SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ

SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ

Fakulta veřejných politik v Opavě

Ústav veřejné správy a regionální politiky

Lucie Stehlíková

Obor: Středoevropská studia

Politické skupiny Evropského parlamentu

Political groups of the European parliament

Bakalářská práce

Opava 2011 Vedoucí bakalářské práce

Mgr. Radomír Sztwiertnia

ABSTRAKT

Bakalářská práce na téma Politické skupiny Evropského parlamentu podává přehled

o jednotlivých frakcích působících v Evropském parlamentu ve volebním období 2009

- 2014. Popisuje jednotlivé politické skupiny, jejich činnost, vývoj a zastoupení. Analyzuje

činnost českých politiků v Evropském parlamentu a podává přehled o důleţitých

projednávaných tématech od vstupu ČR do EU. Porovnává předešlé a současné volební

období EP.

KLÍČOVÁ SLOVA

Evropský parlament – politické frakce – výbory – poslanci – volby

ABSTRACT

The thesis on the Political groups of the European Parliament provides an overview of

the various factions operating in the European Parliament for the legislative period 2009

- 2014. It describes the different political groups, their activities, development and

representation. It analyzes the activities of Czech politicians in the European Parliament and

outlines the major topics discussed by the Czech Republic from acces to the European Union.

It compares the previous and the current electoral term of the European Parliament.

KEY WORDS

European parliament – political groups – committees – deputies – election

Čestné prohlášení

Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem

v práci vyuţila, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Souhlasím s prezenčním

zpřístupněním své práce v Ústřední knihovně Slezské Univerzity.

………..…………………………..

Poděkování

Mé poděkování patří Mgr. Radomíru Sztwiertniovi za jeho pomoc, trpělivost, vstřícný

přístup, veškeré cenné rady a připomínky při tvorbě této bakalářské práce.

OBSAH

ÚVOD ......................................................................................................................................... 8

1 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA EVROPSKÉHO PARLAMENTU ......................... 10

1.1 Řídící orgány Evropského parlamentu ......................................................................... 10

1.1.1 Předsednictvo ...................................................................................................... 11

1.1.2 Předseda (prezident) Evropského parlamentu .................................................... 12

1.1.3 Místopředsedové (viceprezidenti) Evropského parlamentu ................................ 12

1.1.4 Kvestoři ................................................................................................................ 13

1.1.5 Konference předsedů ........................................................................................... 13

1.1.6 Konference předsedů výborů a Konference předsedů delegací .......................... 14

1.2 Sekretariát Evropského parlamentu .............................................................................. 14

1.2.1 Generální tajemník .............................................................................................. 14

1.2.2 Generální ředitelství Sekretariátu ....................................................................... 15

1.2.3 Právní služba ....................................................................................................... 16

1.3 Výbory Evropského parlamentu ................................................................................... 16

1.3.1 Význam a složení výborů ..................................................................................... 16

1.3.2 Hlavní pracovní činnost výborů .......................................................................... 17

1.3.3 Stálé výbory ......................................................................................................... 18

1.3.4 Vyšetřovací výbory .............................................................................................. 18

1.3.5 Zvláštní výbory a delegace .................................................................................. 19

2 SLOŽENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU .............................................................. 20

2.1 Politické strany ............................................................................................................. 20

2.2 Volby do Evropského parlamentu ................................................................................ 22

2.3 Politické frakce v Evropském parlamentu .................................................................... 23

3 FRAKCE .......................................................................................................................... 25

3.1 Význam politických frakcí ............................................................................................ 26

3.2 Zakládání politických frakcí ......................................................................................... 26

3.3 Současné politické frakce zastoupené v Evropském parlamentu ................................. 27

3.3.1 Evropská lidová strana ........................................................................................ 28

3.3.2 Progresivní aliance socialistů a demokratů ........................................................ 29

3.3.3 Aliance liberálů a demokratů pro Evropu ........................................................... 30

3.3.4 Skupina Zelených/Evropská svobodná aliance.................................................... 31

3.3.5 Evropští konzervativci a reformisté ..................................................................... 32

3.3.6 Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice ......................................... 33

3.3.7 Evropa Svobody a Demokracie ........................................................................... 34

3.4 Nezařazení poslanci ...................................................................................................... 35

3.5 České strany v Evropském parlamentu ......................................................................... 35

4 PRAVOMOCI EVROPSKÉHO PARLAMENTU ....................................................... 37

4.1 Legislativní pravomoc .................................................................................................. 37

4.2 Rozpočtová pravomoc .................................................................................................. 38

4.3 Kontrolní pravomoc ...................................................................................................... 39

5 ČLENOVÉ EVROPSKÉHO PARLAMENTU ............................................................ 40

5.1 Vznik mandátu europoslance ........................................................................................ 40

5.2 Současní europoslanci zastupující Českou republiku ................................................... 41

5.3 Neslučitelnost mandátu europoslance s funkcemi v ČR a EU ...................................... 42

5.4 Analýza činnosti českých europoslanců ....................................................................... 43

6 PRVNÍ A DRUHÉ VOLEBNÍ OBDOBÍ ČESKÉ REPUBLIKY ............................... 48

6.1 Volební období 2004-2009 ........................................................................................... 49

6.2 Volební období 2009-2014 ........................................................................................... 51

6.3 Srovnání prvního a druhého volebního období ............................................................. 52

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 54

SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ ..................................................... 56

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................... 64

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ .......................................................................................... 65

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................. 66

PŘÍLOHY ................................................................................................................................ 67

8

ÚVOD

Pro Českou republiku se stal rok 2004 výrazným evropským mezníkem. Poté co byla

dovršena přístupové jednání a Česká republika se stala k 1. květnu 2004 členským státem

Evropské unie, byl celý proces dovršen výběrem zástupců členských států do Evropského

parlamentu. Toto datum přístupu zemí střední a východní Evropy bylo účelně načasováno,

aby se mohly nové členské státy účastnit voleb, které se ten rok konaly. Účelem bylo umoţnit

patnácti novým zemím co nejrychlejší a nejintenzivnější zapojení do rozhodovacího procesu.

I přes tyto záměry, byly počátky působení českých poslanců v Evropském parlamentu

nelehké. V současné době zastupují čeští poslanci Českou republiku ve druhém volebním

období v Evropském parlamentu. Výběr zvoleného tématu této bakalářské práce ovlivnila

moţnost mé stáţe u poslanců v Parlamentu. Proto tato práce na téma Politické skupiny

Evropského parlamentu nepodává přehled jen o jednotlivých skupinách, ale také analyzuje

činnost českých poslanců za dobu působnosti v Parlamentu.

Celá práce je rozdělena do 6 kapitol. První kapitola popisuje stručně obecnou

organizační strukturu Evropského parlamentu. Jednotlivé orgány od předsedy, tajemníka aţ

po zvláštní výbory. Druhá kapitola se zaměřuje na sloţení Parlamentu. Výrazněji jsou

popisovány volby se zaměřením na Českou republiku. Třetí kapitola obeznamuje s popisem

jednotlivých frakcí a vymezením jejich zaměření. Jejich činností, vývojem a zastoupením.

Čtvrtá kapitola vyobrazuje pravomoci Parlamentu. Páté kapitola vymezuje a analyzuje činnost

českých europoslanců. Tato analýza byla provedena sběrem informací a vytvořením jasného

přehledu, které dále rozpracovávám. Šestá kapitola přibliţuje první a druhé volební období

České republiky.

Primárním cílem práce je ukázat, jak funguje Evropský parlament a jak se na jeho

chodu podílejí i čeští zástupci. Chci poukázat na to, ţe i práce českých poslanců je stejně

důleţitá jako práce ostatních a ţe čeští poslanci opravdu pracují, coţ dokazuji analýzou.

K vypracování této analýzy jsem čerpala informace z dostupných internetových serverů

zřízených Parlamentem. Na základě takto získaných informací jsem vystavěla podstatnou část

bakalářské práce.

Česká odborná literatura se tématu Evropské unie věnuje, ale její zpracování není

aktuální. Základní přehled o Evropské unii podává kniha od Petra Fialy a Markéty Pitrové

z roku 2009. Podrobnější informace o politických stranách a skupinách podávají publikace

autorů Petra Fialy a Miroslava Mareše. Jak čeští, tak i zahraniční autoři publikují své články

ve sborníkách a časopisech, které jsou snadno ke staţení na internetu. Tématem voleb se u nás

9

zabývá ve své publikaci Pavel Šaradín. Doplňující informace lze získat z tiskovin vydávaných

přímo Evropským parlamentem, nebo jeho institutem. K dispozici jsou také smlouvy týkající

se Evropské unie, ať uţ jde o Amsterodamskou smlouvu, Maastrichtskou smlouvu, či

smlouvu z Nice. Pro získání a doplnění aktuálních údajů mi poslouţil internet. K vlastnímu

zpracování jednotlivých frakcí mi významně pomohly oficiální stránky jednotlivých

politických skupin.

Vypracovaná bakalářská práce by měla poslouţit k vytvoření základní představy

organizační struktury Evropského parlamentu, jeho politického sloţení a především

strukturovanou formou přiblíţit jednotlivé politické skupiny. Mým cílem je téţ zdůraznit

zastoupení českých poslanců v EP v druhém volebním období. Volbu do jejich mandátu

v České republice a popsat jejich kaţdodenní činnosti. Práce pojednává i o důleţitých

tématech projednávaných v Parlamentu a dalších změnách v prohlubování evropské integrace

v České republice.

10

1 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Evropský parlament patří mezi nejdůleţitější orgány Evropské unie vedle Rady Evropské

unie, Evropské rady, Komise, Evropského účetního dvora a Soudního dvora. Evropský

parlament zastává hned několik funkcí jako je legitimizační, politickou, kontrolní, poradní

a legislativní.

Sídlo EP je ve třech evropských městech. Oficiálním sídlem je francouzské město

Štrasburk, kde také probíhá 12 plenárních zasedání ročně. Poslanci se zde scházejí jeden

týden v měsíci – kaţdý měsíc kromě srpna, kdy se zasedání nekoná (v září se místo toho

konají zasedání dvě). Mezi plenárními zasedáními se poslanci účastní schůzí parlamentních

výborů, delegací, politických skupin a dalších zasedání v Bruselu. Generální sekretariát

a předsednictvo EP se nachází v Lucemburku.1 Práce v Evropském parlamentu tedy obnáší

neustálý pohyb mezi těmito místy a časté stěhování z Bruselu do Štrasburku a zpět, přičemţ

Sekretariát zůstává pevně v Lucemburku a dokumenty se tak přesouvají velmi často.

Čeští poslanci toto stěhování nevítají, shodují se, ţe Evropskému parlamentu je spíše na

obtíţ, protoţe dochází k zbytečnému plýtvání finančními prostředky a je to nepraktické.

Změnit sídlo Parlamentu by ale nebylo vůbec snadné, jelikoţ rozhodnutí o sídle Evropského

parlamentu je zakotveno v protokolu přijatém v souvislosti s Amsterodamskou smlouvou.2

Veškerá pravidla uspořádání a fungování Evropského parlamentu jsou uvedeny ve

vnitřním Jednacím řadu, který je v plném znění dostupný na stránkách Parlamentu. Řád je

členěn do kapitol a článků a obsahuje například povinnosti všech orgánů působících v rámci

Evropského parlamentu, obecná ustanovení legislativního procesu či způsob zasedání

Parlamentu.

1.1 Řídící orgány Evropského parlamentu

Evropský parlament je dynamickou institucí, která v posledních letech své existence

prošla významným vývojem. Ať uţ jde o růst jeho pravomocí a tím dosaţených výsledků,

bezprostředně a pozitivně ovlivňující ţivoty občanů v celé evropské unii.

Stejně tak jako parlamenty v jiných zemích je i ten Evropský řízen vlastními orgány.

Orgány se řídí podle Jednacího řádu, který parlament přijímá. Vnitřní struktura Evropského

1 Consolidated versions of the treaty on european union and of the treaty establisheing the european community.

Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2006/ce321/ce32120061229en00010331.pdf. 2 Kde sídlí Evropský parlament?. In 101 Otázek o Evropské unii. Praha, 2010, s. 24-25.

11

parlamentu začíná od pléna, předsedy, prezidia, konference předsedů, kvestorů, výborů

a frakcí.

Evropský parlament pracuje ve všech úředních jazycích Evropské unie, kterých je

v současné době 22 (angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština,

francouzština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština,

polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština).

Parlament zaměstnává mnoţství tlumočníků a překladatelů, které má na starosti

Ředitelství pro tlumočení. V Jednacím řádu Parlamentu je zakotveno, ţe dokumenty se

vyhotovují ve všech úředních jazycích. Ale z vlastní zkušenosti musím zde podotknout,

ţe tomu tak vţdy není. Do všech jazyků byly z mého pohledu překládány jen ty

nevýznamnější dokumenty. Některé byly přeloţeny s několika týdenním zpoţděním a ostatní

dokumenty bylo moţné si obstarat jen v nejvíce pouţívaných jazycích, které za mé doby

působnosti v Parlamentu byly angličtina, francouzština, španělština a němčina. Při práci

v politické skupině se pouţívaly pro společnou komunikaci jen dva jazyky, angličtina

s francouzštinou. Stávalo se, ţe pracovní schůzky ve výborech se musely odkládat, jelikoţ

nebyly k dispozici dokumenty ve všech jazycích. Platila zde ale ústní domluva se

spolupracovníky ze Slovenské republiky, se kterými jsme si námi zpracované materiály

předávali navzájem pro zefektivnění práce ve výborech a skupinách.

1.1.1 Předsednictvo

Evropský parlament si volí z řad poslanců předsedu a předsednictvo.3 Předsednictvo se

skládá z předsedy a čtrnácti místopředsedů Parlamentu. Kvestoři (jejich zastoupení je pěti

členné) jsou členy předsednictva disponující poradním hlasem.4 Při jednání předsednictva má

v případě rovného počtu hlasů rozhodující hlas předseda. Schůze se obvykle konají dvakrát do

měsíce a řídí je předseda. Předsednictvo se zabývá řadou administrativních a finančních úkolů

uvnitř Parlamentu. Má pravomoci ve všech záleţitostech týkajících se vnitřního fungování

Parlamentu. Jeho hlavním úkolem je stanovit předběţný návrh rozpočtu Evropského

parlamentu. Jmenuje generálního tajemníka Parlamentu, jenţ zajišťuje řízení

3 Smlouva o založení Evropského společenství – čl. 197 Předseda a předsednictvo, interpelace, vyslechnutí Rady.

Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/755-smlouva_o_es_amsterodam.pdf. 4 Jednací řád Evropského parlamentu – článek 22: Složení předsednictva. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+RULES-EP+20090714+RULE-

022+DOC+XML+V0//CS&language=CS&navigationBar=YES.

12

administrativních oddělení Parlamentu a schvaluje sloţení a uspořádání generálního

sekretariátu.5

1.1.2 Předseda (prezident) Evropského parlamentu

Předseda Evropského parlamentu, téţ nazývaný prezident, je volen poslanci na dobu 2

a půl roku, tj. na poloviční dobu funkčního období parlamentu. Předseda formálně

reprezentuje sněmovnu a jménem Parlamentu podepisuje schválený rozpočet a odsouhlasené

legislativní akty. Řídí veškerou činnost Parlamentu a jeho orgánů. Předsedá plenárním

zasedáním, schůzím předsednictva a Konferenci předsedů. Zastupuje parlament navenek,

především v mezinárodních vztazích. Pouze dvě ţeny v historii6 se staly prezidentkami

a pocházely ze starších členských zemí. Současným předsedou EP je Polák Jerzy Buzek, který

je prvním prezidentem pocházejícím z nových členských států.7 Předsedu Evropského

parlamentu si volí sami poslanci a mandát předsedy je obnovitelný.

1.1.3 Místopředsedové (viceprezidenti) Evropského parlamentu

Spolu s předsedou tvoří místopředsedové Předsednictvo parlamentu. Celkový počet

místopředsedů je čtrnáct a jsou voleni na stejně dlouhé období jako předseda Evropského

parlamentu, tedy na dva a půl roku.

Hlavním úkolem místopředsedů je zastupovat předsedu parlamentu na plenárním zasedání

a také řídit jednání, pokud není předseda přítomen. Ten také můţe přenést některé své

povinnosti nebo pravomoci na jednoho z místopředsedů. Tradičně první tři víceprezidenti

mají větší pravomoci neţ ostatní místopředsedové.8

Důleţitost v předsednictvu je závislá na

tom, kolik dostali při volbě hlasů, nebo závisí na hierarchii pořadí, v němţ čte jejich jména

předseda Parlamentu.9

5 Jednací řád Evropského parlamentu – článek 23: Povinnosti předsednictva. Dostupné z:


023+DOC+XML+V0//CS&language=CS&navigationBar=YES. 6 Former Europeans Parliaments Prezidents. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/president/view/en/the_president/former_president.html. 7 Biography of the President of the European Parliament. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/president/view/en/the_president/biography.html. 8 WILLIS, A. European Conservatives group in disarray over renegade MEP. Dostupné z:

http://euobserver.com/9/28457. 9 Jednací řád Evropského parlamentu – článek 15: Volba místopředsedů. Dostupné z:



13

V současném volebním období je z České republiky zvolen místopředsedou Libor

Rouček.10

1.1.4 Kvestoři

Kvestoři se zabývají administrativními a finančními úkoly vztahujícími se přímo

k poslancům, jako je například obstarávání zařízení a sluţeb obecného rázu. Dbají na to,

aby měli poslanci k dispozici zázemí potřebné k výkonu jejich mandátu. Mají moţnost

předkládat návrhy změn nebo přepisů textů týkajících se veškerých právních předpisů

přijatých předsednictvem. Jejich funkční období je téţ stanoveno na dva a půl roku a obvykle

se scházejí jednou za měsíc. Kvestoři nemají hlasovací právo, mají jen poradní hlas.11

Jedním z pěti kvestorů je zvolen i poslanec za Českou republiku Jiří Maštálka.12

1.1.5 Konference předsedů

Konference předsedů je pravděpodobně nejdůleţitější z řídících orgánů Evropského

parlamentu. Je odpovědná za organizaci Evropského parlamentu, jeho administrativní

záleţitosti a program. Hraje rovněţ důleţitou roli ve vztazích Evropského parlamentu

s ostatními orgány a institucemi Společenství, se třetími zeměmi a s organizacemi mimo

Společenství. Konference se skládá z předsedy Parlamentu a předsedů politických skupin

(kteří se mohou nechat zastupovat členem své skupiny). Jsou zde zastoupeni i nezařazení

poslanci, kteří si delegují jednoho poslance pro účast na schůzích, tento poslanec však nemá

hlasovací právo. Konference předsedů se setkává přibliţně dvakrát za měsíc.

Na konferenčních zasedáních se probírají nejdůleţitější otázky kolem Evropského

parlamentu, ony tvoří prakticky program zasedání.13

Jedním z členů konference předsedů je Jan Zahradil, který se stal předsedou skupiny

Evropských konzervativců a reformistů a vůbec prvním českým poslancem, který tak

významnou pozici zastává.14

10

Libor Rouček. Dostupné z: http://www.liborroucek.cz/?page=cv. 11

Sbor kvestorů. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?id=53&pageRank=6&language=CS 12

Jiří Maštálka. Dostupné z: http://www.mastalka.cz/cs/osobni-profil/. 13

FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno, 2009. s. 341-342. 14

Evropské konzervativce povede Jan Zahradil. Dostupné z: http://www.ecrgroup.eu/cz/evropske-konzervativce-

povede-jan-zahradil-news-44.html.

14

1.1.6 Konference předsedů výborů a Konference předsedů delegací

Obě tyto Konference se skládají buď z předsedů všech výborů, nebo z předsedů všech

parlamentních delegací. A to jak z předsedů výborů stálých, tak i těch zvláštních. Kaţdá tato

konference si volí svého předsedu a předsednictvo a obě mohou pověřovat Konferenci politických

frakcí jednotlivými návrhy a úkoly.15

1.2 Sekretariát Evropského parlamentu

Sekretariát Evropského parlamentu je správní orgán Parlamentu v čele s generálním

tajemníkem jmenovaným předsednictvem. Předsednictvo rozhoduje o organizační struktuře

sekretariátu a stanoví předpisy týkající se administrativního a finančního postavení úředníků

a ostatních zaměstnanců. Generální sekretariát je tvořen 5 400 stálými a smluvními

zaměstnanci. Skládá se z kabinetu generálního tajemníka, deseti generálních ředitelství

a právní sluţby. Kromě generálního sekretariátu mají všechny politické skupiny vlastní

sekretariát, jehoţ velikost závisí na počtu poslanců tvořících skupinu. Celkem pracuje

v sekretariátech politických skupin téměř 700 úředníků. Pro poslance dále pracuje více jak

1000 registrovaných parlamentních asistentů.16

1.2.1 Generální tajemník

Generální tajemník je nejvyšším úředníkem Evropského parlamentu. Řídí generální

sekretariát17

, jehoţ sloţení a organizaci stanoví předsednictvo. Do této funkce je volen na pět

let s moţností znovuzvolení. Tajemník je přímo odpovědný předsedovi komise.18

Musí také

podepisovat spolu s předsedou veškeré právní akty přijaté Parlamentem a Radou. Mezi jeho

úkoly můţeme zařadit přípravu podkladů pro zprávu, která umoţňuje předsednictvu

vypracovat předběţný návrh rozpočtu Evropského parlamentu. Je nápomocen předsedovi

15

Jednací řád Evropského parlamentu – článek 27: Konference předsedů výborů. Dostupné z:


027+DOC+XML+V0//CS&language=CS&navigationBar=YES.; Jednací řád Evropského parlamentu – článek

28: Konference předsedů delegací. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-

//EP//TEXT+RULES-EP+20090714+RULE-028+DOC+XML+V0//CS&language=CS&navigationBar=YES. 16

Tváře Evropského parlamentu 2009-2011. Lucemburk, 2010, s. 22. 17


BALÍK, S. Evropská lidová strana a její členské strany. Brno, 2004. s. 10.

15

Parlamentu, politickým orgánům, předsednictvu a poslancům při výkonu jejich funkce.

Generálním tajemníkem Evropského parlamentu je Klaus Welle.19

1.2.2 Generální ředitelství sekretariátu

V současné době funguje celkem deset ředitelství (viz tabulka č. 1), která se zabývají

různými činnostmi sekretariátů. V čele kaţdého ředitelství stojí ředitel, který zodpovídá za

chod. Generální sekretariát je nápomocen Parlamentu při jeho práci. Koordinuje legislativní

práci a připravuje dílčí zasedání a schůze. Součástí kaţdého Generální ředitelství je i několik

podřízených ředitelství. Generální sekretariát sídlí v Lucemburku.20

Tabulka č. 1 - Generální ředitelství sekretariátů Evropského parlamentu

Název Ředitel Činnost

Generální ředitelství pro

předsednictví Francesca R. RATTI

vykonává práce související s

organizací plenárních zasedání


vnitřní politiky Riccardo RIBERA d'ALCALA

organizuje práci parlamentních

výborů v oblasti vnitřních politik


vnější politiky Luis Marco AGUIRIANO NALDA

zajišťuje práci výborů a delegací v

oblasti vnějších politik


komunikaci Juana LAHOUSSE-JUÁREZ

dohlíţí na hladký tok informací k

občanům a dalším skupinám


personál Yves QUITIN

zajišťuje dostatečnost lidských

zdrojů


infrastrukturu a logistiku Constantin STRATIGAKIS

zajišťuje řádnou správu

infrastruktury a logistiky


překlad Janet PITT

zpřístupňuje dokumenty ve všech

úředních jazycích


tlumočení a konference Olga COSMIDOU

pomáhá plnit politické poţadavky

mnohojazyčnosti


finance Roger VANHAEREN

připravuje rozpočet, dohlíţí na jeho

plnění, kontroluje a uzavírá jej

19

Generální tajemník. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?language=CS&pageRank=2&id=54. 20

Ministerstvo zahraničních věcí. Evropský parlament. Dostupné z:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/evropsky-parlament/1000723/5575/.

16


inovace a technikou podporu Jean-Marc LAFOREST

sluţby v oblastech informačních a

komunikačních technologií a tisku

Zdroj: Evropský parlament. Generální sekretariát. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné

z: http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?id=54&language=CS.

1.2.3 Právní služba

Právní sluţba poskytuje právní pomoc politickým orgánům Parlamentu a generálnímu

sekretariátu. Jejím hlavním úkolem je zastupovat Evropský parlament před evropskými

a vnitrostátními soudy. V legislativní činnosti je právní sluţba nápomocna parlamentním

výborům. Vedoucím právní sluţby Evropského parlamentu je Christian Pennera.21

1.3 Výbory Evropského parlamentu

Činnost Evropského parlamentu je organizována v rámci výborů. Výbory jsou podobně

jako předsednická funkce ustanoveny vţdy na dva a půl roku. V Parlamentu působí celkem 20

stálých parlamentních výborů. Vedle stálých výborů můţe Evropský parlament rovněţ

vytvářet podvýbory a dočasné výbory, které se zabývají specifickými problémy, nebo téţ

vyšetřovací výbory v rámci svých kontrolních pravomocí. Proto celkový počet výborů není

pěvně daný.22

Výbory reprezentující odbornou sloţku Parlamentu. Tyto sloţky zajišťují běţný chod

instituce. Stálé výbory v podstatě představují jakási výkonná centra specifická pro určitou

oblast. Jejich práce je pro fungování Evropského parlamentu nezbytná.23

1.3.1 Význam a složení výborů

Legislativní návrhy jsou podobně jako v jiných parlamentech nejprve projednávány

v příslušných výborech Evropského parlamentu, proto mají významné postavení. Důleţité

postavení má Výbor pro ústavní záleţitosti. Sám o sobě je důleţitý, protoţe organizuje vnitřní

členění EP, vypracovává strategii vztahů EP s Radou Evropy a Komisí. Neméně důleţitým je

také Rozpočtový výbor, který kromě svých rozpočtových úkolů je zapojen také do konzultací

21

Právní služba. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?language=CS&id=54&pageRank=13. 22


Výbory a delegace EP. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/94/sekce/vybory-a-delegace-ep/.

17

s kandidáty na funkce auditorů v Účetním dvoře a Výbor pro rozpočtovou kontrolu, jeţ

vykonává úkoly kolem kontroly plnění rozpočtu EU a Evropského rozvojového fondu,

kontroluje finanční činnosti Evropské investiční banky, vyšetřuje podvody a nesrovnalosti

týkající se plnění rozpočtu EU.24

Členové výboru se volí během prvního dílčího zasedání, které následuje po novém

zvolení Parlamentu. Politické skupiny a nezařazení poslanci jmenují své řádné členy a také

stálé náhradníky pro kaţdý výbor v počtu shodném s počtem řádných členů. Tito náhradníci

jsou oprávněni účastnit se schůzí výboru. Výbory se skládají z 25 aţ 78 poslanců.25

Čeští poslanci neobsadili ţádnou funkci předsedy výboru, ale mají jednu funkci

místopředsedy. Evţen Tošenovský zastává funkci místopředsedy ve výboru pro průmysl,

výzkum a energetiku.26

Hynek Fajmon působí v zemědělském a rozpočtovém výboru, do

kterého byl jako jediný z českých europoslanců zařazen.27

1.3.2 Hlavní pracovní činnost výborů

Většina skutečné práce Parlamentu se odehrává ve výborech, které se zabývají

oblastmi aktivit Unie. A to od zemědělství po společnou zahraniční a bezpečnostní politiku,

od právních záleţitostí a práv občanů aţ po zahraniční spolupráci a rozvoj.

Stálé výbory zkoumají otázky, které jim postoupí Parlament. Nebo, které jim během

odročení zasedání postoupí předseda Parlamentu jménem Konference předsedů. Povinnosti

zvláštních výborů a vyšetřovacích výborů se vymezují při jejich zřízení, nemají oprávnění

předkládat stanoviska jiným výborům.28

Výbor se schází, kdyţ jej svolá jeho předseda, nebo na ţádost předsedy Parlamentu.

Při jednání v plénu poslanců se vţdy bere v úvahu zpráva příslušného výboru, proto je

postavení některých výborů velmi významné. Obecně řečeno mají výbory podstatnou roli ve

tvorbě stanoviska Evropského parlamentu. Výbory vypracovávají a přijímají zprávy

o legislativních návrzích a zprávy z vlastního podnětu. Pozměňovací návrhy k projednání ve

výboru můţe předloţit kterýkoli poslanec. Předseda výboru se můţe účastnit rozprav a můţe

24

ZÁVĚŠICKÝ JAN. Rozhoduj o Evropě: Model Evropské unie. Dostupné z: http://www.rozhodujoevrope.cz/tl_files/kpes/upload/podklady/podklady/Prezentace_pripravne-setkani.pdf. 25

Jednací řád Evropského parlamentu – článek 183: Zřizování stálých výborů. Dostupné z:


183+DOC+XML+V0//CS&language=CS&navigationBar=YES. 26

Evžen Tošenovský. Dostupné z: http://www.tosenovsky.cz/zivotopis.php. 27 FAJMON, H. Blog 2009/Hynek Fajmon. Lysá nad Labem, 2009. s. 107. 28

Jednací řád Evropského parlamentu – článek 188: Povinnosti výborů. Dostupné z:



18

hlasovat, avšak při rovnosti hlasů nemá rozhodující hlas jako je to u předsedy Parlamentu.

Zprávy o práci jednotlivých výborů provádí hlasatel, kterého jmenuje předseda výboru.29

1.3.3 Stálé výbory

Výbory existovaly jiţ ve shromáţdění ESUO, EHS, EURATOM a jejich počet se

neustále měnil. V současném Evropském parlamentu30

jsou poslanci rozděleni do 20 stálých

výborů (viz Příloha č. 1), jeţ se specializují na různé oblasti aktivit Evropské unie.

A do dvou podvýborů, které můţe stálý nebo zvláštní výbor pro potřeby své práce zřizovat.

Podvýbory se ze své činnosti zodpovídají výboru, který jej zřídil. Těmito podvýbory jsou

Podvýbor pro lidská práva a Podvýbor pro bezpečnost a ochranu.31

Jak jiţ bylo řečeno, téměř v kaţdém demokratickém parlamentu se i v tom

Evropském odehrává legislativa prostřednictvím výborů. Posuzují a navrhují pozměňovací

návrhy k návrhům směrnic a nařízení Společenství, které vypracovává Komise a jeţ jsou téţ

předkládány Radě Evropské unie.32

Oblast působnosti jednotlivých výborů je vymezena

v Jednacím řádu Evropského parlamentu. Kaţdý výbor má svého předsedu a čtyři

místopředsedy, kteří dohromady tvoří předsednictvo.

1.3.4 Vyšetřovací výbory

Parlament má pravomoc jmenovat dočasné vyšetřovací výbory v případě porušení

nebo nestravného uplatňování práva Evropské unie. Jejich pravomoci jsou stanoveny na

základě vyšetřovacího práva Evropského parlamentu, kterou získal parlament

Amsterodamskou smlouvou. Práce výboru můţe trvat maximálně rok, poté můţe být

prodlouţena se souhlasem celého Parlamentu dvakrát a to o tři měsíce.33

Takový výbor byl

ustanoven například v roce 1996 v souvislosti s nemocí „šílených krav“.34

29

Jednací řád Evropského parlamentu – článek 195: Hlasování ve výboru. Dostupné z:



Zvoleném v roce 2009 31

Parlamentní výbory. Dostupné z:


Parlamentní výbory. Dostupné z:


Jednací řád Evropského parlamentu – článek 185: Vyšetřovací výbory. Dostupné z:



Temporary committee of inquiry into BSE. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/comparl/tempcom/bse/default.htm.

19

1.3.5 Zvláštní výbory a delegace

Pro Evropskou unii jsou důleţité vztahy i se zeměmi, které nejsou jejími členy.

Existuje zde proto řada delegací, které udrţují styky s parlamenty těchto zemí. Tyto delegace

hrají důleţitou roli při zvyšování vlivu Evropy v zahraničí. Jsou to například meziparlamentní

delegace, které mají za úkol udrţovat vztahy s parlamenty zemí mimo Evropskou unii, které

nejsou kandidátskými zeměmi. Delegace ve smíšených výborech, které jsou ve styku

s parlamenty kandidátských zemí nebo států přidruţených ke Společenství. Delegace ve

vícestranných parlamentních shromáţděních.35

Zvláštní parlamentní výbory jsou zakládány pro předem specifikovaný problém

a jejich úkolem je ho vyřešit. Vznik těchto výborů musí být schválen Konferencí předsedů

a pak celým Parlamentem. V roce 2011 působí na půdě Evropského parlamentu dva zvláštní

výbory (viz Tabulka č. 2).

Tabulka č. 2 - Zvláštní výbory

Zkratka Název Předseda

Politická

skupina

předsedy

(země)

České zastoupení

CRIS

Zvláštní výbor pro

finanční, hospodářskou

a sociální krizi

Wolf

KLINZ

ALDE

(DE)

náhradníci: Richard

FALBR (S&D), Zuzana

ROITHOVÁ (EPP)

SURE Výbor pro politické

výzvy Jutta HAUG S&D (DE)

člen: Hynek FAJMON

(ECR), náhradník: Jiří

HAVEL (S&D)

Zdroj: Evropský parlament. Parlamentní výbory. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné

z: http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/committeesList.do?language=CS.

35

Tváře Evropského parlamentu 2009-2011. Lucemburk, 2010, s. 19.

20

2 SLOŽENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Evropský parlament je politickou institucí Evropské unie. Zasedají v něm europoslanci

volení ve svých členských zemích. Článek 190 Smlouvy o Evropském společenství nařizuje,

aby Evropský parlament vyhlásil volby na základě všeobecné a jednotné volební procedury ve

všech členských státech. Parlament se tedy skládá námi zvolených poslanců v evropských

volbách, kteří zastupují své národní a evropské strany, a vytvářejí politické frakce.

Vítězem evropských voleb v červnu roku 2009 se stala pravice sdruţená v Evropské

lidové straně. Za svého předsedu Evropského parlamentu si europoslanci zvolili bývalého

polského premiéra, který pochází z nové členské země, která vstoupila do EU po roce 2004.36

Počet míst přidělený jednotlivým zemím v EP je kompromisem mezi reprezentativním

zastoupením v poměru k populaci a rovným zastoupením všech členských států. Státy

s menším počtem populace jsou zde ale určitým způsobem zvýhodněny. Aby byla zajištěna

efektivita fungování EP i v rozšířené Evropě, proběhly v minulosti úpravy v textu Evropské

ústavy a později v textu Lisabonské smlouvy v článku 14 o počtu poslanců v EP.37

2.1 Politické strany

Politické strany byly, jsou a vţdy budou jedním z důleţitých nástrojů zastupitelské

demokracie. Politické strany působí především na národní úrovni, protoţe Evropská unie není

státem federativního typu, ale ještě pořád společenstvím nezávislých států. Aby ale strany při

získání moci něčeho dosáhly, musí spolupracovat. Spolupracují jak ve vládě, tak i v případě

Evropského parlamentu, kde existuje značné mnoţství politických stran. Musí se domluvit na

spolupráci, aby dosáhly svých cílů. Existují tak různé druhy spolupráce, kde má kaţdá strana

určitý počet hlasů a ovlivňuje tak politiku zaloţené instituce, politické frakce. V Evropě

většinou neexistují evropské politické strany, ale jsou to strany na evropské úrovni, není tak

uplatněn federalistický princip. Proces jejich konstituování však není jednoduchý a je úzce

vázán na celkový vývoj Evropské unie.38

Tyto politické strany existují nezávisle na Evropském parlamentu, mají vlastní

evropskou organizační strukturu a členskou základnu, do níţ jsou však zahrnuty i národní

36

V roce 2004 přistoupilo 10 nových zemí. Další a zatím poslední rozšíření proběhlo v roce 2007 o Rumunsko a

Bulharsko. 37

Lisabonská smlouva. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/192/sekce/lisabonska-smlouva---ke-stazeni/.

38 FIALA, P., MAREŠ, M. Vymezení Evropských politických stran. In Evropské politické strany. Brno, 2001, s.

9.

21

politické strany, které jsou členy strany evropské, a které kandidují v evropských volbách

v jednotlivých členských zemích Evropské unie.39

Podle Simona Hixe a Christophera Lorda jsou strany na evropské úrovni relativně slabé

v porovnání s národními stranami. Tím, kdo skutečně rozhoduje, jsou strany národních států

v Evropském parlamentu sdruţující se do frakcí, které rozhodují o rozdělení křesel ve

výboru.40

Politické strany jsou významnou součástí moderní demokratické společnosti a plní řadu

funkcí v procesu a vytváření a prosazování politických zájmů. Důleţitou roli sehrály politické

strany i v procesu evropské integrace. Naprostá většina politických stran, zvolených do

Evropského parlamentu v jednotlivých členských zemích Evropské unie, se sdruţuje

v Parlamentu do frakcí, které jsou vytvořeny na ideovém a programovém principu.41

Sjednocené strany v Evropském parlamentu mají mnohem větší váhu při hlasování v plénu

neţ ty samostatné.

V Parlamentu jsou zastoupeny všechny hlavní proudy evropské politiky. Zastoupeny

jsou v širokém spektru od ultra levice po ultra pravici. Je zde zastoupeno kolem sta

politických stran, které jsou organizovány, ale v omezeném počtu politických skupin.42

Podle Simona Hixe a Christophera Lorda se strany shodují v přístupu k roli státu ve

společenské a sociální politice (pravolevá orientace), ale nejsou jednotní v přístupu

k evropské integraci, které jsou ovlivňovány národními a kulturními faktory. V jedné

stranické rodinně se tak strany z různých států shodnou v pohledu na roli státu, ale uţ ne

v pohledu na evropskou integraci.43

Přes určité dílčí problémy se v Evropě na bázi ideové příslušnosti ke stranickým

rodinám rozvinula transnacionální spolupráce některých obdobně orientovaných stran

z různých evropských zemí. Strany se staly v Evropě samostatnými aktéry v mezinárodním

i supranacionálním rámci a realizují vlastní evropskou politiku nezávisle na institucích

vlastního státu či orgánů Evropského společenství či Evropské unie.44

Ve smlouvě o Evropském společenství je zakotveno, ţe politické strany na evropské

úrovni jsou důleţitým faktorem integrace v Unii a přispívají k vytváření evropského

podvědomí a k vyjádření politické vůle občanů Evropy. Dále se ve smlouvě z Nice dočteme,

39

FIALA, P., MAREŠ, M. Vymezení Evropských politických stran. In Evropské politické strany. Brno, 2001, s.

9. 40

HIX, S., LORD, CH. Political parties in the European union. London, 1997, s. 54. 41

MAREŠ, M. Evropská politická strana: vymezení pojmu. In Politické strany v Evropském parlamentu. Brno,

1998, s. 9-10. 42


http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/evropsky-parlament/1000723/5575/. 43

HIX, S., LORD, CH. Political parties in the European union. London, 1997, p. 77-84. 44


11.

22

ţe financování politických stran na evropské úrovni poskytované z rozpočtu Společenství

nesmí být pouţito na národní úrovni. Těmto stranám zabezpečovaly příspěvky a personál

jejich frakce v Evropském parlamentu z rozpočtu Evropského parlamentu.45

Do evropských politických stran řadíme například Evropskou lidovou stranu, Stranu

evropských socialistů, Evropskou liberální, demokratickou a reformní stranu, Evropskou

demokratickou stranu, Evropskou stranu zelených či Evropskou svobodnou alianci.

2.2 Volby do Evropského parlamentu

Evropský parlament je největším mnohonárodnostním parlamentem na světě.

Reprezentuje téměř půl miliardy občanů Evropské unie. Důleţitým bodem v procesu

získávání větší moci, bylo pro Evropský parlament zavedení přímé volby v roce 1979. Přímé

volby posílily legitimitu Evropského parlamentu a jeho postavení v institucionální struktuře

ES především pokud jde o legislativní oblast.46

Evropský parlament má za úkol zastupovat

občany všech členských států. Evropské volby jsou však stále do velké míry volbami

národními.47

Dosavadní zkušenost s volbami do Evropského parlamentu nám ukazuje, ţe

zájem občanů jednotlivých členských zemí není příliš velký.

Aby poslanci uspěli ve volbách, musí sjednocovat své názory a zájmy občanů. To však

neplatí pro politické frakce na evropské úrovni a tedy při volbách do EP, které chápeme jako

volby druhořadé.48

Hlavní nevýhodou parlamentních frakcí je jejich působení, nepřesahuje

totiţ hranice Parlamentu. Poslanci nejsou voleni za skupinu, ke které patří v Parlamentu,

nýbrţ za své národní strany.49

Jednotlivé frakce nemají své volební programy, podle kterých

by se voliči při volbách mohli rozhodovat. Navíc ve volebních programech národních stran se

evropské otázky moc neobjevují. Občasné si tak nedovedou představit, jak je v EP budou

jednotlivé strany zastupovat.

Evropské volby nejsou o evropských osobnostech a stranách. Uvádí se, ţe volební účast

je ve volbách druhého řádu niţší neţ při národních volbách. Vládní strany mívají ve volbách

druhého řádu v porovnání s volbami do národního parlamentu horší výsledek, protoţe voliči

45


15-16. 46

MAKRLÍK, V. Češi a Evropa: Sdílené dějiny. Praha, 2007, s. 164. 47

CHOPIN, T. Princip zastoupení a demokracie v Evropě. In Zastoupení evropské pětadvacítky v Evropském

parlamentu. Praha, 2005, s. 18. 48

REIF, K., SCHMITT, H. Nine Second-Order National Elections - A Conceptual Framework for the Analysis

of European Election Results. European Journal of Political Research, 1980, vol. 8, iss. 1. Dostupné z:

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1475-6765.1980.tb00737.x/abstract. 49

KOWNACKI, T. Parlament europejski w systemie instytucjonalnym unii europejskiej. Warszawa, 2006, s. 18-

26.

23

vyuţívají voleb druhého řádu k vyjádření sympatií s národní vládou. Malé politické strany

mají ve volbách druhé řádu šanci na lepší výsledek.50

Aktivní a pasivní volební právo se řídí právními předpisy jednotlivých členských států

Evropské unie. Právo volit má v České republice kaţdý občan, který dosáhl věku 18let.

Podmínky kandidatury do Evropského parlamentu přímo volební zákon České republiky

neupravuje, ale upravuje pasivní volební právo pro národní volby a tj. 21let. Podle mého

názoru by nebylo špatné zapřemýšlet na sjednocení aktivního a pasivního volebního práva ve

všech členských zemích. V dnešní době, kdy máme moţnost hlasovat i v jiných členských

státech Evropské unie, by to mohlo značně zjednodušit volební agendu. Jedinou společnou

úpravou voleb je pouze datum konání, trvání mandátu, dodrţování volebního řádu

a ověřování mandátů. Po volbách v roce 2004 se i české politické strany zapojily do činnosti

existujících politických frakcí a po volbách v roce 2009 ve své práci pokračují.51

Hlasování občanů ve volbách probíhá spíše podle politické situace, která panuje

v jednotlivých státech. Podle spokojenosti s vládou, jsou přiřazovány sympatie poslancům při

volbách. Sloučené strany ve frakcích v Parlamentu preferují národní zájmy nad zájmy

evropskými, proto vedou národní kampaně, které jim mají zaručit úspěch při volbách.

2.3 Politické frakce v Evropském parlamentu

První stranická uskupení se začala formovat jiţ ve shromáţdění Evropského

společenství uhlí a oceli. Dle Simona Hixe a Christophera Lorda tyto skupiny stavěly na

svých zkušenostech s pokusy o mezinárodní spolupráci. Skupiny se během svého vývoje

výrazně měnily. Postupně rostla institucionalizace politických skupin v Evropském

parlamentu a jejich vliv na jeho agendu a fungování.52

Výrazem spolupráce politických stran z různých zemí je vytváření frakcí v Evropském

parlamentu. Počet frakcí a poslanců v nich zastoupených se mění nejen od jedněch voleb ke

druhým, ale z různých důvodů i během jednoho volebního období. Zájmy a cíle jsou rozdílné

nejen mezi státy, ale také mezi rozdílnými skupinami. Prostřednictvím frakcí jsou

v Evropském parlamentu vyjadřovány politické názory. Poslanci zastupují všechny názory na

evropskou integraci, od silně profederalistických aţ pootevřeně euroskeptické.53

50 CABADA, L., HLOUŠEK, V. Evropeizace politických stran a stranických systémů v kontextu voleb do

Evropského parlamentu. In Eurovolby 2009: prostor pro evropeizaci politických stran ve středovýchodní

Evropě?. Plzeň, 2009, s 11. 51

Zákon č. 62/2003 sb. O volbách do Evropského parlamentu. Dostupné z:

http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=62%2F2003&number2=&name=&text=. 52

ŠARADÍN, P. a kolektiv. Volby do Evropského parlamentu v České republice. Olomouc, 2004, s. 41-48. 53

Evropský parlament. Dostupné z: http://europa.eu/institutions/inst/parliament/index_cs.htm.

24

Frakce mají významný vliv na chod a denní agendu Parlamentu. Chod frakcí

v Evropském parlamentu řídí stranický personál. Parlamentní frakce v EP jsou nejdůleţitějším

polem pro působení evropských stran.54

Nevýhodné postavení mají nezařazení poslanci, mají

malou moc ve srovnání s politickými skupinami. Členství ve stranické skupině je tedy pro

jednotlivé národní politické strany dosti důleţité. Statut parlamentních frakcí definuje Jednací

řád Parlamentu. Podle něho se mohou poslanci sdruţovat do skupin podle své politické

příbuznosti, ale kaţdý poslanec můţe být členem pouze jedné politické frakce. Politické

frakce musí plnit své povinnosti jako součást aktivit Evropské unie.55

V současné době nalezneme v EP sedm frakcí a nezařazené (viz Tabulka č. 3).

Tabulka č. 3 - Politické frakce v Evropském parlamentu

Zdroj: Evropský parlament, Politické skupiny. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/members/expert/politicalBodies.do?language=CS.

54


20. 55

ŠARADÍN, P. a kolektiv. Volby do Evropského parlamentu v České republice. Olomouc, 2004, s. 41-48.

Politická frakce Zkratka Počet

křesel

Počet českých

členů

Skupina Evropské lidové strany EPP 265 2 (KDU-ČSL)

Skupina progresivní aliance

socialistů a demokratů S&D 185 7 (ČSSD)

Skupina Aliance liberálů a

demokratů pro Evropu ALDE 84 0

Skupina Zelených/Evropská

svobodná aliance GREENS/EFA 55 0

Evropská konzervativní a

reformní skupina ECR 55 9 (ODS)

Skupina konference Evropské

sjednocené levice a Severské

zelené levice

GUE/NGL 35 4 (KSČM)

Evropské svobody a

demokracie EFD 28 0

Nezařazení poslanci NA 29 0

25

3 FRAKCE

Frakce, které existují v Evropském parlamentu, lze rozdělit do dvou skupin. První tvoří

frakce, které jsou frakcemi evropských politických stran. Evropské politické strany mohou

zahrnovat i strany nezastoupené v Evropském parlamentu, např. kvůli neúspěchu ve volbách

do EP nebo protoţe působí v nečlenském státě.56

Druhou skupinu tvoří frakce, v nichţ jsou

sdruţeny národní strany bez vazby na určitou vyšší evropskou strukturu.

Politické skupiny, frakce nebo také poslanecké kluby EP se sdruţují v Parlamentu podle

své politické spřízněnosti. Politické skupiny dostávají od Parlamentu prostory pro své

fungování a mezi ně je téţ přímo rozdělována část rozpočtu Parlamentu, která má být pouţita

především k financování nákladů sekretariátu politické skupiny.57

Ze všech skupin nadnárodních parlamentu jsou politické skupiny v Evropském

parlamentu vybaveny nejsilnějšími pravomocemi a vyznačují se téţ nejpropracovanější

vnitřní strukturou. Je to zásluhou nejdelšího historického vývoje a jejich spektrum v EP je ve

srovnání s jinými parlamenty nejvíce strukturováno.58

Frakce sdruţují poslance patřící k určité stranické rodině, první frakce začaly vznikat uţ

v rámci shromáţdění Evropského společenství uhlí a oceli uţ v 50 letech. Dalším impulsem

pro vytvoření nových frakcí se staly první přímé volby do Evropského společenství. Simon

Hix a Christopher Lord zkoumají frakce na evropské úrovni z pohledu stranických rodin.

Tímto pojmem označujeme skupiny stran, které si jsou ideologicky blízké. Známý německý

politolog Klause von Beyme vymezuje evropské stranické rodiny do 9 formací. Další

typologie stranických rodin bychom nalezli u politologů Miechaela Gallaghera, Michaela

Lavera a Petera Maira. Zdaleka ne vţdy můţeme říci, ţe strany náleţející ke konkrétní

stranické rodině automaticky patří k odpovídající politické skupině (frakci) v Evropském

parlamentu. Některé strany dávají přednost členství ve frakci, která je jím méně blízká

názorově, nicméně dává jim moţnost být v silnější skupině s většími moţnostmi ovlivnit dění

EP.59

Simon Hix s Christopherem Lordem se shodují v otázce pravolevé orientace strany, ale

nejsou jednotní v otázce přístupu k evropské integraci, která více jak stranická příslušnost je

ovlivněna velikostí, národností, kulturou a tudíţ i rozdílnými zájmy stran.60

Nejdůleţitějším prostředím pro působení evropských stran jsou frakce v Evropském

parlamentu. Politická strana na evropské úrovni byla jako pojem zavedena Maastrichtskou

56

ŠLOSARČÍK, I. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha, 2010, s. 74. 57

ŠLOSARČÍK, I. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha, 2010, s. 74-75. 58

FIALA, P., MAREŠ, M., SOKOL, P. Eurostrany: politické strany na evropské úrovni. Brno, 2007, s. 203. 59

Stranické rodiny. Dostupné z: http://www.stranyavolby.cz/cs/stranicke-rodiny/. 60

HIX, S. The Political System of the European Union. London, 1999, s. 1-206.

26

smlouvou, kde byl zakotven nový článek 138a Smlouvy o ES61

a v něm došlo k právnímu

uznání politických stran na evropské úrovni.

Evropský parlament sloţený z politických skupin je dnes volený orgán občany Evropské

unie a představuje základní zákonodárnou instituci, budoucí evropské federace. Je hlavním

nástrojem formování evropského občana jako základu evropského politického lidu a národa,

proto je důleţité, koho do tohoto orgánu volíme, kdo za nás v politické skupině vystupuje

a hájí naše zájmy.62

3.1 Význam politických frakcí

Parlament se skládá ze stranických skupin, které fungují na podobné bázi jako stranické

frakce v Poslanecké sněmovně v České republice. Základní rozdíl spočívá ve faktu, ţe

Evropský parlament sdruţuje poslance řady nadnárodních stran, které vyznávají stejnou

příbuznou ideologii. Frakce v Evropském parlamentu však nelze ztotoţňovat s nadnárodními

stranami. Role Parlamentu byla zezačátku podceňována a stranickým skupinám nebýval

přisuzován velký význam, ale to se v posledních letech změnilo.63

V průběhu let a postupem

času se frakce přetvářejí a pozměňují. Např. vliv tzv. východního rozšíření na jednotlivé

politické skupiny můţe být různý, ale především závisí na počtu poslanců, jimiţ nové členské

státy ve skupině disponují. Avšak vliv v současné době nelze zhodnotit s definitivní platností.

K tomu k 1. lednu 2007 přistoupila další dvojice bývalých socialistických zemí, coţ se můţe

na stranickém systému EU rovněţ projevit.64

3.2 Zakládání politických frakcí

Frakce vznikají ze stran s podobným zaměřením. K vytvoření politické skupiny je

zapotřební nejméně 25 poslanců zvolených nejméně v jedné čtvrtině členských států.65

Není

dovoleno být členem více neţ jedné politické frakce. Poslanci v jedné politické frakci by měli

být stejné politické orientace.66

61


14-15. 62

MAKRLÍK, V. Češi a Evropa: Sdílené dějiny. Praha, 2007, s. 165. 63

Podrobněji to rozebírá ve své publikaci Hix, S. Legislative behaviour and party competition in the European

parliament: an application of nominate to the EU. Journal of common market studies, 2001, vol. 39, iss. 4, p.

663-688. ISSN 0021-9886. 64

KANIOK, P., HLOUŠEK, V. „Eurostrany“ a východní rozšíření. Nové impulsy pro výzkum stranictví na

úrovni Evropské unie. In Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské unie. Brno, 2007, s. 22-26. 65

Jednací řád Evropského parlamentu – článek 30: Vytváření politických skupin. Dostupné z:



27

Vytvoření nové politické skupiny je oznámeno předsedovi Parlamentu formou

prohlášení, které musí obsahovat název skupiny, její členy a předsednictvo a zveřejňuje se

v Úředním věstníku Evropské unie. V čele kaţdé frakce je předseda a předsednictvo, dále

sekretariát a administrativní pracovníci. Postavení předsedů je významné. Kaţdá frakce můţe

být zrušena, pokud nesplňuje podmínky vzniku, např.: klesne počet členů pod stanovenou

hranici.67

3.3 Současné politické frakce zastoupené v Evropském parlamentu

Evropský parlament je rozdělen do 7 skupin. Jejich zastoupení a velikost se liší.

V Evropském parlamentu nefungují tradiční modely koalice – opozice. Převaţují tu dvě velké

strany, ostatní poměry v zastoupení jsou podobné (viz graf č. 1). Tyto dvě nejsilnější skupiny,

které v současném parlamentu mají 45068

mandátů, jsou schopny rozhodujícím způsobem

ovlivnit výsledek hlasování.

Graf č. 1 - Rozdělení Evropského parlamentu v % podle politických skupin

Zdroj: Evropský parlament: Poslanci zvolení v České republice: 7. volební období 2009-2014,

stav k prosinci 2009. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2009. s. 16.

66


Jednací řád Evropského parlamentu – článek 30: Vytváření politických skupin. Dostupné z:



Poslanci podle členského státu a politické skupiny //7. volební období. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/members/expert/groupAndCountry.do?language=CS.

28

3.3.1 Evropská lidová strana

Počátky spolupráce křesťanskodemokratických stran v Evropě se datují do dvacátých

let, kdy v Paříţi začal působit Mezinárodní sekretariát demokratických stran křesťanské

inspirace. Tyto strany jsou úzce spojeny s počátky evropské integrace, protoţe tyto strany se

nacházely ve všech zemích, které se od integrace zapojily.69

V roce 1952 se ustavila frakce křesťanskodemokratických stran v parlamentu ESUO,

v roce 1965 vznikla Evropská unie Křesťanských demokratů a v roce 1976 vznikla Evropská

demokratická unie. Evropská lidová strana - Federace křesťanských demokratů Evropského

společenství vznikla jako nová strana v roce 1976.70

Je nejsilnější evropskou frakcí, k níţ se

na úrovni poslanecké skupiny obdobně jako po volbách v roce 1999 se přičlenily

i konzervativní strany pod hlavičkou demokratů.71

V roce 2004 vznikla z dlouholeté snahy o evropskou a mezinárodní integraci

křesťanskodemokraticky orientovaných politických stran frakce Evropské lidové strany

- Evropských demokratů (EPP-ED). Kolem jejího středu se začaly sdruţovat jiné ideově

profilované strany, zejména konzervativní nebo konzervativně-liberální.72

Nyní frakce zaujímá 36% mandátů a zahrnuje celé spektrum všech členských států.

Sdruţuje především politické strany středopravicové. V základním programu strany stojí

přihlášení se ke křesťanským hodnotám a křesťanskodemokratickým programovým

východiskům. Charakteristickým rysem této frakce je vysoká míra komunikativnosti a snaha

o zvyšování informativnosti o problémech evropské integrace. Klade důraz na rozvíjení

národní i evropské identity a zasazuje se o zpřístupnění trhů západní Evropy pro

východoevropské země. Obraňuje tradiční křesťanské hodnoty, morálku a sociální etiku. EPP

podporuje rozvoj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, rozvoj venkova a zemědělství,

ale téţ výrazné místo v programu zaujímá oblast vzdělání.73

Jejími členy jsou strany křesťansko-demokratické a konzervativně orientované. Mezi její

stoupence řadíme německou CDU-CSU, rakouskou ÖVP, polskou Občanskou platformu,

irskou Fine Gael, italskou Il Popolo della Libertà, španělskou Partido Popular, českou

KDU-ČSL, maďarským Fidesz či stranou SDKÚ, SMK a KDH za Slovenskou republiku.74

69

MAREŠ, M. Frakce v Evropském parlamentu. In Politické strany v Evropském parlamentu. Brno, 1998, s. 29. 70

ŠARADÍN, P. a kolektiv. Volby do Evropského parlamentu v České republice. Olomouc, 2004, s. 50. 71

MAREŠ, M. Volby do Evropského parlamentu v České republice. In Volby do Evropského parlamentu: Co

mohou změnit?. Praha, 2008, s. 69. 72

HLOUŠEK, V., JAROŠOVÁ, P., KANIOK, P. Evropská lidová strana (Evropští demokraté). In Evropské

politické strany po východním rozšíření Evropské unie. Brno, 2007, s. 27. 73

EPP Group Priorities. Dostupné z: http://www.eppgroup.eu/activities/priorities/default2009_en.asp. 74

ŠLOSARČÍK, I. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha, 2010, s. 75.

29

Zkratka z anglického překladu názvu skupiny je EPP, česká zkratka je ELS.

Současným předsedou poslaneckého klubu ELS je Francouz Joseph Daul. Předsedá jeho

vedoucím orgánům a vystupuje jménem klubu v důleţitých debatách v Evropském

parlamentu. Frakce se skládá z 265 poslanců a představuje největší politickou skupinu v EP.

Členové této skupiny tvoří poslanci a poslankyně z 26 zemí Evropské unie. Českými členy

této frakce jsou Jan Březina a Zuzana Roithová za KDU-ČSL.75

Skupina EPP v současném legislativním období stojí v čele těchto výborů: AFET

(zahraniční věci), AFCO (ústavní záleţitosti), BUDG (rozpočet), JURI (právní záleţitosti),

ITRE (průmysl, výzkum a energetika), PETI (petice), SEDE (bezpečnost a obrana), REGI

(regionální rozvoj), PECH (rybolov) a CULT (kultura a vzdělávání).76

3.3.2 Progresivní aliance socialistů a demokratů

Počátky této frakce se datují rokem 1953, kdy byla zaloţena frakce socialistických

stran v ESUO. V roce 1974 se skupina přejmenovala na Konferenci socialistických stran

Evropského společenství, od roku 1992 vystupuje pod názvem Strana evropských socialistů,

kdy nahradila Konfederaci socialistických stran Evropského společenství. V roce 2004

sdruţovala strany evropských socialistů frakce Sociálních demokratů v Evropském

parlamentu (PES). V roce 2009 se přejmenovala na Pokrokovou alianci socialistů

a demokratů (S&D). Stejně jako ve volebním období 2004-2009 je druhou nejsilnější frakcí

v EP. Počet získaných křesel po volbách v červnu 2009 se oproti minulému volebnímu období

sníţil a mezi nesilnější frakcí EPP a druhou S&D se rozdíl v počtu získaných křesel navýšil.77

V základním programu si klade za cíl posílení evropského ekonomického růstu, boj

proti chudobě a tvorbě nových pracovních míst. Přiblíţení Evropské unie jejím občanům,

zvládnutí migrační politiky a usilování o sociální integraci, prosperitu, rovnost atd.78

Tato

skupina klade důraz na sociální politiku, politiku zaměstnanosti a nutnost zachování

sociálního státu. Podporuje větší spolupráci v zahraniční a bezpečnostní politice, ochraně

lidských práv a rovnoprávné postavení muţů a ţen. Dále klade důraz na lepší ochranu před

změnami klimatu. Jedním z hlavních cílů jejich programu je účinnější evropská ekonomika

75

Group Structure. Dostupné z: http://www.eppgroup.eu/group/en/default.asp. 76

Parlamentní výbory 2009-2011. Dostupné z: http://www.evropsky-

parlament.cz/view/cs/whoiswho/committees.html. 77


KOZLOVÁ, M. Strana evropských socialistů. In Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské

unie. Brno, 2007, s. 53-62.

30

a krizové řešení a prevence před další finanční krizí (stabilita měny, sníţení zadluţení,

reforma hospodářské správy, vytváření pracovních míst).79

Stabilně silná, ovšem ve volbách v roce 2009 jako druhá skončila Progresivní aliance

socialistů a demokratů. Zkratka z anglického překladu názvu skupiny je S&D. K této frakci se

hlásí levicově orientované strany jako sociálně demokratické strany a socialistická hnutí.

Předsedou socialistické frakce byl zvolen německý poslanec Martin Schulz. V současné době

je tento politický klub sloţen ze 185 členů. Skládá se z příslušníků 27 členských zemí. Zemi

české zástupce v této frakci řadíme Zuzanu Brzobohatou, Roberta Duška, Richarda Falbra,

Jiřího Havla, Pavla Poce, Libora Roučka a Olgu Sehnalovou.80

Jejími členy jsou například německá SPD, britská Labour Party, rakouská SPÖ,

španělská PSOE, francouzská Parti Socialiste, česká ČSSD nebo slovenská strana Směr.81

Skupina S&D v současném legislativním období stojí v čele těchto výborů: EMPL

(zaměstnanost a sociální věci), LIBE (občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci), INTA

(mezinárodní obchod), ENVI (ţivotní prostředí), AGRI (zemědělství) a TRAN (doprava

a cestovní ruch).82

3.3.3 Aliance liberálů a demokratů pro Evropu

Aliance liberálů a demokratů pro Evropu se parlamentní frakce nazývá aţ od roku

2004. Do té doby se frakce jmenovala Evropská liberálnědemokratická a reformní strana se

zkratkou ELDR. Její působnost na Parlamentní půdě sahá jiţ do ESUO, kde se vytvořila

frakce liberálů. Její oficiální název byl Skupina liberálů a blízkých, ovšem v roce 1967 se

jmenovala na Liberální skupinu.83

Programem této frakce je vybudován na spravedlivé, svobodné a otevřené společnosti.

Podporuje modernizaci evropského hospodářství, podporu výzkumu a omezování byrokracie.

Naopak daňovou politiku navrhuje přenést na úroveň členských zemí jako liberální soutěţ

národních ekonomik. V zemědělské politice chce dosáhnout liberalizace a trţního

79

Top priotities for Europe - 12 key demands. Dostupné z:

http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/media3/documents/3582_EN_12_key_demands_en_revised_from_2

010.pdf. 80

Group of the Progressive Alliance of Socialists & Democrats in the European Parliament. Dostupné z:

http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/public/mepslist.htm?section=NET&category=MEPS&request_locale

=EN. 81




ŠARADÍN, P. a kolektiv. Volby do Evropského parlamentu v České republice. Olomouc, 2004, s. 52.

31

hospodářství.84

Program má dále pět hlavních priorit: boj proti hospodářské a finanční krizi,

přehodnocení rozpočtu, boj proti změně klimatu, boj za svobodu a základní práva a podpora

jednotné evropské strategie ve světě.85

Zkratka z anglického překladu názvu skupiny je ALDE. Pravicově orientované strany

se sdruţují do této skupiny. Jedná se o třetí nejsilnější frakci v Evropském parlamentu

a zaujímá podíl 11,4 %.86

Skupina sdruţuje 84 poslanců z 20 unijních zemí, např. zvolené za

britské Liberální demokraty nebo německou FDP. V této frakci nepůsobí ţádný český

zástupce. Předsedou této frakce j belgický poslanec Guy Verhofstadt.87

Skupina ALDE v současném legislativním období stojí v čele těchto výborů: ECON

(hospodářství a měna), CONT (rozpočtová kontrola) a CRIS (finanční, hospodářská a sociální

krize).88

3.3.4 Skupina Zelených/Evropská svobodná aliance

Na konci 70. let a na začátku 80 let vznikaly jedny z prvních ekologických stran

v zemích Beneluxu, Skandinávii, Francii a Německu. Ale první ekologická strana v Evropě

vznikla jiţ roku 1973 ve Velké Británii. Jiţ v roce 1984 získali zástupci ekologických stran

v Evropském parlamentu 12 mandátů. Spojili se s několika regionálními skupinami a vytvořili

frakci s názvem Duha.89

Aţ po úspěšných volbách v červnu roku 1989 zformovali vlastní

politickou frakci pod názvem Zelená skupina. Evropská strana zelených (EGP), poté vznikla

jako nástupce Evropské federace stran zelených v roce 2004 v Římě. Zelení obnovili

spojenectví s EFA a spolu s některými nezávislými poslanci obsadili čtvrtou příčku ve

velikosti největší skupiny v Evropském parlamentu ve volbách v roce 2004 i v roce 2009.

Skupinu tvoří 55 poslanců (29 ţen a 26 muţů), je jediná generově vyváţená skupina v EP.

Daniel Cohen-Bendit a Rebecca Harms byli zvoleni předsedy této skupiny.90

EFA - Evropská svobodná aliance byl účelový spojenec pro Zelené při vytvoření

parlamentní skupiny. EFA působila uvnitř i mimo EP a v roce 2001 zahrnovala kolem 20

84

POTŮČEK, M. Evropské liberálně-středové strany a jejich frakce v Evropském parlamentu. In Evropské

politické strany po východním rozšíření Evropské unie. Brno, 2007, s. 75-79. 85

Key Prioritis. Dostupné z: http://www.alde.eu/documents/key-priorities/. 86

ŠLOSARČÍK, I. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha, 2010, s. 74-75. 87

ALDE MEPs list. Dostupné z: http://www.alde.eu/alde-group/alde-meps-list-member-european-parliament/. 88




The Greens/European Free Aliance in the European Parliament: History. Dostupné z: http://www.greens-

efa.eu/about-us/50-history.html.

32

drobných stran regionálního a nacionalistického směru. K EFA patřily např. Lidová unie

Korsiky, Strana německy mluvících Belgičanů, Savojská liga, Alsaský lidový svaz atd.91

Společným pojítkem stran v této frakci jsou různé formy enviromentalismu, ţivota

člověka spojeného se světem přírody. Zelení se nezabývají pouze úzce ekologickými

otázkami, ale prosazují rovnoprávnost ţen, odzbrojování a sociální spravedlnost.92

Skupina

Zelených v EP je velmi stejnorodou politickou frakcí, neboť strany mají velmi podobné

programové cíle. Hlavními body programu je budovat společnost respektující základní lidská

práva, spravedlnost, svobodu, solidaritu a demokracii. Zastávají názor, ţe EU příliš

zdůrazňuje ekonomickou dimenzi integrace na úkor sociálních, kulturních a ekologických

hodnot.93

Tato skupina je jedna z menších ultralevicových uskupení (euroskeptická formace,

krajní pravice), která neměla aţ do vstupu Bulharska a Rumunska v roce 2007 dostatek

poslanců pro vytvoření vlastní skupiny. Zkratka z anglického překladu názvu skupiny je

Grenns/EFA.94

V této skupině působí např. Scottish National Party nebo velšská strana Plaid Cymru.95

Skupina Zelení/EFA v současném legislativním období stojí v čele těchto výborů: DEVE

(rozvoj) a DROI (lidská práva).96

3.3.5 Evropští konzervativci a reformisté

Tato skupina je v Evropském parlamentu nová, vznikla spojením skupiny Evropských

demokratů, která před volbami v roce 2009 byla propojena s Evropskou lidovou stranou

a skupinou Unie pro Evropu národů. Zkratka z anglického překladu názvu skupiny je ECR,

nebo česky EKR. Europoslanci této skupiny jsou pevně přesvědčeni o tom, ţe vznik

nefederalistické a při tom středopravicové frakce v EP je pozitivním krokem pro evropskou

demokracii. Skupina ECR vznikla v červnu roku 2009 a na jejím zaloţení se podílel lídr

konzervativní strany David Cameron a tehdejší premiér ČR a předseda ODS Mirek

Topolánek. Obě tyto strany vstoupily do jednání s ideově blízkými stranami s plány na

91

PEČÍNKA, P. Zelená zleva?: historie ekologických stran v Evropě. Praha, 2002, s. 218. 92

WITZOVÁ, I. Frakce Zelených v Evropském parlamentu. In Politické strany v Evropském parlamentu, Brno,

1998, s. 46-47. 93

The Greens/European Free Aliance in the European Parliament: Who we are. Dostupné z: http://www.greens-

efa.eu/about-us/48-who-we-are.html. 94

MAREŠ, M. Volby do Evropského parlamentu v České republice. In Volby do Evropského parlamentu: Co

mohou změnit?. Praha, 2008, s. 70. 95



parlament.cz/view/cs/whoiswho/committees.html.

33

vytvoření nezávislé parlamentní skupiny, která by se zasazovala o reformní a nefederatlistiký

program v Evropě.97

Předsedou této nově vzniklé skupiny byl zvolen Michal Kamiński. Jedním

z místopředsedů se stal český europoslanec Jan Zahradil. Frakce má 55 členů z 9 zemí,

nejvíce jich je britské, polské a české národnosti. Hlavními prioritami této skupiny jsou

podpora volného trhu, konkurence, omezování bariér v podnikání, sniţování regulací.98

Tato skupina zahrnuje konzervativní a umírněné euroskeptické strany. Jejími členy

jsou britští Konzervativci, česká ODS, polská strany Právo a spravedlnost, italská Liga severu

nebo ruská Fianna Fáil.99

V této frakci reprezentuje české zájmy Milan Cabrnoch, Andrea

Češková, Hynek Fajmon, Edvard Koţušník, Miroslav Ouzký, Ivo Strejček, Evţen

Tošenovský, Oldřich Vlasák a Jan Zahradil.100

Jedním z hlavních bodů programu této skupiny je úsilí o otevřenější, flexibilnější,

transparentnější, efektivnější a odpovědnější Evropskou unii. Skupina podporuje rovnost práv

a povinností členských států, dokončení jednotného trhu i kroky vedoucí k menší regulaci,

rodinu jakoţto základ společnosti. Prosazuje sniţování nákladů institucí EU a principy

trvalých dodávek čisté energie s důrazem na energetickou bezpečnost.101

ECR nemá nikoho v předsednictvu, ale má jednoho předsedu parlamentních výborů.

Poslanci ECR zastávají sedm místopředsednických postů ve výborech, čtyři předsednické

posty v delegacích a sedm místopředsednických postů v delegacích. Skupina ECR

v současném legislativním období stojí v čele tohoto výboru: IMCO (vnitřní trh a ochrana

spotřebitele).102

3.3.6 Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice

Frakce sjednocené levice a Severské zelené levice byla vytvořena z bývalé Koalice

levice a z dalších levicově orientovaných poslanců ve čtvrtém volebním období. Byla

vytvořena v roce 1973 z komunistických poslanců.103

97

Brief History of the ECR Group. Dostupné z: http://www.ecrgroup.eu/cz/ecrg-and-eu3.asp. 98

MÁTL, O. Programatika a evropské postoje EKR. In EKR se představuje. Praha, 2009, s. 31. 99


Mep locator. Dostupné z: http://ecrgroup.eu/mep-locator-title.asp. 101

Politické principy Skupiny Evropských konzervativců a reformistů. Dostupné z:

http://ecrgroup.eu/download/publications/ecr-political-guidelines-cz.pdf. 102



MAREŠ, M. Konfederální frakce sjednocené demokratické levice/severské zelené levice. In Politické strany

v Evropském parlamentu, Brno, 1998, s. 45.

34

Tato skupina sdruţuje strany komunistické či jinak výrazně levicové orientace, jako je

česká KSČM či irská Sinn Féin.104

V současné době sdruţuje 35 poslanců ze 17 stran, z více

jak 12 členských zemí.105

NGL - Severská zelená levice v rámci této skupiny byla sdruţována v EP levicově

ekologické strany ze Skandinávie106

eurokomunistického původu. NGL byla součástí větší

eurokomunistické frakce v EP, Evropské sjednocené levice (GUE). V současné době

vystupují jednotně jako politická skupina GUE/NGL.107

Jak jiţ bylo řečeno, charakter této skupiny je výrazně levicový. Do jejího cíle patří

zaměstnanost, solidarita, otevřenost, demokracie, korektnost v jednání se zeměmi třetího světa

a respektování globálního ţivotního prostředí.108

Zkratka z anglického překladu názvu

skupiny je GUE/NGL. V současnosti frakci tvoří čtyři čeští zástupci a to Jaromír Kohlíček,

Jiří Maštálka, Miloslav Ransdorf a Vladimír Remek. Jejím předsedou je dánský poslanec

Lothar Bisky. Prosazuje rovnoprávnost ţen a muţů, občanská práva a svobody.109

Skupina GUE/NGL v současném legislativním období stojí v čele tohoto výboru:

FEMM (práva ţen).110

3.3.7 Evropa Svobody a Demokracie

Název této skupiny se během minulosti několikrát změnil, nicméně zaměření zůstalo

stejné. Od roku 1994 se skupina jmenovala Evropa národů, v roce 1996 změnila jméno na

Nezávislí pro Evropu národů, po volbách v roce 1999 získala název Evropa demokracií

a rozdílů. Po volbách v roce 2004 se přejmenovala na Skupinu Nezávislosti a demokracie.111

Současná frakce Evropa Svobody a demokracie byla vytvořena sloučením stran

tvořících v předchozím volebním období frakce Unie pro Evropu národů a Nezávislost

a demokracie. Tato skupina má dva předsedy, britského poslance Nigela Farage a italského

104


GUE/NGL Politické strany. Dostupné z:

http://www.guengl.eu/showPage.php?ID=8876&LANG=1&GLANG=1. 106

Sociálně lidová strana Dánska, Levicová strana Švédska, Levicová aliance Finska, Socialistická levicová

strana Norska (Norsko vstup do EU v referendu nakonec odmítlo) 107

PEČÍNKA, P. Zelená zleva?: historie ekologických stran v Evropě. Praha, 2002, s. 219. 108


European unitel left/Nordic green left European parliamentary group. Dostupné z:

http://www.guengl.eu/showPage.php?ID=130&LANG=1&GLANG=1. 110




35

poslance Francesca Speroniho. V současné době má se frakce skládá z 28 poslanců. Zkratka

z anglického překladu názvu skupiny je EFD.112

Skupina má ve svém programu zahrnutou jako prioritní svobodu a spolupráci mezi

občany různých států. Dále zde najdeme více demokracie a úcty k vůli lidí, úctu k historii,

tradicím a kulturním hodnotám Evropy, uznání národních rozdílů a zájmů, svobodu hlasování.

Frakce se snaţí o prosazení schvalování všech smluv v národních referendech.113

Skupina Evropa Svobody a Demokracie zahrnuje výrazně euroskeptické poslance.

Protestní strany a etablované euroskeptické strany krajně pravicové. Aktivně se postavila proti

přijetí Lisabonské smlouvy v druhém irském referendu. Do jejich řad počítáme britské UK

Independence Party, italskou Ligu severu nebo Slovenské národné strany.114

3.4 Nezařazení poslanci

V Evropském parlamentu působí i několik poslanců, kteří nepůsobí v rámci ţádné frakce.

Jedná se o početně nejmenší frakci s 29poslanci. V této politické frakci není zastoupen ani

jeden poslanec z České republiky. Postoj těchto poslanců k evropské integraci, realizované na

základě Maastrichtských smluv, je negativní. Poslanci jsou méně otevření jiným názorům.

Tato skupina se skládá z širokého spektra poslanců od krajní levice po krajní pravici, kteří se

do jiných klubů zapojit nechtěli, nebo jejich účast zavedené kluby odmítaly. Z tohoto

důsledku se nepodílí na uzavírání důleţitých dohod a nemají tak velký vliv v Evropském

parlamentu. K prosazování svých poţadavků v Evropském parlamentu však často vyuţívají

dočasné a účelové spolupráce s některou z frakcí. Frakce je otevřená spolupráci všem

poslancům a frakcím, které se opírají o Deklaraci Spojených národů o míru, lidských právech

a míry udrţitelného rozvoje. Pro označení nezařazených poslanců se pouţívá zkratka NI nebo

NA.115

3.5 České strany v Evropském parlamentu

Klíčovým obdobím pro české politické strany na přípravu působení na poli Evropského

parlamentu, byly první české volby do EP v roce 2004. České politické strany se na ně

112

Members. Dostupné z: http://www.efdgroup.eu/the-group.html. 113

Stanovy skupiny EFD. Dostupné z: http://www.efdgroup.eu/the-group/statutes/193-stanovy-skupiny-evropa-

svobody-a-demokracie.html. 114


Poslanci podle členského státu a politické skupiny //7. volební období. Dostupné z:


36

připravovaly, především v letech 1998-2003. Mezi politické strany, které se připravovaly

- připravovaly své zástupce, na volby do EP byla ČSSD, ODS, KSČM, KDU-ČSL

a US-DEU. Česká sociálnědemokratická strana zaujala proevropský postoj a podporovala

vstup České republiky do EU. Kritizovala euroskepticismus a evropské společenství vnímá

jako nástroj pro podporu a rozvoj České repliky. ODS se téţ přimlouvá za Evropu národů, ale

obává se evropského sociálního státu a soutěţení uzavřené Evropy s jinými mocenskými

centry ve světě. KSČM neměla jasný postoj. Vyslovila se pro vstup do Evropské unie, ale na

demokratickém základě, ţe se staneme rovnoprávným členem a ne jen kolonií Evropy. KDU-

ČSL je označována za silně proevropskou stranu, stejně tak strana US-DEU, která si stanovila

za cíl začlenit naši zemi do EU.116

České politické strany se v kandidátech na europoslance do Evropského parlamentu

dosti liší. Někteří uznávají nestraníky, jiní nominují ve volbách jen své vlastní členy.

Podmínku členství ve straně vyţaduje ODS a KDU-ČSL, strana ČSSD je v této podmínce

liberální a strana KSČM ji nemá.

Českou republiku reprezentuje ve stávajícím Evropském parlamentu 22 poslanců, 9

z nich je z ODS, 7 z ČSSD, 4 z KSČM a dva z KDU-ČSL. Pokud jde o rozdělení českých

poslanců do politických skupin EP, 2 (KDU-ČSL) jsou členy skupiny Evropské lidové strany

(křesťanští demokraté), 7 (ČSSD) skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v EP, 9

(ODS) Evropská konzervativní a reformní skupina a 4 (KSČM) skupina Konfederace

Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (viz Tabulka č. 4).117

Tabulka č. 4 - Zastoupení českých politických stran v Evropském parlamentu ve

volebním období 2009-2014

Česká politická strana Počet členů v EP Politická skupina EP

KDU-ČSL 2 EPP

ČSSD 7 S&D

ODS 9 ECR

KSČM 4 GUE/NGL

Zdoj: Evropský parlament: Poslanci zvolení v České republice: 7. volební období 2009-2014,

stav k prosinci 2009. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2009. s. 15.

116


Evropský parlament: Poslanci zvolení v České republice: 7. volební období 2009-2014, stav k prosinci 2009.

Praha, 2009, s. 15.

37

4 PRAVOMOCI EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Role parlamentu se v průběhu let významně měnila novými smlouvami, nicméně hlavní

cíle parlamentu zůstaly stejné. Přijímat dobré zákony a kontrolovat výkonnou moc. Nyní má

k tomu Parlament mnohem lepší podmínky neţ dříve, jeho odpovědnost rozšířil a pravomoci

upevnil Jednotný evropský akt z roku 1987. Změnily se spolurozhodovací pravomoci

prostřednictvím článku 251 revidované Maastrichtské smlouvy o Evropské unii z roku 1993,

která postavila Parlament v procesu přijímání právních aktů na stejnou úroveň s Radou

a posílila tak nadnárodní prvek Evropské unie. Amsterodamskou smlouvou z roku 1997 pak

byla spolurozhodovací procedura aplikována na širší okruh otázek. Dále byly provedeny

změny v pravomocech Parlamentu vzhledem k plánovanému rozšíření Evropské unie o státy

střední a východní Evropy, byla svolána zvláštní mezivládní konference, jejímţ výsledkem

byla Smlouva z Nice v roce 2001. Tato smlouva revidovala pravomoci a sloţení evropských

orgánů. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 2009, dále posílila pravomoci

Evropského parlamentu při schvalování legislativních návrhů, rozpočtu a mezinárodních

smluv.118

Změnila pravidla pro sloţení Evropského parlamentu, ustavila maximální počet

poslanců a posílila vliv EP na Komisi. Zatímco dosud byl předseda Komise jmenován

Evropskou radou a schvalován Evropským parlamentem, tak nyní bude Evropským

parlamentem volen na návrh Evropské rady.119

Jako všechny parlamenty i Evropský parlament má tři základní pravomoci:

zákonodárnou, rozpočtovou a kontrolní nad výkonnými orgány. Petr Fiala a Markéta Pitrová

rozlišují čtyři základní skupiny pravomocí EP. První z nich jsou funkce kontrolní, druhou

tvoří pravomoci v oblasti rozpočtu, třetí pak účast na legislativním procesu a čtvrtou kategorii

označují jako ostatní další pravomoci a úkoly.120

Samotný Evropský parlament uvádí, ţe jako

všechny zastupitelské sbory, i on má tří základní pravomoci, z čehoţ budu v podstatě

vycházet i já při jejich rozdělí a popisu.

4.1 Legislativní pravomoc

V rámci zákonodárné pravomoci se Parlament podílí na přijímání různých aktů EU a to

prostřednictvím konzultační procedury, procedury souhlasu, procedury spolupráce nebo

nejčastěji spolurozhodovací procedury. Evropský parlament nedisponuje přímou legislativní

118


http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/evropsky-parlament/1000723/5575/. 119

PELTRÁM, A. Evropská integrace a Česká republika. Praha, 2009, s. 67. 120

FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno, 2009, s. 345.

38

iniciativou jak je tomu v národních parlamentech. V prvním pilíři Maastrichtské smlouvy je

uvedeno, ţe výhradním iniciátorem návrhů je Komise. Parlament má ale moţnost poţádat

Komisi, aby návrh podala.121

V případě, kdy smlouvy nestanovují při schvalování legislativních návrhů pouţití

procedury spolupráce či spolurozhodování, má Evropský parlament moţnost se k návrhu

Komise vyjádřit a tomu se říká procedura konzultace.122

Procedura souhlasu spočívá v tom, ţe bez souhlasu EP nemůţe být návrh předloţený

Komisí přijat. Komise předloţí návrh EP a ten ho buď přijme, či nepřijme a to v případě

jedná-li se o uzavírání mezinárodních smluv, rozšiřování Evropské unie či jmenování

Komise.123

Zavedení procedury spolupráce Jednotným evropským aktem značně posílilo

postavení Evropského parlamentu v rámci legislativního procesu EU. Významnou změnou

bylo zavedení druhého čtení a právo Evropského parlamentu předkládat pozměňovací návrhy.

Avšak poslední slovo v rámci této procedury má Rada a EP tak nemůţe nijak zabránit přijetí

legislativy. Po zavedení procedury spolurozhodování v roce 1993 se procedura spolupráce

vyuţívá jen velmi omezeně. Po Smlouvě z Nice se procedura spolupráce vztahuje jen na čtyři

opatření hospodářské a měnové unie.124

Spolurozhodování je základním rozhodovacím nástrojem EP a díky němu můţe ve

větší míře ovlivňovat právní předpisy Společenství. Spolurozhodování se uplatňuje např.

u volného pohybu pracovních sil, vytváření vnitřního trhu, výzkumu a vývoje, ţivotního

prostředí či ochrany spotřebitele, vzdělání, kultury a zdraví. Amsterodamská smlouva

rozšířila pravomoci Parlamentu v rámci spolurozhodování a stvrdila jeho postavení hnací síly

tvorby politiky EU.125

4.2 Rozpočtová pravomoc

Na přípravě rozpočtu EU se podílejí všechny unijní instituce, ale jen dvě z nich mají

právo rozpočet schvalovat a měnit. Jsou jimi Rada EU a Evropský parlament.126

Návrh

rozpočtu na příští období, který se stanovuje v prosinci pro následující rok, připravuje

121


Po stopách Evropské unie. Praha, 2010, s. 24. 123

Po stopách Evropské unie. Praha, 2010, s. 24. 124



Praha, 2009, s. 10. 126

KÖNIG, P., LACINA, L. a kolektiv. Rozpočet a politiky Evropské unie. Praha, 2004, s. 19.

39

Komise. Společně tedy rozhodují pomocí zvláštní procedury, probíhající vţdy od května do

konce prosince. Výkonem své rozpočtové pravomoci vyjadřuje EP své politické priority.127

Rozpočtová pravomoc spočívá v hlasování o přijetí návrhu rozpočtu předaného

Parlamentu Komisí, ve schvalování většiny výdajů v ročním rozpočtu, v kontrolování, zda

byly finanční prostředky EU pouţity účelně. O pravomoc schvalovat návrh rozpočtu se

parlament dělí tedy s Radou. Rozpočet je financován z vlastních zdrojů, stanovených

členskými státy po konzultaci s Evropským parlamentem. To znamená, ţe tyto prostředky

patří Evropské unii a nejde tedy o příspěvky členských států. Kontrolní činnost vykonává

Rozpočtový výbor Parlamentu a opírá se přitom o zprávy Evropského účetního dvora

a Evropského úřadu pro boj proti podvodům. Dohlíţí na to, zda je rozpočet Společenství

dobře spravován a usiluje o úplné vymýcení podvodů a špatného řízení.128

4.3 Kontrolní pravomoc

Třetí funkcí Evropského parlamentu je kontrola a demokratický dohled nad všemi

činnostmi Společenství. Tato pravomoc, která se původně týkala pouze činnosti Komise, byla

rozšířena i na Radu ministrů a na orgány odpovědné za zahraniční a bezpečnostní politiku.

Kontrolní pravomoc Parlamentu spočívá zejména v moţnosti interpelovat Komisi a Radu,

vyslovit nedůvěru Komisi, projednání ročních zpráv a kontrola jak je prováděna politika Unie

v nejrůznějších oblastech, atd.129

Evropský parlament má velmi významnou úlohu, protoţe v pětiletých intervalech jmenuje

předsedu a členy Komise. V průběhu funkce Komise pak Parlament pečlivě zkoumá měsíční

a výroční zprávy předkládané Komisí. Parlament má právo ustanovovat pro ulehčení

vykonávání funkce dohledu dočasné vyšetřovací výbory a dále ustanovit Evropský úřad pro

boj proti podvodům. Vůči Radě má Parlament k dispozici mnohem méně kontrolních

mechanismů neţ vůči Komisi. Evropský parlament má právo na písemné a ústní dotazy, ale

také zaţalovat Radu u Evropského soudního dvora. Co se jeho týká, EP má právo být

konzultován při jmenování jeho členů.130

127

Po stopách Evropské unie. Praha, 2010, s. 24-25. 128


Praha, 2009, s. 10-11. 129

Evropský parlament: Poslanci zvolení v České republice: 6. volební období 2004-2009, stav k říjnu 2004.

Praha, 2004, s. 9. 130

ŠARADÍN, P. a kolektiv. Volby do Evropského parlamentu v České republice. Olomouc, 2004, s. 28-31.

40

5 ČLENOVÉ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nesmí překonat

sedm set padesát, nepočítaje předsedu. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným

způsobem, přičemţ je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát. Ţádnému

členskému státu nesmí být přiděleno více neţ devadesát šest míst.131

Práce samotného europoslance je mnohostranná. V rámci svého mandátu udrţují různé

vazby například se členy Komise, se stálými zastoupeními svého členského státu, s ostatními

členy parlamentu, se zájmovými skupinami atd. Ač se to nemusí zdát, jsou evropští poslanci

poměrně vytíţení při plnění svého mandátu. Poslední týden v měsíci mají poslanci vyhrazený

na práci ve svém volebním obvodu. Volební období poslanců je pětileté. Poslanci

v Evropském parlamentu nezastupují jen domovské země, nýbrţ jsou reprezentanty

jednotlivých voličů.132

Evropský parlament má 736 poslanců. Nejvyšší počet poslaneckých mandátů má

Německo a nejniţší počet má Malta. Počet europoslanců s kaţdým rozšiřováním neustále

vzrůstal a v současné době je Evropský parlament největším parlamentem v Evropě. Od

poloviny devadesátých let sílila snaha omezit neúměrné rozrůstání tohoto zastupitelského

sboru, přes stanovení horní hranice evropskými smlouvami, se nicméně tato hranice

posunovala vţdy o něco výš.133

Odchod politiků do Evropského parlamentu bývá v řadě případů vnímán ve stranách

jako odsun na druhou kolej, zbavení se nevyhovujících kolegů.134

5.1 Vznik mandátu europoslance

Zákon o způsobu volby europoslanců v České republice schválil v roce 2002 Parlament

ČR. V zásadně se způsob voleb do EP neliší od voleb do Poslanecké sněmovny ČR. Jediným

rozdílem je velikost volebního obvodu, celá ČR tvoří jediný volební obvod a počet volených

europoslanců je menší neţ poslanců ČR.135

131

Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropského společenství –

Hlava III. článek 9a Ustanovení o orgánech. Dostupné z:

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/04-cg14.cs07.doc. 132

KOWNACKI, T. Parlament europejski w systemie instytucjonalnym unii europejskiej. Warszawa, 2006, s.

59-67. 133

ŠIŠKOVÁ, N., STEHLÍK, V. Evropské právo 1 – ústavní základy Evropské unie. Praha, 2007, s. 49. 134

Můţe být poslanec Evropského parlamentu zároveň poslancem národního parlamentu?. In 101 Otázek o

Evropské unii. Praha, 2010, s. 26. 135


http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=62%2F2003&number2=&name=&text=.

41

Občan Evropské unie má právo po splnění stanovených podmínek se účastnit voleb do

Evropského parlamentu v kterékoli členské zemi. Tyto podmínky jsou tři. Za prvé, kdo chce

vyuţít volebního práva v jiné zemi, musí tam mít trvalé bydliště. Za druhé, dodrţet

poţadavky stanovené touto zemí, které ona stanovuje svým vlastním státním příslušníkům. Za

třetí, volič se musí nechat včas zapsat do seznamu voličů.136

Podle českého zákona se voleb

do EP můţe zúčastnit občan starší 18 let s aktivním volebním právem. Právo být volen do EP

má občan ČR starší 21 let.137

Poslanci jsou voleni na dobu pěti let. Mandát poslance Evropského parlamentu vzniká

zahájením první schůze EP v novém funkčním období. Mandát zaniká uplynutím volebního

období, smrtí, neslučitelností funkcí podle článku 7 Aktu o přímých volbách, zbavením

mandátu podle článku 13 odstavce 3 Aktu o přímých volbách nebo demisí poslance. Status

poslance je upraven Protokolem o privilegiích a imunitách, připojeným ke Smlouvě o fúzi

z roku 1965. Sjednocení postavení zástupců Evropského parlamentu bylo stanoveno v září

2005 Statutem poslanců, který konečně zavádí jednotná pravidla a sazby pro odměňování

poslanců EP pocházejících z různých členských států. Do té doby si kaţdý stát určoval sám

finanční výši, kterou bude svým poslancům vyplácet.138

5.2 Současní europoslanci zastupující Českou republiku

V minulém volebním období měl Evropský parlament 785 členů, z nichţ 24 bylo

z České republiky. Do dalšího volebního období, tj. v současné době, se tento počet sníţil,

a to na celkový počet 736 europoslanců, z čehoţ 22 míst připadá pro Českou republiku.139

Největší počet mandátů v EP získala ODS. Zastává 9 mandátů tak jako v předchozím

volebním období. Svoji pozici obhájil Milan Cabrnoch, Hynek Fajmon, Ivo Strejček,

Miroslav Ouzký, Oldřich Vlasák a Jan Zahradil. Novými posilami se stali Evţen Tošenovský,

Edvard Koţušník a Andrea Češková. Nejvyšší nárůst mandátů zaznamenala ČSSD. Dva

poslanci obhájili svoje pozice a získali pět nových poslanců, jimiţ jsou Jiří Havel, Zuzana

Brzobohatá, Robert Dušek, Pavel Poc a Olga Sehnalová. Richard Falbr a Libor Rouček jsou

poslanci, kteří za ČSSD obhájili své pozice. KSČM dva poslance ztratila, nepodařilo se jim

obhájit svůj post (Věra Flasarová a Daniel Stroţ), na rozdíl do Jaromíra Kohlíčka, Jiřího

Maštálky, Miloslava Ransdorfa a Vladimíra Remka. KDU-ČSL uhájilo své mandáty. Zuzana

136



http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=62%2F2003&number2=&name=&text=. 138

ŠIŠKOVÁ, N., STEHLÍK, V. Evropské právo 1 – ústavní základy Evropské unie. Praha, 2007, s. 52. 139

Počet poslanců jednotlivých členských států. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/archive/staticDisplay.do?language=CS&id=215.

42

Roithová i Jan Březina zůstali jedinými lidoveckými poslanci stejně jako v minulém volebním

období, nikdo nový k lidovcům nepřibyl. S europarlamentem se museli rozloučit Jana

Bobošíková a Vladimír Ţelezný, zvolení za Nezávislé a Jana Hybášková, Tomáš Zatloukal

a Josef Zieleniec za SNK-ED.140

Celkový přehled viz Příloha č. 5 a Příloha č. 6.

5.3 Neslučitelnost mandátu europoslance s funkcemi v ČR a EU

Posilováním pozice Evropského parlamentu a nárůstu agendy, kterou se zabývá, vedlo

k tomu, ţe se oblast funkcí neslučitelných s výkonem mandátů evropského poslance rozšiřuje.

V zákoně přibyly např. funkce soudce, tajemníka Soudu prvního stupně, člena Výboru

ředitelů Evropské ústřední banky, Ombudsmana Evropských společenství a úředníka

Evropské ústřední banky.141

Počínaje volbami, není moţné, aby byl poslanec Evropského parlamentu zároveň

poslancem národního parlamentu v témţ volebním období. Je to zapříčiněno časově náročnou

prací v EP a znemoţnila by práci poslance v ČR. Neslučitelnost funkcí můţeme rozdělit na

neslučitelnost funkcí s funkcemi v institucích EU a s funkcemi v ČR. Funkce poslance EP je

neslučitelná ke vztahu k České republice: se členstvím ve vládě České republiky, úřadem

prezidenta České republiky, s funkcí poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České

republiky, s funkcí senátora Senátů Parlamentu České republiky, s funkcí soudce České

republiky, s funkcí státního zástupce České republiky a s dalšími funkcemi, které stanoví

zvláštní zákon.142

Ke vztahu k institucím EU je funkce poslance neslučitelná např.: s členstvím u Účetního

dvora Evropských společenství a se členstvím ve Výboru ředitelů Evropské ústřední banky, se

členstvím v Radě guvernérů, v Řídícím výboru, nebo se zaměstnaneckým poměrem

v Evropské investiční bance. Členem vlády státu EU, zaměstnancem jakékoliv instituce EU,

veřejným ochráncem lidských práv, členem jakéhokoliv výboru, který byl vytvořen podle

smluv a má na starosti správu finančních prostředků, anebo se členstvím v Komisi

Evropských společenství atd. Dá se ovšem usuzovat, ţe postupem prohlubující se integrace

EU se bude neslučitelnost funkcí i nadále prohlubovat.143

140

Seznam poslanců. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/members/public/geoSearch/search.do?country=CZ&language=CS.; Evropský

parlament: Poslanci zvolení v České republice: 6. volební období 2004-2009, stav k prosinci 2004. Praha:

Informační kancelář Evropského parlamentu, 2004. 48 s. 141




43

5.4 Analýza činnosti českých europoslanců

V Evropském parlamentu se ţádná rozhodnutí nepřijímají tajně. Kaţdý jednotlivý

poslanec se podílí na práci a kaţdodenním chodu EP ať uţ více či méně. Momentálně je EU

sloţena z 27 parlamentních demokracií a díky Lisabonské smlouvě se podařilo ukončit jiţ

třicet let trvající ústavní proces, který zahájily první volby do EP.144

V současném sedmém volebním období zastupuje Českou republiku 22 poslanců.

V minulém volebním období to bylo o dva více, tedy 24 poslanců. Do kaţdodenní práce

poslance řadíme tyto činnosti: spolurozhoduje o usneseních EP, předkládá pozměňovací

návrhy sekundární legislativy EU, podává interpelace na členy Evropské komise, lobuje za

zájmy našich občanů, podniků a neziskových organizací. Spolupracují s Výborem regionů EU

a Hospodářským a sociálním výborem EU, podává interpelace na Radu ministrů a členy

Evropské komise. Vyuţívají svého postavení pro prosazování zájmů ČR a svých politických

klubů, propagují v EU informace o ČR, poskytují informace o evropských tématech ve svém

volebním obvodě, účastní se konferencí, seminářů, přednášek a besed na evropská

a všeobecná témata a další. Jinou osvětlenou formou je téţ publikační činnost a distribuce

propagačních a vysvětlovacích broţur i dalších materiálů o fungování a práci Evropského

parlamentu a jeho politiky.145

Práci Evropského parlamentu určuje časový rozvrh rozdělený na barevné týdny: růţové,

červené, modré, tyrkysové. Aby práce správně probíhala, vyţaduje organizaci

a administrativní podporu. Proto i kaţdý poslanec se musí řídit těmito týdny. Růţové týdny

jsou určeny pro práci v parlamentních výborech. Červené týdny označují plenární zasedání.

Plenární zasedání jsou vrcholným obdobím Parlamentu. Všichni poslanci se scházejí ve

Štrasburku v jednacím sále, avšak kratší zasedání tzv. minipléna probíhají v Bruselu. Modré

týdny vyznačují práci pro politické skupiny. Tyto týdny většinou předcházejí plenárním

zasedáním. Poslední a tedy tyrkysové týdny jsou určeny pro práci poslanců ve svých

volebních obvodech nebo na pracovní cesty.146

Českou republiku nezastupují na poli Evropského parlamentu jen profesionální politici,

ale také novináři, lékaři, pedagogové, právníci atd.147

144

NIGRIN, T., ŘIHÁČKOVÁ, V., WEISS, T. (eds) Evropský parlament: Na cestě k parlamentní demokracii

v Evropské unii. Praha, 2008, s. 53-56. 145

VLASÁK, O. Zpráva o činnosti poslance Evropského parlamentu a předsedy Svazu měst a obcí ČR, Praha,

2010, s. 1-37. 146

Evropský parlament. Lucemburk, 2010, s. 33-35. 147


Praha, 2009, s. 19-40.

44

Kaţdý poslanec má právo vyuţívat všech dostupných prostředků k prosazení svých

názorů, které zastupuje a téţ i vyuţít všechny moţné cesty k tomu, aby o nich informoval

veřejnost. To jaké prostředky vyuţije je jen na něm (konference, besedy, zprávy, prohlášení).

Podle činnosti jak působí na poli EP je můţeme hodnosti. Jedná se např. o: parlamentní

otázky, návrhy usnesení, vystoupení na plenárním zasedání, písemná prohlášení, zprávy

o znění pozdějších předpisů, vypracovaní zpráv, názorů, účasti na plenu, loajalitě k polické

skupině, loajalitě k národní většině atd.148

Čtrnáct poslanců obhájilo své pozice a můţeme u nich sledovat, jak se navýšily či

sníţily počty preferenčních hlasů, coţ je odraz jejich úspěšné či neúspěšné politické práce

v očích veřejnosti a tedy jejich voličů. Přehled preferenčních hlasů při volbách v roce 2004

a 2009 u zvonu zvolených poslanců ukazuje Tabulka č. 5. Tabulka je seřazena podle procent

získaných hlasů v roce 2009. Poslanců, u kterých se ve volbách v roce 2009 zvýšil počet

preferenčních hlasů, bylo šest. Největší rozdíl v počtu získaných hlasů v roce 2004 a 2009

zaznamenal Hynek Fajmon. Sníţení počtu hlasů při volbách postihlo osm poslanců. Největší

ztráty zaznamenal Miloslav Ransdorf (viz Tabulka č. 5).

Tabulka č. 5 - Preferenční hlasy u poslanců zvolených v roce 2004 i 2009

Jméno poslance 2004 v % 2009 v % Hlasy 2004 /2009

Roithová Zuzana 23,35 29,09 52 166 / 52 503

Ransdorf Miloslav 30,12 18,36 142 444 / 61 453

Březina Jan 12,46 12,83 27 854 / 23 154

Remek Vladimír 18,03 12,14 85 272 / 40 650

Zahradil Jan 18,53 8,85 129 888 / 65 731

Falbr Richard 23,06 8,46 47 270 / 44 703

Rouček Libor 19,46 3,74 39 885 / 19 771

Maštálka Jiří 2,81 2,44 13 317 / 8 181

Fajmon Hynek 0,96 2,16 4 840 / 16 041

Kohlíček Jaromír 1,97 1,70 9 338 / 5 719

Vlasák Oldřich 1,54 1,58 10 801 / 11 744

Ouzký Miroslav 0,82 1,33 5 771 / 9 869

Cabrnoch Milan 0,81 0,96 5 719 / 7 143

Strejček Ivo 0,83 0,81 5 865 / 6 071

Zdroj: Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 11. -

12.06.2004. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep2111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=1&xstrana=0.; Volby do

Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. – 06.06.2009.

[online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep2111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=1&xstrana=0.

148

VoteWatch. Dostupné z: http://votewatch.eu/index.php?vers=1.

45

Provedla jsem analýzu činnosti českých poslanců v Evropském parlamentu k červenci

roku 2011. Hodnotím zde práci reprezentantů České republiky na půdě Evropského

parlamentu v průběhu sedmého volebního období jak podle účasti na hlasování, tak

i podávání zpráv či pozměňovacích návrhů (viz Tabulka č. 6).

Tabulka č. 6 - Činnost českých politiků v Evropském parlamentu k 7. červenci 2011

Jméno poslance 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Brzobohatá Zuzana 0 2 29 0 1 0 0 93,10%

Březina Jan 50 3 65 0 22 0 1 91,30%

Cabrnoch Milan 5 1 9 0 23 0 0 76,72%

Češková Andrea 0 1 11 0 18 0 1 78,90%

Dušek Robert 1 0 45 0 0 0 0 92,24%

Fajmon Hynek 9 0 13 0 5 0 0 84,48%

Falbr Richard 2 0 3 0 1 1 0 88,79%

Havel Jiří 1 0 23 0 1 0 0 55,17%

Kohlíček Jaromír 3 10 37 0 4 0 2 90,27%

Koţušník Edvard 2 14 39 0 7 1 0 98,28%

Maštálka Jiří 5 12 51 3 7 2 0 88,79%

Ouzký Miroslav 5 2 9 2 14 0 0 71,43%

Poc Pavel 18 0 28 1 10 0 1 100,00%

Ransdorf Miloslav 0 7 17 0 5 1 0 90,43%

Remek Vladimír 1 1 6 1 7 1 0 88,79%

Roithová Zuzana 33 8 118 3 15 0 2 97,41%

Rouček Libor 1 1 241 0 6 0 0 97,41%

Sehnalová Olga 8 5 56 0 35 0 3 92,24%

Strejček Ivo 2 0 20 0 12 0 0 84,48%

Tošenovský Evţen 3 3 13 0 14 1 0 92,92%

Vlasák Oldřich 8 5 45 0 38 1 3 87,07%

Zahradil Jan 6 18 19 0 14 1 2 80,00%

Zdroj: VoteWatech: Voting records of Members of the European Parliament per member

state. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://votewatch.eu/cx_countries.php?euro_tara_id=22.

Legenda:

1. Parlamentní otázky 5. Pozměňovací návrhy

2. Návrhy usnesení 6. Zprávy

3. Vystoupení na plenárním zasedání 7. Stanoviska

4. Písemná prohlášení 8. Účast na hlasování

Cílem analýzy je podat zjednodušený přehled práce českých poslanců. Můţeme zde jasně

vidět a srovnat, nakolik efektivně vyuţívají poslanci svých moţností, které jim jejich mandát

poslance v Evropském parlamentu nabízí. Musíme však brát v potaz, ţe někteří poslanci jsou

46

členy více výborů, delegací či podvýborů neţ ostatní. Jiní zastávají významné funkce, jako

například pozici kvestora či místopředsedy EP a nemají tolik časových moţností.

Z hlediska politologie je důleţitá legislativní činnost, ačkoliv Evropský parlament

nedisponuje přímou legislativní iniciativou, má ale moţnost poţádat Komisi a Radu, aby

návrh podala. Počet kladených otázek v parlamentu a tedy i interpelaci jednotlivých zájmů

nejlépe zastává z českých poslanců Jan Březina s 50 otázkami a Zuzana Roithová s 33

otázkami. Oba tito poslanci jsou z české strany KDU-ČSL (viz Tabulka č. 6 sloupec 1).

K prosazení politických programů a vizí je nezbytné se sjednotit při hlasování v politických

skupinách, protoţe jen tak mají poslanci šanci prosadit své zájmy. Nejvíce sjednocení při

hlasování jsou poslanci frakce Zelení/EFA, po nich to jsou poslanci frakce S&D a EPP, dále

ALDE, ECR, GUE-NGL, EFD a nejmenší soudrţnost při hlasování je ve skupině NA.149

O něco vyšší čísla nám dají návrhy usnesení a to 93. Nejvíce jich má Jan Zahradil a to

18, hned po něm je to Edvard Koţušník se 14 návrhy usnesení (viz Tabulka č. 6 sloupec 2),

pak Jiří Maštálka se 12 a Jaromír Kohlíček s 10 návrhy. I zde se jsou někteří čeští poslanci,

kteří nepodali ani jeden návrh usnesení, celkem to je šest poslanců.

Kaţdý z českých poslanců vystupoval na plenárním zasedání. Počet těchto vystoupení

se však u kaţdého poslance velmi liší. Nejvyšší počet vystoupení zaznamenal Libor Rouček

a to 241, oproti němu nejniţším počtem disponuje Richard Falbr a to pouze 3. Druhý nejvyšší

počet vystoupení má Zuzana Roithová s 118 vystoupeními, ale oproti Liboru Roučkovi to činí

pouze 49% (viz Tabulka č. 6 sloupec 3).

Mnohem vyšší číslo dá celkový počet pozměňovacích návrhů a to 259. Nejvíce

aktivní v této činnosti je Oldřich Vlasák se 38 pozměňovacími návrhy a Olga Sehnalová s 35

(viz Tabulka č. 6 sloupec 5). Pouze jeden český poslanec nepodal ani jeden pozměňovací

návrh a to Robert Dušek. Celkově se dá říct, ţe jeho aktivita je nulová, kromě jedné

parlamentní otázky a čtyřiceti pěti vystoupení na plenárním zasedání není více iniciativní

v jiných aktivitách. Nevypracoval ţádné zprávy, nepodal návrhy usnesení, ale kladně se dá

hodnotit jeho přítomnost na hlasování a to 92,24%, z českých poslanců je na 7 místě v účasti.

V počtu předloţených zpráv je celkové číslo 9 velmi nízké v porovnání s jinými

členskými zeměmi (viz Tabulka č. 6 sloupec 6). Pouze osm poslanců předloţilo zprávu

a z toho dvě zprávy podal Jiří Maštálka. Pokud to přeneseme na národní politické strany, tak

ODS a KSČM podali shodně po 4 zprávách, jednu zprávu podala ČSSD a KDU-ČSL

nepodala ţádnou.

Podobně nízká čísla jsou i u stanovisek a písemných prohlášení. Celkově bylo podáno

15 stanovisek osmy poslanci (viz Tabulka č. 6 sloupec 7). Olga Sehnalová a Oldřich Vlasák

149

Cohesion rates of EPGs. Dostupné z: http://votewatch.eu/cx_european_party_groups.php.

47

podali nejvíce stanovisek, po třech. Zato 14 českých poslanců nepodalo ani jedno stanovisko.

U písemných prohlášení je celkové číslo ještě niţší, jak u stanovisek a to 10 prohlášení. Zde

podalo pouze pět českých poslanců písemné prohlášení. Zuzana Roithová a Jiří Maštálka po

třech, Miroslav Ouzký po dvou, Pavel Poc a Vladimír Remek po jednom (viz Tabulka č. 6

sloupec 4).

Velmi zajímavé je sledování přítomnosti poslanců na plenárních zasedáních během

hlasování (viz Tabulka č. 6 sloupec 8). Nejvyšší účast na hlasování má z českých poslanců

Pavel Poc, je to obdivuhodných 116 účastní na 116 schůzích a tedy 100% účast.150

Pouze 22

poslanců v Evropském parlamentu bylo na všech schůzích a je velmi pěkné, ţe mezi mě patří

i poslanec za Českou republiku. Pavel Poc je jediným českým poslancem se stoprocentní

účastí. Nejniţší účast z českých poslanců na hlasování má Jiří Havel (55,17% - tj. 64 ze 116

schůzí).151

Podle účasti na jednáních jsou propláceny denní diety poslancům.

Nejvíce aktivní z českých poslanců v EP je Libor Rouček s 249 aktivitami.152

Jako

druhá se 179 aktivitami je Zuzana Roithová a jako třetí Jan Březina se 141 aktivitami. Dále

Olga Sehnalová (107), Oldřich Vlasák (100), Jiří Maštálka (80), Koţušník Edvard (63), Jan

Zahradil (60), Jaromír Kohlíček (56), Robert Dušek (46), Pavel Poc (40), Milan Cabrnoch

(38), Evţen Tošenovský (34), Ivo Strejček (34), Zuzana Brzobohatá (32), Miroslav Ouzký

(32), Andrea Češková (31), Miloslav Ransdorf (30), Hynek Fajmon (27), Jiří Havel (25),

Vladimír Remek (17) a Richard Falbr (7).

Nejvíce aktivní jsou poslanci Národní strany KDU-ČSL, s průměrným počtem aktivit

na poslance v počtu 160. Jako druhá je strana ČSSD s průměrným počtem aktivit na poslance

v počtu 72. Jako třetí je strana ODS s průměrným počtem aktivit na poslance v počtu 47

a jako poslední je strana KSČM, s průměrným počtem aktivit na poslance v počtu 46 aktivit.

Průměrný počet aktivit na poslance Evropského parlamentu za Českou republiku činní 65

aktivit. Průměrná účast českých poslanců na hlasování je 87,30%. Všechny údaje jsou

vypočteny z období od počátku 7. volebního období Parlamentu do 7. července 2011 (viz

Tabulka č. 6).

Čeští poslanci mají za sebou polovinu volebního mandátu v Evropském parlamentu

a někteří mají opravdu velmi nízkou pracovní aktivitu. Můţeme vidět, ţe v jedné či více

činnostech nemají poslanci ţádnou aktivitu, coţ není pro Českou republiku a prosazení zájmů

na evropské úrovni moc příznivé a povzbudivé.

150

Počet 116, je počet uskutečněných schůzí je k 7. červenci 2011. 151

Activities of the Members of the European Parliament. Dostupné z:

http://votewatch.eu/cx_meps_statistics.php?top_entry=0&top=euro_parlamentar_procent_prezenta&euro_parla

mentar_id=519&order_by=valoare_top#519. 152

Aktivita: návrhy usnesení, písemná prohlášení, pozměňovací návrhy, zprávy, atd.

48

6 PRVNÍ A DRUHÉ VOLEBNÍ OBDOBÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Jiţ od konce studené války a od odstranění umělého rozdělní Evropy proţila Evropská

unie velmi aktivní období politické a ekonomické integrace. Od roku 1989 zahájil Evropský

parlament několik kroků k prohloubení vztahů se zeměmi střední a východní Evropy, které

byly stranou procesu evropské integrace po dlouhá léta studené války a mezi nimi byla i naše

Česká republika. Koncem roku 1994 přijala EU strategii příprav k přistoupení 10 zemí, mezi

nimiţ byla ČR. Cílem bylo připravit Českou republiku na přistoupení k Evropské unii. V roce

1998 byla zahájena přístupová jednání s ČR o vstup do EU a tato předvstupní vyjednávání

byla ukončena v roce 2002 na zasedání Evropské rady v Kodani. Evropská rada rozhodla

o přijetí ČR k 1. květnu 2004.153

Před vstupem do Evropské unie se konalo v České republice referendum. Bylo to 14.

června 2003, přičemţ volební účast byla 55 %, pro vstup se vyslovilo 75 % z nich.154

Po

vstupu do Evropské unie se musela naše země vyrovnat s počátečními těţkostmi. Musela se

zorientovat ve sloţitých unijních procesech a strukturách, přizpůsobit se tamním zvyklostem

a pochopit význam kompromisu. Referendu předcházela řada informačních akcí, které

seznamovaly se vstupem České republiky do Evropské unie. Občané byli před konáním

referenda seznámeni s úplným zněním smlouvy na stránkách Ministerstva zahraničí.

Ministerstvo zřídilo také zvláštní webový portál Euroskop. Vstup do EU podporovaly

všechny parlamentní politické strany s výjimkou KSČM, přičemţ pouze na straně ODS byla

v prezentaci postoje ke vstupu patrná jistá nejednoznačnost. Členství v EU klade nové nároky

na ústavní instituce ČR. Významná část legislativy vzniká na evropské úrovni a je tak mimo

vliv českých poslanců a senátorů v ČR.155

V současné době probíhá v Evropském parlamentu 7. volební období. Mandát poslanců

určující jejich funkční dobu je od roku 2009 do roku 2014. Česká republika vstoupila do

Evropské unie v roce 2004. Má za sebou jedno a půl volebního období. Uvádím, jaké cíle si

kladly jednotlivé frakce na začátku 6. volebního období. Dále porovnávám, v čem se tyto dvě

volební období od sebe liší a jak vnímají členství v EU občané České republiky. Dále uvádím

důleţitá témata, která jsou projednávána v EP od vstupu ČR do EU a která se nás

bezprostředně týkají.

153

FIALA, P. Evropský mezičas: nové otázky evropské integrace. Brno, 2010, s. 23-26. 154

PELTRÁM, A. Evropská integrace a Česká republika. Praha, 2009, s. 36. 155

MAREK, D. Česká republika a Evropská unie. Brno, 2010, s. 43.

49

6.1 Volební období 2004-2009

O volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 hovoříme jako o šestých přímých

volbách do EP v rámci historie Evropského společenství. V těchto volbách roku 2004 byla

volební účast 45,5%156

ve všech pětadvaceti členských státech. V České republice přišlo

k volbám pouze 28,32%157

občanů. Toto procento je moţná zapříčiněno i tím, ţe pro spoustu

občanů je obtíţné pochopit k čemu je a jak funguje Evropský parlament. Touto problematikou

se zaobírali i francouzští, čeští a belgičtí specialisté u příleţitosti konference v dubnu 2004

organizované Francouzským ústavem pro výzkum ve společenských vědách CEFRES v Praze

a Katedrou západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.158

V českém prostředí obecně převaţuje přesvědčení o vhodnosti a výhodnosti členství

v EU, ale stále jsou zde i skupiny, které vnímají členství za špatné. Srovnáme-li povolební

výsledky starých a nových členských zemí v roce 2004, je patrné odlišení v podpoře stran

EPP-ED, PES a ostatních stran. Ovšem na výsledcích se jednoznačně podepsala také nízká

volební účast. Jediná politická strana, která měla stabilní podporu jak ve starých, tak

i v nových zemích střední a východní Evropy, byla skupina ALDE. 159

V šestém volebním období byly utvořeny tyto politické frakce: EPP-ED Skupina

Evropské lidové strany (křesťanští demokraté) a Evropských demokratů, PES Skupina

sociálních demokratů v Evropském parlamentu, ALDE Skupina Aliance liberálů a demokratů

pro Evropu, Zelení/EFA Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance, EUL/NGL Skupina

Konfederace evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, IND/DEM Skupina

Nezávislých/ Demokracie, UEN Skupina pro Evropu národů a NA Nezařazení poslanci.

Česká republika měla 14 zástupců ve skupině EPP-ED, 2 zástupce ve skupině PES, 6

zástupců ve skupině EUL/NGL, 1 zástupce ve skupině IND/DEM a ve skupině NA téţ 1

zástupce.160

V tomto volebním období patřilo mezi politické priority frakce EPP-ED, zejména

zajištění práce a příjmů Evropanů, obrana proti veškerým hrozbám bezpečnosti a zdraví,

omezování poškozování přírody, nerovnost, chudoba, epidemie atd. V rámci této frakce se

sdruţovaly tyto české politické strany a to ODS, KDU-ČSL a nová politická strana zaloţená

156

FIALA, P. Význam a funkce voleb do Evropského parlamentu. In Zastoupení evropské pětadvacítky

v Evropském parlamentu. Praha, 2005, s. 52. 157

Volby do Evropské parlamentu konané na území České republiky ve dnech 11. - 12.06.2004. Dostupné z:

http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep11?xjazyk=CZ. 158

LEQUESNE, CH., ROVNÁ, L. Zastoupení evropské pětadvacítky v Evropském parlamentu. Praha, 2005, 131

s. 159

KANIOK, P., HLOUŠEK, V. „Eurostrany“ a východní rozšíření. Nové impulsy pro výzkum stranictví na

úrovni Evropské unie. In Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské unie. Brno, 2007, s. 19-22. 160

Evropský parlament: Poslanci zvolení v České republice: 6. volební období 2004-2009, stav k říjnu 2004.

Praha, 2004, s. 14.

50

Janem Kaslem, Evropští demokraté.161

Frakce PES upřednostnila snahu o vytváření

konkurenceschopnosti a výkonné ekonomiky EU s udrţením sociální koheze a celkově

evropského sociálního modelu. Vysoká úroveň unijní ochrany zdraví, zajištění

a institucionalizace rovnosti mezi muţi a ţenami ve všech sférách aktivit. V rámci této frakce

působila česká politická strana ČSSD.162

Mezi politické priority frakce ALDE patřilo

prosazení společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Podpora vzdělanosti, menšin či

modernizace ekonomiky. Pro volby do EP 2004 se spojila Občanská demokratická aliance

(ODA) v Unii liberálních demokratů, avšak úspěch nezaznamenala.163

Politická priorita

frakce EUL/NGL byla změna textu připravované evropské ústavy. Byla proti směrnici

o sluţbách, chudobě a diskriminaci. V rámci této frakce působila česká politická strana

KSČM.164

Frakce Greens/EFA se zasluhovala o zaloţení společnosti na ochraně k základním

lidským právům a právům k ţivotnímu prostředí. V rámci této frakce řadíme mezi její

stoupence českou stranu Zelených (SZ).165

Mezi politické priority frakce UEN, jeţ není

jednoznačně protievropská, patřilo např. vybudování společného trhu. Sdruţuje politické

strany mající výhrady ke směřování evropské integrace.166

Frakci IND/DEM v tomto

volebním období patřil negativní postoj namířený proti EU. Stavila se proti evropské ústavě

a celkové evropské integritě. Byla to silná euroskeptická frakce.167

Hlavním tématem pro toto volební období bylo přijetí Lisabonské smlouvy, která se

připravovala jiţ od roku 2001. Tato smlouva musela být ratifikována všemi členskými

zeměmi. Některé země ji schválili v parlamentu, jiné formou referenda. ČR ratifikovala

s výjimkami Lisabonskou smlouvu po delší době parlamentní cestou, ale před jejím přijetím ji

ještě několikrát přezkoumával Ústavní soud. Postupně byla přijata ve všech zemích.168

Národní zájmy se snaţí Česká republika prosazovat na půdě Parlamentu, jedinečnou

příleţitostí jí k tomu bylo šestiměsíční předsednictví Rady Evropské unie od 1. ledna 2009 do

1. července roku 2009. Ačkoliv nebylo předsednictví lehké, ať jiţ se jednalo o domácí

politickou situaci či světové problémy, v mnohých bodech uspělo. Předsednictví se muselo

161

HLOUŠEK, V., JAROŠOVÁ, P., KANIOK, P. Evropská lidová strana (Evropští demokraté). In Evropské


KOZLOVÁ, M. Strana evropských socialistů. In Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské

unie. Brno, 2007, s. 58-59. 163

POTŮČEK, M. Evropské liberálně-středové strany a jejich frakce v Evropském parlamentu. In Evropské


JAROŠOVÁ, P. Strana evropské levice. In Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské unie.

Brno, 2007, s. 139-160. 165

VOTRUBOVÁ, Z. Zelení. In Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské unie. Brno, 2007, s.

97-103. 166

KANIOK, P. Euroskeptické pokusy a frakce. In Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské

unie. Brno, 2007, s. 121-124. 167

KANIOK, P. Euroskeptické pokusy a frakce. In Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské

unie. Brno, 2007, s. 121-124. 168

Co se stalo s „Evropskou ústavou“? Co ji nahradilo?. In 101 Otázek o Evropské unii. Praha, 2010, s. 24-25.

51

vypořádat s nedůvěrou ostatních členských států, pádem české vlády a jinými domácími

peripetiemi.169

6.2 Volební období 2009-2014

Na začátku června roku 2009 proběhly v České republice, stejně jako ve zbytku 27 zemí

volby do Evropského parlamentu. Počet českých europoslanců se sníţil z 24 na 22. Volby se

uskutečnily ve dnech 5. a 6. června 2009, volební účast dosáhla 28,22%170

hlasů a byla téměř

stejná jako ve volbách v roce 2004. Nízká volební účast v roce 2009 je vysvětlována nechutí

občanů volit a to proto, ţe se v České republice téhoţ roku konaly předčasné volby do PSP

ČR. Ve volebních kampaních jednotlivých stran se promítl pád vládního kabinetu, vedený na

konfliktu pravice s levicí. Ve volbách uspěly pouze strany dlouhodobě zastoupené v národním

parlamentu, tzn. ODS, ČSSD, KDU-ČSL a KSČM.171

V EP vznikla nová politická skupina Evropští konzervativci a reformisté. Dvě

nejsilnější strany se přejmenovaly. Jaké jsou hlavní politické priority těchto frakcí

v současném volebním období, si můţete přečíst podrobněji v této práci v kapitole 3, kde jsou

rozepsány jednotlivé politické cíle frakcí v tomto volebním období.

Během tohoto volebního období nastalo v EP tzv. přechodné řešení týkající se počtu

poslanců. Zavedení tohoto opatření bylo však nutné proto, ţe současný počet europoslanců je

podle smlouvy z Nice niţší, neţ stanovuje Lisabonská smlouva. Stávající počet 736 poslanců

se má navýšit na 754, jak stanovuje Lisabonská smlouva. Ta však vstoupila v platnost aţ 1.

prosince 2009, zatímco volby do EP se konaly v červnu toto roku.172

Parlament se zabývá významnými problémy, s kterými se denně potkáváme. Nyní se

zabývá otázkami, kterým můţeme čelit výhradně na evropské úrovni. Globální oteplování,

zabezpečení dodávek energie, migrační a imigrační přílivy, ekonomická globalizace, finanční

stabilita, hrozba terorismu a konkurenceschopnost atd. Hlavní tématem v tomto volebním

období je hospodářská krize a moţnosti jak jí předejít a stabilizovat postiţené státy. Téţ se

projednává otázka přistoupení dalších členských zemí do eurozóny. Téma, kdy přistoupit

k eurozóně, je v České republice kontroverzní, neboť přijetí eura s sebou nese mnohá rizika,

stejně jako výhody. Členství v eurozóně můţe napomoci zajistit ekonomickou a měnovou

169

MAREK, D. Česká republika a Evropská unie. Brno, 2010, s. 151-166. 170

Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. - 06.06.2009. Dostupné

z: http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep11?xjazyk=CZ. 171

Výsledky voleb do EP 2009 v České republice. Dostupné z:

http://www.euroskop.cz/332/12383/clanek/vysledky-voleb-do-ep-2009-v-ceske-republice/. 172

Po stopách Evropské unie. Praha, 2010, s. 26.

52

stabilitu, ale nese s sebou ztrátu směnného mechanismu a vlastní měnové politiky, které

mohou mít v dobách hospodářských problémů negativní následky.173

6.3 Srovnání prvního a druhého volebního období

Evropský parlament zvolený v červnu 2009, je stejně jako v minulém volebním období

rozdělen do 7 frakcí. Přesto k určité změně politické mapy došly. Dvě nejsilnější frakce po

volbách přejmenovaly, jedna frakce je zcela nová a dvě frakce se sloučily do jedné. Evropská

lidová strana a Evropští demokraté (EPP/ED) se nyní nazývá Evropská lidová strana (EPP).

A to po odchodu britských konzervativců a české politické strany ODS. Strana evropských

socialistů (PES) se přejmenovala na Pokrokovou alianci socialistů a demokratů (S&D).174

Získané posty ve vedení Evropského parlamentu, jsou odrazem síly jednotlivých

frakcí, stejně jako místa předsednická v jednotlivých výborech, jejichţ mandát trvá 2,5 roku.

Dvě hlavní politické skupiny uzavřely podle očekávání dne 7. července 2009 jiţ tradiční

technickou dohodu ohledně předsednictví této instituce. A to, ţe v první polovině funkčního

období EP bude předsedat kandidát EPP a na konci roku 2011 jej ve vedení EP vystřídá

kandidát z S&D. Předsedou prvního období se stal bývalý polský premiér Jerzy Buzek. Stejně

tomu tak bylo i v předchozím legislativním období, kdy v první polovině předsedal

Parlamentu Josep Borrell Fontelles z PES a v druhé polovině předsedal Hans-Gert Pöttering

z EPP-ED.175

Při porovnání počtu získaných předsednických křesel ve výborech pro první polovinu

sedmého legislativního volebního období zjistíme, ţe zastoupení strany EPP je v tomto

ohledu ve výborech o něco vyšší neţ by odpovídalo podílu poslaneckých křesel, ale zajímavé

je také srovnání výsledků skupiny Zelených/EFA a ECR, kteří v počtu získaných křesel

v Parlamentu mají stejný počet poslanců. Je ovšem nutné nahlíţet na rozdělení

předsednických postů mezi jednotlivé frakce i tak, ţe se jednotlivé parlamentní výbory liší

svou váhou svého postavení vzhledem k důleţitosti projednávané legislativy.

Volební účast v České republice byla v konaných volbách v roce 2004 i 2009 téměř

stejná. Evropská unie je rodina demokratických evropských zemí, které se společně snaţí

zlepšit ţivot svých občanů a vybudovat lepší svět. V prvním volebním období byla ČR v EP

nováčkem. Poslanci se museli nejprve zorientovat a začlenit do kaţdodenní agendy

173

MAREK, D. Česká republika a Evropská unie. Brno, 2010, s. 107-108. 174

Výsledky evropských voleb v roce 2009. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/archive/elections2009/cs/index_cs.html. 175

Předseda Evropského parlamentu je v polovině svého období. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-

instituce/clanek/predseda-evropskeho-parlamentu-je-v-polovine-sveho-obdobi-008032.

53

Parlamentu. Nyní ČR zastupují i poslanci, kteří obhajují svůj mandát v EP jiţ podruhé. Jsou

zkušenější a snaţí se vyuţívat všech moţných prostředků, které jim jejich pozice poslance

nabízí, aby hájili zájmy ČR na evropské úrovni. Některým se to daří lépe, někomu hůře. Počet

českých zástupců v EP se v prvním i druhém volebním období liší. Čeští poslanci zastávají

v EP významné funkce, ať uţ je to pozice kvestora, místopředsedy EP, místopředsedy výboru

či pozice předsedy politické skupiny. V prvním i druhém volebním období poslanci pracují ve

svých výborech a delegacích. K těm, kteří uspěli a získali významné postavení, patří Miroslav

Ouzký, který byl v první polovině funkčního období 2004-2009 místopředsedou a poté

předsedou Výboru pro ţivotní prostředí. Čeští poslanci vykazovali v prvním volebním období

průměrnou aktivitu. Šest poslanců můţeme povaţovat za nejaktivnější, naopak čtyři za

neviditelné. Výsledky činnosti českých europoslanců v průběhu druhého období můţeme

povaţovat téţ za velmi dobré.176

Cíle, které si kladly skupiny v 6. volebním období, se snaţily co nejvíce splnit

a uskutečnit. Myslím, ţe se jim to podařilo a pokud ne zcela, pokračují v jejich uskutečňování

v současném období. V prvním volebním období nečelila EU takovým zásadním otázkám

jako v tom druhém. Ve druhém volebním období se musela vyrovnat s hospodářskou krizí

a krachem ekonomik v zemích Evropské unie.

V České republice převaţuje názor, ţe výhody našeho členství v EU převaţují nad

nevýhodami. Je nám přínosem otevření evropského trhu pro české výrobky, moţnost pracovat

v jiných zemích, moţnost bezproblémového cestování, vzdělávání se v jiných členských

zemích, ochranné známky pro české výrobky a čerpání finanční podpory od Evropské unie.

Jako negativní vnímají občané podřizovat se rozhodnutím jiných států bez moţnosti si o všem

rozhodnout samostatně. Mnohdy jsou nám vnucována nesmyslná nařízení a my se jimi

musíme řídit. Mezi významné osoby, které mají odlišný názor na členství ČR v EU, můţeme

zařadit současného a minulého prezidenta. Václav Havel se vyslovil pro k procesu evropské

integrace. Postoje Václava Klause k evropské integraci jsou odlišné. Václav Klaus je

povaţován za euroskeptika.177

176

Analýza činnosti českých poslanců EP v letech 2004-2009. Dostupné z:

http://www.analytickecentrum.cz/cs/o-nas/intelligence-source/archiv/analyza-cinnosti-ceskych-posla/. 177

MAREK, D. Česká republika a Evropská unie. Brno, 2010, s. 167-176.

54

ZÁVĚR

Prvního května roku 2011 jsme si připomněli sedmé výročí vstupu České republiky do

Evropské unie. Toto výročí má pro Českou republiku dva základní významy. Prvním je

završení polistopadové éry vývoje a druhým, přihlášení k hodnotám společenství západních

demokratických států. Nejednalo se o jednoduchý vývoj při přístupovém procesu, a pro

Českou republiku to byl jen začátek dlouhé cesty.

Mohla jsem poznat, ţe procedury, které se v Evropském parlamentu odehrávají, jsou

mnohem sloţitější, neţ jak vypadají napsané na papíře.

V úvodu této práce jsem se zabývala stručnou charakteristikou organizační struktury

Evropského parlamentu. Popisuji jednotlivé orgány od předsedy, tajemníka aţ po zvláštní

výbory. V další části jsem se zaměřila na sloţení Parlamentu. Je zde kladem důraz na volby

do Evropského parlamentu v České republice a politické strany na evropské úrovni. Vítěze

voleb z června roku 2009, nejsilnější pravicové sdruţení, Evropskou lidovou stranu.

Ve třetí kapitole obeznamuji s vývojem jednotlivých frakcí. Spojením skrze jejich

politické rodiny, které popisují nejznámější politologové. Popisuji jejich volební cíle a vývoj,

abychom lépe porozuměli jejich sloţení. Frakce mají významný vliv na chod Parlamentu.

Parlamentní frakce jsou nejdůleţitější pro působení evropských politických stran

v Evropském parlamentu. Popisuji všech sedm frakcí i nezařazené, které nalezneme

v současném volebním období v Parlamentu. Obeznamuji se zakládáním frakcí a významem.

Podávám přehled o skupině Evropské lidové strany, skupině progresivní aliance socialistů

a demokratů, skupině aliance liberálů a demokratů pro Evropu, skupině Zelených/Evropská

svobodná aliance, Evropské konzervativní a reformní skupině, skupině konference Evropské

sjednocené levice a Severské zelené levice, Evropské svobody a demokracie a nezařazených

poslanců. Seznamuji se vznikem skupin, současným zastoupením v Parlamentu, jednotlivými

členy, stoupenci, předsedy a výbory.

Pro vymezení práce a tedy i fungování Parlamentu popisuji jeho pravomoci. V této

kapitole jsem se pokusila podat obecný přehled vývoje struktury pravomocí Evropského

parlamentu od jeho vzniku do současnosti. Role a kompetence Parlamentu se neustále zvyšují,

Parlament je místem pro prosazování národních zájmů a vţdy záleţí na tom, do jaké míry je

daný stát dokáţe vyuţít.

Součástí této práce byla téţ analýza činnosti českých europoslanců v Evropském

parlamentu, zaměřená na poslance zvolené v sedmém volební období a zároveň i v dřívějším

šestém období. Za úspěch České republiky můţeme povaţovat získávání ochranných známek

pro tradiční výrobky, v jejichţ podávání a uznávání jsme nejúspěšnější ze všech nově

55

přistoupených členských států. Podle jasného přehledu zvolených poslanců v roce 2004

a zároveň v roce 2009 lze říci, ţe některé poslance si voliči oblíbili a u některých jejich

preference významně poklesly. Dle mého názoru nejde jen o jejich výstupní činnost, ale také

o jejich vystupování a názory v České republice. Tato analýza byla provedena sběrem

informací z jednotlivých internetových serverů, ověřovaná na osobních stránkách

jednotlivých poslanců a statistických center. V poslední kapitole jsem přiblíţila první a druhé

volební období České republiky v Evropské unii, její zástupce v Evropském parlamentu

v letech 2004-2009 a 2009 do současnosti. V dané práci jsem pouţila nejaktuálnější

informace, které mně byly k dispozici.

Věřím, ţe si mi podařilo přiblíţit chod a fungování Evropského parlamentu, činnost

českých poslanců i témata projednávaná v Parlamentu v prvním a druhém volebním období.

Během mého působení v Parlamentu jsem pracovala v jeho nejsilnější frakci, Evropské

lidové straně, která v minulém volebním období nesla název Evropská lidová strana

a Evropští demokraté. Pracovala jsem s výbornými českými europoslanci a jsem ráda, ţe mi

tuto zkušenost umoţnili. Poznala jsem, jak obtíţné je prosazovat postoje v rámci široce

sloţené politické frakce, či jak je důleţité mít na půdě Parlamentu spojence a vzájemně

spolupracovat s kolegy. Evropský parlament mě překvapil svojí odborností a rozhodováním.

Politické cíle se dosahují skrze argumenty, kde je kladen důraz se snahou sladit co nejširší

spektrum názorů, tak aby se docílilo ke kompromisu, coţ v národní politice nepociťuji.

Naše země není veliká a nebude suverénní ani nezávislá, zůstaneme-li izolovanou zemí

v evropské politice. Suverénnosti a nezávislosti lze dosáhnout, jen kdyţ za námi bude stát

silné integrační uskupení, jehoţ budeme pevnou a respektovanou součástí. Proto je třeba se

zasazovat o pokračování a prohlubování integračních procesů a podporovat politiku Evropské

unie.

Mezi nejzajímavější poznatky vlastního šetření a následně pak celé práce patřilo poznání,

ţe kaţdá země má jiné vize a dosahuje jich jinými prostředky, i kdyţ všichni patříme do

společenství Evropské unie. A také, ţe i kdyţ nějaký český poslanec není podle tabulek tak

aktivní, neznamená to, ţe není pro Českou republiku významný.

Práce byla pro mne velmi přínosnou. Věřím, ţe i přes obsáhlé téma se mi podařilo podat

stručný přehled o jednotlivých tématech, tak aby byly přínosné i pro neznalé tohoto tématu.

Věřím, ţe se danou problematikou budu zabývat i v navazujícím magisterském studiu.

Dále bych si velmi cenila toho, kdyby získané poznatky a analýza obsaţená v této práci byly

přínosem veřejnosti.

56

SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ

Monografické publikace

BALÍK, S. Evropská lidová strana a její členské strany. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,

Mezinárodní politologický ústav, 2004. 119 s. ISBN 80-210-3588-9.

FAJMON, H. Blog 2009/Hynek Fajmon. 1 vyd. Lysá nad Labem: Petr Kopecký, 2009. 153 s.

ISBN 978-80-903182-1-2.

FIALA, P. Evropský mezičas: nové otázky evropské integrace. 2. vyd. Brno: Barrister &

Principal, 2010. 205 s. ISBN 978-80-87029-99-2.

FIALA, P., MAREŠ, M., SOKOL, P. Eurostrany : politické strany na evropské úrovni. 1.

vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007. 269 s. ISBN 978-

80-87029-05-3.

FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. 2 dopl. a aktualit. vyd. Brno: Centrum pro studium

demokracie a kultury, 2009. 803 s. ISBN 978-80-7325-180-2.

HIX, S. The Political Systém of the European Union. London: Palgrave, 1999. p. 475. ISBN

0-333-71653-1.

HIX, S., LORD, CH. Political parties in the European union. London: Macmillan Press LTD,

1997. p. 233. ISBN 0-312-17292-3.

KÖNIG, P., LACINA, L. a kolektiv. Rozpočet a politiky Evropské unie. Praha: C. H. Beck,

2004. 374 s. ISBN 80-7179-846-0.

KOWNACKI, T. Parlament europejski w systemie instytucjonalnym unii europejskiej.

Warszawa, 2006. 110 s. ISBN 83-7059-774-2.

MAKRLÍK, V. Češi a Evropa: Sdílené dějiny. Praha: Ideál, 2007. 182 s. ISBN 978-80-

901017-9-1.

MAREK, D. Česká republika a Evropská unie. Brno: Barrister & Principal, 2010. 227 s.

ISBN 978-80-87029-89-3.

NIGRIN, T., ŘIHÁČKOVÁ, V., WEISS, T. (eds) Evropský parlament: Na cestě

k parlamentní demokracii v Evropské unii. Praha: Institut pro evropskou politiku

EUROPEUM, 2008. 69 s. ISBN 80-86993-07-8.

PEČÍNKA, P. Zelená zleva?: historie ekologických stran v Evropě. Praha: GplusG, 2002. 261

s. ISBN 80-86103-58-7.

PELTRÁM, A. Evropská integrace a Česká republika. Praha: Grada Publishing, 2009. 143 s.

ISBN 978-80-247-2849-0.

ŠARADÍN, P. a kolektiv. Volby do Evropského parlamentu v České republice. 1. vyd.

Olomouc: Periplum, 2004. 317 s. ISBN 80-86624-22-6.

57

ŠIŠKOVÁ, N., STEHLÍK, V. Evropské právo 1 – ústavní základy Evropské unie. Praha:

Linde, 2007. 310 s. ISBN 80-7201-680-6.

ŠLOSARČÍK, I. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.

s., 2010. 452 s. ISBN 978-80-7357-471-0.

Sborníky

CABADA, L., HLOUŠEK, V. Evropeizace politických stran a stranických systémů

v kontextu voleb do Evropského parlamentu. In Cabada, L., Hloušek, V. a kolektiv.

Eurovolby 2009: prostor pro evropeizaci politických stran ve středovýchodní Evropě?. Plzeň:

Aleš Čeněk, 2009, s. 5-14. ISBN 978-80-7380-231-8.

FIALA, P. Význam a funkce voleb do Evropského parlamentu. In Lequesne, Ch., Rovná, L.

(ed) Zastoupení evropské pětadvacítky v Evropském parlamentu. Praha: CEFRES, 2005, s.

51-57. ISBN 80-86311-16-3.

FIALA, P., MAREŠ, M. Vymezení Evropských politických stran. In Fiala, P. (eds.) Evropské

politické strany. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 9-23. ISBN 80-210-2741-X.

HLOUŠEK, V., JAROŠOVÁ, P., KANIOK, P. Evropská lidová strana (Evropští demokraté).

In Hloušek, V., Kaniok, P. Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské unie.

Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 27-52. ISBN 978-80-210-4385-5.

CHOPIN, T. Princip zastoupení a demokracie v Evropě. In Lequesne, Ch., Rovná, L. (ed)

Zastoupení evropské pětadvacítky v Evropském parlamentu. Praha: CEFRES, 2005, s. 13-21.

ISBN 80-86311-16-3.

JAROŠOVÁ, P. Strana evropské levice. In Hloušek, V., Kaniok, P. Evropské politické strany

po východním rozšíření Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita,, 2007, s. 139-160.

ISBN 978-80-210-4385-5.

KANIOK, P. Euroskeptické pokusy a frakce. In Hloušek, V., Kaniok, P. Evropské politické

strany po východním rozšíření Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 121-138.

ISBN 978-80-210-4385-5.

KANIOK, P., HLOUŠEK, V. „Eurostrany“ a východní rozšíření. Nové impulsy pro výzkum

stranictví na úrovni Evropské unie. In Hloušek, V., Kaniok, P. Evropské politické strany po

východním rozšíření Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 9-26. ISBN 978-

80-210-4385-5.

KOZLOVÁ, M. Strana evropských socialistů. In Hloušek, V., Kaniok, P. Evropské politické

strany po východním rozšíření Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 53-74.

ISBN 978-80-210-4385-5.

LEQUESNE, CH., ROVNÁ, L. (ed) Zastoupení evropské pětadvacítky v Evropském

parlamentu. Praha: CEFRES, 2005, 131 s. ISBN 80-86311-16-3.

MANSFELDOVÁ, Z., KROUPA, A. (eds.) Proměny reprezentace zájmů po vstupu do

Evropské unie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008, 274 s. ISBN 978-80-86429-88-5.

58

MAREŠ, M. Evropská politická strana. In Fiala, P. (ed) Politické strany v Evropském

parlamentu. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 9-12. ISBN 80-210-1915-8.

MAREŠ, M. Frakce v Evropském parlamentu. In Fiala, P. (ed) Politické strany v Evropském

parlamentu. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 29-35. ISBN 80-210-1915-8.

MAREŠ, M. Konfederální frakce sjednocené demokratické levice/severské zelené levice. In

Fiala, P. (ed) Politické strany v Evropském parlamentu. Brno: Masarykova univerzita, 1998,

s. 45. ISBN 80-210-1915-8.

MAREŠ, M. Volby do Evropského parlamentu v České republice. In Hokovský, R. Volby do

Evropského parlamentu: Co mohou změnit?. Praha: Evropské hodnoty, 2008, s. 67-80. ISBN

978-80-904158-1-2.

MÁTL, O. Programatika a evropské postoje EKR. In Klub ODS v Evropském parlamentu.

EKR se představuje. 1. vyd. Praha: nakladatelství Jalna, 2009, s. 31-44. ISBN 978-80-86396-

51-4.

POTŮČEK, M. Evropské liberálně-středové strany a jejich frakce v Evropském parlamentu.

In Hloušek, V., Kaniok, P. Evropské politické strany po východním rozšíření Evropské unie.

Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 75-96. ISBN 978-80-210-4385-5.

VOTRUBOVÁ, Z. Zelení. In Hloušek, V., Kaniok, P. Evropské politické strany po

východním rozšíření Evropské unie. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 97-119. ISBN

978-80-210-4385-5.

WITZOVÁ, I. Frakce Zelených v Evropském parlamentu. In Fiala, P. (ed) Politické strany

v Evropském parlamentu, Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 46-50. ISBN 80-210-1915-8.

Elektronický časopis

REIF, K., SCHMITT, H. Nine Second-Order National Elections - A Conceptual Framework

for the Analysis of European Election Results. European Journal of Political Research,

[online]. March 1980, vol. 8, iss 1. [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1475-6765.1980.tb00737.x/abstract.

WILLIS, A. European Conservatives group in disarray over renegade MEP. [online]. c2011,

aktualizováno 14. července 2009 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://euobserver.com/9/28457.

Legislativa

Lisabonská smlouva. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.euroskop.cz/192/sekce/lisabonska-smlouva---ke-stazeni/.

Maastrichtská smlouva.[online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.euroskop.cz/gallery/2/758-smlouva_o_eu_puvodni_verze.pdf.

Smlouva o založení Evropského společenství. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.euroskop.cz/gallery/2/755-smlouva_o_es_amsterodam.pdf.

59

Smlouva z Nice. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.euroskop.cz/gallery/2/760-smlouva_o_eu.pdf.

Zákon č. 62/2003 sb. O volbách do Evropského parlamentu. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25].

Dostupné z:

http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=62%2F2003&number2=&name=&text=.

Internetové odkazy

Activities of the Members of the European Parliament. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25].

Dostupné z:

http://votewatch.eu/cx_meps_statistics.php?top_entry=0&top=euro_parlamentar_procent_pre

zenta&euro_parlamentar_id=519&order_by=valoare_top#519.

ALDE MEPs list. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://www.alde.eu/alde-

group/alde-meps-list-member-european-parliament/.

Analýza činnosti českých poslanců EP v letech 2004-2009. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25].

Dostupné z: http://www.analytickecentrum.cz/cs/o-nas/intelligence-source/archiv/analyza-

cinnosti-ceskych-posla/.

Biography of the President of the European Parliament. [online]. c2010 [cit. 2011-3-25].

Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/president/view/en/the_president/biography.html.

Brief History of the ECR Group. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.ecrgroup.eu/cz/ecrg-and-eu3.asp.

Cohesion rates of EPGs. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://votewatch.eu/cx_european_party_groups.php.

Consolidated versions of the treaty on european union and of the treaty establisheing the

european community. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2006/ce321/ce32120061229en00010331.pdf.

EPP Group Priorities. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.eppgroup.eu/activities/priorities/default2009_en.asp.

European unitel left/Nordic green left European parliamentary group. [online]. c2011 [cit.

2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.guengl.eu/showPage.php?ID=130&LANG=1&GLANG=1.

Evropské konzervativce povede Jan Zahradi.l [online]. c2011, aktualizováno 8. března 2011

[cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://www.ecrgroup.eu/cz/evropske-konzervativce-povede-jan-

zahradil-news-44.html.

Evropský parlament. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://europa.eu/institutions/inst/parliament/index_cs.htm.

Evžen Tošenovský. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.tosenovsky.cz/zivotopis.php.

60

Former Europeans Parliaments Prezidents. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/president/view/en/the_president/former_president.html.

Generální tajemník. [online]. c2011[cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?language=CS&pageRank=

2&id=54.

Group of the Progressive Alliance of Socialists & Democrats in the European Parliament.

[online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/public/mepslist.htm?section=NET&category=ME

PS&request_locale=EN.

Group Structure. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.eppgroup.eu/group/en/default.asp.

GUE/NGL Politické strany. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.guengl.eu/showPage.php?ID=8876&LANG=1&GLANG=1.

Jednací řád evropského parlamentu – článek 15: Volba místopředsedů. [online]. c2011 [cit.

2011-3-25]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-

//EP//TEXT+RULES-EP+20090714+RULE-


Jednací řád evropského parlamentu – článek 183: Zřizování stálých výborů. [online]. c2011

[cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-



Jednací řád evropského parlamentu – článek 185: Vyšetřovací výbory. [online]. c2011 [cit.




Jednací řád evropského parlamentu – článek 188: Povinnosti výborů. [online]. c2011 [cit.




Jednací řád Evropského parlamentu – článek 195: Hlasování ve výboru. [online]. c2011 [cit.




Jednací řád evropského parlamentu – článek 22: Složení předsednictva. [online]. c2011 [cit.




Jednací řád evropského parlamentu – článek 23: Povinnosti předsednictva. [online]. c2011

[cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-



61

Jednací řád evropského parlamentu – článek 27: Konference předsedů výborů. [online].

c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+RULES-

EP+20090714+RULE-027+DOC+XML+V0//CS&language=CS&navigationBar=YES.

Jednací řád evropského parlamentu – článek 28: Konference předsedů delegací. [online].

c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:



Jednací řád Evropského parlamentu – článek 30: Vytváření politických skupin. [online].

c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:



Jednotlivé země. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://europa.eu/about-

eu/countries/index_cs.htm.

Jiří Maštálka. [online]. c2011[cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://www.mastalka.cz/cs/osobni-

profil/.

Key Prioritis. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.alde.eu/documents/key-priorities/.

Libor Rouček. [online]. c2009[cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.liborroucek.cz/?page=cv.

Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropského

společenství – Hlava III. článek 9a Ustanovení o orgánech. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25].

Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/04-cg14.cs07.doc.

Members. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://www.efdgroup.eu/the-

group.html.

Mep locator. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://ecrgroup.eu/mep-locator-

title.asp.

Ministerstvo zahraničních věcí. Evropský parlament. [online]. c2011, aktualizováno 28.

listopadu 2009 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-

eu/evropsky-parlament/1000723/5575/.

Parlamentní výbory 2009-2011. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.evropsky-parlament.cz/view/cs/whoiswho/committees.html.

Parlamentní výbory. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?language=CS&id=53&pag

eRank=7.

Parlamentní výbory. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/committeesList.do?language=CS.

62

Počet poslanců jednotlivých členských států. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/archive/staticDisplay.do?language=CS&id=215.

Politické principy Skupiny Evropských konzervativců a reformistů. [online]. c2011 [cit. 2011-

3-25]. Dostupné z: http://ecrgroup.eu/download/publications/ecr-political-guidelines-cz.pdf

Poslanci podle členského státu a politické skupiny //7. volební období. [online]. c2011 [cit.

2011-3-25]. Dostupné z:


Právní služba. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?language=CS&id=54&pag

eRank=13.

Předseda Evropského parlamentu je v polovině svého období. [online]. c2011 [cit. 2011-3-

25]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-instituce/clanek/predseda-evropskeho-

parlamentu-je-v-polovine-sveho-obdobi-008032.

Sbor kvestorů. [online]. c2011[cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?id=53&pageRank=6&lang

uage=CS.

Seznam poslanců. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/members/public/geoSearch/search.do?country=CZ&language

=CS.

Smlouva o založení Evropského společenství – čl. 197. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25].

Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/755-smlouva_o_es_amsterodam.pdf.

Stanovy skupiny EFD. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.efdgroup.eu/the-group/statutes/193-stanovy-skupiny-evropa-svobody-a-

demokracie.html.

Stranické rodiny. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.stranyavolby.cz/cs/stranicke-rodiny/.

Temporary committee of inquiry into BSE. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/comparl/tempcom/bse/default.htm.

The Greens/European Free Aliance in the European Parliament: History. [online]. c2011 [cit.

2011-3-25]. Dostupné z: http://www.greens-efa.eu/about-us/50-history.html.

The Greens/European Free Aliance in the European Parliament: Who we are. [online]. c2011

[cit. 2011-3-25]. Dostupné z: http://www.greens-efa.eu/about-us/48-who-we-are.html.

Top priotities for Europe - 12 key demands. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/media3/documents/3582_EN_12_key_demands_e

n_revised_from_2010.pdf.

Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 11. -


http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep11?xjazyk=CZ.

63

Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. –


http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep11?xjazyk=CZ.

VoteWatch. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://votewatch.eu/index.php?vers=1.

Výbory a delegace EP. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.euroskop.cz/94/sekce/vybory-a-delegace-ep/.

Výbory. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/members/expert/committees.do?language=CS.

Výsledky evropských voleb v roce 2009. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/parliament/archive/elections2009/cs/index_cs.html.

Výsledky voleb do EP 2009 v České republice. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.euroskop.cz/332/12383/clanek/vysledky-voleb-do-ep-2009-v-ceske-republice/.

ZÁVĚŠICKÝ JAN. Rozhoduj o Evropě: Model Evropské unie. [online]. c2011 [cit. 2011-3-

25]. Dostupné z:

http://www.rozhodujoevrope.cz/tl_files/kpes/upload/podklady/podklady/Prezentace_pripravn

e-setkani.pdf.

Jiné zdroje

101 Otázek o Evropské unii. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2010. 59 s.

BLÁHOVÁ, M. Politické skupiny v Evropském parlamentu, Praha: Parlamentní institut,

2006. 38 s.

Evropský parlament. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. 59 s.

Evropský parlament: Poslanci zvolení v České republice: 6. volební období 2004-2009, stav

k prosinci 2004. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2004. 48 s.

Evropský parlament: Poslanci zvolení v České republice: 7. volební období 2009-2014, stav

k prosinci 2009. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2009. 50 s.

Po stopách Evropské unie. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2010. 64 s.

Tváře Evropského parlamentu 2009-2011. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie,

2010. 23 s.

VLASÁK, O. Zpráva o činnosti poslance Evropského parlamentu a předsedy Svazu měst a

obcí ČR, Praha. 2010, 37 s.

64

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ALDE – Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu

ČR – Česká republika

ČSSD – Česká strana sociálně demokratická

ECR i EKR – Evropská konzervativní a reformní skupina

EFD – Evropa Svobody a Demokracie

EHP – Evropský hospodářský prostor

EHS – Evropské hospodářské společenství

EP – Evropský parlament

EPP – Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů)

EPP-ED – Skupina Evropské lidové strany (křesťanských demokratů) a Evropských

demokratů

ES – Evropská společenství

ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli

EU – Evropská unie

EUL/NGL – Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice

EURATOM – Evropské společenství pro atomovou energii

GREENS/EFA – Skupina Zelených / Evropská svobodná aliance

GUE/NGL – Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice

IND/DEM – Skupina Nezávislých/Demokracie

KDU-ČSL – Křesťanská a demokratická unie – Čs. Strana lidová

KSČM – Komunistická strana Čech a Moravy

NA i NI – Nezařazení

ODS – Občanská demokratická strana

PES – Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu

SZ – Strana Zelených

UEN – Skupina Unie pro Evropu národů

65

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tabulka č. 1 - Generální ředitelství Sekretariátů Evropského parlamentu

Tabulka č. 2 - Zvláštní výbory

Tabulka č. 3 - Politické frakce v Evropském parlamentu

Tabulka č. 4 - Zastoupení českých politických stran v Evropském parlamentu ve

volebním období 2009-2014

Tabulka č. 5 - Preferenční hlasy u poslanců zvolených v roce 2004 i 2009

Tabulka č. 6 - Činnost českých politiků v Evropském parlamentu k 7. červenci 2011

Graf č. 1 - Rozdělení Evropského parlamentu v % podle politických skupin

66

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 - Stálé výbory a podvýbory

Příloha č. 2 - Počet předsedů výborů a podvýborů podle politických skupin

Příloha č. 3 - Seznam členských států Evropské unie

Příloha č. 4 - Čeští europoslanci v letech 2004 – 2009


67

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 - Stálé výbory a podvýbory

Stálé výbory a podvýbory

Zkratka Název Předseda/

předsedkyně

Politická

skupina

předsedy

(země)

České zastoupení

AFET Výbor pro

zahraniční věci Gabriele

ALBERTINI EPP (IT)

člen: Libor ROUČEK (S&D),

náhradníci: Miroslav OUZKÝ (ECR),

Jaromír KOHLÍČEK (GUE/NGL)

DROI Podvýbor pro

lidská práva Heidi

HAUTALA GREENS/EFA

(FI) náhradník: Jan ZAHRADIL (ECR)

SEDE

Podvýbor pro

bezpečnost

a ochranu

Arnaud

DANJEAN EPP (FR)

náhradníci: Miroslav OUZKÝ (ECR),

Zuzana ROITHOVÁ (EPP), Libor

ROUČEK (S&D)

DEVE Výbor pro rozvoj Eva JOLY GREENS/EFA

(FR) náhradník: Jan ZAHRADIL (ECR)

INTA

Výbor pro

mezinárodní

obchod

Vital

MOREIRA S&D (PT)

člen: Jan ZAHRADIL (ECR),

náhradníci: Miloslav RANSDORF

(GUE/NGL), Libor ROUČEK (S&D)

BUDG Rozpočtový výbor Alain

LAMASSOURE EPP (FR)

členové: Jiří HAVEL (S&D), Vladimír

REMEK (GUE/NGL), náhradník: Hynek

FAJMON (ECR)

CONT

Výbor pro

rozpočtovou

kontrolu

Luigi de

MAGISTRIS ALDE (IT)

členka: Andrea ČEŠKOVÁ (ECR),

náhradnice: Zuzana BRZOBOHATÁ

(S&D)

ECON Hospodářský

a měnový výbor

Sharon

BOWLES ALDE (UK) člen: Ivo STREJČEK (ECR)

EMPL

Výbor pro

zaměstnanost

a sociální věci

Pervenche

BERÉS S&D (FR)

členové: Milan CABRNOCH (ECR),

Richard FALBR (S&D)

ENVI

Výbor pro ţivotní

prostředí, veřejné

zdraví a

bezpečnost

potravin

Jo LEINEN S&D (DE)

členové: Milan CABRNOCH (ECR),

Miroslav OUZKÝ (ECR), Pavel POC

(S&D), náhradník: Jiří MAŠTÁLKA

(GUE/NGL)

68

INTRE

Výbor pro

průmysl, výzkum

a energetiku

Herbert REUL EPP (DE)

místopředseda: Evţen TOŠENOVSKÝ

(ECR), členové: Jan BŘEZINA (EPP),

Miloslav RANSDORF (GUE/NGL),

náhradníci: Jiří HAVEL (S&D),

Vladimír REMEK (GUE/NGL)

IMCO

Výbor pro vnitřní

trh a ochranu

spotřebitelů

Malcolm

HARBOUR ECR (UK)

členové: Edvard KOŢUŠNÍK (ECR),

Zuzana ROITHOVÁ (EPP), náhradnice:

Olga SEHNALOVÁ (S&D)

TRAN Výbor pro dopravu

a cestovní ruch

Brian

SIMPSON S&D (UK)

členové: Jaromír KOHLÍČEK

(GUE/NGL), Olga SEHNALOVÁ

(S&D), náhradníci: Jan BŘEZINA

(EPP), Richard FALBR (S&D)

REGI Výbor pro

regionální rozvoj

Danuta Maria

HÜBNER EPP (PL)

členové: Zuzana BRZOBOHATÁ

(S&D), Oldřich VLASÁK (ECR),

náhradníci: Jan BŘEZINA (EPP),

Richard FALBR (S&D)

AGRI

Výbor pro

zemědělství

a rozvoj

Paolo DE

CASTRO S&D (IT)

členové: Robert DUŠEK (S&D), Hynek

FAJMON (ECR), náhradník: Ivo

STREJČEK (ECR)

PECH Výbor pro rybolov Carmen

FRAGA

ESTÉVEZ

EPP (ES) členové: Robert DUŠEK (S&D), Hynek

FAJMON (ECR)

CULT Výbor pro kulturu

a vzdělání Doris PACK EPP (DE) náhradnice: Olga SEHNALOVÁ (S&D)

JURI Výbor pro právní

věci

Klaus-Heiner

LEHNE EPP (DE)

náhradníci: Edvard KOŢUŠNÍK (ECR),

Jiří MAŠTÁLKA (GUE/NGL)

LIBE

Výbor pro

občanské svobody,

spravedlnost

a vnitřní věci

Juan Fernando

LÓPEZ

AGUILAR

S&D (ES) náhradníci: Robert DUŠEK (S&D),

Zuzana ROITHOVÁ (EPP)

AFCO Výbor pro ústavní

záleţitosti Carlo CASINI EPP (IT) náhradnice: Andrea ČEŠKOVÁ (ECR)

FEMM

Výbor pro práva

ţen a rovnost

pohlaví

Eva-Britt

SVENSSON

GUE/NGL

(SE)

členka: Andrea ČEŠKOVÁ (ECR),

náhradnice: Zuzana ROITHOVÁ (EPP)

PETI Petiční výbor Erminia

MAZZONI EPP (IT) náhradnice: Andrea ČEŠKOVÁ (ECR)

Zdroj: Evropský parlament. Parlamentní výbory. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné

z: http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/committeesList.do?language=CS.

69

Příloha č. 2 - Počet předsedů výborů a podvýborů podle politických skupin

Počet předsedů výborů a podvýborů podvýborů podle politických skupin

Zkratka Název Počet předsedů

ALDE Aliance liberálů a demokratů

pro Evropu 2

ECR Evropská konzervativní a

reformní skupina 1

EFD Evropská konzervativní a

reformní skupina 0

EPP Skupina Evropské lidové strany 10

GREENS/EFA Skupina Zelených/Evropské

svobodné aliance 2

GUE/NGL

Skupina konfederace Evropské

sjednocené levice a Severské

zelené levice

1

S&D

Skupina progresivní aliance

socialistů a demokratů v

Evropském parlamentu

6

Zdroj: Evropský parlament. Výbory. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/members/expert/committees.do?language=CS.

70

Příloha č. 3 – Seznam členských států Evropské unie

Seznam členských států Evropské unie

Název země Zkratka Rok přistoupení

Belgie BE zakládající člen

Bulharsko BG 2007

Česká republika CZ 2004

Dánsko DK 1973

Estonsko EE 2004

Finsko FI 1995

Francie FR zakládající člen

Irsko IE 1973

Itálie IT zakládající člen

Kypr CY 2004

Litva LV 2004

Lotyšsko LT 2004

Lucembursko LU zakládající člen

Maďarsko HU 2004

Malta MT 2004

Německo DE zakládající člen

Nizozemsko NL zakládající člen

Polsko PL 2004

Portugalsko PT 1986

Rakousko AT 1995

Rumunsko RO 2007

Řecko EL 1981

Slovensko SK 2004

Slovinsko SI 2004

Španělsko ES 1986

Švédsko SE 1995

Velká Británie UK 1973

Zdroj: Portál Evropské unie. Jednotlivé země. [online]. c2011 [cit. 2011-3-25]. Dostupné z:

http://europa.eu/about-eu/countries/index_cs.htm.

71

Příloha č. 4 – Čeští europoslanci v letech 2004 – 2009

Čeští europoslanci v letech 2004 – 2009

Jméno Strana Frakce Povolání

Bobošíková Jana, Ing. Nezávislá NA novinářka

Březina Jan, Ing. KDU-ČSL EPP-ED politik

Cabrnoch Milan, MUDr. ODS EPP-ED lékař

Duchoň Petr, RNDr. ODS EPP-ED fyzik

Fajmon Hynek, Mgr. ODS EPP-ED politik

Falbr Richard, JUDr. ČSSD PES právník

Flasarová Věra, RSDr. Ing. KSČM EUL/NGL instruktorka

Hybášková Jana, PhDr. SNK ED EPP-ED diplomat

Kohlíček Jaromír, Ing., CSc. KSČM EUL/NGL sklářský odborník

Maštálka Jiří, MUDr. KSČM EUL/NGL kardiolog

Ouzký Miroslav, MUDr. ODS EPP-ED lékař

Ransdorf Miloslav, PhDr., CSc. KSČM EUL/NGL pedagog

Remek Vladimír, Ing. Nezávislý EUL/NGL stíhací pilot, kosmonaut

Roithová Zuzana, MUDr., MBA KDU-ČSL EPP-ED lékařka, manaţerka

Rouček Libor, Dr. ČSSD PES politolog

Strejček Ivo, PaedDr. ODS EPP-ED překladatel, pedagog

Stroţ Daniel KSČM EUL/NGL spisovatel

Škottová Nina, Doc. RNDr., CSc. ODS EPP-ED farmakoloţka

Vlasák Oldřich, Ing. ODS EPP-ED politik

Zahradil Jan, Ing. ODS EPP-ED politik

Zatloukal Tomáš, Mgr. SNK ED EPP-ED pedagog

Zieleniec Josef, Doc. Ing., CSc. SNK ED EPP-ED politik

Zvěřina Jaroslav, Doc. MUDr., CSc. ODS EPP-ED lékař

Ţelezný Vladimír, PhDr. Nezávislý IND/DEM novinář, manaţer


stav k prosinci 2004. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2004. 48 s.

72


Čeští europoslanci v letech 2009 - 2014

Jméno Strana Frakce Povolání

Brzobohatá Zuzana ČSSD S&D inţenýrka v oblasti

informačních technologií

Březina Jan KDU-ČSL EPP politik

Cabrnoch Milan ODS ECR lékař

Češková Andrea ODS ECR advokátka

Dušek Robert ČSSD S&D politik

Fajmon Hynek ODS ECR politik

Falbr Richard ČSSD S&D právník

Havel Jiří ČSSD S&D ekonom

Kohlíček Jaromír KSČM GUE-NGL sklářský odborník

Koţušník Edvard ODS ECR politik

Maštálka Jiří KSČM GUE-NGL lékař, kardiolog

Ouzký Miroslav ODS ECR lékař

Poc Pavel ČSSD S&D biolog

Ransdorf Miloslav KSČM GUE-NGL pedagog

Remek Vladimír KSČM GUE-NGL stíhací pilot, kosmonaut

Roithová Zuzana KDU-ČSL EPP lékařka

Rouček Libor ČSSD S&D politolog

Sehnalová Olga ČSSD S&D lékařka

Strejček Ivo ODS ECR překladatel, pedagog

Tošenovský Evţen ODS ECR matematik - analytik

Vlasák Oldřich ODS ECR politik

Zahradil Jan ODS ECR politik


stav k prosinci 2009. Praha: Informační kancelář Evropského parlamentu, 2009. 50 s.

SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ

Documents

Transcript of SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ