ZEMĚPISNÉ PRÁCE TRAVAUX GÉOGRAPHIQUES Ř Í D Í RÉDIGÉS PAR

P R O F . J I Ř Í K R Á L P R O F . J I Ř Í K R Á L

1938 12

D r . K a r e l K u c h a ř

JEZERA VÝCHODNÍHO

SLOVENSKA A PODKARPATSKÉ

RUSI

LES LACS DE LA SLOVAQUIE ORIENTALE ET DE LA RUSSIE SUBCARPATHIQUE.

II./l.

Jezera Podkarpatské Rusi. — Les lacs de la Russie Subcarpathique.

S 12 vyobrazeními a mapou mimo

text. Avec 12 illustrations et 1 carte

hors texte.

B R A T I S L A V A VYDÁNO S PODPOROU ČS. NÁR. RADY BADATELSKÉ

P Ř E D M L U V A .

V úvodu k I. dílu práce Jezera východního Slovenska a Podkarpatské Rusi, jenž se týkal jezer východoslovenských eruptiv, ohlásil jsem pokračování této studie pro jezera podkarpatoruská. Z připraveného materiálu jest mi možno v tomto svazku Zeměpisných prací uveřejniti výsledky pro Sinovirské jezero, jemuž, jakožto největšímu z jezer podkarpatoruských, vyhrazen jest díl II./1 . , kdežto ostatní jezera podkarpatoruská budou popsána v závěrečném dílu II./2 .

Vydání této části bylo plně umožněno podporou z Masarykova fondu pro podporu vědeckého badání při Čs. Národní radě badatelské, za jejíž udělení vzdávám své díky. Ježto obecné metody limnologického zpracování byly dotčeny již v prvním dílu této práce, omezil jsem se z důvodů tiskových na stručnější podání pracovního postupu a výsledků práce, nežli v dílu předcházejícím. Děkuji za cenné rady pp. prof. V . Švamberovi a B. Šalamonovi, za obětavé spolupracovnictví v terénu p. dru J . Jankovi, p. respicientu pohraniční stráže J . Půžovi v Sinovirské Polaně za meteorologická pozorování na jezeře, ředitelství státních lesů a statků v Buštině za porozumění a pomoc, již mi při práci na jezeře poskytlo, a p. prof. J . Královi za zařazení této práce do Zeměpisných prací.

V Praze, dne 1 . října 1937.

Dr. K. Kuchař.

Sinovirské Ozero.

POLOHA JEZERA A JEHO OKOLÍ.

Ve sběrné oblasti Slobody, západního pramenného toku Terebly, leží pod horou Ozirnou ( Δ 15oo.2 m)1), či spíše mezi Ozirnou a vrcholy kota 1325 a kota 1237, oddělenými od Ozirny plochým sedlem na Krásné (1 148 m) a sedlem 1070 m (bar.), v nadmořské výšce 989 metrů největší jezero podkarpatoruské, Sinovirské Ozero. Podle speciální mapy 1 : 75.00ο 2) jest

5

1) Podle topografické sekce 1 : 25.ooo č. 4571/4· 2) Podle speciální mapy 1 : 75.000, č. 4571.

poloha jeho východního cípu, přirozené hráze, dána geografickými souřadnicemi φ = 48° 37 ' 5", λ = 23° 41' 18" vých. Gr.

Přístup k jezeru zprostředkuje silnice z Chustu nebo Buština na Sinovirskou Polanu, odkud dále vede cesta až po chalupy na Krasné a dále po severní straně jezerního potoka cesta, lesní správou v Sinovirské Polaně nově upravená a také pro automobily sjízdná až k jezeru. Na východním břehu jezera stojí otevřený dřevěný srub osmibokého pravidelného půdorysu, jak jest zakreslen na připojené mapové příloze. Ubytování jest možné jednak v chalupách na Krasné nebo v nové chatě chustského odboru Klubu čs. turistů, postavené r. 1937, na naší mapě dosud nezakreslené. Za našeho pobytu chata ještě nestála, na jezeře dávno nebyl člun, který tam svého času měl k disiposici Czirbusz,3) a musili jsme se tedy spokojiti s vorem, který nám dala zhotoviti správa st. lesů v Buštině a s druhým, který jsme postavili sami. Práce s těmito plavidly, těžkými a těžko ovladatelnými, byla značně obtížná, nehledě k tomu, že vory z tvrdého a mokrého dřeva nesnášely většího zatížení.

JMÉNO JEZERA.

Na speciální mapě 1 : 75.000 s německou a na nové s českou nomenklaturou jest jezero označeno pouze jako Ozero. Stejně jest tomu na katastrální mapě i v parcelních protokolech. V literatuře se o něm mluví opět pouze jako 0 „ozeru", nanejvýše s přívlastky Toruňské nebo Sinovirské. V literatuře maďarské bylo nazýváno po hoře Ozimé Ozernyató. Vytékající potok, na topografickém plánu Ozirňa, bývá nazýván Ozeranka, v katastrálním protokolu Ozirňa. Názvu ozero neužívá se však v krajině pouze pro tuto přirozenou vodní nádrž, nýbrž i pro umělé nádrže, takže považujeme za nutné přidati objektu vysvětlující přívlastek a volíme název Sinovirské Ozero podle obce Sinoviru či spíše Sinovirské Polany, v jejímž katastrálním území jezero leží. Bohužel ani toto označení není jednoznačným, neboť v katastru obce Sinovir a Koločava přicházejí části obcí i vodní nádrže zvané „ozero", takže nejpřiléhavějším pojmenováním by bylo Sinovirské Ozero v údolí Slobody, kde jest toho jména jediným. Název Toruňské ozero nepřijímáme z důvodů hydrografické příslušnosti povodí.

ROZLOHA JEZERA.

Z mapy katastrální 1 : 2.88ο můžeme určiti rozlohu jezera planimetricky. Vychází nám 7,0884 ha, podle parcelního protokolu katastr. území Sinovirská Polana z r. 1904 jest výměra jezera (čís. kat. parc. 1329) 12 jiter 481 čtver. sáhů, tedy 7 ,0780 ha.4) Druhým mapovým pramenem jest topografický plán 1 : 25 .ooo, na němž jsme stanovili planimetricky rozlohu hladiny 7, 1499 ha.

3) Czirbusz G., Az Ozernya-tónál — (Am Ozernya-See), Jahrbuch d. ung. Karpathenvereines, XXVII., 1900, 118—121 (135—138).

4) Podle sdělení Archivu map katastrálních v Užhorodě.

6

tedy vesměs údaje sobě velice blízké. Ve srovnání s naší mapou se jeví značné rozdíly mezi obrysem jezera nově získaným a obrysem katastrálním (viz obr. 2). Ukazuje se, že jezero za maximálních vodních stavů, na něž byla redukována naše mapa, má rozlohu daleko menší, nežli vychází z katastrálních pramenů, totiž 6,113 8 ha.

Vedle hodnot, získaných planimetricky, třeba zde zaznamenati údaj Czirbuszův, v literatuře ojedinělý, 10 jiter (hold = 5 ,990 ha), který jest skutečnosti bližší nežli rozlohy jezera v úředních pramenech.

NADMOŘSKÁ VÝŠKA JEZERA.

Abychom revidovali nadmořskou výšku jezera, udávanou na úředních mapách v hodnotě 989 metrů, vycházeli jsme od nivelační značky č. 77 na jižní straně řecko-katolického kostela v obci Sinovir, jíž přísluší kota 643,1969 m.5) Barometrickým měřením po polygonální trati Sinovir-Sinovirská Polana-Sinovirské Ozero určili jsme nadmořskou výšku hráze jezera rovnou 993 metrům a získali jsme při tom i nadmořské výšky důležitějších mezibodů této trati, jako ústí jezerního potoka do údolí Slobody, pro nějž má Czirbusz kotu 889 m (podle nás 885), dále vývěru jezerního potoka (963 m), zmíněné již přirozené hráze jezera a konečně hladiny jezerní, jež za vysokých vodních stavů leží i podle našich barometrických měření ve výšce udávané úředními mapami. Všechna měření byla konána mezi údolím Slobody a jezerem osmkráte, měření mezi základní nivelační značkou a údolím Slobody dvakráte. Pro výpočet nadmořské výšky používali jsme opět vzorce Liznarova.

HLOUBKA JEZERA.

V literatuře se většinou shledáváme s upřílišněnými údaji hloubkovými, stejně jako tomu bývalo u všech našich jezer dříve, nežli byla na nich podnik-nuta podrobná měření. Czirbusz uvádí, že hloubka kolem ostrova jest 25 metrů, jinde 20—4o metrů, jak zjistil pomocí sítí na chytání pstruhů. Místní obyvatelstvo i lesní úředníci odhadují hloubku jezera na 4o—5o metrů. Našimi měřeními zklamali jsme opět tato očekávání a největší hloubku jezera nalezli jsme pouze 20 ,6 metrů.

SBĚRNÝ BASIN JEZERA.

Sinovirské Ozero sbírá povrchovou vodu pouze z malého povodí trojúhel-níkového tvaru, v jehož jednotlivých vrcholech ční nejvyšší body povodí: Ozirna

5) Podle sdělení Vojenského zeměpisného ústavu v Praze.

7

15oo m, Stenešur 1237 m a Krasna 1325 m. Κ východu směřující rozsochou Ozirny dělí se toto povodí na sběrnou oblast severního a jižního basinu jezerního a tato rozsocha postupuje dále i v reliefu jezerního dna mezi body I a O našeho plánu. Jezero samo leží v místech, kde se stýkala dvě údolí, jedno začínající se ve výšce nad 14oo metry na východním svahu Ozirny a druhé přicházející ze sedla mezi Ozimou a Stenéšurem (1070 m).

Sběrná oblast severního basinu jezerního zasahuje až na vrchol Ozirny a jest rozlohou daleko větší ( 1 ,74 qkm) nežli povodí jižního jezerního basinu, jež má jen o,63 qkm. Pro povodí severní části jezera jsou typickými rozsáhlé partie v nadm. výšce sedla na Krasné (114o—1160 m), exponované k jihovýchodu. Povodí jižní části jezera má převážnou exposici k severu. V této exposici a z ní na jaře vyplývajících hydrografických poměrech vidíme dále vysvětlení určitých fysických vlastností jezerní vody.

Rozloha jednotlivých výškových stupňů v obou povodích jest následující: S J

do 1000 nu incl. jez. 1000—1o4o m incl. jez. 1o4o—1080 m incl. jez. 1080—1120 m incl. jez. 1 120—1160 m incl. jez. 1 160—1200 m incl. jez. 1200—1240 m incl. jez. 1240—1280 m incl. jez. 1280—1320 m incl. jez.

1320—136o m incl. jez. 136o—14oo m incl. jez.

14oo—144o m incl. jez. 144o—148o m incl. jez.

nad 148o m incl. jez.

0,078 qkm 0,154 qkm 0,189 qkm 0,309 qkm

0,514 qkm 0,135 qkm 0,1 19 qkm 0,1o3 qkm o,o41 qkm

0,026 qkm 0,026 qkm 0,020 qkm 0,019 qkm 0,008 qkm

0,o84 qkm 0,139 qkm 0,138 qkm

0,120 qkm 0,117 qkm

0,020 qkm 0,016 qkm

celkem 1 ,739 qkm o,633 qkm celé povodí jezera 2,372 qkm

Sinovirské Ozero leží v západní části pohraničního pásma Gorgan na roz-hraní dvou orografických celků, jež jsou spolu spojeny sedlem o nadmořské výšce 1 1 48 m a odděleny od sebe údolími Lopušné (levý pramenný tok Riky) a jezerního potoka (přítok Terebly). Pro vznik jezera mohl by se zdáti rozhodujícím průběh linie směru SZ — JV, do kterého zapadají zmíněná údolí, jakož i dále od severozápadu přicházející údolí Pryslipu (pravostranného pra-menného toku Riky). Nechceme však převáděti vznik jezera na příčiny tek-

8

tonické, poněvadž geologický výzkum této oblasti není ještě skončen a sesutí, o kterém mluvíme při vzniku jezera, může býti lokálního významu.

Severně od zmíněné dělící čáry ležící orografická jednotka dosahuje Vyškovským Gorganem výšky 1441 m a upíná se k sousedním skupinám sedly o výši 933 m na severozápadě v prameništi Torunčaku a Bahna na státní hranici, sedlem o výšce 990 m na severovýchodě v prameništi Mizuňky (Roztoky) a Čorné Roztoky a konečně druhým pohraničním sedlem o výšce 1010 m v prameništi Slobody, východně od málo vyššího sedla Torsa.

Celé území této skupiny má rozlohu 76,967 qkm a z toho připadá na výšku nad 600 m nad 700 m nad 800 m nad 900 m nad 1000 m

76,921 qkm, 74 ,436 qkm,

68,349 qkm, 50,940 qkm, 31 ,770 qkm.

nad 1 100 m nad 1200 m nad 13oo m nad 14oo m

13 ,331 qkm, 4,371 qkm, 1 , 141 qkm,

0,146 qkm,

Jižně od dělící čáry leží skupina dosahující nejvyšší výšky v Ozirně (15oo m) a ohraničená na jihozápadě údolími Bystré (levostranný přítok Riky) a Studeného potoka (pravostranný přítok Terebly).

Území toto má rozlohu 59,580 qkm a z toho připadá na výšku nad 600 m nad 700 m nad 800 m nad 900 m nad 1000 m

57,577 qkm, 54,281 qkm, 46,553 qkm, 36,349 qkm, 24,8o1 qkm,

nad 1 100 m nad 1200 m nad 13oo m nad 14oo m nad 15oo m

14 ,794 qkm, 6,737 qkm, 2,407 qkm, 0,771 qkm, 0,017 qkm,

Skupina tato nedá se dobře odděliti od masivu Kamjanky ( 1579 m), ležící dále k jihozápadu až po upínací sedlo Obnožanského vrchu a sedlo 875 m. Tato poslední skupina měří 44,4375 qkm a to v nadmořské výšce

nad 700 m nad 800 m nad 900 m nad 1000 m

41 ,788 qkm, 34,616 qkm, 27 ,484 qkm, 20 ,869 qkm,

nad 1 100 m nad 1200 m nad 13oo m nad 14oo m nad 15oo m

14 ,439 qkm, 9,771 qkm, 5 ,214 qkm, 2,374 qkm, o,366 qkm,

V celku pohybujeme se tedy v okolí jezera stále ve středních typických výškách, neboť v celém tomto území jest rozloha jednotlivých výškových stupňů následující:

9

Vyškovskyj

Gorgan Ozirna Kamjanka Celek do 5oo m

600-700 m 700-800 m 800-900 m 900-1000 m 1000-1100 m

1 100- 1200 m 1200- 13oo m 1300-1400 m 1400-1500 m

nad 1500 m

o,o45 2 ,486 6 ,086 17,409 19,170 18,439 8,96 1 3,23o

0 ;995 0, 146

-,-

0,06 3,23 7,9 1 22,62 24,90 23,96 11,64

4 ,20 1 ,29 0, 19

-,-

2,002 3,296 7,729 10,204 11,548

10,007 8,o55 4,33 1 1 ,6 37 0,754 0,017

3,36 5,53 12 ,97

17,13 19,38 16,80

13 ,52 7 ,27 2,75 1 , 26 o,o3

-,- 2,649 7 , 172 7 , 132 6,6 15

6 ,429 4 ,669

4 ,556 2 ,84 1 2 ,008

o,366

-,- 5 ,96 I6,I4

16 ,o5 14 ,89

14 ,47 10,51

10,25 6,39

4,52 0,82

2,047 8,432

20 ,987 34,746

37,333 34 ,875 21 ,684

12 , 1 17 5 ,472 2 ,908 0,382

1,13 4 ,66

1 1 ,6 ο 19 ,20 2o ,63 19 ,27 1 1 ,98 6 ,69 3 ,02 1 ,6 1 0,2 1

Celkem 76,96 7 100 ,00 59,58o 100 ,00 44,437 100,00 180 ,984 100,00

Jezero samo leží v pásu masivních pískovců středního nebo spodního eocenu (horního oligocenu podle mapy Posewiczovy6), které se objevují ještě jednou jako souběžný pás tvořící masiv Kamjanky. Mezi ně vkládá se pás krosňanských a menillitových vrstev svrchního oligocenu nebo eocenu (eocenu podle mapy Posewiczovy) a tento pás přichází opět v pramenné oblasti Slobody.

6) (Posewicz), maďarská geologická mapa 1 : 75.000 Ökörmezö-Tuchla, Budapest, 1 9 1 1

10

A. MORFOGRAFICKÁ ČÁST.

URČENÍ PŮDORYSU JEZERA.

Dříve, nežli jsme přistoupili k měřením hloubkovým, určili jsme půdorys jezera, nechtějíce spoléhati na obrys břehů podle katastrální mapy. Po jeho obvodu osadili jsme 19 bodů kůlovými značkami, z nichž bod A a Q a 20. bod na ostrůvku O byly pro nás stanovisky, odkud byly zaměřeny ostatní body břehu. Schema zaměřovacích prací obsahuje připojený obr. 3 . Základnou těchto měření byla strana OA, která byla změřena strunovým drátem a nalezena pro ni délka 102,456 m. Magnetický azimut této strany v bodě A jest 273° 58' 1o". Měřeno bylo cestovním theodolitem Sartoriovým a výsledky možno považovati za dostatečně přesné, ač závěr úhlů mohli jsme kontrolovati pouze v trojúhelníku OQA, kde při vrcholu O naměřen horizontální úhel 1o4° 18' 19" , při vrcholu Q 36° 42' 36" a při vrcholu A 38° 59' 5".

Pro ostatní body obvodu jezera zaznamenáváme v následující tabulce směrové úhly jednotlivých visur z bodů O, A anebo Q, počítaných ve směru ručiček hodinových od směru kladné části osy y. Všechny tyto úhly se mění v magnetické azimuty těchto visur, přičteme-li k nim úhel 3° 58' 10".

11

2. Srovnání půdorysu Sinovirského Ozera podle katastrální mapy a podle našeho měření.

Bod S měrový úhel x y. A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T

9o° oo' oo" 105°5o '35" 142°26 '9" 181 °5o'13" 196°9 ' 12" 208°10 '5 '

232°51 '00" 244°35 '16" 256°1 1 '49"

259°14 '8" 260°20 '3 1" 271 °14 '53" 286°25 '9"

295°39 'oo"

316°45 ' 18" 345°41 '41" 27°26 '41" 47 032 '27" 67°18 ' 14"

128°59 '5"

191 °46'27"

208°35 '5" 21O°00 '43" 221°25 '29" 233°57 '9"

238°10 '26" 261°37'37" 264°38'16" 165°41 '4 1 "

140°52 '38" 2o1°48 '34" 2260 17 '49" 228°17 '53"

230°49'59" 245°53'00"

270°00 '00" 2900 29'46"

3O8°59'5" 335°4 '14"

346°19'4o" 6°18 '36"

— — — — — — — — — — — — — — —

102 ,456 m 133 ,20ο m 67,392 m

3,24o m 35,64o m 79,272 m

147,960 m 112,752 m 101 ,376 m 142,776 m 222,120 m 188,352 m 245,3o4 m 188,496 m

0,000 m 102 ,456 m 26,640 m 54 ,144 m 83,88o m

107,424 m

— — — — — — — — — —

0,000 m 37,800 m 87,624 m 101 ,016 m

123,o48 m 148 ,o32 m 112, 1o4 m

53 ,568 m 24,912 m 27,144 m 37,800 m

4,1ο4 m 72,288 m 89,280 m

0,000 m 108,936 m 104,427 m 1o4,256 m

76,752 m 44,928 m

Ve schematu obr. 3 . jsme zakreslili i směr magnetického i geografického meridiánu v bodě O v jedno, vzhledem k nepatrné hodnotě magnet. deklinace. V bathymetrickém plánu 1 :2000 jest čelá kresba orientována ke geografickému severu, při čemž jsme přijali magnetickou deklinaci místa pro epochu 1934, 5 v hodnotě — 0°4 ' .

Detail břehu byl zakreslen vložením dalších pomocných bodů mezi původních 19 způsobem vyloženým v prvním dílu této práce. Výsledky byly vykresleny

12

3. Schéma určení půdorysu Sinovirského

ve čtyřnásobném měřítku katastrálním (1:720) a do této kontury byla dále kreslena bathymetrická náplň.

HLOUBKOVÁ MĚŘENÍ.

Všechna hloubková měření provedli jsme v červnu 1934 se stejnou aparaturou jako na východoslovenských jezerech. Měřeno bylo opět ve vzdálenostech po 10 m podél profilů, jejichž seznam jest dále uveden i s hloubkami podél nich naměřenými a redukovanými na vysoký stav vody. Tímto stavem nemůžeme rozuměti na Sinovirském Ozeru niveau hráze, jež jest zde přirozeným valem mnohem vyšším, nýbrž ono niveau, kterého hladina skutečně dosahuje zpravidla za nejvyšších vodních stavů a jež lze zjistiti podle zřetelných pedologických a vegetačních znaků břehu. Pro eventuální pozdější měření jsme tento stav osadili značkou na těžko přístupném ostrůvku v jezeře.

1. Profil O—A:

O (10 m) 2.20, 4.90, 7.90, 1o .5o, 9.90, 8.40, 7.20, 5.60, 3.4ο, o.3o, (3 m) A.

2. Profil O—B:

O (10 m) 2.10, 4.80, 8.4o, 13.90, 13.8o, 12.80, 10.—, 7.60, 6.4o, 5.3o, 3.80, 2.80, 1.70, (8 m) B.

3. Profil O—C:

O (10 m) 2.5o, 5.90, 1 1 .10, 16.90, 17.70, 16.20, 12.10, 8.—, 5.4o, 3.— (10 m) C.

4. Profil O—D:

O (10 m) 2.60, 7.20, 12.20, 15.1O, 12.90, 8.—, 6.5ο, 3.6ο, 2.5o, (11 m) D.

5. Profil O—F:

O (10 m) 1.5o, 4.—, 5.90, 9 .5o, 13.—, 13. 1o, 8.5o, 5.90, 3.90, 3.20, 2.70, 2.3o, 2.—, 1.20, o.5o (18 m) F.

6. Profil O—G:

O (10 m) 0.90, 2.60, 3.80, 4.60, 5.ΙΟ, 5.60, 5.90, 6.—, 5.70, 4.80, 3.4o, 3.20, 2.60, 2.10, 1.60, 1 .— (26 m) G.

7. Profil O—H:

O (20 m) 2.10, 2.90, 3.4o, 4.—, 4.10, 4·—, 4.10, 4.—, 3.4ο, 2.4o, (15 m) H.

8. Profil .O—I:

O (20 m) 1.3o, 1.90, 2.80, 2.80, 2.5o, 2.3o, 2.—, 1 .20, (16 m) I.

1 3

9· Profi l Ο—L:

Ο (20 m) 1.60, 2.70, 3.3ο, 3.8ο, 4·—, 3.90, 3.8ο, 4 .1ο, 4·4ο, 4·8ο, 5.—, 5.—, 4·8ο, 4.20, 3.—, 1.70 (21 m) L.

10. Profil Ο—Μ:

O (2ο m) 2.—, 3.20, 3.9ο, 5.1ο, 6. 1 ο 7·—, 8.—, 8.8ο, 9.20, 9·70, 9·70, 8.4ο, 6.90, 5.20, 3.8ο, 2.8ο, 2.20, 1 .8ο, 1 .4ο, (56 m) Μ.

11. Profil Ο—Ν:

Ο ( 1 ο m) 0.90, 2.60, 3.4ο, 4.1Ο, 5.6ο, 7 .4ο, 9·4ο, 10.70, 12.1ο, 12.5ο, 12.3ο, 1 1 . 6ο, 1ο .3ο, 7 .40 , 4.70, 2.90, 2.6ο, 2.20, 1 .6ο (18 m) Ν.

12. Profil Ο—Ρ:

Ο ( 1 ο m) 2.—, 4·70, 8.—, 11.90, 15.20, 18.—, 18.5ο, 17.20, 14·70, 1 1 . 3ο, 8.6ο, 6.20, 4.20, 2.4ο ( 1 ο m) Ρ.

13. Profil O—Q:

Ο ( 1 ο m) 2.5ο, 6.1ο, 1ο .8ο, 16.1ο, 20.—, 20.20, 16.—, 9·5ο, 5.20,

1. 9o (7 m) Q.

14. Profil O—R:

O (10 m) 2.3o, 6.10, 1 1 . 5o, 18.40, 19.10, 19.60, 18.80, 16.—, 11.—, 6.90, 2.— (7 m) R.

15. Profil O—S:

O (10 m) 1.60, 5.20, 8.20, 10.—, 11. — , 14.6o, 14.5o, 11.—, 7.20, 4.—, 1 .—, (5 m) S.

16. Profil O—T:

O (10 m) 1.70, 3.80, 5.5o, 8.10, 9.60, 7.60, 6.60, 5.70, 4.3o, 2.90, (17 m) T.

17. Profil A—G:

A (20 m) 5.80, 8.—, 1ο .3ο, 13.20, 14.90, 16.60, 17.40, 17.20, 16.20, 14.70, 14.—, 14.—, 12.70, 8.70, 7.60, 6.20, 5.3o, 4.5o, 3.60, 3.—, 2.5o,

2. —, 1.5o, (34 m) G.

18. Profil A—N:

A (10 m) 2.40, 4.5o, 5.5o, 6.4o, 8.—, 10.10, 7.5o, 9.—, 11.10, 1 1 . — , 11.70, 14.—, 16.—, 18.—, 18.—, 17.—, 16.20, 15.4o, 13.90, 12.4o, 1 1 . 4o, 10.—, 7.50, 5.— N.

19. Profil A—P:

A (10 m) 2.20, 4.10, 4.90, 6.—, 7.20, 8.3o, 1ο .5ο, 13.20, 18.8ο, 20.20, 20.60, 20.3o, 20.— 17.90, 14·6ο, 12.8o, 10.10, 8.—, 6.5o, 5.3o, 4.—, 2.60 ( 1 4 m) P.

1 4

Celkem bylo sondováno na 259 místech podél 19 profilů, vždy ve vzdálenosti 10 metrů, takže, přičteme-li asi 4o měření kontrolních a sondy, při nichž byly současně určovány fysikální vlastnosti jezerní vody, připadá jedno měření na plochu 2o4 m 2.

Největší jezerní hloubku našli jsme v severním basinu, 20 ,6 metru; v basinu jižním dosahuje dno nanejvýš 17,7 metru.

VÝSLEDKY PLANIMETRICKÝCH MĚŘENÍ.

Na bathymetrickém plánu zjistili jsme planimetrováním Coradiho diskovým planimetrem odděleně výměry jednotlivých isobath severního i jižního basinu jezerního. V částech jezera mělčích nežli 9 m byl za dělítko mezi oběma basiny vzat práh mezi bodem I a O, jehož nejnižší místo jest jen 2,8 m pod hladinou, a sedlovitá část jezerního dna mezi bodem O a A, jež leží 8 ,5 m pod hladinou. Pro jednotlivé basiny a pro celek získali jsme takto výsledky dále uvedené:

Isobatha: Severní basin: Jižní basin: Celé jezero:

0 m (břeh) 1 m 2 m 3 m 4 m 5 m 6 m 7 m 8 m 9 m 10 m 1 1 m 12 m 13 m 14 m 15 m 16 m 17 m 18 m 19 m 20 m

34 .269 m2 28.767 m2 24 .606 m2 20 .822 m2

18 .21 1 m2 15 .980 m2 13 .957 m2 12 .329 m 2 10.971 m2 9 .679 m2

8.466 m2 7 .244 m2 6.163 m2 5. 1 12 m2

4.408 m2 3 .799 m2 3.224 m2 2.749 m2 2.221 m2 1 .539 m 2

791 m2

26 .812 m2 23 .2o5 m2 2o.36o m2 16. 15o m2 13 .o48 m2 1 o .8o3 m2 8 .723 m2 7. 126 m2 5.864 m2

4.904 m2 4.090 m2 3.382 m2

2.868 m2 2.401 m2 1 .827 m2 1 . 1 18 m2

658 m2 248 m2

61 .081 m2 51 .972 m2

44.967 m2 36.972 m2

31 .259 m2 26 .783 m2 22 .680 m2 19 .455 m2

16 .835 m2 14.583 m2 12.556 m2

10.626 m2 9 ·ο31 m2

7 ·513 m2 6.235 m2 4.917 m2 3.882 m2

2.997 m 2 2.221 m2 1 .539 m2

7 9 1 m2

Ostrůvek ve středu jezera má plochu 57 m2. Tuto jest třeba přičísli k ploše O-metrové isobathy, abychom obdrželi plochu celého jezera 6,1 1 38 ha, kterou jsme již uvedli jako náš výsledek v úvodní kapitole.

1 5

Jednotlivým hloubkovým stupňům náležejí pak tyto absolutní a poměrné rozlohy:

Hloubkový stupeň

Severní basin Jižní basin Celé jezero

m2 % m2 % m2 % do 1 m

1—2 m 2—3 m 3—4 m 4—5 m 5—6 m 6—7 m 7—8 m 8—9 m 9—1om 1o—11 m

11—1 2 m 1 2 — 1 3 m 13—14 m

14—15 m 15—16 m 16—17 m 1 7 —18m 18—19m

1 9 —20 m pod 20 m

5.5o2 4.161

3 .784 2.61 1 2.231 2.023 1 .628

1 .358 1 .292 1 .213 1 .222 1 .081 1.051 704 609 575

475 528 682 748 791

16,o55 12 ,142 1 1 ,042 7,619 6,51o 5,9o3 4 , 7 5 1 3,963 3,77o

3,540 3,566 3, 154

3 ,067 2,o54

1,777 1 ,678

1,386 1 .541 1 ,991 2, 183 2,3o8

3 .607 2.845 4.210 3.102 2.245 2.080 1 .597 1 .262

960 814 708 514 487 574 709 46o 41o 248

- - -

13 ,453 10,61 1

15 ,702 11 ,569

8,373 7,758 5,958

4,707 3,58o 3,o36

2,641 1 ,917 1 ,742 2, 141

2,644 1 ,716 1 ,529

0,925 - - -

9 ·109 7.006 7·996 5.713

4.476 4.1o3 3.225

2.620 2.252 2.027 1.930 1 .595 1.518

1 .278 I.3I8

1 .o35 885

776 682 748 791

14 ,913 1 1 ,470 13,o88

9,353 7 ,328 6 , 7 1 7 5 ,280 4,289 3,687 3,3 19 3,16o 2,61 1

2,485 2,092 2, 158 1 ,694 1 ,449 1 ,270 1 , 1 17

1 ,225 1 ,295

34 .269 100 ,000 26 .812 100 ,000 61 .081 100 ,000

BATHYMETRICKÝ PLÁN.

Konstrukci bathymetrického plánu jsme provedli v měřítku 1 :720 na zmí-něném již novém půdorysu jezera. Podkladem pro konstrukci isobath byly profily konstruované z naměřených hodnot v horizontálním měřítku 1 :720 a v 1o-násobném převýšení, jež jedině dovolují křivkovou interpolaci bodů, náležejících isobathám dělitelným 1 m. Z těchto profilů byly body jednometrových isobath přeneseny do plánu a v něm zakresleny i upínací body profilů, jež se shodují se základními body, sloužícími k určení půdorysu jezera. Originální kresba byla při reprodukci zmenšena na měřítko 1 :200ο, obvykle užívané pro jezera těchto rozměrů. Definitivně byla vybarvena 5 modrými tóny pro stupně 5-metrové.

16

PROSTOROVÝ OBJEM A STŘEDNÍ HLOUBKA JEZERA.

Stejně jako v prvním dílu této práce dali jsme i zde přednost grafické metodě pro určení prostorového objemu a střední hloubky jezera před metodami počtářskými, jež uvádíme jen pro kontrolu hodnot vycházejících z hypso-grafické křivky.

Příčný profil jezerní pánví, jak jej podává obr. 4·, jest konstruován až z hotového plánu a zachycuje názorně nejhlubší místa obou dílčích basinů i ostrov v jezeře, vlevo hlubší severní a vpravo mělčí jižní basin.

4. Přímý profil Sinovirským Ozerem (4x převýšeno).

5. Hypsografická křivka Sinovirského Ozera.

1 7

Hypsografická křivka pro Sinovirské Ozero, v připojeném obr. 5. zmenšená na 1/8, původně kreslená tak, aby 1 mm na ose h (osa hloubek) vyjadřoval 1/3o m hloubky a 1 mm na ose p (osa ploch) 1oo m2 plochy, dovoluje nám určiti prostorový objem, neboť pak 1 mm2 plochy hypsografickou křivkou a jejími osami uzavřené představuje 3,3 m3 prostorového objemu.

Z hypsografické křivky dostáváme planimetrováním celé její plochy prostorový objem celého jezera, ale možno určiti i technicky důležité prostorové objemy jednotlivých vodních vrstev, jestliže určíme plochy omezené sousedními pořadnicemi p, obloukem hypsografické křivky a osou h.

Takto vychází nám pro vrstvu: 0—1 m 1—2 m 2—3 m 3—4 m 4—5 m 5—6 m 6—7 m 7—8 m 8—9 m 9—1o m 1o— 1 1 m

55 .935 ,o m3 48.764,3 m3

4o.56o,o m3 34.o59,o m3 28.983,3 m3 24.596,7 m3 20.969,3 m3 18.082,3 m3 15 .662,7 m3 13 .53o,o m3 1 1 .55o,o m3

15 ,699% 1 3 ,687% 11 ,384% 9,559% 8,135%

6,903% 5,886% 5,075% 4,397% 3,799% 3,241 %

11 —1 2 m 1 2 — 1 3 m 1 3 — 1 4 m 14—15 m 1 5 — 1 6 m 1 6 — 1 7 m 1 7 — 1 8 m 1 8 — 1 9 m 1 9 —20 m pod 20 , m

celé jezero

9.861 ,7 m3 8.070,0 m3 6.932,3 m3 5.491 ,o m3 4.160,0 m3 3.376,7 m3 2.55o,7 m3

1 .839,3 m3 1.135,6 m3

275,0 m3

356.285 ,o m3

2,768 % 2,265 % 1 ,918 % 1 ,541 % 1 , 167 %

0, 948 % 0,716 % o,516 % 0,319 % 0,077 %

100 ,000 %

Za nejvyššího vodního stavu mívá tedy jezero 356.285 m3 vody, podle vzorců citovaných v I. díle této práce vycházejí hodnoty pro objem V 1 = 357·932 m3, V2 = 356.876 m3 a V3 = 354.467 m3. '

Vedle těchto souborných výsledků pro celé jezero není bez důležitosti, uvedeme-li ještě krychlové objemy oddělených basinů v hloubce větší nežli 8 ,5 m, jež představují, jeden nebo druhý, těžko zužitkovatelné residuum vodních zásob:

Severní 8,5—10 m 10—1 6 m 1 5 —20 m pod 20 m

úhrnem

basin : 14 .070,0 m3 28.920,0 m3 1 1 .902,5 m3 275,0 m3

55.167,5 m3

Jižní ba v týchž hloubkách v týchž hloubkách pod 15 m

úhrnem

sin : 7.006,7 m3 1 2 .885,o m3 1 . 160 ,0 m3

21 .o51 ,7 m3

Hypsografická křivka Sinovirského Ozera má jednoduchý tvar, nikoli však onen typický s jediným inflekčním bodem, který by dovoloval mluviti o určité hloubce jako střední ve statistickém slova smyslu. S hloubkou ubývá plochy isobath čím hlouběji tím pozvolněji, pouze v pobřežních partiích a to zejména v jižním basinu se projevuje nepatrné spomalení v ubývání ploch isobath mezi 1 a 2 metry, vyvolané příkřejším sklonem jezerního dna v těchto hloubkách. Uvádíme-li i zde střední hloubku jezera hs, pak jest to pouze ona hodnota,

18

která nám vychází jako podíl prostorového objemu V a výměry jezera Ρ. Z objemu vycházejícího z hypsografické křivky dostaneme

hs = 5 ,83 metrů,

z výsledků V 1 až V3 výše uvedených hodnoty o málo odchylné h 1 = 5,85 m h2 = 5 ,83 m, h3 = 5,8o metrů.

Pro možnost srovnání s jinými jezery zbývá nám ještě uvésti hloubku pοlο-vičního arcálu, která jest u Sinovirského Ozera cca 4,2 a hloubku polovičního obsahu, jež jest cca 4 m. Poměr první k maximální hloubce jest 20.39%, druhé 19,42%. Při poklesu hladiny se tedy zmenší plocha jezera i jeho obsah velice citelně, při poklesu o 4 metry se zmenší obojí na polovinu, takže za suchých letních období, kdy hladina skutečně značně poklesá, možno počítati s krychlovým objemem značně nižším.

TVAR JEZERA A JEZERN1 PÁNVE.

Již několikráte jsme se zmínili o dvojdílnosti jezerní pánve a pro severní a jižní basin, o jejichž existenci se přesvědčíme jediným pohledem na hypsografický plán, jsme uvedli odděleně některé charakteristiky. Tato dvojdílnost se projevuje již na obrysu břehu, jehož nejbližší body ve směru východ—západ se sbližují na 195 metrů, ač délka severního basinu jest 354 m a jižního 276 metrů, a dále na rozvoji jednotlivých isobath.

Až do hloubky 8 metrů, uvažováno souborně, mají isobathy délku O a rozvoj R: Isobatha O R Isobatha O R 0 m 1 m 2 m 3 m 4 m

1223 ,1 m 1o58,4 m 967,5 m

1184,4 rn 965,7 m

(28,8) (51,3 )

( 102,6)

142,89 % 137 ,3 1 % 142,35 % 173 ,76 % 153,90 %

5 m 6 m 7 m 8 m

917 ,1 m 861,3 m

814,5 m 804,6 m

158 ,o8 % 161 ,33 % 164,73 % 174,93 %

Severní basin Jižní basin: 9 m 10 m 11 m 12 m 13 m 14 rn 15 m 16 m 17 m 18 m 19 m 20 m

447,3 428,4 394,2 365,4

324,9 304,2 285,3 259,2 243,9 216,0 184,5 126,0

128 ,26 % 131 ,34 % 13o ,65 %

131 ,3o % 128 ,19 % 129,25 % 13o,58 %

128 ,78 % 131 ,23 %

129,29 % 132,67 % 126,38 %

9 m 10m 11 m 12m 13 m 14 m 15 m 16 m 17 m

332, 1 312,3

267,3 243,9 225 ,o 199,8 147,6 94,5 39,1

133 ,78 % 137 ,79 % 129,66 % 128 ,47 % 129,53 % 131 ,86 % 124,91 % 103 ,91 % 102,01 % ,

19

v závorkách isobathy ostrova

Největší rozvoj mají isobathy obepínající oba basiny, daleko menší jest rozvoj isobath pod 9 metry hloubky. Podle vzniku každá z obou pánví jest až do maximálních hloubek 2 0 , 6 m v severní a 1 7 , 7 m v jižní pokračováním údolních čar, jež při soutoku byly zasuty přirozenou hrází. O sklonu těchto původních údolních čar nemáme dat, jest však jisto, že po vzniku jezera byl modifikován a že zejména ploché části západních zálivů byly vytvořeny zanášením a zarůstáním těchto jezerních partií.

Tak zvaný střední sklon, počítaný podle vzorce Penckova, vychází pro hloub-kový stupeň: 0 —1 m 1 — 2 m 2 — 3 m

7 ° 2 3 ' 8 ° 5 1 ' 8 ° 1 '

3 — 4 m 4 — 5 m 5 — 6 m

1 0 ° 3 9 ' 1 1 ° 5 2 ' 1 2 ° 1 4 '

6 — 7 m 7 — 8 m 8 — 9 m

1 4 ° 3 4 ' 17° 1ο' 1 9 0 2 2 '

dále pak v severním basinu v jižním basinu: 9 —10 m 10— 1 1 m 1 1 — 12 m 12—1 3 m 1 3 —14 m 1 4 —15 m 1 5 — 1 6 m 1 6 — 1 7 m 1 7 — 1 8 m 1 8 — 1 9 m 1 9 —20 m pod 20 m

1 9 ° 5 1 ' 1 8 ° 36' 19° 25 ' 1 8 ° 1 1 ' 2 4 ° 3 ' 2 5 ° 4 9 ' 2 5 ° 20' 2 7 ° 5 4 ' 2 3 ° 3 2 ' 1 6 ° 22' 1 1 ° 4 3 ' 2 ° 4 4 '

9 —10 m 10— 1 1 m 1 1 — 12 m 12—1 3 m 1 3 — 1 4 m 1 4 — 1 5 m 1 5 — 1 6 m 1 6 — 1 7 m pod 1 7 m

2 1 ° 3 5 ' 22° 15 ' 2 6 ° 2 6 ' 26° 39' 20° 1 8 " 1 3 ° 4 6 ' 1 4 ° 4 3 ' 9 ° 3 5 ' 4 ° 12'

Jezero má tedy v celku sklony dna velice značné a to již v pobřežních partiích. V severním basinu se začínají veliké sklony (přes 2 0 ° ) od hloubky 13 m až do 1 8 m, jižní basin má největší sklony mezi 1 1 až 13 metry. Nejspodnější partie (pod 2 0 m) v severním basinu jsou daleko plošší, nežli dno basinu jižního (pod 1 7 m). V pobřežních částech se projevuje značný sklon severního a jižní-ho břehu, který zastírá daleko plošší zálivy, v horních částech jezera. Poněvadž se sklon jezerního dna v témže hloubkovém stupni značně mění, saháme pouze neradi k charakterisování tvaru jezerního dna t. zv. středním sklonem a činíme tak jen proto, abychom uvedli data obdobná jiným limnologickým pracím.

Pro celé jezero ze vzorce Finsterwalderova vychází sklon jezerního dna

N = 1 2 ° 4 5 ' .

2 0

Β. HYDROGRAFICKÁ ČÁST.

TEPLOTA JEZERNÍ VODY.

Teplotná měření jsme konali na tomto jezeře po prvé vůbec. V literatuře nenacházíme alespoň žádné zmínky, že by tu bylo měřeno před námi, čemuž není divu, když ani morfografický výzkum zde nebyl dříve prováděn. V násle-dujícím uvádíme výsledky pozorování teploty jezerní vody na povrchu i v hloub-kách. Právě měření hloubková si vyžádala zde mnohem hustějších pozorování, nežli na jiných jezerech, poněvadž ihned s počátku jsme narazili na zvláštní sled teplot v obou basinech.

Jezera se dvěma nebo více basiny dna nejsou u nás zvláštností, ale zpravidla jedná se o basiny následující v jezeře za sebou, takže jezerní voda se dostává snáze do vzájemného styku a nabývá v celém jezeře celkem jednotných vlastností teplotných. Naproti tomu u Sinovirského Ozera leží oba basiny vedle sebe, takže můžeme od jisté hloubky mluvili vlastně o dvou jezerech, z nichž každé má vlastní sběrnou pánev a jež každé přijímá vodu jiných fysických vlastností. Ihned při prvních zkouškách teploty v obou basinech ve stejné hloubce našli jsme v severním teploty vyšší, nežli v basinu jižním.

Dříve, nežli se pokusíme vysvětliti tento zjev, uvedeme pramenná data pro diagram sledu teploty, do hloubky:

Teplota vody Severní basin: Jižní basin: v hloubce: ráno: poledne: večer: ráno: poledne: večer:

0 m 1 m 2 m 3 m 4 m 5 m 6 m 7 m 8 m 9 m

1o m 12 m 14 m 16 m 18 m

14,21 ° 14,22° 14,11°

14,o6° 13,75° 12,74° 11,63° 1o,61° 9,4o° 7,51°

6,6o° 6,23° 6,11° 6,10° 6,o3°

19,43° 18,51° 17,35° 15,o3° 13,81° 12,75° 11,63°

10,62° 9,4o° 7,51°

6,62° 6,22° 6,12° 6,1o° 6,02°

17,61° 17,12°

16,44° 15,54° 14,53° 12,74° 11,62° 10,61° 9,41° 7,51° 6,61° 6,23° 6,13° 6,1o° 6,02°

14,2O 0 14,12°

14,o6° 14,οο° 13,74° 12,74° 11,62° 10,61° 9,40° 7,50° 6,00° 5,36° 5,22°

19,36° 18,45° 17,210

14,90° 13,82° 12,75° 11,63° 10,60° 9,39° 7,51°

6,o1° 5,35° 5,21°

17,53° 17,10° 16,45° 15,49° 14,54° 12,73° 11,62°

10,60° 9,40° 7,50° 6,oo° 5,34° 5,21°

21

V každém basinu jsou uvedena tři teplotná čísla, zjištěná v hodinách ranních od 7 do 8 hodin, poledních od 12 do 13 hodin a večerních od 19 do 20 hodin, vždy na třech místech severního a jižního basinu. Uvedená čísla jsou aritmetickými průměry, z hodnot naměřených v jednom nebo druhém basinu. Z uvedených výsledků zřetelně patrno, že denní kolísání zasahuje až do hloubky 4 metrů. V hodinách ranních má povrchová vrstva přibližně stejnou teplotu až do hloubky 4 m, během dopoledne se prohřívá až do 3 m a ve večerních hodinách mohli jsme konstatovati oteplení až do 4 metrů hloubky, zatím co na povrchu jezera teplota až do 2 metrů opět již poklesla. V severním jezerním basinu zpravidla jsme nacházeli v povrchových vrstvách teploty poněkud vyšší, nežli v basinu jižním. Chceme-li i tyto celkem nepatrné rozdíly vysvětliti, zdá se nám, že musíme přihlédnouti k vlivu spodních vod jednotlivých basinů, z nichž právě severní se vyznamenává vyšší teplotou a k exposici obou basinů a jejich sběrných ploch.

6. Graf znázorňující změnu teploty vodních vrstev s hloubkou na Sinovirském

Ozeru.

Pro naše jezera v létě tak charakteristická skočná vrstva se nachází na Sinovirském Ozeru na počátku léta již v hloubce prahu oddělujícího oba basiny,

22

tedy, v 8—9 metrech hloubky. Tam se shledáváme s největším úbytkem teploty v jednometrové vrstvě: 1,9° C. Nad touto vrstvou nezaznamenali jsme v jed-notlivých basinech zřetelnějších rozdílů, takže můžeme thermicky považovati jezero do této hloubky za jedno vodní těleso. Zato pod skočnou vrstvou a pod úrovní prahu, oddělujícího oba basiny, shledáváme se napořád s nižšími teplo-tami v basinu jižním. Tento rozdíl, dosahující skoro 1° C, jest tak nápadný, že jej nemůžeme přejíti bez vysvětlení.

Jižní basin jest mělčí nežli basin severní. Mohli bychom se proto domnívati, že při jeho dně budou teploty spíše vyšší nežli ve stejných hloubkách basinu severního, neboť bychom mohli očekávati snadnější prohřívání vodních hmot nepříliš rozlehlých při jeho dně. Shledáváme-li se s opakem, pak jest toho příčinou patrně okolnost, že v sběrné oblasti jižního basinu, jež jest exponována převážně k severu, tají sněhy daleko později, nežli ve sběrné oblasti basinu severního, exponované k jihu. Uvedli jsme již v úvodní kapitole, že rozloha okolních svahů, odvodňovaných k severnímu basinu, jest daleko větší, nežli povodí basinu jižního: přichází tedy do jezera z jara především voda z jižních svahů Krasné a teprve později ze severních svahů Ozirny a Stenešuru. Vodní množství, přicházející z Krasné, jsou jistě daleko větší, nežli přívod tajícího sněhu z Ozirny a Stenešuru, ale nežli se dostaví tento přívod do jižního basinu, otepluje se již voda ve spodních partiích severního basinu od povrchových vrstev, takže patrně i na jaře nalezli bychom ve stejných hloubkách basinu severního vyšší teploty, nežli v jižním, kam teprve později j jest přiváděna voda, z tajícího sněhu a to při značnější specifické váze právě do jeho hloubek. Jest tedy patrně i v létě voda naspodu jižního basinu residuem chladné vody z jarního tání a chladnějších vod k severu exponovaných strání povodí jižního basinu vůbec.

Známe-li teploty v jezerních hloubkách, můžeme vysloviti domněnku i o původu odtékající vody. Odtok jezera se ubírá po dlouhou dobu (na vzdálenost 34o metrů) pod zemí a na teplotu vytékající vody má jistě vliv teplota hornin, takže nemůžeme bezpečně stanoviti, z jaké hloubky přichází voda ve výtoku. Jisto jest, že to není povrchová voda jezera, poněvadž jsme při vývěru jezerního potoka nenašli zřetelného kolísání teploty během dne, ale není to ani studená voda ode dna. Má totiž výtok vody z jezera teplotu 13,2° C a přichází patrně z hloubky 4 až 5 metrů. Liší se při tom teplotně velice zřetelně od teploty menších pramenů v okolí jezera, daleko chladnějších, takže se ani nemůže domnívati, že by se jeho voda, pocházející snad ze zcela povrchových vrstev jezera, se spodní vodou mísila, již z toho důvodu ne, že i pak by se musily projeviti během dne na výtoku rozdíly teploty.

Denní kolísání teploty povrchových vrstev vody v jezeře má malý, ale přes to patrný vliv na teplotu vzduchu v nejbližším okolí jezera. Uvážíme-li, že nej-svrchnější vodní jednometrová vrstva se denně v létě zahřívá a ochlazuje o 5,8°, druhá jednometrová vrstva o 3,6°, třetí o 2,2° a ještě čtvrtá o o,4° C, musíme počítati s teplem

( 5 5 . 5 , 8 + 4 8 . 3 , 6 + 4 ο . 2 , 2 + 3 4 . 0 , 2 ) . 106 . 1 K a l = 5 9 3 .106 Kal, které se denně na noc uvolňuje a z části přispívá k oteplení okolního vzduchu. Jinak nedovedli bychom alespoň objasniti okolnost, že po březích jezera jest

23

pozdní večerní a noční teplota vzduchu vždy alespoň o 0,1 až o,3° C vyšší, nežli ve stejné výšce na vnější straně jezera v údolí jezerního potoka.

V hloubkovém profilu možno rozeznati v jezeře oblast vodních vrstev, podléhajících dennímu teplotnému kolísání až do hloubky 4 metrů, při čemž v poledních hodinách se vyvinuje podružná skočná vrstva v hloubce 2—3, metrů, dále oblast přechodní mezi povrchovou vodou a chladnou vodou spodní, v níž jest zřetelně v létě vyvinuta skočná vrstva v hloubce 8—9 metrů (resp. druhá, hořejší, méně znatelně vyvinutá v hloubce 4—5 metrů) a konečně oblast studené vody spodní, chladnější v basinu jižním a o něco teplejší v basinu severním. Zmíněná podružná skočná vrstva v hloubce 4—5 metrů, nastupující bezprostředně za vrstvou zřetelného denního kolísání teploty, nám dokazuje, že povrchové vrstvy se mísily v létě až na teplotu počátku této skočné vrstvy, tedy do asi 4 metrů hloubky a na teplotu cca 13,5° C, kdežto vlastní skočná vrstva jest zbytkem přechodní vrstvy, která se vytvořila v době, kdy povrchové vrstvy vodní se ochlazovaly až na 90 C. Rozhodně jsme nezastihli koncem června 1934 ještě optimum letních poměrů teplotných, kdy horní skočná vrstva by musila býti zřetelněji vyvinuta, ač by nebyla tak hluboko položena jako na jaře vzniklá skočná vrstva v hloubce osmimetrové.

Při měřeních na jezeře jsme měřili stále teplotu vzduchu přímo u jezera, abychom mohli, alespoň částečně, vysvětliti teplotné poměry zjištěné v jezerní vodě. Pro posouzení místních klimatických poměrů považovali jsme za nutné znáti místní teploty, po př. i teplotu povrchové vody v předcházejících měsících a dali jsme proto měřiti jednak příležitostně na jezeře samotném, jednak trvale v Sinovirské Polaně. V Sinovirské Polaně byla třikráte denně (7 hod., 14 hod., 21 hod.) měřena teplota, dále denní maximální a minimální teplota, barometrický tlak a vlhkost vzduchu. Tak získali jsme materiál, který srovnán se záznamy nej-bližších meteorologických stanic, bohužel přes to velmi vzdálených, totiž Sko-tarského (760 m) a Usťčorny (528 m), dává nám přehled tehdejších teplotných poměrů v Sinovirské Polaně a u jezera, takže můžeme vyvoditi některé závěry o vztazích teploty vzduchu a teploty vody v jezeře.

Místo abychom uváděli jednotlivá naměřená data a data srovnávacího materiálu ze sousedních meteorologických stanic, spokojujeme se v této práci s podáním jejich grafického znázornění. Následující grafy pro ranní, polední a večerní teploty zachycují chod těchto teplot v měsíci květnu a červnu 1934 pro Skotarský (slabě plně), Usťčornu (silně plně) a Sinovirskou Polanu (čárkovaně). K těmto grafům třeba poznamenati, že průměrná ranní teplota za tyto dva měsíce byla v Sinovirské Polaně (790 m n. m.) o o,6° C nižší nežli v Ušťčorně a o 1,2° C nižší nežli ve Skotarském, naproti tomu polední teplota byla o o,4° nižší nežli v Usťčorně a o 1,74° C vyšší nežli ve Skotarském a večerní teploty byly o o,4° C vyšší nežli v Usťčorně a dokonce o 2,3° C vyšší nežli ve Skotarském.

Při značné vzdálenosti stanic Skotarský, Sinovirská Polana a Usťčorna jest přirozeným, že se chod teplot, zachycených v těchto grafech, mnohokráte kříží. Daleko souběžněji probíhal by graf mezi Sinovirskou Polanou a Sinovirským Ozerem, o němž se můžeme vyjádřiti, že mělo v době našich limnologických pozorování i v ojedinělých případech v předchozí době ranní teploty přes značnou svoji nadmořskou výšku pouze o 1,8° C nižší nežli Sinovirská Polana,

24

Jižní basin Sinovirského Ozera. Foto K. Kuchař.

Severní basin Sinovirského Ozera. Foto K. Kuchař.

1 1 . Pozadí jezera. Na jeho hrázi vlevo nová chata, vpravo starý pavilon.

Foto KČST. Chust.

12. Chata Klubu čsl. turistů na hrázi Sinovirského Ozera (nová).

Foto KČST. Chust.

1 0 · Sinovirské Ozero směrem ke hrázi.

7. Chod teplot vzduchu v Sinovirské Polaně, na stanici Skotarský a na stanici Usťčorna v měsíci květnu a červnu 1934: a) ranní, b) polední, c) večerní teploty. Tečkami zachyceny

teploty na Sinovirském Ozeru.

29

polední teploty o 0,2° C vyšší nežli tato údolní stanice a večerní teploty však dokonce o 4,2° C nižší nežli Sinovirská Polana.

Tím si můžeme vysvětliti, při exposici jezera k východu, zvýšené ranní teploty povrchové vody, vysoké teploty polední a odpolední a nízké teploty večerní a noční. Místy se ohřívala voda na povrchu až na 21,5° C a v pozdních večerních hodinách a časných ranních nalezli jsme teploty v povrchové vodě až pod 12,8° C. Nízké teploty večerní a to jak teploty vzduchu, tak teploty povrchové vody vysvětlíme nejspíše zastíněním jezera a jižní části jeho sběrného basinu od západu (v odpoledních hodinách vrcholem Ozirny). Takto můžeme si vysvětliti i nižší teploty povrchové vody v jižním basinu, zejména ve večerních hodinách, exposicí sběrného basinu, stejně jako jsme se uchýlili k tomuto vysvětlení při teplotách hloubkových. V noci klesala v době, kdy stanice v Sinovirské Polaně měla minimální teplotu 110 C, na jezeře minimální teplota vzduchu až na 6,5° C a minimální teplota povrchové vody na 12,3° C. Stanice Skotarský ve stejnou dobu zaznamenala minimální teploty 11, 1 ° C.

BARVA A PRŮHLEDNOST JEZERNÍ VODY.

Týmiž barevnými škálami jako při předcházejících jezerech jsme určili i ten-tokráte barvu jezerní vody jako čistě zelenou, t. j. podle stupnice Ule-ho nejspíše stupeň 13. nebo ve stupnici Ule (-Richterově) stupeň XII.

Průhlednost jezerní vody jsme měřili Secchi-ho deskou o poloměru 3o cm a nalezli jsme průhlednost 8,9 metrů, jak odpovídá neviditelnosti tohoto terče v hloubce o něco menší nežli 4,5 metrů. Hledali jsme i případné rozdíly průhlednosti vody v jednotlivých basinech, než zde jsme nezjistili rozdílu mezi průhledností, jak by se dala očekávati při různé teplotě jezerní vody v hloubce. Důvodem tu bylo jistě to, že v hloubkách při této subjektivní metodě průhledných nepřicházejí zřetelné teplotné rozdíly mezi oběma vodními sloupci.

Hranice absolutní tmy v jezeře přirozeně se vůbec nevyskytuje a potvrdili jsme to zkouškou exponování negativního fotografického materiálu v hloubce 1 5 metrů. Při jinak stejných podmínkách exposice a celého zařízení se nám však zdá, že výsledek pokusu v jižními a severním basinu jezerním mluví pro to, že voda jižního basinu jest průhlednější, nežli basinu severního, snad působením chladnější vody nechovající tolik mikroorganismů. Ježto jsme neměli pro práci speciálních zařízení, nechceme z tohoto výsledku vyvozovati dalších závěrů, poněvadž ani biologický výzkum nespadal do našeho pracovního programu. Proto jsme ani dále nevyhodnocovali číselně intensitu světla a její rozdíly. Od reprodukce fotografického dokladu upouštíme, poněvadž by byla tiskem nevyhnutelně zkreslena.

VZNIK JEZERA.

Vznik Sinovirského Ozera bývá vysvětlován různě: bud činností ledovcovou nebo zasouváním údolí sesutím půdy pod místem, kde se spojovala někdejší,8) dnes zatopená údolí severního a jižního jezerního basinu. Proti domněnce o ledovcovém původu jezera mluví především pravděpodobná výše sněžné čáry 8) K. Matoušek, Vodopis Československa, Podkarpatská Rus. (V díle Československá vlastivěda I., str. 174).

30

3o v době diluviální, jež podle Vitáska byla ve výši cca 1600 metrů,9) takže těchto podmínek pro vznik jezera zde nebyla. Mluví však proti tomu i relief celého povodí jezera, v němž nenacházíme žádných glaciálních stop. Ani materiál hráze nijak nenasvědčuje, že by se mohlo jednati o materiál morénový, ač rozhodnutí na podkladě tvaru materiálu jest velice těžké, poněvadž dráha předpokládaného ledovce by byla rozhodně příliš krátkou, než aby se zde mohly na materiálu projeviti zřetelně účinky transportu. Bývá proto většinou pro Sinovirské Ozero přijímán za pravděpodobný druhý zmíněný způsob vzniku, vyslovený již Czirbuszem, totiž zasutí hmotami ze severního úbočí. Tento názor plně souhlasí se zprávou Šauerovou o místním morfologickém ohledání, jež jest také dosud nejúplnějším popisem morfologie jezerní pánve sinovirské, jaký dosud máme. Sesutí toto pochází podle Šauera10) ze severního svahu při odtoku jezera, tedy se stráně koty 13 2 4, která zde vytváří širokou stěnu, kdežto výběžky jižního svahu (Stenešuru) jsou daleko méně hmotné. Krom toho štěrk hráze zdá se býti nasut na tuto k severu směřující rozsochu Stenešuru. Toto konstatování Šauerovo mluví i pro náhlý, katastrofální ráz sesutí, jehož hmoty nemohly býti pozvolna odstraňovány jezerním potokem. Poněvadž ani v reliefu jezerního dna nenacházíme stop po jiné dřívější úrovni jezerní hladiny ani v terénu mezi hrází a výtokem jezerního potoka žádných podružných vyvěrání, můžeme se domnívati, že jezero bylo vytvořeno zasutím jednorázovým, nikoli několika sesutími oddělenými delším časovým intervalem.

Materiál hráze má poměrně čerstvý vzhled a nutno se tudíž domnívati, že hráz vznikla v době nepříliš dávné. Sotva však lze souhlasiti s dřívější formulací Šauerovou, že by k tomuto tarasení údolí mohlo dojiti až v době historické.11) Mluví proti ní především pokročilé zanášení jezera v jeho přítokových cípech a rozloha niv a močálů při ústí přítoků. Při malém sběrném povodí těchto přítoků nepokračuje zanášení tak rychle, abychom mohli mluviti o recentním původu jezera, máme-li před sebou mohutné nánosy, které se mohly vytvořiti teprve po jeho vzniku, nikoli již v bývalém údolním dnu. Šauer vyslovuje domněnku, že zasutí se událo v době, kdy dotyčný svah byl prost lesního porostu, ježto ve štěrcích není dokladů toho, že by s nimi byl stržen i les.

HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM JEZERA.

Praktický význam jezera jest mizivý. Jako přirozeného reservoiru vodních hmot ho sotva kdy bude využito, ať již k získání hnací síly či k plavení dřeva, ač se jezero svou kubaturou vyrovná četným umělým nádržím podkarpatoruským. Daleko větší důležitost jest mu třeba přičísti jako atraktivnímu objektu turistického ruchu, který zavádí návštěvníky do této končiny Podkarpatské Rusi, stojící doposud stranou od obvyklých turistických cest a dosud málo navštěvované, a to zvláště od letošního roku, kdy u jezera byla postavena chata chustského odboru Klubu čs. turistů. Jezero, stejně jako okolní lesy, jest majetkem československého státu a jest obhospodařováno ředitelstvím státních lesů v Buštině. 9) Fr. Vitásek, Naše hory v době ledové. (Sborník čsl. společ. zeměp., XXX., 1924)· 10) V. Šauer, Siněvirské Ozero. (Ve Sborníku čsl. společ. zeměp., XLIII., 1937, str. 23-24). n) V. Šauer, Morfologický vývoj Podkarpatské Rusi. (V díle Československá vlastivěda I., str. 77).

3 1

Résumé.

LE LAC DE SINOVIR.

Le plus grand lac de Russie Subcarpathique est l'Ozero de Sinovir, situé dans le bassin d' alimentation de la Terebla, affluent de droite de la Tisa, à une altitude de 989 m au dessus du niveau de la mer. Sa position est aussi définie par ses coordonnées géographiques: 48° 37' 35" de latitude et 23° 4 1 ' 18" de longitude Est de Greenwich. Sa surface, au moment du plus haut niveau moyen, est de 6 ,11 ha.

Jusqu' à présent ce lac avait très peu attiré l' attention des recherches. Les seules mentions que nous en trouvions se rencontrent dans les descriptions touristiques, et encore sont-elles rares, car jusqu' à une époque toute récente ce lac se trouvait à l' écart des itinéraires habituellement suivis par les touristes. Le seul auteur qui nous ait donné des indications plus détaillées est Czirbusz, dans le Jahrbuch des ungarischen Karpathenvereines (en 1900), et il a fallu attendre ces derniers temps pour que ce lac devint l' objet de plus nombreux comptes-rendus qui posent une série de questions morphologiques et biologiques.

Jusqu' en 1934 on n' avait sur le lac de Sinovir aucune donnée sûre, même des plus fondamentales, on ne connaissait même pas avec certitude ses dimensions, en particulier sa profondeur, pour laquelle les évaluations variaient entre 20 et 120 mètres. Czirbusz parle lui-même d' une profondeur de 20 à 4o mètres; nos mésures ont donné raison à son évaluation minimum, puisque le lac a un peu plus de 20 mètres de profondeur. Quant à son étendue, nous pouvions déjà auparavant nous en faire une idée beaucoup plus exacte, car nous disposons d' une carte cadastrale au 1:2.880e, d'après laquelle l' Ozero de Sinovir aurait unie étendue de 7,08 ha.

Pour déterminer de manière précise tous les caractères morphologiques du lac, nous y avons procédé à des recherches systématiques en juin 1934. Notre expérience antérieure, relative à d' autres lacs de notre pays, nous ayant appris qu' on ne pouvait pas se fier à la carte cadastrale, nous avons fait nous-mêmes une nouvelle mesure des rives.

Les points que nous avons marqués au nombre de 20 sur notre plan au 1:2.000e, représentent des piquets que nous avions placés tout le long des berges, pour jalonner la ligne jusqu'oû s' avance la nappe de l' eau en période de hautes eaux, sans tenir compte cependant des cas extrèmes oû la montée des eaux peut être plus forte. C' est ainsi qu.' il faut comprendre le chiffre,

32

que nous avons donné plus haut, de la surface du lac au moment du plus haut niveau moyen. Il faut ajouter en effet, et nous aurons encore l' occasion de le mentionner, que bien que le lac n' ait pas d' écoulement superficiel, il subit des variations de niveau considérables.

De chacun de 20 points mentionnés ci-dessus ont été faites des visées ď après le schéma joint à la fig. 3 . Nous avons ainsi obtenu pour chacun d' eux ses coordonnées rectangulaires, ď après lesquelles nous les avons reportés sur le plan primitif à l' échelle; de 1 :720 e. Les points ainsi déterminés ont servi de base au travail postérieur et à la construction graphique. De même toutes les mesures morphologiques ont été réalisées sur ce plan original, qui a été ultérieurement réduit pour donner supplément bathymétrique de ce travail.

Le sondage a été conduit suivant des profils en long reliant toujours deux points visés par triangulation. L' existence ď un îlot a permis ď y établir un point fondamental d' où il a été possible de faire rayonner les profils sur toute l' étendue du lac. Le long de ces profils nous avons sondé de 10 mètres en 10 mètres; nous avons obtenu ainsi au total environ 300 mesures de profondeur pour le lac entier, de sorte que nous avons atteint une densité de sondage à peu près égale à celle que nous avions réalisée auparavant au cours de nos explorations des lacs de la Slovaquie orientale: 1 sondage par 210 m2. Les opérations sur le lac de Sinovir étaient cependant rendus particulièrement malaisées par le fait qu' ici nous n' avions pas de barque à notre disposition et que nous avons dû travailler sur un lourd radeau de notre fabrication.

Le sondage a révélé le relief très particulier du fond du lac, tel d' ailleurs qu' on pouvait l' attendre ď après la position de l' îlot. La cuvette lacustre se divise en deux bassins partiels: le bassin septentrional, plus profond et atteignant la profondeur maximum de 20,6 m et le bassin méridional dont la profondeur ne dépasse pas 17 ,7 m. Les deux bassins sont séparés par l' îlot et par les seuils qui le relient aux berges. Du côté de l' Ouest, le seuil n' esť recouvert que de 2,8 m d' eau; du côté de l' Est, les deux bassins communiquent jusqu' à la profondeur de 8,5 m. En. période de hautes eaux, l' îlot émerge à peine ; à l' époque des basses eaux il est possible ď y accéder à gué.

Pour décrire la configuration du fond du lac, il est très important de considérer l' articulation du rivage et des isobathes. Bienque le bassin septentrional ait dans sa plus grande longueur 354 m et le méridional 276 m, le lac se rétrécit dans le sens de l' Est à l' Ouest à 175m seulement, de sorte que jusqu' à une profondeur de 8 mètres le développement des isobathes dépasse 15o%. La pente du relief sous-lacustre est en moyenne de 12°45 ' . Nous rencontrons les plus fortes pentes dans le bassin septentrional à une profondeur de 16—17 m (28°) et à des profondeurs de 12—13 m dans le bassin méridional (26°) . Les parties les plus profondes dans les deux bassins sont assez plates, de même que la plate-forme littorale aux endroits oû les eaux de ruissellement viennent s' écouler dans le lac. L' étendue de cette plate-forme littorale sera pour nous importante quand nous parlerons de l' origine du lac.

Le plan bathymétrique nous a permis la détermination précise des divers degrés de profondeur, tels que nous les trouvons au tableau de la page 15 et cela pour le lac pris dans son ensemble comme pour les bassins qui le composent.

33

La limite entre les deux parties du lac correspond à la ligne de séparation orographique des deux bassins. Au dessous de la profondeur de 9 mètres, nous voyons se dessiner deux bassins nettement distincts, d' une étendue de 0,97 ha pour celui du Nord et de 0,49 ha pour celui du Sud. Cette division aequiert une signification beaucoup plus grande si on la raproche des indications sur le volume du lac, que nous avons calculé par la méthode de la courbe bathymétrique. Nous avons obtenu pour le lac entier le chiffre de 356.000 m3, et quant aux bassins séparés que nous venons de mentionner, leur volume est respectivement de 55.ooo m3 pour le bassin du Nord et de 21.000 m3 pour celui du Sud. Cette configuration particulière du fond du lac est un facteur important dont doivent tenir compte les considérations techniques, relatives notamment à une utilisation éventuelle des eaux du lac. En raison de l' étendu considérable de la plate-forme littorale, la profondeur moyenne du lac est seulement de 5,8 m, toujours calculée pour la période des hautes eaux.

Le niveau de la nappe d' eau est soumis à des variations considérables, quoique le lac n' ait pas ď écoulement superficiel, et toute l'eau qui s' écoule s' infiltre par un barrage naturel, nullement aménagé par l' homme et très intéressant du point de vue de son origine. D' autant plus que l' origine de ce barrage est en relation étroite avec la formation du lac lui-même, qui a été jusqu' à présent expliquée de deux manières différentes: soit par l' action glaciaire, soit par le comblement de la vallée à la suite d' un éboulement, au dessous de l' endroit oû se réuinissaient auparavant les deux vallées, aujourd' hui submergées, qui forment les deux bassins du lac. L' hypothèse de l' origine glaciaire est infirmée avant tout par la hauteur probable à l' époque diluvienne de la limite des neiges éternelles qui se déplaçait autour de 1600 m, de sorte qu' il ne saurait être question ici d' un barrage morainique; infirmée aussi par le relief des environs du lac, où nous ne rencontrons pas de traces glaciaires. D' ailleurs les matériaux du barrage ne présentent non plus aucun des caractères qui permettraient de les interpréter comme étant d' origine morainique. Ils témoignent plutôt en faveur de la seconde hypothèse, celle d' un éboulement de terrain en provenance du versant septentrional. Si on regarde des deux côtés, on peut se rendre compte que la masse du barrage provient du versant nord et que cet éboulement s' est produit brusquement, car il a recouvert aussi en partie le versant opposé, celui du sud. Nous ne trouvons dans les matériaux du barrage aucune trace qui puisse nous permettre de penser qu' une forêt ait été aussi entrainée par l' éboulement. On peut en conclure que celui-ci s' est produit à une époque où il n' y avait pas là de forêt, par un climat froid. En définitive il n' est pas possible de situer la formation du lac à une époque récente, puisque nous ne pourrions pas expliquer alors les atterrissements considérables qui se sont déposés aux extrémités supérieures de l' un et l' autre bassin.

La configuration particulière du fond du lac, c' est-à-dire l' existence de deux bassins contigus, complique les conditions thermiques des couches d' eau. Jusqu' à la profondeur de 9 m, oû nous avons rencontré en été la couche critique avec la plus grande diminution de température en profondeur (1,9° C par mètre), il est possible de considérer le lac comme une masse d' eau homogène. Les différences de température sont faibles dans les couches super-

34

ficielles, néanmoins elles accusent une température nettement plus élevée dans le bassin septentrional, ce que nous pouvons expliquer par ce fait que le bassin d' allimentation de la partie sud du lac est dans l' ombre tout l' après-midi et la soirée. Bien plus frappantes sont les différences de température dans les profondeurs des bassins particuliers, où la différence entre celui du Nord et celui du Sud atteint jusqu' à 1° pour une même profondeur. Nous expliquons cette anomalie par le fait que la partie sud du lac reçoit plus tard au printemps les eaux de fonte des neige de son bassin ď alimentation. Ces eaux refroidissent la partie profonde de la cuvette méridionale et y forment, même en été, un résidu d' eaux plus froides. La variation diurne de température dans les couches superficielles s' est fait sentir en juin 1934 jusqu' à une profondeur de 4 m. Si nous comparons à ces températures celles de l' eau qui reparaît sous forme de ruisseau, à 34o m du lac, après s' être infiltrée dans le barrage et avoir coulé sous terre, nous pouvons conclure de la température con-stante de cette résurgence que son eau ne provient ni dès couches superficielles du lac ni des parties profondes mais probablement ď une profondeur de 5 m environ. Les variations de la température de l' eau du lac avec la profondeur dans l' un et l' autre bassin sont indiquées au graphique no 6.

Le lac exerce sur la température de l' air ambiant une influence faible, il est vrai, mais qu' il est néanmoins possible de constater. Nous pouvons calculer que le refroidissement vespéral et nocturne des couches superficielles libère une quantité de chaleur de 6.108 Calories, du moins autant qu' il résulte de nos mesures. C' est peut-être cela et aussi la situation abritée qui expliquent les anomalies que nous avons observées; nous avons constaté en effet qu'à proximité immédiate du lac, le soir et la nuit, la température de l' air atteignait jusqu' à o,3° de plus que dans les environs.

Pour connaître les conditions météorologiques de la région avoisinant le lac, nous avons fait faire des observations à Sinovirská Polana (790 m), lieu choisi à cause de sa situation entre les stations météorologiques éloignées, et pourtant les plus proches, de Skotarský et d' Usťčorna (760 et 528 m). Nous, y avons fait noter la température trois fois par jour, le matin, à midi et le soir, la température maximum et minimum de la journée, la pression atmosphérique et le degré hygrométrique. Les observations ont montré que pour les mois de mai — juin 1934 la température moyenne du matin à Sinovirská Polana était de o,6° C plus basse qu' à Usťčorna et de 1,2° C plus basse qu' a Skotarský; la température de midi plus basse de o,4° C qu' à Ustčorna et plus élevée de 1,7° C qu' à Skotarský; et la température moyenne du soir plus élevée de o,4° C qu' à Usťčorna et de 2,3° C qu' à Skotarský. D' après nos propres mesures au lac de Sinovir, la température du matin était de 1,8° C plus basse qu' à Sinovirská Polana, celle de midi plus élevée de 0,2° C, mais celle du soir plus basse de 4,2° C que dans cette station de vallée. On peut expliquer ces basses températures du soir par le fait déjà mentionné qu' une partie importante du lac et des environs est à l' ombre les soirs.

Des autres caractères de l' eau du lac, nous avons déterminé aussi la couleur et la transparence. La couleur, ď après le gamme ď Ule, est le vert clair (no. 13) . La transparence mesurée à l' aide d ' un disque de Secchi de 3o cm de

35

diamètre, va jusqu' à une profondeur de 8.9 m. Dans un lac de cette profondeur la limite de l' obscurité absolue ri est naturellement pas atteinte.

La valeur économique de ce lac reste sans emploi. Et il ri est pas question, du moins pour le moment, de l' utiliser comme réservoir naturel, soit pour capter sa force motrice, soit pour le flottage du bois, bien que par son cubage il puisse rivaliser avec les nombreux bassins artificiels aménagés en Russie Subcarpathique pour le flottage. Il faut lui attribuer une importance beaucoup plus grande comme centre d' attraction touristique, en fonction du mouvement qui conduit de plus en plus les visiteurs dans les confins de Russie Subcarpathique situés en dehors des chemins touristiques habituels et jusqu' à ce jour peu visités. A cet égard il a pris une valeur nouvelle depuis que cette année la section de Chust du Club des Touristes tchécoslovaques a construit un chalet auprès du lac.

Le lac, comme la forêt des alentours, est la propriété de l' Etat tchécoslovaque, et il est placé dans le ressort de la Direction des forêts domaniales de Buštino.

36

Explication des figures et illustrations. 1. Bloc-diagramme des environs de l'Ozero de Sinovir.

2. Plan de l'Ozero de Sinovir d'après la carte cadastrale et d'après notre levé au 1:5.oooe.

3. Schéma du réseau de triangulation de l'Ozero de Sinovir.

4. Coupe transversale (N-S) de l'Ozero de Sinovir, (l'échelle des hanteurs est 4 fois exa-gérée) .

5. Courbe hypsographique de l'Ozero de Sinovir.

6. Diagramme indiquant la température de l'eau de l'Ozero de Sinovir à différentes profondeurs.

7. Diagramme indiquant les températures a/du matin, b/de midi, c/du soir à Sinovirská Polana, à la station météorologique de Skotarský et celle de Usťčorna, en mai et eu juin 1934. Les points indiquent les températures à l'Ozero de Sinovir.

8. L'Ozero de Sinovir, vue d' ensemble, partie S. — Photo K. Kuchař. 9. L'Ozero de Sinovir, vue d'ensemble, partie N.— Photo K. Kuchař.

10. L'Ozero de Sinovir, vue vers le barrage.

11. Même vue prise du fond du lac. — Photo KČST. Chust.

12. Nouveau chalet touristique près du lac. — Photo KČST. Chust.

Planche hors texte:

Carte de l' Ozero de Sinovir 1:2.000e.

37

Obsah.

Strana

Předmluva................................................................................................................................. 3

S i n o v i r s k é O z e r o :

Poloha jezera a jeho okolí. Jméno jezera. Rozloha jezera. Nadmořská výška jezera.

Hloubka jezera. Sběrný basin jezera........................................................................ 5

A. Morfografická část: Určení půdorysu jezera. Hloubková měření. Bathymetrický plán. Výsledky planímetrických měření. Prostorový objem a střední hloubka je- zera. Tvar jezera a jezerní pánve........................................................................... 11

B. Hydrografická část: Teplota jezerní vody. Barva a průhlednost jezerní vody.................................................................................................................................. 2 1

Vznik jezera................................................................................................................... 3o

Hospodářský význam jezera........................................................................................... 31

Résumé......................................................................................................................................... 32

Explication des figures et illustrations . .................................................................................... 37

Obsah............................................................................................................................................ 38