Na první poh|ed snad nenápadnábudova íary v olomoucké čtvrti Slavo-nín v sobě ukrývá pozoruhodný přkladrecepce antických motjvů a jejich kre-ativní transformace ve zdejším kultur-ním prostředí.r Uměními|ovný a sečtělýfarář František Múller (1724-17B3) ne-chal totiž stropy tří tamních sálů v po-slední iřetině 1B. stoIetí vyzdobit mal-bami, které pomocí raíinovaných aluzíz antické mytologie připomínají pruskéobležení Olomouce roku ]758 a hrdin-nou obranu města.2

Pět týdnů trvající neúspěšná prus-ká vojenská operace na předměstíchOlomouce byla součástí prvního celo-světového konfliktu izv. sedmiIeté vá|-ky (1756-1763).3 Tři armády pruské-ho krále Fridricha ll, (1712-1786) vpad-ly bez vyhlášení války dne 29. srpna'1756 do Saska, obsadily je a vytvořilysi základnu pro útok na Čechy vedenýod severozápadu,a Fridrich se po zma-řených mírových jednáních s rakouskoucísařovnou Marií Terezií (1717-1780)rozhodl pro vpád na Moravu. Dobytíolomoucké pevnosti mělo z taktickéhohlediska otevřít pruskému panovníkovicestu k rozhodujícímu úderu na Vídeň,Fridrich ll. doufal, že obsazením Olo-mouce ohromí Marii Terezii natolik, žeta se rozhodne pro kompromisní mír,5

Počátkem května roku 1758 překro-či|o pruské vojsko o síle 55 tisíc mužůhranice Moravy, Pro samotné obléháníOlomouce však byla vyčleněna jen částarmády, která nebyla schopná zajistitměsto řádným obléhacím prstencem.6Na konci červnaliž Prusům chybělo jíd-Io, náboje, zbraně aléky a očekávali, žese jelich neutěšená situace zlepši 1ak-mi|e dorazí konvoj s posilami, penězi

Mgr, Kateřina DOLEJŠÍ

(7) Herkulova kašna, Míchael Mandík - Václav Schútter, 1687-1 688, cletait,

Horní náměstí v Olomouci, Foto Markéta Ondrušková,

§

DUŠE PAN/ÁTEK 25

(1) Zvěstování Panny Marie, Jan Dominik Klein mt,, 1 772,olejomalba na hlazeném štuku, pohostinský pokoj

v sv, nároží fary ve Slavoníně, Foto Bohumil Samek,

a proviantem. Ten byl však rozprášen 30. června v bi-tvě u Domašova, kde se o rozhodný obrat zasloužiltehdy generálmajor Ernst Gideon von Laudo n (1717-1790).? Zničení konvoje mělo za následek ukončení

(2) Monogram faráře Františka Múllera (1 724-1783),3, třetina 18, stol,, štukový reliéf, pohostinský pokojv sz, nároží slavonínské fary, Foto Bohumil Samek,

blokády Olomouce, nebot Prusové vyčerpanízáškod-nickou válkou po silné kanonádě již2, července od-táhliz dohledu města.8 Král Fridrjch ll. se navíc dozvě-děl o ruské ofenzívě ve východním Prusku a proto serozhodl ustoupit přes Čechy a Kladsko do Slezska.

Během obležení, jemuž velel generál polní mar-šál Jacob hrabě Keith, byl na slavonínské faře umís-těn hlavní stan pruských vojsk a budova spolu s té-měř celou vsí během vojenských akcí vyhořela.g O jejíobnovu se zasloužil farář František Můlle1 ktery sembyl investován za pohnutých okolností krátce předvpádem pruských vojsk.]O Po zkonsolidování poměrůve válkou rozvrácené farnosti nechal v letech 1772,1774 a ]780 na své náklady vyzdobit tři reprezen-tativní sáIy prvního patra íarní budovy již zmiňova-nými nástropními malbami a plastickými ornamenty.Ke svému mecenášstvíse přihlásilv nápisu, který da-tuje vznik nejstarší malřské výzdoby v pohostinskémpokoji situovaném do severovýchodního nároží fary,Vznik maleb proklamuje nápisové zrcadlo s chrono-gramem: SlGNA /LOCAT PAROCHVS / aVO / PlAVOTA / DEMVS rJ, fl72 (Obrazy dal namalovalfarář,abychom se k nim zbožné modlili). S nápisem souvi-sí rokajová kartuše s propleteným plastickým mono-9ramem faráře FM, atypicky vložená přímo do plochymalby. Strop místnosti člení pět oválných plastickýchrámů, Plochy mezi nimi vyplňuje ornament z aplikova-ných zlacenýchřezaných rokajů, do nichž jsou z čás-ti vsazena zrcadla, Tématem centrálního výjevu je Na-vštívení Panny Marie, připomínající svátek, jež připadána neděli 2. července, kdy v roce ]75B skončilo oblé-hání města. Scénu biblického seikání Panny Marje sesv, Alžbětou, posvěcenou Bohem Otcem a Duchemsvatým, doplňují andělé, sv. Josef provázený oslema sv. Zachariáš. Poselslví zobrazení ozřejmuje nápisse zlaceným chronogramem, namalovaný na praporcihlásné trubky anděla: OBSlDlO / OLOMVCENSlS /CESSAT (Obležení Olomouce pominulo). Menší ovál-né medailóny, v koutech symetricky rozmístěné pod-le diagonál, zobrazuj(Zvéslování Panny Marie (obr. č,1), Narození Krista, Uvedení Krista do chrámu a Dva-náctiletého Ježíše v chrámě,

Také severozápadní nárožní místnost je plastickyzdobena štukovým rokokovým ornamentem, V roka-jové kartuši za klasicrstními kachIovými kamny je zno-vu vymodelován monogram faráře Františka Múlle-ra: FM. (Obr. č. 2) Do štukového zrcadlatvaru kvadri-lobu na stropě je vkomponován alegorický výjev Osla-va císaře Josefa ll, a habsburského rodu (obr, č. 3), kte-ry obsahuje i četné odkazy na pruské obležení Olo-mouce, Uprostřed pyramidální kompozice je vyobra-

!íu.

26 MĚSTo oLoMoUC JAKo ANTlCxÝ lRotNn

zen iluzivní triumfální sloup, namaIovaný technikou gri-sai|le, ktený se velmi nápadně podobá olomouckémučestnému sloupu Nejsvětější Trojice.rr Na sloupu jsouumístěny dvě nápisové kartuše. Dedikace u paty slou-pu obsahuje v chronogramu letopočet ]7BO, což je rokvzniku malby i intronizace Josefa ll.: IOSEPHO / TO-TloVE AVGVSTAE / DoMVl ,/ PoNlT PAROCHVS/ LOC| (Josefovi a celému císařskému domu pořídilmístní farář), Do horní kartuše, nesené korunovanými|vy, je vložen text s vyzlacenými počátečními písmeny,která tvoří kompleiní řadu latinských vokálů: AUSTRl-ACOS / EPAPHOS / lLLUSTRET /oLYMPUS / UBl-OUE (A o|ympští bohové at všude os|avují rakouskéhrdiny). Pozoruhodné je na něm použití méně frekven-tovaného substantiva Epafos, vyskytující se zde prav-děpodobně především z důvodu výčtu vokálů. Epafosbyl synem Dia a jeho milenky říční nymfy ló, byl také

(3) Oslava císaře Josefa lt. a habsburského rodu, Jan DominikKlein ml., 1780, celek, olejomalba na hlazeném štuku, pohostinský

pokoj v sz, nároží slavonínské fary. Foto Bohumil Samek.

prapředkem libyjského krále Danaa. Vystupuje v pro-slavených Metamorfózách Publia Ovidia Nasona a tov příběhu o Faéthóntovi a proměně Íó.12 Podle tradi-ce znamenají vokály začáleční písmena latinské deví-zy habsburského rodu, kterou používal císař Fridrich lll.(1440-93). Znéní 1e udáváno ve dvou variantách: ,,Aus-tria Erit ln Orbe Ultima" (Rakousko přetrvá na světě na-věky) a,,Amor Electis, lniustis Ordinat Ultoť'(Láska pa-tří vyvoleným, msta nešlechetným).r3

Na volutová křídla podstavce iluzivního triumfálniho s|oupu jsou osazeny čtyři personifikované ctnostihabs b u rs ké ho rod u : Statečn ost, Spraved l n os l, Zb ož-nost a Ve|korysost.(obr. č. 4) Personifikovaná Velko-rysost drží velkokřž Vojenského řádu Marie Terezie,Císařovna ho založilajako nejvyšší vojenské vyzr|a-menání roku 1757 v souvislosti s válkami o rakouskédědictví Tímto vyznamenáním byl spolu s jinými oce-

něn i velitel olomoucké pevnosti v době pruského ob-ležení Ernst Dietrich sv, pán Marschall. Po levé straněsloupu prchá v krajině s hornatým pozadím poraženýpruský kráI Fridrich ll., provázený personifikací Kla-mu. Na znamení věro|omnosti krále předchází drak,v křestanské kultuře nejčastěji symbolizující saiana.Druhá z personifikovaných neřestí Charakterizujícíchporaženého pruského vetřelce, leží pod sochou Spra-vedlnosti. Zobrazuje muže prostřednictvím génia sra-ženého k zemi Apollónovým bleskem. Po jeho bez-vládném těle se plazí odporní hadi, provází ho pesa kozel. Koze| obvykle symbolizuje Žádostivost. Pesje v negativním kontextu považován za mrchožroutaa zloděje, provází i Závist. Poražené nepřátele pro-následuje na koni bůh války Arés (Mars), s napřa-ženým mečem, zobrazený 1ako císařský vojevůdce,ve zbroji a s černým orlem na štítu. V pozadí na opač-né straně kompozice cválávílézné vojsko na koních.Od něj směrem k Olympu vzlélá orel s rakouskýmerbem na prsou a za ním tři orlí mlád'ata, zastupují-cí korunní země císařství Okřídlený génius u perso-nifikace VeIkorysosti sype z rohu hojnosti zlaté min-ce, řády a vyznamenání do klína tří žen, připomínajÉcích slavnou minulost, přítomnost i budoucnost habs-burské dynastie. Korunovány pohanskou, královskoua císařskou korunou klečí pod triumfálním sloupems erby čtyř rodu věrných zemí: Čech, Moravy, S|ezskaa Uher. Touto částí kompozice místy prostupuje odliš-ná s pod n í vrstva m al by, do kI ádaj ící autors kou pře mal-bu, vyplývající ze zmény konceptu. (Obr. č. 5)

V horní části výjevu jsou v obIačné síéře, se září-cím sluncem v pozadi shromážděni olympští bohové:bohyně úrody Déméte1 bůh ohně Héfaistos, bohy-ně moudrosti Athéna, vládce bohů Zeus, jeho man-želkaHéra, posel bohů Hermés, bohyně lásky Afro-díté a vládce moří poseidón, pod nimi se nad čest-ným sloupem vznáší s|uneční bůh Apollón, pán živo-ta a smrti a bůh času Chronos se iřemi korunami; cÉsařskou, uherskou a českou, spočívajícími na poduš-ce,la Vrchol sloupu tvoříspojené kartuše, kieré pode-pírají dva okříd|ení géniové. Na levou kartuši je polo-žen šíp se třemi nabodnutými ptáky, na pravý pět le-tících orlů. Apollónovým šípem usmrcení ptáci před-stavují poraženého nepříte|e, pět vítězných orlů podfigurou Chrona vzlélák výšinám Olympu.

Aktualizovanou antickou tématiku obsahuje i vý-malba stropu nejvěiší z místnost( která sloužila patr-ně jako reprezentativní jídelna, Výjev znázorňujícíTri-umf Olomouce nad pruským obležením v roce 175Bje zasazen do oválného štukového rámu složenéhoz vavřínových listů převázaných stužkou. Město Olo-

DUSE PAMATEK 27

lerem (1655-1690). (Obr. č. 7) lnspirací jim mohlabýt o něco mladší kompozičně velmi obdob náhérak-lovská kašna, kterou do Královsk é zahrady Pražské-ho hradu roku ]670 zhotovil Jan Jiří Bendl (1620-1680), vycházejíc( z plastik Adriana de Vries (kolem1560-1626), Do nádrže olomoucké kašny je analo-gicky umístěna postava bájného hrdiny a mytickéhoochránce obnoveného města, ještě nedlouho předtím těžce zkoušeného třicetiletou válkou. Héraklés,zosobňující sílu a odvahu triumfující nad zlem, Je za-halen do kůže Nemejského lva, kyjem zabíjí vícehla-vou Lernskou hydru. Tato obluda měla tělo psa a de-vět hlav, z nichžjedna byla nesmrtelná. Její dech šÉřil morovou nákazu. Hydra je metaforou něčeho hrůz-ného, co |ze jen těžko překonat a nepochybně tedyodkazuje i na nedávné vítězství rakouských vojsk nadTurky v bitvě u Vídně,16 Pod paží héros ochraňuje na-turalistický znak města, oživlou šachovanou orlici.17

Vraťme se však zpět ke slavonínskému výjevu. Po-voz s Olomoucí - Héraklem zdobený císařským zna-kem táhnou dva dvouocasí lvi, heraldické figury čes-kého znaku, při něm kráčející génrus vůz zdobí vav-ř'rrem. Pozadí scény tvoří hornatá krqina s průhle-dy na Olomouc a kostel s farou ve Slavoníně, Nadvozem se vznáší bohyně vítězství Athéna, se sovou

(4) Personifikace Velkorysosti, Jan Dominík Ktein ml,, 17BO,olejomalba na hlazeném štuku, detail, pohostinský pokoj

v sz. nároží slavonínské fary, Foto Bohumil Samek,

mouc, jež statečně odolalo pruským obléhatelům, jevyobrazeno jako snad nejslavnější antický héros Hé-raklés, symbol síly a nebojácnosti. V dolní části sla-vonínské malby je Olomouc představována mužskoufigurou, se lví kůží přes ramena, která na zlatém trr-umfálním voze přiváží kartuši s městským znakem.(Obr. č 6) Takto je Héraklés ve výtvarném umění zpo-dobňován asi nejčastějr. Syn smrtelné ženy, Perseo-vy vnučky Alkméné a nejvyššího olympského bohaDia byl od narození obdařen nadlidskou silou, Z roz-sáhlého cyklu héraklovských příběhů se nejfrekven-tovanějším tématem v umění stalo tzv. dvanáct pracíHéraklových, jež hrdinovi jako pokání za vraždu vlast-ních dětí ukládal král Eurystheus. Prvním z dvanác-ti nesplnitelných úkolů bylo zabitístrašlivého Nemej-ského Iva, Héraklés se nejprve pokoušel obludu za-bít šípy a kyjem, ale nakonec ho zardousil holýma ru-kama, stáhl z něj kůži a tu potom nosil, jako neprů-siřelný plášť.]5

Symbolické ztvárnén( města Olomouce, jako Hé-

1a!la ve lví kůži bylo již v ikonografii města nepře-

h]édnutelně zastoupeno na raně barokní kašně, po-stavené na Horním náměstív letech ]687-1688 Mi-chaelem Mandkem (1640-1694) a Václavem SchúI-

(5) Detail autorské přemalby, Jan Dominik Klein ml,, 17BO,olejomalba na hlazeném štuku, pohostinský pokoj sz, nároží fary.

Foto Bohumil Samek.

MĚSTo oLoN4oUC JAKo ANTlCxÝ HRotNR

]-2-

S-

(6) Město Olomouc, jako hrdina Héraklés, .Jan Dominik Klein mt,,

1774, detail, olejomalba na hlazeném štuku, jídelna slavonínské

fary. Foto Bohumil Samek,

na přilbě a s kopím, a věnčí vílézné město. Provází 1i

trojice okřídlených géniů. S epitetem Pal|as je Athénabohyní obranné války. V antické mytologii patří k je-jím chráněncům i héros Héraklés. První z géniů držíatribut bohyně, štít s uťatou hlavou Medusy Gorgony.Tento motiv by| s ob|ibou od antiky užívánjako odvra-cející apotropaický prostředek. Gorgoneion na pancÉři bohyně Athény zaháněl zlé mocnostj a děsil nepřá-tele.r8 Druhý génius vkládá vavřínové věnce naznakměsta a na triumfujícího hrdinu, Třetí génius drží 1a-b|ko a majestátní korouhev s knžecí korunou. Po|e-tuje nad sedmih|avým drakem se třemi utatými h|a-

vami. Jablko, stejně 1ako lví kůže, odkazuje na jednuz dvanácti Héraklových prací, získání zlatých jablekHesperoven, Jablek se zmocnil |stivým oklamánímvěčně bdělého draka Ladóna.rg podobně i olomouclstí vyvázla z obležení, 1ak výslovně připomíná nápisnad poraženým drakem, symbo|izujícím pruské ne-přátele. Jablko a|uduje známou |atinskou slovní hříč-ku: málum (jablko) kontra malum (|est, zkáza), Sko-mírání netvora přihlži dvě repoussoirové figury zpolaobnažených řemeslníků v kožených zástěrách, Přednimi ležídůkazy jejich zručnosti: moždř, mina a koule.

Ma|bu provázejí králké latinské texty. První nápis,rozdělený na dvě pásky, odkazuje vyzlacenými chro-nogramy na rok pruského obležení 1758, Je výro-kem Pa|las Athény: CI(VI)TA(TEM) LAVROS MlT-TO DICATAS (Vavřínem slávy věnčím město) // lVl-MICAS LVDO NECATAS (které lstí zničilo nepříte-Ie). Vavříny symbolizují pocty, kterých se městu do-sta|o od císařovny Marie Terezie,Znakovým privilegi-em z 12.|istopadu 175B byl polepšen znak Olomou-ce, Na prsa červeno stříbrně šachované or|ice byl při-dán zlalým řetězem obtočený červený štítek se stří-

brným břevnem a iniciálami císařského manže|ské-ho páru ,,FMT..2O Nobilitováno by|o patnáct o|omouc-kých měšťanů. Pět měštanů bylo dekorováno císař-skou z|atou medailí, Na jejím rubu vstoupi|a do ba-rokní ikonografie O|omouce bohyně vítězství Pa|lasAthéna, předávající personifikovanému městu vavřÉnový věnec. (Obr. č. B) Druhý nápis s chronogramem1774 1e v|ožen do kartuše v dolní části kompozice.Odkazuje na vznik a|egorie: lN OVARTO LVSTRO /ADIRA SED lRRlTA oBSlDloNE /FlERl FEC]T /PAROCHVS (Nechal pořídit íarář ve čtvrtém pětile-tí od krutého avšak marného obléhánD,

Donátor a autor ikonografického programu ma-leb František Mů|ler se narodi| roku 1724 jako synolomouckého měštana a kružidláře Ondřeje Múlle-ra a jeho manžeIky Pavlíny. Pokřtěn byl v kostele sv.

Mořice ] 4, dubna 1724 jmény František Sarkander.2rPočátky pozitivního vztahu k výtvarnému umění asizískal v otcově dílně, v nžbyly hojně používány tech-nologie a postupy uměleckých řemese|, ZáklademMů||erova humanitního vzdélání, se sta|o jeho stu-dium na olomoucké univerzitě, kde byl v roce 1740zapsán do Gramatiky," Po studiu v kněžském semi-náři by| 3]. května 1749, o svátku Nejsvětější Troji-

(B) Císařská zlatá medaile, detail obrazu Obležení Olomouce,

Jan Dominik Kleín st,, 1758, olej na plátně, Foto Leoš Mlčák,

ce, ordinován na kněze. Svěcení přija| v katedrá|e sv,

VácIava jako dvaceti čtyř|etý diecézní klerik od olo-mouckého světícího biskupa Jana Karla Leopo|dahraběte Scherffenberga.23 Další Mú|lerovu kariéru,před instalováním na faře ve Slavoníně, zmiňuje dě-kanská matrika z roku 1771.Po abso|vováníčtyřleté-ho právnického studia byl 27. října 1749 ustanovenkooperátorem farního kostela sv. Mořice v Olomou-ci, kde byl v letech 1722-1758 proboštem vzdélanýkanovník František Řehoř sv. pán Giannini, Na mo-řické faře setrval .jako pomocník pouze do 23, dub-na 1750. Od 1. května 1750 už působil na dvoře olo-mouckého biskupa kardiná|a Ferdinanda Ju|ia hra-běte Troyera(1745-1758). V roce ]752 se sta|jeho

)U

DUSE PA|\4ATEK 29

(9) Héraktésve lví kŮŽi, detail tistu matriky křtů z tet 1817-1 847, _Jan Domínik Ktein ml., 1776, lavírovaná perokresba. Foto Leoš Mtčák

ceremoniálním kap|anem (Cape|lanus Caeremonia-rius) a v tomto úřadě, s diecézní soudní pravomocisetrval až do biskupovy smrti. Reformní osvícenecképrostředí biskupova dvora, srdečné kardinálovy sty-ky s císařovnou i kontakty s proreformními biskupo-vými rádci nemohly zůstat na mladého kněze bez v|i-vu. Na faru ve Slavoníně byl Mú|ler instalován teprve'l, května 1759, nejspíš kvů|ijejímu vypálení za prus-kých váIečných operací. Dne 17, řílna 1771 se stalolomouckým místoděkanem. Od roku 1774je v kata-lozích kléru olomoucké diecéze uváděn mezi úředniky kapitu|y, Po smrti Jana Ky|iána byllmenován jehonástupcem v úřadě o|omouckého děkana.

Zjevné v návaznosti a přímé souvislosti se vzni-kem malřské výzdoby na faře dal František Mú|ler,podle Ietopočtů na titulních listech, roku 1776 poří-dit čtyři nové farní matriky. Tři z nich byly vyzdobenylavírovanými perokresbami.2a Nejpečlivěji a technic-ky nellépe jsou provedeny kresby vlepené do matrikykřtů z let 1817-1847.25 V jejinámětově bohaté výzdo-

(1 1) Portrét faráře Františka Můllera v době pruského obleženiOlomouce, Jan Dominik Klein ml., 3. třetina 1B, stol.,

olej na plátně. Foto Bohumil Samek.

bě se opět objevuje motiv Hérakla ve lví kůži. Na jed-nom z listů je mezi dva tordované s|oupy vložena po-duška s korunou svaté říše římské aznak rakouské-ho císařství. Ze stran k němu přistupujíArchandě| Mi-chael, zablející draka hereze, a okříd|ený světlonošs militáriemi a včelím úlem u nohou. Na úsecích kladinesených sloupy, jejichž dříky obtáčí vinná réva, přidr-žuje anděl a Héraklés kartuši s devízou habsburské-ho rodu:,,A,E.l../O.V.", užitou později i v nápise na ma|-bě farního pohostinského pokoje.(Obr. č, 9) Zobra-zení dvou sloupů, frekventovaných už starozákonnísymbolikou, aluduje říšské křesťanské a antické tra-dice, Možnou inspirací k nim jsou barokní tordova-né kamenné sloupy, rámulící vjezd do dvora slavonín-ské fary,26 Ještě jednou pak Mú|ler héraklovský mo-tiv uplatnil ve výzdobě třetí heraldicky nejvýznamněj-ší matriky, matriky sňatků z let ] 783- ] 821 .27 Erb An-tonína Otty sv. pána Minquitze (1734-1B13), od roku1775 arcijáhna znojemského, přidržuje Héraklés, ob-|ečený opět do lví kůže, Kyjem útočí na gryía, který jerodovou heraldickou figurou, (Obr, č. 10)

Farářem ve slavoníně zůstal František Můller aždo konce svého života. Zemřel na faře v čís|e 32,ve věku 59 let, v úterlý B. |edna 1783.28

Přitvorbě concetta maleb vycházel František Můl-ler kromě aktuá|ních pruských událostí zřetelně i zedvou k|íčových námětových okruhů, které utvářely ba-rokní mytologii Olomouce. Jako reakce na pohasína-jícíslávu zdevznikl v letech 1680-.1754 neobyčejněvýznamný barokní program symbolické výzdoby měs-ta,který byl postupně realizován podé| triumfální ces-ty, vedoucí od Kateřinské brány až po svatováclavskénávrší Ta v sobě integrovala i svého staršího gotic-

30 MESTO oLoMoUC JAKO ANTlct<Ý HRotNn

kého a renesančního předchůdce, o čemž svědčí po-zůstatky zejména renesanční výzdoby. Vedle arkýřeHauenschildova paláce, zdobeného reliéfy s námětyz Ovidiových Metamorfóz, to je například lodžie Edl-manova paláce, orloj, radniční lodžie, nebo nástěnnémalby a pamětní nápisové desky v Ostružnické uli-ci, S presentací okázalé mjnulosii města, navazujícína obdobné oslavné programy z jiných významných

_, evropskýchměst,včet-ně Říma, korespon-dovaly dva dávné olo-moucké mýty. Obamají velmi starý pů-vod,

(10) Héraklés ve lví kůží,

list z matriky sňatků z let

1783-1 821 s erbem Antonína aftysv, pána Minquitze, Jan Dominik

Klein ml,, 1776, lavírovaná

perokresba. Foto Leoš Mlčák.

podle humanistic-kých vzdě|anců mělobýt jádro města Olo-mouce za|oženo řím-ským císařem GaiemJuIiem Caesarem('l00až44 př, n.l.) jako řím-ské opevněné sídIona svatomichalskémvršku a podle svéhozakIadateIe pojmeno-váno Julimontium, Jul-mons (Juliova hora,Juliův kopec), Ná-zev Julmons užil roku155O ve své oslavnébásni Breve encomi-

on Olomucii Metropolis (Chvála Olomouce) ŠimonEnnius Klatovský: ,,Est mons non altus priscisquevocatus Julmons, Ouo fuít Urbs etiam nomine dictaprius" (Uprostřed zdvíhá se pahorek nazývaný kdysiJuliova hora, tímto jménem bylo také v minulosti jme-nováno město).29 Pozděli se pro tuto část Olomou-ce vžilo pojmenování Juliusberg a následně díky ro-mantikům název ,,Na hradě". Dnes je toto návrší po-važováno za staré pohanské kultovní místo, na kte-rém byl kvůli tomu následně vybudován křesťanskýkostelík s příznačným patrocrniem bojovníka s herezísv. Michaela. Skutečnou přítomnost Římanů v těsnéblízkosti hrazeného města potvrzují nedávné archeo-logické nálezy zbytků zatím nejseverněji položenéhořímského vojenského tábora poblž Neředína.

Druhým z mýtů je |egenda o zázračném vítéz-ství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v roce 1241u Olomouce, Bitva údajně znamenala odvrácení niči-vého vpádu Tatarů do dalších částí Evropy. Šimon En-nius Klatovský věnoval legendě barvitý odstavec své

osIavné básně: ,,,,,Cinxit et Olomucium cupiens ever-tere muros, Haec urbs in magno jamque pavore fuit,

Ni sic oppressae forte succurreret {Jrbi Jaroslaus, pru-dens consiliumque daret,,..Namque metu magno reli-quas absolverat urbes, Dum fugat ad gelidas tartaraCastra plagas." 30

Ve skutečnosti k žádné vojenské srážce u Olo-mouce tehdy nedošlo a také postava legendárníhovítěze je pouze smyšlená. Bitva u Olomouce.je dolo-žena až k roku 1253 a to nikoliv s Tatary, ale s uher-skými Kumány. Nebyla vílézná, město se však tehdyubrániIo. Jaroslavovým legendárním vítězstvím bylaOlomouc pasována na symbolický štlt proti ničivémunáporu kočovných bojovnků. V první po|ovině 17 sto-letí byla tato pověst aktualizována a stala se předmě-tem zbožné barokní úcty, oživené zvláště v době hro-zícího tureckého ohrožení Objekty trvalé oslavy Jaro-slavova vítězství se stal jezuitský kostelík Božího Těla,roku 1724 nahrazený centrá|ní kaplí stejného patro-cinia, a radniční kaple sv, Jeronýma a sv. Vavřince,Na radnici byl u|ožen Jaroslavův vftézný prapor, u 1e-

(1 2) Autoportrét otce a syna .l, D, Kleina st. a ml,, detail

z obrazu Obležení Olomouce, Jan Domíník Klein st,, 1758,

olej na plátně, Foto Leoš Mlčák

zuitů deskový obraz popisující nejen samotné vítěz-stvi ale i průvodní eucharrstický zázrak s pěti promě-něnými hostiemi,3]

Oba zmíněné olomoucké mýty byly reflektoványna triumfální cestě. První kašnou s Césarovou jez-deckou sochou, druhá nápisem o Jaroslavově vítěz-ství na již neuskutečněné poslední Arionově kašně

DUŠE PAMÁTEK 31

(1 3) Autoportrét J. D. Kleina ml.,

Jan Dominik Ktein mt., 1774,

olejomalba na hlazeném štuku,

detail, jídelna slavonínské fary,

Foto Bohumil Samek,

a freskou v kapli Bo-žího Těla. Jaroslava ze5ternberka připomínaItaké kosiel Panny Ma-rie na Předhradí, kterypo vítězné bitvě údajnězaloži\.32

Autor postupně re-alizující nevšední kon-cepty sIavonínské fa-ráře Františka Můlle-ra není zaiím bezpečněznám. S ohledem na po-měrně velký časový roz-sah vzniku maleb mů-žeme ale předpokládat,že šlo spíše o ve městěusazeného malře. lden-

sv. pán Marschalla z Burgholzhausenu, veIitele o c-moucké pevnosti polního podmaršálka Bretona, po -

ního podmaršálka Kazimíra Josifa Draškoviče, stav -

teIe pevnosti polního podmaršálka Petra Bechade dsRochepine, polního zbrojmistra Hyacinta de Bretto-na, plukovníka Adolfa Mikuláše d-Alfsona a obleženéměsto, Veduia vznikla podle podkladů syndika JanaMichaela Trávníčka. Součástí jelí kompozice se stapolepšený znak města, erby jedenácti o|omouckýchčlenů městské rady, povýšených zazásluhy při obra-ně města do panského stavu, a rub i líc zlaíé a střibrné medaile, které jim byly uděleny, Z malíovy rukyvzešly také podobizny všech nobilitovaných měšta-nů a snad i iluminovaná pergamenová listrna s jelicherby, sestavená v roce 1760 syndikem Jane, Štěd-roněm.36 Rozměrná malba obleženého města pů-vodně visela na radnici. Odtud přešla do sbírek olo-mouckého m,lzea.37 Dnes je zavěšena ve slavnost-ním sále na rektorátu Palackého univerzity. Má roz-měry'lB1 x 139cm a je vlevo dole opatřena stáče-nou páskou s identifikačním nápisem: ,,PROSPEC-TVS METRoPoLlS MORAV|AE VERSUS oRlEN-TEM" (Pohled na moravskou metropoli od východu),Obrazje značen vlevo dole pod figurou malře dvou-řádkovým nápisem, děleným stylizovaným znakem:,,HANC lDE+AM DEL|N:(EAVIT) / A(nn)o 1758 +&. P.(lNXIT)" (Tento obraz navrhl a roku 175B takénamaloval Jan Dominik Klein). Na modry7 štít jsoupoloženy tři menší bílé štítky s iniciálami l(OHAŇN)D(oMlNlK) K(LElN). Sedící skicující malř oblečenýdo modrého kabátu s třírohým kloboukem na hlavě jezobrazen hned ved|e této signatu ry,Provází ho černo-bílý chrt a dospívalící chlapec. Postava jinocha, obra-cejícího se na dlváka, zřelmě zachycuje malřova synaJana Dominika Kleina mI., který tehdy u otce získá-val své první umělecké zkušenosti. Jeho podoba od-povídá věku, ktery měl v předpokládaném čase vzni-ku obrazu.(Obr, č,12) Analogický motiv individualizo-vané portrétní figury mladého vousatého muže, takéobráceného tváří k divákovi, se vyskytuje i na malběv 1ídelně slavonínské f ary, Zřejmé zachycuje malře,ve věku přiměřeném době vzniku nástěnné alegorie.(Obr. č. ]3)

Definitivnímu připsání sIavonínských maleb a kre-seb Janu Dominiku Kleinovi ml,,zalím bránídvě okol-nosti. Neznáme v současnosti rozsah jeho autorské-ho podílu na malbách jeho otce, ani žádnéjeho sig-nované samostatné dí|o, Malby zatím neumožňujíob-1ektivní komparaci. Jejich neutěšený stav vyžadujeneodkladné restaurování po kterém bude nezbyinétoto předběžné připsán í znovu posoudit.

tifikaci tvůrce malřské výzdoby ve Slavoníně, zhoto-vené technikou olejomalby na hlazeném štuku, ztě-žuje její současný havari.lní stav, stlné zčernání, za-kalení pojidla a četné nešetrné konzervační zásahy.Lépe o jeho malřských kvalitách vypovídajídochová-né kresby v matrikách a závésný obraz s portrétemíaráře, dnes umístěný v prostředním sále, bývalé slav-nostní jídelně.(Obr. č. 1]) Dokládají jeho schopnostzvládnout poměrně široký re.lstřk námětů a techno-logii zahrnujících vedle vedut, heraldiky, portrétu, kra-j inomalby i náročnější íig u ráln í nástěn né kom pozice,

Z malíů činných v Olomouci ve druhé polovině 1B.a na počátku ]9. stoletíse tematikou pruského oble-žení podrobně1i obnal malíř Jan Domlnik Klein star-ší S ním spolupracoval a na jeho dílo navázalsyn JanDominik Klein mladší,narozený 4. srpna 1745 v No-vých Lublicích,33 Jejich dílo tak stojí žánrově ne1blÉže ke slavonínským malbám. Spo.1u1e je s nimi řadapříbuzných formálních znaků. Patří k ninl čutné hu-ra]dické motivy, kompozrce vedut v pozadích, podrob-ná znalost vojenských reálii obsáhlá epigrafická slož-ka s některými méně častými detaily, cňarakteristic-ká konstru kce repoussoi ry proh lu bovaného prostoru,tlumený kolorit i hladká modelace. Zobrazené figu-ry malí většinou akcentovány individuální rysy, zvláštzřetelné u dochovaných portrétů.

Po odchodu pruského vojska město už7, červen-ce ]75B uzavřelo s Janem Dominikem Kleinem st.smlouvu na zhotovení několika obrazů,3a Malř mělza 100 zlatých rynských namalovat portréty vrchníchvelitelů olomoucké vojenské posádky a perspektivníobraz obleženého města. Zmínéné obrazy se docho-valy,35 Zachycují polního maršálka Ernsia Dietricha

QoOzMEsTo oLoMoUC JAKO ANT|CxÝ HRotrua

lo-

ol-vi-

de

:o-

né

1a

tal

:h

I!

)

)

7

)

|-

)

Poznámky / Endnotes

ll K tradici antrcké ku|turY na naŠem území b|íže např, Ladis|av Varci a kol., Antika a česká kultura,praha 197B.; |vo Hlobi| _ Eduard petrů, Huma_nism and the earlY renaissnce in Moravia,Olomouc 1999.; Jaroslav Ludvíkovský Antika, čechy a evropská tradice,Brno 2OO2,2] osobnostÍFrantjŠkaMŮlIeraalehouměleckýmmecenátemsepodrobnězabývástudieKateřinaDolejší_LeošM|čák, SlavonínskýíarářFrantišek

MÚller (1 724-1 7B3),,,Fautor artis" v olomaucl, Časopis S|ezského muzea, řada B 53, 2OO4, s,234-246,Terénnívýzkum ve Slavonině probíhalv rámci výzku m ného Ú ko]u Uslavu dejin u měn i Akadem ie věd České repu b|iky, v, v, i, tJmělecký místopis Moravy a Slezska,:l KpříČinám, prŮběhuadŮsledkůmvá|kynapř.FrantišekStellner, SedmiletáválkavEvropě,Praha2Oo7,

') Jiři Šmeral - Jana BureŠová - Jindřich Schulz, Dějiny olomouce, díl 1 ., olomouc2OO9, s. 4B5.") FrantiŠek Ste|lner, Fridrich Veliký: Cesta Pruska k velmocenskému postavení,praha ,199B,

s, 3O76) Kare| Richter, Iřeba i železem a krví: prusko-rakouské vátky 1 740-1 B66,Praha 2OOZ s. 1577) Aiojs Chylit, Prusové na Moravě r. 175B. obleŽení olomouce a zničení pruského dovozu u Domašova,olomouc 190O, s, 96_1O1.8) ZbYněk Yá|ka, 175B Olomouc a Prusové: hrdá pevnost Marie Terezie,o|omouc 2OO1, s. 62-65,') Jiří Šmera| - Jana BureŠová - Jindřich Schulz, Dějiny olomouce, díl 1 ., o|omouc2OO9, s, 4BB.]0) Farní beneÍicium ve S|avoníně obdrŽel F MŮ||er od generálního vikáře dne 3, února 175B, dva dny před neočekávanou smrtí biskupa kardiná|aTroYera,GregorlNolny,KirchlicheTopographieMáhren,olmútzerErtzdiócese,díl

],,Brno 1B55,s,33].rr) Ten byl vysvěcen za účasti císařského manže|ského párug,září 1754.12] "NuncdeaIinigeracoliturceleberrimaturóa/ NuncEpaphusmagni genitusdesemine tandem/CredituresselovisperqueurbesiunctaparentiTempIa tenet," ovidii Metamorphoses, Lrber l. w, 747-756, ed, R, Merkem - R, Ehwald, Lipsiae in aedibus B. G, Teubneri 1915, s, 27,; Stovníkantické kultury,Praha 1974,s, 185, 2OB, 29O,

]3) Oftův slovník naučný, dit j, Praha 19BB, s, 25B; A, Lhotsky, A.E,0,0,U.14) Slovník antické kultury, Praha 1974, s. 142,243, 82, 684,24B,252, 16,499, 55, 2B2,]5) Stovník antické kulturY,Praha 1974,s,249-250.; Slovník řecko - římské mytotogie a kultury,praha 1993, 113_117]6) Slovník řecko - římské mytologie a kultury, Praha 1993, 124,]7) Jiří Šmera| - Jana BureŠová - Jindřich Schulz, Dějiny olomouce, díl 1,, olomouc2OO9, s, 44B,]8) Ludvík Svoboda, Encyklopedíe antiky,Praha 1973,]9) Robert Graves, Řecké mýty ll, Praha '19B2, s, 145,20) Kare| MŮller - lvan Štarha, Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku,Brno 1995, s, 39_40,21) ZA olomouc, Matrika křtů u sv, Mořice v olomouci, inv, č. 5586, sign. o-|l|-4, fo|. 52,2') ZA Olomouc, Univerzita Olomouc, Kniha č, 6, s, 195,23) ZA O]omouc, ACO, Kniha 1]1, s. 436.24) Podrobně k výzdobě matrik Kateřina DolejŠÍ- Leoš Mlčák, Slavonínský farář František Múlbr (1 724-17B3),,,Fautor artis,,v olomoucr, časopisSlezského muzea, řada B 53,2004, s,234-246.25) ZA Olomouc, Matriky fary Slavonín, Matrika křtů, inv č. 6O9B, sig, D-X1-5,26) Podle literaturou tradovaných zPráv byly s|oupy údajně přeneseny ze zrušeného kostela panny Marie na předhradí Není a|e vy|oučeno, že mohlybýt PořízenY uŽ Při barokní Přesiavbě Íary Seznam nemovitých kulturních památek olomouce,pavei Konečný _ pave| Michna ed., o|omouc ,]996,

s,'í']9.27) ZA OIomouc, Matriky íary Slavonín, Matrika sňaiků, inv č, 6]04, sig. D-X1-11,28) ZA O|omouc, Katalog k|éru o|omoucké arcidiecéze z roku 1784, s,29.29) Simone Ennio G|atovino, Breve encomion oíomucii metropolis In Moraviae Marchionatu, scripium in gratiam amplissimi Senatus Urbis ejusdem,carmjne E|egiaco. Přek|ad Rostislav Bartocha, Olomouc 1946, s, 1O.30) olomouc ob|ehli také, chtějíce vYvrátit hradby, město též skutečně jal z nepříte|e veliký strach, kdyby tu neby| již v tísni na pomoc přispě| Jaros|av,rozváŽný Pán' nebY| téŽ PoskYt| rad", Neboť zbaviIa veIkého strachu ostatní města tím, že až v severský krf zahnalatatarský |id, Simone EnnioGlatovino, Breve encomion otomucii metropolis ln Moraviae Marchionatu, scriptum in gratiam amplissimisenaťus lJrbis ejusdem, carmineElegiaco. Překlad Rostislav Bartocha, Olomouc 1946, s. ]5-173]) K jezuitské verzi |egendy o Jaros|avovi ze Šternberka srov např, Kateřina M|čáková - Leoš Mlčák, Mědirytiny k barokní |egendě o zázračnémvítězství Jaros|ava ze Štern berka nad Tatary u o|omouce, Střed ní Morava, č, 13, 2OO] , s. 65-77; Kateřina M lčáková _ Leoš M |čák, Barokn í legendao zázraČném vítězstvÍJaroslava ze Šternberka nad Tatary u olomouce, in:Jezuitský konvikt, o|omouc 2OO2, s. 253-266.32) LeoŠ M|Čák, Olomoucká mYtologie, rukopis hesla in Otomoucké baroko, proměna ambicí jednoho města,úvodní svazek, Martin Elbel, ondře,,Jakubec (ed,), Olomouc 201O s,99-106.33) Bohumírlndra,oPavŠtíma|ři odPrvníPo|ovinydokonce'lB.sto|etí, Časopi's Slezskéhomuzeavoparuě, sérieB, l9B0, č,2,s, 162,34) OStA OIomouc, AMO, Z|omky registratur, inv. č.213Z karton 8735) Milan Togner, Barokní malířství v olomouci,o|omouc 2OOB, s, 1O6-109.37) Kare| MŮller - Vladimír SPáČtl, odměna za věrnost a statečnost,o|omouc 199B, pamětní |istinale uložena v oStA o|omouc,38) obraz ]e evidován pod ČÍs|em o-4B2, Yáclav Burian, Příspěvek ke stavebním dějinám ve|kého výstavního sálu olomoucké ho muzea, ZprávyVlastivědnéhoústavuvolomouci,Č,BZ1960,s. 113-117; JiříŠmera| -JanaBurešová-Jindřich Schulz,Dějinyolomouce,díl 1.,olamouc2OOg,

s. 49'i ,

33

t

DUŠE PAN4ÁTEK