Monumentalita mohyl v době bronzové: odraz rodiny, nobility, genderu nebo kulturní...

23

Monumentalita mohyl v době bronzové: odraz rodiny, nobil it y, genderu

nebo kulturní příslušnosti

Petr Krištuf – Ondřej Švejcar – Radka Praumová

Abstrakt: Článek se zabývá významem velikosti mohyl doby bronzové. Hlavní otázkou je, zda veli-kost mohyl odráží velikost rodiny, nobilitu, gende-rové kategorie nebo kulturní příslušnost zemřelého. Byla zjištěna souvislost velikosti mohyl s počtem pohřbených jedinců. Domníváme se, že ke zvětšo-vání mohyl docházelo v důsledku přidávání nových pohřbů a velké mohyly tak patří rodinám s dlou-hou kontinuitou. Dále se ukazuje, že velikost mohyl je závislá na kulturní příslušnosti. Mohyly střední doby bronzové jsou v průměru výrazně větší než mohyly mladobronzové. Tento rozdíl se projevuje i v mohylách s jedním pohřbem. To ukazuje, že kul-turní zvyklosti se postupem času měnily. Ve střední době bronzové byly zakládány větší mohyly něž v následujících obdobích. Souvislost velikosti mohyl s nobilitou nebo genderovými kategoriemi se naopak nepodařilo prokázat. Klíčová slova: mohyla – monumentalita – doba bronzová – rodina – nobilita – gender

1 Úvod

Velikost mohyl vnímali archeologové, ale i jejich amatérští předchůdci, již od počátku zájmu o tento typ památek. Svědčí o tom například skutečnost, že mnoho amatérských badatelů 19. a 20. století si na pohřebištích vybíralo k výzkumu výraznější mohyly. Tito badatelé byli pravděpodobně vedeni představou, že velké mohyly ukrývají zajímavější nálezy či bohatší pohřby. Samozřejmě se i mezi badateli 19. a počátku 20. století objevily výjimky. Za všechny jmenujme například západočeského prů-kopníka moderní terénní archeologie F. X. France. Ten se při výzkumu mnoha západočeských mohy-lových pohřebišť nesoustředil pouze na výrazné (velké) mohyly, ale v jeho díle najdeme popsány prozkoumané mohyly o průměru do 5 m a výšce 20 cm. Díky těmto badatelům se záhy ukázalo, že velké mohyly nemusí vždy obsahovat bohaté pohřby,

a že naopak i malé náspy mohou ukrývat ojedinělé kolekce artefaktů. A právě velikostí mohyl a jejím účelem bychom se chtěli zabývat v tomto článku.

1.1 Monumentalita mohyl

Základní formální vlastností mohyly je její veli-kost. Velikostí rozumíme objem mohylového pláště. Tvar mohyl je v dnešní době v Čechách dosti uni-formní. Jedná se většinou v podstatě o kulové úseče. V mnoha případech je tento tvar narušen vkopem vedeným na střed mohyly amatérskými výkopci v 19. a 20. století. To ale neznamená, že původní tvar mohyl musel být nutně stejný, jak ho známe dnes. Mohyly, stejně jako všechny artefakty, podléhají mnoha transformacím, které mají vliv mimo jiné i na jejich formální vlastnosti. Konec konců z pro-storu Evropy známe mohyly různých tvarů a kon-strukcí, i když ve většině případů pravděpodobně převládaly mohyly založené na kruhovém půdorysu. Ať už byl tvar mohylového náspu původně jakýko-liv, dá se předpokládat, že velikost mohyly v sou-časné transformované podobě reprezentuje velikost původního pravěkého pohřebního monumentu.

Při průzkumu jakéhokoliv pravěkého pohřebi-ště je na první pohled patrné, že se skládá z mohyl různých velikostí. Domníváme se, že to nemůže být náhoda a velikost mohyl odráží nějaké struktury v pravěké společnosti. V minulosti bylo vysloveno několik hypotéz o tom, co by mohla velikost mohyl odrážet.

Často je velikost mohyl spojována se společenskou významností pohřbeného jedince. Uvažuje se o jed-noduchém vztahu, že výjimečným jedincům byly budovány velké (nákladné) mohyly. Tato hypotéza je založena především na existenci velkých tzv. kní-žecích mohyl v pozdní době halštatské. S podob-nými velkými „knížecími“ mohylami se setkáváme i v jiných kulturních prostředích, jako například v mladší době bronzové v oblasti Karpatské kotliny

02 Kristuf - Svejcar - Praumova.indd 23 6.2.2014 10:30:27

24

M o nu m e nt a l i t a m o hy l v d o b ě b ro n z ové: o d r a z ro d iny, n o b i l i t y, g e n d e r u , n e b o k u l t u r ní p ř ís lušn os t i

Pe t r K r iš t u f – O n d řej Švej c a r – R a d k a Pr au m ov á

apod. Otázkou je, zda podobný model lze apliko-vat i na ostatní období pravěku, například střední a mladší dobu bronzovou v Čechách.

Je otázkou, zda může velikost mohyl odrá-žet i jiné společenské kategorie, než je například nobilita. Většina pravěkých společností odlišovala v pohřebním ritu genderové kategorie. U některých kultur je toto oddělení velmi striktní. Rozdíly mezi pohřby mužů a žen lze spatřovat v jejich orientaci či složení pohřební výbavy. Velikost mohyl by mohla být další rovinou, ve které populace doby bronzové odlišovaly genderové kategorie. V některých oblas-tech Evropy navíc byly pozorovány určité rozdíly mezi velikostí mohyl mužů a žen.

Velikost mohyl by v pravěku mohla souviset i s velikostí (resp. životností) rodin. Vycházíme z předpokladu, že mohyly byly pohřebními místy určité skupiny v rámci rodinného mohylového pohřebiště. Podle tohoto modelu byli do původní mohyly v průběhu času pohřbíváni další jedinci, přičemž byla mohyla upravována. Je velmi pravdě-podobné, že tento proces vedl k postupnému zvět-šování mohyly. Její současná velikost by tak odrá-žela délku pohřbívání, tedy životnost rodiny.

Nemůžeme opomenout skutečnost, že velikost mohyl mohla být určitou kulturní normou, tedy že v určitém období bylo zvykem či módou budo-vat mohyly velké, zatímco v jiném období naopak mohyly malé. Současný stav, tedy mohylové pohře-biště obsahující mohyly různých velikostí, je pak důsledkem dlouhotrvajícího polykulturního pohřbí-vání. Během času se totiž mohly na jednom pohřebi-šti normy i několikrát změnit. Velikost mohyl by tak odrážela kulturní příslušnost pohřbených.

Uvedli jsme čtyři faktory, které by podle nás mohly ovlivňovat velikost mohyl v době bronzové v Čechách. Tento počet jistě není kompletní a uve-dené hypotézy nepostihují všechny aspekty složi-tého mechanismu pravěké společnosti. Tyto čtyři faktory působící na velikost pravěkých mohyl byly vybrány z toho důvodu, že hypotézy o jejich vlivu na rozdíly ve velikosti mohyl, lze alespoň částečně testovat na dostupných archeologických datech.

2 Pramenná základna a metody

2.1 pramenná základna

Do současnosti byly v Čechách prozkoumány bez-pochyby tisíce mohyl z různých období pravěku a raného středověku, kdy pro některé kultury se

artefakty nalezené v jednotlivých mohylách staly základem pro jejich vnitřní periodizaci (např. Beneš 1959). Naprostá většina mohyl byla ovšem prozkou-mána již v počátcích zájmu archeologů o tento typ památek, zatímco v posledních desetiletích pak bylo terénním výzkumem prozkoumáno jen malé množství mohyl. Současný trend naší i evropské archeologie pak preferuje především nedestruk-tivní výzkumy archeologických lokalit (nepočí-táme-li výzkumy ohrožených lokalit). V souvislosti s tím je možné zaznamenat i pokles zájmu badatelů o mohylová pohřebiště, u nichž jsou možnosti jejich zkoumání pomocí nedestruktivních metod velmi omezené. Výsledkem je pak velké množství archeo-logických pramenů o pohřbívání pod mohylami v jednotlivých obdobích, které ovšem v naprosté většině pochází z doby před více než 50 lety. Kva-lita těchto dat je pak velmi různorodá. U některých lokalit máme k dispozici jednotlivé nálezové celky i s jejich dokumentací. Na druhé straně u jiných naopak máme předměty lokalizované pouze na celé mohyly a někdy pouze na celá pohřebiště. Obdobná situace se týká i znalosti prostorového uspořádání mohyl na jednotlivých lokalitách. U některých loka-lit máme k dispozici jejich přesné plány, u jiných pak jen orientační plány či terénní náčrty. K některým lokalitám pak plány neexistují nebo není možné zto-tožnit jednotlivé mohyly z plánu s artefakty, které z nich pocházejí. Je pochopitelné, že možnosti vyu-žití dat ze starších archeologických výzkumů jsou pak odlišné právě podle kvality těchto dat.

Západní Čechy jsou příkladem regionu, pro jehož krajinu jsou dochovaná mohylová pohřebi-ště charakteristickým jevem. A rovněž zde se na ně soustřeďovala pozornost badatelů již od počátků archeologie. Ústřední postavou, se kterou je možné spojit výzkumy mohylových pohřebišť v západních Čechách, je bezpochyby František Xaver Franc (1838–1910). Tento badatel prozkoumal velké množ-ství mohylových pohřebišť a jeho výzkumy na svoji dobu vynikaly především precizní dokumen-tací. V této dokumentaci byly zaznamenávány jak detailní informace o každé prozkoumané mohyle a v ní uložených pohřbech, tak i přesná poloha každé mohyly na celkovém plánu lokality. Právě díky precizní dokumentaci a její publikaci (Šaldová ed. 1988) je možné i tyto výzkumy, které byly prove-deny před více než sto lety, použít i dnes pro řešení otázek současné archeologie.

Dalším z badatelů, který působil v západních Čechách a jehož výzkumy mohylových pohřebišť


25

A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch 5 / 2 0 13

Pl z e ň 2 0 13 , s . 2 3 – 3 5

jsou velmi dobře použitelné i dnes byl Josef Szom-bathy (1853–1943). V západních Čechách působili i další badatelé, kteří zkoumali mohylová pohře-biště (např. Václav Čtrnáct, Fridolín Macháček či Josef Smolík), ale především výzkumy dvou výše zmíněných badatelů byly využity jako zdroj dat pro tuto práci.

Jako pramenná základna byla použita data z celkem 13 západočeských mohylových pohřebišť (tab. 1). Na těchto lokalitách bylo prozkoumáno 353 mohyl, ve kterých bylo identifikováno celkem 361 pohřbů. Z nich 247 náleželo střední době bron-zové, 67 mladší době bronzové a 47 období halštat--latén. Naprostá většina z nich pak byla prozkou-mána ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století.

2.2 Použité metody

Výše popsaná data byla evidována v relační data-bázi, která obsahovala informace o jednotlivých lokalitách, na nich přítomných mohylách, v nich uložených pohřbech a u těchto pohřbů přítomných artefaktech. Tato databáze se pak stala základním vstupem další analýzy formálních vlastností mohyl a v nich uložených pohřbů.

Pro syntézu hrobové výbavy u pohřbů střední a mladší doby bronzové byla použita analýza hlav-ních komponent (PCA). Tato metoda náleží do sku-piny vícerozměrných metod z rodiny faktorové analýzy a s její pomocí je možné analyzovat velké množství dat, ve kterých je zároveň možné vyhledat i ty struktury, které mohou být významné, ale které zároveň mohou uniknout pozornosti při „tradiční“ induktivní syntéze struktur. Úspěšné aplikování této metody u nás i v zahraničí ukazuje, že výsledky,

kterých je možné s její pomocí dosáhnout, mohou být velmi významné (např. Neustupný 2007). Jako vstupní data byly použity jednotlivé pohřby střední a mladší doby bronzové a jejich inventář. U jednot-livých typů artefaktů byla jejich přítomnost u kon-krétních pohřbů značena 1 (přítomnost) a 0 (nepří-tomnost). Do výpočtu byly navíc zařazeny pouze ty typy artefaktů, jejichž četnost v souboru dosa-hovala alespoň minimální hodnoty 5 % z celkového rozsahu souboru. Vyřazeny byly rovněž ty objekty (hroby), v jejichž inventáři nebyl zastoupen žádný artefakt s četností vyšší než požadovaných 5 %.

Po odstranění deskriptorů, které nedosahovaly minimální 5 % hranice, a následném odstranění objektů, v jejichž inventáři nebyly zastoupeny arte-fakty s minimální požadovanou četností, tvořilo vstupní soubor celkem 175 pohřbů ze střední doby bronzové. Pro pohřby střední doby bronzové bylo sledováno 12 deskriptorů. Realizace analýzy hlav-ních komponent probíhala v prostředí programu Statistica 6.0.

U jednotlivých mohyl, u kterých byly známy jejich rozměry před provedením archeologického výzkumu, byl dále vypočítán objem jejich pláště. Tento objem byl vypočítán pomocí vzorce pro výpočet objemu kulové úseče (V = pv/6 (3p2 + v2)). Oprávněnost použití tohoto vzorce vychází z před-pokladu uniformity tvaru neporušeného mohy-lového náspu. Pokud tento předpoklad platí, pak vypočítané hodnoty sice nepředstavují skutečné hodnoty objemu jednotlivých mohyl, ale je možné předpokládat, že jejich vzájemné poměry zůstávají stejné jako při hodnotách skutečných, které by byly získány např. z měření totální stanicí (srov. Krištuf 2010; Přibyl 2010).

Katastr Poloha Mohylník Počet Výzkum Datum výzkumu

Šťáhlavy les Hájek M01 54 F. X. Franc 1878–84

Žákava Sváreč M02 52 F. X. Franc 1879

Kaliště Rudický les M03 31 J. Szombathy 1903, 1905, 1907

Kaliště Teplý les, Blahovka M04 20 J. Szombathy 1907–1909

Vejprnice Nová Hospoda M05 49 Plzeňské muzeum, J. Kabát 1923, 1947–8

Milínov Javor M06 20 F. X. Franc 1878–83

Sedlec Hůrka M07 15 F. X. Franc 1883

Dýšina

les Kokotsko

M08

23

J. Smolík, F. Křikava 70. léta 19. stol.

F. X. Franc po r. 1893

A. Rybová, V. Šaldová 1956–57

Nezdice Velký les, Křížkovice M09 15 J. Szombathy 1895, 1902

Nezdice Loupensko M10 11 J. Szombathy 1897

Tab. 1: Soupis lokalit a počty mohyl použitých v této práci


26



Prostorové vlastnosti byly u sledovaného sou-boru mohylových pohřebišť zpracovány v pro-středí geografických informačních systémů (GIS), konkrétně v prostředí programu ESRI ArcMap 10. Vstupní data zde představovaly georeferencované plány jednotlivých lokalit, které byly doplněny o vlastní terénní měření totální stanicí či GPS. Geo-grafických informačních systémů bylo dále vyu-žito i pro vizualizaci vlastních výsledků analýzy

hlavních komponent, resp. tzv. fakto-vého prostoru. V prostředí programu ArcMap je možné zobrazit faktorová skóre jednotlivých objektů jako sou-řadnice X a Y souřadnicového systému a takto proti sobě graficky zobrazit jakékoliv 2 z extrahovaných faktorů. Takto lze názorně zobrazit vzájemné vztahy mezi těmito faktory a artefakty, které tyto struktury tvoří a zároveň je možné tyto struktury kombinovat i s dalšími informacemi o jednotlivých objektech.

3 Velikost mohyl jako odraz velikosti rodiny

Již v minulosti byla zveřejněna hypo-téza, že velikost mohyl by mohla sou-viset s velikostí rodiny, která v této mohyle a jejím okolí pohřbívala (Krištuf 2009). Velikost rodiny je zde vnímána však spíše jako její schopnost reprodukce, resp. přirozeně se obno-vovat. Předpokládáme totiž, že rodiny s větší schopností dlouhodobé repro-dukce zanechávají v archeologických pramenech větší množství pohřbených jedinců. Tím pádem velká (početná) rodinná pohřebiště neodrážejí veli-kost rodiny v konkrétní okamžik její existence, ale jsou důsledkem kumula-tivních procesů souvisejících s různou životností jednotlivých rodin (k tomu Neustupný 2007 ). Tento model vychází z předpokladu, že mohyly jsou v pod-statě rodinnými hrobkami, do kte-rých byli postupně přidáváni zemřelí. V rámci rodiny však existovaly situace, kdy nebyl zemřelý jedinec přidán do již existující mohyly, ale byla mu vybudována mohyla nová v blízkosti

ostatních rodinných mohyl. Dá se předpokládat, že archeologicky pozorovatelným důsledkem tako-véhoto chování je navyšování počtu mohyl v jed-notlivých skupinách a zároveň zvětšování mohyl přidáváním nových pohřbů. Předpokládáme totiž, že přidáním nového pohřbu do již existující mohyly došlo ke změně v její konstrukci. Mohyla byla upravena pro nový pohřeb a s největší pravdě-podobností došlo ke zvětšení objemu mohylového

Obr. 1: Závislost objemu středobronzových (moh) a mladobronzových (mil) mohyl

na počtu identifikovaných pohřbů

Obr. 2: Vztah počtu artefaktů u pohřbů střední doby bronzové a velikostí mohylového

pláště


27


Pl z e ň 2 0 13 , s . 2 3 – 3 5

pláště. A právě vztahem velikosti mohyl a počtem pohřbených jedinců se budeme zabývat.

Hypotézu jsme se rozhodli testovat na souboru středobronzových mohyl. V souboru 238 zkoumaných mohyl ze západních Čech evidujeme 69 mohyl, ve kterých byl objeven pouze jeden pohřeb. Dva pohřby byly objeveny v 32 mohylách, 3 nebo 4 v 21 mohylách a 5 a více ve 4 mohylách. Nejvyšší evi-dovaný počet pohřbů v jedné mohyle je 7. Objemy mohylových plášťů tohoto souboru mohyl se pohybují od 1,96 m3 do 434 m3.

Rozdělíme-li tento soubor středo-bronzových mohyl do skupin právě podle počtu pohřbů, můžeme sledovat rozdíl ve velikosti mohyl v jednotli-vých skupinách. Porovnáme-li střední hodnoty objemů mohyl každé sku-piny mezi sebou, zjistíme, že s přibývajícím počtem pohřbů roste i tato střední hodnota (obr. 1). To ukazuje, že s rostoucím počtem pohřbů skutečně roste objem mohyl. Jedná se ovšem o trend v datech. Nemůžeme tvrdit, že neexistují velké mohyly s jed-ním pohřbem. Těch je totiž v souboru poměrně dost (obr. 1). Zároveň je ale nutno upozornit na skuteč-nost, že při výzkumech, z jejichž dokumentace vycházíme, nemusely být odhaleny všechny pohřby. To samozřejmě platí jak pro velké, tak pro malé mohyly, ale u mohyl velkých je pravděpodobnost daleko větší.

I přesto, že musíme počítat s určitými problémy, můžeme tvrdit, že se nám podařilo odhalit v datech strukturu, a sice, že s rostoucím počtem pohřbů roste i objem mohyl střední doby bronzové.

4 Velikost mohyl jako odraz nobility

Při sledování vztahu různých aspektů pohřebního ritu k pravěkým společenským jednotkám je nej-prve třeba tyto společenské jednotky definovat. V případě nobility, jejíž vztah k velikosti mohyl je předmětem této kapitoly, vyvstává otázka, jak iden-tifikovat pohřby, které mohou patřit příslušníkům nobility. Zda se může jednat o pohřby, které obsa-hují bohatý inventář, jehož množství nebo složení se liší od většiny pohřbů, nebo zda se jedná o pohřby, jejichž inventář je v kontextu dané kultury a regionu

výjimečný. A dále, zda jsou tyto pohřby vázány na velikost mohyly, ve které se nachází.

Otázka odrazu společenského postavení v pohřebním ritu a identifikování pohřbů elity či nobility se objevuje již od počátku zkoumání mohy-lových pohřebišť. Pozornost byla často přednostně soustřeďována na mohyly větších rozměrů, ve kte-rých byla očekávána „hojná kořist“, která měla být přítomna právě u pohřbů členů výše společensky postavených jednotek (např. Píč 1892, 492). Právě množství a složení pohřební výbavy bývá nejčas-tějším kritériem pro identifikování pohřbů jedinců, kteří měli vyšší společenský status. Tito jedinci měli mít v pohřební výbavě zastoupeny předměty, jejichž materiál, provedení a počet nebyly v kontextu dané kultury zcela běžné (např. kovové předměty, zbraně, bohatě zdobené předměty). Mezi pohřby této skupiny se pak mohou vyskytovat i takové, které jsou složením pohřební výbavy výjimečné i mezi bohatými pohřby. V případě střední a mladší doby bronzové se může jednat o pohřby s bronzo-vými předměty, zbraněmi, ozdobami a zlatými či importovanými předměty.

Společně s pohřební výbavou vystupuje při identifikaci elitních pohřbů i vlastní konstrukce hrobu a její proporce. Již od starší doby bronzové se můžeme setkat s mohylami velkých rozměrů, jež obsahovaly pohřby, které bývají označovány jako „knížecí“. Jmenovat je možno mohyly v Leu-bingenu či Helmsdorfu, které náleží mladšímu

Obr. 3: Vztah počtu kovových a jantarových artefaktů u pohřbů střední doby bronzové

a velikostí mohylového pláště


28



období únětické kultury (Höfer 1906 ). Předpo-klad spojení velikosti mohyl s pohřební výbavou a společenským postavením pohřbeného jedince se pak objevuje i v dalších obdobích pravěku. Jmenovat lze například velké „knížecí“ mohyly z doby halštatské (např. Hochdorf, Hochmichele apod.), které kromě svých rozměrů vynikaly i slo-žením pohřební výbavy. Z našeho prostředí se pak může jednat o pohřby s vozy či jejich součástmi z prostředí bylanské kultury (Koutecký 1968), nebo mohyly z Hradiště u Písku s etruskými importy (Píč 1903, 151).

Otázka vztahu mezi pohřební výbavou a veli-kostí mohylového pláště pro možnosti identifikování mohyl společensky výše postavených jedinců byla sledována na souboru 165 mohyl střední doby bron-zové a 42 mohyl mladší doby bronzové, u kterých byly známy jejich rozměry potřebné pro výpočet objemu mohylového pláště a zároveň byly u těchto mohyl informace o pohřbech v nich uložených. Bylo testováno, zda existuje závislost mezi velikostí mohylového pláště a inventářem pohřbů v něm uložených. Respektive, zda je možné tvrdit, že se pohřby, které je možno považovat za elitní, nachází v mohylách větších rozměrů. Sledovanými parame-try byly v tomto případě celkový počet artefaktů, počet kovových a jantarových artefaktů a počet zlatých a jantarových artefaktů. Tyto parametry byly sledovány u všech pohřbů bez ohledu na jejich počet v jedné mohyle. Zároveň byly tyto parametry sledovány i u mohyl, ve kterých byl identifikován

pouze jeden pohřeb, a to z toho důvodu, aby nedo-cházelo k ovlivnění velikosti mohylového pláště při přidávání dalších pohřbů.

V souboru mohyl střední doby bronzové se velikost mohylového pláště pohybuje od 7,5 m3 do 259 m3. V souboru mohyl s jedním identifikova-ným pohřbem pak od 7,5 m3 do 235,8 m3 (k metodě výpočtu objemu mohylového pláště srov. kap. 2.2). V souboru mohyl mladší doby bronzové se velikost mohylového pláště pohybuje od 2,1 m3 do 117,2 m3. U mohyl s jedním identifikovaným pohřbem pak od 2,1 m3 do 83,1 m3.

U skupiny všech pohřbů bez ohledu na jejich počet v mohylách je patrné, že není možné pozoro-vat přímou souvislost mezi celkovým počtem arte-faktů a velikostí mohyly, ve které je pohřeb uložen. Z grafu na obrázku 2 je patrná mírně stoupající ten-dence počtu artefaktů směrem k mohylám s větším objemem, ovšem tento trend je nevýrazný. Tento graf vyjadřuje vztah mezi počtem všech artefaktů a objemem jednotlivých mohyl a jsou v něm tedy obsaženy i ty pohřby, které obsahují pouze běžné keramické artefakty a které bychom tedy zcela jistě neoznačili za pohřby elitní. Obdobné rozložení je však patrné i při hodnocení pouze kovových (bron-zové a zlaté) a jantarových artefaktů, které by bylo možné využít pro identifikování pohřbů společen-sky výše postavených jedinců (obr. 3). Ani v tomto případě tedy neplatí, že by se artefakty z těchto materiálů výrazně koncentrovaly pouze u pohřbů umístěných ve velkých mohylách. U 15 pohřbů byly

Faktor 1 Faktor 2 Faktor 3 Faktor 4 Faktor 5

Amfora 0,221128 0,379638 -0,426271 -0,354051 -0,382376

Dyka/mec -0,746854 0,050067 -0,005411 0,134318 -0,152169

Dzban -0,036114 -0,038286 0,075634 0,058242 -0,902826

Hrnek/koflik 0,032318 -0,089485 0,055309 -0,839258 0,052072

Jehlice -0,398331 0,577618 0,141563 0,063642 0,218989

Misa 0,135472 0,050106 0,813244 -0,037096 -0,159785

Misa na nozce 0,079807 -0,226607 -0,503070 0,386240 -0,228439

Nahrdelnik 0,020841 0,690346 -0,058671 0,093730 0,050105

Naramek 0,247647 0,591715 0,203895 0,267796 0,010169

Prsten 0,030690 0,684764 0,029037 -0,116464 -0,081139

Sekera -0,657504 -0,182219 0,027924 -0,159686 0,090124

Sipka -0,759320 0,003033 -0,154625 0,017618 0,041658

Vl. Číslo 2,011281 1,803766 1,295977 1,063854 1,014631

% celk. rozptylu 16,760680 15,031380 10,799810 8,865450 8,455260

Tab. 2: Faktorové zátěže a hodnoty vlastních čísel pro faktory 1–5


29


Pl z e ň 2 0 13 , s . 2 3 – 3 5

nalezeny zlaté nebo jantarové předměty. Artefakty z těchto materiálů jsou opět přítomny u pohřbů z celého velikostního spektra mohyl. Zajímavá je ovšem přítomnost 3 pohřbů se zlatými předměty v mohyle 39 na lokalitě Sedlec-Hůrka.

U souboru mohyl mladší doby bronzové lze pozorovat, že graf vzájemného vztahu mezi cel-kovým počtem artefaktů a velikostí mohylového pláště má klesající tendenci, a to jak u souboru všech pohřbů, tak i u mohyl, ve kterých byl identifikován pouze jediný pohřeb. Při zohlednění pouze bron-zových artefaktů má pak v obou případech mírně

stoupající tendenci, přičemž největších četností dosahují artefakty z těchto materiálů u pohřbů v mohylách menších velikostních kategorií. Přede-vším kvůli malé velikosti souboru mohyl mladší doby bronzové a celkovému počtu kovových arte-faktů u pohřbů v nich uložených (nejvíce byly zaznamenány tři bronzové předměty) mají ovšem tyto výsledky nižší vypovídací schopnost. Přesto ale naznačují podobnou situaci jako u souboru mohyl střední doby bronzové, tedy že není možné vysledovat přímou spojitost mezi velikostí mohyly a bohatostí pohřbů v ní uložených.

Obr. 4: Grafy faktorových zátěží


30



5 Velikost mohyl jako odraz genderu

Další otázkou je, zda velikost mohyl může odrážet i jiné společenské kategorie, než je nobilita nebo rodinná příslušnost. Obecně se zde ovšem potý-káme s problémem, jak tyto společenské kategorie identifikovat v archeologických pramenech. Pro mnoho období pravěku bylo prokázáno, že exis-tuje rozdíl v hrobové výbavě mužů a žen (Neustupný ed. 2008, 142). Pokusili jsme se identifikovat struk-tury v pohřební výbavě středobronzových pohřbů v západních Čechách a následně porovnat, zda veli-kost mohyl souvisí se složením pohřební výbavy v hrobech pod nimi.

Pomocí analýzy hlavních komponent byly odhaleny některé struktury ve složení pohřební výbavy v hrobech střední doby bronzové (Krištuf – Praumová – Švejcar 2011). Bylo extrahováno 5 fak-torů, jejichž vlastní čísla jsou větší než 1 a které dohromady postihují téměř 60 % variability sou-boru (tab. 2). Z hlediska genderové variability komunit střední doby bronzové jsou zajímavé pře-devším první dva faktory. Ovšem i další struktury

v pohřební výbavě mohou odrážet určité společenské kategorie, které však nedokážeme zatím interpretovat.

U faktoru 1 (obr. 4: 1) je zajímavý především jeho záporný pól, který odhaluje strukturu spojující bronzové šipky, dýku nebo meč, sekeru a čás-tečně též jehlice. Jedná se tedy vesměs o bronzové artefakty z kategorie zbraní nebo v případě sekery i nástrojů, které bývají často spojovány s muži.

Na faktoru 2 (obr. 4: 2) nás naopak zaujme především kladný pól. Tato struktura je zastoupena náhrdelníky, prsteny, náramky, jehlicemi a částečně amforami. Jedná se opět vesměs o bron-zové artefakty, tentokrát však z kate-gorie šperků, které bývají spojovány převážně se ženami, i když to v době bronzové jistě neplatí výhradně.

Ostatní tři faktory odhalují struk-tury v keramickém inventáři. Bipolární faktor 3 (obr. 4: 3) znázorňuje opozici pohřbů s mísou a mísou na nožce, které jsou ještě doplněny amforou. Faktor 4 (obr. 4: 4) je pak na svém záporném pólu typický pro hrnky nebo koflíky

a faktor 5 (obr. 4: 5) pro džbány.Pro lepší orientaci jsme graficky znázornili

tzv. faktorový prostor faktoru 1 a 2 vynesením faktorových skóre jednotlivých faktorů do grafu v programu ESRI ArcMap. Graf (obr. 5) znázor-ňuje distribuci jednotlivých pohřbů v dvojrozměr-ném prostoru, kde souřadnice tvoří faktorová skóre faktoru 1 a 2. Z grafu je patrné, že se obě skupiny pohřbů definované těmito faktory částečně překrý-vají. Je to způsobeno především tím, že například jehlice se objevují i v hrobech se zbraněmi, stejně tak náramky a prsteny můžeme ojediněle nalézt i v hrobech s dýkami nebo šipkami. Přes tento částečný překryv je ale zřejmé, že se obě katego-rie pohřbů od sebe liší. Markantní je to především u pohřbů s náramkem a u pohřbů se sekerou, které se vylučují zcela. Domníváme se, že se nám zde podařilo vyčlenit dvě společenské kategorie. To podtrhuje i fakt, že se tyto pohřby vyskytují spo-lečně v jedné mohyle. Například pohřby se sekerou se v 7 případech vyskytují v mohyle s více pohřby a v 6 případech se v této mohyle vyskytuje i pohřeb s náramkem, ačkoliv se tyto artefakty v jednom pohřbu vylučují. Zajímavé je také zjištění, že se

Obr. 5: Distribuce pohřbů ve faktovém prostoru podle hodnot faktorových skóre faktoru

1 a 2. Šedou škálou na pozadí znázorněn trend v distribuci žárových pohřbů


31


Pl z e ň 2 0 13 , s . 2 3 – 3 5

zmíněné dvě kategorie pohřbů (se zbraněmi a se šperky) nevyskytují v pohřbech s žárovým ritem, i když to neplatí zcela.

Struktury odhalené pomocí analýzy hlavních komponent pokládáme za odraz společenských kategorií, do kterých spadali pohřbení jedinci. Máme tak k dispozici 6 sociálních kategorií. Jedná se o záporný pól faktoru 1 (F1-), kladný pól faktoru 2 (F2+), oba póly faktoru 3 (F3- a F3+) a záporné póly faktorů 4 a 5 (F4- a F5-). Vybrali jsme pohřby typické pro tyto kategorie (faktorové skóre pro konkrétní faktor větší než 1 – v absolutní hodnotě) a porovnávali objemy mohyl v těchto kategoriích s průměrnou hodnotou objemu všech středobron-zových mohyl, která činí 114 m3 ( jedná se pouze o mohyly, které byly použity pro analýzu hlavních komponent). Průměry všech skupin se více či méně od celkového průměru liší (tab. 3). Zda jsou tyto rozdíly signifikantní, jsme testovali pomocí t-testu. Výsledkem je, že statisticky významně (p≤0,05) se od celkového průměru liší pouze průměr sku-piny F2+ (tab. 3), který dosahuje hodnoty 155 m3. Mohyly obsahující pohřby se šperky dosahují tedy v průměru větších rozměrů (Krištuf – Praumová – Švejcar 2011).

6 Velikost mohyl jako odraz kulturní příslušnosti

Další z otázek, kterou jsme se v rámci této studie zabývali, je, zda je možné spojit velikost mohylo-vého pláště s kulturní příslušností pohřbů v něm uložených.

Pro účely sledování vzájemného vztahu mezi velikostí mohyly a její kulturní příslušností byl celkový soubor mohyl rozdělen podle primárního pohřbu na skupinu mohyl střední doby bronzové a skupinu mohyl mladší doby bronzové. Za pri-mární pohřeb byl považován nejstarší identifiko-vaný pohřeb. Z grafu na obrázku 6 je patrné, že mezi oběma soubory je výrazný rozdíl. Zatímco mohyly střední doby bronzové dosahují v průměru

objemu 96 m3 (min. 1,9 m3, max. 434,4 m3, SD 83,3), u mohyl mladší doby bronzové dosahuje jejich objem průměrně pouze 34.5 m3 (min. 1 m3, max. 209 m3, SD 45,2). Je tedy patrné, že mohyly střední doby bronzové dosahují obecně větších roz-měrů než mohyly mladší doby bronzové. Z vysoké hodnoty směrodatné odchylky i z vlastního grafu lze pozorovat velký rozptyl hodnot u jednotlivých mohyl střední doby bronzové. V souboru středo-bronzových mohyl se tedy často vyskytují mohyly s velkým objemem, který běžně přesahuje 100 m3, přesto ale tvoří většinu souboru mohyly menších rozměrů. Naproti tomu u mladobronzových mohyl tvoří naprostou většinu mohyly menších rozměrů a hodnota 100 m3 je překračována jen výjimečně. Obdobné rozložení dat je pak možné pozorovat i v souboru mohyl, které obsahovaly pouze jeden pohřeb (obr. 7). I v tomto případě dosahují mohyly střední doby bronzové výrazně vyšších hodnot objemu než mohyly mladobronzové, přičemž se eliminuje případný vliv počtu pohřbů na velikost mohyl.

Z výše provedené analýzy vyplývá, že mezi sou-bory mohyl střední a mladší doby bronzové jsou výrazné rozdíly, co se týče jejich objemu, a že tento stav není způsoben dalšími faktory jako například celkovým počtem pohřbů v jednotlivých mohylách. Výše popsaná situace se shoduje s pozorováním A. Rybové a V. Šaldové, že mohyly milavečské kul-tury jsou celkově menší než mohyly střední doby bronzové (Rybová – Šaldová 1958, 396). Tato situace budí dojem, že v mladší době bronzové nebyly na Plzeňsku, odkud pochází testovaný soubor, běžně budovány mohyly větších rozměrů. Kulturní příslušnost se tedy v tomto případě projevuje jako jeden z prvků, který je výrazně spojen s velikostí mohylového pláště.

7 Výsledky

V předcházejících kapitolách jsme se pokusili testo-vat, zda velikost mohyl doby bronzové v západních

Průměr Sm. odch. N Sm. chyba Referenční t SV pF1 kat 110,6274 73,93586 25 14,78717 114,0000 -0,228077 24 0,821518F2 kat 154,5776 62,96046 19 14,44412 114,0000 2,809280 18 0,011604F3+ 115,1924 68,61489 30 12,52731 114,0000 0,095186 29 0,924822F3- 116,4137 81,58383 27 15,70081 114,0000 0,153729 26 0,879010F4 kat 118,5846 71,38555 25 14,27711 114,0000 0,321116 24 0,750902F5 kat 113,4673 76,56527 27 14,73499 114,0000 -0,036150 26 0,971439

Tab. 3: Výsledky t-testu


32



Čechách souvisí se společenským postavením, gen-derem nebo počtem pohřbených jedinců, nebo zda je ovlivněna kulturní příslušností pohřbů.

Pokud připustíme, že pohřby elity jsou v archeo-logickém kontextu reprezentovány velkým množ-stvím artefaktů a artefakty ze vzácných materiálů (zlato, jantar), pak musíme konstatovat, že takto vybavené hroby nejsou překrývány výrazně vět-šími mohylami než ostatní pohřby. Příkladem velké mohyly s bohatým pohřbem může být mohyla 30

z pohřebiště Šťáhlavy-Hájek, která má v průměru 15 m a na výšku asi 2 m a obsahovala pohřeb vybavený vel-kým množstvím bronzových artefaktů (Čujanová-Jílková 1970, Tb. 112). Naopak ještě větší mohyla 47 (23 × 1,8 m) z loka-lity Nová Hospoda obsahovala pohřeb vybavený pouze bronzovou dýkou (Čujanová-Jílková 1970, Tb. 89: C). Exis-tují i malé chudé mohyly. Jedním příkladem může být mohyla 29 opět z lokality Šťáhlavy-Hájek, která při rozměrech 6 × 1 m obsahovala pohřeb s jednou nádobou a bronzovou jeh-licí (Čujanová-Jílková 1970, Tb. 115: C). Příkladem bohatě vybavené mohyly malých rozměrů může být mohyla 32 z pohřebiště Milínov-Javor, která opět obsahovala pohřeb s velkým počtem bronzových artefaktů, ale její rozměry byly pouze 6 × 1,2 m (Čujanová-Jílková 1970, Tb. 53). Domníváme se tedy, že významní členové společnosti doby bronzové nemuseli být nutně pohřbí-váni pod velkými mohylami.

Problémy jsou i s identifikací gende-rových kategorií. Domníváme se však, že pomocí PCA se nám podařilo iden-tifikovat skupinu mužských pohřbů se zbraněmi a sekerami a ženských hrobů se šperky. Ukazuje se, že hroby se šperky jsou umístěny spíše pod mohylami s větším objemem. Mohlo by se tedy zdát, že ve střední době bronzové byly pro ženy budovány větší mohyly než pro muže. Problém ovšem je, že tyto hroby s bronzovými šperky často pocházejí z mohyl, kde se vyskytuje více pohřbů, a jak jsme již naznačili, tyto mohyly jsou obecně větší. Proto musíme konstatovat, že se

nám nepodařilo prokázat souvislost velikosti mohyl s genderovými kategoriemi.

Náš předpoklad, že mohyly doby bronzové slou-žily jako rodinné hrobky, a jako takové byly využí-vány k dodatečnému pohřbívání, při kterém dochá-zelo ke změně jejich velikosti, se naopak potvrdil. Tento trend je patrný především u mohyl střední doby bronzové, i když podobnou tendenci lze sledovat i u mladobronzových mohyl. Zdá se tedy, že velikost mohyl skutečně odráží délku pohřbívání. S každým

Obr. 6: Znázornění rozdílu mezi objemem středobronzových (br. moh) a mladobronzo-

vých (br. mil) mohyl

Obr. 7: Porovnání objemu u mohyl s jedním pohřbem ve střední a mladší době bronzové


33


Pl z e ň 2 0 13 , s . 2 3 – 3 5

novým pohřbem byla mohyla přebudována a došlo pravděpodobně k jejímu zvětšení. O těchto prakti-kách pravěkých populací svědčí i složité vnitřní kon-strukce některých mohyl, resp. jejich zbytky, které jsou právě pozůstatkem postupného přebudovávání mohyl (srov. Kudlič 2012). Současná velikost mohy-lových plášťů tak není důsledkem jednorázové udá-losti navršení mohyly, ale výsledkem kontinuálního procesu využívání hrobky po několik staletí.

Další souvislost byla prokázána mezi velikostí mohyl a jejich kulturní příslušností. Zatímco ve střední době bronzové byly budovány mohyly malých i velkých rozměrů, v mladší době bron-zové již zcela dominují mohyly menší. Ovšem zároveň máme doklady toho, že k pohřbívání byly využívány i velké mohyly střední doby bronzové. V těchto případech by se mohlo jednat o doklad

kontinuity jedné rodiny přes hranice archeologic-kých kultur. Jedním z důvodů proč nebyly v mladší době bronzové budovány velké mohyly, by mohla být skutečnost, že jejich úlohu plnily právě mohyly středobronzové, do kterých bylo stále pohřbíváno příslušníky stejné rodiny. Tato interpretace ovšem naráží na skutečnost, že středobronzových mohyl s dodatečnými mladobronzovými pohřby je dolo-ženo poměrně málo. Naopak na mnoha pohřebi-štích velmi přibývá malých samostatných mla-dobronzových mohyl, které tvoří poměrně husté skupiny (např. Šťáhlavy-Hájek; obr. 8). Zdá se tedy, že na přechodu střední a mladší doby bronzové dochází k určité změně v chování lidí při budo-vání mohyl. Přestávají se přidávat pohřby do star-ších rodinných hrobek a naopak jsou budovány menší mohyly, které obsahují maximálně 2 pohřby,

Obr. 8: Plán mohylového pohřebiště Šťáhlavy-Hájek – digitalizováno podle Šaldová ed. 1988. Velikost mohyl znázorněna velikostí kružnice.

Pozadí tvoří digitální model terénu vytvořený na základě dat z LiDAR. Datace mohyl: mohylová kultura střední doby bronzové = br. moh, mila-

večská kultura = br. mil, doba železná = ha-lt


34



většinou však pohřeb pouze jeden. Ovšem případná změna v pohřebních praktikách spočívající v pře-chodu od rodinných hrobek s několika pohřby k samostatným pohřbům není pravděpodobně jedinou příčinou změny ve velikosti mohyl střední a mladší doby bronzové. Porovnáme-li totiž velikost mohyl pouze s jedním pohřbem, jsou rozdíly mezi středo- a mladobronzovými stále velmi významné. Znamená to, že středobronzové mohyly byly budo-vány obecně větší než mladobronzové a ještě se postupně zvětšovaly přidáváním dalších pohřbů.

8 Závěr

Velikost mohyl v době bronzové je tedy nejspíše dána délkou pohřbívání konkrétní rodiny, která mohylu

využívala jako hrobku a postupně do ní přidávala své zesnulé. Zároveň se však postupem času měnily společenské normy a velikost mohyl se postupně během doby bronzové zmenšuje. Tím samozřejmě nejsou popsány všechny faktory, které ovlivňují velikost mohyl doby bronzové. Domníváme se však, že další bádání by mělo směřovat k testování hypotéz, které chápou mohyly a mohylové skupiny jako pohřebiště rodin a velikost mohyl jako odraz kontinuity pohřbívání. Naopak úvahy o tom, že by velikost mohyl mohla být odrazem společenského postavení pohřbeného jedince, se zatím nepodařilo prokázat. I když tuto hypotézu nemůžeme zcela vyloučit, domníváme se, že pro období střední a mladší doby bronzové v západních Čechách je značně nepravděpodobná.

Literatura

Beneš, A. 1959: K problémům mohylové kultury doby bronzové ve středních Čechách, Sborník Národního muzea - řada A 13.

Čujanová-Jílková, E. 1970: Mittelbronzezeitliche Hügelgräberfelder in Westböhmen, Archeologické studijní materiály 8. Praha.

Höfer, P. 1906: Der Leubinger Grabhügel, Jahresschrift für die Vorgeschichte der sächsisch-thüringischen Länder, Band 5, 1–59.

Koutecký, D. 1968: Velké hroby, jejich konstrukce, pohřební ritus a sociální struktura obyvatelstva bylanské kultury, Památky archeologické 59, 400–487.

Krištuf, P. 2009: Prostorové struktury na mohylovém pohřebišti na k. ú. Dražíč (okr. Písek), Archeologické výzkumy v jižních Čechách 22, 37–47.

– 2010: Pokus o vyjádření velikosti prokopaných mohyl pomocí jejich průměru a výšky. In: P. Krištuf (ed.), Archeolo-gická studia, Plzeň, 99–116.

Krištuf, P. – Praumová, R. – Švejcar, O. 2011: Prostorové uspořádání mohylových pohřebišť na Plzeňsku, Acta FF 2011/4, 104–127.

Kudlič, J. 2012: Konstrukce mohyl střední doby bronzové. Nepublikovaný rukopis bakalářské práce. KAR FF ZČU: Plzeň.Neustupný, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň.Neustupný, E. (ed.) 2008: Atcheologie pravěkých Čech 4 – Eneolit. Praha.Píč, J. L. 1892: Archeologický výzkum ve středních Čechách V. Mohyly u Velké Dobré, Památky archeologické 15, 481–502.– 1903: Starožitnosti země české II. Čechy na úsvitě dějin 2, Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum. Praha.Přibyl, L. 2010: Studium struktury mohylových pohřebišť v západních Čechách na základě velikosti mohyl a pohřební

výbavy. Nepublikovaný rukopis diplomové práce. KAR FF ZČU: Plzeň.Rybová, A. – Šaldová, V. 1958: O pohřebním ritu milavečské kultury v západních Čechách, Památky archeologické 49,

348–411.Šaldová, V. (ed.) 1988: F. X. Franc: Šťáhlauer Ausgrabungen 1890. Přehled nalezišť v oblasti Úslavy, Radbuzy, Úhlavy

a potoka Klabavky 1906. Praha.

Monumentalität der Grabhügel in der Bronzezeit: Ausdruck der Familie, Nobilität, des Genders oder der kulturellen Zugehörigkeit

Der Artikel befasst sich mit der Deutung der Größe der bronzezeitlichen Grabhügel. Die Hauptfrage ist, ob die Größe der Grabhügel die Größe der Familie, die Nobilität, die Kategorien des Genders oder die kulturelle Zugehörigkeit des Verstorbenen widerspiegelt. Zur Lösung dieser Fragen wurde das Ensemble


35


Pl z e ň 2 0 13 , s . 2 3 – 3 5

mittel- und frühbronzezeitlicher Hügelgräber in Westböhmen ausgenutzt. Es handelt sich um Lokalitäten, die am Ende des 19. und Anfang des 20. Jahrhunderts untersucht wurden. Die Grabhügelgröße wurde aus den ursprünglichen (vor der Untersuchung) Abmessungen als Umfang des Kreissegments gerechnet. Die Strukturen in der Grabausstattung wurden mit Hilfe der Analyse der Hauptkomponenten (PCA) ausge-sucht. Es wurden auch geographische Informationssysteme (GIS) ausgenutzt. Die festgestellte Hügelgrab-größe wurde mit der Anzahl der Bestattungen im Grabhügel, mit dem Reichtum bzw. Einmaligkeit der Grabausstattung, mit den Strukturen in der Grabausstattung, die mit Hilfe von PCA festgestellt wurden, und auch mit der kulturellen Zugehörigkeit der Bestattungen verglichen.

Falls wir zugeben, dass die Bestattungen der Elite im archäologischen Kontext durch eine große Anzahl von Artefakten und durch Artefakten aus kostbaren Materialien (Gold, Bernstein) repräsentiert sind, dann müssen wir feststellen, dass die so ausgestatteten Gräber nicht von wesentlich größeren Grabhügeln als die übrigen Bestattungen überdeckt sind. Im Ensemble finden wir große Grabhügel sowohl mit „reichen“ als auch mit „armen“ Bestattungen. Eben so kennen wir kleine Grabhügel mit sehr zahlreichem, aber auch mit sehr kargem Inventar. Wir nehmen also an, das bedeutende Mitglieder der bronzezeitlichen Gesellschaft nicht unbedingt unter großen Grabhügeln bestattet sein mussten.

Wir nehmen aber an, dass es uns mit Hilfe von PCA gelungen ist eine Gruppe von Männerbestattungen mit Waffen und Äxten und eine Grupe von Frauengräbern mit Schmuck zu identifizieren. Es zeigt sich, dass sich die Gräber mit Schmuck eher unter Grabhügeln mit größerem Volumen befinden. Man könnte also annehmen, dass in der mittleren Bronzezeit für Frauen größere Grabhügel als für Männer errichtet wurden. Allerdings besteht das Problem, dass diese Gräber mit bronzenem Schmuck oft in Grabhügeln auftreten, in denen mehrere Bestattungen vorkommen. Diese Grabhügel sind im Allgemeinen größer. Des-halb müssen wir feststellen, dass es uns nicht gelungen ist einen Zusammenhang zwischen der Grabhügel-größe und den Gender-Kategorien zu beweisen.

Hingegen hat sich unsere Annahme bestätigt, dass die bronzezeitlichen Grabhügel als Familiengrabs-tätten dienten und als solche zur nachträglichen Bestattung ausgenutzt wurden, bei der es zur Änderung ihrer Größe kam. Dieser Trend ist vor allem bei mittelbronzezeitlichen Grabhügeln bemerkbar, obgleich man eine ähnliche Tendenz auch bei frühbronzezeitlichen Grabhügeln verfolgen kann. Es scheint also, dass die Grabhügelgröße tatsächlich die Zeitdauer der Bestattungen widerspiegelt. Mit jeder neuen Bestat-tung ist der Grabhügel umgebaut worden und es kam wahrscheinlich zu seiner Vergrößerung.

Ein weiterer Zusammenhang wurde zwischen der Grabhügelgröße und ihrer kulturellen Zugehörigkeit bewiesen. Während in der mittleren Bronzezeit sowohl große als auch kleine Grabhügel gebaut wurden, in der frühen Bronzezeit dominieren die kleineren Grabhügel bereits völlig. Allerdings gibt es gleichzei-tig Belege dafür, dass auch große mittelbronzezeitliche Grabhügel zur Bestattung augenutzt wurden. In diesen Fällen könnte es sich um einen Beleg der Kontinuität einer Familie über die Grenzen der archäolo-gischen Kulturen hinweg handeln. Einer der Gründe, warum in der frühen Bronzezeit keine großen Grab-hügel errichtet wurden, könnte die Tatsache sein, dass ihre Aufgabe eben die mittelbronzezeitlichen Grab-hügel erfüllten, in die von Mitgliedern einer Familie immer wieder begraben wurde. Diese Interpretation stößt jedoch auf die Tatsache, dass verhältnismäßig wenige mittelbronzezeitliche Grabhügel mit nachträg-lichen jungbronzezeitlichen Bestattungen belegt sind. Hingegen nehmen auf vielen Gräberfeldern kleine selbstständige frühbronzezeitliche Grabhügel, die ziemlich dichte Gruppen bilden (z.B. Šťáhlavy-Hájek), deutlich zu. Es scheint also, dass es in der Übergangszeit zwischen der mittleren und frühen Bronzezeit zu einer bestimmten Änderung im Verhalten der Menschen beim Bau der Grabhügel kommt. Es werden keine Bestattungen in ältere Familiengrabstätten beigefügt, und im Gegenteil werden kleinere Grabhügel errich-tet, die höchstens zwei Bestattungen, aber meistens nur eine Bestattung enthalten. Gleichzeitig stellen wir aber beim Vergleichen der Größe der Grabhügel mit lediglich einer Bestattung fest, dass die Unterschiede zwischen den mittel- und frühbronzezeitlichen Grabhügeln immer noch sehr bedeutend sind. Das heißt, dass die mittelbronzezeitlichen Grabhügel im Allgemeinen größer als die frühbronzezeitlichen errichtet wurden und dass sie durch das Beifügen weiterer Bestattungen nach und nach noch vergrößert wurden.


Monumentalita mohyl v době bronzové: odraz rodiny, nobility, genderu nebo kulturní...

Documents

Transcript of Monumentalita mohyl v době bronzové: odraz rodiny, nobility, genderu nebo kulturní...