ZÁBOJNÍK JOSEF - Sociální sítě na internetu v kontextu arabské revoluce - BP 2012

JOSEF ZÁBOJNÍK

SOCIÁLNÍ SÍTĚ NA INTERNETU

V KONTEXTU ARABSKÉ REVOLUCE

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

VEDOUCÍ PRÁCE: Dr. LUDĚK ŠVEHLÍK, CSc.

PRAHA 2012

3

PROHLÁŠENÍ

Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen

uvedených pramenů a literatury.

Souhlasím se zveřejněním práce – v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č.

111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 121/2000

Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (autorský

zákon) ve znění pozdějších předpisů a Studijního a zkušebního řádu Vysoké školy

mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s.

……………………………

Josef Zábojník

V Praze dne 24.8.2012

4

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucímu bakalářské práce panu Dr. Luďkovi Švehlíkovi CSc. za cenné

rady, připomínky a metodické vedení práce.

5

Abstrakt

Bakalářská práce se zabývá fenoménem internetu a sociálních sítí v kontextu arabské

revoluce na Blízkém východě. V souvislosti s tím sleduje v jakých politických,

ekonomických a náboženských podmínkách se tyto události odehrály. Poukazuje na

to, jakým způsobem a v jaké míře tyto nové komunikační nástroje ovlivnily

revoluční dění ve vybraných zemích regionu. Úkolem práce je zjistit význam nových

medií v arabském světě.

Klíčová slova:

arabská revoluce, arabské jaro, Blízký východ, internet, sociální sítě, sociální média,

Facebook, Twitter, náboženství, islám, povstání, protesty, demonstrace, společnost,

ozbrojený konflikt, Egypt, Tunisko, Sýrie, Jemen, Bahrajn, komunita, aktivista,

uživatel, ozbrojené složky, policie, vláda, prezident, demokracie, režim, volby

6

Abstrakt

This thesis deals with the phenomenon of internet and social networks in context of

the Arab revolution in the Middle east. It folows political, economic and religious

conditions in which these events took place. It shows how and to what extent these

new communication tools influenced revolutionary developments in selected

countries of the region. The task is to find the importance of the new media in arab

world.

Key words:

Arab revolution, Arab spring, Middle East, internet, social network, social media,

Facebook, Twitter, religion, Islam, uprising, protests, demonstration, society, armed

conflict, Egypt, Tunisia, Syria, Yemen, Bahrain, community, activist, user, armed

foces, police, government, president, democracy, regime, election

7

Obsah

Úvod............................................................................................................................. 81.Blízký východ ......................................................................................................... 10

1.1 Definice Blízkého východu ............................................................................. 101.2 Země Blízkého východu .................................................................................. 121.2.1 Egypt ............................................................................................................. 121.2.2 Tunisko ......................................................................................................... 141.2.3 Libye ............................................................................................................ 161.2.4 Sýrie ............................................................................................................. 171.2.5 Jemen ........................................................................................................... 191.2.6 Bahrajn......................................................................................................... 20

2. Historie a vývoj internetu a sociálních sítí............................................................. 222.1 Internet ............................................................................................................. 222.2 Sociální síť Facebook ...................................................................................... 232.3 Sociální síť Twitter .......................................................................................... 242.4 Youtube............................................................................................................ 25

3. Role sociálních sítí v arabské revoluci .................................................................. 263.1 Arabská revoluce ............................................................................................. 263.2 Chronologický přehled událostí arabské revoluce........................................... 273.2.1 Tunisko ......................................................................................................... 273.2.2 Egypt ............................................................................................................. 283.2.3 Libye ............................................................................................................. 293.2.4 Sýrie .............................................................................................................. 293.2.5 Jemen ............................................................................................................ 313.2.6 Bahrajn.......................................................................................................... 323.3 Egypt – vliv sociálních sítí na průběh revoluce............................................... 333.3.1. Oficiální organizace (organizované skupiny) .............................................. 343.3.2 Neformální skupiny ...................................................................................... 353.3.3 Vazby s vnějším světem ............................................................................... 353.3.4 Modernita...................................................................................................... 363.3.5 Společenství (komunita) ............................................................................... 373.3.6 Celosvětová pozornost .................................................................................. 373.3.7 Role elit......................................................................................................... 383.3.8 Sociální média v době po revoluci................................................................ 383.4.Tunisko – vliv sociálních sítí na průběh revoluce .......................................... 393.4.1 Počáteční protesty ......................................................................................... 403.4.2 Vzestup povstání........................................................................................... 403.4.3 Porevoluční situace ....................................................................................... 413.5 Celkový pohled na roli sociálních sítí v arabské revoluci ............................... 423.6 Sociální média v jiných zemích Blízkého východu......................................... 443.7 Význam a využití sociálních medií v arabském světě ..................................... 453.8 Role žen ........................................................................................................... 46

Závěr .......................................................................................................................... 49SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: ...................................................................... 51PŘÍLOHY .................................................................................................................. 54

8

Úvod

Téma bakalářské práce je Sociální sítě na internetu v kontextu arabské

revoluce. Masové rozšíření internetu v posledních desetiletích znamená pro celou

lidskou civilizaci obrovský pokrok. Rapidním způsobem se zrychlil přenos informací

mezi lidmi, komunikace a přenos informací pomocí internetu je využívána v mnoha

oborech lidské činnosti od vojenského využití, přes obchod až po medicínu. V první

dekádě 21. století vznikají a rychle se šíří sociální sítě a to především Facebook a

Twitter. Tato práce je zaměřena na to jak rozšíření internetu v posledních desetiletích

a následný vznik sociálních sítí ovlivňuje dění ve světě, a to obzvláště tam, kde není

jeho užívání zcela svobodné a masově rozšířené. V tomto konkrétním případě se

zabýváme vlivem fenoménu sociálních sítí na počátek událostí na Blízkém východě

v roce 2011, které v různé míře přetrvávají dodnes a známe je pod názvy jako je

arabská revoluce nebo arabské jaro.

Informace k tomu tématu je možné získat především z internetových zdrojů.

Lze využít stránky informačních agentur, zpravodajských serverů, mezinárodních

organizací a vládních zpravodajských služeb. Vzhledem k neustálému vývoji

v regionu jsou neopomenutelnými zdroji informací zpravodajské televizní stanice

jako např. Al-jazeera, Al-arabiya, Press TV, BBC nebo CNN.

V západní demokracii, tak jak ji vnímáme, je běžné, že internet je svobodně

využíván politickými stranami, zájmovými skupinami a dalšími organizacemi

k šíření svých názorů. Neprobíhá zde cílená cenzura tohoto média, pokud obsah

sdělení není v rozporu s platnými zákony. V oblasti Blízkého východu není tato

praxe zdaleka taková, proto je zajímavé sledovat, jakým způsobem se sociální sítě

podílely na přenosu informací mezi obyvateli států, kde od roku 2010 začaly protesty

proti stávajícím vládám. Cílem této práce je zjistit zda-li, a v jaké míře sociální sítě

ovlivnily události na Blízkém východě v jejich počátku a průběhu. Je nesporné, že

k přenosu informací týkajících se této problematiky prostřednictvím sociálních síti

v tomto regionu došlo. Nejdříve si přiblížíme region Blízký východ a zaměříme se

především na státy, kterým se budeme věnovat v rámci tématu práce. Abychom

věděli jak sociální sítě fungují, nadefinujeme internet jako takový, jak funguje a co

přináší, jak v jeho rámci fungují sociální sítě. Dále budeme sledovat vývoj využití

9

internetu na Blízkém východě, jak se v době počátků nepokojů měnil počet uživatelů

sociálních sítí a jak ho uživatelé využívali v kontextu událostí Arabského jara.

Zaměříme se především na Egypt a Tunisko, kde byly sociální sítě hojně využívány.

Zmíníme také průběh revolucí a aktuální situaci po jejich skončení.

10

1.Blízký východ

1.1 Definice Blízkého východu

Abychom se mohli zabývat tématem vlivu sociálních síti na průběh Arabské

revoluce, musíme si nadefinovat teritorium, ve kterém se tyto události odehrávají.

Toto území nazýváme Blízký východ. Termínem Blízký východ označujeme území

západní Asie a severovýchodní Afriky. Tento termín je považován za eurocentrický.

Historie tohoto území sahá až do starověku. Bývá také označováno jako

kolébka civilizací. Na území dnešního Egypta a Iráku vznikly vyspělé civilizace,

jejichž odkaz ovlivnil všechny následující civilizace, včetně naší současné

euroamerické. Blízký východ je území vzniku všech hlavních náboženství, tedy

judaismu, křesťanství a islámu. Náboženství hraje významnou roli v tomto regionu

dodnes, kdy nejrozšířenějším je islám. V době studené války vzrostl zájem

euroamerického světa o tuto oblast a poté ještě zesílil v 70. letech po ropné krizi.

V současnosti tento zájem velmi oživuje napětí kolem islámského radikalismu, který

je líčen jako hrozba světového míru.

Podle tradiční definice Blízkého východu do této oblasti řadíme tyto země:

Bahrajn, Kypr, Egypt, Irán, Irák, Izrael, Jordánsko, Kuvajt, Libanon, Omán,

Palestinu, Katar, Saudskou Arábii, Sýrii, Turecko, Spojené Arabské Emiráty a

Jemen. Pro potřebu našeho tématu musíme zmínit, že v osmdesátých letech 20.

století se objevuje termín Širší Blízký východ, který tuto oblast rozšiřuje o další

země. Jedná se o země severní Afriky, kterými se budeme v rámci našeho tématu

v této práci zabývat, a to především Tunisko a Libyi. Dále tento termín zahrnuje

země nacházející se více na východě Asie jako Afghánistán nebo Pákistán. Pro

zjednodušení budeme tuto oblast nazývat jen Blízkým východem.

Obyvatelstvo Blízkého východu tvoří většinou arabské etnikum. Naprostou

většinu obyvatel severoafrických států tvoří Arabové a arabizovaní Berbeři. Ze

západoasijských států nejsou Arabové jako většinová populace pouze v Turecku a

Izraeli. Vedle Arabů jsou tedy nejpočetnějšími etniky Židé a Turci. V Turecku žije

také nejpočetnější menšina Kurdů, kteří tvoří asi 20 % tamější populace. Dále

11

Kurdové žijí na území Iráku a Sýrie. Významnou minoritu tvoří také Peršané, kteří

žijí převážně v Iránu a přistěhovalci z Indického poloostrova, tedy Indové, Pákistánci

a Bangladéšané. Vedle těchto nejpočetnějších minorit najdeme na území Blízkého

východu také další národnosti, které tvoří převážně pracovní imigranti do států

Perského zálivu. Mezi ně patří například Gruzínci, Arméni nebo Turkmeni.1

Náboženská příslušnost je z velké části vázaná na příslušnost etnickou. Islám

má dvě základní větve – šíitský a sunnitský. Hlavní rozdíl je v tom, že sunnité po

smrti Mohameda uznali za jeho nástupce kupce Abú Bakra, zatímco šíité uznávají

jen potomky Mohameda. Sunnitský islám vyznává valná většina arabského

obyvatelstva. Šíitský islám převažuje pouze v Iráku a Bahrajnu. V Izraeli je většina

obyvatel samozřejmě židovského vyznání. Mezi náboženské minority na Blízkém

východě dále patří některé islámské sekty, křesťanské církve a také například

hinduismus. Náboženství hraje jednu z nejvýznamnějších rolí ve společnosti na

Blízkém východě.

Právo na bezplatné základní vzdělání je ve většině zemí Blízkého východu

součástí sociální politiky již od doby získání nezávislosti jednotlivých států. Po jejím

získání nové vlády výrazně rozšířily vzdělávací systém jako reakci na rychle se

rozšiřující mladou generaci a jako snahu o vytvoření politické legitimity. Je obecně

známo, že populační růst v oblasti Blízkého východu je jeden z nejvyšších na světě.

Tudíž dostupnost základního vzdělání je jedním z hlavních úkolů. V roce 1965 bylo

zapsáno do základních škol v regionu 61 % dětí, v roce 1990 to bylo již 98 %.

Středoškolské a vysokoškolské vzdělání je dostupné převážně v městských

oblastech. Obecně lze říci, že země s vývozem ropy mají vzdělávací systém na vyšší

úrovni, než země bez tohoto průmyslového odvětví. Vzhledem k postavení žen

v islámských státech je jejich vzdělanost menší než u mužů. Obecně je v arabských

státech 44 % gramotných žen a 68 % mužů.

Ekonomická situace na Blízkém východě je rozmanitá. Jsou zde země velmi

chudé, ale také extrémně bohaté. Ekonomická struktura se liší v tom smyslu, že na

jedné straně jsou státy závislé na exportu ropy (Kuvajt, SAE, Saudská Arábie), a na

1 ŠOLÍNOVÁ, L. Blízký východ – demografické informace, analýzy a komentáře. Praha: Demografie, 2003 [cit. 5. března 2012]. Dostupný z WWW: <http://www.demografie.info/?cz_popvyvoj_svet_bv=>

12

straně druhé jsou zde státy s rozmanitým průmyslem (Kypr, Izrael, Turecko). Vyjma

Kypru, Turecka, Egypta, Libanonu a Izraele není turismus příliš rozvinutou součástí

ekonomiky.

V následující části se budeme zabývat jednotlivými státy Blízkého východu

podrobněji, abychom lépe pochopili, proč k událostem Arabského jara došlo,

v jakých politických, kulturních, náboženských, ekonomických situacích se tyto státy

nacházely a jaké jsou výsledky revoluce v těchto zemích. Zaměříme se především na

země, kterým se budeme věnovat v rámci tématu práce, tedy především na Egypt a

Tunisko a na státy, kde byly protesty a demonstrace nejsilnější.

V návaznosti na protesty v těchto zemích se demonstrace rozhořely i dalších

zemích Blízkého východu. I v těchto dalších státech došlo k protestům proti

vládnoucím režimům s různými výsledky.

Můžeme jmenovat Alžírsko, kde protesty vedly k odvolání výjimečného

stavu po 19 letech, ale demonstrace stále přetrvávají. Protesty a vládní změny

v menší míře dále probíhají také v Libanonu, Jordánsku a Ománu.

1.2 Země Blízkého východu

1.2.1 Egypt

Egypt, jehož oficiální název je Egyptská arabská republika, je jednou

z nejlidnatějších zemí Afriky a Blízkého východu. Rozkládá se v severovýchodní

Africe a malou částí také v Asii na území 1 001 000 km2. Poslední odhady hovoří o

přibližně 93 milionech obyvatel. Většina těchto lidí žije poblíž řeky Nil, kde se

nachází jediná vhodná půda pro zemědělství. Polovina obyvatel žije ve městech, a to

především v hlavním městě Káhiře a Alexandrii.

Největší etnickou skupinou obyvatel jsou Egypťané. Mezi nejpočetnější

minoritní skupiny obyvatel Egypta patří Turci, Řekové, dále pak kmeny arabských

Beduínů a Berbeři. Přibližně 3 miliony Egypťanů žijí v zahraničí.

13

Obyvatelstvo této země tvoří z 90 % procent sunnitští muslimové, zbytek jsou

převážně koptští křesťané. Dále se Egypťané dělí na obyvatele měst a obyvatele

venkova, tzv. feláhy. Oficiálním jazykem je moderní standardní arabština.

Gramotnost dospělé populace v roce 2009 byla 72 %.

Ekonomiku Egypta tvoří především zemědělství, vývoz ropy, zemního plynu

a turistik. Ta je jedním z nejdůležitějších sektorů egyptské ekonomiky. Další důležité

příjmy má Egypt také z lodní dopravy skrze Suezský průplav. Nezaměstnanost v roce

2011 byla 12,4 %. 2

Historie této země sahá až do starověku, kdy zde vznikla významná starověká

egyptská civilizace. Faraonské říše zde byly už od roku 3150 před n.l. a přetrvaly 322

před n.l. Dodnes jsou zde z této doby k vidění významné světoznámé památky, mezi

které patří pyramidy v Gíze, Velká Sfinga nebo na jihu město Luxor. Následně se na

území Egypta vystřídala období makedonské, ptolemaiovské, období Římské říše,

byzantské, islámské a nakonec osmanské. Osmanské období ukončilo Napoleonovo

egyptské tažení v roce 1798. Poté, co musel Napoleon odplout, ovládl území Egypta

s pomocí vojska makedonský důstojník tureckého armády Muhammada Alí. Ten se

v roce 1848 vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ibráhíma. Tím byla založena nová

vládnoucí dynastie, která vládla Egyptu až do roku 1952. Období, které nás

v souvislosti z Arabskou revolucí zajímá je vznik republiky na území Egypta. Roku

1952 byl svržen král Farúk I. a byla vyhlášena Egyptská republika. Prvním

prezidentem se stal generál Muhammad Nadžíb, později pak vůdce revoluce

plukovník Gamál Abd an-Násir, který zavedl socialistický způsob vládnutí.

Následkem toho bylo zestátnění Suezského průplavu, což vedlo k tzv. Suezské krizi,

kde se jednalo o kontrolu strategického průplavu. Egypt se dostal do sporu s aliancí

Velké Británie, Francie a Izraele. Výsledkem bylo posílení pozice Egypta a oslabení

vlivu evropských mocností. V roce 1958 následovalo vytvoření společného státu

společně se Sýrií, který se nazýval Sjednocená arabská republika. Tento název Egypt

používal až do roku 1971 i přesto, že Sýrie tento svazek opustila již v roce 1961,

protože Egypt hrál dominantní roli v tomto uskupení. V roce 1967 byl Egypt

účastníkem šestidenní války s Izraelem. Dalším prezidentem se po smrti Násira stal

2 CENTRAL INTELLIGENT AGENCY World Factbook. Washington. 2012 [cit. 15. března 2012]. Dostupný z WWW: <https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html>

14

v roce 1970 jeho viceprezident Anvar as-Sádát. Boje mezi Egyptem a Izraelem

pokračovali v roce 1973. Mírové jednání s Izraelem zahájil prezident Sádát v roce

1977 a v roce 1979 dochází k podpisu mírové smlouvy a odchodu izraelského vojska

ze Sinajského poloostrova. Prezident Sádát byl v roce 1981 zavražděn a jeho

nástupcem se stal Husní Mubarak.3

V návaznosti na události v Tunise se v lednu 2011 rozpoutala také v Egyptě

vlna protestů proti vládnoucímu režimu Husního Mubaraka. Po celé řadě

demonstrací, při kterých zemřelo podle komisařky OSN více než 300 lidí, prezident

Mubarak dne 11.února 2011 na svou funkci rezignoval. Vlády se ujala armáda, která

je u moci dodnes. V prosinci roku 2011 sice proběhly volby do parlamentu a

islámské strany získali přes 60 % hlasů. Ovšem i tento nově zvolený parlament byl

počátkem roku 2012 vojenskou juntou rozpuštěn. V červnu 2012 proběhly

prezidentské volby a nově zvoleným prezidentem se stal islamista Muhammad

Mursí. Situace v zemi přesto není stále stabilizována a cesta k takovému stavu bude

pro Egypt velmi dlouhá.

1.2.2 Tunisko

Oficiální název této severoafrické země je Tuniská republika. Přibližně 10

milionů obyvatel obývá území o rozloze 163 610 km2. Hlavním městem je Tunis.

Hlavní etnickou skupinu, celkem 98% celkové populace, tvoří arabsko-

berberští míšenci. Ostatními minoritními skupinami jsou Berbeři, Židé a Evropané.

K islámu se hlásí 98 % obyvatel. Islám je oficiálním státním náboženstvím.

Zbývající 2 % jsou křesťané a židé. Oficiálním jazykem je arabština. Gramotnost

dospělé populace v roce 2009 byla 74,3 %.

Ekonomika Tuniska je rozdělena do několika velkých odvětví. Velmi

důležitým je těžební průmysl. Tunisku patří 6. místo na světě v těžbě fosfátů, dále se

zde těží ropa, zemní plyn, železná ruda a sůl. Mezi další odvětví průmyslu patří

3 GASCOIGNE, BAMBER. History of Egypt. HistoryWorld. 2001 [cit. 20. března 2012 ]. Dostupný z WWW: <http://www.historyworld.net/wrldhis/plaintexthistories.asp?historyid=aa28>

15

průmysl chemický, zpracování kůží, textilní průmysl, obuvnictví a potravinářský

průmysl. Dále se na ekonomice Tuniska podílí zemědělství a především turismus.

Velkým problémem je zde nezaměstnanost, která v roce 2011 byla 18,3 %. Přesto

patří ekonomika Tuniska mezi rozvojovými zeměmi k nejúspěšnějším.4

Historie na území dnešního Tuniska sahá do 12. století před n.l., kdy bylo

osídleno Féničany. Později se zde nacházel významný městský stát Kartágo. Dalším

milníkem v dějinách je zřízení protektorátu Francie v roce 1881. Ten trvá až do roku

1956, kdy Francie uznává Tunisko jako nezávislý stát. V roce 1957 pak Ustavující

shromáždění deklarovalo vznik republiky. Prvním prezidentem se stává Habíba

Burgibu, který po vzoru západních států provádí v zemi reformy ve snaze

zmodernizovat ekonomiku i společnost. V roce 1975 je Burgibu zvolen doživotně

prezidentem. V roce 1987 zorganizoval ministerský předseda Zín Abidín bin Alí

pokojný palácový převrat a Burgibu nechal prohlásit za mentálně i fyzicky

neschopného vykovávat úřad. Bin Alí v počátcích své vlády potlačoval ostatní

politické strany, cenzuroval tisk, pronásledoval intelektuály a omezoval náboženské

svobody. V 90. letech 20. století se mu podařilo potlačit islámskou opozici a úspěšně

získal na svou stranu veřejné mínění. Poté uvolnil situaci v zemi, kdy povolil systém

více stran, omezil policejní represe a vyzval k návratu politické emigranty.5

Zůstal u moci až do roku 2011, kdy se v Tunisku zvedla vlna nepokojů

nespokojených obyvatel. Dne 14. ledna 2011 prezident Bin Alí rozpustil vládu a

uprchl do Saudské Arábie. V nepřítomnosti byl později v různých kauzách odsouzen

k více než 60 letům vězení. Rok po revoluci není situace v Tunisku stabilizována,

stále zde probíhají střety mezi islamisty a pořádkovou policií. Islamisté sice nehráli

v revoluci žádnou roli, ovšem nyní se snaží prosazovat v souboji o novou podobu

Tuniska. V prvních porevolučních volbách v říjnu 2011 vyhrála islamistická Strana

obnovy se ziskem 41,7 % hlasů. Islamisté chtějí, aby se Tunisko stalo islamistickým

státem, kde by zdrojem veškerého práva bylo islámské právo šaría. Ostatní politické

strany se shodují, že Tunisko zůstane demokratickým a moderním státem. Podobně


5 GASCOIGNE, BAMBER. History of Tunisia. HistoryWorld. 2001 [cit. 20. března 2012 ]. Dostupný z WWW: < http://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?historyid=ac93>

16

jako ve většině zemí Blízkého východu je tato situace komplikovaná a cesta ke

stabilitě zabere spoustu let.

1.2.3 Libye

Libye je dalším státem v severní Africe, který se rozkládá na území o rozloze

1 759 540 km2. Populace této země čítá kolem 6,5 milionu obyvatel. Hlavním

městem je Tripolis.

Hlavní etnikum Libye tvoří 97 % Berberů a Arabů, zbývající 3 % jsou ostatní

menšiny, mezi které patří například Řekové, Italové nebo Turci.

K islámu jako hlavnímu náboženství se hlásí také 97 % obyvatel, 2 % tvoří

křesťané a zbylé 1 % ostatní náboženství. Většina obyvatel žije ve městech.

Oficiálním jazykem je arabština. Gramotnost dospělé populace v roce 2009 byla 84

%.

Nejvýznamnějším odvětvím ekonomiky Libye je těžba ropy a zemního plynu.

Vzhledem k tomu, že 91 % plochy země je neproduktivní půda, zemědělství tvoří

v rámci ekonomiky zanedbatelnou položku. Přes 75 % potravin se musí do země

dovážet.6

Většinu historie byly národy Libye podrobeny kontrole jiných národů.

Féničané, Kartaginci, Řekové, Římané, Vandalové ovládali celé území nebo části

území Libye. I dnes můžeme vidět pozůstatky přítomnosti Řeků a Římanů.

Novodobá historie se začíná psát vyhlášením nezávislosti v roce 1951 a vznikem

Spojeného Království Libye pod vedením krále Idrise I. Libye se stala první zemí

v historii, která dosáhla nezávislosti prostřednictvím OSN. Dne 1. září 1969 proběhl

vojenský puč proti králi Idrisi I., pod vedením tehdy 28 letého vojenského důstojníka

Muammara Abu Minyara al-Kaddáfího. Král Idris následně odjel do egyptského

exilu. Nový režim, vedený Radou revolučního vedení (RCC), zrušil monarchii a


17

vyhlásil novou Libyjskou arabskou republiku. Kaddáfí se stal vůdcem RCC a de

facto hlavou státu. Tím byl nastolen v Libyi autoritativní režim.7

Jeho vláda trvala až do února roku 2011, kdy se nepokoje, šířící se v některých

částech arabského světa a v okolních severoafrických zemích, naplno rozhořely také

v několika Libyjských městech. Po několika měsících bojů mezi Kaddáfího armádou

a povstalci, kteří měli vojenskou podporu OSN, byl plukovník Kaddáfí dopaden dne

20. října 2011. Byl lynčován davem, postřelen do hrudi a hlavy. Svým zraněním

podlehl. Na počátku července 2012 proběhly volby do přechodného parlamentu.

Vzhledem k aktuální situaci je již dnes jasné, že další uspořádání země bude velmi

komplikované. Jednotlivé kmeny a milice povstaleckých skupin chtějí uplatňovat své

vlastní zájmy, ale nejsou schopny se dohodnout a sjednotit. Stále je zde hrozba

občanské války.

1.2.4 Sýrie

Sýrie, jejímž oficiálním jménem je Syrská arabská republika, se rozkládá

v jihozápadní Asii. Zaujímá území o rozloze 185 180 km2. Počet obyvatel se podle

odhadů z roku 2010 pohybuje kolem 22,5 milionu. Hlavním městem je Damašek.

Formálně je socialistickou demokratickou republikou, ale ve skutečnosti se jedná o

autoritářský režim se silnou rolí armády. Opozice není tolerována.

Převážnou většinu obyvatelstva tvoří Arabové, kterých je 90 %. Významnou

menšinou jsou Kurdové s 9 % zastoupením. Mezi další etnické skupiny, které žijí na

území Sýrie, patří Peršané, Arméni, Čerkesové, Turkové, Romové a Židé. Úředním

jazykem je arabština. Gramotnost dospělé populace v roce 2009 byla 81 %.

Převážná část obyvatel, a to 74 %, vyznává sunnitský islám. Dalších 18 % se

kloní k islámu šíitskému. Zbylých 8 % tvoří především křesťanské církve. Najdeme

zde také malé komunity židů.

7 GASCOIGNE, BAMBER. History of Libya. HistoryWorld. 2001 [cit. 20. března 2012 ]. Dostupný z WWW: < http://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?historyid=aa83>

18

Ekonomika Sýrie je rozdělena do různých odvětví, není tedy výhradně závislá na

ropě. Převážná část je ovládaná státem, a to především ropný průmysl, energetika a

obchod s hlavními zemědělskými komoditami. Tato státem ovládaná průmyslová

odvětví jsou ale neefektivní a vyznačují se vysokou nezaměstnaností. Existuje zde

také soukromý sektor, který dominuje převážně ve stavebnictví, zemědělství,

dopravě a ve zpracovatelském průmyslu.8

Území Sýrie se nachází na místě, kde vedla dávná cesta mezi Mezopotámií a

Středozemním mořem. Nacházel se zde kolem roku 2400 před n.l. městský stát Ebla

(dnešní Tell Mardích), který pravděpodobně kontroloval obchodní spojení ve

východním středomoří. Po další část historie bylo území Sýrie většinou okupováno

cizími mocnostmi. Byla zde Akkadská říše, dále se zde vystřídali Chetité, Asyřané,

Babylóňané a Egypťané. Poté zemi ovládli Peršané, kteří byli vyhnáni Alexandrem

Velikým, který přinesl řeckou kulturu. Později od roku 64 před n.l. se území Sýrie

stává součásti Římského impéria. Po rozdělení Římské říše v roce 395 n.l. bylo

území Sýrie součástí Východořímské říše až do roku 634 n.l., kdy bylo dobyto

muslimskými Araby. V tomto období až do roku 750 n.l. se z Damašku stává

kulturní, politické a obchodní centrum pro celý tehdejší islámský svět. V 11. století

Sýrii obsazují Turci. V následujícím 12. století se území Sýrie stává místem bojů

křižáckých výprav a muslimů. Byly zde založeny křižácké státy, ale nikdy se jim

nepodařilo dobít Damašek. Od 16. století je pak území Sýrie součástí Osmanské

říše, a to až do konce první světové války. Poté se stává Sýrie mandátním územím

Francie. Dne 17. dubna 1946 byla vyhlášena nezávislost Sýrie. Poválečná situace

byla velmi komplikovaná, především z důvodů velkých sociálních rozdílů a

náboženské rozmanitosti. Už v této době se krom dalších dvou stran formuje strana

Baas, která je u moci dodnes. Od roku 1949, kdy došlo k vojenskému převratu, se

země po dalších několik let zmítá ve střídání různých vlád, pučů a protipučů. V roce

1958 se Sýrie spojuje s Egyptem ve Sjednocenou arabskou republiku. Ta se rozpadá

o 3 roky později v roce 1961 z důvodu Syrské pozice v tomto uskupení, jako

okrajového území z pohledu Egypta. O dva roky později, v roce 1963 dochází k puči

a k moci se dostává strana Baas. Nový režim zavedl policejní stát s podporou armády


19

a středních a nižších vrstev. Sýrii se účastní šestidenní války s Izraelem v roce 1967 a

ve společné koalici s Egyptem a Jordánskem utrpí porážku. V roce 1970 se k moci

dostává vůdce militaristického křídla strany Baas, Háfiz al-Asad. Přes spoustu

vnitřních problémů, jako bylo povstání Muslimského bratrstva nebo neutěšená

ekonomická situace, se režim udržoval stabilní a to zejména díky výjimečnému

stavu, který byl vyhlášen v roce 1962 s ohledem na neukončený konflikt s Izraelem.

Zahraniční vztahy udržovala Sýrie především se Sovětským svazem. Také se

účastnila v roce 1991 operací během války v Zálivu na straně USA. V roce 2000

Hafíz al-Asad umírá a jeho místo zaujímá jeho syn Bašár, který je u moci zatím do

dnešních dnů.9

V březnu roku 2011 také v Sýrii vypukly protesty a demonstrace proti

stávajícímu režimu. Opozice, především sunnitští muslimové a Kurdové, se snaží o

svrhnutí Bašára al-Asada. Ten za revolucí vidí zahraniční zájmy a účast teroristické

skupiny Al-Káidá. Oproti ostatním státům není tato revoluce ukončena a země je

v občanské válce. Vládní jednotky tvrdě zasahují proti protestantům a od počátku

revoluce do května roku 2012 již zahynulo více než 9 000 lidí. V zemi působí

skupina pozorovatelů OSN a počátkem roku 2012 představil zmocněnec OSN Kofi

Annan mírový plán na řešení situace v Sýrii. Vzhledem k tomu, že k 3.8.2012 se

Kofi Annan vzdal funkce zmocněnce, je zatím řešení situace v Sýrii komplikované.

1.2.5 Jemen

Jemen, jehož oficiální název je Jemenská republika se nachází se na jihu

Arabského poloostrova a zaujímá plochu 527 970 km2. Hlavním městem je Saná.

V zemi žije 20,7 milionů obyvatel.

Převážnou většinou, asi 99 %, tvoří muslimští Arabové a jen 1 % tvoří

uprchlíci z Afriky. Islám je tedy oficiálním náboženstvím. Gramotnost dospělé

populace v roce 2009 byla 54 %.

9 GASCOIGNE, BAMBER. History of Syria. HistoryWorld. 2001 [cit. 20. března 2012 ]. Dostupný z WWW: < http://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?historyid=ab29>

20

Jedná se o rozvojový stát, kde polovina obyvatel pracuje v zemědělství.

Vývozními zemědělskými komoditami jsou hlavně káva, bavlna a víno. Významný

pro obživu obyvatelstva je rybolov. V 80. letech minulého století byla v oblasti

objevena naleziště ropy, ale rozvoj s tím související se odehrává pouze v provincii

Aden, kde se nacházejí ropné rafinérie. Země je na velmi nízké ekonomické úrovni.10

Během historie bylo území Jemenu pod nadvládou mnoha říší a království.

Od 16. století bylo území Jemenu součástí Osmanské říše. Turci byli vyhnáni ze

země v roce 1635. V 19. století zabrali strategický přístav na jižním pobřeží Aden

Britové a později v roce 1937 se stal britskou korunní kolonií. Mezitím severní

Jemen opět opanovali Turci a to až do konce první světové války. Po jejich vyhnání

severozápadní Jemen připadl islámským vůdcům. V roce 1962 byla vyhlášena

Jemenská arabská republika v severozápadním Jemenu. Poté následovala občanská

válka, po jejímž konci vznikla také na jihu země komunisticky zaměřená Jemenská

lidově demokratická republika. Ke sjednocení obou zemí došlo až v roce 1990 po

dlouhých letech bojů.11

Arabské jaro zde propuklo v polovině ledna roku 2011. Protesty byly

původně směřovány proti vládním návrhům na změnu ústavy, nezaměstnanosti,

neutěšené ekonomické situaci a korupci. Po měsíci násilí a protestů dosáhli

demonstranti změny ve vedení země, kdy 27. února 2012 odstoupil prezident Alí

Abdulah Saleh a byl nahrazen viceprezidentem Masurem Al-Hadím.

1.2.6 Bahrajn

Bahrajn, oficiálním názvem Bahrajnské království je ostrovním státem

v Perském zálivu s hlavním městem Manamá. Na ploše 655 km2, kterou tento stát

zaujímá, žije kolem 700 000 obyvatel.


11 GASCOIGNE, BAMBER. History of Yemen. HistoryWorld. 2001 [cit. 20. března 2012 ]. Dostupný z WWW: < http://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?historyid=ab29>

21

Arabové tvoří 90 % z celkové populace, zbytek pak Peršané a Indové.

Náboženství je z 81 % islám, kolem 9 % tvoří křesťanství a zbytek ostatní

náboženství. Gramotnost dospělé populace v roce 2009 byla 87 %.

Vzhledem k těžbě ropy, která tvoří 60 % exportu země, prochází ekonomika

této země mohutným růstem. Bahrajn je také finančním centrem Blízkého východu.

Tato země je i oblíbenou turistickou destinací.12

Bahrajn má bohatou historii sahající až do období 6000 let před n.l. Na tomto

území se kolem roku 3000 před n.l. nacházela starověká civilizace zvaná Dilmun,

kdy zmínka o ní se objevuje v nejstarší světové literární památce Epos o

Gilgamešovi. V novodobých dějinách se Bahrajn od šedesátých let 19. století až do

roku 1971 nacházel pod ochranou Velké Británie. Dne 15. srpna 1971 vyhlašuje

Bahrajn úplnou nezávislost. Emírem a ministerským předsedou nově vzniklého státu

se stal šejk Ísa ibn Salmán al-Chalífa a v roce 2002 se jeho syn Hámid prohlásil

králem.13

Arabské jaro propuklo v Bahrajnu 14. února 2011. Protesty byly zaměřeny

především k dosažení politické svobody a respektování lidských práv. Hlavním

důvodem bylo to, že šíitské většině obyvatel vládne sunnitská vláda. Protesty byly

zpočátku mírumilovné až do 17. února 2011, kdy policejní složky zabily 4

protestující osoby v hlavním městě Manáma. Po tomto incidentu začali protestující

volat po konci monarchie. Následovaly další protesty a střety s ozbrojenými

složkami země, které přetrvávají dodnes. Při protestech zemřelo již více než 80 lidí.


13 GASCOIGNE, BAMBER. History of Bahrain. HistoryWorld. 2001 [cit. 20. března 2012 ]. Dostupný z WWW: < http://www.historyworld.net/Articles/PlainTextArticles.asp?aid=zac&pid=313>

22

2. Historie a vývoj internetu a sociálních sítí

2.1 Internet

K lepšímu pochopení problematiky tématu této práce, tedy sociální sítě na

internetu v kontextu arabské revoluce, bude v následující kapitole shrnut vývoj

zásadního média, vznik a vývoj sociálních sítí, které sehrály v arabském jaru roli.

Internet způsobil revoluci ve světě počítačů a komunikace tak jako nic

předtím. Je celosvětovým médiem šířícím informace a zábavu, je prostředkem pro

spolupráci a interakci mezi lidmi a jejich přístroji bez ohledu na geografickou

polohu. Internet představuje jeden z nejúspěšnějších příkladů výhod trvalé investice a

odhodlání lidstva věnovat se výzkumu v oblasti informačních infrastruktur.

V roce 1969 vzniká předchůdce internetu, síť zvaná ARPANET, která byla

vojenským projektem severoamerické agentury ministerstva obrany. V této fázi

došlo k propojení prvních čtyř počítačů na univerzitách v různých částech USA. Síť

využívala pro přenos dat přepojování paketů, což znamená, že data putují po malých

samostatných částech a tato síť není centralizována. V roce 1972 je v síti připojeno

50 počítačů a dochází k první veřejné prezentaci. Vznikají další sítě jako například

Merit Network, Tymnet nebo Telenet, které však využívají různé protokoly. V roce

1982 je standardizován internetový protokol (Internet protocol suite TPC/IP) a je

představen koncept celosvětové sítě zvané internet. Přestože docházelo

k postupnému rozšiřování přístupu k ARPANETu, byla síť stále využívána jen

vědeckými a akademickými organizacemi. Když byla 1995 tato síť vyřazena

z provozu, otevřely se možnosti ke komercionalizaci internetu.

Od té doby dochází k zásadnímu dopadu internetu na celou společnost,

kulturní a obchodní oblast. Začíná výrazný nárůst tzv. okamžité komunikace

prostřednictvím elektronické pošty, komunikátorů pro odesílání zpráv, přenosu hlasu

a videorozhovorů. Objevují se stránky s diskusními fóry a blogy, rozvíjí se

nakupování přes internetové obchody a vznikají sociální sítě.

Vědecké a akademické obce v současnosti dále pracují na technologickém

vývoji internetu. Stále se zvětšuje rychlost přenosu dat a pokračuje růst internetu.

23

Obsahuje stále větší množství informací, komerčního využití, zábavy a v neposlední

řadě uživatelů sociálních sítí. Dnes je nepostradatelnou součástí každodenního života

obyvatel civilizovaného světa. Kromě počítačů je již také běžně přístupný přes

mobilní telefony nové generace a další přístroje, jako jsou například tablety.

2.2 Sociální síť Facebook

Facebook je jednou ze sociálních sítí, kterou se budeme zabývat v kontextu

arabské revoluce, a která bude podrobněji popsána.

Sociální síť Facebook vytvořil v roce 2003 student Harvardu Mark

Zuckerberg jako původně interní síť pro studenty této univerzity. Během několika

měsíců došlo k připojení několika dalších amerických univerzit. Následovalo

otevření sítě pro všechny univerzitní emailové adresy ve spojených státech a také pro

některé zahraniční univerzity. V roce 2006 se již připojují některé nadnárodní

obchodní společnosti a později téhož roku je síť otevřena všem uživatelům starším

13 let. I přesto statistiky z května roku 2011 udávají počet uživatelů pod 13 let na 7,5

milionu, a dokonce 5 milionů dětí pod 10 let. Celkový počet uživatelů v únoru roku

2012 je více než 845 milionů.14

Každý, kdo chce stránky užívat, musí nejdříve provést registraci, po které

získává možnost vyplnit osobní profil. Tím získává k dispozici prostor, který nabízí

celou řadu funkcí. Má možnost se připojovat k různým skupinám uživatelů nebo si

přidávat další uživatele jako přátele. Může sdílet fotky a videa, komunikovat

s ostatními uživateli pomocí zpráv, diskusních fór nebo diskuzemi na uživatelských

profilech. Tento prostor, kde se veškeré věci zobrazují, nazýváme anglicky The Wall

(zeď). Zde je v podstatě zaznamenáno veškeré dění v sociální síti. Na tomto místě

dochází k veřejné interakci mezi uživateli.

Facebook je fenoménem dnešní doby a je hojně využíván nejen jednotlivci,

ale i společnostmi jako marketingový nástroj, vládními i nevládními organizacemi,

14 Viz CONSUMERS REPORTS. That Facebook friend might be 10 years old, and other troubling

news. New York. 2011 [cit. 30. května 2012]. Dostupný z WWW:

<http://www.consumerreports.org/cro/magazine-archive/2011/june/electronics-computers/state-of-the-net/facebook-concerns/index.htm>

24

vládami států, politickými stranami i politiky samotnými, ale i extremistickými a

náboženskými skupinami. Těmto všem slouží jako komunikační kanál k prezentaci

svých sdělení a názorů.15

2.3 Sociální síť Twitter

Druhou sociální sítí, která je nejčastěji zmiňována v souvislosti s arabským

jarem je Twitter.

Tato síť byla vytvořena v březnu roku 2006 Jackem Dorseym a v červnu

téhož roku spuštěna. Služba brzy získala popularitu po celém světě. S více než 300

miliony uživatelů v roce 2011 se denně přihlásí kolem 50 milionu uživatelů, kteří

vygenerují více než 300 milionů vzkazů, známých jako tweety (krátkých textových

zpráv).

Princip této sítě je velmi jednoduchý. Poskytuje uživatelům možnost posílat a

číst příspěvky od jiných uživatelů. Tyto příspěvky jsou textové zprávy dlouhé

maximálně 140 znaků, které se zobrazují na profilu uživatele a na stránkách jeho

odběratelů, tzv. followers. Zprávy mohou být zasílány prostřednictvím stránek

Twitteru, pomocí SMS zpráv nebo jiných externích aplikací.

Twitter je díky své jednoduchosti především využíván jako komunikátor.

Mezi jeho uživatele patří také politici, sportovci a celebrity.16

15 CARLSON, N. At last – The Full Story Of How Facebook Was Founded. 2011. [cit. 5. května 2012]. Dostupné z WWW: <http://www.businessinsider.com/how-facebook-was-founded-2010-3>

16 CARLSON, N. The Real History of Twitter.. 2011. [cit. 5. května 2012]. Dostupné z WWW: < http://articles.businessinsider.com/2011-04-13/tech/29957143_1_jack-dorsey-twitter-podcasting>

25

2.4 Youtube

Youtube není sociální sítí, přesto je nezbytné jej zmínit. Jedná se o server,

který umožňuje sdílet videa. Byl založen v roce 2005 zaměstnanci společnosti

PayPal a o rok později byl prodán společnosti Google.

Uživatelé Facebooku mohou vkládat na své profily videa z Youtube, čímž se

Youtube stává velmi důležitou součástí této sociální sítě. Právě záběry pořízené na

mobilní telefony účastníku protestů se právě přes Youtube dostávaly také do

sociálních sítí.

Youtube bývá také často kritizován za porušování autorských práv nebo ze

strany totalitních režimů za přílišnou svobodu slova. V některých zemích, jako

například v Číně nebo Maroku, je na tento server blokován přístup.17

17 CLOUD, J. The YouTube Gurus.2006. [cit. 25. května 2012]. Dostupné z WWW: <http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,1570795,00.html >

26

3. Role sociálních sítí v arabské revoluci

3.1 Arabská revoluce

Arabskou revolucí nebo také arabským jarem, označujeme události v zemích

na Blízkém východě, které začaly koncem roku 2010 a přetrvávají dodnes. Jedná se o

vlnu protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které mají v různých zemích různé

motivy, ale spojuje je především boj proti vládnoucím režimům, které jsou často

autoritářské a zkorumpované. To sebou přináší chudobu, nezaměstnanost a špatné

životní podmínky.

Spouštěcím mechanismem byly události v Tunisku. V prosinci roku 2010 se

ve městě Sidi Bouzid upálil šestadvacetiletý mladík Muhammad Bauzízí. Stalo se tak

na protest právě proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti. Tento čin

rozpoutal v zemi rozsáhlé celonárodní protesty, které vedly ke svržení třiadvacetileté

autoritářské vlády prezidenta Zina El-Abídina Bin Alího, který abdikoval a opustil

zemi. V následujících týdnech se protesty a demonstrace rozpoutaly ve většině

arabských zemí. V následující kapitole je uveden chronologický přehled

nejdůležitějších událostí Arabské revoluce v nejvíce zasažených zemích.

Arabské jaro, především v Egyptě a Tunisku, v počátcích ovlivnilo užívání

internetových sociálních sítí a ostatních technologií a to přispělo k eskalaci protestů

v těchto zemích. Zde sehrála internetová sociální média významnou roli. Méně

záznamů a důkazů můžeme nalézt o jejich vlivu v dalších zemích, které arabské jaro

zasáhlo. V Jemenu je internet jen velmi málo dostupný. V Libyi byl internet

kompletně kontrolován režimem a protesty se velmi záhy proměnily v ozbrojený

konflikt. Podobná situace byla v Sýrii, která je v současné době v občanské válce.

Zde se vládní režim poučil ze situace v Egyptě a Tunisku a tvrdě zakročil proti

možnému přístupu na internetová sociální média. V ostatních státech internetové

sociální sítě také nesehrály tak viditelnou roli, a to především také z důvodu cenzury

internetového obsahu nebo dokonce úplné blokace přístupu k internetu.

Budeme se zabývat především počátkům a průběhu revoluce v Egyptě a

v Tunisku, kde byla zaznamenána největší aktivita protestujících v rámci sociálních

27

sítí. A dále v souvislosti s tím, jakým způsobem využití sociálních medií ovlivnilo

vývoj v některých dalších zemích regionu.18

3.2 Chronologický přehled událostí Arabské revoluce

3.2.1 Tunisko

17. prosince 2010 – V tuniském městě Sidi Bouzid se na protest proti zabavení

ovoce a zeleniny ze svého stánku policií upálil mladý prodavač Muhammad Bauzízí.

Tento čin vyvolal vlnu krvavých protestů.

9. leden 2011 – Během protestů a demonstrací, které probíhají ve většině tuniských

měst zemřelo již 11 lidí.

14. leden 2011 – Prezident Bin Alí odstupuje z čela státu a odjíždí do Saudské

Arábie. Dosavadní režim je svržen a revoluce vítězí. Prozatímním prezidentem se

stává Muhammad Ghannúší. Dne 15. ledna 2011 ho nahrazuje ve funkci prezidenta

Fuád Mebazá. Muhammad Ghannúší přebírá funkci ministerského předsedy.

27. února 2011 – Reakcí na další střety protestujících je odstoupení ministerského

předsedy Ghannúšího. Jeho nástupce je jmenován Beji Caid – Essebsi. Přechodná

vláda si nedokázala získat patřičnou autoritu a je obviňována z přílišného napojení na

minulý režim. Země se zmítá v chaosu. Pokračují protesty proti dočasné vládě.

27. květen 2011 – G8 schvaluje finanční pomoc Tunisku a Egyptu.

14. červen 2011 – Volby plánované na červenec 2011 se odsouvají na říjen 2011.

20. červen 2011 – Bývalý prezident Bin Alí a jeho žena byli v nepřítomnosti

odsouzeni k 35 letům odnětí svobody. Byli shledáni vinnými z krádeže a držení

velkého obnosu zahraničních peněz, klenotů, drog a zbraní.

23. října 2011 – Probíhají v Tunisku první svobodné volby. Očekává se vítězství

islamistů.

25. října 2011 – Volby vyhrává umírněná islamistická Strana obnovy.

22. listopad 2011 – 10 měsíců od svržení režimu prezidenta Bin Alího poprvé zasedá

demokraticky zvolené ústavodárné shromáždění, které má 217 členů.

18 LEARY, S. Twitter, Facebook and You Tube´s role in Arab Spring. USA: Social capital blog, 2012 [cit. 1. června 2012]. Dostupný z WWW: <http://socialcapital.wordpress.com/2011/01/26/twitter-facebook-and-youtubes-role-in-tunisia-uprising/>

28

13. prosinec 2011 – První demokratické ústavodárné shromáždění volí za prezidenta

Moncefa Marzoukiho, který se vrátil z exilu ve Francii.19

3.2.2 Egypt

17. leden 2011 – Nedaleko budovy egyptského parlamentu se upaluje muž na protest

proti nízké životní úrovni.

25. leden 2011 – První masový protest proti režimu prezidenta Husního Mubaraka.

Tisíce lidí se shromáždili na náměstí Tahrír v Káhiře. Reakcí vlády je blokace

přístupu na internet a nedostupnost mobilních sítí. Masové protesty pokračují až do

11. února 2011.

11. února 2011 – Prezident Mubarak rezignuje na svou funkci. Moc předává do

rukou armády.

8. duben 2011 – Protesty se vrací na náměstí Tahrír. Více než 100 tisíc lidí se

účastní demonstrace. Lidé si žádají proces s bývalým prezidentem Mubarakem.

Přetrvává frustrace z pomalého tempa reforem pod vládou armády.

8. květen 2011 – Při střetu muslimů s křesťany v Káhiře bylo zabito 12 lidí.

3. srpen 2011 – Začíná soud s bývalým prezidentem Mubarakem.

27. srpen 2011 – Volby jsou ohlášeny na 28. listopadu 2011. Přetrvávají protesty

proti stávající situaci.

28. listopad 2011 – Probíhají volby do parlamentu s rekordní účastí voličů. Volby

vyhrává Muslimské bratrstvo.20

19

BLIGHT, G.; PULHAM, S.; TORPEY, P. Arab spring: an interactive timeline of Middle East protests . The Guardian, 5. leden 2012 [cit. 6. července 2012] . Dostupný z WWW: < http://www.guardian.co.uk/world/interactive/2011/mar/22/middle-east-protest-interactive-timeline>

20BLIGHT, G.; PULHAM, S.; TORPEY, P. Arab spring: an interactive timeline of Middle East

protests . The Guardian, 5. leden 2012 [cit. 6. července 2012] . Dostupný z WWW: < http://www.guardian.co.uk/world/interactive/2011/mar/22/middle-east-protest-interactive-timeline>

29

3.2.3 Libye

16. únor 2011 – Ve druhém největším městě Benghází začínají protesty proti

vládnímu režimu Muammara Kaddáfího. Demonstrace spustilo zatčení aktivisty za

lidská práva.

22. únor 2011 – Plukovník Kaddáfí vystupuje poprvé od propuknutí protestů

v televizi a ujišťuje, že situaci má režim pod kontrolou.

25. únor 2011 – Vládní jednotky střílí do lidí při protestech v Tripolisu. Začíná

ozbrojený konflikt mezi vládnoucím režimem a povstalci.

2. březen 2011 – Povstalci odrazili útok Kaddáfího jednotek na město Brega. Pro

vládní jednotky to byla první bitva na východě země. Hlavní výhodou režimu byly

vzdušné síly. S pomocí těchto sil se dostal až na vzdálenost 100 km od Benghází.

19. březen 2011 - Po schválení rezoluce OSN začínají letecké útoky spojenců proti

vládním jednotkám na ochranu civilního obyvatelstva. Je ustanovena bezletová

zóna. Ozbrojený konflikt pokračuje. Povstalci jsou podporování spojeneckými

vzdušnými silami.

21. srpna 2011 – Po měsících bojů a získávaní území povstalci jak na východě, tak

západě nabírají události rychlí spád. V noci rebelové vstupují do hlavního města

Tripolis a setkávají se jen se sporadickým odporem. Plukovník Kaddáfí město opustil

a uchýlil se do úkrytu.

20. října 2011 – Plukovník Kaddáfí byl dopaden dne 20. října 2011 při pokusu o

útěk v konvoji aut nedaleko rodného města Syrta. Následně byl lynčován davem,

postřelen do hlavy a hrudi. Následkům těchto zranění podlehl.

23. října 2011 – Národní prozatímní rada (NTC) oficiálně prohlásila Libyi za

svobodnou a oznámila plán na uskutečnění svobodných voleb do osmi měsíců.

Novým ministerským předsedou byl jmenován Abdel-Rahim el-Keeb.21

3.2.4 Sýrie

18. březen 2011 – Ve městě Dará se spustily první velké nepokoje. Vládní ozbrojené

složky zde začaly střílet do demonstrantů.

21


30

23. březen 2011 – Během demonstrace, která doprovázela pohřeb devíti zastřelených

demonstrantů, začala policie střílet do davu ostrou municí. Výsledkem bylo

minimálně 37 mrtvých. Z Dará se protesty přesunuly do Damašku a dalších měst.

28. březen 2011 – Z vazby je propuštěna aktivistka Diana Džavábraová, jejíž zatčení

bylo jednou z hlavních příčin protestu proti vládě baasistické strany. Demonstrace

pokračují. Přestože prezident Asad slibuje reformy a zrušení výjimečného stavu,

posílá na demonstranty armádu.

30. března 2011 – Prezident Asad vystupuje s prohlášením, že protesty jsou

konspirací, které Sýrie nepodlehne.

2. dubna 2011 – Situace se přiostřila. V následujících dnech došlo při demonstracích

opět ke střelbě do lidí, zabito bylo více než 50 lidí.

14. duben 2011 – Jako pokus o uklidnění situace jmenuje prezident Asad novou

vládu, což však opozici nestačí, neboť právě prezident má hlavní podíl na moci.

Protesty proto pokračují především na jihu země, tisíce lidí vyšlo opět do ulic.

19. duben 2011 – Zrušen výjimečný stav. Zároveň bylo oznámeno, že vláda tvrdě

zakročí proti povstání saláfistů (islámští radikálové). Pod záminkou boje proti teroru

v následujících dnech útočí armáda na opoziční demonstranty.

28. května 2011 – Podle odhadů opozice padlo od počátku protestů již více než 800

lidí, tisíce dalších bylo zatčeno. Brutalita potlačování protirežimních demonstrací

stoupá.

15. června 2011 – Další odhady hovoří již o více než 1 400 obětích represí.

Demonstrace pokračují v mnoha syrských městech.

14. října 2011 – Dle sdělení komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové je

počet obětí již více než 3 000 lidí. Více než 10 tisíc lidí bylo pozatýkáno, mnozí

z nich jsou stále uvězněni nebo mučeni. Rozkol nastal v armádě samotné. Většina

sloužících jsou sunnité a hrozí vznik občanské války. Množí se případy dezerce.

28. října 2011 – Ve městě Hamá je při protestech zabito 40 lidí. Brutalita zásahů

armády stále stoupá. Jedná se o kombinaci ostřelování tanky, ostřelovačů a zákroků

tajné policie.

16. listopad 2011 – Liga arabských států dává Sýrii 3 denní ultimátum k ukončení

krveprolití v zemi a zahájení rozhovorů s opozicí. Bez výsledku. Ani mírový plán

Ligy arabských států, jehož součástí bylo vyslání 500 diplomatů do Sýrie, nevyšel.

Prezident Asad se neměl k podepsání příslušné dohody.

31

Rok 2012 – země je v občanské válce22

3.2.5 Jemen

23. leden 2011 – Tisíce lidí protestují v hlavním městě Saná proti zatčení opozičních

aktivistů. Mezi nimi byla také aktivistka Tawakul Karman, která byla obviněna

z organizování nepovolených protestů. Karman vyzvala k odstoupení prezidenta Alí

Abduláha Saleha.

2. únor 2011 – Prezident Saleh oznamuje, že po 32 letech u moci skončí v roce

2013, na konci funkčního období a jeho syn nebude kandidovat.

23. únor 2011 – Po střetu pro a protirežimních demonstrantů blízko univerzity v

Saná byli zastřeleni nejméně dva lidé. Jsou to první oběti od počátku protestů.

8. březen 2011 – Přes 2 000 vězňů se vzbouřilo ve věznici v Saná. Vzali několik

dozorců jako rukojmí a přidali se k protivládním protestům.

9. březen 2011 – Armáda použila k rozehnání protestujících studentů slzný plyn a

gumové projektily. Více než 98 lidí bylo zraněno.

10. březen 2011 – Prezident Saleh slíbil sestavení nové ústavy a vytvoření

parlamentního systému. Opozice tento návrh zamítla a vyzvala k dalším protivládním

protestům.

18. březen 2011 – Při protestech zabito 45 lidí.

21. březen 2011 – 11 vojenských velitelů spolu se svými vojáky přecházejí na stranu

opozice. Chtějí podpořit nenásilnou revoluci. Přesto v dalších měsících pokračují

krvavé protesty a umírají další lidé.

20. květen 2011 – Prezident Saleh vyzývá k uspořádání voleb do několika měsíců.

V následujících dnech opět odmítá odstoupení z funkce, které již několikrát přislíbil.

3. červen 2011 – Prezident Saleh přežil atentát. Raketový útok na mešitu, ve které se

nacházel. Pár dní poté, 6. června 2011 utrpěl vážnější zranění při útoku na jeho palác.

Odjel do Saudské Arábie, kde se zotavuje. Zpět do země se vrací až 23. září 2011. Po

celou dobu pokračovaly krvavé střety po celé zemi.

7. říjen 2011 – Jemenská aktivistka Tawakul Karman získává Nobelovu cenu míru.

22


32

23. listopad 2011 – Po devíti měsících protestů a demonstrací podepisuje prezident

Saleh v Saudské Arábii dohodu o předání moci viceprezidentovi země. Salehovi a

jeho rodině je zaručena beztrestnost.

27. únor 2011 – Dochází k faktickému předání moci viceprezidentu Masuru Al-

Hadímu.23

3.2.6 Bahrajn

14. únor 2011 – První protesty na území Bahrajnu požadující zavedení demokracie.

Při protestech byl zabit jeden demonstrant.

16. únor 2011 – Pohřbu zabitého aktivisty se účastní přes 10 tisíc obyvatel. Policie

bez varování střílí do davu. V centru hlavního města Manamá vzniká kemp

protestujících.

14. březen 2011 – Saudská Arábie posílá bahrajnské královské rodině vojsko na

pomoc proti demonstrantům.

17. březen 2011 – Bezpečnostní složky zatýkají 6 klíčových opozičních aktivistů.

Jsou obviněni s kontaktu se „zahraničními agenty“.

18. března 2011 – Na vládní rozkaz je zničen kemp, který byl základnou

protestujících.

28. duben 2011 – Čtyři protivládní aktivisté jsou vojenským soudem odsouzeni za

zabití dvou policistů k trestu smrti.

11. květen 2011 – Více než 300 lidí bylo propuštěno z bahrajnských ropných

společností. Důvodem byla jejich účast na protivládních protestech.

2. červenec 2011 – Čtyři měsíce po vypuknutí protirežimních protestů začínají

jednání mezi vládou a opozicí. Ta nevedou k žádnému závěru a protesty pokračují i

v následujících měsících.

7. srpen 2011 - Více než 100 zatčených aktivistů včetně doktorů, kteří ošetřovali

demonstranty, drží hladovku.

září 2011 – únor 2012 – V zemi dále pokračují protesty a demonstrace.24

23


33

3.3 Egypt – vliv sociálních sítí na průběh revoluce

„To co vedlo ke svržení Husního Mubaraka, nebyl Facebook a Twitter. Byli

to miliony lidí v ulicích připraveni zemřít za to v co věří.“25 Je zřejmé, že sociální

média jako je Facebook, hrála důležitou roli v transformaci oficiálních organizací a

neformálních skupin (rodiny, přátele), navazování vazeb s vnějším světem, vytváření

povědomí o modernitě a společnosti. Sociální sítě také pomohly vzbudit

celosvětovou pozornost. Nenápadný začátek vzpoury naznačil skutečnost, že část

egyptské společnosti se transformovala od podoby tradičních skupin na více volně

strukturované tzv. “networked individualism“, podobně jak je to běžné v západní

společnosti. „Networked individualism“ je definován jako skutečnost, kdy

jednotlivci prostřednictvím internetu mohou kontaktovat jiné osoby za nejrůznějším

účelem. V rámci takového kontaktu není nutné sdílet informace s institucemi, státem

nebo jinými organizacemi. Uvedený způsob vzájemného propojení osob znamená

méně kontroly nad skupinami a zároveň více autonomie. V Egyptě sledujeme stejný

vývoj v oblasti dostupnosti technologií jako v západním světě, který se týká

využívání sociálních sítí, šíření, přístupu k internetu a šíření vždy dostupných

mobilních telefonů.

Současní sociologičtí vědci již začlenili úlohu informačních a komunikačních

technologií do studia kolektivní akce. V Egyptě můžeme sledovat účinnost interakce

mezi oficiálními organizacemi, neformálními skupinami a sociálními médii, která

vykrystalizovala ve vzpouru. Protestující byli mezi sebou velmi dobře propojeni.

Podobný jev, ale v jiné míře, rozsahu a s jiným výsledkem můžeme také sledovat

v Tunisku a v Libyi. Převážná většina spojení přes sociální média v Egyptě probíhala

prostřednictvím textových zpráv a připojení na internet přes mobilní telefony, část

pak přes klasické stolní počítače nebo notebooky. Poté kdy vládní režim zablokoval

přístup na internet přes stolní počítače, bylo připojení na Facebook a Twitter zvláště

24


25 ZHUO, X.; WELLMAN, B.; YU, J. Egypt: The First Internet Revolt?. Peace magazine, 2011 [cit. 1. června 2012]. Dostupný z WWW: <http://homes.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/egypt/PMag-1107-Egypt-offprint.pdf>

34

vzácné. Jako příklad citujme tweet od uživatele Adel El Siwi z 26. ledna 2011: „ Vy,

kteří máte přístup na Twitter a Face přes mobilní telefon, šiřte slovo naděje.

Neskončíme teď, když jsme právě začali“.26 Právě mobilní telefony byly lehce

přenosné, dobře skrývatelé a dobíjely se pomocí napojení na pouliční osvětlení.

Podle průzkumu mělo přístup k internetu 29 % dospělých Egypťanů.27 Toto číslo

může být zkresleno, neboť průzkum probíhal také v bohatých čtvrtích. Ovšem pokud

někdo neměl vlastní připojení, je velmi pravděpodobné, že zejména v Káhiře měl

někoho známého nebo příbuzného s připojením.

3.3.1. Oficiální organizace (organizované skupiny)

Události vedoucí k povstání v Egyptě se nestaly přes noc. Vše se událo po

letech příprav a to jak offline, tedy v reálném světě, tak online, tedy prostřednictvím

nových technologií. Bylo založeno několik opozičních organizací proti Mubarakovu

režimu. Důležitou roli při bojích proti pořádkové policii během protestů, které brzy

vedly k odstoupení prezidenta Mubaraka, sehrálo nelegální politické hnutí

Muslimské bratrstvo, založené roku 1928. Dnes již legální hnutí nadále pokračovalo

ve svých aktivitách, především v distribuci věcí denní potřeby, léků a účastí

v nadcházejících volbách.

Sociální média se začala více zmiňovat v souvislosti s hnutím revoluční

mládeže The April 6 Youth Movement, která se aktivně účastnila vzpoury v Egyptě.

Tato koalice vznikla na jaře roku 2008 jako skupina na Facebooku na podporu

dělníků z města Mahalla plánujících stávku na 6. dubna 2008. Přestože bezpečností

síly stávku potlačily skupina na Facebooku pokračovala a byla následována dalšími

sympatizanty. Krom tohoto hnutí vznikly další desítky koalic revoluční mládeže.

26 ZHUO, X.; WELLMAN, B.; YU, J. Egypt: The First Internet Revolt?. Peace magazine, 2011 [cit. 1. června 2012]. Dostupný z WWW: <http://homes.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/egypt/PMag-1107-Egypt-offprint.pdf>

27 Viz WILLIAMS AND ASSOCIATES. Egyptian Public Opinion Survey. . Washington: InternationalRepublican Institute, 2011 [cit. 20. prosince 2011]. Dostupný z WWW: <http://www.iri.org/news-events-presscenter/news/iri-releases-egypt-pol>

35

Po úspěchu tuniského povstání v lednu roku 2011 zosnovali společně zástupci

mládežnických hnutí, zástupci mládežnického křídla Muslimského bratrstva, další

političtí aktivisté a politická uskupení, nenásilné protesty proti režimu Husní

Mubaraka. Protesty se začaly odehrávat 25. ledna 2011. Místa konání organizátoři

oznámili online a použili Facebook k mobilizaci protestujících. Sociální média tak

bezesporu nabídla prostor k mobilizaci a organizaci sociálního hnutí za přijatelné

náklady a urychlila přenos informací.

3.3.2 Neformální skupiny

Neformální skupiny, tedy skupiny přátel a příbuzných, sehrály také důležitou

roli. Dle průzkumů byla síla slova mezi lidmi velmi rozšířena k předání informací

týkajících se událostí z 25. ledna 2011 (okolo 72 % Egypťanů). Pouze televize byla

jako zdroj informací využívána více (97 %). Třetím nejrozšířenějším informační

kanálem v Egyptě byly textové zprávy (SMS) prostřednictvím mobilních telefonů

(28 %). Internetové zdroje byly využívány o něco méně: Facebook (15 %),

zpravodajské servery (13 %), email (2 %) a Twitter (1 %). Faktem je, že z důvodu

omezeného počtu účastníků průzkumu může být procentuální údaj využití sociálních

sítí vyšší.28

Z uvedených informací můžeme vyvodit, že sociální sítě doplnily a rozšířily

tradiční způsob předávání informací slovem a díky tomu je okruh informovaných

osob mnohem širší.

3.3.3 Vazby s vnějším světem

Egypťané nejednali v izolaci. Aktivisté využili sociální sítě k navázání

kontaktů s příbuznými skupinami a organizacemi a tyto vazby udržovali i offline,

28 Viz WILLIAMS AND ASSOCIATES. Egyptian Public Opinion Survey. . Washington: InternationalRepublican Institute, 2011 [cit. 20. prosince 2011]. Dostupný z WWW:

<http://www.iri.org/news-events-presscenter/news/iri-releases-egypt-pol>

36

tedy v reálném světě. Pár měsíců po vzniku revolučního hnutí mládeže The April 6

Youth Movement v roce 2008 zakládají mladí tuniští aktivisté hnutí Progressive

Youth of Tunisia na podporu stávky v Tunisku. Facebook se stal komunikačním

kanálem mezi těmito dvěmi skupinami ve dvou zemích, kde si vyměňovali

zkušenosti ze stávek a psaní blogů. Egyptští aktivisté komunikovali nejen přes

internet, ale i osobně s Centrem pro aplikovanou nenásilnou akci a strategii

(CANVAS), což je odnož srbského hnutí mládeže Otpor, které se podílelo na svržení

režimu Slobodana Miloševiče v roce 2000. Členové hnutí The April 6 Youth

Movement odcestovali do Bělehradu, kde získávali informace o tom jak pořádat

pokojné protestní akce a zároveň srbští aktivisté odjeli do Egypta školit organizátory

protestů. Později během probíhajících protestů využívali tyto vazby k získávání

praktických informací a rad od zkušených aktivistů z Tuniska a Srbska. Příkladem

může být vdechování citrónů, cibule a octa jako úlevu od slzného plynu.

3.3.4 Modernita

Kromě toho, že sociální media přispěla k zorganizování protestů a budování

sociálních vazeb, výrazně přispěla ke vzpouře zvyšováním povědomí o modernitě.

Přestože v roce 2010 užívalo internet v Egyptě jen 24 % obyvatel, většina těchto

uživatelů byli mladí dospělí káhiřané, kteří se pohybovali v centru protestů. Mladí

aktivisté se sami prohlásili za „generaci Facebooku“, což vyjadřuje to, že již nejsou

nemoderní Egypťané minulosti. Připomněli, že sociální média se přirozeně stala

součástí jejich hnutí. Celosvětovými médii také prolétla fotografie ukazující

revolucionáře na náměstí Tahrír držící desku s nápisem „Thank you Facebook“, kdy

slovo Facebook je napsáno anglicky a děkujeme arabsky.

Sociální média také pomohla vytvořit alternativní prostor, který není pod

kontrolou státu, kde mohou Egypťané diskutovat o politice a demokracii. Mladí

aktivisté znovu využili sociální sítě ke svolání další masové demonstrace. Ta se

odehrála 27. května 2011 jako poklidný protest, kde požadovali „úctu k zákonu,

ústavě, transparentnost a konec pochybných vojenských tribunálů“.

37

3.3.5 Společenství (komunita)

V represivní společnosti hrozí nebezpečí, že každý jedinec se ve strachu cítí

sám. Sociální média pomohla vybudovat pocit společenství a minimalizovala pocit

izolace. Dále se stala místem, kde nespokojení Egypťané mohli vyjádřit svou

frustraci, sdílet poznatky a informace, šířit mezi sebou naději a překonávat strach,

který přináší život pod despotickým režimem.

Když v červenci roku 2010 ubili policisté k smrti dvacetiosmiletého

obchodníka Khaleda Saída, okamžitě se strhla vlna pobouření proti policejní

brutalitě, která ještě více eskalovala poté, co byla někým vytvořena facebooková

stránka „Všichni jsme Khaled Saíd“. Tato skupina později podporovala demonstrace

proti Mubarakovi. Nyní má více než milion příznivců na svých arabských stránkách

a kolem 200 tisíc na anglické verzi. Stále také přináší informace o aktuální situaci a

průběhu revolucí na Blízkém východě.

3.3.6 Celosvětová pozornost

V tomto směru sehrály sociální sítě také velmi významnou roli. Díky nim byli

zapojeni do dění Egypťané a arabové žijící v zahraničí. Především proto, že

skutečnosti o událostech v zemích, kde vládne diktátorský režim, jsou díky kontrole

masmédií a potlačené svobodě slova zkreslené. Zatímco lokální média si netroufají

informovat, zahraniční média často nemají zájem. Nicméně sociální média umožnila

novinářům z řad občanů obejít monopol státních médií a státní cenzuru a tím jim dala

možnost zveřejňovat své osobní zkušenosti a zážitky. Také prostřednictvím

sociálních médií získali přístup k alternativním zdrojům informací. Vedle arabštiny

často používali angličtinu, aby získali čtenáře mimo arabský svět. Ostatně užívání

angličtiny, jak jsme již zmínili, bylo k vidění na transparentech a cedulích při

demonstracích.

Lidé v zahraničí sledovali revoluci a komunikovali s povstalci, aby

zaznamenávali dění uvnitř země. Analýza zjistila, že více než 3 milionů tweetů

38

obsahujících hashtagy29 vztahující se k arabské revoluci, jako jsou například #egypt

nebo #sidi-bouzid, byly poslány uživateli žijícími mimo Blízký východ. Egypťané

připojení na internet si byli vědomi celosvětové pozornosti, a proto strategicky

vyjádřili své obavy prostřednictvím sociálních sítí.

3.3.7 Role elit

Důležitým faktorem byl také ne příliš silný odpor opozice z řad elit a armády.

Na rozdíl od Libye tanky na náměstí Tharír pouze stály bez střelby a letectvo

nebombardovalo protestující. Masové protesty ohrozily především egyptskou

ekonomiku a její klíčová odvětví jako je turismus, komunikační technologie a

dopravu. Pokud by došlo k vojenské represi, ekonomická situace by se ještě zhoršila,

což by znamenalo citelné ztráty pro významné byznysmeny a na ně napojené

představitele vlády. Elity se pak v podstatě postavily na stranu protestantů a vyvíjely

tlak na odstoupení prezidenta Mubaraka a armáda nezasahovala do protestů násilně.

Kromě toho se také oficiálně za protestující postavila vláda USA. Egyptská armáda,

která v minulých letech běžně využívala peněz od americké vlády, zjevně vzpouru

nepotlačovala a její akce směřovaly k udržení moci po pádu Mubaraka.

3.3.8 Sociální média v době po revoluci

V porevoluční době se mění zaměření kampaní na Facebooku. Jeden z

aktivistů protestů na náměstí Tahrír, Ahmed Khalíl, založil skupinu, která vyzývala

Egypťany, aby chránili své vítězství budováním lepšího Egypta. Snaží se v nich

probudit povědomí o potřebě přijmout individuální odpovědnost při budování nové

egyptské společnosti. Kombinuje také sociální média s klasickou a přímější formou

oslovení obyvatel, jako je například distribuce letáku v ulicích Káhiry, které obsahují

praktická doporučení („Nevyhazujte odpadky; Netrubte bezdůvodně v autě; Neplaťte

úplatky; Nedopusťte, aby policisté kohokoliv před vámi ponižovali; Neobtěžujte

29 Hashatg – slovo nebo fráze začínající symbolem „#”. Twitter zareaguje na hashtag a promění jej v odkaz, přes který je možné najít další stejné hashtagy.

39

dívky na ulici; Znejte svoje práva; Zůstaňte pozitivní; Respektujte názory jiných“).

Khalílovy aktivity jsou založeny na skutečnosti, že změna ve vedení je jen prvním

krokem ke změně společnosti. Vybudovat fungující občanskou společnost na

principech demokracie je to složitým úkolem v porevoluční době.

3.4.Tunisko – vliv sociálních sítí na průběh revoluce

Tunisko bylo ideálním místem, kde mohla sociální média sehrát významnou

roli během povstání. I přesto, že mladá populace této země je dobře vzdělána,

především středoškolsky a vysokoškolsky, nedokázala pro ně tato země vytvořit

dostatek pracovních míst, což vedlo k její nespokojenosti. Tunisko má kolem 10,5

milionů obyvatel, kteří jsou nadšenými uživateli moderních technologií. Kolem 85 %

populace má mobilní telefon (5 % z toho jsou chytré telefony) a zhruba 2 miliony lidí

mají účet na sociální síti Facebook. Twitter měl mnohem menší pole působnosti,

uživatelů bylo v době revoluce pouze kolem pěti set, ale nakonec se ukázalo jako

důležitější, kdo zprávy psal než množství poslaných zpráv. Prakticky pouze tyto dvě

sociální sítě umožňovaly přenos informací mezi lidmi, všechny ostatní internetové

služby, jako například YouTube byly kontrolovány a cenzurovány vládou.

Můžeme konstatovat, že povstání se odehrávalo ve třech fázích. První

protesty vypukly po sebeupálení Muhammada Bauzízího na protest proti neutěšené

životní situaci a způsobu jakým s ním bylo zacházeno ze strany státních úřadů.

Brutální zásah bezpečnostních složek proti protestujícím měl za následek neklid

v celé společnosti, poté co se šířily online záběry z tohoto zásahu. Ve druhé fázi se

protesty rozšířily i do dalších míst země, jako například do měst Sfax a Tunis. Lidé

se začali organizovat pomocí mobilních telefonů a sociální sítě Facebook. Třetí fáze

protestů byla charakteristická uprchnutím prezidenta Bin Alího, které mělo za

následek ohrožení veřejného pořádku a hrozbu občanského násilí. Lidé po celé zemi

používali sociální média k rozptýlení dezinformací od zastánců režimu, k organizaci

skupin, které čelily bezpečnostním složkám a dalším subjektům ohrožujícím

výsledek revoluce.

40

3.4.1 Počáteční protesty

Událostem z prosince roku 2010 a ledna roku 2011 již předcházela spontánní

reakce obyvatel proti vládní represi z května roku 2010, kdy se vůdce opozice

pokusil o protestní pochod tím, že na Facebooku zveřejnil fotky na podporu této

akce. Ovšem spouštěcím mechanismem protestů z poloviny prosince roku 2010 bylo

již výše zmíněné sebeupálení Muhammada Bauzízího.

Protesty začaly ve městě Sidi Bouzid, kde se tento mladý pouliční prodavač

upálil. Přestože Sidi Bouzid je daleko od center tuniské moci, reakce vládních

bezpečnostních složek byla rychlá. Opoziční političtí aktivisté přijížděli do této

oblasti, aby pořídili video záznamy brutálních zásahů policie proti demonstrantům, a

následně zveřejnili na internetové síti. Také využívali Twitter k šíření informací z

oblasti. Používali celou řadu argumentů jako formu propagace, od policejní brutality

po činy sebeobětovaní, inspirované upálením Muhammada Bauzízího. V této chvíli

nebyl významný počet uživatelů Twitteru, ale důležité bylo, že uživateli byli zkušení

aktivisté, kteří prostřednictvím svých aktivit na sociálních sítích nedopustili, aby

páchané násilí ušlo pozornosti většině populace.

3.4.2 Vzestup povstání

Do dvou týdnů se protesty šíří i do dalších částí země. Z pohledu

vládnoucího režimu je nepříjemné, že se vzpoura šíří také do prosperujících částí

země, a to především do měst Stax a Tunis. Centrum online aktivit se přesunuje

v této fázi na Facebook, který je v Tunisku mnohem více rozšířený než Twitter. Jeho

zásadní výhodou je možnost vizuálního šíření informací, kdy zejména fotografie a

videa z protestů aktivovala další demonstranty k reálné akci.

Také v této fázi začíná hrát roli spojení s vnějším světem. Komunita

Tunisanů žijících v zahraničí byla silně propojena s lidmi uvnitř země. Přebírala

aktivitu a dále šířila do světa informace o průběhu událostí. Například organizace

Nawwat.org, se sídlem v Holandsku, která prostřednictvím komunity šířila dále videa

41

pocházející z Facebooku všemi dostupnými online kanály. Samozřejmě se tyto

informace staly zájmem i mimo tuniských aktivistů v různých zemích světa.

Dalším médiem, které se zapojilo a využívalo sociální sítě, byla televize.

Lokální stanice byly cenzurované, ale satelitní zpravodajské kanály, jako například

Al – Jazeera, přebíraly z Facebooku videa, která následně vysílala. To mělo význam

především z důvodu šíření informací o protivládním dění ke starší generaci, která

není tolik aktivní na internetu. Tím, že se tyto zprávy objevily v televizi, dokazovaly

skutečnost protestních událostí.

Ve chvíli, kdy státní televize informovala o dění v ulicích, sociální sítě

sloužily k upřesňování, případně vyvracení těchto zpráv, které byly v souladu se

strategií stávajícího režimu. Například, když televize vysílala reportáž o

prorežimních demonstracích ve prospěch prezidenta Bin Alího, byly kamery vhodně

rozmístěny tak, aby navodily dojem velkého davu. Video umístěné na Facebooku

pak ukazovalo, že účastníků bylo ve skutečnosti velmi málo.

V posledních dnech pouličních protestů, kdy se situace měnila z hodiny na

hodinu, pomáhala sociální média dopracovat se obyvatelstvu k rychlému konsenzu.

V okamžiku, kdy policie zatýkala aktivisty, blogery a muzikanty, uživatelé

Facebooku kladli důraz na zveřejňování argumentů za jejich propuštění. Při

projevech prezidenta v médiích, lidé masově reagovali prostřednictvím sociálních sítí

a rychle se shodli na tom, že demonstrace musí pokračovat. Další zajímavou událostí

bylo, kdy se ministerský předseda země 14. ledna 2011 odvolával na ústavu, právníci

a ostatní zainteresovaní měli možnost poukázat na to, že citoval špatnou část

dokumentu, a proto se snažil jednat protiprávně, čímž jeho snaha selhala.30

3.4.3 Porevoluční situace

Po odchodu prezidenta Bin Alího z Tuniska, došlo ke stažení policejních

složek z ulic, a největší hrozbou pro zemi byl vznik absolutního chaosu. V tomto

30 Viz BEAUMONT, P. Can social networking overthrow a government?. The Sydney Morning Herald, 2011 [cit. 3. července 2012]. Dostupný z WWW: <http://www.smh.com.au/technology/technology-news/can-social-networking-overthrow-a-government-20110225-1b7u6.html>

42

okamžiku významnou roli opět sehrály sociální sítě k organizování domobrany a

zastavení šíření destabilizujících zpráv. Objevovaly se například zprávy o

kontaminaci pitné vody jedem nebo o tom, že části země budou odstřiženy od

elektrické energie. Skupiny domobrany informovaly o pohybu ozbrojených milic

nebo zlodějů a pomáhaly tím k jejich dopadení. Část obyvatel organizovala přes

Facebook skupiny, které zajišťovaly čištění ulic a obchodů, jiní zase formovali

skupiny, které zásobovaly ostatní příděly jídla.

Po uklidnění této situace, bezprostředně po revoluci, začala další etapa,

směřující k vytvoření nově fungující společnosti.

3.5 Celkový pohled na roli sociálních sítí v Arabské revoluci

Arabská revoluce v podstatě vyústila do podoby naděje ve změnu a reformy a

otázku budoucnosti Blízkého východu. Sociální média pomohla transformovat

myšlenky a názory z kyber prostoru do reálného života. Tím sehrála svou roli

v revolucích v Egyptě a Tunisku, kde došlo k relativně mírumilovnému svržení

režimu a dále pomohla vytvořit tlak na vlády v dalších zemích v regionu.

Vzhledem k tomu, že v zemích, kterých se arabské jaro týká, tvoří 55 - 70 %

populace mladí lidé ve věku pod 30 let, není překvapením, že sociální média a

moderní technologie přispěly k nastartování změn. Vzhledem ke svým zkušenostem

s oficiálními médii, které byly pod tvrdou státní kontrolou, mladí lidé získávali

informace především z internetu a stejně tak na něm mohli vyjadřovat svoje názory.

Obecně tyto informace byly pro ně více důvěryhodné, přesnější a obsahovaly méně

státní propagandy v porovnání s oficiálními médii. Oproti minulé generaci, která se

označuje jako „Ztracená generace“, která byla potencionálním zdrojem rekrutů pro

islámské radikální skupiny, dokázala současná generace, nazývaná „generace

Facebook“, „internetová generace“ nebo také „generace zázraku“, dosáhnout

v některých místech za méně než dva měsíce toho, čeho předchozí generace

nedosáhly za 30 let. A to bez užití násilí, terorismu nebo odvolávání se na džihád

nebo náboženství jako takové. Mezi nejvýraznějšími aspekty těchto povstání patří

jejich obětavost za mírové požadavky a nenásilné protesty, dále smíšená účast žen i

43

mužů jak při protestech v ulicích, tak i jako lídrů povstaleckých skupin a jejich

odmítavý postoj k tomu zapojit se do náboženské nebo politické rétoriky

připomínající poslední vývoj. Důraz v požadavcích byl kladen především na svobodu

slova, rozšíření práv k účasti v politickém životě, řešení ekonomických problémů,

které vedly k vysoké nezaměstnanosti a konec korupce a autoritářství. Tyto

požadavky jsou sekulární spíše než volající po islámské revoluci nebo větší veřejné

roli náboženství.

Ačkoliv výsledek takového využití sociálních médií pro politické účely se

jeví jako poměrně nový, aktivismus se přirozeně rozvíjel již v posledních dvaceti

letech s rozšiřováním přístupu na internet. Jedním z největších přínosů je jistě

možnost využití kyber prostoru jako místa, kde se dá uskutečnit to, co by v reálném

životě nebylo možné realizovat. Tedy možnost se shromažďovat a diskutovat

myšlenky a názory, sdílet vzájemnou frustraci, ale také možnost se sjednotit,

organizovat se a vytvářet strategii vedoucí ke změnám. V tomto virtuálním světě se

smazávají sociální omezení, která jsou běžná v reálném světě, jako například

genderová segregace, a tím vzniká prostor, kde se mohou setkat lidé, kteří by se

nikdy nesetkali a vyměňovat si vzájemně názory a informace.

Během minulých dvou dekád by se mohlo zdát, že džihádisté mají monopol

v užívání sociálních médií. Začátek jejich využívání byl promyšlený, strategický

krok. A to nejen z důvodů prezentace svých politických názorů, ale také především,

aby předešli odhalení svých aktivit jako plánování teroristických útoků nebo nábor

nových členů. Během sedmdesátých, osmdesátých a v první polovině devadesátých

let používali radikální islámští kazatelé k šíření svých poselství magnetofonové

kazety. Z důvodu jejich obsahu, který byl často politicky podvratný, se tak dělo tajně,

uvnitř uzavřených komunit a dále byla jejich sdělení šířena ústní formou. Ve druhé

polovině devadesátých let a především po roce 2000 se aktivity těchto kazatelů

přesouvají na satelitní vysílání a zakládají si také webové stránky. Tyto nové kanály

již nejsou tak striktně pod kontrolou vládních institucí, což se změnilo v roce 1996

spuštěním privátní zpravodajské televize Al-Jazeera a zavedením filtrů na obsah

internetu. Prostřednictvím získávají radikální islamisté celosvětovou působnost.

Pravděpodobně nikde jinde nebyla patrnější snaha o využití sociálních médií

k prosazování zásad demokratických principů než v Egyptě a Tunisku, kde byly

44

pomocí Facebooku a Twitteru rychle šířeny informace a pokyny, které vláda nebyla

schopna kontrolovat. Z určitého pohledu se dá říci, že sociální média vytvořila nový

systém jak dosáhnout revoluce. Takový proces začíná vytvořením stránky s určitým

obsahem na Facebooku, kterou začnou navštěvovat další uživatelé. Ti přispívají

komentáři a začínají komunikovat spolu navzájem. Jak skupina sílí, začínají

uživatelé sdílet fotky, videa a odkazy na Youtube. S tím se současně začínají

objevovat komentáře a zprávy na Twitteru. To je spojené s tím, jak se čím dál více

lidí zapojuje do diskuzí. Vzhledem k tomu, že sociální sítě nejsou limitovány

geograficky, může se rozsah působnosti rychle globálně rozšířit. Je nutno

poznamenat, že Facebook není soukromá stránka plná „osvícených“ hodnot a

demokratických ideálů. Přestože je tento proces na jedné straně slibný z pohledu

rychlého nárůstu uživatelů a jejich reakcí, na straně druhé může hrozit riziko snahy

infiltrovat se ze strany různých radikálních skupin šířících sektářství, nacionalismus,

rasismus apod. Realita je taková, že jako opensource můžou sociální média posloužit

jak k šíření demokracie, tak k šíření různých radikálních myšlenek a ideologií.

3.6 Sociální média v jiných zemích Blízkého východu

Inspirovány různou úrovní úspěchu v Egyptě a Tunisku, začaly i další

Arabské země využívat kampaně na sociálních sítích k řešení svých konkrétních

problémů. Ale svrhnutí stávajícího režimu není vždy hlavním cílem. Jako příklad

můžeme uvést Facebookovou kampaň Fadi Quarana na palestinském území.

Prvotním cílem je usmíření a sjednocení Hamasu a Fatahu31, a následně

dlouhodobým cílem je jejich společné úsilí vedoucí k ukončení izraelské okupace.

Nadějí zde je to, že mladí Palestinci najdou novou vizi, budou schopni se povznést

nad stávající neúspěšné politiky a řečníky předchozích generací. Společně se budou

snažit dlouhodobě dosáhnout svých cílů, spíše než sloužit nenávisti jednoho vůdce,

který vyzývá k revoluci. Přestože jsou aktivisté na Facebooku rozděleni v otázce jak

usmířit Hamas a Fatah, všichni se shodují v tom, že stávající situace se musí změnit a

palestinský lid musí být schopen pracovat a žít svobodně.

31 Hamás – zkr. Hnutí islámského odporu – palestinská radikální islamistická politická strana Fatah – zkr. Organizace pro osvobození Palestiny – hlavní palestinská politická strana

45

V Iráku je Facebook také využíván ke svolávání pokojných demonstrací za

lepší politické a ekonomické podmínky, vyšší úroveň bezpečnosti a lepší služby

vlády, konkrétně pravidelný přístup k elektrické energii a pitné vodě. Aktivisté zde

jednak svolávají tyto akce a také poté o nich informují, zejména v případech, kdy se

poklidná demonstrace střetne se zásahem vládních ozbrojených složek a padají

výstřely. Pokud dojde k zastřelení některého z demonstrantů, vzniká zde nový typ

mučedníků, jiný než který je spojován se sebevražednými útoky. Novodobí

mučedníci, oběti násilí režimu, mají více sympatií veřejnosti než sebevražední

atentátníci, při jejichž akcích často umírají i muslimští civilisté.

3.7 Význam a využití sociálních medií v Arabském světě

Z úspěšného využití sociálních sítí v začátcích revolucí lze vyvodit určité

poznatky. Prvním je, že sociální média jsou dnes využívána tak širokou škálou lidí,

že nikdo nemá monopol na to, jak a za jakým účelem je používat. Tito lidé svým

způsobem vytvářejí obraz své země na globální scéně. V minulosti si vlády těchto

zemí do určité míry svůj obraz hlídaly, především se zaměřovaly na prezentaci

vlastní úrovně a na vědecké a umělecké úspěchy. Zejména mladí lidé, aktivní

v revolučních hnutích, chtěli světu ukázat skutečnost tak, jak ji vidí oni, co si myslí,

jaké jsou jejich cíle a jak jich chtějí dosáhnout. Trvalé a silné jsou obrazy tisíce lidí

v ulicích při poklidných protestech. Na to, že jsou jejich protesty nenásilné, se jejich

účastníci zaměřili ve snaze vyobrazit jejich zemi a kulturu jinak než ve spojení

s extremisty, kteří mají sklony k násilí.

Dalším zajímavým aspektem těchto revolučních hnutí mladých je to, že

zdůrazňovali svou samostatnost tím, že nepotřebují ani inspiraci ani pomoc zvenčí.

Kromě inspirace jinými arabskými hnutími mladých. Z části chtěli ukázat

autentičnost a legitimitu, a z části z potřeby odlišit se od minulých režimů, které byly

silně závislé na USA, zejména na poli politickém a vojenském. Mnozí mladí

aktivisté již nevidí USA jako symbol demokracie, naopak vidí USA jako zemi, která

aktivně podporuje nedemokratické režimy, jen z důvodu vlastních zájmů a

prospěchu, na úkor zájmům obyčejných lidí. Proto se chtěli prezentovat jako sami

schopní řešit problémy ve společnosti, bez náznaku spojení s USA. Důkazem této

46

samostatnosti je svržení diktátorů v Egyptě a Tunisku nebo úspěšné reformy

v Ománu nebo Saudské Arábii bez podpory USA. Předpokládá se, že se tento trend

relativní nezávislosti na USA se bude rozvíjet i v následujících letech. Aby revoluční

dopad zůstal funkční, bude zde zapotřebí dávka reálné politiky a řešení zahraničních

vztahů. Především proto, že mladí aktivisté, ač plní entusiasmu a víry v dobrou věc,

mají zásadní nedostatek zkušeností v politice i v administrativě nezbytné pro řízení

státu jak na domácí tak mezinárodní scéně, zejména s ohledem na ekonomiku. Pouhá

změna vlády nebo politických lídrů v čele zemí, jednoduše nezmění dlouhodobě

zažité kmenové uspořádání a loajalitu k regionálním nebo sektářským představitelům

a neznamená automaticky plně funkční demokratický systém nebo dokonce

reformy.32

3.8 Role žen

Důležitým aspektem je nejen účast žen na demonstracích, ale i ve vedení

protestních hnutí. To částečně změnilo vidění arabských a muslimských žen jako

pasivních a mlčenlivých obětí světa mužů. Některé z nejsilnějších obrazů revoluce

ukazují protestující ženy, které vzdorují agresi ozbrojených vládních složek nebo

ženy skandující hesla. Egyptská aktivistka Asmaa Mahfouz, známá jako „vůdkyně

revoluce“, zveřejnila video, kde vybízela mladé lidi, aby vyšli do ulic a protestovali.

Reakce mužů byla taková, že pro ženy je účast v ulicích nebezpečná. Dostalo se jim

odpovědi, že oni musí být ti, kteří ji a další ženy budou chránit. Další prominentní

egyptská aktivistka Dalia Ziada se angažovala především prostřednictvím psaní

blogu, kde ostatním poskytovala informace a rady jak by měli efektivně postupovat v

nenásilné formě protestů vedoucím ke změně. Ve svých textech nabádala k boji za

občanská práva a svobodu, vybízela vůdce hnutí mládeže k pečlivému plánování

strategie demonstrací a k utajení informací týkajících se jejich organizování, aby

předešli odhalení ze strany tajných informačních služeb.

32 Viz DELONG-BAS, N, The Social Media in Arab Spring. Oxford islamic studies, 2011 [cit. 5. července 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.oxfordislamicstudies.com/Public/focus/essay0611_social_media.html >

47

V Libyi ženy – právničky spoluorganizovaly prvotní protesty proti Kaddáfího

režimu v Benghází. V Sýrii naproti tomu ženy a děti společně blokovali silnice na

protest proti zatčení jejich manželů a otců. Ženskou tváří povstání v Jemenu se stala

Tawakul Karman. Tato jemenská novinářka a politická aktivistka začala již v roce

2007 pořádat pravidelné úterní protesty před univerzitou v hlavním městě San´á.

Tyto protesty vyjadřovaly nesouhlas s vyhnáním 30 rodin ze své vesnice, kdy jejich

půda byla darována vůdci kmene Blízkému prezidentu Abdulu Sálihovi. Karman trvá

na tom, že pouze odstoupení prezidenta Sáliha umožní Jemenu řešit vlastní problémy

a započít reformy. Připojilo se k ní tisíce Jemenců, ovšem ve většině případů byly

protesty rozehnány policií nebo ozbrojenými přívrženci vládnoucího režimu. V roce

2011 obdržela Tawakul Karman za své činy Nobelovu cenu míru.33

Ženy také v těchto zemích využívají sociální média k řešení sociálních

problémů. Například v Egyptě je využívají v boji proti obtěžování, které je naprosto

běžné, na denním pořádku, bez většího trestního postihu. Parlamentu se nepodařilo

přijmout zákon, který by zakázal takové jednání. V Káhiře proto vznikla webová

stránka nazvaná Harassmap, která mapuje nebezpečná místa ve městě, kde hrozí

samotným ženám nebezpečí. Ženy mohou také poslat SMS zprávu nebo použít

Twitter k oznámení případu obtěžovaní a tyto zprávy jsou okamžitě aktualizovány na

webových stránkách. Cílem tohoto projektu je umožnit ženám, aby pro sebe mohly

vytvořit atmosféru bezpečí tam, kde se policii a státu bezpečné prostředí nepodařilo

zajistit.

I přes tyto slibné začátky není garantováno, že se ženám v těchto zemích

podaří zajistit si důležitou pozici v novém uspořádaní společnosti. Případy

z minulosti ukazují, že tomu tak nemusí být. Ženy se také angažovaly při osvobození

svých zemí v Iránu od Šáha, v Alžírsku od francouzské okupace nebo v Kuvajtu od

Irácké okupace. Tyto jejich aktivity však neznamenaly rozšíření jejich práv nebo

větší vliv ve veřejné sféře. Práva žen jsou v těchto zemích vždy podřízena „vyšším“

zájmům při obnově pořádku v zemi a místo žen je v domácnosti, kde zajišťují

komfort pro muže, kteří budují nový řád. Takové náznaky paternalismu se objevily

33 Viz DELONG-BAS, N, The Social Media in Arab Spring. Oxford islamic studies, 2011 [cit. 5. července 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.oxfordislamicstudies.com/Public/focus/essay0611_social_media.html >

48

v Tunisku, kde ženy vyjádřily své znepokojení nad rostoucími výzvami

k uplatňování práva šaría a nad možností vzniku politického islámu, který by

znamenal ohrožení jejich stávajících práv a rovnosti. Jako příklad uveďme, že

několik porevolučních shromáždění organizovaných ženami bylo přerušeno muži se

slovy, ať se vrátí do kuchyně. V Egyptě nejsou ženy zastoupeny v žádné instituci,

která má zajišťovat přechod vlády.

49

Závěr

Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda-li a v jaké míře ovlivnila tzv. nová

média, především sociální sítě na internetu, události arabského jara. Arabská

revoluce se rozšířila v různé míře téměř do celého regionu Blízký východ.

Spouštěcím mechanismem byla revoluce v Tunisku. Řetězově se nepokoje začaly

šířit do dalších států. Nejsilnější protesty a dramatické události jsme zaznamenali

především v Egyptě, Libyi, Sýrii a Bahrajnu. V dalších státech nedošlo k tak

dramatickým událostem a protesty se zde odehrály v menší míře. Z veřejně

dostupných informací, které jsme měli k dispozici, lze vyvodit, že internetové

sociální sítě byly významným nástrojem především v počátcích revoluce v Egyptě a

v Tunisku. V ostatních zemích Blízkého východu nebyla role Facebooku a Twitteru

tak výrazná. Důvodem byla především striktní vládní kontrola internetového obsahu

a téměř okamžitý přerod protestů v ozbrojený konflikt. To byla situace Libye a také

Sýrie, kde dodnes trvá občanská válka.

Tím, jak byly internetové sociální sítě využívány v Tunisku a v Egyptě

můžeme potvrdit fenomén internetu a právě sociálních sítí v globálním měřítku.

Ověřili jsme si, že rozšíření internetu do této oblasti zásadně ovlivňuje vnímání

okolního světa místními obyvateli. Protestující v obou těchto zemích nejvíce

používali Facebook a Twitter v době před samotnou revolucí, poté především v jejich

počátcích a průběhu. Sociální sítě se staly hlavním nositelem informací. Obyvatelé si

prostřednictvím sociálních sítí předávali názory a myšlenky, informace o aktuálních

událostech, svolávali zde demonstrace a využívali je jako komunikační kanál

s okolním světem. Důležité bylo, že informace takto zprostředkované byly bez

zásahu vládní kontroly. V období prvního čtvrtletí roku 2011 jsme zaznamenali

výrazné zvýšení aktivity uživatelů sociálních sítí v celé oblasti Blízkého východu.

Z toho vyplývá, že internetové sociální sítě získaly svoje místo v tomto regionu a

svou úlohu budou plnit i v budoucnu. Ovšem v období, kdy došlo v Tunisku i v

Egyptě k dosažení cílů protestujících, tedy svržení stávajících režimů, už jejich role

není zdaleka tak výrazná. Po parlamentních volbách, které zde proběhly v roce 2012

je patrná snaha o islamizaci těchto států.

50

Důležitá pro budoucnost bude jejich vzdělávací a osvětová funkce. Lze

souhlasit s myšlenkou, že přístup k internetu smazává sociální, a v případě Blízkého

východu i genderové rozdíly. Každý gramotný obyvatel regionu Blízký východ

s přístupem na internet bude mít možnost získávat informace z celého světa, které

byly dříve nedostupné, a tím zvyšovat povědomí o vývoji v jiných částech planety.

Otázkou zůstává, ve kterých zemích se udrží případný volný přístup k internetu.

Otázka náboženského vlivu je charakteristická pro celý Blízký východ. Islám

má ve většině států regionu dominantní postavení. Ve své podstatě formuje životní

styl a podmínky obyvatelstva těchto zemí. Silný vliv mají také muslimští

fundamentalisté bojující proti myšlenkám a hodnotám západního světa. Přes určité

zlepšení je pozice žen v arabském světě stále velmi slabá. Dalším důležitým

faktorem je časté kmenové uspořádání v jednotlivých státech, kde se tyto kmeny

snaží o prosazování vlastních zájmů a tím přispívají k destabilizaci demokratických

principů.

Dle mého názoru je snaha o dosažení demokratického zřízení v současných

podmínkách nereálná. Jakékoliv intervence západního světa na vnitřní uspořádání

nejsou na místě. Tyto snahy jsou často podpořeny zájmem o nerostné bohatství, jako

například v Libyi nebo Iráku. V Sýrii přímo režim prezidenta Asada obviňuje

západní svět ze záměrného vyvolání protivládních protestů a vyvolání občanské

války.

Můžeme konstatovat, že internetové sociální sítě sehrály významnou roli

v počátcích protestů jen v některých zemích Blízkého východu. Z pohledu dalšího

politického, ekonomického a náboženského vývoje nebude jejich role tak důležitá.

Nadále budou sloužit jako nositelé informací tam, kde bude volný a necenzurovaný

přístup k internetu. Tyto státy se převážně nacházejí na jiném vývojovém stupni než

země západního světa. Jejich vnitropolitická situace se dá jen těžko predikovat. Cesta

k dosažení rovnováhy a stability ve společnosti bude velmi dlouhá a složitá ve

většině států v oblasti Blízkého východu.

51

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

Monografické publikace:

BURGROVÁ, H.; JEŽOVÁ, M. Současný Blízkých východ. 1. vyd. Brno :

Barrister & Principal, 2012. 240 s. ISBN 978-80-87474-45-7

EICKELMAN, F.; ANDERSON, W. New media in the Muslim world.. 2nd ed.

Bloomington : Indiana University Press, 2003. 207 s. ISBN 0-253-21605-2

KROPÁČEK, L. Blízkých východ na přelomu tisíciletí.. 1. vyd. Praha : Vyšehrad,

1999. 284 s. ISBN 80-7021-298-5

WWW stránky:

WILSON,P. The Libyian revolution: A brief summary [online]. 3.březena 2011. [cit.

3. dubna 2012]. Dostupné na WWW:

<http://www.examiner.com/government-in-charleston/the-libyan-revolution-a-brief-summary>

CENTRAL INTELLIGENT AGENCY World Factbook [online]. c2011. [cit. 6.

dubna 2012]. Dostupné na WWW:

<https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html>

CARLSON, N. At last – The Full Story Of How Facebook Was Founded [online]. 5.

březena 2011. [cit. 24. dubna 2012]. Dostupné na WWW:

<http://www.businessinsider.com/how-facebook-was-founded-2010-3>

CARLSON, N. The Real History of Twitter [online]. 13. dubna 2011. [cit. 24. dubna

2012]. Dostupné na WWW:

<http://articles.businessinsider.com/2011-04-13/tech/29957143_1_jack-dorsey-twitter-podcasting>

ŠOLÍNOVÁ, L. Blízký demografické informace, analýzy a komentář [online]. Praha:

Demografie, c2003 [cit. 20. května 2012]. Dostupný z WWW:

<http://www.demografie.info/?cz_popvyvoj_svet_bv=>

52

ZHUO, X.; WELLMAN, B.; YU, J. Egypt: The First Internet Revolt? [online]. Peace

magazine, c2011 [cit. 1. června 2012]. Dostupný z WWW:

<http://homes.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/egypt/PMag-1107-Egypt-offprint.pdf>

CONSUMERS REPORTS. That Facebook friend might be 10 years old, and other

troubling news [online]. New York. 2011 [cit. 30. května 2012]. Dostupný z WWW:

<http://www.consumerreports.org/cro/magazine-archive/2011/june/electronics-computers/state-of-the-net/facebook-concerns/index.htm>

LEARY, S. Twitter, Facebook and You Tube´s role in Arab Spring [online]. USA:

Social capital blog, 2012 [cit. 1. června 2012]. Dostupný z WWW:

<http://socialcapital.wordpress.com/2011/01/26/twitter-facebook-and-youtubes-role-in-tunisia-uprising/>

WILLIAMS AND ASSOCIATES. Egyptian Public Opinion Survey [online].

Washington: International Republican Institute, 2011 [cit. 20. prosince 2011].

Dostupný z WWW:

<http://www.iri.org/news-events-presscenter/news/iri-releases-egypt-pol>

BEAUMONT, P. Can social networking overthrow a government? [online]. The

Sydney Morning Herald, 2011 [cit. 3. července 2012]. Dostupný z WWW:

<http://www.smh.com.au/technology/technology-news/can-social-networking-overthrow-a-government-20110225-1b7u6.html>

DELONG-BAS, N. The Social Media in Arab Spring [online]. Oxford islamic

studies, 2011 [cit. 5. července 2012]. Dostupný z WWW:

< http://www.oxfordislamicstudies.com/Public/focus/essay0611_social_media.html>

BLIGHT, G.; PULHAM, S.; TORPEY, P. Arab spring: an interactive timeline of

Middle East protests [online]. The Guardian, 5. leden 2012 [cit. 6. července 2012] .

Dostupný z WWW:

< http://www.guardian.co.uk/world/interactive/2011/mar/22/middle-east-protest-interactive-timeline>

SEKSES, T. Arab Social Media Report [online]. Dubai school of goverment, c2011

[cit. 6. července 2012] . Dostupný z WWW:

<http://interactiveme.com/index.php/2011/06/facebook-statistics-in-the-mena-middle-east-q1-2011/>

53

GASCOIGNE, BAMBER. History World [online]. c2011 [cit. 25. květen 2012] .

Dostupný z WWW: <http://www.historyworld.net>

CLOUD, J. The YouTube Gurus [online]. TIME, 25. prosince 2006 [cit. 7. července

2012] . Dostupný z WWW:

<http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,1570795,00.html>

54

PŘÍLOHY

Chování uživatelů sociálních síti na internetu na Blízkém východě

v grafech

Přehled statistik uživatelů sítě Facebook v roce 2011

1. Celkový počet uživatelů sítě Facebook v arabském světě k 5. lednu 2011 byl

21 377 282. Tento počet vzrostl k 5.dubnu 2011 na 27 711 503. To

znamená,že počet uživatelů se téměř zdvojnásobil oproti stejnému období roku

2010, kdy jich bylo v dubnu zaznamenáno 14 791 972.

2. V prvním čtvrtletí roku 2011 se počet uživatelů sítě Facebook zvýšil o 30 %.

3. Uživatelé z Egypta tvoří ¼ z celkového počtu uživatelů v arabském regionu a

v prvnímčtvrtletí roku 2011 zde přibylo nejvíce nových uživatelů ze všech

arabských zemí. Mezi 5.lednem a 5.dubnem 2011 se jich zaregistrovalo téměř 2

miliony.

4. Mladí uživatelé ve věku 15 – 29 let tvoří 70 % všech uživateů Facebooku

v arabském regionu. Podíl uživatelů nad 30 let se začal zvyšovat koncem roku

2010.

55

Graf č. 1: Využití jazyků při komunikaci na Facebooku během

protestů v Tunisku a Egyptě

Zdroj: Arab social media report Q1 2011, Dubai, Dubai school of government, 2011

Zde vidíme, že během protestů byla arabština v Egyptě mnohem více

využívána než v Tunisku, kde je poměr francouzštiny a arabštiny mnohem více

vyrovnaný. Anglické rozhraní zůstalo vždy s odstupem druhé nebo třetí, což může

svědčit o tom, že ti co používali rozhraní v arabšitě, byly noví uživatelé z arabského

regionu.

56

Graf č. 2: Nárůst uživatelů Facebooku v odbobí protestů v roce 2011

v porovnání se stejným obdobím v roce 2010


Z grafu je patrné, že kromě Libye, kde téměř okamžitě vypukl ostrý

ozbrojený konflikt a již předtím byl internet vládně kontrolován a omezován přístup

k němu, došlo v ostatních zemích během protestů v roce 2011 k výraznému nárustu

uživatelů oproti stejnému časovému úseku v roce 2010 .

57

Graf č. 3: Celkový podíl obyvatelstva užívajících Facebook v

jednotlivých zemích arabského regionu, doplněné o Irán,

Turecko a Izrael (duben 2011)


K číslu vyjadřujícímu podíl obyvatelstva, kteří jsou účastni na sociální síti

Facebook, dojdeme tak, že vydělíme počet uživatelů celkovým počtem obyvatel dané

země. Podíly uživatelů v Bahrajnu a SAE jsou srovnatelné se zeměmi západního

světa. Ostaní země jsou ve stádiu vznikajících komunit nebo v úplném počátku

užívání sítě Facebook.

58

Graf č. 4: Celkový procentuelní podíl nově registrovaných

uživatelů Facebooku v arabském regionu a globálně

v období 5.ledna až 5.dubna 2011


Zde vidíme, že nárůst nových uživatelů Facebooku v období mezi 5. lednem a

5. dubnem 2011, byl v arabském regionu velmi výrazný oproti západním zemím,

které jsme do grafu pro možnost srovnání zařadili.

59

Graf č. 5: Počty nově registrvaní uživatelé Facebooku v období

5.ledna – 5.dubna.2011


V grafu je vyjádřen počet nových uživatelů v přesných počtech v období od

5. ledna 2011 do 5. dubna 2011. Výrazný nárust v době protestů zaznamenal Egypt,

naproti tomu v Libyii se počet uživatelů z důvodu vládní kontroly internetu snížil.

60

Graf č. 6: Uživatelé Facebooku dle pohlaví v 1. čtvrtletí roku 2011


Průměrný podíl žen vzrostl v prvním čvtrtletí roku 2011 na 33,5 % oproti

konci roku 2010, kdy byl tento podíl 32 %. Nicméně na rozdíl od celosvětového

standardu, kde podíl žen činí 61 %, je zde zastoupení žen stále nízké. V tom se

odráží obecné postavení žen v arabském světě.

61

Graf č. 7: Uživatelé Facebooku dle věku v prvním čtvrtletí roku

2011


Graf ukazuje jaký podíl mají v jednotlivých zemích uživatelé Facebooku ve

věku 15-29 let a uživatelé nad 30 let. V SAE je tento poměr nejvyrovnanější.

62

Přehled statistik uživatelů sítě Twitter v roce 2011

1. Na konci prvního čtvtrletí roku 2011 se denně počet „tweetů“ celosvětově zvýšil

z 55 milionů ve stejném období roku 2010 na 155 milionů.

2. V tom samém období se měsíčně zvýšil o 50 % přístup na Twitter přes mobilní

telefnony a o 41% přístup přes počítače.

3. Pouze 30 – 40 milionů z celkových 200 milonů uživatelů Twitteru jsou ve

skutečnosti aktivními užvateli. To znamená, že informace jsou generovány

menšinou, zatímco většina uživatelů Twitter využívá ke čtení a získávání

informací více než jako mikroblog.

4. Odhadovaný počet uživatelů Twitteru v arabském světě na konci března 2011 byl

1 150 292.

5. Odhadovaný počet „tweetů“ vygenerovaných v arabském regionu v prvním

čtvrtletí roku 2011 byl 22 750 000. To je okolo 252 000 „tweetů“ denně.

63

Graf č. 8: Průměrný počet aktivních uživatelů Twitteru v období

mezi 1.lednem a 30.březnem 2011


Na čele žebříčku aktivních uživatelů v arabském regionu jsou SAE s více než

200 tisíci uživateli. Aktivní uživatel je takový, který pošle „tweet“ alespoň jednou

během dvou týdnů.

64

Graf č. 9: Počet odesláných „tweetů“ v období mezi 1. lednem a

30. březnem 2011


Graf znázorňuje počet odeslaných „tweetů“ v období mezi 1. lednem 2011 a

30. březnem 2011. V Egyptě a Libyi sledujeme poměrně vysokou aktivitu ve

využívání Twitteru.

65

Graf č. 10: Nejpoužívanější hesla v arabském regionu v prvním

čtvrtletí roku 2011


Z grafu je zřejmé, že nejpoužívanějšími hesly na Twitteru v prvním čtvrtletí

roku 2011, byla hesla vztahující se protestům a demonstracím v regionu.

ZÁBOJNÍK JOSEF - Sociální sítě na internetu v kontextu arabské revoluce - BP 2012

Documents

Transcript of ZÁBOJNÍK JOSEF - Sociální sítě na internetu v kontextu arabské revoluce - BP 2012