KINEZIOLOGICKÉ HODNOCENÍ MOTORICKÉHO VÝVOJE U PŘEDČASNĚ

NAROZENÝCH DĚTÍ

KINESIOLOGIC ASSESSMENT OF MOTOR DEVELOPMENT IN ABORTIVE CHILDREN Tereza Klánová

Katedra fyzioterapie UK FTVS

Klanova@ftvs.cuni.cz

Tereza Klánová, MA

UK FTVS, Department of Physiotherapy

Summary

Motor development assessment in abortive children, who represent a risky category of

newborn babies, is very important as far as an early diagnosis of possible physiologic deviations is

concerned. An early intervention is a prerequisity of a successful therapy, as the CNS plasticity at the

early developmental stages reaches the highest levels, so the therapy applied at this age stage is the

most effective one. Correction of age in abortive children when assessing their motor and mental

development is a separate issue.

Interpretation of kinesiologic examination results obtained when examining abortive children

is currently a very important criterion in assessment of motor development dynamics. Regarding the

risk of the abortive children category , the non-invasive kinesiologic examination is an optimum

complement of other diagnostic methods, and further specification of kinesiologic profile in this group

of children is needed.

Souhrn

Problematika hodnocení motorického vývoje u dětí předčasně narozených, kteří patří do rizikové

kategorie novorozenců, je velmi důležitá v rámci včasné diagnostiky případných odchylek od

fyziologického vývoje. Právě časná intervence je předpokladem pro úspěšnou terapii, protože

plasticita CNS je v nejranějším období největší a terapie započatá v nejčasnějším věku je nejvíce

efektivní. Samostatnou kapitolou je problematika korekce věku u nedonošených dětí při hodnocení

jejich motorického a mentálního vývoje.

Interpretace kineziologického nálezu při vyšetřování předčasně narozených dětí je již nyní

důležitým kritériem při sledování dynamiky motorického vývoje. Vzhledem k rizikovosti skupiny

tvořené předčasně narozenými dětmi, je "neinvazivní" kineziologické vyšetření optimálním doplněním

ostatních diagnostických metod a je žádoucí nadále zpřesňovat specifika kineziologického obrazu u

této skupiny dětí.

Úvod

Z různých studií se ukazuje jako možná příčina výskytu nefyziologických motorických programů v

pozdějším věku absence fyziologické motorické ontogeneze v raných fázích života jedince způsobená

morfofunkčně (nezralost CNS, nedostatek adekvátních aferencí) - zhruba u 30 % všech dětí (5, 7, 17,

25-28, 50-52, 55-56). Na základě kineziologicky patologických základních posturálních vzorů

vzpřimování se vyvíjí změněná fázická hybnost (17). Tyto změny se projevují jak u hrubé, tak u jemné

motoriky (8, 9). Dochází k postupnému fixování změněných pohybových programů a v dospělosti se z

této rizikové skupiny ve zvýšené míře rekrutují pacienti s tzv. funkčními poruchami hybného systému

např. i s chronickým vertebrogenním onemocněním (27, 31).

CNS se vyvíjí podle biologického programu, který koreluje s gestačním věkem, a to jak

intrauterinně tak raně extrauterinně v kojeneckém období (důležité zejména u nedonošených dětí).

Vývojové retardace mohou být reverzibilní či ireverzibilní a jsou příčinou vzniku patologického stavu.

Vývoj je podřízen individuální biologické variaci (4, 8, 33, 40, 42, 50-52, 55-56), což je klinicky

+/- dva týdny. Včasná diagnostika a další specifická vyšetření případných odchylek od fyziologického

vývoje je předpokladem pro úspěšnou terapii, protože plasticita CNS je v nejranějším období největší

a terapie započatá v nejčasnějším věku je nejvíce efektivní (4, 17, 26, 32, 35, 38, 43, 46, 49, 50-52,

55-56).

Během 80-tých let se zvýšilo procento zachráněných dětí s extrémně nízkou porodní hmotností ze

20 na 60%. To současně zvýšilo v této skupině výskyt závažných neurologických postižení z 10 na

25% a zároveň u téměř poloviny těchto dětí se vyskytují méně závážné vývojové problémy jako jsou

opožděný motorický vývoj a vývoj řeči nebo poruchy vnímání (soustředění) (10, 15-16, 22, 24-26, 30,

34, 37, 41, 44, 53).

Zatím však nebyla řešena otázka, zda má opožděný nebo nerovnoměrný motorický vývoj u této

skupiny dětí některá specifika (tzn. zda je výskyt některých nefyziologických posturálních a

motorických vzorů signifikantní pro tuto skupinu).

Vyzrávání CNS do předpokládaného termínu porodu

U předčasně narozených dětí probíhá extrauterinní posturální vývoj za odlišných podmínek v

porovnání s intrauterinním vývojem plodu. Výrazněji zde samozřejmě působí aferentace

proprioceptivní (především z kloubních pouzder hlavně v kyčlích, ze šlach a svalů), exteroceptivní

(stimulace kůže) a senzorická (sluchové a zrakové podněty). Významný vliv má i aferentace z

vestibulárního aparátu.

Vývoj postury také zcela prokazatelně souvisí s myelinizací anatomických drah. V posledním

trimenonu prenatálního vývoje se uplatňují především tři skupiny drah: subkortikospinální mediální,

subkortikální laterální a kortikospinální dráha. Mediální trakt myelinizuje nejdříve, následuje trakt

laterální a poslední myelinizuje kortikospinální trakt. Postura v 30. postkoncepčním týdnu je

charakteristická extenčním držením v kořenových kloubech. V tomto období je praktická absence tonu

extenzorů i flexorů končetin. V 34. postkoncepčním týdnu je mediální subkortikální trakt

myelinizován úplně, laterální subkortikální trakt částečně. Mediální subkortikální dráha má stimulační

vliv na proximální klouby ve smyslu extenze a abdukce. Laterální subkortikospinální trakt inhibuje

extenzi na proximálních kloubech, takže by se měla objevovat flexe na kořenech končetin a částečně i

v oblasti středních kloubů (loket, koleno). Ve 40. postkoncepčním týdnu jsou subkortikální, mediální a

laterální dráhy zcela myelinizovány (50, 55). Kortikospinální dráha začíná myelinizovat v 32.

postkoncepčním týdnu. Má inhibiční vliv na posturu proximálních kloubů ve smyslu flexe a addukce a

to i ve své nezralé podobě. Kromě obecně přijatých geneticky zakódovaných hybných vzorů se bude

myelinizace a synchronizace ve vyzrávání jednotlivých etáží CNS nepochybně podílet v tomto

věkovém období na posturálním vývoji.

CNS se vyvíjí podle programu, který koreluje s délkou postkoncepčního věku, a to jak v

intrauterinním období, tak v průběhu extrauterinním. Vyzrávání CNS je definováno z aspektu

anatomického (neurogeneze, neuronální migrace, synaptogeneze, myelinizace), fyziologického

(vedení vzruchu, excitace, inhibice) a metabolického (biosyntéza transmiterů).

Změna nastává pouze vlivem patologické příhody (např.infekce, hypoxie, krvácení). Vývoj CNS je

podřízen individuální biologické variaci, v klinickém nálezu jsou rozdíly patrny v rozmezí dvou týdnů

(55-56). Některé aspekty vývoje mohou být zevním prostředím "urychleny", například senzorické

systémy, kdy je pozorována u nedonošených novorozenců v předpokládaném termínu porodu lepší

zraková orientace. Není však známo, že by vliv senzorické stimulace vedl k urychlenějšímu vyzrávání

struktur mozku. Nedonošení novorozenci, u kterých postnatální adaptace probíhala bez rušivých

příhod, vykazují v předpokládaném termínu porodu některé zvláštnosti, kterými se liší od novorozenců

donošených (55-56).

Kontinuitu vývoje nervových funkcí potvrdily studie fetálního chování. Ultrasonografické

sledování fétu v průběhu těhotenství ukázalo první spontánní hybné projevy po sedmém týdnu

postkoncepčního věku. Pohyby byly klasifikovány z hlediska amplitudy a rychlosti. Hybné vzorce se

postupně vyvíjejí od jednoduchých k složitým (bylo popsáno 26 různých hybných stereotypů) a

překvapivě se příliš neliší od vzorců známých z časného postnatálního období. Studie přispěly k

poznání, že časná fetální motilita je endogenně generovaná již v období, kdy struktury CNS jsou

výrazně nezralé. Motorické vzorce jsou však relativně koordinované a zřetelně rozpoznatelné.

Nejvýraznějším předznamenáním novorozeneckých pohybů jsou např. fetální zřetelné pohyby rukou

ve směru k hlavě a obličeji ve 32.týdnu gestačního věku (12, 45) či převaha otočení hlavičky k pravé

straně a pohyby ruka-ústa na pravé HK zjišťované u fétu a shodné modely nalezené při pozorováních

dětí stejného gestačního věku předčasně narozených (18). Elektrofyziologické studie CNS u fétu a

nedonošence potvrzují vývojovou dynamiku, velké interindividuální rozdíly a organizaci

behaviorálních stavů od 36.postkoncepčního týdne.

Klinický obraz kojence před předpokládaným termínem porodu

Zjištění, že posturální a fázický motorický vývoj je v těsnějším vztahu k délce postkoncepčního

věku než k porodní hmotnosti (nebyla zjištěna závislost mezi porodní hmotností, anamnestickými

riziky a výsledným neurologickým nálezem (20), např.největší výskyt DMO nebyl zaznamenán u dětí

s nejnižší porodní hmotností nýbrž v hmotnostní kategorii 1000-1499g (36% dětí), přispělo k sestavení

celé řady vývojových neurologických jevů, které lze u nedonošence poměrně snadno hodnotit.

Interpretace nálezu je nepochybně ovlivněna dobou, po kterou působily vlivy zevního prostředí.

Rozdíly v předpokládaném termínu porodu jsou tedy výraznější u jedinců, kteří se narodili velmi

předčasně (do 32. týdne gravidity) v porovnání s novorozenci lehce nedonošenými

(36., resp. 37. postkoncepční týden). U nedonošených je poloha na zádech a na bříšku velmi

individuální. Z hlediska diagnostického je třeba posoudit především asymetrii. Nástup semiflekčního

držení zprvu na dolních a později i na horních končetinách do jisté míry koresponduje s vyzráváním

subkortikálních drah.

Graf 1 Pozdní neurologická morbidita u dětí s různou porodní hmotností

dle Kovářové a Vacušky (1999)

Pozorováním spontánní hybnosti lze zhodnotit geneticky naplánované hybné vzorce, které se v

zásadě nemění a rovněž se dotvářejí v souhlasu se strukturálním a funkčním vývojem CNS (3, 29, 50-

52, 55-56). Výrazně nezralý novorozenec má mnohem bohatší repertoár hybnosti (inklinace, rotace

trupu, otočení na bříško apod.) než nedonošenec, který se blíží k předpokládanému termínu porodu. S

narůstáním svalového tonu se postupně objevuje flekčně-extenční holokinetická hybnost, ubývá

generalizovaných projevů, záškubů, klonů a startles. Rozdíly jsou značně individuální a v období od

36. postkoncepčního týdne se začíná uplatňovat střídání behaviorálních stavů. V předpokládaném

termínu porodu pak tyto stavy zásadně ovlivňují posturu, spontánní i provokovanou hybnost. V

porovnání s donošeným novorozencem má nedonošenec v předpokládaném termínu porodu méně

výrazné flekční držení končetin v kolenních a loketních kloubech, hyperabdukční držení kyčelních

kloubů. Zpomalený návrat a menší rezistence při vyšetření svalového tonu ukazuje na jeho snížení.

Rozdíly se však během prvních dnů postupně vyrovnávají. Den ode dne se stav novorozence mění, po

prvním týdnu se začíná stabilizovat. Z hlediska vývojové diagnostiky je proto validnější nález po

skončení poporodní adaptace - tzn. po pátém dnu života - než bezprostředně po porodu.

Hodnocení je výrazně ztíženo neschopností přesně vymezit v novorozeneckém období hranici

rozmezí od fyziologického k patologickému stavu. Jak v teoretických, tak i v klinických oborech se v

posledních letech více prosazuje diagnostika pomocí různých technických metod, které chtějí vyjádřit

kvantitu změn. Moderní zobrazovací metody jsou však stále jen částí vývojové diagnostiky.

Rozhodující stále zůstává schopnost vyšetřujícího přesně určit motorický vzorec v jeho posturálním a

hybném projevu jako „vyjádření“ CNS. Abnormální odpovědi lze diferenciovat na jednoznačně

patologické (relativně stereotypní, většinou nečiní diagnostické potíže) a na "neideální", u kterých

převládá posturální nebo motorická retardace vývoje vzhledem k délce postkoncepčního věku.

Problematika hodnocení posturálních odpovědí u předčasně narozených dětí

U nedonošených novorozenců, narozených ve 32. a nižším gestačním týdnu, nelze na základě

některých posturálních reakcí provedených ve 34. a 36. postkoncepčním týdnu stanovit aktuální

diagnózu ani predikovat další hybný vývoj (55). V tomto období je směrodatné klasické neurologické

vyšetření. Teprve v termínu předpokládaného porodu se posturální reakce ukazují jako diagnosticky

cenné kritérium. Nedonošenci by měli být proto kompletně neurologicky vyšetřeni v předpokládaném

týdnu porodu, neboť nálezy posturálních reakcí z gestačně mladších termínů mohou vést ke stanovení

falešně pozitivní patologické diagnózy a tím i k neadekvátní léčbě.

Diskuze

Problematika hodnocení motorického vývoje u dětí předčasně narozených, kteří patří do rizikové

kategorie novorozenců, je velmi důležitá v rámci včasné diagnostiky případných odchylek od

fyziologického vývoje. Právě časná intervence je předpokladem pro úspěšnou terapii, protože

plasticita CNS je v nejranějším období největší a terapie započatá v nejčasnějším věku je nejvíce

efektivní.

Při objektivním zhodnocení posturálních i hybných projevů nedonošence je třeba vycházet ze

zkušeností jednotlivých specializovaných pracovišť, vzhledem k v literatuře popsaným výrazným

rozdílům v klinických obrazech i u zdravých novorozenců z různých geografických oblastí např. při

vyšetření skupin britských a japonských novorozenců (5-tý den po porodu), kdy byly popsány

signifikantní rozdíly v motorických projevech, poloze hlavičky během trakční zkoušky či dráždivosti u

obou skupin dětí (6).

Graf 2 Spontánní hybnost u 47 předčasně narozených dětí ve vztahu k neurologickému

nálezu v předpokládaném termínu porodu a následné diagnóze dle Touwena (1990)

V literatuře je popsáno mnoho studií, při kterých byla prokázána korelace výskytu některých

motorických projevů s dalším psychomotorickým vývojem dětí. Touwen (47-48) popisuje tři hlavní

kritéria určující fyziologické hybné projevy kojence:

• patterned vs. unpatterned and isolated (tzn. zřetelné pohyby celých nebo velkých částí těla versus

pohyby isolované a pouze v jednotlivých kloubech)

• smooth vs. jerky (plynulé pohyby s postupnou akcelerací a decelerací versus přerušované trhavé s

třesem)

• variable vs. monotonous (rozmanité v rychlosti, amplitudě a směru pohybu s různými vzory a

posturami versus monotónní pohyby)

Plantinga (39) popsal korelaci výskytu hyperextence trupu (jako projevu poruchy regulace

svalového tonu bez evidentní patologické příčiny - přičemž používá termínu "regulation of muscle

power",) v 18. týdnu s nízkým skórem při vyšetření funkce ruky v 39. týdnu (a označil tak

hyperextenzi trupu za idikaci terapeutického zásahu). Naopak Konishi a Prechtl (18-19) neprokázali

možnost využití nálezu abnormálních pohybů prstů u kojence pro diagnostiku mozkových lézí

nedonošenců. Lacey (23) popsal hodnocení anteflexe pánve a kontaktu dolních končetin s podložkou v

poloze na břiše a abdukci a rotaci dolních končetin v poloze na zádech a rozdělil klinické obrazy na tři

stupně ve smyslu antigravitačních posturálních mechanismů. Nejpropracovanější se jeví studie

publikované Hadders-Algrou (11-14) a jejími spolupracovníky ve smyslu popisu a rozčlenění

jednotlivých vývojových fází motorického vývoje.

U nás je u dětí předčasně narozených, či jinak rizikových nejčastějši používáno neurologicko-

kineziologické vyšetření dle Vlacha (50) a Vojty (51). I v zahraničních publikacích bylo potvrzeno, že

zejména kombinace vyšetření primitivních reflexů a posturálních reakcí umožňuje časný screening

rizikových kojenců (36, 54)

Problematika korekce věku

Samostatnou kapitolou je problematika korekce věku u nedonošených dětí při hodnocení jejich

motorického a mentálního vývoje. Lems (25) uvádí, že plná korekce věku by měla být používána při

hodnocení mentálního vývoje (relativně zdravých nedonošenců) během druhé poloviny prvního roku

života. Hodnocení v nižším věku, zdá se, nadhodnocuje mentální schopnosti nedonošených kojenců a

z toho důvodu by mělo být použito pouze částečné korekce věku. Pro motorický vývoj během druhé

poloviny prvního roku uvádí jako optimální částečnou korekci věku.

Graf 3 Opoždění v mentální a psychomotorické škále při korigovaném (CA)

a nekorigovaném (UCA) věku dle Lemse (1993)

FT – děti narozené v předpokládaném termínu porodu

PT – děti narozené předčasně

Hlavní důvod diskuzí na toto téma je, že korekce věku může zakrýt vývojové opoždění a tím i

zpoždění neurologické diagnostiky. Naopak hodnocení bez korekce věku může vézt k "overdiagnosis"

vývojového opoždění, zejména u velmi nedonošených kojenců. Důsledkem tohoto druhého případu je

nepotřebné doporučení pro terapeutickou intervenci, která způsobí neoprávněnou úzkost rodičů. V

druhém extrému může být indikace terapeutického zásahu podceněna a nástup účinné terapie je

zpožděn.

Problematika hodnocení v korigovaném či nekorigovaném věku je zatím ne zcela jasná. Barrera

(2) doporučuje korigovaný věk spíše pro vypočtení mentálního skóre, než pro motorické skóre.

Naopak Allen a Alexander (1) doporučují hodnotit motorický vývoj v prvním roce života s využitím

korigovaného věku.

Závěr

V rámci neonatologické péče o předčasně narozené děti je větší koncetrace stresujících faktorů, kdy

se nelze vyhnout řadě bolestivých procedur a vyšetření. Navíc je třeba počítat s tím, že rovnováha

celého organismu novorozence, který vyžaduje intenzivní neonatologickou péči, je již silně narušena

jeho předčasným porodem (případně přidruženým onemocněním) a další zhoršení tohoto stavu může

mít velmi závažné důsledky na celý následující vývoj. Z těchto důvodů je nezbytné eliminovat další

nepříznivé působení vnějších vlivů na minimum.

Interpretace kineziologického nálezu při vyšetřování předčasně narozených dětí je již nyní

důležitým kritériem při sledování dynamiky motorického vývoje. Vzhledem k rizikovosti skupiny

tvořené předčasně narozenými dětmi, je "neinvazivní" kineziologické vyšetření optimálním doplněním

ostatních diagnostických metod a je žádoucí nadále zpřesňovat specifika kineziologického obrazu u

této skupiny dětí.

Literatura

1. ALLEN, M. C., ALEXANDER, G. R. (1990): Gross motor milestones in preterm infants: correction

for degree of prematurity. J. Pediatr., 116, p.955-999.

2. BARRERA ET AL. (1987): Corrected and uncorrected Bayley Scores: longitudinal developmental

patterns in low and high birth weight preterm infants. Infant Behav. Dev., 10, p. 337-346.

3. CONNOLLY, K. J., FORSBERG, H. (1997): Neurophysiology and neuropsychology of motor

development. Mac Keith Press, London.

4. DARGASSIES, SIANT-ANNE, S. (1986): The Neuro-motor and Psychoaffective Development of the

Infant. Elsevier Science Publishes, Amsterdam.

5. DRUGA, R., PFEIFER, J., TROJAN S. (1990): Centrální mechanismy řízení motoriky (Motorické

poruchy a léčebná rehabilitace). Avicenum, Praha.

6. EISHIMA, K. (1992): A study on neonatal behaviour comparing between two groups from different

cultural backgrounds. Early Hum. Dev., 32, p. 265-277.

7. FOLEY, J. (1995): Birth-weight ratio and cerebral palsy. Early Hum. Dev., 40, p. 145 -156.

8. FRANKENBURG, W. K., THORTON, S. M., COHRS, M. E. (1981): Pediatric developmental

diagnosis. Thieme-Stratton, Inc., New York.

9. GESSELL, A., AMATRUDA, C. S. (1957): Developmental diagnosis. Normal and abnormal child

development. Paul B. Hoeber, Inc. New York.

10. GOYEN, T. A., LUI, K., WOODS, R. (1998): Visual-motor, visual-perceptual, and fine motor

outcomes in very-low-birthweight children at 5 years. Dev. Med. Child Neurol., 40, p. 76-81.

11. HADDERS-ALGRA, M. (1993): General Movements in early infancy: what do they tell us about the

nervous system? Early Hum. Dev., 34, p.29-37.

12. HADDERS-ALGRA, M. ET AL. (1997): Assesment of general movements: towards a better

understanding of a sensitive method to evaluate brain function in young infants. Dev. Med. Child

Neurol., 39, p.89-99.

13. HADDERS-ALGRA, M., GROOTHUIS, A. M. (1999): Quality of general movements in infancy is

related to neurological dysfunction, ADHD, and agressive behaviour. Dev. Med. Child Neurol., 41, p.

381-391.

14. HADDERS-ALGRA, M., PRECHTL, H. F. R. (1992): Developmental course of general movements

in early infancy: Descriptive analysis of change in forme. Early Hum. Dev., 31, p. 201-213.

15. HERRGARD, E. ET AL. (1993): Neurodevelopmental profile at 5 years of children born at ≤ 32

weeks gestation. Dev. Med. Child Neurol., 35, p. 1083-1096.

16. KELLER, H. ET AL. (1998): Neuromotor ability in 5- to 7-year -old children with very low or

extremely low birthweight. Dev. Med. Child Neurol., 40, p. 661-666.

17. KOLÁŘ, P. (1996): Význam vývojové kineziologie pro manuální medicínu. Rehab. fyz. lék., 4, p. 152

- 155.

18. KONISHI, Y. ET AL. (1997): Laterality of finger movements in preterm infants. Dev. Med. Child

Neurol., 39, p. 248-252.

19. KONISHI, Y., PRECHTL, H. F. R. (1994): Finger movements and fingers postures in pre-term infants

are not a good indicator of brain damage. Early Hum. Dev., 36, p. 89-100.

20. KOVÁŘOVÁ, L., VACUŠKA, M. (1999): Výsledky tříletého sledování rizikových novorozenců.

Neonatol. Listy, 5, p.3-7.

21. KRANEN- MASTENBROEK, V. H. J. M. ET AL. (1993): Postural behaviour of term SGA and AGA

newborn enfants. Dev. Med. Child Neurol., 35, p. 516-524.

22. LACEY, J. L., HENDERSON-SMART, D .J. (1998): Assessment of preterm infants in the intensive-

care unit to predict cerebral palsy and motor outcome at 6 years. Dev. Med. Child Neurol., 40, p. 310-

318.

23. LACEY, J. L., HENDERSON-SMART, D. J., EDWARDS, D. A. (1990): A longitudinal study of

early leg postures of preterm infants. Dev. Med. Child Neurol., 32, p. 151-163.

24. LACY, J. B., OHLSSON, A. (1993): Behavioural outcomes of environmental or care-giving hospital-

based interventions for preterm infants: a critical overview. Acta Paediatrica, 82, p. 408-415.

25. LEMS, W. , HOPKINS, B., SAMSOM, J. F. (1993): Mental and motor development in preterm

infants: the issue of corrected age. Early Hum. Dev., 34, p.113 - 123.

26. LEONARD, CH. T. (1994): Motor Behavior and neural changes following perinatal and adult-onset

brain demage: implications for therapeutic interventions. Physical Therapy, 8, p. 753 - 758.

27. LESNÝ, I. (1980): Dětská neurologie. Avicenum, Praha.

28. LESNÝ, I. (1985): DMO. Avicenum, Praha.

29. LESNÝ, I. (1987): Obecná vývojová neurologie. Avicenum, Praha.

30. LESNÝ, I. A KOL. (1993): Sensory disorders in cerebral palsy : two-point discrimination. Dev. Med.

Child Neurol., 35, p. 402-405.

31. LEWIT, K. (1996): Manipulační léčba v myoskeletární medicíně. Česká lékařská spol. J.E.Purkyně,

Praha.

32. LOMMEL-KLEINERT, E. (1997): Handling und Behandling auf dem Schoss: in Anlehnung an das

Bobath Konzept. Pflaum Verlag, Muenchen.

33. LOU, H. C. (1982): Developmental neurology. Raven Press, New York.

34. LUOMA, L. ET AL. (1998): Neuropsychological analysis of the visuomotor problems in children

born preterm at ≤32 weeks of gestation: a 5-year prospective follow-up. Dev. Med. Child Neurol., 40,

p. 21-30.

35. MATSUISHI, T. ET AL. (1998): Early intervention for very-low-birth-weight infants. Brain &

Development, 20, p. 18-21.

36. MOLTENO, CH. AT AL. (1990): Postural development in very low birth weight and normal birth

weight infants. Early Hum. Dev., 24, p. 93-105.

37. O´CALLAGHAN, M. J. ET AL. (1995): Extremely low birth weight and control enfants at 2 years

corrected age : a comparison of intellectual abilities, motor performance, growth and health. Early

Hum. Dev., 40, p. 115-125.

38. PEYCHL, I. A KOL. (1998): Dlouhodobé sledování nedonošených dětí. Neonatol. Listy, 4, p. 96-98.

39. PLANTINGA, Y., PERDOCK, J., GROOT, L. (1997): Hand function in low-risk preterm infants: its

relation to muscle power regulation. Dev. Med. Child Neurol., 39, p. 6-11.

40. POLÁČEK, K. A KOL. (1981): Fyziologie a patologie novorozence. Avicenum, Praha.

41. ROTH, S. C., BAUDIN, J., PEZZANI-GOLDSMITH, M. ET AL. (1994): Relation between

neurodevelopmental status of very preterm infants at one and eight years. Dev. Med. Child Neurol.,

36, p. 1049-1062.

42. ŘÍČAN, P., VÁGNEROVÁ, M. (1991): Dětská klinická psychologie. Avicenum, Praha.

43. SALOKORPI, T. ET AL. (1998): Neurodevelopment until adjusted age of 2 years in extremely low

birth weight infants after early intervention - a case-control study. Pediat. Rehabilitation, 2, 4, p. 157-

163.

44. SOMMERFELT, K., ELLERTSEN, B., MARKESTAD, T. (1996): Low birth-weight and neuromotor

development: a population based, controlled study. Acta Paediatrica, 84, p. 604-610.

45. SPARLING, J. W., TOL, J., CHESCHEIR, N. C. (1999): Fetal and neonatal hand movement. Physical

Therapy, 79, p. 24-39.

46. ŠIMÁNKOVÁ, N., MYDLIL, V., VÁGNEROVÁ, M. (1993): Další vývoj rizikových novorozenců.

Čs. Pediat., 48, p. 65 - 76.

47. TOUWEN, B. C. L. (1993): How normal is variable, or how variable is normal? Early Hum. Dev., 34,

p. 1-12.

48. TOUWEN, B. C. L. (1990): Variability and stereotypy of spontaneous motility as a predictor of

neurological development of preterm infants. Dev. Med. Child Neurol., 32, p. 501-508.

49. TROJAN, S., DRUGA, R., PFEFFER, J. A KOL. (1996): Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky

člověka. Grada Publishimg, Praha.

50. VLACH, V. (1979): Vybrané kapitoly kojenecké neurologie. Avicenum, Praha.

51. VOJTA, V. (1993): Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku. Grada - Avicenum, Praha.

52. VOJTA, V., PETERS, A. (1995): Vojtův princip. Grada Publishing, Praha.

53. WEISGLAS-KUPERUS, N. ET AL. (1993): Behaviour problems of very low-birthweight children.

Dev. Med. Child Neurol., 35, p. 406-416.

54. ZAFEIROU, D. I. ET AL. (1998): Using postural reactions as a sreening test to identify high-risk

infants for cerebral palsy: a prospective study. Brain & Development, 20, p. 307-311.

55. ZEZULÁKOVÁ, J. (1995): Polohové reakce ve vývoji nedonošených novorozenců do

předpokládaného termínu porodu. Neurol. Listy, 1, p. 31 -37.

56. ZEZULÁKOVÁ, J. (1996): Vývojová neurologie - význam v diagnostické praxi. Zdrav. Nov., 45, 14,

Lék. Listy p. 4.