1

Kate Atkinsonová a Case Histories: na pomezí policejního a

detektivního dramatu

I. Kate Atkinsonová a její literární tvorba

Pro romány Kate Atkinsonové je charakteristický důraz na

psychologickou propracovanost postav, jejich rodinných

a emocionálních vztahů a „poučenost“ základními díly britské a

americké literatury i současné popkultury. Atkinsonová ve svých

románech rozvíjí hru s paratextem a vnitřní strukturou díla,

která obráží hlavní téma knihy a je sama o sobě dalším

významovým rozměrem toto téma doplňující a rozšiřující.

Kate Atkinsonová se narodila roku 1951 v anglickém Yorku,

kde měli její rodiče obchod s léčivy.1 Vyrůstala jako

jedináček: „Byla jsem osamělá, nikdy šťastná. Bez sourozenců

získáte poměrně pokřivenou představu o sobě sama a o světě.

Připadalo mi, že vůbec nechápu, jak funguje. Pamatuju si, že

jsem se cítila dost osaměle,“2 vzpomíná na zkušenosti vlastního

dospívání Atkinsonová. Podobné pocity odcizení, neporozumění a

nedostatku mezilidských kontaktů, často spojené s narušením

nukleární rodiny, pak prožívají i její literární hrdinové.

Atkinsonová vystudovala anglickou literaturu na Univerzitě

v Dundee ve Skotsku, kde v roce 1974 získala magisterský

diplom. Tamtéž také nastoupila na doktorandské studium americké

literatury, které však nedokončila, protože se jí nezdařilo1 Fox,Genevieve: „Kate Atkinson: Week One: Interview.“ [on-line] TheTelegraph. 30. června 2011. [čerpáno 24. 10. 2012] Dostupné z WWW:<http://www.telegraph.co.uk/culture/books/bookreviews/8608641/Kate-Atkinson-Week-One-Interview.html>.2 Fox, cit. d.

2

složit ústní zkoušku, což zcela otevřeně reflektuje v četných

rozhovorech.3 S oblibou také zmiňuje, že od stejné univerzity

později odmítla převzít čestný doktorát za své pozdější

literární úspěchy, neboť titul chtěla získat řádnou cestou.4 Ze

své sečtělosti a literárních znalostí vydatně čerpá ve své

tvorbě, včetně románů s Jacksonem Brodiem, jež v postmoderním

duchu prokládá řadou sofistikovaných intertextuálních narážek.

Pravidelně se v nich také objevují vedlejší postavy

s univerzitním vzděláním či přímo zastávající akademické

funkce; tyto postavy jsou většinou nešťastné, krajně osamělé a

zůstávají svým okolím hluboce nepochopené.

Svou literární činnost zahájila v roce 1981 psaním

povídek5. Poté, co v roce 1986 získala ocenění v soutěži

Woman‘s Own, začala povídky publikovat v časopisech pro ženy.

Romanopisectví se Atkinsonová začala věnovat až ve zralém věku,

poměrně rychle se však stala uznávanou autorkou. Její první

román, Behind the Scenes at the Museum (1995, česky vyšel v překladu

Dany Vlčkové jako V zákulisí muzea, Praha: Argo, 2006) získal

Whitbreadovu cenu za nejlepší debut roku a byl přeložen (zatím)

do osmnácti jazyků. Další romány Human Croquet (1997) a Emotionally

Weird (2000) byly následovány sbírkou povídek Not the End of the

World (2002). Kromě časopisů a této samostatné sbírky se její

povídky později objevily rovněž v řadě antologií, např.

Crimespotting (2009) či Ox-Tales: Earth (2009). Atkinsonová je rovněž

3 např. Fox, cit. d. a mnohé další.4 Fox, cit. d.5 Smith, Jules: „Kate Atkinson“. British Council. [on-line]literature.britishcouncil.org, 2009 [čerpáno 24. 10. 2012] Dostupné z WWW:http://literature.britishcouncil.org/kate-atkinson

3

autorkou dvou divadelních her pro Divadlo Traverse

v Edinburghu, Nice (1996) a Abandonment (2000).6

V roce 2004 Atkinsonová zahájila svůj dialog s detektivním

žánrem, když v pořadí svým čtvrtým románem otevřela sérii

příběhů s postavou (bývalého) detektiva Jacksona Brodieho. Ten

se poprvé objevil v Case Histories (2004; v češtině vyšlo jako

Neuzavřené případy v překladu Dany Vlčkové. Argo, 2010), dále, již

jako penzionovaný, ve One Good Turn (2006) a konečně v When Will

There Be Good News? (2008). První tři romány v roce 2011

zadaptovala BBC jako detektivní sérii Case Histories. Zatím

poslední román z této detektivní řady Started Early, Took My Dog

(2010) se stane základem druhé řady Case Histories (s uvedením

naplánovaným na rok 2013).

Kate Atkinsonová je od roku 2011 držitelkou Řádu Britského

Impéria (Member of the Order of the British Empire – MBE) za

služby literatuře. V současnosti žije v Edinburghu

a příležitostně přispívá do novin a časopisů.7

II. Specifičnost autorčiny poetiky: romány s Jacksonem Brodiem

Ač romány s Jacksonem Brodiem jednoznačně spadají do žánru

mystery, „čistými“ detektivkami nejsou. Pro Atkinsonovou není

žánrová čistota natolik zásadní jako psychologická

propracovanost postav. Její pojetí detektivky tak stojí spíše

na pomezí psychologického románu a detektivního příběhu –

mnohem raději je ovšem implicitním metatextem, postmoderním

románem o autorovi detektivek. 6 Hra byla pod názvem Ostatní světy uvedena Národním divadlem moravskoslezskýmv Ostravě.7 Smith, cit. d.

4

Nedá se říci, že by zde majoritním „nositelem dění byla

postava detektiva, policisty nebo postava, která pátrá, aby

vyřešila záhadu“8 (jak je u detektivek typické), neboť tyto

funkce do určité míry zastávají všechny postavy. Brodieho

příběhy sice nabízejí do hloubky rozpracované charaktery, ty se

však svou psychologií, vlastnostmi, světonázorem i osobní

historií navzájem podstatně překrývají. Tomu bezesporu do

značné míry napomáhá tvůrčí strategie autorky, jak ji sama

charakterizuje: je stanoven začátek a konec příběhu, co leží

mezi nimi je pak předmětem neustálých úprav a přepisování.

Výsledek pak získává tvar monologického textu, zabydleného

heterodiegetickým vypravěčem, nebo – slovy Franze K. Stanzela –

podobu „figurálního narativu“,9 který bývá označován jako

„narativ bez vypravěče“.10 Prostřednictvím pravidelného

8 Sýkora, Michal: „K teorii detektivního žánru.“ In. Sýkora, Michal a kol.:Britské detektivky: od románu k televizní sérii. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012, s.7.9 Stanzel, Franz K.: A Theory of Narrative. Cambridge: Cambridge UniversityPress, 1984.Nebo, v Genettovské terminologii, fokalizovaného vyprávění (srov. Cohnová,Dorrit: „Rozporné vyprávění.“ Aluze XV, 2011, č. 2, s. 62–68.)10 Vyprávění se odehrává ve třetí osobě a je fokalizované; skutečnost jevnímána skrze oči konkrétní fokální postavy. Hlediska jsou všaks jednotlivými kapitolami střídána a nezřídka tak získáváme několik pohledůna téže událost. Vypravěč není vševědoucí, ale naopak jakoby „nepřítomný“.Cohnová o těchto heterodiegetických románech podotýká, že nenabízejímožnost odhalit v nich rozporného vypravěče. „Ne že by nám takové textynutně předkládaly objektivní zhodnocení fikčních událostí: jejich fokálnípostavy mohou být naivní (...) bezradní (..) či dokonce bláhoví (...).Úkolem čtenáře je povšimnout si subjektivních předsudků těchto postav apoopravit je za ně (...) přitom však musí mít čtenář po celou dobu navědomí, že falešné interpretace jsou součástí fikční reality, kteroupostavy představují.“ (Cohnová, cit. d., s. 65).S těmito postupy Atkinsonová prostřednictvím zrcadlové konstrukce postavpracuje a dále je problematizuje, do knihy takřka hmatatelně vnáší entituimplikovaného autora a vytváří efekt rozpornosti u něj. Jako by postavy bylysvědky skutečných událostí, mohly nám však (prostřednictvím „nepřítomného“heterodiegetického vypravěče) prozradit pouze to, co se k nim odrazí

5

střídání fokalizace, kdy je příběh podáván z perspektivy řady

reflektorů, a zrcadlových postupů při konstrukci postav, je tento

heterodiegetický vypravěč rozmělněn a posunut na úroveň

zpřítomnělého implikovaného autora, jenž se stává hlavním

reflektorem příběhu. Díky tomu se může zdát, že postavy sdílejí

stejné charakteristiky a obsese,11 a když se dále vyvíjí, mění

se všechny stejně – jakoby se čtenář měl ztotožňovat se všemi

postavami zároveň, jakoby byla v příběhu přítomna jen jedna

jediná velká implikovaná postava – zmiňovaný rozporný

implikovaný autor. Dodatečné informace o postavách či jejich

osobní vývoj je dávkován v intencích postmoderní hry se

sečtělým čtenářem a jejich prostřednictvím je budována právě

entita tohoto selektivního implikovaného autora.

V příbězích se řeší paralelně několik na sobě nezávislých

případů (jedinou spojnicí mezi nimi je právě Brodie), ne

všechny narativní linie jsou na konci uzavřeny, případy

vyřešeny a motivy osvětleny. Jednotlivé romány na sebe

prostřednictvím reflektora – implikovaného autora (který se samozřejmě nemusínutně shodovat s entitou Kate Atkinsonové, ale naopak může být z jejístrany voluntárně či involuntárně konstruovaný). Vzhledem k sečtělostiAtkinsonové a úspěchům, jimž se její knihy těší u kritiky, lze tyto procesypřisoudit intelektuální hře pro sečtělé čtenáře spíše než neumětelstvíautorky.11 Především jde o až bolestné pocity osamění a odcizení, životnínespokojenosti, posedlost dětmi (buď chorobný strach o ně, nebo prázdnota atouha po nich), touhu po stabilním rodinném zázemí. Osudy hrdinů se odvíjíod narušených rodin, jež s únavnou pravidelností drtí alkoholismus arakovina, a tragických skonů domácích mazlíčků, většinou vysokým věkem(jako protiklad k násilným úmrtím, s nimiž se setkává Jackson). Jsouvykořeněni, bez schopnosti navázat stabilní a šťastný vztah, pokud jetakového stavu alespoň částečně dosaženo (muž-žena, ale i rodič-dítě),přichází bolestná ztráta. Navzdory problémům se zákonem, s nimiž sepotýkají prakticky všechny (!) postavy ve všech třech zmiňovaných knihách –jsou však v podstatě „správní“. (Tj. jejich morální profil se shodujes morálním profilem Jacksona, jenž je vylíčen jako postava s vysokýmsmyslem pro spravedlnost.)

6

nenavazují; jednou nedořešený moment zůstane navždy nedořešeným

momentem – mezi knihami se přelévají pouze osobní osudy postav,

jmenovitě Jacksona Brodieho – viz jeho milostný vztah

s herečkou Julií, jenž započíná v Neuzavřených případech a končí v

When Will There Be Good News?, a platonické pouto k policistce

Louise Munroeové v One Good Turn a When Will There Be Good News?,

jež se v  televizní adaptaci stává leitmotivem celé série.

„V detektivkách je důraz položen na technickou stránku

struktury v návaznosti na specifičnost obsahu. V detektivkách

je nezbytná závěrečná katarze přenášející psychologický efekt

na publikum, čtenář si oddechne, je zbaven vraha.“12 Vrah je

sice odstraněn, případně pohřešované osoby nalezeny, motivace a

příčiny jejich jednání však často zůstávají ukryté, rány

setrvávají otevřeny, vztahové a emocionální problémy

nedořešeny. Dokonce ani všechny případy Jacksonových klientů

nejsou vyřešeny či dotaženy do zdárného konce.

Žánrově nejčistší detektivkou je první román Neuzavřené

případy, v němž Brodie ještě zastává funkci soukromého

detektiva. V díle třetím (When Will There Be Good News?) již detekci

provádí především policistka Louse Munroeová a osiřelá Reggie,

což jsou postavy v televizní adaptaci vedlejší. Postava

Brodieho ustupuje do pozadí a pozornost je věnována především

jeho emocionálnímu životu.

Díky pravidelnému střídání reflektorů se v knihách některé

kapitoly částečně dublují, zobrazují fragmenty stejných

událostí a nabízejí tak „odlišný“ úhel pohledu (ve smyslu jiné

postavy). Proto není ani dodržen chronologický pořádek kapitol,12 Sýkora, cit. d., s. 9.

7

ale při jejich výstavbě se postupuje kaskádovitě (např. pátá

kapitola Neuzavřených případů částečně chronologicky předchází

kapitole čtyři, ovšem je podána skrze odlišné reflektory), je

užito bohatých retrospektivních pasáží a především foreshadovingu

(anticipace).

Atkinsonová své romány stále stylisticky a formálně

inovuje. Každá z knih s Jacksonem Brodiem je uspořádána trochu

jinak a operuje s jinými výrazovými a narativními prostředky.

První díl se odvíjí podle jednotlivých Neuzavřených případů,

kapitoly jsou pojmenovány a uspořádány podle individuálních

případů a podle jejich aktérů – reflektorů příslušných kapitol.

Snaha o rozlišení jednotlivých hledisek se projevuje na úrovni

deskripce, volby adjektiv atd., které se odvíjejí od

specifického výrazového rejstříku daných postav, odvozeného na

základě jejich momentálních obsesí13. Ve One Good Turn je tento

postup nahrazen preciznějším vykreslováním vnitřních frustrací

postav se stále více podobnými duševními strachy a způsoby

uvažování. Splývání postav v sobě odráží celkovou konstrukci

narativu, kdy již nejde o řešení víceméně separovaných případů

Jacksona Brodieho: propletenější jsou i osudy postav a

především jednotlivé případy. Kapitoly již nejsou uspořádány

dle jednotlivých případů, ale kompaktní příběh je rozložen na

ose několika dní, čemuž odpovídají i názvy oddílů (Tuesday,

Wednesday, Thursday, Friday).

Výstavba románu When Will There Be Good News? je podřízena

metatextovým odkazům a referencím na díla světové literatury i13 Když je reflektorem Theo, obézní muž držící dietu, jsou ostatní osobypopisovány pomocí jídla či filmů, v případě Jacksona fascinovaného auty jeexaltována motoristická zkušenost atp.

8

oblast popkultury, jež určují strukturu celé knihy. Např.

kapitola She Would Get the Flowers Herself , jejíž fokální postavou je

policistka Louise Munroeová, naráží na Paní Dallowayovou Virginie

Woolfové nejen svým názvem, ale částečně ji parafrázuje také

svým obsahem (který se záhy stáčí do humoru a ironie). Rovněž

postavy jsou definovány svým vztahem k literatuře – Reggie je

definována jako někdo, kdo rád čte Dickense, protože se

identifikuje s jeho sirotčími hrdiny.

Kate Atkinsonová si v románech s Jacksonem Brodiem pohrává

s konstrukcí postav i narativu. Logika, dedukce a racionalizace

vlastní detektivním příběhům ustupuje ve prospěch jiných

postupů. Narativ se stává područím textu a mnohdy poněkud

samoúčelné autorské exhibice. Pokud čtenář na tuto metahru

nepřistoupí, může mít dojem, že má co do činění nikoli se

zdařilou postmoderní hrou, ale naopak se špatným románem. Přes

všechna ocenění, která Kate Atkinsonová získala, totiž platí,

že pro čtenáře neznalé kánonu (nebo naopak, znalé až příliš),

ke kterému ve svých knihách odkazuje, jsou podobné manýristické

hrátky víc než cokoli jiného těžkopádné a vysilující. Čtenáři

tedy dokonale postačuje standardní znalost kolující v kultuře,

to jest nikoli zběhlost v cílovém textu, nýbrž zkušenost s jeho

reprezentací. Romány Kate Atkinsonové jsou určeny nejširší

čtenářské skupině, které autorka dává cíleně pociťovat, že

recipují „ušlechtilejší“ text než pouhou detektivku. Jedná se

přitom o stejný segment populace, jenž obvykle vyhledává tzv.

quality television, tedy o potenciální publikum televizní adaptace

Case Histories (BBC, 2011–?).

9

III. TV adaptace: Case Histories. Historie televizní série

Adaptace románů Kate Atkinsonové se ujala BBC. Produkce

zvolila formát dvou časových slotů o šedesáti minutách na každý

román (tzn. šest dílů celkem v první sezóně). Ústřední postavu

soukromého detektiva Jacksona Brodieho ztvárnil Jason Isaacs,

do té doby známý především z vedlejších, většinou záporných

filmových rolí, či ze ságy o Harrym Potterovi.

Převedení na televizní obrazovky si však vyžádalo četné

změny, nejen co se narativu či settingu série týče, ale

především v konstrukci ústřední postavy. Oproti předlohám je

postava Jacksona Brodieho výrazně aktivnější a v narativu

upřednostněna, dochází ke změně osobní historie hrdiny i jeho

sociálního statusu tak, aby celá série působila kompaktnějším

dojmem a aby lépe zapadala do zvoleného, divácky atraktivního

žánrového formátu, jenž se pohybuje na pomezí detektivního a

policejního dramatu s neuniformovaným policejním detektivem –

individualistou.14

IV. Adaptační strategie – vztah k literární předloze

Jak jsme již naznačili výše, k docílení potřebné

kompaktnosti série muselo při procesu adaptace dojít ke změnám.

Především došlo k časové kondenzaci příběhu a ukotvení dějiště

do skotského Edinburghu a také k odstranění výrazných časových

prodlev mezi jednotlivými díly. Zatímco mezi romány jsou větší

časové elipsy v řádu měsíců či let, během nichž postavy

14 Kaminsky, Stuart M. – Mahan, Jeffrey H.: American Television Genres. Chicago:Nelson-Hall, 1985, s. 53.

10

prožívají milostné vztahy, uzavírají sňatky či plodí potomstvo,

série si udržuje přísnou časovou kontinuitu a mimo události

zobrazené v sérii postavy neprožívají nic zásadního.15 Ač

přesné časové vymezení série není explicitně zmíněno, můžeme

jej odečítat na pozadí měnících se ročních období či

probíhajícího školního roku; časová kompaktnost je zřejmá

především z pro televizi dosazené linie s Jacksonovou malou

dcerkou Marlee. Case Histories tak mnohem více vyhovují nárokům

seriálové televize, navíc výrazné elipsy či časové skoky (nebo

skoky v charakterizaci postav) nejsou u policejního dramatu,

kde je kladen důraz na každodennost a rutinu, funkční.

Akcentováním a rozšířením linie Jacksonovy osobní historie u

policejních složek, znásobením prostoru policejního detektiva

Louise Munroeové na plochu celé minisérie a přisouzením jí

klíčové role pro narativ se totiž celá série oproti předloze

výrazně přiblížila právě dramatu policejnímu.

Jackson Brodie: Vnitřní konstrukce protagonisty

V předloze je Jackson Brodie charakterizován jako bývalý

voják s dvanáctiletou praxí u cambridgeshirské policie, již dva15 Tj. televizní série neobsahuje na rozdíl od knih žádné implicitní čiexplicitní reference k událostem, které se nestaly součástí syžetu. Divákmá tak dojem, že vše důležité mu bylo ukázáno a že postavy prožívají svůjživot s ním a podstatné, tj. narativně či emocionálně zajímavé momenty,před ním nejsou zatajeny. To je stěžejní moment pro vtažení televizníhodiváka do osudů postav, čímž je zajištěn jeho zájem o celou sezónu pořadu,nikoli pouze o dva po sobě jdoucí díly, v jejichž rámci je adaptován vždyjeden román a uzavřeny víceméně všechny detektivní případy (neboťponechávání některých momentů nedořešených, jak jsme zmínili u románů KateAtkinsonové výše, se přenáší – i když v eliminované míře – rovněž donarativu televizní minisérie). Z toho důvodu získaly v sérii více prostorudalší postavy, jejichž vztahy s Jacksonem Brodiem byly zkomplikovány.Především jde o platonický vztah k policistce Louise Munroeové a odloučeníod dcerky Marlee, jež se stávají leitmotivy celé série.

11

roky působící jako soukromý detektiv. Jak se dozvídáme

v Neuzavřených případech, léta po dvanáctém roce života byla pro

Jacksona „obzvláště temná“, neboť jeho o několik let starší

sestra, která se starala o rodinu po smrti matky (jež zemřela

na rakovinu), byla znásilněna a  zavražděna (její osud bude

navždy jedním z nikdy neuzavřených případů, jenž Jacksona

pronásleduje tím více, čím více se blíží nedožité sestřiny

padesátiny). Jacksonův bratr neunesl pocity viny a spáchal

sebevraždu, s hrubým otcem alkoholikem Jackson nevycházel,

služba u vojenské policie proto pro něj byla vysvobozením (k

tomuto období děj odkazuje ještě v Where Will There Be Good News?,

kde Jackson pátrá po osobě, kterou shodou okolností coby malou

holčičku před lety zachránil během služby v armádě).

V televizní adaptaci je tato retrospektivní linie dávkována

postupně v sérii krátkých flashbacků, jež jsou rozprostřeny

v průběhu prvních třech dílů série, a oproti předloze je značně

zmírněna16 – nic se nedozvídáme o Jacksonových rodičích, jsme

pouze svědky toho, jak policie vyloví tělo utonulé dívky z řeky

(v adaptaci kompletně oblečené, tedy nic nenasvědčuje

brutálnímu sexuálnímu násilí). Jacksonův starší bratr se sice

oběsí (ovšem nikoli po půlročním psychickém strádání, nýbrž16 Zmírněna je rovněž např. linie, v níž se Jacksona kdosi snaží zabít,zahrnující např. porušení brzdného mechanismu auta či explozi domu – to jev adaptaci eliminováno pouze na přítomnost tajemného auta, jež Jacksonasleduje, jeden úder do hlavy zezadu a později přímou konfrontacis pronásledovatelem na opuštěné cestě. Jackson, jenž v adaptaci aktivněkontroluje narativní dění (většina hlavních narativních posunů, k nimžv předloze dochází na Brodiem nezávisle, se v adaptaci dějí Jacksonovýmpřičiněním), je ve svém jednání akčnější a maskulinnější (tj. diváckyatraktivnější), útočníka přemůže (za nadšené intervence Marlee). Útočníkse tak zdá daleko neškodnější a mnohem méně děsivý než bývalý vojákz předlohy (jímž i v adaptaci zůstává dopálený prasynovec Jacksonoviklientky, právem se strachující o své dědictví).

12

bezprostředně), podaří se jej však na poslední chvíli zachránit

a Francis Brodie tak může zbytek života prožít s těžkými

zdravotními následky v ústavu.

Do Cambridge, dějiště prvního románu Neuzavřené případy, se

Jackson nešťastně přiženil. V jihovýchodní Anglii se však

necítil nikdy doma, a ač sám pochází ze skotského hrabství Fife

(tj. oblasti, do níž spadá také Edinburgh, v němž se odehrávají

televizní Case Histories), je posedlý myšlenkou života ve Francii.

Zatímco v televizní adaptaci je touha opustit všední neutěšenou

realitu a vydat se za lepším snem jedním z leitmotivů,

vracejících se v Jacksonově rozprávění o Paříži a opakování

francouzských frází v každé volné chvíli (většinou při delším

pobytu v autě), a zároveň podtrhuje všednost každodenního

počínání a fatalistickou nemožnost úniku, v předloze se mu

životní sen záhy vyplní. V závěru Neuzavřených případů získává

poměrně vysoké dědictví od jedné ze svých klientek, díky

kterému může opustit praxi soukromého detektiva a odjet do

Francie, kde poklidně užívá důchodu. Díky vydařeným investicím

navíc svůj společenský status dále zvyšuje.

V televizi nic takového není možné nejen kvůli zachování

časové, prostorové a logické kontinuity série (která je

přizpůsobena logice druhého románu, v němž se objevuje postava

policejního detektiva Louise Munroeové jako dalšího

vyšetřovatele, a je situovaná do Edinburghu), ale především

díky tomu, že Case Histories výrazně operují s prvky policejního

dramatu, a to i na úrovni konstrukce postav – sám Jackson

Brodie pak nesplňuje striktně požadavky na soukromé očko, ale

13

spíše na detektiva policejního,17 a jako takový pak samozřejmě

nemůže (na rozdíl od hrdinů detektivních dramat, zvláště

Velkých detektivů typu Sherlocka Holmese nebo Poirota) vykročit

ze svého plebejského stavu.

Stěžejní momenty často problematického žánrového dělení

mezi jednotlivými subžánry kriminálních dramat leží ve vydělení

konvencionalizovaných prvků na úrovni prostředí (v prostoru

a čase, tzv. setting), typické ikonografie, narativu, stylu

textu a samozřejmě typů postav, ovšem také v jejich osobních

charakteristikách. Konstrukce postav je obzvlášť podstatný

faktor v rozlišování mezi detektivním dramatem a dramatem

policejním s hrdinou neuniformovaným detektivem, které k sobě

mají svými žánrovými znaky jinak hodně blízko.

17 Policejní historie u soukromého očka není ničím zvláštním: „Velmi častose jedná o bývalého policistu, jehož vztah k instituci je ambivalentní(osobní vazby na bývalé kolegy vyvažuje nějak[á] překážka, kvůli nížpolicii opustil či byl propuštěn). (...) Mnohdy figura soukroméhovyšetřovatele zrcadlí přítomnou korupci či jiné systémové selhání, kvůlikterému musel nebo chtěl oficiální složky opustit.“ (Korda, České televizní krimisérie po roce 1989 a jejich žánrové souvislosti, cit. d., s. 53) V případě televizníadaptace Case Histories je však tento aspekt oproti předloze výrazněakcentován. Opakovaně je zdůrazňováno, že Brodie neodešel od složekdobrovolně, ale že dělal svou práci důkladněji než kdokoli jiný (implicitněje zde vyjádřeno selhání systému a nevraživost, jež vůči němu chovajíostatní policisté – vyjma Louise Munroeové – protože upřednostnilspravedlnost loajalitou ke kolegům). Brodie se jako policista stále cítí astejně tak také uvažuje. Porušuje-li za účelem pátrání zákon, má totojednání vždy jakousi pachuť zatvrzelosti, hořkosti či implicitní pomsty zapříkoří v minulosti.Uchovává si také mnohem větší napojenost na policii (ztělesněnou zejménajeho „kontaktní osobou“ Louise Munroeovou), neboť bez přispění policejníhoaparátu (ověření důležitých informací, využití kartotéky, poslání jednotekza účelem prověření něčeho, vyhlášení pátrání, přístup k tajným policejníminformacím) by nebyl schopen jednotlivé případy vůbec vyřešit.V předloze toto téma absentuje; odchod od policie není ani implicitněosvětlen. Brodie nachází potřebné indicie k vyřešení případu sám, případněpřes jiné než policejní kontakty (nebo je nacházejí vedlejší postavy).

14

Žánrová typologie postav: Jackson Brodie a příklon k policejnímu dramatu

V televizní adaptaci (od samého počátku až do konce první

sezóny) je Jackson Brodie explicitně definován jako soukromý

vyšetřovatel.

Podle Kordy je soukromé očko charakterizováno především

tím, že na rozdíl od detektiva-amatéra je pro něj vyšetřování

formou obživy – „jeho motivace k vyšetřování a tedy i vstup do

příběhu jsou tudíž zcela odlišné, což je jedním z typických

prvků subžánru zakládajícím specifický vztah mezi detektivem a

jeho klientem.“18 Televizní Jacskon Brodie sice má soukromou

detektivní praxi (na rozdíl od románového po celou dobu),

vlastní kancelář a asistentku a týká se jej instituce

klientského vztahu, s tou však nakládá spíše volně. V  Brodieho

případě silné osobní motivace pro jeho jednání neodpovídají

profilu soukromého detektiva. Jackson pociťuje výraznou

inherenci s policií, a i když již není ve sboru, sám sebe stále

vnímá především jako policistu a uvažuje v duchu hesla „pomáhat

a chránit“ a spíše než o zdárné vyřešení případu či zajištění

vlastního živobytí (dosažení spokojenosti klienta) mu jde

o nastolení spravedlnosti a statu quo.

Brodie se proto zabývá i případy, za něž nikdy nedostane

zaplaceno nebo ani z principu zaplaceno dostat nemůže; hledáním

ztracených koček opuštěné stařeny Binky Rainové v adaptaci

Neuzavřených případů či pátráním po utonulé mladé dívce v

adaptaci One Good Turn, jejíž mrtvé tělo náhodou zahlédne,

nepodaří se mu jej však zajistit apod. V televizní sérii18 Korda, cit. d., s. 52.

15

pátrání po mrtvé komentuje Jacksonova asistentka Deborah slovy:

„Jaká hrůza. Bude platit hotově nebo šekem?“ Tato postava

Jacksona neustále nabádá, aby nezapomínal řešit primárně

případy, za něž v konečném důsledku dostane alespoň částečně

zaplaceno (a tím pádem bude schopen vyplatit měsíční mzdu také

jí), a nezabýval se případy bez platících klientů, jež spadají

do kompetence policie. Jackson tak přejímá rysy amatérského

nebo i policejního detektiva. V románové předloze to má u obou

uvedených příkladů své narativní opodstatnění, jež muselo být

v adaptaci kauzálně nahrazeno (právě Jacksonovým „policejním

smýšlením“) – Binky Rainová obětavému detektivovi odkáže své

nemalé jmění (o kterém předtím neměl nikdo ani tušení), a

umožní tak detektivnímu románu vyústit v pro hrdinu pohádkový

happyend. Takovýto závěr zjevně konvenuje proppovské struktuře

(často aplikované na detektivní příběhy).19 V adaptaci je syžet19 A to konkrétně transfigurační funkci T (Hrdina dostává nové vzezření(transfigurace) – 1. nové vzezření je bezprostředně získáno kouzelnou činnostípomocníka (Binky činí z chudého detektiva boháče), 2. Hrdina staví zázračnýpalác (kupuje sídlo ve Francii, investuje a rozšiřuje své bohatství), 3.Hrdina si obléká nové šaty (nový společenský status; undercover oděvnahrazuje vzdušný letní šat, běžecké tepláky z jihu Anglie plavky v bazénuu francouzského sídla), následované trestem: Škůdce je potrestán (trest) –dopadení asasínského bratrance, jenž usiloval o Jacksonův život; a funkcísvatby: Hrdina se žení a nastupuje na carský trůn (svatba), čímž se pohádkauzavírá (vztah s herečkou / bývalou klientkou Julií, jež se stává jehopartnerkou). Tento příklad zároveň dobře ilustruje nenáročnost aplikaceProppovy struktury na většinu narativů.Z aplikace Proppovy struktury na policejní dramata vychází řada badatelů,namátkou Gilles, Dennis: „A Structural Analysis of the Police Story.“ In.Kaminsky–Mahan, American Television Genres, cit. d., s. 67–84. čiChandler, Harriss: „Policing Propp: Toward a Textualist Definition of theProcedural Drama.“ Journal of Film & Video, 60, 2008, č. 1, s. 43–59.Používání Proppových funkcí při rozboru moderních audiovizuálních textůvšak bylo také silně kritizováno, proti kanonickému vnímání Proppovystruktury vystoupil např. David Bordwell (Bordwell, David: „AdProppriationsand ImPropprieties: Problems in the Morphology of Film Narrative.“ CinemaJournal 27, No. 3, Spring 1988, s. 5–20. Dostupné z WWW:<http://www.davidbordwell.net/articles/Bordwell_Cinema

16

ukončen jinak, a to nejen z důvodu plynulosti a kontinuálnosti

vyžadované u narativní formy zvolené pro adaptaci, ale

paradoxně také právě díky vysokému stupni hybridizace

s policejním dramatem. Zatímco v detektivním dramatu se mohou

objevovat romantické prvky, 20 policejní drama je mnohem více

ukotveno v realitě a klade markantní důraz na uvěřitelnost a na

akci – na rozdíl od dramatu detektivního, kde jsou více než

akce podstatné postavy. Zázračné a nečekané posmrtné obdarování

od vděčné klientky (hrdinou navíc akceptované a využité) by tak

zapadalo do schématu policejní série jen stěží.

Jackson Brodie vysokou finanční částku přijímá a

v pozdějších dílech již figuruje jen jako detektiv amatérský, a

jako takový se náhodně „připlétá“ k případům, které později

řeší (detekční linii na sebe, zvláště v Where There Will Be Good

News? strhávají policejní detektiv Louise Munroeová a další,

%20Journal_27_no3_spring1988_5.pdf>.)Pro aplikování Proppa na policejní dramata je nutno zapojit metaforickéčtení toho, co je u Proppa (v jednom konkrétním typu ruské lidové pohádky)doslovné. Jakmile se však Proppova struktura začne brát metaforicky, stáváse natolik volnou, že ji lze „naroubovat“ prakticky na vše. (Bordwell, cit.d., s. 14) Ač Proppově studii dominují funkce, nelze jim plně porozumět bezkontextu celého systému; dle Bordwella nejsou zavádějící aplikace tohotostrukturního systému jen důsledkem pouhého interpretačního omylu, alevýsledkem nedostatečné teoretické reflexe (Bordwell, cit. d., s. 15).Zastánci naopak tvrdí, že Proppova struktura typických funkcí jemanifestací obecnějšího kulturního vzorce, a jako taková je protoaplikovatelná na vše: „Kulturní vzorce se obvykle projevují v různýchkulturních materiálech. Proppova analýza by proto měla být užitečná přianalýze struktury literárních forem (...), komiksů, zápletek filmových atelevizních textů, a tak dále.“ (Dundes, Alan: „Introduction to the SecondEdition.“ [online] In.: Propp, V. Morphology of the Folktale. University of TexasPress, 1968. [čerpáno 24. 12. 2012] Dostupné z WWW:<http://homes.di.unimi.it/~alberti/Mm10/doc/propp.pdf>.)20 Marshall, Jill – Werndly, Angela: The Language of Television. London: Routledge,2002, s. 44.

17

„amatérské“ postavy – např. teenagerka Reggie Chaseová).21 Jako

vysoce solventnímu muži mu nejde o odměnu, ale o ukrácení

nekonečného času a především znovunabytí mužnosti, kterou

nenadálým získáním peněz pozbyl. V adaptaci je toto náhodné

připlétání a motivace řešit případy zdarma (např. pátrání po

tělech utonulých dívek, které nikdo nepostrádá) přičítána

Jacksonovu „policejnímu smýšlení“. Klienti za ním sice

přicházejí, on je však z osobních či morálních důvodů odmítá,

nebo jim vrací již jednou vyplacený honorář. Je to pouze

zákeřná a lživá apelace na Brodieho city a smysl pro

spravedlnost, a především nedotknutelnost rodiny, kvůli které

posléze ve vyšetřování těchto případů pokračuje.

V adaptaci Neuzavřených případů je zachováním a

v následujících epizodách transformováním řešených případů do

podoby základních klientských vztahů mezi soukromým

vyšetřovatelem a jeho klienty podpořena propojenost s tradicí

soukromých oček vycházejících z hard-boiled kořenů. Jak poukazuje

Korda, „[d]vě ze základních variant [těchto příběhů] (vstup

femme/homme fatale či bohatý klient) vyvolávají dočasnou

submisivní pozici postavy detektiva, který bývá klientem

manipulován a v příběhu tak sehrává roli jedné z virtuálních

obětí. Soukromý detektiv může být příležitostně při zadání

úkolu klientem zneužit pro kriminální činnost samotnou, někdy

klienta v průběhu vyšetřování odhaluje jako spoluviníka

nějakého přečinu.“22 Většina Jacksonových klientů určitým

21 V adaptaci přejmenovaná na Reggie Teagueová; tam však zastává pouzefunkci side-kicka Jacksona Brodieho, který na sebe přejímá detekční úkonyspojené s pátráním na vlastní pěst, které v adaptaci provádí Reggie.22 Korda, cit. d., s. 53.

18

způsobem zákon překračuje, stejně jako sám Jackson, který již

při řešení případů není vázán přísnými policejními regulemi,

ale zcela v duchu tradice soukromých detektivů zákon obchází a

dokáže tak zločin rozkrýt efektivněji než běžní policisté.

Ač má Brodie v posledních dvou románech, jež byly

předlohou pro první sezónu televizní série, z žánrového

hlediska status amatérského detektiva (jakkoli je „amatérskost“

u detektiva ve výslužbě hraniční, stejně jako je v adaptaci

tenká linie mezi detektivem policejním a soukromým), do tohoto

schématu z hlediska vnitřní konstrukce postavy příliš nezapadá,

z čehož těží zejména televizní adaptace.

Amatérští detektivové vycházející z literární tradice

Agathy Christie či Dorothy L. Sayersové splňují několik

tradičních charakteristik, především intelektuálně převyšují

své okolí. Jejich brilantnost je manifestována v kontrastu

s méně inteligentním side-kickem, jenž supluje méně chápavé

diváky a jemuž detektiv osvětluje své závěry. Detektiv dokáže

číst stopy, které jsou v momentě představení pro diváka

nesrozumitelné a nezřídka se orientuje v rozličných vědeckých

oblastech či specifických sférách lidského vědění, díky

rozvinuté empatii si dokáže povšimnout věcí, jež zůstávají

ostatním skryty.23 Amatérský detektiv většinou pomáhá (či

„konkuruje“) neschopné policii a zločin řeší pro radost

z řešení záhad jako takovou.

Jackson Brodie má ovšem rysy průměrného člověka,

inteligenci či zázračné analytické a dedukční schopnosti

nahrazují zkušenosti a selský rozum, akčnost a fyzická zdatnost23 Korda, cit. d., s. 51.

19

a především rozvinutý smysl pro odlišení správného od špatného,

nevybočuje tedy ze schématu policejního neuniformovaného

detektiva, jak jej definují Mahan a Kaminsky.24 Sem zapadá také

důraz na fyzickou akci (v adaptaci rozvinutý mnohem více než

v předloze) a Jacksonova obsesivní ochrana společnosti. Má-li

Jackson nějakou speciální znalost či schopnosti, je přímo

odvozena z jeho dlouholeté služby u armády a policie (tedy jde

opět o zkušenosti nabyté výcvikem prostřednictvím společenské

instituce za zcela konkrétním účelem ochrany společnosti). Jeho

schopnosti (tělesná zdatnost + zkušenost) jsou položeny do

kontrastu s v tomto směru pochopitelně mizivými schopnostmi

dalších postav, které se v adaptaci stávají jeho side-kicky –

spisovatel Martin Canning v One Good Turn a dospívající Reggie

Teague v Where Will There Be Good News?.25 V předloze tyto postavy

jednají a pátrají na vlastní pěst. V adaptaci aktivně koná a

pátrá Jackson Brodie a klienti se v akci stávají spíše

přítěží.26 Akcentována je rovněž nefunkčnost vztahů a nemožnost

navázání milostného poměru s kolegou (Louise),27 typická pro

24 Kaminsky, Stuart M. – Mahan, Jeffrey H.: „The History and Conventions ofthe Police Tale.“ In. Kaminsky–Mahan, American Television Genres, cit. d., s. 53–66.25 Reggie v ohledu zkušeností a tělesné zdatnosti diskvalifikuje její mládía pohlaví, Martina jeho umělecký odstup od reality a silně introvertnípovaha.26 Přesto dokážou v jistých chvílích svévolně zachránit situaci neboposkytnout cenné informace (v případě Reggie jde především o fakt, že nazačátku příběhu Jacksona resuscituje a tím mu zachrání život – teprve potése stane jeho „klientkou“ (samozřejmě neplatící, jde zde o protislužbu),Martin se zase rozhodne využít své spisovatelské know-how a vymyslethistorku, pomocí které policii vysvětlí krvavá jatka na konci příběhu).27 V předloze je nemožnost románku s Louise Munroeovou motivována jinak(neboť není bývalou Jacksonovou kolegyní, Jackson sloužil ucambridgeshirské policie na jihu Anglie, Munroeová je detektivem veskotském Edinburghu). Překážkou se nejprve stává vztah potencionálnípodezřelý vs. policejní profesionál, později „konkurenční“ vztah vůči

20

policejní dramata. Jackson Brodie je tedy konstruován spíše

jako policejní detektiv.

Mezi důvody, proč v případě televizní adaptace Case Histories

hovoříme o hybridizaci s policejním dramatem, tedy patří

především:

1) Rozšíření policejní linie, jejímiž protagonisty je

policejní detektiv Louise Munroeová a její služebně mladší

kolega Marcus. Prostřednictvím této linie se setkáváme

s realistickým, každodenním nudným policejním vyšetřováním, do

příběhu jsou vnášeny typické prvky policejní ikonografie,

setting ad. (policejní stanice, byrokratické postupy, typická

hierarchie, generické postavy ad.). Prostřednictvím této linie

také dochází k institucionálnímu stvrzování případů po jejich

vyřešení („papírovému“ objasnění, případně zažehlení situace).

2) Jacksonova navázanost na policii. Detektiv ve svém

vyšetřování využívá výhod, jež mu nabízí policejní aparát a ke

kterým se dostává skrze své dobré vztahy a úzkou spolupráci

s Louise, případně prostřednictvím nelegální akce (jako je

vloupání se na policejní stanici za účelem využití policejní

databáze). Bez těchto informací či iniciování policejní akce by

nebyl jednotlivé případy schopen (na rozdíl od předlohy)

vyřešit.

3) Jacksonova mentalita a způsoby uvažování: Jackson se

stále cítí jako policista a stejně tak také uvažuje. Jeho činy

nejsou motivovány ziskem nebo touhou po vyřešení záhady, ale

čistě potřebou chránit a pomoci těm, na nichž je pácháno

policii typický pro amatérské detektivy a pak také jiné milostné a rodinnézávazky na obou stranách.

21

bezpráví, zajištěním bezpečí pro společnost, nastolením statu

quo. Jako bývalý policista si Brodie zároveň udržuje rozvinutý

smysl pro odlišení dobra a zla a nastolování spravedlnosti –

což jsou typické konvence spojované s hrdiny policejních

dramat, pro něž je ochrana spoluobčanů nejen v popisu práce,

ale také jejich životním posláním.

Zatímco v předloze není Brodieho minulost u policie o

mnoho podstatnější než jeho minulost u armády, resp. své

schopnosti „vojáka“ využívá stejně často jako schopnosti

policisty, jež posléze pomocí zdravého rozumu, na základě

zkušeností či metodou pokus-omyl kombinuje při práci soukromého

detektiva, v adaptaci je výrazně akcentována právě a jen

„policejní“ stránka jeho osobnosti.

V. Lokalizace série, zobrazení sociální reality

Zatímco každý román Kate Atkinsonové se geograficky

odehrává někde jinde, vzhledem k rozšíření policejní linie v

minisérii a přímému navázání narativu na Edinburgský policejní

sbor byla v adaptaci udržena kontinuita místa a dějiště

televizních  Case Histories bylo celé přesunuto do skotské

metropole. Jackson Brodie zde má svou detektivní kancelář,

bývalou manželku a malou dcerku, s níž se pravidelně vídá – po

jejím odletu na Nový Zéland na konci čtvrtého dílu alespoň

prostřednictvím moderní technologie.

Oproti tomu literární Neuzavřené případy jsou situovány do

Cambridge, kde Jackson žije a kde dvanáct let sloužil u policie

a nyní zde vede detektivní kancelář. One Good Turn se odehrává

během festivalu v Edinburghu (zde se Jackson poprvé dostává do

22

konfrontace s tamním policejním sborem a potkává Louise

Munroeovou), ze kterého Jackson v závěru odjíždí, aby se dílem

náhody a osudu v Where There Will Be Good News? opět vrátil. Started

Early, Took My Dog (2010) se pak odehrává v Leedsu.

VI. Příkladová studie: Where Will There Be Good News?

Adaptace posledního ze zohledňovaných románů Where Will There

Be Good News? doznala oproti předešlým dvěma největších změn. Do

její struktury se promítly předchozí úpravy v osobní historii a

záměny narativních funkcí jednotlivých postav, jež bylo nutné

dodržet také v posledních dílech sezóny. To si však vyžádalo

také transfery akcí a komunikačních významů na jiné aktanty,

aby si text udržel dramatickou kompaktnost. V minisérii se tak

sice objevují jednotlivé prvky obsažené v románu, jednotlivé

funkce, významové sémy či repliky jsou však velice často

přesunuté na jiné postavy (repliky a akce zůstávají, postavy se

mění). Díky tomu všech šest dílů minisérie v konečném důsledku

působí kompaktním dojmem jednolitého televizního textu.

Naplno jsou tedy užity adaptační strategie, na něž jsme

doposud v textu této práce narazili.

Přibližme si nyní stručně narativ televizní verze příběhu,

který posléze porovnáme s jeho románovou předlohou a upozorníme

tak na aplikaci zmiňovaných adaptačních strategií. Pro větší

přehlednost bude nejprve bodově podán syžet minisérie,

s důrazem na jednotlivé akce/funkce a jejich aktanty.

Case Histories, část pátá a šestá

23

Obě části28 začínají krátkým sestřihem. V případě páté

části rekapitulací toho, co se stalo v předchozích dílech Case

Histories, respektive v jejich přelévajících se narativních

liniích, týkajících se Jacksonova osobního života (stále se

vracející retrospektivní motiv utonulé sestry, vynucené

odloučení od dcerky Marlee, vztah k Louise Munroeové).

V případě šesté části jsou do rekapitulace zahrnuty zásadní

události, které se udály v předchozím díle. Tím je zdůrazněna

kontinuita a seriálovost adaptace a divákovi je umožněno

zorientovat se v ději. Dozvídá se tak část informací, jež je mu

v románu zprostředkována prostřednictvím vyprávění vševědoucího

heterodiegetického vypravěče ve třetí osobě. Počáteční

rekapitulace je tedy důsledkem nejen zvolené narativní formy

adaptace, ale vychází také z nahrazení diegetického narativu

narativem mimetickým.29

Počáteční rekapitulace přibližuje divákům následující

výchozí narativní situaci pro pátý díl:

Marlee odjíždí s matkou na Nový Zéland.

28 Minisérie Case Histories se částečně chová jako seriál – viz přelévající senarativ, kontinuita v osudech postav, jež se vyvíjí ad. (pak by bylonamístě hovořit o „dílech“) –, částečně jako série obsahující uzavřené,víceméně soběstačné a navzájem oddělení epizody (adaptace jednotlivýchrománů). Pro formát minisérie je, podobně jako v případě seriálu, typickýkumulativní narativ a využití háčku (v angličtině „hook“); v podstatě jdeo televizní drama – tedy jednotný text – rozdělený do několika, zpravidlačtyř až šesti, částí/dílů. V případě Case Histories vždy dva díly představující adaptaci jednoho románutvoří koherentní a relativně samostatné celky, je zde tedy na místě hovořito třech epizodách, rozdělených vždy do dvou částí. Je tedy legitimní jakužívání termínu epizoda (ve smyslu adaptace jednoho románu), tak díl (čičást). 29 Srov. Chatman, Seymour: Dohodnuté termíny. Rétorika narativu ve fikci a filmu. Olomouc:Univerzita Palackého, 2000, s. 114.

24

Jackson se setkává s Louisiným kolegou, nováčkem Marcusem, navzájem

se dobírají.

Louise se chová k oběma přátelsky, zastává se jich.

Louise navštěvuje Brodieho ve večerních hodinách v jeho bytě a nabízí

mu přátelské chvíle.

Jackson odmítá; je upnutý na fakt, že je jeho exmanželka společně

s dcerou právě na cestě na Nový Zéland.

Narativní struktura pátého dílu:

Jackson sleduje Michelle Mooreovou a jejího milence. Volá Jacksonův

klient, žárlivý manžel Gary Moore, aby se informoval, jak pokračuje

pátrání. Je nedočkavý a neústupný, obtěžuje a zdržuje Jacksona při práci.

Volá Marlee (videohovor z Nového Zélandu), chystá se surfovat.

Jackson neskrývá své obavy, je vykolejený, Marlee ukončuje hovor.

Jackson dokončuje svou práci a opatřuje důkazní materiál o nevěře

Michelle Mooreové pro jejího manžela.

Teenagerka Reggie přijíždí na postarším kole ověšeném nákupními

igelitovými taškami do čtvrti s polorozpadlými bytovkami. Opakuje si

španělské fráze. Doma v matčině pokoji nalézá ukryté drogy.

Jackson se vrací autem do Edinburgu, na odlehlé cestě se mu porouchá

auto.

Louise telefonuje z policejní služebny se svým novým přítelem,

přihlíží Marcus.

Jackson kontaktuje Louise, ta mu však odmítá pomoct. Jackson

pokračuje dál pěšky.

Reggie je na návštěvě u důchodkyně, která ji doučuje. Důchodkyně se

chová zmateně, odjíždí autem na schůzku do Musselburghu a hovoří o

posmrtném životě. Reggie zůstává v jejím bytě, aby zde samostatně studovala

literaturu, a ukrývá drogy.

Důchodkyně ve svém autě míjí stopujícího Jacksona Brodieho, dostává

smrtelný záchvat a sjíždí ze silnice na železniční trať. Jackson se pokouší

vytáhnout její bezvládné tělo z auta. Dochází ke srážce s vlakem.

25

Reggie sleduje z okna srážku vlaku.

Louise přerušuje večeři se svým novým přítelem (Patrick, černoch,

chirurg), neboť jsou oba zavoláni k železničnímu neštěstí.

Evakuace vlaku. Vystupuje Andrew Jones, právě propuštěný zločinec, a

mizí ve tmě.

Jackson Brodie se na travnatém pobřeží setkává se zesnulou sestrou

Niamh.

Reggie přijíždí na místo nehody, zahlédne Andrewa Jonese v blízkosti

Jacksonova těla. Andrew Jones prchá, Reggie resuscituje Brodieho. Brodie

při nehodě přichází o veškeré své osobní věci.

Brodie se probouzí v nemocnici, má amnézii, blouzní. Vyjeví Louise,

že ji miluje, Louise je rozrušená, odchází. Jackson se setkává s Reggie,

která mu zachránila život, a dozvídá se, že ho s ní nyní pojí pouto až do

té doby, než se jí vykoupí stejným způsobem („jako ve filmu Robin Hood

s Morganem Freemanem a Kevinem Costnerem“).

Andrew Jones, který si vyměnil s bezvládným Brodiem obsah kapes, si

na jeho řidičák půjčuje auto a odjíždí na místo, kde před lety spáchal

zločin.

Gary Moore hledá Brodieho, je hysterický a odmítá opustit Brodieho

kancelář.

Stále zubožený Brodie opouští po dvou dnech nemocnici navzdory

důrazným radám ošetřujícího doktora – Louisina přítele. V kanceláři je

konfrontován s neústupným Garym, který jej nutí okamžitě pokračovat v práci

a zprvu odmítá uvěřit, že je mu manželka nevěrná (Brodie při nehodě přišel

o fotoaparát s inkriminujícími fotografiemi). Brodie odstupuje od případu,

Moore využívá triku a psychicky Brodieho vydírá – vymýšlí si potomstvo

(jsou přeci Vánoce!) a apelací na Brodieho rodičovské city jej donucuje

pokračovat v případu.

Reggie zjišťuje, že její šéfová a přítelkyně, pro kterou pracuje jako

dětská chůva, je nezvěstná. Doktorka Hunterová podle jejího manžela i

s ročním dítětem odjela navštívit nemocnou tetu do South Queensferry.

Reggie vidí, že v domě zůstala nepostradatelná dětská hračka, má podezření,

že něco není v pořádku. Doktorka Hunterová nezvedá telefony.

26

Louise přichází navštívit Jacksona do nemocnice, nese mu ovoce a něco

na čtení. K jejímu překvapení se zde však setkává pouze se svým přítelem,

neboť Jackson mezitím již odešel.

Jackson je doma, poslouchá hudbu, zapíjí prášky skotskou a s využitím

internetu pokračuje v pátrání. Přichází Reggie, která vyžaduje pomoc při

hledání doktorky Hunterové. Příliš mluví a ani ona, podobně jako pan Moore,

empatií neoplývá. Jackson Brodie Reggie vyslýchá, ta popisuje okolnosti

zmizení své šéfové. Jackson přislíbí pomoc.

Jackson usnul vyčerpáním a přichází tak o skype chat s Marlee, která

je nadšená ze svého pobytu na Novém Zélandu.

Jackson vyhledává Michel Mooreovou a dozvídá se, že byl ze strany

jejího manžela podveden, neboť jde o obsesivního žárlivého psychopata.

Definitivně odstupuje od případu.

Reggiin bratr navštěvuje v době Reggiiny nepřítomnosti domov, kde

nenachází ukryté drogy a odchází.

Reggie a Jackson pomocí náhradního klíče vnikají do rezidence manželů

Hunterových a zde provádějí prohlídku. Zjišťují, že dr. Hunterová má na

sobě stále kostým, ve kterém odešla do práce, a v garáži nechybí auto, ve

kterém údajně odjela. Přijíždí pan Hunter, Reggie odchází odvést pozornost,

Brodiemu se udělá špatně a málem zkolabuje.

Louise volá do kanceláře a hledá Jacksona, zajímá se o jeho zdraví.

Pan Hunter je nepříčetný a odmítá poskytnout jakékoli informace. Chce

se však Reggie co nejrychleji zbavit a proto jí dává peníze a nakonec i

poskytuje jméno údajné tety, ke které odjela jeho manželka.

Reggie na chodníku před rezidencí nalézá Brodieho a nutí ho k cestě

do South Queensferry přesto, že se detektiv nemůže udržet na nohou, má

k dispozici jen jednu ruku, zpřelámaná žebra, otřes mozku, byly mu ukradeny

všechny kreditní karty i řidičský průkaz. Rozhodnou se vypůjčit automobil

na řidičský průkaz Andrew Jonese a společnými silami odjedou.

Andrew Jones tráví čas na pláži / travnatém pobřeží, prochází se,

sedí u ohně, prohlíží si střelnou zbraň.

Reggie a Jackson se po cestě zastaví v bytě Reggiiny staré učitelky,

kde provádí Marcus spolu s policejním týmem domovní prohlídku. Reggie je

27

jako jediná blízká osoba vyzvána k identifikaci těla paní McDonaldové.

Jackson jako zkušenější Marcuse zarazí a poučí jej o policejním taktu.

Marcus ustupuje a zastavuje prohlídku; drogy zůstávají nenalezeny.

Reggie a Jackson přijíždí do South Queensferry a zjišťují, že teta je

osm měsíců mrtvá.

Louise vaří společnou večeři. Ve všech ohledech okouzlující Patrick

si dokonale rozumí s jejím problematickým dospívajícím synem. Opilá Louise

se stále snaží dovolat Jacksonovi, posléze zanechává emocionálně vypjatý

vzkaz na jeho záznamníku.

Na cestě zpět do Edinburghu Reggie a Jacksona zastaví policejní

hlídka. Na základě řidičského průkazu se policisté domnívají, že Jackson je

Andrew Jones, proto jej zatknou za porušení podmínek kauce a brutálně jej

napadnou.

Narativní struktura šestého dílu:Louise vysvobozuje Jacksona z vězeňské cely v South Queensferry.

Společně s Reggie a Marcusem snídají v autě hranolky. Jackson od Louise

zjišťuje, kdo byl Andrew Jones a skutečnou identitu doktorky Hunterové.

Tyto informace jsou sděleny také Reggie – divák se s nimi seznamuje formou

retrospektivy. ( Matka se s kočárkem, dvěma dcerkami a psem prochází po

pláži. Děti si hrají. Blíží se mladík Andrew Jones, který je následně

náhle, bez jakéhokoli zjevného motivu, brutálně ubodá k smrti. Jedné

z holčiček se podaří uniknout a ukrýt v travnatých dunách.)

Jackson uklidňuje Reggie.

Louise odváží Jacksona do nemocnice, kde jej její přítel podrobuje

důkladné lékařské prohlídce. Jackson opět utíká z nemocnice.

V kanceláři se setkává s Gary Moorem, pro něhož odmítá dále pracovat.

Paranoidní Moore se chová nepřístojně a obviňuje Brodieho ze sexuálního

styku se svou manželkou.

Louise telefonicky poskytuje Jacksonovi informaci o tom, že doktorka

Hunterová navštívila Andrew Jonese ve věznici jen krátce před jeho

propuštěním.

Andrew Jones se na pobřeží zastřelí.

28

Jackson Brodie poskytuje informaci o minulosti doktorky Hunterové

jejímu manželovi a vyslýchá jej. Pan Hunter se chová podivně a zdánlivě bez

důvodu podává zavádějící informace.

Jackson sedí v kanceláři a probírá se starými novinovými zprávami.

Sekretářka se jej marně snaží vyrušit otázkami týkajících se blížících se

Vánoc (dárek pro dceru Marlee; jak prožije Štědrý večer).

Brodie odjíždí na místo činu, kde nalézá mrtvého Andrewa Jonese.

Jackson o tom telefonicky zpravuje Louise a přerušuje tak její

intimní chvíle trávené s Patrickem.

Marcus vyslýchá Michel Mooreovou, která nahlásila obtěžování ze

strany manžela. Z hlediska policejních postupů nelze nic dělat; když se

Marcus dozví o zaangažovanosti Jacksona Brodieho (o němž si začíná myslet,

že je „jeho Nemesis“) do vztahu Mooreových, poskytuje Michel pro všechny

případy své telefonní číslo. Za tuto osudovou chybu je později ze strany

Louise důrazně pokárán.

Sekretářka Deborah poskytuje Brodiemu informace o pochybných

podnikatelských aktivitách pana Huntera, zpravuje jej o několika

hysterických telefonátech Gary Moora.

Gary Moore sleduje Marcuse, jak opouští dům, ve kterém nyní přebývá

jeho žena.

Reggie přijíždí domů a nachází byt v troskách; vše je rozbito,

počmáráno a potřísněno výkaly. Napadají ji dva výrostci a vyhrožují jí.

Přichází Jackson, na schodech se setkává se dvěma výrostky. Snaží se

je pronásledovat, ale zubožený zdravotní stav mu v tom zabrání.

Jackson se od Reggie dozvídá o smrti její matky. Reggie se o sebe

stará sama, její bratr je zloděj a drogový dealer a doma se příliš

neukazuje. Aby přežila, musela zanechat studia na prestižní škole a

přijmout několik zaměstnání, které mají vzhledem k jejímu věku a

zkušenostem charakter špatně placených pomocných prací.

Louise navrací Jacksonovi věci, o které přišel při vlakové nehodě (a

které měl do té doby u sebe Andrew Jones). Poskytuje mu informace o dvou

výrostcích (kteří jsou drogovými dealery). Přichází Gary Moore, který je

okamžitě vykázán, zaslechne však hovor Louise a Jacksona o tom, kde se

29

pravděpodobně Andrew Jones dostal ke zbrani, kterou se zastřelil. Moore je

definitivně vykázán z budovy.

Jackson vede s Marlee skype videohovor, ve kterém dává průchod svým

rodičovským obavám o její bezpečí (zvláště co se týče surfování). Posléze

kontroluje záznamník na znovunabytém mobilním telefonu a objeví Louisin

emocionálně vypjatý vzkaz.

Romantická večeře při svíčkách Louise a Patricka v Louisině bytě je

narušena příchodem Jacksona, který neví, co řekl Louise v nemocnici a rád

by to zjistil. Ve dveřích se po chvíli objeví také Patrick a zmatený

Jackson (který do té doby neměl o existenci tohoto vztahu ani tušení)

akceptuje pozvání připojit se k večeři. Po nevhodné poznámce na účet bývalé

Patrickovy ženy (zemřela na rakovinu, což Jackson netušil) odchází.

Jackson se snaží neúspěšně získat další informace od pana Huntera, na

přání Louise mu volá Marcus a předává mu informace o tom, kde najde dva

výrostky. Jackson, který je nyní již při plné síle, dvojici vyhledá a

zjistí, jaké byly jejich důvody pro devastaci Reggiina bytu.

Jackson vyslýchá Reggie, dozvídá se o ilegální činnosti jejího bratra

a to, kam schovala drogy.

Jackson a Reggie vyzvedávají drogy v domě Reggiiny učitelky. Přichází

bratr Billy, kterému Reggie odmítne drogy vydat navzdory smrtelnému

nebezpečí, kterému jej tím vystavuje.

Reggie a Jackson se od pana Huntera dozvídají, že doktorka Joanna

Hunterová byla se svým dítětem unesena nebezpečnými gangstery kvůli

nezákonným podnikatelským aktivitám svého manžela, aby byla použita k jeho

vydírání. Přijíždí gangsteři, Jackson a Reggie se ukrývají, pan Hunter se

snaží poněkud neúspěšně získat čas a svou bezpáteřností znechucuje

gangstery, kteří odjíždějí.

Jackson a Reggie gangstery sledují na místo, kde drží doktoru

Hunterovou a její dítě.

Doktorka Hunterová cítí, že jde do tuhého, a sama pomocí lsti zabíjí

oba gangstery. Do kůlny vtrhne Jackson, který si mezitím opatřil jako

provizorní zbraň dřevěný trám. Nachází krvavá jatka, prokazuje pochopení a

pomáhá Joanně zakrýt stopy.

30

Joanna Huterová za přítomnosti pana Huntera, dítěte a Jacksona

Brodieho vysvětluje Louise (jako zástupci policie), že se týden, rozrušená

z propuštění Andrewa Jonese, jen tak potloukala celá bez sebe venku.

Zároveň v důsledku ztráty paměti způsobené předchozím traumatem (jak

dokládá Jackson medicínskými termíny) nemůže poskytnout žádné podrobnější

informace. Ihned jak se z šoku vzpamatovala, vrátila se domů.

Gary Moore se telefonicky omlouvá Jacksonovi, má nyní situaci pevně

v rukou.

Marcus je vyrušen telefonátem Michelle Mooreové a rozhodne se u ní

zastavit přesto, že podobné zásahy nespadají do popisu práce detektiva.

Pan Moore sehrává vypjatou hysterickou scénu před domem své manželky

a snaží se dostat dovnitř. Přichází Marcus a současně přijíždí Jackson.

Rozrušený Gary poznává Marcuse jako muže, kterého předtím viděl vycházet

z domu své manželky, vytahuje zbraň a zastřelí ho.

Závěr:Marcus v nemocnici umírá, Louise se hroutí.

Reggie ukrývá drogy do rakve své učitelky.

Skype hovor s dcerou o výměně vánočních dárků – Jackson dostal hrnek

s nápisem „Nejlepší táta na světě“, Marlee surfovací prkno.

Vánoční rozdělování dárků u Hunterových, pan Hunter chybí (jeho dárky

se dávají stranou). Přichází Jackson, který doufá, že mu Joanna pomůže

objasnit důvod Jonesovy sebevraždy. Jackson a Reggie si vyměňují dárky,

Jackson odmítá pozvání na štědrovečerní večeři. Zároveň neguje Joanninu

domněnku, že jej odněkud zná.

Jackson vyrušuje Louise u štědrovečerní večeře a dozvídá se o

vyznání, jež učinil v nemocnici. Tento výrok potvrzuje, přesto odmítá

pozvání přidat se ke štědrovečerní večeři a odchází.

Během retrospektivy zasazené do Jacksonova kondičního běhu se

dozvídáme, že Brodie byl vojákem, který před třiceti lety našel maličkou

Joannu ukrytou ve vysoké trávě na pobřeží.

31

Where Will There Be Good News? Literární předloha ve srovnání s

adaptací

V televizní adaptaci bylo zcela upuštěno od v úvodních

podkapitolách popisované metatextové hry s odkazy na literární

díla, jimž je podřízen narativ románu. Místo toho se

v audiovizuálním textu objevuje pouze báseň Elizabeth Barrett

Browningové, kterou recituje doktorka Hunterová Reggie, a

množství svazků knih vizuálně zpřítomněné v mizanscéně, jež je

však narativně zcela opodstatněné a dokresluje osobní historii

Reggie – vášnivé čtenářky a studentky. Nedeterminují tedy

samotný narativ, ale naopak jsou v jeho službách, mají funkci

pouhých rekvizit doplňujících záběry a nesoucí implicitní

sémantický význam vztahující se k osobě Reggie. Podobně je text

oproštěn od cizojazyčných citátů, přítomných v literární

předloze v liniích většiny postav; ty jsou zúženy na Reggiino

recitování španělských frází na samotném začátku a Jacksonovo

memorování francouzštiny rovněž v expozici první části adaptace

románu.

Expozice

Román začíná oddílem In the Past, obsahujícím jedinou

kapitolu: „Harvest“, ve které je popsán krvavý incident na

travnatém pobřeží před třiceti lety. Tedy linie, jež je nám

formou retrospektivy v adaptaci přiblížena až mnohem později,

v první polovině šestého dílu. Časoprostorová lokace tohoto

incidentu byla transferována tak, aby lépe odpovídala pochmurné

zimní atmosféře adaptace a jejímu zasazení do okolí Edinburghu.

Vysoká tráva na pobřeží a teplé zimní kabáty tak nahrazují

32

parné léto a pole se vzrostlou pšenicí, jež se stává útočištěm

malé Joanny v literární předloze. Zasazením incidentu

a aktuálního děje do stejného ročního období je zastoupen

mystický a jakoby osudový prvek cyklického opakování času, jež

je v adaptaci vyjádřen prostřednictvím věku Joannina mladšího

bratra, který je identický s věkem jejího syna v době únosu,

tj. právě jeden rok (faktor věku by nebylo možné v adaptaci na

tak krátké ploše vyjádřit s takovou silou, jaká jí je věnována

v předloze). Zároveň došlo k přenosu fyzických charakteristik

z Joanniny matky na Joannu (tmavé vlasy, bílá pleť, zelené oči,

ruce malířky), v adaptaci proto matčin zevnějšek vypadá zcela

jinak.

Teprve poté následuje epizoda s Jacksonem v terénu;

případ, v němž se snaží získat DNA malého chlapce, aby potvrdil

otcovství, byl vynechán, místo něj je v adaptaci použita

upravená linie s žárlivým manželem (narativní elementy Jackson

pracuje v terénu – získává usvědčující důkaz – posléze jej

ztrácí při vlakové nehodě – tedy zůstávají zachovány).

Žárlivý manžel

Ekvivalentem nešťastného a podváděného pana Gary Moorea,

Jacksonova klienta, jenž v závěru minisérie zastřelí Louisina

kolegu Marcuse, je v předloze David Needler, psychopatický

vrah, který na narozeninové oslavě postřílel celou svou širší

rodinu včetně vlastních dětí. Na tomto případu pracuje Louise

(Jackson s ním tedy nemá nic společného), která se snaží

ochránit Alison Needlerovou a malou Cameron, jediné přeživší.

Přestože tyto události samotné fabuli příběhu předchází, mají

33

pro výstavbu románu nepoměrně větší význam než jejich

ekvivalent v adaptaci, neboť neustále zaměstnávají mysl Louise

Monroe, která s osudem Alison Needlerové komparuje ostatní

případy (především Joann Hunterovou ad.) i svůj vlastní život.

David Needler je v narativu implicitně neustále přítomný

v podobně skryté hrozby, Damoklova meče visícího nad hlavou

Alison Needlerové i policejního sboru, nejcitelněji však Louise

Monroeové, která je reflektorem příběhu. Narativní funkce vraha

na svobodě, mající charakter neustále přítomné skryté hrozby

vyvolávající v divácích napětí, byla v adaptaci přesunuta na

postavu Andrewa Jonese (v románu Andrew Decker).

Literární Andrew Jones (tedy Andrew Decker) stejně jako

ten televizní konvertuje ke katolicismu, je navštíven doktorkou

Hunterovou a po svém propuštění z vězení páchá sebevraždu,

ovšem nikoli na místě dávného činu, ale v Jacksonově opuštěném

Londýnském bytě (jehož adresu spolu s klíčky získal

v Jacksonových kapsách při železničním neštěstí). Zde jej již

v pokročilém stádiu rozkladu v závěru románu nalézá Jackson.

Oproti tomu televizní vrah Gary Moore působí díky svému

chování, replikám, zvolenému hereckému typu svého představitele

(Neil McKinven) a hereckému projevu dojmem neškodného, chorobně

žárlivého, avšak nenásilného manžela. Přesto v závěru minisérie

zabíjí, stejně jako David Needler, Marcuse, který má tu smůlu,

že se díky své nezkušenosti ocitne nepřipravený v nesprávnou

dobu na nesprávném místě.

Louise

34

V obou verzích příběhu se setkáváme se změnami, kdy a od

koho se divák dozvídá klíčové informace, což je logické.

V adaptaci je ústřední postavou Jackson Brodie, v románu je

stejná pozornost paralelně věnována také osudům dalších postav

a Brodie slouží jako pojítko mezi nimi. Hodně pozornosti román

věnuje Louise, která stojí v centru policejního vyšetřování a

má kolem sebe tým policistů, je aktivně zainteresovaná ve všech

narativních liniích a také je to tentokrát ona, kdo provádí

hlavní detekci a aktivně pátrá (zatímco Jackson Brodie je po

velkou část knihy indisponován).

Právě Louise informuje Joannu Hunterovou o propuštění

Andrewa Deckera a díky tomu již od počátku čtenář ví, že se

Joanna hodlá na Louisinu radu na několik dní ukrýt, kvůli

očekávanému zvýšenému mediálnímu zájmu spojenému s Deckerovým

propuštěním. Její zmizení proto není tolik znepokojivé. Také se

tím vysvětluje Louisina obeznámenost s případem. Toto

vysvětlení díky odlišné narativní konstrukci dané televizní

epizody v adaptaci chybí. Původně je to Louise, nikoli Jackson,

na kterou se obrací Reggie s prosbou o pomoc s hledáním své

šéfové (Jackson přichází na řadu až jako poslední, neboť příběh

Reggie Chaseové působí tak nepravděpodobně, že Louise jednak

není schopná jí uvěřit, jednak je obeznámena s Joanniným

osudem, a tudíž nevěří, že by jí hrozilo nebezpečí), a je to

ona, kdo má na starost případ psychopatického manžela, nebo kdo

pátrá po záhadné neexistující tetě Joanny Hunterové, zatímco

Brodie leží v nemocnici. Kromě toho je věnována větší pozornost

také jejímu manželskému vztahu (a úvahám o citech vůči

manželovi a Jacksonu Brodiemu); drobné příhody partnerského

35

soužití byly z adaptace vynechány a nahrazeny několika

romantickými schůzkami čerstvě zamilované dvojice.

Jackson

V televizní adaptaci je Jackson, jak již bylo řečeno,

aktivnějším hybatelem akce než v předloze a je přidán do řady

klíčových scén, ve kterých přejímá aktivní roli na

místo ostatních participantů (Reggie, Louise, ad.). Ani

k železničnímu neštěstí se v románu nedostává jako aktivní

participant, ale jako cestující ve vlaku.

Jackson Brodie omylem (či děním osudu, jež je anticipováno

v podivném setkání s osamělou ženou na opuštěné cestě uprostřed

pustiny v samotném začátku knihy) nastoupí do špatného vlaku,

který místo do Londýna směřuje do Edinburghu. Kvůli tomu se

posléze ocitá v Edinburské nemocnici, kde stráví větší část

románu, a především se opět může setkat s Louise, s níž jej od

One Good Turn pojí platonický cit. Na rozdíl od televizní

adaptace (v níž je Jackson krátce rozvedený a stále fixovaný na

bývalou manželku a dcerku Marlee, které právě odjely na Nový

Zéland, a  vztah s Julií byl spíše povrchní) má Jackson

v románové předloze za sebou několikaletý vztah s herečkou

Julií z Neuzavřených případů, který se uzavře v One Good Turn. Julia

se krátce po jejich rozchodu stala matkou a přestože tvrdí, že

dítě není Jacksonovo, on se cítí být jeho otcem a trpí

výčitkami. Jacksonova manželka je již dávno vdaná (Jackson,

zejména v Neuzavřených případech a One Good Turn, žárlí na přítomnost

dalšího/cizího muže/otce v životě své dcery) a Marlee má nové

sourozence.

36

I v předloze Marlee vycestuje s novou rodinou na Nový

Zéland, za prací však tentokrát odjíždí manžel paní ex-

Brodieové a protože rozpad rodiny (tj. nezvyklost odloučení od

dcery) již není tak čerstvý jako v adaptaci, a také Marlee je o

něco starší, neboť čas zde není tak kondenzován jako v případě

minisérie, nýbrž volně plyne, je bolestnost ročního odloučení

nahrazena (ze strany Jacksonovy ex) mylně vzbuzenou domněnkou,

že jde o odloučení nikoli na rok, nýbrž navždy. Na rozdíl od

románu pak v adaptaci Brodie s dcerou udržuje prakticky

každodenní kontakt skrze svůj smartphone či MacBook a skype

video call umožněný touto technologií. V románové předloze je

Jackson opět ženatý a vdaná je také Louise. Brodie také mezitím

prodal svůj vysněný dům ve Francii, kde se nudil, díky zdařilým

investicím dále rozmnožil nemalé dědictví po Binky Rainové a

nyní žije se svou novou manželkou v Londýně. V závěru románu se

však ukazuje, že naletěl sňatkové podvodnici, přichází o

veškeré své jmění i byt v Londýně (zaneřáděný k nepoužití

ostatky Andrew Deckera) a uvědomuje si, že miluje Louise.

Zároveň Louise v závěru románu pod tíhou svého – pouze

platonického – citu k Jacksonu Brodiemu zcela vážně uvažuje o

rozvodu s Patrickem, s kterým přese všechnu jeho dokonalost

nedokáže být šťastná. Jako příslib nových začátků Louise na

Vánoce obdrží štěně od „neznámého dárce“, kterým je implicitně

právě Brodie.

Zvířata, vlaky a Vánoce: další drobné změny

37

Adaptace se tentokrát (na rozdíl od předchozích dílů)

zcela obešla bez přítomnosti zvířat, které Atkinsonová

v románech zapojuje vždy podle stejného vzorce. I v románu

Where Will There Be Good News? se vyskytují věrní domácí mazlíčci

pocházející věkem (pes paní McDonaldové), pes Joanny Hunterové

zachraňuje Reggie před zlotřilým bratrem, v adaptaci na něj

musí stačit Jackson Brodie, který je na tom oproti románu

fyzicky o poznání lépe a ze svého zbídačení se zotavuje

zázračně rychle. Původní Jackson je na tom nedobře nejen

fyzicky, ale také psychicky – důvodem, proč si společně

s Reggie půjčuje auto na řidičský průkaz neznámého Andrew

Deckera, je fakt, že v následku posttraumatického šoku po

železničním neštěstí trpí hrůzou z vlaků. Nejprve s Reggie

jedou kus vlakem, Brodie však dostává záchvat úzkosti (který by

nepříliš dobře zapadal do aktivního a maskulinního obrazu jeho

televizního ekvivalentu) a musejí proto vystoupit a podstoupit

riskantní jízdu autem vzhledem k Jacksonovu zdravotnímu stavu,

kdy není zcela způsobilý jízdy, i vzhledem k nejasnému původu

řidičského průkazu). I proto nikdy do cíle nedojedou, ale jsou

zadrženi poměrně záhy dopravní policií.

Záchrana a hranolková snídaně probíhá stejně, jak bylo

popsáno v případě adaptace, v románu je to však poprvé od

událostí v One Good Turn, co se Louis s Jacksonem setkávají

osobně. Během jízdy autem si tak vyměňují sadu jízlivých

žárlivých poznámek, neboť se navzájem dozvídají, že jsou oba

již ve svazku manželském, ale také informaci o smrti Joanniny

tety, a Reggie je stejně jako v adaptaci informována o

minulosti své přítelkyně a šéfové.

38

Výrazná odchylka od adaptace nastává až na konci příběhu,

kdy se Jackson Brodie navrací domů. Zde marně očekává návrat

své ženy z konference ve Státech a zjišťuje, že přišel

o veškeré jmění. V bytě nalézá rozkládající se mrtvolu Andrew

Deckera.

V době Vánoc je Brodie již v Londýně, tudíž nemůže obdržet

pozvání na vánoční večeři od Joanny Hunterové. Zároveň se však

v předloze dozvídáme, že nepřítomný pan Hunter tráví vánoční

svátky ve vazbě kvůli pojišťovacím podvodům, že mu jeho

manželka neodpustila jeho netečnost a nedostatečnou snahu o

její záchranu a že Reggie zůstává žít v jejím domě a díky

dědictví po své staré učitelce, slečně MacDonaldové, může

konečně pokračovat ve studiu. Jackson dále nenavštěvuje Louise

u ní doma a nevyznává se jí ze svých citů (její návštěvu

v nemocnici předloha neobsahuje, s Jacksonem se setkává až

mnohem později, po jeho propuštění), místo toho Louise nachází

na prahu zmiňované štěně.

Méně postav, více Brodieho

Literární předloha Where Will There Be Good News? byla velmi

funkčně uzpůsobena audiovizuálnímu médiu i specifické narativní

formě. Změny proti předloze jsou značné: došlo k eliminaci

počtu postav a propracování a prohloubení vztahu mezi nimi, k

přesunu akcí a komunikačních významů na jiné aktanty a tím,

spolu s vypuštěním opakujících se motivů (jako je vražda malých

dětí, umírající domácí mazlíčci, diplomy z anglické literatury,

rakovina ad.) k celkovému zjednodušení a zpřehlednění děje.

Centralizaci postavy Jacksona Brodieho v narativu má za

39

následek přesunutí řady důležitých rozhodnutí a akcí na jeho

osobu. Také byly zmírněny ty pasáže, jež by při audiovizuálním

ztvárnění působily příliš drasticky, případně by mohly při svém

uvedení v televizi část diváků pobouřit. Přes uvedené posuny se

adaptaci podařilo zachovat to hlavní: specifickou atmosféru,

náladu a poetiku předlohy, osobité charaktery, jednotlivé

narativní funkce a jejich dopady na postavy i diváka, tedy

prvky stěžejní pro komunikační význam díla.