I.  ARTYKUŁY – PAPERS

Marian Mazuch*

K údajné existenci tzv. Kruhového pohansKého Kultovního objeKtu v podhradí velKoMoravsKého MocensKého centra

Mikulčice-Valy

To  the Alleged Existence  of  So-Called Circular  Pagan Cultic  Feature  in  the  Suburbium  of  the Great Moravian Center of Power Mikulčice – Valy

Abstract: Based on an analysis of the field situation, within all available dokumentation and data, this article revises the original interpretation of the “circular pagan shrine” in southern part of the Northern suburbium of the early Medieaval hillfort Mikulčice – Valy. There is realized an correction of previous assumption that this was a cultic feature and also casts doubt upon its intentionality and dating of this feature to the end of the Great Moravian Period. according to the new theory this was an irregular re-cessed area, formed partly on the bank of the northern suburbium and partly over a silted-up early Mediaeval channel, probably fluvial. The revision of the documentation and published arguments has shown that there is absolutely no relevant proof that this feature (building) served a cultic purpose.

Keywords: early Middle ages – Great Moravia – Mikulčice – pagan cultic feature – circular shrine – Nothern suburbium.

V odborné archeologické literatuře i v souborných pracích encyklopedického charakteru se stále častěji objevují citované informace o archeologicky prokázaném výskytu pohanského kultovního objektu v prostoru podhradí velkomoravského hradiště v Mikulčicích. Má se jednat o tzv. „kruhový pohanský kultovní objekt” s dřevěným kůlem pro modlu a „zajímavými stopami ohňů”, ležící na „jižním mysu” Severního podhradí mikulčického hradiště (viz obr. 1), datovaný někam do konce velkomoravského období (např. k l a n i c a 1985a, s. 488-489, 522 – obr. 34; 1985b, s. 131; 1997, s. 103-104; naposled podrobně 2007a s lit). Již při zběžné revizi doku-mentace a vyhodnocení stratigrafických vztahů a publikovaných dokladů, vedoucích k závěrům o kultovní povaze obou objektů, lze vznést závažné pochyby o takové funkční interpretaci, a dokonce i o chronologickém zařazení tohoto objektu, jenž má dokládat údajnou pohanskou recidivu někdy v období rozpadu velkomoravského státního útvaru, a konfrontace se skutečným stavem, zjištěným výzkumem v polovi-ně 70. let 20. stol. a fixovaným dnes v dochované dokumentaci.

ačkoliv terénní výzkum tohoto objektu proběhl již v 70. letech, teprve o mnoho let později byly výsledky výzkumu postupně, paradoxně však čím dál jednoznačněji funkčně i chronologicky interpretovány vedoucím výzkumu Z. klanicou (lit. viz

s l av i a a n t i Q u a Tom liii – Rok 2012

* archeologický ústav aV čR, Brno, v. v. i., královopolská 147, cZ-612 00 Brno.

výše) a následně proto přejímány i jinými autory (např. D o s t á l 1992, s. 15, M ě -ř í n s k ý 2002, s. 557-558). Tyto citace bohužel mohou být opřeny právě jen o statě Z. klanici, který ovšem nikde nepublikoval podrobnější rozbor archeologické situa-ce tohoto objektu. Při kritice práce l. Poláčka a O. Marka (kteří jako první vyjádřili pochybnost nad intencionálním původem tohoto objektu – P o l á č e k – M a r e k 2005, s. 224, podobně P o l á č e k, M a z u c h, H l a d í k, B a r t o š k o v á 2007, s. 130) hovoří Z. k l a n i c a (2007a, s. 344) o nutnosti „hluboké znalosti věci”. Právě proto považuji za nezbytné ukázat po letech skutečnou podobu nálezové situ-ace prstencového objektu, nacházejícího se na jižním okraji sídliště v Severním pod-hradí. Věřím, že skutečně teprve „hluboká znalost věcí” umožní vrátit historické interpretace do těch mantinelů, které odpovídají možnostem výkladu odkryté nálezo-vé situace. Je totiž jednoznačné, že Z. klanica ani v jedné práci o tomto objektu žádný stratigrafický rozbor celé terénní situace neprovedl a vzhledem k závěrům v publikovaných textech se o to evidentně ani nepokusil. Odhlédněme tedy v této chví-li od diskuzí o možnosti či vyloučení současné existence pohanských a křesťanských svatyní na jedné lokalitě a podívejme se, co z archeologického hlediska víme o tzv. „kruhovém” objektu v Severním podhradí a na jakých základech stojí dosavadní funkčně-datační interpretace Z. klanici, publikovaná na základě „hluboké znalosti věci”. Sám autor výzkumu paradoxně označuje za dosud nejpodrobnější popis toho-to objektu stať ze souborné obecné práce Z. M ě ř í n s k é h o (2002, s. 557-558) o raném středověku, pojednávající o všech historických aspektech tohoto období na území čech a Moravy, ačkoliv je jasné, že takové, záběrem zcela mimořádné publi-kace již ze své povahy mohou ve většině případů prezentovat jen excerpci ze závěrů původních analytických prací různých autorů, zabývajících se příslušnými tématy. Zaštiťování se touto citací při obhajobě vlastní původní hypotézy (ve všech ohledech ovšem předkládané jako nezpochybnitelný „fakt“) však působí v kontextu celé kla-nicovy práce značně alibisticky (k l a n i c a 2007a, s. 339). Vzhledem k závažnos-ti informací, jež lze zjistit z dokumentace a stratigrafického rozboru nálezové situace tohoto objektu, je absolutně nedostačující ponechat takto důležité interpretace jen v úrovni autoritativních tvrzení, jak bylo dosud činěno. a to například už jen kvůli vzpomínané značné citovanosti těchto závěrů. V případě mikulčického objektu v Se-verním podhradí totiž dle mého názoru nejde o dokazování či vyvracení hypotézy o existenci pohanských kruhových svatyň, resp. o obecné popírání koexistence slo-vanských kultovních objektů s křesťanskými kostely ve velkomoravském prostředí, jak se snaží obrátit tento problém Z. k l a n i c a ve svém posledním článku věno-vaném interpretaci výše uvedeného objektu (2007a, s. 344). Jde spíše o to, že nemá smysl obhajovat obecnou platnost nějakého jevu v souvislosti s konkrétním přípa-dem, pokud neexistuje relevantní doklad, že tento konkrétní případ je objektem, re-prezentujícím onu obecnou kategorii. Tedy, zda je vůbec kruhový objekt intencionál-ního původu a zda máme reálné doklady jeho případné kultovní funkce.

Objekt označovaný jako „pohanská kultovní svatyně” leží v jižní části Severního podhradí mikulčického hradiště (k terminologii areálů např. P o l á č e k, Mazuch, B a x a 2006; podrobně k Severnímu podhradí viz H l a d í k, M a z u c h, P o l á č e k 2008, Mazuch v tisku a). Jižní část tzv. kruhového příkopu byla odkryta v závěrečné fázi výzkumu plochy k 1972-75 – zaniklého koryta řeky Moravy, z důvodu dokopá-

[2]Marian Mazuch16

ní zbylé severní části pak byla otevřena plocha P 1975-76. Posledně zmiňovaný výzkum byl dle pamětníků a přímých účastníků výzkumu již bohužel koncipován cíleně jako odkryv zbytků kruhové pohanské svatyně, nikoliv jako sondáž neznámé archeologické situace na rozhraní okraje sídliště a historického břehu tehdejšího říč-ního koryta, oddělujícího Severní podhradí od hlavního hradu, resp. opevněného předhradí. Tento jev ovlivnil strategii výzkumu a měl vliv i na způsob vyhodnocení a publikování objevené archeologické situace, viz dále. Z. klanica, jako tehdejší vedoucí mikulčického archeologického pracoviště, neprovedl rozbor nálezové situa-ce ani vyhodnocení obou ploch, a to ani do podoby nálezových zpráv. Proto v této souvislosti přinejmenším překvapuje odvaha, s jakou autor glosuje jinou, než kultov-ní interpretaci zmiňovaného objektu (jako neintencionálního jevu, způsobeného pří-rodními vlivy), kterou jako první předložili, byť ne příliš šťastným obratem, l. P o -

Obr. 1. Mikulčice – Valy. celkový výškopisný plán hradiště. červený bod označuje umístění údajného pohanského kruhového kultovního objektu v S podhradí.

[3] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 17

l á č e k a O. M a r e k (2005, s. 224; k tomu a k dalším problematickým bodům klanicovy teorie, o nichž bude ještě pojednáno dále, též M a r e k 2008) slovy Z. klanici „bez důkazového materiálu” (k l a n i c a 2007a, s. 331). Bude tedy dob-ré podrobněji připomenout doklady, které uvádí ve svém článku právě klanica. Na-kolik se jedná o pouhé autoritativní tvrzení a teoretický předpoklad, přenesený velmi zvláštní konstrukcí do konkrétního „vhodného” objektu v terénu, a nakolik jde o sku-tečný „důkazový materiál”. Nejprve tedy ve zkratce shrňme výčet klanicových do-kladů kultovní interpretace tohoto objektu a poté se podívejme na stratigrafickou situaci v prostoru jeho výzkumu a na vlastní podrobnější charakteristiku objektu z dochované dokumentace. Je tak trochu symbolické, že problematický kruhový ob-jekt, jenž je předmětem tohoto článku, vůbec nebyl očíslován v zavedené mikulčické číselné řadě pro značení objektů. V celé práci Z. klanici z roku 2007 je objekt myl-ně označován jako č. 932, což je ovšem jáma, ležící stratigraficky přímo pod severní částí výkopu „kruhového objektu” (viz dále).

Z. k l a n i c a (2007a) svou interpretaci kultovního pohanského objektu v Sever-ním podhradí velkomoravského hradiště v Mikulčicích opírá o následující doklady. Má se jednat o kruhový příkop s jámou vyloženou kameny, zřejmě pro „silný ojedi-nělý kůl”, nesoucí tedy patrně idol, jímž měl být podle Z. klanici nejspíše Perun (ačkoliv to zde autor přímo nezmiňuje, v jiných místech článku čtenáře poněkud „směřuje” právě tímto směrem – tamtéž 333 a 344; podobně k l a n i c a 1997, 103 a 104 – „dřevěný předmět o metrovém průměru”), a především s „opakujícími se koncentracemi uhlíků, jež je možno pokládat za zajímavé stopy ohňů, které hořely v příkopu” (celková situace viz obr. 2, podrobněji viz publikovaný vrstevnicový plán na obr. 3). Vše má ještě umocňovat poloha objektu na „na nejjižnější výspě severní-ho břehu říčního ramene” (k l a n i c a 2007a, s. 333), popř. se má jednat o „suges-tivní polohu”, kdy „příkop kruhového půdorysu byl situován na jižním mysu sídliště” (k l a n i c a 1997, s. 103). To je v podstatě vše, co se z literatury o tomto objektu dozvíme.

rozbor nálezové situace:

Z dokumentace jasně vyplývá, že výplň pískem zaplaveného historického koryta nebyla v prostoru kruhového objektu před jeho výzkumem odebrána, tedy že nebyl vůbec proveden archeologický odkryv severního břehu zmiňovaného koryta. Již zjiš-ťovací nečíslovaná sonda S-J směrem z roku 1973 v řadě čtverců –16 ukázala, že severního břehu tehdejšího ramene řeky Moravy nebylo před výzkumem „kruhového příkopu” v ploše k 1972-75 dosaženo. Tento břeh nebyl obnažen dokonce ani po ukončení výzkumu sledovaného objektu (k dokreslení viz foto na obr. 4); okraj za-niklého koryta řeky leží zhruba na rozhraní řad čtv. -20 a -21 (v Z-V směru). „kru-hový” objekt totiž leží jižní částí nad již v raném středověku mocnými vrstvami písku zaplaveném a v podstatě znivelovaném průběhu koryta. Bohužel některé son-dy, řezající kruhový objekt a výplň koryta pod ním, prováděné až v závěru výzkumu tohoto objektu a dokazující tuto skutečnost (jde o zjišťovací sondy vedené z prosto-ru koryta, tedy od J, viz obr. 4), nebyly z rozhodnutí vedoucího výzkumu dokumen-

[4]Marian Mazuch18

továny (srov. minimální počet skutečně realizovaných a dokumentovaných profilů, řezajících popisovaný objekt, obr. 5). Výše uvedenou skutečnost dokládá i situace u jižního, protilehlého břehu tehdejšího říčního koryta. Zde je destrukce čelní kamen-né plenty velkomoravské hradby jednoznačně překryta právě těmito, stratigraficky shodnými, písčitými naplaveninami, což je patrné z dochované dokumentace (celko-vé zpracování výzkumů mikulčických říčních koryt dosud nebylo bohužel provede-no, je ovšem předmětem v současné době řešeného grantového projektu).

Obr. 2. Mikulčice – Valy. Detail situace odkryvu údajného pohanského kruhového kultovního objektu v S podhradí. V severní části kruhový příkop, v jižní části obrázku nároží opevněného předhradí a konstrukce, přehrazující příkop mezi akropolí a předhradím. Modré šipky směřu-jí k hranám archeologicky prokázaného zaniklého koryta Moravy, červeně označen prostor

řečiště.

[5] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 19

Terén v okolí severní části (zhruba poloviny) „kruhového” objektu patří okraji sídliště v Severním podhradí. To je charakterizováno jílovým podložím, posledními zahloubenými objekty, především jámou č. 932 – k ní viz dále v textu, ale i jámou 923, stejně jako prokazatelně velkomoravskými nálezy rozptýlenými ve vrstvě (k síd-lišti v Severním podhradí viz dále). Okraj sídliště přechází v pozvolně se snižující jesepní břeh zaniklého koryta, jehož přesná hranice je vzhledem k dynamice vodního toku obecně nepostižitelná, ovšem díky přítomnosti lidské činnosti lze dle klesající nivelace artefaktů velmi dobře tvar, resp. průběh břehu v určitém časovém horizontu rozpoznat (zde tedy rámcově v 9. stol., podrobněji viz dále). Břeh byl takto identifi-kován i ve vedlejších zkoumaných plochách (P 1974-i a k 1972-iii – viz M a z u c h 2008) a stalo se tak nakonec i při výzkumu samotného „kruhového” objektu, ačkoliv tento jev zde nebyl správně vyhodnocen. Dokazuje to jediný celkový v dokumentaci dochovaný řez, vedený S-J směrem přes celý průběh objektu (poloha řezu viz obr. 4 a 5, obr. 6 – výřez z originální dokumentace), a také v kresebné popř. fotografické dokumentaci zanesený „žlábek” či jakýsi předěl napříč objektem ve směru ZSZ- VJV

Obr. 3. Mikulčice – Valy. Výškopisný plán prozkoumaného „pohanského kultovního objektu“; čárami naznačeny realizované zjišťovací sondy (v naprosté většině nedokumentované), sil-nější čarou lokalizace hlavního dokumentovaného profilu. Vyobrazení dle Z. k l a n i c i

(1997, 132)

[6]Marian Mazuch20

(obr. 3, 5, naznačen čárkovaně), blíže v článcích Z. klanici nekomentovaný, avšak korespondující s rozdílným podložím v těchto místech. Tato linie představuje barev-ně konzistenční rozdíl mezi jílovým břehem ramena řeky a vlastním, pískem zapla-veným korytem (viz obr. 2; schéma celé situace na obr. 7, či v řezu v originální do-kumentaci – obr. 6). Jde tedy vlastně přímo o hranu koryta, kdy severně od ní je ještě vyznívající slabá kulturní vrstva na jílovém podloží, klesající po bývalém břehu koryta pod jeho písčitou naplavenou výplň, která naopak tvoří „podloží” jižní části prostoru „kruhového” objektu (tedy jižně od zmiňované hrany). Popisovaný předěl již nebyl dále kresebně dokumentován, a především ani slovně komentován. Pseudo „žlábek” v podstatě vznikl způsobem dokumentace, typickým pro starší mikulčické výzkumy. často bývaly zcela mechanicky a bez hlubšího důvodu dokumentovány

Obr. 4. Mikulčice – Valy. Záběr na výzkum údajného pohanského kruhového kultovního ob-jektu od JV. Vlevo je patrné ukončení výzkumu zaniklého koryta Moravy, jejíž řečiště ovšem

pokračuje dále pod „kruhový“ objekt

[7] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 21

Obr. 5. Mikulčice – Valy. Schéma lokalizace dokumentovaných řezů v prostoru údajného pohanského kruhového kultovního objektu v S podhradí. Plán ukazuje, že dokumentován byl

pouze jeden celkový řez a dva pomocné řezy napříč žlábkem

[8]Marian Mazuch22

určité plošné úrovně, které mnohdy ukazují pouze momentální stav snižování terénu, nikoliv konkrétní kontexty či jevy, resp. vzájemné vztahy jednotlivých kontextů, a jež pak lze jen s obtížemi (při častém nečíslování a nedostatečném rozlišování hranic kontextů) sesazovat s dokumentovanými profily, pokud byly vůbec řezy rea-lizovány. Ve skutečnosti se tedy jedná o linii, která v dokumentované úrovni (tedy prakticky vodorovně seříznuté a začištěné zkoumané ploše) představovala hranici nasedání písčitých náplav v korytě na jeho svažující se jílový břeh.

„kruhový“ objekt dále jednoznačně porušuje mazanicové krusty na severozápad-ní i severovýchodní straně výzkumu (viz celkový obr. 2 a foto na obr. 8). Tyto shlu-ky lze jen obtížně interpretovat; mazanice však částečně kopíruje nivelační úroveň břehu, podobně jako ostatní rozptýlené artefakty. S největší pravděpodobností se jedná o usazenou naplaveninu na hraně říčního toku. kulturní vrstvu s nálezy, klesa-jící severo jižním směrem pod jižní část „kruhového” objektu, ostatně rozpoznali a registrovali bezprostředně při terénním výzkumu tehdejší techničtí pracovníci (při z vlastní iniciativy prováděných závěrečných sondážích skrz zaplavené koryto do nedokopaného severního břehu). ihned po tomto zjištění však byli vedoucím výzku-mu přesunuti na jiné odkryvy, tyto práce byly pozastaveny a sonda zahrnuta, vesměs bez provedené dokumentace. Možná i proto se o této stratigrafické situaci nikde v dosud publikované literatuře nesetkáváme (srov. M a r e k 2008, s. 279).

Další skutečností, nepříliš podporující údajné velkomoravské či těsně povelkomo-ravské stáří sledovaného objektu (k l a n i c a 1997, s. 104), je i stav terénu v místě „kruhového” žlábku před výzkumem. Neuzavřený žlabovitý útvar zhruba kruhového

Obr. 6. Mikulčice – Valy. Výřez originální dokumentace S-J profilu napříč údajným pohan-ským kultovním objektem; severní část profilu přes žlábek objektu směrem do středu „kruhu“. Nahoře neupravený plán, dole se zvýrazněním kontextů. Příkop „pohanského kultovního ob-

jektu“ v superpozici překrývá objekt 9321. Výplň „kruhového pohanského příkopu“; 2. výkop a výplň jámy 932; 3. přechod mezi jílovým pod-

ložím (hrana břehu zaniklého koryta) a písčitou výplní zaniklého řečiště Moravy

[9] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 23

tvaru byl totiž patrný již na povrchu a byl zaznamenán i na nivelačních plánech ge-oreliéfu okolí hradiště, realizovaných v tomto prostoru dávno před začátkem výzku-mu areálu Severního podhradí (viz obr. 9, na což ostatně upozorňuje i sám Z. k l a -n i c a – 2007a, s. 333). Neexistuje žádný jiný raně středověký zahloubený objekt mimo vyvýšené písčité duny, který by zůstal v terénu dodnes viditelný i přes všudy-přítomné znivelování povrchu areálů na jílových podložích povodňovými hlínami. Vrstva povodňových hlín má dle rozboru situace při výzkumech Severního podhradí běžně mocnost okolo 30 (v případě přítomnosti silnější kulturní vrstvy sídliště) až 70 cm (na okrajích, v jiných areálech podhradí na jílovém podloží, srov. H l a d í k 2008); v prostoru výzkumu P1975-76 to dle poznámek v dokumentaci bylo minimál-ně 50-60 cm (srov. M a r e k 2008, 279-280; k areálům na jílovém podloží H l a d í k, M a z u c h, P o l á č e k 2008).

Nivelace podloží v okolí objektu i uvnitř je pouze orientační vzhledem k obecně obtížné rozeznatelnosti jílového podloží a četnému opakovanému začišťování terénu pro dokumentační účely. Přesto lze obecně odečíst hodnoty nivelace podloží v okolí žlábku mezi 158,75-159,00 m n. m., nejčastěji kolem 158,90, pouze v jihovýchodní části terén klesal až na 158,62. Nivelace dna žlábku se v severní části pohybuje v úrovni okolo 158,60-65 m n. m., ovšem v jižní a především v jihovýchodní části klesá dno žlábku na 158,40 m n. m., ve čtv. -14/-20 dokonce až na 158,23 (zde je však, jak bylo zmíněno výše, úroveň podloží v 158,62 m n. m). Dle nivelace v jed-notlivých zkoumaných čtvercích se tedy hloubka žlábku od podloží v závěru výzku-mu, po častém začišťování a tudíž prohlubování a jednoznačném přebrání úrovně sterilního podloží, pohybovala mezi 20-40 cm (nejvíce 50-60 ve čtv. -14/-20, nejmé-ně ve čtv. -14/-21 – 6 až 25cm a ve čtv. -17/-20 a -17/-21, zde 15 až 45, resp. 20 cm).

Obr. 7. Mikulčice – Valy. Schéma stratigrafické situace v prostoru údajného pohanského kru-hového kultovního objektu

[10]Marian Mazuch24

Původní šířka před neustálým začišťováním a tudíž rozšiřováním a prohlubováním (které bylo časté především v počátku výzkumu v ploše k 1972-75) činila dle origi-nální dokumentace v severní části v ploše P 1975-76 max. jen 38-50 cm a napojení na jižní polovinu, odkrytou v předešlé fázi výzkumu (plocha k1972-75), bylo nepří-liš čitelné, obtížně rozpoznatelné a v žádném případě netvořící dohromady pravidel-nější prstenec podobný kruhu (plán na obr. 3, foto z průběhu výzkumu – obr. 11). ačkoliv byl dle pamětníků výzkumu tvar častým začišťováním poněkud „narovná-ván”, ani po skončení výzkumu nemá parametry kruhu, jehož vyměření a narýsová-ní do terénu by jistě nebylo pro lidi 9. století problémem. Jedná se tedy o žlábek nepravidelného tvaru; vzhledem k rozměrům a hloubce se jeví termín příkop jako dosti odvážný. aby Z. klanica poněkud odvedl pozornost od toho, že kruh není ani zdaleka kruh, nezapomíná do popisu „pohanského kultiště“ vložit zcela záměrnou nepravdivou informaci (k l a n i c a 2007a, s. 333), že vyobrazení objektu na obr. 5 (tamtéž, s. 337) je pouhým terénním náčrtkem ještě nedokončeného odkryvu. Z. kla-nica, jako bývalý dlouholetý vedoucí celého mikulčického archeologického výzku-mu, musí samozřejmě dobře vědět, že se ve skutečnosti jedná o oficiální převedení

Obr. 8. Mikulčice – Valy. Detail mazanicové krusty na severovýchodní straně výzkumu údaj-ného pohanského kruhového kultovního objektu

[11] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 25

originální dokumentace (prováděné v měřítku 1:20) do přehlednějších celkových plá-nů jednotlivých částí hradiště, pořizovaných v těchto případech standardně v měřítku 1:50 (z těchto plánů byl pak sestavován hlavní celkový obraz celého prozkoumaného hradiště v měřítku 1:200, použitý ve výřezu Z. klanicou ve zmiňovaném obrázku). Jde jednoznačně o rozměrově i tvarově přesné překreslení konečného dokumentova-ného stavu objektu po jeho prozkoumání (co se s tímto objektem v terénu dělo po

Obr. 9. Mikulčice – Valy. Výškopisný plán prostoru „pohanského kultovního objektu“ před započetím výzkumu. V místech budoucího odkryvu (na obrázku nahoře) na povrchu již tehdy

patrný terénní zářez prstencového tvaru

[12]Marian Mazuch26

procesu dokumentování, např. pod záminkou potřeby jeho patřičné prezentace in situ a zdůraznění jeho funkce, je již jiná věc, zjevně však jakýkoliv další takový postup nemá nárok vstupovat do světa vědeckého poznání, resp. vědecké interpretace).

Při archeologickém hodnocení ploch P 1974-i i ii v Severním podhradí, ležících v blízkosti „kruhového objektu“ (v prvním případě těsně vedle, východním směrem, v druhém asi 30 m severně), nebylo po mnohem hlubších zahloubených objektech na povrchu ani stopy, přirozená výplň těchto objektů byla ještě převrstvena zmiňo-vanými povodňovými hlínami mladšího stáří, které jsou logicky přítomné i v prosto-ru výzkumu „kruhového objektu“. Je s podivem, že tohoto jevu si je Z. klanica vě-dom (k l a n i c a 1987, s. 127), ovšem v případě interpretace jeho „kultovního kruhového příkopu” v dalších publikovaných pracích jakoby již o této skutečnosti nevěděl.

Velmi důležitým jevem, jenž má zásadní význam při hodnocení relevantnosti do-kladů kultovní interpretace popisovaného objektu, je jeho stratigrafická pozice ve vztahu k obj. 932, tedy k zahloubené jámě, kterou Z. klanica označuje za stopu po mohutném kůlu, jenž by měl být jakousi stélou s vyobrazením Peruna (bez ohledu na to, že tvar, rozměry i hloubka objektu 932 ani příliš nepřipomíná kůlovou jámu, k tomu viz dále). Dokumentovaný řez S-J směrem přes kruhový objekt (obr. 6; jeho lokalizace viz obr. 3) jasně ukazuje nejen to, že by kůl stál přímo v žlábku (?), což je vidět na všech dosud publikovaných vyobrazeních, ale především to, že objekty

Obr. 10. Mikulčice – Valy. celkový pohled na umístění jámy 932 v „příkopu“ údajného po-hanského kruhového kultovního objektu; skupina kamenů v Z části jámy má představovat

„obložení kůlové jámy velkými kameny“

[13] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 27

jsou v superpozici takovým způsobem, že „kruhový příkop“ překrývá objekt 932, je tedy ve skutečnosti stratigraficky nad „kůlovou jámou“ č. 932! Tento jev nepřekva-puje, vzhledem k tomu, že hlubší jáma je součástí jižního okraje sídliště, kdežto „kruhový” žlábek se rýsoval již na povrchu v recentních jílových náplavách. Situace v celkových plošných plánech je však kreslena vždy obráceně, tedy mylně – obj. 932 jakoby svou jižní částí žlábek řezal (viz např. k l a n i c a 1985a, 522, obr. 34; 2007a, obr. 5; P o l á č e k, M a r e k 2005, plány na str. 244, 245). Jámu 932 tedy v žádném případě nelze považovat za součást „kultovního kruhového objektu”. Žádná jiná ků-lová jáma (už vůbec ne v „centrální poloze“ uvnitř, jak je tomu v klanicou vzpomí-naných analogiích, viz dále) nebyla v prostoru tohoto objektu dokumentována. Zmín-ka o této jámě (k l a n i c a 2007a, s. 333), která má být „obložena velkými kameny“ (což je zjevná nepravda, nepravidelný shluk kamenů různých rozměrů je dle doku-mentace koncentrován pouze v Z části obj. 20-45 cm nad dnem jámy, obr. 10), před-stavuje jakousi „palebnou přípravu“ pro použití analogie centrálně umístěných jam s dřevěnou stélou pohanského boha Peruna v kruhových svatyních staré Rusi, jak tento obraz představuje Z. klanica ve svém článku takticky jen o pár řádek níže (k l a n i c a 2007a, tamtéž). Pokud by nebyla informace o jámě 932 záměrně auto-rem zařazena na tomto místě textu z důvodu sugestivní připomínky jejího obložení kamením (co má toto obložení nejspíše evokovat je z kontextu zřejmé, leč nevyslo-

Obr. 11. Mikulčice – Valy. celkový pohled na odkryv údajného pohanského kruhového kul-tovního objektu v S podhradí od Z. Vpravo jižní část výzkumu po dokončení (a před jeho dalším dodatečným prohlubováním), vlevo rýsující se zásyp severní části „kruhového“ příkopu

[14]Marian Mazuch28

vené, pro případný úhybný manévr při jakékoliv budoucí kritice autorovy teorie, k tomu viz závěr této práce), nevidím důvod, proč by se o ní Z. klanica vůbec zmi-ňoval. Připomínám, že delší rozměr objektu (kůlové jámy pro pohanskou stélu?!) dosahuje až 3 m, šířka 1,4 m a hloubka od podloží nepřekračuje ve V části 10 cm, v Z dosahuje maximálně 40 cm. Jako doklad toho, že Z. klanicovi nepodsouvám vývody, které takto vůbec nemyslel, ale naopak, že jde o cílené manipulativní posou-vání zcela nepravděpodobné hypotézy směrem k „uvěřitelnosti“, stačí citovat jeho starší popis mikulčického „kruhového pohanského božiště“ z roku 1997. „...Tady se objevil jedinečný objekt... Tvořil jej příkop, jenž se stáčel do jakéhosi prstence o prů-měru 15 m. V jeho severní části se našla velká kůlová jáma, do níž byl kdysi zasazen pravděpodobně dřevěný předmět o metrovém průměru“ (k l a n i c a 1997, s. 103-104; v menší obměně totéž k l a n i c a 1985b, s. 131 či 1985a, s. 488 – zde ovšem dle slov autora „byl do země zasazen osamocený dřevěný předmět, asi metrového prů-měru v kůlové jamce, obložené kameny“, tedy zřejmě již žádná pochybnost). Hned vzápětí následuje opět připomínka analogií kruhových objektů s dřevěnou stélou (tentokrát bez dedikace Perunovi), podobně jako v předešlém případě práce z roku 2007. Myslím tedy, že dalších slov netřeba; je zjevné, jakou myšlenku chtěl čtenáři Z. klanica v článku z roku 2007 podsunout.

Obr. 12. Mikulčice – Valy. Detail J části dodatečně prohloubeného a rozšiřovaného příkopu údajného pohanského kruhového kultovního objektu (srov. s obr. 11)

[15] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 29

Posledním „důkazovým materiálem”, jenž měl především svědčit o sakrální po-vaze popisovaného objektu, jsou dle Z. klanici „opakující se koncentrace uhlíků”, které je „možno pokládat za zajímavé stopy ohňů, jež ležely v příkopu” (k l a n i c a 2007a, s. 333). Žádné takové koncentrace uhlíků, které by měly dokládat přítomnost nějakých pohanských kultovních ohňů, se dle dokumentace i evidence ve žlábku vůbec nevyskytovaly. Sběr a registrování uhlíků při výzkumu tohoto objektu bylo dle pamětníků, narozdíl od jiných odkryvů, záměrné a poněkud účelové, se zřejmým cílem prokázat hypotézu o jeho kultovní povaze. ani přes tuto abnormálně zvýšenou pozornost zastoupení uhlíků nijak nepřevyšovalo množství, které se běžně vyskytuje jako příměs v kulturní vrstvě sídliště v Severním podhradí (srov. M a r e k 2008, s. 279-280; M a z u c h 2005a, b, 2008; kousky uhlíků a mazanice jsou typické pro hlavní kulturní vrstvu a zřejmě svědčí spolu s dalšími jevy o náhlém zániku tohoto sídliště, spojeném s požárem). Dle originální písemné dokumentace výzkumu P 1975-76 navíc u dna žlábku, kde měly logicky ony domnělé ohně hořet, již uhlíky nebyly registrovány téměř vůbec. Podobná nevyrovnanost v zájmu, tudíž i v dokumentová-ní a evidování některých druhů nálezů (tzv. výběr vzorkem při větší koncentraci, popř. bezprecedentní sledování jevu, který v dalších výzkumech sledován nebyl), především však ekofakt, je typická pro celý dřívější mikulčický terénní výzkum. Souvisí především s rozdílnými přístupy a zaujetím technických pracovníků, kteří fakticky výzkumy ve většině případů vedli, a zejména s požadavky, či naopak rezig-nací jednotlivých vedoucích výzkumů na sledování toho kterého jevu či nejrůzněj-ších terénních informací.

Stejně jako při jiných výzkumech na jílovém podloží v Mikulčicích činilo i v pří-padě odkryvů sídliště v Severním podhradí problém určování intaktního podloží. Specifické podmínky říční nivy, v níž zřejmě nedocházelo k utváření půdního hori-zontu, často neumožňují plně využívat jinak běžný efekt barevného kontrastu nadlo-ží a podloží, resp. vykreslení zásypů jam či hrobů, z důvodů jejich zaplnění nadlož-ní humusovitou vrstvou. Barevné rozlišení zásypů jam, i když jen slabě patrné, je umožněno nejspíše přeměnou organických látek především intencionální povahy (z odpadu). Mnohem obtížnější je snaha o rozlišitelnost samotné kulturní vrstvy od již intaktního podloží (v podmínkách říční nivy by bylo patrně lepší hovořit o úrov-ni jílu, na kterém počalo osídlení toho kterého areálu). Ve vrstvě směrem do hloubky velmi pozvolně ubývá hlinité složky, takže určení podloží spíše závisí na úbytku artefaktů, resp. jejich absenci v určité hloubkové úrovni. Možnost odlišitelnosti to-hoto jevu prudce stoupá s mírou intenzity osídlení toho kterého prostoru (nejsilněji např. v případě plochy P 1974-ii – M a z u c h 2005 a; srov. opačný případ plochy B 2006-08 – H l a d í k 2008). Zmiňovaný problém se opakuje v ještě komplikova-nější podobě v případě přítomnosti břehu zaniklého řečiště. Možnost určení hrany břehu řečiště a jeho profilu, jak se ukázalo na vícero místech při výzkumech zanik-lých koryt v Mikulčicích, závisí především na přítomnosti a na způsobu uložení vět-šího množství artefaktů (nejspíše v podobě odpadu), hromadících se na tehdejším „funkčním“ břehu. Dle klesajících absolutních nadmořských výšek jednotlivých ná-lezů lze v těchto případech do určité míry rekonstruovat průběh břehu, avšak je třeba podotknout, že se jedná o časový úsek, odpovídající pouze době uložení těchto před-mětů. Značně kolísající vodní režim řeky způsobuje rychlé nepředvídatelné a nevy-

[16]Marian Mazuch30

rovnané dynamické změny, odrážející se právě na průběhu a charakteru řečiště, tudíž i na lokalizaci a tvaru břehů.

artefakty kopírující hranu koryta byly ve většině případů (úsek mezi opevněným jádrem hradiště a Severním podhradím nevyjímaje) následně převrstveny mocným horizontem čistého písku (pouze s ojedinělým místním výskytem slabého zvrstvení organického původu). Ten způsobil částečné, většinou však úplné zaplnění koryta (v různé míře v jednotlivých úsecích). charakter a míra tohoto zaplavení, opakovaně pozorovatelného při mikulčických výzkumech zaniklých řečišť, ukazuje na mocný a patrně náhlý a rychlý proces, který v praxi musel znamenat konec fungování toku v těchto místech. Otázkou zůstává rámcové datování tohoto jevu, na kterém závisí další zásadní interpretace, dotýkající se zániku hradiště, případně jeho podoby a funk-ce v povelkomoravském období. Na písčitých naplaveninách, překrývajících artefak-ty velkomoravského stáří, které – odhozeny či jinak druhotně uloženy – kopírují břeh koryta, se mohou teoreticky objevit sporadické nálezy opět velkomoravské proveni-ence. Ty by pak byly nakonec spolu s písčitou naplaveninou překryty povodňovými jíly (výrazně mladšími, středověk, novověk?), jež znivelovaly bývalé řečiště téměř do roviny tak, že dnes není v terénu prakticky vůbec patrné. V případě skutečného výskytu artefaktů velkomoravské provenience na této písčité náplavě by jejich pří-tomnost mohla být důsledkem dvou zcela odlišných procesů. Pokud by se jednalo o přímé pozůstatky lidského sídlení, znamenalo by to jednoznačně datování silných záplav ještě rámcově do počátku 10. stol. a otevíralo by to možnosti alternativního pohledu na historický výklad konce mikulčického velkomoravského centra, či do-konce celého státního útvaru (oslabení mocenského centra v důsledku přírodní kata-strofy, těsně předcházející katastrofě válečné?, viz Mazuch v tisku b). Takovéto jed-noznačné intencionální objekty však dosud v prostoru nad zaniklými řečišti nalezeny nebyly. Druhá možnost, dle mého soudu reálnější, avšak dosud blíže nepopsaná, by představovala takovéto případné nálezy jako „rozplavené“, resp. přirozeně přemístě-né předměty z okolí po zániku sídliště při opakujících se rozlivech říčních ramen Moravy (tento jev a jeho síla byly běžně pozorovatelné při každoročních záplavách Moravy před její regulací v polovině 70. let minulého stol.). Nebylo by tudíž možné brát je jako datovací pomůcku ani je zahrnovat do stratigrafických hodnocení. Proti první teorii je možné postavit i naprostou absenci raně středověkých archeologických objektů (např. jam) v místech zaniklého koryta, zahloubených do povrchu zmiňova-né písčité vrstvy, stejně jako destrukci čelní kamenné plenty hradby, která se v ně-kterých zkoumaných úsecích nachází pod písčitými náplavami. V případě druhé zmi-ňované možnosti neintencionality takto uložených předmětů však zůstává datace záplav otevřená. Mohlo jít totiž o jev spojený jak zhruba s dobou zániku hradiště jako v prvním případě (jistě však ne příliš dlouho předtím), tak také o jev mnohem pozdější. Na druhou stranu výzkumy říčních koryt opakovaně doložily úpornou sna-hu obyvatel hradiště odolávat agresivnímu živlu prokazatelně ještě v době fungování opevnění, nejspíše tedy již ve velkomoravském období (bohužel celkové vyhodno-cení těchto, pro poznání vývoje a proměn hradiště stěžejních výzkumů doposud chy-bí). každopádně však nikdy nelze jednoznačně doložit způsob a tedy ani čas uložení rozptýlených předmětů na zaplavené vrstvě, tudíž dle nich nelze, jak již bylo řečeno, chronologicky posuzovat příslušné nálezové situace.

[17] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 31

Nálezy z vrstvy v okolí „kruhového” objektu, z vrstvy, která klesá pod jeho jižní část, i z jeho samotné výplně jsou jednoznačně datovatelné do velkomoravského období a, co do spektra, jsou zcela srovnatelné s artefakty získanými z dalších vý-zkumů sídliště v Severním podhradí v bezprostřední blízkosti popisovaného objektu (k datování tohoto sídliště předběžně k l í m a 1985, k l a n i c a 1987, s. 127, po-drobněji Mazuch v tisku a). Nejmarkantněji je to patrné v případě keramiky mikul-čického okruhu, která tvoří určitou část Z. k l a n i c o u (1970) zavedeného pojmu mikulčický typ 3 (jako tzv. „mladé velkomoravské keramiky”) a která nejspíše před-stavuje odraz kvalitní a četné dílenské výroby v období vrcholné fáze velkomorav-ského období někdy v průběhu 2. pol. 9. stol. až po jeho náhlý konec na počátku 10. stol. (M a z u c h 2009).

klanicova datace jeho „kultovního objektu” (k l a n i c a 2007a, s. 333) je dle výše zmíněného popisu problematiky archeologické situace v prostoru břehů a koryt zaniklého toku řeky Moravy vlastně jen datací mobilních nálezů, nijak se nelišících od charakteru hmotné kultury vyskytující se v nejbližším okolí. Tuto dataci navíc autor odvíjí od jeho vlastního, avšak již dávno překonaného pokusu o třídění mikul-čické keramiky (ke kritice klanicova pokusu o třídění mikulčické keramiky přede-vším P o l á č e k 1995, M a c h á č e k 2001 a M a z u c h 2009 – s definicí pojmu mikulčický keramický okruh).

SOuHRN POZNaTků O fuNkci a DaTOVáNí „kRuHOVéHO OBJekTu” Na ZáklaDě aNalýZy DOkuMeNTOVaNé NáleZOVé SiTuace

Na základě výše předložených argumentů si dovoluji tvrdit, že neexistuje jediný relevantní doklad kultovního pohanského původu „kruhového” žlábku na jižním okraji sídliště v Severním podhradí, resp. na hraně tehdejšího koryta řeky Moravy. Závěrem proto ještě jednou shrňme všechny doklady pro toto tvrzení, jež by měly revidovat v literatuře již bohužel ukotvenou sakrální interpretaci zmiňovaného ob-jektu.

Stratigrafická situace a stav terénu před počátkem výzkumu ukazují na skuteč-nost, že žlábek se zařezává do terénu z úrovně současného povrchu, tedy do recent-ních jílových povodňových hlín a raněstředověké sídlištní vrstvy a jen slabě zasahu-je do podloží. Žádný jiný raně středověký objekt v areálech na jílovém podloží v podhradí (mimo písčité vyvýšené duny) takto dnes v terénu viditelný není. Jižní část (zhruba polovina) objektu navíc přesahuje do zaniklého koryta řeky Moravy, které je vyplněno mocnými vrstvami písčitých náplav, ležících navíc stratigraficky pod sa-motným „výkopem” sledovaného objektu. Tyto náplavy na protějším břehu zaniklé-ho řečiště překrývají destrukci velkomoravské hradby hlavního hradu. Rozptýlené velkomoravské nálezy na okraji sídliště v Severním podhradí klesají spolu s břehem bývalého koryta právě pod onu jižní část „kruhového” objektu. Objekt ve skutečnos-ti nemá tvar kruhu, pouze se tomuto tvaru velmi vzdáleně blíží, šířka i hloubka žlábku silně kolísá – je diametrálně odlišná, původně značně menší, než v případě klanicova popisu a závěrečné nedostatečně provedené dokumentace (řezy, v nichž je dokumentována již jen hrana – „výkop” – žlábku, bez barevně odlišené, v době do-

[18]Marian Mazuch32

kumentování již odebrané výplně, nemohou být důkazem původní podoby a rozmě-rů sledovaného objektu. Takto lze postupným začištováním a prohlubováním „vytvo-řit” prakticky jakkoliv hluboký a široký příkop, srov. v tomto ohledu např. foto z počátku výzkumu – obr. 11 a mnohem mohutnější příkop po častém „začišťování“ – obr. 12). Především však neexistují žádné detailní fotografie řezů s výplní žlábku.

Předložený výčet argumentů jednoznačně svědčí proti raně středověkému stáří objektu a také proti jeho intencionalitě.

Objekt neleží na nijak exponovaném místě charakteru „mysu”, jak ho nazývá Z. klanica. Jedná se o přirozené ohbí toku řeky, o její jesepní, tedy pozvolný břeh, který by vícekrát zachycen archeologicky. Je třeba zdůraznit, že zdánlivá existence „výspy” sídliště v Severním podhradí je způsobena tím, že jižní část objektu přesa-huje nad zaplavené a tudíž v době vzniku objektu již nefunkční koryto řeky, čímž v celkových plánech vzniká dojem exponovanosti této polohy.

Žádná kůlová jáma, evokující pohanskou stélu, nebyla v úrovni objektu zazname-nána. Jáma 932, kterou připomíná Z. klanica, leží stratigraficky pod domnělým kul-tovním objektem, a to v přímé superpozici. Údajná kůlová jáma se navíc nachází přímo pod severní částí „výkopu” prstencového žlábku, tedy nikoliv někde v prosto-ru uvnitř „kruhu”, natož v centrální poloze.

Žádné koncentrace uhlíků, jež by měly dokládat přítomnost pohanských kultov-ních ohňů, se dle dokumentace i evidence ve žlábku vůbec nevyskytovaly. Jedná se o autorovu fikci. Rozptyl malých kousků uhlíků nijak nepřevyšoval hustotu, jež byla zaznamenána při jiných výzkumech areálu Severního podhradí (tato příměs je pro popisované sídliště charakteristická, dokládá patrně jeho násilný zánik). u dna žláb-ku, kde by měly logicky ony ohně hořet, již navíc, dle originální písemné dokumen-tace, nebyly uhlíky registrovány téměř vůbec.

Jestliže tedy závěrem připomenu slova Z. klanici o „nutnosti hluboké znalosti věci”, je třeba v jejich intencích označit celou interpretaci popisovaného objektu, jako pohanského kultovního kruhového příkopu s hořícími ohni a dřevěnou stélou, za neudržitelnou. Pro kultovní funkci neexistuje vůbec žádný doklad, nálezová situ-ace dokonce hovoří pro neintencionální původ tohoto žlábku. Nejpravděpodobněji jde o pozůstatek některé z recentních záplav, kdy se voda rozlévá nivou zcela nepřed-vídatelně a místně i poměrně silným prouděním, které vytváří dočasná mělká koryta. Po opadnutí síly povodně pak v některých místech zůstávají tůně či slepá ramena, popř. žlábky (např. pokud voda narazí na překážku), v nichž se voda postupně ztrácí prosakem do podloží. V případě, kdy takto proudící voda vytvoří hlubší dočasná koryta nad kulturní vrstvou, může být tato narušena a nálezy tak mohou být jakoby uložené přímo v průběhu žlábku, tvoříc tak vlastně jakýsi pseudo archeologický kon-text. Popisovaný objekt v Severním podhradí má takový charakter, byl rozeznatelný přímo na povrchu terénu (další podobné útvary jsou dosud na loukách v okolí opev-něného centra hradiště viditelné) a jeho „zásyp” měl charakter prosaku déle existují-cí tůně do písčitého, popř. jílového podloží. cílem tohoto příspěvku však nebylo interpretování terénního zářezu v současné konfiguraci terénu, nýbrž poukázat na to, že existence slovanského kultiště v S podhradí je spíše přáním, než seriózně archeo-logicky podloženou skutečností tak, jak je tento jev opakovaně představován v lite-ratuře.

[19] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 33

V souvislosti s otázkou existence pohanských kultovních objektů v Mikulčicích je třeba ještě závěrem zmínit novou myšlenku Z. klanici o jakési koncepčnosti po-hanských okrsků. Protiváhou ke v této práci rozebíranému objektu v severní části hradiště by měl dle autora snad být kruhový pohanský objekt na kostelisku, který má být „nejjižnější výspou mikulčického centra, jejíž poloha odpovídá nejvýznam-nějším kultovním objektům tradičních slovanských struktur” (k l a n i c a 2008, s. 221-222 a abb. 8 – netypicky bez zobrazení zbytků kostela uvnitř; pro srovnání oficiální celkové plány P o l á č e k, M a r e k 2005, s. 127-129, abb. 103-105). Má jít, dle kontextu, o mohutný příkop,1 obklopující zbytky základů a destrukce velko-moravského kostela č. 9 s přilehlým hřbitovem. Tato hypotéza, prozatím autorem jen lehce nastíněná a dále naštěstí nerozvíjená, je ovšem zcela mylná. Stačí jakýkoliv, byť jen zběžný náhled do dokumentace nálezové situace zmíněného příkopu (na rozdíl od výše popisovaného žlábku v Severním podhradí jde zde skutečně o mohut-ný příkop) a je více než zřejmé, že jde o vrcholně středověký příkop, vyplněný čet-ným keramickým materiálem 15. stol., jenž je zjevným pozůstatkem tvrze či jinak kvalifikovaného opevněného bodu, který byl zbudován možná i s využitím tehdy ještě částečně patrné (?) raně středověké sakrální stavby a zanikl v souvislosti s hu-sitskými válkami či útoky uherských oddílů Matyáše korvína v 15. stol. (M ě ř í n -s k ý 1980, 59; M ě ř í n s k ý 2005, 134; srov. podobnou situaci v případě kostela sv. Margity na slovenské straně Moravy ve vzdálenosti několika set metrů odtud – viz Mazuch v tisku c). Tento příkop navíc v mnoha případech stratigraficky zcela očividně narušuje raně středověké objekty, v jeho prostoru logicky chybí velkomo-ravské hroby, některé jsou přímo příkopem „řezány“ (např. hrob č. 37 a 94). Vzhle-dem k naprosté jednoznačnosti této nálezové situace není třeba dále s touto hypoté-zou pracovat. Výše uvedenou myšlenku je tedy možno vyhodnotit jako irelevantní, čímž padá i další „podpůrný doklad” klanicova neopohanského kultovního prostoru v Mikulčicích, jenž měl být symbolizován jakousi mystickou dualitou v podobě „se-verního a jižního kultovního mysu”.

Způsob argumentace a postup tvoření hypotézy o kultovním objektu na kostelis-ku tak, jak ho předvedl Z. k l a n i c a (2008, 221-222; 224-225 v českém resumé), je ukázkou tendenční konstrukce, která dle mého názoru nepatří do vědecké práce (stejně jako v podstatě celá, zde vícekrát zmiňovaná nejnovější stať, jež má doložit relevanci existence kruhového pohanského objektu v mikulčickém Severním podhra-dí – k l a n i c a 2007a). Dokazování jednoho nepodloženého tvrzení druhým, vybí-rání vhodných „podpůrných“ faktů a zamlčení jiných, které se nehodí, závěrečné zamlžení celého problému, kdy lze stěží rozpoznat, co vlastně je vůbec předmětem autorovy hypotézy, to vše jsou typické rysy mnoha prácí Z. klanici. k tomu je třeba přidat dokládání fakticky neexistujících či zcela diskutabilních jevů na základě ne-

1 klanicova teze je natolik zamlžená, že některé skutečnosti je možné jen velmi obtížně z jeho textu vyčíst; jedná se o jeden z typických rysů práce tohoto autora, kdy při jakékoliv hypotéze nejprve předloží svou v pod-statě z jeho pohledu jednoznačnou vizi, ale na jiném místě ve stejné stati napíše úplný opak, aby pak v závěru původní vizi vzal za fakt, ovšem při případné kritice pak vytáhne ono opačné tvrzení, které je v textu obsažené, takže vždy ve výsledku může trumfovat větou typu „to jsem ostatně již napsal…“, k tomuto tématu viz dále v závěru této práce. V citovaném případě je konkrétní ztotožnění onoho „kultovního objektu“ s příkopem u 9. kostela jednoznačně vyřčeno pouze v popisu obrázku abb. 8 (k l a n i c a 2008, 219).

[20]Marian Mazuch34

sčetných analogií z různých oblastí a oborů, jejichž existence (opět kdoví do jaké míry a jakým způsobem prokázaná) má dokládat, že zmíněný jev, který si přeje Z. klanica obhájit, „mohl“ existovat (případ v této studii popisovaného „božiště“, které je pak již pokládáno za jasně doložené, a jsou jimi dokládány další hypotézy – viz k l a n i c a 2008, s. 220; 224 v českém resumé). Pokud i to je málo, sebere byť i ty sémanticky, logicky či geograficky nejvzdálenější analogie, které ve výsled-ku v podstatě maximálně dokládají podpůrná svědectví, ne ovšem jev samotný, popř. zrelativizuje všechna pro i proti v takové míře, že nakonec „je možné“ v podstatě cokoliv, tudíž i jeho vlastní konstrukce (jedno už, na jak vratkých nohách stojí, viz např. k l a n i c a 2007b, s. 19-21, 69-71). V případě, že se kdokoliv pokusil jeho takto vystavěné články kriticky napadnout, byl podroben autoritativní odvetě, plné invektiv, přezíravých komentářů a prvků psychologické manipulace, podobně jako je tomu právě v případě práce o interpretaci moravských objektů slovanského kultu (klanica 2007a), která zde byla vícekrát vzpomínána. Stejný postup lze vysledovat např. v reakci na kritiku prací Z. klanici o hrobu sv. Metoděje – viz k l a n i c a 2002, a především 2007b, s. 18-19, 69; k tomuto 3. vydání je třeba ovšem podo-tknout, že tlak kritiky alespoň přiměl autora k větší opatrnosti a konečně k nutnosti předložení přinejmenším některých hmatatelných dokladů, jako např. soupisu nale-zených předmětů z domnělého Metodějova hrobu, náčrt jejich rozmístění v rámci hrobové jámy a popis celé nálezové situace. lze jen doufat, že se v budoucnu v ar-cheologii budeme s podobně vedenými pracemi setkávat v čím dál menší míře.

článek byl připraven v rámci projektu Ga čR, reg. č. 404/11/2258.

literatura:

D o s t á l B. 1992, K pohanství moravských Slovanů. Sborník prací FF MU Brno, c 39, s. 7-17.H l a d í k M. 2008, Mikulčice (okr. Hodonín). Hradiště Mikulčice-Valy, severozápadní podhradí, plocha

B 2006-08. Přehled výzkumů 49, s. 412-413.H l a d í k M., M a z u c h M., P o l á č e k l. 2008, Zur Struktur des frühmittelalterlichen Zentrums in

Mikulčice, [in:] i. Boháčová, l. Poláček edd., Burg – Vorburg – Suburbium (Zur Problematik der Nebenareale frühmittelalterlicher Zentren. Internationale Tagungen in Mikulčice VII, Brno, s. 179-212.

k l a n i c a Z. 1970, Pokus o třídění keramiky v Mikulčicích, [in:] Sborník AÚ Brno V., Josefu Poulíko-vi k šedesátinám, Brno, s. 103-114.1985a, – Mikulčice-Klášteřisko. Památky archeologické 76, s. 474-539.1985b, – Náboženství a kult, jejich odraz v archeologických pramenech, [in:] J. Poulík, B. chropovský a kol. edd., Velká Morava a počátky československé státnosti, Praha–Bratislava, s. 107-140.1987, – K vývoji sídlištní struktury zázemí Mikulčic v 6.–13. století, [in:] Mikulovská sympozia XVI/1986, Praha, s. 127-133.1997, – Křesťanství a pohanství staré Moravy, [in:] R. Marsina, a. Ruttkay edd., Svätopluk 894-1994, Nitra, s. 93-137.2002, – Tajemství hrobu moravského arcibiskupa Metoděje, 2. přepracované a doplněné vydání. Praha.2007a, – Interpretace moravských objektů slovanského kultu, [in:] e. kazdová, V. Podborský edd., Studium sociálních a duchovních struktur pravěku, Brno, s. 331-350.2007b, – Tajemství hrobu moravského arcibiskupa Metoděje, 3. vydání. Praha.

[21] k údajné existenci tzv. kruhového pohanského kultovního objektu 35

2008, – Zur Struktur des frühmittelalterlichen Zentrums in Mikulčice, [in:] i. Boháčová, l. Poláček edd., Burg – Vorburg – Suburbium (Zur Problematik der Nebenareale frühmittelalterlicher Zentren. Internationale Tagungen in Mikulčice VII, Brno, s. 213-227.

k l í m a B. 1985, Velkomoravská kovárna na podhradí v Mikulčicích. Památky archeologické 76, s. 428-455.

M a c h á č e k J. 2001, Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy, modely. brno.M a r e k O. 2008, Minirecenze na spáleništi mikulčické archeologické expedice. Jižní Morava 44,

s. 277-280.M a z u c h M. 2005a, Mikulčice-Valy (okr. Hodonín), Plocha P 1974-II (č. 46) v severním podhradí.

Rukopis nálezové zprávy uložen v archívu aRÚ aV čR Brno, č. j. 127/06.2005b, – Mikulčice-Valy (okr. Hodonín), Plocha P 2005 (č. 79) v severním podhradí. Rukopis nálezo-vé zprávy uložen v archívu aRÚ aV čR Brno, č. j. 128/06.2008, – Mikulčice-Valy (okr. Hodonín), Plocha P 1974-I (č. 45) v severním podhradí. Rukopis nálezo-vé zprávy dosud bez č. j.2009, – Tzv. mladší velkomoravský horizont v Mikulčicích a otázka jeho poznání prostřednictvím stu-dia keramických okruhů. Rukopis dizertační práce uložen na ff uk Praha.v tisku a, – Besiedlung des nördlichen Suburbiums des Burgwalls von Mikulčice (Flächen P1974-II und P2005). Studien zum Burgwall von Mikulčice IX, Brno.v tisku b, – K otázce násilného zániku velkomoravských mocenských center na počátku 10. století: výzkumy severního podhradí hradiště Mikulčice-Valy. Sborník P. kouřilovi k 60. narozeninám.v tisku c, – Doklady novověkých aktivit v prostoru zaniklého raně středověkého mocenského centra Mikulčice – Valy. Jižní Morava 48.

M ě ř í n s k ý Z. 1980, Morava za husitských válek ve světle archeologických nálezů a výzkumů. archa-eologia historica 5, s. 31-68.2002, – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. praha.2005, – Mikulčice – das Gräberfeld bei der IX. Kirche. Verlauf der Forschung und Fundsachlage, [in:] P. kouřil ed., Die frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östlichen Mitteleuropas, Brno, s. 115-136.

P o l á č e k l. 1995, Altes Gliederungssystem der Mikulčicer Keramik, [in:] l. Poláček ed., Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung. iTM ii, Brno, s. 131-202.

P o l á č e k l., M a r e k O. 2005, Grundlagen der Topographie des Burgwalls von Mikulčice. Die Grabungsflächen 1954-1992, [in:] l. Poláček ed., Studien zum Burgwall von Mikulčice VII, Brno, s. 9-358.

P o l á č e k l., M a z u c h M., B a x a P. 2006, Mikulčice – Kopčany. Stav a perspektivy výzkumu. archeologické rozhledy 58, s. 623-642.

P o l á č e k l., M a z u c h M., H l a d í k M., B a r t o š k o v á a. 2007, Stav a perspektivy výzkumu podhradí mikulčického hradiště. Přehled výzkumů 48, s. 119-142.

[22]Marian Mazuch36