoba minulosti bfrá sp]alas postojem umělce i s lendenceni ýavebníků a objednavatclú a múže níl i prak1ické

cíe (např. přeslavby n' dostavby chrámú)'Jestliže výtvarný h' má prolějšek v doboÝé|iteratuie a v širším vkusu (např' prero.manticlé hnutí a golizujicí stavby i umělézřiceniny v 16' stol'), je sortčátlí celéhokullumího hnutí. od konce sÍedověku donedíVnó doby záměrné ná\Ťaty lěžily té.měi ze vŠech údobí a slohů starého uméni'0d 1ó' stol' jsou z\'lášť piíznačné lypy..oŽilení.' 8o ky (rozlišované od..přežívá'ni..), panné takév déjinách našeho umčni.zejména církelní architektury' např. nápo.doba středovělého púdorysu a gotjckýchoken v pozdně renesanční stavbě votivní.ho koýela sv' Rocha v PÍaze na strahověZa Rudolía II' (po 1603) snaha o iluziminu|osti a lormální přiměienosli cirkevní$a!by úče]ul v obdobi protlÍelormace čes.ká baÍokní gotika' osobilý ývl, spojenýpředevšín s dílem J' B' santinibo-Aich]a(po ]700) při obno!ó n' přesta\'bě středo.!čkých chlámú starýclr řehoIía promitajicíse idojeho původních návrhů u restau.rací vedle elokace piedhusitské minulostjlaké raný pÍoje! zeÍnského palňotismu.umělecký výraz piehodnocujíci slaÍé foťnl v rámc] vrcholného baloku; v obdobiÍomanlického h' na konci obdobi empirupřestav'.: zámku v Hluboké n' Vlt' (F' Be.eI, D' Delorecký, od 1841) n' pomnikovátlorba (J' Kranner. J. Max. pomník FÍan'

ška I'' P|aha, od 1844)' Zvláštní význammá h' v období hisloÍických slohú (u nás2. pol' 19' slol'), chárakterizovanén jižslohovým plura]ismem. také však snáhouo národní alch iEkturu (např. ,,česká lene'sance'.) a pronikánin h. do sochařsNí, ma.liřství i užilého Umění'

Hizcn' japonská provincic na oýrověKiu siu a odtud i náZev japonského por.celánu' vyráběnéhotam od 16. stol'' Zvláš.

lě v Aritě. Hizenský porcellín, zvanýjindylaké podle vFozního přistaw Imali, bylzdoben kobaltem pod poleyou, če.veni,smally i zlatem na polevě' PříZnačný je

květinový dekor volně rozložerlý po celémpovrchu' H. porcelán byl Holandany do!ážen do Evřopy od 17' stol.

h|aditko| modelo!átko, Iajblík

hlava štitui heÍaldická znamení

hIaricc, atchiteklonický č|ánek ukonóujícínosné čá5d a tvořícípiechod t čiá5tem ne.

/11 i

senÝm,zpravid|a ke kladí' Anlickó ýaveb.nÍ řády měly svó lyhÍaněné h.ary h|avic(dórskou' iónskou, korintskou, komposit-ní a loskánskou); ]iné typy hlalic piineslstřcdověk. Žv1' slavitelslvi lománskó (h'krychlová' fi8ulálni, Zoomolfni aj') a go'lické, Ý podobč hlavic geometrickó vcgeIabilni foÍmy (kalichová h.) s výzÍlobouIostljnnou (lislová a bobujová h')' Rencsance, baJoko a da]šíslohová údobíse neičasÍějiYraccla k voIně užitým h]avicím an.tickýn'

bl!!ic€' (loskánskti)

hlalke. (kolinNká)

hhýiťť. (dóÍská)

/------_-\ffil'laýice' (iónská)

hlavni ctnoýii Chosti a Neřesli

h|avni řimsa; římsa

hlinik aluminium

hlirice. (kompoatni)

hla!ict' (iimsko-dónká)

hhvi(. (krychb!á)

h|athe. (figulální)

/18i

hh!ht. (řinlko ion5|a)

h]a'ice. (ímsko kolintsknl

h]in|iI' zeniny n€Ioslného pů!odu, ruzné'

ho íožení i zbarvení, bíé i barevné. Nej'či51ší bíou h. je kaolin' uívaný k výřoběporcelánu a přidávaný také do křidovéhopodkladu barokní po|ychromiel Z barev.ných hlinel červených, žlutých či zelenýchse připravují pigmenty'

hli70vó Zdivoi zdivo

hl[hinni re{|isnus. označe!í nčkteťýchleoreliků kublsÍru i abÍraktní tvorbv plolnináni skutečnosti pietvořené intel€k.l€m i osobním proŽitkem, na Íozdíl od vi.zuálni}to povrchového r., který vidí sku.tečnoí toliko senzuálně. Píroda je podlenich spíše v bloubce než na povrchu' Píin.cip h' r. souvisí s teoií vnitřního modelu.

hnrlací kruiid|o. objímací k', sochařskýnástroj k přenáš€ú rozmě.ů; dvojic€ zakři.venÝch a přihrocených raÍnen kovoyých čidre\en)ch. v tup)ch koncrch \Nien)cha UlazenJcn sroubeÍn'

hnědi. hnědé pigmenly oIganického či ze.Ínllého púvodu, v malbé většinou velmistáló. rozložené v ši.oké škále od s!ětlýchŽlutohnědých tónů. jako svěllý okr, satino.Dr. slnope' půlodně z Asie, přes ilakkéceNenavé sien!. Dříodni a oálenou' ažk tonúm tmavt hnedým,1akole napt |a.zulnj kassekká h', ob|ůena ! nEozemskeÍna1bě 17' stol', kolínskánebo van Dycko-va h'' !'yráběná z hnědého uhlí neboumbry, lěžené v ltálii i v 2áD. Evropě' kterépá]cn]Ín ddVajI pl8Ťnent!'tmavši a Iepe\chnoLrci Tmavd h pÍU\ká vzrika Žhanimprusk. mndň' Asfall l\Wskvl. zbanen''uh em' ]e aŽ hnedoóer,n1. iic ma iadí

závad (lrhání bare\'né vlslvy ad')' pÍo kle.ré se dnes opouští. Tmavohnědé báIvilo.uívané hlavnč v ak\'ařelu a k lavíÍo!ání,\'ylučlrje v příIodním slavu hlavonožecsepre,

HodcPclíia (řec')| mariánská ikonografie

hodinky, kniha hodinek. írodlitební knihaurčcná laikún, sestavená pod]c denníchdob, zahmující zptavidla i kalendář. Ruč.ně psané a honosně i]uminované h' jsoucharakte stickó pro d\.orskou kuhurupozdního $ředověku zejména na pře|omu14. a 15' slol' v oblaýi fÍankoflámskéhouĎění (viz)'

hodin! a hodinkl, historické časoměmépřistroje, časté ve sbíIkách nebo najižnimpruČelí budo! (sluneční venkovní), závisléna Způsobech obecného n. míslního děleníaurčoyáníčasu hlavně dne a noci' se zpra.vidla dělina sluneční (venkovnín. přenos.nó), přesýpací a nejobvyklejší rnechanické,vzniklé na přelomu 13' a 14. stol. (s poho'nem na závaží n. péro]. Ty zabmují h' ýo'laci(podlc podsra\ce pilastrorc n. \loupo-}e), slolni (pnd|ť konstrukcc a tvaruschránky slrojku prismové' věžičkovó, ta'beÍnáklo!é. lucemovóho typu, sloupkovó,vázote ap'1.' nastěnne a hodllky kapesnin zavesne; 0áLe se u nlch r0z|AU]e mecna.nlsmus bicí hrací' kalendáini' budicí' Vevýzdobč óástí kon$rukce, schránky, čísel'nftu, případně kyvad|a a závaí se uplat'ňuje dobová malba' rylina, intarzic, plas.tické prvky íigurální i ornamentální nei'&slějis ikonografií n' noliif času.

Hóchst' německá porcelánová ýrobna,ZaloŽená d!ěma finančniky a malířemZ Mišně r' 174ó;r. 1778 přešlado majelkumohučských kuňřtů' 1796 uzavřena' Vý.znamná je odtud blavně drobná íiguÍálníplaslika - na 300 pozdněrokokoÚcb lypů

modelélaJ. P. Melchiora z lel 1770-79'H' rnodely byly po r' i840 znovu použitypro jernno! kameninu v Dammu u A-schaffenburku' Značkyi vlištěíé i nalova.né šestiloukoťovó kolo, někdy s tnížecíko.runkou, kamcnina z Dammu připojovalaještě D'

ho|sndkr. holandské esovky, také pánvi.ce' pálená trylina formovaná do esové'

E.'r;t.rc

Htiťhí zn'

ho profilu. spojujícího oba dí]y prqzo!ékrýlny-

ho|andská rl'ba: cihlové vazby

ho|andská zahíádá' typ urnělé z. variklýv 1ó' stol. v Nizozemi ze severské pozdněstředověké z. a z italské renesanční' cha.rakterizuje ji tombinace travnatých a kvě'rinot]'ch zahnnú (s tUhpany). uŽil| kryrlchloubi' Ži\rych plo|ú a hatovantch keřu'

ho|rndské esovky: holandky

ho|andskó m{lířstri. označeni užjvané ob.vyk]e pro malbu severních nizozemskýchpÍovincií v 17' stol', kdy politické a nábo.ženské osamostalnění přhpělo k rozvojimaliiské t\,oÍby osobitých rysů' Realismu$.jehož nejvčtŠím představitelem se stalRembrandt. s€ rozvíel ve figurálních ná.mětech často profánních, v podobiznách(u Halse), ale nemóně chálakterislickyi v nově rozvÍených lemalických dlu7Íhdomovního interiéru (u Vermeera), veýnického žánru (u Steena)a zejména kraji.ny 0an 00\en)a zatiši(Ka|ff). kleDm sedále věnova|y ce|e řady speciaIi\tů ! jed.

notlivých městských střediscích (Amster.daÚ' Delti, Haarlem ad')' V ]8' slol' s€

Yytrácí předchozí napčtí v zjemnělérn opa.kování.

holandski |uslr: svítidla

holands|ií ránl rám oblazu

holbr (z něm.), objemná válcová. Íů2ně

zdobená nádoba k pití z kovu, dřeva nebojiíého materiálu, obsahující zpravidla pulmázu, tj' 0,7l, opatiená uchem a víkern.

a&&

/19/

Iholbr

Holič. keramická í]anutaktuÍa, založelráFrantiškem Lotrinským r. ]743 na sloven.sku, poblíž moÍavských hÍanic, která vyrá.běla nádobí pro vídeňský dKlr a Šleotu.Pracovalo se zprvu podle lzoru i1alské ma.joliky (caíelli) i francou4lté (stra.burk)a později podle předloh rokokového por.c€lánu' Uplatňovali se lu však i potomci

habánských toufarů a vŠechny cizí vzory

byly postupně Př€pracovávány. charakle.rislické jsou plynulé tvarJ a živý dekors červenými květy v muflovýcb barvách'Píznačné jsou dál€ b' nádoby v podobězeleniny a ptáku. Neietná je plas ka figu.rální' Značka H man8alen. od r' 178ó se

v H. vyráběla kamenina malolaná i potiš'těná klasicistnimi vzory' 1827 byla továrnazavřena' H' produkce nemálo ovliynila na.ši městskou a lidovou výrobu (VyštoÝ aj')'

HH

rÍd ÍÍÍ. rLFff

í.IŤ HPw

HoXlttsakHolič zn'

Ho||ar, sČUG: unělecké spolky

Holofcrnesr Judil

homi|iář (z řcč'). středověká kniha biblic.kýú Útladú' zpravidla iluninovaná,

uspořádaná podle kalendáie, také sbíkakázáni (např. cirkevních otcú)'

horizonta|hmus (z řeč.), ve vÍvarnémuměni tendence 2důrazňující vodorovnéprvky' linie a kompozični osy' opakem je

vertikalismus íviz)' oba základní směrydoplňuje diagdnáÍa, úhlopiíčka, důležitáv kompozici i prostotovérn řešení día'Harmonické skladbě přispívá lovnováhahorizontál a vertikál'

hors|.á modři azuíit, modře

hoÍský kiišl'ó|: křišťáI

Hóry, v řeckém bájesloví tii dcery DiaaThemidy' dobrotivé boh},iě ročních dob,po^lěji elických bodnoti Eunomiá (zá"konnost), Diké (spravedlnost) a Eiréné(MíÍ).

hořickÍ piskoveci pískovec

hrad, středověké opevněné panské sidlos funkciobrannou i správní, umíséované (unás po r. 1200) na skalním ostIohu nebov nížině, v částečném obklopení vodou,pňpadně na jiném lěžko dobyvalelnéma snadno hranitelnem mhtě l]\tředni ča\hbyla zprvu věž (donjon), poslední útočištěpři obťaÍě, později byly oby'tné píostoryumísl'o!ány ! paláci s kaplí' Celek, v němžpostupně přibývalo ještě staveni hospo.dáhkého určení, byl uzavírán slále doko.nalejšim obranným systémem hradebs baštani a přftopy. Teprve rychlý víojválečných technik v 1ó' slol' jmenovitě

dalekonosné střely ' zpúsobil, Ž€ h' arati]íÍategický význam a byl ijako panské sidlo nahrazen ámkem'

hradebni koruna: koruna zdiva

hrádek, panské sidlo menšich roznrěru,kruhového nebo obdélnftového půdory.su, budované na návršich (h. výšinný) ne.bo v nížině, v místě chráněném vodou (h'blatný). Útvar h' je piíznačný pro mladšídobu hradištni; měl' podobně jako hrad,

funkci obrannou i správní.

bradiště. pravěkó a raně historické opev.něné sídliíě, kteÍé dalo název celému ob.dobí (doba hradišhq' přiznačnó pro slo.vanské osídlení' v době miÍu bylo h' stře.

diskem výIoby, obchodu a kmenové sprá'v'. ve válečné době posk}'1ovalo úločiftě.H' byla budována časlo ve velké rozloze navýšinácb, na ostroích nebo v niŽně, v ba.žinách (blatná) nebo při soutoku řek, bylaope!ňována príkopy, valy, palisádamii kamennými zdni do kruhu, oválu, obdél.níku nebo nepravidelně'

hradišhi dobá| doba hradišlni

Hranice (weisskirchen), moravská keťa.Ínická manufaktura hrabal DietrichsteinÚ,pieložená tam z Ploskova v€ sle^ku por' 1786 a wrábéjící nádobi pozdně roko.kových a klasicishích lorem s jemnou, až

kresebně suchou květinovou výzdobou,čaýo pod vlilem Holíče' Píznačné jsou

i figDÍální \.iŤobky Glánky)' Značenozpravidla D' w', někdy idatováno'

:\lít1

DW

DvrHnnice (weislkiÍhen) zn

hranostaj| heÍmelin

hráňová k|enba: klenby

hrázdéné zdivo, kombinované z. ze dřevaa dalšího materiálu, lÍámová konstrukces ruznou výplni' H' z. bylo uíváno jižu maloasijských národú Íarověku, bylopak béžné ve středověké a ren€sančnim&tské architettuře a užváno také v roz.sáhlých oblastech lido!ého slavitelství se.verozápadní Evlopy' Dřevěná rámová ko.stra, spojená čepo!ánim, sto]í zpravidla na

pod€zdívce a v'llňuje se cihlami, kame.nenr či hlínou (lepeničným zdivem) ap'v 7ákladÍě ležící vodorovné trámce se na.Zíaji prahy, veílikální sloupce, šikťné

vzpěry nebo zápory; dÍobné lrámcové\pojk), zpraudla vodorowi, se imenujipaždůy' Vaznice, ližiny a stíopnice vážou

konstrukci nahoie, kde na5edá krov.T|ámce bíryají barvenv tÚavě, výplně se

/80/

omíaji a tónu]í zpravidla svělle' což dává

h' z' charakterislický vzhlcd.

}ínči''a, označeni béžných hrnčíkkých Ú'lobků. pólovitých' 2 pálené hiíny' jedno.

duše zdobených, opalřovaných zpravid]a

]ťn hnědou či zelenavou průsvitnou zeni.iou polcvou solnou, na rozdí od fajánse

(majoliky)' ktelá je polévána nepruhled.

nou glazurou cnlclloolovnatou.

hínčiiský kruh' zařizení k vÍáčenÍ hlinč.ných nádob. ! EWopě užilané od mladši

doby železné, pňstroj hmčířú adžbánkáiů,pozůýávající 2e dvou kotoočú na svislémhřídeli;dolním se uvádík. nohama do po-

hvbU. na hornim se pijtom rukama \} t\ aři,\)lahule naoona, volne ne00 pomL'cl pn_

loženó šab|ony'

hÍobka. lyzděný hrob v zemi nebo nadzcmí, Ý nčmŽ rake! spočívá ve volnémpro-storu. od hrobu se odlišuje také vnější ar.chilcktonickou úpíavou, jejiž náÍočnost seobwkle řídí společenským významem ze'mřelého' od přcddčjinných dobje známomnoho lvpů h' se

^láštními názvy (pyra.

mida. mastaba' mauzol€um ad.)'

hrob ídÍám. svatyně zbudovaná ve ýa.lo\.ělu nad hrobem Zbožněného panovnika či hrdiny, později hrobní kaple postave'

ná nad hrobem světc€, umístěným l kryp.tě'

híobni kap|c: hÍobní chÍám

hr0nudné iednotné un|qleckó di|o' laké!šeuměleckédío, překlad z něm' Gesarnt.kunÍW€rk' název umělcckého projevu pú.\obící}o silným celkovým dojmeD] v úhrnuviech svých složek. označení se užíváZllášté plo Íředovéké a barokní architek'lonické celky, ! nichžse podíy alchiteklu.

ry. plastikv, malby i uměleckých řemesclspo1ují a vzájemně umocňujík maximálnimu účinu; platí však i pro další epochy'0 podobné pojetíh' j. u' d' jakojednotnó'ho celku programově usilovala napiíkladtiLé nčmecká škola Bauhaus (viz)'

hrol. hcloltská figura v heraldice, klínsnčiujici vzhuru. šikmo i kosmo.

hrotnicc, lyhrocený námec piečnívajícívrchol včžniho krovu, sloužící k upevněÍí

plechového hrolu věŽni střechy'

hrotJ, piloví řez, heroltská Íigura ve íorměklilarky.

hruškové diero. dřevo hrušně (Pirus com'munis), tvrdé a nesnadno štípatelné, narů.žovělé či svétle hnědé barvy; bylo užívánov řezbi'istvi drobného formálu' ale hlavněpři výrobě dýhovaného nábFku v obdobípozdnilo enpiru a tz!. biedemaieru.

hruškolé žebro| žcbro

hÍuškovcc. charakleristický profil kleneb.ních žebe! (vi,: žeblo) a prutů portálú do-by golické'

hřbcl oslí: oblouk

hřeben, l. v hÍadebních, zejm. městskýchbranách padací mřiž, svislá uzávěra, pohy.bující se svisle na \'nějšku brány n' za ]e]ímprůčelim, 2. ozubená krokev, hero]tská fi"gura v podobě hrotitě zalomeného pásu,

nahoře posrázeného špicerni'

hi.bcn. 2.

hiebenáč' tvámice z pálené hlíny různéformy' ale v zásadě půlknrhového prúřezu'pňzpúsobená k€ kr}ti hřebenc a nárožílaŠkovó nebo prejzové střechy'

hř€binková k|enba: klenby

hřcbinkový ornarnent| rokaj

hřič' obecná helaldická figura v podobčvidlic€ o lřech hlotech'

hub|té !(ievice, obuv pod]e německé mó.dy se široce zaobleným či Íovným a ještě

ÍozšířenýÍn přednim okrajem' kleÍá vystň'dala l(olem Í' 1500 obuv s různě pťotaŽe.

noŮ špicí'

hubcná ma|lai malta

hudcbni autonatt: automaty

hL|dcbni náslroje, ve výtvarém umění se\Tskytuji od starověku v zobrazení jednol.

livých hudebníků n. ce]ých hudebních vý.

]evů kultovnich i svétských' dělitelnýchpodle námětu na ZYláštní typy (např' hU'dební Zínry' alegorie smyslú)' casté jsou

iako alribuly alegorie Hudby samoslatnén. v rámci pe$onifikaď sedmera svobod.ných umění' dále postav andckých bofotev(víevy s Venuší a Marsem ap') n' pěvců

v anlických bájich (např' oríeus) a koneč.ně! křesthnské ikonografii (např. kIálDa.vid. hudoucí a zpíva]íci ándělé v marián.ských oblazech n' ve smys]u oslawýchzpěvů v Knize žalmů' Zejm' 15(). ] 5)'H' n hi.lií i součásti llole]í í\ /l l, 'j.ciíníornamentiky aždo 19. stol. Ve všech

uvedenýcb připadech jsou ob!a7o!ým pÍa'meneÍr dějin hudebních památek a vnahuhudby k ostatnin uměním'

húlky.laké píšťaly' hůlkám podobné výplně v kanelurácb korinlského sloupu' saha'jicí do třetiny sloupového diftu'

humcrál, hunerále (, lal'), amikt, lněnýčt!'ř.ípý šátek kladený kolem krku, přesramena a hruď upevňolaný stužkou kolemprsou a zad, oblékaný pod albu; součáslliturgického oděvu katolickóho knčze'

humpen, něm' název užívaný pro korbelnebovelkou číši, kónickou nebo válcovou,skleněnou nebo fajánsovou, obyčejněopatienou víčken' rúzně zdobenoui pří.mačný tvar pío severskou renesancia 17' stol. Druhem h. je vilkum, uží\,aný

k slavnostním připitkům'

hurdisky, dlouhé duté a otvory opatřenéhliněné t!ámic€ trámcové lonny' uívanév soucasném slavebnictví jako stropni deýkya překlady' Název podle púvodního vý'íobce fÍanc' firmy Hourdis.

huťi stavebni huť

hutnické sk|o: sklo

hrězda, v heraldice obecná iigura, nejčas.těji pětiďpá až osmiúá' ale také až šest'náďicípá.

lSrt

hló/dicorá klenb': klenba

hvězdotá k|enbal klenba

hvézdove(: výbrus drahokamú

hva|itoré sk|o' čcrné nepruzračÍó sklo vy.ráběné s přiměsí bazahu a kolovýcb kys.

liční}ú v českých sklárnách (u B. EgeL'naúna v No!óm Boru)od 2' čtvlti ]g' slol'

hvbcrni. písná !ěte! řádu flantiškánů(vrz)z rrski prorrncre (lat. Hybernra), krcnzá Alžbéry l' opusli|L oíIovy a přcšli dU

lovaně a funa' Do Prahy byli uvedeni

r. 1629 k někdejšímu koýelu sv' Ambrožena Novén Městě' vesmčs působili jako

učitelé bobosloví.

Hydra: Héraklés

hrdrie, antický džbán na vodu s úllým hl'dlem, s ]ednim svislým a dvěma vodorov'nými uchy na výduli'

hlTetÍálni cbrám (z řeč.), slarověká chrá.mová stayba bez střechy, lak rozlehlá, Že

nemohla b:fr opatřena střechou, vlastněvolný chrámový dvůr'

Hrpnos, starořecký búh spánku, bratIThanatúv. který byl nylologickou pelso.niíikací smrti, synové Noci (Nox)'

hwosty|. 1' sloupová síň slaÍověkéhochrámu s přcvýšenými slouPy v některé,

zpravidla ve střcdní čáýi, kudy byl pak

os!ětlo!án celý pÍostor' H' e8yPtskýchchrámúje v toÍnto směru předstupněm an.ticl é ba?iliky s pře! ýšenou a shora osvěl le.nou střední lodí. 2' obecŤč sloupo!á síňnebo chodba.

hypotctická rekonstÍukcc: .ekonstrukce

h).pofachelion (řec')] krček hlavice

CHcháise tonguc (franc'), čalouněná lenoškas plotaženým sedadlem pro nohy !e vodo.

rovné poloze; ve Francii již od konce17' stol''

^láště byla oblíbena v 18' stol'.

kdy byl lento přechodný typ nábytku mezisedadlem a lehátken obměňován pod růz.nymi ná^y (duchťs\e al']' ch' |' sestava

někd! táke ze dvoLr i |ň lolnych čásli.z vlastní ]enošky a čalouněných sedadelbezopěradla' Někdybíá náze! ch.l. pře'nesen i na různó rozměrné pohovky, zpra'vidla s dřevénou ohrádtou a pevnč čalou.něnými polštáň'

ch. át (z arab'), volný domácíšat orienlál'ního púvodu'

Chslccdon: dúhokamy

cha|el (franc.), chýšc, švýcarský senft, ně"

kdy ]€n přístřešek' ziizovaný v rornantic.kých parcich podle dobové módy.

cha|kogralic (z řeč'): mědiq1

cha|koIit (řec.)| eneolil

chambíanlc (lranc'): šambÍána

champleié (fÍanc')| snalt

chanti|ly. porcelánová výIobna založená

i725 princem Condé, činná do konce

i8' ýoi' vznika|tujemný' měkký, bíle po.lévaný porcelán ]ídelní i figurální podle

různých vzoú' Značkou byla malovanáitlačená tÍubka' v ]9' stol' se vyrábél

v ch. v několika manufakturách jen běžný

užitko!ý porc€lán.

chanukl (hebr'), osÍniramenný svicen,s rameny uspoiádanými v jediné rovině,

užílaný pii židovských svátcích'

charitkv' GÍácie, tři antické bohyné půva'bu, krásy, dobró pohody a všeho ulěšené.

ho v živo(ě' dcery Dia a EuÍynomY: Ag.laiá, Eufrosyné a Thaliá' Zprvu byly zo.brazovány v doprovodu bohyně Afrodíty'podčji jen pospolu v lanci. podáva]ící si

Charón. l řecké mytologii převoznft vpodsveh pie\ ieku styl. klerý dopÍa.'ovalzemie|e do ňie \l|nú za obo|os lkládanymrtvýÍ'n do úsl'

charybdis, ch!Íybda: skylla a chaÍybdis

chcbská pÍáce' Íeliófné !.yřezávaná intal.zie z ruznobarevných mčkkých dřev' dÍob.né vykládané reliéfy rúzných námětú po.dle grafických předlob, užívané zlláštěv 1' pol' 17. stol' k výzdobě skříněk, sekÍe-tářftů, schránet na společenské hry ap'

Touto praci prosluly dílny v Cbebu'

cheirón. v řecké mytologii kentaur. pro.slulý moudrostia znalostí lékaislví, \Tcho'latel Achillea' Thésea a |ásona; zasaŽen

182t

iedovalým šípem Héráklovým, odevzdal

ivou Dósmrlelnost Promólhcovi.

cheIlócn: paleolil

Chehca. místo výroby a Značka anglické.

ho měkkého poÍcelánu' oblíbeného zvláštč

koleÍr l7.\0' Továma v ch' pracovala pod

vliven ]\'Íišně a Sěvres' ale holovila lakó

chaÍakleÍisticNč figurální flakónky, dózič'

kY a fialově a čeÍvenč zdobené nádolrí. Po

I' l7?0 byla spoj€na s výIobnou v DeÍby'

l' l784 zrušena.

ch€íub' chcrubín (Z hebr'), v izraelském

náboženíví plůlodce Hospodinůr, o.

chranný génius trúnu a oltáie' andělZobra.

Zovaný zpmvidla s hlalou \e člyřmi lváře.

mi. sc čtvřmi perutěni'

chcsterfic|d. angl' název pro dlouhou ča.

loLlněnou pohovku.

chetilskó umóni. ýarověké u' indoger.

mánského etnita ve stiední a vých' N,Íalé

Asii a poslupně mocné říše (esi po pol'2' tis. tol€m 1200 pi' n' l') s hlavnimÍ]ěsten chattuŠaš (! sev' části dn. Turec-ka)' Vylijclo se na stadím kuhurnim pod'|oži (doloženém kera0ikou) a z podnětůmezopolárnského i egyptského u' Pamálkydokládají měststč sid|ištni typy, chráÍrya Zejm uzavicné palácové soubory složi.tých půdorysů budov (zdivo z nepálenýchcihel obkládané kamennými deskami)idlorů a mohutné hradby iopevněné brá'ny z kamenÍých bloků. Dúležitou roli se.hÍála tcsaná figurální a symbolická výZdo.ba nizkými r€liéfy a socharni'

chiaro!curo (ilal.)t tennoslil

chimóía. řec. chimaira, oheň chrlíci ne.tlol ieckých bájí s dračím tělem a lú hla'vou, klerého piemohl hrdina Bellero|ónna Pégasu'

chÍÚi\tÍic (|Il,lť'): iinoaserie

chin17 (hind' a an8l'), pcstřc p01išlčná bá-v]něná látka, dovážená do Evropy od17' ýol z Indic, vyráběná pak iv E\'Íopča používaná' zejména s jcmnou voskolouapÍelufuu. k polahováni nábt'tku'

Chippendale. sloh anglického náby*u ko.lem 1750, nazvaný podle Íuhláie Thoma.se Chippendala; spojuje konstruktivní ba'rokní pojetí s Íokoko\'ýrni molivy šinoasclii' pohodlnost s dekoratiÝní púsobilosti,pouívá také exotických dřev T' Ch' zve'řejnilsvé návrhy ve vzorníku vydanóm po'pné roku 1?54'

chitón. spodníšal anlických Řekú' košilo'!ý úbor z vlny nebo plálna, ! ruká\l i bcznich, najednom raneninebo na obou spí.naný sponou' v pa"se podkasaný' DóIských' bYlkrálký' iónský bvld]ouhý' Přes ch's€ nosila jako svÍchni oděv \'lnčná chlaina'

ch|aina (iec.)| chilón

ch|anrys. ceýowí a lovecký i vo]enskýpláštík obdélnilo!ého střibu. na rameniipínaný,l antickčm Řccku výhradnč mužský. v hclénistickém období patiila pulpu.rová ch' k úhonr vládců: v císakkém Rímuch. nosily i ženy. obyčejný šat řenreslníkú,rolnftu i olÍoků hyla vlněná exómis téhož

Chkló: Dafnis

ch|orisl FIóra

chodba kiižorá: kiižová chodba

chodol, porcelánová výrobna na Karlo.varsku ! Dolním Chodově, činná v lelech1835 1872, zprvu oÍganizovaná jako Ína.

nufaktura kameniny. Za Ponheiírů (odr' 1845) pou v chodovské {robě nádobíi bisk\,itoÚch bust zřetelné v]ivy Púhya vídně, později i Lokle' V ch. se všaklTrábčly laké ručně malované dózy s natu.Íalistickou Úzdobou a q'nikajíci žánrovésošky' Značkou jsou výlačená nebo malo.vaÍá písmena v' P' P s i náplsy Kodau,chodau, von Poíheim'

chór (z ieč.). |' pův' sboÍ tánečnftů, zpě'váků a j€jich stanovišlĚ v anlickém divadlc'2' pozdéjimislo v katdickém kodele uÍče.

DH cmcmmr

nó plo knr70. chl.ln0\c ZpÚ\lh' \ iild1,

!ém kostele pÍo řeholniky: knéžišlé. pÍc\

bylář, pÍostol m€ziapsidou a (hlavní)lodi.vzniklý jcjim prodloužením. časlo zyýšenýponěkud nad dlažiou koíela a oddě]enýod lodi piepážkou. v románských bazili.kách býaaly ch. dva' Ve !ýchodní a západničrísti kostela. pod nimi pak byly umistová'n]' krypty' V obdobi goliky b'fua] chóÍ ovl'nut ochozem s kaplemi. vystupujícími čas.to z vnč]škL] stavby' Niiev ch' se ntjkdyužívá i pro hudební kúr. varhanni a 4ě.váckou kruchlu ! záp' části kostela'

choÍál''i knihr. sbíky evangelických zpě'vů, chorálů s pomámkami o notaci provarhanfty' Nesprávně b},vají tak označo.vány liturgickó knihy katolického dlu.

chořrsin (peIJ'): orienlální koberce

chóroú přepáika. nízké zábÍadlí' pňp' aFkáda a posléze mříŽ s brankou mezi chó-rem a střední lodi kalolického koslela'Vyšší míž oddélovala zpravidla mnišskýchór v kostelích řeho]nich.

chórovó lalicc. ]al. dolsale, také Íally.dřevěné lavice umíst.ovanó po íranáchv chóru klášlernich a kapilulnich kostelůk spoIečným modlitbám řeholníků a ka.novníkú, často ve dvou řadách sestave.ných stupňovitč; mají zpravidla vysokáopčradla' puhovč upravený poprsnfts klekálkJr a oddč|ená sedadla; nevelkýkonzolovilý !ýíupek na lpodnísuaně se'dadIa (zv' misericoÍdia. Ial', rnilosrdenstvi)slouŽil jako polosedačka ! piípadě částibohoslužby ve stoje. Zvláště v obdobi ba'roku bl|y bohatě zdoben! vykládánimI iczbanri.

FsSÁ^AL-H&C,/

@AAT

t83 I

chórorý ochozi ochoz

chóro{ zálěř| apsida

chtámck. lempl' zahradní pavilón v podo'bě antického monoptcru s kupololou stře.chou, oblibený architektonický motir em.pirolých parků'

chrámová |od. u kieýanského ch' proslolmczi lchodem á kněŽištčm uróený prc vé.řící, ohraničený zdí, pilíij, s|oupolim ap',v púdorysu Závidý nadispozici a plostorovén úllaru ch'. Zprayid|a oriento!aný(viz)' Podle počIu l. sc rozeznávájednolo.dí dvoulodi, troj]odí. pětilodí, u lichéhopočlu l' hlavní(střcdní)a1' boční (vedle]Ši,posÍanno. Při kížové dispozici pfi stupujepřičIrá |oď (ransept)' lesI,něs jednolodní'

U ba7ilikálniho typu ch' je loď hlavní převýšená a širší neŽ I. boční (viz| bazilika'kl€nebni pole), u slejno1odního lypu (5iňo.vý, halo!ý typ) mají lodi tuléž výšku a do.jmově vlt!ářejí Ucelenější plostor'

chránmvé tYp}' zásadni dispozice sakrál'nich staveb; od starověku (typr řeckýchchlámů)' a zietelnéji od slředověku, sero7eznávají dva zásadné odlišÍé typy;stav.by centÍální. středové. organizované ko.lem pomyslné yertikálni osy, jejichž šiika,délka i výška jsou v rovnoviize (nad půdo.rysem kruhu' polygonu' čtverce. hvězdy,řeckého kříže nebo Lombinacítěchto útva.

chrímoýí llpl' (cenlrá|n' půdolys po]vgonu

chÍárnoté lrpl. (cenlÍáln' půdo s číeÍct

rú) a stalby podélné' uspoiádané podleponyslné osy horizonlální a pÍolažené dodélky' U podélných ch' t' se rozezná!ákoslelní proýor jednolodni (jednolodí)'dvoulodní a vicelodni. u tohoto t. bazili.kální s převýšenou slřední loď a t' Íejno1odni (stejnolodí), halový nebo síňový' sáloÚ, kde mají lodi tuléž Úšku a vrvíejívizuálně souvlslý plostol'

chrínÍ'ó tvr' (c€nt'ální) lúdoÍvs\\!híiejíci z řeckého kiíiť

chrjnoýó l)pv' (Éntlální) půdory\ h!čzdy

chránolé tlpr. (cenlÍá|ní) púdoÍys kÍuhu

/84t

dránllrótlpr.(podélné) Fdno]odní

ťhni é I\lt. (podólnó) vicťlodní

thri5nriíiunr. chÍismatorium (iec', 1ai.),

01eadum' zdobená skleněná nádobka nebo

schlánka Z jiného maleriálu na kiižmo,

s!čcenou mast z oleje a balzámu, užílanáv iinsko kato|ickém kultu' Pův. ampule

ťilL\|s h}la pozdějL nahriLzovana rohem na

podýaVť ' zo.hen!n] pslroým {e]cem nc.

bo seskupením tří nádobel'

chrismonr l(istovy monogramY

chti(ologické víljcry: Kdstova ikonogra.he

chrlič. střešní lyústěníolapu r gotické ar.

chitektuře ! podobě kanenné 8rotesknipostavy lidské nebo zvířccí, od renelancelaké plechový' často umělecky ztváměnýpiesah žlabu nad ulici.

chronátr. živč působicí s}tá, ale někdy

Írá1o stálá baNiva. vyrobená z kyseliny

chromové; patří sem chonová žluť, chÍo.

man olovnatý a stálejší chromová červeň,

dále stálé chromové zeleně, lazuÍoÚ chro.

moxid zelený či hydroxid chÍomitý, ohnivý

či tupý viridian, laké smala8dová zeleň'

chromoiá iluťl žluti

chÍonogram (řec'), nápis v plóze skrýva]ici

lelopočet. který je možno v}ryodit ze sou'čtu velikostí nebo barvou lTznačených pís.

men - řimskýcb číslic' Ch. vmiku dílacastý v době renesance a baroka - bý"vá

unísl,ován v archilektuře zpravidla nad

lchod€m, na podýavci plestiky nebo 1 na

obraze' Letopočet ve veÍšovaném textu

obdobně udává chronostikon'

Chronos: Kronos

chronostikon (řec.)| chÍonogram

chruprvčilý ornamen(: bohcový ornament

chíÝzel€íantina (z řeč.), slonovina a dato,

lzáiná materiálrivá kombinace používaná

v áítickém Řecku ke zhotovení chráno.

vÝch soch božstevl na dře!ěném jádru byly

lělové části obkládány slonovinou a oděr1

i vlasy nodeiovány ze Zlata'

chri/ollAíie lz ieč'1, psanIzlalem' Byzanl.

sle.raíé sliedo\éLe Íukopisy by|y nékd}

celé psány daten pozděiise ch' omezoÝa.

lajeň na jer1notlivá slola a písmena (iniciá.

lv)

chlvzolii: drahokany

chryzopras: drahokamY

thuÍriguorismus (Ze špan'), sněÍ španěl.

ské barokní arcbilektuÍy, nazvanyj zplluposměšnč, podle alchitekla José chuÍri.puery 1do t)2J1 a lynika1cr mrmoiádnou

óekoratl\nI plnosIl. V nlŽ se glllick. pNky

spojuji s barohimi.

ÍIlanus. v iímské my'tologii búh začá|ku

i konce. ochránce městských bran, Zobřa'

zovaný s dvěma tváiemi, hIedící do minu.

losti i do budoucnosti; později také o'chránce obchodu a plavby'

|apdosi Tiláni

lásón. hrdina ieckich mýlů. thesakky

Drinc' !údcc padesátij|ných heroú. \ nimiž

ie lypravil ni lodi AÍgo na dobÍodÍužnou

pouť do Kolchidy pro zlaté r0un0'

ibcroaneřické u ěni, souhrnné omač€nípro u' v někdejších španélských ko]oniích

ve středrrí a již' AmeÍice, na Kubě a na

Filipínách od 1ó' zhruba do 1' pol.

19. stol.' přenášené ze spančlska' podle

okolnoslí přizpůsobené níslnim podmín.

kán v lypech. v stalebnin materiálua iko.

nografLi' Proievolalo se ve všech druÍchu' všude byla zakládána nésta pravidelné.

ho půdorysL], pevnosli, pa|ace llidců.sprainra lojenske budoly' opelněnť l'Idš.

t.ry' ob}Íne s$vby (zpraVLd|a patiovcho

tviu)l sochablv| a mabistvi se Většinou

ia'býalo náboženskými náméty' Vývoj lze

neidéle a přftládně sledovalpolrz€ l boha.

tém Mexiku, ježse stalo centrem ámořské

íše' vÍsNeni iednol]ivých slobu r M. se

zoožděnim navazovalo na vývojv jednotli.

vých oblaíech spanělska (od goticko

'ienesančníbo Ú 0bí aZ po vyaÍvajícíba.tok)' v M. dokonce vznikly místní Školy

architektury a rozvinul se koncem 17. slol

7\']áštní dekorativismus chlámo!ého inle'riéru. |asád a zakončenivéí, patnrý i v pa'

lácich (sochařské pÍáce a barevné kera.

mické obklady)' V 18' slol. se vyskylujeportrémí malba' v pruběhu 19. stol., kdyŽ

ie kolonie postupně osvoboŽuji' plojevuje

se dotyt s historizujícini slohy a s atade'nisnrem' I' a' u' býrá lykládáno jako

^láštni pÍoud v rámci tz!. koloniálního

stonu.

idealismus (z lat.)| ve !íVarném umění

na Íozdíl od i' jako filozoíického učení

znači zpravidla opak nauralismu, tvorbu

formovanou podlé ideáIni představy či

přesněji, podávající idealizovanou skutc..

ch ič. (ie4

ť|'.li.. gotick).

i85i

nosl.jako např' v UIčité etapč icclió ántikyÍtcbo !e figurá|ním pÍojelu 19' stol'. zť.jména v akademisínu' ztě|esňujicím doho.ví ideál krásy. N'Iax Dvořák označujc jakoi' spiri1uální cítěni a vyjadřováni gotik}'

idcálni lirájina. v malířství uměle kompo.novaná krajinná scené €. vysnčnó ideali.zorané prostředí' I. k' se vybavila jako sa.mostalný dnlh z kÍajinnóho pozadi obrazůko|cÍr ]ó00 ! iimské malbé a b!la oblibe.na jmenovitě ve fu ancouzsklm kla!icistnímumčni 17' slo|' aještě ! lomantické malbéminulého stol. Je li i' k' oživena antickÍí]iíavbamia figulálni stafáŽíz anlických dě.jln ncbo bájesloú. nazývá \e také k' heroická'

idcogram (2 řcč'). dl.uh obrazného Znaku'jenž svým Íylizovanýn t\'areÍr vyjadřuje

Její dobové pom]'"slv, (konvcnční) Piedsla'vy o zobÍazené čásli skutečnosti n' je]í

vlaýnosti lnimalclnó smysly a zpravidlaneseještě další, hlubší smvsl (např' pro$1kruh n' doplněný o paprsky ap' zastupujes]unce' můŽe svmbolizovat teplo, svčllo.den' rovněž boŽsllo váZané se íuncem.v ab\lrakci také životadárnou sílu)' l' pro.lo palří k ákladům Forbv idcografickéhopisma, omamentu. diagramů, piklogra.mlckých Značck. kdysi i kaligramů (t€xtúpsaných n. typograficky upravených dos]'rnboIického n' jen dckoraLilního ob.razce).

ideophýickó rtnló i. lvorba v}iadiu]iciideje' předíavy i city unrělcova Ditra,u' abstraktní' díve také nazýané sctema.tické' na Íozdíl od figulativního, oblazi\.é.ho či fvzioplastického u.' klcré zobřaŽujereahlu vnějšího s!ěla'

idol (z řef'). m.|]|a pralckych a pohan.5l}ch kLrIlů' zprcvidId /obrazo!aná oIa\.ticky v stylizované lrdské podobě. i..jsounapř. pravěké sošky žen se zduraznénýmipohlavnimi znak), irzby afrrckych pnmr-l|Ýnich c \iIiZao /pod

Ifigenic. hÍdinka řeckých bájí. dcera kÍá]cAgarnemnóna' klerou v Aulidě chtél obě.tolat Artemidě, ta ji l,šak nahradila lanía učinila svou knčŽkou na Tauňdě,

ignudo (ital'), ÍencsančnináZe! pro zobÍa.

zenou obnaženou mužskou postavu, muŽ.ský alil.

ItIs (lal. iec' ÍH:), zkratka jména JeŽíšova. monolram Kristův' užívaný ! zobtaze.nich od raného slřcdovčku' od 16' slol.dop|ňuje s)'mboly a iápisy na Jezuitskýchstalbách iv]ejich výZ{]obě avybavení' Pie.nesenč se talo zkralka vykládáleště jinýmzpůsobem. např. IesLN Hominum SalvaloÍ(lat., Jcžíš lidi spasit€l),ln Hoc signo (lal..V tomto znameni . zvítěZiŠ) ap' Nčkdy senad střednim pís.nem lTskyluje křížEk'

ikaÍ{}$. v ieckém bájes|oví syn sochaře,ýavite]. a mechanika Daidala, vizÍěnéhona Krélě' kte{ 5i sestrojil kídla a lak unik|ise srnenr' cestou \zlét| Ikaros piiljš wso.ko k dunci.jeho vosková kiídla se roupuýllla a l' ulonu] v moři

ikona (Z řeč'), u východních cí !í nábo'ženskí obraZ, přenosný nebo loučást iko.nostasu, malolaný na dřevě v ustálenýchopakovaných tvpech' Jedním z kořenůi' bylo helénisticko.egYptské maliislví po.dobizen. odkud pie\,zala zprvu i voskovoulechniku (enkausliku). V raném středo!ě.ku by|o inokopiseclví rozšířeno v oblastibvzan$kó íše, kde vznikaIy dokonce takéi. mozaikové' Nejstaťši docholané památ.kvjsou z konce 5' !tol'. z oblasli koptickéku]tury' V CařihÍadě ! E' stol'. byly uclívá.ny i' tak intenzivnč. až se staly záminkouk revoltč a dlouho trvajícím obra7obol€řkým bouím' kdy kull ikon bylvůbec zaká.án' s novým lzeJtup€m Byzance vznikladúležilá ýiediska malby ikon v jižní hálii,činná ai do 14' sld' s příchodcm ptavo.slaví do slolanskich zemí zrodily se pakilam ikonoph€cké školl,

^'1áště v Ru*u'

kde dosáhb toto umění Velkého rozkvčtuve 14' 15' slol. v NoltoÍodé' vMoskléaj.od 1i' srol' upadá ikonopii v řeneslnoumanýru' hodnota obrazú se zlyšujejen t€'panými kryty z drahých kovú s per]amia drahokamy.

ikonogrrfie (z řeč.). obraŽopis, naukao náboženských námělech Útvarnéhoumčni, později nauka o námětech !ůbec'I' popisuje a lozcbiÍá náměty Zobrazeni,Zabýá se j€jich typologií a poznávacímiznakt, atrjbuty a i' typy' zatímco lkonolo.gie vykládájeho význaÚ Y intencich dobo'vých filozofických, historických a nábo.

Ženských piedpokladů

ikoDoduIstril obraZoboÍccl!í

ikonoklasmus (řec.)j obÍazoborcctví

ikono|ogie (z ieč'). nauka o význan]ujvznjku a promčnách día, vycházející ze!šech složek uně]eckého díla. Melodolo.gická koncepce dějin unéní' inierpretujícídílo r různých lÝznanrolÝch vrslr'ách.

ikonopis. ikonopisectví (z řeč'): ikona

ilono\(a1 (řec'). původně nizkó dřevěnépřepaŽení v chrámech Východní lilurgiefieziapsidou a lodi. na němž bylr upevňo'Vány nepienosné ikony. od 14' ýol' na-rúslá do výŠkv klenby (tzv' \rrsoký ikonoýtas). lkony jsou \' něn řaz€ny podle pieýného srstémLl' I. mi!á troie dveřei stiední.bohalě zdobené s€ jmenují

',carstá !rata.,'

v ma]ých pMtorech bývaji jen dleře je'diné'

Ilnrnau' výÍobna porce|ánu \, Du nsku(NDR), založená 1777 adodÍes produku'

]íci užitkové sto|ní nádobí' Značky jsou

malované modře pod glazurou, pozdčiitiítěné písmeno I ad'

iluminacc (z 1at'). knižnímalba. piedevšímstředověká výzdoba rukopisných liodexů'Maliř. k1eí z'lobil pergamenoyé rukopisyiniciálami, nrinialurní marginální výzdo'bou. Íriniaturami na okrajích listú i c€lo.ílánkovými obrazy' se nazýlal ilumi'nátor'

i|umirrátor: iluminace

r*, i^ É4&P WXWtPt4 V \7

r0@

t86i

ilusionisnrus G lat )i iluzionismus

ifuslrl((. U|va7o\y. zpía\'id|a 8lafick} dU.

oro!od pýncho nebo t](|ťného lc\tu. zdú.

iaznr,trcr rlnitc pa\cŽc a zdobici knihU'

I isotl Známy jiŽ Z egyptských papyru.

iluzioni\n|U\ (z |al )' vť ťtvarnem umčni

ool|cLy niť\Vódč|\é lobÍazenrlěo čr dějů

v'pIoie ohírzU. fíesk) nebn reIiefui iIuze

skiltečnosti. docíená pÍoslředky ma]íiský.

mi nÓrr sochařskýrri. pcrspektilou lineár.

ní. berelnou i světelnou. ZjeWé i]uzionis'

lické snahYjsou parnéjižv pozdně antic.

kóm umění a pozdčji ! renesanci' Baíokní

i' usiluje Zvl. o qvoláni velkých pÍosloro.

Vích předsta!' oh,írá fÍeskolr pÍůhledy do

Íán(astickÝch architeklur a umísťuje do

rrich fi gurálni vý.jevy s piesvědóilostí dove'

dťnou až ke klamu oka (hanc' llompe

ocll).

i afi rtilni umóni| [)cllsmus. surleahs.

i'nagi cs (1a1., obla4, podobizny), v pi-

\emných pÍamenech a staré liÍeratuře čaýto také označení plo obÍazy předků' tj.

ideálni a skutečné podobizny Gochaílké.nalorané' gÍafické). mnohdy sestalenév $uboÍ!.

Imari. japonský přístav v provincii Hizen,jehož jméno se ýalo €vropským názvemjaponského porcelánu vyráběného r tétoprovincii. zvláště v městě A ta, a z Imarivrvá-ženého do Evropy' Také název ploZpůsob vý,doby delftské fajánse po způso'bu tohoto japonského porcelánu z I'

Immacu|rll (lat'): manánská ikonografie

intpas (z lTanc.), označení slePé uličky!. ulbanistické Erminoio8ii.

itllprrlo (ilal'); pastózni malba

iÍnpluriunl (lal ). nádrž na dešéovou voduv atdu andckého domu' někdv taté pisci.na. púl' wbníček.

imp|(s, (2 lal), druh symbolického !ja'diovacího 7působu zejm' slovnílro lázu,lesrnčs nápis s osobním heslem. časÚl Itálii !e 2. pol' 15. slol'. rozšířený ! 1ó'a 17' 5lol' Podle stalšího výkladu i'.ie iu|

ské označení pro lemmu, molo, devízuaúm součást emblénu(viz)' podle dalšihonázoru je spojením jcdnoduchého obIazus osobním heslern' motem, podle jiného

Úkladu je pouze osobním beďem, motem'napsaným na d€korativní stlze' oblíbenéjako výzdobný motiv'

inprcsionismus (z franc'), směr uměleckó.především malířské tvorby; vzniklý le2. pol 19. stol. !e Francii a obracel se

k zobrazení smyslových ljemů' předelšírtzrakových dojmů' Zachycuje pňrodní re.alitu v atmosférických světelných promě.nách volným dolekoiým rukopiscm štět.ce, uí!ájasných čistých barev (bez černé)a pollačuje obnsovou kresbu, Podobnělaké v sochaítlí i' ulo|nil povrcholoumodelaci k postiŽcní s!ětelného ožiyení'Niizev směÍu vznikl pod]e názw obrazu C'Moneta (lmpression Soleil levant) na pa-

ňŽ\kó Úíavé r. ]874.l' výllamého umčnínčl obdoby a ohlasy i v budbě a v literatu'ře. Teorie i' byla pak Úchodiskem pointilNmu.

impÍini(Ura (lat'). lehký olejový nátěr,

kleÚ ! někEÚch obdobích uzaviral šepso.lou podk]adolou vÍslvu malby. v Nizoze.míod 15- stol. byla i. pleťovéholónu, poz.

déji ! 1?' stol' stříbiitě šedá, hnčdošedá,jindy okrová. I. prosvěcoÝaná bíým pod'kLadem byla významná pro da]šíbalevnou\.ýsta!bu obřazu.

in anti! (templum in anth, lat'): antoYý

chram

incipi| (Z lal počiná \e). začalek lexlů\ psan!ch l ne](tár(|ch tišÍěnych knihach'

indická č€neňj červenč

indická ž|uťl Žlutč

indické uměni' souhrnné označenípro sta.

ré u' na územi l.die, Pakistánu a oblastí

v]ivuvj.v' Asii (Zejména sí Laíka-cejlóna Indonésie) s předslupněn v kultuieméstského osidlenína lndu, zaniklé nejspí.

še za lpádú védských Arijců (a\i od 1500

pi' n' l')' l. u. lze sledovat od 4' stol. př. n' I'

do 18' stol' Dúležitá ]sou údobí dyn'Maurjů (4. 2' slol' př' n' 1.)' Guptovcú(4' poč. 7' s!ol'), kdy doŠlo k dočasnému

sjednocení, v pozdní dobč za Mogulú v

období mos]irnské nadvláLly (od 1l.do 14' Íol'). v celém průběhu jsou 2ře.

lelnó rozdfly Ínezi s' a j' sLůkonlinentui místními okruhy' Bvlo s!ázané s kuhem(buddhjsmus. hinduismus. posléze is|án.ský smčl), námět! 1ěá1o z mílů a |cgcnd'wznačovalo se tÍadicionalismen l(nem

isilnou znakovosti. Mezi Zák Iadni \) l)1bol!

mediiativního Íiiu patři nundirll L\.lilstí.-kruh), kosmický diagram kombinu'jící kÍuh a člverec. Y]'užitý v malbé i so.cbařství. Zásady alchi1eklury lšech Údobí

ncjlépe dolrládaji chrámové okrsky lzniklépostupné' véžo\ire pamatniky (\lupy)c posléze pa|ácc Mogu ů' PůÝodni skalnichráÍry UÍoupi]y monolitickým tesaným

stavbám íasi 5. 8' stol') a konečně kon.stÍukcím i cihe] a kameíe (od 7' lE' stol.)s nepravou tlenbou' HiIrduis cký ch|ámse Zpravidla skIádá zc vslupnísloupo!é sí-

né (rnandapa). předsíně a !|aÍní svatylrě]

z těchlo jcdnotek \.ZnikalY íů-iŤé půdoryýnésestavy' Dle sestupení a llaru zaslieše.ní se po staletí íozlišuji dva hlawi lypyi1. se stupňovilou pyramidovou stiechou,na půdorysu čn''elce n. krátkého obdélniku. navázal na staršivýlo1. bllchápánjakosymbol kosmickébo těla; 2' s rysokou za.

kň\enou íř€chou tvaru včelího ú]u. napúdorysu kosočtvcIce n' rozmanilého kří.že, chápaný jako symbol jrnenolilě kos.mické hory: šířilse l j'-v' Asii. Pro uménimoslimské nadvlády re u]ímá označení in.do islámské u' Do vrcholné lá7e dospělo! ló' a 17' ýol' Ve stavitelslli se projeviio

Zřetelnč až v 17. stol' ísloh Mogulů)| náh.robek Velkého |\,Íoguli v Agř'(po,ló30)nál€ži k Základním památkám islámské aÍ.chitektuÍy. sochaiství lTsoké úrovně. oha. , -

Iakterizolané Íylisnem a značnou h!b.no$i. se uplatnilo v bohaté ornamentálnía figurální.vÝzdobé člántú a íěn vně]šku

chúmů i památníků' ! ,obÍazeni jednotli.

vých božstev a výzdobě stél' vynikajícíjsou bronzové figuíální plastiky, od4 -5' \|ol' také ve velkém měítku' v ma.lířství se lozvÍeIa nástěnná malba ! interi.érech chrámů již dlouho před změnou le.lopočtu; v údobí Guptovcú náleŽela dodvoÍského umčni' Miniatumí malba. již lze

sledoval od 11' do l8' stol', pÍošIa noÚmv1fro1em pod vlivem islárnského umčnia v ]ó' slol' íozklella ! několika okÍuzich'Dávné umělecké řenreslo získalo v téŽe do.bě nové technické' motivické a lvaro!é po.pudy (extilie. intarzie' kerarnika, řezba ve

/87 r

slonovině' laky, Šperkařstvj s velkÍn poz!.dim drabých kanenů). v 19. s!ol' sev ránci evropských, zejm. angl' vlivů pro-jevi]a vlna i' hhtorismu (např' veřejné stav'by v Bombaji).

indigol modře

indiscrct (franc.), označení pro pohoÝkubizamího stoč€ného tvaru se třemi mísly,oddělenýÍni esovými opěradly, také po.hovka typu dvoumístné confidente, roz.únožená o třetí misto v sezeíí, ťstřední,a prolo jen Úimečná součást mobiliářeminu]ého stolelí'

indushie (z lat.), tradiční archeologickéomačení pío výrobky z určitého materiá-lu' typické pÍo jistý &soÚ n' kultumí o'kruh zpravidla v předhistorické n. raně his.lorické době (v pravělu např. i. kamenná,parohová. bronzová atd').

informačni systémy' v oblasti vÍvaméhoumění sledují (u nás od 70' let) shromáž.děni a utňilěni údajů k rychlemu poskyt.nuti inlormar] pomoci počitače zejménave dvou směrech, jednak k ídící práci mu.zejni a galerijní cenlrálnj evidencívlastnícha dalŠicb fondú, jednak v budoucnu takék v|ashi vědecké člnnostl. pá n|Ž pú]deo značně komplexnějšl inÍormačfu poz,.davky nejeo o díech a tvurcích, ale tďéo data bibliogÍafická, o signály či celkovéinfbnnace o archir,ních fondech t sledová"nému úkolu, o infoÍmace tematického rá.zu apod.

inÍu|e (lat.): mitra

iniciá|á (z lat'}' začáte.D p$meno V psa.nem nebo tiŠténem textu' zdúraznéne veli.kostí, výzdobou nebo barvou' I. přicházív rukopisech 5. stol. v iednoduché.kresbě'ale od.7' stol. je už hiarní ozdobotr psa:

ných knih, v 8' stol' byly i' až celoíúnko.vé' v goÍice byly oblbeny i. figurální' TakéV prvolisoch byly zpočalku l' rutné lmalo.látany do tištěných stranek'

inkarnól' kamace (z lat.), zbanení lidskép|eti v malbě nebo v polychrornní pla5tice'

inkousl (z lat'), iekutiDa k psaní a kresleníperem, uívaná od Íarověku; intenzivněbarevný roztok, dnes laké suspenze orga'

nických látek (duběnkoÚ i s laninem,kampeškoÚ z barevného dřeva) neboumělých barev (dehtových)'

inkrustac€ (2 lat'), yýzdoba předmětu vy.kládáním do !'yhloubených částí povrchu.uÍněleckořemeslná technika zalo;ená nap]ošné kombinaci rúzných, kontrastně pú.sobících maleriálů. Vykládání dřevem či]iným nateriálem do dřeva se nazývá i!.tanre nebo narketerie, i. kovem do kovuje tauzování, 1'plňování 4ýh v kovu jinouhmotou niello, i. rnramorem do mramoruse ital. nazj'vá mosaic{ in pietra duÍa'

inkunabule (z lat')| pÍvotisky

INRI. začáteční Dísmena lat. náDisu ílal.titulus) Jesus Niarenus Rex Judeoňm(Jeíš Nazaretský kÍál zidů) v nadhlavínaKristově kříá' součlíst zobrazení krucifixuběžná od romiínského umění' Ve třech ia.zycích (podle Nz, Jan 19,19)' latinské.n'aramejskén a řeckén se vyskýtuje až v ob.0o promelormace.

inro (jap'), dřevěná, zpravidla úcedílná la.kovaná schránka na lékv. Dsacináání aD''piedmět laponské domáď potieby' krdrynosi|i nuzi na hedvabnť šiůie u Dasu naknofliku-netsuke

inscenace (z lat'), uvedení bry na scéDu(vlz)' z hlediska \.Ívarné tvolby divadelní

Úprava spíše než ýdoba (ve 20' slol.předměl rvl. oboru. jevištfu,ho výtvamic.t!.l]; zahmuje Zejména kulisy, scénickó de.korac€, rekyizity, kostýn, mastu' způsoba barvu osvětIeDí' Je součiístí scénografie(z lat'). jež se od antiky r'}Tíji ve vzÁjem.ných souvisloslech s dobovou architektu.rou divadla (viz; především vaah ieviíěa hlediště)' s tendenceÍlri divadelního umě.ní i Úvarného dční (slohu) a zasaltuie dopříbumých oblasti. Ťat se od středověkuuplatňuje v pňpravě náboženských h€ri světských slavností, od renesance al€qo'nckych prúlodú s vnzy n' tiezdú pano\'nikú do mesl s triumfa|nlml bránaÍnl a Živ.\/.

mi obra4, ohňostrojů, vodních přístrojú,maiel a konečně kalaÍa|kú plo smutečn|obřady 1uz castrurn tlolorrs;' Na navzichs€ podíeli přední mďíři a architekli. častoz dvoĎkého okruhu. Dnes se scénogafierozčleňuje hlavně na divadelní, filmovoua televiz ; zasúuje do i' příežilostných

slavnostnÍ, sporlovních her ap' K dávnÝmúkolům palří návrh malovaných kulis {ZÍranc'). původně posuvných a dop|nénJ!hzadnim prospeklenr: téá| ze za\ad pc|.spcktivy (viz)a od 1?' stol' kvadraluíníhomalířství (viz)' Přínosem bylo zavedeníopony v portálu jeviště, jenž tradičně od.děluje jeviště od hledišlě (typ tzv. kukátko'veho divadla). dale rlroj od kuhs r]'pn-t]'ch (interieÍ komnary, vysek zahrád})k individuálním' Avantgaldní ievištni vÝtvarnicní rychráí z úsilí-o sjednocenídivá'delního pro$olu na niz'ém techniclémák]adu a v tvoÍbě scény se odk]íní odkulis ye prospěch niinaků a baíeYné svě.telné hybné fomy. U nás v toÍnto ýojisehráli od poč. 20' let výnamnou roli vÝtvamíci a scénoqrafové různých stvlú' ze.jména V. Hofinin, F' Kyseia, J' Čapek.A' wachsman, B. Feuerslein, J. W€nig. F.Zele'ka, E' Mjlén, F' Mu2ika. F. Tróstel.M' Kouňl. ná slorensku L' Fulla.

insignie liturgické (z Iat., ř€c'): liturgrckórnsBnle

insilni urněni (z lat.): nai\,ní umění

insta|áce (z lat')' v uměleckém smy\|l|uspořádání inEriéfu s jeho Zařízením, se.skupení urně]eckých děl v sbírkovém pÍo.storu muzea či galerie' púsobivé uplatněníe\Ponátů na výstavě' Muzejní i' Zdúrazdu.je ponocí specifických technik G použitímvitrin, soklú, panelů a speciálního osvěde.niJ kultumě historickou áyaŽnost vysta.!ťnych přednelu. 8alenjn| I' up|alňuje ob.dol]nou melodou iejich umč|ecke hodllo.ty' pňčemž někdejší přeplněnou i' s panelolim ci mozaikovým zavěšením oblazů

rystňdalo tu volné rozmísÍéní děldovoltljicí co nejúplnější jejich vnimání' Pamálkova i' ie buď opět muze]n| či ga|eÍUnl. prezentu'i(ihistoriclé íedy či temahcke 50!bory e\ponátú s Fužitun mUzťjnI o !J|Lriini Iechniky. nebo interřro!á' pnlozencv hislonckých pÍostorech hradú a zam|'u'

rycházející Z historické individuality ob.jeklů. zjejich aIChItťktury á púvodnI fUn[.ce Vn|lřkú' Památkove qbavenl Je \' ni(huplatněno bez muzejnich pomůcek, ales ohledem na púvodni usDořádání. v re'konstrukci nebó námaku původnich sou'vi\lostr Inleriero\a i. odli!na od puristic-ke i' ..sIohovych V0itikú'' nékdciŠl(h mU.

/88/

zeí' íává se tak or8anickou součásti pa'

mátkového celku.

in\U| (lat' oýrL'v). naJemný mésI\ký dúm

ilmsIe anLlkt' nékoIikaparIov). budovdny

az do qše 2] m. nejčaslěji z hrazděneho

zd|Ýa. \e \|oupy a bd||'ony. ale bez atria'

odlud \e dne\ názvu L' u'!a ! Ulbanlsnc.

kém snyslu pro v€lký dúm či domovni

blok mezi ulicemL.

i$iU |átni urnčni (z lal. ): anglo-1$ké umění

intaglio (ital)r Semma

intarzic (z ilal.), dekoíativní !rykládáni

dřeva jiním dřeien nebo též kontrastním

matcriáIem Glonovinou, peÍIelí, žeI.

lolinou i kovem)' na Íozdí od inklustace

kovem do kow či bar€lným kamenem do

kamene ímramoru). l' se užvá hlavně

k ozdobě ;áby*u i jemná i' se také nazývá

marketerie,

intcriér (z fÍanc.), l. vnilřek architeklury,

zpra!dla VnIlIek zaizený nabylkem ap'

Ý piencsenem \myslu v ma|iř\tv obÍďzobrazující inteňér' od 15. stol' byly oblí.beny bibLické i jinó výjery zobrazené v i',

lepfle však holandské malířství 1?' slol'vlivoiilo i' iako saÍ]ostatný obrazový dÍuh

! zobrazení plostoru kostela, sálu, ob},lné

míýnostiibez děiové motivace, pouze s fi'gurání stafáží. Ani romantická á Íealistic.Řá malha ]9' a 20. slol' 5e toholo námětu

nelzdává. 2. v urbanhtickém významu

časté označeni plostoru náměstí, ulicn' celého souboru prostran$ví a komuni'kací vytvářejíciho celek'

inleliórová archilclitura' obor architeklo.nické práce zab1|rající se řešením interiérú'navrhovánim náby.tku a všech doplňkú in.tenéro!óho vybavení.

in(eriérorá inM|acel iníalace

intcrkolumnium (lat.), mezostylon, mezi-sloupí' interval' vzdálenoÍ mezi sloupyanticlého chrámu, měřená zpra!'idla odosy k ose a vyjadřovaná ! dolnich průmě.rech sloupových dřftů' Podle i' byly řeckéohrámy děIeny a omačovány jako pyknos.iy]os (i. 3 pTůměry), systylos (4 průměry)'eust}los (4,i pruměru), diallylos (6 prú.mčrll)' acÍostylos (úc než 6 prúměru)'

inteÍnacionálni gotika| gotika

intimhmu' (z lat.), označení pro plosté'

žánro!ě laděné (viz žán4 zachycení posla.

vy n' drobného výjevu, dopÍováz€ného ly.pickýni každodenními předměty a zasa.

ženého do soukromí zpravidla uvnitř pii.b}tku' Bývá spojované s obrazy impresio.

nistického fáZu u flánc' malířů, zeiména

u P. Bonnarda a E. Vuillarda, a 10 po

Í' 1900.

inlonaco (ital.): omitka

inv., zkratka lat. invenit (vynalezl), ozna_

óenít!ůrce předloby na sÍaÍých grafických

lisrech.

Ió' v řeckých mýlech pťincezna z AÍgu

ídoeÍa krále lnacha], milenka Diova' kte'iou Héra ze žárlivosli prorněnila v krávu

a dala hlídal slookému neslvůrnómu paýryfi ArgolL. kreréhu pak na pň}az DiÚv

Zdbl Hermés. ale HéroU poslan! slřečťk

zahnalI' až do E8ypta. kdeporodila Diovas)na Epafa.

iónské klmai kyma

iónskÍ řádi antické stavební řády

hánské niniaturyi peÍské miniatuÍy

iris' v řeckém bájesloví zlělesnění duhy,

poselkyně bohú, Zobrazovaná jako okříd.lená dí\'ká s hlasatelskou beřlou.

ks|ié uměnii anglo irsté umění

isfahanl orieotální kobelce

I\i\. É5et. eg}p|5ká bohyné životJ. iadua zdldvl, vladkyně svĚta, tslra imanŽe]ka

osíridova' ZobÍazována ! modrén plášli

s ditětcm HóÍem narukou, stalase.]akýmsi

piedobrazen Panny N{arie.

is|ám'ké umčni' souhrnné označení pro

ýaré u' ! oblaíech expanze mohaÍnedán'

ského náboženslví' Vzniklo v 7' stol.

v alabském kalifátu ze zdÍoju helénistic.

kych' FÍsklch. hyzanrs|'ych ad' a byiourceno Viroukou ů|ámu i dvoíským plo'střediÍr' V Zemích' kam Za arabských ad'

v\rbo]ú po\Íupné pronikalu (předevím

egyú' '' nf.ito' doóasné pitvazna čast

Španělska a sicíi€. Piednívýchod a poslé-

zé tureckó říše. střed. Asie, lndie), se od

ločátku piizpůsoboválo místnim umělec.

iÝm tradicím' v aÍabskén světě a na dal.

šich úzcmích sc dějiny i u. délí podle

územních okruhů i podle slohů nazirya.

ných dIe dynaslií' vzhleden k nábožen'

ským zákazirm a zpúsobu kultu se

! i' u' neujal kultovní oblaz, rozvinuly se

!šak světské náměty a bohalá. stylizovaná

omamenlika' líombinující v symetrických

Ýýavach pnky 8ťome|ricke' roslIinn.

a |anta5IicIe z$ie(|; pronikla do \šech

druhů a tcchnik u' ovládaného dekorali.vismen těžicin 2 barelnosti iz kombinace

ornamentu s phm€m nápisů. charakteriýdcká ie alabeika a nraureska (viz). fuchi.lekluia se vy!íiela ve stavbách chrámů (viz

me!ilal. piiIeiIich m naretú (viz), škol.

knIhovcn; nraUzoleI (\ iz). pa|áců s Vnitřn|.

m d\ory. \oukrom}ch domú, lelohradkú.

laznr ap' Dokonale by|y \lavby ope\něnr

a mu\Lů' Matena|ern aÍch' ie dřevo. cihla'

nékdy kámen, sádla. rákos, jako obklad

faiáni (liz)' mramorová inkustace (viz)

n..moáika; obvyklé jsou keramické dlaž.

dice' staYebni konýrukce a články zahr'nuiíci sloup mnoha mi$ních typú, arkády,

ob]oukY několika základnich tvaÍú (zejmé.

na podkovilý. maursk}' nsl| hřbel. hÍotrty), kupule oble, veicuve, cibuLo!ile, splla_

lóvrte, čartn na tamburrr. v néLterych ob.

lastech žeblové, tíompy (viz)' klenby sta'laktilové, někdy valené, kížové' sochař-

ská Dřáce se uplalnila hlavně v omamen'

tálnivýzdobě článků (nízký reliéf, vrtán''V Dalácícb a vznešenÍch domech doplňo.va\ vnitřní štukovou výzdobu nástěnrré

malbY s!ětského námětu. Hlavním polem

v malíist!í je miniatumimalba (v kaligra.

fických íukopisech, ve zvlájlnícb albecb

i samostatná|, rozvíjená ve čtyřech okru.

ích' arabském, pe$kém, tuíeckém a in.

dickém (laké íránsko indickém) a v mno.

ha nismích školách. chalaktenzuie ji ne.

obyčeiná živosl' námětová mnohost

a íechnická dokonalost' Životni styl do.

kresluií různá odvětví uměleclého ienesla

úeraňika, zpracovánj kovů, šperkahtvi,

iezba ve dřevě a slonovině, výroba hed.

vábných látek, orietnální koberce)' VeŠpaněhku se i. u' rozvÍelo od 8' stol. do

rékonkvisty; v 13' 15' stol. již jen v G[a.

nadě. Projevilo se v 8. 11' stol' v moza.

rabskérn u' či slohu (viz)' od 11' stol.

v mude]árském slohu (viz), zahmujícim

189/

IovnéŽ výřobu majoliky (vi,) s Ihlrem(viz), jež byla vylr{žena. l' u' tvoří rovněžslohovou \Ťslvu v dějinách u. na Sicíii (ze.jm' Palernro) a j' Itálii.

isokcfa|ie (z řeč'), stejná výška hlav' přiznačnÝ formální Droiev některÍch sloho'Úch iidobí (řecl(. ůlě0í říml,ké uÍněni,středověk)' Všechny postary malby neboteliéfu mají hlavy v téže ýši, Zinérnái' slouí názornó přehlednosti Úevu.

isomclíická projelce| axonometrická pro.JeKCe

isprhan; orientální koberce

ili|iotskó !á2y' také italické, souborné o.značení pro řeckou keramiku qŤáběnour různÝch oblastech Jtálie v 5' 4' stol. Dř'n' |'' zdobenou červenofigurovou rechni.

itals|'á Z{hrada. iihoevrop\ky !p' z' ital.\kých reneQnČnich a baroknich úl. |ehožkořeny jsou v zahradě antického domu.charakterhtická je osová, terasová, troj.dílná disposice (květná zahrada, tvarovanýsad a lesft) s Úrazným podíem architek]luÍy (schodišlě, fontány, lQskády) i piaýIlI(y,

ild|skÍ šlít: ští

lustiti! (]at.): ctnosti a Neřesti

h'|l (pers'). klenuty obdeiny 5ál pň se|d.Žuckých nrešItach ] ]' ýol' oie!ien'ob|ou.kem do nádvoři areálu'

ilblko| granátové jablko, říšské J.ablko

jJhol(hanc.), Žabó, zabol, kÍaikorry naplýni šatek damskeho ŠaÍu. ale láke [raik;vá

iío':|i..,'J:o.'.'*" pánského óděvu

jad (hebr'), ž€,1o tór]', ukazoválko uívanl

přj obřadním čtení lóry v s).nagóze, ulvá.řené často v podobě tyčky zakoo&né ko.vovou ručičkou s prodlouženýn ukazo.váčkem,

jddeit. iade (ze špan'). dÍuh áU8itu. luhia lvrdý neÍostZelené, modÍave čibě|ošedebanf, příbualý s měkčjm nefritem, s nímžbyl dlouho zamčňován. V orientu a Ze-jména v cíně se z j' qŤáběly od pravěkudrobné plastiky, nádobky, šperky apod'

jáhen' diákon (lat. diaconus), dDchovní,lcerý přijal nižši jáhelslté svecení' před.stupeň svěcení ke kněžství' Vykonává mi.mořádně někleré lituígické úkony' Ve sta'rokřestanském období jfiensl!í předsta.vovalo trvalý slav ni^ích duchovních' !es.měs pomocnikú biskupů' v ranén sÍředo.věkul. lcsměs.spravovali litu.gické knihy'naoooy a rcucna,

jlkuborslý sloh, umční zvli{ště archilek.lura období vlády Jakuba I' ! Anglii napočátku 17' slol', charakterizovaná s)'n.kretismem r€nesanční tradice a manÍis.tické dekorace.

jámkoyÍ sma|t; smalt

.iamut orientální koberce

Jln Elangclistli evan8elisté

jantal' sukcinil. zkamené|a pryskyňCe ora.tékých tieIihoÍuch jehIicdatycň srro'mú,pÍůsvltna až pÍúzračna hmola s!ětle ŽlU|e

az tmalohnědé banT, nalézaná Da pobřeíBa]tického a selemího moře. od 2' tisíci.Ie|i př. n' |' se |' uivalo k vwobé sDerkú.ze]menaj' korá]ů 1r Řecku, v fuméj. poz.ději ve středověku a ještě v období baiokuse z j' ře2aly kazely i soustruhova]y nádo.by, zdobilsejím nábytel' Z jaotaru se takéískávaji velmi t!Ťdé nažloutlé j, Iaky.

ja'pan,,ruční .papír

jap.onského původu,uavany v umetecKe gratce,

japonériei áponérie

japonská zahÍada: zahrada; japonskéumenl

inponské uměnil staré i novodobé u. !a

Japonských ostrovech s předstupni v dobčkamenDé a bronzové (až do 3. stol' n' l')'Rozvíjelo se z čínských podněiůa v 10. 12' sto]. dospělo k nárďnim 1oÍmám. Vztahy k Cíně často obnovovalo'V ikono8rafiia qÍnbolice těá]o z předsla\'šinIoismu a od ó' slol. zejména buddhiýmu, od 13'-14. slol' z vlir,Iého Zen.buddbismu' Ve vŠech druzích se wznačuje cit.livým lztahem k přírodě a kraíině' Pó společenské stúnce se vázalo k vládnou.ímvrstvám (!ýsk}'l dvorské a aŤistokralickékultury), k mnišstvu a od 17. stol. stálctěsněji k prosperrjícím vrstvám ve měs.lech' Dqiny staréhoj' u. se někdy dělí nalň hlavnl epo(hy (] 9'. ]0 pied poL'

14' stol'. l]]J/4-l57J)' V}5tlŽnéjí ]e Je.|enina iádu obdobi naz)ivan}ch 7pravid Jpod]e lokalil. vesměs rezjdenčních n' Ylád'nícb sídelín. Íodú šógunŮ) a center uméni:Zejména obdobi Nará od í. 7l0. Heian odr. 794 (dnešní Kjóto), Kamakura odr. 1185, Muromachiod r. 1333, Momoia,ma od r. 1573 a Edo(dn. Tokio) čili Tokuga$'a (dle rodu)' 1615-1868. V kď'démobdobí se uplalňují ruzné unělecké styll'R' i868 začíní v]íryoj iovodoběhoj' u. Vzhledern k podnebí a zern;rřr.rnímaÍchilektura vyuívá hlavné lehké oateriály (dřevo, rákos, keramika ilehké omílky)iv úpravě a výzdobě počítá s řezbou a 6á.revností' Ve staré době se Wíiela Dři ýav.bé hÍobek, Chramú včetné ňasod trrzl.chrano{ich a k|ašlemich io'Uboru \lzvláštními branarni. pa]áců, zahradních aI.chiteklul (viz pa\||un)a obýneho domuBudoq o vrce podlazrch, s ochozy, \ev obrysu stupňovité zuŽujl' charaktenýic.ké je silné přesahovánl ma|o sl|onlte stie.chy se zakilením čínského púvodu. Častó]sou !.ysoké i nlzke tera5v Ínaoi' ZlaIV Da.u|on r' 1J97, K|olo]' Ú svétikych siaiebskeletové sou*avy jédnoduchéhb n' složi'leho pravouh|eho púdor1su, ze]menau pňiemního ob},ineho domu (o\|ilŤénť.ho v pojetí vnitřnilo prostoÍu ideami zen)

]e vnilřek tradičně dělen lehkýrni sloupko:yjryi konstrukclmi, posu\'nými dvéÍni,pa'ely a rchožemi' Mohulný náb!'lek ne.ruši vnitřní prostor; sedací sé neuial' Sou.zwk ! krajiDou prosriedkLrje zahrada {viz),kterd slouži okrase i medltaci' Jeil v$Uivrcholil ve 14.-16. stol. Materiálem'so]chařství je pálená hlína, dřevo a sádra s Ia'kovou polychromií a zlacením, brcnz pÍodrobné i monumenlální dío. V buddhis.

/90/

dckÍch chrámech převažují socb} bo^tev.

s\eí'Ia iigUra]nl p|astika-br'\'á zallojend

.l() mcť aích||eklury (slra2cI Dran)' calÍa

ie lcaIislická podobizna ! celé íojici po'

iuvč' Dů|ežitým odvětúm byly řezané

na\k! polychÍomované lakem (rituální

a di!ádelno' Významnou roli v živoÉ se.

húlo Ínalířilví a grafika' Nástěnná nalba

neměla vhodné podmínky' Typická je však

interiéro!á malba ástén, dveí, panelů

a svitků na papíru n' hevábí dvou tvpů|

ZávčsIré kakemono (viz) Ýýško!ého folmá.

tu a makimono s !ýjevy řazenými odleva.

světská oblaí zahmula obÍa2y z dvorské.

ho života a dějin' erotické výjery, ánry(ukijo ť). obla2y zviřat a květin' Do všech

ódvčtlí zasahujc krajinomalba, jejíž ásadysť odliiuji od elropského po]€tí přírody,

koÍnpozice v plánech i perspektivního vrděni' V 11' a 12. stol' vmikl niirodní sloh(iamalo e)i od 14. a 15. slol'j' nalíři nověpiehodnocolali piftlad číÍské lušo!é mál'br' Prc j' malířstvíje píznačná k|esebnost,

schopnosl náznaků a zkÍatek připominajici kaligrafii, dekorativnosl v kompozici

a smysl pro lypičnos!. v někteÚch zvliáitě

pozdních obdobích se prosa2uje bohatá

balevnost linií i plocb' V 17' Íol' došlok opětovnému roŽkvětu. Do této elapyspadaji počátky proslulého j' dřevořezu(!iz) 17' 19' stol', určeného širšín vNl'vám. Po starších buddhistických tiscich se

rozvinula ilustřace knih, obrazorá albas texly i volni glaí' IisL V široké stupnicinámčtů ]sou časté žánIo!é vÍevy 2 diva'del, Zápasnickýcb arén. čajoven, elotikaap Z nékolika technik dřevořezu se hlavněLlplatňuje óemobíý (sumizuri €), kteÚrnůŽe být fuóně kolorovaný. dáleÍsk z2 až

3 balevných íočku (bcnizuri e; asi odÍ. ]710). nčkolikabarevný tisk v tlurne.ných odstioech bez čelvené {benigirai-e;z€jnróna 1790 1800) a poIychromní tiskzv' blokáto!ý (nišiki'e; od r' 1764).K s|avnÍn a známým t\'úrcům patií Hiši.ka$a NloÍonobu ( 17' slol')' okumura Ma'sonobu (i8' srcl'), Tóšusai salaku (konec]N. stol')' Kacušika Hokusai(1760 1819), Ve vŠech odvětvich užitého|lmčni sloužíciho kuhu, bydLení a odí!ániomamentika čerpala pi€de!šim z pírody(moil\.y rosllinné. Zvíiecí, ptačí)' Fantask.n| ]e ]' drak a fénix. Rodové makv tsoulorrrror'anó geometricky' Více či méněity.|lzovaná výzdoba těžila Z konlÍastu jeÍ]néu.rc a plocb\' i z harnonie barev. Vzhle-

den k tvaru předmětu si vždy zachoválalalolnost: vyhýbala se symetrli v evropskémslova smyslu n' ji do\'ednč zastírala' oddoby kamenné lze sledovat kenmiku (pá'lená h]índ a kaÚrenlna' např' vykuřovadlaa stolni nádobí Yčelně nisek a konvic na

čaj)' Po nápodobó čínských !Žorúv ]ó' ýol. porcelánová výroba ! J. začalapočátkem 17' slo1' Luxusní typ předýavo.valy výrobky zv' Kakiemon, zdobené! mnoha barvách. často ulč€né k expolludo Evropy. Technicky i výzdobou vynika.ly piedměty z kovú (bronzo!é rituálnízvo.ny a zrcadla' ve zbrojaistú želemé brněnía zíštity nečú. tzv' cuby, tepané lonvice)'siroté pole získala Úroba Z€ dřeva. v ná.bvtkářství (bez sedacího náby'tku) se

uplatnily nízké stolky. skříňty, police se

Zásuvkami;t Úbavě obydlí patňly schrán'ky na léky, líčidla, psací náči'í' dózy na čaj

a podltosy. Ve !ýzdobě 1akoÚ'ch předmě.tů převaŽuji dokonalé t€chnikylaku, naná.šeného v mnoha jemných !Ťstvách a;k černé svrchní ploše, pokryté malboun. pňzdobené i popíaškem zlata či střibla

a perleťovou či kolovou inkÍustací (viz)'Ve donoviné a dřevě byly řczané velké

knofIll(y (necuke).limrŽ se rúzne propriely

Upe!no\a|} k pa\u Po \šec}na ýaletibyly!'yráběné dokonalé dekorační i oděvní tex'lilie z hedvábí a posléze zballny' J' u' do.šlov EWopě 17' a 18' stol' menšího ohlalunež čínské (viz: šinoaserie, Žaponene)'Změna naíala po pol 19. stol. vliv měl

zejnéna barcvný dřevořez (např. Ulama.Íq €okusai), ]enž zaujal Degase a ye vl.nacn nsplroval lÍ]pťeslonlsly. pompresronisly a ruzná hnuti včelně secese' spolus dalšimi ývory se stal přemétem sběřa.

t€hÍ\í, a lo i ! Praze a Brné. Na pielomut9. a 20' stol' se j' u. Zaólenilo do výlojesvělového u' zvláště na poli architektury'PňjímákáÍnen' cihlu a železový bťton, ne'ustále přehodnocuje tadice v konstrukci

a funkcich a n€vzdává se pířodniho pro.středí miniaturní zahrady. Podstatné jsou

přimé a mnohdy obouíranné vli\TF L. Wrighta, W. Gropia, B. Tanla, IrCorbusiera aj. Od 50. let se v J. \Tviieji

osobité a podnětnó směry nejen architek'

Iury (např' aÍch' K' Tange). a|ť prÚmyýLoVeho \]lvamIct!|' všcstranni ho\Ndář.ský rÚst a přelidněná mésta ve z\lášhi ze.

měpisné poloze položily nové Úkoly před

územni plánování, urbanLsmus i výstavbujcdnotlivých souborů budov' Radi|ální

niioÍv razí od r' l9ó0skupina mctabolislů(K. Kikutaki, N. Kurokawa ad.. posléze

i K' Tange). Poznatky o slálé přeméně lá.lek a eneÍgií v organhmu a teorii infonnaciaplikrrjí na život v ohrož€ném prostředí

velkorněsl' Utopické píojelty (měslo plo.voucí v moři, věžové město, mésto na pře.

mostěni moře ap.) zakládají na cyklické

funkční obnově velkoslruktur a v jejich

rámci i malých struklul' Jejich urbanismusje trojlozměmý a usiluje o umčl€cké vyjá.

dření stálých i proměnných funkcí' DíčipředstalT vkládaji i do návrhú jednotli.

Úch slaveb n. souboru'

japolský dřcrořez (nesprár'rrě dřevoryq.příznačný přojev východoasi]ského umění,

odlišný od elropského d. !ýlvamým poje'

tím i technickým provedenim. Jeho kreýba, dekorativní. v detailu realistjcká, vy.značuje modelaci, osvčtlení i peÍspektivu

osobitým zpúsobem' Je tištěn na jemný.

silně savý hedvábnýpapír' 0d 18' stol' byluvIájtě oblfuen barevný, vícebaťevný

d' (nišiki e), dštěný z několika desek vo.dovými barvarni (benizuri e)'

j{ponský porcelán' japonská porcelánováprodukce od konc€ 15. $ol', kdy bylatechnika Úroby p. přijata z cínv' Utvářeníi výzdoba byly laké zpočátku ovlivňovány

čínskými vzory. Výzdoba (kobaltem podpolevou, nebo pestrá 5 charakterislickýmpodíen čelveni i ÚaIovaná Zlaten) byla

často bohaéi, ale provcdeni zpravidla ne.

doíihu]e čínstý p' výobou j. p' zv]áštč

DÍoslula provincie Hiz€n,lam měslo AÍila,a ýozen do Evropy přistav Imari] odtud

l názry ]. p'

japonský vork. hmo1a ifráběná z plodů

v ]aponsku a V cině roýoucůo druhu

skumpy (Rhus vemlcifera): uiva \c k pn_píaVč pohlUr a dři\e lake riskařsk\'ch

barev.

jasanové dřcvo. tvldé d. ja-sanu (u nás

Zpravidla FÍaxinus €xcelsior)' užlané pro

svou pevnoí a Úraznou kresbu lelz€jmé.na k výrobě nábytu; k řezbám je nezpůso.

bilé'

jlspeÍ arc (angl.)| wedgvood

jalpisi drahokamy

/ 9l /

jaspisoYý poÍce|án| Boettgerova karnenj.na, WedgÝood

javorové dřevo, twdé, těžké d' někleréhoze čtyř druhů u ná5 rostoucího jayoru(Acer pseudoplatanus kleD, A. platanoides m|eč ad'); užva se k v}Ťobé nábylkua da]šim prafiÍn truhlálskym, k Íezbam sc

jed|ové dřevo, měkké, lehké, suché d' ied.le, ve středni E!Ťopě jedle bělokoré (Abiesalba), uívané k dřeyěnýrn konstrukcím.k šípání šind€le' k truhlďské práci; jenvry]imečně pňchaz jalo maleriáI gotickych

jednolist, !ázev pro rané dřevořezy z kon.ce 14. $ol. e z počátku 15. stol', zobrazuiicí na jedlotliÚch listech světce a hlavníbiblické Úevy. J', púvodem ze západnía středDí Ewopy, předcházely dřevořezo.vým ilustraďm prvých tištěných knih'

jedno|odi: chráfuové t}?y

jcdnorožec, divoký koník s rohem na čele,s rozpolce[ými kopýtky, faltartické zvířeíředověkého besliáře, s}'mbol nevinnostia cudnosti, zobrMovaný tató v detai]echarcbitektury' Patří rovněž Í0ezi bájná zví.řata v heÍaldice'

jeh|ice' ]ehloYé šatní spínadlo s hlaviď navrcholu, uávané od právěku, nejprve ho.tovené z kosti a parohu, nadále vesměs? kovu. Typy se rodišujÍ dle druhu a pří.zdobyh]avice' K šalnlmj' &sem pÍistoupi'ly jehlice do kloboukú a posléze i do páIl.sKe vazan(y,

ieh|ori'tI suchá jehla

jchly: piloty

jep|išla' l' kojIa|ořÍy iŤchoIový úNar go.tické kniby v 2á!ěru goticI(ého okna' 2.dolní konkávně položená \Ťs&a prejzovékrytiny (kúrka)'

jcptŠka' l.

jeruza|émská laple| boá hrob

jeruzalómský luslr, osvětlovací tělesoÝ podobě vol!ě zarěšetrébo kola, z něhož

rybí}ají rámena se světleÍd' Nejstarší tako.vá kruhová svítidla jsou doložena z ro.Ínánské doby a byla přizdobena věžičkamia bnínami, aby s1'mbolizovala nebeský Je.ruzaléu Pro pozdější zjednodušené tÝarykruhrrvého'či korunorého lustru se někdyuztva snreno niuvu.

jcřáb€k; panlograf

jcskynníUměnii pravěké umění skalDí ar.chitektura' skalní malby, skalní reliéfy'

jcs|ičky, betlén, znázomění KÍistova Da.Iození s k]ančnim pastýřů i kúlů, o {íno.cích vystaÝovaÍé v koýelích. J' sestávova-

né 2 dřevěných fiBur v ďvadelDě uptavenéjínce se lTsk}tují od i6' stol. a rozl-íjejív období baroku v iluzí!Ťícb formách. zejména na jihu E}Ťopy (v JaDově, v Neapo.li), ale také u ná5; v 19' stol' Datí výrobaj. zvlď|é ! nékter'ich krajtch k.pií,naťn]nprqevúm lidove tvorby (rřebič)'

Jessei kořen Jess€

jesuité: jezuité

jete|oťý |ist| obloul(

jevištni {Írarnictvi: inscenace

je'decké schody, široké, zvolna se zlvibající kamenné schodiště s širot]ýIDi stupniv hradních, aímeckýcb a palá.'ťch sta!.bach pozdni gotiky a ren€saDce. po néÍ]ijezdec mohl dojet až do pÍostorú v p.]rrc'

jezuité. Tovaryšstvo JeíšoÝo (lal' societasIesu)' zkr' TJ, sJ, muž,ský kněžlký řád ,a.hmujíď i laické čletry, široké působnostiv ducbovní spr.ívě, misiích a kazatelstvi,zaÍněřený k Úchově mládeže včetÍlě středních a lTsokýcb škol i k badatelské činnoýti, založený sv' Ignácem 2 Loyoly r' 1534v Paříži, potwzeDý r' 1540 papežem. ZÍu'Šeí byl Klimelten XIV. I' 1773 a oblovcnt. 1804 v Neapolském kílovsM a r. 1814obecně. Do cech byli uvedeni r. 1556(Pralu-Klementinum). Mezi domy j. sepodle funkce rozlišují zejména seminářea Doviciáry, profesDr domy véLjiDy ólť.nú k!ěí se čtyřmi sÍby, kole]e ruznehotypu, reád€nce (Dapř' v poutních niste.h). R'ádoÚ oděv: čemý talár s cingulem, biret' zoa}: v nodrém (červeném)poli písmeDa lHs (vi7); nad H kh?' podJ hřeby;věnec paprsků s řádov1m hes|emO. A. l\4. D. C. (Od a ad majorem DcgloÍian Vše k větií slávě lctil boí)'

jezuitskÍ ďoh' l. nesprávný název ploelŤop6kou ra!ě barok kostelní aÍchitek.turu. 2. sloh kostelů látinské Aneriky'

jiazhu (čín.): tecbnika suchého laku

Jednotr umě|cůspolky

yÝnsmých: Uméleckó

jcdnotiski monotlpie

jeh|áÍcová bosáÍ boslíž

jeh|ancová střecha: střechy

j€h|ancový ťbÍusi Úbrus drahokarnů

jilmové dřeYo' lehké řídké hnědavé dřeloji|Ílu či břestu (Ulmus campestris ad ).které se uívá blavně v náb}tkovém kuhl|ířství

.K řezbáňské Fáci bylo j. d. uíváno

]€n znoKa'

/92/

iizba, světnice, jediná nebo jedoa z mist.

;os ob}'tného staYení, vlastní oby,tný pro.

íor lidového domu'

iízdámá' rozlehlé staved obsahující ová|'nou drahu pro jtzdu na koni. včleněné

v zameckych a pa]a(ovych areálech, při.

dL]šenstvi baroknI paoskť readence' Ve.

dle slavby' zimnijizdárny, se někde rysky.Íuie ieštějejí letnídoplněk, oEvřená, n€z2.

stiešená plocha zpravidla Po jejíÍn boku.

iohanité' řád sv' Jana JeÍuzalémského (lat.

bÍdo JoanilariuÍn, o' sancti loaDnis Hie.

rosoliÍlitani), původně ilalské špitální bra.

tlstÝo pečující o poutnfty v Jeruzalémě, od

r. 1048 řád s |eguLí s!. Benedikta pň hospici sv' Jana !antéž' po r. 1118 přetvořen

v ryIIi5l'V iad (íýiřů, ífholorch kněía la.

rcklch členúi' Řado!,y odé!| čemy p|ďť

s bílým osmicípým kříŽem (1j' se čryřmi

rodiřujícimi se rameny' na kooci lryřímu.|ymi v tupem uhlu)' Představeny, odr. l2o7 s tilulem velmistra, sidlil v Jeruzi-léně. Po jeho pádu se centrurn přesunulo

na Kypr, Rhodos a na Mallui podle toho

od r' 1530 Íralté^ký ř', maltézíí ýíři.RádoÚ oděv: čemý lalár s maltó^kým

0ohanitským) kříien, &rná nozzetta(viz) s lýmz křížem. Když se ve středověttliád rozšiřil' byl organizová! do p.oviociízv. převorstú, posléze velkopřevo$tví'Hradj a konvenly se oaryváji komendy'Do cech byll i uvedenimezir' 115ó'59(Praha, Malá strana, u P' Marie pod řelě.zen); velkopřevorsM vzniklo r' 1ó2ó.

johaíitkt, ženská vělev, druhý řád johali.tů (viz)!znikly ve l2' slol. pň hospicivJe.ru7á|ťmě' V Cechách doloŽene v předhu.sitské dobé'

jónskó kyma: kyma

jónskÍ iád| antické řády stavební

jubó (fúnc'): lettner

Judit, Judita' biblictá staroákonní Í'osta.va' židovská žena. která lstí odstianilaasynkébo vojevůdce Hololema a zachrá.ni]a úm město Bethulii. J' s hlavou Holo.temovou byla' zejnéna od renesance' čas.tym námělem zobrazování'

Jugendstil, něm' ná2ev yÍvamého stylu

kolem 1900 podle mnicholského časopist,

',Die Jugend... Jinde nazfaný talé (viz)

secese, style moderne, sloh Liberty ald.

Juno| HéÍa

Jupiler: Zeus

jury (fraDc')| Úslaq uměni

justeaucorps (franc'), šosaý kabárcc dánrského i pánského obleku podle fřancouz'ské módy 17' stol., v pase těsně přilážený

k tělu'

Justilir (z lal'): ctnosti a Neřesti

kabinet, 1. nevelký, často ná|očně dekorovaný prostor v renesančním paláci, kdc by'ly ukládány sbíÍty cenlýcb předmětů,později pracovna. 2. druh renesančnihoa barokníbo náb}tku, skíňkasmnoha pň.hrádkami a zásuvkami na rysotých no.hách. Název k' býlá nespráv!ě uávlin takópro dvoudíný sekretář s psaci deskou'

ksbinot rrrit, umění: sbératelýví

klbřine(, kavřinec (z lat'), l' furdá cihla,zvonivka pálená nejméně do poloslinuti

a určená k obkládáni, také kanenná ob.kládací deska' 2. v dřevěné architekluřemenší, nímě předsazená stíšI(a, rúzného

tvaru (púlkuželová, jehlancová)' opatřená

spodni deskou (záklopa, sklopec), umístě.

ná při vrcholu přednílto n' i zadniho Štítu,

známá od středověku a renesance, castá

v lidovém stavitelstú (zv. také kukla, ka.belka).

kadidclnic€ (lat' turibulum), přenosná li.turgická kovová nádoba opatřená otvorya zavěšená na třech řetězech' v niž se přiobřadech spaluje kadidlo z vonných prys.kyřic; od středověku byla zdobena růmý.mi technikamijemné práce v kovrt'

kad|ub, íorma k lisování či k jednoduché.

mu odlévání, a podle lohodlabanáze dře.

!a. vJtesaná z kamene nebo zhotovená7 jiné hÍnoty' jednodíná i úcedíná'

|iadmium (řec')| červeně, zelenč, Žluti

l'{ftán (z pers'), orieltáni volný svrchníšal se širokými rukávy, později dlouhý vo!ný tabál'

kach|e (z lat' cocula)' d€sky z piílené hlíny,miskovité ryduté, později duté tvámice'na vnější stíaíě plasticky zdobené' malo.vané a hlavně polévané, od středověku vy.Íábéné k obkládání kamen. Jednotlivá slo.bová období qtYářela své foíDy k' podletvaru kaÍ]en. Goticté k' měly časlo figu.rálniÍeliéíní výzdob!, větší k' severské renesance byly zdobeny malbou. N€př€sněse jako k. omačují i ploché polévané ob.kládačty.

káj€táni; theatini

lakemono, japonský svislý obrázkový svitek, naboře i dole upevněný v lfitě' Svitko.vý obraz' k|erý se rouííjí vodorovně, senazý!á matimono.

Lakienon (Jap'), druh porcelánu z Arity,nazvaný podle rodiny Úrobců v 17. stol',úcebarevný, dekorovaný Plasticky na po.levě, způsoben napodobeíýÍn pozdějiv elropslých ťýrobnách.

Xákus: cacus

ka|athos (řec'), košft' kalich korintskéhlavice a aároveň potýka hlavy kďyatidv anticté architekluře.

k. endariun (z lat.), 1. ve středověkýchliturgických a modliÍebnicb knihách (vubreviář, epištolář, eva0geliář, evangelhtář,lekcionář, misáI, žaltář) kalendářní semamdní, sválkú' slamosti a památ€t v pruběhucíkel.rrÍro roku řazený po měsících. Býázdoben niniaturami, zejména obraE mě'síců s personifikacemi a zvířetnften. 2.

samotné obrazy měsíců v malbě či reliéfnípia$lce.

ka|enicc, kalen€C, doš€k proli ohni máce.ný v ídké hlině, popř' celý takto upravenýhř€ben doškové střechy.

kaligř!fie (z řeč'), kra5opis, ozdob!é, pra.

/93/

videlné, zpravidla sÍnované písmo psané.

ale i |ištěné, v Ílkopis€ch (evropských'asijslých, islámských) doplněné obvyk|eomamentem a usÚaceml.

ka|ich (z lat'), obecně čiše na noze, lilur.gická nádoba křestbDského mešnílo obřa.

du, q'náběná z uš]echtilého kovu a od stie.dovéku bohatě zdobená dÍahokany' smal.

lem apod. Sestává z llaslIrí číše, kupy (iat'

cupa), která musí být uvnili lyz]aculi|n' ceiá zlatá, a nohy s dříkem přelušenýúobrykle tzv. ořechern (lat. noduE' Kek' patí patena, kuhová plochá mlska na

hoíii s vryrýým kížem na okra1i, málopřesahujíci číši, kErou pňkrý1á'

kaliclr

kalichotá hlaÝice| hlavic€

k||iopé: Múzy

(állistó, v antickém bájesloví nymfa z dru'žiny Anemidy, proměnéná Hérou v med-

vědici z! lásku k Diovi' Zeus ji za to po'vmesl mezi hvězdy (soubvězdi Velkéhomedvěda, Velké medvědice)'

ka|ota (řanc'): klenba' pileolus

kalpak (z turec.), kožešinová čepice ná.

rodních krojů i uniforem 18. a 19. stol.,

někdy s chocholel! vpředu, jindy se sou.

kenným vnitřken prolaifnýn až na áda'

}fu|várie (z lat' calvaÍia, l€bka)' znáZorněníukňžoÝaiého Krista s Bol€stnou P' Mariia sv' Janem, časlo také s Maň Magdalé"

nou, někdy také s dvojici ukňžovanýcb

]otru po obou stranách Kristova kříže

a s dalšími poslavani' Pod kiíZem bývá

zobrazena lebka Adamova a zkřížené hná.

ty, nalezené podle legendy na Golgolě'Mďiřská i sochařská zpodobeni K. jsou od

14' stol' čaíá ! kostelnim inleriéru, so.

chařská zvláště na břevÍu ve vítězném ob'Iouku' kde se vysky1uji až do 1?' slol', odpozdního středověku jsou umisťo!ána ta.té ve lolné piirodě'

k|mařr (z lat'), zlaló či jiné kovové ob'loučky, kleré se křížíve vrcholu panov0ic'ké koÍ ny a lyNáiejí jc]í klenbu (odtud

název).

kaÚej (z franc.): gemma

l(r|tpt€Í€s (řec.)' a.tické hřebenáče' pále.

né hiebenové tašky'

kanrenická ko|ibka; kolíbka

|iAmcnické nástrojť, kladiva a dlála k hru'bé ijemiéjší kamenické i sochařské práci'

Patí sem železné kladiYo s řovnými plo.chami na obou stranách a s kÍátkou ruko'jetí' výjimečné idievěná palice, dále špičá.kv s iednim hrotem. zubákv s šidím Zuba.

{m osřím, lernovaďo s širokým ostřim'

rozmílač (prýskač) se šikmou ploškou

a dalšídÍUhy dlát. Kladivo s neÍovnou hro.

dlě členčnou plochou, sloužící ke kame"

nickému opracoýání kvádru, se nazývá pe'mrllce.

kaneni(ké značkY' na viditelné straně sta.

vebních kamenů qtesaná lineárni zname'

ní' od starovéku sloužicíbud k správnéÍ]u

osazení kamene nebo jindy jako signatura

kaneÚika. V gotice k' z. byly aulorskými

označeními mistrů i tovaryšú hutl'

kamcnina, pá1ené bliněné zboŽí s pórtltrtýn slřepem a pruhlednoll polevou. jen|nější než Íajáns a snáíejíci prudší slřidí|iteploty' K' nádobí bylo oblibeno

^|áil.v Anglii od 18' sto]'; také U nás byla k \]ráběna od sklonku 18. ýol' (vTýncin' sál.aj'). Posléze byla k', která nahradila fajá|.'v mčstském proslředí vytlačena polct]Í.

lllnnna aoln, n"orir, pa.orir

kam€noÍJtina, klesba lyrylá o{e]ovýmijehlami (ryjkami) v hladkou plochu Lr(|grafického kamene' drub kanenotisku (||tografie).

|iamenořez,čslri: řezba, ýbrus dtaho

kamu

kamcnothk| litogťafie

kanizo|a (, ital'), lehký kabálek Íůznlthtypú lidového kroje, díve také součást

ste]nokroje vojenského, lesnického apod,

krmna (z něm.), krylé hliněné ohniíŮk vrápěDí míslností, kleré se v}rylnulo

z pece, u nás již v raném středověku. Dutí-mikachlemi cibloyými a později polela.nými byla zpívu obkládáná jen čelní stra.na, podě,i z nich stavěna c€lá k' vně]iiútvar a Úzdoba k. nese maky jednotliYÝch

slohových oMobí; zvlášté příatacná 1sou

renesanční a barotni tzv. wintelthuÍská k'.

z malovaných kachlí, nebo rokoková polé.

laná k' rllmě promodelovaných forcm

s Íokajovou výzdobou'

lamponih (z ilal.): zvonice

kanldský ba|zám: balzámy

kanape (z lranc.), čalouněná pohovka. 7ť"

jména omačení pro lehátko pojedné stIN'

ně z!ýšené voiutou pro uloženi hlavY. klť.ré bylo přimačnou souoísti běžnóho brlo'vého zařízeni kolem 1900'

kancioná|. náboženský zpěwík' sbirka L1Lt.

chovních písní s nápěry, které lvoří s()Ll.

čá5t bohodužeb křestanských ciťkví' !cl-ké rukopisné a miniaturani bobalě zdohc

né k' vznikaly u nís hlavně v 1ó' stol' prrl

lit€rátská' zpěvácká bratrstva' Znám. l\otltaké tištěné k. braltské.

t94 I

kandcl,ibr {z lat'), sto]an osvědovacilro tě.

lcsa. dřevěný, kovový i kamenný, profilo.

vaný a různě zdobený, IoÍmoÝě rozvíjeÍý

7\rlášt v antlce a rcn€sanc|; v renesancnlm

období také omamenlální motiv k vyplně'

ni vertikálních ploch'

krnefoÍa (řec'): kaÍyatida

krnebráni (z lat' a franc'), svislé ž]ábko'

vání dnlu sloupu oebo pilastru. Zlábky

íkaneluÍy) různé hloubky se stýkají budi hranč (r řádu dórském)' nebojsou oddě.

lovánv pravidelnými mezerami, stczkami

1v řádu iónském);l korintském řádu jsou

idola q,piňovány húlkami, píštblami'

ra, zpravidla celostranná, lkládaná v ilu.Íninovaných středovčkých knihách misálúpřed text kánonu, Íeměnné části mešníhoobřadu' V tištěných knihách vystiídalanalovaný nebo dřevořezový a koiorovanýltsr ryuna,

klnop€ G řeč.), egyptská pohřební nádo.ba, zhotovená 2 rllzného materiálD, zejmé.na z a]abaslru, n€]častěji s figuÍálně ut!áře.ným rrtem' do níž byly ukládány vnitřnos'ti zemřelého, jehož lě]o bylo munifiko.

kanšicu Úap'): technita suchého laku

klntharos. kantaros (řec')' antický řeckýdvojuchý pohár s oblemíou vlastní číší(často zdo'benou r€liéfem ap'), na útlómonKu s stlsl nolrou.

kao|in (z čínského kao ling), bělavá h|ina,vzniklá zvčtráním živcovité hmoty a ru?.ných hornin, hlavně kaolinitu křemičitanublinitého. surovina sloužcí k výrobě oor.celánu' Čistí se pla\'ením, kleré odstraňujczrnka křemene a slídu.

kapa (z lal.): cappa nagna

klpa|inl přilba

kápó' l. krátká pláštěnka středověkého ša'tu, Zpravidla spojená s kapucí, kuklou. 2.v architektuře samoýatně zaklenutá ďé.lcká p]ocha qÍnezená žebry (prsa klenby)nebo také klenebni výseč vzniklá průni.kem dvou valených kleneb o rúzné výšcea rozponu.

kapitó|á (Z lat')' pisÍnosestá\'ajícíjen z velkých písmen lalinky' majuskule. K' bylauživána v oficiálních antických nápisech.později také v rukopisech (ješlě v 7' stol')'Zaoblovijnim tvaru k' vznikla pak unciála'K' v typograiii ]sou veÍzálky'

kapilu|ni 5iň, poradní siň kapiluly při bis.ltupských chrámech. ale laké členů kon.venlu Y klášterech; ob\Tkle náÍočně archi.tektonicky utvářené i malířsky a plastickv(l 17' a 18' stol' šÍukalurami) vyzdobenésíně. \rybavcnč sedadly podélÍěn, přiléha.jíď k ambitu (křížové chodbé). zpravidlak jeho Úchodnímu kříd|u.

káne|ury (z franc.); kaneIování

kánon (řec',lat'). ve výtvamém uměnislo'hově podmíněný řád propoící, správnémíry, dokona]á úměrnosl jednodivých čás.tí uÍnělectého día a je]ich \',ájemnýchvztahů' ojakou usilovala Norba od antiky'V architekluře pÍavidla dokonalé skladbya poměrnosti hÍrol a článků.

kanoni(kó lab0|ky. lii texty v ozdobenýchrámečcích, obsahujicí tz\'. mešní katolickýkánon' unísťované na oltáři'

kanoni7ace (z lat'), svatoi€čeni' prohIáše'ní blahoslaveného za svalóho v kalolickécíÍkvi. Kdysi docházelo ke k' loliko na á.kladě posrnřlné úcty, později po církevnímprocesu, který prošetřuje životj smÍt' po.hřeb a divy blahořečeného' klerý ]€ pakzapsán do seznamu (kánonu) svatÍch'

klnonoió tabulkr, v evangeliářch (viz)zejÍn. z raného středověku synoptické la.bulty srovnánínrist evangelií podle námě.tu, seslavené ve sloupcích, ťámovanýcha oddě]ených malovanou ďoupovou archi.tekturou, opatřenou polopo$avou n'symbolem cvange|istů.

kánonový lisl. zobrazení ukřižoyanéhorÚlsta mezi P. Marií a sv. Janem. niniatu.

/95/

l.aDkr IIaL' guttae), vyzdobn! d€talI doí.skéhó stave6nňo iadu ! podubé su\|ych

válečkú nebo drobných komo]ýcb j€hlalr.

cú či kuželů, píalidelně lozmístěnÝch na

deskách (lat' muÍuli nebo regula) pod ňm.

sou dórsliého kladí' ]ednodivé motivy k. se

iďtě objevují v šambránách baroknich

oken nebo při poÍáech'

káp|e (z lal.), malý křesťanský kr towiDrusrcr. zDrvu samostalny sfuveDnI UÍvaÍ'

vzniklv oaiméz malych watynrna hrobech

mučeónůů, pozde]l lake piidruženy k dis.

pozici kcsteú, zat|enčny v ce|ek kláš|eía'

irladui zamku' PodIe účelU se lak( roi.lIsu.

je kaple křtici (baptisteÍium)' rodinná,

hřbitovní aj'

kappóíet (hebr.): páróchel

kaDucini (lat. Ordo Fratrum Minorun S

P. Frarcxci Capucinorum, OFM CaP;

Caooucini. o Cáp), pfisny žebrav} řad

\'aiiidv z vét\,e i' franiiškanú ! llahi péči

M' z .Bascia

r' 1525' scb\alený r' ]528,

s vlastni organizaci, vyvinutou před

r' 1ó19' zaměřený ke kazatelské činnosli,

misiim a lr duchovní správě rowěž ve voiskr-r a ve věmicích. Dó Čech byli uvedeni

nezi Í' 1599'1600 (Praha), na Moravu

r' 1ó04 (Bmo)' Předsiaveným ř. je generál

i' Konventy ikosle|yjsou lypilolane' pío.sLé lkostelv |ednolodni' bez véŽc.5lro]u.

helnvm íňem V prútcL' za hlavnlm ol!a.

iem;iedéluie pÍ.sbYlerium piitka, za níž

zústdva choiteirolnrlú1 Knéi l Iaičrl brat.

ři nosi vous a mají velkou tonzuru' Rádo!ý

odě!: hnědý hábit s kapucí, bilé prova?ové

cingulum s růžencem.

kapucinská podlaha: paÍkety

krpucinská židle, označení uívané nékdy

pÍo židli vyplétanou slámou'

kaíaf! (z ital' a arab.), skleněná nádoba na

vodu čivino, baňatá, ale s úzkým hrdlem,

se zabroušenou átou.

kaÍarský mramon nlamol

kaÍb (z něm.)' nádoba, v níž se pii stavbě

ro7dělává Í]alu'

ksrbunkl (z lal.)] gÍanát

kardiná|ni ctnosti| Ctnosti a Neřesti

kaÍdinálskénis!, k. talíře, označení UŽiva'

né přo habánské fajánsové výrobky

1?' siol. ve tvaru k' klobouku,lj' s Ílalým

a málo zploštělým vrchlftoý dnem a se

širokým rovným oktajcm'

karikrtura (z lat'), únyslně Zk|eslený, pie.

hnaný obíaz, zesměšňujicí ně]akou osobu

nebo představu. výloj t. lze sledovat od

antiky, ve slředověké malbě a plastice,

v rcnesancii baroku' Jako sanoýalny gra.

6ckí obor vyhranila se k. teprv€ na sklon.

kU'18'stol.' hlaýnč v Anglii, doba po

Í' 1830 blla klas|ckw obdob|Ín karikalu.

ry francouzske (H. baumier) Ve 20 slol

si k. vy'íjí směrem k působivé gratické

zkÍatce.

liaÍku|e lz lat'), Žensky a dětsky Čepec.

Uvazovan! pod krkem, zllaŠi obLbena

oděvní součást od středověku po 19' íol'

karmelitáni ílat. ořdo ílatrum Bea1ae Ma.

íiáe viÍgilii de monte Carmelo)' laké

oburi k', muŽský iád zaloŽeoy po pol'

12' slol !a hoie Karmelu V Paleslinč. po.

tlrzenl po Í' l224, zameieny na kontem.

pbci á (iieni marianske ucly' Pied pol'

i3' stol. se lozšířil v E!Ťopě a byl zařazen

mezižeblavé ř. (viz)' V 15' slol. byl retoÍ.

mován' Řádový oděv: hnědý hábit se ška.

pu||iem, iemým ložen)im opaskem a ma.

ivín hnedvm Dlašl|](em s kapuci' Ve maku:

ia terneÁ ihnedém1 poli stň}mákapuce;šDička čer. pole konči v kříá doprováze.

n.ém třemi itvězdami; klenot maku Noízlatá koruna, z niž vyrústá oděná paŽe (ru'

ka sv' Bliijše) držící bořicí meč, god korun'

kou osmero zlalých hvězd. Do cech povo.

lalk' KarelrV' r' 1347 (klášler u P. Mane

Sněžné). Při relormé řádu v ó0' letech

1ó' stoÍ' vznikla pňsná věte!' bosí karneI.táni (ordo caímelitarum '

Discalceato.

rum), iot!Úenir. 1593. Do cech byli uve.

deni r. 1624.

karmc|itkr. kaÍmelilánky (caÍmelitae),

ženská vělď. druhý řád kannelitánú zalo.

žený po pol. 15. stol' PřiÍeformě sv. Tere'

ziei Avilv v 60' letech 1ó' sto]. vznikla !e

Španč|s|'u je]ich pirsna véle!. bosé karme.

litl'v (C. dr\calcearae); k nam byl) uvede'

ny v i' 1ó5!5ó (Praha Malá strana).

kannin (z franc')| čelveně

káÍnace (z franc.): inkamát

|uÍnáč. qamač {z ÍŤanc')' název modnň.lkabatce'či svrchnrho odevu bez rula'Lr

běmého ve 14. slol' zprvu v Úódě mužskó.

později také v Ženské'

karncol drahokamy

|iamco|on}\| achál

krmer, sťedověká, hlavně román\ká

dvouDodlaznj hřbitovní kapie kruhov.h(].

&yřúhehého nebo polygonálního půdory

sí; dolní podzemní prostor byl utčcn pto

kostnici (ossaŤium), v hořejším bylalla\lníkaple, zpravidla s apsidou.

karnýzor.ý obloukl oblouk

kArni'. !am]i (z fÍanc'i' zác|ono\á iimÝtlc jdievénim, zpŤavid|a ozdobn)m ((L

nIm krv,tem k zavěieni stor. oblňťnj \ '

oást rokokového a neoÍokokového !-vbi1.

vení interiéru'

karo|inská minusku|e: minuskule

kaÍo|inská Ícn€sance: kaÍolinsi(é uťnčni

karo|inské uměni' Íaně středověká. hll!.ně dvorská tvorba 9' a l0' stol', umčniiiiťKalla Velikého a Karlolců' vŠeslÍannč na.

vazuiící na anliku (odtud i ná?ev kalohn

ská ienesance)' ale přetvářející její odkaz

po svém a kládouci zálrlady dalšimu slicóověkému hnutí' V architektuře lsou |ir.značnými projevy mohulnesďráln| \L.\ \

lballlikt, centlaly) a paláce (la|ce) \ \"chďý\,i plast|ka dÍobneho ÍorÍnaÍu ( |l(.fv ze slónoviny; charakteristickó jc lakÚ

ziatnictvi. l malíisM monumenlální |iistěnné m;by a mozaiky v tosle]ích. 1\lil(

tě Wnikaiícíúrovně ie knimí malbir. \/|lkajíói v b'iskupských a k]áštemích díliiich

Gk ploriích).

kaí!peía (ita|'). papIrma5e. IehIj hrnl L.L

7 rozmoÉeneho Dapiru 5 pÍisadaml \J.L \.

lřidr a tmelů, kieňu možno tlači1 do ft'rem.i podle složení modelovat; lysuiL'ntnl

tlrdne a snese poÝrchovou upralu ]llLlcr}

i ko]orováním' K.. známé od 15' yo| . lc

,96t

DuLjz|valo z!|ádč \ 18' a l9' ýol' k zhoto.

ienr reILeÍnrch piizdob i pIastiky napodo.

bující dřevo, kámen nebo kov'

kiÍlón (z itál.)' l' tuhÝ papir si]y do 5 rnm'

z. v nialířské teřminologii také kresba

uhl€m, tužkou nebo štětc€m na tomto sil.

nem pap|ru' pÍIp|ava pro maIbu nebo fÍeý|u. pňpadné pÍo taprserii' K b1na téže

i'efikbsii jako delinitivni dílo' jehož kre.

sebný Íozllh se z k. přímo přenáší.

krrlouza. označní kláštera kaíuaánú,kleÚ by]hrazenou sousjavou jedné i dvou

kížových chodeb, cel pousteven a kos.

tela.

karluš G ital. caÍtuccio štít), plocha rů2'

nčho Naru s ozdobně YlTinu1ými okraji,

ákladní motiv renesanční a barokníorDa.ín€ntikt probíjené. zaújené a boltcové,uplatňovaný v plaslickó (kamenické' štu.kové, řezbářské) podobě, ale také v malběa zejnéna v grafice. K' byly uívány jako

n'ze dckoratiwi praky nebo nesly znakta náplsy'

;,:;,*, ."." cartusianorum), piísnýmnišský řád ustavený péóí sv' Bruna (r'1081) v údoliLa cbaÍreus€ (lat. canusi.um)u crenóbiu, kde vznikl mateřský kon'Vent, !€lkokaíouza. Rád sNrzený r. 11765e ňdil řeholí sv' Benedikta a slouál pou'$evnický a nnišský zpúsob, rozjímání sesludlen a nanuiíníprací. Zahrnuje ilaic.ké bJatry' Konventy se nazfiají karloury;scslávajj z malých domků cel' K' byliuledenido našich zemí kol' r' 1342 (Pra.ha, snícho!, kaťtouza Mariánská zahra.da)' Reholní oděv I bíý hábit s bil]ím kože.niÍn opá\kem' b y ikapulis lapuc|, Éemýp|aiť' Znak: ve stňbmém n' mrjdrem štrturnodrá n' slříbmá zemékou]e s€ datým kí-Zem obklopeným sedni ZlaÚmi hvěZdami.

karuse| (z tranc' )' jezdecká slavnost probíhající v kruhu (odtud přenesený význaí]kolotoč); jezdecká produkce, při níž defi.loval krojovaný pruvod, oblíbená Da pa.novnických dvorech od ló. sto]', v zaalp.ské Evropé hlavně v období baroka'

karyatida (z řeč'), plaslika ženské postaqve v}'!ájeném postoji, na hlavě s košftemzv' kalathos; zaslává v architektuře funkcipodPúrného článku' Jako architektonickýč]ánek vmikla k. z konkťétních zobra7rníženy' která nella na hlavě koš k slavnosti- kanéfora' K' se objevuje v řecké (iónské)archilektuře a uplatnila se movu ]eštěv obdobÍ renesance' MDž-skýn protějškemk' ]e atlas. telamón.

kasein (z lat')' biikovina (foďoproleid)obsahující síru a fosfot, ískálaná sráže'ním z m]éka, od antiky použvaná jako le.pidlo i jako pojidlo barev, ze]ména v ná.stěnné malbě baroka, kde se k' použlalove vodním roztoku'

kaseinová na|ba: kasein

kasetováni. členění plochého stÍopu čiklenby (již ! římsté antice) nebo také ob.ložení stěn]' čtvercovými útvary l(aset

s vpadlými íředy' v renesanci a balokus ruznou omamenlální i figutání výdo.bou, posléze laké s rúznÍni tvary kaset'

kasetoťstrop' (lat' lacunaÍ), dluh trámo.vóho stropu, sestaveného z tnímů nosnýcha příčných. výplňových deset a lií. celákonýrukce (ze dřeva, původně kamenná)lyfváří v podhledu kasety, vpadlá člverco.vá pole. Z tohoto typu, znáného v antice,

lznik] v Íenelanci nekonÍrukční lyp,zpravidla zavěš€ný na stropní konstrukci,vylvářejíci v podl edu pole rúzných geo.metnckých tvarú n. s€stavy' kombinujiciněkolik tvaru' Piisma tvořicí základni os.novu i bočni pole biryají zdobena oma.menlání a figuÍáIní malbou, doplňovanouřezAnou pízdobou' U niá-s jsou známé Velké malovanó k' s' zejména z 2' pol'16. s!oi'] v renesančdch zámcich a palá'cích byly osazovanó v hlavnjch sálech.

kasino (2 ital.), původně lenesanční leto.hrádek v itakkém slylu, hlavní dúrn viiyv zahradě na okÍaji měsla či na ýenkově,později společenské stř€disko v lázníchapod

kaskáda (z iÍal.)' vupňový vodopád, pň.Ťozený nebo umčlý' Umělé k' byly časlousoučásti llrchitektonickó kompozice rene.sančních a baÍokních zahrad a paÍků'

kasse|ská hněď| hnědi

kasse|ský porce|án. produkce manufaktu.Íy v Ka$elu v Hessensku, óinné v lelech17ó6-1788 s výmarnnější figulální plasli"kou' Značkou byl hessenský lev n€bomodré iniciály HC'

kastel| kaŠtel

kaslor (z lat')' klobolk z bobňch chlupú,příznačný zlláilě pro prvo! polovinu19. stol.

Kastori Dioskurové

kasule (z lat')' také planeta, ornát,svrchníobřadní roucho katolického kněze obléka.né př€s albu' Původně ? antiky převzatýnonoÚ pláié bez ruká!ů, !e středověkupo stranách rozdělený, posléze od 1ó. stol.

eliplického střihu s oborcm plo hlalu,v barokuještě ze stran probÍaný segmento.

/97 /

vě' Na plsou i na zádech je k' oznacenakřížem (dorsálnim), kdysi vidlicovÍn,později latinským; nosí se v rúzné baJvěpodle období cÍkevního roku' Zvláštév obdobi gotiky a baÍota bylabohalě zdo.bena vyšíváním.

kasu|ové okno, omačení barokního útva-ru chrámového okna' kleré je zčásti vyme.zeno segmenty a připominá podobu ba.Iokni kasul€' K' o. je ča5té Ý na'ší koslelníarchitelfuře l8. slol.' v menšim formátutaké ve štitech a vikýiích světské aJchitek.tury, městských doÍnú, radnic ap'

kafu n: orientální kob€rce

kašírováni (z franc.), lepení, v sochařstvía štukatéísM zholovování sádrových plas.lik n. modelů nanášením sádry na kostruze dřeva, kovu, juty ap.' rychlý způsobzholovováni maket, nalepení kresby na le.penku' rnalby na plátno n' desku,vknihď.ství přelepení lepenky pestrým n. jiným

papíem.

IiršÍá(zněm'), vodnínádd s vlasÍním pří.lokem i odtokem, Zpravidla kamenná, růz.né architektonické Íormy, s kruhovou'čtvercovou' polygonální obrubou a s !od.níni vývody na ýřednim pilíři; obrfklýfunkční i dekorativnj motiv nán&tí nebozámeckého nádvoří; vysk}'tuj€ se od slře'dověku' Proti ývarně náročnější fontfuěbývá k. jednodušší, ale ásadnÍro rozdíunení'

kaštanoré dřelo' řídké d. kaštanu koňské.ho (caslanea eguina), strornu přinelenéhoz Asie do Fran.ie ! polovině 1ó' stol. aod.lud velÍni ro^ířeného zvlášÍě v minulérnstol' K' d. s]ouí jalo íavební materjála t výrobě nábytku. K řeŽbáisté pÍáci sepou-ívá jen zcela v:íimečně.

kašlel' laslel (z lat.), v řínské íši menšíopevněný vojenský tábor n. pevnustka ob.vykle pÍavoúhlého půdorysu' zakládanák obraně hranice (napi' Rusovce), ve sťe.dověI(é ltálii hrad vesměs pravoúhlé dis.pozice s nárožníni věž€mi, budovaný ob.rfkle na okraji města z€jména vládci feu.dálních domé! (např' got' ren. v Miláné.F€nare)' T)p k. se během 15' a 1ó' stol'rozšířil do lehdejších Lher' kde se uplatnilv obraně protiTurkům. Kaitiely, čtyřboké

blokové zánečky áánky s nátožnímibaitami,jsou nadále charaklerjsdcké pro slo.vensko; mezi největší patři velká B}'tča(po 1571). K. v přelescném význámu je

označení pro přední nástavbu slředoGké.ho i pozdějšiho plachetnicovóho kor.{bu'

kaštie|l kaŠtel

kalafalk (r ital.), pohřební konstrukce, ná

nzle lyslavena mKev \Tznamne 0soDn05-

ti, v obdobi ren€sance a baroka celé honos.ně dekorolané díevěné architektury (ca.slrum doloris).

ka(akomby' starokieséanská podzemnípohřebiště, dochovaná v Itálii ze

2' 1. stol', labyÍint]' dlouhých chodebs nevelkýÍni pÍostoraí]i' chodbJr k'jsou až

9 m vysoké, někd! lyhlouben! i nad sc

boll, ve stěnáchjsou výklenky pÍojcdnotlrvé pohřby, uzavřenó deskou se ]ménemzemřelého. Nástěnné malby v k. patík pnnim projerun stalokřeslanskéhoumění; zpÍ\,ll se tu ve zjednodušení uživalopozdně antických motivů, k1eÍé !šak vyjá.dřují nové obsahy, pozdčji piibývalo no.vých symlrolů (kfiu, věčného žilota atd').Ve 4' stol' s€ sloh těchlo maleb Zrnčni|

vowébýný pÍojel nového žilolniio ná.

kata|og (z řeč')' v rámci uměni soustavnýsoupis, seznam uměleckých děl a předmě'tů (např' muzejni fo[d, celožhotni díloumélce ap'), tvořících určitý celek. Sou.středuje údaje o autoĎlvivčetné sj8natur,

době a mhtě vznilu, o t)pu, náÍrělua funkci' o hmotné pova7e, čáJtech, roz.měrech, stavu zacho!áni a adjuslaci' o pů.vodlr, osudech a akvizici včetně invenláJ.ního čís]a (síovnej: rodokmen ob|azu).Zaznamenává výsledky ťeslauÍace n' kon.Zeívace i soudy slaršího sludia a biblio'gÍďii' Krilicky piedmět určuje, tídí' interpíetuje a hodnotí. v muzeích, galeriíchi v soutromých sbíkách jsou odboméa vědecké údaje zplacované formou tía.dičnílo líjtkového katalogu, doplo!áze.ného pomocnými indexy, dnes také systé.mem děrných štítků n' tezaurované v pa.

něti počiiačů' zavádčných šíř€ od dobytolen l9ó5. Tro pomůcky představují

Základnu plo vydávánílišléných k' dopro.viáZených reprodukcemi' Podle účelu serozlišuje k' určitého fondu (\"ýstavní i stu.

di]ni stríÍkv). k' výýavni sbíIkt a t' \r.'Lv}. podlc poskro\.aných infornllcl L. '|všeÍriúdaji(1,v' včdecký katalo8. k.\. /'popšný, také krillcký h'. viZ)' k' 5 \íl);|.]|!informací a seznam 5 pouhýml7ákhL|l l'iúdaji. Neziídka jsou ústavní kata|Llgl .

'dá!ánr ! edičnich řadách. stejné 7iťtťL. .ťuplatňují při vydávání k' velkýclj /\ iiL.ních výíav, připralovaných zača,lť /xmezinárodďúčasti, k. uÍnéleckých.})L|l)'k' jednollivců' V k' není zpÍacolávirlt 1lndío Zobrazujicích umóní, ale ialchrl..\1!l\a uŽilého umčni.Vědeckáka|aloťi7llc. ll|isyůj půYod Y ro?voji klalifikačních .\nŮrnú ! pozilivistickém obdobi včd ]9 noL,

Předíupněm jsou íaró inventáic ai|],'ckích sbiÍek istaré popisy sbíIek, k|.lJ 1tďedovat od 1ó' stol.

klttdra (z řeč'). !.9ýšený .ů2nč zil(ll]|]litrůn biskupa, zprvu v slarokicstrn\|ťlljchrámu umístblaný Za o]t]iiem' |.,l(lť]

od pozdni8otiky pii levé, eýrn!ťiLl|listraně apsidy biskupského kostťla. klLLťJ-

rary.

kttodřáh G řcč')' 1' dóm' blskLlpsNv |'.'lel s kapitulou. 2. chráll s katedl1iliil]uzrivěrem (věnec kapli)' příčnou ].l.b l ,'

katedrá|ni dispozice. půdorvsná rJrsp'l.'ll.i.

odvozená z fiancouzských gotickiů l'i.tedrál, k jejímž charakteristickÝlrr 7Iril(unlpalřipříčná lod, chóIový ochoz (aml.!lij.lolium) s věnc€m kap]í a dvojice i|:L']ních véá s nojdíným záparlníÍn po|ll].]nl'

katedrá|ni sk|o, omaČení pro modť||jsklo průsvitné, ale nepruhl€dné. Ží\ilnťk zaskliváníchránrových oken k prtr.lr,rrllénru zklidnění při plném osvětieni'

ka(eřinskó kolo: okno

katholikón (řec'), v iecté ortodolníťrr[\označeni pÍo hlavní (obecné piíll]|n\)kostcl kláštera.

kava|hni peřspeklirai perspektiva

kaviinccl kabřinec

k!'aki oÍientálni koberc€

/98/

kazrtclna. ambona (ambo), v],.yýšené Í]nís'

rcv kostele, íouácíke členíe\'angelia a od4' stol' jako míslo pro kazatele' Pozdějiv katolickém chrámu byla k' umistbvánapii vítčzném ob]ouku' zpravidla naselemievangeliini straně lodi' V evangelickém(lutcrském) kostel€ b]rlá k' spo]o!ána ně'kdy s oltáiem uprosťed závěfu' Poprseňřečništč i později piipojovaná stíška íz ka'Ínene' zc dře\'a) bývají plastrcky Zdobeny(zobÍazeniÍni evangelislů. alegoriemiapod')' Poulni kostelv. zciména ! Itálii'mají nčkdy 1até vnějši kamenné k' Islám.ská obdoba k' v mešitě ie mimbar'

kazcloráni| kasetování

telimr kilim

kc|tsk. umět|i. u' kehstých kmenů indo.e\'ropského púvodu ! době od 5' do

l' stol' př. n. |..]eŽ se překrýá s obdobímlaténské kukury (!iz: doba žcIczná' mlad'ší)' Hiavní sliediska k' u ]eží v oblaíi odFÍancie pře"( j. Němccko a Rakousko ponaše země. V nékolika llnách sc rozšiiilLldo oýtolní ob|aíi!čctnč lrska. na lbcrskýpoloosllo!' ve 1. i2' Íol' do ltá|ie' dáledokarpalské kotliny a v'limečně do Recka.Předstupnč k' u' býYaji hledán}' ! halštat'ské kultuie (vizi doba železná. starší)v-ok.ruhu homí Podunají a Por1Íní. s'.z. SvÝ.

canko a !' Francie (ó' slol')' Zhruba do3'-4' stol' se vázalo k ncjvyšším \'Ístvám

keltské společnosti (králové. vojenskáaristokracie, kněžské sbory druidů)' Trva.le souviselo 5 řadou tullů. božste! v pozdnifiizi romanizovaných a he|oů rodu n' tne.ne' Znakově v!]adřolalo čas měřený nocí(měsíčni symboly). př€dÍa\T o smÍi

vččnán mlčení i o sile dokonalosti(trojčelné symboly) ap' Utvái€Io rituálnípředněty(maska;obřadníkotel s]'mbolhojnosti a nesnÍelnosti aj')' Na vý'!oj

k' u' od 5' ýol' púsobilt vliv! etřusló' ř€c.ké, v importech í|ánskó peÍské a v pozdnifáZi hlavnč řimské' K' u. všech €tap cha.rakterizuje silná s1ylizace (napi' antickýchmotivů) a 8eoÍreldcké pojetí tvaN tíhnou.cík absuakci. Hlavnim poleÍnje uÍrěleckéiemeslo. jež Yyznačuje jednak dokonalosltechnik (kololitectvi. kovolepectví, zlat-nict!í). jednak působivá kombinace barev(např' kov s korálem, email€m ap') tvarúa výzdobných prvků' Dok]adem jsou lu.xusni nádoby užilkové i kultovní. zbranéa zbro1, kování opasků, opasko!é řetě?yžen, zrcadla' šperky, oděWí spony á 2e'jména oválné nákrčnfty (torqu*y, odzla.ky postavení a íroci)' plné n' dulé, s plaýtickÍn dekorem' vyrobené ze ziatan. bronzu' Zálrladern k' omamenlity jsou

esovité molivy sestavolané do obÍazců.n' iad, spirály' trubkové rnotivy, tÍojra'menné n' trojčehé vířivé obÍazce sjasnouZnakovou funkcí (triskeles n' lriquetÍum)vesmés seviené v kruích, dále stylizovanéplvky antického Púvodu, např' palmety'rostlinné úponlry, moiská vlna, výjimečnělidská postava a konečně silně schemalizo.vané masky znakové funkce a drobnéhoiomátu a zviiecí. rybia ptačímoti\ry' Ploš.ný dekorativni systém se v době od 3' do2' slol' př' n' l' měnil v trojrozměrný' re.liéfni (plastický styl). stavilehtví se proje.vilo ! budování pevnosti hradů a opev.něných oppid (, lat')' útočišť n' slálých

sídliiť. položeních ,plavidla ná vyrÝšc.ných míslech a ! blí7kosli toků' mnohdyvelni íozsáh|ých středisck rýroby a min.col'nictví.jež v někte1Ých oblaslech získalamés|ský charakleÍ' U násjsou zjištěna op.pida Hradiítč u stÍadonic, Hladišlě nad

Zálisti u Zbraslali, Hrazany na sedlča0.sku. Tíso! Ll c. Krurnlova. staré Hládiskou okluk na Drahanské vrchoyině a snad

i da|ší. slož]tÝ ]c problém architektury,např' lvatyň sc slouporim.jež se vyskytujíl pímořskó jižní Francii, charakieÍizova-né ieckými vlivy (3'-2' stol.)' Menhirya dolménv (ýiZ) zřejmč K' nelzlyčovali;případně jich použilali druhotně' Typickéjsou posvátné okfsky se stromem (n' sku.pinou kůlú ói doupů), studni a obětníníolem' sochahtvi zahrnuje kamennéi dře!ěné ligurální skulptury náboženské'ho a kuhovního určení (bozi, héroové).scstaly Zviř€cích a lidských těl Gymbolysmrti]. sloupy s reliéfníni hlávami ap' Me.zi !ýznanné památkY patií i silnč stvlizo.vaná hlava k' héroa n' boha z MŠeckÝchŽehfuvlc. Vltesaná v čcské opuce !e2' sto]. př' n' l' (Národnímuzeuí] v Praze).

SirokÝm odvětvim isou kuhovní Ínasky

s t!áíemi bohú a hércú (lepané v bÍonzo.!én ple.hu)' Umění Íeliéfu zasahovalo do\'ÝÍoby razidel mincí' V k' mincovnictvípicvažovaly d\'a syslémy doložené i v čes.kÝch Zemich| zlalý a stntrný' Nejslařšík' mince ze 2. stol' pí' n. l. s!ědčí o make.donsko ieckém vlivgl později pňstoupilymonťlární podněty fuma' V oblazech namincích se objevují molivy antické i kelt.ské' K' kultura uzaviela vývoj pravěkéhouměni a prostředkovala styk z' i sti€dnÍEvropy s řeckým a etruským sYětem'

V iímských provinciich byla poslézeroma.nizována' jinde převrstvena novýn etnikem. Po zméněletopočtu však pokračoYa.la v ostrovní oblasti (Zejrnéna lrsto a skot-sko), kde vytvořila podloží nového !ývo.

ie v Ianém středověku (\,iz: anglo-iískéuméní).

keno(at (z ieč.). od antiky hÍob bez po.hibu' painálnft v podobě náhíobku, kteívšak ncobsahuje ostatky Zemřelého'

Kentnuři (l ieč'), podle antické mytologiebylosti, pololidé a polokonč, Zobrazovanéna antických reliéfech i v malíkké výzdobě

váz. castým anticlÝm i |enesančním ná.

i99i

mělem byla bitva K. s thesalskíín kmenemLapithú (kentalromachiá)'

kcramika (z řeč'), obecně všecbny ýrob.ky z pálené jíovité hlíny, v užšim smyslujen hliDěné nádoby nebo dokonce pouzenádoby polévané bilou ciničito olovnatoupolevou (ťajáns' majolika)' ' V ařcheologrije k. charakterislickým znakem jednotli.

vých pravěkých kultur od neolitu až poraný sliedovět.

I(erberos (lat' cerberu', v antické m}to.logii tÍojblaÚ pes stieící bnínu do pod'světí; platíjako symbol podsvětí. říše Há.dorT.

kerčské vázt| vázové nralířsNi

lieíman: orientálni koberce

ketertóra (hebr')' stříbrná. rúzně zdobenákoruna tóry, symbolizující její moudrost.

ki|im, kelim, tkaný koberec' na rozdíl odručně vázaných orientálnich koberců tenčiaobouýřanný' stará technika k' j€ podob'ná technice tapisérií, barevný útek kryjenebarevnou osnovu' orientální vzory jsou

8eometrické, podobné vzorům na kober"cích, ale k. jsou tkány nejen v předni Asii'nýbrž i v Meliku, v Evropě pak na Balkánéataké ve Skandinávii' Díuhem l.jsou per.ské koberce senneb s drobnou vegetabjlníkr€sbou'

kinetickri p|asti|ra. rnobily, sochaiská dilanové tendence, kteÍá tepNe v pohybu a je.ho proměnách hledá sledovaný účiÍ. Patísem i mobily z líslků lehkých kovů, volÍěse pobybujicích v kazdém závanu' Kezhybněnis€ také uživá hodinoÚch mecha.nismú' elektrických časovaných strojkúap' V k. p' převažuje ko! a umělá hÍnota'

kiosk. název z turecké architektury pro za.hradní pavilón' později drobný pouličnitÍámek, ťstavni stán€k apod'

kirmán: orientální koberc€

I0adeni do hrobur Kristova ikonografie

klrdi, břevnoví, vodorovné části článko!éarchilektury nesené svislými podporovací.mi (nosnými) články. V anlické architek.

luře se pravidelné sk]ádá zarchilrávu, vly.su a nmsy.

klan okar lluzionismus

(|aněni pasýřu a králůl Xrhbva ikono.graie

klMsly (odo Clarissarum, O. Sanclaeclarae), Ženská Větev' druhý řád minoritú(y|z), za|oŽený r. 1212 sv' Františkemz Assisi a sv. I(láIou, první představenoujejich konvenlu u sv. Damiana v Asisi,púvMně prolo zlané damiantky n' takéřád chudých paní (o' pauperun doniná'rum) a tepÍve po smlti sv. Kláry (1253)klafisky. Jejich konventy byly zprgvidlazakládané při konventech minoritů' Rádo'

Ú oděv| čemý hábit a ávoj (u laickýchs-esler bíý ávoj), provazové cinguluÍn. DoCech je před r. 1234 Uvedla sv' AnežkaPřemyslovna a usadila v klášleře u sv'Flantiška v Pra?e na starém Městě.

k|asicismus (z lat'), v dějinách výtvaméhoumění název styloýh tendencí, navazují-ďch na helénistické umění antiky (kol'poč' n' l.) a renesance' V ltálii se uplatnilhlavně v archilektuře pozdni renesance

a vyhranil se v díe Andrey Palladia' v po'době široce napodob€ném na severu a na

ápadě Evropy' kde ovlivnil ještě tvorbu17' a 18. slol. v poslední čtvni 18. stol'ovládl pak k' celou Evropu (k. LudlikaxVI' a enpír), Zvlášlě dlouho byl oblibenv Rusku' JiŽ po roce 1750 byl J' J' winc"kelman hlavním teoletickým mluyčím kla.sicistní]o hnutí, kleré sejmenovitě v letech1780-1830 rozvinulo jako novoklalicis-mus (neoklá-sicismu' především v evrop.ské architekluře a so{haistú. Tendencek. se uplatňuje i ! zobřaŽujících uměních až

do 20. slol.

klrsoré zd;yo: Zdivo

klášter (z lat' a něm'), ohÍázená skupinabudov, sloužíci za obyd[ a působišlě mniíským řádúm (viz) mužským i ženským'PÍvní k' vmikaly v západoevropském o-kruhu od 5' ýol' Dobou zlláštniho rozvojek'' zakládaných !e městech i mimo měsla,bylýředověk' Komplex k' (opatstvo, v}ai.nutý benediktýny, lvoří opatský kostel,kňžo\'á chodba (!i,: ambil)' pňlehajicll němU zpra!' najiž' íIaně a obklopená na

třech dalších stranách křídly' Tato Čá\t

uzavřená k]ausurou (odtud k' lat' c|.LU

slrum), zahrouje sakrislii, knihovnu a \|)o-

lečnémístnosti' zejm' ve ých' Irřídle lrržnl.ci(viz: dormitář) s oteplovacím plostolťnra umfárnami v přízemi, v již. křídle pir.zemní jídelnu (viz: refektái) a šatn! | pllře, v záp' křídle kuchyni, spiírny' sk|cpva v palře půlodně i poradní kapitulní 5iň(viz), klerá byla časem situována poh]iŽ

chóru kostela' Vně uzavřeného jádÍa jc

opatsM, noviciál (dúÍn kandidátů člený\ív řádu), zahrady, budova laických i|enúřádD (např. konvrŠi, z lat'), dílny. ho\p(]"

dářské budolry, hřbilov' vodárny ap' AI.chiteklonické uspořádání a výzdoba k, sc

řídily zvl. zásadami' plynoucími z iehll]c(ýolneji monaslická arcbilektura) a lr()cházely také dobo\^ými dispozičními zl]]i-nami. patmými Zejm. v 17. a 18. stol. \.."dje teínínu k', konvent (viz), t.i1ajíu mnoha iádú zvláštní o?načení p|o iidový dům Grovnej: řády)' Kláštemí budo\a.v níž přiněkErých ženských k. bydlel pí(|bošt, se nazýlala ploboštsfuí n. IolněŽ plclatura. Pravoslavné lr. (monastýry. lá\ ]nalazujíď na tadici k' východní cirl\ť(viz| monaslická architektura' mniškó řá.dy, řády). Buddhis|ickó k' vmikaly již ,]d6' až5' stol' př' n' l' apostupněse ut\ářc|\v nékolika lyperh; časem pro k' Zobecn']l()

označení vihara, púv. po]menování poulťplo obytnou část k'

X|ášterec' K' nad ohří'jedna znejslaliÍcha hlavnici Úroben porceliínu v sev€Iozá.padních Cechách, založená 1793 za ponr.r

ci durynských odbomítů, od í' 1803 |hu.

novská. zprÝu šedavé, nekvalitni výl)hhbyly technicky vylepšeny v r' 1820 a |o1835. Kol. Í' 1850 bylo k]ášterecké ná{l(]hi

v popředí české ýoby (cisahkí scItist' 1851) a porcelánka měla i ro^Ól\tnívý!oz. Tvarově byly obměňovány zllaŠtópředlohy z Mišně a Vídně' K užitkovin)nádobám leprv€ před 1840 piistoupila f|gurální ozdobná plastika (zejména ! koi.rovaném biskvitu), po Í' 1850' v obdlňiVenierově rovněž v popřeď. Zna.koubylo do r' 1803 malované K s parciim.později písmena TK' do 1830 ma]orlrnl.posIéze tlačená' Znárodněný a do porccJtnovéhokonc€rnu zařazený podnik pllcu ť

dodnes.

k|ášterni kl€nba| kleÍba

/100/

L.Ý.K, ,EK(rTK

+.. Tx .šs,\=-nJHG

li|iícŤec. l(' nad ohň. ň.

k|cinneislii (z něm')' souhmné oznaóeni

prU 8mfi|') lI ma||ie gÍafiky) .]6'sIol'.

Ilťři pÍU sle dÍ0Dn0pIsnť práIlc|ie pIace

íZcim;na v nčdirytu) volili malý íormát'

řtznačení ..malí mlstři. nemá hodnotící

víznan' V |istech i séních a ! ilustraci se

včnovali nánětům z anlického báieslovi

a histotie, n' elickým a náboženskFl často

\. duchu reformace i n' ze života měšéalr.

\Na a lolniků' Dalši vrstvujejich dila tvoří

ornamentálni předlohy, ná!Íhy ozdob.

ných užitkových předrnělů a Znázornení

alohilcktonických delailú: šíňly fenesanč.

ní. pozdné rcnesanční a manýristické slo.

hové pnki' obé sloŽky glafiky k. íoužily

]ako nálod mnoha zaalpskýÍn malířům,\ochaiúm i \talebním kameníkům' s!á dila označovali: monogramern, jnénem. le.topoólem' Mezi k' paťí hlávnč němečtí

lrafici. v pÍlni leneraci vesměs nás]edov.

níci A. Dúrera (Beharnové. G. Pencz aj')'Vedle No|imberka a FÍankfunu iejich cen.tra |eží z!']ména v PoÍ!.ni' V širšiĎ smyslu

býají mezi k' 7ařa7oÝáni rovněž někteígmfici a architekli ve FÍancii a NizozeÍni'

klej. lepidlo, např' klihoÚ. kaseinolý,pr1sk1iičny. roskoro pryskyiičn} ald'.lenoz \e pouz!a V Íe\lauratolsKe plaxI'

|ilekátko. úzkástolička n' lavice k motlitběvk|cčť. opaliená mírnč sklonitým stup'nčn' n. jen homí deska ýupně bez pod-stupnlce. sevřená mezi postranice' K' býváopatřeno sklonitým pullíkem, častol skříňkou. ]e součásti zpovědnic, jakopodnož chóro\'ých lavic, patronálních la"\rc. Ioslelnich la!ic d p Zakladnim mate-n; em jc dře\o K' můŽe byl piizdobenodýhovánim. řezbou ap' Rovíěž ie vystytu.

jí k. zděná' iTEsaná z kamene, a 1o ]akuvnili stavby. tak v exteriéru.

klcnák' klínovč přitesaný kámen kleneb.

ního oblouku'

klenba. alchiteklonická konstrukce z ka.menú, cihel i z li1óho Či dusaného zdila'spočívajíci ne zdivu a uzavirajíci prosto!;

usDoiádáním. vahou a Narem nese sama

seňe' Tlakr z klenebních polí směřují dopudpurne časti V pruřczu cíld k' vŽJr po.

dobu zdéneho oblouku' jehož !nilřni(lía-na je líceÍr k' a \,nější řubem k' V hmolé

obloulru probihá tlaková křilta určujícíp€!noí: probftá li blízko lice je nebezpe'

čí dlceni k.' blíží-li se příiš rubu, hrozí

uháni k Klenební oblouk nasedá na pod.

khnb!. (knŽová)

půmé zdivo v pa1kách k'' j€ho světlost

určuje rozpon k'' jeho mezná výška 1iškuk' Kde rystupuje zdivo podpoÍy nad k''Írluúme o nadezdi.lce. Během vý.Voje ar.

chil€ktun., zvlášlě od římské antiky. se iT'vinula iada klenebních typů odpovídajicích dobo!ým požadavkům slohovým

i konstrltčním. A' klenby zavřeÍéi valená

k'. příznačná pro archi|ekturu románskou

a r;nesanční, je podélná a často poloku.hového řezu;leji patky' opirajíci se o pro.

tilehlé. zpralidla rovnoběžné zdi, spočivají

na zdivu po celédélc€. Zcela kátká Valená

k. se nazýaá klenebni pás' Podle oblouku,

kerí se jeliv iezu' se mluú o valené k' pl'né.. ačené, ploché apod' Polovalená k' je

Llťn|'!. (\a|ená s lunelami)

khnh'. (polov!]ená)

/ NI/

kIenbl'' (hvčzdo!á)

poloviční valená, opiená vrcholem o stě.nu. Přímačný renesančni a raně baíokníútvalvalené k' s lun€tami Grovnej)- |une.

tová l. . lzniká kolmým p.únikem vélšivalené t. soustavou menších (nižších)k' valených' Také utzv' kláštemích k', kle.ró vznikají kolmým průsekem dvou k. va'lených, spočivají patky po celé délc€ naZdech. Výjimkou je oEvřená klášterní k''vznikající 2 k' plné odříZnuúm ÍohoÚchčásti svislými ro\inami, kde tlakyjlou sve'deny do nékolika mí't' Tvar a rozměI !aIe.ných k. lalářejícich k' klášterní, uÍčujev pruniku laké k. neckolou (neckovitou)'Plochým seříznutím k. klášterní nebo nec-kovó vzniká pak t. zrcadlová' Mezi k. za'vřené paň LiŇť kopule (kupole, báň, sfé.ra, k' eliptická nebo oválná), kopul€ vy.tlořená nad uzavienou paleční linií kruho.voLr nebo eliplickou !e tvaru polokoule,

klenba' (kroužená)

ku]ové úsečc (calotta, kalou) ap' Podleoblouku, kteÚ lykazuje řez topu|í, se ho.voň o kopuli stlaóené. ploché i hrotlté'le-li lieba konsln|ovat kopuli nad čtver.cem. pak obýarávaji přechod buď lzv.pendanlilv nebo llompy' Přibuzná jek' melounová, \'ytvořená dilci \' podoběprohnulých valených k' Zmenšeného pru.řezu' Ta' česIrá k' je polokulovábáň' sviýle odiezaná zdmi, lzlyčenými nad čtver.ceq vepsaným do kruhové Žákladny bá.ně. Je li nisto poIokoule výchozím kle.nebním Narem kulo!á úseč. vzniká pla}ka, nad čtvercovým půdorysem obvyk]ezvaná česká placka. nad obdélnftem placka pruská. Sem se přimyká řada složilčj

€nba. (Óeská placka)

ších sférických k', ob]íbených v pozdnimbarotu. Jako púniková (proniko!á) s|Ú'Íická k' 5e pa-k někdy označuje tako!é la'klenulí prostoru. které \"niklo pÍonitťna spojením sférických klenebních čáýíB. klenby ote!řené| středověkou k' kížovou lze odvodit rolněž z kolmého pronikudvou val€ných k' HÍany, kleré !2ni|iL]iv místech proniku, s!ádějí tlaky do čl\iopěmých bodů v úhlech tlenebního polť(travé) a děli k. kříŽolou na člyii káp.Jsou-li hrany zesileny karnennýn]i žeLl|\.ktelá pak mají hlavni nosnou funtcj. ]d|o žebrovou k. chalakteristickou plo g()lj|ké slavitelslú' sled k|enebních polí vrl!áir||.nbu kostelní lodi apod' JsoU li 1l

/102i

chlh lc[o\c L \ lclc \i\i iaku čelnt:ob

|nu|) hl \ ln k (' [' ro\ rť DL|u l| \TcnoL}

\!d. |d( Ú Žťhr'\( U |\ ínupJI|(| UoKfoc.

nJ |' ]c \\el](nJ Úl po.fol Un LJnncne

prnri \ibi forlr\!n\ch .scsn0llnr neno

,,smr,lrlni i. irhrota \znrr'a,l)0rr lr \ po_

dl|n.m (:ičneIcU\ťm n a\. mezlouluna|.

ni žebra vložcna ]ešté kolmá a vodorovná'

\' pL|7dnL ! Í](ť Žchfu opčt Íráceii lun.\rru[]i\n ulrhu d \ta\i | \e lrc\arne 0c

koÍalilllíni úunk! lako k' h!čZdové

Íh!čld0\il.' h\čZdjťo!ó)' vznik|é pdni.licm nékolika valených k', na jcjichž lici

Ž€bra rvt\'áicjí h!ězdo!é motivy, podobně

u k, sitoYé' kd.sc žehÚ splétají! plavidel.

nú \íiov!. \1olec. u k' včjíiolé. ohlrbené

\;nq]ickj po7dnígoticc' kde se žcbra !ó]i

nrviló tfik]ádeií poliÍýva]icc celou klc.

ncbnílíc. a U k. kfuUženó. kde1\'oříbohalé

klouž.né obra7cť' U k' visuté je svolnft\pušlčn h|Lrbol.o pod vrchol' V k' sklípLo.

\t či diamanlolé naproti tomu žebÍa zcele

mi7í v plásticky púsobivóm, konúastním

se\lavení ploch a plošek kápi. K' hláňová

má loliko mě|kó sklípky a konečně Íene.

sančni k' hřebinková (různého tonstrutč.niho typu) je Zcela zplošlěIá, až na tenké

hranvvytaŽenévomítce' Uklenebroz]išu'jemc 7€jm' lylo části a vztahy: palkak' (horni čásl Zdčné podpůrné konslrukcen' podpory. slouiicí k uložení k'). výběhk' (počálek k'' peleční čáí k')' líck' (!n]třníplocha,jížse k' uplatňujc! inle'riéIu. podhled l. ). prsa k' (u žeblolék. vnilřní plocha rnezi li' žebry)' rubk' (homi, Íubo!á plochak,), čelo k' (neza.tiŽcni okra] k. !!islá licní plocha n' styčnáspára Írťzi k' a ob\'odovou zdi). ŽávěIk (lrcholo!á iást k.)' rozpon k' ís\'ěllostk'). výška k' (nrěiená od lini€ rozponulzhÚlu k ťrcho|u k.). sía k' (dimenzcK' konýlukce), 1.cholnice k. (spojnice vrcho]u čclního obl0uku. čela kl€nby se Zá'velem }.')' Z\,lííni sťsLava malíclr klenbřček| ÍiLlxkt1Io\ú klcnh'l

l'It hi sLoicpino\l: \|iořepinoyá klenba

l(ltnčí' i]irobna kameninv a keramik! Za.ložená I' ll]10ikťramickó dí]nlse v nístěÚLlÍŽe|] !jo lnlomnUst|. krly hr\ lpnjeny\ umťlctIcnr družv\U chodn\ia' 9|ahi.lrc|m licrannku 5 pestŇm k\rělo\áním'

Llencbli ohhukr obtouk. klenba.

k|enebnipjs. také pas, zdčný oblouk' ruz'nč šiÍoký, kleÚ 7pe\.ňuje konstrukcia íyt'mick]' odděluje jednotIi\á pole íiedověkék|cnbv kiÍŽo!. nebo ú\eky k|enhy valené(neJklenebni p')' K' p. uŽívala hojnč lakibalokni architektura. ktelá zejÍnéna ve

s\éÍn p€Ílpektiuim pÍoudu zvyšovala dy'namický úóin pasy přiklánčnými a odklá.něnými'

klcnebni pole. tlavé. oddil kl€nby v sleduda|ších (! chrámové lodiapod.), prostoro.vá. samoslatně zaklenutá jednotka ltiedo.věké architektury' vymezená v zásadé

čtleřici pilířú a ! k1enbě pasy, poPřípadědiagonálnč zkřižcnými žebry' Ve !ázanómsyíómu románské baziliky se k jednomu

čn.ercovému poli lodi hlavní přimrlrají dlěpole v iodích bočních (1;2)'

klťnÚni ŽcbÍo: žcl]ro

kl(not (Z něm.), l. archaické označeníproiperk všeho druhu. 2. heraldická ozdobapřilby' Pomocrtý k' zpÍalidla opaluje zna.mení na šlítě' (' samostatné se liŠí od zna'meni;b'íraji to chocholy z pavich či pštro'sích per, rohy, tou]ce, květiny, !ělceapod'. tak'r poloposlaw lidské nebo zvíře.cí' ]. k' kořunolační; kořUnovačni k'

li|eprdlo. signálni zařizení na domovních(palácových) dveiích, pozůstávajíci z pa'ličty či tladívka dopadajíoícho na kovo.vou desku' zviáště v období pozdní lťne.sance a bafoka se k' lilému zbronzu dosÍá.valo náročného sochahkóho Ztvárnění'

klcrika (z lal.)r srtana

k|cštó. kovová táhla uívaná k stažení zdi.la vystaveného vodorovným tlakům, uklá'daná do zdiva nebo volná (v palkách ob.loukú renesančních aíkád)i také trámyýahující dřť!ěné stÍopní konslfu kce'

lileili r. lodoÍolné tÍámce. sloužicí! konstrukci lrovu k pňčnému vyztužení,zvláíě ve střešní Íoviné, a to spojenímkrok!í. nebo staženírn krokvi, lzpěfa sloupku. Dnes se die!ěné k' častěji na-

hlazují železobetonolou konslrukcí'

k]cto!aná omitka: omítka

klidnrui (Z něn')] manekýn

klih. lepidlo a pojidlo barev' vyÍábénéz bílkoviny kolagenu, obsažcném hlavněv kostech' slouží táké k pňpravé Úalííské.ho podkladu.

k|ihorá forma: odlévání

k|ihová malba. rnalba pro!áděná barvami,jejichž pojidlemje klih. K. m' se užíva]o uŽ

v EByptě (náltěnié výjevy) a v řínské anli.ce, od středověku hlavně ! zaalpských ze'mích Evropy, dříve uŽ v Indii a cině'

k]ikatka, 7a|amovaĎá vlnovka' cikcak, ta.ké pilový vzoÍ. ákladní motiv geometric'kóho, abstlaklního ornanentu, Zvlášlě při.Značný pro ysy románské alchiteklury.

v&klikarka

k|inkoiý rÁm; rám obrazu, vnitřní ráÍn

k|ink!. pravoúhlé dřevěné trojúhelníčky'zpravidla z bukového dřeva, kteÚmi sevypiná vnitřní (Mlud také klíntový) íáínobrazu malovaného na plátně'

klinorá Íorma| odlévání

klinová věžl věž

klínoré Žebro: žebro

k|inožka| dláta

Kliol Múzy

klobouk v heraldice, odznak cíIkev hod.nosti nad znakem. Kardinálové maji čen e'ný s patnácti střapci po stranách, patriar.

chové zelený' |ovněž s patnáclistřapci, ar.cibiskupové zelený s deseli Ířapci, bisku.pové zelený s šestistřapci' opati a proboŠti,

generální a kapitulní vikáři' řádoví generá'loyé aprovinciálové najíčerný klobouk se

šestislřapci, kanovníci černý se třemi, dč-kania vikářičernýs dvěna a lronečně fará"

r l03 /

ň černý k]obouk s jedíín střapcen poobou stanách'

klok (z lat')' od slředověku uávané ozna.čení

'pTo svrchni roucho, pliáiť, zvláště

mua(eno kr01e,

klÚuzek| maslek

knčžištó: apsida

knihá hodinek bodinky

kniha perikop| evangelistiÍ

knihtisk, technita tiskuknih aj.lextri. Pn-nípokusy v Evropě předslavujítzv' deslo.tisky ve 14' stol', blokové knihy; řešenípřinesl lepNe způsob sázení stránek knihyz jednotlivých kovových liter, objevenýv polovině 15. stol' J' Gulenbergem v Mo.buči. Podobný zpúsob byl znán jižY 11' stol' v cíně a Koreji' kdy byly pouí.vány litery z pálené hÍny a později ve13. stol. lity z bronzu.

knižní mllbn; iluminace

knižní lazbr' ochranná obálka (desty)psaného nebo lišlěného Extu, jehož archyvzájemltě spojené prošitín ap., jsou upev"něny do desek. Liturgické knihy ranéhostředověku mívaly lěžké desty bohatězdobené slonovinou' drahokamy, drabýmikory s r}Ťými lebo Íeliéf!ími vÍevy. Poz.ději byly knihy váály do desek potaŽe.ných kúá a opatřovaných kováním a spo.nami' V renesanci a baroku k. v' Ztrácélaněkdejší masír.rtost, až posléze se proměni-la ! lepenkové desky, potažené kůži s da.čenýn a zlaceným ornamenlem, kteťý pro.šel dalšími slohovými proměnami' K pou.žiti noÚch technologií výŤoby i materiátůk' v. došlo v 19' a 20' stol'

knižní značkai exlibris

(nó||eřor' fajáns| Bayreuth

kobalti modře

kobal(oiá čeíň: černě

koballorá ze|eňl zeleně

kobal(ová žluťl žlutě

kobakové sklo' modře zbaNený druh ba.revného skla, jalé zvlášlě české sklámy

ryráběly v 1' po]ovině 19. stol. K' s' zpra'vidla masívních tvarů bylo broušenoa zdobeno ča$o zlatem.

kober(€ nástěnné: tapiséne

koberce ořienú|ni: orientální koberce

kobcrcorý vzor, 1. označeni pro způsob

1ýzdoby řeckých' hlavně korinlských ke-ramickýclr !ádob 7' stol' př' n. 1. pásy zví'řat a rosdinného omamentD' 2. způsoblgrafitové dekorace v ohraničených plo-chách volně rodožených po ploše fuády'

Iobi|í h|aili oblout

(odaň, královská dánská ýrobna fajánse

a porcelánu' zlložená l7ó0 jako soutÍomýpodnik, od ť' 1799 křálovská, od Í' ]882znow soukromá tov|ima firmy Aluminia'Pracuje dodnes' specia]itou je jemná pod.glazurová malba (v mďrých' šedýcha hněda\.ých tóne.h)' také podle náwhůznámých unělcú' Nejčajtější značkou jsou

lň vhovky a kálovská koruna'

loimésis (řec.): mariánská ikonoglafi€

kóje (Z holand')' púv. oddělené míslo nJlodi' dnes technickýlermin z oboru mu7c]

ní a Úslavní inslalace; část prostoru (.r'í.slavního sálu apod' ), oddělená a \Tmezeniini^í' zpravidla ptol'iŽomí příčkou, panclem,

kokošnik (z rus'). pův' žcnská pokrÝ\kilhlavy s qsokou hřcbínkovou ozdohou'později také vrcholotý úNar pravoíat.ných koslelů s bohatým nakupením štíůkolem střední včáce'

kokošni1.

ko|óž (z fTanc. co]ler nalepit' přilcpil).v púvodnim snys]u obraz vzniklý spojc.nín malby n. kresby a vlepených ústiižkůnovin, vinět. plakátú, tapet' i pomalovu.ných kusů papíru ap' (ednotlivýcb n' kla.dených vedle sebe n. se překýajicichlK' vnášející do obíazu prvky bmotné sku.tečnosti, zavedliG' Blaque a P. Picasso (v

l. 1912-13) píávě na přelomL] analýické.ho a syntetického období kubismu (viz)Pokud je zuátko!án pouze papít, raný po$up k' bíá někdy označován jako ,,vlepený papfu.' (íranc. papier collé), což ]eo!šem technika známá ]iž díve' K' všakrozšířila Úběí hmot a přivodila nový ilpuměleckého día. Možnosti k' ! kombinacis nol"ými příbu2nými postupy a technikami Íozšířili další jednotlivci i směry a bnull(viz zejména dada, íuturhnus' surlea|ismus, abstraktní umění, pop.art)' obohaceni annená již dadaistická lotomonláŽa její technické i ýnamové odrr]dy. Pod

kodex (z lal.), v a'tice púvodně svazekdestičelis voskovou vrstvou ku psaní, poz.

ději pergamenová rukoplsná knjha, slože-ná z lNatemú (čtyři dvoulisty) či kvintemú(pěl dvoulistů)' spojených ve svazekv perných deskách'

--/o\I -.1Ru/

E

JOI&.o. 9t

Kodaň zn'

/104/

oznaťenr k' v írím smyslu bJ^ajI zahrno.

vany iťilějiné ť\perlmenIah| |ecinIey: na

pÍ|ncipu pÍúhhdnosli n IvarU v|epenvch

óloiných matenaLu: cast€cne slÍnava!|

pirvni ph epenych papiÍU motnovane n;.

irodn'|sI| (deki|laŽ' z tÍanc'; ýovne] de-

Lalk): \trha\afu. pomačkáni aj' defoÍmace

lfroasaŽ' z franc'). jei detailúm dodavaji

r.řelí rozměf' vedle k.' v podstatě plošnó,

5ť ro7\l]ejI Uhdubne. Vys|o\íě lroíozměr.

ne 17 plnslorotvome k0m0lnullcl poslupv

(vil: asambláž, lrotáž).

|io|či štil: znak

kolekti}ni dům. koldúm (z ruŠ')' obylný

d. DaÝlačového' chodbového n' kombino.

vaného tvpu, dimenzovaný pro několik sel

ú tisíc ó6yvatel, zahmu1ici společné pro.

vozní a sociálni Yybaveni. seslává z čásli

l-Ze obymé(byty s ruzným počlem pokoju

a hvt|enr!k]ch zaňzeni' v jedne urouin' d\.upod|inl)a z oddé|ené část|spo|eč.

né (jesle, jídelny, tnihovny, klubovny,

rníslnosli služeb, plodejny ap')' Kolekti'viíický plo8laÍn [' d., domú koÍrun,propon!|!| pú\ndné pokoj ( plo ka;deho

i]ospé|cho r,bvvaLeIe' propracovaIi sovétšti

archltektia urbanisté 20.let. PoÍ' 1930 se

od loholo druhu ob},l. domu upustilo' Né.kteÍé námčty (např. společné sociáLni \y.baleni, kombinace dispoáce typů bytu)VŠak zobecněly a za různých, tř€ba rozďl.ných podmínek i archit€kbnických před.íav se nalóhavě rynoiily po 2' s!ěl' válce'Příklad dvou koncepcí (větší n. menší dřÍrenze) poskytují dva [. d' u nás, v Litvinově(návrh E. LinhallaV' Hilský r' 194ó,

cclck dok' I' 1958) a ve Zlíně (návrhJ. VoŽeníet' výsl. 1949-50)' osobitou!áIiantu k' d !e smyslu

',malého města..

t,c velkoměstě uskutečnil Le Corbusier(NIaJleille, obytný blok Unité d,habitati.on' výst' 1946-52); obměny lze sledorataŽ do 60' let'

kolibka. kamenická' užod egyplského sta.rověku použí\'aná pomůcka k zvedánib]o.krr' poloviční kuláč, na jehoŽ rovnou Plo.chu se kamenný blok pře\'ali a při kolóbánístňdavě podkÍádá sůle qšíini podlož.kaml.

kolik. herol$ká fi8urai kúl

ko|inská umbra; hnědi

kolkotal čeN-eně

kolo Šlěstěny. k' šÉstí, l. jeden z atributúřímské bohy'ně šťastné náhody a přími!é.ho osudu s' (lat' For1una)' ztotožněnés řeckou Tyché; značí nestálosl. ncp€r'nost, ploměnlivost, vlaslnosli, ploti nimŽv lenesanci kladli pevnost ctno$i. např'stalečnosti (]at. Forlitudo) projevující sílu'2. v alegorickém !ýjevu rotujicí n' poza.

stavené kolo (na hřídeli upewěnéÍn na

sto]anu), p-oháněné ženskou personifikaci,zpravidla stěstěnou, někdy se zlvázanýmaočima, po jehož obvodll n' na loukotichnahoře, po stranách a nejníže sc přidrŽují

lidé prosti i korunovaní' Kolo tu symboli.Zuje proměnLivost osudu, štěstí i neštěsí,vzeíup i pád' Poskytuje norální poučeíí'Melafora kola osudu - šlěslí s figuramivčetně vládce se objevuje v lal' filozofickélile.atuře staíokřestinského období a pře.

cházi do u' íředovčku a renesance; od

12' stol. je častá ve ťzdobě knih a za re'formace 1ó. stol' i v iluýraci l€tákú

ko|ofón (Z řeč.), poznáÍrka o půlodu knrhy, o aulorovinebo tiskaři, piíp' i o tema.tice' místu a roku vydáni na konci pnotis.ků a starých thků, předchůdce dlešníliááe'

ko|onids' sloupořadí' neklenutá ďoupová

chodba' oblibená Zvláště v kiasicistni ar.

chilektuře 17., l8. i 19. stol. Předchúdcemk' byla antická stoa'

ko|oniá|ni s|oh, styl architeklury inábylkuvan8lických koloniich, Zvlášlě! se!' Ame'rice, odvozený z an8lického tlasicismu,oblíbený ve spojených slátech ameřickýchjí]enovitě v 19' slol. K' s' chaÍaklerizulijedioduché slavby se sloupy při vchodu

a v Zaízení soustruhovaný, l.yplétaný ná'býek z ořechu a dubu prostých, šlihlýchtvaru (kvakerský náb}t€k).

ko|orismus (z lat.), znamená v malbé zdů'Iazněné uplatněni bar€v, baievného poje'

tí, kteíé přejímá i mode]ační a pÍostoro.

tvornou funkci ve Ústavbě obruzu, s po'tlačenim l(|esby a linie (např' v benálskémk' tó'-1'. stol')' Tlumoči také rýrnamovéakceíty'

kolorit (z lat'), ! malířstvi barevnost ob!a.zu, ]ehobarevná skladba. !,tvářená bafla.

ni ajejich valéry' K' palří k charakleíistic.kým rysům umělcova projevu.

Iotoío\lni (z Iar'). UžiÝeni kÍesby ploŠnym

\vha cnlm. IaLé ručni obaneni nskú(pozdné středovékých kánonových listů

a knižních ilustrací)' v 16' 18. stol' se

k' uávalo na vedutách. devočních tlscícb.

kukátkových obrázcich' později pÍo nód.ní přcdlohv apod' Bylo něldy také prová'

děno podle šablon.

ko|os (z ieč.)' obrovská, rrysoce nadživotni

socha, pů!. volivníi později Zobrazeni boŽ.

stva (K' rhpdský)' nebo panowfta (v

Egypté a l fumě)'

kokrsálni iád. sIoupový iád. kde výškas|oupu (pilastru)dosahuje dvou čivíce po.

schodi. okenních iád: archltektonické ie.šení oblíbené l klasicistnich obdobích, ale

zejnéna v baroku'

kokné sla\bI nákolní slavby

Lolumbárium (z lat')' pop€lnicové pohře'biště. v antickém Rimě zvláštní sBýení'hrobníkomora s řadou polokÍuho!ýcb nik!e stěnách. v nichžbyly umísloýány popel.nice s pozůstatky zemielých, v současné

době urnová hala' nebo pÍostor ryhrazenýumám při krematoriích a na hřbitolech.

I(omlrkoré. člcnové $avebních dÍužin,v nichž seod sťedověku sťskupovalistali'leló, kameníci a zedníci 2 údolí v okolícomského jezera v selemi Ilálii, budova.tc1é náročných chrámovýcb staveb v télooblasti. Názvu se někdy užívá i plostavba.ře a jiné urnělce óinné hlavně ve střednía s€lelovýchodní EvÍopě Y období rene.sance a úného l]aroka.

kombinollná (cthnika, doplňko!é spoje.ní dlou i vic€ Ealických způsobú na téže

desce k doci]ení no!ého, Zplavidla jemněj.

šího úČinu dsku (mědirylina a suchájehla)

apod' Konbinované t' se uplatňuji také

v malbě (lenpelo!á podmalba pto olejo.

vou m. ap.J

lion|cno|Blilni uněni (Z lat.), souhmné

označení plo u' všech druhů připomínajicípamáttu zesnulých i význam současnftu,

! užším smlslu veškeÉ u' zvané funeÍální

G lat', viz)s funkciucbo!ání tělesných po'

/n5 I

zuslalků i pamálk!, podmíněné dŤuhemkLl|ILl ll[(!ých. piedstavami o posmr1nómživotů izpt\obenr pohřbíVáni. jei zahmujeť!ha\ení pohřehiště. obélní pied|rrély.nonuÍnenúlní f sta!h\. /nani Vi7 nvÍamr'dv, náhrohky' mauzoíd: pohřeb;í'kapleIů7n.ho Llpu. kostnice ossaria). y pápa'dč mu.ednikú mart)'ria (viz). dále všechnydruh\ urťn. Iakvíináhlobníků. podobizny(\iZ fajjum\ké poÍróty)' pobiební (tíy.kon|h\'e i castra do]oÍis (!iz). posÍnÍnénr$k\. I konečné epitah (viz), r širšímsmys|u leškelé typy sakráIních i svétstýchpamámftů (Viz'i vytvářených k oía!čosobnosli. ideje (sÍovnej apoteóza). sku.

Iin n' udáIo\lí\čclné p' na bojiilích' os!o'boz.ni ap.

kon]in (7 nénl. a lal). trubicovÝ průduch !ezdilu či piizdi. slouÍci k odváděníkouřeZ topeniště v doně' Homi óást k' nad ýře.chou b}la Z\'láště ! rcn€sančni architektuředckorativné fornrována iímsami apod'Rírnsové n' jinak ozdobné ukončení [. senali\á hla\^ k K zv áiln|rn rypúnr paÍi]IzV k' \lai\ki' jchož lě|esoje \$azeno na

krako|cich před obvodní zdi budoq a je'hož hlava bý\'á ozdobnč provedená. V mrnulosti se Zdily k' vělšich pruřezů. tz!. prú'lezni k., t€prvc od ]9. stol' 5c zavádějik' menších pruřezu lzv. ruské k.

l.omnatn (z]at')' obyhá ireprezentační síňna hradě. pokoj v paláci apod.

konÚda (Z lat' a franc')' prádelnfi, nízkápií7ednískříň s velkými zásuvkami, spočívá]ící na nožkách, nebo přímo na podlaze,oblfuená ve fuancouzském trLrhlářství odl' pol' 18' stol' odtud se typ k' rozšífilpocťlé Evropč a prodélal v tvaru i Výzdobčda]ši stylovó proměnl od rokoka k €mpirua biederÍnaicIu.

komolec: výbrus drahokamri

konlota (z ]al.). pův' srubová i zděná ved.ltjiístavbapřiobytnémdomu.pozdějičást!]astního \laveni. vcdlejší proslor skladiítč' ale ispircipro čel€d

|'0nip|enrentjrní bar\\l doplňkové barvy

konlpozict (Z lat'). skladba Uměleckéhod'la' u\poiádání ]cho sloŽek ve {tlarný

celek, jeho fonnální výstavba vedoucík výrazovému účinu' v malbějde o roŽlo.Ženi a sepětí zoblazených traru v plďe ob.la2u, o výstavbu baÍevnou a svét€lnou,o vcdení linií které navoZují t]id i pohyb,v plaslicc o |oziožení a spojení hmoty, ob'dobnč v architektuře o seskupení, lzájem.nou vazbu pÍlkú hno1aplosto|ů. Pro ruz.ná období a oblasli hhtorického ýojeuměníjsou přimačné určité zásad!í před.staq o k' uměleckého día' která všal 7á.Íoveň Zůstává l!ůrčím projevem osobnostiuměhovy' V Íaných a lidovÝch uměníchjsou vědinou díá komponoíána řazeníma jednoduchým seskupováním kolemstřední svislé osy, pro ren€sančnik. je při.značná harnonická v}'\'áienoí s]ožekY piehlcdném u5poiádáni (trqjúhelniko.!ém či pyramidáním), barokní k. j€ na'pro1i tomu dramatickáa pohybová v před.ýupech a křjvkách' klasicistní skladbazdurazňuje znovu plavide]nou přísnou

Jednoduchost apod' v přenesenón smysluďitina kovú, skloviny (viz: sklo) ap'

kompozice urbanisticlá: urbanhtickákompozce

kompozitní h|áricei aDtické stalební řády

koinpřele (z lat.): akumulace

konůrkoťí emai|| sÍnalt

komže (z ]al.), cotta) superpelice čisuper.pelliceum. krátké bíé roucho tatolickéhokněze s čtvercovým ,ďstřiheÍn' šiÍokýmirukáry a krajkovýni lemy. K' odpoídáv úboru biskupa rocheta.

koncefuí ha]a: hala

lioncha (z řď'), tlenební úlvar ve tvaručtvrtinY koule uzavíraiící aDsidu nebo vý.klenek' půlkupole' K',výklénku býá mui.lově kanelována'

konlrétní uněni: abstraktní umění

lionsckÍačni křiž, kříž vepsaný v kruhu'nalovaný na slěnách na znameníZasvěceníkoslela či oháie v katolictén ritu;jc plo'Veden dyanáctkrát na vnitřních ý. achchÍamU (\ymbo| |2 apo(to|ů) á pétkratna o|taini menze (\ymbo] elange|jslů aKnstaJ.

konsola (z franc.): konzola

I(onstanlíti zemští patroni

konstřuktirkmus, směr novodobé archi'tektury zd|irazňu]íci v celé koncepcia útvaru stavby poŽadavky a mornenlystrohé lonsÍukce inoÚch materiálů aje.jich Ý|áslností. zamítající dekorativni pn.ky. o k. 5e mluví také v sovětském nalíř'ství a sochařýví porero]uční doby 20' let20. stol.

/ t06 /

kontinuitni 'obtazelí

(z lat'), také poslup.

né líčeni děje, zniioměni několikanásled-

ílch Výievů n'jednolIilych d čřh fazr dě

|.. pnbéhu. ]ež óasové probihaj| po sobě.j5pu však sřetězené v jednon obrazovém

celku (reliéf' obraz)' kompono\.aném

zpravidlá odleva doprava. Hlavní účastnft

děie se pňtom v (souvislém) obrazovémpásnru vysk'tuje několikrát' K' z' vyma'

iu;e vypravěcí způsob' Zásada L' z' má

Ioiťn} !e staÍo!ě}dl.n uměni Přcdnňo W.chodu. UplarniIa se ! říÍnském histofickém

reliéfrr (např. fuin. Traianův sloup. kol.

Í' 1l3 n' l.), v reliéfech některých sarkofá"

!ú, v starokřestanské knižní malbě (např'

iluýrace biblických !€xtů)a ožila v u. stře'

dověku (nás1ěnné malby. iluminace, re.

|iéfl' v reDesanci u$upuie' Protik]ademk' l' je zásada jednoty ňísta, času a déje'

kontraposl (z ilal'), v sochařství i ! malíř.sbí (antiky, Íenesance a baroka) 7narnenápohyDole vlryazery pos(ol, ozlullc1 p&stavu tím, že váha Íěla spočivá pouze najedné noze (pevná noha), zatimco druhájeuvolněná (volDá noha)'

kontrasgrafi to (ital.)r sgrafi to

kontrf€it (z franc' contrefail). doboÚ ná'zev pro slonovinové hříčky, zvláitě oblibe'né mezi sběrateli kuriozit v l7' stol. K' po.Zůsúvaly z několika do sebevložených du.tých kouLí, lryřezaných Z jednobo kusu, naodobném podstavci' Průhledy v koulich,otáčenýcb lilkami, je možné spatřit uvnitřobrázek apod.

lontura (z franc'). obíy\.l' ma||$lvIa grá.hce obrysova linie. oddé|Uj|c| a zdurazňU.]icí jednollivé zobrazené wary'

lonluŠ (z ftanc'), volný ženský ranní plášizupan' rodířený z Francie v období ro.t(oKa.

konvářstvíi ďnařstú

konl€nt (z ]al.), nnišské osazenslvo kláj.tera' také přeDeseně kláiterní ob},tná bu.

konvenačnikus, omačení z malíhké pra.\c 17' a 18' ýol' pío hÍomadny poriÍel./l'ravidla rodinny. kde j\ou jednbrh\e po-

ýavy zobía?eny ve vájemném hovoru,profánní píotějšek Íenesanční s\,até kon'veÍzace (viz sacra conveřsazione)'

konrikt (z lat'). název pro školní inlernátmládeže' Zřizovaný zejména při klíšte|ech(při lezidcncích jezuitů) ! 17, a 18' stol.

konzerracc (z lat'), zajišténi narušcnóhovívamého díla, zastavení nebo Zpomalenirozkladu nrateÍiá|u. balevného povrchuplaslikY či barevné vIst!} malby' ale také

zajiŠtění zdiva staYby' Při reslaurátoÍsképrácije k. základnin požadalkenr, po je.

hož splnění někdy náíedujeještě doplnční- rekonírukce půlodního stavu.

kon7olI\ konsola (r franc'). nosný kamcnný článek \'ysunutý 2e Zdi. podpírající bal.kón, iímsu, nesoucí sochu apod', dekora.tiv.ě uÍvářený zc íran esovkou, volutaninebo podobnou proíilací' Gotická k', pod.pírajicí žebra nebo připory, má tvar profi.lovaného polojehlance s po]ok.uhovounebo poly8onáIni deskou ap' (např' listovák', kružbová, ímsová, zoomoíní, anlro.pomoďní aj')' RenesaÍční k. níraji Narodvozený z blavic sloupů' K. iímsynadpIaží se naZfud ankona' Jako k' b}jvá

laké nesplávné označován malý konzolo.vý stůl'

kon'ololá noha' noha renesanční lavicenebo ýolu ulaářená v podobč konzoly' ta

ké !e tvaru dvou konzol opřených o sebe.

konzolotá řims!, íÍrsa nesená řadou ma.lých konzol; čaýá v období renesance

a Deoren€sanc€.

kolzoloYÝ íů|, přízednííů1 se Zadnísua.nou vyovnanou do roviny zdi. Nohy -zp[avidla plohnutó - bývají spojeny moŽía sestupují ke středu. vzadu často vúbecchybějí. Malél' stolky kza!ěšenína Zed seněkdy nepřesně o2načují jako tonzoly'

konz lská diplrchs (z lat' a řeč.)' přepy.chové psací náčini z pozdně iímského cí'sařského období, dvojic'e podlouhlých ío'novino!ých labulek, vysoká přibližně30 40 cm, spojená stčŽejkou. Na vnčjšístrané je zpravidla zdobí reliélni podobiz.na řinského lionzulav medailonu (popní)n. ! celé sedícípoýavě, případně doplněná

výjery' synboly a doprovázená nápisem'Na vnilřní slraně jsou opatřená úmova.nou VÍstvou vosku určeíou k psaní ryd'lem' Nízká řezba ve sIonovině b:ývala po.lychromovaná' Konzulové ze ápadní i Ú.chodní části řiše je rozdávali ýnannýmosobnostem při nastoupení svého úřadu'Podle jmen je lze sledovat od konce 4. do1. pol' ó- ýol' Vedle k' d' se vysk}'tujíi d. jiných úřednftů a cisařů' Mnohák' d' byla v laném středověku upíavenan' přeřezána a nově využjta při výzdoběnádherných vazeb liturgických knib; záro.veň púsobila jako lypologický, ikonogra.fický a formálni vzor'

kopijský brlzán: balzámy

|iopák: haklftové zdivo

kopálorí Ltk laky

/ r01 i

kopie (z lat'), opakování nebo napodobeníuĎěleckého díla ]inou rukou, nejča5tějik účelům sběratelským nebo studijním'AutoÍská k. se zplavidla naz.íryá íeplika,k' 2 doby originálu je dobová k' K' múžebýt pÍovedena i v jiném materiáu neboměřitku, jde-li však o záněmě podvrže.nou k' mí$o originálu' jde o Íalzum' Me'chanické roannožení uměleckého díla ne.ní k', nýbrž reprodukci.

koptské umění (z řeč'), u. domorodéhokřesthnského ob}Ťatelstva Egypta v pořičjNilu. obrrykle se dělí na ťi období: poprololoptské etapě staÍokřeséanskéhoumění: 1. poci{teční obd' od doby před

Pol' 4' do pol' 5' slol',2' obd. rozkvělu odpol' 5. do pol' 7' slol', 3. pozdní obd' odaÍabského áboru B' (639 41)' po němžáje z dosavadní tradice postupDě překÚ.vané islámským u' (ú2) a uplatňuje se jen

v kniŽní malbě, Úimečně v m. nástěnné,

v uměleckóm řemesle kromě Úroby luxuýních předmětú. Dúležirým čidtelem roz.květu a ároveň jisté i?o]ovanosti k' um'v 2. období byl věíoučný a liturgický ť.voj| odsouzení monofysitismu (učení o j€.diné, pouze bohké přirczenosti KÍis1a po\,tělen' r. 451' jehož byli K' přívrženci,vedlo k zvlášhostem Dejen národníma církevním' ale i náměloÚm. Ze sociá]ní.ho hlediska je dúležité, že v př€vá.ž'é čfutidéjin k' u' objednavatelé i umělci náleželik nižším mwám (řemeslnftů, rolnftůap'). Kořeny k. u' tl|.ví v tradici u. staréboE', ve !ýcbodořímském u' období helénis.mu.a v taÍuín slarokřeséalském u'; ca.sem přjjímalo podoěty ze s}Ťskébo okruhua z byzanlského u., fímto proslřednictvími z Persie' Počátky silíolo vlinl islámskéhou' jsou lrledány v 8''9' stol' V architektďecbrámů 5. slol. jsou doložeDé lrojlodni ba.ziliky syrsko-palestiDského rypu 5 vesta.yěným trikonchálním závěrem (Dapř' Bíýa Rudý klášteÍ, sohág, $ř. Egypt' kol.450)' AJchitektonická skulprura je boha.tá' leč plošoě pojatrí a schematizova[á. so.chařsM i malbu qznačuje síící stylismusa sklon k ikoničnosti' Projevuji se synkéi byzantské vli\T. V řezbě ve slonoviněi v nástěnné a knižní malbě se často !]'sky"tuje P' Marie v postoji oranlky n' i lru!íďs děcken. Poměmě vzácné jsou stylizova.né pďobizny typu fajjumstých porlrétů(viz). Mezi s},lnboly je charakteristický

eg}ptský kíž (vi,)' dávný angh s kruhemnad vodorovným břevnem n. lalinský kříž,jehož homí rameno má traí velkého P(řecké rhó)' zrrámé z Kristova řeckého mo.nogramu XP (chí rhó; viz KristolT mo!o.gramy)' V omamentice převládají: Íéva,rostlinná úponl(a snad helénistického pú.vodu, rozetka, medailón, různé pravoúhlémolilT a zvláštní pletenec' K památkámuŽitého umóni patí zejména břonzové o.Zdoby kostelních lamp a lextilie vesměs

liturgjckého účelu' tkané z llny technikoutapisérie na lněnéÍn podkladu n' z hedvábí'Výzdoba živých barev spojuje figuru a or.namelt v sestavách piisů, medailónú a kí.Žů' schematizáce tvaru odpoúdá ýojiv malihM. Dfuy suchérnu podnebí se do.chova]o mačné množstú vělších či Í]en.ších fiagmentů (u nás z'ámých hlavně zesb|rky muzea v Libelci)' K. u' přizpúsobo.valo a přetvďe|o cin podněty' Zaroveňdosáh]o jisté pÍoslulosti' K' látky byly v ra.nén stř€dověku importované do Brtopya některé figurálď a omamentální složkyi sestaly textilií a klihí malby podněhězapúsobily na vývoj knižní malby v okruhuanglo iÍskébo u. (viz)'

kopule (z lal.)r klenba

kopuloví stavba| kupolová stavba

korál (z la|'), vápenatý produkt nořskéhopolypa (corallium rubrum), žijící}o ve

stedomoí v Indickém oceáně a u japon.ského pobřeí a r'rv#ejioto na dně keříč'koré útvary červeně, růžově nebo žlutoo'ranžově zbarvené. Zaoblenó úlom\ k' se

od 15. stol. navlékaji v korálové náhrdel.nfty v ltáJii ijinde' Pozdní renesance uí.vala ! z]atnicM celé k' keřfty' Zíroveňvšak název k' přenesenín mbeměl prokaždou broušením zaoblenou a k navléká.ní prowtanou perlu či kuličku ze skla, jan.

taru, kamene apod.

korbe|' l' větší kovová či dřevěná nádobana pití' zpravidla s vitem' 2. heraldickáfigura v podobě části vozovébo ko]a sestředním útvareÍn zv' k., se dvěma špicemia loukotí'

koídonotá řimsa; římsa

kordován (ze špan')l saíián

koré (řec.)| archaický úsměv

koridor (z ila].), pruchod, spojovací chodba, široká chodbová komunikace v bLl.dově'

korintský řád (s|oh)l a]rtické stavební řády

korkorá č€ň: čemě

kornelai korouhe!

koromande|ský |ak, indicko-čínská lech.nika lakové Úzdoby spočivající ve vyřezávání tmavého lakovaného povrchu a rna.lování ve t1řezaných ploškách' K. I', na.zvaný podle zeně na pobřeží PředníIndie.byl aplikován zejména pii \'ýzdobě skládaciclr ástěn'

korouhev (ze staro8€rm.)' přenosný pra.polec na želdi, buď up€Wěný nebo volnězavěšený, se makem či znamením. Labarum byla čtvercová, nachově zbaryenák' římských císařů, od KoÍslantina s Kris.tovým monogramem XP' standai1a jepozdější k. císahká nebo nejrryššího před.stavitele státu; penon či genfalon (gonfá'non) je podélná, rozeklaná' volně zalěšená k' královská' Velká k. č|vercová nebopřevýšenóho tvaru je banner či banderium I

menší čfiercová, trojúhelníková či roze.klaně ukončená je kometa, k' jezdeclla'Církevní k', nošené připrocesích, bylyvol.ně zavěšovány na píčce a od středověkuopatřovány ob.azy svatých; podobnéi k' cechovni, také s emblémy cechovni

Úroby' od 19' stol. se označeník' vztahu.je zejm' na vojenské prapory jízdy a poslé.ze motorizovaných a mechanizovanýchjednolek.

|iorporál, mrpoÍale (lat'). čNeícovy šalekze škobeoého pldtDa. proslííany pň kalo-lické liturgii pod kalich a po obřadu rrkládaDý do bu$y.

korpus' v dijinách uměni l. ozlačení prosaÍdot!é {člo ukřiilvaného Krista (corpuschristi)' Dávané zejména ve středověké,ale také v barokní pla5tice' 2' název soupi-su panátek, umělecký.h děl, který zalrr.nuje pouz€ materiál určitého druhu (k'skiomaleb, apď').

koruÍr (z lat. corona), l. od raíého staÍo.

I r08 I

Ýěku odmak panovnické nocj y Íuzné po.

době, od andty dary kruh, vzniklý z věnce

vítěze a z diadému, později rŮzně doplňo.

vaný oblouky a hÍotitýrni výběžky, kama.

rami, zdobený kameny a perlami, doplně.

ný posléze pokýkou hlary do podoby

dnešní k. cíařské, kráovské, Ýévodské,

knížeci ad' 2. k. v hera]dice má rlzné tvary

odstupněné podle hodností| cisařská je

spojena s mitrou, na vrcholo!ém obloutujé říšské jablko; krá]ovská a vévodstá

i{' Íná pět vidirelných lístkových ÚběžIús pěti oblouky posrízenými perlami, nahořekouli s kížemi knížeci k. má tň viditelnéoblouky a hranostajoÚ lem, hraběcí máobroučku s devíÍ viditelnými perlami na

hlotitých \"i'běžcích' baronská k. ukazujesedm a rytihká Pět perel' (. městskýchznaků, hradebník. byla děná s cimbuřím(corona rnuíalis)' 3. k' se DMývá talé hor.ní část výbrusu drahotamů'

koruna zdira, vrcbolová' ukončujíci čá5tzdiva' hořejší plošioa odpoúdajíď šíři zdi'

korund; drahokamy

korunová kntina: bobrovty

korunová řínsa: ínsa

koíUnovačni klenoty' k' insigDie (lat', od-Znaky) světské panovnické moci, uávanépodle zryklostí n. daného korunovačnfiořádu při kriílovské n. ďsďské korunovaci,

Úimečně při jiiých aláštních piíežjloýtech, Zároveň symboly státu n. íše;od běž.ných a pohřebních insignií se obrykle odli.šuji lunkci a 2pravidla i nádherným mate.ná]ern' Podobu n€zachovaných Dřemvs.lovských k' k' dotládají zejména obrazy'namincích. souboÍ českých k' k', uložený! korunní komoře nad iifuí předsíní chrá.mu sv. Víta, má iádio v.insisniích zel1' stol' Tvoří jej l..česká královštá koru-na zv. Svatováclavská, poízená KarlemIv' r' l34ó pro korunovaci r' 1347 iakonově pojatá reprMul(c€ zaniklé k. iře.myslovců, zasvěcená sv. Václaw, t}!u lzv.ostatkové k'; patři k ní ozdobné loženépouzdro zr. 1347j2. žezlo a 3'jablko, obě|ns|8Irie byly provedeDe za RudolÍa Il'Í' ló02 t Píaff a pňpojene k české korunénekdl po korunolaci nastupce Matyáje(zat|mco púvodni z doby Karla lV' by|yo0\ezeny do Vidně, slaIy se součás! insig.

nií rakouských arcivévodú a byly uloženyv dvomlm pokladu); 4' meť z dobY piedÍ' l]54 (čepe] a flec, aracenou loihulrnahradila v 18. stol' no!á); 5' plášl: štolaa pás z 1' pol' 18' $o]' Další kl€noty, ob.řadní roucha, nádobky ap', uvedené y čes.kém korunovačním řádu, rydaném KaI.lem IV',jsou ztracené n' dosud nezjišlěné'Teprve od 1ó' stol' byl při korunovaci.hpouŽjvá]r ostatkoÚ kříž zv' korunovačni(kol. 1357; svatovítský potlad)'

koÍunoÚ |ustr: jeruzalémský lustr

koriík!: pťejzy

(ořenJese, od 12' stol' zobrarovaná úzestarozákonn-ího praotce J€saja (Izaiaše),(Iz 11,1-10), olce židovského krá]e Davi.da' Z těla leáolo, Dejčastěji spíciho pťaot.ce ryrustá kmen stromu, v jehož větvích

Jsou posta\,J nebo polopostaly Adanaa E!.y' sIarozakonn|Ch králú a plorokú zo.sobňující rodokmen Jeíše Krista (Mt1,1 1ó)' v koruně stromu biryal zobrazo.ván Krislus jako salvator mundi (Spasilelsvělá), Kristus ukřřovaný, Kristus soud'ce' od 14. stol' laké Madona s Jeíškem'Nesprávně| strom Jesse.

kořeÍice, dřelo z kořenů, Zvlfitě z kořenůořechu nebo vřesorce (bruyerové dřevo),které se pro víŤMné obrazc€ svého fládÍo.vání uzívalo od 17' stol. zvlášté k výrobědýhovaného lďtěného nábytlu'

kosin!, bomí skosená plocha, pullovástřiška gotického opěmého pilíře'

.

Kosmaté, cosmati, římší mozaikáň12'-14. stol', vzíj€mně pntumí a uzívajícíčasto jména Kosmas; v}tvářeli nástěnnouvýzdobu, podiahy, kMatelny a celé oltáieY jemné nozaice z mramoru i skla'

kosi s|onorá: slonovila

lostelni halar hala

kostni čerň| čemě

kostíi porc€|án, měkký, pfusvitný porce.Iao vwaběný

^|' v Anslli od 2' ool'

18. stól' a v l9 srol' z klstnňo popeles mastkem, al€ s menším podílem kaolinu'

kostni sk|o| mléčné sklo

kostnice! samostatná účelová stavban. zvliištní prosior pÍo pietní uchovánj ex.humovaných kostí a lebek, čaJto v dekora.tivtrícb n' sFnbolických sestavách. Ro.málrské, golické n hhtorizulíci stavby bý.Yajl omacovane leÍnn€m camanum(lat)' kameí (viz)i obecnějšivyznam marermln ossar|um (vŽ kamer)'

(ošice, !:ýŤobna kameninového nádobís měkkou oloviatou polevou, založenáI' 1802 a činná v pné pol' min. stol' povzoru manufaklury v Holíči; značená \t]a.čenou mačkou Kaschau v Íuzné upravě'

košt'á|(z něm'), krautštrunt, číška ve tva.ru soudku s miskově rozšířeným hrdlem.zdobená často pupky a jinou natavovanoudekorací oblíbená v 16' 17' slol' v Ně.mecku a ve střední Evropě.

I(othgasserotJ sk]€nicei Mohnovy skle.nlce

kotolic€: cihla

koty|é (lat' colula), antický koflft na pitís dvěma vodorovnými uchy pii okraji.

/109/

koulnik: rohovnice

korolitccttí, zahrnuje práce s od|évánímužitkoÚch předmčtů i uměleťkých dělz různých i drahých kovů rúZnými způso'by, z nichŽ některó jsou známy od pÍavěku.

kororil, souhmný archarcký název pro ry.linu proy€denou v kovu. Podle použltéhokovu se rozlišuje hlar,ně mědiryt a occlo4't.

korÚlcpectú. dfuh uměleckóho řemesla,

které zpracovává kovy tepániln. oblTklese sem však neřadí práce se stříbreÍn, kterápatřila stříbmictví, se Zlatem, která patřilazlalotepectú a dnes zlahiclví' ale ani prá.ce s železem (kování mříží apod.)' kÍelánáleži umčleckému kováhtví a dříve zčásti

také zámečnicM'

kozi nožka: dláta

xozoroh| zvěrokruh

koz b' l ' niiev pro dymnit nad ohništěm,lidově sopouch, pak proceIézděné olevře.né ohniště v čemé kuchyní středověkéhoa lidovóho domu' 2. jindy také 1o1éž coštírcÚ kabiinec'

kožešina henldická| znak

krab' řidčeji také žabka, ába' plastickýr.ýzdobný útvar kamenického día v golic'ké aIchit€ktuře, oživující hrant štítú (vim.perků), fiál, !ěŽic' K' má podobu svinutóho listu.jeho v:ý!ol v golice spěl k dekora.lilnímu účinku.

krrjinářská archilell lr. moderni obmé'na krajinného parku, ulláření přirodnilto

proýiedi Včctnč úpra! terénu' vedení ko.mUnikací a rozloženi výstavby nejen z eýtetického hlediska, ale také s ohledcm na

společenskou funkci a ekologické zásady'

kÍajinářshi, klajinoÍnalba, zobÍazováníkmjiny skutečné i fantastickó, konklétniho

ýseku piirody či ideálního krajinného se.

skupeni jako zvliájtního maliřského druhu'v e\Ťopskóm nalířství přicháZÍ !ryinulýnámět krajiny s figurálními stafiižemi jižv pozdni aÍlice. Ve středověku nadlouhomil a objevuje se teprve!e 2. pol. 14. stol.v náznacícb v pozadi figurálních zobraze'ní. Renesance rozvíjí t- ý íánci svého á'jmu o přírodu a staví krajinu jako jeviště

|igurálního výjevu. Teprve však koncem1ó' stol' a kolem 1ó00 se (nejprve ! 8rafi.ce)znovu \Tbavuje kmjlna jako samoýat.ný námčt. Typ idcální krajiny se ryvíízvlášlě v Itáliia !e Flancii, konkÍétníkraji'na \'Nizozemí, kde se k. \' ]7' stol. dálespecializuje podle námětu (nápř' horskák|ali.a. lesní, říční, pobřežní, mohká či

írarina) nebo dokonce podle ročnícha denních dob (krajinalehí, zimni, nočn',ncjčaslěli s figurálni slafáži, ktcrá holand.skou kfajinu časÍo piibližuje k ánru. Kon.krétní krajinný Zálrér vyústi| laté ! Íněsl.skou vedulu. výZnaÍnnou zvláště v baroknii pozdéjší grafice' V období klasicismua romantismu se rozvÍc]a předevšim zas

krajina ideální. hcroická, v dlamalickýchnáladách a s růZnou archilektonickou ná.plni' Realistickék' a zvláště plenérovákra.jinomalba impresionismu řešiIy pak stále

duÍa7néji otázky wětelné !ýstalbi kÍajin'ného záběru' Po,dější vFo] vedl přede'vším k explesivnímu uhodnocení krajinyjako malířského a grafi.kého námětu'

kíajinní park. rozlehlý přírodni p.

19' íol', Zabilajíci větŠí Úsek krajinys vodními a lcsnimi plochami, ulvářejícimonumentální krajinné proŠory, spojova'né dal€kými pfůhledy'

krajino'nalb!| krajinářství

kÍ!jk!, plošně rozvijená ozdoba 2 nití, šitý,

síťovaný' háčlovaný' pletený nebo palič.kovaný piis t dekoraci šatu a prádla. závě'sú, ubrusů apod', zpNu geometrického,pozdčji také vegetalrilniho vzoru i s figu.rálníni notiry' sitá k., při niž se obšívánakresl€ný lzor na podložce, klerá se Pak

odslraní, byla známájiž v antickém Řeckuav Byzanci, odkud se doslala do hálie, kdtse pěstovala zejména v Benátkách odl5. stol. K' pletená či pa]ičk ovaná' vznika.jicí proplétáním nilí s paličkami v řetizcíchna válcové podušce, pochiií z ťcbodníchoblastí Evropy' později zobecněla na ]ihLl(opět v Benátkách) a na západě E!Ťopv.kde se vyhřanily další osobilé lypy kv 16' slol' se kÍajkářství rozšířilo a od]išilo!€ Francii (a]enEonská, valenciennská k.)a v N izozeÍn i (bÍusekka k')' později \ Nemecku' Vedle píarrych, íučnich k' !e od19' stol' k. \}Ťábějí také strojově'

krajská 8al€riel galeÍie v ČssR

kr!k€|áž (z íÍanc.)' l' souíava trhlin€k,krakú, krakelů či krakelur' drobné rozpraskáníbare\'né Ws&T obrazu. TZv. slard

kraky vznikají dlouhodobě, hnutimi pod.ložky. prostupují celou malbu, a jsou ncpochybným zíakeú jeji}o stáí, Da rozdí|od tzv' časných kÍakelur, vznikajících nč.kdy velmi rychle z tecbnologických závadpň malbě, al€ zasahujících jen barevnouWslvu a jejípodmalbu. 2' k. uměledocilovaná tvoří také charakteristickou povrchovou Úpravu některých dřuhů orienlální.východoasijské keraÍniky a poÍcelánu (!iz:krakele), al€ také modemi keramik!evropské i skla (viz: ledové sklo).

ktake|e (franc. craquelé), původně ozna.čení ražené pro činský krakelovaný porce.1án (s popťa.kaným po!Ťchem' jakoby po'taženým sítí jenných vlasoÚch trhlinek)'Krakelování se při výrobě dosáh]o ocbla.zenim pol€vu' omačení zobemělo a zahr.nDje zejména keramické výrobky, opalio.vané lrhlinkovou glazurou.

kÍAke|orlnó sk|o; ledo!é sklo

kÍake|ovaný porccláni krakeláŽ

krale|J, krlkelury. křnky (z franc'): kllr.keláž

kílkorec. masívní kamenný nosnft !Tsu.nutý ze $ěn} k podpoře vystupujíú1h sla'vebních čáslí (balkónu' pavlače, aÍkýře).směrem ode zdi zpravidla ve hmolě stup.ňoútě zmenšovaný'

králolská galcric, řada soch starozákon'

/ 110 I

(výzdoba Belvedétu ad ')' vc 20. std, utlu'ncná onnost K. j. bi'la zbstavena teprvcr. 1940.

kÍÍló. (řec.), měsidlo, objemná antickánádoba se iirokým hrdlcm a d\'ěma uchy,nejčaslěji hlinčná. určená k mhení vinasyodou' Pod]e Naru se Íozeznává k' zvon.cový (s uchy při hrdle), kalichový (s uchypři dně), sloupkový (se sloupkovými drža.dly)

.á volutový (s volulově uNářenými

ucny).

kraulštrunk (z něm')i koštál

krb, architel(onicky upra]€né, otevřenéohniště k vyhívání míýnosti, užvanéu nás zejména v golických hradních sinícha v renesančních ámcích. vnější obklad'čelo k. bfiáz karnene, cihelnebo polévanéhlíny s rumou reliéiní ÚZdoboú, zvláštěv ápadoevropských zeních až do konce18' stol' niiročně zdobené. V soudobénbýovém interiéru nab]í\rá k' znovu oblibyjako dominanta ob}tného pÍostoru'

krč€k h|aÝice, hypotracbelion, p$l€nec,nealobeny i zdobeny (zpravidla asrraga-lem). nebo uNařeny jako odstupnéne ie.mjnky (tal(é anuli), pro$ředkující pflrekmezi hlaviď a dřftem sloDpu, vypracovanýoblrkle ve spojení s hlavicí dórsl(ou' ión.skou a toskánslou' vždy o něco rnenšíhopruměfu DeŽ sloupový dřft'

kredenc (z ita]')' přiboroi}, skříňka s ná.stavcem' zprul (v 16' á 17' sto|') na pod.pěIach, později (od 18' stol'J na mas|\Ť|,roi!čž skříňově upravené spodní čásli,slouácí k přípravě, odkládání a úschověnádobí' Roziněmá úzlá I(' bjryá někdy ta.kó označo!ána jako bufet.

krejonová manýral fužková techlika

kremžská bě|obr: béloby

kren€|ování, krenelace (z franc'), přizdobadomovních fasád opevňovacími molivy'cimbuíÍn, nepraÚmi střínami apod., de.koíační pojetí objevující se na piofánníchstavbách renesance a znovu v hislorizujícíneogotické alchitektuře 19' stol.

krepidoma, kÍeph (řec.), trojstupňovitápodezdivka, podnož anlického chrámu;

hoÍní mírně vp]alá p]ocha k' jc \t\.|obal'

Ieho vnitřnÍ hmota. rozloha. ktelou Z||rírív]aslníslavba. se nazívá steleo|rat' Yť \'v.sokÝch stupních jsou t€prve Vlcsán\' ncbovloženy pístupovč schody'

krcpna (Zr]ěm'), !ll. od stiedověku Lržía.ný nástrq k uchopení a pienálení opraco'vaného íáVebního kamenc' l]o kónickóhowhloubeni v kameni se Ysadila Jedna čidvě kónicky lo2šířené železnó v|ožky(podle toho jcdnoduchá či dvojilá k']' ia.hoře opalřené okem k zach.\.cení. a ulč\ni'h se ŽcleznÝm klínem' 01voÍ po k' byl vezdj\,u obracen na lohou stranu' Nékdv \ek' naýaly i Železné stavebnínůŽky. 7ná.né rovněž od 14' stol', jejichž do kamcneobrácené a 1am ve vyhloubeních usazenéhfoty se samy upevňovalv vahou kaÍr€n'nébo břenene při zdvihání' Důlkv na bo.cích k\'ádÍu byly někdy zatne|o\'ánv. iinillponechávánJr. později takó jáko d€kolatjvnr moilv,

kÍa|.orec

nich izraehkých králú, ale Jindy také stie.

J(Ňčkých panovniků. umíst.ovaná v s]e'

1lcb irkádách nad ponálv západního pru.

.ťlí golických kaledrál.

krá|olská ž|uť: auripigment

krap|ak (z něn')| čenené

|irárrró mrdon1, označení pro sochy, alei pro deskové obra7v madon, kleré jsoupíiznačnýn pÍojevem tn' krásného nebomčkkého, inlemacionálni}o gotickéhoslohu kolem r. 1400 (1380-1420).K. m' Vynitají zvláštním ltŤictým půva.bem a formá|ní dokonalostí bohatého zá'h}bo\eho sys|enru' sochy k' Ín' jsou častopÍo!cden\ z ve|mi jemneho nateria|uunělé kamenné hmotv.

krásnó pietr, néně obl'yklé označení orosochy piet (!iz) z obdo6í krásĎého slóhukoleÍn I' ]4()0.

ktásní s|oh| golika

Itrsounná jednota, uměleckó sdÍuřníz2|oŽene r' L8 ]5 pi|spo]ečnosIivIa!tenec.Kyclr pmlel uměn|. jehoŽ úkolem bv|o po.taoanl vyročnich q,stav v Pnze iodr |ó4()). iichž 'e Učastni|i praziti i záhÍa.nlcn| Umělci. pre\áŽnť máiti' Na r.ýsra.vacn bJ|a za|upovana dlla. klerá'bv]apledn.tem \|o\o!ánl mezi tzv' akcionári.(ren.pomihalr

činnos| sdrL]Že financo:Vaj K |' zi\kJla|a tyto DiAonallci člen\! slroken zahraničnim okruhu íze svehóveÍqn.ho londu hrad |a pak r vétšl akce

ktepnl. paiíÍká

krepoliné k|adi: oblamovani kladi

kresba, Iineární výnarný pro1ev na ploiepapíru nebojiného rnatcriá|U (i na hladkéomÍtce), provedený fuž}ou, uh|em. perem.

štětcenr. ale také rrdlem (na ko\.ové deýce)' K. na papíru lze dop|njt kolorováním.perokresbou rozmývánirn (lavíIo\.áním).K' je od samých počálků lyilarného plo

/T]I/

jevu samostatným, autonomnim umělec.kým druhem, ale později také přípravnoutechnikou náčÍú, studí' ná!Íhú pro jinédruhy výtvarného umění, uÍ]ěleckÝch ře'mesel i architektury' V malbč se používák' také k podkladovému Íozvrbu dila'

kres€bné pojeti, lioeární p' (z lat'). takékresebíý n' lineární styl, umčlccký pro]e!'

1ehož wárné a ýazo!é pÍostředky jsou

založené Úhradně n. převájné na kÍcsbé

Grovnej)' V]|adřuje umčlcckoLl a duchov.ní orienlaci tvůrce, sÍnčru, období ýojen. jen slouá určitému výtvarnénu Záměru'

K' p' býá chápané jako ptotějšek malíř'ského n' malebnébo po]elí(!iz)a patříme.zi zíkladni pojmy teori€ ývarného uně.ni. Rozdíl meá k' p. a n. p' bý.ýá patmýnapř. při vynezení lvarui oslrá obrysováliniezřetelně izoluje tvar od pozadín' oko'lí, kdeío m' p' hranici tvaru spíše stirán' znejasňuje. obdobně se k. p. projevujev kompozici (linie ulóuje l1v' vnitřní kres.bu, spojuje, rozlišuje, oživuje plochy' nese

pohyb)' V malLřsrvia sgrďiIu (přip' kÍc5bě

a gratice) je v tomlo smyíu uloha kresbyzjevní' Kresebnými prostředky může r1.stihnout plastičnost !ěcí i světlo (peÍspek.tivní zkíatky, šrafování, rúzná 5ía vedené

kresb');linie se vážez€jména k ploŠe' Bar'va s íunkcí napodob€ni n' symbolickou s€

podřizuje plošnérnu a kresebnému zřeteli(DaPř' v gotických vitrajích ' viz). Kresbaa nalířské pojetí lvaru bý!á také v rovno'váZe' K. p' ! aÍchitektuře, sochďstvi (zejm'ÍeliéfD) a v užitém umění se projevuje ze'jména přilrymezení a členěnítvaru adelai.lů, v osnově kompozice (průčeli) a forrnu.lacičlánků (např' gotické žebrc). V reliéfu(např. porlrétní medailóny) je přítlademk' p. zřetelné (ozlišení tvaÍu a plochy poza'dí' obdobnou úlohu rná k. p' vomamenlu'

kreton (z f.anc'), pestře potištěné plátno,obvykle !e lněnou osnovou a lonopnýmútlem' uívané zvláště od 19' stol. k ča'lounění nábÍku; zpravidla hrubší struktu'Íy než chintz.

krétské uměni; egejské lmění

kreussenská kamenina. nádoby - nejčas.těji dŽbánky a nízké holby - s díobnouleliéfní, peslrými emaily malovanou i po.leýou opatřovaúou omamenlální i figurál'

ni !ýzdobou' K. k' byla vyráběna z jemné

mavohnědé hlíny v německém městč

KÍ€ussenu v Homích Francíů (Bavofsko)od 1ó' do 18' slol'; v minulém íol' bylačasto napodobena a falšovárra'

krinolina (2 franc.), velmi šitoká odsúvajicí Ž€nská sukně, hotovená z tuhé látky se

áněmi (odtud flanc' niázev), nebo nošenána

^láštní konslrukci. Předobrazem poz.

dější k' byly v 16' slol' a na počátku17. stol' sukně podl(ládané v pase váečko.výÍr polštáiem a zvonovitou konstrukcízv' VeÍtugadin. jakož i do sllan široce roz.ložené sukně španěhké módy pozdějšího17' stol' Zejmélta pak ve 2' a 3' čtv.tině]8' stol. se nosily široké obručo!é koo.strukce, příznačné pro rokokovou módu.K' v užším smyslu ďovaje však suknéztu.hého materiálu a na obručich, znovu zave'dená jako moda na pařižskéú dÝoře Na.poleona III. a odNd rozšířená po celé

Elropě během 3' člvťliny minulóho stol'

kristologické týjcvy: Kd$ova ikonogratje

l$istova ikonografie. hlavní typy zobraze.ní Jeíšova, které patí k nejčastějším hagi.ografickým námétůnr' Keséanská antikaZobrazovala K. zprvu symboly (ryba' berá.ne|;, pL,zději přitupuje a|egoricky lypm|adeho Dobreho pa\tyře neboK. učitele'Až do konce 5' stol' byl K' zobrazoyánzpravidla bezvousý, od 6' stol' převažuje

Úchodní ryp s plnovousem; ! lé podoběrTstupuje jako Pantolíator-Vševládcemezi anděIy nebo ]ako Maiestas Domini,lrůnící mezi symboly evang€listů' Typs vo$em a bradkou upevnily obrazy rou-šek,,s pravou tváří'. K' (uv. vera ikon;vizvera ikon)' Tak lTstupuje Dadále v samo.statných zobraz€ních i ve scenách, Y ty.pech, které byly zvláitě rozlišeny v obdobíýředověku (vir dolo.un ' znučený K.,Ecce Homo zbičovaný K. a především

Ukřižovaný krucifix, typ rouvÍený již od5' stol'). od stďokř€staíské epochy do.mato sloíý ýoj zobrazení K. . dítěte(n€jvíce s P' Marií v typu nadony s děc-kem,od 14. $ol' také samostatně). od po.čátků je K' i' spoj€na s ikonografií P. MaÍiev hlavních ikonogTafických Énalech: Na'rozeni, obřeání' Svatá rodina, odpoči.nek na útěku do Eg}pta, ale také Kalvárie,Pieta a Korunování P' Marie' Přirozr!ýn

středem je K. ve scénách z jeho ži\'ota.které nalazují na všechna hlavní nístaevangelí a apokr}'fu M K' narození s Kl]r.něnim (adorací) pastýřů a králů, od scénmládí (lnfaltia Domini lchristil, K' Írczjzákoníky) k tématůn Kitu K','VzkřišeníLazara' Vjezd do leruzáléma, Poďední v-čeře, až po pašije, Úevy 2 K. utrpťnía smrti (soustředěné od 15' stol' do cyk|uKížové cesty)' scénicky rozvíjeno by|o

zvlášť Ukřižovíní a (alvárie, snětí Z kříŽť'Kladení do hřobu, oplakávání, Vzkňšení.(Zmrtvýchvstání), Nanebevstoupe0i K.á Podedií soud' Záložení křestanské cn.kve připomíná Předáníklíčů Petíovi (TÍaditlo legis)' V 8otice a v baÍokujsou ia.rcviery K' ?azakú (cesta po hladinějczlr.lsvatba v Kíni' RozňnoŽení ch]cbu.

UzdraveDí dcery Jairo}'y až po ProměnéníPáně na hoře Tábor). v sochařstú se v!.skyluje Ev. olivelstá hon (vlz). K přimým i alegoricky vykládáíým biblickýrnzobrazením přislupují od středověku a zcjména v baroku mystická zoblazení K. sc

světci, zejména s řeholníni, zobtazeni Srd-ce K. s krvácejícim srdcem v tmové koruněad.

Kristory monogramy, zkratky jména JeŽiše kista (chísmon; nejčastě]i v řeckén' latilské podobě) utváiející monogra'mická znanení (synboly), jež se !ryskyfuJí

od starokřeséanského uměni, zejména l.sestava X a P (velká řec' pismeía chi a rhó.první písmena řec' Olristos), rozšířená od

doby cis. Konstantina Vel., často sevřená

layřínovým věncem, synbolem vítčzsNí.a korunující kíž (úzi labarum)' 2'T (s0adz řec' TaÝ, ve smyslu mamení) s P Ghó)piipojeným na vrcholu s€stava \Tkláda.

ná také jako spoj€dí egyptského kňž. Iva.

ruTa P (rhó) skrývajíď Úznam K' m' (tZ!,

cÍW monogrammatica, také forma recta.

lat', pravoúhlá), 3' sestavy písmen

I a X (velká řec. ióta a chí) jako monoglanjména Iesus christos, v stďokřeséanskémobdobí nejednou zá5tlrpovaný ideoglatjť'kým K' symbolem ryby (řec. lc}TTHYsivi, lHs), doPlněném pak kowou ap.. J'pismena IHs (viz), řidčejiIHXP n' lHC.5'l' N' R' l' (viz) a 6. A a o (řec. alfa a ómega; viz) samostátná D. v kombinaci se svm

boly a v obrazech.

krilický k!ta|og, podrobný soupis !eškť-

/112/

lúho díll ulčiióho umčice. krltlck! zkou.

mriicí všcchna piipsáni a shronraždujicí

!ic;hnr.. dosažitelné úLtáje o každé práci

!čťt|rč biblioglaile' V naší literatuře použí'

\.án t|ké franc. ná7ev calalo8ue raNonn€

nťb0 lirké cuv|e cata]ogue'

krilil'l umč|.clá; umčlecka kIitika

krli0 oiskó \k|o. louhmnÝ náze! plo ú'Iobkl sevcročeskÝch' ale také sle^kých

\kIlrcn l pr!élictin! 18 stol'. matcrlálern'

tcchni|ou i výzdobou shodné'

klok(t. | ' šikírý lrám kÍovu. koImÝ k oka.pu. o|icný o vaznice a upevnění k pozed.

nicín K' ]sou spojenl latémi nebo pokrytv

l'cdnčním k lozložení krÍinr' 2. k' v he.

Iaidice jc heloltská figura !e tvaÍu rzhúru7alomelrého břelna. Zlrác€ná k' je Zalo.

.nena dolú'

kruklict. jednoduchý nástÍoj k ,ejiíění\odoroY!é úroYně Zdi. trojúhelník ý svis'

]{)U piíčkou a olovnicí zavčšenou \'e vrcho.lu nld pi'čkou'

kr0Dllcch: nlegá1ily

I(Í(nnls. dlu]rÝ svčtovládcc anlického bá.

iťslo\í, svn Urana a Gáie' kle|í zbavil své'ho oice \lád]' a spolykalsvé děIi, kleré měl

\e svou se\lrcu Rheou, aby ho nesuhlyz lrůnu' Rheá liak piece ukíyla Dia a na'hŘdila ho balvanen' Zeus později se s!Í.mi bral Poseidónem a Hádém a s dalšímio|ympskými bohv učinil konec K' vládě'svrhnuť ho s Títány do Tartaru. V římskémvlologii byl K. Ztotožnén se saturnema pozděiiÍ chronem' Jako toto Ztélesněníprcha\'óho a ničivého času j€ K. zobrazo.Ván v podobě okídleného starce s tosoua piesÍpaciÍni hodinani'

klopenla. nádoba na svécenou vodu. růz.né le|ikoíi. tvatu a \'ýzdoby, l. kamenná,|elanlcká n' kovová. při$ěnná B. volněpostavená na noze! časlo piipominajícíkititdnici {!il)' unístěná při vchodu dokoícla. kaple n. i řeholního domu a svét.skeho obydli,2. pienosná, zpravidla tovo'va, urÓená k vlkropováni, dle pramenůne]prle piibylkú' od laného středovékuÍovniŽ ! kosle|e' Nejstalší přenosné k' po.cházl:']í l dobl lománské. Klopenísc kona.

lo pomocíslazečku větviček (hys p)n' ko.vo!Ým kropáčem (il\pelgil), známým odlanóho slicdověku] scstá!á z duté dí|ko.lané h]avlce. ť niŽ je houbička' a z nrko.

kn}pii G ftanc'), až ke kop.'tům sahajícipok{Ťka konč při lunaji a slavnostech,\.banáchjezdco\'a znaku a sjeho heÍaldic'kýIiznaneními'

krouŽck| modelovátka

kroužcná klc'lba: klenba

kro žkoló brnéníi bméni. drálěná košile

kr{n. střcšní konstrukcc uzaviÍající zděnoustavbu a nesouci krytinu. pů\,' dřevóná,pozdéji také lehčí kovo!á nebo smišená'

anebo v posledni době 7 preÍabrikovanýchdí|ct] z železobelonu' Z různých soustavk' (pro sedlolo! Ířechu)je nelslarší a neiznámčjŠí solrstava hanrbálková (němccká),na^aná podl€ vodorovných piíčných trá'nrů. hambálkú !e íolicích stojaúch sesviíými íoupk! nebo ]ežatých s šiknýrnislmpky' souslavu laznicovou chalakteÍi.Zujíplnó lazby. klcré nesou vaznic€. vodo.rovné lrárny střední a okapové či pozedni.ce. leÍci na obvodolém zdivu. Sikmétrámce' které určují sklon střechy' jsou

krokve' Zlepšená hambálková souslavak' se názýlá Ránkova; pii ní jsou krokveupevňovány do pÍahů nad pozcdnicemi'slicchám o malém sklonu postačila v]ašská soustava s véšad]em spuštěným od vr.cholu k zavěšení lazebnich t[ámú' Prokroužené stiešni prolily se uživalo skružo'vé soustavy (Deloííneovy, podle franc' Íe'nesančního architekta) 5e segmentovýmiskružovýrri krok\emi z fošen, pÍo mansar.dové střechv byly konsuuovány dvak. o rúzném sklonu pÍo dolní a homi čáslíiechy otevřený k' (v někte{ch nejslaFšich bazilikách) má volný' strope.n neza.kÍrtý pruh|ed do 5vé konírukce'

krucifix (lai.)r (ristola ikonografie

kruh hrnčiřskíl hrnóiiský ktuh

kÍuhoró íalbl: centrální dispozice

Lruholi lustr| jeruzalémský lusll

kruchla (z něm'), hudební trjbuna, situo.laná v koýele zpÍavidla na západní ýraněa přistupná zvláŠtnim schodištěm. lTbavc.ná varhanarni a určená pro zpévní a hu.dební doprovod litul8ie.

krunÍi: kyrys

kružba, gotický architektonický článek,složený z prolilovaných kamenných prutů,aplikovaný na zdi (lichá' slepá, pane|ova'ná, lipaná k.), ale nejčastěji !olný, prola'movaný. vyplňujicí

^láště okenní oblou.

ky, zábladlí a rosetová okna' vJrvinutý

v ploše v geometrický, kroužený obrazec.Tento omanent je od 13. stol. postupněpropraco!áváú a obohacován' Pro14. slol' je příznačné paprskové ltváieník' (odlud i fÍanc' n&ev raYonnantní goti.ka), pro pozdní sloh posléze spleť asymet.rických plaménkoÚch útvarú (odtud ná'ze! plaménková kruŽba a flamboyantnígotika)' Vytajenóhlotilé konc€ k' prutů se

nazývají kružbové nosy'

k4.cib{ny, nepňhledná barviva. která na

Íozdil od barev lazumích knií podklad.i kdyŽJsou tence naneseny' o jejich krycischopnosli rozhoduje specifická !áhaa další paíametry bar'.iva ! prášku'

kr!cideska: abakus

l'.o'. (hambálkova s0[ýa\|]

r 113 r

krrp(8 (z řeč.), podzemní či polopodzenníklenutý. nékdy i vícelodní prostor, umístb.lanÝ pod chórem koslela, ltcÍý sloužilja.ko martyrilm světcú nebojako pohřebišléřeholní}ů a význačných osob' K' se obje.\'trjí v Íaně středovčkých kostelích a jsou

časlé ještě V románských kostclnich star.bách podélného lypu. Rozlehlé vicelodník' pod ZvÝšeným chóten pnměňují koýelv podvojný'

krlplogram (Z řcč'). ndpis n' i š1fší text

skrytého výZnamu Y\.jádřcný kombinacípísmen a slov' casto zahmujc chronogram(viz), býrá doplněn piedmětnými symbo'ly, dopro!áí erby.

křYptoporlrét (řec'' franc'): podobizna

kn't. mčkki: protisk

krylina. povrchoýý kryt sťechy, položenýa upevňovaný na ýiešní konÍrukci k o.chraně proli povětrnostním vlivúm. Mate.riál a sestavení k' s€ vÍrazně uplatňuje ve!Žhl€du stavby. j€dnotlivé druhy jsou při.mačné pro různé stavebni typy i slohováobdobí. K spalným k. patí slaměné došky(k' lidových íaven' adře!ěnéšindele uá.vané od Íředověku; k nespalným všechnyk' Z pálené hlíny (laškv, pre]zy, hákya esovky), z břidlice nebo z azbestocemen-tových d€sek eternitu anebo také z plechu(měděného či pozinkovaného)' Keramic.té. pálené k' se kladou na latbvání krovu,ostatní se upevňují (pňtloukají) na b€d.nění'

krzno (Z lat'), náZe\' svrchního oděluu Slovanů, ob.ryklého palrně ď pralěku,pro kožešinový, koŽešiíou podšitý nebolemovaný plášť bez rukávů, spínaný na

pravém rameni' Později také niizev kabál.ce oblékaného pod bmění'

křemeláli: dubolé dřevo

kicmen. velmi tvrdý i křehký, ne1rozšíie.nější nerosl. Varianty kiemene (křemičita.ny): čřé (křištíl). luzně zbarvenó (citrinam€tyst, ruženin, áhněda aj. drahó kame.ny), neprůhlednó (kameol. pazoLrrek).

Křemičitý písek slouzí k výrobě skla ijakopísada kámeniny a poÍcelánu'

křestni rnisa. větší rnělká rn. rovného dna.

vytobená z plechu barevného kovu, yzác.

ně 7 lepaného íiíbra' z cínu. zdobená rv'tým n' tepaným omamenlcm' symbolyn' obrazem křtu n' PNního hříchu, oPaťe.ná pamělním nápisem' objednávaná neičastěji knotrťm jako dar, sloužila přikiestním obřadu' Nejstalši pochlie]í Ze

12. stol.

křida. piíIodní uhličitan vápenatý. měkkáhomina dobývaná na pobřeží západnía sevemi Evropy, ale také ve ÍředníEvro.pě. nelost mnohostÍannébo použiÍí v ob'lasti ývarného unění' V pevném a óiště'ném stavu se uává k studijni kresbě natmavém podkladu. mletá slouzíjako přísa.da v kvašo!Ícb banách, při vý.obě baÍevpast€loYých, od střcdověku soucíst pod.kladu d€skových obrazú, později v šepsupři pípravé malíhkého plátna'

křid|o. část stavby piedsupující po celé

Úšce budovy nejnéně o dvě okenní osyzjeji ústředni hmoty' Mezi [' vznika]í ná.d!oí, připadně, jde li o podkovovou dis'pozici ámku, čestný dvůr'

kiid|ové pohárv. skjeněÚé číše na vyso.kých nožkách se štípanou natavovanou Ú.zdobou v podobě kňdélek, vyráběné ve

druhé polovině 16' slol' v man:íristickémstylu nejprve v Benátkách, ale později,v 17' slol' pod benátským vlivem iv Zaalp.ské Evropě, ve Flandrech a v široké stř€.doevíopsté oblasti'

křídloyý o|tái archa' oltář

křidová |itografi e: lilografie

křidorá technika| fužko!á lechnika

křidoYý šeps| podklad malby

křišťá|(z řeč.)' bezbaNý a čirý křeÍičitan,! krystalické i amorfní pílodní formě. Bylbroušen .lako drahý kámen a byly z něj

řezány i ozdobné nádoby v anlickém Rí'mě, v Íenesanční ltálii' v Pra?e v doběRudolfa ll' se z !éto technily lyvinulo ie.Zánisk]eněných nádob. Jako k' se také o.značuje čiré jiskřivé draselnovápenaté skloceskó a sodné benátské'

křiž(zlal.), od pravěku a íarověku známéznarriení. ód starokřest.anské doby zobec.

nčló jako symbo| Kriýolv smrti' ,l.r.:|]

k' se lyvinuly l četné růměny pod !]|\!']tnáboženských

'oren' al€ také herllllr|.\

Nejčaíější podoby k' jsou: k' ieckí 1crLjlquadrala)' s rameny téže dé]ky; |ati|\i'r(crux immissa). běžnÝ llar s p|odlo']l..ným svislým ranrenem óikůIemi ondřc|\]'.(burgundslý), s břevny šikmo zkiíženinl:€8yptský nebo antoninský (cfuI conn^sa) r podobě velkého T] 7áIěsný k' nirhl]i|s oókem (crux ansata). eglptské znarnťniživota: vidlicový (téŽ !člvový) či ro7sochl"

Ú ve tvaru Y] lolrinskÝ, s dvěma s1cjnirllpříčnými břevny; patriarchální (krrdinlLský)' s dvěma piíčnými břevny. z nlchŽ

dolni je delši; papežský sc třemi piíčnínibřevny. z nichž dolníje opěl nejdelšil prl.voslalrrý či ruský se ťenri přičnými bii'r.ny, z nichž dolní je šikmé; naltézskÝ '.:čtynni íodiřujicíÍ]i se rumeny, na ko|cíchv lupém úhlu qíznutými' D\'ojitÍ l.' ].hvězdovitě zdlojený k' řecký; hvězd()lÍk' naproli tomu je čtyřcípá hvězda' \' hť'raldice přicháze]íještč další podoby k' Ío1

lišené podle ukončeni ramen (belličk!\i'jetelovÝ, lilio!ý' kotvico!.i ap.).

+ŤX-[|.řiž iecký. kdnský. ondiejský. eg\pl\|'i

vidlicový, lotlinský. pÍa!o{]amÝ' palnalchl]|ni

.,r- o v í].|É c]$ >< Ě]|--.

=F {5 /\ di

tapeŽský. ]etelový.'na|(é^ký. llL]\r

křiženi' čá5t kostelni]ro prosloru vymc7ťná pIotínáním podélné lodi (hlavní i pii.padně bočních) s lodí příčnou (tÍans.]r-tem). V karolínském období k':iskalo ttltI

křDolá cesl{. cyklus zobrazení KIiílN\

/r14/

c. s kiížem na Kah,á i' Íozčleněné

v 15' ýol' na sedm etap. ! období baÍoka

ÍozÍnnožené až na člrnád zaslaveni, zob.

ra7oťantch zpnu l|$licky re|ii|J. později

iUvnrIi ko\leIaJ ploině. mďii\ky' Ikonn.

graí]ď1 qk|Lrs k'' c pled\tavuje íěŽeiniudá|oýr Knsto\ych pácLJ|'

kříŽolá thodbai ambit

kiÍolá |ilcnb': i(lenba

kiižoiá kvlkai k}'tka

křižolí ýřechai s|řecha

křížorá lázbai cihlové vazby

tiřižornici (lat' crucigeri, cruciferi), oma.

čení církelnich řádu. púvodné špitálních

brat$t€v, zakládaných v období kiižác.kÝch válek k péči o nenrocné a porrtnfty

i k práci v duchovní správě' Sdružovali se

oodie vzoru au{ustiniánů - kanovníků

iřeholÍsv' Auguština' Postupně se přetvá.

ieli v Í!1ihké iády' Nutno ]€ odlišovat od

iádu německých Íytifij. V cechách půso.

bili l. Křižovnícis červenou hvězdou (lat'Ordo nilitaris Crucigerorum cum tubeastella. o crucig) řád čestého puvodu, za.ložený sv' Anežkou v l' 1234 37, odr. 1252 usa7ení na slaroměstské straně ka.nenného mostu v Praze, kde vznikl špitáakostelsv' Flanliška z Assisi (patrociniumtrvá)' V č€le stál mislr, pos]éze v€lmistr;v letech 1561 aZ 1694jeho hodnost přešlana arcibhkupa pražského' TiNl rytířskéhořádu získali r' 1ó4ó. Rádo\"ý oděv| čeÍný

kiižornici s červcnÝm ýdceni cyÍiaci

kříŽotý nimbusi svalozář

lalfu s d!ěma bílými jazýčky Ďa tolářlu' kůl, helaldická' heÍohská figurai svislý pás

osÍ]ihrotý čenený kňž, pod ním šesticípá uprostřed štíu (šiie 2/7); kolí} uXí pás

čcrvená hvězda' Rádový maki na čemém (šiř€ l/7);ptut tenký svlslý pásek (uŽši neŽ

pol;\\iť u\edeni išrven} \ňŽ a Lvézd.' 2. .eom|na Po|e)'

KřiŽovn|cis Óervenym kizeÍn (Ki Boá}ohróujenjzalémského)' řád založený v Pa. kulÁčc: dřevěné konstrukceleslinč ! l' 1114-21. Jeho představenýÍnbvl l€ruzalémský patrialcha' K nám uvede. lu|isa (Z franc.): insc€nace

r' 1190 do PrahY na Zderaz. Zenskévělvi patň1 špi|ál ve svělci u TepIic' Řádo. ku|oÁr (z franc'), oběžná chodba. zpravi.výodě\':čemý talár'na levé stranč červ€ný dla kolem nějaké shroÍnažďovací prosioryd\oirJ talrid i'kri/ s.olcr nd lodicce. cot (d'vodelar nehn loncennr sine aood J.rVoň jeiich znak ]' Ki]žovnIci s Čenne.nÍ}r srdcem. (viz) c]rriaci' ku|turni pamálla| památla

křiŽoYí piIiř: pilii

křti(c|nice. tomérná kovo!á nádoba. uí.laná kc křtu, slabjlně umistěná ! katolic.kém kostele v kiticí kapli u vcbodu nebou chóÍu' ! elangelickém v chóru' od13' stol., kdy křeÍ ponořením ustoupilkíu lilín s!ěcené !od!.jek. menšía v!šši.Zpflu ! kamenném, plasticky formovanémpodstavci, později kovová, cinová. na noikách a s dÍobnou reliéfní dekoÍací. v ob.dobí baroka zplavidla ! dřevěném masír.ním podslavci' obqkle s iezanou skupin.kou kňu Krisiova na !1-ku'

kuhismus. malířský směr. kleÍý sevyhranilv dile P. Picassa a G. Braqua kolem 1910

v PaiíŽi pod vlivem čemošské plastikya CéZannova návrau k trojrozměmoíi !ě.cí ! prostoru a upoutal svou no\osti'opustiI perspektivní zobÍazo!ání' ale 2dů'raznil elementámí geometrickó tvary'Př€dmět podle teorie k' nemá jcn j€dnu

viditelnou formu. ale několik' Anal}tickÍk'(1910 j2)rozkladal plaýicl'} lvaÍploiLy, skladaiici pohledy z lúzn}ch Ýran. '!n'tetický k. (1912 14) seskupoval nově cel.ky a doplňovalje lsazenými Zlomky sku.Ečnos metodou koláže' K' 2asáhl dočas'né i oblast plastiky, aÍchilektury a užitéhoumění' Hlalní předsravilelé k' u qísiE' Filla' B' (ubišta' A' Procházka, J' ca.pek, V' Spála. sochď o. Gutfieund, arch'P' Janák, J' GočáÍ ad. Teorii k. se vedleFilly věnoval historik uí]ění V' KÍamář

kuk|a: kabňnec

funkce p' ZahÍnuje nejen zajiiténi a Utčeníp Y pÍo kuhurní úče|y. nýbrŽ Éké vhod.nou vnltiní pÍo(oÍovou komunikaci a in.stalaci. výk|ad (inteÍpletaci), odbornéi populaňZující pubIikace o p ce i rúznémožnosli jcji}ro občasného v' (koncefty.Llivadla ap.).

Xuncli.eIrno sli|ol rubínolé skIo

kupr (z lal.)i kalich

kupole (z itál'): klcnba

tupo|orá ýÍlbr. stavební konstrukce, jejíž

hlaYní pÍosior je zaklenul kupoli (bání.\férou)' J€ ]i tenlo pÍoslol Zbudován nad

čtyřúhelnftem nebo polygonem' je třeba

převést tuto disposici do kruho!é nebo

oválnč pa1cčni linle pomocí pendanlvůnebo tlomp' Mezi nč a llastníbáň se zpla.

dla vkládá jcíč nizký. okn]r prolomenýválec, buben zv' tambur; vrchol b:íYá oteY.řcn oknem nebo ukončen !ížkou s okny.lucernou.

kuÍent: traklulá

kuíiitskó pohá.t. čišc Z€ zelenavóho sod.ného skla, zdobené podobamicísaie a sed-

mi kurÍiřtu (stojícich' sedících či Zobraze.

ných na konich), malovanými emailovýmibar"-ami' K' p. jsou piíznačným proJeven

německého sk]áiství od konce ló' dokon'ce 17. slol.

kůrkr: jepliika, prejzy

kúÍos (iec'): archaicld úsmč!

|.rlrzila (zlat' cursiva scriptula)' druh běŽ.

lrého písna volných a 4ednoduŠených 1va.

ril. spojující plynule písmena' v 1at. p'smtl

sc objevuje od 1' stol' př' n' l' v přenesc.

ném srnyslu k' je dnes v trpografii leŽaté

tiíěné písmo nejbližší psanónu.

kusá piipora: pípora

kuslodie (z lat'). lituÍgická nádobka, l.stojalá. z drahého kovu' uróená k přecho.

váváni hoýií do monslÍancí, 2. schránkana nalo hoíii k Zaopatřování nemoc-ntcll.

ku|turni lužili památck. ne zcela !Ísliž.né. ale čayo uávané označení pro všechny kutnr (Z něm'). hábit. mnišský oděv au'způsoby rozvijeni kulturní a os!ělo!é guÍiniánů. františkánů. kapucinů ad.. šl'

/ 1t5 I

Ioká, al ke kollrrkun) saha]ici lunlka s La'pucí a šIokými Íukáry. přepásaná řene.nem cl snurou s u?ly,

kutrolf (z něm.): angste[

kuže|ka: baluyr

kuželorÁ ýřccha; slřecha

kladrátek (z lat')] bilet

kladratuřa (z lat'): ambil

kvadraturní nlliřstvi' quadratumí rn'.(z lat'), fresková malba archlteklur. kleráusiluje o iluzívní zrÍšení nebo proměnureáIného interiéru (časrc Žároveň olevře.ním do volnébo prosloru nebes) perspek.tivními 2kíatkami. kladratumí ňetódouótvercového déleni (odtud názel), Iozvi.nutou k tomu úče]u zejména ! obdobiba.Ioka. Fi8ury jsou podávány rovnéž pod'hledovýrni zkralkami (z\' v ilal' soltorn sul,

IYadriIob (z lat'): čtyřlist

krádrolíni. také nepravá bosiiž, vněišíúprala zdiva napodobenírr kamenných

kÍádříkové zdivo| zdivo

kyádřikr' tanenné' u nás vesÍněs oDlrko.!e. pťť|ivé opraco\'ané stavebnr hiano|vo výšce 8 až 24 cm, pňznatne pro romál'.ské,, pravidelně kladené zdivb Gvádří'KOve z.l.

lMk(r\lj náhttek. pros|i, ale lvaío\é v].iibeni n'. !'yrábéný od konce 18'ýo|a v pruběhu 19' stol' náboženskými obc€.ml seveÍoamenckých kvakeru. cha|akte.n5ljckd]so! žid|e \ v) sokyÍn |enocheÍr. \ry.pleEne íakosem'

klant|ikJ (z něm'), název pro čwrtiny ci.hly' a]e také pro tvaÍovky iúzné forÍny'

kvnšoró rna|ba. kvaš (z franc' gouache)'malba krycími vodovými barvaňi sníšé.nymis bě|Uir]lu, bá^l' poi|pryskvňčne s .

né |epi\é ko/oidn| |atliy 1áraiski uuma1''lechn|ka k m' na papiie by|a oň|ňcn/r]áíě v pnré polovině ninulého s1ol'

lilll€|n (z |at.): kodex

krčt abákol.ý abakový kvét

krinlcrn: kodex

ktítkované sk|o: nillefiori

kll'aÍt (holand'): coperta

kYáthos (ř€c'), antický kalíšet (obsabu asipúI decilitru) s vysokým oušken či drža'd]em k nabirání z měsidla a k naléviínivína.

(\h€|é. boh}né maloasi1keho. fryŽskehopu!odLr. v anlicl'; m}tologiI ztélť!ňuIIcipňrodu a Její plodivou síu; odlud její ná.zev Velká Ma&a. V někteích kuhech by.la K. nejvyšši bohynj' ovládajicí nebesai po s}čl|' ByIa zobrazovdna ÍúZné' ne|.Časléji ia|'o ženska po]opoýava \ mnohaprs!. \ naznakU žiVn.; p nosti pňrod}, ne.bo iako žena s hladebn| ko|unou oa vozelaženén hlr.

kÍč (z něm'), zobecnělé označení pro od.vozený' podbiivý výtvarný proiev součas.nosti i minulosti bez oravÝch umčleckÝchbodnot' využívající obiibu určitých námlda notivů. v podání tradičním i módním'obecná srozumitelnost nebo citovoí vý.tvarného díla není \ršak ještě znakem k'

kÍ. hůl na konci rodířená a ! kulovilýmzakončenín, primitivní dřevěná zbráň,v anlické ikonografii atribul HéráklÚv,! křeýhnské apoštola Judy Tadeáše'

Xyklópolé, jednoocí obii ř€cké m}tologie,synové Urana a Gáie' kleií s€ zabývali pas-

|ýřývím (z nich byl Homérův Polťéno$,pozdějibyli pokládáni za dělnfty Hé|aisto.iJ (pracující r sopce EtDě) a jindy za stavi.t€lelytlopských zdí z nespojovaných bal.

kykloprké zdirol zdivo

ky|iri (iec',lal' calix), antická miskově roz.šiřená nádoba na nožce a s dvěna pozdvi'Ženýmj uchy. často zdobená Ínalbou' číšek pitívina'

kÝ|orÍ ob|ouk; oblouk

kina (z řec' kymalion), horizontální. Dro.fi|ovany či plasticky zdobeny podDoroi.l.iarchileklonick' clanek antlckého'púVodUPodle profilu a výzdobY se rozeznávák' dóĎke (l€hke). Vydule. p|astickv mod.lovane. č]eněne sty]|zovanynI l]st! l]6l.rvec);dá]e \Tputlé, těžké k' iónské (pod!a.lek), zdobene zpravrdla lelcovcem; rlpuklotfdUle k' lesbicke (laIoška)'

tru tnu lru-lt^.'-t- 119*.'orcro,[email protected] i l

klma' hsirklé (|aloška)

kma' dó^ké (listolcc)

kyrys (zÍranc.), krunýř, h]avní čáý brněnikryjlcí prsa. take hrud!i p|at (d\o]lr\k' kry i zada). od anl|ky zhoIo\ovanťz kovu, velitelský k' náročně zdobený' Re.nesančniubÍojiisttl (zvlďle llakke)poUi.talo pň vyrobč k' \'šech lechnlk koto\ťlýzdobné práce, hlavně tepání, niellaa Busovanl

I{ysib|, výrobna porcelánu na Karlovarskuvzniklá z díny na kameninu, založenó1803 durynskýn podnikatel€m K' Nonnem' Rozvoj ivzeýup výŤoby zaznamcná'vá teprve v prYni polovině minulého sto]'.nejPNe ve foÍmách a Úzdobě pozdní antřky (nalíř J' Múlle4' později ve stylu dlu'hdho rokoka (F. Quasr). Tehdy b)l porce-Ian Z K' \)ryařn oa \i(hod a na Ba]k.rnV období Neupergů ( 1847 1902)sevýroba nádobí zjednodušuje. ale za\'ádějí sci figurky (světců a žánrové). Značeno ba

I116/

íť\n!mLmolloeÍan]v pod po|e\||u na po.

Ie\.. puzdé|i \)llačťnymI n.lpr5y (U prota.

Ie npťm. inl!idIy. c]eshÚbeI ap']

EKNGXr\ibl ,0.

k!lLl. kJmcnna Vrcho]oVá ozdoba gotické

tl;h', \inrperIu apud. V},lesaná \ podobě

ooupčte a listů, uspoiáda.ých i ve dlou'vrsti'ách a l}linutýcb zpravidla křížově;

odtud i oiie! křížo!á k}lka.

htnó okno. o modemí archilektury, je'

hoŽ kňdlo se o1áčí tole vodorovné osy

a\. žádoucipoioze je zajištbváno brzdiciÍrizávažími'

labarum (lat.)r korouhev

l!b'rin( (Z ieč'). l' púvodné seskupeÍípřcdhiýolických objektú splelité dispozi.ce na KIétě. 2' podzemní bludišlě (taby'rint) zbudované n]}dckým stavilelem Dal.dalem ná Krétě. v něnž podle řeckých bájípi.biTal netvol ]t'línótauros s bÝčí hla\'ou']. obwklá součá5t zánreclré zahrady 1ó'iješlě 17' ýo|'. bludišté |orÍnované 2e íí.huÍch Zelených slén'

|uccnra (lal'). řínský ceslovníp|ájť obdé|nikovóho stiihu. spínaný na prsou, noienýZpIavldla přes tógu'

IuťLInar (lat'); kaseto\'ý strop

Luchť\is: ivloiIy

íl'|-llcu 6 rl' I I b\vY

GilESHL'EBT

."ě'

lllková prácc. umění laku. východoasijskávýzdobná lechnika. pěstolaná přcdevším

v cině od 2' lhíciletípř' n.l' a v Japonskuod l0. stol.i pollékáni drobnýcb předmč'

1ů Ze diela. b]ínt. kolLl (v Japonsku takéZ papíIové hmoty) barevnými lakovýnivntvami. značně odoliÝmi !ůči vodě

i ohni' Čema]íci nebo ruzné zbalvený lakz pÍyskyiice škuÍnpy leíŤnežo!é (Rhu.\vcl'nicifcra)bll nanášen v mnoha !Ístvách na

předmět (popřipadě na |ilkolý podliled),několiklál broušen a leštěn a !ělšinou do.Dlňován další výZdobou $tím. ieáním(v Činč oa t3' íol'. technlká gu znači!!řczáváni geoÍretlických omamcntů dorúZnobaÍewých lakových Ws|ev) nebo re.liéfním vrsllením, inkruýací (ping !uo.kovovými čás cemi)' ale především ma|bou a sypánim zlall.n či stribmým pra

chen' Kombinacířezu amalby byltZ!. lakkoromandehký. Z hlavních dvou lypů la.ku bylčerný (jap tsrrikoku) uživán zlláštěk malbě a inkNstaci a čeNený (tl-hong'pekingskÝ lak' jap' tsuišu) t vyiezáváni'

V Japonsku' kam l' p' pronikla z Cíny, byly

lechnikyješlč 4cmněny (zejména v makie,

l' p' s prachem drahých kovů, v inkruýacipeÍIelí) a výzdoba zpestřována Zejména

vegelabilnimi motivy' Charakteristickýniprojc!,japonské l' p'. jejiŽ tradice !e udrŽuiedodnes,jsou masky. inro' ne$uke' zá

stěny ad' V |ůzných obměnách byly tylotechnikv použivány také v Kore1i, v lndiiaj' Do Evropy-se l' p' doýala v 17. stol'

dolozem z ciny a byla zde hlavněv 18' stol' napodobena zejména v malběníbvlku, v provedení o!šem značně hrub'ším' T€chnické dokonalosti dosáhlal' p' v rodině Martinů, francouzských

dvoÍních dekoÍatéň v ll]' ýol' (\'eÍnis

Maíin)' K nalovaným l. p' paťí takó

dnešni lidová výroba v Palechu v SSSR'

lrkr. pokosty' rychle tvrdnouci Íoztoky

přírodních nebo syntctických prlskyiic'V malířýví se k oživení barcvné lrsN-v

i k její ochlaně |akor'ým filmem (fimis)dosud užilá pn.skyřic přírodních, tozpuilěných v lihu net]o ! oleji' Rychlejiscbnou.cí l' lihové neplaskají. ale mohousmýl lch'ké nánosy lazul a zpúsobil bobúní baÍev.né !Ístv}i olcjové. zp.alid]a teryenlÍlov.1. !Ídnou pomaleji, ]sou měkčí' ale v sil'néjším nánosu mohou vytvoiit systém

prasklinek' oboji druh l' má býl snadno

Iozpuýný, aby je] b]'lo lle odÍranit. ah

záro!ťň lÍvanlivý Piílii tvÍdé. prolo méněvhodné, ale časlo uživanéjsou l' kopáIové(např' zanzibáĎký kopál). NejznáÍnějšía dosud nejuŽivanějšíje l damarový Z tro.p c[\(h eh||cnanů s IeÍpenlJnem čilihťnr.Llale nrrrne zloutnourt zaverecnl lak mastr_

xoq z \onne pislJcio!é prysk!řice a 5 bď.zamem elemi, nebo srlné 1erkli. ale Ž|our

noucí l. z africké pryskyňce zv' sandatak.

i\'Íalným nimým leskem působi l' voskový

z rosku a |ihrr' Jlko l bll! uívánv také

někleré balzámy'

|aloška| kyma

1im'nó phrno: haktulá

lámanÍ s|ohi gotlka

lan]brekín. lamb|equin (z ho]and.

a ftmc'): čabÍaka

lambric (Z flanc')' nízké obložení zdiv in.teriéru při podlaze pásem jiného materiá.

lu. neióastěii dřelem' ní7ké panelováni,ja.

kého se uŽívalo v obrazáÍnácb aj.

|amporá čerň: černé

lantelo\ý ob]oukl oblouk

langobardské uměni| piedkarolínské

Láokoón' Apollónú] [něz, k€fý varoval

Tlójany před hti Rekl] a před dobytimmósta;bylisdvěmasynyzahubenmoiský.mi hadv' Znáné helénistické sousoší této

scénv o]]jevené ř' 1506vŘímě, inspirovalomisny lrcholnó lcnesance i manýnsmu.

zapusobilo na sochahtví barole. ale lakéna e\telické názoN osvícents!í i minu]ého

íol'

|apidářiu (lat'). sbíIka kamennč plastiky

a jejích zlomků, archileltonických frag.

nentů zÚkopů a ze zíušených či poškoze.

ných hlstoIických stalebi plastické ori8i.nálv na púvodním místějsou nahrazovány

kopiemi' L. \.znikaji při nuzcich nebo piilýznanných panrátkách s dlouhún ía.vebním výo]cm.

laph tazuli (lat'). lazudl. azurově modrý

dIahokam, vrbro!šený byl aplikován jako

ozdobný kámen| roz€mleŇ piilozenÝ

/ IIT i

ulÍanaín byi uží!ánJiŽ ve slarověku a Ve

středo!ěké malbě ]ako vzácnó baÍvivo.

|'p|e (z něn')| biffy

I'aÍ pour l.aí (lanpullarljsmus)' fran'couzsKe oznacenl sanoucclneho umenr.vmikajícího jen z Uměleckých podnčlů bezvztahu k okolnímu živofu a popirajícíhosvou spolcčenskou podnriněnost i úlohu'Pojem vznikl v Paříži kolcm Pololinl]9' stol'] obrážcl složilou situaci uménía estetikv v obdohích od romanlismu a Íe.alisnu až po \vmho|ismu5'

Llskai Ctnosti a Neřeýi

|alón| doba žclezná

htinskÍ kiiž: kiíže

|álkorÍ fcston: feslon

Latonai Léló

latrán (z lat'). původně postranní komuni.kace ve městě. pozdčji v širším smvslu o'liÍajo\'á čásl města (oddčlená ř€kou)' osa.da pod híadem apod' L. ]e čaíou součáÍíměst založeÍích Rožmberkv.

lalabo (lat.), |itur3ické umFadlo \.koste|.ní lakÍiíli 5 tamennou lebo kovovou mísou a kovovouj nejčastéji cínoYou nádrží.v 17' a 18' stol' rúzně zdobenou. Velkél' bylo umísťováno také v refettáři k]áš.Iera.

|aÍicc chóro!ó| chóro!é lalice

|aricorÝ sok|: podnož

larirormi kresba. kresba perem,jejiž linie

]sou tozm1íány štětcem, aby se docíilovětší plastičnosti i měkké malebnosti' Ně'kdy také je čeÍstvá kresba perem pouzedoplňována štětcoÚmi tahy ]ednou baÍ-vou, na |ozdí] od kolorované kr€sby pro.váděné vice banámi'

|azurr (z p€Is')' lenká' průhledná vrst\'abaNy, kleú spodní barevné vrstvě dávásúlivou pÍůzračnoÍ nebo ijiné zabarlení'V 18' ío|' se balevné l. často nanáiely nastříbř€ný podklad'

Ia^řil: lapi5 lazuli

lazuíolanó s|.|o. sk]o potaŽené průhledný.ni barťlnými !Ístváni, kleré byly ještě

p|obrušo!ány. L. s.. oblfucné ! L' pol' mi.nu|ého slol', bi'lo \.t[áběno také \' českýchsklámách'

]azuíoré. hzurni b!r\r. 1aké transparent.ní. průsvitné řídké barvy. které nekryjípodklad (např' mořenový |ak nebo kobalt)ajsou nanášeny v lenkích vĎtváclr. Polo.lazuroré. po]oprůs\.itné barvy jsou např.pálené zemč. opakcrr jsou barvy lrrycív pasIóZním nánosu.

I-óda. poslava antickích bájí. spartská krá-lovna. klerou Zeus na!štívi| v podobé la.bulči matka blíženců Kastóra a Polydeu.la. trójskó Helenl a Klytaiméslry' L. s la'bulí by]a čaÍým malíiským i sochařskýmíámětem. Z€jméma v ló' stol'

lcdo!ó sklo. také klakejované, 5 jemně po.praskanÝm nebo malovým poYrchen. pii.po.nínajícím ledolou kÍuslLl' V Benátkáchbylo do 1ó 5101' ly!ábčno opakovanýmponořo!ániÍr žhavého skla do vody. Dalšípostupy k \'irobč l' s' sypáninr práškem,leptánim klselinou apod' byly pouíványaž od pol' 19 stol'

Lccds. s|ředisko výroby anglické kameni.ny. činné po r' 1750' jehož plodukce ve

slvlu rokoka zvláště q'Íúkla kolem 1775.Později byla l' výroba orientoraná klasi.cistně' zvláitě podle wed8evooda. Znač.kamijsou iniciály L' P. nebojmen výrobcůči nápisY (zkiížené označeníLeeds Pot!€ryapJ

logcndr (lat'), l' žirotopisy le8endárníchosob, s!ělcúi často nezbymé k ikonogra'|ické interpretacijejich zobtazení' 2. každýWsvétlujicítext na obra2e, gmfickénr listě,medaili. plaketě či! knize' Druhem l.jsoui tzv' mluvící pásky'

|ek.tni!. antická iecká nízká i vyšší nádoba'!áza s víčkem,

|ekciulář (Ž lat'), Iitulgrcká kniha obsahu.

]íci lexty epišlo| j evangelií (lekci) na každýden. Rukoplsné gotické l' byly bohalě ilu.

lekno. obecná beraldická fi8ura v podobědvou sldčitých listú k sobě sločcných, nastvolech dole spojených.

]cktoÍium (z lat'): leltner

lékrlho\. antická řeclá nádobka na olej'konYička různó výšky ale vžd! s leImiúzkým' nahoře fozšířeným hrdlem, opat.řená zpravidla vysolrfn uchern, uávanájato hrobni obělina. vellý l' z Ínmmoruhyl prolo takó později umísťován na hro.

|em. oklaj, l. lemovadlem opracované o.kraje kameíné bosy' 2' boldura nástělné.ho koberce' J. v heraldice obruba šlíu'

|emm! (lal')| emblém

|emovadlo: dláta

Lcningrad' íaríororyj zarod: PetÍohíad,porceliínová lýrobna

lcnochr madlo

lcnoška, folel (z franc'), pohodlné velkékřeslo s opěradly' calouněné nebo polštá.řované, ruzného Naru podle slohové sou.vislostia podle toho irllzných názvi (mar.kýza,bergěre ap')' Typ l' se vyr,inulz křes-la obřadnfio, nejpohodlněJších forem dosáhl ! polovině 18. stol. ve Francii a v19. stol. v Anglii.

F\5,,\v'-rl\r/l7=áš:

/118i

|,to (l3t'): ZvěrokÍuh

k'D(lr;t||ó. !epenicotó ldi!o. jednoduchá

(a\cbní hmola lidových sta!ení ninu]osti,

hliněná. ]í]ovli maŽanicc' smíšená 5e 5Iá.

mou. pazdeiímj proulím. zpc!nčná někdy

\' IneÍn' du\anc do bťdnenr' L' z' \e Uá\a.

IU rIaIo \ypInč \'kon\trukciz' hrfuděne.

ho Nékdy se jako l. z' označovala také

h]inčnl]u nazanlc] spo|ena zeo z veprovlc,

|ťptnÉai paplI

k'pI.1echnika umě|ecké graíiky uŽívaná od

nočitku l6' stol.. dluh tisku zhloubky' při

lémž se krcsba pror'cdcná r prvskyňčněm

nťbo roskovóm kIylu !'vleptáYá kysel|nou

do ko\ové. zplavidla měděné desky. Kí]'tsť odstmní Po vylcplání' Podle ruznéholpú\obu LIclby sc vedIe vlaslního 1' čárko.\';ho rozťzná\á ještě l' Zrnko!Ý neboliak.\'atinla, měkce púsobící l' lečkoraný; dálepv mčkktl |rlt neboli Vemis mou, takép isk' připominající klesbu mětkou fuž.kou. podobné lužko\.á či kiídová technika.l konečně doplňkotá orJkrývací technilrancboIťZťÍ!áž. BaÍcvnÝ l' je tišténnčkolikabanami. bud Zjedné dcsky. nebo múžc bt.lp[(l kaž(lou barlu \vleptána deska z!]áŠt'li Ljíie |' na lozdí od dokonale ostých.aI nrédifiu jsou od vrleptání .níměIozechvéné ajejich sila se neméni' Kornbi.ílacc 1' a nédirltu dává leplanou ryIinu.

lcpt á ÍÍlina| lept

lcshi(ké kt.mri kyna

]esena (ita|')| lizéna

lťš1icibi|. laképolííovacib.' polimenl. bi]a hmola 1úzného složení vždy \'šak s kí.dou čikaolÍncm. zplavidla is Dřiměsítuku.uži\'aná k Iešlóní dievěného povrchu nebo]ako podk|ad zlacení' L' b. byla nanášenanabalokniiezbuaknapodobenímramoruleštěna achálcm' U oolvchromované o|asli[} b}|a pudkladťm pó peŮe bárui, ze.]mend \ tč]o\lch čaýech (inkamatu)' Na.noscm 1' b' a lcštěním či zlacenim býl lal(épovrcnov. uplavoyán rokoko\'í nábylekZ nókkého dřeva'

lehi dub| dubo1Ú dievo

|c(nýř| 1cltneÍ

lltó. Lalóna. anlická bohyné z pokoleníTitánů. malka Apollóna a Aíemidy, dělíDiovÍch'

|c(ohÍáde|i. ýavba umísténá ! piírodnímprostiedi (Zahrady, parku, obory), ulčcnák přechodnému pobylu n. k odpočinku,lesmés podobná áncčku, u nás kd}si o'značovaná jalro lusthaLjs n. lustšlos(Z něm')' L' v oboře přijímá fDntcilovčiiohrádku' L'jako stavebnítyp vznikl ! lene'lanci jako součást (hIavní dům) íavebníhoprogramu vily (viz: kasino. \'ih) a archi-lclitonické úpra\'y Zahrad, oblykle zaht.nu]c sál a lodžii, ]íž se íavba ot€!írí dopiirodr. podle potieb]' od 15' sto]' jcíě

lc(tner (něm. ), letnÍř, !]'soká chórovápře.pážka. přehúda m€zi chólem a slřcdní Io.dÍ, ziizolaná ve lelkýcb gotických chrá'úech od 13' ío|' (nahradila cancelli zd.bradlí starokřesthnských chÍánů). rúzně,zejména figufálně Zdobená. členiná prů.chod!. opalřená v!.iýšeným čtenáiskýÍnpultem i někdy tribunou pro zpě\'áky'v období len€sance byly l' Většlnou od-straněny' abv ncbránily pohledu k h|ar'nimu oltáři'

|cltrismu9. od 50' Icl 20' íol' zavedenÝnaze\ pÍo gralr(ke a ma||Áke po;en uŽ]va:

Ilci pIsmen. pIsma a texú. deduiicijeJich\ryNarny ucrn.

Lerl zvérokruh

Iiber lialicus (lat'), cestoyni br€Víř. oma.čení zvláště plo Íukopisné' často náročněiluminolané knihy loho druhu' poiizova'né v období 8otiky'

Libertr (angl.): secese

Libra (lal'): zvěrokruh

lic klenbr': klenba

lic medailer aven

li( ldila. viditelný povrch zdi, omitka, rež'ne nebu lomoli zdilo;jsou Ii kradr} pň.te\án} do |. mluvi\e o hcor'aném z'

ličcni' vápenné bilé i barevné nátčry naomítce vně]šich i vlitřních zdí |idovíchstaleb.

lidopisnÝ. |idovi Žánr; žánr

lidolá architcktur{ stavilelýYí vesnicea okrajových části měst, zahmujicí obytná,hospodářská i kullovní staveni' uíčoranáfunkci a foÍnovaná l|adici. L' a' byla odýředověku a zejména v 1lJ' slol' ovlivňo.vána tzv. panskou a', ale pietvářcla jejípodněl! specificky' Vznikala bez projeklu'wcházela z místnícb ckononických po.třeb. z maleriálových podmínek a z mistníIradice. také sc pňzpůsobovala kÍajinnó.mu úlvaru. své fyzickogeogtafické zák|ad-ně. Podl.loho se Iišijejí obIaÍi. nejZřctel'něji podl€ užívaného stavebního nuteriáiu(oblasti domudic!ěného, hráZdčného,hli.nčného azdéného), ! nichž se dálc odděiu.jí regionálně \.yhraněné t}pv' odlišné po.dle půdorvsné dispozice. proýorovéhouspořádání i charaktcristického ut!ářenia !Ýzdobr' P.o horské a lodhorlké kra]eby'l! píz'načné dievěné itavby roubeni,pro rovlnY zprvu hliněné' později, o{] 18'a 19' stol' zděné. sociálně ekonoI cképronély vesnlce od konce minulého stol'k piílonnosti specifické rys]r l. a' t|umi. ažposlézť €]iminují'

]idoléunÉni, v uxím smys|u veškelá lvor.ba vmikalící v lidovém společenstvi a jimužilaná' Uhm yúlvamé produkce vesnice,užitková a estetická funkcc se tu spojujev nalířském' řezbářském a tfuhlářském,texlllním' keramickém aj. díle anonymníchumělců. neškolených. ale opřených o tva.rovou i ÚZdobnou tradici' někdy časověvclmi r,zdálenou. Podnčtv tzl. slohovéhouméní pronitah do l. vÍíaťnictví, podob.nějakodo lidové architekluÍy. a byl]r izdeŽivě přetvářeny v odlišném, deloÍadvnim.ale také symbolickén chápání' Počátkyl' u' byly snad ! Ínalbě. i€zbě a výroběslouíci lidovým zlykům' počátk' textilnia íalánso\'é lvorby lz€ sledovat od 16.a 17' slol. Malby na skl€ s€m patříjen Eh.dy, pokud oebvlv Vvriíběny sériově protrh'V 19' slol' l' u. ztráci povětšině svou užil.kovou funkci a s ni pevnou základnu'V přítomnoli drúýla lidové výroby usilu.jí o ožilení někteÚch jeho ltadič!ích fo-

i 119 /

|ichá lrkáda| arkáda

limboló diclo. Ínékké pryskyřičnatéd' limby' horské bolovice (Pinus cembra),náruiovélé, velni vhodné k řezbářské prá.ci: bylo vsLutku užíváno zejména V pod'hoÍských klajích Alp v obdobígotiky a ba.

límcorá alntuce: aImuce

|imoŽskí eÍnail sÍnak

line,lrisnus (z lat'): kresebné pojetí

Iincámi perspeklivai perspektivá

linorYt. lino|cont' novodobá lechnikaumčlecl(é gráfity pro lisk z !ýšky' obdob.ná dřevořezu, kde se však místo dře!ěnédesk} uží.á kolkového linolea; v něm se

noži a žlábkovými Íydly pracuje sic€ snadně]1, a]e nedolo]uje Zalo jemnčjŠí podání'

lipaná kruŽba: kružba

|ipoYódřero. někké apoddajné světlé, ně'kdy narůžovělé d' lipo!.ich stromů' u násh]avnč hpy ýd.|te (Tilia cordata)a \elko.lsre (Tllia platyph\rllos). obojr puskyruienejIedi iťZbařsky índlerij]. od ]] ýoIužívaný le střední Evropě po celé obdobígoi|ky a lnovu \ baroku' tětšinou pru po.

\chronrované řezby' caýo 5ť kroul| a ]enapadáno čeÍvotočem, ale jeho huslola,slejnoí]ěrnost struktury, snadná zpťaco.vatelnost a také malé seslcháni ořcwšuiínevýhody' Malolistá, zimní lípa mívá,di;.\U pevnějši. \e]ko]i\ta Ietn] kiehčj; ]ťhU\ěl\iči mťnsi r\ÍdUý a zba en| lsou pakoany sp$ mlstem rúslu'

listna (z franc'): lizéna

lisoranó 9k]o' lilé, představuje nejstaÍšíZPuso|) ZpÍacování skelné hmoty v ruznýchklešťolých formách' Byl znovu obnovenstrojni výlobou užitko!óho skla lilím a lisovánlm nebo raženim z€ změklÝch tabu|í.L' nadoh\ n!Ly nékd) upravolan1 piibru.ýl!anIm' \ po\|cdni době \ i uspéšne \na.nl0 vytvarně n áročn ěiší foÍrnován í tohotolevnč1šího sklenčniho nádobí'

Ii(olá hla'iccI hlavicc

*,ti. r*. r. t"rr*u r

"rr'O "^ "0,nč, a]e na rozdi] od andckého lislolce' vo'dorovně kladených lhtů na zpúsob věnce,! neorenesanční archilektuře iešlě oboha.covaný bobulkami'

lislr. lesklý. irizující povlak na sk1e 7 vYIcdukovaných kovÚ' pípadně také docilovaný Ío7tokem kovú v oleji' Podobné nafajánsi znači l' tenkou polevu kovového]esku. jaká je příznačná napi' plo staroumajoliku jihoitalskou a zvláště španěhkou'

|iŠta, dřevčná lyč průběiré profilovaná,uŽilaná v dře!éných konstrukcich a při vÝ.robě nábvtku' Ze strojné vyráběných I' iezholovuÍJednoduché lelné rámy na obra.zt a grarc(e l$ly.

|ité s[|o: lisované sklo

lilé zdiro: zdivo

|iieiina. písmový kov' snadno tavilelnáa p])'nule tekutá kovová smčs (olovo s an.tlmonen] a cinem ! úzném ponéru). slou.žícík odléváníliter- písrnen pň knihtisku(monotypu, tBotypu ad.).

Iithofanie (2 řeč.)| liÍofanie

lithra|inoró sk|o, nepÍůzračné, žilkovanéčeřvenohnědé sklo, lynalezené a odl' l828 výlučně vyrábéné BcdřichemEgermanncm v Novém Boru' Lilhyalinnapodobil broušený achát, ale byl pouí.ván i k \.ýrobě skla lrýveného' Egeimanndáva| nádobám z l' s. lelmi r"ýrízné. aleušlechliló tvary.

|iIinr, lvrdá. ale křehká slilina železas uhlkem a daišími přisadani' podl€ nichžse řidíjejípelnosl. UŽ od 15' Íol. se l' uží.valo nké k odléváni (v pískových for'mách) reliélilé zdobených desek do ka.m.n, Íníí, náhrobních desek, kiížu apod'

Zvláštni ob|ib]r došla 1' od konce ]8'a ! 19' slol'' kdy lry|y Z loholo levnéhokovu odló\'ány velké soch]'. čáÍi celýchmonto\'aných pomní|ů a zábladií. ale lákédlobné poírétní b]rýy' různé dózy, váz!a svitidla a v l' čtvl1i 19' ýol. po napole'ónských vá|kácb' dokonce i jemné šperky,Tcprve ve 20. slo]' ýroba urnělecliér, usltrpuje.

Iitoíanic (l ieč.), pdsVitní obIaZ z biskvi.to!ého porce|ánu' Tenké deskv ]. b]'lv le.Iiélné foirnovány tak. že se proii svčtijten.ké Částijevih sYétleji. siIné tmavěji a sklá.daly plastickí obúZ' umistoYaný do okcn.nebo stavěný jáko stínidlo k lampám.

|itograÍ]e (z řeč.). kamcnotisk. druh tisku2 plochy, Z desky sólnhoťenského vápencc,podle v]rnálezu pražského rodáka B' sene'fcldeřa (l79ó)' Kreslí 5e přimo na hladkýneboj€mně zrněný povřch kamenné deskymastnou tuší n€bo barevnou kídou (kí.dová l') a plocha kam€ne 5e pak zaleptákyselinou' Při tisku chvtá tiskařská barva

Jenom na pokleslených mí\lech, takžeotisk je věrným, ale ncadlovýfi oblaz€nkresby. Druhem 1. je kamenorytina, kdekresba na desce vzniká rytím ocelovoujeh'

litutgi(ká ruucha| paraÍnenta

li(urgickó b'n"i, banl katolických litur'gických rouch. předevšinl kasule, kleré \estída]'íběhein cí*evnj}o loku pod]e iím.skóho rnháIul jsou to bíá, čeÍvená, zeIená.fialo\'á a černál nevhodné jsou (tcpfvevšak od 19' slol') nodrá a žlutá' při pe.sÚych paramentech rná přcdepsaní barvapl€!n0al'

|iturgickó insigni€. odznakv hodnosti cír.kevní hieralchie' VesÍrés doplňují chóÍován' bohos]užebná toucha a pokýky hlav]'aÍ\' í\rl^neJ paÍamenl!. mltrá)' v}'\'iťi \eod nepuBich Íázi ňmskcho i rlchotlnrchobřadú a mají slou praklickou i sYmbolic.kou funkci' Mezi \'íiadní tť\liIie \' katolic'ké cíkvi palří palljum (viz)' na Víchodě2!' omoforion, dále humelál (viz). nlitra(}|z)' I b (Upú in|U ovanych nDatú a 'hoLlmrstaiu ;e prsrcn. znaocirpojrnr : dii-céá' berla (viz] náprsni kňž ívřl ockto-rál). dále s. vískl't;je kiíž. křŇ se nosipreo papezem, arcll)tsl(upcm. rnetropoll-

Ii\r0tť(: k)ma

iI?0/

!]U. |.Íl)pů]čovaoý také legálúm' bisku.

lL|m a|' (pÍocesní. |€gátský kňŽ).

litUÍgicté knih\. sbírk! lextú uŽílaných

Iii n]ných kiestanských obiadech;od m'i.]ll() ýiťdovčku lučné psán!. ilumlno!á

|\' |.ozdEitištůny' K l. k' katolickiho ritu

ii nrlČíál antifonái, brelíř' caeiemonia]e.

ť|iico|oÍum. eÝangeliář, evangclistái,

.i]]dolái. $aduá|' lckcionái. maÍ]'Iolo8|

Llnr. m j\ál (obsahující |ovnčŽ lexty cvange.

lli a cpištol). plcnář. ponlifikál' rituale,

\aklamenlář, nčkdy také vesperalc'

lilurgické nÁdob], souhmnó označeni plo

hohos|už€bné nádob!, u latinstého obřa'Ju zejména kalicb a patena' mešníkonlič.kv Zl také aÍrpu]e,lácek, ciboíum (v or.Mk)xní cirkvi p]'Iis). mon|lrance' kuslo.

dle (viz), kaditclnice a lodka. kropenka

l kÍopáč ^.

lal' aspeÍgiI' dálc nádobky na

oleic křtčnců. nen]ocnÝch a kiiŽmo zv' am.puie (l lal.)' Tertilní piíslušenství kalicha

Zahmuic u1éIku (purifikatorium. l lat')'

piikÍýlku (lal' palla), člvelcolou pokrýl.ku ! |iturgické barvě (lal. lelum) a ubrus

(korporál' Z lat )'

lía$ (aÍab')| ÍreŠita

hrtj (z franc.), íejnokroj sluŽebnlctva'

ustálený vétšinou z Íokokové úódy' pI€.

ÍrolanÝ fÍak v bar!ách pána'

lDón.i (z franc.), lisóna, lesena. příožka.lvlslý plochý pás' členicí i dekorující zed,picdstupujicí !e zdivu. ledy Zděný' nebo

icnom v\1ažený v omítce' který na rozdíod pi]astru ' nemá hlavicianipa|ku' V ro.mánské alchitektuie vytvářcly l. spolené

obloukv či oblouóko!Ým vlysem často celý

svíém vnějšího členění' S podobným vo.

doíolnÍmipásv l. tvoí na fasádě tzv' lizé.

liiinlI hrázdčné zdivo

lniná tcnnci lněný olej

lnčnl olcj. olej ze senen lnu. 7a studenaliso\an\. a čistý, nejznámějši pojidlo ol€jo'lých barcv, od starověku užívaný v barcv'n]!ch nátčlcch, od 15. stol' v NizozelŤria r()\néž v hálii v deskové malbě' vaienimI o' v2niká |něná íemež,slouŽíci k piípra'vé laků a ieko piísada do podkladových

1oggic (i1al')| lollŽic

bkálnibaíra. také míslní b', vlastnibate!'ny. lón zobrazeného předĎělu, valérově

ani jinak neposunulý !e vzlaÍch obrazo'vého celku'

Lokel. západočeská výÍobna porcelánu

7atožcná t 816' Před rokem l830 začalo se

l L' poprvé l Čechách s výÍobou por.

celánolých soiek. Nejpúvodnější x'ary

l' nádobí jsou z doby koleÍn 1840, z téŽe

dobv lšak pocházeji i kopie Íaré Mišně

a vídně' vc2' pol. 19' stol' úrovcňvýrob.ků poklesá. Značkou ic zpnu malova.á,pak'vilačená oblnéná paže s nečem(měí.iký znak), jindy jrnéno majitelů: Heidin-qeÍ Pozdé]i b}|a l' qrubna v koncemu

Eplať' lo58 vt|enina do zavodu Kar|o.

rarskÝ porcelán'

^Su4u".Ý ..

\rIEí'il,

' P'AG

'{ ,š,.a},

.{/

Y|oď chrámovál chlárnová loď

loďka. l. kiišláový nebo stleněnÝ pohá.

lek na nožce s kupou !e r'.aru l jc charak.

leristickým útvaÍťm sle^kého baroknÍho

5klá 1' pol' 18' stol.; kupá mivá zdliženýcíp a nožka tvar kuželky' 2' l' na kadidlo,

ot]dobná nádobka' kovová s víčltem' na

příčném závěsu, v níž je uloženo kadidlo'lomcné binr. b', jejichž čIsté a syté tóny

h\'lv změněnv' zlomenv přimíseniÍn černě

niúo běloby' anebo jin}ch tónů' Různě

l' b' jsou charakteristickým znakeÍn někle.

rých období. malíhkÝch škol i osobnítouměhova projevu'

tomenicc. Íojúhelnft ový či lichoběžnft o-

vý dře!ěný štít pod ledlovou nebo polo'válbovou střechou lidového stavení. bed-

něnÝ. rúZné dčlenÝ a zdob€ný (Iatěmi do

sluncčního motivu apod')' Při vlcholu bý.

}á často opalřen kuklou s kabřinci. Přesa'

hu]íci boční čásd střechy při l' se nazýlajíokřídlí, stíška pod l' je podlomenice.

|onroró zdirol zdtvo

longíudinálni dispozice: podélná ďspo-zice

lořcla, loretánstá kap]e napodobujici (az

IodžetN (z ital'): lodŽie

Iodžic (Z ital'). aÍkádová část Íavby, zpla'vidla chodba.l pízemii v parře, na vně1ši

íIané olcvřená arkádani, nebo samoslal

á slalba' na jedné nebo vice stÍanách al.kádanri otevř€ná. často zeiméná ! ititlské

Lcnesančni archit€k1uře' Lodžela. m€nií.

zpravid|a vlhlidkové stavení téhož Úlvaru'

i\2Ii

I-ucrelia. Luktčcie. htdinka iímských po.Yčýí. piíkIadmanŽelskóclnoíi; zneuclčna\}'nem krále.lalquiniil lala \i život a jejísrnrt zpÚsobi]a \.yhnáni ťtruské d],nasijelerquiniú z Ríma a piispčla k Založení Íe'publiky' Smt L' l']'la častým námétcm re.nťsančních zoblazení'

Ludnigshurg. polcclánová \ýIohna poblíže stultgaÍtu !e Wúltembersku. zaloŽená!' 1756. od r' 1758 vóÝodská. |824 Zruše.ná. hnikla jemnou malbou a Zvláíé bo'hatou škálou figulální plastiky podle mo'delú Domenica Ferattiho, wilbelna Be.Vcra ad' Znečkou bvlo h]a!nč pÍopletenéC 5 korunou (!ótšinou nodře pod g]a2u.

rcu). t3ké jclciípaÍožípo llh]rnr a Zbllkv ma|cb ! |cŽnÝch zdíchinlcIiéru) t1\' sY!tou 0hýšiP' ]\'Iarie \ i1a|-

skérn Loretu. kleÍou lam pod|ť ]e.sendvpřincsli andĎlé Z Nazarclu' BYh \ ló íoloireíaYěna. vyzdobena sochami a le|iéf!a \' té p0dobč oblvkle zj.dnodlšcnó- napodobována v no!ě lznik]íci poutních níslcch. Zcjména !e stiední Evropé'

l0ilickt poháfÍ' kelanické číic s dlsnÍm.h Ll?Lr.itim povÍchť.]. !yrllbůué \ l5'J ló' \í'' hlivnč 1 Lošticíoh n. \evelnÍ\l()|a!ě'

1{Ío\0ú h|iricc, e8j'p1ská sloupo!á hlati.Ň iormoraná podlc květu |oosu. Zaviené.lr0 čiolcvř.nóho' Eg\'ptskí alchitektura seb.hťm cc|iho Vilojc !e staÍo\ěku inlpiru.]ť \ťgctaL]ilnÍmi tvaIv, ale Piet\.áří]c Vžd!' lejoéna na íoupo!ých hlavicích - ! dů'Iall]é sqljzaci, např' v h' palno!é neboplp!Íjvé'

llJlrj llií kiiŽ| kňž

louĎi(z nčm.). půl' tévou poroltlá chÍšena \lnici. pozdéjizahÍadní celte kNtá ze]e.Ii. tňlíbená součáý re.€sanční a trarok!írrhrldv, v zahradi pozdnihobarokr napo-dobená laké z dřcvčných konírukcí (tI€.jlLŽ)nebo r.ohou sloupolou clrodhou kry.tou zelení (pergola)' Názcv byl nékdy uži.ián t ve smvslu podloubí'

LoUi\ \|Il x\I. lianc' onačení plo slo.hU\ó ]]ojelí a leškclou Llnrějťckou lvolbu\ť |lxncij za |lld! jcdnol]ivých bourbon.5|jch panovníků v L?' a ]8' stol.' ! nŽšim\ \\]l|jcn náze\ pro nábltek jcjich obdobii obťc|. i plo nátr!l|o\é kopie a obdob!

e FŘ

')fďJ

pod]ť lichl() \tlnch \Zon]' L' ,jieize

(16l0 1Ó13) značí lenesa|čnč piísné ra-nó' tzv. přcdklasické ba|oko za vlád) Lud'\ika XIII' L. oualffZe (ló43 l715) ho.no\né. ale klasicis(nó orieiLované batokodobv l-ud\'ikll XIV L' ouinle (1?l. ažill.iJ. d]1)uhť |ano\áni I-ud!Íka X\'' b}.]o

dobou plného rozlirruti lrancouzsliého ro.koka' Konečné Louis XV1' (I7j1 li92)'doba Ludvlta xVl'. ktelá piinť|la \ 7]ern.

nÓló Nolbč oPčl \\iazn!. kLa\icrÍni oblill.

Iozná spáral spáIiL

trsk (dievoiez atd.).Ínate álech (papil.

hlceřn,l (z lal.)' l. v alťhitektui€ náZev

otloru v llenbě nebo ce|ého válcového ná.ýalce s oknr a vlaýní kupoli, klerl. je

umistován nrd Vrcho]em kupole a osvétlu.jeji. 2' menšisvětlílr' 3' volný prostor meziIamťny ŇhodiŠté.

]ucernička. kanrenný či zděnÝ léžičkolÍútval české pozdní renesance sta!čný na

okÍaje a do rczeklaných Llomovních šlítů'

l,t|káš ElangcIiýa: evangclisté

|uminisrnus, malířské pojeú založ€né a

batevném výrazu 5vé1la I oblaze, srětel.nosti almosféN s pron]ěnaúj lokálních ba.re\' 0 l' se holoří zejména v benátskémnalíht\'í pozdníio baroka a rokoka' aleIaké v akadenrické malbě 2' pol. 19. stol.

Lun!| selÉnč

htncla (z ita].). plocha vyÍŤlczcná poloktu'hem ebo segrnentcnr nad vodorovnoÚ 2á'kladnou' v architcktuřc se Yyskytujíl útvanr Íítů' poíálů, jako čela v}\ečíapod. Zkláceně, aókoli nepřesÍě 5e takčaslo označuje takó l' klenba. v sochařstvíplo reliéfy a \ maliiství pÍo náslěnné i 2á'\'ěsné oblazv bývá uži!áÍ tvaÍ lunel!'

lunct0\í klenbr: khnba

|uncto\Í řinlsr. l1odstřelní iim\a \yt!áře.

4,,nb.^q*1r1i>

@\.\&

IUbok (Iu\'). lldovýLišténý Íja rúznýchpralno al.).

1-gTn

&Ír

i12?i

na nabéhcfi va|ene klfnby s drobnyrŤu lu'nťto\ !lÍ]| kapéml; |' i' je charakleristick]im

moli\tn české renesanční architeklury.

lunLrb (lat.): monsfiance

lupcn| nározni list

l rhlani olienlální koberce

|usthr s (něm')| letohrádek

|ustr G franc.), víceramenné volně zavěš€.

né os!ětlolací téleso, zprvu kostelní' poz.

ději obecně užívané, ruzného kÍuhového

llalu 0eruzalémský I.) a z ruŽného male'riálu, Z ko!'u, dřeva' od 17. stol' sklenčný(bcnátský křištáIoÚ l').

|rsisl podbrádka

Nladons: mariánská ikono8rafi e

NÍadona s ochrannÍn pllštón|: manánskáikonografie

mádíasa, islámská náboženská lTsokáškola, komplex několika budov dispozičněblízký modlilebnč _ mďilě'

magdalcnicn: paleolil

mlgickÍ Íea]isnus| nová včcnoí

mahagon (zangl. a indián.), hnědočer.!enéjemně álkolané lvÍdé dřevo sťedoame.Íického íÍomu svie{enia mahágoni, !eImi

ryhlcdávané k Úrobě nábytku' Prolo se

1akom. označuje idievo červeného čitma.vohnědého zabanení řad' ]iných exotic'kých stíomú' Bíý m' se nazývá acajou'

mahall ořientální kobercc

Maiestas Domi i (lat'), (K|istus ve Slávě,velikoil. slíchovanost Páně). Kristus se-

dící na tn.inu n. úseku duhv. zobrazenýfrontálnč. různých 8est. s doplňujicimi a1.

ributy, se\.iený v mandorlc. Za jejimž ob.vodem se vyskytujídalši symboly n. posla.

ry (např čtyř evangelislů)' MúŽe býl do.Í]inanlou výjew Posledni !oud. NebeskÝ

leÍuzalém ap' Ikonografický typ lvl. D'.zaloŽený na staIoákonních texlech {zejm'Ezechiel) a ích ve zievení sv' Jana l na

orjentálni a pozdné anlické tradici zobla'zení hrdinů n. řírnských císařů, se rysk},tu'ie od pozdniho íarokřestanského uménípo celý stiedověk' Upla1ňuje se ?ejména

! apsidách, tyÍnpanonech ponálů, na úse.

cích píůčelí kostelú' Jako součást Posled.

ního soudu přežvá do dalších období'

mainadr (z ieč.)i bakchantky

majo|ika {ze špan'): faiáns

majuskule (z lal.): kapitála

makassr, druh ebeno!ého dř€Ia čemo'hnědé banT s tÍ]a!šími ]elokruhy'

rnakcta (z franc.), model, plaýické, zpra'

vidla měřítkově zdÍobnělé zniázomění pIá'

íovaného día, provedené zběmč a v ná.

hradním rnaleriálu. ale laké p|ostolovY.

niinak pomnftu apod. M. knihy v poly-graIickó vÝrobč přcdýaťujc ndvrh cclébobudouciho Iisku sestaveného Ze Zalepené

sazbt a nátisků příloh'

nralii onor kakemono

nakoricc, ukončení lěžní střech]' (koíe.la. Iadnice) v podobč duté' Zplavidla lelo.!a|é Loule, clipsoiduapod., klrn bylv odť'dávna ukládány pamělni záZnamyo slavběa jejich opravách'

nrhchilolá 7c|cň| zelenč

ma|ba. jednotli! é maliiské dío, volné ivá.Zané s architek1ulou. ale také malihtvija'ko druh \"íŤarného píojevu' maiíiskátlorba. ruzně rozlišolaná podle svého zá.sadniho pojetí (abstÍaktní a zobrazující, in.timní a monumenlá]n', podle námětu (iiguÍálni, porjrótní, žánrová. krajinomaiba,záliší. ale také mytologic(á. cíÍkevnia s!ělská). podle funkce (volná a užilá)'podle maleÍiálu a tcchnikv (nástěnná. k níŽ

se někdv počítá i mozaika a sklo.nall]á.m' závěsných obrazů. deskorých i na plátně. miniatuÍa, fÍeska. m' al sccco, ole]o.malhá' tcmpeÍa' kvaš' pastel, akvarel)atp'

malba il licscor tieska

nalba al serco: al secco

ma|ba jťh|ou, prováděÍí obÍazové předlo'hyjehlou na textilním podkladě, a to velmijemnýÍli pií]oŽnými stehy ruzné délky

a baÍq'

ma|ba knižnii iluminace

nulbr na lkle (ritraj, z franc.), sklomalba,

I. způsob výzdoby oken, známý již v By.

zan.i, bll Znamenilě Íozrinut v slředově.

kých chíáÍnech. Ma]ované plocby skla b}'ly \pojo!ány' za|evan} olovem a lyo spary

lvorih zaroveň h|avnr kresbu z\'enči pru.

\větlovaného obrazu' Tato stiedovéká

technika monumentálni ÚZdoby, která

pieLonaIa ná5ténnoU maIbu. došla nove

ob|ibr ! 19' \tol'' v se(esi' ožíva v bare\.

nÝch oknech současné doby (ve vitrajích)'

Drobnou odrůdou tďo dekorace je malba

sklenéných okenních terčů. oblibená

v 1ó' slól', zvlášlě v€ svýcalech' 2. malba

nrcchi', italské omačení pro malířskouskicu provedenou rychlými dolekY štětce.barei'ň6i skvmanii; imiklo v'okruhuřimských,'rychlomalířú.. 17' stol'

rnúeg!. niíZ€v z kamenické hantýrky pro1melz magnezitové masy, kterýn lze lepitodlomené kamenné části'

mad|o,1. držadlo schodiŠtnfuo zíbradlí, 2.nábytkové opěradlo, zvlášté postranníopérad]a kiesla' zvané také područkY, narozdil od zadnfuo' naýaného zpravidlalenoch

/123/

nanesená na zadní stránu pruhledné skl€'něné desky a ji taklo chrliněná. VrchnívÍstry ban] nutno piiloín poloŽit nejdřive' Tento způsob. známý už od pozdnígo.liky. přisvo]ilo silidové uměniod polovinl18' stol' k ýobě svatých oblázku'

n|alebné pojcti, v malířstvÍ koloÍiíickákoncepce' která dává n€jen přednost baÍevnému vývinu obla7u před kresebnouvýýavbou, ale qbírá si také m' moli!).vhodné pro Íozvinulí baíevného přednesu

V sochařství5e holořío m' modelaci' která' zejména v období ba.oka otvirá hladkýpovÍch plaÍického díla S!čtelně působivý'mi vyhrančnými ploškaíri a výdutěn]i.

m lířská pcÍspeklira| pe$pektiva

maliiskí Íukopis, ma|iřův itětcový před.ne!, klelí dovoluje rozlišit chaÍaklerislic.ké způsoby jednotliÚch období i osobitéprojev} jednotlivých unělcú' obecně by|

lozcznáván štětcoyý r' splýayý, kde scjednotlivé tahy štětce spojují (v 8otickéa renesančni malbě) a dělený, kdejso! do.tykv volně kladeny (v jednollivých prou.dech pozdně balokni malby. v implesio'n6mu al.l.

malihlri: malba

maliřstvi lázovéi viové malířstú

nnlol!ná Archilekturr: kvadralurní ma|iislvi

n|álštok (z něm.). ale]ióro\"i název hL]lkts kulovým nebo obaleným konccm. kteÍouuáva| malíi při drobné pláci na včlšíchobrazových tbrmálech k podepřenÍruky sc

sErcem.

m{lta (2 ieč. a ltal'). kašoÍité tuhnoucípo.jilo a vnější povlat zdiva. vodni suspenzevyhašenéhovápna a pisku. Podle rnnoŽsn'ípísku se mluú o n' hubené. více pískovéncbom' mastné, úcevápenné. užívani ze.jména k omítkám a ryplňováníspár. V sá'dÍové m.' uívané v inÍeÍiétech, se vápnonal]razuje sádrou,.\' cementové m' ceÍnen.ten (nastavovaná m') apod' Nejjemnějšísádro!á m' je štuk'

ma|tózský kiíž: kříž

lDlIlóZiti rr(iii: ]ohanité

n|andlrílskí dckor, názcv uívaný dřivepro plaýickou loýlinnou i {igulální výzdo'bu na keramických (i polcelánoÚch) ná'dobách různých obdohí.

mandorh: slalozář

nlanckin (z tianc'), ateliéIoÚ nodel lid-\ké postav!' kloubo!á ligulina dlobnái v ži!oi.í le]ikoýi (zastupuJící Ž{ Íro.dcl), zpravidla dřevčná s pcvnč pohyblivý-mi úd!. kterÉ malíři i sochaři na jihu

Evlopr od 15' stol dávali hledaný po'íoj a na niž také vyhledávali úplavu dra'pe c' starý počeštěnÝ název n' byl klid.muz.

vá||es, s\'U: umě]ecké spo]ky české

monglnorá čeÍň| čeÍně

manicía (ital')| manýrismus

manipu| (Ž lal'), součást katoliokého meíního úboru. lálkoÚ pii.5 v baÍvě kasule,kleÍý nosi knčZ na lcvém předloktí. vyvl'nuL sc z římského potniho šátku (suda'rium).

mlnslrda. púvodně n]ístnost vestavěná dom' ířechy, později vůbec podstřešní míst.nosl' Někdl laké nepřesné o2načení procelou m' střechu'

mansardo! á íiccha| slřecha

nrnlichor!: obludy

munti|a (z lat.), klajkový šátek, šála. halícitaté hlavu, čásl ženského španělskéhoúboru maunkého púvodu, známá z porlo.bizen Goyových apod., zobecnělá v EvIo.pě 19. $ol.

manuelský s|oh. dekorativni pojetí portu.

8alské pozdně 8otické alchitektury za vIá'dy Manuela I. na roňraní 15. a 16. stol'

manýrisn|us, původně nlízev ekleklickéhoúsilí italského PokLasického malířstvi, kte.Ié chtělo dosáhnou dokoDalosti přisvoje'ním si nejlepších způsobú (ital' maniera),

opalo\ráním' kombinovánín a obméiio.vánim slavných vzorÚ, dnes předevšim o.značení celého specifického slohového ob.dobí málířské, sochařské i aÍchilektonickétvorbv mezi klasickou renesanci a baro-keÍr. Tento n' odmítá dokoncejasnou re.nesančni Íovnováhu, libuje si v sloŽiloslechvšeho druhu, rozvÍí subjektivně Ínytolo.

8ickou lematiku zpravidla s alegorickýmpodlextem: \llváři k tonu vlastní foma.lismus, pro kterýjsou charakteristické pro.tazené nalohlavé posla\T nepřlrozenýchpohybú a ostré proměnlivé tóny barel''K pozdním. al€ Úznamným m. okruhůmpatřitaké uměIecká družina na dvoř€ Ru.do]Ía ll' v Praze.

manželnik, také sloupová čipilířová skíň.ka, označ€ni pro šlíh]ou lTsokou skříňkuse svis]ou řadou zásuvek; m' by1y častousoučástí empírového a biedenneierskóhoz!íízení ložnic a obYlných prostorú' v ná'bytkoÚch souboÍech se lyskylují zplavi.dla ve dvojicích'

mappá (herb'), látkoÚ obal na lóru, stuhazpÍavidla bohatě zdobená ryšívanými heb-rejskými lexty a syírboly.

Mařek Evinge|islai evangelisté

marginá]ni výZdob'i iluminace

mariánská ikonograíie' úhrn zobrazeniPannr Maňe. zeiména s ditětem J€žš.kem''od starokieséanskó doby patři mezihlavni okÍuhy křesthnské ikono8rafie' Ná.měty těžíZ biblických Extů, apokry'fů, vě.Ioučných llaktátů, legend, kiání a du.chovní poezie' Rozšiření m. i. pňs$la nej.

ryššíúcta, k niž vzešel popud z uýanoveníkoncilu v Efezu (43l), že P' M. je Matkouboí (Bohorodička, řec' Theotokoq' DalšíÍozvoj se uskulečnil v Byzanci po ukonč€níikonoklasmu í' 843 (úz). Na,ápadě, kanpronikaly Ín. typy a Vaíianly z umění Ú'chodnich lřesťanú, lze sledovat Úvojm' i. částečně v anglo-iNkém umění' pl!ěod kalolínského období. stupňoval se

v epoše gotiky' která prohloubila nitemýutah mezi matkou a děcteí] v čehýchtypech nudony (z lat. a it.) a přinesla lra.

8lcky namét Piety llZl 'Pozdni go|ika

a renesancf pooslatne zesvet$ule maoonui mar' výjery' Baroko pojímá P. M. ]ako

/\24t

KráIovnÚ nebes. zdúrazňuie motjv Nepo.

\k\Ínéného početi a rytváří nrariánský

\ Uur\ l\izl' K Zakladnim atrihu|úm. spja.

l\m \ rúznym| aspektJ mar Uct!. ná|eži

koruna a zavoj n' rous(a íuzneno llaru

a \ťL ko\L], púvodně inspirovdni Závo efi]|nl\k\ch cIsaio\en' Prostšizávol' n' rouika ic převzala z běžného oděvu paní; šřo.[\ zaiol. spadaticr pies ramrna lmrfonon)5ť uial V byzant\kem umenI a ! ]en0 okÍtl.

hu Pokrnkl hlaryjsor zpravidla bile, ne-

IL]\ \rz]llo\ane' 5át ma namnuze anlIkllr.l.

]ící I&] dúležilý je plášť' nejčaýěji dlouhý,

sepnutý sponou. Základni banaje modrá,

doplňol'aná červenou. zelenou n' zlalem.

Bí]ý šat je píznáčný pro Nanebevzeti

a KorunovániP' M. n' zvláštnítypy' Dobo'vý oděv se \TskÍuje hlavně v pozdni gotrci a renesanci' Rada atributů se vztahuje

k motilu panenstvi a k Neposkvměnémupočelí P' NÍ' (lat' Immacu]ata), doktrině,

iílící ]iž ve 12' 13' íol', opětovně v obdo'bí protiÍefornace (článkem kalolické viryp|ohlášeno Í. 1854): studna (P. M. u stud.

iry); ovoce, zejm' jablko; váza s liIii (iiliev Anděhkém Zvěstován0, častá Íúže (M.

v ňžo!ém loubí); slunce a měsíc, svatoaířZ hvězd' Had n' dráček, na kterém sloji,jealuÍ na odsouzení hada (Gen 3, 15);

v tomlo smyslu bíryá P. M' rykládána jakodruhá Eva' Nejčastější svatozíř je kruho.vá]mando a P' M' ohraničuje uněkteÚchob|azů Nanebevzetí; zái, auÍeola ji obklo.pu]e v t]'pu Apokalyptická Žc}a; kruhhvězd se lTskytuie u barokního Neposkvr"něného počeú P' M' (lmmaculala). V sva.loáň n' v úrovni hlal'r' bfiá v malbáchuÍnÍstěn nápis se jméneÍn P' M. n. nono.8ram (v lat' či řec' podobě) ap' v ÍUkouděcka byvaji symboly svlcho!ane moc]:napi' koule, také jablko; ptáčekl kniha,kalamái, pero Gymboly učitele, mudrce);Fou součástí označení daného mar' lypu'Puvodní královské roucho dílěte v goticeustupu]e košilce a obnaŽeni' 1' ZobÍazeníP' N'I' solitómín. s dítělen zahmu]e dlou.hou iadu tvpů' rladanl a kombinací alribu-túapoloh P' M' iděcka' Vyskyluje se v ce'le poýavě i v polopoÍavě' Vedle lypuorantky (viz olant) s děckem i bez děcka sev starokiesťanské době up]alňuje P. M's deckem trůnicí n' stojící' izolovanán' \'doploludu d!ojrce dndé]ú. pozdeji o.znato\aná láko Madona' Do doby |olemr. l0() \znilt l\rD p. M. kralovni a rvoP M' ko1cl 1at''Lactans)' I\t i' v

,Byzaíir

zahÍnujc ák|adní typy. pojmeno!anópodle ikonograf]ckých Znakú, např' G]y'kofylusa (řec'). líbající ditě. podle h*toLicnebo půVodu obrazu, např. Eleusa (řec').Milovdná. jeiíž díté. piitulené k nratcť.

opírá hláličku ojejí přiklončnou t!ář. N|kopoia (řec')' Vitězná. dle obrazů, dopro.vázejicích byz' císaie pii taženích. Hode.getlia, nazývaná podle kláštera Hod.gonv cařihladu, vesměs Zobrazená v polopo.slavč. dopro\.á7ená dvo]ici andělů. chápa-ná jako palladium ochraňovaný boŽský

obraz Ínagické síl} a přednél zvláštni úctl,zároleň obraz povazolaný za prototyP'jejž qtvořil malíi sv' Lukáš; od 8' Íol' sešířila v uměni západni církve' K Zvlášhímtypům patří Apokalyplická žena. sluncemodéná' M' na půlměsíci' často kolmoyanádvo]icí andělů. někdy zob|az€ná iakoP' M' Nanebevzatá (lat' Assumpta, it' Assunta) s postavami ne$ucich andělú. oblibená od gotiky po baroko' P' M' ochrani.telka (se skupinou plosebnftLl' ukrltýchpod pláštěm)' M' v ruŽovém keii n' loubi,P' M' s jednoroŽcem. slmbo]izujícim pa.nenstú, Úznamově příbuzná M' \.uzavře.

né zahmdě (Iat' hortus conc]usu' n. se

zdůrazněnou blankou (lat' Porla clausa),

M' na lvD, synbol vítězstvi nad zlem. častá

také v českém golickém sochařswí'M' s dčckem a knihou jďožto ivlatkaMoudrosti (lat. ]VJater sapienllee, t rnícísedes sapientiae)' příbuzná NÍ' s pišícíÍrděcl(en' M. s čtoucím děckcm' Mariánskýtuh a žánrové pojeli madony lze sledovatv gotice zejména v období klásného slohu(viz gotika, kásné madony)' Tehdy !e ro2.včtwjí typy miloslných madon ve larian'tách mateřské Mate|anabilis (lat'), ! malbě zobrazené v poloviční postavě, dopÍo'vázené na lámu deskového obrazu (a iko.ny) drobnými mariánskými výevy n. po.stavamisvětcú. u nás také zemských patlo.nú; kulninu]e vý"!oj sedící M' pokorné

(lat. Noslra Domina de Hunilltate. il. lt'la-

donna dell,Umilti), lzniklé palmě v ltálii'Baroko dořeši|o ýary lyp Immaculaly (zlal'), připo]iIo M' na kouli svéta a hadu'která je čaíá na mariánských sloupech.P. M' bezděcka se od íředověku \Tsktlu.jejako lvl. v nadějia sto]ící Malka bolestná(lal' Mater dolotosa), malka pod křižem'maúa pod křížem s mečem vetknulým doprsou' se sedmi neči ve vafiantěP' M' sedúiboleslná n. s nástÍo]i KÍistolypašijevtypu P' M. vosamění(šp'' Lasolc

datl). 2' P' M' s dóck€m - Ježiškcm bývádoplňována má]ýn sv' Janem Křtitelemn sv. Josefem (sv' lodina)' Pod kiížen jeV |edukované KaIlárii znáorněnaP M' spolu se svatým Jan€m Mil' v sou'vlslosli 5 Piipojenýni postávami 5e vl'vi]elyllpvi Piibuzenstvo Krislovo, S\'. Anna sa-

rnrlřelí (s P' M a děckem), sY' Anna ry'učLlje P. N4', nespočetné kombinace]\'Í' s děcken v dopÍovodu svělcú. zejménaNlacstl (it'. ! ma]estálu)a sacra conversa.zione (!iz)' 3 od stalokřestanské do6y se

vtvíií zobrazeni scén ze Životá P' Nl., jed'nolli\'é. posiéze v užších n' širších cyklech.ktcfč se óástečně překqhají s chrislologic.kými cykly. Výjevy zahrnují zejména: Na.lozeníP' M'' M' cestado chrámu, Zasnou.bení P' M' (il' La sposalizio), AndělskéZ!čýo!.ání (také Anděhký pozdlav), na'vštivení P. M' (u sv. Alžbéty; Luk 1.

39 5ó). Naťozeni Páné, Adorace děcka'Klanění tií kÍálú. Klaněni pastýřú. Ulékdo Eglpla, Zaslaveni na útěku do Egypta,oběto!áni Páně. seslání s!' Ducha. ro^'j'nuté scény Nesenikřiže a UkřiŽo!ání ((aL.várie). smrt P. M. (ve r.ýcbodním uměniz\.' Koimésis, iec') o mnoha larianláťh.Nancbevzeti P. M. (lat. Assumptario)a Korunování P' M'; oba posledni Úevymoho! býl spojené vjedinén obraff. Pev.ný slcd vý]€!u chaÍakleri^lje d\'a námčto.vé crkly. známéod l. pol' 15. stol' o něcosta.ši c. sedn radoslí P' M' obsáhl: Zvěýtování. Navšlíveni, Naloz€ní Páně' K]aně'ní tií ktálů' vzkříšení, Seslání sv. Duchaa Korunování P' lvl' Protějšek, c' sedrnbolcýi P. M., zahmuje: simeonovo pro.roct\'í. Utěk do Egypla, Jidášova zlada'Nes€ni kíže, Ukřižování, sněti z křiŽea Kladení do hÍobu n' NanebevstoupeníPáně. Jako ]ednollivý vÍev se rozšířiiooplakáváíi Kťista' slojící na pomezí snétía Kladeni do hrobu.

nuriánskÍ doup. dětovná statue. kam€n.

ny. památník mariánské úcly. ve středni

Evropě vztyčoraný od polovin' 17' stol'Ía plostranstúch Í]ěst (ve Vídni r. 1617,

v Praze 1650). Sochu P. Marie na vrchoiu\,ysokóho sloupLl doplo! ázei í sochy andělú

a světců' situované zpravidla na aÍchitek.

lonicky ul!ářeném soklu s nápisy' Prvním. s' nebyly morové, pozdě]i však bylY zřizovány nejčaslěji po ústupu epidenii a Im.

maculalu, Úimečně madonLr (viz: ma'

/ 1.25 /

Íiánská ikonoglafie) pak dopÍo\'álqí o.chráÍci proli moru (s!'' ]{och, sv' RozÍ]ie)'Dále se vy\kytuji mčstšlí i ZcmšIí pltro.i(!iZ). ochránci pÍoli ohni (sv Flonan)n. jiníze clmáctis!' pomociikú' piímlul.cú v ncsnár.ich. olrdobnou \estelu má

5loup N. Trqice.

rnaÍinr (z |ranc'). obra7 nořc neb0 moiského pobieží' íra]iřský námět 7!líi1(t ob'líbenýv holandském nlalíistrí l7' s1ol', ale

znovLl laké Y lealistickó krajinomalbč19. srol.

mtÍketeric (Z franc'): inlarac

markÝza (2 fÍanc'), 1' stříška lehkÚ kon.strukce, pevnó i pohj'blivé' přísliešek

umistolaný nad vchodem nebo nad ok.nem' ba|kónem apod' 2. šiÍokó lohodlnékředo francouzsliého typu, čalouněné ne.bo rTpiétané. zpravidla s ni^imiopěradly.přiznačné pto náb}tkoÚ slL]h LudvíkaXV'| název je uži!án od dohy kolemr. lii().

\íaíold, svul umčlcckó spolkv českéa moMvské

mar0quh (fianc') maIokéni safián

nařqltclcric (frano.)| inlaÍzie

i\,lars: Arés

]llarsola čerň: čeÍnó

llarsora žluť; Žutč

l\tarsrás, Satyr či Si]én, kleÚ !yŽva| na

hudební souboj Apollóna; hrál dokonalcna í]étnu' ale Appollón z!ílězil ve hře na

llTu a dal poraženého M' íáhnout z kůžc'

Tenlo krutý lrest byl časlín námétem zob'Iazení v malbě' grafice i v plaýice'

maírrion, martyrium (řec'; lal. Memoria)1' hrob Íručednfta' nad nimž biaá ziizenol1ář. 2. svalyně komemora1ivní poYahy.

Zbudovaní Ía místě sÍníi. nad ostatky čihrobem mučednika n' na památném bib.lickém mfuě. N'I. se v]'skytu]í od 4. do

ó' stol' zejm' l Sýrii, Arnénii, sev' Africc.Malé Asii' v Palestině a taté v ltálii' Poarchitektonické stránce m. \Tznačuje cen.tralizující tendence: v€dlc slaveb centÍální

dispozice sc uplatňují centíált kombino'v]rné napi, s báZi1ikou'

Íurtuium: naíyrion

mn.hro|ogiLlm (z řeč.), se7nam mučední.ků. ktcÍý byls€stavo!ánjiž od středo!ěku.M' RoÍnanun (1586). semam s!álků jed.

notlilých maltyň v pořadi cirkevního ro'ku, patři meziliturgické knihy katolickéhorilu.

n'irufláŽ (z func.), íeslaurálonký úkon'přclresení balevné v$try i s podkladern

z Lozrušené dře!óné desky na novou, obec-nčji tranďel malby z j€dné podložky na

In0u.

nrsikot (z franc.)] ž]ulě

masl.a (z llal, ) I . škraboška sktí.vajíci obli.čej Z důvodů rilLlálních. na divadle (od an'likv do L8' stol. v různých výrazech a ty.pech)apod. Jako !ýtvamý pIoj€v]sou zá.ražné rituální vyřeávané m' a|riclrýchkultur nebo divadelni lakové n. z Japon-ska 2. m' ! architekluře, lidská l!ář slylrzovaná jako ýdobný moli!, maskaron'

n]nska posmr(ná: posmÍtná maska

naskaron (z ital. ), stavebni naska, plastic-ký tÝzdobný moti\' v podobě $ylizovalréIidslié l!áře, uplatňovaný ! aíchitektuřevšcch slohů a slylů.

nEslrba (celkový pohled a ie4

komplexy prostoÍu a komunikaď' Jednot.iivó m' byly talé seskupovány ! m' pole'

mastek, lalek, ýealil, mětký minerál bílé

n' zelena!é barvy (steatit barr} hnědavé),

]emné n' hrubé šupinalý. snadno opraco.vatelný' V sochaisivije uáván jďo řezbď.ský definitivní materiál drobné plastiky'

v zaalpské renesanci laké materiál modelú

k medailim a plakelám' V bílém prášku se

m. uává v grafice k poprašování čerstvých

othků (klouzek), dále při pípravě kera-

mických ma5'

mastixoÚ hki laky

mlstná m!|la: malta

mašad| oÍjenlální koberce

matka: cechovli pamálky

Matouš hangelistai evan8elisté

rnltloiÍ (franc'), matoár, grafický nástroj'dlub zmidla s ocelovou oshalou kuličkou'slouící k úpravě hladké plochy desky ne.praÝidelným tečkováním, r},lým bud při.no nebo (při leptu) do !Ťstry krytu'

mauleska, druh omamentu islámského

mríl8ba (z arab'). slaroegyplská zděná

hrobka obdélníkového půdorysu ve lvaru

nízkého komo]ébo jehlanu' jehož ýěnyjsou obloženy zpravidIa zešikmenýni kÝá.

dry; obsahuje hlobnikonoru a dalši pod.

zemní prostoÍy sloužíci €gyptskému kultu

mňÍch. Pozdější m' skrý.vají někd! celé

/ 126 I

!l]!(jJtl, \cýivající Ze $Uměrnč !v!inuivi:h íih1Ých nrzvilrl ý]]i70vané p|()ílé

|(Íj(li]\'

nuu^}l( n (mausóleion]. p]ivodně ná7e\,

hrcbkv kárkóho klále Mausóla r maloa.\]i\l(.n Halikarnassu Ze 1' íol' př' n' l'.

0irliící k scdmi di\,um slarorčku. pozděii

iubec oznlčení architektonickv náročniuprarené monumcntá|ní hrobkr ]ako sa

mlÁlamé navby s vniliníjn plostorem'

nllski umóniI piedliolumbovskó umční

nulánicei l€peničnó Zdiro

m!/!nimlá podlah!. Icncsanční lYp pod.lah! dusanó z cih|ářskó hliny. drcených ci.hel. štuku a vápna. obyčejná m' p' hospo.dář\kých sta\ení se piipravova]a 2 jílové

hlíny l plevani a jinými přímésmi' Dnes se

rn' p' naz'i\'á každá bezespáÍová p. naná'lená v měkkčm kašovém sta\'u, popř' ija.ko podkladová \,Ístva linolea ap'

nihltl\ (l něm.), náZe\. \.elké sině v při.Zemi i \. paťe v pozdně středo!ěkém a re.nesiLnčnín mčstskčm domě. kle|á íoužila]ako proíol komunikační i píaco!ní'

nlcnndr. r antickčm unční páso!Ý oma'mcnt. na^aný pod|e klikalě ulvářené na.loas|skó říó[v sestá\.á2pásu rúzné za!íje'nť. plaroúhle lámené plúběžné 1inie. nebozc sp]rál na selre v7álemně navazu!ícich(béžíci či přepadajici mořská Y1na, lakó hč-Žicí pes)' sPilálov}. m. zdobÍ uŽ předřec.kou keramlku. v ieckém umění pak přr.cházi u' v něko|jka variantách' Žnolu se0b]ev1|

^láštč ! tvorbč klasiclsmu a em.

pttu

mcč|

^laň

.rv^ .@:l(1)lU@Á

mťdlik' íZ ]|ai'). d|d]ný Ielié|. litv ncboraŽení r ko\.u. Wdávaný na pamčť událostí ncbo na počest znÝch osobností' odp]a|etv sc llší kÍuhovým tlalcm a zpÍa\.i.dla izpraco!áním avelsu a revenu' Počát.k], m' saha]í do antikY. dobou rozk\.člu(lilč) n' bylo obdobi .enesance| dt]es scumční m' rozvÍi !e spcciální \ochaiskýobor

nedaik]'] (z ital). |. plaýický výZdobnÝ.noLiv aÍchilektury. eÍteíjéIU i inleriélu.v podobč kruhovčho terče2kamene' kera.miky apod' 2' závěsck oválného či knrho.\,ého tvaru s miniatumím lclió|€m či s ob.IáZkem (ponré1ni miniaturou) v rŮzné

z|atnické úpúvě'

}lódeia. Medea, hrdinka anlickÍch m:ftůa tÍagédii. čalodějka, dcera ko|chidskéhokráIc Aičta, která Iásonovi kouzlem dopo.mohla k Z|atému lounu a ýala sejeho man.Ž€lkou' Předslilaným om|azujícím kou7.lem zahubila pak v Recku kríle Peliaa uprchla s ]ásonen do Korintu' Kdvž ]iláson opuýl|, Zahubi]a ohniÚm Iouchem

]eho novou nevěslu Kreúsu, jcjiho otc€

a pos]éze isvé a lásono\Tdčti' Uplchla na

dračim \.o?e do Athén' kde sc slala man.želkou krále Aigea' Konečné se !Íátila doKolchidy. M. dramatickč pnbčh! bl'lv odantiky často zobrazován!.

méd. červenavý mčkký a taŽnÝ ko!. Užíva.nÝ od pravěku' vedle cínu h|avni kompo.ne.t bronzu. později v sloučeninách jakoban.ivo, m' dcskv se uživa]í 1'e i'olné sra'fice.

mčdčnla. plíýá' (lat' aerLlgo nobilis). uhličltan mědnatý, Zelená palina. vznikajicíokysličováním mědi a bÍonzu'

\ÍedicejskÍ porcc|án. vzácné. modře rna.

kltanÚ lír]oltizjcnnč hilc hIiny '. o]orllrIi)u toLť\'ou. Iní c\rcpskí rnJIkí p()lIťILln. !!rliiró í vc F.]orrncii v poí' Ól\lIió' }1ol. vÍzdoba b:i\á gíÍcsko\ir 1ťh(.

oricn|ální. lnlčka I pod li|ťsbou klllllťflolťnl\kého d(jn)u

m.dinl' chilkografic,, kIasic|á grl|rcklirechnik. kde \e krc\ha njc occlorinlr\dl! do h1adkéhl) pouchu |rrědéné deskv'I-inie ]soU vcIni oýró a jejich sí]a se nénípodle lleku Í!dla. ]\'Í' palii ncZi (j\k\

Z hk]ubkv. kdť blrva laplňuje ryh1 liniíelriťnáiís. odlud llak.m napapí|' K m. sť

{echnick! iadí i suchá jchla a mczzolinle'Nl' palÍnč lznikl\ 15' stol. íkol. 11.íí)) zcZlahickó l.chniky niela, kdvŽ b]']r VvIyIóv7olce Poklsnč otjskovánV na papír.a /vláité pak lozk!€da ť reprodukčnia ilustIu.rlígrafice 17' \loi'

nrčdiírti á. grafický |ňl poňzení lechni-kou mčdřllLl.

Nledura. (irrrgonrr. n€lvor ieckó m!Iologic' jedna Zť 1í dceÍ nohkého boha Fl)|kÝna. kieró mčl], na hlavé hadvm(tolla\uajejichŽ pohlcd mčnil lidi \. kánen' Pelle.usji zahubiln jeji hlayu (Gorsoneion)no-sl]a pak Athéna na svém íitč (0igis)'

ncgllih (z ieó')' také mesaljtické sla\.by.souhmnó označení plo pn\'ěki (encolitic.ká a pozdčjši) seskupení \elkÝch kamenurituá]ního íznaÍru pohřebI]ího ťdoImenr.hlobo!é skříně) ncbo kultovniho (stoiatémenhi|v. kromlechlr).

rmgaron. zátladní Ún'ar bvdlištč \ .{ei'ském Řeckul jednosiňor.ý prostor praňú.hlého půdorysu se íouPy, olevienou pied.síní a s ohnišlěn uplosti€d obvlnčho pro'storu' N'Í'' jehož typ

'ná pů\od v pÍarčku.

byI východiskern pii utvářeni antickóhochlámu i paláce'

mc il (hebr'). pláští1t na tóru v svnagóre.zhoto\.ený ze sametu' blokáku ap'. Zpft\i.dllt Zdobený plaslickÍm vlší\,áním. dra.counem. a lo ncjčaíčjis!mbolickými nÍ|liv} sloupů. |vů ad.

Dóklii dřcrlti bolo\t, ]edlové, lipovó. olšové' smrko!é, topolo!č. vIbo!é dic!o ad'

móliki l.Írl: prollsk

/ 121 I

měkký sblri gotika

]llc]cAgros: Atálánté

mclchiscdcch: monstrance

mc|ounoyá kl€nbai klenba

}1€|pomenéi Mú4

mélská bčlob,| běloby

nclusiná: obIudy

mendikanti (z lat'): žebravé iádY

mcnhir (z kelt.): megality

m€nótá (hebf'). osmilamenný kovový svicen zného tvaru, uívaný v synagóZ'ei v židovských domácnostech o svátcíchZasvčceni chrámu' svícen m' sjalo!ěkóhopůvodu, ul\,ářený kruho!ě, polokruhověiv rovině, vzniklze sedmiranrenného chrá.mového svícnu s devátým pohyblivým lá.mencm k rozsvěcování.

lčii(ko. l. Ve výtvalnén umění znaóí ťldaj

o velikoíi zpodobené lidské poýari'. Ze.

]Ínénavp]aíicc, alc také ! maibé' |t,Íírou ]eZdc ýřední tj průnlérná le]ikosl (koleml70 cm). vtšši dává nadžjlolni. ni^í pod.žilotni m' Značné nadsazené m' zpraviltlav\jrdřuje monumcntální pojeli, nebo úsilío monumentá|ni účin díla. 2' ! arťhileklu.řť m označujc jednlk konkrétnč poměrplánorého výkrcsu k projektované skuteč.Iroíi. ]ťdnák opět celkoví pslchický účlnýavbv. přičemž jsou jq'í rozmčI! sro\ná'ránv ! pfumčrnou lidskoLl poltavou'

nůsičcki monstrance

nlčsíčni hodin| slunečni hodilr!

měslo' sidliŠtni celck pra!ékého původu'vzniklÝ přiÍozenýn v'iloj€n osidlo!íní(v komunikačních a trŽnich uzlech), po2.ději plánovilým Založením (jako sídlov]ádce, na místč \'ojenskélro tábola' iakosplávní cenlrum, do počálku ninuléhostol. bi'lo půdorlsné vymezovánom. opcvněníml bvla v něm roz nularn' !ýrobni ďčra. soustředěny správnía cíkevní lnstiluce atd' od konce sliedo.\,čku se \'thtaňovala specilická m' kultura'Péčí o alchiteklonický oÍganismusm' a olázkamijeho rozvoje se mbÍá uÍba-

měýská památkolá rczcÍyacc; měs$kéhtstoncké jádro

mčslskó historické jádro' histo cká, dlou'hodobým vÍojem zfoÍmovaná čásl (zpra'vid]a stř€d) v rámci někde]šich hradebnést, kde komplexní péče o záchranu. re-habilitaci i rekonslrukci jednollivých ía.vebních objektů (zejmóna jejich vlacenímdnešníÍnu ži!otu), al€ také celého hisloric'kého píoíředí s jeho konunikacemia urbanistickÍn v'ívojem' přsluší u násslálniÍr památkol"ým orgánům' K speci.ficklrn po!álečným úkolům ýální pamút.kové péčev CSFR patříochÍana tz!' měsl'ských památkových rezervací. jež zahrnujím.hj

mčslskí důn' obYtná sk|adebná jednotka

mčsta' ]ako \Trovnaný článek uliční čárya fronty se r]TÍel od doby a*ládáníměst-ských obcí' RománskÝ m. d' ! Praze. kterápatřila mczi výZnamná kamenná města. za.

hmoval iadu jypú včelné včŽolóho']\'1' d' 1]. stol. míval v přizemí podloubí'uvnitřdalší konolv a PIůjeZd' PručelíbylaVvlovnána V ulični čáic. vzadu byly piipo'jcny dlory s hospodářskými stavenimi. VeFrancii, v Německu Zcjmóna ! Porýni. jepro m' architekturu ]5' a ló' stol. s iJso.kými štíly a !]sazcnými patry Zl|ášté pí.značné hlázděné zdivo' Včeských méstechbvl pÍůjezd nahřaŽen obdélným čičtvcrco.!'im mázhauscm, prosto|em komunikač.ním i pracovním, opaku]ícím se i v patie'Renesance, ze]'ména ve F]andrech. oboha.tila ncjen dekoláci {asád, a|e laké vnitiniól€nční' V barokním Ín. d' l7 stol. pokra.čovala ! podstatč talážlendencť' v pručclíi v s}nenicky organizoranéIrr půdorysublla 4ednodulována řeš€nÍ soudobÝchpalácú až do konce ]8 stol.' kdy rodinnýnr. d. byl nahrazen domem člnžovním'

ncšita (z arab'). dŽámi, isIáÍnská nodli'tebna $avebnč nejednotnóho útvar|r, Veuilřním sloupovém prosloru (livan) vylo.Ženón kobcrci se vždy nacházi k Mekceobrácený liklenek (mihÍab) k modlenía k uIoŽeni kolánu.jakož ikaŽátelna (mim.ba'' Při mešilě stoji minarcl, šti]rlá véžs balkónovýÍn ochozen, nebo i \.íce léchtovčž'.aje připolen velký dvůr (sán)se ýud.nou K nlualntmu ocrstovanl.

mcšnikonličk1 (lat' ampullae, arceoli)' odslarokřestanské doby součáí souboru li'turgických nádob. vždy dvolice určená navodu a vino. doprováZená někdt táckem(]at' manila)' vytábé]y se ze skla. pozdč]ii Z dlahóho kovu' Pii slavnoslní biskupskóbohosluŽbě je nezídka nahladila většikonvice (lat' uÍceus) a mísovilá nádoba(lat. hnx).

měšt)nskí empifl biedernteier

metabo|istó: japonské umění

metaf) zická ma|ba. uměieckÍ názor vznl|.|ý v díe italskéhomalíře GiorBia De chiri.co' k|ičícír. l910 r,e Florencii, roninutý zapaížského pobttu v l' 1911 15' odmilá|uttrrisnus' .lraci

se k penpektivnímu zob'razení, svět€lnýn i plastickým hodnotámi lr řeckořímské antické tradici' oddává se

symbolice čise] a geometrických obrazcúa lím 5e piibližuje kubismu' Z objeklivnitosvě1a pi€stupuje do svéta lnu a intuiliv.Ú

TTTTTTT\ \\.+/ / /\š/

u(piedýupťň)

nensa (lai')i ohái

mcÍŠi brátiii minorilé

Menzelorr sklenice Mildnerow sklenice

méridi€nne (franc')' označení pro čalou.něné nebo vyplétané leháúo s opěradlempo ]edné straně nebo s opěradly po oboukratších stranách' typ denni}o odpočíva'dla, uívaný již v 18' sto| také s jiným

fIanc' náZyem veil|euse' calounění bý\'ádoplněno válco!ým polštářem pod hlavu'

]!l€rkur: Hermes

merovejslió unrčni: piedkarolinskó umění

/128i

oLlhaluic nevčdomó. Ptávem ]e prolo po.

\l'o\án za předchůdce surrcalisnu. 0./nlÓťní m' m'' jeŽ 5ám razil, \Tstihuje ob'

Jh Lnilnť|) ma8ickych Ublazú Í]chl}ch

Ir \Lnlr\|\] mčsla a posléze \tylizo\rrných

iirulin r antiktujicÍÍ kontraposlu'

\'l ]' 1915 1ó m' m' nás]edoval malíř(.' CaÍlá. Ínaliř a sochař G' Morandi.

NI' m' končíkolem r' 1921'

|||tInt11 ( ec'). cJ5lI dorskťho vIy\u. desky

ťl\ť|(Uvehn L!aru VypIněné ZpÍa\idla re.

lii|y' které se v dóÍském vlysu stiídají( tÍigl!t]'

me\ickó uméni| předkolumbovské umění

nclanin (z ital')' mezzanií' meipatro, ta.

ké polopalro, pfu' nižší neobymé podlaípod hlavním prvním patrem a nad píze.mim, později normání poschodí nad pří"zemlm.

mczihkolá Írstra, nátěí laku nanášenýněkdy k zYýšení svitivosli kolorilu na pod.málbu, pod vlastnívrchní bare\,nou vrstvu.

nlczik|c ebni past| pás

lezilodni {rkádyi arkáda, arkádová sou'sIa!a

mc'rloupníi interkolumnium

ficzo|it (Z řeč.), střední doba kaí]enná,pňbliŽné od 8' ilsíciletípř' n.l' do 3' tisícl'|e1i (do počá1ků neolitu), kdy také vesúední Evlopě ustává lovecký způsob á.!01a a je střídán usedlejšín životnim zpú.solrem sběračů a rybářů, spojeným snad\ počátky matriaÍchátu' Pazourkové ná.

sllo]e]sou drobnější (í]ikÍolity) a opatřenénásadami, na íupni azilien již 2dobené

namnoze symbolickýrni prvky.

czopotáms|ió uměni. u. v meziíčí Eufla.tU a Tigridu (3 500 př. n. 1. 539 př. n. l')'Po pravěkých předýUpních se !ťstvilov několjka dlouhých obdobích, bčhemnichž se střídaly říš€. V sumerském obd.

(3 500 2 900 př' n. l.) vznikají fiěÍskéstáty, charakteřizované náboženskou kos.mologickoÚ soustavou a monum€ntálnísakÍální aÍchitekturou' Nasúvá ýojchrámu lypu zikkurat (viz), drobné plasti'ky' řezby pečetnich váIečků, reliéíních váza dokonalébo řemesla, zejm' šperkařstvi'Nej\ryspělejším centÍem byl Uruk. v obd.sumeÍsko-akkadském (2 900 2 000 př'n' l') patří mezi hlavní centra UÍ. Získallrysoké hladby, krá]ovský palác' chÍámoÚokrsek a nedaleké lttálovské mauzoleum'chránová i palácová architektura !ryuívácihel, sušenýcb i pálených a g]azovaných,

rákosu a hliúy' stěnaje odstupňovaná (tzv'panelová stavba), na líci obkládaná' Zvl.péčeje véno!ána branám, zdobenÍn Íelié.

Í]'' v Užilkovýcb stavbách se objevujeklenba' Projeq, malířství jsou vácné' Vestarobabylónském obd' (asi 2 000 1 ó00pi' n' |) Je centÍem BabyLón. V|'velajiciza chammuíapiho I Doba ká\|lska(1 ó00-1 000 př. n. 1.) otevííá M. cizímvlivfu' Vznikaií velké soubory reliéfrt

(gla7o\ane barevné cihly) \ UÍuku' v obd'uyrskem a novohabylonskem (1 000-5)9pi' o' l'J dochází k zmónán v architektuřei sochaíství: časlé jsou rnonumenlální ka'menné sochy i retéry. v r' 539 př' n' l.

babylónskou řiši dobyli PetŠané.

M' u' vždy lryzařovalo do okolních oblastía mělo podí i na vzniku islámského uměni'

nezosllon (řec')| interkolumnium

Ínezúzá (hebr.), schránka s Úňatky z tóry

ZpraÝidla kovová, obdélnftová nebo ve

Naň válečtu - upevněná šikno na veřeje

&eřipii vslupu do židovského domujakoýálá připomínka přikáZání lóry.

mczzánin (ila].); mezanln

nezzomaiolica (ital.)i poiomajolika

mezzoriIielo (ital)| rcliéf

mc'zofint{ (ital'), také ang]ická rnanýla'grafická lechnika, dÍuh mčdirylu, Io^ije.ňý a oblibený Zvláště v ]7' a 18' íol' pÍo

svou schopnost napodobit Šerosvilnounalbu. U m' ncpůsobí linie, nýbrž plynuiépřcchodv mezisvětlen a Íinem, mode]ujici zoblazované oblemy' Povrch Íněděné

d*Iry ie zprvu Íozzrněn tzv' skoblinou

a póé vyškrabován a uhlazo!án; odludÍ|tké iárcY škÍabací technika nebo skob]e.

ná rytina' Balelné m' lznikaly nanesenÍm

!ůzných bare! na jedinou desku'

ničovna' podélná pízemní budova uÍČená

pro míčové hry pňč|eňovaná od renesance

k palácoýrn areálům a k panským sídlům'

migrace. v dějinách uméní stěhovánijed.nolli\.ich uměleckých iorem, figurálníchmotivů, Íavebnich a ikonografických ty.pú. omaneítu z jednoho zeněphnéhoa sociálniho proslředí do jiného, v jedné

epoše n' v dlouhém časovéÍr odstupu'M. ob\rykle doprovázÍ proces proměn

a přizpúsobování novým výtvamým a ob.sahovým souvislostem' Pro dějiny uměnív EWopě je zvlášť důleatá migrace a pÍo-

měna antických forem, moti!ů a typův pozdějších slohových obdobich (např'triumťální oblouk' viz)ir nodernich !mě.rech.

mihrab (arab'): mešila

Michae|| andělé

ÚikÍo|hy (z řeč')| mezollt

illildncrolT sklenice, ozdobnó skleněnénádoby, které na konci 18' slol. v Gutlen.brunu v Rakousích vyrábčl Jan Josef Mild.nerze slezska s použitim principu dvojslě.nek. Do vybroušeného pláště sklenrc vklá.

dal zlatou fólii zdobené i bďevně lakolanémedailóny' své výrobky zpravidla signovalna dně. Jeho učitel€n a předchúdcem bylZikmund Menzel, činný ve slezsku.

n|illefiori (ital.), pestře kvítkolané sklo,vyláběné tak' že se čiÍé sklo pokládá pes.

lq1mi kolečly nakÍájenými ze svazhr ruz.nobarevných skleněíých lyčinek' Techni'ka m' byla znárnájiž Eg}pťalům, ale rozvi.

/r29/

nuli ji h1avně benátští skláři v 16. Íol';7lédoby je i název'

miloř|ir; Írodie

mi|osrdenýri scdmcro: sedm skulkú Írilo'sÍoensNl

milosrdni bratii (Ordo Fralrum Misericor-diae s. Joannisde Deo ap'), sdružení.zaIo'Žené sv. Jan€m z Boha vc spanělsku, odr' 1572 žebIá[' špitální řád s ieholí sl'Auguslilra; budovali vlastní nemocnices lékárnami' U m' b' převládaji bÍatň lai.kové' Na Moravě lznik] prvni konvenlr. 1605 (Vallice)' v Cechách ř' ló20 (Pra'

!a); proslulý jc důIŤl v Kuksu (zal' 1'43)'Reholní odév: černý hábl( se škapulířern,koženýiemen, malá kapuce' Znaklna nro.drém poli zlaté 8ranálové jablko s dvoJi.týn španělským kížem' nad nim šesticípáz]alá hvězda. Heslo: Per coIpus ad ani.maín (lat'' Tělem k duši)'

nimb.ř (arab'): Ínešita

minaret (z arab'): mešila

n|ince. kovová plalidla. peníze s reliéfníminápisy a zoblazeními. zholovené ražbo!a nčkdvlilim, ui\ane od slalovéku. nejPr!e V Cině a \' Lydii. pozdqi ! ReckL] a ce|iEvropě jako součást slátní peněžni sousla"!y' Navrhování lýtvamé stránky m' byloodedávna úkolem spccialistů při nincov.nách, dnes nejčaíěji sochařů medailérů.M' jsou také klaickým oborem sběrate|ství'

rnineíáIní b!ny. baťevné pi8menty \Žniklémletim, proséváním. plavením neroslú(azuritu, malachitu, rumělky, vápenceao.l

lllinena: Athéna

miniatura (ital.), drobnomalba, malbadrobného měítka ajemného provedeni. l'iluÍÍační Úev nebo figuIálně uháienáiniciáIa v texlu rukoprsné knihy pozdněantické, ýř€dověké, renesančníl každýjediotli\"ý plojev kniŽní malby' Názevm. vznik] z časlo uívaného červeného mi.nia v iluminacích a při \rjznačování řádeka iniciál. Vedle evropských drobnonaleb

jsou ZávaŽnč m. orientálÍi, jmenovitě per.ské a indické' 2. Ínalba na]ého ťolmátu,,pravidla poÍrétní, prováděná kvaší, ak.ral€lem i oleiem na per8amenu, kolu ne.bo slonoviné. ur&ná k úpravě v medailó.nu, oblíbená od renesance až do poloviny19' stol' J' v nejširším pieneseném ýna.mu dnes m. mačíjakékoli zdlobnělé umě.lecké dío, také sochařské a uměleckoře'meslne.

nliniun (lat). suřft, svítivč červené, již vestarověku známé barvivo' qrrábénó z kyýličnftu olovnatého' Dnes se m' uží!á hlav.ně k ochrannému nálě.u železa'

Dinojskó uménil e8ejskó umění

minorilé (ordo Fratrum Minorum, oFMiordo FralÍum Minoum conventualium,oFM conv'), menší b.atři, žebraÚ řád(viz), ZaloŽ' v ltálii r' 1209 sv. FrantiškemZ Asslsi. ktery. sestavil řeholi' schválenour l. l2l9 23. Do Prahy m. uledenr asiÍ' 1228' do olomouce r' 1230. Il' řád'před$alují klarlsly (!iz)' IlI' ř' terciáři'od pol' 13' stol' se nr' štěpili na směry,Zejm.I vlaslní minolile-tonventuálovés mírnější řeho|i; přisnějši spiriluálové; od!' 1334 observanti,

^' takó flanliškáni' íí

ící se od pol' 15. stol' také u nás (se sa.mostatnou plovinciíz Í' 14ó7)' v I' 1517došlo ke konečnému Íozdělení m. na dvasamostatné řádv, m' rnelrších bratrú kon'ventuálu a lrantiškánů (\.iz)' V čele n. Íojigenerálni představený' RádoÚ oděv rn.;

černý hábit s kapucí, provazové cingulurns růžencem; kněží s kolárkem a čemýmbiretem' Znaklv červeném (modrém' stň.bmém, zlatém) poli datý (červený, čemý)kříž s papnky, vycházejicími z mrakú, dvězkížené paže s červenými stigmaty, pňpo.mínajícíni Zakladatele'

Minós' m'tický krélský kál, syn Diaa Európy, jeden ze spravedliýých soudcův podsvětí' Podlejiných pověstí krutovlád.ce' klelý piináŠel lidské obéli obludě Minótaurovi. uzavřené v bludišti lnbyrintua zdolané posléze Théseem.

Nlinótaurus: labyrint. Minós

Minton. největši anglická továma ía por.celán a kam€ninu v Stoke upon Trent, za.

loŽená l793 Thomasem Nlintoncnr] zvláí1č chalaktcÍistická je mintonská kameninas měditiskovou dekorací klajinnýcb motivú, ryráběná do r. 1911. Porcclán bylzkoušen uŽ ! lelech 1821.25 a !'yrábi seum dodnes (Minlons Ltd.).

n|intsku|c (Z lat'), pisma skládajíci 5e jenz malých písn]en abecedy' jejichŽ neslejněyysoké llary ize vepsal mezi č1yň řádky'Zák]adem všech druhů m' ]e kaÍolínskám', Ýznik]á v8. ýol' Z polounciály' Z n' setaké vyvinula pozdějši středověká písma.Druhemm' je idnešni tlskařské.,malé pís.nro..' zk.áceně zv' minusky'

minusky| ninuskul€

miparlitum (lat', také bipaltitae vestcs)'dělený šat, nlizev oděvu íídavých barev'módnllro

^,láštč ve 14' a 15- stol',jmeoo'

vitě nuŽských nohavic, kde kazdá polovi'na bylajiné bany.

mir; orientální kobelce

N|ir iskusstva Gvět umění; lus'). názevskupiny ruských umělců dle slejnojmenné.ho časophu, převážně malířú a glafikú, z!.ložené 1898 a reagujícina dobový symbo.lismus a fúncolzské uměni'

mh{ s h|áiou s\..larta Xititc|c' re]iéfnizpodobeni ut.até hla\l Jana Křtitele na mise, známé od 13. do 17' ýol' zejmélra v |idové zbožnosti' kdy bylo qýavo!áno jeko

Pon]oc pii krčnich nemocech' Zv|ášlč pů'sobivé jsou pozdně 8olické reliéfy m' sv.

J' v úplavě natulalislické a á!o\,eň s ex.pťesívní polychÍomii.

mhál (Iat' nissale), litur8ická kniha kato.lického mešního obiadu' M., v€ středolé.hu zptavidla iluminovaný, vmikl spojenímsakramentiíe, epišto]áře a evangelistáře'gradual€ i antifonáře'

miskoráni' omačeni pro Úzdobu skleně.ných předmétů lTbrušovanými ÍniskovýmimotiiJ. M. bylo dekorováno české sklo oddruhé pol' 18. stol'

mistni barva: lokální barva

Mišcň, Meissen. město v Sasku proďulé

/130/

nť|\l.L|\ evrUpskou $'ÍňbnoU polccIJnu.

.,11,'/.nou r. l7l0 d drAud.cLnnou u0

l ]] Lr b! a kÍálov\lr n.rnu|aKtur.r vť0ť

nr \\nalc7cťm e!Íop\|e porcť anove ma.

., cňemr|'em ]' F' Bol|!ťrcm' JednolIi\á

.,hdobl se rLlzeznara]l poJ|ť působeni Vť.

'ltrUť|(h umé|cu' maliřť j' C' HóroIda

7.() l7]i, , čins|\'' .]l.]]ovane ]ldf nI

vrrrl.orv. rcchaie J. J' Kándlera. 1735 56,

auon !ícc než l 000 sošek a skupin bis.

t\rtoY!.ch i malolanÝch ad' Již v ranóm

obdobísc B]. polce]dn do!edlodpoutal od

, iiskích !Zoíů, našel siillaslnívzory a té'

mátiku a stal se lak píznačným ptojevem

fukoka i záIoleň vzorem výŤobkú dalšich

v Nčnecku iv ostalni Bvlopě zakládaných

'orcelánoÚch manufatt!Í' Kol' 1740

;zniki! M' tz\.. cibulo\.ý vzor jako pod8la.

zulní d€kor' Vzestup Znači ještč obdobi

hn|rětc Nlarcoliniho a sochaře Aclera

ll7?1 l8l3), v něnž lokokové llaryLlýupující klasiciýním. Jisté oživení tradič.

ní víIobv Dňneslo obdobi secese po 1900,

v tr;dičňin i novóm duchu pracujc vŠak

to}áÍna dodnes' Značkou m' porcelánu

blla zpn,u - na nejvácnčjšich kusechp\mena AR \ |igaluřc (Augustu\ Rex),

}.PM a|'. pozdé] lki|Žené meťe v různýchpodobách. s tečkou' kIoužken' bvězdou

ap.

J#JY

ÍxXXt*

t\

{,

{

"{{}f

TX4"\fr"t.+řiA

\'lilhÍa. Mlthlas' púvodně íránský bůhsvětla, ]ehoŽ kuh se Šiii] a prochii?el pro"m.nami' M' atributem je fnžská čapkaJ [ra]k} p|a\ť l'npi. |uk a nUŽ. symbu|em0\k' |ť\. Urc|, havran' |odIe per5kYch m\itú se naÍodil ze skály dne.25' prosincc'

x.J1,C.\t, d

s01!a doíoýl. v!koii]l iadu hrdinských črnu.k nimž!e !áží atdbutyá sYmboh' lvl ]eZtoložňován s l\,úÍcem svět]a. n€bot Z lě|a

niltvého kosmickóho býka' kterého chtila zabil' sc lodí veike|Í život piirodt. ]\'Ío'

tiv ]\4' zabÍejícího bÝka a rozrod Íoýlini zvířectva ic součáýÍ bohaté ikonografiepozdnčiímského umění ze]m' ! pfolin'ciích (reliéfy. gemmv. lerakoly)' N{. tikéchrání lidsno před Zlem. nouzí a \.álkami,

poŽaduje čhtý a zdrženli!ý žilot, Za nějž

slibuje véčnou blaženost. spásu duše' V tó.

to lolině lcgcnda obsáhla další moliry!četně kuhovni hoýiny. M. ku]t. mithrais.mus. pronikl do helénistického světa, mísilse s noÚÍ]i náboženskými Úedíavamia rvchle se rozšířilv celóm římském impó.riu, zejn' v provinciích a ! táboÍcch \,ojá-

kú. |t'l' by|y zasvčcovány svatyně (lat.

milhÍaeum). zpNu j€skvně, posléze ýavbylesměs podzemni, klenuléi 7áhÍnujícípředsiň a podélný prostol, iehož střední,cercmoniální část sméiolala k oltářnímuslo]u. zdobenému reliéfy n' malbou; bočniprostory byly určené k hoýinč. vÝstavnámilhraea jsou doložená na území piista],u! Londýně, v piíslavu oslii u Ríma' v Rině' ! Aquincu v Budapešti ap. ve 4' íol'rrithraismus ustoupil křesťan$ví

nithrac mi MilhÍa

mitra. infu|e. lilurgická pokrýŤka hlavylysokých katolických duchovních, nahořeolevřená. lpřcdu i vzadu hrotitá. se dvěma

snrhamivzadu. nejČastěji hilá. zlatem pto.tkaná nebo \Tši.!aná.

m'x{ion, olejoÚ lak, lnéná fermež, bíáa zahuštěná. jeden z podkladů zlacení

(dřeva' koru i karnene)'

íl|adii doba btonzorál doba bronzo!á

mladší doba hradištni: doba hladištni

nlhdŠi dobA |úmcnná: neolil

m|éčné sklo. druh opaknilo (nep hled.

ného)' ptůsvitného bilého skla, ryráběné'ho s rúmými piísadami zakalujícími skle-něnou hmotu'

.l'oho drubu bylo uŽ kostni

sklo. Zakalené kostni Írouókou, Známé od14' stol. a vyráběné Janem KunckeleÍ]v 17' stol' \'Poýupimi' M' s' bi]o zvláŠlě

oblibeno od poloviny 18. stol., kd! napo-

dobilo módní polcelán a bylo také pojehoVzoru ma|o!áno emailoÚmi barvami'

nlluviti pÁsk,. páska Íolná či zvlněná na

středověkých' nl' gotických malbách u úst

ncbo v rukou jednajících osob s n-.svělle'ním déje ncbo 5 výIoky téchto osob.

nrlu\ici znakr znak

}lnómos\ nó' íarořecká bohyně z pokole.ní Tilánů' zosobňUjíci pamčť a myšlení,dcera Gáie-zerně a Urana nebe. matka,'Íúz' dceÍ Dio\^ích'

nich. 1' člen řádu (vi,| mnií\ké řády), 2'přeneseně vřeleno šnekového schodiště' 3'dřevěný p|ostředkuiící článek nezi $řeýním lrrovem a klenbou'

nlnichorská škola. lýznamná n]aIíiskáškola 19' stol' v Nénrecku' Ro'"ýíjela se

! souvislosti s Akademií umění, velkýmivýstavami. bohalými sbilkáÍ i s veřejný.miúkoly. zaštitěnými bavorskými králi' Fi.guúlni tradicl relké formy založilP' !' Cornelius, předÍavilel nazarénismu(v|z) Vedle poíretu a Žanru (např'

c' Spilzveg) \ť od po|. (o|' hlavnim po.lem m. š. stala akadenická historická mal.ba' Pěstovalji W' v. Kaulbach, v naturalis.dckémsměruK' !. Piloty, kteÍý zavedl kullhrdinů a staromistrovský šerosvit' Z jeho

Žáků F' v' Lenbach proslul poílrétemv .,ga|eÍiiniln,. Šcrosvitném tónu' PozdníYíoj podobim], a sentimentálnich obrazúpÍedstavuje t. V' (aulbacb' Naiiném pólusto]í W' Ifibl. kteÚ zpíostředkoval cour'betovský realhrnus i poznatky o díeE' Maneta: poďóze se věnoval postaváma !ýjevúm z venkolského živola a ziskal

/L3l/

iadu náslcdovníků' skutečná opozice pm.tiakadenisnu m' i' v),vsta]a v mnichovskésecesi(kolem 1892. Fr' v. stuck' W' Trúb.neÍ. F' v' Uhde) a stupňolala se u expresionistů (viz)' M' š' s Akadcmiíi soukÍomý.mi školami hlála Významnou roli ! širšíms1iedoewopském okruhu' KralŠí či delšídobu se v ]Vnicho!ě učili také naii malíii:ze]m' P. Meijoer, K' Purkyné, V. Knúpfer.J. schikanedcr, dále A. Chittussi' V. Brc.žík' L. Marold, s. H' Pinkaj i J' Mucha,kteň !šak líhli ipíi€ k Paíži.

mniŠskóřádv. nonastické ř' (z řeč'), označeni pro duchovni řády, vzniklé ve staro'kiesťanském období a dále v průbéhu6' 13' slol' ke společnému způsobu du.chovni}o živola v odloučeno\Íi, Rídí qe

některou ieholi (viz: iády) a nláštnímipravid|y. Předchůdci jsou křesůníí pous.tevnici (anachoreli a eremité; 2 řeč'), žijíciasketicky na poušti v Egyplč; částečně se

sdružovali a proniklido Erropy. Zaklada.te|em východního. cenobitského (z ieč.)mništví v kláštemím společenství je s!'Basil Veliký (kol' 330-3?9), který pro ně

rypracoval předpisy. považované za druhiehole. v Bvzanci a posléze u ortodoxnichkřesťanů lento cenobilismus převládl nadjinými směry a proslřednictvín í€ckÝchmnichů a Zakládlánim klášlerú zapúsobili na mnišst\í v Itálii a na západě' BasilolisloupeÚci Fou dvoji| ýchodní, ortodoxnímniši, kleří se nedělína iády, dál€ řád řec.ko katolických basiliánú a v ženské vétvibasiliánky' otec ápadního mnišslví, sv.

Benedilk z Norcie (kol' 480-547) zaloálv italsl(én k]áš!eře Montecassino i' bene'diktinú (viz). S jeho jnrénem je spojenanejslaÍší západní řehole' obsahuje zásadypro společný dlchovni žilot v uzavienémklášleře pod vedenim opata] formu]ujezpůsob odříkalosti. chórové nodlitby,praktické činnosti, slalné sliby i slib doži.yolní příslušItoÍi k jednomu konyentu ap.

Ujala se' pňjaly ji beÍediktinky a poslézei další klájlemí komunity; prošla reforma.n (2a Karla Velikého: v hnuticlunyjskémv 10' 11' stol')' Benediktinský iád WdalodnoŽe' z nichž se staly samostatné řádylřehole podnjlila vznik ostatních m' ř' (viz):kartuziánů, cisterciáku s lI' ř. cisterciaček.pozdních celestinů' Clenové m' ř', mniŠi(z řeč'), se dělí nn krtěz€ a laické bÍatry,konvÍŠe (z lat'). clenkl' ženských ř' s při

snou klausurou, obccnč řcholni seýry (lat'moniales, monacbae)se déli na sestry chó'Io!é a ]aické' v čele konventů stoji před.stavení| u benediklinů (klášler, opahtví)opat vŽdy infulolaný. u cisterciákú (klářler, opatstvi) opat, kdeho převoři u karlu.Ziánu (kaíouza) a ce]estinú (paraklet),u benediktinek abatyše vŽdv benedikova.ná' u cislerciaček abal!še někdy benediko.vaná. V nc]starším českém klášteře b' u sv'

Jiři na Pražském hradě, zal' 96?, abatyše

měla významné postavení; od Kalla IV'dostala knížecí litll a uároveň ýlrzenéprávo spolu s pražským arcibiskupem ko.runovat české králo\Íly' Základní řeholníoděv m. ř.| hábit dzné bďry, Zpravidlaopatiený kapuci 5e škapulířem, cingulem,příp' opaskem; u cislerciákú ]e doplněnchóroÚm pláštěm' u opata mozetlou;uženjsou pravidlem ávoje' (slomej: mo.nastická archit€ktwa.)

mobi| (2 lat'): kynetická plastika

mobi|iář (z lat' ), veŠkeré mobilnírybaveni'zaízeni určitého objektu (hladu, Zímkuapod.);m. zahmuje Íejen nábylek, ale ta'ké porcelán. sklo, teÍilie ad'

móda (z franc' a lat.), králkodobé vnéjšísjednoceni vkusu. v nejužším smyslu vezpůsobu odíváni. účesu apod., v širším po.jelí se m' týká i předmětů denní potřeby,b}'tového interiéru a je podmiňována spo.lečeDsky, dobově a místně i púsobenimm. $ředisek' chaÍakterhtickým rysemn' je její přechodnost i záněmá snaha

o aněnu'

modcl(Z ital'), 1. předloha, živá či neává'sloužicí umělci za vZoI k j€ho díu nebok jeho pípravě, 2. předběhé Zhotovenídía v provizorním materiáu a Zpravidlav menším měítku (modello, maketa)k názorné představě o definitiurin prove.deni, 3. v sochař$viuké předloha k odlé.viíni nebo vy,tesáni' připravená v měřítkudi]a,4' m' jednotlivé stavby, souboru i ce.lého města, Iekonstruujici starý n. noÚstav, mnohdy návrh doprovázejici plányno!é slavby n' Zaslavovaci studii'

modelacc, y sochařshí plaslické utvářenipovrchu;rozlišuje se m. hladká (uzavřená)nebo mal€bná (otevřená)' nesoucí stopysochařského náčiní' Podobně mačí

m' v malbě iluívní podání objemů, v archit€ktuře plaslickou fomaci zdi'

modell€tto. mode]lino (ijal. ), označenípromodel sochďského i malířského di]a, pro.vedený v drobném měřítku a zpravidla ta.ké íudijníÍr mateřiálu. M' se stalo součástí|rurčího postupu Zejména v období baro.ka' lycházelo z aulorského či díenskéhomodelu (bozzetlo) a předvádělo řešenív propracované zmenšené formě k niimFné představě objednavatele. popř' k sepsá'ní smlouvy na definilivni dílo'

modellino (ilal)r modelletlo

modeloválka, sochařské náčini kovovéi dře!ěné, slouící k modeloviíni' zejménav hlině. vosku a dalŠích plastických hmo.tách; sestává zvláště z lopalek (špachtlí),nožftů rumého tvaru' také !Ťoublova.ných; dále 2 hladítek' jimiž se uhluujea ryrovnává po!Ťch, z kroužků, oček'jimižse drátěným kroužkeÍn odebííá hnoraz paíii, které mají bÍ \Thloubeny'

ffinrod|ák, ořienúlní kobeÍec' nazvaný po.dle funkce, lTznačené Ýždy vzorem niky čioblouku, kteťý při modlitbě \'ěíci obracelk Mekce' Byly pořizovány i ín' pro víceosob; na nich se opakuje motiv niky.

]!Iodra' slovenské slředisko keÍarnické fa'jánsovó Úroby v západos]ovenském kraji,činné od první pol. 17' slol', íozvinulé 2€'jména v minulém ýol'. pu.sobící až do pří.tomnosti' od Í. 1883 byla v M. keÍamickáškola' klerá se změnila v keramickou vý.robnu, dnes tu pracuje dr!žstvo slovenskáIudová majolika' Ve značkách bývá phme'no M pň iniciálách Úrobcú'

modř€. základní barv}--, I(teIé předshvuji

il\l\ffir

tr32/

počťtnou skLlpinu pignentů nerostnýchrost|inných aústrojných (lapis lazuli, Šmo].

kl indigo)iumělých chemickypřipravo.lanÝcb (kobalt ad') opticky 1!oří m. dvčikupin]'' jednak lóny obrácené lehce dofialova (praÚ ultramarín), jednak do zele.na (jako pruská m', caeruleum ad.), přřóenŽ]€ mezi oběÍra řada přechodných tó.nů. docilovaných Íuznýni přímésemi'

K nejUží,aněišín m' |atii kohalt. h]initan

L(uLrilllnat!, r t,iLr nalir. prLrmlslole \jrábčná od počátku minulého slol'. dáleuhÍamarín, stálý, ač nepříiš kryci, složenýZ křemičitanů sodného ahlinilého' síry ad'.vyráběný ÍovněŽ od minulého stol' (praÍýpiítodní ultramarín bylmletÝ ]apis lazuli)'béžnáje laké pruská čibeÍlínská nebo pa'iíŽská m', někdy Zv' laké nilorka, kyano'Železitan železilý, velÍ]i inlenzivní m', nej.silnější barvicí a dobie kryci, objevenáY 18' stol.. posléze m' coelinová, také ca€.ruleuÍr čiblankytná m'' bioxyd cínu a ko.baltu, zcelaslálá banasvědá, ale sytá' vy.datná a sylá je laké nová n. mangano!á,vyÍáběná l€prve v tomto století' Někte.éznámé m' !,šly dnes z užíváni bud prosvou vzácnost, jako v Eglplě a v anticeuŽílanÝ azurit' pouívaný ještě \,e s1ředo.

věku, a podobně egyptská m' mědnatéhos|ožení. nebo pro svou nestálosl, jako odandk} máné indigo, složitě získávanéz roÍliny Indigofera tinctoria, či tzv' hoť.ská m', nepravý azuril. Mísením m' a čet-veni (kraplaku) se docilují ťůmé tóny fia'

rnodrolisk' pův' lidoÚ způsob barvení ba.ylněných látet,mďií (indlg€m) a zároveňr lelrcn vzorovanl rezanyml orevenFn ne_

bo kolovými forÍrami, dn€s laké technikatextilního prúnryslového lŽorování mod.

Úm tiskem.

modřinoré dřero. pololvrdé, pelnéa pÍužné d' modřnu (LaÍix decidua) z če.ledi boíovicolitých. Íevhodné pro řezbá.ře. ale pouálané k yýrobě nábytku. ostěníi ve lBvilelstli.

modu|' ponrěrná jedno|ka míry ulčujícipoměry v architektonické kompozici]! sloupoÚch řádech to byj spodní pruměrnebo poloměr sloupového dřiku, jehoŽ ná'sobkem byly stanoveny ostalní íozměry.V poslední době značí m' laké absolutnídéltovou jednotku, odvozenou z šířky

běŽnécihly !čelné spárr, ť' 15 cm' Násob.ků a domků m. se uŽívá pak \, typizacia noma]izlci ve íavebnictví'

m0duÍit. bíá plaslická nodelovaci hmota(čs' v}'nálcz M' Schálze) tvrdnoucí vaie.nín, schopná oba eni.

\'l0hno!l slilcni(e. sklenčnó nádoby zdo!' r] 'ť]"\|aIc]rl|l

l" .. l\ul c.0ll]'malbou růmých námélú, ne]častěji !edu.tanri po vzo poÍcelánu, lyÍáběné a zna'čené zejména Samuelem Mohnem a jeho

synem G' s' Mohnen ! DIáŽdaÍech a ve

vídni v 1. čNrtině 19' stol' Podobné jsou

vidcňské sklenice s podobiznami' kyricemiaj', malované o něco déle AntonínemKothsasserem (znače'né jeho iniciálami)nebo v sevemích cechách B€dřichemEgermannem,

mohy|a, náhrobní kuželoÚ ná'yp s vnilřníhrobní konorou. M' bylystavěny odeneo'litu' v době blonzové. ale jsou přímačnéještě pro první íovanské kultury.

\Ioir}' Parky, sudičky antické Dytologie'dcery Dia a bohyně Thenidy, vykonava.telky osudo!é numosti. jíž bli podřobenijediotlivi lidé i bo2i' BylJ' Zobrazovány2pravidla jako llo]ice krásných Žen: Kló.thó držící kužel, Lachesis piedouci nit žrvota, Atropos' která tuto nit neodvratněpřeýňhlie'

i\,IojŽíš, výnamná poslava starého Zákona(ExažD0, brat! Aronu!, vůdce a ákono.dárce izraeLského lidu, jejž rryvedL z egypt.ského Zajeti' Patří k předobrazům JežiŠe

Kista i sv' Pem' Bývá zobÍazoyán jakopatriarcha mohutné postalry' s bíým iou'sem, vlajícim vlasem a s dvěma králkýrnipaprsk) zaie. qýLpUJ|C|firi nad čelem; ně.

kdy isou znJzuÍněnť ]alo \kutečne lúŽky(podlc dvojznačného teminu v€ !'ulgaté)'

AÍdbutem isou dvě kamenné desky záko.na, dále hůl. M' bývá zoblazen samostamě

n' ve sledu vfievů. zuátkovaných cele ]env i]ustlaci bible, n. v jednolliÚch vybra

ných \J]c!ech od VvveJeni Z EsJpta po

l\4ojŽ|iU! |onec (EI DI)' Zvlrštni obíaZ

Blon,ový had (Nu 21, 4'9) se často pro

stupuje s linou biblickou ikonogralii.

moleta (z franc.): zrnitko

mona$tická archilcktura (z iec' monaýé'don' lat' monasterium, viz k|ášÉ', a. sak.Íálních, obÍných aj' budov klášlera muŽ

ských a ženských mniŠských řádú (viz)'Z hledilka slavebnilo programu se

m' a' řidíideoiýmia funkčnimi požadavky

dané řehole a dalších pÍedpisů' Až na vý.jirnkv řehole nculčují architeklonjckoupodobu chÍámu a tonventních budov;spí.šc se l zákazcch r.vjadřují k t.ěcem výzdo-

J]. I'ře.slu|l.ii m a. \l lých. středomoípředstavuje lauÍa(icc' ulice' chodba)' rní|.ně]ší |orma poustevnictvi, posléze mniš'ství. ziIoveň sídlištč, púvodně sestávajícíz iednollivích chÝší podél komunikace;nejÍarší laury Z 5' a 6. slol. v Palestině se

nedochovaly' V9' l0. stol. označení laura

býrá přenďeno i na Ústavný klášleÍ lypucoenobia (např. Velká l'. hora Athos)a nadále sc udrŽuje v ruské ortodoxni ciI'kvi (lávra). vlivnou fomu kláštera před.

ýavuje cenobium (řec' koinobion' z koi'nos bios' společný Život, lal' coenobium),mající své počáiky paÍně u Koptů v poříčíNilu ve 4. stol' Tento typ společného živo'ta posi]ila plavidla daná sv. Basilem Vcl'(vizimnišské iády)' cenobiarc Íychlc šíři.la a zí\kaIa řadu mistních forem' Ve qryi.nuté dispozici mě|a pÍa\,oúhlý uza!řenýNal vesměs ovlivněný kastelem (\,i7); poobvodu ope\.néná zed s věžfmi a budovys ce]ami mnjchú pod jednou střechou' na

stíedu proÍlansl!í hlavní koÍcl (viz] ka'tholikon)' slranou společná jídelna (trape.za' z řeč')a křestní ýudna' Alchitektonic.kou rozmanitost dokládají památkyv Egyptě. a od Caiihradu po Sýrii, Vlilýhodniho cenobia se šířil od 4' stol' na

Sicílii. do ltálie' spaněhka, Flancie, V h.sku, kde páteř církefií oÍganizace tvořiloÍnnišstvi Yýchodní podoh]' a zaněřenékmisiín aj na kontinent, se uplatnily ohra.zené klášleÍy nepravidelnó dispozice' Za'hrnovaly ústředni kamenno svatyni (oÍá'toriun) lesměs nevelkÝch fozměÍú, pla'!oúhlého půdoÍysu n' iednolodi s pravoú.hlým kněŽištěm, větŠí kamennýdonek pÍoopala, kamenné ce|y jednollivé n. \ sou.bolecb. domkJ, pro skÍiptoÍium (!iz) aj'díny, někdy soliléÍní, vlsokou, štíhlouoklouhlou věž, jaká v,niká ještě ! 9. íol'(Glenda|ough). Tato foma mnišNi a typkliíšlerasev5'.7 íol. vyskytuje roYnéž ve

Skotsku a ser.erní Arrglii' Základlí změnu\' Západní církvi znamená vznik řehole sv'

Ben€dikta (viz: benediktini, mnišské řá.

i133/

dy). Přehodnotj1a cenobjtismus a ýanoviIaduchovní a oÍ8anizačni zásady pospolitostia hospodářské soběÍačnoíi opatst\'il v!plynulv z ni ptaktické požadavky na sta'yebni vJbavení klášteÍa' V pdbčhu6'-8' stol' zrála r1,soce lunkční, uměleckyztvárněná dispozice benediklinského kláŠ.lemiho souboru, jehož zcela lyvlnutou po.dobu dokládá vzorový půdorys klášteÍa.docholaný v St. Glllen (před 12]):ústřední část hoiíba/lika s přilehlou křižovou chodbou, po jejímž oblodu jsou na

dalších dech stranách lozmistěna křid]adormitáře, relektářc. kapitulní síně a so'ciálních zařÍZeníl Ynč této k|auzuÍy ležíopa1stvia jiné čásli včetnč hospodářskýchbudov; celek jc ohrazen. Tento tvp pro-chází dÓinami. s d|'obnÍrni přesuny jej nii'jímá clunyjská Íeforma (kláíer clL]nl Il,kol' 1034 ilII' přcd 115ó). dálcjcjpropra'co!ávaji cislerciáci (vlz), kleři zakládajíkláštery bez \,čŽí chrámu, vesměs nad tokyřek a omezuji figurá|ní výzdobu' Zmínénádispozice se nění U lelkých baroknichopatsNi v 17' a 18' stol' své reformní řc.holiji přizpůsobL|í kartuziáni (viz)i jejich

domy, kanoury, rnívaji dr.ě kiižové chod.by pod klauzutou: lladiční ledle koslela,za koslelem velkou, k niŽ přilóhají indiliduální ccl]'' Monaýická a. měla vŽdy \iivna domy jinÍch řeholi. Benediklinskéschéí]a piijah žebra!é iády (!iŽ); zdůraz'nily c€lu' odpadla zvl. budova opatsl!ía hospodáhké blokyl rostly takt! nemoc'nic. škola kIájleÍni souboř se slavebné při'zpusobovalčásti měýa pii hradbách a bÍa.nách; kostely' určené kázáni, v některýchz€mích obsáhll řad!' bočnich kapli, urče.ných za pohřebišlč rodů piíznivců (hálie)'KříŽovou chodbu a něktelé společné mist'nosli (kapi1u]ní síň, Iefektář) přijimajípodle polieby i jiné iády. ve stiedorěkuíytířs[é, v ]ó' a 1?' íol' ieholnich kleriků'

onilc (lal'), přívěsek obsahujicí ostateksvalých, upevňolaný na náprsnísponu ně-

kleÍých lilurgrckých úborů katolickýchduchovních, někdl táké náze! ostatkovéschránky na pod$avci.

monogranristó. označení uírané ! ději.nách umění pro U.nělce ?námé zrnonogla.mu, kteím oznaČovali s!á di]a'

nronochrortlni nalba G ieč.), ornamen1ál.

níi tjgulálni nu]ba Vjedn. baÍ!é, wuži!ási1osti a svěllosti (!alóru)' Zviášť častá je

Ínallra v šedém tónil, napodobujici sochař'skó dílo (Yiz E'j5aiIlc)

nonolil (z řeč). archilektolrickÝ nebo

|]astic|ý úlvál vyt!ořený Z jediného kusukam€ne: obe|i!k, sloupový dřil, $cha ne.bo rclióf apod' v př€nesenóm smyslu sc

dncs]akom' ozlaČuji j ccl(t!é ýavb! Z b€.lono!é hmot!'

nronoptcros (iec'). antický íoupolý chrá.mek sliťdové dispozice a kruho!ého pŮ.

dorv.'.su. Zpla\.idla bcz ústicdnňo prostolu

momIrpie (z řeč'), ]ednotisk. novodobáglafi.ko.nralířskí lechnika. pň niž se řidkáol€]o!á malba otiskuic 2 h]adkó galvanicklpostřibřené (poniklované) ko!o!é deskrnebo z litograÍickóho kanene na papir'Každý monotrp je oliginálem. poněladžlze pořídil ]en jediný ol1sk (v zrcádlo\'émobÍácení Šlčicovó krcsby)'

m0nslíinCe (zlal.)! ostensonumj zpnu re.lilYiář, pozdéji (od I' l 2ó1) schlánka. v nížsť ! krrtolickéÍn rilu 1vslávujc hostic. upe!nóná Za sklem v mésÍčku (^' také lunula čimelchisedech)' M' hotovená z dúhého ko.vu' v goticc v podobé drobné aÍchitektu.Í!, v baÍoku Zplalidla opatřená Zářivoupapnkovou gloriolou stojí na noze, jejíŽ

dřft bí\á opalřen nodem (ořechem)'

NÍonle|upo. stiedlsko italské rnajoliko!évýroby v Toskáné, činné od 2. pol']5' stol'. ale Ze]ména na počálku 17' Íol'lyniklo nádobami. z!|áš1ě mísami a talíň.s výÍaznouu, bÍavumě črtanou figurálnív!.zdobou v baÍ!ách velkého ohně' Znače'no často nápisy i dalováno.

non{o1anó s{alb]. konstrukc€ n€Zděné

tradjčnim způsobenr' ale sesta\.ované

z piedem piipravených částíz litých pane.lú nebo také z kovových díců, které semontujido nosné kostry skelelu' belono.!ého ncbo rovněŽ montovaného, anebo scpro\údějí pouze Z prefabrikátú' M' s' !i-raznč ZkÍacují dobu výslaYby'

n|urunrcnlilni poi€lii móiítko

\Íorel|iho metodl. způsob slohově analJ,.

tického zkoumání uméleckého díla, zejmé.na obrazu' llalský uměno!ědec'aÍnaÉrG' Morelli prokazoval konccm rniÍUléhoíol' svou |odnětnou tei, Že autora nezna.čenóbo dila lze ncjbezpečně]i určil podleanalomických a jiných detailů, podanýchvŽdy co nejspontánněji osobitým Íukopi.sem' M' publiko!ál pod ]ménem lvan [tr'molieťl'

\4oríeur: Hypnos

morfologie (z ieč)] archilektonické llaro"s1oví

moíión (ze špan')i při]ba

nmrorí sloup. kamcníí památnik' pií.značný proobdobibaroka u násim' s. bylyZřizo!án]r po noloÚch epidemiích zpravi.dla v podobě íoupu se sochou P' Marie,ale někdy také s božskou trojlcí, pozdějii se sv. Janen Nep. na wcholu, dole sesochami míshích patronů a světců o.chráncú před morovou ranou (Rochus'Rozálie. sebestián ap')' často v nápise

s plosbou o ochranu před válkou. ohněna morcm' (Srovne]: nariánský sloup.)

moieíotí tak| červ€nč

nroiskl p rnai obludy

nois|iá rlna: meandr

mořskí lci| nestvúry v heraldice

mosaica in piet duÍa (ila].): inkrustace

mosaika (z ital.): mozaika

no.ilz (lal' aurichalcum), žlutě zbarvený

lmíšenÝ kov, slilina nědi se zinkem, popí.padě s piimésíolova. Íranganu. zinku, ni.klu inud' Podle poměru sloŽek je m. zbaí'vcna i červeně nebo bíle' Ve starověku se

m' užÍva]o i k ražbě mincí' vc středovětumčla uplatněníjako bronz. také k ÚroběIiturgických niidob a slicnů, pozdčji slou.žila zvláštč pro fasování vzácných orien!ál.nich nádob. v úpm!ě cizelováním' J€Šté

v 19' stol. obliba m. íoupala, širokéhopouálí na]czla také v rú?ném zplacováni! unělecko řcmeslné Úrobé onentu' Te'pNe ve 20' ýo]' ustoupila jiným kovúÍn'

iI34i

\ 1č\ nr, s nik|cm qlváří bi]Í kov pakfon,

r]o(iibícní pak|on je tzv' alpaká'

Ili)\\Ul: orienIální kobelce

ÍÍl0 (Z (al')|emblém

\IouJÍoí| ctnoýi a Neřesti

'!|tr/.liLJ (7 ltJl'). |.rt' npUs mu\iWm' plUš.

Il.l \\/d IhJ, i'ÍnanlťntiIni nebo figurálni.

\.\te!enáz dÍobných kostek, hranolkú ne.

|'o ko|íóku. kamenných, později skleně'

lích. up€\.ňovaných do měkké omítky ne.

h; lmelu' Vstalo!ěkén oÍienlu a v antice

1v Řeckuod ó' stol. př' n' l.' v Řínrě zejnré.

nr ve 2' a 3' vo|') se užívalo karnenné

m po!ýrce k výZdobé podlah (Poinpeje)'

.L]enéné n' kolíčky sť vyráběly na bcnát'

\kén ostÍově Torcellu už v 7' a 8' slol'

Nlonumentálni sloh skleněné figurální

n se lyhřani] na stěnách a klenbách !ta'Lokřesťanských bazilik a byzlntskýchchrámů z 5' e 6' stol. od 19. Íol' léž !emčstech Vv' Írozailová dlaZba'

nullilir podlahovál podlahová nozaika

mozaikolé \klo. ]ehce tayitelná skelná

hnot[ klerá se zpracovávala na menšíko.toL|čc. šIípané pák ručně na přibližně cen.tiÍneÍo!é krychličky. Dnes jsou lité skle.něné d.sky řezány diamantem' M' s' sevyrábí ! tisícich barevných odstínů' Zlatém. s se skládá ze dvou ylste\.. mezi něž se

\kládá datá fólie'

nmla;kolé 7aiěšeni obrazú; lnstalac€

mo'a|abskó umění n' sloh (z arab' arabi.zo!enÝ)' u' křcstanů (moárabů)na územíSpančiska pod arabskou a maunkou nad.Vládou (8.]l.stol.) až do rekonkvisty,c|nraklerizolané spojením pnkú a typůpú!í]dni}o vi'gótského u', islánskéhou' (viu)a čáÍečné rané románského. v aÍ.chitektLrře a knižní nalbé 5e lozlišuje ně.kolik místnich okruhú n. škol(srovnej mu'déjaĎkÝ sloh')

nmzlcttr (ital'). chórová krátká plášlěnkatyšiÍch katolických duchovnich, bez ruká'!u, lpředu 7apinaná iadou kno{líčků, !Za'ou {jpatřcná ozdobnou kapuci'

nranlo! (iec,' Ial'). znritý kÍyÍalický !á.

penec, lehce pÍůsvitný, \'hodnÝ k tesáni'matÍiál $a!ebni, ale h]avné sochaiskí.uŽívaný a oblibený od řecké antik\'' M. se

vyskllujc skoro \'e Yšcch velkých pobořichEvropy, v Aflice, na ost|ovech slředomo.ří. a lo \' ruzllé banrě, odbílé k čemé' \' od.slÍnech ze|ené, žluté, hnědé a červenó,jed'nobarevný nebo skvrnitý (kropenatý i žil.kovaný). s mnoha druhv m' se setkávámeužjen u pamálek,jiné selámou dosud' Proplaýiku byl D'hledáVán od starověku jed.

nobarevný m' svěllýcb lónů (penLehkýa hymé$ký šedomodÚch odstínú' lesbi(kýlehce nažloutlý' pařský parian modravý'žIutý Úi do ružova nabíhaiíci, pozdě.ji kálarský, jasně bilý, Z loskánské Car'rary, nebo lyrolský či lalský. bíÝ a zvláíěÚrdý). Povrch n, seješlé leštípiíp. itónujca \.oskuje. V architektui€ !'edle svčtlýchm' piiznačných pro určitá období, se uívái syÉ a teÍnně barevných a k obkládání odanliky laké peltÍých m.. pojmenovaných

často podle nápadných slruktur (cipollinocibuloÚ, palonazo paví oko)' Cerný

ů je hlavně z Pyleneji' Z našich m. je pou.á!án nejčaíéji načer\.enalý m' slivenecký'bíý krkonošský, íezský ad'

mrrmor umčl!: umě]ý mramor

mramorit. kaše Z bíé pálené magÍesie,mle|ého mÍamoÍu a křidy, spojené ! Íoz.toku chlondu lrořečnalého' sloužící k le.pení a doplněni částí mtamorové plastikv

apod.

nramororá mozaika; inkrus|ace

mramořorésklo' název užívaný někdy propestré s' vzniklé z rumobarevných sk]eně.

ných částic. v Žáru spojenÝch s. bezbarvým'

mraro|iční obíMi žánr

mřižkotý otir' pIavid€lně prolamovanámřížka zásazená mezi páskové prúplety,

součásl raně lokokové páskové omamen.tiky fÍancouzské doby Regenlstú, u nás

2' čllrtiny 18' íol'

mudójarst! \|Uh (špan' esulo mudejd''u' a íoh Maulů (mud.lalú ) ijiri(h Vc Spi1.

nělsku na územich postupné osroboze.ných při lekonkliltě (kon. 1l' Íol' kol.

l500). uchovávájici pÍvk!' a technlk}

mÍiŽl.o'í fiolil

islámského u' (viz), charaklerizovaný de.

koÍativností' Rozvíielse v pÍůběhu několi.ka údobí' misil se s podněty u' ronánské'ho' golického a reÍesančniho. Hlavním

centÍim íaviteht!í m' s' ]e Toledo a sevil.la' Vlmamné se uplatnil Y u ěleckém ř€.

mes]e, zeiména v náb}1kářst!í, .!e Úrobě

dřevénÝch doplňků archilektury, v kera'm;ce (\iZ ma]olika s listrcm), výzdobězblaní a zbroie, v leÍli|ním u. ovliÝnil pří.zdobu ve figurálním sochařýví (zejÍnéna

řezané oltáře)'

mudr.r (staroind.). symbolioké gesto inrlic.kóho lance vyjadřujíci citové sta\T, zobla'zované také ! plastikách a na]trách'

muí|oró bArr!. pestIá balelná škála obsa'hujici zejména karmínovou červeň' uíva.ná k !ýzdobě keramiky a porce]ánu

! Evlopě od doby rokoka. M. b' nesnesou

velký žár keramické pece, protojsou naná.šeny leprve na qpálené' polóvané Úrob.ky a toliko piipalovány v lz!'. muÍ]ích, hli'něných nebo litinoÚch schÍínkách; odtudnázev. M' b' jsou příznačné pro našifajánsz Holíče i pro práce lidových džbánkďů(z Vyškova nebo Bolerázu)pod holíčským

nug|oranÍ kárncni Výbrus drahokamů

mu|eta' noleta (z ffanc')| nníko

nrumioré podobin tl fajjúrnské podobizny

můnsleÍ (něm', z lal' monasterium, klášter), něnecké slředověké označeni prcklášter, klášterní kostel' kapitu]ní nebo ji'ný společensty zvláštni kosiel, v jižÍímNěnecku také označení pro dóm (kated.rální chlám) n' i pro hlavní farní koslelměsta'

mur!|i!Ďus (Z lat')' píoslulé maliřské

i l35 l

hnutí 20' íol' v Meíku' vzniklé kolem1922 25 v dúsledku společenských znrěnpo revo]ucj Z t' 1910' zaněřené k 1ý.zdobě vnitřku i l,néjšku veřcjných budovap' monuÍnenlá]ními nástěnnými ma!bami; odlud pojmenováni. KLllminovalov l' 195F60' Sociálně angažovaní nura.lislé zlváňova]i náměty z dčjin předko.lumbo$kého Mexika, Z os\.obozeneckýchhnutí i novodobé proměnY země a t|umo.čili humanitni ideál}. Koleklivně vytváielisynlézu někoIika složekI renesanční italskémalby. podnělú pařížské školy, překolun.tri]'ského umčnía lidového mexického dře'loíezu 19' stol. Hlavní představite]óiJ. C. Orozco, D. Rivera, D. A. Siquenos.

muÍánskó sk|o: benáNké sklo

murrÍrské rázl. vácné helénistickč ná'dobky pův' vyiezávané z fialového neboZeleného flUoritu.kazivce (lat' murrha),později v cisařské době napodobené ztskla, v němž byly Zality růmobaÍevné rou.bftv

rnuir noht| pentagrarn

muscum (řec'. lat'): muzeun

nulivni dilo (z lat ): mozaika

Musr (Z řeč'): Múzy

nuš|ový ornamcnt| rokaj

n|ušrabia (arab.), dřevéná okenní miíž se.stavená Z rúZných soustruholanÝch motivů' umožňující osvětleni interiéru, ale Zamczujíci pohledu dovnitř' uívaná v arab.ské a turecké islámské oblasti'

mutu|i(lar'), desly pod h|avni římsou dór'skóho stavebníhořádu. Jejich šiřeje \Tme.zcna pod nimi urnístěnými metopami nebomglyry a nesou na spodni ýIaně dekora.tivni kapky (gultae) ve tvaru válečku'drobných jehlaÍcú nebo kuželú'

\tul'.All0na. seleloněmecká ÚIobna ke-famiky v Hambi]Il(L].Alloné. půrodněhmčířslá dína. lvznačoYala se zejménakolem ]900 secesnírni nádobami dekoro'vanýrni stékajicimi ruznobalcmými glaZu.řami. signatury MutZ Ahona'

nUucjní iníaIacc: insta]ace

rnuzeum (z řeč',lat'), veřejná sbirka umě.leckého, ku1turně.historického, přírodní'ho a jinóho materiálu a zároveň vědeckÝúýav. který tento materiál sbirá, uchová'vá' zpÍaco!á\'á a ro2víjí piitom osvětovoučinnosl. Vý'běr ze sÚch fondú z\'eřejňujím' y instalaci sPecifických foIem, oýalnípředmělyjsou uloženy ve studijních depo-zilářích' Piedchúdci Ín' sbirek byly antic.ké chrámové pok|adnice, poklady králov.ské a měslské. z ňmské doby i soukroméumčlcckó sbírky, někdy doltonce veiejněpřistupné. ze slředověku opěl chÍámo!éa k]i1šterní poklady. občas veřejně ukazo.vané, z období renesance, manýrismu iba-rokáhla\'ně sbítky panovniků (zprvu kabi.nety Íant, pozdéji sbírkv antiky a novéhoumění, Úrobky lidské Íuky i pírodniny)'ZvláŠlě umělecké sbíky byly zpístupňo.Vány od poloviny 18' stol'. alejako vědec.ké ústavy byla m. toncipována leprve odpočátku minulého stol'' ve sdedni E\ŤopěZvláŠtě vlaslivědná m. národní' od koncemin' stol' ymikála také odborná muzeaspeciální (um' pÍúmyslová aJ')' také mu.zea národophná' častoZřizovaná v přírodě(skanseny). NejvětŠi m' jsou dnes v celéEltopě sprayována íátem' vlaýně zač'20' stol' zobecnélo výchovné posláním. a m' činnost byla nově vynezena'

Múzr. Musy (z řeč', lal')' dcery Diovys bohyní Mnémosvné, nymlr průvodkyněApollónovy. zpÍavidla v počtu devíti. pat.Íonky jednollivých uměni (núická umě.ní)lKleió (rnúza historie. nese oblrykle svi.lek a Íydlo), Melpomené (n' tragédie's lragickou mastou)' Terpsichoró (m' hryna lyru a lance, zobrazolaná s lyÍou),Thálie (m. komedie, s komickou maskou)'Euterpé (m' lyrické poezie a hryna flčlnu,zobrazovaná s flétnou)' Erató(m' milostnépoczie. se strunným nástrojem). Uranía(m' hvězdáislví, zobrazovaná s glóbern),Polymnia (lat' Polyhymnia) (m' váznéhozpětu a obřadnňo ldncc). Ká]|iope (m'epirleho zpěru. s rvdLcm á \lrllťn po.dobnč jako Kleó).

n|rkénske Unlčnii egejské Uméni

N'IÉbek. svul umělecké spolty české

a mora!!(e

n -a| (hebr'), židovský rituálni ýievícz icdíoho kusu tc]elin}, Uí\any \ Ýnago.ze pr] \vaÍťDn|m oDraou'

na úhc|' nárožni spo]cní tránlců ýUho\'ésta\,by, které na sebe doléhaji r pIllr.lLl-hlých !Ýřezech a nevyžadu]í náÍoŽní slou.pet.

náběh' plynule Zaoblený nebo lámaný pře.chod ptosti€dkující mezi archilcktonický.mičlánky růZné šíie nebo směru N' nase.dá zpravidla na sloupo\'ý dřik. na palkuapod.

náběžni. náběžníkolÍ š(itek. kamenný člá.nek raně golické aíchilektury', kry1ící vý.běh žebra v mí!tě. kde dosedá na hlavicinebo na konzolu.

náběžnik, ve sti€dověké archilektuře kó'nický kamenný článek v podoběkomoléhojehlanu, vkládaný rnezi hjavici sloupua palk]r na nich spočívaJícího obloLrku'

nábčŽni[' (hlrvic'

nabíené zdiro. také dusané nebo llučené'jednoduchý způsob zdění z hliněné masy'plněné slámou apod'. péchované do poz.déji odstranéného bednění; stavební tech.nika obydli raných období a lidové aÍchi.lektury někleÚcb oblastí'

i136/

\.rl,i\ (r hchr': nrr'rrcil \lulind lrcn'L LlU^[\|h ÍnJIrú \\nboIL\ln rU \metu

i\|l \iie|' Bonn.lrJ. Dťn]\ aJ ]' činn\ich

od \k|()nku ni.ulého ýol' Byli ovlilněni

P (iau!uincm. anB|ickýnri preraffať1isty

J Icchnilou iaponského balelného dřevo'

iclu' skuteónoý viděli v stIč barcYných

Ik)chích ohÍaničených zklatkovými obrv.

s\. obuz b\liirn plochou pokrllou han_a

;i, \'čnovlrli sc laké UŽi1ó {rafice.

nib1ttk. vnilini. pienosné zaříZeni piibyt

ku i ]iných alchiteklonických int€Iiéru.

UrČťné k sezcní (Židle. kiesla. la\.ice, po.

hovkv). lťŽení (|chátka a poste]e). ukládá'

ni \'čci (skiíně' tr!h|}' kabinely. sekIetii.

ic). k práci a jí1lu (sto|y). zhololo!ané\ m]n ulosti pře!áŽně Ze dřcva, řidčcjiz ko

\Ll. a dopliiolanó kůŽÍ, qplétánim, čalou'|énim ap.. podlc slohových předslaY své

dob]'. odtážcjících se I lon$ukcii výzdo.

bč' Zc stalo!ěkujc znám zlláště pohodlný

n' lcslplskýchhlobek a bohalě diferenco.vaný n' i€cké a římskó anliky. sllohÍ stře.

do!čký n' rozlišujc zvláštč mcziobřadnimia profánními t!py, které omezuje na nc.lbvtné'

.1.cprve v renesanci se rozšiřuje ly.

pově znovu n. ohyd|i a rozvíjí se jeho vÝ.zdoba N' obdohi baroka v panském piibltku charalteriarje tvarové bohatstvia dekoratilnoý, takč \"nik nábvlkovíchsouboň. odliŠcných podle flmkce a zánr.veň podmínénÝch zřetelem reprezenlace.\r poldnim baroku a rokoku se stupňu]eozdobnoí ] Phodlnoll n' až k lafinovanéZjemnčlosti. klerá \Ťcholí ve ťrancouzJkémn' nródr LLldvfta XV obdobíenrpíru při.náši zas tlarové 4ednodušeni při použitiuš|echtilÍch materiálů: rnóda biedermeie.ru pak opěI zhmolňu]e n' lvarv a po7dějšil9. slol'je podřizuje nejen svýn hhto zu.

]icínr piedsta\.án ale' zejnéna v Anglii,také znovu Zřclelún účelnosti a pohodlí'IcpNc secese ko|em ]900 se však pokoušio n, llorbu bcz hlslorických návaznostia piipravuie tak cestu dalšímu mod€rnimu!Ý!o]in' foÍem. Zp u k novérnu dekoIati.\lsmLl. pozdčji k no\'é tla]ni účeInostis u'ltin plastickÝch hmol, zvláité v novémnÍovém lnteriéru'

ni.11nik. skicář (ital.), sešil ÚZného lor.maÍLl a Papíru ulčený k€ skicám (viz)' Ioz.nanlt\.m náČnům a studiim' Do kateloricn' nespadají konvo|utv středorěkých vzo.

rovÍch kI€sťb (ilal' m0dclli, Ial' exenpla.lzory, na per8amenu ipapíru). např' hulnikniha kreseb řánc' alchitekla l]. stol' Vi].|arda de Honnecourt (Paříž. Nár' knih')'Nejstalší docholané n. pochá7ejí 7 přelo.mu 11 a 15' slo|'; lesmis Zahrnují klesb}Zvířat, liBurální !Ýjev} c náčíy oděvu' ]cjřh vÍZnam stoupávrané ita|ské rcnesanciv ]' pol. ]5' stol' (již i návÍhy konpozic[resh]r aktu podle antickÝch sku||tur)'

adedlcřni iíms'l řÍmsa

nade7dilkai k|enba. púdní nade7-dílka

\!d.it| Choíi a Neiestj

nadg|rruÍni cekor' nalovani vízdoba

Polceiánu nebo fajánse provťdená na g]a'Zuře. na polevě lvpálcnč nádobv a novupňpalolaná' Podg|azurni d. se naploli lo.mu Í]a]L!e ná nádobu pod polevu' picdpá|eninl'

nadh|rYiťti abekus

adokcnni řim\a| římsa

n.ldpraži. stčna bezproslřednč nad otvolcm dveří nebo okna'

nádírŽni h{lrI haIa

nádloií. rclký zc všcch sL|an uza\'ienÝa rú7ně archjlcktonicky utváie.( d!i]. rť-prezenlačníbLdov! o čt}icch či!íce kříd-leů. zejnéna dvůr zámku a pa|ácc.

nÍdiiro{ni veIiko!{: mčiítko

náhrobek. íavitelsk\i ncbo sochaňkÝÚtvaínád h|obem. nejčastčiispojcníobo]ího dí]a' R!7-€ architektonickím n' jsou

cg!Pt\ké nrastab} a p!ramidl' ah takč anllcké nauloleumi antiki přincde všakZ!láště sochailik! uplalelli náhÍobní ka.men! (stélv]s r€]iéf!' Na n' sC od stalověku. zvlášlě u Elrusku a ! Rimó. v!aí]ťldruh sochaiské podobiznv, zachycujici lvs! 7emielého l nčkd! zpodobujicíccló po\1a\\ na vftu kamennóho salkofáqu. Zdo

beného často (v íaÍokř.\ťanskó epoic)re.liÉfv. Stiedovčk nl!oři| t}p vysokóhon. opět s leŽicí poslavou na lumbé. Iene-

sance promčnila n' !íznačných o\()hno\lí

v nárcčné archilcklonické útvary. ktťÉbalo[o obobatilo jeité lochami a Íe|iéi}v divade]né účinném celku'

náhrcbnik. náhrobní deska. kamcnná. vý.

]imťčně koÝolá. kryjící hrob v pod]aze ne.bo \'c zdi koýcla s nápiseÍn označujícímrcnielého a daluÍn jeho skonu. Zhuýas lcliéÍťm ZobrazujícíIB zemřelého kle.ói|ipiťd kříŽem. jde o epiLaf. popřípadějťho Znak' N' s figurální ví7dobou jsou

piiznaóné pro období pozdní gotitya zv|ášlě Íenesance' odjosefinského záka'zu pohřbíváni vc městech bv|y n. z.uše'ných hLobú různč přeÍríslovány iako pa.mátni}y'

nachová.trreň| červenč

nrirniuněni. insilni u' (z lat'), vÍYalnátvorba neprofesionálnich umělců, zpÍavi.d|asamouků' H]avním druhemje n' maiíi'í!í, kdyli označované jako pláce ,'nedčl-ních nalíiů'', jež vstoupila do q'sokéhouměni koncen 19. ýol' v dil€ celnftařI Rousseaua' N u' cbalakterizuje bez.prosliednost. nadšený \'ztah ke skulečnoýti. volba cpicko fanlazijních námělú. po.pisný realisÍlus, záliba v detailLl' dekolati.visnlu! ll osobilá vítvarná ieč zpÍavidlanelávit]á na dobovÝch konvcncích n' smě.Iech a na exaktni ánalomii a pefspektivč'SlLldium i' u' mí své počl{ky v lelech19l0 30' od ó0 let 20' stol. n' u' nabý.vá

na víZnaÍru' V cťlém svělě jsou záIoveňýudo!ánt ýarši projevY' roldíly mezin' u' a rmčním lidorym. výtvaÍným proje.vcn dčtj a u. ps\'choliků' Piehlídkyn' u' (Triená]e insitnčho umenia) se u nás

konaji v Bratislavč'

najidar nlmh

nákohisll\b\' nákolí. Lololé stavbv, pa.lafity, lílliitni kon\lÍukce zbudované7 bť7pečnoshich i oblanních dúvodů na

kůlťch niú !odou nebov baŽinč' N s'jsourhlrakl|rislické pÍo někteÍá období a ob.|aýi e\Io|ského prelěku. ale také jjžní

náDlčlti. íIchitektonick} Útvářené pro'strrnsl!í Y městské 7ástavbě. prostoro!ěvíce či múné uzaviené' Antická n. řeckáagora a římské |orum sloužila veřejnémLr

tL3li

životu jako shromaŽdiště lidu, ve slř€dovč'kém městě mčla n. především funkci trŽiš'1č, al€ vznikala také před v]ádníni pa1áci

á hlávníni koslely' Plochu renesančníchn. zdobily kaŠny, v období baroka velkéfonlíny a obelisky, plostol dosud uzavře.nýse přitom oNiÍal pruhledům' Ještě poz.dčjiv 19' slol- se n. stala nríslenr pomnikůa památníkú, zpralidla v sadové úpla!ě'VzŇstajicí dopÍala vnutila však n' od ni.nulého stol. také funkci komunikační.v nových sídlištichjsou situována a budo.!ána podle speciálních urbanistických ďe.lelu.

nánlěl' léma (2 řeč.) YÍvamého di]a,! uŽšin smyslu předmé! lftka n.j€n motiv.vnější skutečnosl' literámi látka (napi' íny.tologická), představy' ideje' kteÍé autoÍzpracovává. v širším smyslu zároveň umě.lecká, ideová a tr.rrrčí problematika řeše.ného námétu. Vedle n' figurální povahyexistují Zvláštní námělové okruhy (oborya umčleckó druby)' jako átiší, kťajinomal.ba. N. Úslalba děl je předmětem ikono.grafie(viz). Kategoriin' nutno vidět vsou.vislosti s kategoriemi obsahu a formy.V archilektuie kategorie n' se překrývás kategorií úkolu, funkcí' typů a je]ich

uměleckého, tj. architektonického lýá.dření. obdobúě je tomu ! uátém uněni,kde navíc můŽe piistoupit n' Úzdoby' vý'zdobu nelze oddělovat aniod architekiury'Temínu syžet se uívá hlavně v teorii lite.nrury.

námětek. Íámek krovní konstrukce, při.kládanÝ ke kÍokvím, jde-lio animénipří.krého spádu střechy nad okapem'

Nancbevýoupenii Kristova ikonografie

N'[ťbcrzetí| mariánská ikonografie

ni osnik: Piílba

ná0\ (iec)| ceIIa

napirraci rám: vnitřní rám

náprsni kiiž| pektorál

nataíivni pojeti (z lal'), sdíný, vyprávěcízpůsob Zobrazeni děje v nalbě a v.eliéfu.Podle potieby Úev b-.í,vá rozložen do ně.

kolika fáŽ, aditivně seřazených podlc ča'sové následnostj v plynulém sledu dčjo!óho pásma (zlcva doplava)' N. p' usilujícío srozuÍ]ilelnost a náZomoí' je dúIeŽiténejen v anlickém římském re|iéfu. aic ipřivmiku obÍazovÝch cyklů; charakterizqezejména knižní a nástěnnou střcdověkoumalbu.

Nrrkis\os. (lat' Narcissus)' krásnÝ mladí(řeckých báji, ktcIý se podle ličeni ovidio.va. za trest, že odmítl lásku nymfv Echó,zamilova] do v]aýního obrazu ncadlícíhose na vodníhladině. Zemřel z marné lásk1'

a bJrl proíněněn v kvčtinu téhoŽ jména.

Národní ga|erie; 8alerie ! ČsFR

ná.odni ku|tuÍti pan|álk], výběr nejcen.nějšich objektů kultumiho dédiclví našich

náIodů, mezi niÍniž Památkán historickéarchitektury palí Úznamné Ínísto'

N' k' p' proh|ašujívlády CRaSR a isouvez!ýšené míře chránény podle ákonaok.p.

narodopi\. ctnoglaIiť. !ěda. labÍ!a]l.| 5ť

po všech stránkách avotem lidu. maleÍiální a duchomi ku]turou niÍodů a €1nických

skupin, zejména v osobitosti jejich přiloze.ných a lradičních projevu' Zkoumá a vy.kládá také]ejich Útvamou aktivitu minu.lou i přítomnou, studuje lidové uměnia stavitelství ! jeho společenských relacichi este ckých hodnotách.

NlrozenÍ K-ristova ikonogřalie

nároži. v architektuře mačí svislý' zpravi.dla pravoúhlý pronik dvou vnějších 2dí;

n' bylo konstruktimě posilováno nároŽni.mi pilíii, opticky zv'ýraméno rúzným ar-no!ánírn. bosiížíapod' N' na střeš€ lrzna.člrje šikmý prooik dvou střešnich ploch,anějšku kntý hřebenáči'

nárožni list. lupen' legeubilni Ihtová přizdoba tesaná v roách ronánskéa lané 8o.Ícké sloupové palky, spojovací článek me.zi kruhovým díkem a kvadratickýrn tva.reí] plntu'

nárožni okno, o' umístěné bud v otupe.ném domovním nárož. ancbo o' v pÍavém

úhlu Z]onené do nároží Zasazenél v obou

případech přispi!á k osvčt|ení Íohovémístnoíi.

nároíri pi|iř. opěrnÝ piliř umístolaný\ gotické architekluic na nárožÍ budovy,a to bUď ]ako šikmá přizdívka, nebo jako

úzká, Zpravidla lalé odslupňovaná zeddiagonálnč k náÍoŽí přisdzená'

nÍruŽni pilii

nárožnice, ! historické kniŽni vazbč nároŽ-

ní kování;soubor ochranného kováni, při.pevněného na vazbé zahrnujeještě ústřed.nílerčzv. puklaaspony. N. bývají2e žele.Za n. Zbalevného tovq zdobené ptolamo.vánirn příp' rytírn.

nartex (řec'), šřoká předsíň pii pÍůčelí, na

ápadní straně slarokřeséanskó a ranč ýře.dověké baziliky' častá zvlášlč v archilektu.ře východní oblasti. N' situovaný zeyněpřed pňčelim se naZFá exonanex' spoju.je'li u!ni1ř cbrámu podé]né lodi, jde o en.donartex,

ná{s' Zobrazeni vodorovného prúmětustavby a ka.ždého předmětu na svisiou ná'

rysnu z vnějšku óive venikálním řezu, do.plněk a pIotéjš€k půdorysu, tj' svisléhopdmětu na vodorovnou !o!inu' vodotov.ného řezu stavbou'

nlisloupi' archaický čcský náze! pro ařchitráv, eplslylion. onu čáí kladi' klerá

/ l3rJ /

soočívá píímo na s|oupech. Někdy však

l.i] užíván pÍo celé kladí'

ntlstatba. veÍtiká]ní přístavba, zvíŠeni

ýNvby nad h|avní řimsou, beze zmčny pů'

\odnítro pÚdorysu'

nrjsta|ec. naíavcná homi část' nejvyŠší

násmo dievěných konÍrukcí v interiéru,

iolné rrznivajíci část oltářní sta!'b]r (nad

h|avnín oblaz€m barokního oltáie)' vyře.

llaná příZdoba na zpo!ědnicích, na skií.ních a liném nábytku' na obrazo!ých Íá.

rnech ap,

naslr1otaná mallaI malta

nástčnnli ma|ba. bařevná dekoláce stěny,

a]e laké klenby, proved€ná buďna suchou

oÍrílku (al secco) nebo do četstvé omitky(al ftesco. freska)' připadně smíšenou

technikou (f[e5cosecco). Někdy se počilák n' m' také sgíafito a mouaika, v podsBlě

]iné druhr monumentálni náslěnné výzdo.b\.' N. Ín. paleolitu patií k nejstaršim zná.mým výtvarným projevůnr.

náíčnnó kobeÍce: laplsérie

nástrojc (rislora utrpeni (lat' arma Chriýti). piednéty íŮ2ného druhu' které podleevange|ií slouŽilt jako náslÍoje Kristovaulrpení a smÍi' Později se staly s},mbolyKlislových pašiji. od středověku až k lido!ému zobrazováni v 19. slol. sek n' K' u' počítá Zpravidla kříž, mová ko.nrna' purpurový plášť a třtinové žezlo, ko.pi. tyč s octovou houbou, mučici sloup'dŮtkv, mella, poula, hieby, kladivo, kleště,Žcbnt, kostky, kohoul PetÍův, konev Pilá.to!a' stříbrňák]' Jidášovy a rouška Veronióina' N K. u. jsou souÓ{sti ikonografické.ho motivu syátečniho Krist'

náýicpi: engoba

nah|íalhnus k lat'), označeni' k1eré umě.]eckohlstorická vědá rJmezuje velmi růz.ne. Ze]mélra ve vztahu k Íealismu, s nímžbyln' někdy zlobžňován' alejindy od ně.lro důraznč odlišován' Někdy byl lealis'mus ZúŽeně chápán toliko iako metodan' Protiklad n' bylzpravidla hledán v idea.|smu' \]iadřujicun ideá|né realne piedýa.\1'dtp Dnc\je n nejčaíěji ryk|ddan jako

výtvamý projcv napodobující věrně vnějšípředmětnou skutečnost'

ná(UralhtickÍ ornarncnt: ornament

nature rnoÍte (fíanc'): Zátiší

nautilskó poháí], slavnostni číše, jejichž

kupu tvoí hladká Pestře zbanená lasturaexotického h]avonožcc loděnky - Nautila.monlovaná náIočnč formovaným drahýmkovem, zpravidla s nohou v podobě moř.ských lvorů a bo^tev' N. p' byly lTráběnya oblíbenyZejména v Nčmecku a Nizozemív ]ó' stol.

n'ulil\kť pohán

nároj. nadpÍaž' homí' na svislýcb veřejíchvodoroyně spočíyajicí břevno rámu dveř.ního otvoru'

Narštireni: mariánská ikonografi e

Nauaréni, nazalénská škola, ma]ířské ro.manlické hnutí 1' po|' minulého stol' hle.dajíci lýrazovou obrodu pro svou nábo.Ženskou tvorbu v návralu k prostotě a cil.livosti italských primiiivů před RaffaeleÍu,ale také k Dúrerovi. K N' paliili vělšinouněmečtí malíři v čele s F' overbeckem'z českých volně F' Tkadlik' obdobněorientováni byli později an8ličú prelaffae.listé.

Neapol, výrobna měkkého porcelánu, za.ložená za vlády Bourbonů r. 1772' v navá.ziíní na starší vÍobnu v capo di Monte'Manuiaktura lTráběla velké stolní soubo.

ry, nástavce s figurálni výzdobou ap., ná.dobí klasicistniho vkusu ajemné barevnosti s anlickým dckorem podle nálezůZ Pomp€ji' Výrobna. zprvu královská, poz'ději soukromá, Úroba zanikla 1834'

neapo|skl Škola. španělsko-ilalský směrvýÍazně realistické' až naturaiislicky po.pisnó, ale záIoveň expresiyni malby17' stol', navazujíci na dlsný realisDus Ca.ravaggiův a pouívajicí prudce kontrastniho drarnatického tennosútu, ]aký se vy.hlani| Zejména v díe J' de Ribery.

ncapolská ž|tlť: Euti

nebesa; baldachýn

ncbojsa: donjon

neckorá klenba: kleoba

n€fi guřltivni uměni| fi8urativní umění

neÍomá|ni uměni. infonnelni malířstvi,souhmné omačení pro některé směrya počiny jednollivcú na poli nefigllativní.ho malíhtú a grafiky od 40' do ó0. lel20' stol' v USA a Evropě, charaklerizova'né dúra2em na spontánní s'zický akt mal'by, počínaje litím, nitliiteÍr a vrháním ba.rev (drip'painling, angl.). N. u. zahmujezejn' směr Aclion Painting (viz: akčni, ak.tivnimalba), vzniklý ! dí]el' Pollocka' ab.straklní lyrisnus (např' l. Mathieu)a bliz.ký Úraz folografa a nalíře wolse(o' A' Schúlze)' Do n. u' n€b]íryají zařazo.vány růmé směry geonetrické abstrakcc(napi. B. Nicholson).

n€Ííit. tvrdý a tuhý aktinolit, přibuznýs tvrdšímjadeiEm. s nímžje mylně zlotož'ňován. nerost našedlé, ze]enavé až bělavé

Značkou byla modlá nebo červená písme'na RF či FRF pod korunou. Tato Značka

však byla v mjn' íol' napodobena takév italské Doccii a pozděJi v Durynsku'

gNrer!r.&

@N.rc

\)ýN

T-J

/ 139 I

baÍq. použnany již v pÍeh]\Iorjcke dobčk vyrobě naýÍojŮ. Vorientě' zvlá(lě \ C|něk 1'ieávání šperků' ozdobných knoflftú,pečetidel' sošek, váziček apod'

negorc (Jan')' technika.japonské, lakovépÍace' pn nu se apnKUJl ceflene vlsllrlaků na čemý podklad'

nekropo|c (Z ieč'). n]ésto mných. přj sid'Lišti umísťované žáIoVé nebo hrobni po.

hřebiŠtě z pra!ěku či swovéku'

nénccká soustarai klo!

)'lemesis. antická bohyné spravedli!é od'platy a trestu, dcefa bohyně Noci N}x ajc']ího bralra Ereba, boha Tennot i podle jinéverzt Diké a Ókeana'

ncobaroko. také pseudobaroko, jedna Ze

\lohových fáí histoIismu 19. stol'' kteÍáv 70' 90. letech probíhala zprvu paralelnč

s novore.esancí, později se osamoýalni]aa navázala na dynaÍrický yýraz a dekola.livní plnosl baroka' N. se plojevilo nejrý.razněji v p.ofánnj architekluie' podporo.váno repÍezenlativnimi tendenceml pa.novnických dyorů (Ludvila II. v Bavor.sku, Napoleona I]I. ve Francii) i zámoznébrrržoasie, ale olládlo postupnč veškeroutvorbu až po uměIecká řemesla. Kolem1900 lendence n' doznilaií'

n€ogolika. také pseudogolika' jedna z hls.torizujících lendencí 19' íol'' vycháZejiciz romantického obdivLl k rylířskému ýř€.dověku a navazující, Zejnéna v architektu.ře, na tvalosloví gotiky] podpololanášlechtou a cirkvemi' PÍ!é projery n. cítěníse sice ohlásily v Anglii již ve druhé pol'l8. stol., ale v kontinentální Evropč bylyn' tendence obecně Íozvinuty aŽ v rámcihistorického eklektismu' přibližiě od dru.hé lietiny 19. $o1.. tdy došlo nejen k do.stavbě některých lell(ých středověkýchstaveb' ale také k lozvinuté výÍavbě koýtelů, ámkú, údnic' zprvu opět ve liklo.dánské An8lii (Gothic Revival, jen arch'G' G' scoft tam poslaúl a restaurol.al neo.golicky př€s 500 kostelů), brry však pocelé střední Evropě v poněkLtd suché ko.rektni manýře, odvo2ené nejčastěji z ry'spělé katedrální gotiky' vymění n. v koýtelní archltektuře nastalo až kolem 1900'

kd! ! profánnim $álilehtvi áIoleň doŽí'vá i neobaloko'

ncoin]plcsionilmus (Z franc'), maliřskýsmét80' a 90' lcl19 stol' lzniklý !e Fnn'ciiz lcakce na impŤesionhmus' smyslovouzkušenost nabradil !ědeckým sludiem čis.lébanT. kontraslů tónú apůsobnosti svčt'la. Zak|adateló (c. seulat a P. si8nac)při'zPůsobili novómu vidční také metodikunalby' ZaloŽenou na úplném děleni tahuštétce (divisionismu' až k malÍn bodům(pointilismus. viz)' N' získal řadu sloupen.cú; u něktelúch malířů mamenaljen krát.kó období osobního lhoje (P. cau8uin,H' Toulous€.Laulrec)'

ncoklasicisnlusi klasic$mus

fto|it. mladši doba kamenná. ve středniEvropě plobi}rala od 6. do 4' isíciletí př'n. l' a piinesla ! pNob}'tné spoIečnosli á'sadnízménu, v 0ížv matriarchálně organi.zované společnosti lovce rystřidal sběrač

a priÍniti!ní zemědělec uscdlý v lodoÚchobcích charekteÍistickÝ je přitom výskyta lozvo] hrnčiislví' Jednotlivé ku]tury n. se

Íozlišuji podle ručně ryráběné keramikyruzně lolmované a zdobené' K sÍarŠim

patříkeramika r.olutová. k mladším v Če.chách keramika v]rpichávaná, na Moravěkeramika malovaná'

neop|asli(hmus. nárcv stylu plošÍé' do.konale n€liguratiini malby prosazovanýv letech 1913_]7 holandským maliř€mPiet€n Mondnanem' fuela neplastickýn. se vyhýbá i šiknýrn liniím a užirú jen

vodorovné a slislé čemé čiáry v pravoú.hIých tombinacích obdélniků vlplněnýchčhlými s}'tými ba ami'

neorealisnus (z lat'), souhmnó označeniplo ruzné lealislické, vesměs spolcč€nskyangažolané směry a osobilé počiny v ma.liíslú a grafice od pol' 20' ýol' (v Itáliinapř' R' Guttuso' ve FÍancii A' Fougelon;v Mexiku Íětteí předstaútelé muralismu,vr).

ncorcnesancc! novorenesance, historizuji_cí lendenc€ projelující se v poslední třeti.ně 19' stol', navazující zejména v aÍchitek"fuře, al€ také v uÍ]ěleckých iemeslechi v malbě a plastic€ na ilaiskou renesanční

tvorbu 15' i 1ó' stot', později v Německunebo u nás (čcská n') také na zaalpskou]6' stol. Zás]uhou vynikajících předsnvilelú (v Německu Gottfried Semper, u nás

Josef Zítek, Antonín Wiehl aj') bylo tonavazování tyúÍči' kteÍé nezústalo u ob.měňování historiclých foÍem'

neoÍokokol druhé rokoko

ncpra\á balil'a: batiko!ání

neprará bosáž: kvádrování

nepravá k|enba: přečnělková klenba

nepiedmě(nó umčni| abstraktni umění

Neptun: Poseidón

Nóreovny, NéÍeidy, mořské n}'Ínry antickémytologie, padesát dcer mořského bohaNérea' Patřily mezi ně Amfitríé, rnanže|ka Poseidónova, Galateia a Theth, natkaAchillova. Zcela obdobné byly Ókeánov'ny, dcery Titána okeána aTilánkyTélhye,nyÚfy oceánů.

NéreuJi NéÍeoVnl

Neřesti, alegolie| Ctnosti a Neiesti

ncspalné krytinyi krylina

Nessos| Hérakles

ncstvúry v heíaldicc, fantaýickó Úvorystředověkých heraldických předslav, ne.

tvoro\,é srostlí z čá5tírú?ných zviřecích těl,jako bazilišek dráček s kohouti hlaÝou,gryf nebo také noh oÍel se lvim tělem,

mořský lev lev s rybim ocasemt pegas

okídlený kuň ad'

/140/

ncíúry r heÍaldice' Boiský le1

nt(luke Úap'). knoflík k oděvnimu pásu

iaponského národníbo oděyu z íůzných

maleriálů, zeiména z kamenů, po]odraho.

kamů a kovů' Zdobený ruznými jemnými

lechnikami; n. jsoÚ předmětem novodobé.

ho sběIatelství'

neúp|ný fíonlon: honton

niello (ital'), technika inkruýace v kovu,

uŽíýaná ve stříbrnictví a dřive \,zbrojířství'

vvhloubený ryr},tÝ uor se plní čemou

smési kow (stnbra, mědi, olo!a), boraxu

a síry, zata!'uje a brousí Niellování byloznámo už v Egyptě' y fumě, v ltálii 15'

a ]ó' stol', bylo uŽíváno zejména na lilur.gických nádobách, ale také na zbroji;v l9' srcl' oŽla technika n. v oricntě,.r' Evlopě h-lavně ve Spanělsku (! Toleduaj')a ! Rusku (ve něstě Tule' odlud lakéná7ev tuhká práce).

nika (z ital')| Úktenek

Nikó. \. anlickérn Řerku bohyně vítězství,personifikace válečÍého úspěchu' zptavi.dla zobÍazovanáJako okřidl€ná ženská po.íava ! dlouhém vlajicím šatě. U fumanůVictoria.

njmbus: svaloář

Niobé' hrdinka antické báje, dcera Tanta.lova, manželta thébského kráIe Amfíona'krutě Írestaná za mateřskou pýchu, kdyžs€ honosi]a nad Léló s!"ými čtrnácti dělmi.Apollón a Altemis zastřelili ieií srnv i dce.I) boŽskym| šlpy a zouíalá,mát[a by|alJ|em ploÍnéněna \' plači(i kamen' N' o.chIaňujicí své děti je od antiky náměteínvýtvamého zobrazení'

nišiki.e (iap')| japonský dřevořez

nitkovó sk|o. čiré s' zdobené z'tav€n:ímiruzně yedenými a skládan{mi vláknvz mléčného, čirveného nebojína.l( zbarve..neho s', q/ráběné ve středověku azeiménaV lo' slo|' v BenaIkach. pozdéii ilináe. ra.ke v Cechách Paikové s' mivó nitek unvapásků. RúZným íáčením a sDlétáním nitekči pálků vzíikalv ďoáté vzórce s. filisrá.no!óho; sklo se siéovým vzorcem se naňásilové nebo sítované, ilal. íeticelli. '

nočni obraz, nokturDo, něn. Nachlstúck,

ilal' nocturno' označení pÍo nalbu rúZnóho tématu v nočním (něsičním)osvětlení'od slředověku tak by]Y zobla2ovány bib.lické noční Úeq, iai(ó Kuslovo naiozenía Zatčení Klanění pastýřů' Klanění králů.Modlilba na oliletské hoie ad', pozdějiv nizozemské malbě 17. stol. byly ]akon. o. malovány i vesnické žánrl' a klajiny'

nodus (lat.): talich, monslrance

noh: nestvůry v heraldice

noktuíno (z ilal')| noční obraz

Nolimc langcrel (lal. Nedollkej \e mncl),bib]icky !'yrok (]an 2014 ]8) Vzkn\ťne.ho KÍista při setkáoí s Maří Magdalónou|variantou je notiv Krisla jako zlhradníkas klečící Madí Magdalénou u nohou, odstředověku do 19' stol' často zobÍaŽovaný'

non finito (ital'), z aleliérové Ínluvy pře.vzaté označení pro nedokončené ývarnéďo. N' t múže být ovšem i zámérné. po.íechané jakouMichelan8ela zdúvodůfornálně výrazových'

nordi(ké uměnii severské umění

norimberská fia|ovái fialové ban]r

noÍmanský ďoh. románská architektulav Anglii za vlády norrnanských králův 11. 12'' ýol' Románskó unění z konti.nentu se tam rozr{elo !e velmi dekoralivnívenl.

normanský šti| š1íl

nonlichskáško]a, kIajináři činní na počál-ku 19' stol' veÚchodníAnglii a vystavují.ci r NorÝichi (J. crome ad').

nos kruŽbyi kÍuŽba

nos okápnil okapní nos

nosíllové křes|o' předchůdce tokokoÚchnosit€k, sedadlo s madly, opatřené po stra.nách uchy k píovléknuti tyčík nadzvednu.

a nesenl.

nosné části starby. také podpúrné či pod.porovací archit€ktonické čásli a články,které vzpííají vodolo\,né čásli břeÍ]enné.

Pátři sem piliře a ďoupy, ale lakó polos]ou.

PY, PllastrY.

nosníIi. každý nesený' podepřený i pevnězavěšený prvek stavcbní koÍstrukce. vodorovný (překladový lrámec) nebo iikmý

Gchodnice) z růZného materiálu a ÍůméiorÍny (plný. dutý, pn,hradový ap').

no[zoró jméno: anonyn

noýá !čcnos( (něm. Neue sa.h|ichkeit).směr malířství a grafiky v Nčmecku 20'a poč' 30' let 20. stol', vzniklý jako radi.kálniodklo. od exPledonismu (vi4 Zdú.raznuje sKulecnosl Ve.l v Ío]rozmememprostoru, zkoumá je]ich ák|adni tvarya baNy a jejich poslavení v pórodě a vesvčtě č|o!ěka. V něktelých projevech pů.sobí až nagicly' Proto vedle označenín' v', uátóho r. 1923' se \Tskýlo lakéoznačeni ma8ický realismus (1925)' vedletohoto základního vzlahu ke skutečnostis€v lámcin' !' vyskÍ] noyok]asicismus, 1akéVšak \erisÍnus, |doUCI pÍotizásádnim pnn.c pům n v'. q uméleckého h|edaru po&tat'Hlavní piedstavllelé: A' Kanoldt, R' Ná'8ele. c' HofeI; kftce talé o. D|(,G' Grosz, M. Beckmann' N' v' rná řaduobdob v lehdejšíÍ] světovém uměleckémkortextu.

novecento (ital'), přenesené označení prouměni dvacátého století, zejména pokudjde o architekturu a \"ýtvarné umění.

noÍogotika| neogotika

noloÍenesance: neorenesance

nolořuské uněni| ruské umění

nunisnatika G, lat'), p{mocná hislorickáveoa zaDlaaJrcr se preoevsm mncenla mincovniclvím' Z hledhkaděiin uměníj€ltaždá mince' litá i ražená' ároveň drob.ným plastickým díen. které jako minia.turni medail€ j€ součástídobové sochařskétvorby.

núŽková židl€. skládací sedadlo se zkíže.nýma nohama' bez zarlního opěradla, zná'Íré jiŽ ve ýarověku' od řimského kieslakurukkých úřadú (sella curulis) vedejehoýoj k obřadnímu cirkevnímu ialdjstoriu'N' ž' s esoÚmižebry byla zvláště oblibena

/ 141 i

\' ilalské reoesanci' Druhem renesančnín' ž' jc laké lzv' saíova ž'

nůŽko!á iid|e

núžky| krepna

nJmÍi' dcery Diory, přírodní polobohyné

antického bájeíoví: nymfy p.amenú se na.

z}^'aji NajáJ!. nymt! moři Nereo!Ťva 0|'eannlny. n)mb s|d|ici na vi(ináchotead!, ! lesich Dryady nebo HaÍra'0ry40y.

Ntmphacum. nlrnfaion (řec'' ]at.)' ozna.čení plo mílla zasvěc€ná nym|ám plame.nů, púv. příodní nebo uměle upravenájeskynní svatvně, v římské archilektuicvelké a nádhemé kďny piedslavujícÍ celéfasády, kde z výklenků tryskala voda doúádÍže' V pozdně ÍranýÍislické renesančnía barokní zahradě aÍchitektonicky utváie.ná a plastickv bohatč zdobená zákoulís vodolrysky. kaskádami a tbntánani'

\ymphcnbrrrg. význačná porcelánová ý'robna v Bavonku. založená 1?54 v Neu.decku, ale brzy přenesená do N' u Mni.chova' proslulá předevšíÍn díobnou plast|kou' r1ráběnou podle rnodelů F' A' Bus.telliho (figurky z comedia dell'arte ai.),

v letech 1763 1797 Za ledeníceského ro.dáka Dominika Aulíčka (zápasy zvířalapod.), poslóze J' P. Melchiora (bisklilovóalegone a podobimy)' ZnačI(ou byl štílekbavorského znaku'

NIon. švýcaíská Úrobna měkkého porce.lánu a kameniny založená 1781; q'rábélapodl€ francouzského vkusu jídelní soubo.

ry, Úimečně figLlíky až do r. 1813' kdrzavedla \"ýrobu jiných keÍamických hnot.Značkou byla modře nebo hnědě kteslenáÍyba pod polevou.

)

ď> e<<X>- <: Y>

IYvC *-:,,+tJ)q=-á^

obccnó heraldické figury: heraldická zna'není

obe|isk. wsoký komolý jehlan, monolitic.ký či zdéný, sucholem otup€nýmdotvaÍunízkého jehlanu (pyramidion)' vysokémonolilické o' pokrylé nápisy ileliéry' by.ly kultovnimi symboly v Egyptě' od rene.

sance jsou součású urbanismu jako prvek,

uplalňujíď se při řeš€ní náměslí n' dlou.hých pÍůh]edů ulicemi; obdobně se uplat.

ňují jako dop]nék pa!tů. Novověké stavi.

telstú užívá někdy drobného o' jako Ú.zdobnébo moliw na štítech apod'

obchod s obÍazy, zprostředkovaný nákup

a prodej obrazů, zvláitní odvělví obchoduuÍněleckými díy, který souvisí s rozvojem

sběratelství starého inového umění, spro.měnami vkusu, Znaleďvím, vmiken umě.

lecké krilil(y' výstav, zejm' prodejních Ú'slav' aukci (dražeb) i Íestauráto$tví a pa.

dělalelství' Má předstupně v období helé.nismu a pozdní ímské antjky' V árodeČ.né podobč se novodobý obchod umělec.

Iúrni dí]y objevuje kol€n r. i400 (období

krásného slohu a počátku renesance), kdy

jsou doloženi pnni obchodnícizproslřed'kovatelé á meinárodní trh' T€hdyzahmu.je malbu. sochařská día' z\'l' drobnouplastiku, Úimecně zlalnické práce a po.sléze8rafiku. od pielomu 15' a 1ó' stol' sepřípadně včtví na obchod 5 noYýlli dilya ze]ména s obrazy i s antikami (starožil.nic[ý, antikvářský smčr)' K hlavním stře-diskům o. s o' a uměIeckýrni díy vůbecpatií v 15. slol. Floťencie' od 16' stol.

Rin, Benálky. Antverpy (s prYními ÚsÍa.vami), od 17' stol' ro\,něž Paíž, četnáměsla v Holandsku (zejm. AntverPy)' po.

sléze Londýn' o' s o' brry ovlivňolaltvor.bu objednávkami a nákupem oblíbenýcht}pů obrazu a nárnětů' zahmolal kopieproslulých děl ap. od 1?' stol. jsou ávaz.nou Íormou o. s o' dražby celých sbírek.Dnešním přednim světovým centrenaukcí je Londýn (aukční sině Sotheb',Chrislie aj'). Hlavnim článken řetězuo. s o' zústávaji plodejni Ústavní síně (ga.leÍie).

obÍený ornaneí| probíjený omament

obiednaratel. osoba. kte!á obiednává

uniělecké dío bud plo sebe (např' iluíni.novanou rukopisnou knihu), nebo je vénu.je zpravidla jako donátor k veřejnému

užtku a uplatněni (na oltáři v kostele

apod.); čiýo b]Fá 'u

díla připom€nu! (po.

stava' poÍret' napls)'

objctt (z lal'). piedmě|. v Užšim 5myslu

označei| pro aíeÍakt (uZJ i qdělenoučasl pnrod} n' jin€ skutečnoíi. kLera ! ji.nlch vécnych a ideo\'ych souv|s|ostech pů.

sobí výjimečnosÍ svého tvaru, struktury,

banf a získává nový Úmain, v Širším, mé.

ně ptozkoumanénr smyslu omaóení plo\'}tvořené dío bez praklického účelu, jeŽ

se dosud \Tmyká kateBoriim Íealismus

a abstlakce, figurativnia nefiguÍatilní' PÍoslou zlláštnosl a přisuzovanou magickou

si]u se piírodní o. stávají součástí středově-kých a Ienesančních pokladnic a sbírek ku.rioit iuměIeckých dě] (např' neopÍacova.ný sloní kel; kokosoÚ ořech, upÍavený

a uítý jako působivá součást luxusnihopoháru, čili artefakt). Význam piedměru

modemí lidské civilizace nově zhodnocuie

uméní 20' stol' n€jprve přj vlepování po.tišlěných vinět ap' do kubistického obrazu

n' ial(b součáÝ kbláí dadaistú a surlealis'

C

:*$.'1Vv_

Ws

/r42/

]u. klťří považovali jakÝkoli nalezený

nicllJn.l ílranc' obiel trouvé) Za moŽnou

ÚL|čliý dj]a n. za dío' UŽili trojrozněrné.

h(. Í'r.dnltlu n ]eho óaý \ no\Vch Lon..rrui.nrch v lur sIostech st odti i or] hnutí

dlld.r íu!' rcady'madc u |\'I. Duchampa)

lŽ p. \ochařské moL]ily 30. a znovu 50'

l ó1]' |el20' stol' Ménč plobádaná kalego.

l]e o' je na půdě sochaiské vize spojena

\ 1í!o]{rvÝmi včtverni. jednak geometric.

keho $'aÍování, jcdnak \,íce citového

n lentazljniho cl€mentarisrnu' u5ilujicílro

ll nor'é otganické tvary a p|aslické hodno.

lr: obč !ětvc lze íedovat od 20' let'

o|ii ncí kružidlo| hmatací kružidlo

olrkládání věn. užitkové či hygienické

{llolaČní). ale hla\,ně o2dobné krytí zdiinčiší i vnilini, zpralidla ušlechlilejším

nrllIeliálem, než lvoří Zed' Intcriéro!ó ob.k|advse pořizujíhlavně Z nlamoru, šamo.tu (z šarnotolých obkládaček)' al€ také zedřeva (panelování); stčny se obkládají dolůZné výšky podle účelu plostoru.

obkročná klcnba| klcnba

ob]amolanó, zalamolanó k|adi. kladí. sle'dujíci pohyb. Piedstup a Ústup nosnýchč]ánků e zachovávající přitom svou profrlaci. Wstupuje nad sloupy, polosloupya pj|astly a opakujc út.!ar púdořysu. Reše.ní piiznačné hlavnč pro barokní architelt.turu. ! niž se uplatňujc zvlněné kladí 2ý'kr€po\.anc'

oblilÍDi ga|eriei ga]erie v Čsm

ob|oučkorí !1oh, ná,ev užívaný !ěkdy p|osilně dekorativni geome!Íickč ulvláiení fa.sád v čcské architektuie 20' let tohotostol'' ! něnžpřevaŽuje motiv lerči}ú aob'loučků'

obloučkorÍ ští| domomí šlit

obloučkoÍý v|$. římsa č1enéná drobnouarkatulou, piíZnačný motiv roÍnánské ar.chltekluÍt'

ob|oučko{ l|rs

oblouk. v architektuře klenutý ob|oLrt nadotvorcm okna nebolchodu, rúzného tlarupodl€ slohoÚch a ítloÚch předpokladůkonstruktivni nutnoslii zpravidla vyzděnýz k]enákú a ve iŤcholu uza\řený svěrákem'Mluvime o rozponu (světlosd) aoÚšcea palkách o. Základni a n(jčaýější lvaryo' jsou t}to: l' o' plný nebo polokruhoÚ(Íománský) má střed Ye yýši patek a jchopoloměr se Íovná pololině rozponu' 2'plochý ncbo segnento!ý o' má výšku niai,n€Žje polovina rozponu a ířed pod úrovnípalek (Pod linií rozponu), vyme?uje úsekkruhu' 3. plný o' přeÚšenýmávýšku většín€Ž polovinu rozponu' 4' podkovový nebomaurský, časlý vislámské aíchitektuře, mástřed nad linií rozponu, ilnezuje yíce nežpolovinu kruhu a rnívá náběhy přímé čiIozbihavé. 5' eliptický o. stlačenýje vFne.zen polovinou elipsy s delší osou v linii

rozponu,jeho Úška je prolo nižší neŽ po.lovina ro7ponu. Naploti tomu eliptickÝvýškoÚ o' má Úšku piesabující polovinu

obloukeliplickÝ

,,'-T-\ lýY'ol) )

(]]a>í t ]l-ll ll

obloukcliptický kohvlí( aČcný) h]ava

obloukni.rý

lÁ]i hibcl ký|ovi

plný plochý

AAí)@QA

oblouk oblouk obbul'ludoíký podkovoÚ trdhtovi

00Í'ený)óPs/-I-\Orll lA,^',r-t

přcÚšený drap,i$Ý hvúdítri

iÍ43/

Íozponu. ó' o' zv' kobylíh]a!aje konýÍuorán ze dvou středů ajeho patkv n€jý)u !eslejné výši' o' lomcné nejsou !Ýsadnímznakem gotiky. a pi€cejsou piíZnt|čnÚ Z|1'

plo architekluíu středovčku. 7' uomá]nilomcný o' vzniká nad rovnost|annÝm llo|úhelnikem' sťedy jeho konstrukce |eŽi

v palkách a polomčry kluŽnic se rovnajiÍozponu' oba íi€dy se nohou posLlnovat

po liniilo7ponu 8' leži li! tieh|ách |()Z.

ponu uvnitř. vzniká nizký nebo lupÝ ob

loukpříznační pro časnou goliku.9. ocita'ji lis€ mimo s!ětlosl oblouku (! plodbu.žení rozponu) vzniká \.Y.soký o, |anceto!Ý'

l0. nizký tudorský o'. pij7načný plo an

glickou aÍchiÉktlru 1ó' Íol' a prc ncogolický ýyl. lzniká bud Zc dvo]ich segnlentů

nebo ?e segmentů kruŽnic o stiededlUWid rozponu. spojených tangenlamlv tupém hrotu. Daliimi tvp! lonenýcho' složitějších kon|lrukcíjsou: l|' podko.

!oÚ lomený o', I2' o' lroilistow čipětiliýtový ! nosy, 13' os]í hřbet či o. španělsk!s boky konlexnč konkáwími. l.l. o' k!.|o.

ý vznikqicí spojením o\lího hibclus o. podkovovÝm. |5' konkávnč konvcrnío. karnýZový. 1ó' o' dlapério\"i. piip. zá.clonoÚ. sLožený z iady 5e8men1ú. nebo

17. o. hvězdový se střed\' segnrentů mimooblouk' Konečné sem patří 18.lz!' o' přimý, oblíbený ve fr,ancouzskóm renesanč'nín slalitelsl!í'

ob|ouk lÍiumfálnj| víté7ný obbuk

obloun. (lat' torus). vypoukLá plslencová

spodni část sloupové patkr. bochnílovýtvaÍ, nad nímŽ Zplavidla v odstupněni se

zužuje sloupový dřik'

ob|ounová řin|sa, i. ve t!aru oblounu, čas

to shora izdo|a prt,lázenáještě úzkÝm pts

tencem,

obludY. púvodem 2 orientu' Malé Asica stiedomoií. tvolo!é sroílízčásti lidské.ho léla a těl Zvířecích, jako harp],ie žena

s tělem orlice. hippocentaul lučištnfts tčlen keniaura. mantichora mořskápanna s d!ěma ocasy, slinx - Žena sc ]vímtělem, slÍéna - mořská panná s varylcmad' Nestvuly jsou na rozdíl od o' s]ožcnyz ruzných z!ířecích těla bájná Zířala lsouzcela smvŠ]ena'

obráCené lglafi 10: sgÍafito

obrazárnl: galc c

obrllzáínl íátnich Zámků. sbirk} obÍazúron'ěŠené l zámeckých prostolech. budrozptÝlené ! příýupních expoZicích neboýrustředěné ! galeÍiích' Jádla nejstalšíchsbíÍckisou vlouborech podobi7en 7 koncť16 stol, většina oblazového malcriálu jcu nás le l?' a 1]j' slol' Pod|e námětu pře.\aŽLljí podobizn}. dále žánry. látijí x krajl"nv jsou nťjčasLiji nizozemské sloho!óo|ientace' Dncšni roz!óšcní obrizú Íepft}dukujc včlšinou irarokní !Zolcolou nebopanclolou (mozaiko\,ou) instalaci. zacho-vanou jen í1inlečné (v Kroměříži, v miniaiuřť | Mnichovč l]radi(ti),

.|aké v I1ř

nantickÝch Úpllr!ách hladú a ZáÍrků hrajíobra7ové soubo vÍZnamnou Lilohu. Vesvých inýalacích o' usiluje státnipamálko.!á póče zpla\'idIa o rckonýrukci souborúi Způsobů zavčšcní.

ohrázkrrrá bib|e: bib|e chudÝch

0bra7uborectli. ikonok|asmus (Z řcč'). 1c

ologicki ploud vc !ýchodních a proleýtantskích cífkiích, odvolálajícÍ s€ na sla.Iozákonni zákaz uclíváni ob[a^ (malebi í]ch], odlllaňUjící je ploto Z koýclů'v B}ZrLnci Začalo rozkazenr cisaře Lva IlI'Z l' ?28 e lrvalo až do druhého nicejskéhokoncilu (i87) a vlaslnč až do po]oviny9' stol.' kdy Znovu převládli ikonodulo!ó(Z řeó'). ctilelé obtazů obrezoboÍcckélendenoe lze vlstopolat v nčkte|ích Íie.dověkých hcrctických hnutich (Albi8en.štq' Důrazné o. razil radikálni husilskýproud (Mikuláš z Dláždan' N'í' Jan HL]',r 1ó. stol. anglická reíormace ra JindiichavI]I.. kalvinisté a hUgenoli'

obrazopi5; ikonoglálie

obrgzo\ó hodinl. h. ie]ichž cifernikje zasa.

zen do malovaného oblazu, nejčaýč]i do

archilektury v krajině nebo do žánlového

Iijcvu' o. h' bYIy oblib€ny Zvlášlě ! l' po.

lolině 19 stol . ! obdobipozdnilro cmpÍru

e bicdermeleru.

obrfuolt unlěDii f]gurativnÍ unéni

ohr$nátka. podezdilka lesnického sta.

!ení. vyznaČená často piedsloupenim.

lždv však barevně'

obsah di]a. obecná kalegorie estetiky a te.orie umění. jedna Z konslitutilnich složek

umě]eckého dí]a' Hranióí s námětem

a s tzl' vnitřnim výZnamem díla' s nímž sepodle nékteÍÝch teorii piek.ívá. Z hledis.

ka leorle informaci lze o' chápal jako

Zpiedmělnóné vyšší ideové. společensképosehtví. pl$1ředko\,ané námělem a tbl.nrou. čili umčleckou \'Ýpovčd o světě

a ób!éku' vá emný ! ztah obsahu a formvpalií mezj k|ičo!é tvůIčí i teoletické pro.blčm-v výklad o. a význanu día je !ěcikomplexního lozbolu a umčleckohistoric'

ké inteI!Íctace. Vldatoou pomúcku po.skytule ikonoloBre (viz).

ohsidiÍn (z lal.), piírodní sk]o, ploduktsopcčné činnosli' leÍrně hnědé, zelené ajčerné kalné batlv, po okrajich úlomkúprúslilné. pouŽívané od pli!ěku k zhoto.vování ozdobných přednělů, obřadnichnožů apod'. výjimečně ijako materiál'Llrobnč plastiky'

obrar, vnějši konsttukce dřevěné lidovéslavbv pi|sa7ovená k |iciZdia nesoucípat.

obrtli buňka. základni bytová jedlotkaplníci Základní příbytkové funkce pro jed.

notlilce, obsajená ve včlším obylném cel.ku' napi' v kolckliv.ím domě'

oca\ tl!štolči: vlašto!čí ocas

occloÍ ina, oceloryl, 8rafická technikaobdobná mědi.ylině. pouávajicí d€sky

z tvrdší oce|i' Linie o' nemají pÍužnosli

mědirytiny, alc isou velni jemné, a deskaqdrží včtší náklady. o' 5e lozšířila hlavně} l' pol' 19' slol' jato technika knižni iIu'slrace a dosud se iíuá!á k tisku bankovek,známek apod'

llUh|5 (Lal'). oťko. pupen ap'. stiedni V].

IlouLla td\t vnlury iun\ke hlavice.

očko' 1. íied voluty iónské sloupové hla.

vice, 2. modelovátlo s drátěným kÍouž.

kem k odebíIání Ínétké sochaiské hmoty'

ode!7dáni kličů. Piedání klíčů (TÍaditiolegis). ikonogralický náměl Kdsta svěřujicího apoítolu Pelroviklíče nebeského krá'lovství. alegorie ustalení kiesťanské cí.

tr44/

|ic: ttnra maliiského i reliéfního zobraze.

ni..l\ló zejnéna v obdobi protjíeibmace.

i|dkdltlci (echnila: reze áž

0d|ťh.oraci ob]ouk. klenutý segment

'k .1Ý zpravidla ve zdiru nad otvorem ok.

nl'ntbo prrichodu' kteíý přenáší hlavní

1lliŽcní do podpo.'

od|ó!!ni. ve vÍvamén uměni úhm poíu'Dú. limiŽ !e origináI socbařského día me'

chanicky roznnožuje a pienáší do jiného

nútťriáh' slepou či aracenou formou se

oflginálodlévá do sádry z rovnéž sádrové,

u\.nlli připravené negalivní formy, kteřáse

'o ZtvÍdnuti odseká' Zpravidla se pouává

iormr dvoudílné (např. klihové n' Z želati.

llv 5 glyce|iÍem) an€bo vicedi]né lormyl(línové' sestavené rc sádÍov-ých nebo i ke.rlnických klinol.ých dílů. obdobně se po.

stupuje přio. Ínodelu do bronzu nebojiné.ho ko!.u, dnes nejčasléji pomoci piskové

formy. vytvářené z jemného slévačskéhopísku, upěchova!ého vželezném rámu ko.lcrnjádra. Forna 5e skládázjádra (jádrová

i,) a inéjšíbo pláště' sila íěny tovovéhoodlitkuje Určena vzdálenoýijádra a vněj-šího plášté. cile p€Idue je franc. názevZvlášlni techniky (ztÍacený vosk) jediného

odlitku. a to ze ztlacené formy z losku,v niž loztavení kov nahmdí vosk.

od|it€k, sádrová nebo kovová odlitá kopiesochařského díla uátého jako modelu'V sochaiské práci uchovává sádrovýo' llaly skic a modelŮ pfipravenýchZméklÝch maleriálů' sádrové o' podle an.t]cke pla\IiIy by|! dúleŽLt!mi pomúckaíniLlmě|elke v}Ul\} na ďademiich od17' !to]. Dnes se sádlové o' menšůo móřít.ka než je definitivni realizace předkládajiv socháiských soutěích aDod'. vždy všakmaji jen hodnolu přípra!';ebo Íep;oduk.ce. zatÍnco ko\,ové o., především z bronzu,polrcho!é upravené broušením, cizelová.nim, popiípadě také patinovánín, jsou Zá.l.tem sochaiorl oráce. |t'Iechanicté kooiez uméL1ch p11s|i1t ln1ch hmLrr. nrkoh lite'nVbrŽ pěchovane do Íormy. ne|sou o'' ny.0Íz Wdusk!'

odpočiradlo: podesla

odíNzniky' pahfty umísťované v paláco.vÝch poÍtálech a v ulicích k ochranč rohúzdí a tesaného či zdéného ostění'

odÍe'oiáni. úhrnné označeni ruzných po.stupů v konzervační pÍaxi, kterými se kovové předměty zbavuji Ii, vzniklé povr.chovou korol. K chemickénu o' se užíválázni v růmých odrezovačích.

odřivousi zavinutá lliela

odrsscus, ithackÝ král. hrdina HonéÍovaeposu Ilias aodyssea. syn Láertů\' a Anti.kleie. oženilse s Pénelopou, dccÍou lkaliaa nymfy Periboie' Přes počátečni odpcr(\'ěšlba, jestliže se účaslníválky, navrátísedomů' až Za 20 let) odjel společně s Úpra.vou Rekú k TIó]i, kterou svojí chylrostipomohlvyvrátlt (Trójský kůň)' Při návratuprožil řadu dobÍodružství (např' zápass kyklopem PolyfémeÍn a kouzelnicí Kit.ké). Ve vlastním domě pak se svým synemTélemachem pobil nápadniky své ženy,

tteí se sjeli na zák1adě falešné zprávyo odysseo!ě snÍi'

o€cus (lat'): oikos

oeil.de boeuÍ(ftanc'): volské oko

oluÍrc-.lti ogue (iŤanc.): kritický ka'talog

ofset, moderní lechnika lisku z plochy, ob.doba tanenothku, vhodná k m€chanickéreprodukci krcseb a naleb' Předloha sesnímá z foÍmy na gunový potah válcea př€náší pak na papír' Dnešní o. rná zvliii'tě Fo velkou Úkonnost svých slrqů širo.ké po]e uplatněni nejen v knihtisku'

ochoz. oběžná komunikace, chodba le.doucÍ kolen budovy nebo prosloru a s ni.mi spojená. také o. na věžich' V antickémchlánu pteÍoma' o. mezi sloupy a c€llou'Chótový o' rrychrizí z bočnich lodístředo.!ěké katedrály. vede kolem chrámo!ébochófu a zpÍavidla na vnějši straně býváltouben jďtě věncem kaplí do chórovéhoo. oleviených'

ochrana památck památková peče

ochránci proli moru. světcia svě|ice pí.n]luvci při moÍoÚch epidemiích; ve slřed'

ní EvÍ'opě k nim patřili ne]čaýěji sv' Ro'chus' sebestián. Antonín Pouslevnft' Ka.rel Boromejský' Kajetán, Flantiš€k Xaver.ský, s!' Rozáie ad' (ejich poslavy se vy'skvlují Ze]ména na baroknich moIovýchsIoupech. devočních obrazech i gtafice.

oikos (řec'), púv' obecný niázev pro obydlí'ale také pro lodinný najetek; později ná.zev nístnosti pro muŽe nebo náZe! sáluv řeckém domč; v římském domě oecus'

oinochoé (řec.), antická řecká konvička na

vino, džbáneli zpra\,tdla štihlého Narus vysokýn uchem a s hubičkou na hldle'

"*0"' "*, ". *'t*, n**",,cí , O"-

lislá část zdiva pň ómsách' parapetechap'' zobákovilě utváiená k snadnějšimrr

odvádění dešťové vody. Tento funkčnítlar je známý již v anlictén stavilelstvíjďo o. nos rú2ného řádu. V go ce jde

o sešikmenou desku, tvořící okapDici'

okapnižlab, žlab k odváděnídešéové vodyz€ střechy, opérného syltéÍju ap', kamen'nÝ, keranický n' plechový'

Ókeanos, mýtický otec vod, antická per'sonifikace vodního živlu, jeden z Titánů,synú Urana a Gái€.

Ókcanom1: Néreovny

okno, otvor ve zdi k osvětlení i vělÍánílni!řního prostoťu; podle tvaru nejčastěji

obdélnftoÝý, jindy laké kruhový nebooválný. ve středověkubyl ZpÍavid|a uzaú.rán oblouken, v Íománské době půlknr.hovým, ! gotice lomenÝm. Románskáa gotická o. byla také sdÍužována po dvou(biforium) i po třech (tdfoťium), gotickábyla nadto ! horní obloukoré čiísti vyplňo.vána kružbou. Gotická okna světskýchodrazu

v leofil v.í1ramého umění: leorie

/145/

staveb by]a obYykle pÍavoúhlá' vÍimečnéstředověké tvary jsou lzv. kaEňnské kolo'piipominajicí mučicí náslrq této světice'nebo gotická rozetá lyplněná kruŽbou. Užod římské antiky byla o' zilskliYiina a zno.vU pak od románské doby v kostelich sk1řmalbami. v profánních ýavbách teÍčiky doolova. Pro renesanci jsou často příZnačnáo' sdruŽená. spoju]ící dra i více o' otvorú'další druhy ! renesanci představuje zejm'serliovský rnoli! (viz)' v oMobí baroka 5e

vyskytují laké o' kruhová (o€i]'de- boeul).oválná nebo složitějšiio tvan, v kostelnislředocvropské architekluře dolonce seg.

mentově utvářená o' kasulová' ve barumešního Íoucha' od konce 18' slol' byla

o' zdvojována. o. saha]ící až k zemia opatřené Zábradlím se nazý.vá írancouz.ské o' (balkónové okno)' V arctilektuře20. slol. se obievuie o. qsouvaci a posuv-

né, pohybu]íci s€ .! drážkách' vyklápěcí.otvirané závěsy v horní hraně' o' [yvné,oÍáčcné kolem vodolovné osy, a otáčecí,pohyblivé kolem osy }eíikálni' slepé o' je

ve zdi tolito plaíicky nebo barevně na.značeno'

okři hnědi, žlutě

okrajolá výzdoba| bordura, iluminace

okrouh|ic€, kruhový útvaÍ vesnického síd.liíě raně íředovětého púlodu, s kruho.vou návsí (často s Íybnftem) uPros|ředa zevně s papnkovitě rozloženými pol.noslmi ko]em sidliště'

okruži. šiloký skládaný a škrobený bíý limec. charakleristický pro modní kroj špa.nělského původu' rozšiiený ve 2' pol'1ó' stol' a na počátku 17' slol. Dodatečněnazýván také pulcinella podle o' vystroje'né poslavy italské cemrnedia dell,ane'

okřid|f nÍ fíon(on: f lonton

okřidIi: lomenice

oktastrlos (řec')' antický chrám s osmiíoupy v púčelí.

oklogon (řec'), označení pÍo centlálnistavbu nad osmiúh€lníkefi '

oleariun (lat.): chrhmarium

ohiomr|ba, ma]ířská technika pouzívajícíbarev'jejichž pojidlem]ej€mný olej a iedi.dlem te.pentýn' vmikla !e střcdověkuZ tecbniky lempelové' o' dovo]uje prácina různém podkladu (na dřevě, kiídova.ném p]áloě, na nědi, i na lepence), banlnesplýlají' lze je však míchat, nanáŠel na

sebt a neninutno čekat na zasýcháníjed.notlivých lahů' Je možná i kombinaceo' s lemp€Iou' Ban} o. se dlouho neměni;sesýchánim však barel.rrá vrsna popraslrá.vá ! lrhlinkách, zv' kraky'

o|ifant (franc'' z lat'), stř€dověký loveckýa válečný signalizační roh' vyřezaný ze slo'noviny a zdobený reliéfní řezbou' Názevzob€cněl z Íohu rltíře Rolanda, hrdiny sta.rofrancouzskébo eposu z 12' stol. Někdybyly o' později pÍoměňo!ány ! relikviáře.

o|itetská hora. zobía7ení Kri$a modlícího se rnezi spíďmi apoštoly na o' h' Jemámo od staÍotřestanské doby' ale častěiší je tepNe v oMobí goliky. Ke klečícímuKristu bývá připojen anděl s kalichem bo.lesti' Plastická skupina o' h. byla um(to.vána vně koslela, samostatně či s dalšímipďijovými ýevy.

olirini drahokany

o|ornatá lÉ|obr: běloby

o|oro, kov šedé barvy chemické značky Pb(lat. plumbum), snadm orydu]íci. měkkýa lehce kujný, uávaný někdy, zEména na

sklonku 18' íol'' k odlévání plastiky,

drobné i velkóho formátu, dodnes la}é při

Úro$ tiskahkého kovu' liteňny'

o|Šov. dřcvo' bíé' pat čen,enajíci d. olŠ€

(A|nDs g|ullnosa ad')' měkke. a|e houže\.nale, odolne proli vodě. Uávane ! dře!ě.ných základových tons|rukcich; néněvhodné jako řezbářský nateriál nebo jako

podhlad malby.

o|tář. z lat' a]tar€, obecně tultovní obětnistůl' o' určený k nekrval"Ín obětem se

! antictém Rjmě na4hal ala. Křeséanskýo'. od ó. stoI. umísťovaný pied apsidou, od

středovčku v apsidě jako o' hlavni, pozů.

Íává z o' desky, mensy, obsahujicí osntkysvatých, a z podstavce (lal' stipes) kanen.ného či zděného' Lálinský obřad rozezná.

vá o' pevný (altare fixum)a o' pienosný{a'poÍatile), nesprávně skládaci' Různéo' typy vystřídala takéod 1ó' ýol' ze všech

stnn uzavřená lumba, o' ve tvaru sarkoíá'gu' od6' slol' bylnad o' íavčn baldachýn(ciboriun)' od lonánské doby se na men.su slavi o. nástalec (relabulum). zpnu ze.jm. kamenný, ! golice dř€včný, malovaný,řezaný a mezi něj a mensu se vsunujeještěpodstavec (pÍedella)' K slřcdni čá5ti reta.bula' k o' skiíni byla ! gotickéĎ obdobípřipojována zavírací kňdla' někdy i vícepárú křídel s maliřskou a reliéfni výzdobou(skíňoyý či křídlový o', archa)' V rene.sančním o' se retabulum osamostatňuje odmensy a přijimá posléze tabenrákl, svatoýtiánek, uchovávajíci hoslii' Barokní o' se

|ozvíel jako monuÍnentálni archilekturas růmou bohatou výŽdobou' Podle zásad-ního tyaru se 1u někdy rozlišuje o' PoÍálo.Ú, kulisový' baldachýnoÚ' v pozdní fázipňcháá často o' rámový s oddělenýrn' ná.rďně rámovaným obrazen n' ná$ěnnáÍnalba doplňujicí vlastní olrář. o' lumbajezpiedu opatřována dekoratilním krÍem(anleP€ndiurn, Íronlaie). V 19. a 20. stol'se o. redutuje movu na hlavničá5tia takérozmělově' v poslední době toliko na

o. stúl' o' přenosný (altďe poíatile) jeo. deska s ostatkl z přenosných o' vmikajív katolickém koslele o' ved]ejši boční'U prot€slantskýcb evangelických ďrkvizastává nísto o' o]támí stůl, v luErskýchko$elích nensa s retablem' u leforÍnova.ných jen mensa' V 17' a l8. stol. byly však

i tío o. sloly střídmě zdob€ny, postavami

andělú apod'

oltáini slů|: oltář

0|ůl[0 (lat ýI|U\ plumheus). od anlikymamy kÍesLisky náslloj. předchúdce luŽ.

ry, který sloužil k podkresbám, ale i k sa.

mostatnému kreslení' Později bylo o. Da.

hrazeno střibm:ín hÍotem a od 1ó' stol.

barevnými křídami'

ornfa|é. lýdská královna antictÝch bájí,

u níž Hérak]és po celý rok sloužil v Žen.

ske'Ťr nie(roieni;odlud byly lÓŽeny namé.

t! Íene\antnich a barokn|ch mahiskych

zobrazení (Héraklés s přeslicí. Héraklés

a O. ad.).

omitka. ruzné smíšená v$tva malty naná'

šená v erteriéÍu i uvnitř stavby k ochmně

/146/

ivzhledovó úpravě aliva. o. seděli hlavněpodle materiál! ve směsi (vápenná' písko.vá. cementoYá, sádrová ad') a podle povr.cho!é úprary (d!sná, hÍubá, hlazená, šk.á.baná ad.), barví 5e pískeq cihloÚm pra'chem, aie hlavně barvirf' Radu o. znalo užantické stavitelswí, v románském a gotic.kém období s€ omitalo tenkou vrstvou.zprvu nerovně, později v pevném zp|aco.vání, ještě jemÍ|ější byla hladká, tzv' kleto'vaná' zednickou lžící u|ahovaná omilkarenesančni, barokní o. bývala naproti to.mu hrubá a póroútá, zA1o royná; od] 9. stol' se nanáší v€ větší vrstvě a rJrov.nává meclranicky' Ital. názÝu o. - inlonaco

se někdy užívá pro ]emnou vrchní omít.kovou vrstvu. v niŽ se vyŠkrabuje sgrafito,

nebo na niŽ se ma]uje freskolou tech.n*ou,

ondřejský kři} kíž

onla; acnal

ontaové sk|o, neprúzÍačné, zakalené sklonaPodobujíci žilnatou' vrstevnalou struk"turu on}au; doci]uje se jí míchánim a ryfu.kovánín rumobarevných kusú ske]né

hmoty.

op artJ zkralka z angl' optical aít, směrabstraktníbo Útvamého ýně.u ó0' let20' stol., kÍerý vfšel z někteťých principúmoderní optiky a z pomalkú o proměnácha zdánlivém pohybu v obrazové plošetÍansformacemi geometrických prvků, jaks€ jeví pohybujícímu se divákovi účinkemsítěk a rastru.

opakni sklo: rnléčné sklo

opá|: drahokamy

opá|ové sk|o: nepruzračDé, lesknoucí sernléčné sklo' opalizujíci písadou kysliční.kú arzénu a chlóru'

opěrnÍ oblouki opěmá soustara

opěřnÍ pilíř| opěmá souÍala, pilíi

op€rná soustaYa. o' systém' tonstrukcez taÍ]enného zdiva, slouíci k zachyceníšikných tlalrů kleneb a jejich rozvedeni za

obvod stavby, charakteristická zejm. provysoké gotické chrámy katedrálni dispozi'

ce. skládá se z opěÍných piliíů (opěúků)a opěrnýcb obloLku. o. pilíře, Íozestavěnépři vnější ýraně íavbv, odstupňolanéa zatiŽené fiálami' jsou qváděny nad niŽši

části a boční lodii škmými kanc0nýmivzpěrami na hřbetech o' obloukú zachycujíllaky klenby hlavní lodi' o' s' může býtjednoduchá n' dvojilá, s jedinou n' s viccřadami oblouků. RÍmus o' pilířů je vázánsoustavou klenebních polí' o' s' je proje.vem racionalismu golické architeklury'

operna sousllva

opevněni' forÍifikace' soustala konstrukcíhloubených a sypaných (pn.kopy a valy),ale i stavěných (hradby s bašlami, hradebnivěže s branami) k ochraně hradů' t\Ťzí'h.adišť, také měst a městskÝch pevnoslí

a dokonce celých úZeÍrí' Jednoducháo. jsou máma ]iž z píavěku' složilější z an'tiky (římsl(á ca|tra a pohmniční h|adba-li.mes)] dobou nejávějšího íonoje o. bylstředověk, kdy elementámí fomy doslalymnohdy náročný alchitektonický VýraZ

(hrady na výšinách i l nížinách); v 17'

a 18' stol' vypracovánv a realizovány plá.ny velkých pewostních koncepci, př€ko.naných lepne modemimi válečnými tech.nikani 19. a 20. stol.

opisthodornos. epinaos (ř€c'), poýicum(lat') l' Zadní síň antického chránu, kdebyl zpIavidla uloŽfn chlánový poklad' 2'postikum, Záchrámí podle antického teo'rctika vilruvia Zadní otevřená sloupová

Piedsíň anliclého chíámu (typu proÍylosa am{iproslylo', prolčjšek předchrámi(pronáos). 3. postikum ]ako zadní dúínn. Z-adní vchod do řinskóho obydlí'

oplakáiánii KÍistola ikonografie

oppidum: keltké umění; doba železná

opticló klam)| iluzionŇnus

opuka, jemní pisčitý slínovec. vápenco!áusazenina šedavé čižlulavé baÍvy s rezavý.Íri i ze|ena!ýii ži|kaÍni organických zb},|.

ků;hornina nepi iš odolná. ale kaÍnenickylehce opracova|elná, použivaná Zejménave středověku, ! Iománském stavite]stúa v 8otické kamenické plastice'

opus (lat' dílo). u!ádí soubol antickýcha středo!ěkých označenj lechnických po-ýupú, jejichŽ druh a způsob specifikujedalŠí termin; jde hlavnč o tlpy zdila n€boalchitektonické úpravy a výZdoby, ale takéo unělecko.řenesIné techniky. Nejčastějšíjsou názlvi o. albarium' albuí] čicoronari.uÍr-štuko!á výzdoba, o' alexandrium. li.thostroton nebo lesselatum-podlahovámozaika z drobných kaminků i různoba.revných dcsek' o' anaglyphicum nízký rc-]iéi, o' arcuatum stavba na obloucich,o' diamictum Zdivo bez !aákú, o' em.plectum čienplekton' také caemenlum ne.bo fusile lilé Úplňové zdilo, o' figura.tum-vzorcová. obrazová Yazba zdiva,o. gallicum-lomové Zdivo v běhounovýchvrsNách, o' inceíum nebo antiquum ne.píavidelné lomo!é zdivo, o' isodomum .

kvádtové či kvádřftové zdivo, o. ltali'cum-kamenná slavba. o' latericiun cih'lové zdivo. o. lalinum či romanum ka.menné Zdivo z tesaných kvádrů' o' mix.tum sťníšené zdivo Z kamene a cihel,o' musivun obrazová mozaika, o' ogiva.le žebrolá klenba. o. pseudoisodomum-'zdilo o vrstvách neste]né výše' o' quad(a.tum Zdivo Z kanenů o čtvercové líci,o' retuculatum-síťové zdivo s kládnty! šikmÝch řadách, o' sectile obkládáníka.mennými deskami. o. signinum Zdivo ze

/ 147 I

směsi drcených cihel 5 nastnou maltou'nazvané podle měslečka signia, o' spica.tum klasové zdivo s ciblami či kamenyšikrno stavénými, o' tectorium onítanézdivo, o' lestudinatum-klenutá slavba.

orociona|c (z lat')' středověká kniha Iiluř.gických prosebných modlileb jménem cír.kve.

oÍ!ns. oranta (lal')i adorant

oranžerie (z franc.), účelová budova v již.

ní části zaalpské Žámecké zahrady1ó'-18' slol', lymezené pro pěsto!ání po'merančů a dalších exotických slromků,rozestavovaní.ch tam přes lélo ve džbe.rech,

oratoř (z lat' oratoriun). 1' tfibuna' íře.dověká empoÍa' \'yvýšené nebo částečněuzavřené misto v koÍele, r'yhrazené prošlechtické rodiny, v klášlemím kostele prořeholnfty. Balkónové či arkýřové o', q'lo.Žené do chrán]ového plostoru, mívají takésamoslahý přístup (zpěvácká lribuna)' 2.m€nší modlitcbna s omezenou přistup.ností'

ořcus; Hádés

or€ády nymry

orfeus. s|ar,ný pěvec z antickych báji; po.cházel z ThÍákie a jťho malkou byla pdsama núza Kalliopé. od Apollóna doslallyru, jejíž hra okouzlovala taždého tvorai nežilou přírodu. Kdyžzenřelajeho man.ž€lka Eurydil(é, docíilsvou hrou, že nujiPersefona vrátila; ztra|il ji však znolu,když se po niPiivýstupu Z podsvětíohlédl'Později byl roarhán ňráckými maina.0aml

orfismus (2 ftanc' orphique, tajemný), ma.líiský směr, který usilovalo hudební a po.etické dojmy skladbou linii a barevnýchploch v čislé barvě bez zobrazujicifunkce'označení o' razil fmnc' básnft a kritikG. Apollinaire r' 1912 v přednáŠce na vý.stavě skupiny ZIatý iei (section d'o;)v Paříži a v kalalogu výstalT malíře R De:launaye pro betlínskou ga]erii Der sturÍn(1913). V,.čisté malbé'' spatřoval analogii

malířství s hudbou a poeái' H1avní před.stavitelé: R' Delaunay a F. Kupka'

organokiemičilé koízervačni lálky' novězavádéný proslředek ke koÍtzervaci pís.ko\'cel sloučeniny, kleré podle dosavad'ních zkušeností dobře prostupují ijernno.zrnnýni hnolanl, a]e zachováya]í prodyšnost maleriálu; po ztvrdnutí činí konzer.vovaný támen značnč odolnÝm pÍoti!Tlu.hování vodou'

oribc Úap')' Zpravidla hnědě dekolovanébaÍevné nádobj z Nagoje k japonskému

obiadnin]u pitičaje' Název podle dávného

oricntacc (z lat'), orienlování, situováníkřesl,anského kosl€]a tak, aby apsida uka.zolalak vý.hodu, ke slaté zemi' V přene.senéÍn šiÍším sÍnFlu záÍněrné nasměrovánihlavni osy slavby k něktelé ze svěloÚchsÍan.

or;enlálni kobetce' souhmné a tradičníoznačení pÍo k' llasové, Íučně viiané nastavu technikou, při níž se na osnow zaprohozený útek, n' častěji dva útky, nava.zují uzly z barevných vláken vlněných(vzáciě hedvábných, umožňujicích velmihustou vazbu), jež tvoí na nebďevné tex.tuře vzor' Po sejlrutí 2e stavu se povrchk' sestřihuje, takŽe vevázané U2ly lvoří]ed'notně rysolí Ylas' Jiné jsou w ke]imy,tkané k. obousllanné, tenké, vesmĚs závě-sy a přikýky, dáIe aplikoYané k', skláda.né (sešívalé) z kusů, které jsou v ráncio' k' zcelavýjimečné' V baně' mqící syn.bolický výmam, se uplatňují červeně (ra.dost' šlěstí bohatstv0' modř€ (u PeršanůsyÍnbol nebe, věčnosti, u Mongolů sny).žlutě (zbož-iosl), vzácně zelená (balva pro'rokova), bilá (příp. sÍnulek), nejméně čer.ná' Pravlaýí o' k' je Persie (dn' lrán)' od3' slol' se šiřily v Asii a posléze v oblasliislámu' Do E\Ťopy se nejprve dostaly zakřiáckých válek a vždy patňly k luxusní.mu vnitřrrímu vybavení' staré perskék' prošly vÍ,l'ojen' zřetelným od t3' do18' stol'; projevujeseveskladbé, motivecha zahmuje řadu místních

'vliíitnoslí' No.

!ější výroba' počítajíci s exportem. těí Zcstarých technik i vzorú, často přizpůsobe.ných evropskénu vkusu. Prvni manulak-luÍy vyrábějicí o. k. pro ýoZ do Evropy'

v levnějŠím a eklektickéÍn provedenívznikly v Turecku. Od 19. stol. se o. k. na-podobují v Evropě; jsou vázané slÍojovoulechnikou. společným znákem o' k' ieplošnost, osový, pravidelnÝ lozvrh. bobal.stvÍ ornamentu. ýylismus' Rozdělení plo-chy l' má znakoÚ význam: základní plo.cha' půda k', symbolizuje jsoucno, vzor napůdě značí čas a život' Vschémalech kom.pozice, základního, rnedailonového typuIozeznalame vnej! pasma' ramce (boÍdu.

ry), pole, středový nodv (častý nedailón),v íoích čtvíinové výseče středového mo.tivu' V nomádstén typu k' bordury svírajípol€ dělene pňčně n''podé]ně na pa\y ve-smes s pravroerne porozenvml ornamenty.U Í]odlicích mohamedánských k' bordlrrasvírá poIe, opatřené větším úslřednin mo.tivem archileklury (niky), kolem kleréhojsou rozvinuté ryze synbolické i omarnen.tální pnky' omamenlika a sestalyjednot.livých prvků maji u o. k' nannoze qÍnbo.lický ráz. Geometrický omament zahrnujezejména: rovnorarnenný křížek, trojúhel-nft, šachovnici. kruh' kosočtverec, hvěz.du' oklogon kombinovaný s květy ruže,motiv čchintanani (viz)' omament lost.linného púvodu zúmuje zejména: stylizo.vanou rozeluj karafiát, lulipán, lotosovýkvět, lilii, kosatec, motiv granátového jabl.lQ, ruze, rozmanité lístky, úponky a vět.vičky, palÍ]ety, strom, motiv herati (ko.sočfverec s rostlinnými výběhy a listečky)a rostlilnou arabesku' syÍnbolilo živlů ob.sáhla hlavně: klikatku, meandř, stylizova.ná mračna' Figurálni a zvířecí omamentzahmLrje ?ejména: ptáky, boje zvířat, lo.lecké scény. věcný, 8eometrizovaný oma.ment zahmuje zejména: svicny, přesýpacíhodiny. cimbuří. brotyšípu, tyče, uzelosu.du. (romě pismen se vyskylují i nápisy.Pojmenování o. k' (vesměs obdélného tva'ru) vzniklo zPravidla podle typu výzdobya vzoru i podle měst, obchodnícb středisek, ýobních oblastí, charaklenzolanýchmístními tradicemi' Hlavní zeměpisná pás.ÍIla o. k. představuje hán (peÍské k.),

$tiední A.sie (sssR' Afghánistán, oblastcíny)' Kavkaz (sssR). Malá Asie až poTurecko. Zvli$tni skupinu tvoří indickékoberce. Koberce z Japonska ap. ?prav.nebfia]í zahrno!ány do užŠí kategorieo. k' PodIe původu s€ o' k. dělí na čtyřihlavní skupiny: l. k' perské, vělšinouzvlášť jenné, s medailóny různého tvaíu,

/148/

ro/manltÝmi kvétinovými vzory i s geo-

mťtlickým ornamenlem a motlvem herall

{lv]' labÍiz, teh€rán, širaz' ardebil' heriz'

mahál. isfahan čilspahán. kašan, kenrran či

iaruk, mil. kerman čikirmán. bidŽar, sku.pina afšar' dá]e lurhtan, chorasanl maŠad)|

)' k' sliedoasiiské' lurkestánské aZ píileh.

lÍch oblaÍí, s tÍadičními, méněrozmanitý.

mi' pňběžnýni geom€trickými vzory, ně.

kd\ \ květinovÝm dekorem' se Základní

l! nó Óel\"llU! ". ilili0\Lru |rilrdlou. \)'].

kaiícího materiálu ipÍovedeni (zrl' bucha.

Ía. jamut. bešir, skupiny afgán, dále kabul,

b.lučistan. skupina heÍati, dále samal.

kand), 3. k' kavkazské, spíše lidového

Ie7u.5e sllne geometflzovanyml vzoÍ! v 21.

vÍch' iasnÝch a kontraýních banách (zvl'

r1agesian, derbent. baku' širvan, óiči' ka./,ak, kaÍabagh). 4. k' předoasijské, armár.\ké. analolské a tuÍecké, vesměs lidové

s leomellizovaným vzorcm' příp. s pNkyperlkych |'. provedene t ;a'nvLh. nékde

i remnych bá ach (zv|' t IurdsLe sLupině

mossul, dále sivas, kuba, urfu, uŠak, ana'tolskí skupina

's geometrizovanÍn vzo-

remj se sÍarym pers{FD plvKy' nove]sl

bergamo, smyrna aj.). Manufakturni tu_

íecké koberce ]sou jemné, se vzory, ovli!.něnými perskými k' Indické k', Zahrnující

rovněž boldury a pole, vyznačující časlo

odchylky od symetrie; přijímají ýaÍé per.

ské motivy' květinový dekor bývá řídký(zvl' kašmír, haidarabad. agra aj.).

oricntálni umční, souhmné označeniu' východnich kulturních okruhů, zemí

a někdejšich řiší od Blízlého a střednibovýchodu po Dálný i"ýchod, v u^ín smyslu

zejn. u' lslámské. perské, indické' činské,japonské ap'. n' ýarověké orienlálíí kullu.ry (např' mezopotánské u')' o' u' qrůstáv jiných společenslých a ideovÝch pod.mínkách a dumočíjiné eslelické předsta\To světě než u' evíopské' odiišné je Zprav.

i liděni a znázorněnískulečnosti' od pra.!ěku a starověku o. u' púsobilo na evrop'skou tvorbu přímo n' zprostředkovalě or'namentem' ikonogIafickými motivy' tech.nikami i celými obory užilého umění(např. porcelán, kobelce)' Jeho Íuzlolodéylivy íětolikÍát podnítily styl vybavení in.teriéru (viz| šinoaserie' žaponerie) a ja.ponský batevný dřevory1 18' a poč'19' slol' ovlilnil výrazové proýředky fran.couzského Ínalířslvi a grafikv koíce

19' stol' s růstem zámořského obchodu se

o' u' nel'yhnulo vlivúm z Evropy (18. stol.,

dále od sklonku 19' slol')' Kultumí výmč.na intenzívně poklačuje ve 20' stol.a \' někteÍých druzich (architektura, za'bradni umění, obory užiIého uněni a de'signu) se oslabují rozdily; dávné mísmi Ía.dice se však neztrácejí.

origináI. původní um(:]ccké dílo nebo

umélecko i€neslny v!rubek. na fozd]l odnapodobenin, jimiž 1sou lopie, faksimilia.feprodukce nebo falsa.

otlí diel'o' rEské d'. lěžké červeně áhanéd. olličanu indického (Aquillaria agallo.cha Rox')' v Indii uÍvané k výTobě dřob.ných šperkovnic' Kdysi se impoflovalo doElropy k rykládáni náb1tku'

odí h|avice, sloupová hlavice utvářenáz or]ích těl' píznačný notiv Íománskéarchitehury, znáný už z byzntskóho

or|oj (z lat' horologium), věŽní hodiny vy.

balené zpravidla dalšimi časoměmými za'iízeními. Byl také ývarně náročně zdo.ben sochařskými a malířskýni díly (cifer'ník ap')'

ornanent (z lat'), v širšim smyslu součáívýzdobných a piízdobných soustav' o' ]e!ždy závislý na svém nosi1eli; člení, vypl'ňuje a zdobi plochy p]asticky (např' kovánína dveiich), plošně rnalbou (výzdoba kni-by) a ifkládíním (intarzie, inkruslaceap')' vyskÍuje se ve všech druách unění'zejm' v architektuře a v užitém umění' kdese šřoce uolatni] ]iž v oravětu. Vznik a ví-' vo1 o' souisís táskoů touhou po ozdobi'se snryslem pro řád i s výskyten prvníchsymbolických Znaků' v uxírn smyslu j€

o' určitý druh Úzdoby. Plocha tloií poza'dio., jednolkou o' je motiv, figuÍa' prv€k'Z lěcbto Ílotivů se skládají obra?ce' lzolcejednoduché n' kombinující několik moti'vů' dále pralidelnéřadv a opakované sku.piny (vu: lapport)' o' nliže být lypraco.!án ze Íejného matedáujakoieho nositel(např. hlalice sloupu) !r' Z jiného maleriálu(např' kovové apliky na dřevěném nábtt.ku)' Zároveňjde o kombiDacibarev' o' se

podle púvodu délí na pět kategoÍiíi 1 . geo.

metÍicky. ryze abslraklni (např kruh).2' phrodnl' a zonmorfni. z!,lřeo (např'delfín)' ó/vegetabilni, rostlinný (nápř.akant), c/ antropomorfní' čerpající motiryz lidské poslavy (např' pulto; sldce) l/živly ap. (plamének; mořská vlna),3'technický' odvozený z árchitektury (např'psanícko sgrafito) n' z řemesel (nápř' pobijený o').1. předmětný (např' lyra)' 5. ryzeznakový (např. T s krouzken nad středenLri.\na. klič Zi\oli]. cgyptský křiž)' KoÍn.binací vznikaly další dluhy a zvláštnínoti.q, napi. Foteska (viz). Podle pojeti se

o dé|| na naIuraIi51i(kt n' realisticky' Žjvé

vyslihujici motivy ze skutďnosd, a o' sty.lizovaný' více či néně abstrahovaný; t|a|ni pól představuje geometrictý o'' ab'straktní.

omlmentá|ni uměni' tvoťoa určilých vý.vojových elap (např. kultury neolitu) neboexotických náÍodů. popř' Iido\"ých u', kdeabslaktní výzdoba je jediným nebo hla!'ním !Ýtlarným projevem.

ornamentika' určitý druh ornamenlů, pří.značných pro určité rizemi či období a jeho

slobový Fojev.

ornát (z lat'), povšechný název pro obřad.ní úbor katolického kněze. zvláště se takoznačuje kasule'

ořcchoré dřevo. d. ořešáku llďského(lu8ldn5 regia)' tude. a]e jemne. 5 ýa2.nL'u Iresbou fladÍu a ž|uIohnčde' ále take

šedoběIavé banT; od 13' stol. v ápadnia jižní Evropě vácné. ve střední Evropč\Tjímečné ješté v baíoku, uávané v řez

bářstú a v nábÍkovém truhláiství'

os(u|atoÍium (lat')| paciíikál

o\iri5. U5lrť. eg}piskvbúh 5lUnce, pUzději

vladce podýét|' manže| |sidin' 0srrido.vým a Isídiným synem byl S&' Jeho vÉle.nin byi býk Apis.

os|i hřbet| oblouk

osli schody. íampa nebo schod) s velminizkými a hlubokÝmi stupni, nazvaná po.

dle vnějšístavební rampy' po níž osli nebomuly nosili ve středověku $avebni Ínate"

riál'

/149/

odinn1j chrost (lus.), sdÍužení mladýchruských umělců (M. Láriono!. K' Ma]evič.V' ].allin), ,aloŽcné v |t'Íoskvě 19l1, nava.zujicí na nejmodernější francouzskč smčÍY.ale i na tmdióní a lidovou tlorbu'

oďoup€nÝ pi|iř| piliř

osms. skupina mladÝch ma|iřů. pojmeno.vaná podlepočtu č]enu' vy\loupih naspo'lečné !ýsBvě v Praze r' 1901 (E' Fil|a.B' Kubišta. A. Ptochá2ta, B. Feigl. o. Ku.bín, M' Ho|b, W' Nowak a E' A' Pitler.mann"Longen) a bez zesnulóho Horbaa PiÍermanna I' 1908 v Topičově 'salónu(přisloupil v' Beneš a L' Prochiizková."scheithaueÍová)na !ýstavě. jež se seúalas odporem veiejnosti. Hlásili se k expresi'onlsrnu a k dílu E. Muncha a v' van Go.gha' TeoreÍickým mlu!čím byl B' Kubištaa E' Filla' Zásluhou]' PreisleÍaaM. Ji|án.ka o' lstoupi]a r' 1909 do sW Mánes,odkud po neshodách č]enové vysloupili'0'se rozpadla v r' 19] i se nékt€íznovusetkali(bez B. Kubiíy)ve skupině výNar.ných umělců' s králkým. leč výíaznýnr pů.sobenin o. jsou spjitó počálky našehomodemího uĎění.

osmidi|ná llcnbl|: klenba

osniki poií?

osnorr. texlilní áklad. louslava rolno-běžDých nití \' kolmém směru prolazova.ných útkem.

ossadum (1a1.): karner

ostěni. svislé kra]e stěn \Tmezujicí oknáa vchody' postranní části dveřního nebook€nního otvofu. tteré zevně riimuje šam'brána nebo portál; rrlnid b'ivá o' zúženov přirážku, k niž se v svě|losti otvoru při.lrládá zárubeň k upevnění okna neb veřejek upevnění dveří'

ťW

ostensorium (lal'): moný|ance

ostre\. obecná hera|dická fi8ura v podo$kmen€ s os€kanými včtvemi.

ošlird, oškn. kladivo na křesání mlýnské.ho kamene;podle loho inázevokcné be.raldické figury ! podobě dvoustíanné Píč'né sekery s otloÍem pÍo násadu'

oškrlík. oškrdík, náslíoj k opracování ta.mene, Zpravid]a osmihranný žeIezný špi.čák s krátliým kaleným hrotem, šikmo na.sa7olaný ke kameni'

otclřcni |iíovl kror

otisk grafický list

oloman (z franc.), pohovka odvozenáZ orjentálniho trúnu, se sedadlem bud Úv.nýÍn nebo segm€ntově zakřiveným, zad!ía postranní opěradla bFají spojeoa.

olónské uněni, u' na ú2€mí Německa zavlády krá]ů a císařů ze saské dynastie otůa prvních představitelů saské dynaltie(919_l038), v návaznosti na kaÍolín5ko!řišispjaté s ideou obnoveni římského císař.ství na 7ápadě' Po společ€nské stnínce jeo' u' svázané s panolrríky' rody předníchfeudálů a vysokou hierarchií biskupúa předÍavených kIášteru. Přijímá a pře'tváři popudy pozdní antiky, karolínskéa byzantské; bÍá proto Wkli{dané jato,'olónská renesance'.

'

jeder z Mwatú stře.dověkého u. k odkazu entiky. o. u' před.stavuje samostatný stupeň siohového Ú'voje. V}TÍcholilo kolem r. 1000 a !i l' stol' přecházelo do románského obdo'bí' K hlavnÍm c€nt.ům patří Lutych (Bei.gie), Trevír, Kolin. Fulda, Hildesheim,

Quedlinbur& Cemrode, Magdeburg,v Podunaji Rezno. V archiIektuře potta'čo!a] ýoj dvouchórové ba?iliky' kteráziskává nnoho věí; uplatňují se krypty'Alchit€ktonické sochařství je slále reliéfní.objevuji s€ však již figurální dielořezby

a vynikajicích výsledků dosáhla řezba veíonovině a zvl' bronzová plastika z okru.hu biskupa Bemvarda (zemř. 1022)v Hil.desheinu' Pokroči]é je náslěníé Ínalířstvíi knižní malba z několika klášterních díen,slohoÚch okruhů (např. Reichenau, Ko.Iín. Echtemacb, Remo). Zlalnictví !'}tvá.řeio s*vělé relikviáře, luxusní knižní vazby,kříŽe, penomické iúsignie' o. u' t.yŽďo.valo také t nám (Praha, Libice)' Z olťubtlskriptorií v Reichenau a Echt€machu \Tšelautor výzdoby Gurnpoldovy legendy o svVáclaw (před r. l00ó)'

ottoceÍto' ilal' omacení pÍo 19. stol', uŽí.vané v umělecko hislorické literatuře proumění té doby'

ověsky, ó ověsy, označení pro skleněnépívěsky na skleněných lzv. křištáoÚchlustrech rybnÍované do ruzoých tvarú'

označeni umě|ec|ého di|a| signatura

ozubená krokev: břeben

ožiráni slohu: bistorismus

p.: pinxit

prcem (lat'): paciÍikál

prcinkál paciÍicale nebo osculatoÍium,pacem (lat.), destička ve tvaru křiže neboi kříŽ z drahého kovu, slonové kosti i dře.va. reliéíem nebo jinak dobená, obsahujicí ostátky, Podáváná od středověku věři.cím t políbení před pňjímánín katolicté'

pačokováni, opakovaný nátěr zdiva pačo.kem, ídkýn roíok€m vápna ve vodě, vá-penným mlékem, sloužíď k rybíení'

padě|ek, falzun, falzifikát, nepravé umě.lecké dío' napodobenina podle uÍčitéhovzoru, časrc opatřená i nepravým podpi.sem umělce, pořizovaná zpravidla z důvo.dů zištných. s p. se setkáváme od počátkú

/ 150 /

\bť|'|Ťel\|!l, hla\né ! rťnťsanci aV Iq.

J ]l|' ýoleI| ]\4odemi melody zkoumáni \e

nc\ollIehJji jen nd \|ohuvy Í0z0oÍ. nv0Íz

uZlia]| die\ i prosIřel]kÚ ízilalnich. che.

rnLcl'vch. ÍenI8enU apoo veo|ť 0e| Ume.

Lc|vch a UmťLec|o.remeínlcn pfac| se

dn\c ohie!ovaia take falza hl5Lorick!ch

dokladů (listin, pečeti apod').

o|enul| ílat')' římský svlchní šat' cestovní

ohšť kruirového vnlu s otvorem pro hla.

iu. z něhož se pozdčji vylinuly kněžské

úbory pluviál i kasule'

ít|lodB (z ptjÍlug']. l' zobecnělé označení

nru rrchodoasrilky buddhis|icky věžouly

ihráni, jehož poschodi strrpňově se zmen.

iuiící maií vlastníslřechy; cejlonská dago.

ba. indická stupa' 2' názvem p.jsou něldynespÍávně označovány čínské porcelánové

sošÍy búžků s k'í,vající hlavou a pohyblivym jazyken.

pa{odoú ráza. věžová fajánsová delftiká\.áza na lulipáíy, sesavená z četných ptŤa.

midáně se ,menšujících dílů na hranolo.

vém soklu'

pacho|l. niev z tesařstého Íavitelstvi,článek vkládaný mezi tťám a dřevěnoupodporu. obdoba kamenné hlavice'

púchv (2 něm. ). součásl golického mužské'ho i ženského oděvu v 15 stoi., pruhy lát.k-i nebo ikožešinv, častoještě rozstřihova.né čl cipa!é, lisicí od ramen'

p]li|o Gčín.)' honosná bÍána čínské histo.ncké alchitektury, bohatě dekorolaná,\ |ť'Llnim i llcc pru(hody. s presahu]i(lmi\1Í]\|.am|, lŮVodně zřizu\aná k poclě za'doužilúch osob' od 17. stol. iako vchodk pohiebištim apod

pujrtk) (z franc.).lake nilry, cetky. pozla-cenť drobn. kovovd teró}y se střďniÍnotvorem, blýskavá ozdoba tanďních a po'dobných kostýmů'

palfon: mosaz

pr|ác (z lat'), 1. rozlehlé, honosíé obydlístarověkých pano!'nílů' 2. blavní ob}tnábldova ýředověkóho hradu, zpÍavidlapatro!á a pďélná se slavnostníÍr sálem' 3.

výstavný dům šlechdcké rodiny' pozdějitaké úřadu nebo spol€čnosti ve Í ěstě' Je.ho nejlepší reprez€ntačíí místnosli jsou

zplaýidla v l. patře, v barok! zvaném ilal'piano nobile.

pa|áIity G řď'): nákolní stavbv

Palechi laková práce

pálená hlina: terakota

pá|cogralie (z řeč'), věda o starych ph'mech, jedna z pomocných věd historic.kých' Také Uměleckohis{orickému studiupomáhá zjišéovánim pravosti a datovánímuněleckých děi.

paleolit (z řeč.), starší doba kamenná' Dělíse zpravidla na čtyři oMobí podle kamen.ných náýrojů. valounovou industrii neistarší epochy (do ó00 000 př. n. l.) vyýří'daly hrubé pěstní klíny staÍší}o p' (do150 000i zahÍnule stupeň abbevillien pů'vodně Zvaný chelléen) a později rozliŠeněj'ši kamenné nářadí střerlni}ro p'' zalidněné.ho neandenáIci (do doby kol' 40000).V mladšín či pozdnín období, nesprávněněkdy zÝ' epipaleolit (do doby kol' 9 000pi' n' l'), se objevuje v}^,inulý homo sa.piens, pazourková industrie se lTpracová.vá, rozlišujei v poslední fiízi pozdníbop' v tzv' madgalenienu, nazvaném podleh]avního naLeziště, se !'yskýují podivu.hodně ryspělé ývarné projevy rnalířské(magická jeskynní zobrazení zvířal a rylinyna kostech), kleré měly patrně své nemá'mépiedstupné, a také plástické(sošky |,!'venuš'.

paleotrpy (řec')| prvotisky

pa|et! (z franc'), malířská d€ska, na níž

]sou rozloženy a michány banf. Pro olejo.malbujso! určené velké, ale lehl(é p. dře.

věné, srdčitóho tvaru nebo obdélnftové(s výiezťm pro pal€.)' pro malbu lempe.rovou i akvarelem menší p' plechové n€boipořcelánové' V Pieneseném smysllr značíp' baÍevný ro^Ťh určitóbo malíře anebotaké jeho charakteristickou barevnou vý.stalbu obrazu.

pa|ičkoráni zpúsob Úroby kÍajek, íučnína podušce n' slÍojní na paličkolacimstrojl,

prlimps€st (z řeč'' lal. codex ÍescnptuE.rul(oprs napsany na perSamenu cl papyru,

už předtím jednou i dvak.át pouŽilén'z n'hož bylo vždy piedchoí písmo seškrá.bíno;praxep' bylaběžná zejména v raném

stř€dověku'

pllisÁda (z frano.), opevnční z kůlů svlslezaráženýcb do země' rryhrocených a ruzněspojovaných.

pálisádolá konstrukcei dievěné kon.stÍukce

pa|isandr (palo santo' svalé dřevo), tvldédřeÝo brazilského ýromu jacaranda (Dal.bergia)' &rvenohnědé až fialové s čemýmižilkami, oblibené pro Jemné truhlářsképráce.

Palissyho keramika' výřobky francouz.ského hmčíře a alchymisty Bemarda Palis.syho z 16. stoL', zejména ozdobné misya talíře s Íeliéfní a plně plastickou přízdo.bou, s motivy rostlin a živočichů, opatřenépestroberevnými oloYnatými polevami'

páIla (la!'), 1. bohatě ďasený svrclrn' šat

řimských žen, aie také úbor herců a hu.debníků' 2. čtverco!á vyztužená pokrývkapatenl a kalicbu pii kalollckém obřadumše, dřive z téže látky jako kasule, dnesbílá'

palhdianismus, směr klasicislní alchitek.tury opírEící se o dío a teorii italského

archilekta 16' stol. Andrey Pa]ladia' stříz.livý p' byl plolipóleín architettuÍy barokaa nalezl proto zvláštíí uplamělív ?ápadniEvlopé a zejména v Anglii od počálku17' Íol'

pat|adiorski motil' tlojdilná sestava !ždyd!ou ve|kých pilíiu s předslavenÍmi vyso.

/15l./

kýÍri polosloupy, ! jejichŽ intcrkoluÍnniu(!iz)je seviena archivoha alkády' doseda-

]íci na králký úsel kladí, neseného nižšími,volně stojícimi sloupy (ze]m. dvojicemisdružených sloupů)' P' m' je pojmenovánpo arch. A. Palladio\ri (!iz: palladianis-mus)' kleÍý jej zavedl do alkád baziliky vevicelr,e (od r. 1549). Proliklad půlkruhua úsečky má analogii v serliovském molivu(viz);palmě protop' m' bývá někdyzamě'novan 2a s. m.

p. |ldioýlkí molil

Pallás Athénai Athéna

pa||ium (lat'), |' pů\' ň'mskV s\'Ichru odét,plašť řeckeho typu' 2. pozde]i \ kalo|ckecířkvj odznak papežské a alcibiskupskéhodnosti, pás Z bíé vlny s čemýmikřížky,př] obřadu klad€ný na ramena přes kasuli'jehož konce spadají přes hrud i na áda'

palmet! G ital.)' vějiřový, souměrně v}ryi.nutý ornanentální motiv Íostlinného pů.vodu (palmový list), v'vskytující se v orna.menÍálních soustavách od antiky (anthe'mion) až do 19' stol.

palnÚlá hhticc| ]olosová hlavice

památka. ku]turní památka, hmotný do.klad společcnskčho vÝvoje' je zákonern(č' 22l1958 sb') chalakt€rizována jako

kuhurní slatek' který je dok]adem hhtoric.kého ýoje společnosti, jejího umění'techniky, vědy ajiných oboru lidské prácea Života, nebo ji je dochované historicképřostředí sídlištních celkú a architeklonic.kých souborů, anebo věc, která má vÍahk význačným osobám a událostem dějina kuhury' Podle společenského významujlou p. děleny na p' národní, dále p' ob.laíního a místnfto významu' Mczijednotliwmi památko\,ými kate8oriemi zaujima.ji p' architektury a výNarného uměnijakojednotlivá díla i c€lé soubory rnimoiádnéníllo počlern i yýznamem'

památkorá póče. úhrn óinností a opatřenízaměřených k zajiíění památek' k jejich

ochraoé a cíevédomó všeslÍanné péčio kultumí památky, mezijejichž kategorie'mijde z velké části o památky archilektu-ry, výtlaÍného uÍnění a uměleckých řeme.sel' P' p' u nás je zajišťována státem ajeholidosprávnými" inslitucerni a ]de tedyo stálni p. p' Zádouci konzervační a píe.ventivni p. p. je podmíněna pruzkumeÍn'evidencí a dokumentaci, obnova a odbo!'ná sprála se pak obrací k rozvÍ€ni kulturnífunkce památek.

psmátnik' 1. stavba obvykle náročně umě.Lecky utvářená, postalená na paměé.

k oslavě nějakó události nebo osoby' 2'kniha určená k paÍnětním ziinamům.

Pán. Pan, bůh slád a paslevcu, syn Her.Ínúv a Kallistó, zobrazovaný zpravidlas kozima nohama' s |ohy a toí bradou.hrajícr na rakosorou syrjnl (ia|ma'. nékdy piekvdpo!al a děsiI pa\ryŤe, nahaně]ejrm panický strach.

pandán (z flanc' pendant)' protějšek' dru.bé , dvojice vá]emně se doplňujících dělsochďských, maliřských a uněleckého ře.Íresla'

prndanlii, pendentiv. pendantiv (z franc.).cip, zděný sféncký tÍojúhelnik (rojúhelnitovátuloÝáúseč) prostí€dkující mei vlasl.níbánía pro$or€m pod kupolí, umožňující

kupolové zaklenulí prosloru nad čtveÍco'vou nebo polygonálni základnou'

p,me|(zangl' afranc.), l. ob€cně Íiímova.ná plocha, v árchitekruře zpravidla vyp|ňovaná vpadlým oblouken nebo kružbou.2' \'\rp|ň. d obIoženi \lény (pJnelovanIJ,nqčastěji dievéne' J' \ modeml arch|tek.luře maí p. větší fonnolané stavebnídí.ce, vkládané bud do lámové konslrukce,nebo sestavoÝaÍé bez nosné konsllukce(panclové stavby)' 4. ve výstavni instaiačnítechnice znači p' přenosnou, volně yesta.

věnou stčnu sloužící k vytloření Ús1av.ních ďdíů, kóji a k zavěšeÍí exponátú'

panclo1á Íaúa: panel

pane]oianá kružbá: kružba

paneloiáni. táflování. obkládání ploc}ydřevěnými díci, tabu]emi, panely k izolacia č|eněnislěn). ýropu ílahu|o\) slÍoP)ne"D0 | Íozmerneno nabIku'

pancloró zavěŠení: galerie

pancnks| došk}

pánenský pohár. svatebni pohár, dvojpo.hár, žertovná dvojitá číše némecké rene'sance, zpravid]a z ušlechtilóho kovu, kdedolní větší nádoba, utváiená v podobě že.ny v dlouhé sukni, nese otočnou menšíná'

/152/

J{'ruiz obou naplnčných se pň piti nesmě.

]o u1íl

Prnnl \laria| mariánská ikonografie

0ann(ll| (lÍanc'). v\obccne ^značenl

pÍ.

;anťl. de\]'u. \}plň. olanrolanou plochU

itčnr' i pro výplňolý dekotativni obraz'

Plnnl poš€liló a moÚdré. biblické podo.

bcnstvi (Mt, 25' 1 12), inografický motiv,

oblibený zvlájlě v západoevropské golické

nástěnné malbé, plastice aj.

panoráma (z ieč.): dioriima

prnská tÍibuná: empora

pantcf| bájná Zvířata

plnloPruí (Z Íťc'.). leiabel. od li stoI uí\an! pnÍro] K prťnasenl' z!e$ovanlik rcdtlklji plošné, ale také pla5lické před'bh! z originálu nebo modelu uměleckóho

día, zaIožcný na principu geometrické po.dobnosti' Dvě laÍnena, spojená k]oubem

a příčkami jsou opatřena hrotem a pi€d.stavltelným pisálkem] Zatímco hrot sledujeobrysy a hlavní body Př€dlohy, pisátko je

v žádané zmčně přenášina plochu nebo na

blok sochařského materiálu.

PantokratoÍ (řec'): Kdstova ikonogrďie

pánric€ holandská: holandky

papicr co||é (lÍanc'): kolii'

papír G řeč.), hlavní podkladol"ý materiálpro psani' kresbu a llsk, dnes vyIáběnz texlilií, drc€ného dřeva, celulózY, rostlin.ných lláken s rúznými plnidly (kída)a pojidl]r' P. kaše se čistí, bělí. zpevňuje\ pl\l \'aIcuJe. suí a hIad|' Na2e! p' ]€ndVozen od Íaroeglptského papyÍU. v}Ťa.béneho ze Nšenych Vlalen stejno]mennérostliny. v cině bylp zhoto\'ován z hed.vabných hadrÚ od 3' 115íciletí př' n' l', do|'!ropy. kde nahladil \'zácnější peÍgamen,pronlkal od 12. stol. Od kon.e 18. stol.ruční výrobu nahradila stíoiová' Podle slo.Žení a sily se p. rozlišuje na iadu druhů' Proumě]eckou kresbu a akvarel se dodnes dá.

vá přednoí p' Íučnímu. pro graíiku tenké.mu ajemnému p zv' japan' silnč]ši p' kal.tón a ne]silně]ši (nad 5 mm) ]epenka se

užívá jako podklad malby ole]em'

prpínnašé (lranc. pápier-máché)i karta.pesta

papirová hmota: kaíapesta

pappenheimkal přílba

papvrová hhvicc: lotosová blalice

paprrus (Z řeč'). bahenní ros1lina šáchor(Cyperrrs papyru$;z plátkú jeho sušených

Íonkú, WstvenÝch' lepených a lilovanýchse !'yráběl materiál - papyrus, kteťý se ve

starověkém Egyptě od 3' tisícileti př' n. l'pouíval k psani i kreslení] předchůdce pa.pířu'

pařldisus (paradis, paladioE| aÍrbir. raj'ský dvůr

palai(ónská bělob{i běloby

paranent! (z lat')) liturgické terlilie, ob'řadní roucba duchovních i kostelní po'kýky všetro druhu' V řírnském ritu býlajíz vácných látek, bohatě 2dobené i]šívá.nim apod. K p. patíalba, oltářní antepen'dium, cingulum, dalmalika, humerál, ka.sule, manipul, palla, pallium a mitra (u q-sokých hodnostářů), pluviál, rocheta, su.peryeliceum, šlola, tunice]]a, lelun.

parapet (z ital'): poprs€ň

parapelni řinsr: iímsa

panslnsi prostas

pararán (2 franc. paravent), španělská stě.

na, zástěná, přeflosná jednodíná či úce.dí]ná plenla s díy na panlech, jejiž kostra

bfiá potažena napjatou látkou, ma]ova.

nou tapetou' kůží apod.' stavěná do jídel.

ny, do šatny či ložnice.

Paridův soud. obl1bený námět antického,renesančního a barokního uměni' osudo.vá epizoda z HoÍrérova eposu llias, ve kte.ré 1rojský princ Pans. syn kál€ P aliaa královny Hekaby, pohrdl jako rozhodčíve sporu o nejkrásně]ší bohl'ni nabízenými

dary Héry a Pallas Alhény a pňřkl zlaléjabIko sváru bohyni lásky Afrodíté..Před'určil tak tim zkiiu svého rodného Íně51a,

neboť Afrodíté mu slibila jako daí ne]krás'

nější ženu na světě| Helenu' manžclku

spartského krále NIéneIaa' Je]íÚnos Zavdal

piíčinu k válce a zničení Trqi'

parian (z franc')| biskút, nramor

prřk (z lat'). \Tmezený úsek příIody chrá'něný výsarJami a přftary, soukÍomý n' ve'řejný' na venkovč n' ve městé, neoh|azenýn. ohrazený žiým n' skrytÝm čijiným plo'lem' Vznikl Z lol€cké obory s loveckýmánečkem; ve Francii 1ó- stol' se v}ainul

z ohra7ené zahrady, přilehlé I(e geometric.ky založené Zámecké zahrad ě ' od 17' stol.Íozlchlá zahrada, v níž pěstované poros1y,

květiny a větší plochy se stromovín dopl.ňují cesty, křižovatky, zákouti, členicí alejei vodní hladiny a toky; postupně zahmujezahradní archilektury, zejm. gotty, pavo.

lóny, preromantické poustelny ap', lerasy'rampy, schodiště, fontány a sochy' kleréuávala již nranýristická zahrada' Architek.tonická i zahradnická úprava p' vycházíz podminek teíénu, členi, počítá 5 pohle.

dovými hodnotami a ziJšuje estetickoupůsobivost. ve 2' pol. 17' ýol' se i].vinul|rancouzrký p', klasicis|ický, jehož h.úÍ.cem je A' l,enótre (např. ve6ailles' spolus G. H' Mansartem)|architel(tonicky řeše'

ná zahíada na hlavniose zámku, v nížjsoÚgeoínetricky založ€né komunitace i tvaryporostů; přechází do větší lesnalé části

s dlouhými prospekty' Francouzský typ se

áhy rozšířil po evropských královskýche tnífocích dvorech' Anglický p' (krajinnázahrada), charaktcrizovaný,'umělou při.rozeností... vmiká na přelomu 17'

á 18. stol. v íeatcl na francouzský typ, těžíz pojetí pírody v litemtuř€ a pos]éze

! preromanticté estetice' K twrcúm patři

zeim' w. Kent' Píznačnéje zakřiveni cest

i vodních hladin. pťomyŠlené pěstování so.

/153/

litémích stroml] iskupin, umě]é ruiny, čín.sk. pr\'ky. Z těchto Zdrojú s€ v}ryinul při'rodní p, (klajinný p'), zakládaný v obdobíronlantismu a nadále' Národni park jeoznaócni pro chráněnou oblasl přirody

p rkán (z něm'), píhíadek, ochoz mezihradebními zdmj města nebo hradu.

p|rkcláž (z franc'): roštováni

prrketr G franc')' dřevěný ký pďlahyZ čtvercových desek, omamentálně sklá.danýchz desliček rumých dřev' Kombina-cí tvrdých a měkkých dřev vzniká tzv' pod.laha kapucínská, típící nestejným opotře.bo\.áním' Nesplávně se dnes]ako p' o?na.čuií k]asově skládané destičky - vlysky'

Plrkr: Íoiry

par|óř (z nčm')| polír, stavebni huť

páriichctj peroches (hebr'), chrámováopona kry]íď v každé synagóze schránkuna lóru' opatřovaná ještě zlláštní svrchnídrapérií (kappóret)' P' byla jako s},mbols\atoíánku hotovena z nejcennějších ma.tedálů. podší\'ána a náročnč zdobena ryší'vanÝminápisy, symbolickýnri Ínolila a or'nanentem,

pSrs(v mramot mramor

paÍsunr. ruské portrétní maliiství 18' stol.ryrostlé Z ikonophu.

partcÍ (z franc.), 1. piízemi V divadelníÍ]prostoru, 2' rovinná čá$ zahrady, s trávnikem nebo ve francouzské Zahradě vyplně'ná broderieni'

pántka (z ltal'J' mužjká i ženská pokníkahla\'v z pravých llasú n' podobného mate.Iiálu' užívaná jako náhraika vlasů n' jakopízdoba úóesu. známá již v antice. Vestře'dověkujsou doložené nepnvé copr u žen,v Íencsanci úp|né p' Užíváni p. zobecnčlov l] stol' a udřelo se do, pie]onu 18'a 19. stol. u mužú a žen' Uprava. baNaa tvar p' se měnily podle módy směrcmpiirozeného n' fanla$ického účesu. Fran.couzská móda ]7. slol' v obdobi Lud\'ftaXIV' zavedia pro muže vysoké ptldrovanép aloržové. spadajicíaž po lamenal Íoko'

ková moda je zkrátila a opatřila jedníírcopem' U ženských p. rostla od 17' slol.výška do poschďovilě navršených kadeří.v€dle p. divadelní rek\'izity se p' jako sou.část úředníiro n. obřadního oděvu tradičnč

rysk},lu]€ zejm. u anglických soudcůa pÍávnftů'

parukolÍ (copahký) s|oh, zaíaralé oma.čení pro baroko. vzrtiklé z názvu vlasové

r1do,bn pro toto období zvláště pří.

parurs (z laj')' figurállrí a omamentálnívýjivka rozel(lanýn sleh€m peýrobarev'ným hedvábím' zlatým dÍacounem a pcrličkami. vesměs obdélná, podélně polož€.ná aplikace okrajů (bordu' bohoslužeb.ných rouch, zejn. humerálů a alb' u násdoložená ve i4' íol' Někdy je nazFánapretexla 0a!. praetexta).

pařížská modi: Írodie

Prřižská ško|á| École de Parh

pás k|enebni: klenební pás

pás. zděný oblouk různé šíiky a profilu,který Zpevňuje konstÍukci. l. Klenebníp. ýmicky odděluje jednotlivá pole (me.ziklenební p.) středověké klenby křížoÝén. úseky klenby valené' Vysk}'tuje sei v dalších obdobích (viz ltlenebnipás)' 2.

odlebóující p', odlebčovací oblouk, k]enu.tý o' nad přímým n' jinÍm oblouten uza.\,írajiď olvor oken a dveí' Fomu p. přijí.má i zděný vítězný oblouk, který vyznačujelstup do kněžiště'

pásek; taenie

pasioná|(z 1a1.). ve vrcholném a pozdnímslředovčku sbírka pÍozaických i veršova.ných životopisů Ježiše Knsta, P. Marie,apoštolů, svatých, zvl' mučedníků' Podlemista Zpracováni zahmuje také národnin' mistní světce' P' jsou psané latinskya překládané do náÍodlichjazyků n' psané

\' národních jazycích' BÝvají iIuminované'vzoÍem lé1o popularizující legendislickéllteratury byla Zlalá legenda dominikánaJ' deVoragine?e ]3' stol': zapúsobila tákéna ceský p. (po pol. 14' stol').

pasiistvi. středověké řemeslo jemného

zpÍacování drahých a ušlechlilých oheb.ných kovů' podobné zlahictú a užívajícítcchnik lepání a tlačení kovu, filigránudplld' P' v}Ťabě|o Uměle pobÚene pásy

odtud náze! . .I|c Lake \pny. přezky'zbraně aj'; pozdě1l skončilo v lovotepectvía kovollačitelství zpracovávaiícím i mosaza další kovy a pouívajícím mechaniclÚchtechnik.

pá(oié !k|o: nitkové sklo

páskoYý om.nenl. výzdobný systém rané-ho rokoka, v Zísadč abstrďtní který na.hÍadil vegetabilní výzdobu rozvilin. Jehopiíznačními motivy jsou ránďky, mřížkya prllplery úzké piálky. P' o' tancouzskéhopúVodu (ReBence) na9tupuje u nas po1720 a ve 2' čnfli 18' sÍol' ie obohacennotivy laúbrekýnú, palmet a vějířú' až po'sléze přibirá i rďaje, jejichž syýém !'ystí.dá pásku před 1750.

písorá iimsa: římsa

paspaír (z franc'), ochíanný kartón s Ú.řezem a nejčastěji i se zadní deskou' donóhož se vkládá kresba, akraíel nebo gra.|ický list; p' je chráni před poškozením,zvětšuje jejich formát a prostředklje pře.chod k rámu.

passiona|e (lat'): pasionál

paste|. technika barevné kresby' Ban1v tyčinkácb (barevné prášky domovanélehkfur pojidlem) se nanášeji pímo navhodně připravené plátno nebo papí'Splj,láni a nrěkkých přechodů se docilujeroztíránín štětcen íebo !ěrkou. P. malbamá přímačnou něžnost a lťvalou svěŽestjemných krycích lónu,je však lelmi cidivána mechanické porušení (spíášeíím ba.r€vné vntvy)' kterému lze zabÍánit jen do

154 /

ijsté míÍy lhodnou fixáí' P. se patrně \,}.ýi'

;ulz kresby rudkami a byl Zvláště obLíben

v období lokoka a toncem 18' slol'

paslclo{ tisk| túková technika

oasticcio (ilal.), smíšenina, slátanina'

i ale|iérové řeči nepúvodni unělecká prá.

ce, kteíá napodobí co nejpřesněji nikolivLrrčitÉ d o, nýbrž zpúsob práce znánéhoumélce, nej&stěji se 2ištÍým cílem; druh

falsa.

pssIoforium, paslofonie (lat')' l. každý

z obou pÍostoru po stranácb apsidy v ía'rokřestanském koslele s}Ťského typu, veyýchodní oltodoxní církvi rozlišenýcbl'diakonikon a protbesh' 2. místo pro

úschow hoslie v prostoru středoÝěkéhokostela, druh sanktuáře' UŽ od 12' Šol'byla hostie ukládána ve ýklenku kněžištězdobeném virnperky s kraby a ky,tkami, aleteprve podní golika vytvořila p. v podobědrobné věžovité kamenné architektury při

i.,ěl;' una;'*c' někdy zdobené i plasti.

paslorale (lat'): b€rla

paíorálnirijcr. PastoÍala (z lal.). idylicky\' s pa!\ň zpravidIa ve venkovske kíailné,někdy s ruinani antjckých staveb, zavádě.nýv 1' pol' 17' ýol' v ltáliiv rámciýojeideální krajinona]by (hlavní představitelé|írancouzšrí ltlasicisté N' Pou*lin a cl' l"]r.rain).

pastózní nr|ba. masívní nanášení baJevnévlslvy plasticky zřetelnými talry (ilal. im.paslo) pii malbě olejo\"ými barvani'

p!šijoť cyklus, c' zob.azení konce Kristo-va pozemskeho života a iehoutrpení, iehožprubéh býva od Íaneho sliedo!éku ličenv pahácti i více scénách (od viezdrj doJeruzaléDra až Do Kladenidó hrobu. někdvpřipojovíno také Vzkřišelo, prove,jenýcÍrna portálech, na stěnácb kostelů, ale ze.Jnéna na olláňch, v úplnosti nebo ve úbé"ru, jaký předstawje ;' křížové c€sty'

.

pata Štitu| heraldická znameíí

pite - sur. pite, franc' omačení pro bíloureliéfní ÚzdobLr barevného povi:hu por.celánu nebo kaneniny, oblibenou zvÍáště

v období klasicismu a empíru v An8lii(wed${ood), ale také v sěVres aj.

pateční kárncn, Narový k' vsazovaný dopatek cihlových klenebnich pasů k jejichzpevnenl,

patečni lÝběh: patka

paténa (z lal.)] kalich

patera (lat')| fiaIé

páternosteÍ (z lal'). z piezdl\ky zobecné|ynazev plo palory nepřetržity výlah' UžÍva.ný zlláště v bankách a správních budo.vách' Pá5 otevřených, stál€ vesvislé polozeudrŽovaných kabin se zvolna pohybLrjeveítikální šachtou,

palina (iÍal'), 1' púvodním smyslu zelený,až tmavohnědý poviak tzv' ušlecbtilé rzi(aeru8o nobilis), zá\aditý uhličitan měd'natý' vznikající na povrchu bronzu nebomedi (írěděnka, plísta) chemickými vlivyprostředí, zvláště oxidaci' V šřším výZna.nu se \'šak jako p' označují také stopydlouhého užváni předmětu (lerk' zbaNeníapod'), a Pro1o bFá p' znlkem stářia pra.vosti předmělu, zejména uměleckého dila,pokud jí nebylo dosajeno uměle.

patinováni, povrchová úprava plaíickéhounělectého día, velkých odlitků v l(ovuibronzových sošek, ale uké sádrových od-litků, aby se od$ranil bíý tón a upevnilpovťcb; p' lze napodobit vzhled kovu'

patio (špan'), otevřený vnitiní prostorv dispozici španělského obi1ného domu'pňpomínajíď iímské alrium, nejčastějis bazenen, vodotrysk€m a zahladÍí úpřa.vou' Dnes se p. súvá oblibeným motivempřízemních rodinných domků'

patitu|, lisl před titulním listem v knizelnesejméno autololo a název knihy;vysá.zeúo menšín písmem nežli v titulu'

patka, l. v archÍekluře dolni čásl slouptr

nebo ipilíře, každá rozšířená a ruZně profi.lovaná základna. na niž spočivá dřik nos.ného (podporovao,ho) článku, kteý se

často k p' rozšiřuje náběhem' Také polo-sloupy a pilas!ry spočivají na p'

'. u obIou.

ků a k]en€b lTznačují p' mista výběhu' kde

ob|ouk čiklenba nasedá na7djvo.3' v pís'mu značí p' vodoÍovná zakončcní svis|ýcha šikných táhů pismen, zvlíšté tištčnýchveráIek. tz!' anlik\T, scrif'

pttloj poschodi, soubor prcstorů v jed-nom podlaží domu, vYmczcný podlahoua stropem a zevnč zp|avidla vyzDačený řadou čl pásem oken' Pízenrí ani sutcÍén seobv\rk|e V počtu p' neuládějí.lakžc patlový dům Znanenásta!enío dvou pod]|Žích'N]ie! poschodí připomíná schodiíé, ji.mižjsou přístupná p' umístěná nad sebou'

pako rlikoléi atikové patro

prhociniuÍn (lat'): zasvčceni kostela

patro ! patronát (z lat.), l' zakladatcl(fundátoÍ, z lat') n' dobrodinec kostela,kaple ap'. k jehoŽ patronátnínu právu ná.leíolatoř ói p' lavicc' \' širšín smFlu me.cenáš' zakladatel, objcdnrvale| n' i \bčra'tel uměleckých děl' 2. p' ve smlslu litulua zasvěcení koste]a' kaple ap., podlc nčhožje svalyně pojmenovaná' Původní Zasvěccni mučednftům sc postupně lozšířiloo další svétce a o nány plynoucíz lérouky(např' kostel Nanebelzeti P. Marie)'

patróna. šablona, vzor vystřižený z kovunebo kartónu k opakovanómu přenáienímotivu; kolem 1900 uŽilaná zťJménav nalbě pokojů ap'

pahoíát koíe|ai zasvěcení kostela

patrot'! řád. archilektonickÍ ř. užitý pouzcv jednom patře. U !íccpodlažni slalbv je

klarická superpozicel \' piízemí ř. dórskýn' Íoskánslí, v 1. p' i' jónský, ve 2 p' i'korintský n' kompo7itní. opakem p' ř' je

řád ifsoký, monumentální'

psulini: pavlini

pauza (Z lat.), ateliérové označení plo po.mocnou klesbu na průs\'itnén papíru, klcIou se celá kompozice nebo i díči studiepřenášejiz kanóou nebo z náčnů na pod'klad def]nitivního obrazu' P. slouži takéautorskému i jinému kopílo!ání di]a. Pfivělší ploše náslěnné malby se p' IcprMu.kuje dírkování.n a z2pIášením.

pavéza (z lat' palasium), velký čl}Íhfanný

/t5s/

či pětihranný stavěci štit středovčkých pě'Ších vojsk. zvlášť piíznačnÝ pro vojsko hu'sitské' Dřevěné p' dole špičaté a s vertikál.ním žebrem byly dekoíovány specializova.nýÍni malíii.

pavilón (z franc'), původně čtyřboký stan.pak drobná stavba l parku, dnes také]ed.notlivá stavba z většího souboru budov vÝ.Íaviště, nemocnice apod' Jako p. bí"!'á o.mačo!án také drobný. věžovitý, sanostat.ně zasÍřešený stavební úNaÍ nad hlavníijmsou pa]áců n. i ÚsÍavných doml], vznřklý z lThlídkových altánú na ířecháchÝ Itálii.

pallič. vyložená .hodba na konsolách,ot€vřená' kr!,tá nebo zasklená, zajišťujícíspo]ed sousedních prostorů ! patře' P' b\'']y oblTk]ou komunikaci v činžovnich do-mech minulého stol.

pav|ín: balkóú

pal|áni. pauláni (ordo Minimorunrs' Francisci de Paula a pod.), řád nezvanýdle zakladatele sv' Flantiška 2 Paul)",

lzniklý r' 1435 v Paole v Kaiabrii, schvále'ný I' 1474. s vlastními přísnými ieholnímiplavidly pro I. I[' řád' po doplnční polvr-zen r. 1502. Vče]ei', řueného mezi žebra

vé ř.' stojí generální představený. K nám

uvedenikoncem 15. stol. (Kugelvei Ku-k|o! v Podkleti)' nově ! l' 1624 2ó' Re.holní oděvl černý hábit s kapuď, černé cin.gulum s pěti uzly' Znak: v modrém polislovo caťita. (Líska) ve zlalém písmua s papÍsky'

pav|ini, paulíni, řád poustevnftů sy' Pa!.la

Poust' (EreÍnitae s' Pauli. ordo FratÍumEÍemilarum s' Pauli, o' E' S' P') řídící seřeholí sv' Augustina vmikl r' 1225

v Lfuách (schválen I' 1308) k duchovnísprávě a učitelsrvi jako ř' poustevnickýa žebÍaÚ' Dělí se na kněze a laiky' V čele

stojígeneÍální piedstavený' K nám uvede.nikoncem ]4' sto]' (k]ausa €remie např.ve výtoni), znolu po pol' 17' slol' (Moí'KÍunlov a Oboiiště)' R€holní oděv| bílýhábits cingulem. škapulíi, kapucc. ve ma'ku s!' Pavel Pouý.

Pryncora ieď: šedi

paznchtnik: akant

pazouíek' kř€men rohovec organickéhopůvodu vysk}tujicí se r' kiídové hornině,hnědavé či šedó barvy, t!Ťdý, ale snadnoŠtípatelný materiál pflních nástrojúa zblaní paleolitickébo člověka'

paždikt| hl&déné zdiro

pečei (Z něm'). znamení slavÍoshího po.tvEení Či plohláš€ní, otisk kÍuhového,oválného, mandorlo!ého nebo jiného ko.vo!ého pečetidla se znakem majitel€.popř' s legendou, proledený do zvláštníiovosku, laku nebo měkkého kovu.P' v Evropč uži\'ané od 7. ýol', by|y k listi.ně přilišlěny nebo přivčšo!ány, nčkdy vezvláštním ochnnném pouzdře' R}té obra'zy p' bylv často výtvaroé hodnotné' Vše.ýranným ýudien se zabíá zvláštní Po.mocná historická věda. shágistika'

pcčehi lálcčkr. slarovčká rytá n' řezanápečetidia užívaná v Mezopotámii a vEgyptě] jejjch pečetní obdélné pole bíározdělené na .á$ s|oupců písma a část fi.gurálního obtazu'

pedigree (angl')' v sběIatehh,í označenipro pú\'od uměleckého díla a s|edjeho ma.jitelů' sro\ ne]: rodoknen obú7u'

ped n (lat.)r berla

Peg i. Pégasos, záZračný okídlený kúňanlické nytologie' nozený 2 Medúsy Gor.gonv, ptopújčovaný olympskýni boby hr.dinúm (Perseovi a Bellerofontovi)' pozdějiv pieneseném smys]u synbol básnickéhovTlelu.

peke|ce' ohniště, později výstupek zdivapřed pecí v iizbě lidového stavení'

p€kingské sk|o. nráze! uávaný někdy plotmavě vrstvené a prořezávané s' púsobici

plastičností lvaru a kontrastnim účinenornamentu na svéllém pozadí.

pckingský lak laková p!áce

pckováni. áseky na staré hladké on]ítce,aby se nová omítková vrslva mohlapevnějizachýit' P' často poškodilo malby úa pů.vodní onítce'

pcktoril (z Li1t. pectorale), náp6ni kiiŽ u.sokých katolických hodnostáiů obsahujícíostatky svatých a v zlalnickém provedenízav&ovaný na stuzt či na řetězu.

pelásgické Zdiro: zdivo

pclcrina (z franc'), pláíěnka, vo]ný pout.nický plášé bez rukánl, alejindy také krát.ký pláštft mrílního pozdné renesančnilrošalu podle španělské inódy.

pcliló. anlická ř€cká dvojucbá nádoba,malá amlora na nízké nožce, vydutá dole'

pemÍ|icel kamenické .ástroj€

penza' pemzo\"ý kámen, pěnový druh ob.sidiánu. sklovité lár1, jehož se od antilyužívá k brouŠení kovu, dřela i papiru'Dnes se vyrábí také uměle a rozeÍnlelá sepoužívá k wlehčeni betonu ve stavebnic.tú.

pendant (tíanc.)| pandán

pende|oque (franc')i rýbrus drahokamú

p€nd€ntiY (2 ftanc'): pandantiv

pensiero, ital. název pro barokní treslíiskou nebo sochařskou skicu díla, zachycu.jící prvotni umělcovu představu'

pcntagraÍn (řec'). pyhagorejs|e my9lickéznameni pčlicipe hiězdy složend ze tň rov.norarnenných lrojúhelnft ú' napsané jed-

ním tahem' Ve ýředověku znanenítajem.slví a ochÍanné kouzlo (muří noha)'

/t56/

peDtť|rký mřamoÍ. pent€lický: mramol

Dc|ltimcnti (ital'),zmény úmys1u,ale1iéro.

\.. o^ačcni pro opralené linie kresby ne.

bo malby' které jsou jeíé pátmé pod do.

Lončenou malbou svrchni' P' ukazuji,

\'čcm umělec během dila pozměnilpúvod.

ní i€iení' sem palří odchylky od vyřyté

klcsby 8olických deskovýcb maleb, k1erá

icjedním ze znaků pravostidesky' přifres.kové malbě sem patří do omílky narýsova'

ná púvodni kresba poaněněná při práci

a vůbec autorské přeÍnalby v obrazecb pa'

peperino (ital'), pepřo\"ý kámen. vulkanic.ký šedožlutý a čemě zr!ěný tuf z Alban.ského pohoií, uávaný od antiky v iím'ských Íavbách.

pcplos (řec.), dlouhý, aŽ k zemi sahajícíšatřeckých žen, uživaný od archaické doby'Řasnaté vlněné. pozdějiilněné roucho ob.délnilového střihu bylo spínáno na rame.nou a přepiisáno ve výši bokú' Iónskýp' bylna boku sešíván, dórský jen spínán'

peÍ rÍgo|o (ital.): prospekl

Peredližnici (íus.), sdružení putovnichuměleckých výstav ruských malířl] j socha.ř|i' založené 1870 v Petrobradě' Bylo na.míiené proti oficiánímu akademismu,propa8ovalo realislickou fuorbu' P' rozví.jeli zej.néna léman žánru, podobizrrya kra]iny' sdružení bylo v činnoýi až dór 1923.

pergrm€n (lat', řec'), bliína piipravená zezviiecích kůí (ovcí, koz, oslů)' vysušená.\'ybě]elra (\apnem) a vyhIazena (peÍnzou)'[|eÍc ud slaÍověku (od 3' slo| př' n' ]'i aŽ

do po,dni}o stř€dověku slouála ke psaníl milliiské iluÍninaci rukopisů' svitků i lis.tjn Náze! odvozen od m'|oasijského měýtd PeÍ8cma. kde by|a I;íoba p' zdokona.|ena' By| pos|eze nahrazen levneJŠIm papirem,

pcrgola, loubí, volná, zpravidla dřevěnázahradniařchitektura. kd. slouDv nebo Di.líř€ \.ytvářejí vzdušnou chodbu a nesbuIramc€, zachycující popínavé rostliny'

pcribolo\ liec'), zdéne ohrazenl posvatne.n0 o|'rsku dlrtic|ého ieckehu chramu

perikopy (7 řeč.)| evangelistář

peript€ros. peristrlos (řcc')' typ antickóhochlámu. jehož cella (nejčastčji v podobězdvojeného chtámu in anlis)je obk]opcnas]oupoiadím na všech ýÍanách' Jsou.li po'slrann] \LoUpV'nahÍazenj

-polosloup\ li.sa2enymL xe l0| cť]|y' oczln ValldnIu z\a.nou pseudopenpteros.

Účelúm, zejména k drobné reliélní řezbě'k ryti, k intarziím apod'

pcřlolcc. astla8a]' takó podhřlek, v anlické a pozdě]ší zvláště v renesanční architek.tuie vodorovný dělj,cí článek. plaýickyčleněný jako šňúra ku]ových či oválnÝchpeÍe|. pÍokládáných lešlě drobnějšimi čoč.kovými úlvary. často zdvojenÍni'

p€rnúnentni fia|ovál fialové banJr

pcÍoches (hebÍ'): páróchet

perokresba' zpravidla kresebÍá studieprovedená pelem a inkoustem, tuši nebobaívou' něldy však také definitivní dílo,kolorolaná p' úitá jako ilustrace apod.(srovnej: lavírovaná kresba.)

peřpendikulárni golik!. označení pro po.zdní go ku v Angl]i ( 14. - ] ó' stol'), pro nižje přimačné dekorativní členěnístěn velti.kálními motiw a poúití uv. vějiřové ne.funkč klenby'

Pcrscfonó. (v ř|m' mvl PÍoserpina), dceíaDiova a Ddmilřina' spo|u se svou matkoubohyně úrody' Byla unesena Hádem, !lád-cem podsvětí' a stala se jeho ženou' Naplosby matČlny rozhod] Zeus, aby vždy

pÚipI.řos. (půdo s)

p€lisIy| (řec'), sloupoiadim obklopenénádvoí antického ob)tného doou nebopaláce'

pelizoma! perizoniun (řec'. lat'), páska,bedemí íouška, v heraldice srpek s jeteIo.

vým Lrkončením pies pna orlice'

peřlt.. vnitřnívrslva v lasturách něklerýchmlžů, pro svůj irizujici |esk a snadnouopíacovatelnost užívaná od antik\r a zv|áš.1ě pali v 17. a 18' stol. k ruzným oŽdobnýÍn

/157i

(schóÚn vqíio!é klcnhy)

tietinu roku dlela v podsrčtí s manželem

a dvě lictint na Zcmi s matkou. UnosP' byl' zlláíě v 1ó' 17. slol', častým ná.

měteÍ] zobúZenl'

Per!ťUs. h|dina řeckého bájesloví' syn Di.ůva Dana€. kterou Zeus na!šlčrolal! po.

dobé zlalého deštč. P' s pomoci HemaAlhény přernoh] ncstvúru Golgonu Me-

dúsu' letíž pohled všechno ži!é měnil v ká'men' Na okiídleném koni Pegasu podnikl

pak podobnčiakoBe]leloíón iadudal.

íích vítěaÍh dobÍodružstl'í, zejména o.

slobodil moiské oblLrdč obětovanou pnn'

ceznu AndÍomedu, s níŽ se oženil' HlaluMedúsy, klerá neatatila sYou moc' věno.

val Athéné na její šlít - cgidu (aeg$)'

persimonoré dicro. !!fdé, téžké černé

d' exotických Ílomů z čciedi Ebenaceí,

uiilané jako jedna 2 náhlažek pravého

cbenu v nábylkovém tÍuhlář$ví i v onen.tálnim iezbáistvi'

pcÍské kobcrcc| oÍientální kobeÍce

pořsl'ó niniatur\| pelské umění

1rerskó t! ěni. u' jádra rozsáh]é perské ří.šc' ležícího na Územi|ránu od pol' ó' slol'př' n' l. do doby koleÍr I' ó4l' Histolicky

le dělí na období starope$ké (achaime.

novské. 559 až 331 př' n- I'), helénistické

lse]eukovské a parthské, 331'226 př'

ň' 1.). saránolské (226 př. n. l'-641). po

něnr; nastalo období islámského u' Vzhle.

dem k územnímu rozsahu za největŠího

lozk!ětu a expanze íše p' u. prostiedko.

lalo šiÍoké kultumi styky mezi kontinenty

íod slředonoí po řetu Indus)' stavitel.

itú pouívalo rcšaný kámen' cihly, glazo.

vané kelamické obklady, dřevo' Zna]o ob'

louk a aťcbit.ktonickou alchitrá\,olou

soustaru s chalakteris ckými sloupy (s tl.guláloíhlalicíz těL dvou býků). velká pé.

če bvla věnována architekruře paláco!é

i ch|ámové a náhrobní, tesané rovněž do

Iostlé skály (srovnej| skalní archi!€ktura)'

Nei!íce dokladů se do{hovalo v okoli rezrde;čního palácového města Peíselopis

! l' z' Íranu, zaLoŽenťho na umělé terase'

Fisuralnr a ornamentá|ni archilekIonická

sk.ulpruÍa 5ť uplatnlla pij ýyzdobě braí.

sloubu,schodiii i hrobekznelolikaperiod

1vyzh' panjtky v Nďi IRu\nm)' Re|iéfy

znazonjull ku|lovní a dvoniké ceremon|e.

váleč!é i lovecké vÍ$T. V monuínentální

malbé se vedle loho roz!íjela specifická

kuhovní ikonogÍafie lviz: Mithra)' s loz.voiem kaliqrafiě v období islánrského u. se

rožvinula proslulá knižní výzdoba (penké,

íÍátlské miniatuÍy)' Bohalstvi a styky per.

sl'e nie se Brazné projevily \ užjtem umě.

n|. z!|' ! pÍac| s koq a ! texli|ni v}Ťobě'

chalakteÍiýické lsou rhytony, stříbmé ná.

doby v podobě ozdobných rohů'

leóoniíik8ce' (z lat') Zosobnéni, ve vý.

ivamém umění ipůsob alegorického v11á.

dienr (vlz alcgone) ponyslne pied\taq'pIIrodnňo ]e!U ap píostředniclvim ljd\ke

poíavy Zptavidla doplněné alributem

(vrz).

pcÍlpe|.Ii\! (z Lal'), zobÍa7enI piedmětu,

srarby a znazornénl trujIozměrného pro'

storu viděného z jednoho n. vice zomých

bodů na rovinné ploše' jebož cíem je coneivěmější obraz skutečnosti, ! přenese.

ném snyslu nauka o ákonech a zpúso.

bech pelspeklivni}o zobrazení' P' je důle.Žitá pío zobrazujici unění i architekluo,uíbanismu5 a užité umění. Lineární p',

v podstaté ffntraln| projekce. znazorňUj€

pÍedmé$ kíesbou v prúmětu na svislou

iovinu lp|ochu rv' prúmělna) s vodoro!.

nou osoú poh|edu; všechny rovnoběžky se

setkávají v úbéžném bodu' Centflílní Pro.iel(ce ie součástí deskriptivní geometrle'

Malířská p' B!ívá,ásad koústrukce line.ární D. a iaměřuje se k datším výtvamýŤtprobiemúm:vzdušna p.je ZaloŽena na po.

zna|Cich o púsobeDis!élela stinů. obdob.

ne barevna D. na púsobenl leplych a stude.

nvch bareÝ iviz:barva)' staÍšidruh} pied-

sávule obíácená p' (inveÍmip )' vyuala.na náDi' v byzáisk€m mďiisM, v níž sepiedňétv smélem do pozad zvetsujía do"

biedu zme0su]|; Lzv' hÉralická p' Vyjadřo.

vala v raném sťedověku prostoÍové vzta.

hv tď. že DiedméIv stoii(i ve skulecnosti

zá sebor-r' ůadla v ábraie oad sebe' Ptačlp. ie zobrazení v nadhledu, uplatňujicí roz.

mislénipiedmétů na ploŠe' žabi p' naopa}

zíázoniuie ! podh|edu z roviny nižjl nei

normáhí ldský horizont (ve výšce

150 170 cm)' Kavďimí p. je axonom€r.

rické zobrazení, při kterén jsou délky na.

nášeny v Émže ňěřítku a dávají přibližlýdoieni nadhledu; byla hojíě užívána

v per,nostrum stavrtelstlr (proto byra taleoznačovana jako vojenska p'). A-otika po.

mala p' 1ďo prob|ém euklidolske geo.

metri€ Néktere zákonito6ti konírukcep. a zkíalek zužÍkovala ve scéío$afii'Pompelske malb] dokladajr, ze cestou op-

ticke zkusenos|i anlika dospěla k (zv. em.

Dirickeo''\'ysnhuilci' že směrem do pozadi

idalkyise piedméty zmenŠuii a rovnoběž.

kY sbtlai|' Empiíicka p znovu oá|a ve

14' stol' a ze]m' v nizozenlke malbé poč'

15' stol' Exaktní lineámí p. proPracováll

Íuku v ruce s vědci tepwe Íenesanční italŠtí

umělci a někeň severšti tdrci (F' BruneF

leschi, Masaccio, P. Uccello, P. delia F.an-

cesca, L&nardo, který pomal zásady ba.

levne a lzdušne p', v zaalpizv|. A' DúÍer)'

od 2' pol' 15' slol byla lin€amíp' \ryuz.

vána ri architektuře k vyvolání optických

klarnů a jejr qruáti se $upňo!a|ov li. stol. Od 2. pol. 15. slol. se v malba

a reliéfní worbě rozšiřují ásady pelspek-

/158/

tiwich zkÍalek a optických perspektivních

klamú, Závažnó pro nástěnnou malbu také

dalšich obdobi (Ze]m- viz: kvadÍatumi ma'

liří!i). Lineární, barevná a vzdušnáp'Jsou

důleŽi1ou pomůckou iluzionismu, realismu

a inpreslonlsmu

perlipcktirismus: kvadraiumí maliřstú

peruánské umčDi; předkolumbovské

umenl

Pesáro, středisko itahké majolikové vý.Ioby v Umbrii' činné zvlášlě v 1ó' slol.

lod vlivem Urbina (groteska) a znovu

v 18' stol. (istrijské konvice s říšským or-

lenr)' Značkami jsou iniciáy ýrobcúa často i označeni místa (fato in Pesa.o)'

pót smislů, Alegorie sÍnyslů. souboÍ ale.gorických zobrazení čichu, hmatll, chuti,sluchu a zraku, oblibený zvláš|ě v malbě16' a 17' stol', Předslavova'ý zpravidlaženskými polopostavami s přislušnými at.ributy podle Ripovy lconologie apod.

petasos (řec.), anlický cestovní klobouks širokou střechou. okřídlený p. nosilHeí.més jako pos€] bohů.

pělilist' golická tfužba ve tvaru pěti ob.louků'

pd|ic€. jednďuchý uzávěr vchodu' zvlái'tč lidových staveb, Pozůslávajíď na jednéstraně z ota a ávlačky, na druhé stranéz pásu s \"ýřezeÍn' do něhož se oko upevnízáVlačtou'

petrifilace (z lat')' mercdy zp€vnění na.ruŠené hmoty uměleckého día. také zdi'Va ďchilektury ruatyni posupy a pro.íiedky. pustřiky. in|ekrjá. |azÍu drobnychpreomelu apod,

Pctrohr|d. porcelánová ca6ká výÍobna,clnna od r. 1744 a nliíště za Kateňny ll''zprvu pod]e vzoÍu z Mšně a sěvres' Doz.ději samosumě vyr.ábóla honosné jídelnísoubory, ale taté drobnou plastiku' Tatostátní manuíaktum mačkující dvouhla.\rym orlem a iniciáami iednotliúch pa.novnilů - zústala v činnosli i \' sovětskómstaté, od r. 1925 s náz\'em Porc€láno\'Ízalod M' V. Lomonosova v L€ninÉradě.signujicí červeně iniciálkarni výrobn!'

p€ttenkoferoráni, Iesiaulátořská regene.rační technika minulého stol.. oživujícizkalený až osleplý lak na obrazech lihoÚ.mi parami po způsobu Ma\e Petlenkolera.

phalcra (řec', lat'): íaléra

physjo|ogus (z řcč'): beltiář

pchan. čínská bÍonzolá nádoba, růZnězdobená miska k riluálDímu omý!ání, užilaná od doby dyna$ie sang ve 2' lisíciletípř' n' I.

piano nobi|e (ital.)| palác

piářislé (clerici regulares scho|aÍum Pia.rum, o. sch. P' a pod'), učitelskÝ řád ře'holnich kleÍilů, zaiožený r' 1597 v Římésv' Josefem Kalasanským puvodně jako

spo]ečnost. jako ř' potvzený r' ló2],K nám uvedenir' 1ó31 (Mikulov). Rchol'níoděv| černý lalár' cingilun. bíý kohrekčáslečně krrý' krátký pláíi}' Znak: v au'reole na čenenem (modrem] poli pŤopojť.ny monograrn ]\{alky BožiV lat a řec' verzi, korunka s kiížem, šesticipá hvčzdaa boční dvojice hvězd'

piazzetta (ital'), náměstíčko, označeni už.vané v nové architeltuie a urbanhmu promenŠí prostmníví, zejména v souboÍu bu.dov téhoŽ určení'

piedesta| (ftanc'): podnož

Pieta (z ital' . soucit' milosrdenslví). zob.rMeni truchlící Marie s mrtvým, 2 kížesňatým Kňst€m na klíně' Podle polohyKÍislova těla se mluví o vertitální horizontálni nebo diagonáIní P. Téma charak'

teristjcké zcjm' pÍo 8olickou plastiku. násvúj liteÍámí podklad v poínských n]]ýtických textech 13' stol', kt€rč !vs!Úlluiíj zdrobnění tělesných pfoporcí KristovÝch

pictladÚra (z ital mosajco in pietra dura):

pi8ment}: ba.elné pigmentv

pikogÍa (l lal a řeč'). obrazný Zállup]lýznak. zvláŠtni foÍma spoju]íciho, vizuálniho Zobraz€ni objeklivní skutečnostj. pií.padně také předslav a nyšlenek. sloužicíjejich znázornéní srozumile|nému i bezznalostija4ka' P. není výraz€m článkoviřeči. nelzejejv slovním smyslu čísl:.ozlui.těníje výsledkem víkladu obrazného zna.ku. FoÍny Znázornění, Zpralidla pomocíploch a linií u p'. v]'2načuje značnÝ slupcňabýIakce (nčkdy ve sÍnvllu slllizace a gcornelizace)| Zjednodušení foÍern. obryso.vost. dúIaz na část charaklerizující ce|ck(lal. pars pro loto) ap. P' zahrnují7nak! nazárodečném stupni písma (obÍázkovéhop'' hieroglifů) a jsou pouŽilelné ! úíncirnezináIodních značek. protože obsahuiíktatičké sdělení' (sťovnejI ideogram')

pil'ilr (z ltal'), verlikální Íavební článek.pa|ňcL nrez| podpůÍnf pívky' Jťho uIL'hJ.]ť

však pouZe Jekorali!n|' P' je UlváIťn jaIoplochý. do Zdi zapuštěný pilíř. kleÚ narozdíl od lizény - Ítá vždy patku' dřika hlavici' Namačuje zesíleni zdiva, členized, nebo Zdůra2ňuje portáljr a okna'- sdružené p' mačí d\'ojici pilaslrů blíZkok sobé piisazených, zdlojený p.' vývižnčjisla2kový pilaslr, q,t!ářejí |ovněž lři pi|a.strv nestejné šíře.

pileolus (|at')' čepička učencú a knéžítva'rU kulového vlchLíku' 0d 14. s1ol, jep' souóástí lilurgického úboÍu katolickýchduchovních. ý balevném M|išení pod]ecírke\'ní hodnosti'

pi|iř (2 fÍanc.). slisIá podpora masívnó]iínež sloup' monolilická i zděná. s půdory.sem čtyřúhelnftu nebo složilějších různěčl€něných obrazců. výjimečně i kÍuhu, NIivá patku i hlavici' ale existuje i ve lvarujednoduchého hÍanolu bezjedné nebo bezdvou lěchlo částí' Piliřový svazet (s\'azko.!ý p.)je pÍofilovaltý útvar. kde je p.ládloobloženo příporami, často s vlas1nimi pal.

v€,*,fr- rtÍ

"Fd,Í1;K

r$fiqŇ

,@TI,

+\ťett"

/159/

kamii hlavicemi' osloupený p' jevýjimeč'ná kombinace hranolového p' a poloslou'pů piipojených ze dvou nebo křjžově Z€

všech čtyř stran' KřížoÚ p' ve tvaru ř€cké.ho křiže vmiká však připojenim čtyř pila'$rů k bokúm p' jádra. P' pňpojený ke zdije přízední p., opěmý p' vz!ítá obioukyopěrného systému (viz: opěrná soustava)'

pilířolá b3zi!ikal bazilika

pi|iřová skřiňka: nanŽetnft

piIiiový sla'eki pilíi

pi]oty. takéjehly, Í]ocné dřerěné kúly za.ražené do llhké plldy V baŽně nebo dopísčité půdy kjejínu,pelnění pod ,ákladystavby' Název se dnes přenáší i na podobnélyztužení kovo!é nebo betonové'

pi|orá ýřecha: střecha

piloiý řezi hroty

pilorý rzor: klikatka

pinakotéka (Ž řeč'). obla7áIna, puvodnč

pilii. antický

název síné malovaných obětních labuli na

Akropoli v Athénácb, pozdčji v renesanč.níItáliiZobecně]é označení pro sbirku ob.razů'

ping.tuo (čin'): laková práce

piniolá šišká' d€korativní moliv !e tvarustylizovaného plodu pinie, piejatý z anlikyzvlášlě renesancí' ale také v barokní aÍchi.tektuře častý jako kamenickÝ ukončujícimotiv na štítech' pilíích ohradních zdi. na

balustrádách apod'

pilíi' ýa,kový gollcký

pinxit, zkÍatka lat' pinx. - maloval, součáslsignatury uváděná za jménem malíře na

obrazech, reprMukcícb' grafických listecha štílcícb obraá.

Phkenhanmen Březová

Photai Faenza

Pi9ces (lat'): zvěrokruh

piscina(lat', rybnft' sádka),l' velký vod!íbazén v ínsl(ých tefinách. 2' vodní nádrž

/160/

piniolá Šišk!

ť bJp||sleriu J. nádrž na dešťolou vodu

\ atÍlu anlického doÍ]u, imp|uvium'

piskoví Íotnll odlévání

pjtlorec' usazenina, ruznobarevná, srad.no oplacovatelná' kte.á proto představuj€

h]avní stalební a sochařský materiál v prú.

běhu nďich dějin umění' V aÍchi1ektuře

p, vystídal už ve středověku opuku'V p|asnce baroka b}lo uživano zpMl Nld.$ch druhú. později ve 2' pol' 18' ýol'ínékčích' TvrdŠi arkóza' obsa}ující ve vět.šínr množstú zma ávce' se nazýá žehro.vický p', žehíovál, od Kaúenných Zehío.vic, uživaný u nás od gotiky' Dnes č4týhořický kámenje měkký kaolinický p. ze.]ezitý p' z okoli ceského Brodu je červenězbaťven hnědelem a krevele'r' NazeleDa'lého glaukonilického p., zvaného řasál, se

uívalo zejména jaio staveb lo mate.á]u'

pištak, vstupní notiv monumenl.álníislámské arcbitektury, ve stěně p čelíbý.vá lybÍána velká nika, v níž j€ teprve malýllastní vstupní otvor'

pithos (řec'), hliněná válcová nádoba dolese špičkou k zapoušlění do země, ,,sud,.iecké altiky.

phckai klenba

plaÍón (z fra!c'), strop' zplavidla zdob€nýstuKen apod.

p|agiát' padělek, omačení pro pÍáci, kterátajně imituje cizí unělecké dílo natolik, žezlťácímaky samctatného Projevu' 2a jakýse vydává' Př€dstíráním původnosti se lišíod repliky a kopie.

plakát (z franc')' afiš, velté j€dnolistové

Fopagační omámení výrazně graficky ře.Šené, druh uáté grafiky.

p|akcta (z franc' ), reliéf drobného něítka,obdólnftového formátu' odlitý z kow.popř' také ražený' na rozdíl od medaileZpravidla jednostranný' sochahká prácemedailéÍského oboru.

pllméíkovÁ gotiklj flamboyantDí gotika

plaménkol'á kružbli knžba

plancta (lat.): kasule

p|aste|ina, modelovací hnota složenázjemné hlIny. \,o\ku' terpentInu, Io]e, oIe]e

a da]šich pňsadi materiá] lochďske pň.prary, zejména drobnějšícb prací, lfterý lzeodlévat. v pestrém zbanení s ruz!ými ná.z\T se uívá při školní výtvamé výchově'

p|aslické hmoty: plasty

p|rstičnost (z řeč.), 1. fyzická vlastnostměkkých Ívárných bmot, ale také 2. zá-kladní rys kaidého sochďského día' stu.peň p' určuje důraz modelace, poměrmezi

ryhloubenými a lTdutými čá.tmi' Takév malířstvi se hovoří o p' přt nbtaJoyáúobjemú, v architektuře se označuje p. dů.íazná modelace stěn i hmot-

p|aslika (z řeč'), kaidé jednotliÝé sochař.ské dío volné i viízané, }zDiklé naniášenímhÍnoly (mďelováním), ale také socbařskátvorba vůb€{, sochďstú. od plastickéhopos]upu odlišuieme postUp skulpti!ni (iiz:socnar!r!1).

p|asty, plaslické hmoty, nové synte1ické čipolos}ntetické makromolekulární látky(polymery)' P' h. syntetizované na báziuměIých epoxidoÚch pryskyřic se užívajík zholovení reprodukci plastik techúikoutzv' výdusků pěchovaných do forem'

platereskní styl, (plateresco' špan' datnic'ký)' bohaté drobné Úzdobné pojetí špa-nělské architektury na sklonku 15' stol',v němž se raně renesanční motiry mísís pozdně gotickými a nau6kými plvky'

p|atina (ze špan.)' drahý l€sklý kovběloše.dé banf, prvek platinum (Pt), objeveuý1735, uívaný k výrobě šperku'

p|átkové z|ato, datá fólie vytepaDá do ten.kých lístků, jichž se pouívá Ir zlacenídře.va! Kow apoo,

platnéřské dí|o, zbrojiiská práce, ťrobapancířů, plátů a bmění pro jezdce i koně,rozvíjeÍá v Evropě zvláště M 13' slol. dopočáttu 16. stol'' náročná nejen v doko.nalém i]tepání čá5tí formovaných podletěla, 8le teké v jejicb časlo nádherné Ú.zdobě ruzoými tecbnikami tovoré intÍul.tace; jeji návrhy dodávali někdy rytci

a malíň' slavnép' díny byly zejména vse'verní l1.{lii (ý Miláné)avjižním Německu.

p|átoráni, takó přeplálováni, spojení kuIá.čů nebo hraněných trámů v nárož roubenéslavby' Kolno na sebe polládané trámyzapadají do sebe v ářez.ech vydlabanýcfrshora i zdola' lejich přesahujicí konce senaziryaji zhlaví' FoÍna přeplálováni i plá-tování se v iluívnípodobé vyskytuje Íov.něž u někteícb typů žebrové klenby nakonci pozdní gotiky v rémci dunajskéhoslohu, a to i u nás 0ižní cechy)'

p|átno' v malířstvi podložka malby leÍnpe.|ou n' olejem' Užívá se především p' zrostlinného přediva lněné. nebělené, provětší formáty l(onopné; juta neni doporu.čovaná' surové plátno se napiná na klino"t.y rám 1slepeny r'. vrz ram obrazu;, čisn.nďlrži a opatřl. podk|adodm natérema impíimiturou' Malba na D' ie doloženáfragírenty a zprávami jrž ve'starověku;středověké zpÍáif Zmiňují zvlášlní účel(koÍouhve, zejm. kostelí'' NeFtarší do-chované obrazy na p.jsou z konce 15' ýol'P. se nejprve ujalo v Benálkách a od konce16' stol' se šířilo. Ve slředověku se p' Íov.něž lTsk}'1uje při pípravě malby na dřevě.né desce (např. začistěnizatmelených čás.ti) a někdy jako podklad polychromiea ZlaceDí v řezbáhtví'

p|álové bměníi bmění

p|€íář. plenarium (lat'), I(niha nešníchtextú' evangelií a epištol, seřazených podlecirkevnt,ho roku a doplněných komentiíři,uívaná zejména v Německu od 15' slol.do reformace, zprvu v rukophném prove.dení s ilrlminacemi, později dšlěná s dře.vorezov},ml llusÍacenl

p|enéro!áma|ba (z franc' plein.air), kraji.na malovaná i dolončená ve volné pírodějako Protiklad krajiny provedené v atelié.ru' T€nto způsob bezprostředniho zachy.cení kÍajinného motinl se stal běžnýmr barbizonské škole před pol. rninulóhostol. a pravidlem se slal v impresionismu.

p|enta (z něm.)| paraviín

P|entoráni (z něnr.), přezdění slěny vrst.vou omílky k \Trovn|íní Derovností Debo

nehodnomého zdiva'

/ 161 /

p|cran|i(z franc')' naň}ači. zpÍaYidla ne.

velke soiky dvoianú, méiťanú a h|avně

mnicbú. unístěné v arkádách na bocich

velkébo náhrobku feudániho pána, časté

zejm. ve írancouzskóm 8otickém so.hai.ství pocílku 15' stol' lejich r€alisticky po.

ia!é postalT s výÍMnými tvářemi piedsta-

vuji pohřebni nářek.

p|eIen€c. pIoiný geometÍický oÍnamenl

Draúdelnlch DruDletú zdobici pesl, tz!'|ekoneČnv motru''P' ie znán z Piedni Aseod 3' thiclleť, z ím.ké antiky, ale zvláště

priznacnýje pro uméni germanskych naro.

dú a pÍo raný slředo!ěk; vyznivá v archrtektuře, uněleckých řenes{ecb i v knižnímalbě románského umění PÍúpletové

monvy ý vyskytujl la}e v uměni(h orien.tu a 5 piiznačným pÉvidelnym pÍoděía\é.ním jďtě v evropském kladcistním kame'Íictví 18' stol. Druhem p' je lz\'' provazec'

plexisklo' sklo áolovenó polymerizaci

z umělé pryskyňce, pruhledné a skoro ne.

rozbitné. Dřitom dalekosáhle schopné

opracování, nahrazuje dn* křemičité sklojako peÝný kry't ijako nátěr'

p|int. p|ilta (z řeč.), podnoŽní deska' zpra.

vidla čtvercová, podkládaná pod sloupo-vou patku, pod plastiky apod.

p|omba, výplň cbybějící čáiti na povÍchu

skulptury, metMa uívaná zejména přikonzervaci kaÍnenné plastiky.

p|ošné pojc||, p' vývamdho d a založene

Da kompoacnich vaazth plnch a ]inii

a nikoli na plasticitě troiroaněmého Naruv prostoru' P|osnotl a nedostatek Íellefu se

múze projevlt I v ui|em uměni (např' in.tarzie ploch)' V archilektuře se p' p' zpra.

vidla l.yznačuje planirnetrickým, rovinným

usporadanim' ze]m v prúčeli; ve zpúsobu

Čl.nénl zápojuje pieváiné plošne pÍtJk}'

(pllastry,liseny. Ihénove rámce a vyplně)'

P' p. sledÚje v]astni uúělecké ci]e a hod'n0ly.

p|u(ar (z ném ). oznacenIpro silně lydutydžban ó óepák. odvozene z na7vu baňaLe

dýně.

p|undry (z ném')' siÍoké. pod koleny pod.

|'a\ane kalhoty selerskť měšťanski mody

1ó' i ještě 17' stol'

P|uto: Hádés

p|uviá| (z lat'), v řínské antice dlouhý' vol.ny piehoz do dešlé. později mnišský uboÍ

5 kapun.od a' ýol' s|avnoÍní p|áši panov.

niků při slavnoslecb, posléze . v dneŠni

podobě dlouhého pláště polokruhového

střihu bez rukávů ]ituÍgickó roucho kato'Iictého kněze pro obřady mimo mŠi.

pluriál

plyš (Z tranc'): samel

pobÍený ornantnti probíený ornament

podbit,. podbr;enr, krllr lramove kon_

ýrukťe kÍolu prkfnn}m. zpÍavid|a ieŠtě

lišlovaným íropem.

podbrádka. lysis' vodorovný ukončovaci

článek rrydulého profilu s odstupněním'

podé|na dirpozicc (z lat'). púJorysný

á pÍo(oro!ry rozvrh stavby podel podelnť'

hloubkové hlavni osy'

DodélnÍ řez. v aÍchit€ktonickém návÍhu'

;unecň a modelu řez celou stavbou n. iejífáýí v pÍofilu podél podélné' bloubko!éos!. zDlavidla od zaD. k vtch V zobrazo'

va,ci rb'iné pou lyireslen1 ljechny ťasti

v0itřku v daném méřítku' P. ř' bFá někdykreslen nad půdorysem n' ýovnáván s ná.

rysem průcelí ap. obdobně se připravuje

příčný řez'

pod€str (z řeč'), 1. plocha meá oddi]yschodiště, odpočívadlo' 2. prosior uníýě.ný při lchodištj [rezi patry.

podezdívka. podnoŽ, sokl, spodní pás zdi'va u země, zpravidla mímě předstrtpujici,

někdy odlišen jen banou (! lidovó architektuř€), někdy také materiálem.

podglazurni dekon nadglazumi dekor

podh|ed' pohled na stavbu či sochu od ze.mě, zblízka a z žabi penpektivy. Také do.jem, který vyvolává barokní ilMvní fr€s.ka' V přeneseném smyslu mačíp' ty části'

které se při takové perspekti!ějevi, v inte'riéíu podhled řÍmsy a ÍÍopu.

podhrlcli: perlolec

podio!.l chrám, antický (ímský) chúmzbudovaný na vysoké podezdívce, lryso.

kém krepidomatu, na vstÚpni straně s ve.stavěným schodištěm'

pódiun (z lat'), l' zvýšená, na stupÍli umis.těná sedadla v antickóm amíileálru' 2.

podnož antického řiIÍského chÍámu (p'

óhramJ' 3. \tUpInek. t}"Vyšcne mIsto

\' učebně' ! koncenni \ini. v a|eliéru pÍo

umhÉní Írodelu'

podjimané !k|o: vrstvené sklo

podk|ad má|bt' barc|. vrstva nanášená na

podložku m. a nesouc'í vlaÍní m' PÍo m' na

dře!ě se od středověku uíval k]ihokído.vý podklad. Zdrsněná a naklíftná deska

byla ne]pNe přelepena plátnenr a potom se

nanakly vĎ|vl v|a$nňo p' z kňdy či zesadry a z krem^ke bě|oby. rozpuštčn€

v klibové vodě. Následovalo ieště zjemnění

broušením, izolační želatinoÚ nátěr a tzv'

impriílitura zbaflená pleto!ě, šedě ói jřnak' Jednoduši je píprava plátna' V re'nesančním období světlou inprimiturou'v baroku nánosem tmavďelveného bolu.su, později od 18' stol. movu svěllýÍn p',

dnes ne|caýél] b \m na|erern l^' šep\L]'

Šepsovanr. 1ehui 1iedchazr khhov1 natér,

l\62/

\c provádi 'křidovým

nebo po]okřídoÚm

tosem se lnenym oleiem aneoo se uava

ndrl.h pryskyiiťnych dl\pera' Pro,lem.

nctu \e pnpravuJc p emulze \remezl. ole_jem a dalšími písadami'

podklad Thccnii daceni

pod|ah, kapucfuská: parkely

pod|ahová tíozaika (z řeč'), skládaná ba.

ierna r1zdoba pod|ah keramicka á zťjm'

lamcnna, umamenld]ni i figurálru' znáÍná

v€ středo!čku na východě' zobecnělá ! ob.

dobi helónismu, oblibená v ímské pozd.

ni antice (veřejnó prostory, např' tenny'

soukrorné dotty' vily), souhmně zv. lal.

opus pavinentum. Podlahy kryly v geo-

metrických scstavách terakotové dlaždice(|aI' opu\ si8ninum). baŤe!ne dlaždice (o'\echlť).sestavy de\ek dvou pťst4jch bareva bíé {o' alexandrinum), mozaiky z kosti.ček stejné velikosti (o. tessellatDn)a mno.bobarevné (o. vermiculalum), Noící Íán.ce a obrazová poie. Náměty čerpaly z my'tologie, denního ávota, her, bitev i z pí'Íody' P' m' pňlímá staÍotiesťanské um'v dalších obdobích se p' m. uplatňujev scstavách kamenných barevných deseki glazovanýcb dlaždic. cbarakteristickou

P. m. symbolického rázu předslavuji lzv'labyrinty, sestavy deset na podlaze hlavniIodi některých írancou4kých l(at€drál, za.hmující jména a íigury alchitetú (např.chartres' kruhový lab').

pod|aži| palro

podk'mená střecha: střecha

podlornenicc lomenice

podloubi (Z něm'), podsíň, arkádami ote.!řená, zpravidla klenutá chodba v přízemídomu, součáí tr}lé komunikace podél ce.lých ulic či námésÍ ve starých městech'

podložka mr|by, plocba, na nížje m. rozvi'nuta a je]í materiál, omítka u nástěnré m.,u ávfuných obrazů desta dřevěná či ko.vovi.,|epenka nebo platno napjaÉ navnnm|m Íamu'

podrna|ba, pÍvní, spodní' zpravidla lazurnív6tva malbv. Jednobarevná i vícebarevná,klerá načrtává kompozici, ale múže také

spolupÚsobit pň konečnén barevném účřnu obmzu.

podnož' cokl, sokl, postament' l. v archi-tekluře přízemní pás zdiva. Žpralid]a plas.ticky \Tznačený rnírným nebo Úraznýmpředstupem a s p' ímsou (lavicový sokl.soklová lavice)' popípadě rúzně tvaíova.ný (bosovánim apod'). Nékdy sc jakop. označuje i skalní leÍén slavby' 2. v so'chařství podstalec, piedestal, sokl hrano.loÚ' sloupový nebo jinak tvarovaný (ku.želkoÚ). 3. tmož. píčka spojujici nohysto]u nebo sedacího nábytku k opření no.hou.

podnožni iimsai řínsa

podobi'nr, portrél, zachycení ryziologic.kých a psychických rysů člověka, jeho in.dividuality, opak t}pizace' Nejslarší proje.vy portrétního úsilíjsou známy z rarrě his.lorických kultur (z egyphké staré říše)'skutečné p' se qskytují však až v nalura'listických směrech staÍověku (v e$pt.Střední íši a v fumě)' Středověk poznáváp. ve 14' slol. hlavně v sochaříví (např.

v Praze)' V 15. stol. nastupujc realistickáD' v Íizozemsté a italsté mal$. Dozdčiii ve Španěhku (1ó' stol'). Ve FraIicii kól1700 se \,}ainul honosný typ paíovnickéreprezentačni p' V 19. slol' se vývoj vrátilk realislickému prohloubeni a bezpro.střednoýi zobÍazení, ve 20. stol' \TslouPillaké expresívní portrét nitemých rysů'V malbě se rozeznává p' v celé postavě,

v polopostavě do pasu nebo ke kolenům'poprsí nebo hlava zepředu (en face).z profilu nebo v tříčtý.tečním natočení'Podobně v plastice: celá postava' polopo.stava. poprsi (by$a), hlava. Slrupinováp' (rodina, společno\|) se !yskytuj6 y rnn1.

bě i v reliefu' V ruznych rTjevech 5e Up|at.ňuje

'utajená p'' kryptoportÍél (z řeč'

a nr, ).

podpotolaci.(podpůrné) části ýlvbyi noýrc cas! stavby

područkti madlo

podsiň: podloubi

podstaveci podnoŽ

podstřešni iirnsa: řínrsa

podstupnicc: slLrpnice

Podunajská ško|a| Dunajská škola

podvaleki kyma

podváŽki; dřevěné konstrukce

pÚdyojná tou(a: Úbrus drahokamů

podživolni ie|ikosti měřítko

poťtisÍ|Us, směr v české lileratuře 20' lel20. stol.' vmiklý v okruhu Devětsilu, cha-rakterizovaný lyrhn€m, ima8inativnostiap. označení p., přenes€né na ývarnéumění, vystihuje poeliílckou oÍienlacia obdobné tendence u řady lehdejšíchumělcú' Pouto předslavovala také tritikaa teorie (K' Teige)' Ve funkcionalistickéarchitekluře má blízko k p. K. Honaka J' Havlíček. y sochařství B. Stefana H. wichlellová' y experimentílním kine.lismu Z' Pešánet. v inscenaďch B' Feuer.stein al' Šlýnký' Prolějškem p. v malířstvíjeZ€jm' osobilý styll' stýťského a malířkyToyen v 1. 192G31 (viz: artificialismus).Poetizace námětu i iormy je příznačíái u jiných autoru (např' lyrický kubhmusF. Mutky ap.).

pohár: čiše

poh|ednice, torespondenční kana s ob.rázkem na rubu. uívaná od 1870; vedlekrajinného pohledt vysloupily bzy příe.žitoslné náměÍy a od doby kolem 1900Ieprodukce umčleckých děl'

poh|cdorý bcton. betonové konslrukcea zdivo stěn. slropů' také fasád, nelrytéonítkou' počítající s přimým pohleden'

pohorka. čalouněná nebo r1'plétaná lavicezpravidla s opěradlt vzadu i Po stranách,pohodlné ďpočívadlo k sezeni i ležení.rúzného delailni}o ulvářeni a různých ná.zvů podle módy (causeuse' divan, kanape'méridieflne, otoman, sofa ad.)'

poimprcsionismusi postimpresionhmus

poiÍl.de.iue (franc'), cí pohledu. Úraznýmoti! v dalekém průhledu cesty' pomnjkv parku, atchitektonická dominanla na

konci ulice apod.

/163/

pointi|ismus (z franc.), poýimpÍesionN'mus, také divisionismus, poimpresionistlc.

ký malířský směÍ, vychiejíci zteorle kom.plemen|ámich bar€v' obíaz je budoránpravide]nýíni tečkovými doteky štětce na.nášejíci}o čisté ákladní banT' Hlavnipředslavitelé byli G' seurat a P' signac'

pojid|o, |aké po]ítko barev, tekÚina, Ý nižjsou lozptýleny baíevné pigťnenty a roz'pútěná bafliva lak, aby je bylo moŽné

nanášet na podložku' P'' které je rozdilnépro ruzné druhy rralby olej' arabská gu.

ma, klih aj' - , pojí zároveň barvy s podkla'den.

pol.á| (Z ltdl' bocca]e. džban). pohál (vIz)

ze skla n' z dÍah€ho kow aj]nich vzácných

materiálú, od poč' 16' stol' převažujicítypnákladného poháru na víno, .rysoký, ru2ně

tvalovaný, sestávajicí z patky, dřftu někdyrozšířeného v ořech, a kupy, vesměs s víč'ten, které v 17' stol' Zobecnělo jako kr}ti zakončeni'

pokostr laky

po|trývky, také pňkýadla l heraldice,roušky spadající od přílby a rozložené na

obě strany, často ozdobně prostřihované

a vždy v banách znaku'

ry#pokÍ'i'vkl.

po|e k|cnebnil lrlenební pole

pol€ štitu. díl či dilek štitu \Tmezený v jebo

pIoše geomelrick)m č|enénIÍ]'heío|lskýminguramr (polcetum, 0elenlm, sacnovanlm,I(ostko!áním apod')'

polera. také polev, glazun, sklovitá povr.chová lrstva na kelsmickém, fajánsovém,

kanenino!éÍn i porcelánovém výtobku,která Í]u dává lesk, nádobám také nepro.pustnost' P' jsou čiré, bezbaíé i zbarvené(olovíaté p' hmčířského zboí apod') ne.

bo nepruhledné, bi]é nebo zbarvené (cini.čilo.olovnatáp. na fajánsi)' TrŤdou solnoupolevou se opatřuje kameninat p. na poí.ce]ánu j€ z porcelánové masy'

po|iment (z něm'): lďticí běl

po|ir (z něm' a1ranc'), dnes stavbyledouď'zednický mistr. Název pocháí ze středo.věkého označení parléř, který byl mluvčínkameniků a zednftů v slavební huti a pe-čoval ojejich výchovu, zaslDpoval i mistrastavby' Ještě v období baroka pňpadalp. zálažný tvůrčípodíl na stavbě, pfi volběútvaru kleneb apod'

polirovaci běl; lešticí běl

po|ituÍy (z něm'), lešticí |oztoky šelakul lihu, různé světlosti a hustoty, popř'

s Přisadou vosku' užvané k leštění dřevazejména nábylku' Nálos P' se lďtí do vy.sokého lesku olejem nebo íeímeá.

polodrahokamy drahokamy

po|okřižolá slřechal střecha

polokřižoró vrzba| cihlo!é vazby

polo|azurové baírý lazurové barvy

polonajolika, ilal. mezz amaiolica, nepra-vá fajáls, ryrábéná od 8. stol' v onentě'od 14' stol. v ltálii (v Urbinu byzantskými

Reky); dvakrát pálené Úrobky z čeNena.Ié blíny, kryté nejprve engobou, bíouhlinkovou kaši, a po malovániještě opatře"

né olovnatou polevou'

polopaho: nezzanin

polopostaiai podobizna

po|osloup, nosný. ale především dekora.tivní stavební článek, o-blftený nláštěv aíchitektuře anlického Rína; polosloup

vystupuje ! celé výšce pouz€ polovinou své

hnoty ze zdi; má tedy nejčastěji púdoryspolokruhu a vždy lze rozezna! jeho patku,

dnla hlavici' Někdy však sejako p' ozna.čuje i taková podpora' která \Tstupuje 2e

zdiva dvěma ťetinami nebo i třemi čtÝrti.úami díku'

polotrrdá dieiai modříDové dřevo

polounciá|a: unciála

polovalbová sti€cha: slřecha

po|ova|ená k|enba: kienba

poloiični poírla| podobizna

polská razbal cihlové vuby

po|skÍ ŠtíÍ štit

polŠtÁřové krádry' kameny ruýikové bo-\áže Genesančn|ch a baroknich paláců).je]ichž č€la jsou vypoukla a zaoblena.

Polťemos' Poly'Íóm. jednooký KyklóP'syn Úranuv nebo Poseidonuv, neštastně

zamilovaný do mořské bohyně Galaley;přelslil ho a oslepil odysseus'

po|lgonó|ni dispozice: centráIní dispozice

Po|yhrmnia; Múzy

po|ychromie (z řeč'), pestré zbarvení ar.

cbiteklonického nebo plastického díla, za.

měřené k zesíení jeho dekorativnfto, re.

alhtického či ýazného účinu, popř' laké

syrnbolického výmamu. Raná sloho!á ob.

dobí, primitivní umění a lidová tlofua si

zpravidla iibuji v živé barevnosti' podnífáze ]i opouíéji. Pestrymi orrutkaml byly

kry1y Č|ánky eB}Thkých i dorských chrá.

/164/

nrů. a]c také články a zdivo stiedověkých(aveb. renesančnÍch a baIokních fasád'

PiedevŠím dotváiela však p' rané antické

lkulplury, slředověké a baÍokní ř€zby; ně'

kdv.přitom napodobila ušlechtilejší mate.

Íií]!; ale většinou sledovala vlasmi cile'

oohphch (z ieČ')' obÍazový celek pozúía.iqicL z trce, nejmeně třitematickych čatti'

LJ(e \rIedovék} křid|ovy olIář o Vice neŽ

dvou kňdlech'

p0rlprlcn

pomnik. sochaiský' atcbiteklonický aZp|avidla konbinovaný památnft' posla.vený na počest významné osoby nebo k tÍ-valé pň|omínce,významné události.

Pomona. staroíimstá bohyně ovoce. man'želka řínskóho boha ver.umne, ztělesňu.jícitto prorněny pírody, který ji áskal tim,Ž€ se proměnilv stařentu' kleÍá ho P' do.ponrČila'

pompejskó mAlby' he|énistické nfutěnnémalby zacho\'ané v domech v PomDe]ích.

lihoita|ském antickém městě, pohřbe'nómpod vfitvou ]á\"y pň výbuchu vesuvu(I' 79) a odkrýiné;l odi' 1748' P. m.,ponejvlce provedenó zvláštní technikouÍresky. DoU z\'lášIě píznačnym pÍo]evemp0z0n. antj(kdho uměnI a uchova|y v ko.plích i některé slarši malbv. Rozeáává seněko]ik \}.vo]ovich stupíŮ p' m, kterep|ai| pro pozdně anlicke dekorali\'fu ma'

lířství vůbecl I. styl se ryznačup členěnímplochy malovanými archircktonickýmičlánky a napodobenim mramoÍů; ve ll'ýylu se stěna iluívně prohlubuje a otvirámalovanou alchiteklurou a v ní umhtěný.mi krajinnými i figurálními Úe\T; cha|ak.leriýickou známkou III' slylu' kteÚ opětsténu uzavírá, je dekorativní naplněnípIoch úllýír ornamentem nezi fanlastic.kou architeklurou; IV' styl se q"značujezdokonalenim perspektirv a skoo baroknitantazií bohalé skladby' Mezi malovanouarchitekturou jsou unís|ěny figuíální (my.lologické) scény, někdy i krajjny'

ponderacc (Z lat'), vl,áženi objenů a po.hybů' hďmonická skladba figurálni}oplartického día' ale tďé postary v obrazca někdy se dokonce hovoií o íozloženihn]ol v architekNřejato o p' charakteriýtickýín pípadem sochařsté ponderace ]etzv' kontťapost'

pontiÍikáI (z ]at'), sbirka katolickýcb litur.gických texlů pÍo pontifikálni (biskupské)lilurgicté úkony. Gotické p' bývají zvláitěbohatě zdobeny miniaturami'

pontifiká|ni úbor (z lat.), kompletní ob.řadní šat, v jak&Ít ]sou zobrazoláni papeža biskupové; zahrnuje amilt, albu, cingu.lum' štolu, kasuli a manipul' Doplňtem

]soup' punčochy, střevíce, rukavice, mitra,bella atd.

Pop.Art (angl', vesÍněs odvoz' z populal'lidový), směí figuťativní malby' grafikya sochař$ví, vzniklý před Í. 1955 téměřsoučasně vUSA av Anglij a Íozvinutýv ó0' letech jako jedna z altemativ k oefi.guralivnimu projevu' Zobrazuje člověkazahrnulóho prvky techDické civilizace, ma.sových médí a ýandardního zboží časrcv Pro$ředi velkoměsta n' symbolizuje loz-díy mezi civilizací a volnou pírodou' Po.jetí bývá ironickó' provokujíci, konstatující, poetizující' Má ruzné kořenyl vycháziZ hnutí dada, surrealisnu, severoameric'kého realismu 30' let' inspiruje se starýmiobrázkovými seriáIy a meziváIečnou kolá"í' První projery P' A' souviseji s vlnouužité grafiky a ilustraci vědecko.|antastic-ké literatury' P'A' těí z reklam, novýchobrázkových seriálů (comic$, jejichž mo.tiv zvětšuje, vyuívá prvky reálných před.mělů' odpadů n. je zobruuje a pol'yšuje na

nové symbo]y' v Evropě se P' A. ledleAnglie rodířil zejn' ve Francii a v NsR,kde se ryostřil sociáIněkriticky. HlaÝnípředstavitelé| v UsA R' Rauschenbelg,R Lichtenstein' A. Warhol' sochař A. Jo.nes, v Anglii R. Hamilton, P' Blak€,R. B. (ilaj (z USA).

pope|ičina' heraldická koŽišina, klerá se

Wznačuje zoubkovilou v]novkou v pásech,

rybaÍlených modři a ýn'blem'

popt|ičinN

poph znlku' blasonováni, poPsání znakupodle heraldických pravidel, klerá stanovipořadi hlášení (bana štílr' baÍva figurya figura, klenot a pokýkv)' strany jsou

hlášeny Jako z postaveniza znakeÍtl'

Popoi, ruská porceláno!á manufak|ura,založená A' Popovem v Gorbunovuu Moskvy i80ó a činná do r' 1872' jejíž

výŤobky, figurky inádobí, byly zlláště ob.líbeny v romantickéÍn období kol' 1830'

Zlačeno jméneÍ].

poprseň, poplsnk' popťsnjce, paÍapet,

níztá zed podle fortifikační tenninologiesaha]ícípod prsa, Pozdějized pod oknem,

ÁTfrT

*

IIoÍIo3Ď1,Jq &n

/165 I

ale také dřevčnč ohrazení kazaIclny' zá-

bradlí různého tlafu' P' svrchu čáslo kryje

vodorolná n. šiknrá plocha zv. lalice'

popnnik: poprseň

porcť|án lz iIa|')' nťj]enrnéjii h|]něna hmo.

la k vyrobé lemneho vypaIoVaného nádobi

a drobné plasliky' 5 neprulinčitým průsvit.

ným stř€pem. Bílá p. hlina seskládá zkao-línu. živie a dalíích minerálních přísad.

Polelaje z týchž hmol' Podle íožcni a pá.

lení se rozeznává p. mékký (páte tendre)

a 0. t\Td! |Dáte duíe)' Nepolévaný p' mat.

ndtro poiřnu 'e

narý\a hL\kuil' P' bFáplas cky uryářen a zdoben malbou a zla.cením' V Cíně, pozdčji v Japonsku, se

p' uživalo od pradávna' v Evropě bylap' hmota sestalena J. F. Bóngerem 1709'

Hlavní evropské !ýrobny p. vznikly pak

l Míšni, Vidni' v Ludwigsburgu a Nym.ohenbursu. v sěWes' Rolioko našlo'V p' svúj;blibený materiál' V Čcchách b!'lv výrobn! p' za]ofuny áŽ na samém koncií8.itol' á ria počárkl-r 19. slol'. pň boha'

lých ložiskách kaolinu na (arlovarsku,

později i v Praze'

porryr (řec')| poítFt

porírři( (z ieč.). v}ryielá homina podobná

dioritu. podle svého íožení Íúzného zbar'veni, neičaýčji šedozelená, zelená (ital'porfido velde) nebo čcÍvená (po ido ros.

.o 2 Eg]pta), úílaná od antiky kjcmnýmkamenickým pracim, na rozdíl od posru,hominy téhož původu, ale jiného složeni'

uživané zpravidla k hÍubším púcím (na

dlažby apod')'

porot! rýsta1nii výíavy umění

póřorinfl bělnina

porta (z něm')' boía' lemovka, obruba

terlilí různého druhu.

porlá| (z lat')' architeklonicky nebo taképlasticky zdůraznéný hlamí vchod do bu.

dolT (kostela, paláce, domu). uzavřený

vodorovně kladim nebo polokruhově

p. archivoltou v stavitelslví řecké a iímskéantiky, u sťedověkých katedÍál časlo sestřednin pilířem v pruchodu nebo trojdíl.nÝ a-ž pělidilný se štily a vimperky' Rene.sanční a barokníp' navazuje znovu na oba

antické typy v bohalém \Tbav€ni, s ovál.

nými okn} v nadplaá apod.

rnor|il. gotický

poíi|olá archilolti: archivolta, ponál

poíati|c. aharc portatile (lat')| ollái

po|tióra' (z franc.), látkový závěs umísto.

vaný ! inleriéru v dlei ch průchodech

k oplickému proslorovému Mdčlení čik dekoraci.

poíikus (z lat'). sloupo!á oleviená ha]a,

ilorrpová piedsiň před hlavním vchodenbudo\T, oblíbený noliv antické architek.

tuřy (řecká stoa). uívaný opět v novo.

věkém slalilelství renesance' balokai 19' ýol' u monumentáiních realizaci'

portrét (z fÍanc'): podobizna

porlrétni miniaturai mmútura

Por'eláng!ár Pécs. madarská Úrobna k€.

Íamilry v Pětikost€li, činná od posledni

čtvrti Írinulého slol' dodnes; dnes státní'

Zvláíě úspéšné byly rumobarerné' mra-

morové a irizujicí glazury kol' 1900. Zna-

čeno pěti !ěženi ajménen výÍobc€ Zso1-

nay

pořiz, osnik' nůž s ostÍým, poněkud zaob'

/166/

poudrcusc (franc.), dámský toalemí íolekse zrcadlen užívaný v 18. stol' při pudro.vání tváří i účesů'

poupě' nejvyšší, zakončujíď čáý kylky,kterou qznívá gotická fiála.

pouhický úborj šat poutnftů do Svalé 2e.mě, jak se vyhranil ve středověké ikono.8rafii a udrzel až do l8. stol' pro zobrazo.vání někteÚch světcú Gv' Jakub ad.)' Po"zůstával , klálkého šafu, djouhého pláštěa lelkého, vpředu zvednutého klobouku;klobouk a pláiť byly opatřeny velkýmimušlemi' Na nohou byly škomě, v ruce

rysoká hůl'

pova|ol'Í strop. dřevčný deskoÚ stropZ př]tesaných tÍánú nebo správně k soběkladených kuláčů, povalů'

pozednicc: krov

pozzuol.| (ilal.); čeÍveně

Praha, výrobna kameniny a porcelánu, za.ložená 1791 a činná po četných proně.nách až do poč' 20. stol' Kameninová ma.nufaktura' Umítěná zprvu na Florenci,produkovala za vedení l. Hůbla empírovénádobí, které se ud!želo i v konkuenciVídně. 1837 za vedení K' L. Xriegela bylaZavedena !ýroba porcelánu, nádobi v lva"rcch druhého Íokoka, ale předevšim l]ni.kajících figurek v sériích podle ÍnodelúA. Poppa (poprsi, romantické skupinky,diladelní podoby a žánry. ky čky, tzv.pražské párečky ap'). 1841 i89ó sídlilatováma na smíchově, pozdě]i v Radliciclt'už obrácená k užilkové Úrobě bez výnar'ných nárokll' Značty byly tlačené iniciályK & C Prag nebo jen Prag.

PRAGFo^g

prah]: hláZděné zdivo

@nmIK&úLPRÁG}

pranpouch, rozpěmý zděný, stíškou kÍy'tý, pc,dchodný oblouk mezi dvěňa budo.vami, mezi domy v úkých ulicích středo'věké ástavby.

enÍn břltem, upevnčný mezi dvěma ru.

[ojťťni' uŽivaný k opÍacoyáni dře\'a'

!0lanrcnl (z franc'). prýmek i pÚmková.!i. Úzdoba odělu rliných textiliínďitýmiprýÍrky. ob|íbená od renesance a zvláitěčaú ! období baloka.

Poseidón' u Římanú Neplun, y antickémvlologii vládce moři, manžel bohyněAmf]títé' Bý"vá Zobrazován jako stařec

t tlojzubc€m, projíždějícípo hladině ve vo.ze laženém mohkými koni a doprovázenNéreovnami a T.itóny.

Podcdni soudr Kristova ikonografie

Pos|.dni ltč.ic: Krlstova ikonografie

posmr(nánuska. sádroÚ odlilek lváře ze.mřelého' ZpÍalidla významné osobnoýi,snimanÍ a rrpravený k\'alltjkolaným so'chaiem jako dokumenlámí. kuhurně his-loick} záYažní podobizna'

posllnrnl (z lat'): podnoŽ

porticu|tl (lal.)i opislhodonos

po!{impí!sionismus. poimpíesionismus,souhrnné' pončkud neuIči(é označení prosnróry maliistvi' které vzniklv Do imore.io.nismu. od 80. a 90' let 19' siol. zr:jrnénaneo|mpleslonlsmus íviz) a svmbolismus(\iZ) pnIadne jedť !amolni ;eolmp!esi.onLsmus' K o b\\d iazen P' (]ť7anneP Cauguin, 0. Redon, V. \dn Gogh,ň Lot]|oule Lautrec a| Telmln D. se oo.nejpN objevilv zimě 1910-11 v n'áZvu.vý.sla\T ]\'Íanel a Doý-imDreslonisrnus' kle;áse konala v Londýně'

'

prapor, symbolické znamení státního, ná-rodnilro nebo jinébo společenství v heral'dickýcb baÍvách, zPravidla obdéIný kuslátky upeměný c€lou jednou stralouk Žerdi, na rozdí od vla]ky, upevněné napňč.e a volněji vl4iď od žerdi na provaze.

pravčk' nejstarší oMobí ýoje lidstva odpočátků lidské kultrrry sahajícíaž k prvnímpíseÍnným památkám, doložené jen hmot.nými, posléze také ývamými svědectú.mi' od označení prehistori€ se dnesupoušti, poněvadž je p' pNÍí elapou lid.ských dějin.

pralěké uměni, souhrnné označeni prou. ve středním paleoliru (viz:dobakamen.ná)' eneolitua době Írěděné (viz|eneolit)'době broú,ové (viz) a žele,né (viz)' Před.stupněm ]sou první abslraktď kruhovésymboly růmého seskupeni, zv]. uměIójamky lryhloubené v kamnech, perforace,barevné skvrny a koule, artefakiy z obdobínoustérien vj'-z' Francii(asi 55 000 až

- 35 000), kdysi vykládané ryze praktic.ky, ve 20' stol. spíše znakově' Po tétoÍÍánce p. u. dol(ládá' že v paleolilu víojspěl od magického účelu k animismu' po.stiátelnému na stupni magdalénien (asi

- 14 000 až * 9 500). Vznik malířstvia sochďstvi na stupnich aurognacien - pe.ngoldien (asi _ 35 000 až - 10 000) sou.vlsel s rituály a magií společnoslí lovcú'

/167/

v počátcích se téměř souběžně objerujís}.nbo]ické, stylizované motiq zvířete'obrysy lidské dlaně a synboly plodnosti.Vdrobném umění se \TskÍují ,'velitelské..hole (rituálni funkce!) z koíi, zdobené ry.tlnou' vznikají ženské idoly zv. lenuŠe(úz), charakterizované plastičností: kom.ponované isou pro pručelní pohl€dn. 2 profilu' Zák]adnín výřazo!ým p|o"íředkem malby ]e liDie nanesená barvoun' r}'tá' V popiedí ýoje jsou výtvoryv jeskyních frankokantabrilské oblastivj' z' Francii a s' Spanělsku, kdeje hlav.nín námětem obrazu lovná zvěř; lidskápostava je vzácná (zejÍr. Allamha, láýcaux)' soubory maleb se zviřaty a lovecký'ÍniÚevy patřik nékolika slohúm. Vysokýteliéf sedmi koní' vytesaný na kamennéslěně pod převisem v cap Blanc (v Dor.dogni), náleží k nejdúležitějším skulptiv'nim památkám magdalénienu' Dílem plas.tickým, modelovaným v blíně na bloku ka.mene, jsou bizoniv jeskyni Tuc d'Audou-beí (A.iěges, Fíancie). Palří k Wcholúmp' u' (srovnej| jelk}nní malby. jeskynní

reliéíy') U nás se řadi k ýnamn'ým pa.mátkárn paleolitu venuše a ženská hlavič.ka vyřezálaná 2 mamutoúny (z DolníchVěstolic, asi - 25 000), složité rytiny zvířat na břidlici (z okolí Berouna) a zejm. narnamutím klu (z Předmosti u Přerova), nakoňske kosti (z jeskyné Pekárny u Brna)'od neolitu se napňště všudf začíná up|at.ňovat keraÍ]ika se stylizovanou plastic.ltou, rytou i malovarrou výzdobou' Vílěz-íví kovu ve ýoji od eneolitu (nódi,bronzu, železa i drahých kovú) záhy po-znamenalo kultun v Mezopotámii, Egyp.tě a v egejslé oblasti a posléze i v západnía ýřední Evropě stejné jako na DáInérnvÝchodě ap. Přineslo no!é techniky a íoz.šířilo ornamentiku p. u' v době železÍlép. u' dospělo k dalŠím lrcholům v ranéetapě uměni řeckébo, elruského, keltské.ho a skrského (viz). Architektura vesmyslu tvorby \'nitřnílo p|ostoru v před.dějinné epoše ještě neexistovala. U obřad.níchjeskyň lze hovoiit pouze o akustickéÍ]pÍostoru' Monurnentální staqtelslé pojetíse však prcjevilov megalitickýcb stavbách,dochovaných v dlouhé linii od laponskaa |ndii přes Rusko po Anglii, píp. Maroko(- 3. až 2' tis'l. Krornlech v stonehensev Anglii' kruh,ová stavba náboženskéňoúčelu, sestavená 2e svislých kamenů přelo.žených břenenem' naznačuje lednu

z možných ces! k budoucimu architrávové.mLl systému' Architektura v pravém smyýluse zrodilalepne ve velkých slaÍověkýchkulturách v Mezopolámii a v E8yplě'

prrroslarný křiž: kiíž

prržská škola: rudolfinské umění

predel|a (ital'), součásl středověkého oltá.ře, hran<Jlový podstavec retablu, sloužícíněkdy t uložení ostatkú, vpředu s podél'nou deskou, zdobenou mďbou nebo leiéiní řezbou. P' se vkládala mezim€nzu a ol.támí skíň v 15. slol.

pr€historic (lal.)| p|a!ěk

Preisd€rovo sk|o, olověnou emailovoučemi (tzv. schvanIotem) jemně malovanéduté sklo, }teré do r. 1741 qŤáběl ve vý'chodních cechách lgnác Preissler a před-

tím užjeho olec Daniel ve Slezsku. MladšíP' dekoroval obdobně také porcelán'

prejzy, dvoudilná kr}tina 2 pá]ené h]íny,

úvaná od anliky a zvláště oblibenáv 18. stol. spáry koýkoýh spodďch dílů (jeptiš€k) kÚíshora s\Ťchní části (tůrky)' Aby neklouzaly, jsou obě kónickéa oPatřeny tzv' nosy.

pr€jzl

prelo|umbov$kó unlčnil předkolunbo!.ské umělrí

píehlut! (z lat')| klášler

prcmonstráti (Praemonstratenses, sacetet Candidls Ordo Canonicorum regulari-um Praemonstratensium, ap., O, Praem.,o' P'), řád řeholních kalovníkú, založ'r' 1120 sv' Norbertem v Prémontré na aí.sadě řehole sv' Auguslinai s|alula bylaschválena I' 112ó. P' byly zváni také nor.beltini' Poslupně se věnovali zejména du.cbovní správě a q'učování' K nám byliuledeni í' 1140 (kanonie na strahově);ženská odnož, premonltÍálky, založ€nárovněž s!' Norbertem' u ná. púsobila odl. 1144 (Doksany)' Rádový oděv| bíý há-bit se škapuliřem' cingulem, birel; u opaladavnosmí mozetla' hermelínová almucie;u žen bílý hábit a ávoj. Znak: modťý štíta v něrn dvě zlaté n' stříbrné pasýřské bole(opatské beÍly) a zlaté n. stříbmé fran.cou,,ské lilie'

preralTá€|isté, také pr€raffaelitó, bratÍstvoanglických nalířů založené 1848D. G' Rossetim a da]šími, kleří usilovalio návrat k ušlechtilé prostotě itahkých pri.mitivů a raně reffsančních mislru předRaffaelem. Ve srovnáni se slaršimi' po.dobně orientovanými nazarény měla tvor.ba p. pře!ážně profánní Íáz. Jejich plošíéfomální zjednoduše!í vedlo k secesi.w' Morris se připojil k p' s ťeíorm!ímipož8davky v uměleckých řemeslecb'

presb}úř. presb}'terium (lat'): apsida

převet, Privet (z ném' a lat'), slředověMforma arkyřového zachodu. rysazenéhopřed zed na krakorďch.

Priipos' Priapus, božstvo Ínaloasijstéhopúlodu, v helénistickém a ímském báje.ďoví bůh plodnosti a úody, ochránce vinica zahrad' podle !ěkterých pověsť syn Dio.nýsúv a Afrodítin| byl zobrazován jakogroteskní zjev se zdůlazněným pohlavím(falem),

pÍimitivni m!|ihhil naivli umění

pri iliYové (2 lat'), l. naivní, insitníuměl.ci. 2' v uzším smyslu lak bylidříve na?ývá.ni italští malíři slředorěku a počátku rene.sance - lta]ští p'

pÍobij€ný orÍrnent. také pobÍený (obí€.ný) o'' něm. Beschlag{erk' pozdně rene.sanční výzdoba severského původu, která

/168/

5e uplatni|a b|avné v řezbďsM kolem

Í Ib00 a |ešté v I' třetině 17' stol'

P' o' odvozený z manýrislických předloh'

n.lpodoboje pŤoieávané a vájemně Fo.\|ekané p|ošky a pásky'

procesni kříž! 1' jeden z liturgických od.znaků vyššich duchovních (historická pon.lifikální insigDie zpravidia papeže, patriar.

chů, a|cibiskupll), umělecky vypracovaný

k', pnpevnÉny 0a Žerdi avŠak 5nlrnatelný.

ktery se nosi ! če|e jejich píůvodú' V mrnu|osti byl íovněž insignii papežskych l€.gatú - kardjnalů' 2' k. nošený před proce.

irm n' pruvodem pij pohibu karolického

obřadu'

prodomodos (řec')l pronaos

profánni Uměni (z lat' profanus), světské,

.ivilníu', na rozdíl od sakránfto či církev.niho u' Rozlišuje se zejména architekturap'' zahmujícíhrady, zímky, paláce a domy

od sakrální, do oíž s€ počítají kostely

a d. stavby lilurgické funkce. Pťofámí zob.

lazující u. se obírá světs}ými typy dilra náměty áp'

proÍi| (z franc'), 1' řez architeklonickymČ|anI(em (iimsou)' nádobou apod' ukazu.jící plastické utvďení článku !€bo před.mětu v bočním pohledu' 2. v Ínalířstvía plastice pohled z€ strany na lidskouhla!u.

proíi|rce: architektonické články

projektová dokunentrce gtavby, souborplánů' rozpočlú a ji!ých dokladů potřeb.ných k zahájení a realizaci stavby' přede-vším grafické znázomění půdorysů a náry.sů, řezú' Při jednoduchýcb $avbách stačízadávací projekt doplíěíý proÝáděcimidetaily' při náÍočnějšícb úkolech pozustá.vá p' d' z oětolika stupňú' Uvodní, zadá.vacl projekt předchází pňpÍ8wá sludie(z]Áměr)' následuje techDictý prováděcía delailnr prováděcí proiekt' Náleálostip' d' upravujívybláškýč'l52/1959 Ú' 1.

(pro socialistický sekto4 a obecíě vyhlá.š.ka 105/1981 Sb.

projeltoré slupně| projektová dokumen.nce

pto|anovóDi| ažurový způsob

Prol€tku|t (zkratka rus' Proletarskaja ku].tura), první sovětská klltuÍněosrětová or.ganizace, rŽDiklá po fujnové revoluci jižv r. 1917. J€jím cileú bylo zpříslupněníumění a poznatků vědy a tvorba samotnédělnické tídy. P' púsobil v oblaýi divadla,literatury i \"ýtvamého umění. Pro zápomý\Žtab ke kultumímu dědictví byl krilizo-ván;od r. 1923 pracovaljen jako organiza.ce, zab'\a]í.í se činnosti odbo|ářskýchklubů a divadelnich krouŽků (do r' 19J2)'organizace P' vznikaly laké za hranicemiso!ětského Ruska' U nás byl P. založenÍ' 1921 jako složka Ksc a byl organizacijiného typu než sovětský. Působil dor' 1924 a lrydával casoph P. (1922'24);sekretářem P. byl s' K' NeÚfu]]n'

pro|onený ÍÍonto ftonton

pÍoluka' nové označení pro volnou nebouvolněnou parcelu v uliční čáie, v řadědomů' v souvislém zastavění'

Proměněni Páně: rÚistova ikonogrďie

PÍométheus, vzdorný Titán, syn lapetův,m1lologiclrý hrdina, který podle pověsd

sNoňl lidské pokolení (uhDětI lidi z hlínya vody) a ukradl pro něj oheň 2 olympu.Z trestu stanoveného Diem (byl přikován

ke skáe, kde Ínu orel r.yl(Iovával jám) hovysvoboď Héraklés' Pďle Áischyla dallidstvu také písmo' vědy a řeúesl8'

pronrfi (řec'} prodomos, pÍostor před

chrámovou cellou rynezený antami'obec!ě sloupová předsiň antickéhochráňu'

proporce (z lat'), vájemný t2tah jednotlivých čásť t'ýttamého día (poměr rozmě.

ru' úseček a plo{h, 8eometrických konpo.zičnich obrazců, pťostoru a hnot, souslavaponěru lidského Éla), čiDitel foÍnální Ú..B!b} día' ďicík áoDité propoíooná].nÍ haffionii' P' a jejich záIonitosl je před.

nětem nauky o proporcích. v dějinách

unění a dohů se vyskynjí fuzDá poj€Íp. a vyjádření proporčnícb poměru| geo.

n€tricky, poÍloci úsď€k a plocb, n. po.

mocí úněry a domků' aritmeticky' cit prop' se projevuje již v pravěku (souměmost

a zásada op8kování ve výzdobě)' v stalo.věkých kullurách se objevila ?Áada !něře.ú lidstébo těla a objeklivních p' Recká

antika Dastolila jednak zásadu neměnnýchideálďch p' (viz: káDoD), odvozenýchz lidského těIa' důležilou pro zobrazujiďuměni a archilekturu i unělecké řeúeslo,dále relativní jednolku poměrové miry(liz; modul), odvozenou ze stavby, jedDď

konstrukci zlalého řezu (viz). Významproporciona|il' Mvozené z lidskeho tě|a

i modu|U pÍo symetrii zdůÍaznil řimsky te.

orelik arch' Vitruvius' Měření a geometrii

za pomoci lrojúhelnitové sítě má v kom.pozici poslavy i ýaveb středověk, obemá.mený ťovněž s Íadicí zlatého řezu' Z an.

úckých ásad lTcházela renesance, kterávyzdlihovala Íněření a dokáz8la opraritantický kánon. Posledd rozměroÚ a pro'porční systém zv' modulol, odvozenýZ lidského těla, rJpracoval pro architektu.ru a uůanismus franc' architekt l,r corbu.sie! koleIŤl |oku 1950'

plopyleje' propylaje (2 ieč'), monunentál'ní útvar brány v antické architektuře, se

vstupními budovami i pňp. schodišli' ve'doucí ke svatyním nebo k hrazeným okrs.kŮm' NejznámějšíJsou athénské p.' zbudo.vané v 5. stol' pi' n' l'

proÍoci, bibličtí proroci (i apokÍ''íní - sibyla) a u]dci lidu od Mojáše po Jala Kiti.tele, v užším smyslu ti, jejichŽ činnost za.chttily knihy starého Lákona' Podle nichse dělí na větší íI,áiái. Jeremiáš' Ezechiela Daniel), časěji pospolu zobrazovanéstarce rybavené knihami i osobnimi atri.buly (Daniel se dvěma lvy)' a dv8náctostatíích me!ších p., zobrazov8íýchv úp|nostina poÍálech gotickych katedrál'lednollivě Z nich byli zpodobo!áni j€n ně.

kteří (Anos jako pastýř' Habakuk s andě.lem, Jonái s velrybou apod').

prorcenium (2 ieč., |at'). púlodně pódiumpí€d scdnou antickeho diladla. podějipředni c.{st jevišlě mei oponou a oÍche.sEem, někdy jen alchitektooicky čl€něná

a jiíak zdobe!á s!ětra mezijevištěn a hle"

dištěm'

Pros€řpina| PeIsefoné

Proskov, Proskau, pol Prószkow, slezská

kelamická manufak|u.a založe!á r. 1763

hrabětern z P', od 178ó zavedeíá trké na

výrobu kameniny a před r' 1788 pře$ěbo.vaná Dietrichsteiny do Hranic !! Moravě'

/169 I

vyláběb se tu rokokové nádobÍ (laké fi'guralni\lanky) pol] h aro\rým ivyzdobn)ín\|i\cnr HoIiče. značene Zpravld]i] modĎimnebo manganovým P'

ró@l|r íboDťz{E

a^9{1

,ffitiÉóí'í;ř)I I: st.í l

prosli$cse (z řeč'), adorac€ božstva. poz.déji táké s!élských vladařů, padnutím nakolena a políbenim země nebo nohou.

v pozici p. jsou zobrazo!ány ještč posta\T,andělé idonátořipřed Kristem v raně stře.dověkých mozaikách' niístěnné rnalběa iluminaci.

prolpckt (z lat.)' průhled' pohled do dálkyna město ap', v přeneseném snyslu gÍafic.kó či maliřskó zobrazení Íakových pohledů(veduta)' V divadelních inscenacích mačilp. zadni stěnu s na]ovanýn průh]edempříÍodnín či arohilektonickým. scéna ital.zlaná ,.per angolo'. podávala na p' záběrv šikmém pohledovém úblu. kle.ý určildalši prostololou konslrukci balokní in.

prospekt Yarhan' piední stěna varhan, je'jich alchiteklonicky iešený a rúzně deko'lovanÝ kryt, zejména \' obdobíbaroka ná.Iočnč fomovaný. sochařsky zdobený aza'čleňova0ý na kruchtě do koslelního inte.néN.

proýa!. paÍastas, paslas (řec'), v antickémřťcl.ém doně slavnoslni síň otevřená dolniliního dvora, položená vedle sálu's nírnž je spojena dveřmi' n' mezi dvčmablalnimi mistnostmi rodiny.

prostr|os (řec.), typ antického chÍámus iádou sloupů s otevřenou sloupovouhalou - ! prufulí' Zdvojením typu p' vzni'kii anfiprostylos.

l-Jaoao

pÍotisk, měkký kÍyt (franc' vemis mou),lechnika umělecké grafiky, druh leptu, kdese kresba protiskuje na kovovou deskupřes papí a velmi měkký' prualý krÍz vosku a loje' Takto ryznačená kresba sevyleptá' Technika p' byla sice známajižodl7' stol', ale vžla se tepne od konce minu.1óho stol'

přolodórský sloup, označení uávané ně.kdy pro fasetovanÝ sloupový pi]íř egyp$kéalchilettury Nové říše. víojová souvis.losl s dórskou aíchitekturou zde yšak ne.byla píok|áána.

pÍo|oporcc|dn. nazel uávany něld1 pročinske nadoby z d1nastre Cou re3'-4' slol' př' n' l., vyráběné z kameninys přiměsí nečistého kaolínu a opalřené živ.covou polevou,

protoŤenesance (z ieč' a franc'), označenípro anlikizující kultumí a urnělecká hnuú1 1. 13' stol' v llálii a jižní Francii, jež bý.va]i rykládaná jako předz\'ěsti r€nesance

15. a 16. stol' Platí to Zejm' o florenlskén' loskánské renesanci, charakterizovanóna po1iarchilektury (11. a 12' slol) návra.lem k antickým ablavně starodestanskýmvzorum ! dispozici baziliky, v utvářeníčlánků a způsobu členění (např' kostel SanMiniato al Monle a baPtist€rium ve Flo.rencii)l tylo slavby skutečně inspirovalyprvní generaci renesančních urnělců.

přorazec, druh pletence, plošný iplaslickývýzdobný motiv napodobujicí splctcnýprovaz, ča-stý zvláště v románské architek-lure.

proíios. (půdorvs)

Prótcus' mohké božstvo antické m}'lolo.gie, syn Poseidóna a oym|y Nády, nadanýschoptroýí věštby, ale také ruzných pro.měn jako sama příroda, iecký předobraziímského boha Veíumna. P. s€ měnilv rumé íviy a unikaltak zraku smnelnftú'

ptolhesis (řec.), míslnost připqovanázplavid]a na severní straně k apsidě ranýcha středověkých východokřestanskýchchrámů, určelá k přípravé mešni liturgie;půdorysný protčjšek prostoru n' diakoni.kon.

provinciá|ni uméni. umění mimoitahkýchřímských pÍovincií, kleré se v evropských'maloarijských i seveÍoafrickýcb oblastechlyíjelo specil]cky pod llivem řimského

/110/

umční v syntóze s místníni výtvamÍnitra.diceni .,barbarského', umění' Někdy sevšak označeni p' u' uává obecně pro ruslikálně proměněnou fuorbu venkovskýchkrilin vzdálených od uměleckého cenlm.

prsa k|enby kápě

prstcncorá bosážj přízdoba podporova.cich stavebních článku přepásáním boso.vanými P$tenci] podle loho se mluvío píepfuaných sloupech (polosloupech).P. b' bylo s oblibou užváno v pozdně Íene.sanční a manýris|ické jihoevroplké aíchi.lektuře a ještě v ápadoevropském stavi.telství raného baroka.

prslenec krček hlavice

průče|Í fasáda

průduch, každý svislý olvor \'e zdivu dou.ící větníní' Druhem p' je i komin odvádě.jící kouř'

pruská hnědl hnědi

pruská klcnbÍ k]€0ba

pruská modři modře

pnůs t (franc. cliché-verre)' gÍaficko..fotogrďická technika objevená tranc. ma.lířem c' corolem| kresba se vyškabe jeh.lou v citlivé WsNě nebo ve v.stvě kí'tu'

naoesené na skleněnou desku a z negalivu1akto vzniklého se pořizují foto8raficképozitivy púsobící jako měkká perokresba'

prúsvitka| fili8rán

prut kružba, kůl

pn'othky' inkunabu]e, omačení pro nej.starši knižní tisky do r' 1500 (pNé tištěnéknihy jsou mohučské tisky Gulenbeťgo'

ry), lisky z lel 1500 1550 se pak na2ývajípa]eolypy' Také nejstarši grafické listy(i ocelor}tiny) jsou nčkdy naz:|rány inku.nabulemi či p'

pryska' skleněná ]ahlička na pálenku,zpravidla čtyřboká, na kovoÚ závit nebona zátku, zdobená nejčastěji připalovanoulidovou nalbou, uávaná na českém ven.kově M konce 1ó' do 19. stol.

prÍskač: dlála

prysk}řice| pírodní pryskyřice, umělépryskÉce

přcč!ó|ková klenba, nepravá klenba, uza.vírající prostor pouze postupným předsu.nováníín tamenu ve vodorovných Wý-vách zdiva, bez pouátí klenáků ve zděnýchobloucích'

předbřcznoró umóni: biedeÍneier

předkaro|inské uměni. u' v hraniďch za-niklé Žápadořímské říše ana oko]nich úze.mích od 5..ó. slol. do 8' 9' stol. zejména!e člyřech tultuíní.h otruzích: v ltáliiu' ostÍogótské a langobaídské' na lb€r.ském polooslrově !' vizigótské, na úemíFrancie, Belgie a! PoÍýní u' okíuhu hanc.ko.mcrovejského, v ostrolní oblastiu' v okruhu irském (keltském) a anglosaýkém' P' u' se v}'vÍelo po ukolrčení velkých€tnických př€sunů, lzv. barbarských krá.lovs1vi, árodkú feuda]ismu' za do.asnéslagnace měst' objednavatelé a swebnícipatří k !'yššín vrstván cíÍkve a s!ělské mo.ci' Kláštery a biskupslvi s€ ýaly mhtemuměleckých dílen a ákladnou malých sku.pin stavebnich řemesel. P. u. představuje

pÍvní stupeň u' středovětu' Jsou v íěmzřelelné dlě vfiojo!é linie| jedna vycháze.la z odkazu antiky a staÍokřestanskébouměÍí, druhá z tradice abstraktního umění

genÍánských a kellských kmenů, tílrnouciho k dekorativismu. P. u. charakterizujesilná ýylizace.

předkÚh|mboYskó Umóni' pÍekolumbov.ské, souhrnné označení ryspělého u' naněkolika územíclr vc středniaJižní Ameri.cc před objevenim světadilu (1492 K' Ko.lunbem) adobylím Mexika a ňše Inků (odEl..vádoru po chile)v 16. stol' Rost]o vci.vilizacích indiánských národú nékolika ja.zytových skupin, \'yl\'ářejícícb slály' Ná.boženstú dosáhlo pol}teismu vesněs s vý.raznýmikulty slunce, měsíce, živlů a zvířat(např' jaguáÍ). Záhy se vyskytuje hierogly.fické píýno, dokona]ý číselný systéma kultovní astronomie. Hmotnou kulturucharakterizuje dokonalé zpracování kovů(zejm. zlata), keramiky a lextilií' Archi.lektuía dospěla ke kamenným stavbáncbrámů, pyramid - chtáirových věá' hřišťpro rituá]ní hru níčem a paláců' Pojelí vy.cháze|o ze zás^dy stupňovilého kupeníhÍnol po vrstvách. Rozvinula se archi.lektooická stulptura a nástěnná nalbav hrobkách' Ústřední význarn pňpadá úze.mí Mexika přiMex' álivu (Veracruz - po.looslrov Yucai.án)' Nejstarší stupeň před'stavuje u. olmékú, zřetelné od doby kolemr' 800 př' n' l' Dokládají je kanenné kolo.sálni hlalry, stély' expresívní masky v po'době jaguiÍa; architektura je málo probá.daná' U. olrnéků mělo vliv na dalšíúzemia kultuÍy, zejm' Maylkou' U. Toltéků (asi500 př' n' l. i2., 13' slol.)' púvďně ve

slřed' Mexiku. od 10. slol.laké !a Yucalá'nu, zahmuje již chrámová města s pyrami.dami, stupňovitými chrárny s ozdobnýmis]oupy, připomínajícími tote ry (např. stř.

Mexiko, Tula, cbrám bojovnftů)' KulturuT. ve 12' stol' rozvrátilj Aztékové' Nejry.spélejší je u. Mayů (4' stol'-kol' 1541)'Prvních vÍcholú (asi kol' 300-900) dosá.hlo v pásmu mezi mex. slá|em Tabasco,Brilským Hondurasem Beliz€ a sev'

Guatemalou; rozšiřilo se na Yucátánu(10' 13' s!ol'); třetí pásno v Guatemalea San Salvadoru rná okrajový význam' Do.chova]y se chránové komplery Mayúa paláce budované na terasách, hustě Zdo.bené reliéfy s náphy' karnenné stély, drob.!á plastika z pálené hIíny a masky. Malbycharakterizuje kesebné pojeÍ a ýrazo-vost' U. A7tékú (9' slol. 1521)vestř' Me.xiku rymačuje schopnost asimilace vliw;těžilo zejrn. z u' Toltéků' Aaékové budo.

/ r71 /

vali velká města (pozdní hlav' město Te.nochtitlán zal' 1I5, d!' Mexico city).chrámovou aťchitekfuru obohatili o kom.binace pravoúhlého a truhovébo púdory.

su (chrámy Větru)' sochahká díla jsou

aračně styÍzovaoá. Pozdoím projevem

malířství několita slylú jsou iluminovanéknihy s tématy světskými, mylologickýni'obřadíími texty ap'

' vmiklé po dobýí Me.

xika' Jihoamerictý otruh představuje ze.jm' u' |0ků (l2.-Ió' sto|') ! pásmu Kor.diller v Peru, od konce 15. stoi. iv Chile.

Kamenné cfuány jsou bez !€ras i na teía.s.ách, k zvláštnostem patí náhroboí stavby'

Pío alchitekuru je příznahý nedoslatek

smyslu pro pručelí a pro uchil' skulpturu.V ornamentice převládá geometrický or.namenl,

předpjatý beton: beton

piedÍománské uměni, u' ď 5' do pol.] ] . stol. Před vmikeú románskéhou' (kolem r. 1000 ve FraDcii) se v}Tíjelo na

tie(h stupfuch {viz):u' píedkaroliDskd, ka.lolinske a otónskÁ moiarabské, ve Skan.

dináúijiž vikingské (viz: severské u.)' sou.běžně s otónským u' se ve Francii rodiloÍáné románské u. Na nďem území se v ob.

dobí karolínského u' ťozviúulo velkomo-ravské u' (viz), mající Úman i pÍo počát.

ky ý9]e českibo u' v raně přemyslov.

stych Cechách 1srovnej: doba hradištru)'

předsádka, ýránky papíÍu v knize mezi

deskani a vlastoí knihou. P' potahuje pí-deští r prostředkuje pře'hod mezi vazboua tištěnýÍÍ! textem'

předsiň, vstupúí a komuDikační prostoÍ,

odkud se rstupuje do hlavního prostoru(schodiště, sálu' ale také chÍámu), u pí.b},tku do vlastních obÍných mistností.

přechodné slohy, rlten ivĎí s', označ€nípro slohoÚ synkretismu., charakteÍi$ickýDío tvorbu Děkterých obla5ti mezi dvěma3]ohwými obdobimi, kdy se kombinljíprvky ltaďfuo systému a nově pronikající.ho poj€tí. Přítlad íornánsko.gotické archi.lektuv 13' stol' v Něúecku není iedi!Ý.obdobné jlou na severu a ve Španělsliupřechody m€á gotikou a renesanci' mezipozdním barokern (rokokem) 4 klasjcÍs.mem ve sťedni Evropě, ve spaněhkuapď'

přek|ád, v arcbitektuře příné spojeni dvou

nosných vertikálních článků, lodorovnérrzavření otvoru ve zdi (na rozdíl od á.klenku nebo oblouku), monolilické čizdě.né, dnes zpraúdla betonové'

př€ma|ba, změna puvodní malby nanáŠe.

ním no!é celkové nebo ďči bare\'né vrst.\T' Jde buď o časově blízkou autolskou p',

zpravidla částečnou, která s€ stává součáýtí originálu, nebo o p. dodate&é, které

měly skrýt álady lastalé na obraze nebo

na nástěnné rnalbě časem, nebo přizpůso.

bit dío íoÝému vkusu aPod' Tyto p. lze

odslraíit rcslaurátorskÍ'n ásahem.

přeíosný 0|tář| oltď

přeprdajici vllla: meaDdr

přepáslný s|oup| plstencová bosáŽ

přeplótováni: plátování

příbornikl buffet, dressoil' kredenc

piička, v architektuře lehká vDitřni stěna

z ruzných matenálů, upeměná nebo zavě.

šeflá, bez nosné funkce, oddělujicí jen pro.story. Dutá p' dnes č8sto ukýá instalač!ísystémy' P' jsou púvodni n' dodatečné'

přičná loď| tralsept

příčný řezl podélný řez

ořidešti, vnitiní stÍany desek knlžní vazby;

potahrrje se paprrovou předsádkou' Na

přední p' se umísťuje exLibris.

přihrrdek parkán

plihÍádkoyý smrlt| smalt

piikryradln: pokýky

přílb!, 1' helma, ochranná pokývka hla.!'y, součást zbíoje od pravčku' Anlickda ewopslré p' byly nejčastějj po|okulové.

orieqtální kuželové, obojí s ruz!ýmihřebe"ny a ozdobámi' takó s náročlou teDanou

a.inkrustační výldobou' Nos byl ctiráněnpásko\"ýn náíosnftem' středověk přiíeslvelký hÍncový tvar (12'-13. stol')' pak

kbelcoÚ (14' stol'), oba spočívající až íá

rameoou, vpředu s otvory. Později sep' znovu oadlehčuje' opatřuje pohybliv}mičástmi' přede!šÚn hledim' a dit€renoljev ruzJé t}?y pro jedce a pčcbol.u v kom.binao s kroúkoq;n bměnlm' sišák mělzpravidla hrotité bleď, kapalín byl železnýklobouk se širokýrn okajem' Z kapalínuvmikl šalíř s nadoční střiškou a protažením

v lýlu' Z šalíře se ryhranil morión, obeotýtvaÍ p' uzívaný od i6' až do 17' stol', svy.sokým hřebetrem a měsíči|ým, vpředu

ivzadu zdvlžeDýn a vyhroceným okrajem.Jiný tvar z třicelileté víky, tn' pappen.

heimka, měla ocbranné díy z plátkú na

uŠích a na krku' od 18. stol' ztrácí p. svou

bojovou funkci a do 19. stol' přeává, hlav.Dě v lehkých tvalech ]edtrotliÚch útvarujízdních vojsk' Dnešní ocelo!é polníp' jcivi]ru'p' z'umélych hmol sledujiúčelochraoy preo lrnym ura2tm nez Doonym

a sečným' Zvláštní dekorativní tvary mě.ly od 14. stol' p' tumajové a kolčí, a ty se

nejčastěji obrazily v beraldických fomáchp' 2. helmic€, druh věžové střechy.

přiložkri lizéna

pří|ožkoÚ pi|i opě.!á soustava

pňpor!' podpúmy .Lá!ek golckého klÉ-

íebD,bo žebía, opticky i fak|icky přejma'

r\FrlgP,i. \

šálíi

,ffi\

W\pappenheimka

přilbN' l'

fl\\péz::--+'

k!palín

AV

I 172 I

]ící čásl klenebního tlaku. Zpravidla mají

tvar polosloupu s vlastní p&tkou i hlayiď,

iindy jen prlltu o pokračujícím profilupodpíraného žebřa (hruškovén, klíno'Vém' \Tžlabeném ap.) při pilíři nebo přizdi' P. obklopující pilíř qtvářejísvazkoÚpiliř, sanotné spojené r. svazkovoup. P' ukončená konzolou nad podlahou se

nazývá kusá, zkrácená p.

psalt€rium (lal')| Žahář

psaničloré sgralito| s8rafito psaníčkové

pseudobarokoi neobaroko

pseudodipteros (řec')i dipteros

pseudogotikar neogotika

pseudoperiplero. (řec'): peripteros

pseudorenesance: neorenesaice

pseudoskica: rikordo

P!ýche (řec ). posta\a anticke m)to|ogie,královská dcera, kterou' podle Apulelova\rypnívě!í, miloval a pojal za nianželkuAmor (Eros). oblíbený námět renesančniho malihtví'

psychedelická tvorba' směí \"ýtvaméhousilování v ó0' letech, k|eré chtělo zachýlitodraz psychických proměn po poátíhalu"cmogenu,

psychonachie: ctnosti a Neře$i

psyktér, alglická objemná nádoba, v níž sev ledu chladily nenší náPojové nádoby'

pt9čí perspektivr| pelspekliva

plero a (řec.)] ochoz

půdni ÍldezdiYka' zdivo domu přesahujícíslrop homíbo patra a nfšující půdDí pro.sl0r,

púdorys| náI]6

pueblo (špan'), nrízev indiánské skalní ves.nice na jihozapadě usA. v seveÍni fugen.tině aj'' vybudovane z kamene čisuŠenýchcihel, stupňovitě v přikrém lerénu bez uli.ček, jako velké pospolné sídliště'

pul posměšný název pro čalouněné sedát.ko válcové podoby, časý doplněk seda.cích nábtkoÚch souprav podle módy let1850-1860.

puIcine||a (ital')| okruí

pulírovaci běl (z něm')| lďticí běl

pUIpit (z ]al'). čtenářsky i prsařsky puh,lektorium. psacr sto|ek se zďikmenou d€ýkou; na rozdil od aDgl. $olku zv. daven-port bez zásuvek'

pultoiá sliecha: střecha

punc|áky: buncláky

puncovaná ry1iÍli tďkovaď tecbnika

puncováni (z něm'), l' označování dra.hých kovu autorskou, mě$skou' sátDíznačkou. 2. dekorační ražeď geometdc.kých vzorků do ruz!ýcb kovoÚch i měk-kýcb podkladú' P. bylo např' užívá.no }.výzdobě zlacených aájti gotických

punklováné sk|o! sk]o zdobené r}tímn, rysovanm olamantem,

puÍismus (z lat'), snaha o stylovou čistotuv tvorbě, zejména architettonické' V his.lorizující aÍchitettuře a v oboově historic.kých staveb v 19. stol' se p' projevovallpě.nim na tzv' čistéÍt slohu a tvrdě odstťa.ňova| pozdějši úpravy' v architelruie20' stoi' se rymž názvem ozMcuje úsl||

o Úraz nepňzdobené konsh*ční ákoni.tosti (ff corbusier), ve výtvamén uněníÚsilí o'noyý řád' kteťý by čelil improvi?áci

Purkyně s. v' U.: ufuělecké spolky českéa noravske

puřpuri č€rveně

pušpsn (z něm.)| tvrdá dřeva (zimostrázo.ve 0.)

putto, ital' název nahébo ďtěE, zobrazo.vaneho zpravidla bez kiidel;jeho t)?y vy-woň]a italska reDesance' ale uiván bylze.jména v období bďoka. P. je novověkouobdobou atrtických amoretú a érofu. Dro.tějšken středovékého andílla' .

puzzuoh (ital. telra di Pozuoli), MllečeNené n' nahnědlé banivo, hlinta z okolíNeapole, červený n. hnědý okr'

pyknoýylos (ře.')i interl(olunDiuĎ

piirážka| ostění

přírodni prrk. ohrazeoy {sek piirozenékíajiny' t něnu b'.vájen umé|e zdúraměo

Jcho přilodnr uNar. P' p', který se D.vinulpřed ]850 Z anglického p' Je vlaslně typemméstsk.ho parku dodnes up|atňovanym'

přírodnjprysktiice,rost|innéihmyz zplo.diny. zejmena {měŠky stromú' na vidu.chu luhnouď balzáiny, teplem měkDoucí,a|e rozpuslnelen orgaDickymi Íozpoušted.ly. n|ko]i lodou' P' p' se užrvd jako |akú(damala. elemi. kopáI)' politul (šelď),lmelÚ a v Íeíaurátoíske praxi'

přh(řešek, místo při zdi kryté zvlášní stíí{ou. zPlaÝidla Puhovoul p' je zpravidlaznzovan nad vchodem lmarkýza\ nebobalkónem

piituha, kování na dveřích spoiené s kle.padlem nebo zámkem, také lioriání oa ná'0FKu.

piiŽedni pi|ii piliř

/ 173 /

pr|on, komolý jehlan o obdčlniko!é zá.kladně' Dvojice p. stály při vstÚpu do ná.dvoií cgyptských chrámů' odtud přljalp' enpír pÍo brány patků apod'

p]ramid' (z řei'). čryřboky jchlani

V elyptskť alchitťkluíť monUmentálnihl obka kÍálů slaré a střední řiše, obsahují'cí v obrovskó zděné nase chodby a maléhrobní komory' Nejstarši p' v}ainuvŠí se

z mastaby, fuěly lomené a stupňovité stě'nv. seŠavenč z nízkých komolÝch iehlanů;náioře někd]' uzavř;né monoiiticÍýrn py.ramidionem.

pyrlmidálni kompozicei figura pyIamřdalN

plramidion (z řec.), nizký jehlancový vr-

chol obelisku. laké !Ícholový útvar pyra.

midy, téhož nizkého tvaru, Zpravidla no.nolitický, někdy zlacený'

prrop (z řeč.): gra!á|

pl'rds (řec'), antická schránka válcovéhonebo soudkového t\,aÍu s víčkem, původně

dřevěná' pozdě]i z ruzných maleriálů,např' ze slonoviny, reliéfně zdobená'k úschovč toaletních potřeb, šperkll, aletaké masti' Z p},ddy odvozen název piksla'

desetilelí 18' ýol. v Anglii, v době vládykrálovny Anny' charaklerislické pro Q.A' s' je spojení palladiánského klasicismus barokními prýky u slaveb převájně Z rež.ného zdiva'

quinunr (lat.), ornamentálni moliv pětice, šachovnico!é uspořádání pěti bodú dočNerce s pátým uprostřed; dekorativníelcmentodantily uávaný 1ďé pň vysam.váni slromú'

Quirinus, stiLrořímslrý ochranné božstvo

oulÍialu (pahoÍek v fuÍŤlě) a jeho ob),va.

lel, původně Sabinů. ]ehož kull byl potla.čen kultem MaíoÚm a ztotožnén s ku|tern zbožněného Romula.

rabicka,lehká stavební příčl(a z d.átěnéhopletiva omilnutého sádrovou n' cemento.vou maltou, naa. podle K' Rabilze' kterýzav edl užíválí těchl o lehkých píčet v po.sledni čtvíině 19' stol.

rači brněni: bmění

radnice, budova urč€ná I( zaledání a jed.

nání obecnírady a správě obce' Má před.

ýupně v I' řectých měslských ýátů (řec'búleuterion) a v r- ímského senátu (lat.

vesměs cuÍia). středověkó I' a úřední bu.do\ry měststých republik v Itálii záhy pře.jaly typ opevněného městského paláce

vesměs s !ěí, kdežlo v městech na severu

Evropy dlouho slučovaly funkci správní'reDíezentativni s tržní. K hlavniÍn prosto'

ráň hisÍorických r' patří zasedácí síňa kroÍně dalších úředních nístností a věze.

ní také kaple. Na severu r' ve své dispozicičasto obsáhla městskou věž, která je opa"

lřenahodinamin. složitýn orlojem. Ve stř'Evropě od gotiky po baroko je předmětem

studia r. l. program a uspořádání Ýnitřního prostoru, itonografie Úzdoby vnějškui vnitiku, 2. dispoice r. a situace r. naprostranswí, její vztah k blavnimu měst.skému chrámu a jiným veřejným měst.ským stavbám' Z hlediska zaslavění celrtramesta roalsulem€ zejm. l' slluovane sa.

moslalně uproýřed náměstí (u ná5 např.

oIomouc), nárožní r. (např' staťoměsl.

skál Prue) a r. řazené řadově (např.r. v Plzni).

Racren. yýrobna kaneniny v lorýni po.blíž Aachenu v 15' až 16. stol' sedé i híě.davé nádoby, iÍthlych i baňarych Naru by.

|y zdobeny r},llm.l|ačenim ire|iéfní rnode.

lací a opatřováÍy solnou polevou' Značka.mi bývaly iniciály výŤobcú.

Rafiáel archandělé

rnjské dřoroj orr dřevo

rajskó řckt, alegoricl{ motiv slarokřes'ťanského unění, člyři řeky s}mbolizovanépÍamenky (Gihon. Pison. Euhď. Tigris)'pozoel zosobnene muakymr posmvamls amforami s 1ekouď vodou.

rajský dvůn ambit

Rak: zvělokrub

ratu 0ap polěšern)' japooská čajová mis.ka' čemě nebo čeNeně polévaná' zpíavidla bez výzdoby, po vzoru mistía códŽiróz konce 1ó. stol'

rám' ochranný a vesměs ozdobný lem ob.

razu, grafiky n. reliéfu, z kleróho lze dío\'yjmout' jednak nepřeno6ný, namlozespoleny s ďchiteklurou, iedoak přenosný'

sámosDlný a zaverny. tj. rám v klasickém

slova smyslu' R' č]ástecné zabraňuje po.

škození, uzavírá dilo' vydéluj€ je z prostře.

dí a zároveň tvoří pfu mezi n a stěnou' Je

čtyřúheiný, mnohoúhelný, kÍuhoÚ n.

oválný. Přenosný r' býá ňotolován ze

dře!a, sádry, štuku, kovu, nékdy na po\Ť.

chu \pojuJe hmoly (např' dřevo potaŽene

tertlliI n. kúí)' Pienosný Í' se uplatn||

v ímské antice a ob€cně je uáván od

14' 15. slol' u ávěsného obrazu. R. jevesměs sestaven z lišt' Podle profilu a zdvi.hu lišt rozemáváme dva hlav!í dfuhy: í.'jehož liš|y se zdvihaji a vytváieji jímku pro

obraz. DoloženÝ na dně n' tvořící dno, r' zv.

obrácáý, jeho; supňovité lišty lTzdvihují

rakujati (iap'), rucné qŤdběná ustostěn.

ná pestie polevana japonská keÍamikaurčená k obřadu píprary a pití čaje.

quadralurni maliřstri: kvadralumí malíiství

qurdriga (lat.): triga

quldro ripostato' italský ná?ev pro ná'stropní malbu provedenou bez pohledovépenpekti!'y, jako by šlo o nástěnný obrazpreneseny na sÍop'

qu třocenlo, ital' ozDačení 15. sloleti, lé"

ta 1400-1500' uívané v umělecko-hislo'Íické literatuře, hlavně v souvislosti s pa'mátkami té doby'

Qucen.Anne{ly|e, angl' název pro tvor.bu, zvláště pro archilekturu prvnich dvou

/ 114 /

mé|koujímku obrazu a širokou Zák-ladnou

sc přimykají ke slěně' Plaslická výzdoba

lií je pÍovedena řezbou n. ornamenlem\'llačenýn do sádrové (štukové) vlstýy' Nah|adkou'jen profilovanou lišlu lze nasazo'

vlt i ofuamentální apliky' Renesanmi r'.

sesuvený z liŠl, je trojí: architektonický,podnícený hary oken n. portálů (edikulo.ví r.' arkádový r'). r' kartÚšový, známý od1ó' stol' a r. běžný, jednoduché sestavy'

Bý1,á přizdoben , omanentem, po]ychro.

mován azlacen' Udobí 17' a 18' stol. užiÝábohatě vyřezávané I' barokní a rotokovékozvilinové n. s iin'ín omamentem)istírlmé, profilované' Ý 19. stol' po umělieně Zdobených rámech empirových bylyý ob1ibě rámy s ornamentikou historizují.cích slohů. Ve 20. stol. se vedle ozdobnéhoI' pÍosazují r. sliídmé, hladké n' pÍo6lova'né' Me,i hlavní historické typy r' patří l.benáhký Í', sestavený ze zd\ojený.h ažztíojených lišl, časlo architektonický,v 18' stol' s kovovými aplilani, 2. blondel,flancouzský r' pojnenovaný podle arch'Fr. Blondela, tvpický pro období Lud!,ftaXIV' a XV.' profilovaných lišt s měltýnv'ÝŽlabkem, prohnutýli okrajia plastickoupřízdobou v rozích a na stiedu ]išt (velicepůsobivý, Uívaný i ve 20. slol.),3' Í]orent'ský r. širokých lišt, Zdobenýih dubovýmaj' omamentem' vedeným v pásu, 4. ho.landský r' obráceného tvaru, lrysoký i níz.ký. zpravidla hladký, z tvrdého dřeva mo.řeného a lešlěného s charaklerislickouvnitřni lištou, jež je na povrchu mímě zvl.něná' 5. ípaněhký Í'' jehož vnitřní a vnějšíokraje lišt jsou bohatě řezané a svíraií nižšístřední plochý pás' barw doplňuje zlaceDía oÍnamenlika těí z tradice platereskníhoslohu. Malba na plátně se vkládá do l' jižna lz!' r' vnÍřnim, slepém lnapinacl r'.běiné nany blrndram, i nem'1' Ťempera'pdsre| a 8rafika {zpravidla v paspar|é) sťiešIě chlafu sk|em' Ve sliedo\.kede\kovema]bč se Wskrují r'. které jsou součástídesky (v},\"ýšený okraj) a zlacené n' i ma.lovanó. U ikon a j' desek nůže rám dopI'noval kovová ozdobná fólie,

ramenát, šabIona klenebního oblouku.dřevěná pomocná konýrukc€, která slouá]ako- opora pň Zdění oblouků a kleneba ma t\'ar poŽadovaného lrofilu' ve stře.dn\éku promén|iva. pozdi1i pelná. opa.kena pohybl|vou čáý|'

rámorá lonstťukce' u dveři a oken dřevě.ná, kamenná n. kovova k' pevne spo]ena se\ta\'bou' JsoU na ni zavďena kildla okeni dveí ses!ívá z prahu, svislých stojeka z |ÁopÍul

rámotó hodiny. hodiny UpÍavené k zavé.šenijako obíaz' kde ciferru} |e UmNtén dostředu omamentem bohaté zdobene p|o.chy. R h byly obhbeny zelmena v nedlou-hém období druhého rokoka lolem 1850'

tAnp! (z franc.), l. ro\'ina s míným stou.páním k vodoÍovné rovině' komunikaceuYnitř budovy, na vnějšku n' mimo budo'vu, 2. konstrukce s řadou světel, např'k osvětlení j€viště, 3. v divadle předscéna.čásl jevišlě před oponou.

raná golik& gotika

íaná rencsance: renesanc€

Ínné b'rolo| bďoko

ranó roholo; rotoko

Rankova soustavai krov

rrntoá|áž: rentoilováni

taporl (tíanc'). pravide1ně se opaku1ícrmollv orlamenÍu na p|ose n' V pase(h'

řlsuÍa (]at.), qmazané místo v psanémtextu, jmenovilě ve ýředověkém rukopisu'

r'liono|e (lat'), ve středověku součásl li'turgického oděvu katolických bhkupů;jsou to dvn,kusy látky kryjiď pÍsa a zádaa spoclvajlcl na oÍ]ate'

razidlo: puncování

rcady.made (angl'), nejčastěji tojrozměr.né dilo (objekl, v') vzniklé spojením jed'notliÚch, zpravidla průmyslovč qrobe'ných Předmětú denní potřeby n' jejich čiás'tí' V kompozici získávaji uměleckou hod.notu a no\"ý význam' obdoba koláže (v')'PNni r.-m., ,,Kolo", zpracoval M. Du-champ ť. 1913 (v. dada)' PríbL]zné monlá.že jsou charakterislické pro sunealislnus(r)' pop-art (v') i mobily (v' kinetickáplastrl(a).

rcalgaÍ, čeNenoautč, silné jedovaté nerostné barvivo pouívané starÍni nistry,podobné auripigmentu. chenicky je losm ( arsenaly,

rca|ismu! (,lat')' 1. obecný pojem cslelikya leorie uIÍění, odrážející vztah uménik vnéjšíi vnitřni skutečnosti a zobrazovánískutečnosli v smyslově poÍiátelné podo.bě' od anliky sev pojetí r' a procesu realis.tické tvorby vysky'tDje kate8orie napodo.beni (řec. mimesis)' kalegorie umělcckéhopománi a lypizace (proces unéleckéhoodhalování podstaty skutečnosli a zob€c'něn', kategorie uměl€cké pravdy ap'V někteťých teoriích (íapř' vobdobírene.sance 15' stol') se míslo terrnínu skuteč.Dost ifskÍuje lermín píroda, jež je pojímána jako učitelka umělce' od 18. stol'a zvláště v 19. stol' názor o napodobenípřírody rnizí a v 19. stol. nabý!á pievahvkoncepce r' jakoáo směru t!ůrí činnosli,jenŽ je určen umělcovou tendenci' klad.nýrn přístupem ke skutečnosti. zároveňvšak podmínčn procesem vnímání; doprotikladu k r. b]'vá pak kladem idealismus'; r' pól nicménč nevylučuje obrazo.tvornoý' Píoblematice r. věnovali rovnéŽpozornost klasikové manhmu a progra.mově se jím obirá marxisticko.leninská es.tetika a urněnověda, klerá v€ 30. lctech20. stol' zaved]a poj€m socialjstický rcalismus' Podle níto neni směr. nýbrž m€todaumě]eckóho poznání a Zobrazení člověkaa světa v nové epoše spoleóenských vla.hů, pojímaná na zásadách teorie odraZ]'K rysúm s. r' paří stťaÍiokost, náZornosta typizace. v uměnís' r' existujípřijcdnotětéto melody ruznt,sty]ové proudy, sou\li.s€]lo napÍ. 5 Bao|cl n. s umelecl(ou osobltosti. Pojem s. r' se neuÍále obsahovčměnil' Marxistickoleninská uírěnovědastejně jako jinó koncepce dějin uírění ne.nechávaji stranou ani složitou ploblema1i'ku hislorické podminěnosti Íealistickéhoumění minulosti' 2. RealisÚus je polažován za zákLadní Íendenci figurativni]roumění a rovněŽ je zkoumána specifičnoslr''v.architektuře a rržitém uměni' Do po.preo zajmu vslupulr ruzne rypy r, v nrnu-lých obdobích i nnohotvárné Fojely po.znání a Lrmělectého vÍádřeni skúlečnostia je]ich podmínky' Hovoří se o realistic.kén ímském portrélu. golickém r. detai'lu, renesančnim celostníÍr uchopeni sku.

/ 175 I

te&osti ! 15. stol', r' holandského mali.sM 17. stol', r' jako sÚěru v 19' stol' ap'

tecepláře (z lal.)' přííučky technik malby,sochařství, uÍněleckých řenesel a pozdě]i

i grafiky, dochované od 9' stol' K nejdúle.žitéjšlm rukopisným souboÍům pathAthoska kniha z poč' 18' slol'. rukověťikonografie a osvedčených předplsú malířských technik ze staÚch klášlemích dílen,udťžujíci tradici byzantského umění; velmi

rozmanilý je traktát schedula divelsarumaltium (lat', složka rozličných uměni.),

soubor piedpisú v redakci řeholnftaa umělce Theophila Presbrera, vzniklýto]em ť' 1100 v kláš|eře Helmerhausenv Německu; kromě jiného zaznamenávát.ynikající techniky malby, smaltu a

'át.niďú, jež lze srovnávat s technikou docho.vaných památek'

redukce (z lat.), l. zmenšenina mámóhosochařského día staÍého n' nového, pÍo.váděná zpravidla mechanickou cestou,

často odlitá do bronzu, určená ! někoiikakusech pro zvliáštní, např' pamětni účeln' !rydávaná v sérii pro obchod' U soudo'bých děl je provedena podle variant (viz)ve stavu návrhu n. podle dokončeného dila. Srovnejr ricordo (pseudoskica). 2.

v a.chftektuře zjednodušení výstavbyoproti ziíměrum a púvodním plánůmn' zjednodušeni jednotlivosti (např' čláí.ků).

Íeíeklář (z la|'), spoIečná jídelna klášteran. jiného řeholni}o domu, ve středověkuumístěná pň lřížové chodbě (viz; mona.stická arcbiteklura, klášter)' v 17'

a 18' stol. se často t.yskýuií dva r', zinnía leml,

.€gál' také etažór, Zpravidla podélný náby.tek s otevřenýrni příhradamj ! obchodě,skladišti' v býě (etažé4 na lmihy či sbírky'

Rógence (ftanc')' sloh Ííancouzské arcbi.lektury a zejn. vnitřní výzdoby a nábý.káhM za regeDtslví Filipa z or]éansu(1715-23) v době nezletilého Ludr'íkaxv' Tvoří přechod od slohu Ludul(a XV'k slohu Lud\'íka xV. Těí z umění dobykolem 1700.10' pro l(te|ou je příznačné

dílo árch' Robelta de cotte (např' ziímec'ká kaple, ve6ailles)' Projevil se pii reno.vacích íěkolika velkých paláců v Paíži.

V řezaném nábytku připouštěl mačnouvolnost a v ornaínentice předjímal rokoko'

regiona|ismus (z franc.), v novodobém ýý.tvamérn umění místní hnutí slouzíci kul-tumím poťebám dané oblasti a zaměřenét její přírodni, etnické i společenské osobilosli; ob.lTkle má vztah k regionální litera.tuře' sociáhí základnou býaji pňrozená

centra krajú n. jiná malá něsta' Pďátkyr. v českém a moravském uměllí spadají dopřelomu 19' a 20' stol' Jeho krátký ýojvrcholí v mez,válečDém období, kdy se

v něm střetáv8ji síahy odstředivé a kon-zelvatimí s úsilím o souvislost s obe{nýmunělectým ýojem v zemi, kroÍně jiného

ve Ýýstavni čimosti. Tuto vazbu dokládánapř' činnost Sdružení jihočeských ýar-niků s' avantgaldní skupiDy Lilie (srov.nej| uínělecké spolky)'

regu|a (lat'), 1. destička umíst'ovaná pdtngl}'fem dórského kladí' zespodu zdobe.

náještě kapkami' 2' řehole (viz; řády)'

(n' dolozeného) vzhledu doplněny chybě.jící výmamÚé a z hlediska celku výtvaněn' technicty podsnmé části' V poměruk púvodnímu vzhledu r. dosahuje růaréhoýupně věmosli, a to podle podtladůa pÍamenú ipodle metody r': €xďtnír' vzniká podle doložeoého staw' anelo.grka Í' podle obdob. h}poE cka Í' Da

zák|adě vědeck] podložené h}poté4'

íeliéí (z franc., dle itai' relievo)' sochahkédilo tvořené ! ploše a docilující třetího roz.Íněfu pla$ickýn náznakem' R. \TstDpuje

nad ákladni plochu n. je zapuitěí dohloubky (pípad en'ptstébo reliéfu, r' encreul' Íranc')' Podle plastického !'ypnutl(rozponu) se dél| r. D]zky (ba.sÍelieq. íř€d.ni 0t' mezorilievo) a vfsoky (hautrelié'.vystupujin z plochy lrce než polovinou

objemú' Pro utvářeni nizkeho Íeliefu je

zvliíšé významná perspektiva.

re|iéfÍi inlarzie: chebská pÍáce

Íelikviář (z lat.)' schrá!*a úa oslatky, uží.vaná od starokřeséanského obdobi, zpnllve tvaru skříňky' postupně v podobě kříže,hlary' bysty, paž€ tr' jiné c.ísti těla (podleDuvodu relil.viej n' iako skříň architeklo.irického tvaru (4p'domečku, věže ap').opatřeDé nápisy, r' bFají nárďnfiÍ dat.nickým díem zdobeným plasticky, Íyti.nou, emailem, dralrými kameny ap.

lem|rli, ÍemaÍque (fraDc')' z}ušební k€s.bička provedena íěkdy na okraji gTafické

desky před vlaótní prací, k vyzkoušeíí ma.

teíálu'

Renbrrndtora č€neň| ce'vetré

ren€smce (z fraíc.), slohové obdobi' he.ré v ce]é EtŤopě wstídalo gotiku. R' veyýtlamém u' má obdoby iv ostatních ob.

lastech kulfury a je vfazen blubokýchpÍomén ívola. Zrodila se na poč. 15' stol'

le FlorencÍ v prostřeď měšťanstva a na.

ie2la cestu i Da feuďílní dvory' PÍojeúla sejako hnuÍ, které zpnu usilovalo o obÍoz€.

ni antikv (odNd nazev), resp. o návrat

k antické dokonalosti' ale biuy dospélo

k novému uměleckému Úrazu céstou racronai }o zPůsobu worby (teone perspek.

tivy, nalka o proporcích. opdka, pos|upnepozlatky z 8natomie, lové principy mé'

l€gul!

r€gu|ac€ (iat.): kapky, mutuli

rekoíslÍul.e (z lat'), l' zpodobenín. zná.zomění předpokládaného n. doloženéholzhledu nezachované tr' jen liáNti zacho'vané památky (n' urč ého období ]ejíhoýoje) slovem, nákesem' nodelem n. jiným zpir.obem zobraŽeoí' zpravidla v ma.lém měřítku, 2. jeden ze zpusobů obnorJpamá|ek, při kterém jsou v nové hmotě(ploše) do púvodního Předpokládaného

/176/

chanjky) a studiem skutečnosli, klerá je

nalíIána celostně' Na základecb "ra!é

r, 15' íol' vyrostla ko]em r' 1500 v fumě

a ve F]orenciiť' vrcholná (klasická)s před-lllvou ušlcchtilé ktásy v]4,áŽených poně.|Ll e všcs!Íanné dokonalosti unělectéhoprojeýu' od doby kolem r. 1530 do doby

iolem 1ó00 se rozvij€]a pozdnír. a maný.

íisnrus' V archilekluře 15' a 16. stol. se

ÍozvÍejí zvl' typy světskóho stavitelství(palác a lila s architektonicky Uprav€nou

iah|adou' Íoste výŽnam ruzných typů ve.iejných ýaveb). v círtevní architektL]ře se

up atiu]e vedle bailiky centralnityp' Pú.LlnÍ\r\, pÍoýoÍ a postupně i průčel charak.

tťrizu]e ly!áženost a uzavřenost' skladeb.

nájasnost a přehlednosl členěnís pouziťmanrických článlrů' studiuÍn antické archilektu.y dovedlo posléze r' alchilekturu ke

klasicismu 1ó' stol' Pomocnikem praxe

byl} !ýznaIlné lrak!áty o stavitelsní' so.chařstvÍ a ma]íhtvi se i}aíeio na drázeurčo'r'ané jednak studiem antic(ých 'soch,jednak prohlubovaným realismem' Rešilonové obla2ovó t}py (např' různé typy po.

dobizny' mělo podi] navzniku kra]inomal.b]') a přineslo nové náméty svěhké (zejm'mytologicté) i náboženské. V sochaisM se

uplatnila lolnásocha, pomíft' droblá an.tilizující plastika a nolÍm směrem šla i aÍ-chileklonická plastika' Nové technikya úkoly zrodily nová odvětví užitého umě.ní' vzÍost| význam ilus|race 1išlěDé knihy'Vť všech druzích umění nabyla na výma.mu kresba (skici. studie podle skutečnosti,koncepčni kresby, kartóny i kesba jako

sanostalné' lolné dí]o). Na v:fi]oji umě!ímčly podíl zmény ve zpúsobu patronac€a konzumu umění, Iozmnoženém o sku.tečné sběratelství rušný mezinárodni ob.chod umčleckýmidjly a první ťsta.ry' od2' pol' 15' stol. ser. šíňla z Itálie po ostatníElropě a všude záh} pňjala podobu ná.Iodniho slohu: jeji vlivy se mísily s tradjce.rnl a Uh'ářely svébytné úlvary národníchrenesancí. naplněné zejm' složlami maný.rismu. U násse prr,ní znárrky r' objevújípied r. 1500. obecně se up]ahila od dobypicd i550 hlavnč zásluhou severoital.ských umělců a předloh. VŽnitla česká ná.rodni lenesance. od pololiny 1ó' stol.ptonikal manýrisnrus, vrcholíď v rudolfín.ském umění'

rcncsancc karolinská: kaÍolínské umění

renesance olónská: otónské umění

Íeíesancistnus! sloh či móda lel1875-1895 napodobující Íene$nční for.myv architektuře' v nábylku i umělec' ře.meslech.

rencsanční štíti znak

rentgenoríni nu|eb. fyzikáně optický po.stup zkoumání hmotné ín*tury obrazupomoď rentg€nogramu, zaloŽený na

schopnosti paprsld X prostuporat (nesteiíoměrně) neprllhledné lálky, lŤsh1 hmo.ly bafly a zachycovat se na kolech (olovo,zinek) v někteÚch pigmentech. R' napo'máhá uměleckohistorickému a restaurá.torskému studiu unělcory tecbniky a po.

slupu práce v odstupněných vrsNách mal.by, rozpoznává změny pojeti dila běhempráce a dobové i dodetečné přem8lby; po.sk}'tuje objektivní podklady pro určenípravosti i stiiií. R', postupně uávané od20' lel 20' stol'' u ná. zavedl B' slánský'

rentoilo!áni (z franc'), také dublováoí,podložení malby na plátně novýn plát.

nem, nažehlení staÍého obrazu na novéplamo.

rep|ik,\ obměna ho|ového uměle.kého dila soch., mal', uměI' řem', rytvořená euto.rem (autorská r.), dínou (díenská r')Í. i v autorově okruhu zpÍavidla v krátkémčasovéÍn odstupu' R' obqkle zachovávátechniku originálu a ikonograjický lyp. odoriginálu se vesměs odcbyluje v ikono8rs.fických n. iománích podrobnostech. Ter.mín r. je vhodnÝ zejména pro staré umění'R' odlišujerne od varianty (viz)' kopie(vrz), redukce (viz).

repoussoh (franc.), oznacení pÍo pomůc.ku iluzivního prostorového píohloubení,předrnět umí'těný v popředía obíácený dohloubky zobrazeného prostoru (např.stromovr).

Íepr0dulce (z lal'). zpodobe0r oíiginalugrafickimi n' folome(hanickymi pros|řed.

ky. (ÍeÚ je věmé rozmnoŽeni předlobytisten. Reprodukční grafika má snlj pů'vod v renesanci a zdokonabje se v 1?. stol.

respirium (Iat.), pův. oddecho!á přestáv.

ka, pak sáloÚ prostor pro odde{h vzniklýz rodířené chodby ap'

restauíováni (z lat'), jeden 2e způsobů ob.no\T palnátek, odbomé oš€třeni, které seneomezuje na pouhou konzeNa.i' nýbržpanátku ároleň rekonstruuje (úz| re.konstrukce), aniž narušuje předpokládanýn. doložený původní vzhled' U památekslavitelství se objekt rowěž uvádí do cel.kově řádnébo $a\'u opravou např' střďníkýiny, okapů ap. R' vycháí 2 Ýýsledkúuměleckohistorického a r€staurátorského(n. staÝebně techlického) prúzkumu, řídíse melodami restaurálorsM (teorií Památ.kové Éče) a !T!ívá starých i noÚch tech.!ik' R. zahrnuje íadu úkonů technických(např' třansfer, rentoilová!í, petrifikaceap') i ýýtvamých (např' retuše, viz)'

reubÚ|um, retábl (lat.)' oltářní Dástav€c,

čá5t vystupujíď nad nenzou, u středově-kého gotického oltáře oltďní skříň s nalo-vanými deskami, reliéfy i volnou plasti.kou.

íetice||i (ital): benálské sklo, Ditkové sklo

retuš, r€lušování (z franc.), v reslauíítor-ské praxi baÍevná n. jiná po\Ťchová úprava

rytmelených mí9t, kteií nesmí narušit cel.kový účin malby, plastiky n' obe.ně povr.chu památky. Platí zálada, že r' nesmipře.sáhnout do Zachovaných částí' U maÍiských děl se rozeznává: neutrální (polrrýváchybéjíď plošky neutrální banou vhodné.ho odslinu)' Í' Iokálni baí/ou (pokr}'tido.plněnýCh plďek barvaíni jejich okoli alebeŽ světelné modelace), r' bare\,ným' huýtým tečkováním n' jemljnn šrafováďm,r' napodobiú' doplrňujici originál do pů.vod!ího váledu (má bí odlišena jemným

ohranič€níÍn' odstínem baNy n. techni.kou)' obdobné záJady platí při reslauío.vání polycbromované a zlacené dřevořez-by i kanenné skulplury v exteriéru, kÍeÍá

se u niís s polychromními nátěry irysk}'tuje

velni vzácně'

reverenda (z lat.),v 16' stol' dlouhý s!Ťch"

ní šal kněí, zvláště nekalolických, učencůi úředníků, tmaÚ oděv s velkým límcem'

šřokými ruká!'y, lemováním i prenrolá.nim; v přenesenén Úznamu někdy téžnoční kožďinový plášť'

/ t17 /

revirrl hislorismus

rélová čcrň: čeÍně

Íezenů (z lranc')' odklívaci, vy'kryvacitechnika, pomocná lechnika ]eplu napo-

dobujícl kresbu peIem n. štětcem' Kresba

se provádí na kolové desce pod leplacikr}t n. na kÍy,l prostředky, které jcj roz.pouštějí. Rozemává se r. inkouíová, tem.peíová' lušová. křidová, ole]ová.

rcžnózdivo. neomimuté cihlo!é i kamenné

zdivo.

Íeiný beton: b€lon

rhÍon (řec')' anlická nádoba k pití v po.

době rohuz hlíny nebo kovu zakončenéhofiířecí h]avou s malou uzavira|elnou Ú.levkou. R' byly uívány už v krélském ob.dobí'

ricordo. ital' názcv pro drobnou lropii pů.vodnískici malířského či sochařskóho día,provedenou buď autoren samým k dalŠimu použiÍ' nebo čaíěji jinými unělci.Jde.li o w. pseudoskicu' drobnění podle

hotového día. označuje se jako redukce'

risa|it| íizalit

rituale (lat'), sbírka obřadnich ňmsko..katolických forÍnulí pro kř€st ald'

Íivrg (arab')' Lryty ochoz kolem na{,lvoři

mďity nebo palace se stňškou nesenou

lehkými sloupy či pilíň.

rizalit (z ital')' lTsunuú čiá5t ve hmotč

slavby, vyÍÚpujíci před prucelí po celé

výšce budovy a rozšiřujícíjejí půdorys' Narozdil od tídla zpravidla nemá okenní osy

n' nanejvýšjenjednu. Při většín piedíupua vice okenních osách se r' mění v kříd]o'

R' bíryá nejčaslěji pravoúhlý' Zdůtaznupstřed. kraje n' obo]í'

Rja-záňská kerami}a, hmčířské výtobky

z Rjazaňské gubemie, bohatě plasticky

zdobené a opaťené tmavočervenou nebosylě zelenou glazurou.

rocrille (franc.)r rokaj

roč||idobl| člvero ročnich dob

íodokmen. rozrod, lývod, histo.ickí pře'hled Íodo!é posloupnoýi, udávajíci filiaci'

Poslup gcnclací a rczvčtvcni lodu' Roze.zná!á se ví'!od' tj' souhm \Šech piedkúurčilóho jedince (sestawje se snéremk vzdálenější ninulosti) a loz|od' t]' sou'hrn víech potomku GÚěrern k pňlomnoýti]. vedle slouňo !\jádření a letopočtu

Í. pouíVá grafické zltá2ornění a uslá]ené

znáčky, u šlechtických rodů laké eÍby' Zá.sady sestavení Í' určuje genei ogie (rodo'pis), jedna z pomocnýclr věd hislonckých've\bíÍkách našich státnich hradú a zámků

bíryají obÍazy, které znázorňují rodoknren

a IoananiÍé vzlahy mezi šlecbtickými rody

v podobě větvi slÍomu.

rodokmen lfuiíůr| lořen lesse

rodokmcn obrazu. n' jiného uměleckého

dila, pediBri (z lřanc'). označeni pro hislo'rii umělcckého día, zahmujíci ]eho vmik,okolnosti vzniku, určeni' pozdčjší umístě.

ní. opÍalT. Wstavení. pÍodeje ap', součást

údajú v katalogu'

Íogír: patina

roh hojnosti, ale8orický a dekolativni Íno'

tiv ve lvaru segmentově nebo esové pro.híulého rohu s širokým olvoÍem, naplně.

ného květy a plody, atribut bohynč hojnos.

ti, uívaný znovu zejména ve !ýzdobě re.

nesance a 0ar0I(4.

rohová skřiň: Iohovnice

íohorá židle. židle orienlovaná do rohumlstíoýl.

Iohorina' pevná organická hmota, zejmé.na rohy. parohy, kly ( z: slonovina), uí.vaná od pravélru k výzdobě běmých i lu.xusnícb předmětú' zpracovaná řezbářský.ni poslupv a souíruhováním'

rohovnicc. skíň zpravidla trojúhelnikové-ho púdorysu. situovaná do rohu mistnosti'

Íochctr. volné bílé íoucho s úzk'ími ruká'!T' sahající po kolena, uávané biskupya pleláty kalolické cirkve pii liturgickýchúkonech. obdobu r' pro oíatní kleriky je

superpelliceum! komže'

rokaj. rocai]le (franc'), ornamentálni Do.liv, ákladni součást rokoko!é omamenli-

[y ve tvaru C, S n. v kombinaci, vmiklý ve

Francii kolem 1715 20. základen je

úlvaÍ m!šlc, přeledený do tlafu hřebintúaplaménkú' Púvodníútlé, hravé tvary r' se

l jiných územních okruzích mění v wary

fantallické a dynamické n' vegelabilniho

ra2u. U nás se r. !ryskÍuje v oMobi1745-80.

ro|ioko (z fianc'), slohový stupeň v pozd.

nim období baroka, pojmenovaný pďepřímačného omamentálni]ro motiv(l lo-kaje (viz). Po náznacích (kol. r' 1710-15)vmiklo ve Francii, kde bvlodlouho slohem

/118i

llády Luduta xV. (17l5-71). Šífilo se do

Nčmccka, Rakouska, Záhy k nám (kol'1730), Itálie' Pohka a Ruska' Trvalo do

doby ko]. r' 1?70' kdy jeho pozdni vývojplobihal souběžně s klaricismem, jemuž

r' Ustoupilo. Zrodilo se v odrŤatu ď mo.nunenla]ity a dramaličnosti' Je charakle.IDnlané zdrobněním. hra!osli a dekorati.vismen' Varchitektuře se Projevuje kupe'nim hmot iprvků a v pojetí interiéru' Vso'cbařsfví je jeho vtělením drobná plastika(laké porcelánová)' Růmorodého ýojedo7nalo l malířstvi. Prvcnslví patí Fran.cii. v ltá]ii školebenáhkéařimské' U nás je

]€ho představilelen N. Grund' Malířslvíuplalnilo galantní výjevy v krajině i bu.doáÍu. hudebni a divadelní írotilT' slav'nosli v 7áhradách i na vodě a ve velkýchi oblíbených dÍobných formálech řešiloplobleÍnaliku světla' oblibenou technikouse !ta] pastel' R' silně poznamenalo všech.na odvětví uměleckého řemesla. Ve vý.zdobč zužittovalo roka] doprovázený da|šiÍri prvky (u nás také páskou) a ši0oa-

lllloa. goti.ta 1,"n.,unlni1 ,o,t'u ,"tii.s laseným mecem' praporcm nebo korouh.!]' vlLytotaná na tržiilich' při moýfch ap',nř|esňuj|c| mesBka pÍirva'

ro|hrcrk: zavíjený omament

ťomanismus G lat.), návaznost na iíms*éumění. v uaim sniyslu hnutí v nizo2em.sken naliřstvi 16. slol' ínizozemskÍ Í.).tězrcl z pnmeho pouóeniitalskym a ie1mnnrsKyÍn uménim obdobi Wcholne Íene.\ance a manýrismu' v Zaa|pl romanslepňsně| k nicnl manvrismu a k ooznánranlických památek' Hlavní předsiavite]é:I Cossarl, B van Orle), mali a kreslii]v' \rn Heemskťrck

románská protorenesancc| proloíene.

románská r€nesancc (z lal.), prqev sloho.vého hislorismu doložený od 14' dol6. stol', napodobení jcdnollivých prvkůrománského stavilelství: slouov. obloukv'obloučkové vlysy ap' jsou začiéňováu ríóslalebního díla 8otického' pozdně 8otic'kého a Úimečně i renesančního.R' r. pravděpodobně vznikla při hledánínového výrazu v golice 14' a pozdnigotice]5. stol.ije piíznačná pro stavilelstvía uži.té unění (zcela výjinečná v sochďstu,).V Zaalpí včelné c€ch se uplahila zv]' napřelomu 15' a 16' slol' Jiným jevem ie zo.brazováni celých románstých s!a\'ebv malbě golické až renesančni v Itálii i naseveruIvesměs lvoří pozadí figuráních vý.jevů, které se odehrá\ají v dáWé minu.ros!,

ronánské uměDí. první uÍiveaáinísloh vestředověku (11. až 1' pol' 13' stol'). oma.čení vmiklo v 1' třel' 19. sÍol' ve Frincii;Ýfiadňlo podobnoý charakIeri\lickich\taveb ch prvkú (p|ny obloul' \|oup. or.Íanentika) s římskou antikou a vznikr. siohu na úz€mich románslrých jazyků'Počálek a kon€c r' u' s€ vjednotli\Ích ob'laýech odlišuje' Navazolalo na pozdníka.rolínskó u'' v Něm' a střed. E\'íopě naotónské u' Záhy dosÉlo k samostatnémuprcjew a zahmulo všechny obory' Arch'rozvinula techniku klenby, obohatilachrárn lypu baziliky, slavby hradů i mčsl-ských palácu a domů- Viizala monum'malbu a sochařstvi' siroce se uplalnilamalba knižnia umělecké řemello. U nÁ ser' u' qlÍelo zejm. v souvislosti s něm. ob.lastí a tNalo do 1. pol13. stol' V stav' Íoz.vinulo typ rotundy ajednolodnilo kostelas mbunou.

rornánlismus (z íÍanc.)' ideové hnutí aje.den z hlavních směrú v lileratuře a výflď.ném umění proje\tjíci se Ía počálku19. slol' vycházel z pozic mfiťanstva,mnohé stránty však přijala i šlechta. Roz.rušoval soustavu hodnol. kteÍé PřinesloosvícensM a klasicismN 18- stol' Protira.cionalkmu ýayělo cit a vášně' Proti ideáluantiky lTzdvihovalo objevené hodnolystředověku a středověkého unění, protiidealizaci požadalek pravdivosti, proti ab.

sllaktnímu pojetí člověka zdúÍazňovaloindividuum, ideu národa; nově pohlíželona pňIodu' Předstupně r. tkví v literatuřea esletice preíomantismu, zdůra7rňujícímalebnost, obrazotvomost. kvalitu neko-nečného a toÍnanilého. Počátky sahají doposlední člvrtiny 18' slol'. hlavní etapa do1' pol. 19. stol', po níž v některých oblas.tech pieíval pozdni r. V architektuřeÍ' oživil umění ýředovětu (zejm' gotiky,na druhém místě i románského u.) a vestavitelslví i v obnově pamálek zavedlhis-torizující formální aparát a články' v pří-rodnich parcích uplatnil umělé ruily' Přiregotiz^ci a doÍavbách síilslohotí puris.mus (ve Francii arch. Viollet le Duc,u ná5 např' J' MockeÍ)' středověké warya moti!.y s€ objevují i v uzitén umě!í,Zejm. v tvorbě liturgických přednětů' siroké pole r' poskytlo so{hahNí (pomÍíko.vá lvorba) a malíislví, ktcró zdůÍaaňovalobarvu a plastičnost. Rychle se rozvíí kraji.nomalba, hisloťická n]alba, oívá sakn{lnína]ířsNi a rozličná figuíální malba' inspi'.o!aná lidovou po€zií dramatem' hudbouipolitickým děnim' obdobné náněty jsoupalmé v sochařství' K hlavním představi.telům maliřslví r. patří: v obdobi zrání Fr.Goya, v Anglii U Blake, W. Tumera J. constable, ve Francii Tb. Géricaul!a E' Delacroix' v Némecku c. D' Frie.drich, P' o' Runge, nazaréni (viz), u násv předstupních A' Mánes, dáIe l' Navrálila J. Mánes, v sochďstvíV. tfvý'

Rook{ood PotteT. aÍnerická yýrobna fa.

]ánse a kanreniny v cincinnati' činná ďr. 1883. iskala popularitu tol. 1900 ba-revnýn]i a vrstvenými glazurani a tvarypodle uměleckých návrhú'

Rosentha|. ápadoněmecká továma naporcelán založená v selbu \' Bavonku1879 (od 1891 Ph. Rosenrhal) a dodnesčinná Jako jeden z nejvétších a Úrobněvšestranných podniků svého ďUhu z řadylováren v iižníÍn Němerku' Proslula stol-ním nádobim, jídelními servisy vysokélechnické úro\.ně. s oblíbenou květinovou

Úzdobou, ale také dÍobnou f]guráIní plas.tikou. Pro luto výíobu uživá dnes návrhúpř€dnich výtvamíků. Značky (ná?ev s ko.runkou) jsou tištěny.

Íosetai lozeta

/179/

rómer (něm'), pohár se zeleného n€bohnědého skla tvafu kalichu s kulatou číší,dříkem s bmdavkami nebo ptslenci, s širo-kou prstencovou nohou. Uáván v 1ó. íol.v PorýDí, Německu a Nizozemí'

RórslÍand, ivédská keramická Úrobnav Lidkópingu založená v plvní Pol'18' stol., od r' 1797 v'Ťábějící porcelán.V 19. stol. pracovala s podglazurovounalbou pod vlivem Kodaně; fajáns je zdo.bena v duchu lidové tradice.

rost|inný ornamenli omament

íošt, pomocná konstrukce dřevěnýcb Plo.fi]ú' obvykle kolúo k sobě pÍová2aných,pouívaná běžně v architekluře, aké přikonzewaci deskoÚch maleb; upevňuje sena zadní stlanu desky ' dřevěný l'

rošlováni' palketáž, zajištění deskové ma].by dřevělým roštem, upevněným na rubuobrazové desky tak, aby se nemohla bonit'

rotulusr svitek

rotund! (z lat.), 1. čalté ozlačení pro stav.bu na kruhovém púdorysu, 2. ! užšímsÍtlyslu válcový útvar droboých zděnýchkostelíků s kuželovou střechou s lucemoua apsidou sklenutou konchou (také s ně.kolika apsidani, přp. s věžq' příznačnýchpro př€drománské a zejm. románské stavi.telstvi u nás'

Úubená statĎa| dřevěné l(on$rukcel srub

Íoubení. dřevěná konÍrutce stěn z vodo.rovných tránů kladených Ía sebe a spoje.ných na niÍož plálováním, přepláto\'ánimn' čepováním. Nárožijsou hladká n' s pře.čnívajíďrni konci lrámů (zhlavi)' spáryopatřené úchýDými kolíky se vcsměs \,]-

azáyaly mazaninou' Roubené stavby seobjelují již v pravěku' R' je základní po.stup v dřevěné archit€ktuř€, posléze v li.dovén stavitelství.

Rouen. středisko Úroby francouzlké ma.joliky 1ó.'18' $ol', charakterizované zpr.vu dobovou, zvl' klasicizujicí omamenli.Itou, od doby tolem 1720 modrou n. vice-barevnou ornam€nlálni výzdobou. kteíápňpominá krajky n' japonské vzory a je

doplňována figulálními motiry na zpúsobžaponerií. Koncem 18' stol''r' ťroba pod.lehla konkurenci dí]e! ve strasbuÍku ap.

Značky: lilie, iniciály či jména ýobcůa malířú' letopočty.

roucha liluígickÁi pammenta

rouška' l. součibt ženského oděvu, po.kť.Fka hlav}' rovný pruh plátna n' jinétexlilie, jíÍú siženy rozmanitě ovíjely hla.vu, avšak obličej zústalvolný (srovnej: ma.riánská ikonografie), oMobně bedemírouška u mužů, znárná např' z Ukřižování.R. žen je mámá již v altice a bývá součástíilidového kroje' 2. závěs, šá!ek, závoj, ruč.ník ap', ornamenlální motiv v podoběsegmentově nařasené' zavěšené látky, ía-žené V místech zavěšení, užívaný v rene.sanci, raném baroku a v pozdějším klasi.c$mu,

Íozpouštěd|N. rozpustidla, kapaliny bezezblttu těkající, schopné Íozpouštět danouhmotu' Pouívají se k pípravě lakúa v malířské a reslaurálorské praxi k roz.pouštění n' jen ředěníbaÍev a jiných látet'Pouíván je petrolej, lih, benzín' cblolo"form' aceton, benzen, lolu€n'

íoríodi rodokmen

rozsochorý křiž: kíž

íorhžený trontoĎi fronlon

rozvi|iÍá, omaúeDtálnč upmvený rost.linný motiv akanto!ých listů a úponkú,užívaÍtý v omarnentice anticté, reÍesánčníi barokní.

Rs: aveÍs

rub klenbr klenba

Rubensova čeíieňl čeťveně

rubín: drahokamy

rubinové sklo. s. tnaločeřveně zba enéponocí koloidálně rozptýleného zlala čikysličniky mědi, nazFané laké Kunckelo.vo s' po německóm chemikoú 17' stol'

rubrika: rubrikátor

rubrikátor, písař středověkých rukopisů,rozlišený od iluminátora. R' vpisovali zaprvnich iet knihtisku ozdobné iniciálky dotištěných tnih na Ínísta v sazběvynechaná,obyčejně červenou íudkou nazývaDourubrika.

ručni tiskl' grafické listy uměIcem pímotištěné buď b€z lisu kostkou, tíčem (dře'vor},l)nebo na vlastnín lisu (nědiryt,lept,lilografie).

ručnik: rouška

mÚška. I'

roul]t: výbrus drahokamů

routová střechÁ: střecha

roulorec| výbrus drahokamú

Rozenburg' holandstá manulaktura naporcelán a keraniku činná od r. 1884, odr' 1900 královská' 1917 uzavřená' V 90.letech \Tráběla lenkostěnný tzv. skořepi.nový porcelán'

Íozela (z ital.), 1. růžice, dostředný notivplastického n' plošného omamentu, vaúl'lý stylizací ruže již ve slarověku, oblfueiý! tenesanci, kla5icismu a empíru, 2. kruho.vé okno zdobené kr!žbou. časté \' obdobíg0rrKy.

Ío'mítai d]áta

rozmí'raná kÍcsba: lavirovaná kresba

rozponr klenba, oblouk

/180/

Íudk.. čeflenohntdá hlilka různých tónů

a oů!odu (V m]nuloý| napl' vzacny aÍmen.

\[v ťerVen} bo|Us)' pirpíavo!aná p0]lIkem

I iu7ni t!Ťdoýl' od 15' ýol' slouí v ty.

či kách kresbě' Je oblíbená pro svou měk.

ko( a čallo se kombinuje s bílou n' černou

kídou' Způsob práce je obdobný jako

u křídy R.lpídobře na podkladu aje móně

citlivá vůči fixativům'

Rudo|tinské umčni" u' pozdíího manýris'

mu rn€zinárodního chalakteíu, vy|l]5tající

na d\.oře cís. Rudolfa II' (157ó-1ó11;

l.ni' 1612), kleÚ si Í' 1583 zvolil Prahu

a své sídelní měýo' V},tvářeli je Italové

a Zeim' nizoz€mšÍ, němečtí, šÚcaršti

umělii, prošlí italst)im školením hlavně

v Říměl mnoá u nál zdomácněli. R. u' se

Iúvinulo v píostředí připraveném dosa.

ladnim v_i'lolem lenesance a nanynsmua zoěmč !úsobilo na domáci lvorbu' Kon.óiló Rudórolou slÍr í a částečÍě přeívalodo éry cisaie Malyáše. R' u' je soucástí

vÍtlamé kultury' podnícené prosluIÍnisbíkami Rudolfa II. a laké vědeckou čin.noíÍ na pražském dvoie; k přiznačným

Í1'sům palří vzájemná souhra uměleckýchoborů. Piednín architektem je G' M' Filippi (Matyášova brána aj')' hlavním pied-stavitelem sochahtú Adrian de Vries(Fries),-pracujicí posléze pro A' 2 Vald.štejna. siroké pole íska]o malířství, kres.ba a grafika; zahmovalo poírét, figurálniÍnalbu s mytologiemi a alegoriemi, krajino.malbu, vědeckou kresbu a iluminaci' novétypy náboženského obrazu' K hlavnímpředstavltelům patí jďtě G. fucimboldo'dále llojice B. sprangeÍ, H. von AachenaJ. tleintz' k|ajinářiP' stevens a R' save.

ry' malíi miniatuí a *reslíř vedut l. Hoef.nagel' vynikající grafitu reprodukčníl púvodni Znslupuje Jilií sadeleí. ProdukceÍoz\ětveného užitého umění byla urcenapře!áŽně do sbírek' Výaramn'ým zlatní.kcm a kreslířem kÍajinářem je P. van Via-nen a J Vemeyen (osobní cftařská korunaRudolfa II.. r. 1602, vídeň)' Rozvinulo seiezacslri a bÍusičstvi drahých kamenriaskla(0' N'liseroni), florentská mozaika inpletÍa dura k výzdobě nábyttu íc'a G' canrucciové), ie,ba křišťálLj6' úh'mann) a výzdoba astlonoÍ]ickích Dístro.ju a

'hodiň (kons|rukléři Ch] MárkEaí,

J LuT|. F Haberme|)' R' U' u2áMÍa úvnjrrasenn uÍreni ]ó' Íol' a \' pozdnlch dilech

jednotlivců předzDaĎenává rané baroko'V poslední době bývá r. u' označoýanéjako prsžská škola.

ruina (z lat.), zícenina' zvl' hladní. v ro.manlické zah.adě byly oblfueny umělér' antických nebo středověkých staveb'

rukavice| pontifikální úbor

rukopis uměl€ckého di|a' v malbě a so.chařst!í zpúsob nanášeni barrJ, vedeni [.nie n. opracováni hmoty' rozdílný u růz.ných technik, v jednotli\.ý.h obdobich,u ]ednotii!ých osobitých umělců. Způsobr. sleduje i v kresbě a v grafice' Zprav.rozeznáváme r' kresebný' lineámí(v soch'

ýá c.íra), r' sPlíaÚ {b€z viditelných stopnáslÍojů), r. dělený (skvrny barvy, Íopynástrojů) a v malířstú l' pastómí. char'silným nánosem barevné hnoty. studiumÍ' pomábá určení datování u' děl.

ru|iopisy iluminovanó| iluminace

ru|eta (z fíanc')| zmitko

rumé|k!' cinobr, cinabarit, červenÝ nerosl,modifikace síanu rtuťnatého, vysk1tující-ho se v přírodní fofurě i wáběného che.micky; slouží k vjŤobě jasně ceneného ba.ře\,ného pigmenlu'

Ruské ikonl: ikona

ruskó uměni. slovanské u' na úZemí stďéruské íše od lzniku raně feudální Kyjev.ské Rusi (2' pol' 9. $oI.) a přijetívýchod.nilo křesťanství (988) až do |. 191?' Pů.vodní dřevěná architektura' doloženáv hÍadišlnim období, tvoíjedlu ]inii do.mácí tÍadice staíon.kého u. Rozhodujicíimpuls dalo byzan$ké u'' jehož pímé vliiTbyly v (ievsté Rlsi samostatně přetváře.né. Rychle se rozvÍelo monumentálni sla.litektví a uáté umění, zejm' zlatnictví'Hlavním celtrem byl Kýev, přebudovaný! knížeci sídlo s podhradím' MetropolitníkostelsÝ' sofie (,al' 1037),]enžse rozrostldo velkých rozměÍu. se íal prototypemchlámoré aÍch' resměs o mnoha kupolíchavěžích' Zvl' skupinu tvoří kostely ve vla.dimimto.suzdalské oblasti (kde se omezu'je poče! věí, uplatňu]e se prúčelí' relióftrívýZdoba, ronánské poÍály); významným

ďlem je kostel sv' Dimitri]e ve Vladim|lu(1194-97)' dokládající sty$ se zeměmirománského umění. ve 12'-15' stol' vml.kají význanné stavby v Novgoroděa Pskovó' Dalšíýojje od 14' stol' spojen

s Moskvou, odkud byla po pol. 15. stol.sjednocována země pod vládou moskev.ských knížll (od í' 1547 caru). Byl ťozšíien Kleml, k jehoŽ budováni po r' 1474pfispívali italšti renesanční stavitelé'U sakÍálni arch' moskevské oblasí došlov 1ó' stol' u kupoloyých koslelů s kyýmvnějšíí] schodišlěm ke vzniku národníhodekoratilního slohu, čerpa]íciho z tradicedřevěné aťchileklury i z podnětů reDeMn.ce (např. koslel Nanebevstoupení Páně1532, Kolomenskoje; kostel Vasila Blaže.ného, 1555 60. Moskva): chaJakteristic.ké je kupení hmot' pyramidání celkovákonpozice vÍcholící ! útřední polygoná].ní věži (šato4, moti!'y obloučků n' s€starykokošniků (profilované štíky trybihajicído hrolu), cibulové stiechy věží a věžiček,barevnost. V 16' a 17' stol' se rozfustajíkomleÍy opevněných klášteru s mDohade.koťatiwími pÍvky íázu manýrhtickéhoa barokfu,ho, kte|é nepofušily ce]kový sta.roruský vzhled (např' Novoděvičij mona'stýr' po 1687' Moskva, w nariíkinskýba|ok)' zněnu ve vfoji mamená dobaPelra I. (1ó90-1?25)| Í' 1703 je uÍbanis"licky založ€n Sv. Petrobrad a docháí k re.cepci různých sD]ěru ápadoevropskéhoklaricismu i íokoka. K hlavnírn předslavileiůmpatíiF. B. Rastrelli, D' v. Uchtom.skij. Klasicismus podpoiila Alademieumění; vtisk] podobu PetrohÍadu. Pavlov.sku, Moskvě' sídlům šlechty v něslě i na

venkově a stal se národním ďohem až do19' stol' V období histoÍi,ujících slohů seprojevi| staJorusky doh pňjimajicr foÍmysecese (arch' A' V. sču\ev)' Předsla\'ite.

Lem secese poč' 20. stol' je arch' F' o'sechlěl' Sochařslví se dloubo omezovalona architektonickou skulpturut ve vladi-miÍsko"suzdalské oblas sluČovalo román.ské podněty s ikonografii plnou ýchod.nich motivú a zapúsobjlo i na další !Ívoj'Částečně se uplatnilo iezbáhwi, napodo.bujici malbu ikon. v 18' stol' sochďstúziskává světské úkoly' souvhlým ýojemprošIo maliřsM včelně nástěnné malbya mozaiky, dále malby ikon jednotlivých

i seýalovaných v konostas (viz) a kniŽnímalba' Pr.\'ni iko[y b]'ly importované

IISI/

, Byzance. Záhy se vylrořily místní školy|kyjelská, novgořodská' vladimirsko..suzdalská ajaÍoslavská' K rozkÝětu Ínalíř-slvídošlo!e 14' a 15. stol' cerstvé byzanl'ské vlivy lělesňuje dío Theofana Řeka(nástěnné malby v Novgorodě)' Jeho Žá'kem a zakladatelem obecnčjši ruské škojybyl malíř ikon a nástěnných děl AndíejRublev, mnich ý Zagorsku a Moskvě (tdezemř. kol' r' 1427 30)' od 16. stol' ! malbě ikon převládly dekorativní lendenc€.období Pe1ra l' piivedIo do Ruska cizí ma.líře a zavedlo běžná odvěai lehdejši}o ma.lířsNí' Mezi domácími unélci vyrujtla řa.da výmamných portÍélistů (např' D' I-e.!ickij). Od pol. 19. stol. se vedlc akademické malby prosazují Í]aIíii venkolskéhoživota a ánru' Vc 2' pol' 19' stol' se začalsilně prosazoval rea]ismus (Viz peredvižnřci). od 80.Iet se vývojdiferencovala v do.tyku zejm' s fťancouzskÝm maliřstvímvznikaly modemí í]ské směry' od r. 1898působila významná skupina koleÍn casopi.su Mir iskusstva (viz)' Po Íevoluci r' ]905!e uluály styky ! fmncouzským a němcckým uměním a vznikla řada avantgardnichskupin' Výoj poznamenali jme'ovitě M.Lárionov, V' B' Mussalov, N' s' Gončaío.vová, blatři V. a D' Burljukovó, dáleK. MaleÝič, v' Tatlin. V. Kandinskij aj.MnoÍ z nich přispěli v l. 19]].l6 k€ zro.du abslrakhího uÍnóní; zrcdil se rayoniýmus (Iárionov' Gončarovová aj') jemuŽ jeblízká S. Delaunay.Terková, vmikajíkompozice V. Kandinského. ohlďuje seruský kubofuturismls a suptenatismus.první geometrické abstrakce v' Tatlina aj.Z tohoto dění vyšli laké sochařjIA' Archi.penko, o' Zadkine' A' Pevsner aj., činnívesměs v západní Evropě' Toto obdobir' u' lze polažovat za předstupeň jedné

čásli sovětské avanlgardy (viz)'

ruskí komin: komín

ruskí křiž: KiŽ

rusliki (z ital'): bosáž

řUstikr sgralitoyá: bosáž. sgíafito psaníč.

ruslikalizace (z lal.), proces poklesun. zhrubnulí tvaÍu a foren rysokého umě'ni (také, obecný.h

.ásad slohr), přimačný

pn píeJlna vzoru n' morlvu Dez porozu-

mění, bez slyku s lealjtou, častý v okrajo.

Úch oblaslech (v řínské antice např.v pohraničních provinciích), přizměně so.ciální funkce, pň přcchodu do jiné spole.čenské třídy n' vrst\'y' R. býryá dopíou{ze.na proměnamin' zlrálou púvodni znakovéfunkce, zpravidla posunuje forrnální pro.měny a vzlahy. řád nahrazuje lolnou im.provúací' měni techniky' R' neznamenázllátu výtvarnosti a není loložná s u. lido'vým n' s u. přírodnich národů'

ruli|ot á beloba: běloby

růienin; křemen

ružice| íozela

rl|iolá rodinr: činský porcelán

ruioré dřer.ol brazihká dieva

Rybáře' malá poÍcelánka u KaťloÚch Va'Íů za1ož€ná 1848 z čislímy kaolínu' V}Ťábívelmi dobry]' a]e tvaren a ýdobou prů.měrný porc€lán druhého rokoka. nádobii íisurky (oÍieniálcú). Značka tlačené ná.pisy města (carlsbad)'

nbina' zpúsob kolmého spojování dvoudřevěných desek klínovým zubovániín.

Rr.br: Zvčrokruh

ndla stužkolá. speciálni Ťydla r€produkč.ni}o dřevorylce, jež mají misto jediného

hrol! několik ostí. lakže vyťýlají součal.ně vice rovnoběžných linií'

rÝho}ačkr: dlála

t\ikJ. v kamenotisku uá\,ané ryci jehly

s růzr]ě broušenýni hÍoly'

rytá kÍesba, obecně každá k. provedená

rytím na t\Ťdém podkladu' nejstarší při.pad Úlvamóho projevu, v užším smyslugravíÍování (2 franc.), rylí na povrchupředmětů z tvÍdých rnateíiálů (kovů, ka.mene, skIa)' zejm. pii výzdobě zbrani,zbíoje, Íúzných předmělů, přístrojů ap'

r}1in mědir}t

rytiřsló řádr, ř. s řeholí s'r. Auguslina za.kládané v době křižáckých !álek k ochraně

poutníkú do svaté země, boji prolinevěří.cím, k špitální službě a duchovní spúvě.Za znak měly kříž ruzných barev a tvaru.sdružovaly zpralidla tii skupiny čl€núl ry.líře, kně,e ! duchovnísprávě a laiky' kteřípečovaii o nemocné a chudé v hospitílecha konali daIší práce. ( r. ř' patří(viz)iten.p|aň. johanite (od r' I5]0 mahéďtí ryt'ri),řád něme(|rch ry!řÚ. řád s!' Ducha' Bhz.cír. i' jsou křižovnici(!iz)s čeneným kí.žem (kř' Bozího hlobu jeruzalemského),

s červeným srdc€m čili cyriaci, čeííIr' s čenenou hvězdou' které lze meziÍ' ř. klásl od 1?. stol.

ntmus (z řeč.). íormálni složka výs|avbydía, ve výlvarném umění řazenó opaková.ní alespoň dvou rozdíných prvků n' sku.

Pin prvkŮ na plošen. v prostoru. jíúž je dodía vnáien poŽadovaný řád' V architektu.ře r. bývá určen záadou symetrie i hurno.nie a kontra$u.

Ř

řád ko|osá|ni; kolo$íIní řád

řád nčmcckýcb ntiřů (ordo equilumTeu.tonicun, Ordo Teutonicus ap., O. T., O.Teut'; něm. Deutschherren. DeulscberRiltenorden ap.), ř. založený za křižáckýchválek r' 1190 pii obléhání Akkonu v Pa.lestině k ošetřování pďpoře a ochraněpoutnftú, r. 1191 ř' špitán! od Í. 1198ř' ýířský. s řeholí sv' Auguslina. Předr' 1200 se šířil ve střední Evropě a l Prusku(od 122ó), jež se stalo řádovým územímpň Baltslém moň. Po páduáklade!vPa.Iestině přenesli sídlo ř. do Benáteka r' 1309 do Malborku (velký řádovýhrad-město, Maíienburg), kde púsobenískončilo t' 1525. od 1ó. stol' se ř' zaměňlk duchovní s]užbě a charitativní činnosti.od konce 12' stol' měl domy a slatky takéu nás. od r' 1809 trva] jen v Rakoustu,v r' 1929 byl2ařazen mei ř- žebravé. Pů.vodnč se členil m rytíře šlechtického rodu'kněze a laiky' RádoÚ oděv; čemý talál'bílý plášť s červeným bře!Ťpvým kížem.Znak| na slříbmém poli červený břemoYýkiíž.

/ 182 I

řid sv. Dochr (ordo s' spirituE. hospjtď.

lÚ' lŇé bratři ze sassie, rÍřský ř. s řeholí

í'' ALlgusdna vzniklý ve 12' stol. v jižni

FÍxtlciik člnnoíi špitální. r' ] 20'{ uvedení

d(, ipiljIi] s' spiÍito in sassia ! Rímě. poč.

]j slol' do Vídně. posl'é2e na Moralu (2'

!o| tj. slol', Lilovel)' Rádovédomyzani-

i'|! l Ió' slol' Rádový oděv: černý talár

s lapucí, se stn'bmým křiŽem'

iúd1i0\ó ldiro. ptalidelně kladené kamen.

né z'. opus isodomum se.stejnč vysokými

vrslvaíll, opus pseudolsodomum s nesler

níťÍ]i vrsllarni. z. z pečlivě přilesanÝch

klddrů n. ltvádnlů. kladených ve vodo.

rl.vnr.ch vntvích. zvlášť pňZnačné pío(lvb! přťdroĎánské a lománské' Hla!níZásada ř. u' se uplatňuie také !e vadrách

cihcIného zr1iva'

ř'!dl. duchovní i', řeholní společnosti. je.jichž tlenové jsott Vázáni slávnýÍni sliby(lal' vola sollemna) chudoby' čisloty a po.íúš oíi. příp' ješlě sliben přislušnosti

k ulčitčmu konvenlu (Ínnišské ř. a řehohíkanovníci) n' slibem k Ýyuc.vání (např'voÍŠilkv) a iídi se vesměi některo! z řehoIí(lat- řcgula)' l]' sousta.lou schválcnýchpravidel společného duchovního žirotaa óinnoltí' dalšími ú$avani, $anovarnia dollelkt k ieholi' Rozemá\á se pěl hlav.ních řeholi' U mniškých řádů (viz) | l . řch'sv' Ba\ila Vel' (zemř.379)pIo řecké mni'chv.2' řeh' s!' Benedikta (rcmř. 553),opatská, pro nlnichy latinského obiadu'

^l. benediktin!. ]. ieh' sý' Auguslina

penř' 130)' kanovnická,jíž se ňdířeholníkanolníci \v. Auqustina' premonstÍáli(liz), je]ich Ženské vě!ve, triniúň (znřazeníod í. ló09 mezi žebravé i.)' rytířskéi (riz). křižovníci (viz). z žebravýchi (vu) píijimajroch Ješlě dalšl |ruud|a.Zť|m' ilUminikanj. aUgU\tiniáni' 5(niIi ad'.v Žcnských ř' dominikánky, augustiniánky.ma!dJLťn]tk\' JnnLrnciatky.cť|e'linLv a\oÍijl\v. 1' ieh' sv' Frantiika z As(Ni(zcmř' 1226) ř. minorilú. dalšich obser'lunci. fÍantiškdnů' hvbemů' kapucínů. 5.ren s\ |Bndcc z Loyolv (zťmi' 155ó)dana]eZU]tum. i' lypu ieholnich kleriků' Vnilř'ne se muŽ\ké i člení na ťi katesoíie. řádvil' iád, ti. vlastní úužskÝ ř.. Il:ř'. ženskátétel rhodneio n' 1inehó po1menovani' IIl.Í' (^' Ielciáii) |aicl' Kromé lohLl !e u né.ktcrích ř. \TskÍují

^-láštní větve, obser.

vance piísného směru n' směru méně při

sného (např. augLlsliniáni bosi. Ial' discal'ceali a obutí. lat' calceati1. Ve větliněř' s centra]izo!anou struklL]rou sejednolli.!é konvcnty sdfužují do vyšších úemníctlce]ků Íúzného označcoi (např. provincie)pod autorilou předslavťného (pro\'inciá'la)' V če|e celého řádu stojí nejr-r/šší před.Íavcný (např' generální předíavený ap.)'v dě]inách katolickó církve se lrsk}1ujenčkolik typú řddů, ZakládanÝch t rúznýcbobdobích a s Íozličným zaměřením' Uvá.dějí se v tomto pořadí: ř' rylíhké (!iz)z l1..l2. stol., jim blí,cí kiižovníci (\'iŽ)

z ]2.'i3. ýol'; ř€ho]ní kanovníci sv' AU.guýina a Premonstráti. z ]l' 12' stol';mniŠské ř' (viz)2 6'-]3. !tol';početné že'blavé ř. {viz)7e 13' a 15' i tó' ýol': koneč.ně ieholní kleriltové z 16' vol' (zcjm' thea'ti.i. brrnabité' jezuilé' pia|isli)' v obdob-ném pořadí se Lrládějí ženské i' Vedlei' vznikají od konce 1ó' slol- ieholní spo'lečnosli (cirkevní kongregacc) mužskéi ženské. od uvedených ř' se odlišuji úče.lem i organizací| zaměřujíse k praklickýmúkolům pedagogictým a charitatilnim.nesoustředují se l domech s klausuroua členové skládajíjcn proíó siibyi nčktcrémužské tongre8ace se pňbližují řehoinimklťrikůÍr' ze slarších kon8r€gaci se u nísvyskYtly nemnohé (v ]8' stol' např' oÍalo.riáni. an8lické panny' miloÍdné sestíy).N'íimo řády a kongregace ýojí ]eštč různémužské i ženské náboženské společnostilaikú' ÚlavovalY se k duchovníÍnu žilotua dobročinnosti; někte|é vŠat ?achoÝávalypravidlo spol€čného iivota' slředověkýmpřftladem jsou bek)ně (lal beguinae),pojmenované po lutyiském knóziz 12' stol', ajim blizké organ iza ce begardů(lat' beguardi); oboji je příznačné pro lid.nalá niŽozemslá ilěsta. odkud 5e obě spo.lečnoÍi šiii|t' V převážné většinč iádú,kongÍc8ací a společnoÍi se uplalňUje

^láštní úcta k uÍčitým s!ělcůn' palro.

nům. j€ž se projeruje ! ikonografii výzdo.by kostelů i domú a namnoze ! patÍocini.ích: jd€ jednak o jména zakladateiúř' n' tvůrce řeholi,]ednak 0 členy i' blaho'slarené n' svatořeóené'

iádr lr.hi(ektoniclé: anické stavební řá.dy

iadk: phkovec

řcckó unrěni. u' starolčkého Řeckana Pe.

loponésu a v maloasijských osadách odkoÍce egejského období tolen r' 1200 př'n' l' aŽ do počátku helénismu (viz)za Ale.xándra velikého, kteÍé se všá[ počítá ješlě

k víoji řecké antiky jako její pozdní ob.dobÍ v nových podmjnkách až do 1' stol'př. n' I' R' u' návázalo na egejské u' Prvníslupeň Úloje představuje lzv. archaickéobdobí (od 7. do 1' pol. 5' sto]. pi. n' l')'v nčmž dosáhlo llastního projevu !e !šechdruzich u. a za střídavého vedenijcdnolli.!ých cenler' Ve figulativnim uméni těžilo

]ižZ mytologie' Ve druhóm. klasickém ob.dobí(480-1' po|' 3' stol. př' n' l'), zrcadIí.cím život měslského sútu, rystupují dopopředíAtény obnovené po penkých vál.kách. MěIo racionalistickou podstalu, do.sáh]o ideální harmonie' V archi1ekÍuřejsou příznačnó sloupové chIámy řádu dór.ského' iónského a korintského (viz| anlic-kó slalebni řády, t]py antických chÍámů).sochahtví a malba, znáná 2 vázového ma'líisrví(viz), dosvědčená také čelnými zpÍá.vami, dospěly v 5. stol' k rovnováze idea.lismu a realismu' od 4. stol' se postupněobjevuje PoÍrétní tvorba a síí výrazováschopnost. Ve třelím. helénistickén obdo-bí(1' ýol'-l' stoI. př. n' l')seř. u' rozšířilopo celém slředomořii na východěa v Egyplě se setkávalo s mislnimi tmdice.mi a prolínalo se s nimive formě' ni1nětechi význame.h' stupňuje se patos' síí pohy.bo!é složky Úrazu a stoupá rafinovanosi

Podáni' Téžiště antického u' se př€n€slodo Itálie a zejú' Ríma'

řeckÍ dům: antic*ý dům

řeckÍ kiíž: kříŽ

řcčniště: anbo, kazatelna, lettner

iedidk': rozpoušlědlo

i{7i podélný řez

řez zlatí: Zlatý řez

řezba, označení všech druhu plaslické prá.ce, které vznikají odebiránim hmotv, zejm'odřezáváním, v sochařstvi kategorie skulp.tivniho postupu (z lal. ). Podle hmot se roz-lišuje ř' (a řezbáhtvi) ve dřevě (dřevořez-ba), v kosti, rohovině, měkkén kameni,mušlovině ap' Dále se rodišuje řezbářsMzarněřené hlavně k figurálíí tvorbě, do.

I iu3 r

provázedé ýdobnými, oríanenúI!íniplvky, a řezbářsM aplikované (např' piivýÍobě ře,aoébo náb}tku); hranice mezinimi nemu5í být pevná' Rez do drahýchkamenů, vzácnóho horského křišťáh, ně.kdy ido muíoviny a p', zaměřený k tvorběkarneji a gem, spadá do zvliájtníro oborudrobného sochďství' g\ptiky (viz)'

řcubářskó nástroje' v užším smysluř. n' k opracování dřeva, 1. kovová dlátas dřftem rovnýrn n. prohnuým' s prohlou.benou řemou plochou růmého pruřezu,a profilu, šířky a délky' zejn' dlála na kon.cis láčkovitým rozšířením n' plošným roz.šířením, dlála s ostřim klínoviÉ vyřímu.tým (kozí nozka, klfuožka), zauzená dodřevěných rukojeť, 2' dievěné palice tva.ru válečku n' mímě tónické, 3. obtahova.cí, brusné karneny tvarú, odpovídajícíchdaným dlálúm, 4. náslroje dalších oboÍůzpracování dřeva (rašple' pilDty, škrabky,nebozezy, hoblíky, pily; ve středověké dí.ně nechyběly ani sekeÍy; podle potřebysoustíuh na dřevo), 5. řezbářská ýolices upínacími šrouby' hoblice ap., ó. úbelnfta kruádlo, zvětšovací kružidlo, 7. běmépomůcty sochďe (např' modelovací stoja.ny), v šiším smyslu také nástrqe k opra.cování kosti, janlaru' koráIu' perleti, Želvoviny a měkkých kamenů, kombinujícipostupy řezbářslú (dláta a víá}y malýchro,měrú) a rylectú (rydla)'

římsr. vodorov!ý architeklonický pťýek,jednoduchý n' čleí ý pás l'ystupujíciz licezdiva (zděný a oúítaný n' jen v}'taženýv omítce), kteÚ ná funkci čieníci, kon.slÍuklirní i ochÍannou (např. proti dďti;zastinění)' v řecké antické architektuřeř. áskala kla\ickou tektonickou skladbuo třech čáslech (článek podporu]icí, deýka-geison, článek utončující-sima)' Po.dle polohy a účelu se Íozlišuje ř. soklová,trnoŽni podnožní' která ukončuje sokl (tr.nož, podnož) stavby n' sochařského dila,ř' kordonová. koÍdon, patrová, piásová,

klerá odděluje patra, ř' paJapetní' podo.kenní. umístěná pod oknem n. probíhajícípod řadou oken, ř' nadokenní, nálojová,umistěná nad oknem' rúzných tvaru a pro.filů (pípádně ce]ý štit nadokennízv. hon.ton), ř. nadedveřní, rl{ných tvaÍú a pÍofilú(případně celý štit z!' ťÍonton), nejvýšeř' ko|unní' korunová, hlavní' kteÍá ukon.čuje stavbu a bývá mačně lTložeDá' Podle

zvláštíjch tvaÍu a konstÍukci se lozeznávázejm' konzolová s ryloŽeDou deskou, pod'poíovanou ko olami' ř' krychlová (druhronálského vlysu se šachovnico!ě rozmís.těnými krycblemi), ř. lurelová' podporo.vaná částmi křižové klenby ve tvaru lunetn' polovinou valené klenby s lunetami,ř' náběhová' výŽlabková' která uslupujeoblým p|ofilem k ]íci zdiva, s niÍý splývá(vesměs nadokenní i'), ř' námětková, čás.tečně zavěšená a krfá střechou' předsu.

nutou před kolstukci kovu pomoci ná.mělkú (1j. naslavením krokví)'

řinská školr. označenipro uměni rozvíe.né od raně křesthnské doby v podmínkách

fuma se sídlen papežú' V iedn.ollivých ob.dobich hrála různou ú]oiu' Ve středověkubyla zdrojem antikizujících tendencí' Vý"znam p|o celou Itálii a ewopsté u' vzrostlvevrcbol' reneMnci (1' třet. 1ó. stol.)' kdyzde pqsobil Michelangelo, Raffael a jejich

žáci. R. se podíel na lmiku manýrismua ýal 5e kolébkou baroku' Byl centrempatroúace, u. kritiky' sběratelslví a poč'

klasické archeologie. V€ 2''poL' 17' st' se

tÝúrčí výmam R' oslabil. R' se však stal

ohniskem klasicismu a cíem umělců !šechoboÍů. studuiícich antiku a renesanci' Po-b}'t umělců v.Ř' byl podporován zvj. cenoupro l]adané absolventy akademii. V 19' st'

byl R. přitažlivý pro stoupence romantis.mu a skýtá poučeni dodnes.

řimské uměni' u' starověké ímslié iíše, ježse \.}"ríjelo zpílu V Itálii a postupněi v p.ovinciích' v 1. obdobi (doba kálov.ská, 8.-ó' stol' př' n' l') navazovalo na

u' etruské (viz)a bylojiž ovlivněno zjihoi.lakkých řeckých osad. Ve 2' obdobi(dobarePubliky' 6'-1. stol' př' n' l'), kdy furrsjednocoÝal ltálii a říše se rozrůstala' sílilhelénismus (!iz)' 3' obdobi (doba ř' císař.ství a postupného úpadku říše. 30.27 př.n. l. až 5' stol') se dělí Ía etapu 1.-3. stol'a etapu pozdnian|ikyve 4. a 5. stol., do nížspadá starokřeďanské u' (viz), R' u. smě.řovalo k vlashím cílŮm, vstřebávalo řecképodněty a dovršilo ýoj antiky. Architek.tura rozvinula typ domu itaIicko.atriové.iro, italicko.heiénistického (charakteristic.kóho pro Pompeje), zavedla i typ nájemné.ho domu' obohatila chráÍ]ové stavitelstvia přinala zqm' nové typy reprczentativnía užitkové (např. císařská fóra, sestávajíciz budov hospodářských, sprámích, Ýeřej.ných, vítězných oblouků ap'' alvadukty,termy' nové typy cirkú, mosly). stala se

uměnín vnitřního plostoru i urbanismu(fóra, vojenské tábory, zakládání no!ýchměst n' části sídlišt). Dovedla k technickéa unélecké dokonalosli iDženýrské slavby,racionalizovala a monLmentalizovala archlteklonický tvar' Rozhojnila postupy,q,likajicí lechniky (!iz| opus) a zobecnilaužití kleneb' Přljala a upravila lii řecké sta.vebni řád} (dóĎký. ión\kl. konn|\ký). udEtrusků pře\zala řád fo\kánsky a pňpojila

řád kompoatní' Vedle palrového iádu za.vedla \Tsoký iád kolosální' Užívala sou'iÍns\ (Fofil)

/t84/

stavu architrávovou i obloukovou, spojila

oiliř s pilastrem !r' předstaleným sloupem.

v sochařsM se !}"djela intimoí a oficiální

Dodobizna, historicl(ý reliéf' výzdoba sar"

iofágů. řezba ve slonovině, velká i drobná

olastika, zasabujíď do uměleckých řeme.

iel' obdiv k řeckómu sochařství vedl ke

kopiím řerkých, vesměs helénistických děl

!č.tně celých sousoši a pňspěl k zdokona.

lení sochařských technik. obliby dosáhla

Štuko!á dekorace (ú2i grotesky)' Helénis.

lické malířství rozvinulo portrét, růZná od.

véru fituralni malby, kíajinoma]bu idrob.ny ilni\ ruznych technikach včetně molá.

ikv a dospélo k iluzionismu (zejm' Pompe.

|ť:Herkú|aneuÍr, Řm)' V uméleckém ie.

nresle se rydatné projevi1y vlivy a techniky

z !ýchodu' Vedle oficiálního umění v fu.mě a vůbec v Iúlii se lozújelo provinciální

uměni, které antické podněty sPojovalo

s Ínístními Íadicemi a vesměs připravoýa.

lo Důdu pro prvopočálk} slředo!ěkého

Umefu (napí' ve Jpane$Ku. rÍanc||. ťory.ni)' Víoj pozdní antiky měl pokračování

ve východní části íše, kde r,rvořil pod.nínky plo byzantské u'

řimko.dórská hlaYice, h. dólského řádupřerzatého řimskou alchitekturou. Aba.kus b' býYá lemován páskem a kymatem;v prázdných roícb abaku bývají kazetys rozelaml,

iimsko.iónská hlrlic€, h. iónského řádupřevzatého římskou architekturou' Volutyh. nejsou spojené pfužnou křivkou'

řimsko.korintská h|aYice, h. korintskéhoiádu převzatého římlkou arch|tekturcu,oblrtená pro tvarové bohatství. ct}Ťsiran.ná h' talichovébo jádÍa má dvě řady aka[-tú a Ú]eá akanty homí řady voluty dvojíltosměnr. naroŽní. rychazE|c| pod rohy aba.ku. a UlIejši, které \e slaóejike středu'

iimský důml antický dúm

řimsorltr; cihla

řišké jab|ko. odmak panovnické mociv podobě zdob€né zlaté nebo zlacené kou.le nesoucí vesměs kříž'

sácr& conversazion€ (ital.), slavnoíníikonografický typ trůnící Í]adony s děc.kem, s dvojicí n' skupinou andě]ů u nohou(n. korunujících madonu) a nezi sto]ícinisvětci, jakoby při klidíém roŽhovoru; vy.vinul sev r€nesančtrí ltálii 15' stol', zvlášt.ní obliby dosáhlv sevemíllálii, zejm' v Be.nálkách' odkud se přenesl i do Zaalpí'V malbě olúřů byl zprru sestavován z jed.

notliťch deseli (nadona, světci)' poslézejako v}ryinltý typ byl kompoúován najedi'né ploše obrazu' Výběr dopÍovodu s!ětcůnebý!á nabodilý (např. patroni města,

kostela, donátora)' Někdy je doprovrlíklečicí donátor n' zakladatel kostela čikaple. Poměměvzácnáje s' c. v sochařstvi.

sádra, bíJá prášková hmota získávaná pá'lenim sádrovce (n' alabastru, aIabastlovás'), pouzívaná v sochařství, malbě i ve ía.vitelství' sochařská, štukalérská s' ie uí"vaná také pň odlévaní a pii přípravé štuku.

sádřová maltai malla

safián, kordován, kordLrán' maroquin,hebce zpracovaná koanka, na líci barevná(čeNeně, modře, z€leně), uívaná k jem.

ným pracem v kůži (např. knifuí vazba,

pouzdÍa, krÍ povrchu šperkovnic ap.),

na4'r'alá pod|e prosjulych mlsl !Íoby.mésa Sďfy v Maroku. Maroka n' měsla

Cordóby ve Spanělsku' Vzácné se uŽivala

i v oděvní v.ýŤobě a vý|obě luxusni obuvi'

siÍir: drahokamy

sagitta us, lutostřelec: zvěrokruh

saint c|oud. francouzská výrobna rněk.kého poícelánu, činná snad již na konci1?. íol.' zvláště pak v ietech 1730'1766,produkující nádobi ča|to doplňované$říbren a zdobené čínskými a mišeňskýmivzory, vyráběla i figurky. Značkou poíce.lálky bylo slunce s obličejem nebo pí\me'0a st' c. kreslená modře či !'lisknutá.

sájmo: sejno

srkkos (řec.): daimatil(a

sakÍálni uméni(z lat'), označení pro u. vá.zanó k nábožpnskému kuhu' v užším a ob'vyklém smyslu u' ve služ}ách křesůnstvía ryjadřující náboženské picdstavy' Vzniklo v pozd' antice (po n.:zích od koncepravěku) a vyvÍelo se ve všech etapách

feudalismu. v obd. předIománského a ro.mánského u' a v Byzanci mělo výsostnépostavení' od Ían' gotiky a v postupu ze.svělštěÍií kuhury sleduieÍne, jak uměIciuplatňovali více prvkú ze skutečnostia světskýcb motivů, měnícíoh pozvolna

Íadiční ikonogralii a typy děl. s' u. nelzeqÍhávat z obecného vfioje u' síící ze"

s!čtšlěni se proj€viio od renesance; v né'kterých oblastech Evropy pak svělskállorba zaujala rozhodující postave.í]př' je

holandská malba 17. a 18. sto]. S obnovous' u' se setkáváÍre ! 19' slol. u ronantic.kých hnutí (např' nazaréni) i u jednotlivcu'

slkřamcnlář (z lat'), IiluÍgická kniha' stře-dověký předchůdce m€šnikrihy - misá]u'

sakristie (z lal). zVL' píostor k úschově

boho\lužebnych knih. roUch a pÍedměiů

v křestanstéÍ] koslele' situovaný zplavidlajiž' n' sev' kúěžiště. ve středorěku měla

také lu'kci chrámové pokladnice'

sá|. plostor velkých rozÍrěru a íůméhoúčelu, leprezentační místnost hradu' měst.

ského paláce, zárnku, kasina' vily ap., slu'čujícíobvykle více funkcí; nalazuje na typsiDě (viz), vedle které se paralelně dďe ry.úí' sál je zpÍavidla situován spolu s ne|hodlohějšimi místnostmi v 1. patře (pia"no íobile]. Dispoíčníumístěnís' ]e závislé!a vnitřni organizaci a prostoÍové skladběarcbiteklury. Může mít výšlfu jednoho

i dvou podlaí, rlrzný půdorys (nejc,astěji

obdélný) a doprovodné mistnoíi, např'předsíli' Podle pojetí stavby a ďohu býáve hmotě iv dispozici zvýrazněn architek.lonicky i výdobou: k hlawímu s.' umístě.nému po0ejúc v jádÍu stavby' č!,sem při-byly dalši s' n' salónly uvláštního účelu'Mezi ně náleží sál knihovny, charakteris"tický i pro kláštery, řeholnídomy, uniler"zitní koleje' Péči, věnovanou s., dokládajinejen památky, ale i staíá lileÍalura o ar.chitekNře' od ]8' stol' s. přeslupuje dodalšich slalebních typú, nejednou bezob}'lné funkce'

/ r85 I

srlr ler.ena (itál'), míltnost v přízemí pa.láce, Zímku, donu, olevřená pímo do 2a-híady, zprav. v úrovni n. nírně nad úrovníterénu, n. samostalná zahradní stavba.vnitřek b:foá bohaÉ zdoben' Je časlázejm. v reíesanci á baroku'

sa|et (z ital.)' děný zahradní domek, ob.vykle ceotrálního půdoryso, uávanýk přechodnómu pobfiání nebo odpo.činku.

sa|ón (z ita]')' reprezentač!í proslor v byté19. slol.

sáloyý kosle|: chíímové typy

sa|vátol Kístova ikonogrďie

samrr|ond: orienlálDí koberce

samet, aksamit, velur (z fraÍtc'), druh lexli.lie po jedné straDě hladký' po dfuhé opat.řený vlasem, vyrobený zvl. tkalcovskoutechnikou' Nejcennější je s. z hedvábnéhovlákna' s' s dlouhýn vlasem se jmenujeplyš (z franc')'

srnda|ové dřeio| sanlalové ďevo

Mndarák laky

$ng-de-boeut(fraDc' volská kíev). nazevtmavě červené polelry Uávane v ciněv 17. stol' za mandžuské dynasÍe cching,v EtŤoŇ napodobené koncem 19. stol'

sanktusnik (z lal'), štihlá vížka unístěnána hřebenu hlavni kostelní střechy D. nakřiŽení lodí, v níž je zavěšen meDší zvon.U nás se s. objenlje ve 13' sto]. u kliášter'ních kostelů zejména řádu ciýerciiíků.

santa|otó dřevo, vonné tvrdé jádrové dře.lo východoindických dřevin, zejména bflé,žluté a č€rvené, uívané k vfrobě vácnéhonábýku.

saň: bájná zvířata

sapientia (lal'): clnosti a Neřesti

sardonlr achát

saltotág (z řeč.), rakev s lrlem' zpmv' vy'

tesaná z mramoru a zlobená na Wéjškureliéry' s. je časfý v období poatni an kya přeává ve středověku, Úimečně i poz.ději'

slrkoíág. he|én dcký

slrlov' žid|e, ita]ská renesanční žid|e16' stol.' se šiknými nohsmi a sloupko.vjm operadlem, nazt,aná podle florentské"ho nalíře Andrey del Salto.

sásánovskó u ěni| perské uměni

sate|itni něsto, nově založené sídliíěv blízk$ti vělši}o měslského l(onpl€xu,převážně obrné funkce'

sa|.n: átlas

srténové dřel'o| atlasové dřevo

satsumr (jap'), kaneninové nádobi hé'mové barvy s Yýramě krakelovanou pole.vou, často také s plastickou výzdobou, !T"Íáběné v Japonsku od konce 18. stol'

Salúm: Krcnos

sBturnola čerreň: červeně

sazba akcidonční: akcidenční tist

sbéh Žeber výběh žeber

sbérate|sBi' r oblarti Útvamé kulturyshÍomaždbvání uněleckých přednětův sotrboÍech' sestavovaných pod]e určitýchdobových hledisek, osobních aáměru a á.lib. v každé etapě roziiřuje sociální, eto.nomické a kultumí podmínky umění jakočinitel, kt€rý pňstupuje k patroDaci, mece.nášství, donátorství a zakladatelskó čin-Dosti' s. bfiá ovlivňováno dobov.ým umě.

ním i vkusem a zpětně na ně púsobí Za.měru]e se na slaÍé i no!é umění. s' je zřetě.zeno s obchoden umě|eckými dí]v' výsta.vani, aukcemi' dáe se ,naleďvím. Íňtikou a literaturo! o umění' se s' souvisíresIaurování, kopíroviíní i padělatelsM's' znala anlika, kdy se ryskylují chri{rnovépokladnice, rozmložované daťy, a od he.lenismujiž i vyspčlé 5' starych isoudobychdě|, ledle knihoven obrazamy. lbrrky so.chďske. záhmUjicl zejm' droboou plas|i'ku' Pro sLřcdo\'ěk, íeílujici ve s' hodnotudrahých materiálú a krásné zpracováni,jsou pňznačné knihovny s i]uminovanýmirukopisy, pokladnice chú'Ťtů (tezaurujícirelikviáře' vácné liturgické předněty, im.portované lexlilie i drahocenné hínoty,vhodné k dalšímu Žpracování nejednoukuÍiozity)' ve světské ďéře se t$kÍujísoubory luÍusních zbraní a tlenotnice.v Byzanci 10' slol' navíc fondy uměIec.kých řemesel a ikon. Zátladní změnous' Drocházi od dobr koIem 1400 do dobvkoien 1500 na ávorech fralcouzskýcňkrálů a vévodů v renesanční ltálii. Tebdvse rovnčž rozšířjla bibliofilie (u nái knihov:na Václava IV' )' Pťotohumanhmus a zeim'humanismus ryzdvihl vý| !"" itÚůlolya estetický zážltet día neztrácejíci}o furk.ci znakovou; inspirovi s' anlik (k Úincímpňsloupila sochařslá día)' oblazy a plas.likyjsou objedná\'ány nejen l( ťzdobě, alei pňmo do sbírek. Vedle knihoven a galeriipodobizen v ltálii vznikají sbíÍky uměl€c.kých předmětú a obÍazú v€lkých Íněšťan.ských rodů a feudálních rodů, lra sevenlknížecí a královské komory umění a kuÍio.zit' v 16' stol' se sbíky staly věcí zílibyiÍepÍezenlace; novým rlsen je specializa'ce, odbomé vedeni, inventďe rozšířenéo ďbomé údaje a zakládání Zvláštních bu.dov pro sbííty, laI(é kňdel paláce 0ako zaRudolfa lI. na Pražském hradě).V 17. stol. se ronústají rněštanské sbirkya konči obecná převaha ilakkého sběralel.ství' sbírky papež-!ké, panovnftů a kniát]sou od 2. třetiny 18' slol. postupně zpřís.tupňovány a začína1í se mčnrt v poloveřeiné. K nacionalizaci klájEmích a králov.ských sbirek docháá pone]prv ve Franciiv l' 1791 93. V 19' ýol. vedle soukro'mých a poloveřejných sbirek vznikajisbí.ky veř€jné a qrovnává se s. památek a do'bové tvorby' Sbírky Jsou nadále odborněa zejm' souslawě vedené] docháá t po'

/186/

slUpne k|asiňkaci muzejnich a galenjnich

londů. k délen| na \b)rky vystavni a sludij.ní. novinkou je rŽnik uněleckoprl]myslo.

vých muzei (od pol. 19' stol'); k inv€ntá.

řúm přhtlpují katalogJ a úsl av ní časopisy'

Zásady veřejných sbírek začínají přejínatvelké sbírky soukromé'

sboÍ bralrskýl bratÍský sboí

sc.r sculp,

sc'g|io|a (ital'), technika inkrÚtac€ barev.

nýÍÍ šNkem n' umělým mranorem; na.

hiazuje nákladnou inkruslaci mramorem.

zejm. florentskou mozaiku.

scón' (z řeč'), l. púvodně v antickén diva'dle obdélná patrová stalba urcená pro

hcrce, kt€rá v pozAdí uzavírala prostor divadla a vpředu přiléhala pódiem jeviště

(viz prosénium) ke kruhové orcbestřellrč€né pro sboÍ, dnes divadelní jeÝiíě, 2'divadelní ÚpÍava (viŽ inscenace) a v pře.

neseném smyslu označení pro figurální vý.jev Zobrazený malbou n' reliófem.

scénickó umčni: inscenace

scónograíiei inscenace

scorpi[sl zvěrokruh

scl Iia (|al').scolia. ryhá podřezavá]í(íokapor'y nos l v anticlé architelluře'

sculp., sculps., sc. (zkratky lat. sculpsit,řezal)' ve slaré grafice oma&ní rytce'umíslěné ,a jebo jnénem; vesměs dopro.!ází další zkratky (např' del').

sdruž€ná olÍ& okno

sdruž€né pi|astlv: pilaslr

rdružcnó s|oupy: sloup

sdruženi rívrnÝch umělců ÍíoÍavlkíChiuněIecké ipolky české a moravské

sdruženÝ znak| mak

secco: al secm

secese (z lat'), také ',sloh

kolem Í. 1900.,'

hnuti usilující o nový výlvarný ÚÍazopÍoštěný ď historisÍnu' v Anglii (Mo.dern style) předznamenané J. Ruskinema rozšiřené Z{sluhou w' MoÍise, ve Fran.cii (Aí Nouveau) zvl]íště prostřednictvímdila českého malíře A' Muchy a v Němec'ku mnichovského časopisu Di€ Jugend,(Jugendsti|). v Rakou\kU (WieneÍ sezessi.on) atd' Přimačným rysem je plošná sly|izace, jmenovitě rosllinných Ínotivů, v nížjsou přimíseny i prvky naturalislické' s' seuplamila kromě malby a sochahtví v graíi.ce, v knižní kultuře, uměleckém průmyslua zaízení interiéru i ve vnějšim utváieníaúiteklury (u nás někleré pníc€ J' Ko.těry)

sectio aurca (lat')| datý řez

sedile (z lat'), výklenek se sedadlem uza.vřený obloukem Da konzolách n. přípo'rách, v ufiím smyslu sedadlo kněžstva v již'boku presbytáře, vytvořené v síe zdi.

sedile

s€d|o, trámek vkládaný mezi podporua kladí v dřevěné stavbě, přeneseně kle.nební útvar v]ožený mezi záklenky okenlodi a klenbu lodi (íapř. u K. Dientzenho.fen)

s€d|ová střech!; střecha

sedÚ dinl starově}ého stětai l' e$pbképyramidy, 2' visuté zahrady semirámidiny

v Babylóně, 3 ' FeidioÝa socha Dia (z chrý.

selefanliny) v chrámu v olympii, 4' kolosboba Hélia na ostrově Rhodu, 5' chrámArteÍnidy v Efesu, ó' mauzoleum v Hali.karnássu, 7' maják na ostrově Faru u Ale.xandrie (ns. 180 n).

scdm mi|osídensilí. poměrně rzicné ná.měly v umění 1?. a 18. stoleÍ' mbrazova.néjako celek ij€dnotlivě. Miloýdenswí: 1.

hladoÝé nasrit, 2' žíznivé napájet, 3. po.

cestné piijimat, .|' nahé odívat, 5' neÍto..né navštěvoval (ošetřovat),6. vězně utěšo.val (osvobozovat), ?. mrtvé pohřbívat.

sodn phncl. před$aYa aÍrologickéhosyslémuzejménav ló. a 17' stol., zobrazo.vaná v nanýristické malbě a grafice' MezipIanety (MeÍkur, Venuše, Mars, Jupiter.salum) se počítalo i slunce a Měsíc. Podlepostavení ve zvěrotruhu a situace naekliptice ocitaly se planety vájemněv tonjunkci' v opozici nebo v jiném úhlu,jež byly vymačovány na slunečních hďi.nách aj.

sedm bo|esti P. Marie. sedm údostíP' Marie| nariánská ilonogÍafie

scdm svobodných umění: arIes liberales

segmenlový fÍonton: honton

scgmcntový ob|ouk: oblouk

seicento (ital'), 17' stol', o2načení pťo dsbové ilalské umění'

sejrno' sájmo, šablona slouící k lrylabová.ní profilu íÍnsy v omilce.

sekÍetář (z lat'), psaci skříň, pízední, yýš.

kově v}ainutý dřevěný náb}tek se zií.uv.kami rumé velikosli v nástavci nad psaďsklopnou deskou, v proslřední a v spodníčrásti' Je barokníro púvodu a bfá řešen

stylově. oznáčení nětdy splýá s kabine.tem, zísuvkovou skříňkou bez psací desky.

se|adon, celadon. starý činský prceláns olivově kalně zelenou polevou, čarto kra.kelovaný' v Evropě Dazývaný pďle hrdinyřanc' románu 17' stol.

se|ené (lal' Luna), řecká boh}ně měsíce,

/t8T/

dcera litiíía Hypeíóla a titi{nky Tbeis(bralr bůh slunce Hélios' sestra boh}rě jit.ra EóE' Podle báje r1stupuje S' vozemla.Ženým dvouspřeám každý den z okeánuna nebesa. Zanilovala se do smÍtelfukaEndymióna, kterého úryla před zíaky bo'hů do jeslryně; porodila mu padesát děú'

sel|a cuřu|is (lat.)| nůžková židle

sémanlický !ýk|ad di|a| ikonologie

senneh (z pe$.)| keliÍn, orientální koberce

sópic| hnědi

ser!fim, seraíín, seťaf (z heb!'), anděl Zo.brazenýpodle staroákonních texiů se šeý

křidly' Podle názoru Pseudo.DionýziaAetopagity z 5' stol. s. jsou první z devítiandělských chólu a spolu s cberubiny nále-Žeji na pÍvní 2e tí hieraÍchictých stupňůa!dělú: obklopují a adoíují tíúnícího0ona,

serif, y nauce o písnech označení pro pat'[u a rozšířeDé ukončeni vybihajíciho lva.ru' Motiv vznikl v anlických nápisecb, te.saných v kameni' zobecněl v tenesancii v písrnu psaných a tištěných k.ih a v ná.piscch (trapř' hunanhtická antikra)'

palladianismus (pÍoto se pro s' občasněvysk},tuje i označení palladiolský molivn' palladiánský motiv) a většinu dalšíchKnsrc$mu az po emprr.

seÍpentin' sepentinit (z lat.): hadec

scriis (z Íranc.), v unrěleckých řemeslechsouprava $tolnňo nádobiz porcelánu, ka.mcniny. stítra apod., sjednoceného tvaryi výzdobou'

seřiiti (ordo senorum Beatae MariaeVirg1nis, o' seívorum Mariae; o' serv''o' s' M')' služebníciP' Marie, žebravý řádvzniklý kol Í' 1233 ve FloreÍcii, pěstujícírnariánskou Úc1u. schválený r. 1249a 1304, s žensl(ou věM a III. řádem' DoPÍahy s' uvedl Karel iV. r. 13ó0 (důma kostelft Zvěstování P. Maňe Ná trávníč.ku). P.idový oděv: čemý hábit se škapulÍřem, černý řemen. Znak: v modrérn polistříbrné (zlaté) iniciály s' M'; nad M ýří.bmá korunka. z níž Íoste sedm lilií bílébanJ.

setteccnto (jtsl'), 18' stol', omačení prodobové jlalské umění

severské uúěniJ nordické u., ozoačeníu' skandinávskó oblasti a Dánsta od pra.věku po $ředověk' První význa.níé kultu.

ry se zde !,\'inuly v mladši době bíolzové,dále V období Ge.mánů a stěhovánj náro-dú (vizi ,víiecí styl). Dekolativní u' s pře.vahou zvířecfuo oÍnamentu se nejdéle udr.Želo v této oblasli' Vpíuběhu 7' 8. stol' sev ném objevily nové zdobné pNky (plete.nec) a stylizovaná lidská postara. Dalšivý.voj lze sledovat v období Vikingů (kolem800 1050)' Slučovalo míslní tradices podněty, čeryanýni při výpravácbz u. oýro\.ni oblasti i z karolínského u. Vi.kingské u' lTtváielo neobyče]iě složitésestavy ornamend a figurálních modvú,\Tjadiovalo předsiavy seveíských nÍůa od il. slo]. siouŽilo i církvi. Předmětem

Úzdobyjsou šperkv, zbraně a zbťo], dlou.hé čIuny a saně i náhrobnikameny s runo.vý,mi nápisr (10' 11 stol')' význannýmdokladem vysoké úÍovně uně|eckých ře.meselje takó Svalováclavská příba (koleílr' 1000)' ]iž Přemvslovci zístali daremn' koupi. Vikingská tradice byla živá i popiijelí románskébo u. (cha!*Eristickádřevěná architektura tostelů) a v goticc'

sévres' francouzská porceliínka y s' u Pa.říŽe. ManufaktuÍa, zal' r' 1740 jako sou.kromý podnik ve Vincenoes, byla r' 1753přenesena do s. a r. 1759 se stala králov-skÍn, později slátním majetkem. výrobumětkého nádobí v s' s rokokovou plastic.kou i malovanou Úzdobou a jedi'ečnýnis}'tými podkladovíni barvami (unavá krá.lovská modř, zelená, žlutá, ružová) dopro.váí produkce dokonalých figurek (častoblsklitových), dekorativDích kvétin ap.Zvláštností byl w. šperkový p'' zdobenýperlami Da zlatém podkladě' Po objeYeníkaolínu byl q'r.ábén i tvrdý p', který pře.vládlv 1. třetině 19' slol. Přechod ke klasi-cistickýn tvalum postupoval pozvolna'19' slol. uplatnilo laké ýaré př€dlohy'Hlavtrí zDačka: zkížená iniciála L (z králo-vajména Louis)' v republice místní jméDo

a R. F. (1793.1803), M. N. a mistní jméno

(1803-4)' od í. 1804 vesrněs nooogramypanomíkú' od r' 1845 s nebo nístnijmé.no s letopočlem'

"s+"ejď

]75ó ]793

B.r$rwcr

1793-1800

sli|r\. íingr (z ieč'), 1. n€stvůIa s hlavouženy a okřídleným lúm tělem žijicí nedale.ko Tléb, kolemjdoucínr dávala hádanky,přelstilji oidipús, 2. ve stalóm Egyptě so.cha ležícího ]va s lidskou hlavou' Předsta.vovala bud krále (lví tělo na znamení síy)nebo boha Har€machela (v Nové íši).velká s' u n}'nčjší vesnice Gizy, poblíž

chrárnu p}Ťamidy Rachefovy (chafrémo.

serigŤafie (z řeč.), sítolisk, polygÍalickátechnilta založená na pÍotlačování vazkéban'y přes sít'ovilu se šablonou, užíÝanátalté v Mité i pllvodní gíafice.

seÍ|iorrkÍ notiv. seÍliana, oteíní otlorn' portál íodělený na tři dílyi střední' vyíší a širší má nadpíaží půlkruhové, kdežlooba postrannÍ nižší a užší nají nadplažípřjmé. Podpotou jsou čryři sloupy. Troj.osá antikizujíď sestava s' je pojmeno.vaná podle italského arch. S. Serlia(1475.1554), v jehož knize o architektuřese lTskýuje nejslarší známé lTobrazeníl několika veních' S. m' pievzal snrěr zv.

frdcl'rw

/188/

\y) piedsravovala asi krale Rachefa (Chat-

Ťéma)' Později v fu Eg}pťánd spalřovali

boha Harenacheta' Je Wsoká 20 m, dlq].há 73 ín' Herodolos se o ní nezmiňuje, ač

rudrobnč popisuje pyramidy' Ve středo.ieku něko|ikÍal poškozena'

!fim 2.

ďragistikr. nauka o pečetich' jejich vÍryoji

a historickém významu. s. paťí mezi po.mocné vědy historické.

ďéra (z řeč'): klenba

sÍregatura (ital'), ro2tírání polosuché bar.vy na obraze,

sfumato (ital')' zpúsob šerosvitné malby,známý zvláště z renesanční mslby ho.noi.talské, při němž jsou obrysy a tvary obklo.peny mčkkým kouřo!.ým oparem'

sgřafilo (z ital'), rýsovaná nalba, figurálnía ornarnenlální výzdoba vnějšku, vÍimeč.ně i \,Ť třku architelfur. škábaná v omít.ce, častá Zejm. v.enesancia neorenesanci.Púsobí tontrastem linie a Dlochy. uplatňu.je se lolněž při členění st?n. Ómítka pros' se nanájí na zed ve dvou vrstvách I nejpFte spodni. hrubši, zprav' tmavá' obarvena(.emě' šedě' čenenohnédéia na nl svrch-ni, bíá, ve kteíé se ieště 2a vlhka proškra.buji postary. výjevy, iluzivní tvaŤy archi.l€klonictých článků a omamentáIních slo.Žek' Jeslliže je svrchní o' barevná' vznikáobrácené s. íkontťalgrafito)' V interiéru seobvykle uívi svrchnŤ sádróvá o' S' na oru.čelích čá$o doplňuje chiaroskurová ;ebovubec monochronní malba' N€JslaJší zná.na s. u nás po{há?eji z let 154ó až 1547.

s8rali10 pslničkoÍé. druh malířslré výzdo.0]' prováděné v omílc€, klefý lineárněa v ploŠe napodoblje plastickou bosáž, od'

tud laké nepřesný název sgrďilová rustil(a(sgrafilová bosáž), a mění se až v jednodu.chý geomelrický vzor pok|ývajíď fasádu.

sgř!Íilová bosáž| bosáž, sgrďlo psaní.čkové

sgraíitoví ru'tika. boúž, s8rafito psaníč.

shtdoiá střecha| střecha

shctatonský nábttek G aDg|'), ang|ickyklasicistnin. z drlny a podle lzoru londyn"ského tfuhláře a ebenisty T' sheratona(175 1- 180ó)' přetv|ířejíclio někteÉ tvaryslohu Ludlika Xvl. Vyniká jedloduchos.tí, stídmosti a funkčností jednotliYých ku.sú i souborrl' Vzácná dřeva kombinujes minimální zlacenou přizdobou n. s apli"kami' T' s. rovněž lTdal tiskem několikvzomftů'

schem&tickó uměníi figuratj\,ní umění

Schi|d€rsbent (holand'), volné sdruženíflámských. holandských a německýchunělců' kt€ří žili'v fumě v 17' slol. (čle.nem byl také K' skréta)'

Schlaggenwaldr Slavkov

schodiště' prostoí qmezený pro schody,stavebDí konslÍukci více či méně šikmou.Je z ruzného materiálul seltává ze stupňů,kteíé tvoří rameno schodú' Ramei8 jsou

od sebe oddělena plošinami odpočívadel(podeíani). schodišlě i schody dělímezejm' podle umístění (vnilřní' vnější'vstupní sklepní, přizemní, zahradní ap')'podle stavební konýrukce (podporované,samostatnó), podle tvaru (přimočaré' kii.vočaré, smišenočaré a zvlášt vřetenoYé,ločité s. šnek), pod]e počtu rameD (l.edno.

ramenné' víceramenné. sdružené)' Zvlášt.ni jsou jezdecké scbody' s nízkými stupni,určené k jízdě na koni, vnější požámí ap.

Jinou zvláštnosti je schodišťová věž, rysu.nulá z půdorysu stavby, sloužíc.í spojení

JednotliÚch podlaí' Základií jednottous' je stupeň, jehož déIka odpovídá šířceramene. Horni plocha se označu]e jakoíupnice, svislá plocha jako podstupnice'Rovněž se rozliŠuje stupeň niistupní a vý.stupní'

schodnice, šikmý nosnft nesoucí ramenoschodů, uložené zdruhé strany do zdin. nadruhou s.

sibv|Iy' starověké věštlq,ně; protože před.povidaly pňchod ]\4esiáše. by|} piijary ido[řest.anske ikonografie. j8ko typo|ogicképrotějšky prorokú' byly zobrazoványv počtu čtyř, šes!i, deseti i dvanácti' jakoženy ruzného věku, zpravidla s atributemtnihy' jako s' Penká, Lybijská, Delfská,Eryt|ejská' Frigická' Tiburtinskí (nejčastěji bÍryá zobrazoÝána samostatně) 8 další'

siby|lr (uns|ú' věštkyně' klerá žila prýtisíc lel' Nabídle kái Tarquiniovi ke tou"pi devět tnih sÚch ýoků' Když odmíta]c.nu, spálila tři knihy a cenu zdvojDásobi'la. Konečně mu pťodala za celu opěl dvoiniísobnou tii knihy, chované pak dlouhona (apitolu a později na Palalinu (ve4. stol' zničeny)' Michelangelo zďadilsm]šlené podoby sibyl do Úzdoby sirlin.s(e Mpte,

sidero|it (z řď'), karnenina s lakovaním,lesklým n. matným povÍchen l(ovovýchbarev' vyťáběná v 19. s1ol. v se\'emích ce.chách'

siegburg, středisko ýoby něeeckó ka.meniny v Porýní od slředověku áfuba do1. pol' 17' Šol' sedobilá k' se solDoupole.vou, llačenou i lípanou reliéf!í !.ýzdobou.lěácí od 1ó' stol' 2e severské renesančnigrafily a vzomiků. ZDačkyi iniciály Úrob.ců' obnovu r' 1880 motivovala obliba ně.necké neorenesanc€; nové výobky všakn€dosáhly úovně původních'

siena, přírodní a pálená: hnědi

signltura (z lat. ), označení uměleckého dila Jeho autorem, osobitý podph ceIýItj jmé.nem. iniciálami, monogÍamem' zvl' znač.kou. někdy doprovázený letopočlenl dřkončení' ve staršich obdobích opatřený lat'poznámkou pinxit, pinx' (maloval) n. fe.c]t..f'. Íe'. fťc' (udě|a])' s' polvízUje aulor.stv' s' a ddtum Da gŤafi(lem ]islu sť plsťobvčejnou tužkou vpravo dole pod rytiště.ným obrazem. Na prolější straně se udávápočela pořadívÍisků' a to zlonkem (v čitateli pořadovó čí!' výtisku, ve jmenovateli

celková výše náI(ladu), příp' označeni

tr89/

lechniky, údaj o autorském lisku ap.

s. a datum gralik múže vyý do desky n' jipřipsat na lilografickém kameni. Ve slaréíepÍodukční a uÍrělecké grafice se pM ob.razem lat. označuje liskem podí tvůrce.

rytce ap. ve ztíattách zajnénem: comp.,composuit, komponolal; del., delin, delineavit, kresIil; e', ex', excudebát, excudit.vydaltiskem;f'' fe'. fec, íecil' udělal; inc.,incidit, vyryl; in!., invenil, rymyslil ve

smyslu !}'tvoňl. navrhl; litb.. lilografoval]sc', sculps., sculpsil, vyřeza]' Někdy s€ tyloúdaje rlskytuji i ve svěloÚch jazyďch-

signet (z lat'), značla knihliskaře n' ryda'latele, umístbvaná na titulním lisIě' za vě.nováním n. v ávěru knihy. Zpravidla se.

súvá z jména n' monogramu' symboluumělecké kvality, hesla ap'; bfiá řešenajako znat.

silénos' si|én, polozvířeci démon v antic.ké m}'lologii, nldce satyrú, prúvodce Dio.nýsŮv, zobrazovaný jako starý, zpravidlatlusty satyí.

si|ueta (z franc. silhouetta)' stínový obraz,podobima podaná obrysem profilu hlaryi poplsi, nejčastěji vyýři,eným z černéhopapíru, bez r'rritřní kresby' S. byly velrniobÍbeny koncem 18. stol. Provádě1y se ta.ké mechanicky tak, že stin hlary obkresle.ný na stěDu byl panlografeÍn zmeíšeÍa vystňžen z čemého papíru'

sima: žlábtovnice

siň, velká mí$nost obydlí (domu, hrad!,zárnku ap'), určená k obíryáni n' příeŽi'tostnánu shromiáždění' zahrnujíď dalšifunLce (komunikačni.

. repÍez€n tačn i

'aj),ýIuovaÍa v pnzem| n' l ve qsslm poolaa.různé dispozice podle vnitřní oíganizacea pťosto.ové skladby obydlí přímo při'stupná, Za piedsíni, v jádru domu' Typs' představuje již srarověký řecký megarons trbein a předsíni i řimské atrium s předsiní' S. dáIe procháí cxovým. knreoovýminárodním ýojem typu obydli (hala cha.ralrteristická pro anglosaský a germánský

dům ve smyslu dvorany). se zvlášhím úče.lem se vysk},1uj€ soudní síň, soudnicev hradech, kapilulní síň v kl]ášteře, má2.

haus (viz) slředověkého a renesančníhodonlu' označeni síň v přeneseném smysluse vztahuje na ý0j síňového (halového)lypu křcst,anskébo kostela' s' je vfojo'Úm píedstupněm a posléze paía]e]ou sílu(viz); hÍanice mezi oběma typy neni pevná.

slntri tavenln

siňorý pÍoslori cbrámovó typy

silbvá kl€nba| klenba

sitbié. sitbvané sk|o (ital' reticelli), druhnitkového s.' kde se bilá či ba.evná vláknapřelinajía stáčejí, $4vářejice síťové lzory'

sko|ni aíchitektura. a. lesaná v rostlé ská.le, od surověku zejména s' hrobek a chrá.mů, něltdy i veřejných staveb n' hradú- Vy.skytuje se na územích s pievahou ska]nató.

bo teÍénu' zvl' v Egyptě, Paleslinč, Sina]i

a v pásmu od Malé Asie po lndii. Předsta.vuje rúmé slohy, vnilřní prostorové usPo.řádiiní a pojelí vstupu n' vstupního pručeli

s portálem' V Egyptě sc vedle hrobek(např. ! Údoli králů)uplatňuje kombinac€

budovaných chránů s dvorem a doupo-!oÚ síni' \'ytesanou do skáIy v pozadi kom.pleru 1např' aJduini chram' Derel.Bahn)'Tvarole složild monrrmentálnr pručcli.

provedené ve skalní stěně, chaÍakterizujevstup do s' brobky z oMobípozdní římské

anliky, zv. Faraónova pokladnice (Petrana sinajském poloostrově)' kde provi[.ciální aIchiteklura vysoté úíovně navázalana mísmí tradici'

5k. ni ma|by. jeskynní m' ' m. na p]oŠe stěn

a stropů jesl(yň, provedené barvami a vevnitřnikresbě nělrdy ryté' Výmamné sou.bory z pozdní doby kamenné se dochovalyve íranko.kantabeťské obl&sli (viz: pravě.

ké umělr4; spolu s magickým kultem zvíře-

le se šířily po celém svělě' V historické

epoše se s. m' vyskytují]ako součást vnitřnívýzdoby skalní archiiektury, zvl' buddhis.tických chrámú v Indii. Do kategorie

5. m' nespadá malba na onitce ve staro.

křeséanských katakombách, hloubenýchv tufu.

ska|nire|iéfy. jeskynni reliéfy, r' provede'

né na ploše stěn j€skyň a pod převisy skal'tesané a ryté do rostlé skály n' modelovanév h]íně na skále' Výmamné památky ve|kého i malého měítka z pozdní doby ka.menné (viz: pÍa!ěké umóni), magickéhoúcelu' se zl'ířecími motirry i lidskou posta.

vou s€ dochovďy ve franko.kaDtabelskéob]asti. ve starověku s€ s. r. lTskýujíu chetitů v Anatolii' později na Baltáněpři zobra?ení t2!' tráckého jezdce, bož.stva-héÍoa Trákú' V perské i novoperskéříši (v Í!ánu) s€ uplatnlly při Úzdobě skal.ních brobek u hlav' města Persepolis.S' r' jsou častou součástí výzdoby skalníchchťámů, zejm' buddhistických v sev' I'dii.

sklndinávskó uměni| severské umění

skansen (ze švéd.), mDzeum lidové archi.tektury zřízené v přírodě; soustřďujea tím i 2achraňuje typické stavby a mlohdyi jejich rybavení' omačení vznik|o podle

skansenu ve storkholmu. U nás je chaÍat-teristickým přftladem valďský s. v Rož.nově p' Radhoštěm (Valašské muzeumv pňrodě, vznikající od r' 1925)'

skeletová slAvbr (Z lat.), s. ne.lená sloupyn' pilíři ze železového betonu, oceli ap',jejiž stěny jsou z lehkého zdiva. pan€lú,

sl(n ap.

skica {z ila|'). načJt. zběžny q'tlamý aj.znám ufie|cova napaou. prvnlno rozvÍnudía, slučujicí slozku námětu i íoíny' pro.vedený tužkou, uhlen' perem, barvami ap'

Uplatňuje S€ ve Ýše.h druzích uméní.V sochď$ú plastictá s', prováděná

v poddajných maleriálech (hlína, v(xk,plastelina) je oznacovaná takó jako bouet'to (viz). Podle s. vzniklo omačení sticái'náčrtnft (viz).

skicář: námnik

skizza (z ilal.)r skica

sk|ádaci oltáii oltái

skhdba: kompozice

sk|ipkovó k|enba| kle0ba

sk|ipkoyý sma|t: smalt

sk|o' píusvitná až pruhledná bezbaNá

/190/

n. barevná hmota' vmillá přechlazeným

nuhnutin kapaliny (taveniny, skloviny)

rúzného sloŽení' Nejroďířenčjší je s' kře.

íičitč. kleré vzniká z |ozlaveného kř€me'nc i' kiemenného pisku, sody, pota-še, !á.Dence n' kys|ičnftu olovnatého. \4astnoýi

; noužitelnosl s' určuje jeho složení a tech.

niiia výroby' SuÍoviny a písady (tavidla'

čcřlcí |átky, kalidla' barvicí látky ap.) se

nrísí na tzv' sklářský knen, klerý se ta\í\ peci na sklo\,lnu; ta se po ochlazenj Ďa

pÍacovni teplotu tvaruje píŠt'alou (5' hut.

.ické). 1ho!ínim. tažením, váIcováním'

s slouí od staÍověku k užitkovému

] uměleckému utváření stlářská Úroba.znikla nejspíše v Mezopotámii, další.|.Láiské dílny byly v Egyptě. fumské.l|liistvi přelrvalo do středověku. kdy ne.dlybóly přftlady Z předoasijských dílen.\ elropském sk]ářství hráIy ÚznaÍnnouú|ohu Benátky a Murano. Do středověké.ho sklářství patři laké ýobně s' pro vitra.je' V našem pravěku se impoítované s. ob'jeyuje v unětické kultuře (perly z barevnéskelnó hmoty) a sklářské díny |ze předpo.kládat ! keltských oppidech. sklářstú seu nás začalo Znatelně rczvíj€t ve 13. ýol.;skutečný rozmach naslal v 17. stol' (viz;českó sklo)' Podle složení kmen€ se roze.Znává zsjm. s. sodnovápenaté, lehce tavi.tť|ne. \h' ne k Íoukani ištrpalr (napi'\' inlkki. benál\Le ap )' s' draselnovape.naté, také kiišlálové. česté. tvrdé a vhod.né k řezáni a b.oušeíí' s. dlaselnoolovna.1ó' anglické' měkké a lesklé, vhodné k litído forcÍn a t ýobě optického s., s. sod.nodlaselnovápenaté, dnes velmi sžnó.Krornč čiÍého sltla jasně prrrhlednéhorozeznáváme zein. oDalizujíď s' slabě za'kalcné a silně pÍ'l]svitné, opákní s' bílé i ba.revnó, s. barevné|červenés' rubínové (viz;z!' také granátové), čen€né s. avanturino.\e. Ze|cné s smaÍa8dove' achálove. bery.o!é. rk\rdmarrnoté, modre s safrrovd'a7-uro!é. bí]é s' rnléčné, opakní, čemés. hyalitové' fialové s' am€tystové ad. sklo-vmu ÍnoŽno zakalil a barvit ruznými Dřísa.dami zejm. kysličnftú, simftů, šolí á ÍuZ.ných s|oučenin. Poádovaná barva ávisína slupni oxidace prvku, na složení sklovi.ny 1 na tavné teplotě. Barevné zdob€ní sklase' plovádí emailem (smaltem), barevnousI(lovmou| po naneseni nutno emailovés' vypálit Grovnej| malba na sk|€). Jinépostup] vyŽaduje zla|á Úzdoba s' dvou.slenneho (viz: dvoj$ěnky) a s. zdobeného

cemou, zlalem komurovanou nalbou(viz: Preisslerovo s.)' Podle zpracovánírozemáváme s' surové, s' hladké (např'foukané, s' okenn'' s' zapalované (např.lité s. leštěnéi zapa.lované s' lisoYané).!' p|aslcky vzorováni (napi' tjačené plo.ché s'. dulé s' s optickým vzorem), s' sezataveno! vloŽkou n' dekorem (např.s. drá(oyé, s. sítové, italské retice|lo's

'it-kami' s' s česanýn dekorem), s' t}rzené's. ]edované 2a horka. s' fótosensitivníPod]e opracování a výZdoby rozez'ávám€s. obruŠovené a lďtěné (zÍcád|ové s.),s' leptané, s' pok..íryané (barevné, malová.né. irisovand, pokovene), s' broúené' ie.zane a ryte, s. ohybare, s. vlallole, s. te-pelně izolační' s. neprustřelné n' bezpeč.nosml, s' polarizac ap' Pod|e Douátl \"i.robkú taki rozemaváňe sk]enénou bižír.terii, dekorační s', lékařské s., s' oplické's' osvětlovací s. stolni, s' stav€bní

'p.sklornrlbar malba na sLle

sk|opec: kabřinec

skob|ená Íytina: m€zotinta

skoblin!, niá.tÍoj k ozrnění měděné deskypři t€chnic! me?,otinly (laké skobleDé ry.liny)' hustě oalbený polokruhový nu.ž'

kteÍým se kolóbá po de$e'

skopec: ďěrokruh

skořcpiltová k|enba. skořepina, skořápka,tenkostěnná zakřivená konstrukce z ry.ztuŽeného betonu. charakteri$ictá Dro ar.chitekturu 20' stol' Umožňuie zasiropenía aírov€ň ZastřešeÍí velkých prostor bezstředních podpěr (haogárú, spoťo\Ťích,qsuloch, kon(enních sl ap')' snáš|ro\,noměme zatifuni' Děli se podle zákii.vení ÚedDobo n' dvoji}ro soúlasnéhon' nesouhlasného) n' podIe systému na Yl.nité s' k. a lomeíice..s' k' j;ou pínosemkolt$rukléru-architektů' Neislarší známés. k. železobetonoré seg etrtového profilut'}aiÍuli kol. r. 1916 lranc. aÍchitektiA' Perret a E. Freyssinet pro uátkovéstavby' Proslulé jsou s. Itala P. L. Nerviho'

skořepinoť porcelÁn, čínský porcelánsmelanové banT s jemně anitým povr-chem, v}Ťáběný v době vlády dynastieMing od 15' stol'; zprvu tlustostěnný, ale

sloř€pinolá lknba' tsloiePina kopulo\á]

skořepinoú k|enba' (skoř€pina ploIamovaná)

b.zy z.ela tenkého střepu; odfud název.Malovaný dekor byl íumý. Později byls. p. napodobován a vyráběn v Japonsku,v minu|ém slol. zejména pro vÍoz doEwopy, kde by! pak rovněž napodobován,zejmena v Anglii a v záp' Evropě.

skořepiny: skořepinová klenba

s| ip(orium (z lat.), písařská ď1na, ve stř€.dověku nejprve v klášterech a při lrapitu.lách; knihy v ní byly ručně opholánya zdobeny iluminátory.

skružovó souslrvai krov

skřiň (z |at' scrinium), almara (z lat' arma'rium)' druh nábylku k utládání věcí pří.stěnný' rohoYý' případně zápútěný do

/ 191 /

zdi, stoiací, na nožkách n' na soklu' rovněž

uavé\ny. vy}oký. polovysoky n' nizk\]

l\krinkal' s' i€ zDÍavidla zaVřatelná,

i dveimiplnvm]. zasiklenýmr n' opatieny.

ml miižkóu, jedno r uiced'Ilna' s' ópaLÍťna

zj!*em a kováním bfiá ze dřeva (z dra.

hych die!, z kovÚJ' prosta i archiIektoniC.

ky uNáiena, zdobena vykladánim. řezba.

nii, malbou, tvarovaná a formovaná ob'

WkIe podle dobo!ého slohu' Učelovéuspořádá i s€stava vnltm|ch polic. přihrádek a zarulek se v}ry|jí od antiky

Zrlášé významné je období renesance

a baroka, tdy docháZi k typo|ogickému

a účelovéÍlu větÝeiú na koÍnodové s', sek.

retáře' kabinetv ap' Podle účelu se lo'išu'je s' šitní, r'nisirft s příbomíkenr, zasklená

vitrína, kniho\Íli s. ap'

skřiňkoré hodiry, intedérové stojací hodřn!, bLcr, od 2. pol. 17. stol. k)ryadlove. je'jichž stroiek a C.ifern ( jsou uloŽené v€

s. s předními dvířky cele zasklenými' Jsou

určené na konzoIu (Díslěn!é)' na svrcbníplochu náb}tku, hŇ, mohoí být součástí

tomponovaného celku witřního vybave.

n|. v rúmých technickych a tlaÍových ly.pech pÍocha7ejl vf}ojem od poč i7' ýol':maf také mistní názq (např' franc' pen.

dule1' lsou |ednoduché n' aÍchilektonickypoiaié' MateÍiálem je ušlechtilé dřevo' vý'

'doba

zahrnuie 'ntanie, lakové baÍevnépojednaní, iezané f]guÍalnI pnky. kovo\éápliky omamentalnr i figuralni ap' Kolovadeska cLfemltu za sklem ]e rylá. snranola.

ná, doplněná aplikami'

skříňolé hodin1' inlerié|o!é stojaii, bici,

kyladlové h' vesměs vysoké, píslěnf,éÍr, roho!é' Celek sestává ze soklu na noŽ.

kách n. patce' ze střině pro dlouhé kyla'dlo (l'ynalezené Í' 1ó5?) a zá!aŽí, kry'té

dviřky se zaskleným okénken' z hlavy

schranky pro ýíoj a prÚčelnr cifernrk.

opafene zasklenymi dviřk!' \ llchÍÍ iirn.sóu' Diíp' slňškou. V ruarých technických

a tvúových typech se v}.vÚejí od 2' pol'

17' stol. Podle pojetí ce]ku jsou jednodu'

ché' rovnostranné n' jiného architeklonlc-

kého lYaru v duchu dobového n' mistního

slohu' Biryají součástí nábytkového soubo.

!u. Mat€riálem s' bý"vá ušlech1ilé dievo'Výzdoba l€ obdobia ]ako u rkáňkovych

hodin (vLz). dosahuje lšak lět(ňo toz'tŤ]ěru'

skřiňoiý o|táři archa, oltář

Skupina 1í'lvarných umělcůl umělecké

spolky české a moravské

skupinoiý portrétl podobizna

rlurz, skurzo {Ž ném'' púvodně z ital'),

DohLedova z}ratka v malbě, zvlášlě ! ilu.ivnich freskách'

skutky mi|osrdenstýi, sedmero skutků rnl.

losrdenstvi| sedm miloýdensn'l

sk!|li a chrrybdh, v anlické m'lologiidrě mořské obludy, číhajicí po stra!ách

Messinské užiny !a plalce' Zosobňuji ne.

bezpeči' be2yichodné situace a z]o: kdounikljedné, byl ohrožován druhou. Púvod

skyl|y se šesti pslmi hlavami neni jednoz.

naČny; žjla v jeskFi ve \rysoké skale nad

úžinoD' Chďybdis, ciraÍntivá, nena$'tná

a nepoučitelná dcera bohú Posseidóna

a Gaie, byia za trest wžena do moře a pa"

dla do Íržiny' Napůl Inásná ďvka' napúl

mořská obluda, pohlcovala vodu a chrlila

ii s řevem !řikrá.za den; v přestávkách jíÝšak bylo možno uniknout. Báje líčí, že bez

úhony proplLlli Argonauti| odysseus se sice ryhnul charybdě, ale skylla mu uloDpl.

la šesl plavcll; Aenea| se jim oklil(ami \T.nnul.

sk}(skó uméni. stepní u., souhm!é ozna.

čení Dro u. kočovnÝch kne!ů vesměs irán'skéhó původu v 8']2' stol'př' n.l' sířlo sezein. v oblaýi sssR mei ř' Donem a Kar.pátami' Drlny v |okalitach U Čer' moieprostiedkova|y živý slyk 5 u Re(ka a Před'

Ásie. Převládla uátá rvorba' V1ýroba zahr.

novala ozdoby šalu' posto]ú, stanů, zbrani

a zbro]e' šperky a Iuxusnívotivnr předměty( častmi p|ochými (p|atety) i plasúckymi(drobné reliéfy, přip' sošky). T}pické jsou

ňoliq' jezdců' zvířat, ptákú a monster,

hybné, děné z profilu a silně stylizované'

Maii zoral' slmbolrckv vvznam' Ve vývoii

se áiJzu1 dó ran' nrieiňo íohu' Ýed|e

drahých kovú, blonzu, železa se jako mate.

riál uplatňovala kost, dřevo, kúže'

SlaYkoi, toÝáma na ÚÍobu poÍcelánu

v Horním Slalkově na KarlovaÍsku' zal'

I' 1792 J. Paulusem' Po střidání majitelů se

stala vlaslnictvím J' J' Lippefia se společ.

njtem V. Haasem' kEií r' 1812 získali pí.vilegium na \.irobu p' a zaváděli empírové

nádobí, zeim. kofliky s malovanou Úzdo.bou (m},tologické \,y]evy. kÍajiny' květiny;podle ciach vzoru. Ve 2. a J. des. 19. stol.

ie rozvinula vyroba 1emného nádobi, váz'

stínidel' Přímečíé jsou zvonkovilé koflftyzdobené ňďovanými vedutarni, podobiz.

nami, později i thkem. od r' 1830 vedl

továmu syJr A' Haas s LippeíeÍn' podéze

sanostatně od I' 1835 byla zavedena vf'roba ftgur€k a ve 40' letech se objertjíformY druhého lokoka. od doby před

r. 1850 se za nástupců (J' Haas aJ' cžjžekod r' l8ó7) pňýoupilo k výrobě levnéhoúilkoveho zboá' Pod zmíněnou firmou

továma Dracolala do r' 1945. Značky: odr' 1?92 ihmeno s malované, vl' 1830.70.!tlsčené, doplněné vtlačenýn trojčí{em

letopočtu (již od doby pied r' 1820);

v l. 1830 88 nápis se jménem mrsla

(schaBgenwald) nejprve nlačený' od

r' 1847 tiíěný' od r' 1867 (lačeDý; odr. 1888 tiště!ý monogram s pď zkřížený.mi větévkami, od r' 189ó sioŽený mono.gram majitelů'

K^0áÝ

S. 1,3J.6l l'lPPf.ilfrrfl,{As /@t]

19 sÚflÍ,AGGENwÁm -.Ý-,^&45.$lÁ!sb{ý-(\*uč,^""l,g=qpfťc/

í^1}"?f"",r*-

SlarkoÝ zn.

slepá arkáda: arkáda

slepá foÍmr: odlévání

slepá kružbá: kružba

s|epé oknoi okno

doh. styl lz iec ), poiem estetiky, obecne

teoňe uménr l déjin a teorie jednollivych

/192/

l|Jnční. L]Platněný v iímské antice nejpn,e\ lcori] létoriky a poeliky jako označení

|jo oŇbitý Způsob a zároveň souhm zna.].ú Určilého ]iterárniho drxhu; poslupně sepřťneslina oýatníumění, od 19' stol. takéna jiné kulturní a civilizačoí formy lidskéi]nnostia praxe (např' životni s.)' V obec.né lovině a ve všech obol€ch patří mezine1rozdíněji vykládané po]ny' V aÍchj.tťkluře a celém výtvamém uÍnění s' bi,'vá

po]man ]aÍo norma a vzor n' len !zor'|,]l'U zpúsob (modu' a jako qiraz n' sym.ptllÍn' Poiem s' má něko|ik ierm|nolog|c.kých předýupňů a paralel' V leoriiřímsléanIické alchjtektury a v renesančním umě.ní se vysk}Íuje ternrín,'moduí'!e ýýzna.l0U mrry a přiměřeneho způsobu, try]adru.ji( \hodnost určitého zpúsobu n' ýaveb.ni}o typu k určilému účelu, dále termín,.iád'' (soubor íormálních a ptoporčníchpÍavide], sloupový řád)' V zobrazujíďchUněních ,,modus'. (např' v 17. a 18' stol')označoval určitý zpúsób práce (kompozi:[ť. proporci' psycho|ogickeho V}ŤaZu, iIo.no8rafie)vhodný pro uícrty uko n' namé.to\V typ (např' v kraiinoma|bél' vazanvurčir1mr lžitymi zasadami' Krom toho by|přenášen na způsob práce umělce n' školy.Talo modalila ! i8. íol. ovli!Ťila i nápiňpojnu ,,slyl..' Dávný je také tennín

''ma.n era'' (ital'). ozndceru pío zpúsob a cha.rakIeÍýjcké zvlďtnosti iednoho unrélce.školy n' doby v nďern smyslu slohové epo'chy. Pojem s. byl v 19. a 20. stol. rozpraao-vái různými škoiami dějin a teoíie uměnín' architektury| ve s. je vždy hledánajed.nota lolem a soustava společných maků.,,umělecté řeči.., klerá ]e ,rýrázem dobva života' Rozeznává se áim..dobovÚ s' íí'epochy n. kratšiho casověho úseku; naiř'gotika), mísmi s' lnaroda. resionu. n$tnisko|y V de|Š|m i kratšrm časólém ueku,napi' Česka gotika) a v ne|Uzilín smvsILrindjviduálnI s' umélce' SIoh ie zaroveňchapan jako ryvojovy procesi ve qrolis 5e !esmé\ Íozeznávaii tři stuDné, rany.doba hledáni a zranr; wcholny, klasrckí.zraIi, doba ryro\nanosu: pozdnr' Pieá.ýupně lanóho s. ve smyslu dobového slo.hu bJaaji v nékleÍych pňpadech hledány\ pitchodnem meastupni (přechodný s''napr mez romáIskou a raně gotickou ar.chrrekturou), Rozpornost potmu s. a roz-d]\ \e ťkiadu 1ého obsaiu se prqevujrze]m' v ota7ce vzniku. podslaty' píúbéhut ilo;e a společenskÉ vázanosn s' Nove po.

]eti k]íčí \'e 20' a 30' letech 20. stol'; dnesse dobový a místnís]oh vesměs pova;uie2avíce či méně jednotnou, leč dynamiókousoustavu formálních a vÝrazovích Drvkůpůsobícich kvalinlivné, i nichž se iroie.vu]e osobnoý a světový názor iednotlivce]5kupin umé|cú; ie znamen|rn iednolV Dro'tikladů a íoŽil}m vys|edk€m c|nlteiú'so.ciálních, duchovních a ryze uměleckých'včetně jevů jako souvhlost a nesouvisiost,tradice a inovace. Takové poieti má řadukladu: s. je chapa,rjako hrsioncky podmrnéný soubor {orem vyrazu a komuňkati\.nI prostiedek uménl, v]jadiUilcl, \děluiIcIa L]chová\ajicihodno|}, ! ramcriednoty seprojevuji rŮzne slohore oroudv a wvíí se|edinečné dllo huróch ]edinlru' V'tomlosmyslu lze studoval umělecké směrva hnutí, stiídání slohú' slohové cykly v dě.jinách ewopského umění ap' Térmín slo.hoÚ, slylový. zpravidla značí qtříbenostn. vemost slJlu.

ďoh restrurace. l' uněníza obnovené vlá.dystuaíů v Angliipo 1ó60' charakterizo.vané bohatou baÍokní dekorací pod vli.vem nizozemského umění a ovlivněnohancou^kým s]ohem Ludiúa XIV' 2.uměni za obnovené vlády Bourbonů veFrancii po loce 1818 ve znanení pozdněenpíového klasicisnu'

ďonová čerň: černě

s|onovins' kosl sloních klú, vzácný řezbář.sky maleriá drobne p|astikv ísoškv a re.lreÍy;, uaran1 take v umé|ěckých ienerlech k výrobě a soustruženizvl' předmětů'nddob.ap.. k vlklddani nabyrku, pa.zeb

palnycn ru(ntctt zbrani ap,

doup, svis|á bodová podpora kameDna'

Úimecné zdéná z cihe| n' dievéna' Volněstojicí nosná a podporovací čásl stayebníkonstrukce' Klasicky utvářený s. se stládáze trí samostatně archilektonickv vyiádře.nych Čásli' |. patka, klerou s' sňií;a Do.d|aze n' na podnoži (postamentu' sokiu),2.dňl, u kanennehos' mono|itický n slo.ženi z Ev' bubnů (tambuÍll). ktery 5e smé.rern nahoru zúÚe, !e slem prúbéhu ievypnut křivkou zv' entasis (vu). povróhmá hladký, rúzně kaDelovaný (vú: kanelo.!áni)' plaslicky přizdobený n' t pozdnian.lice' románském uménl, pozdni goticea ! baroku slačeny (toídovany). ]' hlavice

(viz)' která přijímá zatižení' Mezičlánekmeá dřftem a hlavicí' ltládaný v někte.

|ích obdobích, se jmenuje náběžník' fr'e-cko.řínské stavební řády fivoňly své tv.

Py s', sloupove iddy. oálsné próporceriria tvarem čá5li' s' podpíd břevnol|. arkadvn' pňlima iine zát]zeU. Tim pokračovatvve vÍoji starověkého slolpu, který nájasDou tunI(cia umélecky tv' iiz \ EwDté.Pir dvojrcr s' (např' v pbrLalečh1 m|ii'imeo sdružených s'; řada sloupú tvoí slouDo.řadi. svazkový s' je tvořeísrostliď něk;Ii-ka drí}ů jako jeden celek' Mezera mezidvéma sousedními s. se nazj,vá meisloupí(interkolumnium' 2lat')' Ve středověku .es. hojně uplaíňuje v přédrománském i ro.nr,ánskén stavitelství' v bazilice se s' nužestňldat s piliřem (!E: stňdán! piipol)'S' ]sou éIánkem pona|ú' sloupkt sé up|at.ňuji v ústupkodch portalech' sdruřňychoknech, trpasličích galeriích ap. Tvarovouzvláštností je zauzlený s. (viz)' V obdob.ných funkoch se uplatňujev gotice' Štr}lédňky jako vysoke přípory jsou součdst]osloupených pilířů (svazkoýh p'). Gotic.ké s' bývají válcové, zděné' Renesance ob.novuie ďoup antický' od antikv ses' upiatňuje iaké jatoiamostatný pámát.Dft a znamení (vítězný s', v baroku marián.ský s.' viz; viniční s.)' sloupky bývaji sou.

/193/

čiásti alchitektonicky uNářenýcb předmě.

tů Gelikviářú' skříní ap')' srovnej: polo.sloup.

s|oup moroÚl mariánský sloup

s|oupec hr.ízděné Zlivo

s|oupkové hodiny, inteÍiérové stojaci ho.

diny' k}Tadlové, bic! se zvolkohrou,urč€Dé na stul n' zejm. na jiný nábýek'pirp' na |'Íb' s|rojek s ciÍem em v pruče|.

n| poloze je lložen do valcove schránkyrumě začleněné do drobné pilířové a neičastěji sloupkové architektury' vyskýujíse od 18' slol' a jsou píznačné pro enpír'biedermeier a hhtorjcké slohy 19' sto]'

Rozlišuji s€ podle typu architekionického

útvaru na ruzné temply, edikuly, portálové

h. a zejm. sloupkové h' (schÍánka je upev.

néna mezi sloupky a kladí, oěkdy vzpiraná

dalšín prvkem)' Maleíáem je vzácné dře.vo, a]abaslr, kóvové apliky. omament, ba.revnosl a zlacení se řídí slobem' ozdobyzahmují kovové apliky, zrcadlové plošky'řezané figurální motif (alegorie času);

!€rč kn,adla bFá ozdobný' ýý n. [tý.

s|oupořadÍ sloup

sloupolá bazi|ika: bazilika

s|oupová skřiňk!: manžetoft

sloupové řÉdy: antickÉ stavební řády

slolenslá národnó ga|érial galerie v ČsFR

slunečni hodiny, l. h' malované - zejm'v období baroka Ía jižÍích zdech budoÝ,

kde je čas rTmačeí stínem gúómoDu, kGvo!ého ukMovátka, umístěného nad seg.

nentovým čisehftem' 2. h. přenosné. ko.vové (ňosazné) oebo slonoiilové či také

s kamenmu destičkou. ruaÉho tv8ru

a !'zdoby. a]e fungujlcí v zásadě na temže

pnocipu zdállivého pohybu sluna jako

násleDoé. Astrologové užívali obdobněh. měsíčních nebo plalemích' V 17']8. stol. malovati ná$ěÍnó s' h' fÍeskařipodle návodu odbomrtú. přenosné vyrá-

běli speciální mechanikove s r},teckou zna.r06I'.

s|u[ecni motir' jeden ze ákladních Ú.dobných vmrců se širokým symbolickým

Úznam€m' užívaný od pradávna v nejrůz.nějším materiá]u a technice: z kruhu nebopolokruhu se paprsky rozbíhaji pravidelnč

vŠemi směry'

sma|t, enail, technika barevné výzdobyi(ov sklovitou roztavenou pastou, pole_

vou' Hlavní dÍuhy s' jsou: cloisonné (ko.můítový, sklípkový, piihrádko!ý s')' při.hrádky naletované na zialé desce se vypl'ňují rúznobarevným emailem (zpúsob ob.Íbený v byzantském a ori€ntálnim uměni)]chample!é, jamkový, kde jsou vyplňoványdo desky ryté píohlubně (přimačný r 12''13. stol. pro Po|iní a Limó8es); en creux,

plochý Íeliéf rJtepaný na stříbrné desce se

zalévá prrthledným emai]em (častý ve

14. stol' v ltálii)' V 17. stol. byla řo2šířena

miniatumi s' malba na bílém podkladě.

studený s' je náhrúkou pravého s'; mistoskloviny Pouívá hmoty tavené jeo za míÍ'ného tepIa, nebo pryskyňčného tmelu beztavení.

smlragdi drahokamy

snlrrgdorÁ ze|eňi ze1eně

snišené lcchnikt !|by, kombinace lecb.nik, nejčastěji tempery a oleje, pii niclrž se

\Ťst\T tempery a olejo!é bar\T stídají's. t' se vyvinula z vysvětlované mode]ace

na impnmaluře a z podmaleb'

smišené zdivoi zdivo

sÚišenec| výbrus drahokamů

snluvni mode|i mďelletto

smrkové dřevo, měkké, b1lé, žloutnoucí

d. smrku (Picea excelsa Lam'), dostupné

a snadtro zpracoval€bé, uávané ve Šavrtelstvi, někdy i v řezbářství.

smrt P. Marie maíiánská ikonografLe

snimáni z křiže: Kristova ikonograiie

sn!'louíá žebřal žebro

socia|islický rea|hmusl realismus

sociálni rrměni, l širším smyslu malířská.

gafická i sochařstá tvorba, zaměřená

v 19. stol. k zoblazení žilola' práce a pÍo

středí chudých vrstev venkova a města.

konstátu]ící, citově n' kriticky laděná. od.vracela se od tradičního lidopisného žánru

a typizovala {napi. H. Darmier, G. CouI_bct, J' F' Millet)' od 80. l€t 19' sloi' sc

stále čaÍěji obracela k údělu Prolelariátua plošla obdobiÍr naluralismu, sociálníhosvmbolisÍnu a secesni ýylizace i expÍeslo-nAmU (napí' l' tn\or. K' Áol]\{|Iz0!a a|]'S' u' v užším smyduje nezináfodni, ideovča Útvarně diietencovanč hnutí. probíhaji.

ci od ]. svět války, kulminující Ve 20' ]e'

le.h 20' stol'. motilované ýálečným záŽil.kem, relolučníix hnutím a pová]ečnou sl'tuací, souběžné s obdobnými směry n' in.tencemiv literatuře' ]ako výra7ný pÍoud sc

s' u' Dlojevilo lakó u nás' Jeden okruhpředsúvují žáci grat]cké školy M' Švabin'ského (např' V. silolský, J Rambousek).Významná blla i tzJ. sociálni skupina čl€.

nů Umělecké besedy (Ho Ho Ko Ko), j.Ž

ser. i924 osamosrahila (K. Holan, P. Ko_

tík, sochař K' Kotrba a další). Jiným ohnl!.kem byl Devčlsil (viz). s' u' lchd]' proŠli

všichni picdni Útvarníci.

vrir, celočalouněná pohovka' !esměs

s opěrad]y po stlanách i vzadu'

\olita, sUÍitJ (z ItaL)' I. |odhled 'tÍopú.archIka\ů ap'. 2' v divadIe \isici delníac€.znázorňujío oblohu, strop ap. a uzavirajict

\ho!a pÍoýor Jev|sre. J. píeneleně nepň.

me Us!élIolaci Ič ťso umistěn. pod ír().pen za nmsou.

socha' jednotlivé plastické zobla2ení zelm'

lidské postaly n' zviřcte. určené k lnitřnín. vnější výzdobě stavbv, oltáře ap' n' fon.

tány' samostalného ponnftu v alchlteklo'nickém n' přírodnim prostředí, konečně

volná s' b€zu!čení pÍaktickébo účelLr' Ter'nín volná socha !šak označujetaké s' pro.storo!ě volnou, ulolněnou zlazbvse sta!.bou, baplicky a opticky vnimatelnou ze

všech slran. Nadčasovým dědict!ín klasické antiky je zásada olganické statuár'

nosti s' Pojetí formv. naleriálu, tunkcí

a námětu s. je hlsloricky proměnlivé. So'chahlví od secese kromé \Tklenuti (\,r.pÍrut' hmoly s' do okolní}o prcstoru poČi.

lá ve většimíře neŽ ! předchozích etapách

s výduti tvaru, vyhlubo!áním směrem k Já'dru s' a otevřením s, Wě]šínu pío$oru

/t94/

l \!čl]U' Nasla] !ývq k tolmě prázdného

vlrilini}o proýoIu 5' (tzv. prázdná hmola,

nťgalivní tvaÍ)' součásti s. bÝvá podnožní

dťska. p]inl' s' se lesměs sta\.í na sokl.

\oťhařsló ná9trojc. n' k modelovánív hlí.nč ap'. modelovátka několjka h,arů

(ipirchlle a noŽc), očka' srovná\'ací latl(a.

k lesán i kamene d]áta Úzných tvarů, prof]'

lú a |elikoslí, zcjm' špičáky různého hrotu'

dl' |ovná' plochá' dl' s€ zářezy Zv' zubák}'

d tá d|., lemolací dl' s širokým fovným

oýřim. d]' zešikmeného oýři ^.

rozmítaó,

d]' malá' úZkák hloubcní teček ,v. \dáčky,dřevčná palice' Žeiezné kladilo, špičatékladilo' tcsáky a kladiva na zrnění povr.

chu. dále vftáky, na opracování povrchu

IilnIky. IdipIe, U nrě|,Lého kamene zvl'hobhk K \]ba!ťni d n! lraLnjcité ko|ovrátck se sadou vrláčkú' svidrilry s nebo.zízky, no1úheinfty. pravitka, hrnatacia ploporcionální kružidla, tečkovací stroj

k přenášení teček Z rnodelu na dío v defi.nililnín mateÍiáIu, panto8lal modelovacía j' stojany, zámečnické nástroje k pípravě\'niliních konstrukci pro nanášený mate.riál. náčini pro odléváni v sádře' Zvlášlnílvbavení vyŽaduje práce s dráty as koleínvúbec. zejm' pň technice spájeni a svařo'vání' (Sro\'nej: iezbářské náslrqe')

sochařstrí. druh výlv' umění. V}1vářihírolná. trojrozměrná día. co do postupulozlišujerne dva hlav' zpúsoby: skulptura(z Ia| ) \počita na zasadé ubřán| hmotydře\a. kamene, kosti (kameno\ochai\tu,řezbáhtví. glyptika' tj. řezba gemm a ka'me]i). plastika (Z řeč.) spocívá na zísaděpřidáváníbmoty' tj. modelování ve vos*u,Štuku. hlíně (ceroplastika, štukatórstvi, te'rakoláistvi) a kovolitecké postupy' Třetízpúsob je kovotcpectú. antická toreutika'Roz|i(en| md VýZnaÍn \ lvúrt|m postupul \ pojelid a' Pofup z!člná u |reseb, ski(a modelů' Něke.jm íánětům nevyhovulesocha n. sousoší, ale reliéí' S' día bfuaiísoučástí architektury (arch. s'), zasáenánd proÝran\l\i(pomofty) n' !o]ná lVo|natt| . drobna p '. zahradnI soŠky. meJal|e.p|a|'e|).8emÍn). kamfje ap')' Poórlky ť.\o|c \' \padajidn pratěku'

sokl (z ital' soccolo)] podezdívka, podsta.

\oklová |aricei podnož

soklorá íimsa| římsa

solideo (soli Deo)r pileolus

so dáž (z lirnc')' hloubkový průzkurnsondou zjiŠlovaci n' výzkuírnou, ! archc.ologii a přj prúzkumu stavcb. onílek, ná.tčú' u polychroÍrii a obrazů vesměs mik.rosonda,

sopouchr kozub

sosnové dřelo| bo|o!é dřcvo

sotůrck. v'vsoký košik rourovitého tvaru,pletený Z proutí, lýka ap.

sousoší. skupina dvou i více figur váza'ných ideově i skladebně, se společnoupodnoží (plint€m) n' na jiném společnémúNaru'

soulka' úzká Ulička nezi dvěma budovamine00 prory.

solětská .vantgarda, hnulí !e všech dru.ích Úmění v sssR Zhruba v l. 1917 32'Mčlo počátky ! předrevolučnín obdobi.Zejm' po r' 1905 (viz| ruské uměn', kdvscvrvářely unělecké piedpoklady pro an'gažovanou porevolučni avantgardni tvor.bu' Po fujnové revoluci se avantgardnírrmělci dali do služeb socialistické kulturyv karikatuře' politickém platátu, při Ú.zdobě Írěst, v scénografii, lnižní kultuře'portrótu. v malíiských a sochařsk ých expe.rmenÍech, monumentá]ní propaganděa zejm' v architektonických projektech,urbanislických studiích a v přípravě vý'stav' Celé období ry?načuje snaha o úzkévzájemnó sepétí !šech druhů uméni i o no'Ú t}p Wsokoškolské výuky' Nejšíší názo.rovou íupnici s' a. prokázala Ústavav Berlině r' 1922' společenská situace po"ýavila vŠecbny druhv a zejm' archilekturupřed zcela nové Úkoly při zakládání měst'výstavbě továren, účelo1ích budov a ko.lektivních donů (viz). Hlavní vítvarnésměry archilektury spojoval konýIuklivis'mus (ú2)' Teoretikem bYl ]\,{. J' Ginzburglk hlavním představitelům palří I(' s' N'Íelnikov, bratři Vesninové, I' l' Leonidov.P' A. Goloso!. Charakteristickým dílembylJ. V'Tatlinúvnávrh Pomníku lIl' inter.nacionály (model l919-20)' Rada nraliřůse věnovala experimenlu, organizační pIá.

ci, u1uce na nových školách a činoroděza5aho!a|a do dalších druhů včetně archi-tektury (E| Lisrcki], K' Malevič, klátceV. Kandinskij)l A' Rodčenko dospěl odgeonetÍické abýÍakce k pokusům v pohy.bU objcktů v plostoru. Plakálu a t]rpo8rafiise věnola] ldké básník V. Maiakovskiia nalii M' N{' Čeremnych' l\'Íodeiníinsce:naci probojo!ávali ze]m. G' Jakulov,A' V€snin a L. Popova' st|anou konstruk.tilisnu a neíiguratiwí málby stál neorea"lista K' s. Pelrov-Vodkin, rovněžS' V' Gerasimov, M' cha8al| ve vilebskémobdobi. s' a. je vlivnou součástí evropskéneziválečné avanl8aldy.

spa|nó krrtinti krytina

spářr. ve Íavitelsl!í úzká nezera na stykuploch slavebních těles, zpravidla vyp|něnánaltou, v přeneseném Úmamu pímán' jiná rýha v líci zdi, v'rlznačujicí vyčnouplochu slavebních pNků (k!ádru, klená'ků, cihel). Ýyplněná maltou' Podl€ polohya konstrukce se rodišuje zejn' s' ložná,pňjímajíci llak konstrukce, u svislého zdi.va vodorovná, u kleneb dostředně naklo.něná, s' styčná. soubéžná se směrem llaku,kolmá na s' ložnou. u svislého Zdiva sÝislá,s. Zák]ado!á' mezi základv a zák]adovoupúdou' Vyhř€Zlá malta bíá v líci zdivaspáro!ána, tj' utužena a přip' dekorativněupravena. cílem spárování je pohledovéuplatněni spáry. Při spárování vazbu na.mačuje s' potlačená, ustupu]ící z lícea 5' zd.úraměna.,p|a5l ck) d baÍe\rně upÍa.vena' J' neprava ná povÍcnu ||uzl\rne na.značuje dělení zdiva na rnenší císti, kleréfakticky nebylo provedeno. Dilatační s' (zlat') probi}á mezi vělšími díy jedné stav.by] v ní se mají ryrovnával dilatační rozdí.ly vzniklé roztahováním n' snršťovánimzdiva ap']zároveň naznačuje srust ruznýchčiártía do*ládá i stavební etapy a někdejšízmény plánu.

spálovánÍ spára

sp€s (lat'): ctnostia Neřesti

spěž: bronz

spiná (z lal.), podélná Zeď uprostřed zá.vodni dráhy římského cirku'

Spode: Copeland

iI95/

spona, fibule (z lat'), uívaná v pravěku,

ýarověku a raném íředovčku k spináníoděvu (zejm plašlě) na raÍ]enou n na pr.{oU Podl€ lvaru se déll na d\ě za}ladniskupiny: t' dvoudíĎé, které vznikly v sev'

Evropě v době bÍonzove z kovole n' ko5.

téne ieh|y pňpojenim kolového obloučku'jenž nahradil původní pelňolací iemí.nek, a l iednodílné, které vznikly v j'.l'a }Ž' Evropě v tóže elapě a jsou zjednohokusu drátu s pérující spřálkou. F. by]y !y.ráběné z bronzu, někdy i z draiých kow,

Je]i(h tvary byly znacné ÍoŽmanite' častoVe|mi ozdobne' Pň výzdobě se uplalnilyšperkařské a zlatnické techniky včetně

smaltu a inkrustace drahými kameny'

Dvoudíné i jednodíné spony doprovázeji

ýoj oděvu i v dalších obdobích.

sposa|izioi mariánská ihonografi e

spnvedlnost| ctnoíi a Neřesli

srdčitý štit ští

síostlice žeben Úběh žeber

srub' dřevěné stavení roubené konslrukce'!j' z vodorovně kladených tÍámú nebo ku.|áčů spojovaných v roach přeplátovárum

('.na zam€k'.. ..na uheI'' lj' bez svislého

trámce' rcbo ,'!e sloup..).

sřub' (spo]eni ilámů .,na úhel'.)

stabi| (z franc'), zpravidla plastika sestáva.

jicí Z kovových čáslíÍúzné foÍmy unríslěnáv pírodě nebo na veřejném prostranství'slabil.mobil je pak kombinací pevnéhos' a pohyblivého mobilu'

stábi|'mobil ýabil

rtaÍáž figuraIni (z franc')' iid5ke pusti]vy

idrobne rfje!'y \' kraiinč, \'edutě nebo \ ii.ném díe, kde figurální motiv nepřevažuje'F' s. oávuje kÍa]inu a dává jí méřílko'

sta|'ktiiová klenba. k' sestá!á z malýchpendantivovitě ut!ářených klenbiček, kte.ió v pásmech nad sebou postupné uza!íÍajípÍoslo.i konstrukce úaurského a islám.

ského stavit€lstvi působící dekorativně'

stally (z něm' a ilal')| chórové lavice

'tandfita (z lat'), odznak vojenského út!a.

ru. ve starovéku odmak a pruh látky na

žerdi n' jen pravoúhlý kus látky zavěŠený

na piíčce piipevněné k žerdi, od středově.

ku delši cípa1ý, rozeklaně ukončený pra.por se znakem! pnpevneny sr stanou na

kopi n' k želdi.

stanioIl cÍn

stanová ltřecha| střecha

stará Ro|e' továrna Da Úrobu kameniny

na KarloÝalsku' zal' r' 1814, v r' 1838 pro.ťněněná na polcelánku v majetku A. No"wotneho a rodiny (do 1884)' V}Ťáběla

hlavně užitkové nádobí, které rTcházelo

z pozdné empírovYch Narů kaÍnenin! a od

Í''l842 bylo;doběno zejm' tiskem' vý]im.kou v produkcijsou velké dekorativní várya dekotativní užitkové předměty ve lvaru

fisury' Po !' 18E4 následuje obrat k zcela

rřirkové výrobě' Značkai'tlačené iniciályn. celé jméno mísla (Alt) Rohlau a Í]ajite.

l€;vl' 1884- 1909 tištěnýmonogram ma]i.

tele M. zdekauera s emblémem, piip. mo'nogramem míst. jména A' R'

staré krake|y: krakeláž

staÍokř€sthnské uněni, uměni starých

křeséaíů ! mě$ech !a celéín území římské

řiše (2' stol' 1. čtv(' ó' stol'), součás! vý.

tvarné kultury pozdní římské anliky' Pro.jevovaly se v něm mhtní tladice a slohové

A.R.1884-1945

ýIé4>,ffi

Slari Role zn.

zvlájhosti' rovněž podněry z Úchodu'Dělímeje na dvě obdobi; mezníkem je \T.s|oupení ch' (onstantina Vel' ve prospech

křesťanského nábožensní (!' 313, ediktmilánský)' V l' období(2'-poč' 4' stol')sene]uce up|atnllo ma||is|tI při tryzdobě ka.lckomb, na!a7uiicr na tradici antickéhoiluzionhmuive 3' a4' sto]. se tentozpúsobčástečně osLabil ve prospěch vftafl.K jednotliÚm poslaván a symbolům zábypřjstoupily celé vÍe!y' Po ideové stránce

iTjadřují učení o křlu. oběti a posmítném

životě; mnohé syrnboly pocházely z obra.zové a znakové ásobnice pohanské altikya ruzných kultú a získálaly nový věroučný

snYsl' Cbarakteristická je vinná réva (eu'

charistie), palmo!á mtolest (rítězstú nad

smrtí' atribut mučedníků) olivová Íatolest

(!éčny mII) ap' ]\'Íezi původru znďy patň

Kristů! monogÍan (vu) Zaujaly pastýiské náněty' zahmujicí i postalu Kri.sta Dobrého pastýře. Nové jsou posta\T

orantú a oíantek a prvníÚerT z bible' Ve3' ýol' se ifskÍují v Itálii i ia východě'

HlavníÍ] odvótvím sochařslví se $ala re.

liéfní výzdoba salkolágů, čelpajícípo iko'nograíické $ránc€ Ze stejných zdtojů jako

nMlba. vzácná volná socha n. soška zpra-

vidla zachová!á antický ideál k!ásy (UčícíKistus ap.)' Počátky 2. období(1' třetina

4' stol'.1. čtvltina 6' stol.) \Tznačuje ná.

stup monumentální archilektury' Jako vel.ké shlomaždiště se uplatnil kostel lypu ba-

ziliky (viz), kdežto stavby ía centrálním

N T\ I] N@MT@t}lY

l\:N: aaEtsf@ÁÍ,

1823 1884

ffi/(G1' \\Wl8

{)7MZ,

l+ l8tl

w

/ 196 I

L]UdLln\u \|ouŽL]! zvIa(tnIm rlče|úm jako

L.In\|oi\ Lreslnl lbdpÍnteIia). pohiehní,k

oíávé rnučedníku (ma yria), posléze ja.

ko palácové kostely' Archilektuta posky1.

h vc|ké možnosli dekorativnímu sochař

st\.í á oživila n]alířskou monumentální vý.zdobu rovnéž v lechnice mozaiky' objevu.]e sť knižní nalba, mající zdroje stř€do'

mořské a ýýchodní' ProtějŠk€m je drobná

i.Zba ve slonovině. určená na knižní \'aZ'

b!' Iůzná pouzdla ap' Ukolem umělec'

kých iemcsel je především bohoslužebné

ničini, piíp' pÍlni relikviáře'

í ÍoÍu\lió unjční: ruské umění

drroiókó unÉnii anlické uměnj

ýrrŠídoba bronlolá: doba bronzová

í{íši doba hladjštnil doba hradištní

ýirši doba klmennái paleolil

slatcčnoý: ctnoíi a Neřeýi

sIátnj panáiko|á póčel paÍrálková peče

(al (hanc. élal. něm Zuýand)' ! Umělec.kó glaíicc označcní zkušebního otisku. po.řízeného pii,pláci''s' ukazuj€ okamžitýsla! zpncovavane oes(y.

slaiba nósl: uÍbanismus

slar€bni hul. středověká stavební kame.nická dína nezávislá na cechovni oÍgani'zaci. činná při velkých stavbách chiánůn. i h|adů' Byla pracovním společenstúm,\díužuircirŤ] 1o\ar\se a uČné, po||ry-paIIe.re \ld0uc] sIupIn) n' useky sIa\'b}. ÍnIademlstry. povčřované,vláštními úkolya hlavnihu m \rrd (lat. magtsler oDensj.kten pi pÍa\o\c nairny' trěslt p.ion.ysý,naíy\V. naVrhl č|anku a ňdiLce|ek ía}b}a7ejm' konstrukci klenby. Vedl€ karnení.kú, mezinimiž se někteiisp€cializovali nahgufální skulpluru. s. h' zahmovala humí'ho ko!áře a tesaře s pomocnfty. někdym.alíře, písaře ap. Mezhiupeň meá staveb:nl&em a m$tÍem někdr předslavuií zá"stupo stalebnrl'a' znah órovozu a oáčuiiou financovanr drLa (\ Piaze za Kár|a iV'zlaní ředitelé slavby: lal' director fábn.cae).,s. h. byla početným středlskem sta.veonlch praci a a|chitektonické skulptury,

zároveň technickým a uměleckým učiliš.lěm' organizovaností a Droduktivitous' h' relkých pozdné romanskych a gotic'kych kaledraI piedói|y lrarsr dr]ny, innépň stavbě klášteru, biskupských kostelúap' v rozÝinuté podobě s' h. piacovaly od12 do 14.\lol Termrn s. h se pou \alake V pozdejš|ch sla|etlch' Vedleo'nacenipÍo organiZacj termín s' h' v púvodním\m)5|u ie oznrčením pro lraco\iité' s€slá.vajici7 jednodivych d en.

statebni plastikli architekonická plaslika

stlvebnik, po stránce finanční a někdti nateriálové zajišťuje stavbu, kteÍou pří'"padne sam ZaloŽi| (íundaroÍ, z jal'); peóui€ojeji !ýzdobu a ryha\enl' san' s ladci vevěcech umění n'jejich prosdedniďvím po.volává architekla a staútele, předkládápoŽadavky programu stavby, rypisuje sou.těžť.schVaiuje modely a plan}, v minu|ostlzňzoval Íavcbnr hui' ]eí|iŽť je palronem(viz) kost€la, ná patronátni právo' s' mů.Že být jednollivec n' olganizace či korpo.racc jakéhokoli druhu (v minulosti např.cechy). Mnozís. se řadí nezi skulečné mi'lovnfty architektury; od 1ó. stol. isou mezinimi doloženi i alchitekti dilelanti.

slejno|odi: chrámové typy' lod chrámová

íé|á (z řeč'), pravěký a zejm' starověkýpamálnft, označení Pohřbu' obětiště ap',na Úškll postavený, opracovaný kámen(blok n' deska) s nápisem a výzdobou.

stercobat (řec'): klepidoma

stereoloÍnni aÍchilektuta (z řeč'), označe.nípro a', kleÍá neobsahuj€ t\'ary výadřujicí n' naznačující sutické funkce (např' vestarověkém stavitehNí pyramidá). opa.kem je a' teklonická, jejíž lvary vyjadřujín' namačuií statické funkce'

stezka| kanelování

slicharion (řec')| dalmatika

De slijl' holandský časoph styl založeDýI' 1917 malířem P' Mondrianem, T. vanDoesburgen a arch' J. P' oudem;!1cházeldo r' 1928' objasňoval zásady neoplasti.cismu (viz)' Kroužek kolem D' st' náleí

mezi umělecké avantgardy; zapúsobil naněmecký Bauhaus (viz).

stipes (lat.)| oltář

sloa (řec')| portikus

íoč€nÍ prouzec' šň|ira, dřuh utvářenívlysu v podobě stočené šňůry, provazce'

slojina, stojnice, svislá, zpravidla slřednípříčka ! okenním otvoru.

stojnice: stojina

sto|a (zlal'' řeč.)' spodníroucho iímskéhoŽenského úboru'

ýolice: l(ío!

sto]icc řeŽbářsliái řezbáiské ni{stroje

íolní Íontána, stolní náíavec v podoběÍnalé fontány n. kašny, z bronzu, střtlra,skla, časlý od přelomu 15. a 16' stol' do18' stol' s' l sloužily jako ozdoba labulea ároveň jako nádoba na víno ap.

slo|ni hodini, vedle přcsýpacích hodin od15' a zejn. 1ó. stol. h. kolečkoyého me'chanismu' Íůzného uspořádání a polohycifemiku' někleré bicí' Podle tvaru schrán.ky na soklu n' na noŽkách se vysl(ýujipře.devším věžové h.' v podobě rěže, poslézefuzných altánů, tabemáklů ap', lypicképío gotiku a renesanci. kombinující plas.ticky utvářené architektonické člárrty(mosaz, bronz, zlacený bronz) s rylou vý.zdobou, od 1ó. slol. dózové h. geometřic.kého půdorysu. s ciferníkem položenýrthorizonlálně' K těmto typům přislupujínejstaÍší figurální h' určené Da ýůl n' najiný nábytek, s plastickou poslavou' do.proviáZející schránku strojku, kovové, pň.ldobené rytím. s víryojen nábFkD a h' seoddělují h' různých předmětných lt-aÍů

a posléze v 18' a 19' ýol' sloupkovéb. (viz), u!čené vesměs najiný nábytek'

sto|ni ozdoby' ri]zné niistavce zvliištníchfuaru, qŤáběné ze skla' keramiky, poÍce-lánu, kovů, vesměs na Podnoách n' nož.kácb, s podnosy a nísami, ozdobné a áro.!eň uzitkové. Zahmují předměty v podobě

/197/

stromu, stolnífontány (viz), !ázy s umělý.ni kvělinami, podnosy a misky s umělýmovocem. {]ózy v podobě ovoce n' zeleninyaP. Doložené jsou pÍo tabr e pozdníhoslředovčku, časÉ zejm' od ]ó' do 19. stol.

stoup{jici klenbá: klenba

stria (lat')' jednotlivý žlábek kanelováni'odtud také název s1rialura - kanelo!áni'

s(ririla(e (Z lat']' esovité kanelováni, častá

výzáoba siaroliiesťanských sarkofágů.

strom života. (lai' Arbor vitae), jeden

z tolektivních symbolů lidsNa' Za s{řed

světa považován již Asyřany a Babylóňa.ny' Podle Písma (gen 3,22 24) vyrůslás' ž' společně se stromem poznánídobréhoa zlého (!iz Adam a Eva) uproslied Rá]e'Podle legendy byl na dievě s' ž. (stlomupománi) ukřižován Kristus' s' Ž' bFánej.{2s1ěji Zobrazován jako Zelená palma(Asýri€' BabyIón) a vinný kei (Izraelité)'S' p. má většinou podobu iablonč' Jakokříi Kristův byl s' ž' zobÍazóván ve forměvětvového kíže (od 13. stol') nebo stro.mu kříže (od 15' stol')

strontioiá Ž|uť: ž|utó

strop, stavební tonstrukcc Íovně uzalirajicí prosto| a rozděIující budolu na patra'

skládá se z dře!ěné nosné konslrukce (trá'mové, fošnové, povalové), z trámů, tj.stropnic záklopu, nárypu a podlahy' Máotevřený n. rovný podhled' Nosná kon.strukcc může bý železná, železobetono'vá' prefabrikovaná' íslolnej: kazctoYýstrop.)

stropnicci hrázdčné zdivo, sttop

slřcdni dob! kanenná| me2o1i1

středovi dhpozicc| centrální dispozicc

středolěké uměni, konvenini označení

evropského umění mezi slĚbováním náro-

dů a renesanci (5' ó. až 1' třetina1ó. ýol')' Pojem středověku se objevujev 15' a 1ó' íol' u humanistu, kteří považo.

vali staIetímezi rozpadem antického s!ělaa svou dobou za epochu úpadku a nazvaliji $ředním !ěkem; obdobně usuzovalio uměDí dané epochy' Počátek středověku

b:fuá spo]ován s počálky stěhování národů(r' 3?5) n' se sesazenim posledniho zápa'dořímského císařc (r. 47ó), kdeŽlo konecs objevenim Arneriky (ř' 1492) n' s počát.kem německč reformace t' l5l7)' Epo.cha středověku 5e přelýá s obdobím Ía.ného a vrcholnóho feudalismu. Ne8atilninázoÍ na s' u. se pozlolna ménilod 17' dopoč' 19' slol' Epocha stř€dorěku zahmu]eněkolik období vý}oje umění. !jejichž Bá.zvech se kloubi tÍadiční pojcti obecnýcha politických d{in s hlednky slohové pe'riodizace uměníi 1. umčni raného ýiedo.věku zahrnuje u. př€dÍománské (obd'piedkarolinské' karolínské, olónské), 2.

u' lrcholnóho stiedoYěku 0ománské a go.

tické u'), ]' u. pozdního slřcdověku (u.

krásného slohu kolerrr r' 1400 a umění po.

zdní goliky)' Do obsahu pojm! s' u' bý!árovněž iazeno u byzantské a východnichSlovanů.

íiecha, konýrukce uzavírající Íavbu sho.

ra, složená z nosné konstrukce' k!o!u (viz)

a z nepropustné krytjny' s. Yčžová jehlan.

coÝá múže býlzděnaz kamcne' Bez k|ovujsou ploché rovné s. a žclezobelonové sko'řepiny (viz: skoicpinová klenba)' Podl€

sk]onu je rozcznává s' úhlová (sedlolá

s o sklonu obourovin.15", tedyshřebeno.výÍn úhlcm 90")' s' !lašká.0ízká Gedlovás', s hřebenovým úhlem !ělším než 90.),

s. lrancouŽská (o sklonu nejméně ó0",v pÍůře^l rolnoíranný trqúhelnil).5' goIj!ka (je]lz l]iIa \e Íorna rrrzpnnu).

\' !éŽo\á (]q|ž rvika brr.l vetši neŽ 2.5

rozponu), s' Io!ná' plochá (úplně vodo.

rovná n. se sklonem 2 až 5.' klopená kjed.

néslraně n' klopená do slředu, kdevznikáúžlabi)' Podle celkového tvaÍu se rozezná.vá s' puhová (pololiční sedlo\'á s', se spá.dem k jedné slÍaně a sjcdním okapem, přihřebenu opřená o zed), s' sedlová (se spá.

dem ke dlěma pÍotilehlýn okapům na

delších stranách' na obou kralších uzavře.ná štílovými Zdmi, příp. l'sokou atikou),

s' sedlová z!. š!édská (o malém sklonuro\'in). s. valbo!á (sespádem k okapúm na

všecb čtyřech ýIanách. 4lav. tvořená

čtyřmipIochami' kleré se pfotínají ve óty.

řech nárožích a vc vodorouém hřebenu)'

s' pololalbo!á, dvojího lvar (vzniklá na.

ýíeclu. mansaÍdová (dvo0 I).pú)

At1 Y\

A"Al-í|

*.urA/l\ I lltl

/ i\ /A\ (ó\)) Š# Šýallllrlr

;j':ijť, ;lfiťll ;ffil:s lucenouffi

íře(ha íi€charciná šťdová

tI98/

\azcním va]bo!é s' na sedlovou n' opačně;

šlí v homi či dolní óásti nahra7en střiška.

m|]. s' lalená, (tvořená válcovou plo.hou'

7p;a!' půIkruhového průřezu, se dvěma(iíY n' skosená ralená se spádem k oka.

lum na Ýšech čtyřech sllanách, piíp' JešLě

irlnlcná ve hřbetu). s' lamelová (novodobý

druh s. valené bez krovu, skruÍ a vnitřních

oodlor' tvořená so stavou desek lamel.

na r]néišku opatřená bedněnÍm a krytá le'pcnkou. dncs uvnitř i vně z laminátů, jeŽ

nohou plosvíal). s mansardová' označe'

ná podle fianc' aÍcbilckta Fr' Mansarla,pod|omená n' zalomcná, dvojího Naru

is rovlnami dvou nestejnÝch sklonů, rznřii]á nasa7enín] niiší5edlové n' valbo!é s' na

sedlolou n. lalbovo s !étšíÚšky)' s. kří.žolá (lzniklá pronikem dvou sedloyýchs. o stejné !ýšce hřebenu, se čl rni štíty).

s' polokížová (rzniklá proniken dvouscdlových s o neýejné \.Íšce hřebenu, se

čt].řÍri štíy) dá|e s' u|čené k zaslřešenívěáa staveb centrálni}o půdoÍysu' zejm' s sla.nová (celto!á, z něm'; ! gotice nad centrál.ním chlámem a na věžích; nad čtvercemn' pravidelnýn mnohoúhelnftern, její čtyřinebo idalšízakiivené llqúhelné plochy sepIotín{i \. nároŽích a sclkávajise v jednom

bodě, rtbíhají do hrotu n'je nasalena údá\čŽ čka ch]o\á |)nU \dnkr!snIku). !' jťh.]dncUV, (\ podobě ]ťhIdnu. nad itvercemn' pravide]nÝm mnohoúhelníkem' s lome.nínr. !' ZhoLlpnulím ploch v do|ní části),.' 1ehluta (druh s jehIanco}ť. qrsokýJ Úl]! nad čhercenr n' pravidc|n}iÍn mno.hoúhe]nikem' ukončovací n. ve funkci san.klusnilu'!i2), s' kuželová (\' podobě kúe.]u' nad kruhern, €lipsou n. ováIem. hlotbývá zaoblen; v menším roaněru někdyo konkávni profilové kňvce s plynulýÍnz]l0upnutin), s' rouÍo!á. otevřená' (nadctvercťm, t\ířená čtYřmi kosočtlerci mczičtynlli štily. charakteIis1ická oro věže ro-Ílinských chrámů hlayně v PoÍýni' u násnc].dl \ Ubdobi h rtorizu]rcrch íohúi{ \r',1 ), s dlatu\a,dlatko\a(druhvalbo-ven0.5 s okosenými hlanami a vodorov'n}m

'Ďrchťnťm)' \ pú|[uzeIova (uIoncuil.ť1 1J |e' napi dp\id)J. \ ph]ho\a' pnlba,ne n] cL]\a' ín d Lruhem. ilVercem' mno.nLIuhehIkenr, kužeIotila n' iehlancoVitdhotlaru. s pípádnýn okosenň. !ždy s kon.\e\n| \ydtrti. \}b ha do 5plókt ). s' baiko.\d. bjň ([l|lrUIo\|leho ircrú, zastiesu1e/pIa\ ]laVb\r na púd.'rlsu kruhu. elroiyn otjILr1. s' zloíorc. i'on.orila iwárí

zvonu, nad kruhen, na wcholu oblá), s' ci.bulová, cibulovitá, cibule (nad kruhem,Ótvercem n. mnohoúhelnftem, v pruř€zudole konvexní, nahoře konkávní' zakonče.ná lucernou n. přechiií v kužel n. vybi}ádo špičky; bez lucerny, s vysokou špičkou,časlý typ v ruské sakrální architektuře).Z rěch|o hlavn|Ch t}pú v"n|ka|I qiimďnařeieniá h|avně seýáv]':s' klopena ze strando slředu k jednomu úžlabí, v průřezudvojice pultových s., pručelně kryÍá ati'kou; seýavy ýanových s., chamkl€risticképÍo nase kostely v pozdtrí gotice] tombina.ce mansardové a zvonové střechy na věá(vlašská čepice); v nové době slřecha š€do'vá (shedová), také půlová, sestav€ná z pul.tových n. sedlových s' řazených za seboun. v soultavě s' válcoYých n' polovaco.!ých. lypická pro kr}'tí továmicl hal ap.

s(řclec zvěrokruh

ýie|eckí teÍč. dřerěný cvičný terč měíťanských gard n. ostrostřeleckých spolkúzdobený malbou s figuráními, architikto.nlckymi n. klajinařskými moliry' u nasvesměs z 19' stol'; čirsty sbiÍkoq pÍedmétrně$ských muzeí.

střep' odbomé keramické označení přizkoumáni jakosti hmoly fajánse' kamenitryn' porc€láou pďle lomu na střepu výob.ku.

\|iibru. LeskIy bě|ošedý kov zn' Ag (|al'ar8entum). vyborně tažný' v piírodé sevyskÍuje ryzí v rudnýh álách n. v mine.rálech, jeden z nejdiíve mámých kow,uivany l !'yíobé ozdubných píedÍnétú'špelkú, nádob, re]ikúařů, mu:o i k tvorbédJobné'Pla5tiky,-zpracovávaný tepáním, li.Iln, razDou! rFlm ap,

sliibrná lužka. prostředek kresby' s' tyčin.ka s hrotem, světlého tónu' docilujíci velmijcmné čáry, v antice uživaná na per8ame.nU, od počátku 15. $oi' na papíru' který sepřed kÍesbou pokýal koslní moučkou,aby s' zanechalo stopu' S' t'je častá v ita].ské renesanční kresbě'

slřidáni podpor, v bazilice doby otónskéa romfuské s' sloupu a hÍanoloÚch piliřůnezilodních arkád'

stucco |ustro (ital'), omítka Z vápna, písku

n' mamoÍové moučky, lďlěná' za vlhkaomalovaDá, natřená voskovou emulzía movu za hoťka lďtěná, přeneseně $ídro.Ú' mrano!, na po\Ťchu broušený a Ie.steny.

studené barv], úodré, z€lené, fia]ové tóny

,,studené.' poloviny spektra, opdcLy oavo-zující dojern chladu a v malbě ustupujicízdán]ivě do pozadí.

studenÝ smal| smalt

studie. v přípravném procesu s. zaměřenáke konkrétnímu díu n' příežitostný á.man podle skut€čnosti, příp. s. cvičnéhoúčelu. Je detailnín. k celkovému roarhu,provedená lechnikou kresby n' malby (ba.revDá s'). Vysk},tuje se ve vš€ch druzíchvýtvarného umění Jiný účel má skca("4

stupa: pagoda

Stupava, sťedisko džbánkaiské fajáDsové

ýoby na Slovensku, činné od pol'18' sto]' Mezi vyroki vfýupuje jijv I9' stol' do popředi rodina Kostkú'Značta|

.kromě iniciál Úrobců spojená

psmena Ď l '

stupnice' vodorovná vrchni deska dřevě-ného schodu, kolmo podpíraná podstup.nicí, připojenou na drážku n' na sraz'

slupňová pyrrmida: p}Ťamida

stupňovec Úbrus dúhýcb kamenů

siyčná spÁru; spára

stylr sloh

sty| Druhého cis0řstri' s. architetturya vnitřní výzdoby za vlády Napoleona IIl.(1852-70) ve Francii, pusobící vlivněv celé Evropě'

sly| Restaurrce, s. vnitřni Úzdoby i t}půnábýku a rybav€Dí ve Francii za LudlrtaxV I' a Kď]a X. (v rozmeí 1814.30)'Ptďlouáltvarový a formání ýoj empí-ru' udrŽoval motiry antické římské orna-netrtiky, upouštěl však od přemíry e$pt.ských prvkú, zdůraaňoval květinové prv\

/199/

a gLrlandy, pň]iláněI se k peýiejší barev'nosti. Mezil' 1820 30 přinesl historizujícímotivy gotiky.

styliz|ce (z franc'). ve figurativní i oma.mentálnítvorbě úsilí o typické apodstatnétvary, Zbavené jedinečnosti i nahodilosli,podřízené sloho!é představě' Abslrahujícípostupy se obrykle větví a polarizuji: ve.dou k zvýraznění podslatných rysů skuteč.nosti n' k schematickému dekolalivnímupojeti.

sly|obat (řec'): krepidoma

subslrukce: zákIady

sudarium (lal.)r manipul, vemikcD

sufitai sofita

suchá jch|a. jchloý, grafická technika tis.ku z hloubky' Kresba se ryje do měděnén' zinkové delky několikahrannou ocelo.vou jehloD (n. diamantoÚm hrot€m), k1e.

Íá najedné strané linie ryškÍábne a Zdvih.ne kov nad povrch desky (tzv' hřebínek)'který se neodstraňuje' Toto zbrázdění dá.vá otiskům s. j' cha|aktenslický malebnýráz. s'j' se časlo \Tsk}'tuje jako doPlňkovátechnika leptu.

sumerslé uměni: mezopotamsté umění

supcťpclice (z lal'), supelpelliceum:toÍrze

suppedan€um (lat'). |on7olka, Ufiisto!a.pod nohama Ukřižovanehu Kriýa'

supraf€nestra' suprafenestrum (z lat'), po.le nad oknem, zpravidla 0a mějšku stavby,

lryPlňované šlukovou deko.ací, !ěkdyi nalbou' jednoduše architektonicky ohra.ničené n. pojaté jako niáslavec, s rysokoumístěnou nadokenní řimsou' s. je častá

zejm' u obytÍých budov 17' a 18. stol' Máshodnou funkci jako supraporla (viz).

supra|ibros (2 lat'), vlashická mačka rT-tlačeDá Íla přední desce kliby n' na jejim

hřbetu.

supraportr (z lat'), pole nade dveřmi' ry.plňovaDé štukovou dekorací n' zdobenémalbou nástěnnou n' vloženou Ínalbou na

plátně (výplni)' časté zejm. v ob},tných

a reprezentačních proslorech 17. a 18'

stot' S' bý.vá jednoduše aÍchileltonickyohraničená n' pojatá jako lvinutý násta.vec s polen a vlashí římsou' (srovnej: su'pÍaÍenestra'J

supr€matisrnus. směr geometrické ab.slrakce, jehož princip forrnuloval r' ]915nalíi K. |\4aIevič spolu s básníkem v' Ma.jakovským ad' v manifeslu s' (viz: Íuské

uírění, ávěr; sovětská avantga|da)' K to.muto neÍigUÍalivnimU píoietu l\4aIevř do.spěl r I0]J \ pÍos|ulem obra7e ceÍn}čtveíec na bílém pozadí' K dalším elemen"

tům s., oproštěného od jakékoli předměl.nosli, Palříúhel, kruh, obdólni} a křiž' s. je

součáíí rané €vropské avant8ďdnitvorby.

surrea|hmus (z franc', nadÍealismus). me'zinárodní lilerámí a umčlecké hnutí let

1923*39, v širšich souvislostech 1920 22aještě po 2' svět' válce, které vmiklo v Pa.řiži' Ponejprv je d€finovalA. Breton (Ma.nifeý s., 1924)jako čhtý psychický aulo.malhmus, jenž ná vyjadřovat skutečnýpohyb myšlení ap' Vc výtvarném umění,které s' odpoutává od zobrazení méjšískulečnosti, tzv' vnější model je nahtuenvnitřním modelem (Brelon, l928)i malbamá být optickým vÍádřenín bájnickýchpředstav, prameníúch ! hlubinách psy.

.hického života (nevědomí, podvědomí,

sen)' Na obrMové ploše n' v lrojrozměr.ných konfiguracich a objektech (viz) se

fantazijní básnické předstaif uskutečňujívýtvamým automatismem, který se můžedotknout i pomczi abstrakce. Metodu au-

lomatismu ve vztahu k zevnimu světu do.plnil S. Dali (1930 34) tzv. paranoicko-krilickou metodou či aktivitou (,,spontán.ni metoda iracionálníro pomiíní. založenána krilické a souslavné objektivaci blouz.nivých asociací a interpretaci.')' s' jako

souhm metod zahrnoval tvorbu figurátivní(mnohdy veristickou) a nerrylučoval pólnefigurativní' Zužitkoval lechniku koiáže,fotomontiže' dekalku (viz) i zcela běžné

tecbniky, doproviázené pečlivým proved€.nim dila' od r' 1924 se s' uplatňoval ve

filmu, jemú dodal po€tickou výtvamost's' a jejich sloupenci se sdružovali ve skupi'nách, rydávajícich ča'sopisy' Nejstarši bylazaložena v Paříži (1924)'' poměmě záhytaké v PÍaze (s' skLrpinavcsR' 1934_38)'

Mezi h]avní představitele ortodoxníhos. patři| J. MlIó' Y' Tanguy, S' Dalí,H. AÍp' sochař A' ciacometti (také film),M.-Ray (fotoglafie a film); u nás J' sima'J. stÍský, malířka Toyen, proŠel jim so.chař V' Makovský, F' Muáka, králce so'chař L Zívr aj';v r' 1942 vznikla skupinaRá (v' Zikmund' B' lácina' J. Istler,

V' Tikal). U nfu se s' překÍfá s imagina.tivním uměním'

suřik| ninium

sušidlol sikalivy

sutana (Ž fÍanc'), klerika (z lat'), dlouhýoděv kněží katolické cíkve (klerikú), do.sahu]ící ke kotni}ůÍn' zlpínai1ý vpřeilu na

knofliky' Na rozdí o'd laláÍu (viz) přiléhá

nahoie těsně k lěIu' casto ie přepiisán cin-gulem' s. i taláÍ ]sou předepsané ke všem

litulgjckým úkonúm jako spodní oděv,přes kteťý se oblékají liturgická Íoucha'BaÍva: óemá, preláti a biskupové íialová'kudurálové čenená, papež bilá' S' se po.dobá sutanella, klerá sahá j€n po kolena.obojí odě! má sto]atý lim€c.

sutanella (z fianc.): sutana

sutkiti soutka

sirstika (ze sansktu), znakový výzdobnýmotiv zpravidla člyřosý' tvaÍu rovnora.menného křížq jehož rovná n' i mímě pro.hnutá ramena jsou na konci hákovitě za.hnutá v Pm!éín úhlu vždY vjednom směrurotace; někdy je vepsán v kruhu n. obsa'huje kroúek na íředu, b:ívá isoučástiple.tencoťch n. uzlovitých útvaru. Způsobutváření je obvykle dán dobovou a nístniornamentikou. s' patři v pravěku Írezisyrnboly slunce, je nosit€lem dalšich vý'znamů a v Ewopě se vyskýuje ješlě

v pozdníú starověku' s' jako znaku Zne.

užili něÍnečtí nacisté'

siltá rodina: mariánská ikonografie

siatebni pohári panenský poháI

svltojáng|iá misa| mha s hlavou s!' Jana

Křtitele

s'a(oieóení: kanonizace

/200/

slátostkr, drobná náboženská medailka,

lpÍavidla z méněcenného kovu, Iážená' li'li n' tlačená, 5 nápisem, symboly a drob.

nimi obÍazy' opatřené závěsnýn očkem,

\ bvly nošeny vesměs]ako amulety'

\lIIozář, g|orie (z lat.), gloÍiola, nimbus,

kruh s!ělla nebo paplsků ko]em hlal svět.

ců' Z-obrit2cni vzkříšeného Krhla bíá nó.

kd! celé obklopeno s' zvanou aureo]a'

v románskéfi uÍnění přichází i aureola

mandlovóho tvaru' zvaná mandorla, přiznačná pro určitá zob|azení Krista (',iz

KÍlíova ikonog|alie)'

suz českého (českos|ovenskóho) dí|a:

umělecké spolky

sra' čcskjch lýtvarný'ch umě|cú' Sva' ar.

chitektů csR: urnělecké tvúřčí svazy

slr7 n|ských uné|ců' ne]větši předrevo'

luční umělecká organizace založená 1903;

obracela se proti menším, k západnímuUmění orientovanÍn stupinám' zaltávalalradiční pojetí. zejména v krajinářství'

lraz|rorá připora; pilíř' přípora' sIoup

sla7kovÝ pilii piliř, připora

slčdik, l' otvor k osvětIení a větrání nadnadpražnim překladem dveři, obÝykleopatřený drobnou mříí; u nás se vyskytu]eod 16' slol', 2. ve slarších 9ícepodlažníchdomech svislá šachta k osvě(lení a vělránívniliních prostor b}'1ú' 3. zasklená kon.ýÍukce horrího osvětleni a větráni plněobeíavěných prostor' zvl' továmich hal,t"ýstavních siní ap.

sÍinibtodská zcleň: zeleně

s!i{ek, rotulus' volumen (lat'), ncjstaIšitorma rukophné a iluminované knihyv antice. užívaná zeiména ve 4'-5' slol.,

{imečně i později, papyrový n' pergame'novÝ pa|' lalinuty na jednu n' d!ě tyčkyí|dr UmbiculUE' jejž členai pÉvrcI ro^|jela pie.tenou čá( |evic] zafije| Nazev a aU.lorstvi splsu bvl uveden na štítku, připev.nenem na lednom konci. s. Dřevá?anéstuŽI(ou byly ukládány do pouzdÍa (lat.capsa] tvalu vysoké okrouhlé klabice n' napaprsky v knihovní skříni (lat. armarium)n' na policích (lat' pluleui)' V ilustro\'a:

ných s' ítarokřeslanského obdobi b]'ly !ý-jeiry zplavid]a začlenčny .co pásma nad

sloupo lextu a namnoze lázeny tesne za

sebou, někdy konlinui0ím zpúsobem(uo).

svitid|a. osvětlovaoí tělesa majíci svúj pů'lod v louči a pochodni' Nový zdÍoj a typ

s. předslavuji slarověkó olejové lanp]r, ka.hance s knoteÍr. čaío ve|mio7dobné' ajiživoskové svíce upevněné na lvícnujedno.bodovém n' víceíamennén' Vtužití antic.I(ých s. v inlenéru (lělesa přenosná. pí.slěnná na konŽole' ,á\'ěsná' na slojanu,kandelábru rúZné výšky - !iz: kandelábl)předjímaji celý dalši vFojs'' jež technickvzávisejí na Zdroji enelgie (poslupnč pctro.lej, wítiplyn, elektrickÝ proud s árovkou)a regulaci i usměmění toku svěda; po tva.Iové a výdobné slráncejsou přizpú\obenédobovénu stylu' os!ěllolací tělesa se

zprav' dělí na pevná Gtropni, náslčnná)a přenosná Guční, slo]ní' slojanová Iůz-ných rozměru). Ve slředovéku se v ch[á.movém i svétském interiéru ustalujes\'ícen

Gestává? noh!, dříku, filiskyslmemn' tu.lejky, kuželové duÍiny, pňp. z Íamen)' Mo.nunenlálních romčň dosahují koýelnívelikonočni svicny (\,iZ) a kruhové luýrys rameny' zv' koruny (viz: jeruzalémský

lustr). původně kovové, posléze v svět.

ském interiéru také dievěné n' z paroá,! pozdní gotice a íenesanci zdobené např'bystou dívky n. P. Marie' Lepší předslalTposkytují od l7' stol. Íolni a konzolovésícny i lysoké kandclábry. užílané v sá.lech a velkých sínich' K charakteristickýmlypům patí benátský lustr, sestavený Ze

skleněných závčskú na ramenech, dálemosamý luslÍ zv' holandský; neziidka Fouv}Ťáběné společně sc souborem konzolo.vých osvě ovadcl' Sdrrržováni jednotek

no!ě řeší barokni výbava divadel (viz sufi.ta). Petrolejová a plynová s' i svicnyv 19' slol' lskáva]í tvaIy a formy histo c.týcb slohú; technická a vý"dobná péče j€

věnováná také Íínidlům' U clektrickýchs' ve 20' Íol' poslupu]i paralclnč n'ary de.kolati!íí a tvaryjednoduche, funkční, sle.dujicí nové lechnické možnosti'

sYobodná uménii artes liberales

svornik. závěrečný klenák. zálěrečný ká.men ve vrcholu obIoutu poÍtálu, okna. ar.kády, žebrové klenby (!azák' zv' také

mnich), do něhož se sbíhaji klenební Žebra'

Na lícni ploše bývá zdoben reliéfem' kle'nák portálu od pozdní lenesance po ranébaloko na p čelní íraně např' maskaló-

em čieÍbeÍn. svornft 8otickéŽebr' klenbJ'tesanÝm omamentálniÍr, figulálnim n' he.raldickým motilem nejednou polychro'ÍnoÝaným a 7Iacenýn (zahrnuje ierbv sta.lebníkÚ. často s lelopočtcm, kamcnické

zn.rck! d monuglamy)' V pozdnl8otice 5ť

uble!uje ryzdoba \' vloženym dřevěnym

reliéfem' od 14' stol' se vyskruje zvláštiívisutý s', klerý se svÝm těl€m odpoutává

od vrcholku klenby a zasahuj€ dolú doprostoru.

srnlbol (Z.řeč'). záslupný Znak' ktelú vy'macu]e pojem n' oznacu]e0so0u| ýozuml.t€lní na 7ákladě konvence' Míýo s' ve vy.jadřolaoích způsobech bývá ruzně pojíma.né s. je však !ždy piedrnétem zejm' iko'nografic a ikonologie (viz)' Ve vý1varném

u. Iozeznáváme| l' s' abÍráktní. grafický,

geometdcký (např' Krislů! nrono8ran.viz), 2' s' předmčlný, označujíci nějakouosobu (např' a1ribul) n' Wznačující pojem(např. Íoh hojnosti), 3' s. rosllinný a 4.

zviiecí. které vesměs vyznačují pojmy

a vlas1nosti na základě vnitřní obdoby(např' sttom ži1,ola, plák fónix. obnola ži.vota a fénix záloveň s' ZmnaýchvstáníKÍ1sta)'

srnrbolika barcv. málo probádaná význa-mová ýIánka barel' založená empinckyna optře'(teplé b',pú\obí ladoíně.'sludene smulne) a na vyvol symDolu a alegoru,

V evřo$kÍch souvhloýech se obojí po]elí

|Íojelilo v s-\stému ponejpÍ! u liturgic.k}Ch hJÍe!. jak se W5kytuji až do ] 2' slo|'.pňpadnt \ kiesIanske il'onografii: např

bilá b je slavnostní. znači či$otu; červenájejiŽ v cisařském fumě b. slalnostní, značí.cí triumf a !ítěZsIVi; žlutáje neulrálni, zis"kává ýšak expresívní rá7; zelená]e neuirál'ní, pslchoLogicky pojínaná jako b' uklid.ňujícíi fialová a černá značí smutek' Navýojs' b. měla rovněžv|iv symbolika dra.hých kam€nů a ko!ů. symbolika erbovnia posléze od konce 19' stol' baÍcvná Úra.zovosl u synboli$ů, postimpresionhtů

a expresionistri.

sl'mbo|iimus (z ieč.;!iz: svmbol), v užšim

smvslu hnuti, kteÍé vznik]o v€ světové lile'nluře a lÍtvarnén uměnízasložité situac€

/ 201 /

končícího stol€lí, naýoupilo kolem r' llllJsne]prve ve Franciia doznívaloještě dlouhopo r' 1910' společná byla nová !ýrazovost,Znakovost dila a důraz na ú1ohu subjektivní obraznoíi, v ideové poloze různolodýodk]on od pozitivkmu. S' vc ly.llarnému' byl\'íce nežvódoÍrou reakcí na imprcsi'onNlnus' natural[mus a aKadelŤ]Nmus'Nlísto napodobo\'áni vnější skutečnostiusiloval o vyádiení emoci a duchovníchpřcdstav zejm' pomocí symbolů. skuteč.no51 lnčjšího s!ěta !četnč přílody chápa]nitelné jako látku plo podobenltví, plotismyslo\osli sta!ěl vnilřni prožitek a stup-ňova| ps],chickou pů$bnosl umční. Uzkéspo]enis ]iteratulou. pÍoj€vujíci5€ v oblaýti námčlu a vi"naÍnu día, utužil]' četnóspolečné časopisy i nové způsob\' iluýuce.Také \'e výtyarném u' se s' bohatě dlfelen.co!a], a tojak v ideových tendencich, etic.kÝch a společenských hlediscích, lak ve\jíui t\'árných a výIazoÚch prosliedků.Po íormálni stránce piedstavujc řadu oso.bitých názorů isnčrů' Namnoze5c přektú.vá se secesí (viZ) a obsahuje zárodky cxpre.sionlsmu (vi2)' Hnutí s' mělo Wou leoriii kritiku a o1'li\.nilo dějepis umění. K ini.ciátorúm s' patiízejn' G. Moreau, o' Re.don, P' de chavanoes, čáÍečně F' Rops,! sochařství celým díem A' Rodin. Dalšípředstavitcló jsou P' Gaugu;n a malířiz pontavenské školt (E' BeInaÍd aj ), sku.pina Nabis (viz). Ranou paralelou v Angliijsou pÍelaffaelisté (viz), na přelomu íol'Bťlgičan J' Ensor pi€djimajíci exp.esionis.mus' Vjiných centrech s. předÍavuje slÝ.car A' Bócklin a H. von Marées' spoj€nit.5e secesídokládá v Rakousku malíiaso.chař F' yon stuck, u nás sochařiL' Šaloun'S' suchatda, sochař a grafik F. Bi]€k aj,

Ks' lze rovněž řadilJ' Preislera' V. Preissr8a. F' Kupku, glalika J' Váchala, skL|pinusursum (vznikla 1914, J' Z.Žavý, J' Konů.pek ad.), částečně M. slabinského. V]ivii' je

.palrný u Ínladého pokolení (viz:

suc(ric (z řeč'). soumérnost, kate8olicestetiky, obccné teorie umční' Leorie \"í.lvarného umění ajeden z tváÍných a Úra'7oÚch proslředkú. s. ie včci vzlahů a soulisís proporcerni. Spočivá v úměmém sou.ladu ]ednoLli\'ých čáýí navzájem i \"hle.dem k celku tvalu (di]a)av celkovém sou.]adu (eurytÍnie, zieč.)' v ideálnípodobějesymelráIní soustava založena na Zásadě

stejné vzdálenosti bodů, ]inii a 1vaíú od\lředni iiniť n rovin} (olJ z\'' \}meInla),ktera dč|i ce|ei' na symctncke polovln},v nlchŽ Írohou púsobit druhotné, vedleišiosy' V závislosti na synelrji lidského té|aa zákonu líže jdeální souslava 5' je přede'!ším slislá, druhotná s' je vodořolná atd.IdeálnÍ s. je vúdči formáiní zásadou aÍchi.teklury; lze ji založit na propočtu s' vztahůpod]e poměÍové níry (vizi nodul)' Pťos. je všat slejně důležilý umčhů\' oit i oko'odchylk! od s. možno řešil rovnováhou,!}'\'áŽcnosti t\,aň, objernů, ploch (vizlpolrdelace)' Taje pro harmonii día dú]e'Žitá zejn' r uŽilém u. a v zobrazujicích u',piihlížejícícb k individualizaci a rozmani.tostiživota a svéta' odklon od s' působenýdůrazem na pohybo!é a Úlazové složkyještě neznameíá úplné popření s' (tj' asy.meLtu).

spagóga (řec'); Ecclesia

srnagóga (z řec' synagógé, shromážděÍ0,Židovská Ínodlitebna' Pů\,od poimenováísdha dn 6. \rol. pi. n. 1., \ Egyptr lsou\' dt']oŽcné od ] ýo|' př n | \ Palťýinéjsou zachované zbytky s' z 3' až ó' slol.n' l' s' v podslatě zpodobujíchrám vJeru.Zalémě' Tuto lladici dochovává označenítempl i orientace shronáždění lváií k Je'ruŽa]ému. Na yýchodním konci s' má nís.10 aÍcha. v ]eiíž blízkosti visí lamDa !éčné.ho světla, uprostředje vpýŠené místo propředčitalele a ka2alele (viz: almemor, ló.rd)' Zcn! sť bohosIužbv {modIitbt' členIlzúcastňu]r r oddé|cnem piostoru

'U násje

nejstaÉi Slaronová s' v Plaze (kol' 1290).

srnic{icki metoda, jedna z m' péče o pa.mátky, Ioníiená ve 30' a 40' l' 20' íol'pod vlivem strukturalismu: pň obnoyě ob.jeklu (respekto!aného jako celek) usilova.la o ucelený umělecký ýaz i účinúpravoupamátky v jeji převládajíci dohové jedno.lě' Zároveň s' m' tÍvale obrálila pozornostk širším souvisloslen památky i k pamáI.koý;m celkům; v loí] spočívá jeií hlavnipřinos. s. m' kÍitizovala dojnové lozdro.bení objektu, jaké bylo často výsledkemanal}tické melody. měnící případně objektve lzornjk slohú. V s' m, však spočívalonebezpečí slohového purismu n. Zastiránístaršiho slavu či pozdějších důležitýchuprav.

syové cih|!| cihla

systy|os (řec.): interkolumnium

sYŽet (franc.) sujet| lrámět

Š

šab|on! G íranc.), vzot forlny! ponůckaslavební a jiné řemeslné pláce, ze dřeva,papiru, kovu, dnes PVc, !etvaÍuarozmě.ru DÍofilu článku n' součástiao' slouílÚ.robř i kontrolc shodných. předrnětí's' uíyaná v detorativni malbě a v někdei.šírn malířslví pokojů je označována jď;paÍoía.

šachovnic€. druh uNáření vlysu v podoběřad šachového pole'

šál(z ném' Schale), termín pro fajánsovou,bohalě prolamovanou mísu se z\'onovilěIo^ířenou nožkou' U nás po r. lÁ0n WÍá.běli ozdobné š' novokřténci |,,haoani'')'

ša|iřl přilba

šalolání. bednění ponocné dřevěné kon.strukc€ k proÝádění litého nebo dusanéhozdiva' s' pro klenbu konstrukce se nazj,'váskruž. s' je n€zbyhé při plovádění betoncÚch a železobelonových staveb'

šambřána (z iranc.)' v architektuře deko.rativní orámování okenního a dveřníhoolvonr ! p|o!e pruče|is ruŽnou Dilzdobou'Časqmi

.mori9 baroknI i''b).vali uŠi

a xap(y.

šampaňská křida, organický uhličitan vá.penatý těžený z Iožisek ve francouzskéChampa8ni, zvláitě ušlechtilý druh k', je'hož se používá pfi přípravě podkladu nra!by i pro polirnentové zlacení.

unc'|lh. cihl)' z nichŽ by|y Ýa\ény remečásli baroknich íolÍLÍkac| (sanc|]'

šlnýrka. šarÍrka: rýholačka

šapror|ry' skleněné válcové nádoby zdobe"

1202/

nó ]cmnou štětcovou kresbou krajin' ánrůilo . \' čeÍné baflě, po zpúsobu J' schape.

Í;. charakteristické pro Norinberk před

Í |67(.

ilr'lán íztur'),šilokévolnékalhotyčastélein' v'1i' a l8' stol., přejaté do uhenké.ho lidovčbo kroje'

ilr|al (pÚ!' z p€Íštiny), původné vlněná

Lilk!. pozděii ohni!ě čeÍvená látka sla\'.

nostni;h rouch vládcú a vysokého kněž.

slva' Baflilo š' bylo od 12. Íol' ziskáváno

zc mšice coccus illicis'

iátelii Íouška

šcdi' v zásadě směsi čemí a bélob, odstup.

ňované podle vájenného poněru' JakopiqÍnenL se s' ne\yskyu]e' Tmavé Š mine.

ia-lnňo púvodu. grafit a bridlicuva s' rpa.

dajímezi černé pigmenty' Z břidlice sery"rábí modrošedá Payneova š' Pomatkyo rníšenía optických kvalitách š. jsou dúle.žité pro techniku grisaje (viz: grisaille), ca.

maeu (viz) i pÍo grisajový typ podmalby'

še|ak. měkká pryskyřjce, v přírodni podo'bě produkt lfukové Úměny červců Ta.chaldia lacca' obalující větúčky indickýchsnrokloňů' zpracovávaný na surý šelak'Ten se Zpracovává, tuhne na válcích a se.ikrabuje v podobě tenkých lupínků. Můžese bělil chlórem. Jiné š. jsou úéně hodnol.né' s' je rozpusmý ve vodě s malým obsa.h€m alkálií a v alkoholeclr' v orientě 5e

š' užívá k r.ýrobě tuší a pojidla barev. Zeš. se bčmě připravuje akvareloÚ lak, fixa'livy, nesmýelné vodové barvy a tuše, s rřcinovým olejen politura na náb}lek' Jakolak na olejomalbuje š' nevhodný'

šeps; podklad barev, malby

šcí}sri(: temnosvit

šcrpa (z fianc'). pás z baťevné látky, větši.nou z hed\'ábí, nošený šikmo od Faléhoram€ne k lcvéÍnu boku n. kolem pasu, od.Znak důslojnftů ve starém vojsku, nětdedosud úřednftů pň výkonu funkce. Naužší i. se nosí někieré i'ysoké řády'

Šc$lidi|ná klcnbá: tlenba

šestihránky skl€něné; zastlívání do olova

šinde|, kýina vyráběná z€ dřeva Gmrko"vého, jedlového n' i kvalihě]šfuo) ručněštipáním n' strojově řezánim na úzká pr.kénka' opalřená po Íranácb drlážkou

a břitem. Š' krfina še přibíí dlouhými hře.bjky (šindeláky)na laťováníkrovu ve dvouvrslvách, spodní podkladové a svrchní,kteÍá se podle polřeby vyměňuje'

Šinde|ák; šindel

šinoascÍic (z franc'), pozdně barokní mó.da, podnícená impoltem z o entu, Íapo.dobujíci a brzo i volně roz\'ádějící čínské(ijaponské) moti\T a předlohy, Iíčící výje.vy ze života cíňanů podle cestopisú apod'Moda š' se !ýrazně uplatnila při formovániavýzdobě Porcelánu i fajánse, texlilií aná.by,tku, v dekoračním maliisM, a]e lakév drobné, zvliiště zahladni architektuře,tde přetrvala a2 do 19' stol.

šř!z: orientáni koberce

širyanl orientální koberce

šišák| přílba

šiŠkA: piniová Šiška

škapu]ii (z lat.), l. svrchní šat někteÚchřádů (Zavedený benďiktiny), zpravidladlouhý pruh látky splýaající od ramenvpředu ivzadu, bez rukávů, s otvorem prohlavu, svěcený, půvMně druh ochrannéhooděvu přes hábit' 2. amulet nošený na pr.

škrabaci tcchnikai Úezzotlnta

škrabka| trojhlanný ocelový nůŽ s ostroušpičkou, náslrq slouící umělci.grafikut retuši kovové desky.

šlojíř (Z něm')' íouška, závoj, kleím si

ženy halily hlavu i tvář, holovený z€ vác'ných, ozdobných textilií. Nlázev se vysky.tuje od 14. do 16. slol.

šnek: schodiště

šofář (hebr'), trouba ňotovená zberaníhorohu, uívaná pň Židovských bohosluŽ-bách v synagóze'

šorna (zněÍn'), nástÍoj k jemnějšimu opra.

cování kamenného zdiva či plastiky.

špacht|e (z oěm')' pružny octlo!'y nastíoj

k seškrabanl i paslózn|mu nanášeni barev,

v pla-stice takó nožík pro mďeloviíní.

špa|cta (z ital')' ostěni, svislé ýěny otyoruokna n' dv€í, vzhledem ke zdi lovné,v pravérn úhlr-r, n. sešikmené' Nadpraájsou rovná, tvořená vodorovným překia.

dem, n. zlklenutá (se zíklenkem).

Španóhká stěna| pařaván

špánólské ka|hoty' kÍátké, ale široce !T.cpané, často prostříhávané k' španělskémódy druhé poloviny 1ó' stol.

šprně|ský Štít| štil

špeíkovnice, skříňka na jediný uzávěrk úschově špeÍků a jiných drobných cen.ností, často ozdobně provedená jako mi-nialura tÍuhly, skříně ap' obsahuje četné

zás!vky'

špicoránil dláta

špičák dláta

šrďolání (z ita].), čárkování, 1. kr€sebnéstínování, 2' v heraldice grďicté vyjádřeníbarev a kovů, uávař od r. ió38 (úz: tink.tury heraldické)'

šráňk (z něn'), l. zastaralé označení proábradlí rynezující místo na pÍostansMn' v inteÍiéru, vch|ámech ábradlíoddělu.jící chór od pÍosloru hlavní Lodi (cancelli'lal') n' v románském s1avitelství vysoké,sochařsky zdobené stěny, oddělujíci chórod íamen přičné lodi, 2 ' obecná herald]ckáťiguÍa v podobě plůtku.

ŠroloÍlná rytina, šrotoyý thk (Zném'), ra.í0jii

/203/

Žená technika, raná t' thku z výš[y' Užíva.ná ve 2' pol' 15' slol' Kresba se provádě]avráženíÍn Úzidel a punců (tvaru bvězdič'ky, kolečka ap') do měděné desky; tím sevyhloubila místa, která se neméla otisk.nout,

štafiroráni (z něm')' barevná úprava pov.chu plastik. oltďů, nábytku (z měkkéhodřeva) ap', omačení uívané od 1ó' stol.Na rozdil od po,dějších lermežol"ých nátě.rů pfi š' ]de o kídový kIihový podklad,piipravoÝaný obdobně jako podklad promalbu na dře\'ěné desce, na nějž se tladebaNa' Při zlacení a slříbření se na lutopodkladovou vĎtvu klad€ ještě vrstya po.limentu z bolusu.

šlenýíovó dč|cní: heraldická znamení

stjr: zvěrokfuh

štit. plošná příuóní záštita proti scčnéi bodné íáně' nejslarši část zbroje, zobec-něla ilŽ ve íarnvfku' s' Je na sliedU \\pu.kl} n' po cele vyi(ť konlexné !ypnul!;toto uakňvení z.ryšuje ochrannou účinnosta usnadňuje dlžení. s' se nosilna levé ruce'Na Vnjtřni slraně je opdlřen díŽrdl}, pilp'\ÝoÍkami pIo řenren k zavěšeni Na vnéii|stnně nese helaldické zn aÍnen á n' emblémčáslivojska' Tvarový ýoj š. je dán zpúso.bem jeho \'pžití u jí,dních i pěšícb bojov.níkú' Ve s1aÍověku se vyskytuje š. okrou-hlý' u těžlrooděncú oválný, u lehkooděncůokrouhlý n' měsíčtoÚ. V římskén vorkubyl běŽný tčžký š. okrouhlý (clipeus), velkýš' oválný (clipeus argolliclr), velký š. pra.voúblý' kryjící celé tělo Gcutum)' Až do13' Íol' se š. jízdy ipéchoty zpravidla lišilvne lvary, nýbřžvelitostí' Bylv vesměs zho.tovené ze dřeva pola.ženého silnou kůž(řec. skutos) a zpevněné ko\'ovými pásyana stř€du vnějši strany železnou qpukli.nou (umbo), nesoucí odzlak legie. slředo.věk přijal š. ? antiky' Užíval se kruhový š''mámý v Byzanci, u Germánů a \' kalolín.ské íši, š' mandlového tvaru Zv. podle pů.vodu normandský' jezdecké š' srdčité,š' mand]ové se zaro\.naným horním okra-jem' nejvíc€ š. trojhranné, gotické, púvod.ně v období kňžáckých válek zv. taÍče (zarab' darak), jejichž označení se přenesloi na malé jezdecké štíty kruhové i pravoú.hlé, od 14' stol' se zaoblenými dolními ro.hy azářezem' výkrojem pro založenidřev.

ce n' kopína pÍavé straně (zářez bý.Vá takéoznačovánjako ta|če)' V 15' stol' jezdeckýválečnÝ štít mií a přetrvává ]en i. kolčín' čisté reprezentativní' Š. pěŠích bojovní'ků by]y vŽdyprotáhlé, oválné, vejčité,lroj'úhelné. mnohoúhelné a nejvýhodnější ob.délné n. lichoběžníkovó' se svislým hřebe.nem n' s plochým !.ýslupkem. charakteris.tickýn pro střelecké pavézy (z ltal.), dosa'hujícíznačné výšky, které s€ s lostoucí ú1o.

hou pěchoty šířily ve 14. a 15' slol' a pro.cházely mistnin tvarovým vý.vojem' Jsoupiíznačné pro husits*é cechy a lze nrluvilo českém lvpu stavěcí pavézy (viz)' Kromloho se užíva]y těžké a velÍni !'ysoké stře.lecké stavěcí štíty pro dobývání i ob|anu.Zobecněním a silou palných zbraníš. v Evropě mizi a od 17' stol' se š' dáleuži\'á na východě a u přírodních národú.středověké š' byly většinou zhotovovanéZe di€\'a. potaž€nókúžíana vnějšku malo.vané. Ceské pavézy z 15' stol' jsou zesíenyna Vnilřní íraně kůží, na vnčjšku kúín' plálnem a na kídovén podk]adu hcla|dickv, figulálnč a omamentálně zdobenóá opatiené nápisy. Renesanční nebojovéš' jsou luxulní' většinou kovové' zdobenétepánin, rylím. leptánin, plátovánim. ob.Yykle v]aáběné spolu s celou zbrojí' v he.raldice š' iTmezuje plochu nesoucí znak'Má obdobný tvarový vhojjako š' bojový.Užvá se š' normanský (11' pď' 13.

stol.), š' tÍojhranný zv. také írancou^ký(13. a 14' ýol')' š' kolčí (15._poč. 1ó'stol.). Renesanční nebo pohký š' je sou.rněmý a má dva výkroje, barokní š' jezprav. oválný se zavijenou obrubou nazpůsob karluše, kiasichtnÍ n' ftancouzskýš' Z konce l8. sto].je téměř čtvercový, dolemímě zaoblený, uprostřed s hrůlkem, em.píový š' je nahoře hrotilý se d!ěÍra v'úkro.ji' Klasicistní dámský š' má tvar kosočtver.ce (Š' routový)' V ltá]iiseod koncestředo.věku užívá sounrěrný š'' po okrqi několi'kát vykrojený; španělský š' je dole zaoble.ný' V 19. stol' se vyskrujíš' historizující'lhlvaú'

š(il domolni| domotní štít

šli|ek náběžni| náběžní štítek

šlitonoš' v heraldice vedlejši výzdoba ma.ku' stiížce n' nosič šlítu, ob!)klev podoběozbrojence' v archilektonické skulpluře,plastrcké výzdobě kacblových kanen'

v dekoraci různých výsad a eÍbovních listúV období gutiky a renesance se vyskyu;eieden š' ozbrojenec n dvojice. někdyje1ichÍoli přiiima,andě|. pUIlo' di!'y muž n' di!ázena, mlaoa olvha ap.

što|ioÝání, penrlování, zastaralé označetrípro opracování kamene do tovných plochhrubšÍro povrchu pomocí kameni.kéhokladiva se zářezy (pemrlice)'

što|a, dlouhý pruh látky' zpravidla téhožmateriáiu jako kasule, který se klade přesšÍi, součást mešního úboru katolickéhokněze'

štuk (zital.), rychle n' podle přísad pomalutuhnoucí bílá n' zbarvená hmota ze sádryn' mramorové moučky, vápna a pístu (nej.časiějiv poměru 4:2|1), slouíci k pÍová.dění omílel( a k nodelování architeklonic.ké Úzdoby a při ji!é sochahké práci.

štukatura, architektonická plastická vý-zdoba oÍnamenlální i figurální, vnitřníi vnějŠi, pÍováděná technikou šluku (viz),máJJ'á již \e slarověku' v Bvropě lzeš' sIedovat ve ýoji od řinské anliky'Zvlášť výmamné místo zaujíÍ]á od dobykolem r. 1500' B:ývá samostatná n' tvořídoplněk (ránce polí) íresky' Nejčastéji seuplatňuje bílý štul se zlaceDýni delaily'U ná5 se ryskytuje od pol' 16' stol'

Šuba, Zastďalý výraz pro kožich; dlouhýplášť podšitý a lemovaný kozešinou, častose šitokým kožešinoyým límcem' na p$ouspínaný penllemi, šňúťkami ap' souč]íslnrrržslého odévu, u nás od středověku po

Šu|ch!nl a]memoí

ŠupinNl taška

šupinoÚ ornlmeÍt| écaille

štabachl fŤaktura

šúIc|ot (2 něm.), tavitehá čerDá bana,uívaná od 17' slol. k malbě stla a porce.Enu.

íesllové dřevo' tvídé a těžké d. švestky(Prunus domestica L'), naáoutle bi]é, vjá-

1204/

dru čenenohnědé, vbodné k výťobědýho.

vlného a intaÍzovaného nábrku'

IabaÍd (franc'), l' úbor nošený ve středo.!ěku přes zbroj, pozdéji podobný dalmati.

ce, 2' heraldickým znamenin opatřenýpláštft herolda'

tab€rnák| (z lat.), 1. přístř€šek !a podpě.

rách, často ztotožňovaný s ciboriem (viz)

a baldachýnen (viz), 2. baIdachýnor"ý pří:stiešek v golické architettuře urnitřprázdný n' se sochou'

lab|in'lm (lat')' přijimací místnost pánadomu v ímském domě'

t|brizi orientální toberce

trbulli!: biffy

tabu|olá nalb!: destový obraz

tabulol€cl Úbrus drabých kamenů

tabuloYÍ slrop| panelování

trburet (z franc.), sedátko bez opěradel,čtveÍcového, kruhového nebo polygonál.ního lvaru, s rovnou i čalouněnou sedacíplochou.

laenie. taenia G ie.'). t' prubéŽný, ]enmirně vyložený vodorovný pásek (ukon.Čujici napi dóÍ5I(ý alchltrav), 2' žIábekn' pásková ploška mezi iednotlivými kÝá.dry, piíp. okosená hrani kvádru''

tef! Úap'), tlusté rohože normalizovanýchve]itostí, kladeDé na podlahu obytnýchnNtnosti]aponských domů asiod 15' slol'

táí]oránii panelování

|achismus (flanc')| tďismus

ta|ár G lat.)' obřadní šat,1. kněžíkatoIickéct(ve' dosahujicí až ke kotnftúm' blízký

sutaně (\'iz). od které se odlišuje tim. že jenahoře volnější, 2. volný oděv n. plášť du.chovních jiných cirkví, dále soudců. aka'de[rických hodnostářů, oblékaný při úřed'ních výkonech, slavno$ech ap'

talekr naslek

t{|iřoli pr5l€||ec, kamenny p objrma1rcislied dňtu s|oupku' Vyskyruje sé zcjm'v lománslém sla!|le|slt1 a take v Íane go.

tllisnani arnulet

ta|li| (hebr ). žjdovs|} ubiadfu ubor,člverhranny kus | e' zpra!' vlnéne |atkys čemýmj pruhy, opatřený třásněmi; pňmodlitbě zahaluj€ hlavu a trup.

tambur (z franc'), buben l' tamenný válcový dí sloupového dři}u, 2. prstenec zdi.va pod kupolí, válec vesmčs kruhoÝého'ováného, elipsovilóho n' mnohoúhelnéhopúdorysu, na kter] dosedá kupo|e. J. Ve

fortlfikačnlm sla!ltekt\,l naroznI a ]' tal.ml'a. aÍkyiola véžrcka pri hori|m okra]ibastionU' 4' tálec, \r němž se otačeiIluÍnIketové (otá&cí) dveře'

tanpón (z fralc')' bezešvý, měkký koženýbalíček ruznóho tvaru k ručnímu nanášenitiskařské barvy na desku, před ZavedeníÍ)nanájecích válců uávaný rovněž v knih.t$ku.

Tánagra. Ínéýo v Řecku, od aÍchaické do.by slředhko Úroby hliněnýcb sošek (ve.směs žen) z pálené hlíny, kteích se uiýalojako milodarů a v helénismu také jako vý'zdobných broÚch doplňků; odtud názevceié kalegorje drob!e p|astiky i z ]iných'zvl maloalijských ýiedrsek keramik)'

Tancc Jmíi. alegoIie znázoÍňuiio mocsmrtinad živolem' Zaméiená kntick!. cáýtá od 14' slc.. v gotic€, pozdní golice i za.a]pské lenesanci' Původ!ě byla látka čer.pající z různých zdrojů zpracována litelá!'ně jako dramatický rozhovoí sÍnlti s 24osobami' seiazenÝmi sesluDné Dodle leh.dejšilo svě$kého i cíkem:iho ierarchic.kého žebíčku. Takto se uplatnila nejprveve Franciiv duchovních hrách a v náÝěnnéÍ albě, od 80' l€t 15' ýol. také v dřevoře.zoljcb souborech' 0d 15' stol' se šířila

a v Německu nabyla v malbě i reliófechzvlášť dlamatické podoby: \' popředí ta.nečního reje s 24 postavani poskakujesmí 2obraZcná Jako pišlec' Ikonografickyploslulý soubor celkem o 58 dřevořezechqltvoiil v l' 1523.2ó Hans Holbein nl']předstUpněn byly drobné jednotlivé varia'ce (např' SmItjako lukostřclec), uplatněnév knihtisku. Pnni rydáni souboÍu T' s's 4l ob|' Lyon 1538' T. s. se ryskyluj€i V dalších obdobích a nejednou i v uménis}'Ínbolismu (Ýiz)'

(antt|u9. náze! pÍo pífuční přenosný bar,

c€stovni skřiň*a s karafamia pohárky. uá.vaná v 18' a 19' ýol'

(ap{rl tabard

lapet' (z fÍanc'). čaloun, baleiŤý potahstěn textilní (plátěný, bavlněný, hedváb.ný), papírový n. kožený. potištěnÝ (u ltúžereliéfně t|ačeným) rapportem (viz) o!na'rnenN n' stylizo\'aných figurálních molivů.Textilní l. se napiná na dřevěné lámyn. lišty, papílová l', od pol' 18' slol' pie.vládající, se lepí' lzácná kožená t. (z díenýjiž' a záp' Evropě 1ó.-19. stol') se napínán' lepí. Přeneseně označeni pro každý rap.poÍ zeJm' v ploŠné ořnamentální ýýŽdobé'

tapiséric (zfranc.), niáNtěnné koberce, takégobelíny či goblény, závěsy zhotovené pro"lkáváním nebarevné osnovy íiznobarev'ným úrkem' klerý na ní !'ytváři vzor (figu'rá]nívýJevy) a zcela ji kryje. Někdy 5e]eště

Plotkávání doplňovalo v}'vazováním čiploúáváním dodatkového materiáh.Technika tkané t. mámá už v Esvotě'v koptském umění, ale i v předkoluňíov]ské Americe' byla pak ro2vinuta n8 vel-kých formátech sakrálních nám&úv Evrcpě od 13. stol'' v 15'-1ó' slol' v Ni'zozemí (v Bruselu)' Velkou oblibu t. při.neslo 17' stol', kdy byly laké založeny ma.nufaktLrry v Paiíži (16ó2 státní výrobna)a jinde. vedle figurálních námětú' rozvá.děných v celých sériích, byly lkány také|' 5 kÍajinnýťni moliVy (tá' \'eÍdUry)

a s helaldicko! lema kou' |tlanuIakluí)l' píacovaly v 17' a 18' slol. v čebýchevropských městech' v cecbách však až odpoč. 20. stol', kdy]ejejich výroba zároveňoávována v novéÍn ducbu] zejména ve

/205/

Francija v Belgii docbáá k lenesancilapi'série. Název 8obelín byl přenesen z názvubaNířské díny Gobelinú (L€s Gobeljns)v Paíži' kde byla umístěna slální manu.faklura,

hs (hebr'), ozdobný, zprav. zlatnickyzpracovany štit lory (vil) \e sIřrbrnym ř..llzkem. z!věšo\áný na lyó lóry a tryjicijejipláštft (zv. me íl).

tašismus (2 haDc' Ia lache, skvrna)' směř

neíigurativníbo malířstú a gíafiky 50' let20. stol' ve Fíancii' !'yzdvihujicí malířskouakci' Píojevil se automatickým kladenímbarev bez pÍomyšleného áměru a průbéž.

né kontroly. Pracuje l nahodilých skvr'nách a liních, které někdy dospívají až keka]igrďii. Tímto automatismem navazujena surÍealhtickou metodu' T' je bIíZký

akční natbě (viz) a býá \rykládán takéjako abstÍalfui expresionismus' Představi.lelé: cí$ečně malíř německého původu

Wols (4. O. W. Schulze), A. Saura a hlav-ně G' Mathi€u.

laška, obecné označení ploché krytinovétvámice, mjčastěji kera! cké, taté ce.mentové, sk]eněné ap., obdélného formá'tu, zpravidla se segnentovým ukončením(bobrovka), s podélnou a někdy i píčnoudrážtou (falcovka). Drobné tašky s půl.kruhoÚm ukončením se naz.íryají šupiny'pďle uátí také věžovky' Keramickét. mobou bí barevné a 8]azované.

t!šYice, laška ruzíých tvarů, Íámku a zá"věru, upevňovaná na opaset zejména vestředověku'

TrtÍ, maďarská lýÍobna porcelánu,vmiklá z keranické manufaktury založenó1758 podle císďské výÍobny v Holíči' jejíŽ

Úrobky taté zpNu napodobovala, takév kamelině' Značkovala nejčastěji pisme.

nem T,

Trurus: zvěrokruh

tauzoráni, taušování, tauzie (z arab'),

dvoubarevná plošná technika lTkládánikovu kovem jiné barrry (Zelezo' bronz, zla.c€ný bronz, měd, zlato, stříbÍo). Do íýhyv po\Ťchu předměfu s€ itepává dútekn. plochý zlomek kovu' T' se užívalo při

omameotální i figurální výzdobě luxusních

nádob, šperků, zbraní a zbroje, nezřídkapřipřizdobě dÍobnep]aslikJ. a tood slaro.!áku do ýředověku, V alabském a evÍop.ském zbrojířství i Později'

tebÍiz, tabriz: o entálni koberc€

teč|io\aci tcchnika. tečkolací manýra,

tečkovaná rytina' technika mědir}tu ob'časné užívaná od 16. do l8' stol., při níž selónová kl€sba do po!Íchu dcsky drobnětcčkuje jehlou n' hrotem lečkovacího k]a.dívka na pružné rukojeti, v 18' slol' lakéfulelou (viz)' Tist nůže být baÍevný' Pří.buzná ie puncovaná ýina. rovněž Echni.ka tisku z hloubky, při tríž se kresba na

měděné desce provádí vrážením ocelovýchpuncu různébo tvaru (hvězdičky' kolečka

ap., obdobně jako u šrotového tisku, viz)'

léčkorání, v sochařslví postup Uívaný přikopirování' aětšování n' r€dukci plartic.

kých děl pomoci nejdúleátějšich bodů, je.jichž poměry se zjišťují poÍnocí tečkovaciho strqe, pantografu.

tefillin (hebr'' sing' tefillá), drobné schrán'ky obsahující posvátné lexty, napsané na

plouž.ích pergamenu, při modIitbě up€v.ňované řemínky na levé rameno a na če]o'

leheÍánl orientální koberce

technika suchého laku' jiazhu (čín'), kan.

šicu 0apon'), tJchodoaslska lochďskátechnrka, způsob zhotolovdni buddhisti{.kých soch óbkládáDín hliněného či dřevě.

ného jádra figury látkami napojenými la.kem. Po Uschnutí byla Witřni forma \T.jmuta, což i velkým (nadživotnim) plasti.

kám dáva]o lehkost' T' s' l' byla v Ciněznáma už od 4' stol' a znovu užívána v do.bě dynastie Min8, v Japonsku jen do8. stol.

lektonická rřchitektura (z řeč'), slavba'

]ejíž architektonicl(é tvaJy vljadřují íatic-tou funkci, kterou vykonálají n' maji ry.konávat' T' a. sestává z cástí nesouďch

a nesených, koDstrukčních a výplňoÚch.Za vzoÍ t. a. je povežována antická řecká

a' a gotictá a. opakem je a. stereolomni(z řeč.), proýá tvaru lTjadřujících n. na"

značujicích stalické filnkce'

lektonickÝ č|ánek' logicky zapojený do tě.

la stavby v souhla$ s koníruklivnímipředpoklady'

tektoni|iA (z řeč')' nauka o stalebníchkonstrukcích,iejich funkcích a uměleckón

vÍádiení' Pojem teorie architeklury, raže.ný v 19. sto]'

lelmón (iec.); atl&\ (1.)

t€natika dilá: náměl vílamého dila

t€menos| peribolos

tennosrit, šcrosrit (ital' chiuoscuro), oz.načení způsobu malby, v níž osvětlené ha.ry lTstupuji z temného okolí a pozadí' 1.

v ren€sanci a nanýrismu pod vliven Lm.narda da Vinci t' uplatnil jemné ďstupňo.váni svět]a a měkkého polostínu s iluzí roz.plýleného kouře (it. sfumato). Doprová?ísnahy o zduchovnění či \"ýraz. Zaiáh]' dokresby i graíiky (dřevořez zv. fraoc' clair.

"obscure] mezzotinla). 2. násiěnná nalbavětšinou na pÍučelí budov' v níž je pouátoněkolika šedí a *loby, n. hnědých okrÚ

a běloby nejednou způsobem valéťovémalby' Výsledek často pusobí dojem relié-fu' V tomlo smyslu chiarcscuro bývá do.plňkem s8rafit (viz)'

lempera (z lat.), 1. rycble schnoucí neprů.svilné baÍvy, připravované Z pigrnentů

a emulze, směsi ol€je, vody a emulgenč-ruch črnite|ů 1vejce' k|ih' karein. !o\k ap').pod|e kterých se t. rozlišuje na laječnou'klihovou atd' T' banry lze ředit vodoui olejem. Tzv. olejová tempera je ýojo.Úm předstupněm k malbě olejové' 2'Echnika práce t. banani, jimiž lze malo.vat Da dře!o, onítku, papír, pergamen,

kanón, plámo. vsakování pojidla do pod.ložky brání podkladoÚ Dálěr, na který se

maluje' Uschlou !Ťstvu t. malby ryznačujeponékud pórézní a mamá ýruktura, kterábrád praskání' T. neŽloDtne a netnawe'Někdy se t' uává jako podmalby pro olejo.vou malbu. U t' nesplývaji lóny, dovolujevšak jemnou lcesbu' Tempera vaječná je

mámá od antiky a chaÍakteristická pro

středověkou deskovou malbu' T' rychleschne' a proto se pouívalo rumých přísad,které zpomaluji schnutí' izvláštnich zpuso.bú nanfrení barev a poslupu ve v$fuách'

Tenpeíantia (lal.): Ctnosti a Neřesti

1206/

ltnlDl(z]at.), obecnéoznaóeníproněkteré

poha.ské svatyně; dále .pío synagógu

l!rz). ! pienesenem lnyslu pIo lyp za_

ňrldní architeklury' který napodobuje an.

lickó chramy'

1cn|pllii(|at' Fratres militiae Templi, t€m'p llri;. rwirský icholni řad. zaIoženy

i L afíancouzskymišlechticjVJcruza|é.

nrč podle řehole auguslinské k ochraněpoutnftů a uctívaných mist, nazvaný p'odle

iejich obydli u někdejšího chrámu Sala.noLmova (templum). Záhy nabyl lelikéhoVlivu i majelku; (menší državy se nazývají

komturie n' komendy)' V PaleÍýně' sýTiiap' rozvinul opevňovací stavitelstvi a šíňlkaple o centrálním půdorysu' Uborem byl

bíÍ !lášť s čelveným osnihrotí'rn křižem'Řád.byl na naléhání francouzského král€r 1312 Zrušenl čásl majetku přďla najo'hanity' U nás působili od 30' let 13' stol.

(cmp|un in antisi antoÚ chrám

tco|ogické ctnosti: ctnosti a Neiesti

teoÍie odía2u, princip dialeklictomateria'listické teorie poznání' platný \' léÍo oblastiestetiky a teoÍie umění' odraz v Uměnínechápe ]ako pasivní zlcadleni vnčjŠihosyěla, ale ]ako lozporuplný a sloátý procesuměleckého poznánj a osvojování světa,majíci stlánku emocionální a racionálni'Umělecký odraz má celisNý charakt€r'

lepáni. lcchnika zpracování kovů za slude'na' Z plechu jsou na poddajné podložce\Mepávané potřebné tvary př€dměLu (ná.dob, šperků. ozdob ap.) zvlášnimi kladív.ky a ra2idly' spojováníčástise od pravěkuprovádí drážkou (falci) i níováním' běž.ným od doby bronzové' Kovotepeckétechniky zahrnuji také práci s drálem, tau'zovanr (v12).

tcp1ó barrY. žluté' oranŽové, červenéa hněde iony.t€p|ť'' poIor'lny spektra'Uplrck) na\ozl.li dojem ladosli, živosli,íUnťčnihU \\' lu. ohne a ! nralbé zdanlivfvystuPuji do popředí.

IcÍJc0. |ťrrc4o (/ iIal'). htir bezesoaÍáL]lažba Ltáhkého oú\odu. lake b€nalskáP)dlahd' \ n|Ž]so!'do VJpenne maIly z2 \a.Ien) obláZk) n' ulomLl rúznobarévnehonrrarnoíu' Povrch !e po ztuhnuti brousí.

lcírkota. terracolta (ital'). pá1ená h1ína. l.materiál p|asliky (skici, íudie. mode|!.drobná plaslika ap'). archilektonická pla\.tika (a slavební maleriál) o,dobné tlalov.ky' dlaŽdice ap', 2' souhrnnó označeni ne.polóvaných hrnčířských výrobkú'

terat.l (z franc'), 1. ohraiená plocha napodezdílce při stavbě n' umélý stupeňv zahradě, 2' plochá, rovná piístupná částstřechy. uprav€ná pro pob}t'

(erasorÝdůn' |. typ domu spojující obydlís obltnou terasou. 2. skulinv rodinnÝchdomLů ve svahu, za|ožéné' sttrpňoiité(homí domet má lerasu na stř€še domkudolni}o), 3. obdobné seýavy byto!Ýchjednotek velkého ob1tného rJomu,

t€rasson (fianc')' nfue! pro horní. vrchničlá.l mansardovč, Iomené ýřechy'

tcÍčikr: zasklíl'ání do olova

terčovó hodinl. talířové h'. inleriéroyé ná.stěnné h', se za\'ěšovacím kroužkem. od2' pol' 17. stol. k}'\'adlové' s průčelním ci.femftem z kovu. zdobenýn rytinou, apli.kaccnri ap' Z tdL|řovVch h' se \)1|nuly pLo-chť kaíušo\e h' jť|lchz !ileÍni|, má tvarkanuse,

t€rina (z ftanc')' polévková mísa okrouhlán' oválná, v plášti různě h'arovaná. se d\'éma uchy, někdy na nožkách n' na podsta.vč, krytá poklicovitým !íkem s úchyti, re.liefně iploinězdobená' ZprarlrlIa k nlpariipodnos' Současl Ío|nňonádobr z Ía]an.se, porcelánu' cínu ap'

tčrka. t]rčinka na obou koncích zašpičatě.lá, Z měkkého papíru n' jelcnice. určenák loztírání kído\'é n' paslelové kresby'uívaná Íovnéž v lito8rafii'

leÍmÍ|ní okno. půlodně okno ímskýchlázní po|okruhol óho tvaIu s obloukem na.hořc, slislc č|eněné.

(cřn|Y. lherny (2 řeč' a lat'), veřejné anlic.ké ]áznč s ieplou istudeno! lodou. Vlcho'lu svého rj.loje dosáhly v ímské císaiskédobč \' hálii i v provinciich. Předstalovalvuzavřený plolozní a stavební ltomplex ko'losálnich rozměrú; sloužily rekreaci i Zá'ba\'ě' (např' Caracallo\T a DiodetiaÍovyÍ. v fumě)' AÍeál' l. se soustavou zaklenu'tých budo! rúznÍch púdorysu a prosÍanství. komponovaných pd|e hlalní osy.7a.hrnola| zejména: mistnost s bazénem slu.dcnč vodr (lal' fri8idaliun). mimě V!tá.pěnou síň (Lepida um), mistnost s bazé.nem horkó Vody (calda um), dvojí tčlo.cvjčnu (palcslÍa), šatnu (apodylerlLm).parni lázeň (|aconicun)' dále sáIy pro masáže. odpočír.árnv, obchody, knihovny, čitámy. hřiitě, cisterny s vodou' vše v za.hradnÍ úpra!ě terénu' Teploproudilo7 to.penišť dutÝm] cih|ani pod podlahou i vťíěnách'

letpcnlin. .ozPoušLédlo olejo\'ých baÍev.silice lerpentÝnová' získaná deslilací balámů (balzámo!ý 1') í' si|ice lerpentýnová dievěná, zí\kaná dcíilací dřeva ieh.ličnalích slromů, Zpravidla boloiic€n. jcdlc.

T€rpsichoíó: Múzy

tcÍacotlar terakota

ierra sigiIlala (lat'). |' noVodobé označcnire|iéfní keramiky z období iímské antiky,č€Neného střcpu (zídka žlutá n' Zelená)s červeným lesklým poi'|chen, zdobenéro5llinnÝmi i figulálními noliv]'. Při \.íIobě se výzdoba tlačila kolky (odlud náftvsigillala)do hliněné foÍmy, kteúse wpáli.la. V'irobk! blly označované díenskýmiznačkami (kolky) Do vypá|eÍé folmy scrtlačila hlína a pak se v]rPálila po7itivnínádoba' Koncem 1' ío] pi' n' l' av l. stol't' s' Wráběná v ltálii by|a podle díenv AI€ZzLl (lat' Anetium) nazý\'ána Vascula

arretina (lat'). tj' a.rclinské nádobi' Z Itálie se t' s' šiřiIa do pÍovincií, kde přetrvalasiěhování náIodú' Na hranici v PorÍnía Podunaji byla vyťáběna hlubšítcrla niq.fa (černá)' 2' o7načeni matc álu. jemné

óelvené. žluté n' zelené h1ín]'.

1207 I

1ó5tori (isk. 7vláštnÍ 8mtická lťchnika re.

liófního tlsku. doložená ! ]5' ýo|' spo]u]e

Zásady lisku z !ýšky a reliéfní}o' Dřevěná

n' kovová deska s lyhloubenou kresbou

byla obtištěna do tenké Vrst!! těsta. nane.

5énť n.r |ap|ru. pkparo\anem klr}tÍn'obÍaz ie Vt|aťen na zpú\|h p..err \thlou.

bené čáslise jeli 1ako vyzdvižtnč' v\\'ýŠe'

néplošky zeslabívr\l!a tésu na mln|mum.

otisk mohl bí přizdoben plátkovýn zla.

lem,

tetírkonc|jos: centrální dispozice

Tháli€: Múzy

theaÍini (ordo clericorurn Regula um

!u|to Theahnorufir ap )' La|'e kaF(jni. řád

ieh;]n|ch kLenLu, za|oŽťny \v' Kdjetánem

Z Tiene a Janem PetÍeÍr caraffou, bisku.pem !Th(aIe (pozdéjiLm papeženr Pavlem

]\ 'l Í' l524 u fumé, 5 augucli|lovslnu iij-

ho]í k lovznesení cíIkeYni a náboženské

disciplínY. U nás usi]zeni od dob! ko]em

r' 1665' T' nosiličemý kné^ký úbo! (pie.pasany La|;Í s p]ašt|kem c] plašlem)' Znak:

Ve zlaiém pol čeÍny knz na slirtrnem (ff.leném) trojvrší' Domy lh' se ozÍiačuji ter.

mlnem [olele.

thcca coÍporalis (řec', la!.)] buna

Themk, staÍoantická bohyné !ěšlby z,po.

koleni Titánů, dcera Gaie zeně a Uta.na-nebes' Mezi oltmpskými bohy uvádi5e

T' iako bohyně spÍavedlnosti, malka Hó!

a Sudiček (Ň{oir); dcel Dio\'ýcb'

thermy termY

Théseu!. lePendáÍnl iec|'y herós. pochazel

7 Athen iotéc kralAlseos nebobúh Posei.

dón, matio Aithra) Pioslul hrdinslrými ói.

ny:zabilna lstbnu sínia, nahranicich Me.gary skírona a Prokrústa' V Labiťyntu pa.

úcé kÍélského kráLe ]VIínóa zabilza pomo'

cl krá]ovské d(eíy AÍiadny (Anadnina nll)

obalaneho MInolaula' Pir zpatečni cestě

do Athéí zanechal T' AÍiadnu na ostrově

Na,\u' slal se athénským kÍál€m a zúčastnil

s€ tažení proli Amazonkám' Jejich kÍálov.

uu AnIiopu pojalza Žťnu a zp|odil5 nisyna

Hippo|}ta' PUdilel5e dale na \yplaVé Ag.

roňáutu, pir krerc na |ovu na ka|tdonske.

ho kancc unell spolcčně s Peirithoen mla'dičkou Hclenu.

'l.hc(i\i Néreo!ny

lholos (řcc')' v iecké antice stavba kruho.\ťhi] pÚdl'rJ\tl. pňparJně se lIoLtpotym.choZťm. Íilzneho učcIu, V ohdobihe]cnLs-

mu zprav. hrobka.

Íhonctril nábrl€L. typizovaný sedaci

n' 7 ohýbaného dřeva, pewt konsllukce's q pletcm, ]ťd nod uchych ÍUnkčni(h a ele.qaninIch I\drů, Wrabeny nabýkařskoU

áíhou ]\'l' lhoneta v pol. 19 stol' re víd-ni. od r. 185ó továmou otce a synú ! Ko.rvčanecb na Moravé' kde vznikla pIoslu]á

žldle a houpací křeslo' Dalšito!ám]' zalo.

žili ! B!ířici p' Hostýnem' Vel' Uhercícb

Í1a slovensku a ! MoÍ' ř]alenkově. Prolo.1!pv navrhovali vlasmí návrháii. odl'.l900 laké smluyni aÍchItekti.

lhlnlc|ó {rcc'), pův' Dj|)nysův oltai na

lrupnrch ibeme;órchestry l reckem dLva.

dle.

lh\r\o\ (iec'), t}c ovInuIa VLÍ]nou ÍéVou

s p|nio\ou siškou na konci. nosi|y ii marnady.

tchlo tchie (čin'), z!ířeci naska hrozivé-

ho vÝrazu s lelkÝma očima a tesáky, která

bvla'dp|iko!ana na ánsl'}ch bÍonzoqchi keraňrckych nadobach od obdobi sang

až do doby kol' 1900.

tiar! (ziet'' pu! peÍs'), t' \rysokahomolo.

\ila pokry.ýka hlav! babylonskych a peÍ'

skych tladců, 2' tÍoj(á papezská koluna

Drb shvnoshi miínolitulgické příležitosti,

Dúvodně bi]á, s jedinou zlatou čelenkou,

vyznačující světskou moc papežů, od kon.

ce 1]' íol' s dvojí korunou na mameDl

moci svěnké i dLrchovní, od poč. 14' stoi.

s třetí korunou, symbolizující píavděpo.

dobně !ěčnou t alost slazků, svázaných

papežem na zemi' Barevněse skládá z pur.

fiuiového. modrého a zeleného pruhu

látky'

Ti{Ianlho sk!o, secesní s', keramika, šper.

k! a růz!é luxusní užitkové předněty nev.

iónkého malíře, keramika a skláře

L' C. TifianYho (1848 1933). podnícené.

ho japonským uŽilým uměním a začínajici

pařížskou secesí' V I' 1892 ?21ožil vlas|nid ny. z nlchŽ !}chazcly osobitč pojate vy.robl'y Z baÍcVného npakn|ho \kla. T' navrhovai také celé inleriéry, vilíaje do kostelů

a leřejných budov ap'

ting, čínský lÍojnohý bronzový kotlik slou.áď k vaiení a s!,ÍnbolizuJící rodinu, !živa.ný od doby sang (ve 2' tisicileti př. n' l')'

tinktury, v h€raldice, společný název pro

barvy, koiJ a kožešiny na znaku.

Itlllll

N

f:::....-Il.'. . . :. :t.....'.'.'...l :.. ...'. .1

1.......

ITTTIXITTITII]l l t l

l il| 1 il ill lllilL llltlll t lt lr

tlÍÍ+$]:]:]m

tin(! lltal')' odstin pesll€ banJ. v€dle !a.

leÍu další chďakterisúcky rys kvallly bar.

vy.

tiráž' údaje o lzniku knihy, rytištěné zpra.

vidla na koncisvazku. Býá tu uveden au.

tor. název dila, uměiec' který navrhltypo.

srafickou úotavu, obálku, případně vazbu,

ňakladatelswí, thkárna, odpovědný re'

daktor. technlcký redaklor, počet iluýIaci'

Iozsah v autorskych a \ryrobn|ch alšich.

fok Wdání. velikost Ílákladu' v tiscích bib.

]iofiÉkych se jesté udáva druh použileho

prma i papiru' 1akož r pořadole hslo q.ttsku,

t208/

li\jc k|člu. náze! čínské výzdoby porcelá.

|U 18' sto]'' pokÍývající celý povrch nádo.l..] nnožstvim ruzných realislicky zobraze.nÝch květu'

tih||o\á bó|oba: bčloby

Titáni a Titánkr' v řecké nrylologii dětibohá nebe Urana a bohyně země Gaie,\lnové okeanos, Koios, Kríos' Hyperión,lepetos a Kronos, dcery Theia, Rheia,NÍnémosynó' Foibé. Thcmis aTéthys' Me.

' i.' se někdy počítali i potomci z dalšího

pokol€ni' napi' Plométheus' T. se pokou'leli Zmocnit ýlády Íad svétem, byli všakI]ien a oýahími olympskýnri bohy pouryutnóm boji (titánomachie) přemoženia lvrŽ€ni do věčné tmy Tartalu. lejichmÍile]i se měli stát přibuzní Giganti, ktcříby|i pň útoku na olymp rovněž poraženi

l!|ganlomachie)' zápa( a Pad T' i ZapasC \ bohy a lejich rnolivyFoU čal|},rn před.mčlem umění v antice a opět od renesance'

litu|u! (lat'), l. v raném středověku legen.da k náÍěnnému obÍazu, 2. pamětni texto založení a zasvčceni koslela umístěnýzpravidla v int€ňéru (piedcháZi novo\'ěképamětní nápisy), 3' rovněž nápis INzu("r)

Ilalil klcncbnir klenba

(loušťk! k|enbYi klenba

l|učenó zdiro: nabÍené zdivo

tmeleni. v reslauláto$lví zaplňo!ánía úpÍa\,a odpadlých n' qpadlých míst'! malbě míst v barevné yrstvě tmelem, nanéjŽ se klade baíevná reNš, v plastice Zapl"ňování prasklin a děrtnre]em a rovněž po'lrchová úprava.

ločenó |ano, zpúsob utváiení vlysu připo.ninajíci stáčené lano.

loócnice. druh vínku (viz), stočenýlátkoÚpás (n' 2ávoj' stuha i ozdobná šňůra zakon.Čená ýřapci), svázaný do kíuhu' s dvěmaluLnvmicipy !'yhihajictmi z uzlu T je do-p|ňl'em šdtu a od starovéku ilecnym.mnohozlačným sy,rnbolem, značícím v zá.kladnírovině svazek, pouto (uzel) mocen'ské, lásky ap. Ve středověku byla t. ovino.!ána kolen ntířské příby a přestoupila do

helaldiky| ZÍskává erbovni barvy a zpravi.dla upevňu]e klenot (viz) na přílbě jakovýraz ocbrany, heroizace, vlády; krom lo'ho se vyskyluje jako odznak zr'liiilníchsvětských řádů z dvorského proslředía Pozdni}o rylířstvi a vzácně proniká dokřesůnské ikonografie' V č€ském uměníobdobí krásného slohu od lJ0. let 14' stol'l' s volně v]ajícímicípy' s dalšími emblémyjako ledňáčelt, a iniciáou W n. E mbec'něla v okruhu václava lV. (ýdoba jebo

knih, Prvky symbolické výzdoby archilektuÍ vcttně staroměstské mostecké věžei na Václavově zlalém dukátu)'

1ógr' oválný nebo mandorloÚ, až pěl net.ru dlouhý kus látky, který Rímanó oújelidvakrál kolem lěla a zbylý cíp přehazovalipres levou ru(u,

iondo (ital')' kruhoÚ obraz častý zejn.v renesanci a klasicismu' Reljéfiím pro.tějškem t' je medailón'

topas: drahokamy

lopo|ové dievo' měkké bí]é d. topolu (Po'pulus nigla L.), velmi vláknité a houže\.na.

té, méně \'hodné k stavební pÍáci.

teuch, řec'), z nichž se předčílá v synagózepň obřadech' T' je v synagóze ovinulaochrannou textjlii (nappá), opalřená plái.líkem (ne.í). korunkou (keter)' šlítkem(!as) i ručičkou 0ad) a uložena ve schránce(aÍón ha kadeš) za oponou (páróchel)'

tordoranÍ s]oupi sioup

tořeutika (z řeč'), archeolo8ické omačeDípro techniky zhotovování soch z tovů od.léváním; kdysi 5e však Užlalo také pÍochrysel€tanlinu'

torchěre (fřanc'), kandelábr, přiruční sto.lek pro lampu na jedné noze, nejčastě]i

s kruhovou či trojnohou ákladnou' Viztaké 8uéridon.

torusi ooloun

torzo G ita]'), neúplná nebo nedokončenásocba (oapř' antická socha s ulomenýmičástmi těla)' ! přenesenértr smyíu sochaáměmó nedokončená v celé postavě

(např.jen trup n' trup s nohama)' považo'vaná však za hotové dío'

toskánský řádi anlické staÝební řády

tolem. púvodné zvíiecí symbol, zpravidlaplaslické stylizované zobrazení uctívanéhozvířete, považovaného za ochránce určiÉ.ho spo]ečenství později kmenový odmak'

touíaÍi habánsl(á fajiíns

to!árni hA|al hala

tracounr dracoun

tÍllt (z lal.), ve sBútelsNí prostor vym€-zený nosnýÍni zdÍti, jejichž vzdálenost jeomačovaná jako hloubka t' Podle po]ohyse rozeznává t' uliční, t. středÍí, sevřenýn. obklopený dalšimi t'' t' dvomíap' v ně.kteÚclr připadech je t' lotožný s kídIem.

tránsepl (zfranc')' přičná loď kostela, cha.rakteristická pro bazilikální dispozici,vkláda!á rnei podélné lodě a kněžišlě,1é.Že výšky jako hlavní lod' T' zavedla staro.křeséanská bazilika' Vyskytuje se však také

tmbea' bíý římský plášť jezdců. slouŽil ta.ké jako obiadní svrchní šat'

tóga

tó|r' lorah, lhoÍa (z hebl')' svitek hebÍej.ských textů pěti knih MojŽíšoÚch (Penta.

t209/

u jednolodniho a j' lypů' Ramena t' zplavidla zna|elně přesahu]i pics hnrotu bočních lodi do sÍan] mohou !šak bÝl ledu.kovaná, Ytahovaná (např' U kaledÍá]níhot}pu v 8otice). T. můŽ€ bfi opatien poíá'lem n' porlá]t v obou íamcnech'

transfer (z lat.), přeneseni panátky z pů.vodního misla do nového prostiedí a sou'vislos!í (architektuřy' stropu, náýěnnómalby' sousošíap'). u nalby také ze dřevana plálno'

transpo'ce r horbó. pouŽití día z jedné

výtvarnó oblasli v jiné v přiměiené ob.mčnč.

travó: klenební pole

(rarcr(in (z ilal'), sintr. pórovilá bělavá aŽ

žlutavá hornina, vápenný tU|, užíraný odřímské antiky jato dobře opracovatelÍýaodolný stavební materiál

^l' obklado!ý'

Kompaktnich druhů t' se používá i \, so'chařshí'

hecento (ital'). 14' stol' ] oznaóení pro do.bové italské umční.

trejáž (franc' treillage)' laťová stěna, miížz úzkých baÍerných ]alí' Zakdaá zdi. ve

fÍancouzské zahradě nahÍazu]e špalíry. ne'ní však poÍostlá. sÍovnej; loubí'

trhlinkYr krakelv, kraty

trhlinkorú polou: krakelé

lrihhrngl (ind'. sanskú). trojnásobnó oto.čení kolem osy indických hinduislánskÍchsoch; \e1mi násilnÝ překrouccný postoj'nohy ! profilu. trup zpředu, Íuka ze hla'

tribuna (lat.); empora

Iíibrlnot Í kostcl (emporový k'). k opatíe.nÝ v áp. lěži n' částj z.!l' podklenulýmp|ostolefi, jenž-se do lodi oleúrá okncmn' arkádou' v c' ie časlý \. předrománské

a románské fich' jako k souklomý. vlaý'nický, panský' budovanÝ ! dvorcin' ! blizkosli dvolce. Z něhož ledl pístupna lfl0unu.

triclinium (|al ' z řeÓ'). antickč |chátko pro

třiosoby ! ]idclnč, přenesenějídelna ! iec.kém domč'

tíiforium (|at'), trifoÍio\á galeric. původnč

tii sdružťná okna. pozdč]i ochoz obiha]íci! !íe Zdi koÍcla gotického kaledrálníhotvpu pod okny a nad alkádami. v)'skylujese vc Wsokém chóru i v hlavní lodi: doproýoru bíryá otevien arkaturou'

triga (Iat'J. tÍojspieŽí. antický dvoukolovývůz válečnÝ. tÍiumfální a lejm' 7á!odní,taž€nÝ tÍo]spiežím. v přeneseném smyslu

dekoralivni plastika tohoto nánětu, užíva.ná v monumentá|ní archilektuie hla\.něv 19' íol. Podle počtu koní. Zapiažených

vedle scbc sc dále vtskvluje biga (d!ou'5přeží) a quadriga. kvadriga (čtvřspřcží)'

lrig1ťG řeč'). trojicz. článek dó$kého řá.du, \oučást Vl}sU' kame.ná deska opatře'ná svls|ými Záiezv (gl'vír) 7pralidla klino.vého iezu. dYéna cclÝni uprostíed a dvé.ma polovičními na okrajích (ná seiíznutéhran]')' V dórském vllsu t' v]rmczuje širšíčNeřcové polc 1nretopy)l pi€dstupujea shoÍa je ukončen jednodijohou hranolo.lilou římsiókou' Dó|ský vlys s l' a meto.pamije označován jako triglyfon' obdob.ný diglyf(z řeč' di, d!ě)na lozdí]od l. ne'má seímuté okraje' Heniglyf(z íeč' hemi.polovina). polovični g1yf' \'zniká sťiíznu.tim postranních slis|ých hran lriglrfu'

rrittl

(rikoncho'| ccnllálni dispozice

tri itáři (ordo sanctissiírae TÍinitalis dercd€mptione captivoÍum, TrinitaÍii ap',o' Tdn.), iád 7aložený r' t19tJ ve Franciisv. Janen z l\'{ath! a s1,. Felixem z Valois,s řeholí sv' Auguslina a dalšími plalidIy'Ukolem bylo vykupováni křestanů Zaja.

Ňch v křižáckých válkách. Pů\'odně řehol.ní kanovníci, l' 1ó09 byli zařazeni mezižebrayé iády' T' se dělili na obuté a bosé.

Ie|ormované. k nimž patřila španěhlrákon8regace, Za|oŽ' r' l59ó janenr Kit. de]a Concepción' Vltvoíla nový samoýatnýiád. od |' ]ó3ó s vlastnim generá]en,

U nás působil od r' 1?05' Kostcly l. jsou

zpravidla Zasvéceié Nqsv' Trojici' Rádo'v-Ý odéri bílý llábit se škapuliřem a kapucí,\pícdu nd pIsou modlnčervťnv křiŽ. čeÍny

nlail'' Znak: tyz l.nz \ ýnbmem poli' odl. nutno odlišovatjiné společnosti k vyku.po!ání zajatců onokÚ včetně moravskéhošlechlického bralrst\,a ze 17. slol'

(riplrch. tÍojdilný obraz. jchož čás lpolu

izr0i

ná|ně|o!č i konpozičně souvisejí. napi' na

kídb!ém golickém oháři.

tÍiql|cIruÍn, triskeles; trojhran

tíiskcIioni trojhran

[n!|lnilifc )' mohulnisyno!d TÍitóna. sy.

n.r buha moIe Poseidona a jeho mánže|ky

Amfitríty. Byli povaŽovániza mořské pro-

těiŠky silénů a satyru. Zoblazovíni jsou

s iůznými mořskýnri bohyněmia nymfami.

lÍiuÍnÍálni ob|ouki vitčZný oblouk

lríož: podnoŽ

línohli řirnsa: římsa

lrofqic' v antice původně jednoduchý pa.

mátni} z ukořislěných zbrani' zbroje

aznaků nepňtelc, zalěšených zpravidla na

kůlu vztyčeném na místě vitěZství (řec' lIo'paion, lat' tÍopaeum). za římstého císaistvi uké architettoniclý pamánft se so.chařskou Úzdobou. od renesance jsou

l' součii5tí lriumfální symboliky a motiveÍnornamenliky, často velký kamenný em'blém ypodobě souměmě seskupeného vá'lečného náčiní umístčnÝ na pručelíchn' atikách veřejných a fllášlě vojenských

ajchookÍuh]!}sk-llujesei!LlmčníÍančhoýiedo!óku (viz anglo'ilské unlěni)' T' za

hrnuje lejÍnéna dvě t],Nvé skupiny; |'triskeles (t ske]€' t11skclion). původnč asiÍrojraÍnenný n' llojhrannÍ Boti! v podoběpísme0e Y,jehož Ialrrcna se čascm na kon-cíchlehce stáčejído s n. získá\.ají obdobnýNaI vířivých plamónkůl ířed má Íůznýlvar a celek může bý1 ohranjčen kružnicí'v mnoha \'ariantách a

' doplňujícími ÍLlb.

kovými motily (\'iz) se lyskyluje U Keltúa v anglo.irském umělcckóm řemeíei knižní malbé' 2' trikvetrum (lakó trik\.el'Ía). scstava tři rovných ranren'jež Yzájem.něsvírajiúhel l20". na koncích se háko\'ilězalamuji a mohou bÍ'lohfaničená kružnicí'K Základním obrazcum patří lÍojramennáslaslika (vjz). Meziobéma tvp! l' ncpÍobí.hajízřelelné hřanice' v gotice ná t' analogie U něklerých typú plaÍrénko!ých kru'Žeb (viz)'

troj|isl, ]€telový t' nebo t' konsúuovanýgeometricky, pNek rostlinného omamcntu' gotický rnotiv křužetr'

líoj|0dii chrámová lod

tíojie'!: lrigl!'f

lronp. trompa (z franc'). I. stavebníkon.strukce zprostředkující přechod z mno'hoúhe]nftu n. čtveíce do kruhové n' mno.hoúhelné základny kupole. 2. mušlováklenbička umhťovaná mezi dvoiicí zdík překlenutí jejich pravčho úhlu'

tromp€ ].oti|: iluzionismus

tropaeun: troiele

třoprion: lIofeje

(ípasličí galerie' drobná aÍkáda v Iíci zdipod hlavní řimsou zpr' na lnělšku apsidyn' průčelí lománskÝch kostelů. castá v Itá'lii a v Po{Íní'

lrubkoú Ínotir. Íand středovčký geomet.Íický omaÍnent kellského půlodu. častýzejm' v ostíovni oblaÍi' složený zc d.\'ou

linií, kteÍé obloukovilě vycházejí z jednoho

bodu' částečně se postupně Íoze!íÍajia končí v kruhovérn motivu, vyp|něném

spirálamin' trojhranen (viz)' Vysliytuje se

v uměleckém řemesLe a knižní malbě'

(íumcru (franc.| tÍymó), l. ýiední pilířdvouosóho poÍtálu častý v Boljce, mezio'kenni p'i 2' lysoké zrcadlo zpra!. meziokn!.

trún (z ie.'). druh sedacího nábytku' v1a.dařskó kieslo časlo opaliené ba|dachýno.lou stříškou a na stupnich'

třeni barcr. přÍpra\.a batev rní\enín pig.menlú, emulzi n' olcjc a dalšich přísad,kdysi ruční tření n.Ldesce Z tvrdého kame.ne s dotonale rovným povlchern pomocítříče (!iz) Z měkcl,ho ÍnateÍiáIu než jc0€ska'

třcšňoló dřcl0, \išňo!é. l!rdé, středně

těžké d, tiešně (Prunus avium. P' cerasus

L') užívané ^lášlč

k |ýÍobě dýhovaného

tři Ctácic| Charitky

tii tcologicl.ó ctnoíi: ctnosti a Neieýi

třič. íť*a, |' t' na tiení batev (viz)tvaÍunoŽe n' špachtle.2' ná.\trq k hmulía stíÍá.ni barvy, různóho profi]u třeci brany, uí.vaný Zejm. při zpracování lilografie a silo'tisku (tz!' rakle); sesláYá z desdčky z tvr.dého dřeva n' pásltu z pružné pryžen'zPVcadržadIa'

tříčtu{ečnj sIoup: polosloup

třičtirlěslolp, Ilcsprávný niiev pro lií.čtv.tečni sloup' Zapušlěný do zdiva čt!í1'nou svého dříku a vystupující třeÍni čtvÍ'teml,

tsuikoku Úap')| lakoYá pÍáce

lsuiiU (jap'): laková práce

tudorská golila. tudorovská g', označenipropozdnigoliku ! Ang]ii (kolem 1485 aŽ

1535 40). odvozené od dynastic Tudo-rolců (od !' 1485)' Po slohové stránce se

přckýá s pozdním pcrpendikulámim slo-hem (viz: pclpendikulámi gotika) a s po'čálky lenesance' K charakteristickýÍn ry.sům t' g' ve slavitehlví patří tuPě hrotilýoblolrk. nízkÝ í' v}soký, tteÚ je podle to.hoto íohu označován jako NdoIský ob.louk.

lÍ0chi|u5 (z řeč'' lat'). výžlabek, aíchitek'lonickí článek lodorovného' vydutěn. konkárné tvoieného profilu' Má úlohuvázací n' vzpěrnou;např. v patce iónskébosloupu Je zač]eněn Ínezi dva oblouny (viztorus; sro\'nej výžIabek)'

(Íojhran, trlske]es (z řeč')' rikvetrum(z laI'), Uznačeni pÍo troičetny q/zdobnýrnor|\ sesla\'enÝ V kruhu. vzniklÝ ! Dohan.ském lru]tu íunce iato součásl ívmĎolckvotáči\'ého pohybu. od konce právóku roz'.y|eny v nrnoha kulturácb. V Evropě iet chalakteristickÝ pío keltskó umÓni.(vii)

i2I1/

tudonký ob|ouk ob|ouk, ludo$ká golka

tulská práce niello

tunůa (lat')' slolovitá n. trublo!á íormastředověkého kamenného náhrobku na

podezdívce a s krycí deskou' obohacenouplastikou leící poslavy Zemřelého n' kí.

tunic't (2 lat'), spodnilněné l llněné rou.cho mužů a žen v antickém Rímě' obdobařeckého chitóÍu' Přes t' římšlí občané no.silitógu. T' mohlá býl lemovaná nachovýmpruhem, odznakem hodnosti.

tunica alba (lat.); alba

tunice||a: dalÍnatika

tup|ovk! (z něm.)i dvojslěnky

tuŤban (2 něm', pův' z tur'), původněorientálni, mohamediínská pokríka hla.1T z obtďené barevné látky.

luribulun (lat.): kadidelnice

tuŠ, čemá tekutina Z jemných saá (přip.z pi8mentů balev), připravovaná podleru?ných předpisů, prostředek ku psani, Ú.sování' kreslení a lavirování, po uschnulívodou n€smy'telný' Mastí l. je Cína, kde j€

Úroba l' obfklá od pol. 3. tisícilelí př.

n' l. Tuší se kreíí nebo maluje'

tužk& pfuodně olůvko n' vzácně sříbmát. (viz), od pielomu 18. a 19. slol. L ztuby,ruzné barrf a stupnice tlrdoíi'

tužkoií lechnik!' grafická technika, l't' t' {t. Íranýra, kre:ionová manýra, lepts kreiónovou manýrou, také křídová tech.nika, pastelový tisk), v lisku z hlollbkyomačení pro grafickou technil(u hancouz'ského púvodu, užílanou v 18' a jeŠtě

19' slol. I( napodobení tónové kresby luž.kou, křídou' rudkou n' pallelem, lhodnouÍovněž k výstižné umělecké Íeprodukcioriginálů treseb n. pa$elů' Na kovové(měděné, zinkové) desce se kresba napo.dobuje drsnícíni a nnicími nástÍoji |emnérulety anolety' matoáÍ a palička;viz: zmi.dlo)v€ voskovém kr}tu n' příÍno na desce'

Dále se postupuje technikou leptu' Lze

pmcovat i barevným tiskem' T. t' 5e nadáleuává jako rytina s krejónovou manýIoun' lept s krejónolou manýrou' 2. t' t' V tls.ku z plochy představuje druh jemné Uto.grat]e' prováděné na kameni velmi tvrdougÍafitovou lužkou.

trÍrnice' stavebnina vyrobená z pálené hlí-ny n' jiných hmol (škvárobelon ap')vetva'ru hranolu, jehož stěny jsou zptavidla ná.sobkl ÍozměÍú noÍnalizovaných cihel'

trarodori architektonitkól architektonic'

ké tvarosloví

lvarorkJ: cihla

trrdá dřevai bukové, dubové, habrové'hÍušňové' jasanové, javorové, jilmové,

ořechové, šves!ko!é. tiešňové a buxusové,zimostriizové dřevo (pušpan), eben, maha.gon' makasaí, sanlal a dalŠí exotická d'

Tirdošíjni. tvůróí skupina českých maliřúmladého pokolení, rúzného zaměieni, kle'í se r. 19 1 8 spojili k spolcčným Ú$a!áín'(pořádaným pravidelně do r' 1921).{ T''jak se sami pojÍ]enoVaIi' patň' V' spá|a.

J' capek. R Kremličla. l' Zoavy.o' Manánek; vystaloval s nimi také J. Síma a arch' B' Feuentein. Tento krá*ýúsel vývoje byl pro ně dúležitý. hodnolilisvé počátky, nejednou poznarnenané ku.bismem, a usilovali o vlastni výadřovacízpusoDy.

tvÍz. opevněné sidlo drobné šlechty (zema.nů a rytířů), zprav' menŠich lozměru, jed.

nodušší dispozice a opelněni než hrad' bu.dované pímo ve vesnicin. vjejitěsné blíz.kosti, pii dvorci n' uprostřed dlorcen' v blízkosti mlýna, situované na výšiněn' obehnané vodnim příkopen n' na

ostdvku v rvbníce (vodnít')' Vyskytuje se

od 13. do 1ó' stol. ! nemnoha typech, od.vozených z hradního ýavilehtví. V goticese uplatnila kuhová i pravoúhlá dispozicecelku' věžový typ (obýná hlanolová věž),palácový ryp obdélného púdorysu i sloá.tějši s€stava budov (hranolová !ěž a ?!l'ob}tná budova). v renesanci přelládápravoúhlý půdorys obytné budovy. Jižv 1ó' a 17' íol' byly nnohé t. pře$avěnév ámek n' upravené na sýpky'

Tychó: FoÍluna

ltkrorilá ťá4 chaÍaklerislický' plod tyk.ve Připomína]íci tvar východoásijských la.jánsových i poícelánových !áz a podle to.ho i delflské fa]ánse.

lrmplnon (řec'), trojúhelnftová či seg.

mentová plocha, lyrnezená tiontoneú.

TÍ ec. Týnice, lovárna na výÍobu kameniny zai' J' F' z víby ! Týnci n' Sá'zavou,

činná v l. 1793'18ó6(odr' 1830vlobko.vickéír majetku)' Vyráběla zejm. stolninádobí' pňpomínajicí naŽlout]ou anglic.kou kameninu. hladké i prolamované,zdobené malbou n' měditiskem' Značky:místní n&ev (Teinilz), jméno n. mono.

8ram výrobce, příp' jcho mak'

T(nťc. Týnrce. zn.

tYpizace (z ieč.)' jeden z Vinamných po.jmú estetiky, obecné teorie umění a rovněŽ|eorie vfoarného umění' v lvorbě |' před.

staruje zvliiitní, historicky proměllivýproces uměleckého poznání a zobecnění.Závisína tvúrčí obraunosli, postoji ke sku.tečno$i a individuální schopnosti ha !o.nizovat v díe dožky zoblazeni a \"ýrazu,

obecného a zvláštniho.

typo$afický ornafu enl' soubory dlobnýchornan]entálnich Ínoti!ů, pásů a line}, zá.vNle Ía 000ove oÍnamentlce, uavanev tištěné tnize při typograf]cké úpravěstran' dělení Lapilol. pozlěji členění časo.pisu, letáku, plakátu ap' T' o' doprovázivýlojtnihtisku od 15' stol' Podnícený po.

ÁDTcintlz

/212/

{lÚbn\mLpr!k} V kIllnI maIbě. byIponein]1 ire \VuŽLI V benaÍskych t|skamach

;Diť1omu i5' a 1ó' íol'' klerésivedleliler

t,narirrvaly lakó drobné tiskařské' kovové

ló|Dv I ornamenlálními motivy. siroce se

nrzvíiclle 2' polovině i9' stol. a v období

.cccs; kdy doprovázel úsilí o krásnou kni.

hLl' K Íyze ornamentálním prvkúm se teh.

.]\ !iLlo]ih i drohne' dekorativně stylizo'

r.Lnc notLtr Íi!urálni a krajinařtke' Tehdy

'ť l o Zača| Io7lišoval podle druhu knih!

Čl l]leraluÍl'

ttpologic (z řeč.), v dějinácb,umění nauka

o lypecl. lellcn vznlKu, \ryvojl, mlgracl

x prriménách' V urbanismu a architektuře

]d; o h.p\' dispozice. stavební a funkčníirlr ohiiných'i uceIov}ch budov' Iyp}

ťin|ů, \}zdoby ap'' V užilefir uměni jde

, l\ll prťdmétů' V zohÍa2ujicich uměnich

! r\pvd||a' ce]d náměIolaa funkčniodvěr\ J ze]menr ]knnogÍáfii(tiz)' chJrakleris.r ckrm pirl adcm [.voje t]pu v architek-

Iuře jc l"ívoj divadelní budovy a scénogra.

lie od anliky po současnost, v malíist\ívýro] klajinomalby, její osamostatněnía různé l]'poloqické věfuení.

Ipr rnticklch chrámů' řecké chíámy bU'dolané v posváhýcb okrscich v městech

i ! náboženských střediscích, stavěné na

sLupňo!ité podezdívce Gtylobates)' zpra.vidla orientoYané (záp' vý.h') se vstup.ním hlaY prúčelím navých. Íral)ě' pře!áž.ně praloúhlého. podélného púdorysu, se'Ild\d il piel]\ině (prnnáo\J. \lastni \Vaty.ně lnao' jcdno]odri n' trojlodni G \'nilř.ním ochozem) s kulto|ní sochou, piístup.né pouze kněím a kněžkám. zadnípředsí'ni (opi(hodomo', kteÍá byla zamňžova.ná n' uzaviená zdi a sloužilapříp' jakochr'poklatlnice' a vnějšiho sloupořadí (perisla.sls). tvořícího ochoz' Podle dispozice řec'chr. zahfnují podélné 1ypy: in anlis (lat.,lakÉ ln palaíarium, mezi \'ýběžky)' cela( piedni piedsíní a dvo]ici sloupů mezibočními. prodlouž,enÝni zdrni celv. in an.11\ posticum (naví. sé zadní předšíní mezianlaÍri) a dlojÍý in anth, dále prostyloss pred\taveným íoupořadim jen vpředu,amhproývlos se sloupořadím po obouuz(]'ch stranách. tedy vpředu i vzadu, pe'npteros se sloupořadín obklopují.'ím ce.lox slavbu. dípteÍo! s dvojitým sloupořa.(r]Ín IoLcm celé

'tavby. p\eudoperrplerosa p\eUd^d|Íllelo\ napodobu]|o l}lo tlpy

laké s pouŽilim polosloupů. centrálni dis.pozici předslavuje monopteros na kruho.vém půdorysu. Podle počtu vnějšich slou'pů, klerý bývá zpraúdla sudý, rozIišujeme;

4 tetraslylos,6 hexastylos, S - oktasly'ios, 10 - dekastylos' 12 dódekastylos'Další dělení Je podle šiře intercolumnia,mezery Í]€zi sloupy. Typy řec' chl' se šířilyi na sicilií a do llálie a ovlivnily chÍámctruský (obrykle s vělšíšířkou než délkou)a tYpy iímského chlám . kte|í však Wrůýú v jiných ideologických a spoIečenskýchpodminkácb' zahmuje řadu chr. centrálnídhpozice a představuje aÍchitekluru vnitinlno prosloru,

t$kls (z něm.): drahokamy

úbé|i alabastr

uhe|, černý, nejměkči nateriál kresby' pře.neseně jedna z technik kÍesby' Přírodníu. se připravuje z páleného, dřevěnéhouhií' u.nělý u' se vyúbí z prachu čeméhouhlí' od 15. stol' se u' užvá ! podkr€sbě

ínalby, ! připravných náčnech a studiich,\, laÍtónech i ve volné kr€sbě' Vyznačujese širokou škálou tónů. Je jemnÝ a r'yžadu.je fi{ování (v: fixatiry)'

!cho: uši

r|káZkorí n|ode]: modelletlo

ukiloc (ap., obmzy proněnli!ého svěla),hlavní směr japonského baÍevného dřevo'i€Zu 17' 19' íol ' oblfuený pÍo lidovoutemaliku z běžného žilola (ge]ši a herciv každodenní lrrajině) a dnes i pÍo svou

qsokou BÍaficl(ou úro!eň' K představite.lům paďili Hokusai nebo Utamaro.

ukončováni čáýi stavbv| $řecha

ukončolrcí č|ánkyl aíchiteklonické člán'ky, čuček

Ukončujici řimsal římsa

Ukřižovánil Krislova ikonografie

u|ični tronta, řada pručelí obrácených doulice, zpravidla souvislá Gevřená) a rov.noběžná s osou ulice; dodížuje jednotnou

linii nebo i výšky' od římské anliky patří

k řadovému zpúsobu zastavění (záslavby).Zvláítním případem jsou soubory budov čibloky navržené jednolně.

uhramarin: lapis ]azuli, nodře

Ulissesl Odysseus

unbikulus: svitek

umbra' pírodni a pálená: hnědi

umělé při'skyřicc, syntetické makromole.kulární látky, polyÍ]ery' s vlasmostmi přrrozených p', ale s širším použilim, takék ýobé umělých hmot, termos€tů i ter.mostatů. U. p. se použjvá nké ve smési

s pískem při výŤobč p]astických reproduk.c'í, tzv' výduskú'

umó|ecká anrtonie (z řeč'), nauka o stav'bě a podobě téla' zvlášlě lidského, byla jižv řecké antice a pak od renesance důl€žitái pro plastické a plošné zobrazováni postavv klidu a pohybu' Pomúckou byly figurkytzv' svalovcú a později analomické allasypro umělce'

Unčlccká besedni umělecké spolky českéa moravské

umě|ecká di|na, výrobní jednolka v kte.rémkoliv druhu a odvětví umění milulosti'vyznačovala se kolektivním provozem

a zplisoben vý1varné činnosti. V prácl na

zatázku a posléze i pro trh sdrúova]a|untci výÍobní a učební. Počátky d' pro.voŽu tk!í ! antice. Dějiny u' d' sledujemeod časného středověku, kdy se !'yskýujiv klášterech, při biskupsMch a vfiinečněna dvorech panovníkú: iapř. skdptoda(kde se knihy ručně psaly, zdobily a váza.ly)' stabilnín' putovní d. sdružujíď staveb.ní obory n' skupiny tvoící niítěnné mal.by' Model organizace a provozu předsta.vujílaickó u' d' řezbářů, nalířů deskovýchobÍazú (ohářú) a ziatn]ků sdruženýchv ceších středověkých měst' V€ své hierar.chii zahmovaly mislra, zpravidla majitel€d'' pomocníky- lovaryše a učednfty. stře.

/ 2t3 I

dovčkí u' d' tvořila součást C'bydli a by|aZaňzena přibližnčjako dneíni aleliéry' odu. d' odlišujeme stavebni hutě Ltobv pozd.ně románské a 8otické| předýavují vétšikoncentraci sil i pokročilejši dč|bu práce

obdobnějako nčkleré císaiské dílny ! Bv.zanci' V užité tvorbě byly picdstupněmmanuíakuní um' výIobv (např. sklářstvia Úroba tapisérii). Díenský proloz pietr.!ává v období pozdni golik!. lcncsancca baloku. kd! !šak postupné docházík vč.domému odlišcni osol]ilé pláce mislraa anonymnich pomocníků' Termín ,,dí].na.. se přeneseně vnahuje na Úrobek po.mocnítu (např' díenská replika či topie! deskovó malbč)' \.nové době scd en

ský pIovoz udúuje v oblaýi restauÍování.konzervace a užitého uÍnéní. Te nfu ate.]iér(2e staré f.anc') znanrená dílnu nrajíie'sochaře či rýsovnu aÍchilekta' přenescně

d. ibto8raía nebo d' filmoYé rýotry'

umělccká komota; sběratelsNi

umčIccká kÍilikr (z ieč'): Výtvarná k'.zlláštní činnost a zároveň oboÍ yčdv

o uměni, zaměiený k !ýkladu a hodnoceíisoudobého yí\'arného uméni !šech druhůa odvělví, jež lozebí.á. vlkIádá' hodnolia usměnňuje' Zpčtnč se obrací k umělcůÍna ároveň j€ m€zič]ánkem mczi uÍrčníma společností. Populaňzuje a prosazujehodnoty a tendenoe, prohlubuje pusobenium' !e společnotti. spolupúsobí na výaojuměni' Proto formuluje umě|ecké aideovépožadavkr i mčiítka a slupnice hodnot'Stýká se s dějinami um'. obecnou teoriíum. a est€tikou. Neobejde se bez znalecl!ía uiaduje osobni postoj i cit plo !ýt!aÍ.nou kul1uN. U' k' úzce souvisi s vÝstavami.

soLllěženími a s uměleckÍm tÍh€n' '{č.koli tořeny u' k' tkví l antice a s niiznak1-kritických soudů se setkáme vc íředolé.ku, rozviji se od 16'-17' slol' SvébvtnÝm

oborem se stala ve Franciipo pol. l8. stol.v souvislosti sc Salóny (l759-81)'V 19' stol' se u' k' šíňla v bojich o roman.tismus, realismus. impresionismus a po-stupně získávala vědecký základ'

Umě|ecká ieneg|ai užité unrění

un|č]ccké spolkr čtskó i mornlské' sdru.žení vÝllamých umělcú na základě lr'ůr..

čích' ideových. .qeneračních a praktickýchzájmú včelně ptalidelné starni a vesnrés

i publikačníčiInosti' vedle nich íozlišuje.me lvůrčí skupiny bez pevné orBanizačniZákladny (např' TvldošÍnq a neávislékrouŽkr (napi' tzl' Maverů! klub), dálcsdruženía kluby piátel uméni rúzné úlov.ně a konečDč v nejšldím sÍnys]u i s!ópo.mocnč výIobni spolky (napi' Artěl] SvaZčsl' día)' od sYích počátků u' s. znamenajizce]a noYou a llivnou íožku našeho uně.lcckóho dční' s mnoha obÍaty a přesunyskupin se vwícly aŽ do dobr po polovině20' slol' PřechodnÝ typ v dobó národniho obrozeni piedstaluje Krasoumná ]€d.nota (1E]5 1940), zaloŽená společností}la\teneckých přátel urnění v cecháchk podpořc slálé obrazárny (od Í' 1932 stál.n!) a dobo!óho umčni. Pořádala jarní vý'stlw domáciho i Zahraniónilro umění. ve

2' po|' ]9' $ol' mnohé ziílužné' Avšaksvým sociálním složenim. národnoýnímrázem a umčleckou oricntací se záhy do'stala do rozporu s kuhuminr Živolem na'stupujícího měšťanstva' J€ho potieb} vI.volaly dra \kulečné u' s z revolučníhok!ilsu Í' 1848 vzešla Jednota umělců výtvarných.jejiŽ koncčné osudy nejsou úplněobjasněné' a I' lijó3 byla založena Umě.|ecká beseda' ve vÍvarné oblasti sfiěio.lala k cilun genelace Národního diladla'Y následulicím pokolení však na čas ustr

nula' Nejstalši organizaci architektů bvlodl. 1865 6 spol€k architektú a inženýů; od

r. 18óó vydával Zpráu' \polku AI, od|. 1902 ArchiEktonický obzor' r' 1898pňprali| ve|kou výstalu své činnosli,0 dokonaloí sakrálního uměÍí zvlášlě li'Lu|gických předmětů uliloval vfvaÍný od'bor Křcstanské akademie. \'znikié r. 1875isloužil mu časopis Melhod (1875 1904)propagu]íci rovnéž péči o církelnipamát.kv. od pielomu 19. a 20' stol' jsou změ.nr \. uměni a v.íryoj směru úZc€ spjaté i sespolko|ým životen. pierušeným r době 1'

s!ělo!é vá|kv. literá znanená da|ší předěl.Púsobil spole| výl!amých umělcú Mánes'áložený r' 1887 mladými, do něhoi !Íu'povali kolcrn 1900 i modemi architekri.PÍvní spolkovou Výstavu uspořádalÍ' 1898' \'}dá!al volné směřy(L397.]949). králce se podíelna časopi.su plo rlchlLekluru styl(]908 19]ói po.lé spo|ečnoí atchilektů do 1939); poz'déji rozvinul dalši publikačni činnost lčetně edice PIameny. sbírka dobrého umění,(nakl' N{elanldch)' Na ÚÍavách i v tiskuprostředkoval poznání v evlopské šíři' Ro.

ku 1898 pňbyla v Píáze Jednola umě1cúvýll'amých, navazující na někdejši Jedno.Iu; rydáva|a časopis Dío (1902-3 až1918 49). Někleí člcnové JUV rovněžvstoupili do sdružení vív' umélců morav.ských (Zal' 1907). větvení záhájila avan.lgatdní skupina osma (výstarf 1907'1909), která r' 1909 vstoupila do sW]Mánes. Po ÍolpoÍech její členové vesměsnačasvystoupili (1911) azaloŽili skupinuvfr.arných uméIců s časopiscm krát(ého.tlvání Umělecký měsíčni} (l911-14)Blízký sVU Mánes i Skupině byl takó

Aftěl (1900'l93a); vmikl jako volnédruŽstvo yÍ!árnftů všech oborů, usiluiicích o Ínodeřní unělecté iemeslo a kultu.ru bydleni: po svělové váIce se stal akcio.vou společnosti. Na sklonku ýálky se roz.vinula skupina Tvrdošijní(1918) se sbor'níkem Níusaion (1920 21)' Neméně vý.znamná byla dloji ob|oda výlvamého od.boru Umčlecké besedy kolem 1909' Por' 1910 jej rozmnožilj čl€novó tzv. Mayero.va klubu' piát€lé malii€ D' Mayera'zajíce(také Kruh pro společnou práci umčlec'kou). Z ]ejichž íředu vyšel popud k sbomíku Zivol a Írýlus (1' lď')' ve 20' letechdošlo v€ Vo UB k osamoslalnění Ev. so.ciá]nískupiny (l924 27)' Jejíž někteří čle.nové přešli do sW Mánes' slohoÚ vfoja šíře zájmů se' zrcadlí nelen na výstavách,v časopisu Zivol (1921 48), poslézev edičnich iadách Poklady nár' uměníaCestak umění' Vr. 1925 sevPrazeujalonové Sdružení ťtvarnftú, přetvořenéZ regionálního sdružení t"ívamých uměl.ců seveločeských Gal. l92]). Z potřebylamostatné odborné zii}Iadny se zltíml' 1917 zrodilo sdruženi českých umělcůgíafiků Hollar s člvrtletnikem ýejnéhojména (1923 57)' K věh€ní organizacía periodik došlo v l' 1918 1919 u alchi'leků. Z]ejicllodboru! sW Mánes vznik.Ia společnost architektů, která pak vydá.vala vlaslní časoph styl (v 1' 1938-39 bylsloučen s čas' stavba a $avilel v nový oÍ.

8án Archilettuta). Kíom toho bylo zalo.ženo sdružení architektú (čaropts stavitel)a KIub architektú (časopis stavba). V tra'dičním spolku architektú q inženýru seustavil odbor architektů s casopisem čs'

architektťl, později pod názvem ArchilettSIA' Ze sjezdu alchit€ktů. uspořádanéhoIÉlou frontou (t933), vyšelsvaz soc]ialis.

lických alcbiteklů' V oblasti modemíhouŽlého umění a kuhury bydleni pu.obil

l?t4/

s\lil.\L' di]a (zal' r' 19]4]ako svaz české'

lro dí|ai l' 1948 se zapoiil do Ustředí 1ido!é

umi]ccké vÝrobv) Pb.nín ohniskem mlá.

'lj Iťlo|uóní avanl8ardy byl umělecký svaz

l]cťčlsi|' Usta!€ný Í' 1920 (viz). s časopi.

\ťD ReD (1927 l93]). teol8anizovaný

| 1929 Z jcdné větve sÍněřující k íurÍea.

|]nické akIivitě (1930 32), vznikla poslé.

lc P|a^ká suneallstická skupina (i934lillk. skilpina surlealislů v CsR). V teole.

]L(]ké j ofganizátoťské rolině brla důležitá

l-c\á |Íonla. Za]o;ená r. ]929' vydávajíci

.asopls stejného jména (1930.33) a řadu

krrižnich publikací. V polovině 30' let roz.množi| spolkový žilel samoÍahÝ Kruh\Ýlvalních uÍnčlkrň' Na počátku 2' s!..

\álkv sc ]ťště rozvijí Spolek vÍtvarných

unčicuAleš (takéPrairký Aleš, SVU1. Veúlečnýcb |clech se vša| nladí umělciale'oletici sdružol ali ! novÝch lvůrčích skupi'nách:scdm ! říJnu (podle podzimnívýýa.ry r 1939), následovala v r. 1912 surea.listická skupina Ra (Ďající předýupeň

! ýaIší činnos1iv Rakorníj(u)e civilislickáSkupina.l2' ochrannou oÍganizací se piechodnč stal sy dikJl ÚÍarníkú, hospo.

dáíkého s|tuu architeklú' ma]íiů a socha.iL] l Prezc (L941). v poválečné obno|čspolkovó činnovi 12niklo ještě několik\dÍuŽení. zejnéna Spolek !ýl\'aÍníchuÍrlě]cú Marokl (proklamace ]945).' Pnni náIodnosl ě ]ednotnou organizacína l!{olavě bl| Klub přátel uméni, zal'v Brně r. 1900 k výstavnía osvětové čirtnoýi {vÝtv' odbor' ] 90ó)' Z ideových a organinčních důVodů jej umělci opu$ilia Y ].lodoníné usta\'ili sdružení \'ýt\'arnýchuÍŤlělců mofavských (1907-1959)' pouta'nó \ztrh! k pražskó Jcdnotč u' v. sW_MY}'dáralo Umélecké list], (Zal. 1912'1919 22) a iadu almanachů. V Bmě krát.cc pusobila skupina sursum (lat' Vzhúrui!ýsta\'! r. 191l)' V zn]énách po l' svět'!alce !nlkl v Brně K|ub \"ýtvarných uměl.(ú A ť\ lIL]lLrI lt]Ž p,]L opuslll.r skuplna\\|\cr niťh urnělcú (]92]) modťmi Uriťn.lacc. Z regionáiních snah se zrodila Koli.ba' obec umělecké tvo.by na Moravě(19]!-:.]. poltus o obnovu ]924). blíZkálzv' i\'la}'erovu klubu v UB v Praze; ie]ímcenllem byl Freníát D. Radh. ProlěiškemSVL Mánes \e ýala skupina výtvanýcht|me]cu (/,i1' I922)a ! liniiavant8aldy pú.soblla od l' ]923 brněnská odbočka De.iétsilu (\iZ) spolková činDost se lozrúsla'la;r' ]926 b!lo v ostravě 7a|oženo N'Íorav.

skosle^ké sdÍužcni výtvarných umělcúa ve Znojmé r' 193'Í nátodnoýně smišenó

sdluŽení výtvarných umělcu jihozápadní

NloÍan ' Zalím se štčpilv istarši klubv přá'telumění' zaI. r' ] ý18 volomouci, Pfuíě'jovč aPřero!ěj ! PÍostójo!č klátcc púsobi'la skupina Rejsek vzniklá I' 1933; mladépokolení. usilujicíjiŽ dóle o přckonáni regionalisntu. r' 1937 založilo v 0lornouciskupinu olomouck!.ch !ýNarni}iů' Re.gionálni spolkt mczivá]ečného obdobív Cechách vyznačolalo úsilí o dilerenciacia souvislost s uÍrěleckým Životem ! Praze'V Plzni, kde od r. 1910 pracoval Klub Ú.Farného umění' bylr' l9]9 založen spo.lek {tvamých uměiců plzeňských (odr. 1925 sdruŽ€ni ápadočeskÝch \.ýlrar'ných umélcú)'jehož činnost zahrnula edicisbornftů' V Ces' Budějovicich se od r'l925 slibně Íoz jclo SdruŽení jihočeských

výtvamiků..lydávajicí zdaiilý sbonrík Prá'ct (1934'41) a pak jeÍč UmčnÍ ]iŽníchcech (194?-48)' Na pozrci Levé tiontr lustála a!ant8ardni !kupina Linie (i930-38)o sekci literární a výllarné, zabmujicíi po.zoruhodnou folografickou lvorbu; vydá.va|a časopis stejného jména (193l 3ó,

1937 38) a zlláštní edici' Sdružení vý.Narných uměiců \e\'eloče\kých mělo kIá'tičké tlvání (1923-21)i následujicího rokuse v Plaze změnilo v Sdruženi výtvamiků.- Z prlaich pokusů o sjednocení spolkůa skupin' (Jcmuž za !álky předcházel so.ciálnč orientovaní syndikát). \'zešel v po.lálečné etapě Blok če5kÝch !!.l!arnftů(1945). Blok !ýllamých umělcú zeměmoravskoslezské. sdružující pět spolkú(Aleš v Brně' svUMv Hodoníně. skupinaolomouckÝch \ýtiamiků, sdruŽ€ní slez.ských výtvamíkl] ! opavč a NÍolavsko.slezské sdružení v oslla!ě) se společnýmčasopisem Blok (1946 49) a konečněSvaz výrvarných unélcú (1946)' Jednotnétvůrčí organizace. svaz česk!.ch !Ý!!a.ných umělců a Svaz architektů l CSR,vznikly pak r. 1948.

Uně|cclió trůrči 5lazt r csR. SlaZ čcýkých výtlarných Umělců a svaz atchilektůČsR (a jejich slovenské protě]šky) bylvuíaveny v r. 1948 jako jednolné, dobÍo'volné, Úbčrové ideové.lvúrčí organizace,které sdruŽují umělce íejného plofesio.nálního Zaměřenía teor€liky' čl€ny a kan.

didály' Nahfadih někdejší umělecké !pol.ky (viz). V r I 972 nadto vznikly tederali!-

ni svazy' U' l' s' byly socialislické or8anjZa.

ce. iídicí se stanovami; členily se pod]e

krajú a spolupracovaly s dalšími uÍnělec.kÝmi svaz\'. jinými kultumimi institucemí,UrlJn\r \taInl5prá\). podnik) a iinymi or.

PJn|laccrni na ce|ém ÚzemicssR' Podile.

\' se na vrvářeni podmínek pro Íozvoja uplatněni tvorby ! žilolě soc' společnoýti' Navazoval! vztahy s obdobnými organi.zaccmi v zahraničí'

uúěltclii púmrs|l trŽité umění

urnč|ý káncn, každá hmota sochařstvia archilektonické výZdoby připomínajícísvýili vlaslnoými piírodní kámen, vyrábě.ná 5 příměsí hydraulických pojidel stude'noucestou. čímž se odlišuic např' od pďe.nó hliny a cihel' Podle složení rozlišujeme

hmoty u. k. s obsahem dučené cihly. dÍin. noučky 2 vápenc€. nramoru, pískov€,dále granitLr a v nor'é době strusky azejmé'nac€mcntu. U. k. je určen ze]ménak lití dolorem a k opracoválri a případoé k poly.chrornii' Příbuzný druh předstaruje umělýútanoř (\iz)' V sochďství se u' k' šiÍoceUplatniljlž v obdobíkrá'sného íohtr (např'Vlatislavská madona' kol' 1400).

umělÍ mrimor, hmota napodobujicí při.rodní mramor v barvě i v skvmité kresbě'Co do složeni rozeznáváme starší u' m' t1.ráběné ze sádry smíšené s jinými lálkamizpomalujícín]i tuhnuti a nolodobé, odol"nějši, z poÍlandskébo cemen{u a mleléhopřirodnfto karnene. Požadovaná barvaa skvrnitosl se zpíavidla dociluje přísada.

mi pílodní mřamolové moučky. Propra.covanékusy se krájejía kladou na podklad

zlápenného štuku' Po\,Ich se tmelí, brou.sí, napoLršlí politurou a lešlí. U' m. se širo.ce uplatiuj€ od baIoka v povrchové úpra.vč architektonických článkú a drobnýcharchitektoniclrých úlr.arů' Příbuznou sád'rovou hmolou zvláš1ní techniky je íuccolustro (v.).

0nčni dobr. slěholáni národů| gďrnánské

r|měni |aku| laková práce

umčni píitod ich národů (etnické u',u' kmeno!é ap.), souhrnné označení prorůznorodý výtvarný projev tzv' přírodníchnárodů, více či méně izolovaných stupin

/ 215 I

a společností (lovců, sbéračú izemědělců),vesměs původních n. dávných obyvatelúv někoIika piismech j'-v' Asie' Austrálie,oceánie' čemošské oblasli v AÍrice, částíjiž' Ameri*y a fuktidy' Přeávají do 19'a 20. stol. na pravěké úIo\'ni n' y dotykus lelkými historickými tuhurami; zacho.vávaji kolektivni sociiílní fonny (kmenovéa rodové). Jejich figurální a omamentálníumění Úchoyává slaré tadice a je výrazerndomorodé mrologie, animismu' magie,silného kultu předků, plodnosti, úíody ap.vymačuje se expresíVnoslí, stylizacía geometrizaci i naturalistickýÍni až ve.ristickými prvky. PÍojenle se ve fig!úlníplastice (postavy stojící, s pokleslýma no.haÍna, s€díÚ, ri|uálních Í]askách, v plas'lické i nalované vý,době dalších rituáI.nich a užjtkuťch předmétD, Šper|ú. sutúa váječných i |oveckých Zbraí| á naýío]ů.hudebruch nastrojú. člunú. část| obyd|| ap'Maleriál€m sochař\tu. ma|by' drobnehournění a přízdoby staveb je zejm. kámen,dřevo, hIína, kost, slonovina. bronz. žele.zo, kuŽe, kůra, textilie, sláma, rákos, p€í'U. p. n. však někde zahmuje i tetování'Plaslika z čemošské oblasti v AfÍice Grov.n€jI africké uměn' inspirovala v pociílcích20' sÍol. €vropské uměni.

unciála (z lat.), latinské rnajuskulni písmopelkych. stejné vysokych pismen) zejme.nakniÍli. Vyyinulase!e 2. stol. zlal. kaprtály, od níž se odlišuje převahou oblýchtvarů; umožniIy rychlejší psani' Poslupněpňbirala minuskulní prvky (Úběhy pís.men nad bomín' dolnílinku)a přech]ízelav polounciálu 5'_8' stol'' v níž s€ vysk}tuiíněkteré majuskulní pllky a objevuje sesoustava ligalur (spojováni písmen pomocíobloučků)'

Eqog.t'ÓemfaVre

unciá1á

únětická ku|turai doba bronzová

uniforma, slejnokroj, jedíotný, ob\Tkle

služební oděv podléhající pravidlúmn' předpisúm v barvě, slřihu, znacích, hod'noslních oŽnačeních a nejčastěji i ve vý.strojních doplňcích. omačuje píslušnostuávalelů k ozbÍojeným silám, k určiléÍruúiadu' organizaci n. stavu a povolání' Zna.ko!á jednotnosl šatu se zá|odečně prqe.r'llje v období římského císařství u někle.

rych úřednftů (ruzné barw togy) a te \orsku (|vary á barvy plášťů)' Déjrny u' lzenejlépe sledovat u vojenských sború' Jižv 1ó' stol. ]sou dolož€né oděvní součástin' oděvy (livreje) v barvách velilele útvarun' feudálního pána. U. ve vlastnírn slovasmyslu byla zavedena nelprve ve Francii(r. 1670) za Ludvfta XIV. Az do 19. stol.by1yu' pestré a kromě prvkůdobové módvpňjímaly i národní krqové motilT (uh€rštíhusďi, polšlí buliini, francouzské koloniál.ní sbory)' K funkčnímu zjednodušeni do.šlo za 1' svět' války. U' dále nosily gardy,sbory slrázni, ce]ni, pUžárn|cke' nékde pň.|eitoýné MÍn| úiedn|cl. dlp|omaté' zém'ská šlechta íslavnostní u') a Zaváděh' iei lělocvičné; j' spolky'

unikát (z lat')' ojedinělý předmět lvéhodruhu' samojediný exemplái určitého ty'pu' ikonografie, tvaru i techniky n' pťove.dení ap., zejména v grafice, užitém uÍrění,v tvorbě medailí, návÍhu a ražbě mincí,zejm. tedy v oborech vylvářejíďch řady.série a náklady.

unikumi unikát

Úranil: Múzv

Úranos, bůh a prvý svícholaný vIádce an.tického bájesloví' manžel Gaiy, bránilsvým děteÍr spatřit svétlo světa' Jeho si'nKíonos ho posléze nanil, s]'Ťhl a sám seujal světollády'

Uíanoié sklo, žlutozele né české sklo, zbar.vené kysličntem uraným; olovnaté s' jetaklo barveno do Žlu!a.

urbanhmus G lat.), souslava vědeckýcha uměleclých metod a poslupú při zalrlá.dání, ronoji a íormováni lidských sídlišť,předevšín měs! v užšim smyslu architek.tonické utvářeni měst, jejich částí a měst.sté krajiny' U' t1cházi z rozboru podrninek a funkcí' Pii tvorbě uÍbanistického(vnějšiho) prosloru se zaměřuje na púdo.

rvs, vzájemné odstuPy hmot, výškovévzla.hy, panoramata a domlnanty. Zahmuiestávajicí i p]ánovanou komunikační šíťa áslalbu, drobné architeklonické útvarYa sochahká díla na prostranyúch n' ko'.munikacích, a to podle pohledových funk.ci a hodnot Grovnejt poinr-de,vue). Odpočálkú v antice u' dopÍoviízejí zejmónad\č pÍotikladna po]e! mésra: pňsné geo.melrickj a se!řená Íorma a volně|í zas|av.ba. U' dále sleduje ro\,nováhu meziuátko.

Ún zřetelem a snahou o kultivované pro.stiedí lidského ávota. U. j€ zvlášhín od.větvim dějin archileklury včetně teoÍií Ú.stavby ideálni]ro města, jež se objevujijižv rané italské renesanci' V nové doběusměnňuje u' územní a směmé plánovánía posléze péči o hislorické a umělecké pa.mátky rozplýlené n' soustředěné v Damát.koýóh reiervacích' - Středověký u'. v na-šich zemích souvisí se zak|ádáním novýchměst (kolonizačních, lokačních) n. čtvrtiv prúběhu 13' stol', v nichž se uplatňuiíveiká náměstí. snaz€ o pravidelnosi púdo.íysu odp\idd zejmena anlikizU]|cl tyP t^'šacho\'nicoviho r.'nrhu b|okú uprostieds čtvercov:ým n. obdélným náněstíma s pravoúh'lou sílí hlavních ulic: např' Li.toněřice, ceské Budějoíce, Plzeň' Vtcholným díiem gotického u. je zeložfníNového Města plažského (1347 48)' sa.chovnicový systém, nazýlaný taté Ňppo.damický (podle řeckého arch' HippodamaZ Miletu), se udržel i v renesanci' Barokobohatilnaše města o velké souvislé hmotya široká pručelí do náměstí a ulic' K star'Ším domilantám piiřadil kupole. ukázalopticl(é hodnoty malého náměstí pii řece(Křižovnické n' v P.aŽe), zavedl architek.tonické řešeni zahrad a pÍostransM' Klasi.cistní pevnosí urbanisnrus opožděněpiedstavují Josefov a Tereín (1780)' No.vou láá zahajuji empřový a romantickýu' (lázeňská má\ta, založeni KarÍnaL8I71' r,tevrrajrci obvod mésl do an8|ic.k}ch paÍkú' V Plaze pietrvavá do pololrny sloletí (nábř€á, předmostí Retězovéhomostu)' V období histoťizujíďch slohú seu' plodněji uplatnil jen u jednotliÚch mo'nuÍnentiílnich budov iešených s ohiedemna lově vzniklá okolníprostranství' Počát.ky modemiho u. se u nás projevují kolema po 1900 v souvislosti s asanací, regríacía stavbou mostů (Hlávkův mosl v Praze)'dymadel, divadel, nádraí, muzeí (Hra-dec Králové). Po období historismu d mo.

/216/

dťm]' se v dě]inách naŠebo u' od 20' let

!|oi.vil nový klasicisÍnus, purismus

; z\'láiť důrazně funkcionalisrnus (Praha'

HÍadec Králo!é, Brno, zlín)' Je]ich tradi.

ce ic dodnesživá' když se Prahastala hlav.

nim méstem samostatného státu a uslavila

sc iako Velká Praha (1920 22), u' získal

ln;čné úkoly, obsažené v plánech státní

Iegulační komise (1920-39) a mě.tské

olinolací komise. K staré soutěži na řešení

nábieží přhtoupily plány na úplávu vltav.

\kÝch oslrovů a projekty monuÍrentálních

\tiveb nebo architektonických souboíů

!óetně státíího stadiónu, úslavú a nemoc.

nicc' dále projekty Wějšich, satelitních

seko!ů' ob\rykle o několika čtvíích, pro.

]ekty zlbladních člvrtí kolonii viloÚchldélnických a konečně isouboru obrnýchdomů s malýn by't€m (nké Brno) n. čtvltikolektivních domú (viz) s kulturním cen'trem a stadiónem (Pankrác, návÍh).

ulbanistická kompozice, skladba hmot

a Drcstolu v sídlištním celku. ČastÍ! úko.lem u' k. je také včlenění nové architektury

v konlext historického městského jádra'

Urbino' středisko majolikovó výroby

! ýiedoitalskýcb Markách' činné zejména

ve 2' a 3. třelině 1ó. stol'

ústupkovi portá|| pofi ál

pl}.ne z praktického účelu' obraz, pismo,

symbol a ornamentálni Úzdobné pNky se

v télo kategorii $ávají proslředkem infol.nrace i užitkolé účelnosti. V u' g. prolopúsobí zákonitosti a pÍaktické zásady pí'značné pro užlé um' a grafiku. Po výrobní

s[ánce ]e sladéna s t€chnologií polygiafie,na jejíž ýoj spolupůsobí' Tlurčí podívýtvamíka se zpravidla omezuje na ÍávÍh(od skici po maketu),jenž nůže zahmovati údaje pro počinč řidícíÚrobní aparatu.ru' JeLikož5€ u. g' stále Iozvětvuje' docházík nutné specializaci umělce' Dějinyu. g' sledu]eme od \Žniku knihtiskuv 15' stol. obsahuje řadu účeloýých oblaýtí' zejména: l. Knižní kultura, dekoÍati\'!í

Úzdoba a úprava, vydáváni příežitost.ných tisků (ex libris; barokní univerzitnítéze) a kalendářů, kartografie' 2. Propa.gační grafika (l€táky, plakáty, plospekty,

výrobni značky, diapozitirf, v počátcích

také f]lmová a televizní g.)' J' PeněŽnictvi

a oblast obchodu (banlovky, cennó papíry

ap'; cenily| známky a kolky; obalová 8.)'4. Didaktická g. a školDí pomůcky' 5' No.vinová a časophecká g.; filmová a lelevizníg. 6' DopraÝní a informeční značky a zna.

ky (např' piktogramy včetně íávodů na

phstro]ich)' 7. Hry {karetni' spo|ečenske.

débké hraóky')' 8' |\4oda a oďvaní Gna.zomění oděvů a doplňků)' 9. Liturgie

a náboženský kult (tánonové tabulky, sva.té obrázky).

ároleň do sÍéry lzv. hmomé kuhury. Jepodníněno obecným vÍojem lechniky,na nčmž se podilí. z historickébo h]ediska

rozlišujeme dla základnitypy u. u' l' umě.lecké řemeslo, majíci první stupné v pravě.

ku a starověku. Ve Úimečných odvěMchindividuálniho Úrobtu trvá dodnes (např.

zlatnictví, šperkařslví). Tradičně se dělípodle hmot (dřevo, kost, kúže, keramické

materiály, kovy' sklo, lámen ap'), dálepodle technik a konečÍě podle odvěwí,

iemesel. zastoupených ve středověké ce.

chovní sousnvě. základem u. ř' je ruko.dělná výroba; píobíhá od návrhu aŽ po

dokončeni Írobku v díně vedené mi.st!en', Začasié majitelen. Mistr n€jednou

uskutečňuje návÍhy, i.yBořené architekty,

malíři, sochďi' grafiky n' pracuje podle

vzomiků. Pokročilá dělba práce vyznačlrjezeiÍnéna odvětvi keíamiky, sklďsrvÍ a tex-

lilní obory' 2. Urnělecký prumysl, majicí

své předstupně ve velkých ďsařských dí.nach \ Byzan(i. začiná nuvý 4voj ! ló'a 17' ýol' v ranrci manuÍaklunri výIoby'

Manufaklura má vlastní návrháře íebopracuje podl€ návrhu od Úmamnýchumělců (např' taphéíie podle návrhůP' P. Rubense), vymačÚe se větší koncen.traci sil a dělboLr práce' V kapilalhtickéíorma.i přerustá v tovírní ýobu ve vel.kém' U. p' ! 19' stol. často nerespektujeumělecká a €stetická hlediska' Docbáík velkým rozdíům mezi volným a užitÍnrr. a úm se narušuje někdejší jednota Ú.Namé kultury' od pol- 19. slol. se protoproj€vují snahy o estetickou IefoÍnu to'várnivýroby a technickou i esteticl(ou ob"rodu u. ř' Tento program, majíď charalrterslohotvorný, podložený sociálďrni i eko.nomichí,ni teoÍiemi, prosazují umělecko'prúmyslová nuzea a školy a rozvÍejí mno.

a evrupŠn krilici i rytvarníci (např'G semper' w' |\4orris aj )' pňpadně 5po'lečnosti a kroužky' Toto hnulí docháíprvnlch u\F.hů v secesi (Viz). Dneš

UmelťclopÍúmys|ovi ýyŤoba pokÍačuje

v těchlo snahách zpÍavidla Íta !yšší tech.

nické úro\'ni. Novín odÝétvím 20' stol' se

stalo průmyslové návrhářsM (píumyslové

výtvamictví' viz: desigl), mající kořelyjak v reformních snahách 19. stol', tak

v etapě konstrukti\'ismu (viz; srovnej:

Bauhair'' Up]atňuj€ se v převiážné částivelkoprumyslu a proliká vlastně na všech.

na pole současného života' v]ívamík'ná.vrhář bfiá těsně spjat s Úrobou: je členem

ušaki orienlálni kob€lce užité umčni. uátá tvorba (v některých ja.

zycich u. aplikované n' ' u. dekorativn',

ušák: Lenoška soubrnné označeni pro drub u', v nénripřipadá základní ýruun užitnosti a uátnó

uii. ucho. elru.ké J'. o7načen| pro piildo. hodnoLé' V nékleďch JJnemech ládén|

hJ ubou horruch Íohů kaÍnenneho n'.lu. u' b}]1a prolo odliiolané od l^' \olneho

kového orámování poíálÚ n' okna v po. u' U. u' předslavuje komplex výtÝamé čin.době prosÉho rozšíření' esovitého pňvěý nosti, jehož četná odvětví zahmují širokou

ku n' 6oltce' UDlatňuií se na vněišku obvo. škálu od iedinečného día, často, dÍabého

du a nepíecháieií dd nadpraí'' maleriáiu, až po prosté předúěty denní. potřeby' hlaričin . ob|a"n ÍniÍnoumělec.

u|ek| o..o\a keho e.leljčra' \a7w jako umělecké ře.

m€slo' u. dekoratimi ap. vystihují j€n část(tět do Eqrpta: Krstova ikonografie potsrdl} u' u' ve \)robku u' J' :e nero/.

lutně pouÍ4 funlce Ú|lna ( e.lelickouu7likorÁni| batikování a da]šimi, společenskými funkcemi (např.

Íepre7entaLi\ní' ideologicka' boho'lUicb.uiilá grafila, \ouhÍnoe orna.eni pro ob. ná ap')' Po oÍganilačn í d q Íobni

'll;nce r

sal|e od\étv| i v1'ledL\ qlobt na pomea u' u' l kaiddm obdobi určeno danou spo.uné|ccne grafrk't a uliréno imeii 1"'1' lečen!\ou d ekonomickoD formao' PoŇa.\lut.je tunice [omunitačni (informaini, ro\é a q7dobné tlÍánce léi / ďchilektu-propagační ap.) s l uměleckou a s f', iež ry, sochařsNí, malíht!í i grafiky a přeÍustá

/2nt

týÍru navrhujícfuo výrobek, podi]í se nainovacích, ývamý problém (tvaÍ, bar\,y,přizdoba) příšlího lýrobku spojuie 5 lech.nickými i elonomickými požadavky' Prů.myslové návrhářství piispívá k opětovné.nu sjednocení vÍvarné kultury a zasahujei do žilotniho prosťedí. Zlláštnía již tÍadični poslavenimá úilá grafika (Viz)'

úž|abi, v konÍnrkci ýřech olnačení promísto, kde se vnější sÚešni piochy ýýkajív uza!řcném úhlu'

váhY: zvěrokruh

vaječná lcmpér!. temperová malbas enulí připravenou z ce]ého veice' vodya daIi pojl\ť pnsady (oIel' \o5l'. Iak. ha.zamy př]pádně íermežeJ' Zv|a\tn]m dru.hem je aouúová t.. v níž je vaječný žloulekpilrozeným základem emLrlze doplnénéo tndu J daLí poid|a lule. aÍabsla Pumanebo ] nr|ťl.! z fi}'ovych !1honku. uii!an€llŽ \ IrecentU)' oba druhy. vaječna r Ž|oUl'ko!á t', palří k základnim lechnikám střc-dor.éké a částečně i renesanční malby derkolé, nástěnné a knižní' Spolu s klibovout' a teÍnperou s arabskou gumou spadá doskLlpiny rozpustných t'

ra|boú ýřecha: střechy

ralená |ilenb{i klenba

Yal€nciennská krajka: krajka

\alóÍ (franc. val€uo, v malířstvi odstupňo.!ání lónové inEnziry baNy od iasnoÍi dosylosti lma!ých tónů.

ra|óroiá m{|ba| temnosvil

rálkt' bachance (lid'), v |idovém stavile|stvijižní MoIa.ry a Hané cihly lepřolicez nepálené hlíny pronísené řezanou slá.mou n. plevami, tvaru válečků n' bochniků. seslavených ZpÍavidla do vntev klaso'vóho Zdiva a zdčných na hlinónou rnaltu'

lN|ounko\á dhŽba. druh bezspáré dlažby

lité n. dusanó se zapuštěnými valounymenších roŽmě vesmčs v ozdobné se.slavč'

van Dtckola čcrleň; červenč

l!n Dlckou hněď hnědi

vanilas (lat. mamoý. nicotnod' prilzd.noí). od antiky znakové \'yiádieni inař.noÍia pomíjejícnosti člověka. rěcíi hmot.ného bohalst!í z hlťdiska času a \yšlichidejí. podnčcované literaturou i dobolýnlipředslavami o smrli; obsahuje růZíá mra.voučná poselstvi. Název V' pochá7i z lal'verz€ biblického velše (Ka7' 1,2| vanitasvan]talum ct omnia vanitas' - MáIno\t n2dmamoý a !šechno je marnost')' Slětskái náboženská ikonografie se ro^.íji Zprávi.dla !c třech okruzich' l' Základ tvoií ied'notlivé n' seskupené předmělné symbohsmÍi (lebka, ptoražená l', hnát, ljdskákoslÍa. urna, náhrobet)' pomijejícnostiv času (antické zIomky n. zíceniny poroý1]é vcgelací, kolo n' kruh' hodiny zllášlěpi€sýpaci, kratiknot, s!íce. íábnoucikoui, Iostliít. mýdlová bubiina). ptiizdno.tv (prázdné nádob} ap'). Néktcló maií! ]i.ných ikonografických louYislostech ještě

d.'lši, přibuzný význan (např. lebka piiúpati křiŽe ve výjevu Ukřižování spadá dokřesťanské ikon' spásy)' 2. od renesancepředsta.lu]í pNky a|egorickÍch podobiŽena zlláiln]ch dIegoriI V'. z.lloŽenJth z|rav.dla na prnrillddu (di\ka a \raiena; dtvka \evidí v zlcadle jako ýařena). Zvláštní a' vesm]rslu kladného hodnoceni ploži&upředslavuje obraz di!ói}o atN íIebkou.umou (kaiamái) a humanistickou senten-ci. ]. Ikonogtafický a význarno!"i typ zátišíseslaveného z předmětnÝch stmbolů. Roz-vinulse před ]ó50 y Holandsku. odkud serozšířil' Četné víznamové loviny se rozii.šujípodle druhu,jakosli. stalu a seskupení!écí. mezi nimiŽ se uplatňu]í ieíě dalšipředrnělné symbohr (napi' kniha. petga.men, šperky, dýmka)'

|lpcncc (kalcit),-Vrs1!ená hornina vznikláusazenlm a zpevnovafum nrznvcn ořgan$.mú na dně moře Podleniclrsc řidí tvrdost.struktura i baftai čistý v. je bílý n. s\'ětlý.Že]ezo]el zbafl uje čeNenohnědě, uhlíkatélátky do šeda až do černa' Ve suvit€lslviv. dnes předstaluj€ hlavně surovinu (váp.no, ceÍrent)l dříve se ho užílalo ijako sta'

Yebního kamene' Jako ýředně tvrdý, defi.nitivni materiál V' prochází dě]inami so.chařství od Egypta' Jeho povrch lze po.]ychroÍtoval a zlatit. Husté v' dovolujíde.tailnípráci' coŽdokládají día gotická a re'nesančni z h]ediska historické tcchnolo.gie tozeznáváme v' dlesttukturya púvodu'zejména muš|ový. hustý a jemný, z vých.pobřezí llálie n' z pařížské pánve, hrubšípodunaFký ap' Zvlášmím dluhem jsoumramory 0'12).

\ápenná ma|h'. iechnika sliedovéké ná.stěnné malby na omitce a íreskovém pod.kladu' piiníž se k barvám pňdá!á!ápenném]éko' Po uschnutí baN]' zcsyělla]í a cha.Iakterem připoÍnínají kt'ai'

llíb nÍ: prospekt valhan

rat{ucňo (špan ) označeni pro špané|skýrenesanční a lanč baÍokový kabinct n. sek.relář (viz) na vysokých nohou s mezipíč.kou n. na podstavci, o nčkolika zásuvkácb'se sklápčcí přední a časrc i svlchní deskou,opatřený velkýÍri ,ámky a bočními dIžá.ky. zdobený kovovým prrrbí|enim v maur.ském omamťntu zpravid|a |l: h1nrnónrlátkovém podkladě. Vlrinut se z truhlvÍavéné na podíavec n' slúI.

rarianla, obmčna uměleckého díia dolon.óeného n' le stavLl návrhu' \Ttvořená au.toÍem pípadně Za účaýi díny. 0d rene.sance dokládá výloj umělcow piedstairy'Ternrín \'', častý hlavně v modemím umě.ni. !y\tihL]je l\ulcl pňno\ lamém)ch ob.lnčn ! |oiel nimčtu a formy. ]eŽ dosplvaaž k řadě podob (vení)' od v' odlišujemeIepliku) zelména tepliku dílenslrou (viz)a reoutcl (vlz).

ir oč (z angl. Nar coal; častěji !'šak coatarmor n' surcoaÍ)j dlouhÍ rytířský oděvs ruká\'y i bez rukávů, splývající ke kotní.kum. přepásaný. na bocich od pasu dolůoteliený. užívaný od pol' 12. do l' čtvrt.15 ' ýol' do boje i k turna]i' Byl zhotovo!ánz plátÍa nebo drahocenných hedvábnýchlálek' Během doby se jeho tvaÍ něnil podlemÓdy i typu brnčni a zbrojel bez ruká!ů selyskyluje ob\Tkle ve 13. íol' a opčt por350.

llsadiaIÍcta (iat'), lzácné ozdobné ímskénádoby' \.ejčité viizy ze síťovóho, několi.

/218/

kriil vÍstveného, pÍořez{Vaného a rytéhoskla. někdy s rostlinnými a figurálnímimo.

lrv).

lá7a (z lal.)' 1. od přelomu pravěku a sta.

Io\.čkL| neiro^ířenčjší nádobka růZnó veli'kosti z pálené hlíny (pracovaná ručně i na

krLlhu), polcelánu, kamene, skla' kovu ap'

k čepání míseni a piti (nápojolá v.)'

uchování tekltin a smkého zbožÍ a drob.no\tí (toaletní v., v' na koření), milodarú

ínáhIobnív., votivní v.), lostlin a zejména

k\'ětin (květinorá v')' Uv' rozlišujeme no-

hu, pňpadně podsravec, |ělo, hrdlo a ústi.

Ínuži být opariena ušifia d u}em' vizdo.ba Íůzných technik je plošná (viz: vázové

maliřsÍí) n' plastická' slarši i nové tvary

a t]rpy v' ve východni oblasti středomoří

do!edlk dokonalosli výloj řectého urněníÝ pruběhu atchaického a klasickébo obdo.

bi (srovneji alabastron, amfora, arybailos,

kanlharos, kráter, lékythos, pyxis)' 2' odrenesance \'Ízdobný, nezřídka symbolickýmoti!. v archilekluře uávaný zejménajatoukončovací prvek' soubory monunentál.ních dekorativnich v' jsou rovněŽ časté

\.okrasných zahradách a parcich (zahrad.nív')'

lazák. pňlesaný kámen nebo cihla polože.né ve zdivu piíčnč a zpevňUjícijeho vazbu'

lazÁko|á lazba: cihlové vazby

vá nÍ slstén|i klenební pole

1a2br: knimí va2ba

Iazb] cihloré; cihlové vazby

'nicorá soustavai krov

iá2ovó maliistri' souhmné označení pro

Úzdobu- keramiky, zVIášlě vii2 (viz)v an.tickém Recku a okílhu jeho vlivú' Jelikožo ostatních obolech Ínalby v archaickéi klasické době máme předstaq pouz€z pmmenú n. z předpokládaného vlivu nai€]énistickó malíist\'í. v' m' oředstavuie ie'dlncÓn1 fond poznanr rkonograhe a fórňi'L8c]\ke předíupné Íná na KJetě a V ]\4l.kénách. kdc nasialobral od živého. barev'neho podání přírodních motivú ke kreseb.noslr a stylizaci(13. 12. srol. pi. n. L). Po

přechodném období prologeometrickéboíohu (l1..l0. stol')se řecké v. m. ryryÚe|ood j0' do konc€ 4. stol' př' n' i': l. v obdobi gcometÍického slohu (9'-8' stol')vý.zdoba lTcháZí z tvaru nádoby, uplatňuieobrazce rqúhelnftú, kružnic a symbolůledle vÍ€vů s lidskou a z!ířecí figurouv siluetč a ýylizované podobě' Rozkvčtudosáhla v dipylském slohu v Aténách(E' stol'), v j€hož omamenlice s€ obj€lx]ílaké pásy neandru (l'iz). 2' v obdobíolienlálnilro slohu. těícího z umění Před.ního Vjchodu ' a Egypta

,'(7' stol'),

v. m, sverazne prepracovava zllrecl m0t1-vy včetné bájných zvířat imotiq rostlinné(palmety. Íozety' k!ěl jotosu), k nimž při-pojuje důležitý ÍoŽvilinový ornament. 3.Sloh černých figur (čeÍnofigurcÚ íoh,pied 600 kol. 550 až 530) uplatňuje načerveÍérn podkladě černou si]uctu oÍna-nenlú, poýav ivýje!ú z bájesloví i Yšedni.ho Života, doplnčnou vniliní krelbou bělo.bou n' plovedcnou ry'tin' obje\'ují se sig'natury a1ických maliřů a hmčířů' 4. v ob'dobí čenených figur (červenofigurový!loh, koleír 530 až kolem 300)v' m' vstóupilo do klasického období' Fi.gury jsou kreslené čemou barvo].lj purpu.Iem a bělobou na červené ploše, ušetř€né

Z oko]ního pozadí' pokýého černým listlem' V kresbě časern přistoupily dalšíbaívy a vÍoj spěl k iluzi třeliho Íozměru'Větší volnosl uÍrožňolala bohatství a de'tailnčjší vnitřní kresbu' Červcnofigurovýsloh se plo]€lil i v k' lyráběné v osadách na

sicí]ii' od konce 1' stol' př. n' l', kdy se

šířilo helénistické umění, v' m' 5e ýávápouhou dekorací' V této pozdní doběpředstavují z\,láštní skupinu tzv. kerčskévázy (4' stol., nazývané podle nejbohatší.ho naleziště Ke|č na chelsonésu)'

včc|idilo| zasklívání do olo!a

večei( Pán.I Kdstova ikonograf]e

Iedlejši ápsida: apsida

reduts (i1a1'), pohled na město. jeho části

n' Úsek kÍajiny se stavbami' zacbycenýproslředky malby, kresby a grafiky, někdyv reliéfu' Za pňspěni perspekli\T vznilala! 15. stol. ze zobrazeni města tvoříci}o po.zadí výjevú' jež se napííč méní ! oživujícífi8urálíí stafiáŽ' v 1ó' ýol' se osamostalnily v' podmíněné topoglafickÍmi a staroŽil.

nickými 7ájny a v 17. stol' se v' us|avilajako svébltný oboí nalíiů, ,v' v 18. stol.

vedulislé' Uttálila se věcně piesnáÝ' a idcáInív' rozvětvené do několika l]rpú'

Jejich hranice se spccializovanou malbouarchitektul a úv. perspektiv neni vždyckyZřerlná' od 16. stol' m' v' vybízí k tvorběprotějšků, v gÍafice celých iad. Hlavní vý.vojv' se uzavirá v 19' srcl'

\cgclabilni ornamenLr ornanrent

rcgclebilni strl (vegeLabilismus, z lat.),označeníplo ýy1n' směÍ, v nómž základníposlavení pfipadá motivům odvozenýmz llarů a baÍev vc s!čtč fosllin' Ideálrost.]inného organis lu a rozfianilosli běžněuplatňuje ! dobovém |o inném oÍna.mentu (!iz), od antikl např le ví,zdoběarchiteklonickúch článků n' ! knižni nal'bě, a vztahuj€ jq i k lidské poíavě, před.Íněhlm a piíežitostně k částem !tavb!' V's' prochází v rlějinách výlqen,Iěži z pfr'Íodní symboliky i f]lozof]e a dokládá změ.nY v umólcckim chápání přílody' V. s' se

obzvlášť silně pro1evil v gotice, nejpne napoli dekoralivního sochařstú a ! ilumina.ci, v dvorském prosIřcdí talé ! nástěnné

malbě (počátky malovaných zelenÝch loubí v interiérech hradri, u nás v pozdni golr.ce lzv' zelené světnice). na přechodu pozd'ní gotiky a renesance v hojných notivechvětloví (!i4 á v omamentice dunaiskéškoly (!iz)' sřoké pole získalopět v pÍeÍo'mandsmu, Iomantisnu a vjeho !ýhoncíchajdo 70' let l9' stol' slohotvorněse uplatíil v období symbolismu a zejména ve llo.rá]nín sněru secese, v níž rychle pronikldo všech druhil unění (centrální uniefrancouzstého užitého uněni uspoiádalar. 1893 dolonce Ýelkou !ýstavu věnova.nou rostlině \' umčleckém řemesle); ojedi.něle florální inspirace probleskly v idcá]"

nich urbanhtickÝch návlzích' i( obnovóflorálnich motivů docházi i v ruzných ne'dávných směrech' napi' v op'áItu.

veilIeure (franc'); rnérÍ1ienne

lejcolec. pásový orniunent antického pů.

'\_) ),t )a

/ 2r9 I

!odu, zdobící architeklonické článkyi vej

cové tlary slňdájícíse s hloty. (bíá kon'binován s perlovcem).

lějíi. Io7'íraci pomúcka k ovívání z peří.listí. papíru. pergamenu, kosli, želloviny'dře!a, textiLií ap'i sestává 2 paplsčilýchčáíí tvoiícich dohromady kÍuhovou vý'seč' z jemnóbo lámku a úch}'tky] příp. je

opaliena pouzdérkem. V. se vyskytuje odstalověku v ori€nté původně jako odznakspolečenské vÝlučnosti. V Evropě zobecnilod 1ó' stol'jako doplněkž€nského módniho odévu zdobený miniaturní malbou poz.dě]i tisk€m, na .ámku rJtý' plolamovanýn' i v]rkládaný'

rějiiori klcnbt klenba

it|ikonočni svic.n' vysoký su,cen ulčenýpro bí]ou velikonočni svici n' svíce, Umistě.ný v chrárnu zpravidla stranou přcd hlav'nitn oltářen. Rozlišujeme typ pro 1 svíciat' trojrámenný' Historiokév' s.. Známé odolónské doby, jsou Zdobené reliéfy a litév bronzu' TvaÍem pfipoÍ]ínaji andcké im.perátorské sloupy n' kandelábry'

reItomoratskó uměni, souhmnó označenípÍo urnění velkomoravské říše (poč.9'-poč' 10. stol') s hlavnírni hradiskya sídlišhimi celky na jižní Moravě a jiho.Západním s]ovensku (zejména Mikulčice,Břecla! Pohansko' Znojmo. UheÍskéHladiště, staré Město, Modrá u VelehÍa.du' Brathlava' Dévín, Nilra). Poznalkyo v' u' plynou Z hodnoceni nálezů při archeologickém výzkurnu, systematicky pro'váděnéťn od doby kolem 1950 a dosudneuzavřenéÍn. Podloí tvořila hmotná slo-vanská kuItura na pielomu staršía stř€dnidoby hÍadištní. Vobdobív. u' se na našemú,emí ujala pokročilá kamenná archi'tektura; souvise|a s kíesťanskými mlsiemia s kulturními proudy zjihozápadu (ÚZemísalcbuÍsko.pasovské) a z oblasti dalnat.sko-adriatické i byzantské. v církevnímstaviteht\í je doložen výskyt tří dlspozič'ních tWů: kruhové centřálv írotundvslou'žici viiměs 1ako panské Ío.sl€ly), trátkájednolodi s píaýoÚhlýrn n. půlkuhoýmkněáštěm a podélné tosteLy (bazilikálnía jednolodÍí prodloužené o předsíň)'o významu někleqích staveb svědči ftagmenty podlahoÚch d]aždic z mramoru

a ncpalÍné zbytky omamentální i ňgurální\'ýZdoby' Poznání obytného s\'ětského ía.vilehtví qŠší společenské vrst!] ]e dosLld! počátcích' Dokonalé opevnéní lyužívaloterénu' BohahtYi typů i technik vyznačo.!aIo Llmělecké řemeslo, Zejnéna zlatnict!í,od|éváni odělnich \oučástíá ko\'ářslví sí-ň kultumích ryků dokládají někleré figu'rální motiw a také inporty (anlické gem.mY pro luxusni doplňky oděvu, meče.ostruh}) Již pied Zánikem toholo státni}oútvaru rnělov' u' ýznam ipročeské území(umělecké řemeslo; v archilektuře oblibaroNn0l.

ve|um (]at.), l' touŠka, ávojantických ženo!Íený kolem hlavy, 2. pokýka ramenkatolického kněžského úboru' 3. lebkýtexlilní horizonlální závěs napjatý nadolevřeným architektonickým pÍoíolem'

r€|ur (Ž tianc')| sarnel

rěnec. Úzdobní a piízdobný notiv tvarukn|hu z listů a ovoce' pÍopletený ýuhani'uzaviený druh fes1onu (viz)' užvaný zpra.vidla]ako rámec kruhovitého pole' V lanéitahké renesanci se \Tsk}'tuje v g]azované

íelié|ní keramice zejnéna Ílorenlské (€m.blémy, madony, poltréty)' v přenese.nóm smvďu věnec zvonu (riz zvon)'

věncc kap|i| chór

vcnušc: Afrodité

venuše' archeologický název pro nejstaršípaIeolitické ženské sošky, řezané i mode.lované, s mocně vyznačenými sexuánímiznáky (např, věstonictá venuše)'

venýii veře]ť

repiovitei clhla

velaikon (lat''řec'. vera ikon), údajný ob.raz pravé podoby KrisÍovy tváíe na plámězy' sodalium, polní šátek (relikvie v chrá.mu sv. Petra v fumě)' Podle ínladšílegen.dyje to plálěný šátek, který žeíajnénemVe|onika podala Krisloyi cestou na Kalvá.rii k osušení potu a na něnž zústal otiskjeho Náře. sticdovčká ikonografie přljaiaa rozmnoŽila lento zlláštní typ (např' o tr.nolou korunu. o d\'ojhi andělů nesoucích

Ioušku s v') častý v deskové malbě golikya pozdní 8otiky. v' ]e rovněŽ ákladní a!ri.but veloničiny poÍavy.

ver.tndl (špan'), původně arkýřoÚ naho.ie kfÍý dřevěný výstupek \' průčelí orien.lá]ního nebo španělského domu, mnohdyzdobený ř€zbami a lordová1im, v škšimsmyslu dievěný nebo zděný. Zasklenýotevřený vÝstupek nebo písta\'ek ob}'tné.ho domLr v piízeÍrí nebo v palře. Přivcho.du má íunkci2á!ětří, zád!eň' jinak balkó.nu, zimnízahrady, letní jídelny'

reÍde rzzu.o (ilal'), staíý název pro nala.chilový zel€ný pigmenl (uhličilan mědha.tý),jenž se v malířstvi \Tskíuje od počát.kú až do konce l8' stol', kdy je nahrazenumělými pigmenly'

rerdigrhi ?eleně

IeÍdu (z lÍánc'): tapisérie

Ierilikrčni lisk' mamená v uměIecké gra.fice otisk z desky' kterou aulor po vytištěnícelého určeného nákladu úmyslně poško'dil' Uschovaný v. o. je pak sbératelům á"rukou, že deska byla zrušena a náklad zů.slal omezen.

}crhmus. !"ýtyaÍné pojeli usilující o na.prosto věrné qýiŽení skutečnoýi, pouí.vajicí často k Zesíení účinku i levFar-ných prvkú (pravé vlasy atd')

i€rnis ]\'Iartin (franc'): laková práce

iernis.n|ou (franc'): píotisk

veroničina rouškli vetaikon

ler(ikalismus (2 řeč'). !evýtvamém uměnícclková lendence zdůrazňující vertikálya výŠky (verlikání články, osy' linie, pře-

Úšení prostoru)' v' vymačuje někleréslo'hy (poz1ně románský, gotika' maný-risnus)' Jako prostředek výrazu bíá ve

stavitelstvi doprovázen hloubtovou te!.demi (golické katedrá]y)' PÍotipólem !. j€

n0n20nla smus.

vertugadin (hanc.)r krinolina

Verturnnusr Pomona

/220/

t cÍlálk! (z lat.), 1. v lalinském písmu začá'lcční majuskulni písmeÍo nadpisu nebo

\'.fiť' 2. ! tjskařském pismu začáleční pís.

nreno !ětší než pismo textu. ale ste]nóho

rtpu

lcicje, svislé čáýj dřevěného rámu dveí,na nčmž jsou v závěsech upevněna d\reřní

Lřídla' T€rmin zárubeň (venýř z lat')zpralidIa označuje celé tesařské a truh]ář.\ké orámování dleří nebo okna'

lť\niclÍ Žánr: žánr

lcrpelllc (1at. vesperarium), Iitur8ickákniha kalolickó ciÍkle, klerá obsahu]e tex.l]r' nešpor s notací' Nešpory' vespry jsou

\oUčástí celodenních modlileb-hodinekplo odpoledne nebo podvďer' (srovnejibÍevíř)'

\'cýa. řcc' H€stia' bohyně domácí}o krbu'Jťjí panenské kněžky. vestálky' udržovalylččnÍ oheň ve V. chrámu na ímském Fo'ru. 7hasnulí ohně bylo považováno Za zléznamenl,

icstá|ki: vesta

|e(ibt.| (z lar')' l. v antickén ňmskémrodinnén domě předsíň (vestibulum) spo.ju]íci atriun (viz) se \'íupem, 2. výupni.reprezentalivní proýor monumentálníchsvětský.h budov zpravidla se zietelnýťnpočátkem vnitřÍích komunikaci (chodby,ná5tup ke schodišli)'

tčš!d1oI kIo\'

1ě$oli. označení pro gotická klenebníže.bta a vcgetabilní ornamenl (kamenickýj ře,báiský), napodobující naIuralislickýmZpúsobem sL*ovité kmínky a spletité Ýět'\ovi ýIonů. ne]častějiuschlých nebo s lis.trm.

lěltolÍ křiž: kňž

téŽ. souhmné označení pro stavby různé.ho u.ťlu. t\arŮ a púd^íy5ú. JejLchz Vy\kaje0b\yk|e mnohonásobně Větši než rozméÍyZák]adny' od stalovělu se y' vyskyuje ze.]mena \' opevňovacím staútelsNí a v né-kteťich oblastech také \' chrámovÝch okÍs.cich' VedIe zak|adnI funkce pózororacra \lPna|ni se ob]c!uie funkce znaková

a v kompozici laké výtvalná' Podl€ praklickóho účelu rozlišujefi€ v. \' slltémuopevnčni měsla a hradui hradební \.'.víupní v', hláska' charaklerislická klínováv' (masími vá|cová věž s břitem ve směruočekávaného útoku, příznačný úllar ranégotické hladní architektuř]'), obytná !čž(viz donjon. schodišťová r'), zalímcov zámku miÍ fonifikačniúčclv'. dále pií.buzné mostecké v', konečně ladniční v'.lele\'izní \'., majáky, hvězdárny' V sakrálním sta\'ilehtvíjsou to !ěže s funkcí zvoni.ce (viz] sÍovnej sanktusnik) a minalet]'(viz). UčeIse múže sdružovat (!' s Věžnímihodinami, se zvonkohÍou)' Podle umístó í\' rá,nci stalby n' soubofu rozlišuiemcpředsunulou věž, dvojiciv' svírajicích brá.nu, v' v ose prúčeli, náIožni v'i v chráno.vém stavitelslví ]e 1o sanrostatná campani.la (vysoká zlonice vedle kostela v llálii oddoby stalokřeséanské). samostatná nizká

^-onice, v' \' ose průčelí, dvojice v' v prů.

čelí, v' nad kiížením, v. svírající kněžišté(v romálské době v kombinaďcb) ap'. Vevýýavbě vil a paláců odlišujeme zpÍa.lidla v' a i'yhlídkové pavilóny vystupujicínad střechy a terasy.

těŽovÓ sliechri střecha

ičžovlvi laška

réžoví dům' obltný dům s přelládajícím

Úškofim rozměren] v ce]é dispozici nebovjejí převážnó části' Rodinný v d' v mčsl-ské ásta\,bč se vysk]'tujejiž v románskémobdobí, u nás zejnéna na stalém Mčstčpražském' v ná\'aznosli na allickoutradici s€ v dalším !ývoji funkčné a v dis'pozici pře$.áří v nájernný vÝškový dum.jenŽ se Úimečně objevuje v hustémměstském osídlení již na pielomu 1ó

a 17. stol' (např' část Neapole)a Zob€cňU.je v 19. stol.

\iclori& Niké

lidc.poche (fianc'). oznaóení p|o piíruční]cbkýýolck s homídeskou opaticnou níZ'kýÍn zábrad|im' urČený k odložení kapes.nich dlob.osti přcs noc'

vidcň' \íznamná rakouská výÍobna por.celfuu, ! E!Íopě časově druhá. za]oŽcnáÍ' 1Jlll c I' Du Paquicrem za podpoNdlou odborníiL] Z lVIíšně, od r. ]74.1císai.5ká. po reolganizaci I' 1734 vcdcnáK. v. Sorgenthalem (do 1805) a M. Nic-dernayeren (do 1827) a dalšimi až doZruŠení(]861). kdy sbíIka á!odu byla na.bÍdnLlta vznilajícímu Rakouskému uÍně.leckoprumyslovému muzcu' Zpočátku \.y..ábělajemné jídelní soubory s plaslickýniprvk!. čínským i kYětinovýrn dekoÍemi s ka]innýÍni notivy. Přistoupila drobnáÍigurálnj plaslika žánrových námětů v rokokovém slobu, je]íž přodukce lozkvet]aza modeléra J' J' NiedemayeÍa ajeho ná.stupce A. Grassiho' Ve vrcho]ném období(1781 1809) se pod v|ivem ftancouzskómanutaklury v Sčvres (viz) v tvarech i vý.zdobě záhy plosadila zdomácněl novokla.sicismus' V 2' desetiletí nastalo odobiU|]adku' Po založeJri (L7l8 44) b)|} v}.robkV

^značo\'ány nepíavide|nč a !€smě\

nápisem' Značka (štit s břevnem, znak ra.kouskí i rněsta Vidně) byla zaledenar' 1?44' Do r' 1749 byla reliéfní, vllačenánebo kreslená na polevé, V období1749-1827 kreslená modí pod polelou,v poslední fiízi se \,tlaóovala kovoťmi ra'zidlv. Značka v správné poloze nebo obrá'cená (připomínající úl) se s dÍobnýnriÚptavami objeluje na pozdéjších výrob.cich jiných továren' Nová továrna, zal.r' 1922 ve Vídni.Auergarten se lrátilak pů\.odní značce, avšak s dodatken (nápis ÁuergaÍen n. Wien)'

EI

V€

azt.

=\7

BI

=U.rt

\7

/22r/

vídcňskó diln]: wicneI welkslátlťn

ridIico!í kii'i kiíž

\icu\ saxe (z ftánc'). zobccněli olna.cnipro míšcňský porceján 18' stol'

Íikingskó unÉni: scveÍské umčni

riliiř. otvol lc slieš€ krylý !ybiirající scd.

lovou nebo pub|ou sliíškou' často up|a.\.ený alchit€ktonicky' slouží !élrání a oslědenípÚdních ploíol á nansard' Jestlj.žc licuje 5 průčelím, ýivá se druhem štílu'

li|a (lat' !iIla). v římské antice rodinnídůn sc slatkcrn na vcnkově (Y' rusllca),dům se zahladou a Vinicísloužící k odpo'činku v okolí lclkčho města, takó na po.

břeží (v' suburba|a) ncbo přímo ve městé

(v' uÍbana). V obdobi lenesanc€ a many.rismu mvšlenka ! ožilá vc všech třech ka'tcgoriich piedeÝiim s funkci leklcačni'kLcrá ! kalegoÍiimčÍské vily nevllučovala

celoroóni obíláni' od ]5' s1ol' ústřední

dům různóho stalebního tlp (ka\ino, ve

měslč nké Er' zahradni palác)byl sta!ónupfovřed alchilektonicky uh'áienýCh Za

hrad srodnímidílva sochanri' 0d 16' stol.

5e objevuje takč u nás a zíkává vcsměs

označení leiohládek. V dnešním ýa!ile].ství íovo v. zplavid]a označuje samostatný

obylrtí dům se zahradou zejména re vilo.vých ótvrtich a zahradních městech.

rilkun (z něm'), renesanční a baroko!áčíše !álcového lvaru, s víčtem, podlc typutaké s nizkou noŽkou. užilaná Přis|avnosiních přilcžitostech k Pií|itku na ulitanou:odludjejínázcv. V. byly stleněné azdobc'né emai]ovou ma]bou ncbo tepané ze sti],b.

la a rytó' VýZdoba Zahrnola]a ornament,heraldiku, náplsy a nezřídka letopočt!'V. se Íozšíiilr také do Fmncie (\ označc.ním \'idÍeconrc)'

rillegiaturt (ital'), předněslská uscd]ost'

venkovská vila ulčená k letnimu pobytu'

rirnperk (z něm'), vysoký líojúhelný štítíad poÍláIem ncbo oknem solické stalby.ínnohdy členěný proIamovanou nebo sle'pou kružbou' doprovázený dlojicí fiál, po

obvodu přizdobenÝ krab]. a ukončený kvt'kou.

Vinccnncs. lranc' královská výrobna něk'kého polcelánu. založcná r' 1738' před'chůdce Úrobny v sěvr€s' Na počátku se na

výZdotré stolniho a toalelníijo nádobíuplatilovaly vzory čínské, od doby kolem1?15 p. francouzrkého (viu saint'Clouda chantilly). Značku tvoří d!ě proti sobě

postavené královské iniciály L s doplňky'R. l75ó by|a výroba pienesena do Sěv.es

(v,4

mcntiky, heraldiky a symboliky' Tírn seméní kompoziční útvary, zahmující i prv.ky |ozÝedenó vodorovně' Rozkvět v' spa.dá do 17. a 18' íol' z€jména ye Francii'V 19' stol' v' piibírá motiry figurálni' žán.Íové a krajinné a přibližuj€ s€ tak k ilustra.ci. V hnutích za krásnou knihu se obnowjev' u1vářená omamenlem a symboly'

iiolcli: fialo!é bany

vir dolorumi Kristova ikonografie

vha: alegorie chostí

vir8oi z!ěrokruh

viridian (z lal'): zeleně

Yhutá k|enbai k]enba

sutá žebra: žebro

yisulý srornik: svomft

rišňo1ó dřcioi tiešňové dřevo

iilaci čišei !ilkum

litéznt ohIouk. triumÍalni oblouk (z lal.).|' pamatn ( na oíavu va|ečneho Vllě^tvínebo k připomííce Ýýmamných čitrů (Ú.slavba přístavu) v podobě monument.ílDíblánv' v. o. bYlv budovány od konc€ řííl.ské ripubliky i v období óísařsM v Řírně,v jiných městech ltálie i provincí na íorunebo na zvláštnich mistech kornunikaď ja-

ko pilířo!é stavby pravoúhlého půdorysu

se zaklenutým pIůchoden (edním, se tře.mi, výjirrečně se dvěma)' Pručelí o vyso.kém soklu členízejnréna polosloupy n' od-

sazené sloupy nesoucí klaď. Na hranolovéatice bfal dedikační náph' na vÍcholubronzové sousoši a skupiny trofejí(vi,) ap.

Prúčeli, atiku i stěny pruchodu zdobily re.liéfy s válečnými Úevy' další tÍofEea symboly nebo personifikace vítězrM'V' o' se sta]y zvláštní součástí tzv. triumfál.ní symboliky (viz lrofeje). ve středověkumoliv v' o' doprovází cisařskou myšlenkuod karolinského umění po gotiku' v ob.dobi lenesance bvlo několik v. o' Wbudo-láno v ltálii a pddějijsou ojediněl; zaklá-dány ve formách klasicismu a neoklasicts-mu' Motir v' o' došel šiÍokého uplaměíipři vzniku přiležitostnýcb slavíoslních sta.

#s4..&

vinck. souóást ženskóho módního oděvu.druh šátku nebo ločenice (viz) v obdobipozdního stiedo!ěk[ a ještč i rťnesance'

zpravidla vyšívaný pruh ]átky, ktelÍ seuvazo\'a] kolem čela a vzadu pod vlasy;

c|py \olné sp|irya|t nJ zada' V z čeméhohtdr'abL se obvyl'|e nazt'al pentlŘ'

vinóts. vi8neta (z franc'). drobná součást

knižni vÝzdoby, původně ornament ! po.

době úponků vinné ré\'y (odtud pojmeno.

vání) vesměs na počátku nebo na konci

čiílí v psané a iluminované knize pozdní.bo stiedo!ěku. posléz€.! knize tišiěné' 0dIenesance čerpá motilT z dobo!ó orna.

/222 I

\ťb a dekofací. napi' k v]ezdu pánovníka

do mčsta. jeŽ znáne z pramenů' 2' V sak'rá]ní aÍchilektuře oblouk o 7načném roz.ponu !c zdi. oddělujicí ve starokiesťanské

bazi]ice kněžišlě od prolileh|é hlavní lodincbo od kiížení. od kalolÍnského obdobÍ!c\mčs Zděný oblouk plný nebo dznóhol\.aru podle sloho\.é souvisloÍi' Návaznost

n]r piNodní lliumtální symboliku zdůraz.

ňuiivjcho výzdobě námětr a ornamentálnípnkY.

titrrj (z fÍanc'): ÍnaIba na sk]c

1itrÍla (7 fÍanc.. puv' Zla1'). sklenéná ncbola\klenáskříň óischránka k Ucho!ínia vy.

ýrvení drobných vzácnÝch předmčtú. od1' pol' 1E' slo|' je !ívaná ]ako skiíň uká.lck porcelánu nebo jiné keramiky Ve vý.Lohnách; vedle ce|ých kabinetů porcelánu

ap' se vyskÍLljc r sidlech šlechty a široccpÍoniká do zaiíZeni Ínčšťanské domácnostiZcjména v období biedermaieru (viz)' odl9' slol. je běžná v muzeich' Podle základ.ního tvaru \e rozeznáYá v'| skřiňová. pul

ri7igohkó umčni: přcdkarolínské uměni

lladislat5ká goÍika (někdv také jagelloo.

ské umění). označení pro období pozdííg' ! Cechách a na NIoravě' které se časověkryje s vládou Vladislava ÍI' Jagellonskéhoa jeho syna Ludvika L (1471 1526). Vy-Značuje se (estrannou uměleckou aktivitou,lež se rozlost]a o úpra!u lišténé knihya jiŽ přispé|o méšťanské prosliedi i dvor.skÝ okruh' Evropského význanru dosáhlkláio\'ský slavitel Bencdikt Ried. V ne.dlouhén vývoji naši pozdní gotik]rv' g' předÍavuje dvě fázc:vrcholnou a Zá.vérečnou' Jelikož od dobv kolem I' ]4g2do ní pronikajiv architekiuie a dekorati!.ni maltré p ní ZřetelnéznámkY Íenesance'

]c zároleň obdobim slohového piechodu(li7 piechodné slohY)' V Čechách a na]\'Ír'ral'e se re l'ech druzch uménl pru.]evr.l\ |dké přikLonJ I uménl dunaFke ško|!(!rz).

l|ijkl. sYmbol sDolečeníví' zeiména sátu(\icLnc i. hlar\r statu a iamoinl !.). nruhIltIl n]citnrhu usnniaLIanibarev a znckú'Hela|dické figurv ňledí k žerdi' Pořadí ba.re! se poČitá shora přivodolovném rlě|eni.

od žerdi pň svislém dělení. Na rozdí| odpreporu a kolouhve v' není upevněnak žerdi přimo, nýbd k šňůře, kterou sepodél ŽcÍdi vytahuje'

|laiská $ustlra| krov

r|ašsLá ýřerha| stíecha

r|iŠskÍ komin: komín

\|aštolči ocas. ^lášmiplošný

motiv rcne'sanČních alik a nenších štílů (občas sa.mostatnýa zietelně ukončujíci), složený zedvou odvrácených čtvrtkruhú nebo ót\.ftiiováluI přrpomíná plačiocas' Je seveIoital'ského půyodu a \rystytuje se v českém,moravském i sousedním dolnorakouskémíavitelsl!.í Zřejmč od doby pied r' 1550.

llčízuhl. !ýzdobný mo|iv zpravidla trojú.hc|ný. sestáÝený v pásu. častý !e vlysu sla.veb [ománskébo íohu'

rltr krepna

l|n'] bčžici. moiská| meandr

llnice' vInovka. z\'1něná linie oÍnaÍnen.tální mo1iv'

llnorka, vlnice, plynujá zv|néná linie or-nanentální motiv'

llr5. l. čásl antického kladí, pás Ďezi ar.chitÍávem a iínlsou, hladký nebo v]'plnénýfiguÍálním či omamenlálním .e|iéfem.

Uplatňuje se v každém archilektonickémřádu' V sousta!ě lománskóho staviteht!íse lzhledem k írnse nebo jako podřímsíZměnil ve zvlášhí druhy (šachovnico!ý,krvchlový pás podpofujíci ňmsu a zejménaob|oučkovýv'. viz)' 2. pien€seně vodoÍov.ný pás sochařské nebo malíiské výzdobvvuDec.

l|$|ir. dřevěná krytina podlahy Z obdél'ných plošek, nejčastěji dubovích či buko.vých, ! k|aso!Ých iadách' spojovanýchdráŽkou a per€m' Nesprávnč jsou dnesv' označo\'ány za palkety.

\nitřnirám. jaké napinacirám obrazu, ate.hérovou hantýrkou blindrám (z iěrn.),

]ednoduchÝ čtyřúhelnikovÝ ÍáÍ]ec Z měk.

kého dře\'a, na němž jc malba na plátněnapjata hřebíčky a v rozích ješlě vypjatadře!ěnými klÍnky'

vodnúi: z!ěÍokruh

lodní hÍadi hrad

iodru lríZ: twz

rodotisk: 1lliglán

rodotryski fontána

vodoró banl: akvarel

vodoznak: filigtán

vojcnská perspektirr| peNpekti\'a

!o|ióra (z laÍ. afranc'), velká zahradní klecpÍo chov ptáků, kteří v ní mohou létat,Zpravidla palilón se zděnými částmia Z dlátěného pleliva; častá součást rene'sanční a barokovč zahÍady'

\o|kstcdt. Rudolfstadl. nčmecká ÚÍobnaporcclánu v Duryňsku za]ožená Í. 176a.Zprvu vyráběIa měkký a pak i h,rdý p',Utvářený a zdobený podle míšeňského.K nádobí a drobné ligurální plastice přiby.ly obrazl Ínalované na p. zejména podleoblíbených rytin berlínského malíře a gÍa.fika' D' chodowieckého. Značkou bylynejdřívc dvě zkřížené l'idle (někdy i erbknížat ze schwarŽburgu.RudolfsladÍu),piipornínajíci zn. Míšnó. od r' 1 787 jedinávidle: kolem r' 1804bylo zaredeno písme'no R.

rokká krer, starý impregnační a konzcÍ'vační nátěr dřeva (např' tráÍrú) z dobÍčikNe Zředčné vodou s přněsí hašenéhovápna; má hnědočervenou barvu a jemný

lesk' Neméně se os!ědčuje podobně připlalenÝ nátěI z volskó žluče'

Yolské oko (Z franc' oeil.de.boeuf; čli ój'dbe|, kruhové n' oválné okno n' okénko.pouívané od 1ó' stol' zejména nad vstu.p€n n. ve yikýii'

rohrnrcn: svitek

loha (z lat'), závit' spirála, od ptavěku

t223 I

Ínotiv různých soustav Úzdoby' Ve stavitehtvi se uplalňuje v mnoha formácb i po.

lohách a zpúsobech umístění, ryjadřujícíchfunkce v daném arcbitektonickém článkun' útvaru, zejména v seslavě hlavic, palmet

a ant podle sloupovóho archilektonicléhořádu (v dórském a loskánském se ne!'sky.tuje) a volutového štílu (viz Ští1)'

vo|utorý štit| štít domovni

iodi|ky, uršulinky, (ordo s' Ursulae, o.S' U' ap'), žehka řeholnikongÍegace s aU.

BUstinovskou ieho||. založena kol' r' l535v Brescii s!' An8elou Merici k pooě sv'

voršily' k ošetřování nemocných a ftjmó'na \'!'učování dívek. r' 1ó12 povýŠena nařád. U nás púsobily od r' 1ó55''Řádovýoděv: čemý bábit, černý chórový ávoj,u laických sester a novjcek bíý' Znak:v úodrén poli lři lilie v okružj na zelenépůdě.

vosková malba: enkaÚtika

Ioskoú plastikai ceroplastika (kerop]as.tika)

loskolá tempcra, te ]p€rová nalba znač.né stálosti s emulí z včelí}o vosku a při.měsí; n. I(aseilu' vosku a příměsí (kas€ino.vá losková t.)' V byzantské malbě se

upla|ňovala také voskoklihová t. (ceracolia).

voskorj lak: laly

rosky' organické sloučeniny r'yšších mast.

úh kyselin, alkoholů a d. látek, původuživočišného (včeli v.) n. rostlinného' ma]ípoužití v restaurátolství Ušlechtilý !' (při.pravovaný z včelího v') se mnoboíÍanněuplatňuje v technitách několika uměni.V sochďství slouí zejména v plastickévětvi jako modelovací hÍnola v připravnémpÍocesu Gtudie' Ínodely), jako hmola defi'niti\,ní]o díla v ceroplaslice (viz) a jakopomocný mateÍiál při od]évání do kovu(viz, lechnika 2líaceného v') dokoncei ! zlatnické práci. Ve skulptivní větvi ]€pomocným materiálem konzervace mra.moru již v antice, v řezbáhlví zušlechťují.cích a konzeNujících nálěrů na dřevořez.bách bez polychronie v pozdní golice a re.nesancj a rovněž součásti polychromietenperou. V malířských technikách se

v. ryskyuie ! enkauslicr (\iz), jalo Lon-zeBačni činll€l v anticke naslěnne mdlhě

a v tempeře (viz vosková tempera)' V gJa.llcc ]c v' pomocnym malenalem| Žejmena

ve směsi pío kryl v technice leptu (viz)'

vošlinová cihla: cihla

rotivni urně|eckí dila (z lal'). označeni pro

sochy a obrazy růmýcň roaiérú, darovanédo starověkých svatyní a palr i do křesůn.ských chrámú na základě slibú. Záslibnén' děkovné votivní dary (exvota) zahrnujítaké drahocenné n' zvláŠtni přednrěty, od

středověku celé olúře, liturgické předně.ty i zvliájť založené kaple n. ikoíely ne]ed.

nou opatřené nápisem. Sbromaždbvanévotiwí daÍy se mnohdy stávaly součástíchrámovýcb pokladnic. jiné zustávalyv kaplích n' v okolí oltářů.

routa (z franc.)i fabion

vÍanol, noravská Úrobna kameniny za.Iožená ve Vranově nad Dyjí í' 1?99' odr. 1816 v majettu rodiny Mniýků' Výrob.lq dosáhly obliby již před r. 1830, kdy bylynapodobovány anglické vzory (Wed${oo'. dova kamenina) a vznikaly i púlodní klast.cistní soubory, užitl(ové a luxusní, zdobenóreliéíně, malbou i tiskem' Kameninaz V' silně konkurovala HoLíči. V obdobidluhého rokoka však nestačila v soutěžj

s porcelánem; výroba kaneniny byla za"slavena r. 1882.

rrsirené sk|o, nkó podjímané s., složenéz různobarevných vntev, docílených na'máčením q'fouknulého tvaru do baJev.ných skelných hmo! n. nanášením baÍev.ných vrstev do nádoby. V' s' je pak probru.šováno n. prořezáviino do různé hloubky.Pro s!ůj ruznobarelný údnek bylo oblibe.né ve 2' po]. 19. slol'' \'yŤábi se však do.sud.

lTtÁček dláta

rrubořcz, vrubování, vroubkování, ťzdo.ba vruby či zářezy, nejčaltěji uívaná ve

dřevě' píznačná zvláŠtě plo lidolou pÍáci'

vřetenovó schodiště: schodiště

vŠeumě|eclé dilo: hromadné jednotné

uměle{ké dilo

itaženÍ piliř. podpěmý p' částečně n. úpl.ně vtažený do plo6tofu chrámu n' velkésvétské síněl vymezuje klenební pole'

UpIatňuje se zejména v pozdní gotice (u sí.ňového typu koslela s přízedními, vlažený.mi pilíři), v.J,skruje se i ! Cechách, takév okruhu B. Rieda.

vulkán| Héfaistos

l.ýběh k|enby' pateční část klenby (viz) nadpodpolou; prostředkuje převod lektonic.kích tlakú do svislého, podpěmého zdiva

lňapi. !alena klenba spočria obóma po.

delnymi souvislými palečnimi plochaÍniplné na zdilu a srůsla s nim)' Proto b}rya

v' k' proledtn co nejbezpecne;i z kvádru

n' cihlo!ého zdiva s lodoro! n}mi spaÍaml.

výběh žeber. v opačném směru sběh Ž., pa.

tečni čá$ kleíebních ž' (viz) dos€dajíci napodpoÍu, zpíavidla pflní (patečni) kámenspočívající na podpoře (sloup, příožka'konzola). ve stavebni konslrukci předsta-

vuje nanáhanou součást, zejméDa přinnohadíných klenbách, u nichž se v jedné

podpoře sbíhá nebo prostupuje (srústá)

několik žeber a tim i vice ruznosměmýchllakú.

rýbrus drahokarnů, výsledný tvar dodanýdrahým kanenúm (viz) broušením. BeÍe

v úvahu fyziltální llastnosti včet[ě oplic.kých Gvětelná prostupnost, lesk ap.) a dělí

rrboró dřevo, měkté dřelo vrby (salix;mnoho druhů), pÍo vÍaznou kresbu leta zabarve uávané zejména k vykládánía k obkladům'

ircholnice klenbyr klenba

vrslrená ma|ba| d€skoÚ obraz

W(yFR"AIN

/224/

\ť \ Zásadč na oblé' bezfasetové (čočko'\ťc. cn cabo.hon), vhodné pro k. neprů'h]ťrlnó ! plůsvilné' a do ploš€k, faselové,lhoJn. pro kameny pruhledné' Hlavnídl uhl výbrusu jsou: čočkovec 0ednostrun.nli n' oboustranná čočka různé vÝškv. kru.ho\.á n' cliptická) pň jeh|ancovinr vý.l\ru\u labu|ovec Gpojeni dvou slejněvyso.kÝch ]ťhlánú ve faseto\'anou destičkuvhodnou k rylt, tomolec (spojeni dvouncÍc]ně vysokých jehlanců)' stupríovec(úl!lr s]ožený z vodorovných v$tev s fa.sďlmi růZného sklonu uspořádanýmiýupňovltě), dále Íoula, také íoiela.znárná

iLl ! ló, stol. (v' s rovnou velkou ploškouák|adny' vepsané do kruhu n' elipsv' nadníž le lJenou íasely směřujici v .loškáchk vrcholu, koruně), podvojná routa (ká'nlťn o dvou roulách 5e společnou z|illad.nou), pendlok, lalé briolet (Íouta s kap.|'olou' hrotitou plochou ákladny), routó.\ťc (spojeni routy o čtvercové ákladněi] kono]cového spodku). hvčzdovec (spo.

].'ní routy hvězdoyitého v. s komolcovýmtpodkem) a konečně tzv. briIiant, lyp bru.su známý od doby kolem 1óó0 (v' s dvěmaaž ťti'řmi řadami faset na svršku a s ko.nn)lcovým spodkeIi, tj' briliant dvoj_ ažčt!řřadý, vhodný zejÍnéna pro k' b€zbarvén. iasnč zbal't'ené průhledné, diaÚanty, to-]rasv a také kňšťály), smíšenec (briliantový\vdek a stupňovitý spodet). zušlechlěnípovrchu doprová?í d. k' od neista íchdob' Pouhé odslřaňováni l(azú á leštěníustoupilo broušení tvrdšimi látkami nežjeoPlaco!ávaný k' Nejnáročněiším brusemZůýává briliant.

lrduskt| plastické hrnoly, plasty

ijdLlťi baňatoý

llh|idlolánřiž, vyklenutá, ze zdiva vyslu.pujíci mřiž barokni}o okna, kterádo\'oluieWhlíŽet na obé strany' Někdy se v' m' uí.va|o 1 u oratoií v presbyláích kostelú.

ll|'|ádlni. Iechniky pIoine \}zdoby. pňnrcnz Ý do \yh]oubeného povrchu' urce.neho k v.. vkládají vý2dobné motiw budz téhož materiáÍu'

.orllišenélro bárevně

n' ]eskem. anebo z jinýcb hmol' RúznýmiÚrulrv \' JsoU od pÉvěku (viz) inkruslace,IhIo\áni (V lechniCe \bItI), nrelo, tauze,Inlarnc, mosaica in pietra dura, scagliola.

llk|ápěci okno. okno moderni arcbiteklu.ry, s křídlem oMÍaným pň dolni hraněa zayěšenó v hraně horní

lík|ťnck. nikr (l ltal' a íranc'). ustupu]lcíČast zdi zpravid|a polold|co}(ho lvaruo púlkruho\'e n' půle]rpncke ákladne'V' bFa uzarren konchou lviz). někdy oo.l'rrou muš||' Zce|a Vý]|mečnč dosah;jé ažk podlaze n' k lněfmu soklu' Po obvodumuze Dy nEne alcnlteklon|cky lrypÍalen.nejčastcii jaku ediku|a 1viz1' Mbnúmenral.ní v. vniliní i vnějŠí bfiá označen jakoexeora (vlz].

Tkrýv'tci lechnilir: rezerváž

v]|ožcnó části stalbJ, arcbitek{onické čiistivysunuté z líce zdiva, zejména portikuss portálem, balkóÍ' ďkýe všech typú,pavlac.

\Tslat.r uméni. v' dobov. norby patň od17 18' stol' I( lk|adnim proýiedku|lclmčlánkúm ve vztazích mezi umělcem a áivá.ken, uměním a společností Jsou Úsled-kem poslupné soúry nékolika podmínek|práce pro trh, uslQtečňovaná nejprvevuměleckém řemesle a v8rafice, společen.ská diferenciace sběratehtú i roýoucíhozájmu o umění, umělecký obchod, vzniknových náměto\"ých odvétú a záváinéhoobnzu menšího formátu, víryoj sebevědo.mí uně]ce a soutěžjvosli na veřeinosIi. čin.nost akademií (viz); doprovodným činile.|em bylo znalecivíi rumost vlusu i ýoiumělec(é kritiky (viz)a literalury o umění'Nejstaíšíforma, ďensté v' a prodei v díl.ně, se předpokládajív 15' stol' v ltáliiinaseveru' V. převážně komerčni' za|išťovanégildou maÍřú, jsou dolož€né kol. r' 1540v Antverpách' V 1. pol 17' slol' se v' ko'naji v Holandsku' Ideální i kornerční cíesledovaly v' v Rimě, pořádané v Panleonu(akademické), při slavnostech a o velkýchsvátcích laké na jiných místech, což bylopravidelným

^Jkem Íovněž ve Rorencii'

Benátkách a čásiďně v Pařiá' K dokona"losti a t oficiálnosti v. přivedla paiížskáKrálovská akadeÍnie mďířstvi a so.hařství'od r. 1ó73 se konaly v Královstén paláci

Úiž s katalogem), pos]éze Ý l,ouvru, odr' 1737 každotočně; ýběr byl v rukácbaki]demicl.; výstavnI oorotV lIurvl'Z umyónr vzniklo po;minova.nr Sátoňý'

V 2. pol i8. sto1. a \' 19. stol. se slaly vzo,ren obdobných výstav v dalších zemích'Avšak vývoj noÚch námrů a směrú dal veFrancii vzniknoul salónu odmitnutých(1863)' S' nezávrslých (1884) a v óelčEuopě podněcova] výslavní čiinosl umě.le.kých spolkú a sl(upin (viz) a v. ma1ýchsoukromých galerii. Ved|e v' kolektjvú(např' spolkové v' výročn| se v 19. stol'uslálily v' jednotlivcú (např. s retrospet.tivním přehledem día). \'. začIeněné dorozmanltých v' národnich a do svělovýchv., v. s účastí architektů a návrhářů' v' .lu.mocící mezinálodní uměl' svazlry spolkúap' ve 20' slol', zejména od 50.let jsouv' soudobéhL' umčnipřťdmětem peče spe.cia]izovaných !eíein}'ch muz.] a paleru'RovnéŽ s. ío^iru]; i;ich druhova;|.|dd.na: zahrnu]e velté v. yšech n' jenjednotli.vých díuhú umění, připravované za mezi.národni úča5ti (u ná5 bi€nále užité qrafikyv Bmě), v' pronikajíci do nelÍadičnicilníst' přistupují nebýalé akce (vi,: happe.ning), komerčÍí v' jsou instalované v ob'chodních domech' v socialistických slá.lech byly částí stát' kuh' politjky íkroméjiného ve smyslu výchorry uměnňI vedleÍnz\ú|ych. pťriodictych n' ]Ubilťinichpřehlidek a v' l!úIč|ch svazu t v' čin-nosl rozvÍí v závodních klubcch, spo]ečen'ských organizacích, domech kullury a mátr.ya]é místo v Íozvětvené síti muzeí e pale'rií' Historický vý.voj uÍnění(od pra;ěkuk nedávoé době) j€ zp.avidla součástí l.ý.stavní činnosli veřejných rnuzeí a galerií,archeo]oBickych ai' ústatU r oÍAanú pa.

malkove peče Za \po|Lrprace se sóukloňý.mi s&ÍaleIj ap' Piťdstupnč mnno!ÍafLc.kych knhckych vyíáv sláreho Ume;| |cijiŽv 19' slol. Předmělem je celoživotní díojednotlivce, národní škola, míslní okruh'zvláštní období Úvoje, jednotlivé odvětvín' obor vÍyamého uměni nové nálezyn' objevy po restauraci' od pováJečnýchlet se neobejdou bez mezinárodní spo]u.prác€ (napi. v' FrancouzJká npisérie odstředověku po naše dny, Brusel 1947,v. Flámšlí pňmitivové' Paříž 1947,v. Rembrandt. Amsterdam Rotterdam195ó, v. Staré uměni v Československu,Pďlž 1957), Íozrústaiise {E\ropské uménIko|em 1400, Vlden ]sÓ2i a bwaiidoDro.\ázen€ obsah|ými védecklňi katalbw.pnpravoianými zpra\,idla cilýrnr mezrňá.rodnr'mi ttmy odbomiků Vedle qhvaÍ.

/ 225 I

ných děl jsou do nich vhodně ,ačleňoványhhtorické prameny, předměly hmolnékultury, dokunenty restauráto6kýcb prů"

zkumů ap' V průběhu se konají konfer€Dcea iTdávají ?vláštní sbomiky; k populanza"

ci se využívá vše{h doslupných informač.nich pros|ředkú' Mají gýznam živé a velmi

konkrétní formy poznání (naposledy ce.

losvělová série \"ýsla! mnohostlanného di.Ia renesančního umělce Raffaela santiho,

1983 84).

fÍŠirka' odoba \TNoiená najedno i ví.cebarevné tkanině hladké n' se vzorem(d€sénerrr) n. na kůži barevnou textilní nitíÍ. zlatou. střfumou nilí, dlacounem (viz),

žinylkou (úz), bulionem (zlaceným drát.

kem sláčeným do spirál) a piídavným,

aplikoÝaným materiáIem' zahmujícím pa.

ietku (vi,), šňůÍky, pťýmek (střapec. třáýně)' kajku (viz)' jiné áplikovatelné !yšivá.ru (lake pod|oŽene a \yt!ařejrcireliéf). da.

Ie peň. perly. flltry. barevná skla, koralky'

8ranátky, umělé kaneny, slámu ap' Tech.nika v' (lineámí a plošná) je zaloŽena na

různě řazeném stebu, kteí se dělí na Jed.noduchý, základní (přední' zadni, krouŽ.

kovací) a složitější' ozdobnější (ze1ména

křížkový' čárkový, iikmý. kloužkovacídvojifý, žfbírkový, žebřičkoÚ' koíálkoÚ'šňůrkový' stonkoÚ aj.), dále na počítaný

(na pocllanych nlrich podk|adové lkaniny

rů7né (lruktury) a vo|ni (řaze0y na pod.

kladu !olně). v. na počítaných nitích sle.

duje útek iosnovu tkanmy (sleh rovnoběž.ny, kolmy. Šlkmy. kížkory různeho dru.

hu)' Technrka píolamováni vzniká vylaže.

nín několika odpočítaných nilí z tkaniny

D' Úřezem; zahrnuje mřížkováni (mňžky

n' ažury, z franc.), obšívajíci danou cást

a spoju]íci \Ttažené nitě (vázání, prošívá.

nl) po způsobu Ínňžk}. s }y ap' v' bezpo.||anych v|aken íeduje kresbu n'je plo.chá (plochá v. plnýn st€h€m); zahmujelyp plne francouake !. (rrypukly steh. steh

Ve vrstlach)' typang|icky ašpanělsky túz.ne ploche obšivani vyslřiženého mAIa), lj.do'é !' a Zejn. malbu jehlou (viz)' Bilév!šívání představuie v' bíou niti na ttanl'né' Techniky ryšívaóského umění byly

známé iiž ve staíověku ve středomořa v Číně' Ve středověku jsou lyšíÝányhlavné zavěsy. palamenty (Viz) a jina ob.

iadni roucha' $ň se ma|ba iehlou a Užilí

aplik. od 15' íol' jsou doložené bohalě

vyšílané odělT s motiry omamentálními'Vyšivačskó di]ny bíaly od ýředověku po

barok součástí ženských kláštefu. ve sfóiťsvětské !ýroby \ryšívačstú spadalo do ře.

meslnické cecbovni olganizace (wšívači,kfunlíii ap.) n' pod dlorskou záštitu'

vrŠkov, stř€disko fajánsové lidové výíobyna Moravě v 18' a 19' stol'' ollivněné ho.

ličskou fajánsí' Předcházela ji činnost ně.

kolika dilen habánské fa]ánse, doloženáv 1. Ířetině 18' sto]'

{harná urněni' architektula a urbanis.

nus' sochařství' malířstú, kÍesba a grafika,

užité umění včetně pťůmyslovébo vÍvar'niclvi' omament, dnes také fotografie'

Kaaý z lěchto ákladních drubů má

zlláštníúkoly itechnické, Námé a Úrazo.vé proÍředky a postupy' V. u' zrcadlí a zá.

roleň v eýetické rovině ut!ářejí vztahy

člověka, společnosti i jedince k světu

a všem oblástem bÍi a duchovniho života,pokud je lze zobÍazil, v}]ádřft a uskutečnilv hmotném a prosloÍovém tvaru umělec-kého dila Úednollivého; souboru), vnima'telného zÍakem a hmatem. pípadně Za po.

hybu a prodlévání' Na Íozdil od oslatních

umění di]o v. u' působí samo, bez ploířed.kuiíciho činitele, inÍerpreta. Třidění!' u' uplatňuje hlediska podle povahy

a určenivýtvoru: volné užilé (také d€ko.

rativní), pomávacího typu lypu kon.írukliwfio, figurativní - nefigulatilni aj.

- v' u. ]sou nedílnou součáslíkultury a dě.jin; v jejich prúběhu se mění podminky,prakické i ideové funkce a stav v' u' ja'kožto souslavy činností' Malíhtvi, sochař.

stvía užité uměni mají s!é počálky v pÍa.

vétu' ArcbitekNra se íozvinula až ve ýa.rověku; z Jejích vla.tností a úč€lu v'vplíá,že ! něheťých obdobích ískává urcujícípoýaleni' poulá oíatni druh} a v Íámci;' u' ína ne]\etsipod na |vorbé i\olnňopÍoslředí'

rýlěsnišÍit' poulicíí návěšd dilen, krámú,

lékáren a pohostinství, qstupující do pro-

íoru ulice. užívané od 15' stol'' ale zejmé.

na v 17' stol' zhotovené Zpravid]a z kovu

a malovane,

rhod: rodokmen

rÍzdoba. dekor' dekorace (z lal'), v šidím

smyslu soubol i soustala výzdobnýcha přizdobných prvků, jež tvarem, baNou,obra7em dotvářejí a obohacuji lblDu iob'sah stalby, interiéru, prostranství, přírod.ního proslředí, předmétu. v' doplňuje ar.chitcktonické články členící průčeli, zed,stěíu ap';rrymezujq Yyplňuje' člení a oá.vuje plochy| zdůraŽňuje a přDdobuj€ částipřednětu' v Úžšim smyslu určitýdruh (ar'chilektonické sochař$ví' monumentálnímaiba, tapisérie; omament !')' způsob

(kombinacť maIerialú a technik; styl)n. jednntliry motiv a pnel (omamenly.

závěsný obraz; dío užitého uměno' Sou.

stava v' rovněž zahmuje heraldická ma.mení' symboly kultů a nápisy' V uátémumění se výzdobou nemyíí lvar a fomavýrobku, nýbrž pízdobný pÍvek plastický,

p|ošný. kresebny' Výobek můŽe b}t de.koÍalivnii v 5amolném tvalu (!' dekorativismus), pňčenŽ v jeho funkcích dominujevýzdobná funkce' Temínu dekor se zpra.vidla použivá v íámci uŽitého umění'

- Výzdoba a přízdoba je součlistí dějinUméniod plavěkých počá*u' v nělteÚchkuhurách a obdobich mí hlavní postaleníve výlvaÍné činnosti (např' před zrodem

aÍchilektury v antice, v období stěhovánínárodů)a ulčuje swl' V entice se slala sou.částí řádu' velkou elicko.estetickou krilrkou prošla v 19' sloi. a v období avant"

gaíd

l.ýZdoba knihyl iluminace, iluslÍace

Winá. ojediněle také ryzí llej (lep), k]ihpňpíarený z podkožní blány někteÚcb

druhú ryb, zvláště vyz. Náleží do skupinyvodových pojidel a mezi pružné, velmj sil.ně lepivé látky' Poú!á se k rozděláváníbarev a kÍžení'

{znam di|ai ikonologie' obsah díla

Íižlrbek, vydutě ustupující profil čaíý ze.jména ve íoÍnách archilektonictých člán.

kú apnkú' např' v profilu žebra (viz)' pň.pory, kružby; ve zvláštnim snyslu| trochi.

lus (viz) v patce, kanelura na dřftu n' Íajiné ploše (liz kanelováni).

vzkřišeni| Křiýola ikono8ratle

vzoÍnikt' v širším smyslu souborY předloh

uívaných ve výtlarném un' a ze]nena

/226/

\ un iemesle a pŇmyslu (vizužité umčni)oJ (icdo!ěku do 19' stol'; n|iomÝm ob'rillťn iířily fůzné typy a lvary archilekto.rlickích článků, luxusních přednětů, vý.lJobni schemala' ikonog.afii světskoui cirkťvní a tím vším i sjoh, od 15' stol'\ ]cdnollivých gřafických listech, v tiště.níťh sé.iích (posléŽe ve ťormě map)n l knihách lrydávaných s monogrameňn' ]mcnen aulora n, anonymních' spadaji\cnr Vzory pÍo stavitele i řezbáře z pozdní1 Í|k\. l' nimž od íeneÝoce pi|íuDuu ilu..l J(c trakrdlú o a(hilekÍuie' da]ezviaštnlLnih\ ornamenlu n. ornamenrik) (riz)za-ch\lu|lci č.{lo i zpúsoby \'zdoby pod|et\lrU prcdmelU, un leřa|ni vz' nábwku.oblahující také typy konstrukcí a zpísoby$balenía Úzdoby inleriéru podle dobo'.\.ho vkusu, vz' ozdobného písma. v Dozd.ní gotice piíručk! pro iluninátory ičasto

nra|im rectptařcm1. sorrbory ikonugaÍeťnr.\c|' ži\nuslI d rozmanilYch ó|nnostl

(\ 1ó. stol. púsobily na n*e sgrafita

'L|'n]žn] ma|bu) dp' ! Užím \mtíU ie vzinApráVně náčÍlnik) oznaienI pru soubo.|! n]ízomých kreseb rúzné techniky, kteréýředo!čcí Ínistři pořizovali podle hoto.!ých děl (nejednou na cestách) iako vzorYa pnllady pro práci v díně n. ve stavebníhuli. Dědily se' Zahmovaly zeiména slaráj rle1nol ější 8eo.oetrická schémala kompo.zice lidské postavy a zviřat, pohybové ňo.tivl, způsoby zřásnění šatu, konkrétníi\onogTallcke t)py. púdorysne osnov1.nrJmu l rozvlŽeni atchitektonickvchč|ínků. I]ochované soubory n' iednotÍivékresby pocházejíz doby od l0. do 1' člvr.l|n]r i5. Íol' N€jznámější je tzv' hutní kni.hd franc' stavitele z pol' I] slo|' vl||aídadť Hl|nnecouÍ (Paňž, NáI' kn]h ); mezi!Z' českého původu wniká tzv. Ámhrás.ský (kol' 1400, vídeň. Uměl€ckohhtoric.ke muzeun)' Přechod ke skutečným skicá.iÚm iV l nj. nů) piedsIávu]| Íepne sou.D0Í) zlie|omu goliky a Íane Ita|ske rene.\ance. kteJe nbsahUiikresby vétš|ch vyjevul 5 ploíred|m. \tudie podle skulečnoýln' Zachrcuji přiklady andckých památek'

l4ěra, zdpoÍa. š|knv lrJm n' traÍnek\ diť\ěne kon(Íukc| (!|zl' zeimťna\ lrrazděnem zdIVu {\|z), [Íokev l namétek\ \UL]ýaVě krulu (\|z)' spoi se zDra\'ldlaptotíditesarskou vazbou za'pomoir óepú'

wahlhs, pozděJi A]exandra PoÍce]ainworks' lovárna na porcelán' kameninua keramitu v Trnoyanech' zaiožená 1894'charakleristická kolem 1900 secesnini lis'trovanýmj nádobami a také novou výro.bou seNisů i figurek Z foreÍn Zrušené továřnv ve Vídni.

nams (nčm'), tycpaly nebo pIošrvaly.nlzně zdobeny kabatec muŽskeho il€chti..kého oděvu v období renesance. kazajka'

Wed$lood' anglická kamenina nazvanápo svém vyná]ezci J. wedgwoodovi(1730-95)ze staré hmčíiskó rodinv' vyrá.běná nejprve v jeho dínách v Bursljmu(po 1757) a zejm' v továrné otevř€nér' 17ó9 u Ne$caýle. !říznačně Doimenované Etruria' Svou původní pevnou a leh.kou k€ranickou hmolu spolu s llazuramineU\ta]e zdoLonaIo\'a|' Velkeh; uspéchudosái|a k' se íUuvotl g|a7uIou, od r ]7ó5nazivaná podle čajového servisu anqlickékíáIovny (Queen\ vďe)' V tvarech.i vý.zdobě se W. přiklonil k neolrlasicisňua posléze spolupracoval s arch. a dekorá.torem R' Adanem {viz: Adamúv slvl).Nasledoraly výrobky inspirorane etrusiiy.m| lerakotam| n' napodobuiici |eštěny ka.men. např' čemytazah' Ne]vl znaÍnnéjš| ]er(. z probanene hmotv podobna biskvitu,zavaděná od r' l7]4 lane|' rasoer *arets re|iefiu bilou Írguralnr a olnimentá|niq.zdobou na hladkém iednobarevném ooá.di paste|oi1ch lónů ne]ťasté]| modrrch'W' zlměstnava| iadu mode|eru a spo|u.pÍacovalse sochaii a grafikv' výroba v Et'runi tnala do r. 1940, kdy se těžhko pře.neslo do Barlastonu. Značky| tla&né imé.no lýUbce. nékdy dop]nén€ o lmenoiDo.leanrka T. Benlleye.

IVEDGWOoD vrDewooD* ll{Ír!Y

d.,'+1ot

);

o::

&

weh'křch€n| Hranice

lt€|1ing1on. anglIcky ná2€v pÍu V]'\oLýuzký se|'rflái s vélslm| i n|zkyňri isuvka:ÍŤ' z l' poloviny 19. stol'

wcrkbund. D€utschel W'. něÍrecký svazpro obrodu architektury' uměleckého prú.myíu a ku|tury bydlenr ipracornňo bro.stÍedi z hlťdl5kJ \}lvarno!li' UŽ]Ikoioýl1 denokrallzace, založený Í. 1907 v Mnichově' Sdružoval architekty. íávrháře.leoretiky i týrobce. V pruběhu svého \.ý.voj€ (do r. 1933)vlivnězasahovaldo uÍb;.nisnu a uálého umáí, organizoval Úsu.vy (1' r' 1914 v Kotíně n. R') ivýslavbuexperimentálnich sídlišt: Vtchii€l z tradice angl. hnuti Arts a0d crafts (viz), bylsědkem secese' expresionismu á němeó.kých předslupňú fúnkcionalismu a kon.struktivismu' Podnitil vznik rakouskéhoW (1912) i švýcankého W. (1913); u násk němu mél spojenízejména Svaz &skéhodila (viz umělecké spoiky) např. účasti na1' Ústa!ě (instalace čes. expozice arch.o. Novotný)' V období wiemanké repub.liky ovlivňova] uměI. ško]slví' s mnóho.strannou činnoýí w. souviselo dío řadypředních avantgďd[ích architektú: dlou.holetým mistopředs€dou byl L' Mies vander Rohe.

weíeÍwa|d. staré sťedkko německé fa.tan\o!e.v!roby a kameniny v Porynt. K..zv asl€ sedá s modr},rn oÍnamenlem se |uv!'ráběla od sklonku 1ó. stol' a v 17' stol'v Íenesančních formách a v 18. stol's pozdně barotovou a rokokovou výZdo.bou ry1ou, Ílačenou i plasticky nanáienou'

Wiener Kcranik. výrobna umělecké Ía.jánse založená 1905 a spolupracuiícís Wiener werkstátte. Později s. spojilas manufakturou v Grnunden

WienerWerkstállen (něm.), Vídeňské dí.ny. nd\Íhďske aleliery a v]robnt zejménanabÍlu (I903 J3). ktere v obdobi secese(viz) zaloál a nadále vedl aÍchitekl JosefHofiÍnann (1870-1956; Iodát z BÍniceu Jihlavy). Pod vlivem tradice anllickéhohnulí Arts and crafts (viz) á zeirnéna ideá.lu střídmého tvari' '

pro;apovanéhoo. wagneren, W w. v nábrt.ku' keúmi.Ce. te\tiIiich ap' prosazováiy dokonaiy.účeIny t!ar' uš|echtily matenál.] iednodú.

aaA:::

/227/

cbý ornam€nt' Přispěly k obrodě kulturybydlení a experimentální činnoíí v tiskař.ské dilně takó k zdokonaleni původní i uŽi.1é grafiky'

$ilkum; vilkum

íindsorskó křes|o' pohodlné křeslo19' stol' nesené spfuslíky bez ča]ouněni'

iliÍtcíhurská kamna| kaÍrna

worceýeí, an8lická výrobna měkkéhoporcelánu s ušlechtile barelným dekorem,

činná od r' ]75l'

$orpsrvedská ško|a, kolonie něÍneckýchmalířu a grafiků' kra]inářú i figuralislů,vzniklá r. 1895 ve vesnici WorpsvedeuBrén;patří k nim zakladal€]F. Macken.sen, O. Modersohn, F. Overbeck, H. Vo"geler, P' Mode6ohn-Beckerová ad. (o'krub přátel zah'nul básnfta R' M' Rilke'ho)' spojovala je charakt€rislická knjinapobřežních rašelinišťa tvrdý život tamníchslatinářů a íolnftů' Zastávaliruzný ťýtvar.ný názor od dnného realhmu k symboLis.

mu' kolorismu a pod vlivem francouzské.ho postimpíesionismu až k osobitémupřed$upni expresionhmu. Před tolto ko'nečnou tvůrči fái rystavolali péči SWMáÍtes r. 1903 laké v PÍaze'

x P (řec')| Kristovy monogramy, labarum

xoanpn (řec'), v počálďch řeckého archa.ického smhařstú kultovní socha bo^tvazachovávající túdici primitivních idolů(púvodÍě jen kůl s naznačenou hlavou,

oblékaný do skutecného obřadního Šalu,

např' z tepaného plechu), iezaná ze dřeva,značné qýíky, stále oblékaná, podle údajúi zlomků časem také kamenná n' maléhorozměru a iez4ná na slonovině, vždy Ýšak

podaná v přísné fiontalitě.

xt|oíotogrrÍic (z ieč'): fotoxylografie

xy|ografie G řeč'): dřevoryl

xys(os (řec., chodba), v souboru řeckéhogymnasia krrá álodní dráha v sloupo'vém loubí na protáhlén obdólném půdo.

rvsu n' (lrok! poÍlkus pro cličeniv zimě,

u Éumanl' poóte Vilruvia lvodní drahapod širýn nebem.

yamulh. jamuli orientální koberce

zábrad|i, ohÍazení teras, ramp, schodišé'

balkónů, ka2atelen, věí, mostů aj' tomu'nikací, ruzIišované podle tonstrukce,hmoty, vzhledu, pípadně qbaveni a vý.zdoby'.Zvláínín druhem architeklonickyuNářeného z' je parapet, poprseň (!iz)a balustřáda (viz).

zábrad|i chórové| chóíová přepáŽka

záclonoÚ ob|ouki oblouk

zádleři. izolačli pros|or za vstupními

dveřmi. ďděle!ý od vÍitřního pros1oru

da]šími dveřmi, součlist vstupu' umístěnáuvnitř budolT n' l.ystupujici př€d líc prů.

čeli.

zrhrada. qlnezený, nejčastěji ohrazenýpozemek pÍo pěÍováÍU rostlin' Podle !y.užili 5e lÍadi.né rozhšuje z' účelová (štěp.nice s ovocnýín stromovím' s doplňujicivinnou révou, zelinářská, bylinářská, bota.nická ap') a okrasná, také ozdobná, slavě.ná (libosad ' se stromovim, s révovim,kvétnic€, ružová z', tj. rosarium ap.), dnesv Evropě zejména z' obymá (pokračováníobydlí v z'), sdrufujíď óást okrasnoua užitkovou, těácí z dosavadni}o výlojei z ppudů z. japonské' okrasné z. h'sto.ncké Glohové), utvářené podl€ dobovýchziá.sad zahradního umění (srovnej zahradúí

alchitektura), se dělí na dva hiavni druhy|

z' pra\ide|nd. řcšená \esmě\ gťomťtricky.

a z' nepÍa!|oe|na. vyuzlva]lo n' napooo.bující volnou píířodu. V o' z' čIověk odstarověku přenáší do přírody estetickéa konífuktilni zásady úpravou pozemkujpiemáháním podminel podnebí rozved€-ním vody a tvarovánim rosllin. V pojelío. z. sečasen podlepodmínek slučují dalšífunkce společenské (Ieprezen|ace). r€.kreačni(nh},1na z' jako misto odpočinku.pohybu. osvěžcni), psycbologické a ideové(z' jako místo rozjimáni). Zahradní uměníse nodilo spolu s monumentálni architel(.tuÍou v oblaÍi Předni}o Východu na Tig.risu a Eufralu, kde vzniká stavěná z' (po.věý o visutých zahradách sémirámidi.nýcb, 9' ýo]. pi' n' l', kleré patřily mezisedm divů anlického světa)' PÍo dalšíevÍopstý vývoj měly význa!'r z' v Egyptě

av Persii;ovlivnily pojelíz' v období helé.nismu. Konkrélni Piedslaly Íráme až

o z' v římské říši: staly se součástí alriovóhodomu a Zejnéna vil (viz); v Pompejícba ! letovisku Herkulaneum jsou doloženéz' terasy a vodni díla' Ve ýředověku jsou

v pramenech dosvědčené okIasné z' kláš.terní, navazující na pozdní antiku, dáleumvřené z. hradní a z' v zadní čásd parcelyměslského domu' Návaznost na anlickou2' v alriovém domě a vpžití vodnichploch, vodolrysku ap. vyznačuje i z. arab"

skou (seveřoafticko-špančlskou)' K ne.bfialému íozvoji zahradniho umění doŠIo

v lenesanci v 15. aŽ 16. sto]. pod v]ivennovébo lztahu k přirodě i dobové lileralu.

ry a oživené antické tradice. Vmikl vlivnýtyp italské Z' (viz) a árodky fmncouzskéz' (viz)' působíc'í také do Nizozemí' (Srov'nej: bostet' paÍte|, broderie.) V pruběhu

2. pol' 17. stol. a v 18' stol' určovala,/ý1ojz' a paťků prakticky i Íeoreticky jednat

klasicistická z. francouzská' dovede!ák dokonalosti, j€dnak anglická z. a park(viz), jež se vyŤovnávala s hanc. vkuem,avšak směřovala k preromanticl(é předsta.

vě rozmanilosli a mal€bnosti; áhy zavádě'la např' činské prvky a uplatnila větší vol-nost ve l'yužiti volnich ploch' ' Prastaré2ahradni umění v cíně sleduje pímý vztah

obydlí a přirody, utváři pii palácích ap'

zairadni krajinu bez geometrické pra\'l.

delnosti, solitémími skupinami stromů,plochami vod' architekturami, zákou|ímlk ro'jímání, a cíí k rozmanitosti. obdobný!íah obydlí a pírody i estetiku dokládáýará a modeínijaponská 2.' ]ejímž tíadič.

t228/

nim ZÍakem bcz rozdí]u velikosti pozemku

Jc mary rozměr jedlrotlivostí a skupin ýto.mů, keřů. neopracovanÍch kamenú (aska.lek) i aíchiteklonického yybavení. Ideuíoarrenltosti a nikÍokosmu vjap' historic.kých zahÍadách lze bezpečnč sledoval od]ó' stol', kdy se vysk}tuje t]rp sucbéZ' (p|ochy vysypanč kaménky s]rmbo]izuji'ci vodLl) a typ z' s vodními p]ochaÍni'oýruvk! a Ínůstky] obv typy ovlivňují1v(]Ibu dnešních zahrad lénréi cclos!ětové'Kruně venkovních z' se ! domó lyskytuje.mnr z. (vlzl.

zúrada r ikonogralii' od stalověku se do.bove Í]jetiz' zrcád]| \e \ýJelech Íol\'rje.nVch V k\ť|ouci z' a ! syn]ho]ismu zahradních motivú. V s\,ětských a mvlohlickÝchnámětech Je důIežÍý.typ záIrraaá uity(obvykle s fontánou. placlvem a amorety)'Do z' bí.Vají kladena žánro!ě chápaná zó'sobnění &yř ročních dob, dále Róra' Pari'dúv soud, Úev HéÍak|a v z. Hesperovenlvzácné jsou visuté zahrady semlranidiny.od 11' slol' se z' jako výsek skulečnoslivysk}tuje v trajinářských a pracolníchprvcich v obrazech Íněsiců. v iluýraci stře.dovčkých románů' obdobně je z. častáv mariánské ikonografii (viz)' Kveloucíohra?ená z. (lat. hortus conclusus) s uza.vřenou biankou symboljzuje Mariino pa.nenstvii obdobný je typ' P. Manev z. s jednoroŽcem' obsahujicí ještě dalšívýznamové rovinv' Motiw kletoucí o.krasne z da]e naplňuJr nékíere ttp} Zlés.lovaní i Zvláš|ni lyp} nradonl 5 déckem (!rúžovém loubí, u kašny ap')' Ráj, zahradaEden, tvoři prostředi výjevu s Adamema Evou (Prvotní hřích). V Kristově iko.nogÍafiije z. souciístí obrazu K' v zahraděgetsemanské a v typu K' zahradník' Mezistarozákonními námčty se z. nezídka w.sk},luje ve Úevu (apokryfnÍm) Zuzanaa starcl. od renesance zuzana v |á1ni,

zahradni architcktuit' v širším smyslu ar.chiteklonická fuorba okrasných zahrad(viz zahrada). pďků a !adů. zahladní umě.ní plnící rózmanité ú|ohv a Wtváie;ícíideání obraz příody póate ollmvdtroi nístnfto názoru na přírodu a íobovýchzásad, v užšim smyslu kaž,dá jednotlivástavba v zahradč, parku a sadech ievíci archilektonický záměr. Předmětem Z' a. je

účelná a působivá dispozicc, lval áhonú.travnalých ploch a dřevin. ledeníkomuni.

ka!i i IokŮ d rozrn|ýénl voJnlch p|och.ft|ntan, koienaců raz a ve'kereho sóchliského vybaveni i ýaÝeb. jež sc podl,]eji natbÍmováni terénu a plos1oru. MezifonníI.nia ýazove !Íostied|} p|ťde\i|nr h]\|U.ncKe z' a patn 0d rťnťsar]ce a mdnýnsmutaké zahrádní penpeklivai Dři ro^,Ihua vedeni komuíikací (vi? bosket, parlcr)i vod. dálko!ých prúhledů i kulisovýchmotivů Piírodních a architektonických ap'využívá optického klanu na Základé lincámi, balevné a vzdušné perspektii.y (viz)n' point.de.vue (viz)' z' a' zahrnujezejmé.na: leíasy. schodišlě, rampy, pohledovéstěny. baluslrády, moýt a můstky, dále]etohfddliy. ahán)' pavilony. hesIdky. gIo.íLely, ťrolt!' íůme hi5lorizujiLr a nejednoufanIaý|cké stavby. uranžene' sklenrkya konečně tonlánv. kašnjr a celé kaskády'll'lnohé z lěcbto staveb lŽe sledoval od sta.ro!ěku a rovněž v Čínč a Japonsku'

zahradní |abyrint| Iabyrint

zahrrdni město. omačení pro malé měslon' sídliště' zakládané zpravidla s nizkoua řídkou ástavbou, pÍosloupenou přírod.ními prvky na pozemcích obýných domůi na Ýeřejných prostransNích, dělené nasektory zeleni parků, obklopené z valnéčásti volnou přírodou n' zemědělslou pú'dou' Vedle z' íl' se ryskytuji i zahradnípiedměsti. ve víoji urbanhmu z. Ín. jenovýÍl typem mésta, kleré umozjiuje vŠe.strannou retormu b}dlení' Předsla\ryo z' m' .e ubjeti|y již u ulopistů l8' stol'a klči|y v pn'n|ch idealnlch proieklech(kolem 1800)' Popudem mezinárodníhohnutíza z' m' je spis Angličana E' Howar.da o z. m' budoucnoýi (Garden cities oflo morlo$, 1898)' U nás se zájem0 z. m. prqevuje od doby kol€m r' 1910.v Praze vmiká od 20. lcl 20' slol. naDř'ořechovka, spořilov a Zahradní móslol

zahradní perspektiva: zahÍadní archilektu.

zahradni uméni| zahlada, zahradní archi.teklura

zahřilaci jab|ko. středověké ohiívadlo,kovová dutá' rúzně děrovarrá koule, dokteré se vkládaly kusy žhavého ublí n' ko.ru, určená k ohíváni rukou při různých

záhÍbo!Í stíóm' ziásení roucha soch'zobrazené též nfl obrazcch' Dú|eŽitý motivs]ohového rozboru. ichož nromčn\' od ah.straktnč dckolad!ňíro i reatiílctrnrrLilvaru patií k cbaratteristickým vněišímukazatelům sty]ových 2nrén. Ukázuie takčosobní projcv jednotlivých umělcú a jehopozoÍováni pomáhá pÍoto nejen pň zásad.nim urČení. ale laké připňpsání a datovánídr a.

zákhdtri baNt. prvotní barlv] žlutá. čer.lená a nodrá' Jejich mišením vznikajíb' druhotné, od!oZené, komplementární:omnžová. fialová a zelená. dál€ y lřctímstupnl: zcleno.oranŽo!á, olanžovo{ialoyáa 1la]ovo.Zclená.

zák|adl., substrukce (z lat')' podklado\'é2divo stavby ukládanó do výkopu podÚÍovniterénu' síla a způsob vazby je trčo.\án druhenr pi]dy 1zkoumJnť 8eo|ogitk))] cl]crál'lťIem panovan. slávebni kon.strukce' Rozdíl v šíři z' a vlastní stavbvqznačUje přezdilka' Půdu pod z' V nékte.rých piípadech zpeqňují piloty (viz)'

Zák|ene&, segmentoÚ níZce (lenut}i uá.vér okennůo či dveřnito otyoÍu nebo vý.klenku ve zdiyu.

ák|ol| záklopový strop

záklopoiÝ strop. druh dřevčného Írámo.vého stropu s horním bedněním (záklop),\esta\cnym z prken na ýa2' obvyk|e s kry'crm liš|Uvanim. n s|ádan}ch s pÍl'nt napřesah, a polofuným píčně na nosné trá.mv' Nesenás}p, polštáře a podlahu' Z' s' je

rypický pro 1ó' a 17' stol' TÍámy a lištybí,1ají profitované a celý podhléd bývazdoben nalhou

za|amované k]adi: oblamované kladí

zámck. volně sto]íci stavba, šlechtické sí.dlo Zpravidla venkovskó, v němž převládáfunkce obytná, .eprezeÍlační, umě|eckáa nikoli obrmná, která postupně mizis rozvojem dě]ostřelecké techniky. Z' serozvinul v 2. pol. 15. stol. a 1.Dol.]ó. slol.; k ]eho Předslupňúm palří m;st.5ké paláce i honosné paláce přestavova.ných hradů' Archilektura 2' zakládanýchnové n bLrdovaných radikáIní přestavboupř€dchozího sídla (hrad, tvrz) od doby re.

/?29/

nesance sledovala novou kultufu bydleníaryvioula řadu typú uzavřené n. otevřenédispozice vlastního z. i příslušoého uspďá.dání sálů, si!í, kaple, skupin míslností tvo.ících obÍné jednotky a komunikací' sou.částí souboru z' býá zahrada a park i rúz'ně situované přďzámčí, kleró v nďich ze.Íních obvykle zahmu]e také hospodářskéa úřední budo\T'

uonzibarský kopá|i laky

zápory: hrázděné zdivo

zipÍ^ži, zÁsep, áspí ap', místo ,,za pÍa.hem.., původně bliněný, posléze dlážděnýchodnik podél hlavni n. i zadtri stěny ven.kovskélro domu' shora kýý přesahujícístřechou s okapem; zpravidla tvoí komu.nikaci mezi b.ankou a vstupy (do obydlía přilehlých qístí slaveď)'

zárubeň, archaicky venýř, okenní rám ne.bo jen jeho wislé části'

zaskliváni do o|ova' ýýŤoba a sestava Úpl.níotenních kídel, dulých terčftů n. šeýtihranů z árého skla spojených olovem. Jecharaklerislické pro 15._17. stol. Po rozšiřeni tabulového skla se stalo bistorizujícitechnikou s detorativním cíen' Předstup.něm z' d' o. je aÍnatura barevíých viti,ají(úz stloma]ba).

zaskobeÍí. spojoviíní kamenných kvádrúv středověkén zdivu skobami.

zást!vb', urbanistické omačeni pro celko.

Ú clrarakter n' t}p zastevéní v sídlištin' v části sidli&ě, \Tstihující hustotu G€.vřená n. vol'á z.)' způsoby seskupení sla.veb vzhledem ke komunikacím, yolným

prostransfuím a zeleným Ploclrám a ko'necně úro!Ťě Úšek'

zÁslěnai palaviít)

zasrěcení koslela n' kaple (lat. patrocini.um)'

''piedáÍ!í,, katolického kostela urči.

téÍnu světci, dvojici n. skupině svělcÚ, bož.ské osobě, která se stá!á jeho patronen(odlišným od světského patrona' někdyzároveň zakladatele, nositele práv a po.viníostí Wči kostelu)' Z. k' se děje ton.sekrací (z lat', úkotr svěceÚ, lThrazenouzpravidla bkkupůn, jíž kostel získává po.

]menování po světci (titul) a je předán bo'hoíuibě. Bčhem konsekrace dochází ob.vykle i k svěcení alespoň jednoho p€méhookáře, obrfkle hlalni}o, podle jehož ná"mětu výzdoby se obrykle pozná zasvěcení.

Konsekraci dosvědčují unačky tvaÍu

rovnoÍamenného konsekračni}ro křižkuv kruhu, namalované na stěně kněžiště'Jnenovilé z. k' se jiŽ v Íaném ýředověkučasto řídilo přáním Zak]adatele' světsl(ého

patrona, motivovaným úctou (např' zasvě.cení patronu dynastie), n' \TcháZelo z tra.dic země (např' zasvěcení zemským patro'núm - viz), diecéze' kraje, města n' doby.V tomlo smyďu je patrocinium zdrojemdíči}o historického pomání' Patrociniařádových kostelů jsou zpÍavidla volenapodle sYě|cú z řádu n' zÝláitní úcty (např'u cisterciákú obvyklé mariánské patroci.niun).

zá{iŠí, druh maliřského námětu, zobrazenípři]ežitostně s€skupených předmětů půso'bících svou malebností' &sto se symbolic'kým ÚznaÍnem' Kvěliíové z', Ioveckó

z. ap. z' jako samoslatný maliřský oborb'lo oblíbeno zvláště v nizozenském ma.liřství 17' stol.

zauzlený s|oup' sloupek, zvláštní typ sl.

(viz), kamenný sloupový celek tvořenýspojením dvojice dřftů pomocí zřetelnéhouzlu upro$řed, zpravidla o jedné společnépatce a hlavici' vysk},tuje se v Íománskémuměni a v přechodném období ke gotice(v portálech' arkádách' jako podslavecpulpltu), je detorativní avšak moliv uzluná symbolicl(ý charakter a z. s. ]e protonositelem významu (rúmébo druhu ochIa.ny n. spolenl).

ávěI' ukončení stavby koslela (kaple) na

straně lněáště s apsidou (viz), přilehlých

částí a posléze cbóru(viz),ježse řídí dispo.zicí, ýavební konstrutci i slohem' Podlepůdorysu ne]starší způsob představuj€

púIkruhový z. apsidy, zavedený již u sla.rokřeý,anských bazilik, dále z. podkovovi-ťý, pravoúhlý (rovný) a konečně z. tvořenýněkolika stranami pÍavidelného mnohoú.helní(u' C€lkově sloátější útvary z. vznrkají u chórů' obohac€ných např' o ochoza věnec několika kapLí již v obdobi román.ského umění' V rozvinuté podobé před$a.vuje tento t}p katedrální z' doby gotické,

nejcastěji mnohoúhelný, s věncem radiál.

nich kaplí, q\,inutým opómým systémem

a ochozem kolem vysokého chóru. Z ka'tedrál (viz)bfá př€nášen i na oslalíí !e|ké a také jinak význam'é stavby chrámů(i klášterních).

záiěr k|eneb: klenba

zaýěrák svorníli

zálěrečný kámeli slomíI

záÍěsl louška

závěsn! kiiž' historický liturgický odznakkardinálů, bhkupů a opatů, také náprsníkíž (vř pektorál)'

zavěšená Íasádal fasáda

zarícný ornament, někdy závitový Na|(něm. RolIlverk),,souhmné označení prozallene, sracene, rozmamre clenenea pťořeávané okraje ploch růmých rámů(zejména kartuší a erbovnich štítů) a při.zdobujicích motivú (napi' vlajíci $uhy,fantastické voluty) v období podní rene.saDc€ a baroku, obÍbené hlamě na severu.

Na pnotním ýinuz. o. mají podí zejmé.na italští architekti, štukatéň a malíři' činníve Francii (prÝní fonlainebleauská škola'od 30. let 16. siol.).

zaviÍutá střela. obecná heraldická figuraumělá v Podobě šípu, kteí na míslě opeře.

ní má připevnéný úzký pruh látky s esovi.tými \"ýběžky do obou slratr' Z' s. vmiklaz figury luku vfstřelujicho šíp (kdysi Zv'

odiivous).

závitnice: loluta

zárojoÚ motir: rouška

/230/

/hraň, oástÍoj sloDící od pravěku k obra.ně, útoku a lovu' Neistarší 2. bvlvkamennéa kostěné, později bionzové a žeiezné- Hh.to.icke 2' se líadicné dě|i pod|e nékolikafunkč ch hled|sek: |' valečné lbo|ove)']ovecke. lumajové' soubojove a c\'lčne' 2.ú|očne a obIanné {vesmés viz zbro|l. utoč.ne se djle dělr J. pouávane zb|uia a nadálku (t. všechny z' metaci' střelné, pal.né)' 4. chladné a DalDé. 5' sečné a bodné(některé lt obo1imu uzií, např' meča kold). na dřevci, ranš! (napÍ kop|, hala.lraltÍra. sudIice). bio (palcal. I(|adivn' se.]'ťra, řemdih, na rališti boiový cfD| nétte.íé bici i bodné), metací, itřilné'a palné.které se dělí na ručni s příslušenstvírr íDuš.ky, pistole; náčiní, prichovnice. bodátv)a dálkové (děla, hmoždíře). Dílčirříděni vóvšech skupinách zpravidlá rozlišuje zvliíšt'ni tvary součástí' období a oblasti vmiku.pŮvodce konstrukď, u palných z. oak me.chantmus, zpúsob odpalenr n. l oočethlavnr. Od zavedeni kour az do lTlrtotbyly honosné z. ýobkem uměleckého ře.mesla (viz uálé uměn0, které wuívalovšechny vhodné lecbniliy výzdobi včetnězlatnických. V pozdní fotiie a renesancinavrhova-li z' n' se podíl€li na WDlacováníjejich částí také výňamní uměiiia boiovéi lorecké z. se staly předrnětem sběrátel.stn. V obdobitiicetilete !alkv se vlskltutejiž manúaltumi rryroba boióyvch'z. á óa17' stol' je rovnováha mdá

.uátkovostí

a zdobnoýí narušena. U umě]ecky nároč.ných bojových z' převúrje funkce reore'zen|ativni a dekorační. Výzdoba 5e nadáleudržuje u individuálních loveckých z. oal.nych (iezba a vfk]adaÍU pazby..Cizelovánikovovýcb čas!, pra(hovo.|ce)l chladnychGoupÍa!,y tesaků a noŽú)'

zbroj' l. ve vá]ečnictví původné veškeráoblanná a úločna vyzbro]. rystro] včetnézbran. (v|2)' dnes i užj|m a hNlorickem

smyslu (zejména v českém názvoslovi) do.bovy ochranny odé! a \'"yýIol boiovnkaikoně k bo|in' turnaji(ko|o zbíoj);ruzne.ho typu' vpopisech a památkách Znáný odstarověku' Zahrnu|e zeimdna t\/to soutarti:phlba (heima). bménl ce]é n' Icn.ast€..nť' št|l a dop|ňk} (napi' Íemen|. ostruhy)'ň|sloncka zDro] svou !']rrobuu i Výzdobouv růzrtých rchnikách náleží zvlášinim od.větvim uměleckého iemesla v oboru kow(r1z užile.Uměni' V obdob|gotik} a ÍeDe.sance JI ca5t0 navrhoval| n' zpracotávaliVJ]zíaÍnn| Umě|cl. sla|a !e piedmelem sbě.Íatelst\'l' od 17' sto|' je Íovnovaha mezluŽilkovostía zdobností naJušena v nepro.spěch dekorativního účinu a reprezenta.tivní funkce' 2. v heraldice piíilušenstvíobecných figurznaku,lj' štílu a přílby' Dělíse Ztjména na umé|é ryze Valečne {dieve('Šip' luk ap'), umé|é pracolnl moliw lle.sak' núŽ, J]e l hrabé' v|d|e) a firuí]r,zviřata plakú (napi ore|)' nadpňrozřnj figurysť zMřecimi prvky (napi sfinga) a břinázvliala (napi' drak), u nichž ajíavld|a 6!.\aji zdúIa2néne uIočné tasti lnapi' drápv.t,yostřena kňd|a ap')'

zdivo. stavební konstrulce, teklonická částslavby, v užším lmyslu hmota zdiíviz latéopus)' Podle druhu staviva a vubi se dělína l' z' lamenné (z lomového k' tžv. z' lo.mové opus gallicun, ve vrstvách; o. in-certum, lalé antiquum. neDravldelné:z tesaného karnene

.- zejméná o' rsodo.

mum, laké o' Iatinum, Íomanum. quadÍa.tum z kvádru ruzného typu a vodotóvnéhoiaze!|' \iťove z' s kvaáiy v uh|ooňcnÝchiadách - o' reticLr|aIum.'tesane i' z' oo'všechně Zv. o' italicun; dále l(opákové.

'ha"

k|ftovi z'. pÍo!azo!e V pravoúh|ý(h lzoFoch bez řadek)' 2' z' clhlove, clhelne, o' Ia.tencum (viz cihla, cihlové vazbv). 3'z' smíšené (o' njixlumzruzného maidriálu,kánen a cihla, kámen alitóz'),4.litéz. (o'caeneDticDn]' o emp|ekton;beton;' 5' pé.chovane, du\ane z' (z hbnv. kaménkú áó').o. hÍázdÉné z' 1viz1,'7. rvarocóviz. - Podle velikostise 2' z tesaného kamenerozeznává z' kvádrové - o. isodomum (ta'ké kvádřikové), o' lalinum, o' romanrim;drobné z' kvádrftové; z. kyklopské z hru'bých, málo opracovaných bah,.anů. PodlepravidelDosli je z. pravjdelné (z. řádkové- o' $odomum se ýeině vysokÍni řádkv]z. símvé; s nestejně" vysókými vrswaÁi- o' pseudoisodomum; z. cihlové; z. lvár.

nlcové; často z' klasové lazby a z' topi1ko-ve) a z. nepravtdelne lzeimena z kikloo-ske; otdobné z' pelasgrcke, smiiujicík \ŤsIvám: z' z kameÍú nepíavide|'é mno.hoúhe|nych; z' lomové lypu o. incťnum:.a5to z' smisené)' Pórile opracouarua ÚpÍavy líc€ se tozeznává hladté z' z ka.mene tesaného čislě a jemně (z. kvádrové.kvadřrkove. siťové. někdy kopákove).Z' s plasticky přit€saDyml čely kvadru dUpravidelného ll'afu' bosované ívi2 bosáž).z' s hrubýrn opracoviíním čelkvádrů, rusti-kové (o' rusticum, vu bosaŽ)' pňbuznestředověke z' hliŽovi, hrube z' kopákové,kyklopsté z', pelasgické z', dále z' režoé,neo! tané kamefuié n. cihlové a 2' omítá.Dé' opalřené na líci omjtkou (viz)' Podlezděni rozeználame z' Da h|inu ihlinénamalla. ne\'áže). z' na ma]tD (viz ma|la)a dnes z. lra sucho (nová techno1o{ie)'Srovnej: hrázděné zdió'

7dit1' ňídkovó

zdjio. kyklopské

zdÍih k|enbr klenba

zdvojené s|oupY sloup

/ 231 /

zdvojenj pi] ýÍ: pilaslr

Zeď. svislá zděná (litá, z pre|abrikátú) kon'st.Ukce] vymezujc vniIřní pÍosloÍ ze suann. polemek' proýtanstú ap' Podle lektonickó funkcc sc rozlišují Zdinosné (7alíže.né stropen, klenbou). nezatíženó (jcns íUnkcí prosloÍotýomou a izolační)a opěrné (zachycujíci lodorovnó a šikmótlaky). podle umístění z' Zák|adové

a svrcbni, ty ]sou h]avní, t]. obvodové(např. průčelni ulični; nádvoÍní, dvornílsousední), střední (rovnobčžné s hlavnimi)' příčnó (kolmé k hlavnín)' dález. schodiŠtové. zpravidla slřcdní, ko.nino.vé ap. Tenká z' se nazívá píčkainení nos-ná a !7ájemně oddělujedva lnitřníplosto-ry' Dálť sc z' rozlišu]í podle materiálu'kon$lÍukci. vazby Zdiva (vizzdivo)a podlevnčjší úpravy (Z, ležné, lj' neomíhulé,a z' omínuté, to pak s hladkou p]ochou

a 5 plochou ^ýÍaznčnou,

zdobcnou n' člc.něnou a nečlenčnou ap')' Mnohá označeníZ' (obv}rkle hradebních n' obvodových)\T.cháze]í z místnich tradic (např. čínská z')n' konslrukčníct E|áštností (z ) Íedan,franc., tj. z'

' pravidelnými úslupkv a vÝ'

sNpky. užívaná !e staÍověkč Mezopolámiia Egypté)'

zc|ená rodina: čínský porcelán

Zc|enó sló{nicc| legelabilní $yl

zelcně, zelené pigmenty rúmého přirodní'ho původu a umělá baÍviva' Alorganickó-ho půlodu je malachilová z' (malachil'verde azzuro), tráÝaná od pravčku do kon.ce 18'íol', mčdénka (vilide Graecum,veídigris, grúnspalr). užjvaná od antikv do19. stol., k nověiším patí svinibrodskáz' (VeÍonesoya z'. Mitisova z'). pludceje.dovatá, obicv' r' 1800. wráběná odr' 1814 v€ svinibrodu. dnes umělá, kyslič.ník chromitý 1upý (chromoxyd tupý, také

matný, smaragdová z'), objevenÝ I' 1797,

zaváděný kol' r' 1tJ62' kysličnft chromitýohnivý (chromoxyd ohnivý, peÍnanentní2., viridian, Guignelova z.), obl. r. 1797,

vyráběný od doby kol. 1837, šířicí se oddoby kol. ]859, kobaltová z' svěIlá a lma.vá (Rinmanno! a z' ), ob]' Í' 1780,vyrábčnáod r. 1835' K hlinkám patií,. hlinka (vc.ronská a čestá,laké kadaňská, zvlášlní ze.mě zelená, silně pá|ená), užilanávrůznýcht€chnikách od anliky po dnešek. - oÍga'

nickébo původu jc z. indigová' MíŠcnimvzniká z' chronová (přUská modř a chÍo.mová Žlut'). Z' šl.avnalá (chlomoryd ohnivýa iídická žhtJ. U|tramarin z' vzniká přivýrobě ulnamaLinu' Umělé jsou horskáZ' (umčlý malachit)' jež 5e jako uměleckábarva neuplatňuje a skupina z.lených lakůau' dchto!"ich. V nauce ob. zelenápatiímci b. odvozené azhlediska psy.hologic.kého působeni do dlo]ice b' sludených'

zcnlč zclcná: Z,eleně

ze|nšti plhonil v kalolickó hagiogÍafiiochránci určité země (mučerlníci, podézetaké jiní svatí, blahosldveni, čili blabořeče'nq' Jejicb kult se od raného stiedověkupíojeloval \ za-svěcení l(oslelů (!iZ)a oltářú' v zcmskó i dynastickó symbolicea v ikonografii. obvykIe jnspÍolané leBen.dami. Ve vflvarném uméní českích zemipo nejstarším vyobrazení s!' václavav knižní nalbě (Gurnpo|dola leg', před

Í' 100ó) a na denárech z 1' pol' 11' 5to1'

jádro jejich sboru poýupně narůstalo zedvoLl (Václav, vojtěch) až do počtu osmi

za Lucemburků ve 2' pol. 14. stol': vít(l3'slol'; knížecí úbor, hlalní atributymučednická palma, později tató kohoutna knize. le!, luceřna)' Vác]a! (l' pol.

11' stol'l zcjména typ v ýihkém odé0í'plášť. knížcci čapka. štft s orlicí, kopís pra.porcem, moji\T klasů a hroznů, pozdějidoprolodná dvojice andělú)' Vojlěch(1i' stol.; od l' tíetiny l2. stol' biskupskýúbor a insignie, dále oíěp' !eslo), Zik.mund (od r' 13ó5; královský úbor a insignie)' Prokop (nejpo,dě]i 14' stol'; od

12' srcI. benedikdnské Íoucho, opalskáberla, kniba' pozdčji čert), Ludmila (neipozději 14' sto]'i kněžna, šálek n' zauzlenýzáloj mučednické smÍi, motiv vinné ré'vy), v Cechách, více na Moravč CyrilKoníaÍtin a Metodčj (14' sloi., blskupo.!'é s insigniemi); dále se vyskytuje Anežkacestá (hábit řeholnice - klarisky' takéchléb, beíánťk, odložená koruna; akt fun.dace).. N'lí1ní a benediktinský p' je Vintíř(poustelnft) a ve spojitosti se sv. Vojtě'chem pět blatří (pouíevníci)' od 12' stol'docházi k občasnému seskupo!ání jednot.

livých poíav čes. 7' p', jež vrcholí v bys.úch v hol' triforiu u s!. víta (kolem1380 85) a uplafiu]e se v rúzných sesta'vách na rámech deskových obrazú mado.ny s děckeí] ap. až do ]ó' slol'; kÍom toho

se vc 14. ýo1. Íozvinula ikonografie ce1ých

výjelů (václav, Ludmilá)' - V 17'a ]8' slol' přibllikjádru dalši| Norbert (odr' ló27; arcibiskup, monstrance, kalichs pavoutem), Josef (od r. ló54; pčstoun,jilie, tesaiské nářadi), a Jan Nep. (lďéJ' Zpovědník, Alnužník; blah. r' 1721'svatoř' ]729; kanovnické Íoucho a biret'pět hvězd lrol hlavy' mučednická prLlmaa kiíž - ikon' lyp sochy Z Katlova mostu,I' ]683l aj.)' Nalic přisÍupuje Ivan(17. stol I poustelnft s lani), (osma a Da-mián (17. stol'; úbor lékařú)' DáIe bývajízobÍazo!ánl; Hroznata (v Úbofu Femon.slráta), Zdlslavá (domjnikánská lerciářka,nodel kostela)' Mlada Přemyslovna (aba.lyše benediktinek), na Morayč zejména

Jan Sarkander (kněz), příp. slanislav (kra.kovský biskup; roucho b.' fiučednik,mec).

Zeus (řec., 2. p' Dia). ! řcckóm bájeslovihlavní bůh, lládc€ ncbes a zcmč, hťomua blesku, bohú a smÍelnftů (v řimskéÍnbájeslovi mu odpovídá Jupiter)' syn Kro.nův (satumú.!), který polykal své děli, 5ol.va se narodily. Matka Rheá manžela okla.mala' D' porodila na Krélě a ukrylau nymf,jeŽ ho kmily m]ékem boŽské kozyAmalthcie a včclim mcdem' KdyŽ dospel,bo]oval s olcen a s Titány, které svrhl dohlubin TaItaru. o vládu se pak rozdélil sesÚni bratry: Poseidónovi (Nepluíovi)určil panslí nad ooiem a Hádesovi (Plu.tonoYi) nad podsvětím' Později potlačilvzpouru oblx Giganlů (giganlomachie,bojs G')' Měldeset manŽelck. s nimiŽ zro.dil řadu bohů, např' Apollóna. Artemidu(Dianu), Hcrma (Merkura), Dionýsa(Baccha), Aréa (Marse), Hélaista (Vulká.na), Hébé a heloa Hérakla (HeÍcula)'Dcera Alhéna (Minerva) se mu podle ně.ktelých aulorů zrodila z hlary. Proměnil se

v býka a unesl Európu, dceru sidónskéhokrále Agénora, klerá mu na Krété porodilatři syny včelně NIinóa. pozdéjšfio knóýskóho král€' Z. ryhl€dával hory; jeho hlav'ním sídlem byl palíc na olympu, kde bylobklopen bohy(u Rimanú laké naKapito.1u)' Z' byl zobrazován jako slatný vousalýmuž zralého yěku' s atributem Žezla, svaz'ku bleskú, orla n' i olivo!ého (n' dubové.ho) ýénce'

zhlari. přečnívající c]íst stavebniho pNkun. také konstÍukce (podle potřeby tvaJo.

t )32 I

Vanó)] čáslitrámů v Íozích dřevěné roube.né stavby, konce schodištních stupňú, č€lacihcl lyýupujících ze zdiva, zesílené ukon.čcní čcla podélných ,dí u antického chrá-mLl lypu in antis (viz antový chtám) ap'

/ikkurat (hora boha, nebeský lŤch' diln\.dmi pásen, babylónská véž)' vysokáýUpňovilá věž, budovaná na púdorysu

čtvřúhelnftu (včetně obdélni}u) n. i kru.ho!á. podstatná souč]íst chrámů \' starově.ké i\,{ezopotámii (od sumerského do novo"babylónského obd')' Jednollivé terasovitéstupně (dosahujíď až počlu sedni), zFavi.dla se šikmými stěnami a odlišené barevně'mčh syobolický (kosmologický) výzían.Vlastní chrám, slouící zároveň jako ku|tovní hvězdářská obseÍvatoř, byl umíslěnna v.chní plošině; v pozdní fázi se z' slal\oučásti větších chriimových okÍsků. Z. seobvykle děli podle výstupu k !Ťcholu nal}p lampoyý' schodiŠtový a smíšený'

rimni dub; dubové dřevo

Zimni zahrada, sklenikově upíavená, qtá.péná míjtíost při ob}'tných proýoÍách,zňzolaná od ninulého století, v níž se pěs.rují k\'ěliny po celý rok.

'iÍnosIrázovó dřeto' pušpan; tvÍdá dřeva

Zinkoiá bé|obal běloby

7inková žIut': žIutě

'mkorý |ept akvatinta

zkušebni otisk, v umělecké grafice otisltdesky ověřujíď stav pied je]ím dokonče'níír' Z' o' bývá označen zkratkou E. E.(1Íanc' épreuve d,état)'

zlaceni' ýdoba nanášením datých plátkůna z\lašť pňpravený podklad, pouávana! maliistw. s.'chďslu a uměleckych ie.mes]ech' Zlacení pozadí obrazu) minialuryr kovových prací se uávalo již v uměnibyzantském. v goticté malbě bylo zlaiépoz2di obrazu puncováno rumými oma.mentalnml vzory,

zl8tó pozadi' také abstraktní n' neulrálnip'l z' p. postav a Úevů obryklé v malihMod konce íaiokřeséanského um' a raněbyzantskóho období téměř po c€lý středo-

!ěk' V deskové malbé goliky a pozdní go'tiky se v něklerých oblastech vi'skytuje aždo poč. 16' ýo|'. obdobné ! i€zbářské vý.zdobě oltářů. Po technické stránce se pío'vádělo zlacením (vi,) na poliment (!iz)ibFá neutlálni, pouze lešlěné n' pii,,dobe.né pÍavidelně rozvrženým omamenlemt]ačelrým n' puncovaným' Na polimenl sezlatilo i v k žni malbé, pozadí v políchilriciálaž blubolo do 1ó. stol.Z'p' znánenejdéle z mozaik i z něklelých vyšivanýchlkanin s obrazovými pÍ\'ky (v Byzancia ! textilním umění Koptů)' t,eskléz. p' mělo zpravidla symbolický výfiamÚako nebeská sféra ap') a .!€ středověkubylo zároveň hďnoceno i z hledhka cen'ného maleriálu.

z|atnické uměni' zlatnictví, obor urrrělec-kého řeÍresla (viz užilé un]ění), vFvářejícíšperky, luxusní nádoby' náčiní, nástrojen' ]ejicb ozdobnó čáýi. ruzné apliky' kul.tovnípředměty, insignie ap' v šiÍokém roz.pětí až po dekorativni drobnou pláÍiku.Pracuje především se zlatem (vi2); vyuíváijiné drahé kory, kanen1. a vzácné mate-riály (umělé i přírodní. upravené)' Hlavnítechniky tvarování a výzdoby vzniklyv pÍavěku astarověku;ve Íředověku a2e'jnéna v renesanci došly zdokonalení: te.pánízI' plechu (viz toreutika)' kování. od'lévání; cizelování. ýí (gravura), zrnění,ražba, tlačená lechnika; granulace (viz),filigrán (viz); prolamování ploch; plátová.ní lrovu odlišné banl zlatem' lausování(!i?), niello (viz) se zlalou fólii; inkruslacedrabými kameny, emaily a ema érslÝi (vi2smah); způsoby seýav (monto!ání) íísti,příprava a pízdoba pňhrádek pro kame.ny, emaily ap. Z' u' mnohé z těchtotechnikkombinuje a tim namno2e dosahuj€ i kon.traýů a barevného účinu. Velikost pied.mětu nemusi hrát roli, což dokládají zprá.q o řeckých antických monlmentálníchchrýselefantinách (úz) n' dochované ro.mánské a gotické rclikviáře (bysty a zvláštědomečkové I'). V rámci specializace r um'řemeslech se od zlatnictví oddělilo střibr.nictú (s příbumými technikami), pracu]ícizejméDa se stiíbrem' Historické z. u. ! na.šich zemich dosáhlo nejvyšií evropskéúrovoě v obdobidvoIských kuhur za Ka|.la IV. a Rudolfa IL

z|ato' drahý kov žlu1é barvy, pÍvek chem'zn' Au (lat. aurum); vedle mědije nejstar.

ším známým kolcm' vlaýnosli (lehkosl.neporušitelnoý, poddajnoÍ' lysoký leskap') je od pra!ěku předuřily k výrobě

]ernných šperků a vácných ozdob' insigniÍa korunovačnich klenolů. lurusních svět.ských i liturgickýcb piednétů a pro min-covnictví' (slovncj] zlaceni. ZlatnickéuÍnění. lilurgicté náčini, liturgické nádo.bl. palamenla, broká'' Z. v čkté podobčje přiliš měkké: prolo bývá obohacovánodalšími korv (smčšolání' sliti. tzv' legová'n': od pra!ětu zejména s mědí. ýřiblem.dále s niklen n' plalinou. Zvláíni slitinouZ. a stříbra Je eleklrum (řec. elektron), uí.vané zpryu \' Malé Asii' Při legováni seměníbaNa z'| s věÍším obsahem nědi ís.káYá načervena]ý tón. žlutavé z' lznikápiísadou niklu. bílé z. písadou platiny ap'obsah čistého z' se ýiežil a dnesje stano'ven zákony' Hodnotu i na předmčtechpotvrzuj€ mačka, punc' Jednotkou míryčlstoty (ryZoÍi)jc karát, od r. 1907 sjed.nocený nezinárodně ( i4 kal' z' - 58.33 %Ílano z.)'

Z|r(ohlal: brokál

l|at! icz (lat' secdoaurea, 'l renesancitakés. divina. božský ř.), rozděleni úsečky nadva neÍejné díly tak, že m€nšiúsek (m' lal.mino4 se má k !ělšímu (M, lat' maiol)lako větší úsek k celkové délce dané úseč-

ky. Z' i' je založen na číselném poměru(např' přibližně l:0,ól8) a lze jej sestrojitpomocí několika geoÚedclých obrazců(ótverce' hexagramu a iestiúhelníku, pěll.úhelniku a pčticipé hvčzdy, mnohoúhelni.ku a deseticípé hvěZdy ap.)' ByI pokládánza id€ání harmonický poměr dvou rozmě.rů. a proto ho bylo uí!áno při určo\'ání

i----..1",

^,]t!- -i-'---t-'.1,'L '-\ t'

\'9'/^ ---,,i\,

/-,,'-' fr' lc ---r-.8

t233 I

přimivých proporci ijako pomůcky kon'pozice v rámci všech drubů umční blavněv anlice, lenesanci (kdy se n! věnovalileorelici) a obdobích klasicismu' nejednouv kubismu' Rovněž se uplalnil při určování1zv' francouzských formátú obrazu určilé'ho typu (např' krajila' Ínarjna, portrót)

a papíru' Dnesje zásada z' ř' cbáPánajakojedno z možných vodítek při hledání har.

Ínonických rozměrú'

ZmrtÚchrsláni: Kri$ova ikonogíalie

značkY k|menické| kamenické mačky

znak' erb' hera]diďé ŠlítoYé znameniv úplnosti složené ze štíu, příby a klenotu

s pňkryvadly' Podstatou zil je štíl s he"

loldskými a obecnýni figurami (viz heral.

dická znamení); rDá rozličné Nary, jeŽ seděli na l}py podle vývoje a původu. H€ral.dika (viz) chápe slrany z. z čelné pozicejeho nositele| heraldická pravá str. je po

levici pozorovatele. součástí obsabu

z' jsou tinktury| dva kor.y (zlato, stříbro),

čtyři heraldické bar!] ,v. základní (č€má'

červená, modrá' zelen4 teprve časem

k nim přibyly dalši včetně pleťové) a kože.šiny (hermelín, sobo]' kunina, popelčina)'

NebareYne vyobÍazenl^z' \'yjadřUie barvygÍancky. namnoze sraloÝan|m' uŽvan}Ín

od doby před 1650: zlato tečkování' stn.b.

ro prázdné pole, čemá šrafovaná mřižkoun. čemá plocha, čenená šrď' svisle, modrávodorovně' zelená úblopíčně od prava,

ald'; hermelín je namačen sýizovanýmvzorová'ím o třech tečkách s třemi čárka.midolů, sobol šral ýisiýn a vodorovným,kunina šÍa| svislým, popelčiía stylizova'nýÍn vuo.ovaním o sestavě modťo.stiíb..ných, šÍafovaných, ýřídavě obracenýchštítl(ú. Tvary příby se dělí podle výojea půyodu. Klenot na piíM opakuje figuruna štítu n. je vyNořen sanostatně' Přikry"vadla' přikrýlky, kdysi fďrDochy, jsou sly'lizované textilní součásli odě\lr spočívajíďna příbě a s cípy vlajicími volně do stÍan|

ávoje a pláště; tocenice, čapky a koÍunkyároveň kryjí nasazení klenotu !á příbu.Další Úbava z. zahmuje odznaky řádůzpravidla na stuhách, odmaky úřadů, čap.

ky a korunky !Íadřující šlechtický stav

n. hierarchickou hodnost, insignie panov-

nftu i cíkevnich hodlostářů, dále doplň.ky, tj' prapory' korouhve (viz) a troíqe(viz), pás[y s teť(em heslan' bojového po'

křiku, honosnéplášlě a stany. koncčně do.provod štítonoŠú a strážců štíu' - sdnúe.ný, aliančniz. rzniká spojenim dvou rodo.výcb znakú manželů (n. izemq' Je dlojíhodruhu| dva šlíty poslavené vedIe sebe či

k sobě nakloněné (manželuv erb na heral.

dicky pravd slíané) n' jeden štlt po|Ceny

(manze|úv eÍb oPel ÝpÍavo) či člvrceny(manželův €rb v 1' a 4. poli)' Hodnostnímanželova korunka ]e společná. Znakycirkevních hodnostářů (z. hierařchie i pra'vomoci)' řádů a řeholních společnostíi i. církevních iístitucí (např' kapituly)vznikaly podobně jako z' ry'tiřské' Zpíavi'dla obsahují někteÚ z typů kříže (vi? kiíž)'další křestanské s}ÍnboIy, mhto pmby pak

odznďy cilkevních hodnoslí n' funkcí:kíž, mitra, berla' palium' kliče a zejménaklobouky v barvě dané hodnosti s přísluíiými šňůrami, uzly a ťapci po stranách

(!apř. kaÍdinálský kl' červený, arcibisklp-ský a biskupský Zelený, genetála řádu

a opatů č€rný); knížecí kolunky vesměs

mačí spojeni ďrk. hodnosti s knížecím tilulem. U Z' řádů a řeholnich spolecnosti se

rodlšuje z. společný celému řádu a zvláštni

fi81lry ve it|lu. převzale obqkle ze

z' šlechllck}ch zakladatelů mislnich domú(klášteÍú ap'). od středověku se rcvněž

v}'ýíí ostalni beraldika, z€jméDa d}'nastic.

ká, zemská, státní, měslská, ce.hoini, růz.nýcb spolků ap' od 19' stol. výsostné sút.níznaky a případné z' hlav slálů zústávají

U š!ítu se znameními a textyl jen z' státú

s monarchistickými prvky nesou tradičnípanovnické koruny' Zemské maky nena]i

klenot' Městské znaky zpravidla obsahují

ÚlaŽná mameni hradebni]ro práva (věže'

hradby, otevřené n' zavřené brány); ně.

kdeiší poddanská města přebírala do štílu

erb !Íchnosti: jako k|enot 5e ryskýuji ko.Íuny a kralovske koruny. U měst půlodněna cirkevním zboá pak opatské inltry'K typu mluvícího z. patří z. s {igurou na"

znakovoý di|A| ale8orie, peťsonifikac€,s}Ínbol, embléo, ikonologie

znameni domovnii domovni znamení

zodiak| zvěrokrub

zoforos (řec')| vlys

zoomoďni nádoba' pravěká keramická ná.doba v schematickém n. sty|izova{ém tva.ru zvířete n' jeho čásí (např. Účnělky! podo$ býčich hlav svelkýmirohy). ob-jenrji se ď mladší doby kamenne (viz)a zejména v době želemé (viz) s rituáhía posléze kullovni funkcí' Tvat zvířeten. ptáka přijímají i jiné předměty na pome.

í teÍamické plastiky (např' chřestítka).

zoonorlní omamenli zvířeď omam€ni

zpěvácká tribuna: oraloř

zpolědnice. mobiliái katolického kostela,

kaple n' na jiném uÍ&ném místě, ď přelo'mu 1ó. a 17' stol. v podobě tojdíné skří.ně, jejiž střední polouzavřená čáí se stolicíje oddélena předepsanými mřtžlami od

bďn|ch nik opatřeny(h k|ekátkem. v ba.roku byly archi!€ktonické části z. bohatězdobfny omamenlem' symboly pokánta na vrcholu i sďkou' V rámci ostat!íhotruhlářského a řezbářského vybavení ko!-1ela je mnohdy na\Ťhovali předni archřÉKl.

zrcad|o. ! aJchitektuře l . pole stropu, plo.cha ruzného lvaru pouze Ýynechaú meirámuiíďmi šfukaturami n. mimě lThlou'bená v omítce (vpadlá) a rámovaná profi.lovanou šlutovou lištou, omamentálíímpásem ap., ponechaná volně n. pokýámatbou' 2. u bosáie (viz) vnitřní plocha na

čele kvádru. 3' vnitřní orámovaná p|ocha

(tďe vpad|e poIe) diíku pÚie n' pi|astru'

podnože ap' (volna. členěná, zdobfnd). 4.

obdobně vaiťru plocha kaíuše (viz)'

zrcád|oú k|enbr: klenba

zrnitko, anidlo, ruleta, muleta, molela,

,načujíď jméno města ap' - Z' se objevujína prapoÍech a korouhúch (pďle pravi.del heraldiky je figura obrácená kupředu,k žerdi). Dále sroYnej: popis znaku'

/234/

o|áči!é oc'elové kolečko nebo válečck\ ostr!.m nnem nebo rýhami, které slouík ldr\nění povťchu kovo!ých desek v nč'k{crÍch lechnikách umélecké glafiky'

Ziícťnino1ý ntramor' f]orentský m.' vápe'Jlťc' jehoŽ vybÍoušené ploŠky připomínajiÍíceniny íantastických budov a měst' Ta.bulkyz. D. byly uŽívané [ výzdobé itahké.ho pozdně renesančního (manýristjckého)l lltné barokového nábttku, zeiménazijsu.\.eL kabinetú (viz)' Jiná je florentská mo.zaika in pietra dura (viz inkruslace).

/ra(t á Íorm'l; odlévani

'trátcný proli|! v malířsM a leliéfu poolo.

čcni n. odvrácení hlaq posta\T viděné zestrany (urnístěné zpravidla v popředí)směrem do pozadí; Ím núcí zietelný pro.fil, Z. p' patií k prostředkům iluionismu("4.

/Íacený |osk odlévání

7[bák: dláta

luhoie' ířec. geisipodes), paso\ry ab\traktni omamenl. r},1micka řada kVi]dň}ún' kosl€k, zubů pod ímsou v iónskéma korintském kladí (viz), častá rolněž v re.nesanci a k]asicismu. V románské orna-menlice je příbuzné pásmo vlčich zubu'

zÍóÍnÝ ornarncnl: zvířecí ornamenl

zlěrokruh, zvířetnft, zodialr (řec.), dva.nácl nebeských znamení na ekliplice,jimižslunce zdánlivě procháá v Drúběhu roku.Skopec (Beran/Árie$ 21' 3''n' 4'Býk (Tauru$ 21' 4' 20'5.Bliženci (Gemini) 21' 5' 20. ó.Rak (CaDce4 2L 6. 20.1.Lev (tto) 2L 1. 21.8.Panna (Virgo) 2?,.8. 22.9.váhy (Libra) 23 ' 9 ' 22' I|J.brrr 23.10. 22.11.(Skorpios. Scorpius,J(Orplon

)

stře]ec (sagittarius, 23' Í n' 12'Arcllenens)KoŽoroh (caper' 2l. 12. 19. 1'Lapncornus)vodnái 20' 1'-18. 2'(Aquanus/Amphora)Krby (Pisces] 19 l.-20. L

Zvěs(oránii nuriánská ikonografie

zviřccí orn,rnrcnt. zoomoíni o' (Z ieč').lakéuvérný o.. animálnío. (z lal' -živočiíný o.), ornamentální souýava !Ýzdobyčerpa]ici motiv z tělskulečních i fantáýic.kých zúřat n' j€jich částí. obvyk]e v styll-Žovaném pojetí' dosahu]ícím až abstrakt.ního tvaru. Z. o' se v několika podobáchvyskyluje na konci plavólu l' Eurasii. ze.

]oéna v čemomoiské oblasli (!iz sky$kéunění; zvířecí styl), odkud pronilal na á.padj Jinou ceslou částečně zasáhl ranéumčlecké řeneslo Keltů (viz keltské umě'ní)' Pozdčji se z' o' stal podíatnou sloŽ.kou slohu doby stěhrrváni národú a urněni! počátcích raDébo slředovéku' NejpNe sepod východnim vlivem ob]evujc u Genná.nŮ (]..4. stol'). V dalším období se od5' slol' tychle rozšiiu]e, !ěNi a procháítřemi hlavníni ýupni vývoje Gt]'] I-tlI)'Vnových kuhurních podnínkách z' o' ís.kával v rámcislohuslěh' národů dalšípod-něty (pozdni římské antik],, pÍovinciálnihoumění ap'), pouIal se s prvky jiné orna.mentiky (plelcncc. stylizovanó rostlinnémotivv, keltské abstÍaklní Nary) a od7. ýol. is lidskou abslrakhě chápanou oo.slavou. V zlatnických technikácň (inskrustace' sma|L) nab)4a] na pcstloýi (E!' ba.rťYny sloh 5těh' nárudů) Pú\odnj p]oinostse ve slylu Il (od 2. pol. ó' slol') podlepolřeby pIoměňovala v nízkou reliéfnívú.Zdobu, ovládanou sjednocující geonetric.kou zásadou' Dokonalosl šperků i vÝ7do.by součá'5tí oděru (spony vóetně orlích fi.bulí)' Zb.aní insi8nií lládcú barbaskýchkrálovslví a posléze kicsťanských liIulgic'kých předmětú spočívala na zlládnutí;|o'átých technik i na organickém vedení ornamenlu vzhledem t t\'aru přednětu'V ostrovní oblasti (vD ang|o.irsté uměnqz. o. ve spoJení s pletencem, hybnýmikelt-skými Nary i prvky' pronikajícími Ze stře-domoří, zasahoval z uměl' řem€sla doknimimalby (od pol.7' sloI') a do sochař.ství, v nčmž dosáhl velké forny' Iroskotštímisionáň lej přenesli na kontinent (od7' stol')' Dlouho pieíval v |Ísku: neidéles€jakoIII.ZyláštnistylUdrželveskandiná.vii(pocelé 8 sro|'). (ejné]ako V Mezopo.Iámii' v ce|ťm v}'\'o|| mé|/' o' take znako.vou íunkci,jejižnáplň seměnila od synrbo.liky vztahů člo\'ěka k piírodě až po křeýlanské Úznamy' (dyžv románskéÍn a go.tickén uměni zobecnila figura reá|ných

n' fantastickÍch zvířal. z' o.jako omamen'lální soustava se vyskruje pouŽe výjimeč.ně: časté jsou jen ]€dnollivé zoomoínímolivy.

zlii(cí stv|. zoonorfni s' (z řeč'), terio'morfni s' G řeč'), také zvčňý s', v ši!šímsmyslu Úzdoba využívající 1éměř pieváž.ně motivytčl n. čáslí stutečných n' íantas.tjckých Živočichů \'e íce či móně styIizo.vaném tvaru. Úimečně (u někler'ých au.tofu) rcvněŽ označeni pro obÍaz zviřat veslialních nalbách, rytinách a reliéfechu pravčkých lovcú n. pro živo.išné prvkyv uměni prírodíích národú' r' u^ím smyduosveocene oznace pro zvlreo omament(viz). Z' s' jakoŽlo vyspělý slohový píojevvladřuje v dekoÍaci piedmětů ávota předstaq pralčkych |otcú. nomadskychelnik ol c'ny po čemomoilkou ob|ast (vDsk}'tské umění)a působivlivně najiné kul.tury a konečně na umělecké řeneslo ger.mánských ehik. Souběžně se z. s. se odpravěku vyskytují výzdobné ávočišné prv.ky a piedměty ! podobě zvířat n' ]ejichčiistí (viz Zoomorfirí nádoba); obdobněsymbolizují vztahy člověka k piíroděa kosÍ]u' od antiky mají své místo ve Ú.zdobné soustavě a tematice každého obdo.bí umění' (Např. viz drolerie' 8rot€sky,zvěrokruh')

zviielniki z!ěrokruh

non. dutý biď nástroj z tovu, vesměs tva.ru obráceného poháru' uváděný v činnostpohyben a následnýn úderem srdce navnitřnístéÍu n. kladívkem na vnějšíýěnu'Tvoří jej zesíený spodní okraj zvaný věnecz u' tj' okruh úhozu, plášť zv. krk, vrcholZv. čepec, na němž je tzv' koruna. kteráslouží k závósu: sestává z jednoho n. víceUch' zapuštěnÝch do hlav z tvrdého dřevapomocí železnÝch spojujícich pásů' Piíslu.

/235 I

Qnstvi zahmuje volně zavěšené koranévdce. hiídel hlavy usazený v ložiskách na

z|onové Jtolici (viz ônice)

a páku' Nel'surší evroplké z-y bylv nevelké, tepanéa nÝlované n' Iité z bronzu, postupné ze

'.ronoriny (tvrdé slitiny mčdi. cinu a dal.

šich prvků)' Někdejší tlary soudku' últa !lsokóho kuŽel€ ustoupily pohárovitémutvaru,jenžse ustálilve 12' 13.stol' Doko.nalý,n'uk je podmÍněn tvarem,'celkua spÍavnym slanovenm I2!' zvonoveno ze'bla (profilu Z'u), kleÍé jc nejsilnější ve

vénci' v křesÍbnské církvi je z. uíván odó' stol' v severoafrických kláštetech, od'kud se šířil do Itálie a dálel v katolickécírkli zobecnél v pÍůběht] 9. stol' od vr.cholného sťedo!ěku le z. díem kovolilec.kébo uírěIeckóho řemesla.

ônařst!í, jež

se qainulo z konváhtví' výzdoba. zabr'nujicí letopočty výIoby (od 11. íol'). ná.pisy (od 9. stol.)a lodorovné linie na roz.mezi hlavních části z u' je proměnlivá

pod]e íoho!ého období. od 15' stol' jsou

stěny kÍku zdobeny zpravidla reIiéfem

(např' medailóny). jehož bohalstvi se od1ó \|ol' Io7Íústá' sťbe\ědomi zvonařůdokládají jejich jmóna' uváděnáv nápisechi u niis' . Křomě jednotliÚch z ú ve zÝon].cích {viz) s€ od 9. stoI. objevuje zvonko-hra. sestava růmě laděných zvonú s vnějšimi kladívky, ovládaná klávesnicí n. jinýmj

mechanismy, nejednou vc spojení s orlo.jem, charakteristická např' pro věže radnicve|kých měsl' (Doplňkem múže být dvojl'ce soch mu^kých posnv, klerá bije hodi.n'v') součásti lTbavení kalolického koýtela b!,.!ají zvontv pii lchodu z€ sakris1ie

(viz) do kÍěžiště a ollářní zvonky signálníbo účelu (lat' scilla - rolnička, také cvmba.lum), které se v lilurgii šiřily od 12. stol.Hislorická nauka o zYonech se naz-ívá

kampanologie (z lat.).

zionice. !ěžovi|á konstrutce n' !ěž různé.

ho půdorysu, zdéná, dřevěíá n. z jiného

materiálu. uIčená pro zavěšeni zvolrú' Jebudovaná volně n' jako součiást kostela

n. ndnice. Z' se děLí na olevřené (nejjed-DoduiŠi je vysoká zeď s klenutými otvorypÍo zavěšeni Zvonů, opatřená íňškou)a uzavřené. v nichž jsou zvony zavěšené

u\íliti !e ônové

stolici (mohutné dřevě.né lešeDí' které soustavou překladll tlumíúčin pohybu rozhoupaných zvonú na zdi.!o). K tomulo 1ypu zpravidla patfi kaŽdá!"ysoká chrámo!á věž se zvony' v Ilálii pro

ni zobecněl název kampanila (od lal. caÍn'pana zvon): stoji volně v blízkostikoýe.1a; ieií výloj začiná v slarokřesťanskóm ob.dobí ároveň se vznik€m bazi]iky (viz)'Zllášhí funkci má věžička zv' sanklusnft

{viz). v lidovém stavilelsrvi je nejjedío.duššiz' dřevěný stojan s loesochou k zavě.šení zvonku pod ííškou.

zronivka: cihla

zronornice| žlábko\,nic€

zvrácená kroket krokev

zirhlé umóni (něn. entartete Kunst). o'mačení naciltickóho reŽimu pro uměníavantgardních směru, novátorství školyBauhaus (úz)ap.' raž€íéjiž v l. i928-33'odsudek lěžil hlavně Z nacionaIismu a ra'sovéteori€. od r. 1933 se stalo státnidok.tínou, dopÍoviizenou zásahy pro|i pokro.kovým Yýtlamíkům a 1eor€tikům i kon6s.kaceni ve veřejných sbírkách' V Í' 1937

byla v Mnichově z jejich části sestavena

Yí,stava pod ná2vem Z. u'; označeni se Íov.něž vztabov&lo na hlavní linii elropskéhoumění od neoimpÍesionismu výše. Dila vý.znamných německých i cilcb umélcú, v1'členěná 2 muzei, galerií ap', byla vesměs

tozprodiína do zahraničí' zejména při auk.ci konané r' 1938 v LuceÍnu. V prúběhupo!álečných let se podařilo ziskat zpělpouze nepaÍný dí'

žábá: krab

žabi perspektira| peíipektiva

žrbka: krab

žabó (z ftanc');jabot

b|tář' PMlleriuú (lat. z řeč')' lituígickákniha katolické církve obsaltljící 150 sta.rozákonních zalrnú' určená k chórovémodlitbě' od raného ýředověku se !ýzdo.ba ž' vesměs váže t te'tům a ťozvíjí celé

r1jel'y' Postupně přistoupily dalši obrazy

(král David zpivající žalmy, proroci,v 8' stol' také poslava KÍhta. od l0. stol.

Ukřižováni) a později Íovnóž novozákonní!llevy.

ža|uzic (z franc.), svinovací záclona v ok.nech a na dYeích (dřevěná. rákosová, sla.měná' látková. také z dřevéných' hliniko.vÝch aj. lamel) umístěná na vnitřnín. vnéjší$raně či v mezeie mezi dvojitými okny'dveřmi. obdobou ž' ]e áluziová okenicen- i d!eře, jejichž kiídla jsou vyplněna vo.dorovnými prkénky' která se daji společ.ným mechanhmem rumě olvirat'

žánr (z fÍanc.). l' v€ výtvarnén uněníze.iméli žánrová malba. uké mÍavoličná m''námětovÍ druh malířství, jež zobíazuje ty-pické víiery z každodenni}o ž o1a, záro.veň každý výtvoÍ tohoto drubu' Zánrovépojetíruzných v:ijevů se wskýuje v malběi v íeliétnim sochařsNi od anliky, Ve stře.do!ěk! hlav.é ve výZdobě knib, v sklo.malbě, ve !ýzdobě hlavic ap'] s růstem

svěhkÝch námětů a si]ícim zesvětštěním

prostÉdí náboženského obrazu se uplal.ňujev 15' 5lol' vd€skovém n.. grafice i ta.pisérii' Jako samostatný druh se ž' nodil! 16. s1ol. v měšťanském prostředi. v ni.zoz€mském naIířství ]7' stol' se ž' začínávětvit podle sociálnjto plos!ředi a před-

mětu zobrazení do několika typů: ž. měš.tanský (mravoličDý, hudební' lzv' konver.záční kus)' lidoÚ (zejména sehký, řemesl.nický). z vojenského života; oba posledru

se zahy rozšíň|y do jinych zerru (Ila]ie'

Francie). Dále piibyl ž' dvorský' v rokokuž' galantní, v 19' stol. ž. lidopisný s náro.

doplsoými moti\T' V 18' a 19' $ol. ž' pře.

stupuje do drobné pIaslit! Ý poÍcelánu

a uplalňuje se ve figuÍalnl \yzdobě vúbe(.

Pod|e typu a doby ž lypizuje a ob!'yk]e je

také nositelem ruzných výmamů (anekdo.tičnost, moralistDí n. sociálně kritická len.dence aD') Poslední období rozkvětu žiín'rové m''sóadá do 19. stol' Žánrové poietí

a výjevy ze ávota neopouštójí figilÍálníuměníanive 20' slol., avšak ž' jďo druh se

dostává na okraj vývoje' 2. y estetice,

obecné teorii urnění a v jednotli1ích vé-

dách o umění včelnč liteíární !édy tíďciomačení pro t'p děI' jež !e vyznačují spo"

lečnými znakv námětovýli a fomálnírni(žánrová kluifikace) nebo i druh.

iaponcric (z franc.). takéjaponismls, exo-

Ž

/236/

lická móda japonskích motivú a umě|ec.kich podnaů. v obdobi 17'-18' stol. spIí'vajici s púsobením čínského uměni (viz ši.noaserie). zvlášť zřeleIná od impresionis'mu po secesizejména vjednot|iÚch obo.lech užitého umění' grafice. malbě a rov'nčŽ ve sběrale]ství' Předevšim přitahoval

Jáponský barelný dřevořez' dosažitelný od60. let 19' Íol' na uměleckém trhu' Navkus působil inleriér japonského domul 7ahlady, ktclá ov|ivňLl]e \'ývoj modernihoZahradního Lrmění.

žrrdiniéra (z franc'), druh v|í4, ozdobnánádoba na květiny, zpra\ridla řešená ]akohluboká misa více či méné protáh]ého tva-ru n' dosÍředná' na palce n. na noŽkách,keramická, porcelánová n. lovová' NěkdykvétinoÚ Íolek'

Ždanot (Tannava). malá ÚIobna Lameni.ny na Dornažliclru' založená r' 1813F. J. MaYerem. od r. ]832 přebudovaná na

ýobu porcelánu' Vyráběla jednoduché

kálové soupravy nejpÍve po vzoru keramikys květinovou výZdobou, pozdějiv módědíuhého rokoka' Byla zÍušena r' 1880.Značkou je zpravidla modré a pozdějii tlačené T. n' Tannava'

žcbravé řádY. mendikanti (Z lat'). omačenípro náboŽenské řády ruzné řehole. kterépůvodně nesměIy míl žádný Ínajetek a žily2 fundací a milodarů' vmikaly od poč.13. stol. v prostiedí měslzejména s poslá.ním ka2alelským (predikanli. z Ial.), pa5.toračním' učit€lským a k soustalnému ýu.diu bohoslovia filozofie' K nám byly záhyuváděné od doby kol€m 1220-30' Jejichk]ášlery a kostely s dlouhým chóreín byIyumíslěné na obvodu měst lesÍněs v oblaýtech chudiÍy. při hradbách. dojejichž sou.slavy se slavebně začlenily' Role ž' ř' r al.chitektuře a urbanismu rané gotiky a v po.čálcích lucemburského období byla plotodúležitá' ' Do sliedověkó fáze s.!ýnr Zalo'žením spada1Í (viz): dominikáni' minoriti.kaÍluziáni, obu1í augustiniáni a karmelitá'ni. serviti. dále pavláni a pa! lini' kteřiu náspůsobilipozději' V dÍuhó fá7ivznik|iZ Ie.folem a větvení iádů ! pÍůběhu ]ó' ýol':|ranliškáni. lraniškáni-hvbemi' kapucini'bo\í augusliniáÍj a kaÍmelilíni, 1rinitáň(ž. ř. od í. 1ó0ó). ni|osrdní bralii' od Tri'dentského koncilu se úplná chudoba vzta'horala na františkánr a kapuciu'

žcbřo, kamenný architektonický článek,prut různého pro|ilu n€sený piíporou čikonzolou n' zabjhajici přímo do zdičisvjýlé připory, probíhající v místech pronikuklcnťbnich p|och. piejlmal|ť| Ilak) klenh!a převadějio je do podpor BiŽne pouŽilíklenebni}o ž' je doloženo od i2. stol' veFrancii' Z ž. čtverečného či obdélníkovéhopŇřezu vzniklo ž. klínové (laté s lTbranÝ.mi Zešikínení.mi p]oškami) či jinak tvarověobohacené. z ž. složeného 2 hranolo!éhopasu a tenčiho oblého pfuI(u se \,}Tinulkapkový tvar a posléze plynulým spojenimž' hruškové (také hruškovec), rúzněpíoÍilované a proměňujíci se od 13. do15' slol. Původně konstruklivní tektonjc.ký článek stává s€ v pozdni gotice převážnédekoÍalivnim motivem. jímž jsou kamennái terakotová ž' tíouzená a protinaná, vy.Ívářejicí segmentoyé obrazce na klcnbě.iž. visuté, volně na klenebnim zdivu zavě'šené. iluzír,rrě přeplátované n' sn1ýtované Ž'

žebrorá k|enba| klenba

Ž€hrovák, žehrovický pískovec| pískovec

Že|aIinorá Íorma. elastictá lorma uá\'anák odlóvání skulptuÍ z tvrdého maleriálu.vhodná zvláště pro menší formáty' Zelati.na se Ýlévá mezi sádroÚ obal a povrchovčizolovaný oÍiginál'

ž€|ezná doba: doba žel€má

že|ezná koŠilc: drálěná košÍle

že|czné šperkt: lilina

železnobrodsliú břid|ic€: břidlic€

Žcl.ZorÍ bc(on| belon

želrolina, hnedočervená, ŽIutč sklmilárohovina Z krr'Inýře žehf, z€jména z hřbet'nfio štitu mořských želv, uívaná od rene.sance a man'fuismD v uzilém uměni (!i2)k inkruslaci (viz). kÉrá se zviášť charakte'Í1s|ick}",upiatnila \' Boulleově,pÍáci (Viz).Z' snasl ruznoD povícnovou upmlu; pÍo

slou vúcnoý a baÍevné púsobení b)iva]aimilována, např' v levnějších dÍu2ích roho.viny (!iz).

Žcrd. l' Íosná čitt (orouhle (viz), pÍapo'ru (viz) a vlajkv, die!ěná n. kolová Iyč.

upeÝněná ke ,di budovy n' k jiné pevné

konst.ukci n. zapuštěná do zené' Z. pře.nosného praporu. zejnéna nese'li hcral.dické znam€ní' s€ hlsloricky nazfuá latiš.té. ZvYklosl výzdoby vrcholu Ž' odznakú(kovo!é věnce. orlo!ó ap') i kolouhví seroziířila již v římském vojsku' Jako ž. sero\'něŽ omačuje nosná tyč plocesnÍch kří.žů {viz). husitských paprsčitých monstran.ci (viz), lamp' lampiónLl a transpalcntů' 2'l. gotické knižní nalbě (zejnéna v ilumi.naci okrajů) lektonická tyč \'e svislé n' vo.dorovné poloze' která nese iniciályn' z njch vybíhá aje Íů2ně pfizdobená or.namentem n' l!oří lineáÍní 7ákladnu dlo.lerie (Viz)' U nás je čáÍá zejména ve l.l.a 15. stol.

iez|o tóry| jad

židorslÍ klobouk. žlutobíá' \'ělšinou hro.1ilá pokÍýlka hlavy, ve sliedověku (od12. slol') přcdpisovaná židům'

žinylka' někká barevná šňůrka n. nit svla.sem po ýšech stranách a různé úpÍavy,

v l8. a 19' slol' 'í!šívačský maleriál uíva.ný při bÍoŠováni' lakó vzoÍorací útek hed'vábných tkanin'

iirando|a. girandola (ital.)' viceramennýsvicen, zpravidla dřevéný či kovový' urče.ný na $ůl nebo k upe\Ťění na zeď'

žir|ovi. úhmný náZe! uívaný nčkdy pro

aÍchitektonické tlary určitého slohovéhoobdobí'

žirly| elenenly

žiročišní oÍnrneÍl: z\'iřeci ornament, zviřecí slyl

žitotni \e|ikos| měiítko

žil.Í plol. ohlazení pozemku' pole n' Y!.mezenizahradt n'jcjích části páseí] sln,ila'ných křovin n' pobteřú' V anglické a ho.landské zahr'adě nízliý ž. p' odděluje pro.$or]r. vbarokové z' zakrýTá zed'' Z. p' ýřihaný ivolný (vysazolaný pn!idelně n' ne'pravidelně)se obdobně up]alňu]e ! dncšniobvtné zahradě n' v oklasné čáslizahladl;jebo funkčnin prolějškem býá Zclenáslříhaná íěna'

/ 237 ,',

Ž|ábkovnice. sima, vodoíowý ukoíčovacičlánek v antickÝch slavebíich řádech. růz.ných \Tpuklých. lydutých i vypuklodulÝch profilů (^'onolnicová s..

^onovni'ce)' užívaný ^láštč

na iíÍnsách'

{?tlŽ|ábkoýnice

ilabo1á klelba: skořepino!á klenbí

ž|oulkorá tenlperfi vaječná tťmi)ťrx. tcnr.pera

ž|utádřeu. tvrdá Žlutě zbarvená d'. uŽi!a.ná k ýobě a vykládáni nábyttu' Paůk nimz€jména fisetovédřevo. také nrad.ár'

ské tmavé d' škuÍrpy (Rhus coIinus L')z Dalmácie, d' moÍušovitčho jihoameric'kého a západoindického slromu Maduraad.

ž|utó. žlulé pigmenty různúho píÍodníhopúrodu a umělá baÍúva' K nejstarším pal.ři okÍy (směsi hydlátu železitého s kaolin€m, kieÍničitany, sádrou a organickýmilátkami), stálé a lhodné ve všech technikách, podle odslínu s!ětlé. zlaté a tmavé'Hodnotné druhy předstalu]í francouz\kóokry (Zv' salinobry), přírodní sieny Z Tos'kánv a sicíie (tmavé), Z něko]ika noÚch

naleziši v sssR (Ural. Kavkal ap')a unbry (sÍněs hnédele s hydroxidem man.ganltým. hlinkou a kiemičitany). zejména

u, k\'pelská' Unrěle vyrobený okf jc Mar'sova žlUť' - ]\Íczi stary.mi ž mi byl význařn-ný masjkot (Írassicot: kysličnft olovnalý).užívaný od antikv do dobt kol' llJ00. dáIeprudce jedovatý aLrnpigmelrt Gřník aÍse.

niri), v knižni úa]bě náhraŽka Zlacení,

a obdobný. alc mónč častý realgar na.er'lena|ého odslínu' Z]ulě kadmiolé. kad'Íria (siÍnik kademnatý) s !ýjinkou nej.

světlejšiho cilÍórrového k' jsou sláléa vhodné !e všech technikách] v nalíisNíse objevuji od pol' 19' slol' Kobaltová ž''aureolin (5loučenina áaditého dusičnanukobal1natého s dusičnancm dIaselným),nového data. ! plaxi po r' L8ó0, patiík \elmi dÍahým barván. Málo se doporu.čuje n€apolská ž' (antimonilan olowatý)'

!'nalez€ná po r' 1750' K objevům z počát'

ku 1 9 ' 5lol' patí žlutý ultramarín (citlóno.yá ž')alo dvoji. barylová ž' (chroman bar.nalí). blcdého citrónového odstíÍu.a írontio!á Ž. (chloman slrontnalý), ]e'jichž sláloÍ je problemalická, dále ch!o.Ínové ž ě (chÍomant o|ornaté). |ovněžneslálé, a zinkovó Ž. (chroman zinečnalý)mčnicí lón' olganického půlodu je in.dickáŽ', stálá. do I' 1908 {]ovážená z Indie'po|om dehtové banivo' Hansa Ž', neroz.puslné azo!ó baflilo yodstínech od Žluté.bo po olanžový' Rostlinného původu je

řada staíých ž í' nahra,olaných barvilTdehÚlými n. neftxtnými pigm€nt!| stil de

8rain (v ltálii giallo santo' niz' schiet 8he.eL. ném. schútt-gelb. v 18' stol' ž' z peť

ských bobulí). připravoYaná z nezralýchbobulÍ roslliny Rhamnus cathartica, diilešafránová ž'. z blizcn šafránu ze Siciliea Špančlska, vhodná k imitaci zlata na ď.nových n' stříbmých fóliich. aÍzika, ž' zre.zedy a žIutý lak z kůry ořechů. jabloní

a nolěji z kůry severoarnerických ořechil'Pryskyřičná je gumiguta, připravovaoáz mléka z kůry stromů rodu Garcinia (In.die ap')' - V nauce o barvách žlut'á mezispekÍálníni b' je nejsvětlejší; po psycho.

lo8ické sránce palři mezi b. teplé.

'udro, žudr, krytá lnéjší předsíňka před

lchodem vesnického domu, dvojího fypu|

v stalitelství moravského slo!ácka a částislovcnska Předsazený kr}'tý vstup při stě-né domu' tvořený dvěma hlanoloÚmin' obljmi pilířky překlenutýrni pasem, po.malo! aný lidoÚm ornanentem (zvaný že.bračka, příepek, gánek), na Hané vesměs

předsíňka větši}o Íozměru, patrová, v pří.zemí prÚchodní a otevřená arkádoýýmioblouky. v patře s komorou bezoken, !ěi-ranou úzkými otvory.

žul& granit, ryvřelá krysta]ická homina,sloŽená z křemene' živce, slíd,0ěkdy anfi.boIU n' p},roxenu. velmi NÍdy kárnen po.

dle LjruhLr vice či rneně zmity. baívry šede

až černé. růžoré až načenenalé. Pro svouhustotu a tvrdoý byla ž. uŽíviína pro mo.Dumentálni !úvby a k ťrobě dlažebníchkostek' V sochahllije výjimečná| zpraco.vává sc obtižně, bez detailu' vyžaduje blo.kové pojelia velkou formu (např' kolon.á]-

ni sochy v Egyptě)'

/238 i

/r|ílJeznam zKrateK

an8l. - angličlina' angIjckýarab' arabština'arabskýčín. - čínština' čínskýd. - dobadn' dncšnídyn. dynaýieegypr. egypts(yfranc' _ lrancouzština, francouzskýhebr' - hebrejština. hebÍejskýhind' hinduislickýholand' holandština,holandskýind. - indickýindián' - indiánskýjap. japonština']aponskýkatol. katolickýkelt.' keltskýlat. - latina, latinskýlid' - lidovýmalaj. - malajština' malajsI(ýn' - n€boněm. némčina, německýpen' perŠtina. perskýpoílug'' poÍtugalština' poÍtugaIskýpův' - původníIus. ruština' ruskýieč' řečtina, řeckýýalogern' starogermánskýstaroind. - slaroindickýstaroněm' - ýaroněmeckýšPan' špančlština,španělskýšvéd' švédština,švédskýlurec. turečtina,turecký

/239/

Výběr zák|adni literatury

Alberti, L. B.: Desel knih o architektuře, čes. pře.klad, Praha 195ó

AÍnason' H' H': A History of modern arl, Painling,sculpture, Aíchitect!Íe, London 19ó9

Augusta, J' M.: Rukověť sběíaleiova' I ll, Píaha1927

Belsbedeí. o'I Lexique des symbole!' PaÍis ]9ó9Bla;iček, o J' a lol': sIornik pamatkove péče. Ter.

minologie, morfologie, organizace, Praha 1962Boger. L' A.: The DiclionaÍy oí woÍld PolIety and

PoÍcelain, From PrehisloriC Times Io the PÍesent.Ne\r York 1971

Booz' P.: Der BaumeisteÍ der Gotik, Můnchen Berlin195ó

Bíaun, ]'I Der christliche Altar in seiner geschichtlichen Ent''icklunq, I-ll, Miinchen 1924

-: Da5 chÍisIlicbe Aitargerát in seinem sein und sei.ner Entvicklung, Můnchen 1932

-: LiLurpr\ches Handleiilon. Repensburs 1922

: Dle R-eliquiare rles chriy|lcheň Kulleí und ihre En.rlVicklunq, Freibur{ i. Br. 1940

Braunfel.' tí.: Abenrjňndische KlosleIbautuDsl' Kóln1980,4' vydání

Braunerová' A': (ouzlo keramiky a porcelánu, Praha1978

Buben, M'] Heraldika, Praha 198óČeski slovnrk bohovčdn}' ed. A. PodIaha' J. Tun.

pach. Praha. t. A Ba5c., l9l2 lv. H. l9l0 (za-

oikl)Doerner, V': Malma!eIidl und 5eine VeíqeDduDg im

Bilde, stultgaÍt 1921Elville, E. M.: The Collector's Dictionary of Glass,

London 19ó7Encyklopedia of Mode.n ArchitectuÍe, ed. G' Hatje,

London 1973 (něm. verze 1963)Encytlopédia archeológie, B' Novotný a kol', BÍati.

slava 1986Encyklopedia wledz! o L.iasce' A' Bir}'enmajeÍ

a kol ' Wroclau, wals/ava, Kral'ów lg7]EncvkloDedia of World Art, ed M. Salmi, kol ,

i-xV, Ina.", New York, Toronto, London1959'19ó8

Encyklopedie antiky, ed L. Svoboda, kol , Praha

r973Eícyklopedie Če5kého \ilvaÍného umént. red' F' Po-

che. kol.. Praha 19 75

EncvcloDédie des arls illustrée' Peintures, scuIptures,,.]e,,io,. Erauu..s, aíchilectuíe. de la Préhistolre

a no' jouis' ed' R' cogniat. kol'. PaÍi! laó4

/241. /

Encyklopedie světovóho malířství' red' s. sabouk,kol., Praha 1975

Enciklopedija Likownik Unjelnosti, ed' A. Mohořo.vičió, kol., 1'4, Zagreb 195q.19óó

Enzyklopádisches Haadbuch zur Ur ' und Frúhg€s.cbichle Europas, ed. J. Filip, kol., 1-2, Praha1966- 1969

Filip, J'I UměIecké řemeslo v pravěku, Praha 1941Flemiú9, J., Honour, H., Pevsner, N.: The Penguin

Dictionary of Architecture, Harmo'dsrvorth 196óGillet, c. a kol'I Encyclopédie iIlustrée d'archilectu.

Íe, Paris 1964 (angl. mulace, Londýn 19ó3)colhein. M' L': Geschicbte der oaÍlenkun'l, l-|l, Je.

na 1914Grant, M., Hazel, J.: Lexikon der aotiken Mythen

und Gestalten, něm. překlad z angl. (l975), Mijn-chen l9?6

Hall, J.i Dictiobary of Subjects and Symbols in Art,Lordon 1974, repr. 1975

Hamanovd. P.: Z déiin kniŽoí \azby od nejslarš!chdob do koDce 19. srol., Praha 1959

Hauser, A': Filosofie dějio umění. čes' překlad, Praha1975

Hégr, M.: MaIba, materiály a techniky, Praha 1953': TechniLa malířstého umění, Praha 1941-| Techniks sochařského uměíí, Praha 1959Herout, J'I Naše slavebDí památky, Prahá 1975-: Prahou deseti stáletí, přehled staÝebních slohú,

Pr^ha. 1972.I slabikář návštěvníkú panálek, Praha 1978-| staletí tolefu nás' přehled stavebnicl slohů, Praha

196rHetIeš, K.: Bóhmisches Glas, Praha 1953Heuser, H. J.: Das grosse Bilderlexikot der Antiqui-

táten, Praha 1968Hrůza, J': slovnik soudobého urbanismu' Praha i97?Huth, H': KúDstler und werkstatl der spiitgotik,

Augsburg 1923Hutler, H.: Die HaDdzeichnung, EnlwickluDg, Tech-

nik, Eigelart, wien Můncten 19óóHutton, H'i The Techniques of Collage, Londoí-Nesl

York 19ó8llustrovaný €ncyklopedický slovník, 1-3, Praha

i980- 1982Jahn, J', Heidenreich, R.' Jenny, w' von: wóÍterbuch

deÍ KuDst. Berli! 1957Jiřík' F. x.:Jlrl(' ř.

^.: llDlná o s(l

-: PoÍculáí, Praha 1925

deÍ KuDst, Berli! 1957

' F. x.: KDihá o skle' Praha 1934

de Jonge, C. H.r Delt Ceramics, Londor 1970Juna, Z.: Lept a příbuzné lechniky, Praha 195.Juna' Z': Lept a přlbuznébuzné lechniky, Praha 1954Jůzl, M., Prokop,.D': Úvod do esíétiky, Praha l989Kadeřávek, F.l Re|jéf, přílučta pro sochaře a arcpříručta pro sochaře a archi.

tekty, Praha 1925Kořrnek' O': sjtolIsk . seri8rafie' Praha l97lKotrba. H': Třtsky z dilny řezbaře. BÍno ls82

/242/

Krejča, A.I Techniky grafického uměni, pÍůvodcepracovnimi p05lupy d dě,inami oíigInálnl liJkovegrafiky, Praha 1981

Kul1ernann, U'l Současná světoYá archi1ektura, čes'překlad' Ptaha 19ó6

Kúnslle' K.: Ikoúo8raPhie der chriýlichen Kt]Dst'l II, Freiburg i Br' l92ó a 1928Kybalová, L.I orienlální koberce, Praha 19ó9Latoný, Z. a tol': Archi(ektura' Praha 19ó7Lexikon der Agyptologie, W. Helcl, W. Westendorf,

kol', l-Vl, Wiesbaden 1975- 198óLexitoo der graphischen Technik, Bearbeitel im IDsti-

. tuI fůJ graphis!he TechnIk' Lelp,/ig l077.4. \yd'Lexikon der chriyIichen Ikonoqraphie'.ed' E' KiĎčh.

baum, kol', l-VIII, Rom, Fréiburg i. Br', Basel'Wien 1968- 1976

Lexikon chÍistlicher Kunst, Themen Gestalten- Slmbole, J. Seibert, Frerburq i. Br. 1980

LexILoo deÍ^K.uD5t. ed. L' AIschel L'oI.' l-v. Leip/ig1968 - 1978

Lexikon der mod€roen Kunst' ed' E' Lotbar,G' Buchheim, kol., Můnchen Zůrich 19ó3

Lexikon der wellarchiIektuř, ed. N. Pevsner, kol',něn. překlad angl' vyd. (19óó), Můnchen 1971

Masciotta, M.r Dizionario di terrniDi artistici, Firenze1961

Matějček, A'I Ilustrace, Praha 1931Merell, J' a kol., Malý bohovědný slovník, Praha

1963Merhautová' A': Slovníček, vI Matějček, A', Dějiny

umění v obrysecb, Praha 1951. s' 541 542Meyer, F. S.: HandbDch der Ornamentik (1888), repr.

vyd. 1927, Leipzig 1983Muíray, P' L'I A Dictionary of AÍt and Artists, Har.

mo!dsvoÍth' rev' repr' 19ó4Les muses, EDcyclopédie des Arts, red. M' Brion,

kol., Paris 1969Muzika, F'I Krásné písmo, I II, Praha 1958Nohej1ová.Prátová' Em': Základy numismatiky' Praha

1986obrazová encyklopedie módy, L' KybaIová, o' Her

benová, M' Lanarová, PÍaha 1973Pešina, J.: KniŽní vazba v minulosti, Praha 1939Pevsne., N.I An outliÍe of EuropeaD Archilecture,

London 1966.7. vyd.Pigler, A.: Barockthemen, I II, Budapest 195óPleiner, R' a kol.: Pravěké dějily Čech' Praha 1978Poche, E.: Ceský porcelán, Praha 1954Principes d.analyse scientifique, Méthode et vocabu.

laireI L'Architeclure, J' M' PéÍouse de Montclos'F, Salet, S. Stym-Popper, kol., I II, Paris 1972,La sculpture, M. Th' BoudÍy, D. Bozo, A. chas.lel. J. Thiron. kol.. Pan. l9?8. Tapir\erie. F. Sa.le|' N' ViaIlet, G' souchal' Paris 197l (ediční řa.da; svazky věnované malbě a kresbě v tisku)

/243/

Rambousek, J.: Akvarel' Praha 194ó; Lilografie a ofset, Praha 1948I slovník a receptář malíře'grafika, Praha 1954

Reallexikon zur byzantinischen Kunst, ed. K. Wessel,kol., Stuttgart, L A D, 1966 III. H-K, 1978

Reallexikon zur deut.chen Kun,rgerchichte. ed.O. Schmitl, kol., Stultgart, L A-B, 1937-V. E,1967

Réau, L'I Dictionnaire illustré d'Art et d'Archéolo.gie, Paris 1930

iDictionnaire polyglotte des ternes d'Art et d'Ar-chéologie, Paris 1953

-: Iconograph'e de l'Arl chrélie!, I-IlI, Paris1955 - 1959

Ryneš' v.: Atributy světců, Atributy v uměoí (Kniž.nice oblaltního nuzea v Roztokách u Prahy, sv'1. a 2.), Roztoky u Prahy 1969 a 1971

sachs, H', Badstúbner, E.' NeumanD' H.: chrisllicheIkoDographie in Stichworten, Leipzig 1980

Schramm, P. E. a kol.: Herrscbaftzeichen und Staats-symbolik vom IIL bis XVL Jahrhundert, I III,Stullgart 195 4 1956

slánský, B'I Technika maIby, l-II' Praha 1953 a 195ó-: Technika v maIířské tvorbě, Malířský a reslaurá'

torský materiál, PÍaha 197ó,2. vyd'Slovník Iiterární teorie, Ús'tav pro českou a svělovou

lit€ráturu csAV, red. s' vlašín. kol', Praha 1984staňkoÝá, J', Pechar, J'I Tisíciletý vývoj architektury,

Praha 1979stránská' M': slovník odboÍných výrazú. vI Umělecké

památky Čech, IV' Praha"1982is' 5ó1-570svátek, J'I orga!izace řeholních instilucí v českých

zenich a péče o jejich archivy, sborník archivDíchprací, xx, Zvlášlní příloha, Praha, l970' č. 2

syrový, B., kol.I Architektura, oborová eícyklope.' die, Praha 1972

-: Architektura - svědeclví dob' Praha 1975sedý, V.: socbařské řemeslo základ sochařského umě-

. ni, Praha 195 3sindelář, D'i Estetika užitkové lvorby, Praha 1978-| Filosofie užitkové lvorby, P.aha 1971

$tech' V. V'I Rozprava o reliéfu, Praha 1958sIolovský, A.: Technika barev, Praha 1981Tobolka, Z': Kniha' Její vznik, vývoj a |ozbor, Praha

1948Uměllí světa (angl. ediční řada v čes' překladu; teÍmi-

nologické glosáře), PrahaI GaÍbini, G., stařověkékultury Předíího východu, 197l' s' 182 Lassus'J', Ra!ě křeséansté a byzantské umění, 1971's. 189- 190

Vinci, Leona.do dal Úvahy o malířství, čes. překlad,Praba 1941

vilÍuvius, Pollio, M.I Deset knih o architektuře, čes'překlad, PÍaha 197 9

volavka, v': Jak vzíiká socha, Praha 1956

/244/

: o soše, Úvod do hislorické tecbnologle a leorlesochařslví, I' Praha 195 9

wagíer, E'I Kroje, zbroj a zbraDě doby předhusitskéa husitské, Praha 194ó

Walker, J. A.t Glossary of Art, Architecture and De-srgn since 1945, London 1973

ware, D., staffoÍd M': An IlIustrated Diclionary ofOrnamenl, London 1974

Wasmuth's Lexikon der Baukunst, I-V, Berlin1929 - 1937

Wimmer, O.: Kennzeichen uDd Attribute der Heili,gen, Innsbruck - Wien 1983

World Furniture, ed' H' Hayward, London a d' 19ó9Zarnarolský,'.V.: Bohové a hrdinové aDtických bájí,

Praha 1982Zenge|, z' M.: Česká heraldika, Praha 1978ZW01iúska, K', Malicki, z.: Maly ío$nit terminó\

plastycznych, Warszawa 1974Katalogy výs1av a fondůBou2ek J', kol'] Antické unění v českoslovensI(ých

.bíÍkach. Náíodni gaIerie \ Pra/e, PÍaha ta7q .

Brožova. J'. Hiqori.mu.. UméIecké ieme)|o1860_1900, Uměleckoprůmyslové muzeun v Pra.ze, I II. P.aha 1975

Glogarová, J., Vlček, P.: Secesní teramika ze sbÍekkrajského muzea v Teplicích' Teplice l983

Hájek, L'I Japonské grafické umění, Národni galeíiev Praze, Praha (b. d.)

Ha|1k. L': ZviiecI .IyI |. Nálodni gaIeí|e v Plaze,Praha 19 70

Hetteš' K': Benálsté sklo 2 československých sbírek,Velká doba italského unění ohně, Uměleckoprú.n]yslové muzeum v Praze, Pťaha 1973

HlinI(a' J', Míková' z., PÍo.házka, V.: Čestá a slo.ven.ská medaile 1508 19ó8, Národní galeriev Plaze, slo!€nská národná galéria Bra slala,Praha I96g

Holešovská,.L'' Novotná, l.: Český a rnoravský cinl8' a l0'.loIeti. HoIii'ka Íaian. a kameniňa zesbírek Ustavu užitého unéni Moravstó galerjev Brně' Brno 1973

Holešovský' K. a kol': Druhé rokoko, HistorisBDs,UÍnělec&é řemeslo ve sbírtách Moravské galerióv Brně, Brno 1985

Kybal-o.vá' J., Novotná J'; Habánská fajáns1590-1730, Uměleckoprúnyslové muzeum v pra.ze, Moravské galerie v Brně, Praha'B.no 1981

Kybalová, J'I Holíčská fajáns 1743-1827, Národnigalerie a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praz€'Praha 1965

Kybalová, J.: Delftskí faiáns ve sbírkách Umělecko-prúDyslového muzea v Praze, Praha 1973

I enfeld J.: sluDečnI hodIn) zť 5bIrek UméIeckoprú.m}\lového mu/ea v Prale' Acla UP|t4' xVI D Á,

/ 245 I

sUpplemenla' Uméleckoprúmyslové muzeuÍjv Praze, Praha 1984

Mžyková' M'I cbebská reliéfní intarzie a gíafika,středočeská gal€rie v Praze' Pťaha 1986

Poche, E., kol.I qeské sklo 17. a i8. stolelí, mi[ist€r-stvo kullury cSR e Uměleckopřúmyslové muzeumv Praze, Praha 1970

Poche, E', kol.: Starý český porcelán, Uměleckoprů.myslové muzeum v PraŽe' Praha 1951

Rous,'J'I KÍása a význam českó knihy, Česltý knih(iskod prvotisků k secesni knize ve sbírkách Unělec.kopíůnyslového muzea v Praze, Praha 1979

stará, D.i cín, Z dějin českého konvářství, Národnímuzeum v Praze. Praha 1972

Urešová, L'i Barolní zla|nictví ze sbírek Umělecko.pÍůmyslovébo muzea v Praze, PÍaha 1974

Uíešová, L.I Hodiny Ze sbírek Uměleckoprůmys]ové.ho muzea v Praze, Praha Í977

Vydrová, J.: ltalská majolika Y Uměleckoprúmyslo.vém muzeu v Praze, Praha 1955

VydÍová, J': Italská majoliI(a 2 československýcb sbirek, velká doba italského uúění ohně, Umělecko"průmyslové muzeum v Praze, PÍaha 1973

zeminová, M.: Barokní textilie ze sbírek Umělecko.průmyslovóho muzea v Praze, Praha 1974

/246/

Blažíček - Kropáček Slovník pojmů z dějin umění

Documents

Transcript of Blažíček - Kropáček Slovník pojmů z dějin umění