PARRÉSIARevue pro východní křesťanství /

A Journal of Eastern Christian Studies8

(2014)

Šéfredaktoři: Michal Řoutil a Pavel Milko

Čestný předseda redakční rady: Jan Blahoslav LášekRedakční rada: Walerian Bugel, Marek Dospěl, Evžen Kindler,

Vojtěch Kubec, Monika Langrock, Marina Luptáková, Jana A. Nováková, Haig Utidjian, Václav Ventura, Kamila Veverková, Gorazd J. Vopatrný

Výkonná redaktorka: Jana A. NovákováJazyková úprava: Markéta A. HubováV rámci edice Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu vydává nakladatelství Pavel Mervart ve spolupráci s Ústavem východního křesťanství Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a občanským sdružením AXIOS.Revue Parrésia je zařazena do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČRPříspěvky procházejí recenzním řízením. Nevyžádané rukopisy se nevracejí Periodicita: ročenkaWebová prezentace: www.parresia.czPokyny pro autory viz na http://www.parresia.cz/cz/o-nas/pro-autoryAdresa redakce: Michal Řoutil, Farní 1, 789 01 Zábřeh na Moravě, e-mail: revueparresia@seznam.czAdresa nakladatelství: Pavel Mervart, P. O. Box 5, 549 41 Červený KostelecGrafická úprava: Kateřina VytejčkováNa přední straně obálky: současná gruzínská ikona sv. Marie Egyptské © Tamara Rigishvili (www.tamarapaint.com); na zadní straně obálky: athoský Chilandarský klášter na rytině z roku 1779.Tisk: Powerprint s.r.o., PrahaDistribuce: Kosmas, s. r. o. (www.kosmas.cz) a nakl. Pavel Mervart (www.pavelmervart.cz)Registrace MK ČR:

ISBN 978-80-7465-150-2ISSN 1802-8209

Editorial

Vážení čtenáři,

vítejte u četby osmého ročníku revue Parrésia. I tentokrát vás chceme pře-svědčit, že křesťanský Východ představuje pestré, proměnlivé, zajímavé a inspirativní badatelské pole.

Číslo otevírá rozsáhlá studie M. Řoutila, v níž na základě textů legend zkoumá paradoxní rysy křesťanské svatosti. M. Černý připravil z archiv-ních materiálů edici korespondence českého Athosana Sávy Chilandarce s chemikem J. Z. Raušarem, jež doplňuje již známá fakta ze života této zají-mavé osobnosti. Cyrilometodějskou tematiku uzavírá druhá část překladu studie J. M. Vereščagina s novou koncepcí vzniku hlaholice a rozhovor s je-jím autorem.

V oddílu Orientalia najdete mimo jiné práce o dvou významných svět-cích východní i západní církve ‒ Efrémovi Syrském a Řehoři z Nareku. Pod-nětný příspěvek k problematice translace vědění na ose Východ-Západ představuje studie M. Martina, věnovaná latinským překladům řeckých děl 12. a 13. století ve vztahu k jižní Itálii, Sicílii a severoitalským městským státům. Fontes představují několik nových překladů, například první český převod arménských obřadů křtu a požehnání obydlí a domu, 234. listu sv. Basila Velikého či fragmenty z díla Chroniké diégésis od Nikéty Chóniata, v nichž autor popisuje pád Konstantinopole do rukou křižáků v roce 1204. Věříme, že mnoho zajímavého najdete i v dalších rubrikách revue.

Opožděné vydání tohoto svazku umožnilo maximálně aktualizovat něko-lik příspěvků, a to až do jarních měsíců roku 2015.

Michal Řoutil, Pavel Milko

Obsah

ORTHODOXIAMichal Řoutil

Paradox svatosti. Jurodivost a jiné projevy substandardního chování z pohledu řečově-komunikačních taktik (na materiálu Minejí pro čtení Dimitrije Rostovského) 11

Marcel ČernýAthonská korespondence Sávy Chilandarce (1837–1912) s chemikem Josefem Zdeňkem Raušarem (1862–1947) 111

Marcel ČernýJosef Zdeněk Raušar: Dopisy otce Sávy Chilandarce, mnicha srbského kláštera Chilandaru na poloostrově Svatohorském (Athonském) v Egejském moři, z let 1894–1911 135

Lubomíra HavlíkováŠachy v Byzanci 233

Jevgenij Michajlovič VereščaginKonstantin Filosof jako autor abecení geometrie aneb Další koncepce původu hlaholice (druhá část) (přeložili Jitka Komendová, Antonín Čížek a Michal Řoutil) 243

ORIENTALIAJaroslav Brož

Dějiny spásy jako uzdravování v díle Efréma Syrského 299Mlada Mikulicová

Stvoření Adama ve starokřesťanském spisu Jeskyně pokladů 315Haig Utidjian

Poezie a hudba sv. Řehoře z Nareku jako zrcadlo arménské historie v druhém tisíciletí 331

MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEMMarcel Martin

Latinské překlady řeckých děl 12. a 13. století ve vztahu k jižní Itálii, Sicílii a severoitalským městským státům: předpoklady, povaha, následný vývoj a paralely k dalším dobovým překladatelským školám 373

Вацлав ГунячекРазмышления о взаимоотношениях христианского Запада и Востока в Трире – матери городов германских 439

FONTESPavel Milko

234. list sv. Basila Velikého 455Haig Utidjian

Arménské církevní obřady: křest a požehnání obydlí a domu 471Haig Utidjian

Óda na svatou Bohorodičku Řehoře z Nareku 523Andrea Bednářová

Nečekaný pád Konstantinopole do rukou křižáků a jeho odraz v literatuře 531

ESEJGeorgij Vasiljevič Florovskij

Víra a kultura (přeložil Jakub Lev Houdek) 541

ROZHOVORJevgenij Michajlovič Vereščagin, Michal Řoutil

Fides quaerit intellectum. Intellectus quaerit fidem. Rozhovor s filologem-slavistou profesorem Jevgenijem Michajlovičem Vereščaginem 555

MÉMORIALVojtěch Hladký

In memoriam prof. PhDr. Růžena Dostálová, CSc. (22. 4. 1924 v Bratislavě – 18. 8. 2014 v Praze) 567

VÝROČÍJán Zozuľak

Paisij Svätohorský (1924–1994) 571

BIBLIOTHÉKAMichal Téra

Martin C. Putna, Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity 595

ZPRÁVYČtvrté mezinárodní kolokvium o židovské a křesťanské mimokanonické

literatuře na téma „Život Adama a Evy a tradice o Adamovi“. Lausanne – Ženeva, 7. – 10. ledna 2014 (Mlada Mikulicová) 613

Informal and personal reflections on the 13th General Congress of the Association Intérnationale des Études Arméniennes, held at the Matenadaran in Yerevan 9–11 October, 2014 (Haig Utidjian) 615

RECENZEVýchodosyrští křesťané v prachu Hedvábné cesty – Střední Asie a Čína

(nad novými publikacemi) (Michal Řoutil) 627Gawdat Gabra – Hany N. Takla (eds.), Christianity and Monasticism

in Aswan and Nubia (Marek Dospěl) 631Gohar Muradean, Հին Յունական առասպելներու արձագանքները

Հայ միջնադարեան մատենագրութեան մէջ [The echoes of old Greek legends in Armenian mediaeval literature](Haig Utidjian) 635

Peter Hatlie, The Monks and Monasteries of Constantinople (ca. 350–850) (Václav Ventura) 637

Benjamin Trigona-Harany, The Ottoman Süryânî from 1908 to 1914 (Michal Řoutil) 639

Grigor Magistros, Magnalia Dei. Biblical History in Epic Verse by Grigor Magistros (Haig Utidjian) 642

Encyclopaedia Aethiopica, volume 5: Y–Z, Supplementa, Addenda et Corrigenda, Maps, Index (Marek Dospěl) 644

Změna perspektivy? Formování pozdně antického křesťanství ve Východořímské říši pohledem těch, kdo nezvítězil (Michal Řoutil) 647

Armen Kyurkchyan, Hrair Hawk Khatcherian, ՀԱՅԿԱԿԱՆ ԶԱՐԴԱՏԱՌ, Armenian Ornamental Script (Haig Utidjian) 652

Contents

ORTHODOXIAMichal Řoutil

The paradox of sainthood. The holy foolishness and other expressions of sub-standard behaviour from the point of view of speech-behaviour tactics (Based on Dimitry of Rostovʼs Chetii Minei) 11

Marcel ČernýThe Athonite correspondence between Sava of Hilendar (1837–1912) and the chemist Josef Zdeněk Raušar (1862–1947) 111

Marcel ČernýJosef Zdeněk Raušar: Letters by Father Sava of Hilendar, a monk in the Serbian Hilendar monastery on the Holy Mountain (Athonite) peninsula in the Aegean Sea from 1894–1911 135

Lubomíra HavlíkováByzantine chess 233

Jevgeniy Mikhailovich VereshchaginConstantine the Philosopher as the author of the alphabetical geometry or another concept of the origin of the Glagolitic alphabet (second part) (translated by Jitka Komendová, Antonín Čížek and Michal Řoutil) 243

ORIENTALIAJaroslav Brož

History of salvation as spiritual healing in the works of Ephraem the Syrian 299

Mlada MikulicováThe creation of Adam in the ancient Christian book of The Cave of Treasures 315

Haig UtidjianSt. Gregory of Narek, his poetry and his music: evolutions in perceptions, interpretation and influence through the second millenium 331

BETWEEN EAST AND WESTMarcel Martin

Latin translations of greek works of the 12th and 13th centuries in relation to southern Italy, Sicily and north-italian city-states: preconditions, nature, subsequent development and parallels to another contemporary translation schools 373

Václav HuňáčekReflections on the relationship between the Christian West and the East in Trier, the mother of German cities 439

FONTESPavel Milko

Letter 234 of St. Basil of Caesarea 455Haig Utidjian

Rituals of the Armenian Church: Baptism and the Blessing of a new habitation 471

Haig UtidjianAn ode to the Mother-of-God by St. Gregory of Narek 523

Andrea BednářováThe unexpected fall of Constantinople into the hands of Crusaders and its reflection in literature 531

ESSAYGeorges Vasilievich Florovsky

Faith and Culture (translated by Jakub Lev Houdek) 541

INTERVIEWJevgeniy Mikhailovich Vereshchagin, Michal Řoutil

Fides quaerit intellectum. Intellectus quaerit fidem. An interview with Russian philologist Prof. Jevgeniy Mikhailovich Vereshchagin 555

MÉMORIALVojtěch Hladký

In memoriam of Prof. PhDr. Růžena Dostálová, CSc.(22. 4. 1924, Bratislava – 18. 8. 2014, Prague) 567

ANNIVERSARYJán Zozuľak

Paisios of Mount Athos (1924–1994) 571

BIBLIOTHECAMichal Téra

Martin C. Putna, Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity 595

REPORTSFourth International Colloquium on Jewish and Christian Apocryphal

Literatures. The Life of Adam and Eve and Adamic Traditions. Lausanne – Geneve. January 7th – 10th 2014 (Mlada Mikulicová) 613

Informal and personal reflections on the 13th General Congress of the Association Intérnationale des Études Arméniennes, held at the Matenadaran in Yerevan 9–11 October, 2014 (Haig Utidjian) 615

REVIEWSThe Eastern Syriac Christians in the dust of the Silk Road – Central Asia

and China (Michal Řoutil) 627Gawdat Gabra – Hany N. Takla (eds.), Christianity and Monasticism

in Aswan and Nubia (Marek Dospěl) 631Gohar Muradean, Հին Յունական առասպելներու արձագանքները

Հայ միջնադարեան մատենագրութեան մէջ [The echoes of old Greek legends in Armenian mediaeval literature](Haig Utidjian) 635

Peter Hatlie, The Monks and Monasteries of Constantinople (ca. 350–850) (Václav Ventura) 637

Benjamin Trigona-Harany, The Ottoman Süryânî from 1908 to 1914 (Michal Řoutil) 639

Grigor Magistros, Magnalia Dei. Biblical History in Epic Verse by Grigor Magistros (Haig Utidjian) 642

Encyclopaedia Aethiopica, volume 5: Y–Z, Supplementa, Addenda et Corrigenda, Maps, Index (Marek Dospěl) 644

A change of perspective? Formation of Christianity in the Eastern Roman Empire in the period of late antiquity through the eyes of those who did not win (Michal Řoutil) 647

Armen Kyurkchyan, Hrair Hawk Khatcherian, ՀԱՅԿԱԿԱՆ ԶԱՐԴԱՏԱՌ, Armenian Ornamental Script (Haig Utidjian) 652

523

Óda na svatou Bohorodičku Řehoře z Nareku

Ódy svatého Řehoře z Nareku (Grigor Narekaci, † 1003), jenž byl nedávno papežem Františkem prohlášen za Učitele všeobecné církve, zůstávají poměr-ně neznámé, a to zvláště ve srovnání s jeho opusem magnum, Knihou nářku.

Na čtenáře, který se s nimi setká poprvé, však čeká milé překvapení. Zatímco je Kniha nářku známa především jako kniha kajícných modliteb a velká pomůcka duchovního života, ódy svatého Řehoře jsou oslavné, někdy až extatické. Nedávno publikovaný překlad ódy (respektive antifony) Ha­wun art‘naceal, jednoho z nejznámějších děl tohoto žánru vůbec, již českého čtenáře seznámil s jejich poetikou. Nyní přinášíme další slavnou ódu, část z níž lze dokonce někdy slyšet i během eucharistické bohoslužby Arménské apoštolské církve, a to během vánočních svátků, na svátek Bohorodičky či na svátek Církve ‒ Ač‘k‘n cov. (Je ovšem téměř jisté, že melodie, kterou v současnosti zpíváme, byť je překrásná, nesouvisí se starými neumatizova-nými nejstaršími kodexy ze 14. století; tím spíše neznáme původní autorskou melodii.) Je druhou a hlavní částí ódy Erg zarmanali.

I zde se setkáváme s pozoruhodnou bohatostí asociací, autor mj. obdivu-je a oslavuje ženskou krásu v osobě Bohorodičky, jež zároveň personifikuje církev a dále i chrám (v arménštině, stejně jako v řečtině, používáme pro slova chrám i církev jedno slovo ‒ եկեղեցի, resp. ἐκκλησία). Bohaté meta-forizace je užito v případě zobrazení vtělení, jehož nejdůležitějším instru-mentem je právě osoba sv. Bohorodičky. Příklad takové metafory předsta-vuje idea jilmu a vinné révy, jejíž ujasnění se čtenáři Parrésie dozví jako vůbec první. Náš překlad totiž opravuje a objasňuje samotný arménský ori-ginál, a to díky částečnému zahrnutí starobylých rukopisných textových variant ze San Lazzara v Benátkách a z arménského Matenadaranu. O těchto

Parrésia 8 (2014), s. 523–530

524

Óda na svatou bohoRodičku řehoře Z naReku Óda na svatou Bohorodičku Řehoře z Nareku

525

variantách se sice vědělo, ale byly nedostatečně pochopené a ignorované v sovětském „kritickém“ vydání z roku 1981 (o nedostatečném pochopení textu se již v tomto svazku vědělo). Ódy velkého arménského teologa a bás-níka jsou však natolik bohaté na skryté asociace, že žádné řešení nemůžeme považovat za kompletní a definitivní.1

K velkému potěšení překladatelů zahrnul různé podněty do svých anglic-kých překladů ód a jiných oslavných děl sv. Řehoře rovněž prof. A. Terian (kniha vyjde v brzké době).

Ze staroarménštiny (grabaru) přeložili Haig Utidjian a Martina Pičmanová, komentář Haig Utidjian

1 Kompletní vydání arménských textů a českých překladů ód autoři připravují pro edici Pro Oriente (nakl. Pavel Mervart).

Óda sv. Bohorodičce2

Písni podivuhodná, písni v ladném pohybu, stala ses příbytkem stavitelů dobra – tajemství spojené s tajemstvím3 – ozdobo, ozdobo zástupů!Cypřiš po cypřiši, ze tří, džbán s rákosovou ratolestí,4

2 Převzato z: Ս. ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ, Մատեան Ողբերգութեան եւ այլ երկասիրութիւնք [Kniha nářku a další díla], հազարամեակի հրատարակութիւն, աշխ. Զարեհ Եպս. Ազնաւորեան, Antelias 2003, s. 644 (Erg zarmanali, erg šaržvarženi ‒„Písni podivuhodná, písni v ladném po-hybu“, Երգ զարմանալի, երգ շարժվարժենի, Arménská patrologie 14A).

3 Zachováváme zde sice punktaci mileniálního vydání arcibiskupa Zareha Aznaworeana, podle níž se ostatně řídí i vydání Arminē K‘ēōškereanové (ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ, Տաղեր եւ Գանձեր [Ódy a poklady], աշխ. Արմինէ Քէօշկերեան, Jerevan 1981) a Arménské patrologie (ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ [Řehoř z Nareku], in: ՄԱՏԵՆԱԳԻՐՔ ՀԱՅՈՑ [Arménská patrologie], ԺԲ հատոր, Antelias 2008), ale upozorňujeme, že neumatický zápis v benátském rukopise Knihy ód č. 2070 (z roku 1348) i v pařížském rukopise č. 80 (z roku 1380) seskupoval slova poněkud odlišně – písaři či hudebníci ze 14. století (ne-li dříve) chápali smysl trochu jinak; Benátky 2070: tełi ełer parekerti xorhurd; xor­hurd hameram; Paříž č. 80 uvádí: tełi ełaki; parekertin xorhurd; xorhurd hame­ram (což lze přeložit jako: „Ó místo zrozeného, tajemství stavitele dobra, slou-čené tajemství!“) – místo: tełi ełer parekertin, xorhurd xorhurd hameram / zard eramic‘ zard; benátský Slovník tří archimandritů (1836–1837), I, s. 651, definuje slovo ełakan rozporuplně jako řecké genitos, které se hodí, anebo latinské factus, creatura, které se nehodí.

4 Zde preferujeme rukopisnou variantu սափոր եղեգնատընգոյն (Benátky, rukopis č. 2070 Knihy ód z roku 1348), tj. „džbán rákosové ratolesti“ ve smyslu „džbán s rákosovou ratolestí“. Tato varianta – soudě dle kritického aparátu K‘ēōškereanové (op. cit., s. 120) – odpovídá i dvěma hlavním rukopisům z jere-vanského Matenadaranu (č. 3503, 7785). Pařížský rukopis č. 80 uvádí սափոր եղեգնեա[յ] տնըկոյն („džbán rákosovité rostliny“), zatímco mileniální vydá-ní má սափոր եղեգնաշէն տնկոյն, kde slovo ełegnašēn znamená „vytvořený z rákosu“. Abraham Terian překládá tento výraz jako „košík rákosu“ či „proutě-ný květináč“, což asociuje „rákos“ s vlastnostmi džbánu (սափոր). Slovo sap‘or, jak konstatuje benátský Slovník tří archimandritů (II, s. 703), však silně evokuje nádobu z hlíny, a navíc, (nejen) v arménské hymnografii, je Panna Marie často popisována jako սափոր ոսկի („zlatý džbán“).

526

Óda na svatou bohoRodičku řehoře Z naReku Óda na svatou Bohorodičku Řehoře z Nareku

527

pravidelně5 (jako) po žebříku6 – jilm (a) vinná réva!7

Z jemných8 obočí vedle sebe jedna klenba,

5 Stejně jako prof. Terian zde preferujeme výraz ōrinōrēn („zákonně“, „zákonitě“, „pravidelně“), ačkoli existuje i alternativní varianta ōri yōrēn (viz pařížský ruko-pis č. 80), nebo awri awrēn („ze dne na den“), dle benátského rukopisu č. 2070.

6 Matn („prst“, „větev“, „příčka“ či „stupeň žebříku“), kořen slova matnut‘iwn znamená „zrada“; viz benátský Slovník tří archimandritů (II, s. 214). Zde volíme slovo „žebřík“ podle Jákobova žebříku do nebe (Gn 28,12) a s odkazem k myš-lence sv. Řehoře, že modlitba je jako žebřík či lano vedoucí k Bohu. Možná inspi-rováno dílem O božích jménech, přisuzovsaným sv. Dionysiu Areopagitovi; viz „Slovo“ (neboli „kapitola“) 92k v Knize nářku sv. Řehoře z Nareku:

Po tomto vytouženém mostě, jenž sám ani nezabloudí, ani nesvede na scestí, a po žebříku vedoucím přímo nahoru, vysoko hrazeném, se svatými příč­

kami a vedoucím do nebes, ó Ty dobročinný, kéž nás táhneš a přiblížíš svému Otci, blahořečenému a majícímu strašlivé jméno,abychom se vedením Tvého ducha s Tebou nepřerušitelně sjednotili!

7 Benátský rukopis č. 2070 (z roku 1348) zde místo uŕ uvádí ŕah, tj. „vinná réva“ místo „cesta“. Benátský Slovník tří archimandritů (II, s. 437) pod heslem նշդարենի („jilm“) vysvětluje, že se jedná o rostlinu, kolem níž se pne vinná réva (Տունկ անպտուղ, զորով պատի որթ). Autor využívá spojení jilmu s vinnou révou jako metaforického označení pro sv. Bohorodičku, skrze níž byl ztělesněn Kristus. Obraz révy pnoucí se po podkladu z jilmu pak může souviset s předchozím obrazem „pravidelného žebříku“. Všechna ostatní vydání uvádějí ŕah („cesta“) a k této variantě se přiklání i pařížský rukopis č. 80, který překládá jako „jilmová cesta“. O historickém vztahu jilmu a révy viz P. Fuentes-Utrilla – R. A. López-Rodríguez – L. Gil, „The historical relationship of elms and vines, in: Invest Agrar: Sist Recur For 13(1)2004, s. 7–15. Je tedy možné, že réva rostla ōri yōrēn („ze dne na den“), viz pozn. 5.

8 Nebo „štíhlé palmové ratolesti“? Prof. Terian zde mírně modifikuje poslední čtyři verše, aby získal konzistentní arboreální obrázek, a yunic‘n nebo (pařížský rukopis) yawnic‘n („v obočích“) metaforicky vykládá jako stromy. Argumen-tuje přitom tvrzením, že kontext si žádá rostlinu (palmu) s větvemi „jako obočí“ (srov. řec. ophrus; lit. „obočí“). Plinius ovšem překládá ophrus jako „rostlina“ a Prokopius z Gazy jako epistylos („násloupí“), kvůli jeho tvaru. Verze prof. Teriana by v češtině zněla následovně:

Cypřiš po cypřiši, uchované v koších z rákosí;cesta lemovaná rovnoměrně rozloženými jilmy,štíhlé stromy vedle sebe, (tvarované) klenutě;jedna hvězda za druhou v polední hodině (modlitby)!

jedna hvězda za druhou9 v polední hodině!10

Vánoční óda11

Její oči12 – dvě moře vedle sebe, přetékaly po ránu hojnými úsměvy jako dvě slunce v tváři blesku;13

Autor sám pravděpodobně umožňuje dvojsmyslný výklad své poezie, aby pop-is krásné ženy (sv. Bohorodička nebo nevěsta z Velepísně) evokoval jak církev, tak architektonické či liturgické prvky kostela.

9 Toto slovo, zde ve spojení նէճեմ թէ նէճեմ (nēčem t‘ē nēčem), se neobjevuje ve Slovníku tří archimandritů a je považováno za hapax legomenon. Podle Teriana je vypůjčeno z arabštiny (arab. slovo nijm znamená „hvězda“); srov. J. R. Russell, „A Poem of Grigor Narekac‘i“, in: REArm. N.S. 19, 1985, s. 435–439.

10 Ve svém Komentáři na Velepíseň autor cituje a diskutuje v. 1,6: ո՞ւր հովուես, ո՞ւր հանգուցանես ի միջօրէի („Kde paseš stáda, kde odpočíváš v poledne“); česky: „Pověz mi ty, kterého z duše miluji, kde paseš stáda svá, kde o poled-nách uléháš?“ (viz s. 467 mileniálního vydání; slovo miǰōrē). Autor vysvětluje: Զի միջօրէն՝ լոյս եւ արեւ անստուեր է. վասն այնորիկ ասէ «ի միջօրէի» („Neboť v poledne je světlo a slunce bez stínu, takže se říká ,v poledne‘“); viz s. 467. Pozoruhodné je i to, že výraz ի միջօրէի se opakovaně objevuje v Sēr yaŕawōtē (Óda vzkříšení); viz s. 674.

11 Převzato z: Ս. ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ, Մատեան Ողբերգութեան եւ այլ երկասիրութիւնք…, op. cit., s. 645 (Ač‘k‘ən cov i cov cicałaxit ‒ „Oči jako moře“ Աչքն ծով ի ծով ծիծաղախիտ, Arménská patrologie 14A). V nejstar-ších rukopisech je óda předkládána jako pokračování té předchozí, a tedy nikoli jako samostatný text. V novějších zdrojích je však předkládána samo-statně a jako taková je i zpívána; viz benátský Ganjaran („Kniha litanií“) č. 382 z roku 1394.

12 Tato část je buď pokračování předchozí ódy (jako u pařížského rukopisu č. 80), nebo další samostatná óda. V pařížském rukopisu č. 80 se na jejím konci dokon-ce objevuje „antifona“(I yergs sirec‘eal anjin), která však, soudě dle stylu, s nej-větší pravděpodobností nepochází z pera téhož autora.

13 Jak upozorňuje prof. Theo van Lint, obrázek očí sv. Panny Marie může pochá-zet z prastarého arménského pohanského hymnu známého jako Píseň Vahag­na, částečně citovaného v díle Historie Arménů od Movsēse Xorenac‘iho. I zde jsou totiž oči hrozícího Vahagna popisovány jako „dvě slunce“; viz T. M. van Lint, „Grigor Narekac‘i’s Tał Yarut‘ean: The Throne Vision of Ezekiel in Armenian Art and Literature I,“ in: V. Calzolari Bouvier et al., eds., Apocryphes arméniens: transmission ‒ traduction ‒ création ‒ iconographie, Lausanne: Éditions du Zèbre, 1999, s. 105–127, zvl. s. 125; viz též J. Russell, Zoroastrianism in Armenia, Cambridge (Mass.): Harvard University Press, 1987. Se stejným pohanským hymnem o Vahagnově narození je zřejmě spjat i odkaz k rákosu (viz pozn. 4).

528

Óda na svatou bohoRodičku řehoře Z naReku Óda na svatou Bohorodičku Řehoře z Nareku

529

paprsek tehdy14 sestoupil – ranní světlo. Z (jejích) lící vykvétal krásný přímý marhaník15

s květy na koncích, (jehož) výhonek se rozdvojil16 do jejího srdce, v němž hlasitě jásala láska jantar nosící.17 Sepjala v oblouk18 své něžné ruce – ratolest vavřínu;19

se stoupajícím a klesajícím, veselým a radostným zpěvem.

Centrálním obrazem je zde dýmající rákosová nať, z níž se šlehajícími plameny vzejde světlovlasé dítě.

14 Tj. v okamžiku Kristova narození? V arménstině šołn i žmin iǰeal. V některých rukopisech se však objevuje jiná textová varianta; viz K‘ēōškerean, op. cit., s. 271. Místo i žmin najdeme i šmin, a v jednom případě dokonce i šmat‘ēn. Slovo šmat‘ znamená „malé, úzké okno“, stejné jako v kupolích arménských chrámů. Dalo by se tedy říci, že jde o paprsek světla, který sestoupí z okna kupole chrámu. Jak upozorňuje K‘ēōškereanová, odpovídalo by to slovu Šołakat‘, což je církevní svátek, který odkazuje k vizi sv. Řehoře Osvětitele. V tomto obraze sestoupil dolů paprsek světla (šoł) v podobě kapek (kat‘) a Kristus zlatým kladivem ozna-čil místo a půdorys, kde měl stanout chrám Eǰmiacin („sestoupil jednorozený“). V Arménii jsou navíc chrámy se slunečními hodinami, např. Zuart‘noc‘, kde zápis označuje hodinu vhodnou k návštěvě bohoslužby; viz přednáška dr. Christiny Maranci. To posiluje i tezi prof. Teriana, podle níž óda souvisí s budo-vou chrámu a s církví, reprezentovanou sv. Bohorodičkou.

15 Ve shodě s benátským vydáním z roku 1827 (ԳՐԻԳՈՐԻ ՆԱՐԵԿԱՅ ՎԱՆԻՑ ՎԱՆԱԿԱՆԻ ՄԱՏԵՆԱԳՐՈՒԹԻՒՆՔ [Díla Řehoře, mnicha kláštera v Nare-ku], Benátky 1827) zde slovo sardiatunk přesouváme o čtyři verše dál, zatímco mileniální vydání arcibiskupa Zareha Aznaworeana naopak využívá benátské vydání z roku 1840 (ՍՐԲՈՅ ՀՕՐՆ ՄԵՐՈՅ ԳՐԻԳՈՐԻ ՆԱՐԵԿԱՅ ՎԱՆԻՑ ՎԱՆԱԿԱՆԻ ՄԱՏԵՆԱԳՐՈՒԹԻՒՆՔ [Díla našeho svatého otce Řehoře, mnicha kláštera v Nareku], Benátky 1840), a to ve shodě s pařížským rukopi-sem č. 80 z roku 1380 či benátským rukopisem č. 2070 z roku 1348. Sardi zna-mená „vavřín“ nebo „cypřiš“, tunk je „semenáček“. Vavřín ani cypřiš nemají „květy na koncích“, takže jsme ponechali jen marhaník (granátovník).

16 Slovo նուսխայօրէն (nusxayōrēn) se objevuje i v dalších dvou ódách sv. Řeho-ře, ale nikde jinde v arménské literatuře. Zde interpretujeme podle etymologie prof. Abrahama Teriana, který arabské a perské slovo nuskha překládá jako „kopie“, „duplikát“, „zrcadlový obraz“ nebo „obráceně“.

17 Slovo sat‘beruni nemá jednoznačný význam.18 Spojením „sepjala v oblouk“ překládáme výraz kamarakap, který se objevuje

i v Yaŕaǰ k‘an šaržic‘n (Jiná óda na církev); viz s. 670 mileniálního vydání. Zmí-něné slovo je použito ve verši „s ornamenty jako éter, vázané jako oblouk“ (եթերանըման կամարակապ զարդիւք), což posiluje hypotézu, že i tato óda popisuje architektonické prvky chrámu.

19 Slovo sardiatunk zde vkládáme podle benátského vydání z roku 1827; viz pozn. 15.

Protkávala melodie, poklidně se kolébala,20 přes ramena21 (zdobený) šál22. Její ústa jako dva listy, růže kanula z jejích rtů; její jazyk zpíval sladce (jako) harfa.23

U pěšinky vetknula si do vlasů květ z téže lásky24 – duše oděna krásou v barvě vína.25 Z pramenů jejích vlasů ozdoba, z pramenů ozdoba, vlnité jsou, trojitě pletené,26 lemující její líce. Její světlem zářící hruď je posetá červenými růžemi; dlaně (jako) kytičky purpurových fialek.Ovoněná františkem, kadidelnice plná Božího ohně,

20 Viz tradice, podle níž měl sv. Řehoř vidění, jak Panna Marie na ostrově Aŕtér na jezeru Van chová v náruči Ježíše.

21 Slovo թիկնէթեկին (t‘iknēt‘ekin) se ve slovnících neobjevuje, ale zřejmě souvisí se slovem t‘ekn, což znamená horní část paží či ramena. V pařížském rukopisu č. 80 skutečně najdeme výraz թեկն ի թեկին (t‘ekn i t‘ekin), který lze interpre-tovat jako „paže v paži“ či „od ramene do ramene“ neboli „přes ramena“.

22 Mileniální vydání zde uvádí čemēr („procházela“); v rukopisech nacházíme sub-stantivum čem, což znamená „procházka“, ale také „bohatě ozdobený jemný oděv“. V Anun anełin Astuac ē („Jiná óda na vzkříšení“) od stejného autora (s. 662 v mileniálním vydání) nacházíme toto slovo v obou významech (Դիտեմ դիտանոց դէմ հարաւոյ ճեմ./ճեմ պատմուճանի բոսորայնոյ գոյն); viz Slovník tří archimandritů (II, s. 178). Preferujeme výklad oděv, neboť je kompatibilní se zmínkou o ramenech a možná nepřímo souvisí s pozdějším obrazem roucha.

23 Dosl. „sladce zpívala harfa toho, kdo rozpohyboval její jazyk“. Nelze vyloučit, že tento verš odkazuje ke králi Davidovi, který se doprovázel na harfu při zpěvu žalmů; viz LXX, 2Kr; české překlady bible, 2S 6,5; srov. 1Pa 13,8. Může takto odkazovat k tradici, podle Panna Marie pocházela z Davidova rodu.

24 Slovo հազրէ je hapax legomenon, a dokonce není jasné, zda se jedná o adjek-tivum, či o sloveso հազրել (ve 3. osobě jednotného čísla přítomného času). Jeho význam je sporný. Aršawir Mxit‘arean (ԳՐԻԳՈՐ ՆԱՐԵԿԱՑԻ, Տաղեր [Ódy], աշխ. Արշաւիր Մխիթարեան, Jerevan 1957) cituje Ačaŕeanův Etymo­logický slovník (III, s. 8), kde je toto slovo chápáno jako sloveso: «մազերի մէջ ծաղիկ խրել կամ ծաղիկ անցկացնել»? անստոյգ նշանակութեամբ բառ. Alternativní význam se objevuje v benátském Slovníku tří archimandritů (II, s. 3), kde je objasňováno jako „kytice s mnoha listy“ (բազմաթերթ); alternativ-ní překlad by pak zněl: „U pěšinky jejích vlasů mnoholistý květ z téže lásky“ (bez slovesa). Místo զի նոյն սէր také preferujeme variantu զ’ի նոյն սէր.

25 Červená barva zde symbolizuje inkarnaci; „krása vína“ připomíná Pís 4,10 a autorův Komentář k ní (viz s. 486 mileniálního vydání).

26 Spojením „trojitě pletené“ překládáme slovo eŕahiwsakn; viz též „Jiná óda na církev“ (s. 670), kde se toto slovo objevuje ve verši եռահիւսակ զարդից խաղացմամբ ի վայր („kolebáním na místě trojitě pletených ozdob“).

530

Óda na svatou bohoRodičku řehoře Z naReku

z níž hlas zněl sladce melodický. Oděna byla v krásném rouchu z modré a purpurové, (bílého) kmentu a šarlatu,27

v barvě zářící zlatem.Její pás třpytivé stříbro lesknoucí se zlatem, z drahokamů svázaných do oblouku, drahokamů safírových, zdobený důmyslným filigránem. Pohybovala28 se s krásou lesklých perel, z jejích kroků kanuly paprsky jako kapky.29

Tomuto králi, tomuto novorozenému Spasiteli, tomu, jenž Tě korunoval, sláva na věky! Amen.30

Poděkování: Tato publikace vyšla s podporou Grantové agentury UK v rámci projektu č. 1746214 s názvem „Hudba arménského hymnáře“, který na FF UK realizoval Haig Utidjian. Překladatelé děkují otci Eliovi Kilaghbianovi, opatovi mechitaristů na ostrově San Lazzaro v Benátkach, a otci Paulu Kodjanianovi, opatovi mechitaristů ve Vídni, za velkorysé poskytnutí vzácných rukopisů a arcibiskupovi prof. Levonu Zekiyanovi, díky jehož doporučení se Haigu Utidjianovi dostalo vřelého přijetí v klášteře San Lazzaro. Díky patří i dr. Tigranu Zargaryanovi a Arménské národní knihovně za možnost skenovat vzácné knihy z jejího fondu a za jejich volné zpřístupnění veřejnosti, stejně jako prof. Evženu Kindlerovi a prof. Abrahamovi Terianovi za mnoho užiteč-ných rad.

27 Výběr látek a barev (ի կապուտոյ, ի ծիրանոյ, ի բեհեզոյ, ի յորդանէ) téměř odpovídá pasáži v Ex 28,5, kde Mojžíš podle pokynů Boha nechal zhotovit kněžské roucho pro Aarona: Եւ առցեն նոքա ոսկի, եւ կապուտակ, եւ ծիրանի, եւ կարմիր մանեալ, եւ բեհեզ („Použijí na ně zlato, modrou, pur-purovou a šarlatovou látku a kment“). Tato pasáž proslula v arménské církvi především díky oblíbené ódě, která se zpívá vždy při arménské biskupské liturgii; viz Ǝntǝreald yAstucoy („Ó Ty, Bohem vyvolený, požehnaný svatý kně-zi…“). Mojžíš zhotovil roucho „z šarlatu, modré, kmentu a purpurové látky“ (karmroy, i kapudoy, i behezoy, i ciranwoy), a navíc i yordanē téměř jistě souvisí s výrazem ordan karmir, což je tradiční arménské červené barvivo, extrahované ze speciálních červů (srov. Iz 1,8; LXX: coccinus, „karmín“).

28 Nepřeložili jsme slovo anjinn (její „osoba“), které nejspíš objasňuje, že autor se vrací ke sv. Bohorodičce a již nepopisuje různé části oděvu apod. Toto upřesnění je nutné, neboť arménština nerozlišuje rody.

29 Šołn i kat‘el aŕnuyr; srov. šołakat‘ (viz pozn. 14)!30 Tento verš se prakticky ve stejné podobě objevuje i na konce „Jiné ódy na cír-

kev„ (s. 670 mileniálního vydání).