'._, 1 › _ I _ 0 \›

`‹"‹‹`øàr-

-nu

3

'+-

i_ _.-' ,ýıl ř (7 fix.. _ ˇ TŘI \ Q v ın - '\ .\ . 'ˇ '_n . ' .Í-_ I \ı. hl uëł“

z' v _ n ›

~' if' J ı 'É J' ".|"' r I ' 1" - “ 'I"~"„8L,n

.II ' I. v

nf ıı

; › P. N f v ‹ .( J Ž'-P 7vfiTr„ ` -1' “-<nM--h; „ f v *fl„mna&'ı[‹._Ä 4 _. (X `- v _ ø _ v_ ı íın 44. P _ 'ı`-ˇ F4 1-__'Ă ,ťf `

' ' 4 ı-', M-I! ,“.,` - "ˇ ' M“ ø. ' nn ' 3 2 “, ' "-, n- " 3* ' ” ` ` "ı ~( ı ' ' ' n f Í ~ I/ 5 ' 'L1 _ nr A L _; - Ä A . _, .vv ‹ x. v r 4 ı

I'

Pt' `

nł zp

?`.*‹*.' [A-_

^ł

^-í\.;_

fr.-‹ı'-Z

-ł

WA 'I'-Q _ˇ~_"

`.~„v.

;,n -š.

1.;r'ˇlıľn'

‹un

_Ív.*.,J

_' 4'

" _` . _ › » ›_ -_ _` `v .V A. .ls, v _ ,_ . -

_(_.

š

-3,-_na-4 n

_flŰı-'LDnA `šf›

Q-›~ .*Ť*ł‹^ <‹7"; vv Š.“ '_ In 7'/Íi_`f:`“.ı Ěhřfi ,_ WŤ H Tv. 3--J

r›'ı

.n '

v~ `„`

Ě r_ 'In Ă..,`;_„v. , , ` 1“ ~f~"- D" 7 Ĺıłph 4

łł ( _ ‹ ` , Ťıfizfľ' `-v.\_\'\/ıfl 'ıv .ı!_"v7' à). ` '

1

'BI-ÉÉ*ž

44 Äıf' "

M.ˇ,„Y: _'_Q,›'!"-_“

._I*"ú'*',‹~..fl

„__- ._. ~ı-hn*ł_=:‹V'7 x.'" .-“Z x‹:‹`I=,"s.

I\n-N1._

‹ı

-'I „_“:'

`‹Aˇ_ KĹ

& /',nv

Wnn

'ˇS

_ `I

‹__

`_.Ď

2'

4:

_É›~^-F.."3,“

5.-4

„J“

L›.ıç{r_ ,*._-:.“, -. 7*:_ X41 J,J_:

.`\_v"xi*4 'Ĺ-L _.__“.J. _'v-_ `JLL

` ...rićør„ˇV-.Q_

..

vk'“Jr.,

4.Q

'Í_.._„_ya-r„4!__-

.__,ø

Ž/'*'ı _lm''vıfi

\&č

;_-. .:““.ĚÚ_.“`\71'.“"'."- .J-w4 -_ 'fu'_` "Q/'~'.'2“. ˇ.-'*'.'- -,,_›fı€~-ˇ

_:`/,_`-`__',,,~J; 'ˇ'[-._-._Ý1

Ĺ

__=,.L`1'Á-4

,_

.fxøJŠÁĹ

rvI)'

.vn`J ˇ;____.-,_ŽL_ ˇ“,.?_^ñ

nn»_`-\__

<ı4._

až

.II'L` . v'-=.ê*1:`$_. '__ü_._ _'_'A

In ›.›Íı/,I 1 _,;_. Of 4~_ną_-_“|| k"' _ˇ-ı_

'ìzzrJ 0 }'J`ıł'{

` ‹-f'›"°~.__*_.ˇı-

..“`~.~ˇ-/_Í* __ 2-..

zı,._- -. n 3 v-'

vk? ,M .

_ g 4›` '11 ›.\'_ F z ` 'ł ná ‹ - `_ 1 _. _. › '3$`___,Ý

DEJE TREBE _ I

.b `ı.-4:LI “ 4/ ìílk, _.i_

Ínů že'Í-.,-_

__-nv_.ı_`!-K9 Í._ .Í _';,_na

5 _,

ˇ-"=. L ._ Q

I'5 nv ;»› .A*_V.A

_7--9›ťÉ* I

-,\

ŠI'l“h";' _ 7 '

735-

\‹4

,`..1"'

z.

›e-[9 ˇ\. if-{`4 _»1<

.rm_ nv-ˇ

.Uı”\\' J.

_`\

Y. ,x‹

fl‹ \ 7 _ ..' ' _! ` - ` ‹ __~Š I ˇ' » ' 'I É ~“ -J' n. -J'

ı v P Ů ' 7 I I 1 1; ' ' ł ,, 7",ł _* I , ı ' "---_ø---- _*

ł-__ 1“ I ı- . „ˇ Y I' I II `, I ň Pı Q

'z .I ø ‹ . ~` 1 › _ _ - ~ ' z “ v Zˇ _ 4' „X ak _ -. ` Í \ .z _ 4 x P 7'_ r ~ _ ; ` ' - . * 4'z, vk; . _ “ 4 Lr z * ' +"‹ 4 ›

if- ' _ IĹ*v_I`ˇ'

BEPBAL ` .- ˇnz/ 7 zn' "``ø '55 “«.

'tí íéš'-ˇ“

~ı

2

|_\',‹Iv n - v I "*

in,_ ıı

, ` _ Í'

I

iq., łP'

-‹n› J - 3%“. ˇ - ‹ ;ın_`_Lø.*ˇf",1%; a "' vi“/' - V `„“_'ˇ‹ I . " ._ › I "- (qľèı-_4` Ykýıìí

*‹` “ ' “ “ .' . ;.ıż.~r__3,._[Í

ı L,`ıJˇč` I . L. } Í ěłđf _'.\.-'Ť\-L \.

'. 57';

in2;'Ť"

L.“J-7"'

' “ 'ˇ -im-A-;fl‰-*-_f“~J

'_\. /.›

4--P7 'Í' _ı.-

~ › v_ * “ . - „ ~› \ - ~ “ - _“.ł; n_`, n “` I ,I _ _ E L I _ť' .z _. 'ˇ '_ ”`ø 5*.“

Y-` Š I \ ` ø -'I I l I. n : Ji ' 2' Ů ' ' . `

._ _- I _ ›_ 'n^ _ _ ,_.(

. F.,

` 'ˇ ›ı _' -'ıłıtřı _~ ˇ -ı~.,'Ťż»`ÍĹ\ -\''-'NJ -- ›- '

ø fiką

I-‹

A EDHÁŽEK ._ ,. ` › _` _- .›r_.._ _›- _ „- _ _ (zz_“ _. I. ˇ "F »Al "_ 'N I '›'- i -- __ 1 ›' I ' :E 7 LX Ť“ I Y' _'_v ›'í;{‹ I

. Ť' “` -- -Š ' -_? fl ' _ ._-n ` _ .` . Ň ' “ 'vv' .' -ì ‹ »_ › F ~._` I V P., in ‹_;I . ˇ , 2. 'ˇ F n * ' ~' `

I np '

5N:-n /__*

_. 'W

ı\.' =‹ . , ' I A. / 4 T " ˇ z ' ÄJ Q- U; 2× I M- ˇ“ V' I vw“ lııìřłıľ_ r/ A -_ 1 ł ` _ \z _ Ň '.v -_\,-n\' V “ Í I: ı | L Ř ˇ ıı in 9 ıı 'Í (Ť

X 1 " 1 _ ‹ \' ' I n _ - L. v ' Š .‹ ,5 \ Í ıı V › L`

Ž .v .› n 1 " I 1 'J Š' 4 \.

-^\i `/vv k.

/Í

Š :Ĺ

-'SP_,-

" ı..^.ı",“ >.‹ II.

_ ŽítÝ.Ă

._„_„ -.«‹.. - -. ‹ -, , › _ „-N `.

I ,W ` nflflı . .\ v _) ,ı› fi,,`{,h

U I›nı ›_.

‹. _ n n. I _ Vł J n | , 'ł ,

.-2.- wfl nfiÍ`‹ F ať ' `_' -5 `,'*'.' 3 /v-Š ' I ' 'I *"' ;‹,ø z ` _ Q .v ıx' › A _ jı _ ._ _ zlxfvł-ˇ, ł. '_ x,- 4 ø Í .` ?f‹_3"'~_n,_ ı››` - 'T123 fl-'jn 'n Ă -' "_ “\' , ,flı >"„ ' I A _ '4 ˇ _"”I*ìI_zÁÍ2 ˇ'

_ 1 _ . ;{_f („ . ,G I' ` -5'4 Q v G r ._ „Z ,A ı " ˇ „L“ Q ".ı \-1) ' _ I _ I Ě 6 R5 Y'

L J 'D `* I ˇ 5 L

\ Í n I , , 0“ 3 4 'YfiW, -ıł .__ n ˇ' v " V ' D `z v“ ^,;“ \'I ˇ " `z z ~' ›>,' 1, . _ . .‹`, _ nf __ı , Q n z , _ ,uv _, ,1 . .

4' 4“ "ú- _: _ _ _ Í“Ä "* v- ."Í.”"ı:\

.z›. Q. nnI

. z~f,ni

hw“

g_»ˇ van

_z 4‹'_f

0'

Řz-A ›‹'“ 'Š_* V

In_

'<ıIl-I'

4.;›-°

Q-'^~_`€_'-\ .v.-«

-‹ _ ' ““ “ - _ -' _ '_ _ _ 'Ĺ Na ı*\_'

'P zz “ “ - 0 “ ‹ - \ ~ - -„ n ›› "r~7 ;_ ›.`, / ŤÍ Š1' 9 Í ÄÉÁ _“ vv “ ' ˇ Vı' 1 JK' IY' ` ` 4 š/1 . M (_ 4ħ// _ "`\ı I ` "' ` T' 4 = 1' ı.'(ì„'ıı" ›

A \ ‹ v "' ı

vf“ť'f'

,v

L. ú' _ ı_„ _ ˇ ` -V -M 'ì*-- _ hw. >-4 'Av_ì,_ øı _: J, ; G I ` .I I ' K _ __.đ „_ _, .J Y.,\„_ _/ 4\v ' x ~ z -v ~ M “ ˇ ná ~- ˇ z. 4 . n

ı.\'

f _

nl ,Q -`__ı _ L \ `, ` M ' \ _ ıj `v ,I__5.\_

4“ `v

-n..

„

ˇ`-„_z

vi › '

_“ \ ”~ ~ _ ' M _ .' ,ĹŠŇŠˇÝQ ` I

.` ` ' __ 1, _ 7' '

,Š _. __ł'.f 4

0* ` (_ „I“ A A- * «ì_ ı “*

\'~'_~

/ııi __K_^__

I x :- „n

‹› 30- .,řÉ

z'\.

ˇ n \ lxì

L _ ˇ Q . _ . L -. ` __- ~ _ _._ hl?/X VV J n É ` _' _\ _ 5 Ä ąfl ,_ n . ž ~\Mz_. _ _ _ . ..ı . \ .- :_- _ - _ ___~_ \ 4' ‹- np _. n l ` x łn ' L.. `n _“ _ ı‹~r,.L, „AV

_ “ˇı*, _

I ' .Jay `“:` 5-4, Ň Ä, I " 4 Ť ďvx 'ČB I `-Aíˇ . 'Í

if '_~-‹ ~., _.“ J _ vz _- \4 › ~ M-ž ,.Wjrđı;/' \"`v ?\›` ' -. `›z v, I ;'“ » Í' 'I › ı "_Š"II|Í`“<'\ ~_ “ ~ ›“ U _ . ` ˇ- "' -_`“ .,_-"“ ' 'f;`zł..›_ › ^ I . 4., . ._ ) ~ , \, . `f›-\ „_-,'l__. ø n _ .

rx.. _ľvın*Lˇ‰.-_.

ı ,ø _ Q _`*'\ı '- :_ " , '_` V n ,_ . -- n . A \ , .WI ,. Ă, _ › _ _. _ _ ._ 54 I Á '__ ,T11 .-__.. „'~' . 'KČT “`“ 3' y “+- ' ' ' -“' z Ť. 'H » f ' 'I I (*-H _“ 3“-, . \ , . K 1: _

„ ' W; \~' 'K “ “ 4 ' ` ˇ , r°' łnø . ,I - _ 8. - ~- ł ._ 1-. . - .L z - .z -ffi. nv \ 5*, _, ' _ '_-LQ; - " i_>i Ť “' 4, 0 9- Ř `x*_ıť1-zí ~:-›' J' ` ' _= _/ v ` ' N ł , f ' “ ' ˇ 1 .* x * _ ›“ ' ~ˇi F'IF \ 14* . .I J „. š _ I I ` G "«_ ł z ' ł 1 ' \

Hn. I _ . _) n ._*'. ~ 'f K , _- ` ' ` ` . . 1“ f*".`- “-v _- ' 'Ť~Š ` '_ _ .„ I Ě" /ni " ',. =. '\ . 'Ť `„ı` “‹ `- "-Yˇ _.: ˇf".\ 'Ĺ _ "I"'."".\-

7' .M

jf? * ł \-z_ z`- , \` ' in ' ` ` ` Ä _. 7' O I A. ,zł V \`. I Ă 4% zl :C Šę, ,Í__.f\ť‰_.

"“/L'

\

.I

J-ˇ

Ű_.”.ˇ=,-__-"‹'ı-'*.".'\ `_ı,ıPJ.

-xi

:_J'v

V --zn-'ìø

.'\-fF~

`-š*“v^›‹*`2`“ _`ıi`ı\ ' _

_ -r. 4 _. _ . _ .. _ ˇ - _, _ -ı_".__[.'Aˇ.^ ` ;_ , = ___ Ť' `. 'ł 9 ' _ › _ ._ \ I l Šłêčq' Ĺ_:_~`Č`{"'! x:___|.` ,- 4 , 'Z ı›„ 2) ._+_. _“ “ \ g . x . _ _. . Q . - _ ^ ,;~,„«-'“.“',‹ › L vn; .„ _ I x ` . -~ ' ˇ '- ` x “ '=.* z ›'~ -_ ž \“."-(_ :', QT,X I Ť' \ `, 'nž ' ˇ ~= . ' ' 'v' f *'.\.§'‹ ,'-

.'§ ' .\' "ˇ ' 1* _ . - ' “ f '.ůç I I' :Q l \ ' E " I“ ` `_ n , _ ı ŇII _) ÍCŠ

V/^'Y,'*'„Q _.

_ _ . ,_ _ n - .Mn '-› -_z [ .«,›\*“.. -- ˇ. 44- .ť ~ _“ 1 '_ Y' - 5-.__ V I -°'.=n7“ '-ęfıı «f&ı Ä Q V ` 'M51 ' -_ . - .Ll;*_ı. :já . A..

I “` „ˇ “ W, I JV _ „NY _ ' ”' Č 'Í il- Ĺ, vi ı2`@Ě_ `

_. -_,›,i zdi!I L ˇ › ‰. I _ ! _ I. _ H, _ V _ ˇ, - _ ı_â_›--_

_ _ _ VYTIŠTÉÉOvv KNIHTISIQÁRNÉ P.fRANKA v._TÁBOŘE “-_fı__`;_,__*“__;;,“›łv__ ›`ı',Ť`\ı 1 ‹Ý§ Ă Í ‹ A ` lp I V la V - _' I Ě Šk ıı I-ıžăıě' ii

xuùn J - I ›' ' ~ , \““"g" '35'

iw.1ù;ı

ůfl

Ä ÍĹ An

Š' \Í.vn _,4 TA,

-ø

vz-_._“Iž \Y*2.‹Ť-4*“.-fın'-V

9._-J.4,ıflľłnn5

‹ I

5*-n_ ___'_ç-_ˇ-__2.'-"~ -`-ı'.:'n--=ı

.Vjęfłfqé.

DĚJE TŘEBENIC.___§ _

EEPBAL

A.”“šKDhÁCčKK.

QL 9

Ňwfűp

RV

'Č ` .UAĂÝ

NIHTISKÁRNĚ P. FRANKA v TÁBOŘEVYTIŠTĚNO V KŘEBENSKÉ.NÁKLADEM OBCE T

1

Qł

Q

. „.!

Rdñpská rovina pokračuje k západu za Ohře, zdvihajícse znenahla k Sulovicům, Dlažkovicům a Loukohořanům. Za tímpak následuje ta roztomilá. kı`ajina Středohoří, kde se osamotněléhomolky vysoko vypínají a mezi nimi položeny jsou rovinky adoliny, jež obilím a ovocem rozplývají. Na rozhraní obou ležíměstečko Třebenice nad potokem Hostinou neb Modlou a na patěhory Košťálovskě. Osada tato založena původně na ostrohu čilitahlěm návrší, jež se táhne od severozapadu podle Hostiny, takže se s něho na tři strany schází, a jen na čtvrté 'po rovinězde povolně stoupajíc. Poněvadž domů podle silnice přibývá, pro-tahují se Třebenice do délky a žertovně se praví, že základjejich podoba se jelitu, které uprostřed puklo. Asi uprostředstojí kostel, pěkná. památka po starých Třebenských, kteří jejpostavili ze svého měšce, ale špatný vděk za to utržili.

Před davnými a davnými dobami obývali ve zdejší krajiněıifló čeflkóhø jezykn, e vždy jen Češi, jeıx Stará názvy veflnie,hor, řek, lesův a niv svědčí. Ale nebyli národa jednolitého, nýbržrůznili se od sebe, dělíce se na tři kmeny, které zase z množ-ství bývalých čeledi' povstaly. Kníže čeledi, řečeně Ĺiteměřicipodmanil si čeledi až k Libčevsi a Sutomi, kterým všem se pakL i ızø in e fi ei riheıø. ceıefli flevennê na nieh peflıehıy hnižehi ıneanDěčína a zvali se potom Děčané. Tak se i říkalo čeledi, kteráse z jich země vystěhovala (nyní ves Ječany). Co bylo odNedvědíče a Solan k západu, drželi Lučaně, prvotně jen obyvafltelě Louky neb okolí Žatce. Zajímavé je, že se posud horní uliceTřebenic, kterou se jde do bývalého Lucka, na Louckě nazývá..Lucký kníže Vlastislav založiv »si veliké knížectví, založil podlepověsti hrad Vlastislav a osadil jej lidem svým, aby odtud střehliDěčany a Litoměřice, poněvadž pomáhali Pražským Čechům protiněmu. P0 přemožení Vlastislavově a smrti jeho na Turskěm poli,

[I

1v

.Ani.nıı.."'

4V

i

dostalo se okolí zdejší pod panství Přemyslovcův, jimž“ snad Li-toměřici a Děčané již před tím poddáni byli. „

Zalidněna byla krajina zdejší od pradávných dob. Některámísta zaujali čeledi, jako ku př. Lovosioi, Sulejovici, Čížkovici,Syřejovici, Želechovici, Třebenici, Jenčici. Podsedici, Blažkovici,oheáevıiei, Ohveıeviei, vehyniei, I-ečeni hnď en eiáıe (hn pi. ptáLovošem Lovosici) aneb proto, že jich praotci nazývali se Sulej(Sulislav), Čížek, Syřej, Želech, Třebon, Jenek (Jan), Blažek,Chodovel, Chval a Vchyna. Jiným čeledím říkalo se jen pře-zdívkou, jako byli ku př. Hlupohlavi, jiným se říkalo podleobydlí ku př. Chráštaué. Hospodářství jedné osoby nazváno jmé-nem Sedlec (prvotně Sedlce).

Obyvatelé tito jsouce osobně Svobodní žili v čeledích nebrodech, asi týmž spůsobem, jako se pednes spatřuje u Jihoslo-vanů. Řízení jsouce otcem a starostou, zúčastnili se nejen pol-ních, ale i domácích prací, k nimž také řemesla náležela, ovšemtaké proto měli nárok na živobytí ze jmění společného,. usazujícese okolo prázdného místa, kterému se říkalo náves. Časem ro-zešli a rozdělili se rodové O role a louky, ponechavše k spo-lečnému užívání jen obce neb občiny, (pastviny a lesy.) Mnozíz nich upadli v ehudobu, zachránivše jen skı`0vné jmění, jiní za-ehovali si slušný majetek žijícei na spůseb velkých sedlákův.Majetek takový nazýval se země neb popluží a držitel zeměninneb Zeman. Mnohým Z nich se vedlo pak tak dobře, že drželidvě, tři a více vesnic a líšíce se od obyvatelstva sedlského, tvo-_řili stav vladycký. Nad ně vynikal stav panský, vyznamenávaje,se velkým majetkem, který získal si bud' skrze zásluhy - svéO rod knížete zemského aneb proto, že rodové jeho měli ,vrchnívládu v krajích.

Počátek poddanství není ještě dostatečně vyzkoumán.Jisté jest, že od dávných dob byl stav nesvobodných vedle lidísvobodných. Dílem to byli lidé ve válkách zajatí aneb Otrocikoupení aneb lidé, kteří pro dluhy aneb jiným slovem o jměnípřišli aneb takoví, kteří pro zlobu z rodů vyloučení a chudí (t.j. zlí) nazývánì byli. Mnozí z nich bydleli jako řemeslníci nakrálovských Statcích, mnozí z nich osazováni na statcích pánů azeınnnü. čim více pfihýveıe ieızıze ıifli neflveheanýeh, ızixn více

5

se zmenšoval počet svobodných, k čemuž i ustavičné války při-spívaly, poněvadž bojování bylo první jich povinností.

V okolí zdejším udrželo se mnoho zemanských statkův, alevedle 'nich bylo také drahně duchovenství. Klášter Doksanskýdržel krajiny od Terezína až k Chotěšovu; Lovosice s okolímdostaly. se ve 13. století v držení kláštera Celského v Sasích,okolí'Třebenic pak se dostalo kláš_teru sv. Jiří na hraděPražském. V starých knihách viničných r. 1613 pozname-náno jest, že „král Ladislav a král Otagár, syn jeho spolu s Kon-stancií, manželkou svou Třebenice s vesnicemi darovali, jakž ma-jestát v klášteře .zůstávající daný r. 1224 v sobě obsahuje.“Tomu rozumíme tak, že daroval vesnice ty klášteru Vladislav II.(1140-`1173)_ a potvrdil a rozmnožil syn jeho Přemysl s man-želkou Konstancií. V seznamu r. 1228 učiněném, jež podalaabatyše Anežka králi k potvrzení čtou se: Třebenici, Chodovlici,Hlupohlavi, Velemín, Syřevici, Vransko, Chvalovicí a Borec. Ty-téžnveniee potvrdil klášteru popež Řehoř IX. r. 1233 dne 2.července. ˇ -

` = Všichni obyvatelé okolí, i zemané i lidé úroční, kteří dá-vali klášterům poplatky, i jiní, (kromě osob stavu panského) pod-dáui -byli úřadu královu v Litoměřicích a popravcům krajeLitoměřického. Záhy však se klášterové vymaňovali z mociúředníků královských. Tak ku př. u kláštera sv. Jiří již předr. 1233 provedeno, že úředníkům nenáleželo právo nad podda-nými klášterskými .v příčině svodu (t. j. vyhledávání zlodějůskrze svádění s jednoho na druhého) nároku (t. j. žaloby`z vraždya loupeže), hlavy (t. j. pokuty za vraždu), noclehu (pro úřed-níky) a nářezu (dodávání masa na cestách úředníkův). A byli-liod těch dávek osvobozeni, tím spíše provedl klášter, že mu za-necháno nižší soudnictví nad poddanými. Popravcům královskýmzůstalo pak právo, trestati zločince při skutku kdekoliv postižené ajiní zločinci dodávání do Litoměřic k úřadu, aby tam byli tre-stáni. Když tak nějaký čas trvalo, povolil král Václav abatyši,(1299, 6. února), -aby v Třebenících mohla zavésti soud krva-vavý a postaviti šibenici, tak aby_zločínci tn postiženísk'rze rychtáře. a konšely byli trestáni. Že soud ten zřízen bylzrovna v Třebenicích, pocházelo odtud, že Třebenice předstihly

6r

_ l

osady okolní takovým spůsobem, že z vůkolí sem chodívali natrhy. Proto Třebenicům přikládán název vsi trhové. v

Co se týče záležitostí církevních patřilo okolí Tře-benic k farám, které se nazývaly Třebenice, Lovosice, Syřejo-vıee, ěižhøviee, Dıážheviee, Sniønn, Lipó, Neđvêúič e veıennn.Tyto i S kostely povstaly sice velmi záhy, ale čas a doba, kdybyly založeny, nejsou známy. Nad faı`ami těmito měl dohled dě-kan kraje Litoměřického a zase byl podřízen arcijáhnu téhožkraje. Poněvadž děkan však pro množství far dohled snadno vy-konávati nemohl, přišlo pak k rozdělení a vedle Litoměřickéhoděkanství povstalo před r. 1352 (snad okolo r. 1290) děkanstvíTřebenské nebo kraj děkana Třebenského. Jeden z farářův té-hož kraje býval děkanem (jako jsou nyní biskupští vikáři), apodřízeny mu kromě již dotčených far také Bohušovice, Brozany,Chotěšov, Slatina, Klepý, Libochovice, Dubany, Křesyně, Chodžov,Seıeny,Tiehiv1iee, ženneviee, Lihčevefl, Kezıy, Řiflniy, Mčvnniee,Mokov, Mirošovice, Chouč, Hrobčice a Mrzlice. Nejstarší známífaráři Třebenští byli do r. 1397 Vilém. 1397 atd. Henslin, dor. 1408 Petr, do r. 1418 Vaeınv, 1418-1422 Šimon, dosud kn-plan na hradě Ryžemberce, 1422-1435 Mikuláš Z Týna Hor-šovského. Abatyše je volívala a generální vikář arcibiskupůvv Praze potvrzoval. L. 1405 daroval gladyka Pavel starší zeZichova 3 kopy platu na vsi své Žichově na zřízení kaplanstvív Třebenicích. L. 1408. sebral farář Petr peníze od osadníkův,aby mohl míti svého vikáře neb střídníka (pomocníka). Z penězıxenpiı pıeıy v Žinn, Menxnieieh, Jenčieieh, ıenıxn n Úpehıev zz ehn-lupu v Třebenicích.

Když vypukly války husitské, drželi se Třebenští aokolní zemané víry katolické. Katolický rod Zajícův z Hazem-burka vůbec na svých statcích řádův pod obojí nikdy nepro-pustil. Také Kaplíři horlivě se drželi katolictví. J an Kaplířze Sulevic, pán Koštálovský byl jeden Z prvních, který Praža-nům opověděl válku. Jan a strýcové jeho věrně sloııžili králiZikmundovi proti husitům, což rodině té k velikému bohatstvípomohlo; neb nešetrný král zastavil jim duchovní statky za levnýpeníz. Tehdá (-1420) asi se také stalo, že újezd Třebenský vše-chen svěřen jest Janovi Kaplíři, jenž se pak tři léta potom vý-slovně jako pán na 'Třebenicich připomíná, Stalo se totiž

7

r. 1423, že si Třebenští, za nové vlády chtěli k nějaké většíplatnosti pomoci, nežli bylo dříve. Hlavní moc do té dobyměl rychtář panský a několik koušelů bylo mu toliko k radě.Avšak Třebenským šlo o to, aby měli takové řízení, jako bylov královských a pokročilých městech. V tom jim Kaplíř pomáhalpřímluvou a proto král Zikmund majestátem svým (1423, 5. října)ustanovil, aby měli 12 konšelů, z nichž jeden by byl po měsícpurkmistrem. Kromě toho jím udělil erb a pečeť, totiž na štítěobraz sv. Jiří au v napřažeué ruce drží meč, a to V těch bar-vách jako měl Jan Kaplíř (tedy modrý štít) a konečně dovoliljím výroční trh míti na hod sv. Ducha a osm dní potom zběh-lých. Od té doby slouly sice Třebenice jen městcem (městys),ale samosprávu měli podobnou té měst královských. Tou pří-činou také založeny r. 1433 nové a nákladné městské knihy,které dosud v Třebenicích chovají. _

Důležité změny dály se po třech letech. Když totiž r. 1426strojena válka proti Čechům pod obojí, obávali se tito, že by seprotivníkům jich, v severních Čechách obývajícím, dostala zna-menitá pomoc z Míšně. I vypravili se i Pražané i Táboři i Si-rotci do severních Čech a dobyli několik opevněných míst. KnězProkop Holý odděliv se pak od hlavního vojska dobyl Třebenic,Duchcova, Teplice a Krupky. Zdá se, že tehdá i Jan Kaplířpřidal se k Čechům pod obojí, aby statky své ušetřil pálení aplenění. Od té doby byl jich věrným přívržencem a ustanovenod nich za hejtmana v Litoměřicích. V Třebenicích samých ujalase víra pod obojí a řády-její tu trvaly nepřetržitě až dokonce 16. st. Kaplíři zůstalo zboží Třebenské i potom, ano císařZikmund zapsal mu r. 1436 dne 21. prosince městečko Třebenice,vsi Chodoulice, Úpohlavy, Velemín, Koleleč a Syřevioe klášterasv. Jiří, Dubec Litoměřického a Srbeč Mělníckého proboštství.Přitom vymíněno, že nemá Jan lidí obtěžovatí a na nikoho mocísahati, ani svévolně bouřití, nýbrž právem každého hleděti.

Jankovi Kaplíři se Třebenice dobře hodily ke zcelení jehostatkův; neb měl kromě Sulevic i Čížkovice a hrad Koštálov,jemuž Třebenští poddáni byli. A tak sahalo souvislé jeho pan-ství od Lovosic až k Netlukům a ke Lkáni. Žil ještě r. 1445 azůstavil syny Václava a Buška, kteří okolo 1“. 1450 zbožíotcovské ujali a jím vládli jako otec, kromě spravedlivých po-

8

I

platkův lidi ničím neobtěžujíce. U Třebenských 'pak nějaké zkra-cování práv proto snadné nebylo, poněvadž si u krále Ladislavavyprosilí, aby jim městská jich práva potvrdil (1454, 30. června).Držívali si zejména svoje soudy, aneb zasedání konšelská, ježse svolávaly proto, aby tu jeden druhého mohl viniti aneb jedendruhému před soudem zahájeným zboží všelijaké hbité i nehbitévzdávati a prodávati. Soudy byly dvoje. Při malých neb 'k on“-šelský ch soude ch. seděli konšelé ve čtyřech lavách (lavicích)a cokoliv tu ujednáno bylo, to písař v knihy městské ca“ rejstrajazykem českým zapisoval. To bylo od r. 1434 tak pravidlem,že se v nejstarších knihách jen jediný latinský zápis vyskytuje;německy pak nepsáno proto, poněvadž bylo okolí' daleko šiřokočeské a proto se ještě Němci do Třebenic nestěhovali. “ Druhýsoud byl velký či plný, na němž předsedal pán aneb =syn jehoaneb byl-li pán něčím obmeškáván, purkrabě jeho neb úředníci.Přítomní však bývalí sudí a konšelé, z nichž ten, který úřaddržel a po jeden měsíc obec zpravoval, nazýval- se purkmi-stre m. Když pak Třebenice z moci pánův světských byly -vy-baveny, stávalo se nejednou, že i abatyše, jako pán vrchnírˇnaplném soudě předsedala. Nevyhnntelně -nutná však přítomnostpáně aneb úředníka nebyla." Když“ se důležité věci na plnémsoudě vyřídily, zasedli konšelé k posudku neb posudkůıíı,aby dokonali i jiné věci, které byly na ně~ podányg' i při- těchněkdy páni aneb úředníci bývalí. Na každém soudě sedělflsudí,jemuž se tak v Třebenicích správně říkávalo -(jinde dělí „ry-chtář“). ˇ v

Věci právní důležitosti, které se měly pamatovati, zapisovalrychtář v rej stra, odevzdání statků se spravedlnosti, pokud sestaly před zahájeným soudem, vpisovaly (neb ,,vkládaly se“) veknihy městské. ‹- Druhdy se i některá věc z rejster do knihpřepsala. Založení knih 'stalo se okolo r. 1433, ale v prvnímdesítiletí se tam velmi- málo zapísovalo, tak že do l. 1445 bylojen 16 zápisův. Jak jíž svrchu řečeno, náleželo radě třebensképrávo popravy a tudíž i útrpné tázání zločincův (t. j. vyslýchánískrze kata). Velká zlodějství, která vykonal Martin Pátý, zapsalpísař- na posledním listu nejstarší knihy, buď že Martina' v Tře-benicích oběsili aneb že opis jeho vyznání- dostali od nejbližšípopravy, aby slídili po jeho tovaryšíchj Kromě těchto gruntov-

9

ních knih psávány také m“anualy‹čili=příručné knihy' O usnese-ních rady a jiných věcech pro budoucí pamět. Také psány po-zději knihy, v nichž .mezníky a-výchoze na.meze poznamenávány.

‹zPovin'ností 'konšel vyjádřenoú v jich přísaze bylo “k panuposlušně se zachovávati, pravdu' vésti, křivdu tupiti, zlé-“a -ne-poctívé rušiti, tajnost rady zachováva'ti,'soudy spravedlivý vyná-šeti chudému i bohatému, sirotky a vdovy opatrovati. Konšelése tehdá nevolívali, -jak“ se' nyní děje, níýbiž pán aneb jehoúředník potázav se 's konšely.“ a stiaršími zobce, které by po-kládali -za nejschopnější, ty vyhlásil a jak se--říkazlo sadfil. Totoobnovení' 'dále se každoročně. Vybráhi bývalí“ obyvatelé „dobřeosedlířf, t. j. takoví, -kteří-'hydlel'i“‹tu*jižì n`ějaký= čas '-a měli jměnínehhité,“ jak se 'v Třebenicích říkávalo. “' 'ł Obyvatelstvo živilo se rolnictvím ia řemesly, tak že řeme-slník sivýtěžkem z rolí svých přilepšoválıž Připomínají se krejčí,tkadlci, kožíšníci,“ postřihači, provazníci, koželuzi, bečvávři, :náprav-níöi, kováři,.mydláři“, pekaři, mlynáři,“ řezníci a sladovníci. Ka-ždého -řemesla 'bylo málo osob a proto se pořádky řemeslníokéčili cechy teprve .--utvořily, když' byl příslušníkův= slušný' počet.Podlé toho zdá se, že bylo dosti krejčí a tkadlčův, poněvadž ti,pokud vědomo, nejdříve se dodělali pořádků. ' . * -` “ Ť:

Rada Třebenské dalażr. 1455 ,,řádek“'řemeslu krejčovskémutakový, jakož v jiných městech krejčířl požívali, totiž aby mělistarší' čtyřmistry mezi sebou,“ kteří by spravedlnost `činíli.- clin-dému i bohatému v jich `řemesl'e a když 'by chtělistarší čtyř-mist.ry voliti, aby .to okázali (oznámili) před radou a kdyby mezinimi někdo neposlouchal a učinil něco proti tomu, co by ve svémřádků uložili, aby byl radě oznámen' a pokutu trpěl,. kterou byřemeslo nañ položilo. Jak se kdo má 'uěiti`- řemeslu, to-mělo býtidotčeným řádem určeno.- Avšak již- napřed' ustanovila rada,chtěl-li by se na řemeslo kdo mezi třebenskými osadití, aby“ po-ložil 4 groše a libru vosku -a chtěl-li by se který pacholík ře-meslu učiti, aby .dal libru vosku. ' Také řemeslu tkadlcovskémupovolení čtyřmistři; za osazení ustanoveny dvě libry vosku, zaučení libra. Potom však stala se „svole“ mezi mistry a tovaryši,aby toho, který by z nich zemřel, provodíli mrtvého' ke hrobua komuž by se pak dalo věděti a nešel by, aby dal půl libryvosku. Také se“ svolili, kdyby se kde svadilo buďto' v krčmě

10

ll

nebo kdekolívěk, a nesmluvili se sami sebou, aby po groši po-kuty dali, a kdyby mistři obeslali kterého tovaryše a on domajsa nešel by k jich rozkázání, bez milosti aby groš dal. Nemoc-nému tovaryši uvolili se z obce (t. j. ode všech tkadlců) půjčiti8 kop; paklí by mu Bůh pomohl, že by z nemoci vstal, aby těch8 kop zase oplatil, pakli by umřel, aby to na šatech jeho zasedobyli.

Obyvatelstvo žijíc v Staročeské prostotě pamětlivo bývalo,aby dobrými skutky po sobě památku zůstavilo. L. 1461 dalTomík na boží dům poločtvrtí dědiny své, tak aby budoucí dr-žitelé z toho ke kostelu 30 gr. ročně platili a Mandaléna,vdova po něm, odevzdala kromě toho ještě dům před městemk záduší. L. 1491 odevzdala Víta Hotovcova svůj masný krámke kostelu, tak aby držitelé z něho úročili faráři 20 gr. a stříd-níkovi 10 gr. a pokud by střídníka nebylo, aby ty penize sedaly na vosk. Na záduší se také pamatovalo při kšaftech, takže někteří nábožní lidé nějakou částku peněz ke kostelu odká-zali. L. 1517 zapsala Barbara Ryšákova k záduší kostela tře-benského čtvrt dědiny Úpohlavské i s loukou, kdyby zemřela.

Asi okolo l. 1460 vyšly Třebenice z držení Kaplířův. Vy-platil je od nich Vilém z Ilburka, jemuž byl král Jiří penízedlužen a jemuž od abatyše sv. Jiří povolení k výplatě dáno al. 1463 dne 28. září zapsal mu městečko Třebenice, vi Chodo-vlice, Úpohlavy, Koleleč, Velemín a mnohé jiné vesnice od Lito-měřic ke Slanému, které držel Vilém ke tvrzi své Mšenému. Zdáse, že Třebenice zastavil Janovi Zajíci z Haze mburka.L. 1466 totiž položila Marcova sirotčí peníze, mezi nimiž -bylodrahně zlatých a stříbrných. Konšelé Třebenští odepřeli je k soběvzíti, poněvadž v městečku pro ně bezpečného úkrytu nebylo.I prosili Jana, aby je opatřil jako pán jich a ten je dal uscho-vati bratru svému Oldřichovi na hradě Hazembıuce.

L. 1467 vzbouřila se'část panstva proti králi Jiříkovi. Těžcetotiž to nesli, že byla v Čechách moudrá a silná vláda a králnechtěl se o vládu s nimi děliti. Sobecké své úmysly zastíralihorlivostí pro víru katolickou. Také Ilburk byl mezi nimi aproto královští, když trestalí protivníky své, uvázali se v Tře-benice a drženy potom ke král komoře. Aby Třebenští vevěrnosti byli Stálí, potvrdil jim král l. 1467 všechny svobody.

- 11

Ještě po smrti králové zůstaly Třebenice při komoře. - Jak sezdá, navráceny Ilburkovi buď l. 1476 aneb 1477; proto i zazvláštnost pozuamenáno, že Franěk z Jarpic, úředník páně, sadilnové konšely. Od té doby za několik let drženy“ Třebenice keMšenému.

Třebenští těšili se tehdá“ úplné samosprávě a vrchnostse jim do jejich obecních věcí ničím nevkládala. Ve svých práv-ních potřebách hleděli Třebenští k Litoměřické kmetskéstolici, tam šlo odvolání a odtud také brávali naučení, kdy-koliv si sami nedůvěřovali rozhodnouti. Asi okolo l. 1490 vyžá-dali si naučení takové o zprávě obecní, které zapsáno v knihyměstské. Konšelé Třebenští zeptali se, kolík mají konšelé žádatiod vkládání domů a dědiu ve knihy městské. Odpověď byla, odvydání dědictví anebo v knihy vepsání anebo od jiných věci,kteréž se před soudem hájeným dějí buďto svědomě aneb kdybykdo svědomí (svědectví) nebo paměti (protokolu) žádal, od tohomá konšelům jeden šilink haléřův dán býti a ten šilink činiljeden groš peněz těch, kteréžto v zemi berně byly. .Třebenštíměli starosti, co mají písaři dávati od vpisování do knih a Lito-měřičtí odpověděli: Věztež, přátelé milí, že jest před námi a zanašich časů bylo, že my a konšelé v našem městě spolu písařejsme měli, kterýž nám službu činil k vděčnostì oběma stranama(t. j. kmetům i konšelům). Tak jest dříve bylo, ještě jest paknyní, že my spolu písaře máme; na tot nám nepřísluší práva řícianeb k sloužení aneb služebníky míti. To stojí na lidské svo-bodné vůli; to vy můžete držetì, kterak vám se nejlépe příhoduozdá. Ale my tak držíme v soudech našich, když písař komuv knihy vpisuje nebo z té knihy vymazuje, od toho každého kusudva peníze dány býti mají a od čtení knih konšelům nemá nicdáno býti.

Strany otázky, kdyby někdo Statek v Třebenicích prodal,z městečka se nevyhostil a potom se zase zakoupil, má-li znovaza udělení městského práva platiti, dali kmeté Litoměřičtí na-učení, jestli by měštěnín seděl v jednom městě rok a den as městem šosoval (poplatky dával k obci) a prodav statek senevystěhoval a jiný statek si v témž právě koupil, takový abypráva městského podruhé nedával, kromě toho dali ještě jinánaučení, totiž knihy městské a majestaty (privileje), aby konšeié

Žsž `>€

12

s radou obce na bezpečné místo uložili vedle nejpilnějších kle-notův obecních pod zámky, aby jim bezpečni byli ke svým 'poz-třebám; když by jim toho potřebí bylo, aby vyzdvihli a zasebezpečně a jistě i v cele zachovali. A když by kde kdo potře-boval, mají knihy čtěny býti Straném potřebujícím ve čtyřechlavéch soudu - héjeuého od písaře a úředníka přísežného; Jinénaučení bylo, aby rychtéř, který rychtu na nájmu mé. a kromětoho svůj dědičný statek drží, šosoval ze svého dědictví ajiné pořédky trpěl zérovno jiným sousedům; týž rychtéř abyZ úřadu svého posla zjednal a s ním tak uhodil (umluvil se),aby mohl jemu sloužiti a chudého i bohatého službou nezmešké-val a z požitkův, kteréž od starodávna na posla Slušely, abyrychtéř nic nebral. Na poslední otazku, může-li pán héjiti ně-komu, aby statek svůj dal někomu za zdravého života, odpově-děli kmeté, že každý může své stojaté a dobyté dědictví i mo-vitý statek děti za zdravého života před soudem hájeným, ko"-muž chce. I

Vzméhající se blahob yt v městečku a ve vesnicích, -kdyžpo r. 1478 davno toužený mír následoval, byl příčinou, že mnohýpo tom zatoužil, aby byl v Třebenicích pánem. I Kunka, aba-tyše u sv. Jiří těžce to nesla, že Třebenice byly klášteru odci-zeny. L. 1485 vyprosila si na králi dovolení, aby mohla Třebe-nice vyplatiti, ale nedostávalo se k tomu peněz. L. 1500 .vy-prosili si touž milost Zdeslav` Kaplíř ze Sulevic“ na Koštélově astrýci jeho, ale k výplatě nepřišlo. Naopak Vilém Ilburk nejense udržel, nýbrž i rány dlouholetými vélkami“ zasazené hojil.Městečko opravoval a stavěl (t. j. veřejné stavení), ale 'nemohltoho pro nedostatek peněz dokonati. I prosil krále Vladislava,poněvadž v Třebenicích sklad veliký všelikého obilí, jako v kte-rém městě toho kraje Litoměřického jest a silnice tu zemské,které opravy potřebuje, za vysazení cla na opravy. Když tedyprosbě jeho 1. 1507 8. ledna vyhověno, vybíréno od té dobyv Třebenicích clo,“ totiž od sudu vína půl groše č., od těžkéhovozu nakladeného 1 gr., od vozu prázdného s každého koněťpůlpenize, od příhonného dobytka (koní, volů, krav) od každéhokusu peníz, od drobného dobytka .z každého po haléři. Kromětoho povolil král téhož dne ˇTřebenskýmdva trhy výroční,jeden na den' sv. Maří Magdaleny, druhý na sv. Šimona a Judlı

13

s 8 dni pořád sběhlýmì a tak, že posavadní jediný trh výročnípominul. Kdežto první věc obecnímu důchodu pomohla, dru-hým obdarováním pomohlo se živnostem, poněvadž lidé přeapolníčasto do městečka přicházeli. Peněz scházejících se mimo jiné užilikonšelé k tomu, že dali l. 1517 velký zvon (sv. Václava) v No-vém městě Praž. -ulíti. ~(l. 1664 při ohni zničen.) Měli tedy Tře-benští příčinu na Viléma, který obyčejně na hradě Ronověu Stolinek sídlíval, -vđěčně pamatovatì. Když asi okolo l. 1531zemřel, zdědila mnohé jeho statky manželka An ežka hrab.z' Helfenšteina. Třebenští byli jí vděčně oddáni, jako man-želu jejímu. -Když potřebovala peníze a_ dlužila se od žida z Li-bochovic, někteří sousedé se za ní zaručili. Když pak někteřísousedé z neznámé příčiny do vězení dáni byli, přimlouvala -seza ně u Zdislava Berky, nejv. hofmistra, aby je do některéhočasu' propustil, a když tento odpověděl, že není toho mocenvleč by oznámil králi (právě nepřítomnému), dokazovala mu paníAnežka, že mu od krále jiné, větší věci poručeny a odevzdányjsou, a že by se měl' proto nad těmi chudými lidmi slitovati(l. 1523).

z Asi v tu dobu pomýšlela abatyše u sv. Jiří na vyplaceníTřebenic. 1Majíc peníze pohotově dala si' l. 1537 od krále vý-platu již dříve (1485) povolenou, znova potvrditi. Přes to' s vý-platon to dobře nešlo, poněvadž se klášteru nedostávalo peněz.Náhoda tomu chtěla, že držel Třebenice zástavně Václav Val-koun z Adlaru, a že účastniv se l. 1547 povstání proti Fer-dinaudovi I., pokutován jest ztrátou statku svého. Král vrátilpotom Třebenice klášteru svatojirskému, který odtud přímodržel zase Třebenice, Úpohlavy, Chodovlice, Koleleě, Velemín,Syřevioe, Přestavlky, Martiněves a jiné své starodávné dědictví.Jen Mikuláš Kaplíř Koštalovský držel ještě mlýn nad městečkemTřebenici a Jan Kaplíř Skalecký louku Chocholovskou nad Úpo-hlavy a ladek kněžský nad Třebeuickými viuicemi, avšak o jichvyplacení klášter od l. 1551 usiloval a bezpochyby také svouprovedl. Třebenští sice se s vrchností ve víře nesrovnávali, při-jímajíce pod obojí ; avšak to tehdá, kde snášenlivost zákony při-kázaná byla, nepřekáželo. Třebenští řídili se konsistoří pod obojí.

Obyvatelstvo bylo tehdá ví ry pod obojí. L. 1525 připo-mínají se kněz Václav z Třebenic (farář) a kněz Bartoš, kteří

14

se řídili konsistořı' pod obojí. L. 1540 byl tu farářem knězJan Kohoutek 8. poslán k němu na výpomoc kněz Jiřík Klaudua,rodák Žlutický. Po Kohoutkovi připomíná se kněz Martin, jehožpomocníkem (střídníkem) byl od roku 1548 Václav Žišovský.V knihách Třebenských připomínají se dva kněží pod obojí, kteříbyli rodáky Třebenskýmì, totiž Zikmund Postřihač (1562-1564)a Jan Gelastus (1591-1592). Že tito tu faráři nebyli, vysvědčenojest výpovědí Havla Chochola. Tento asi 100 let starý muž atéměř hluchý vypověděl l. 1599, že pamatuje faráře Václava,Pavla Bydžovského, Jana Kohoutka (tento l. 1540), Martina, M.Štastného, Jiří, Vykera (byl tu asi r. 1557), Kurìa Dvorského,Jiřího Kouřimského, Šimona Kouřimského. Jal Krispa, ŘehořeTáborského, Václava Píseckého (tento 1578), Jakuba Soběslav-ského, Mikuláše Chrudimského, Baltazara, Ambrože Žiželického,Jana Starku Trenčanského, Jakuba Kolínského, jenž byl l. 1598.

V prostředku 16. stol. za trvalého míru zmáhaly se živ-nosti městské a tím také Snaha po vkusnějším upraveníměstečka. Rádi by byli kostel opravovali, ale obci scházelyk tomu důchody a sousedy dávkami obtěžovati nechtěla. Z tépříčiny darovala kněžna Lidmila z %l iıiwa obci Třebenskéclo (1507 povolené), kteréž předešlé a atyše obci odňaly a keklášteru vybírati daly (1550, 7. srpna). Za to uložena obci po-vinnost kostel, silnice, a co by obecního dobrého bylo, opravo-vati, nad tím clem pak hodné úředm'ky míti, kteří by počet či-nili. L. 1551 dne 2. dubna započato se stavbou velké ko-stelní, na níž se čte posud nápis, že dílo toto řídili SlavDřastata Poňatkovic prymas a Václav Peníželı Rrtošovic, správ-cové obecního důchodu. Po vystavení věže přerušeno dílo kostelana několik let. Obec nedlouho potom pořídila si také nový,,rathouz“; posavadní radnici prodal Longin, správce obecní l. 1553Blažkovi, kterému se od té doby Rathouzský říkávalo.

Kněžna Lidmila starajíc se o rozmnožení důchodův kıášter-ních neubírala poddaným, aby sobě pomáhala, nýbrž rozmnožo-vala živnosti jich, aby mohli více plątiti. .Až do té doby bylosice něco vinic u 'I`ıˇ`ebenic, ale na návrších okolních byly lesya háje, ve kterýchž vrchnost dříví mýtiti a prodávati dávala.Okolo 1. 1550 dovolila kněžna tam, kde ještě nevyklučené háje‹a ncrozkopaná lada byla, vinice pod desátek (t. j. za placení

-O

. 15

desátku) rozdělávati. Práce té sousedé se s takovým úsilím azdarem ujímali, že l. 1553 založena kniha viıičná. Od té dobyse všechny vinice na gruntech klášterních do těchtoknih zapi-sovaly. Obec Koleleěská pak vidouc prospěch z vinic vycháze-jící, prosila l. 1553 abatyši a Vavřince z Homího Lohova, úřed-níka jejího, aby dovoliła na ladech jejích obecních, kterých máloužívají, vinice dělati. I povolila kněžna dne 12. dubna s tou vý-minkou, aby cizopanským k dělání nedávali. L. 1556 poručilakněžna Vavřinci úředníkovi rozměřiti lada všem vůbec i takékonventu k nové vinici, která by sloula klášterská. Časem přišeldo zprávy viničné velký nepořádek, protože cizozemci, u jinýchpánů poddaní, vinicüvysazovali a potom komu chtěli prodávalipokoutně, dělajíce toliko znamení na vrubech dřevěných anebna. šindelích a někdy na cedulích zápisy dělali, někteří pak bezzápisu drželi. Později povstalo v okoli Třebenic na 300 vinic,náležejících 200 majitelům.. Průměrná cena velkých vinic byla100 kop, malých 50 kop. Nemenší pozornost obrácena byla napěstování ovoce. V polích byla hojnost stromoví iořechů, jablonímíšenských, hrušek muškatelek, pohanek, hrotin a p. Také chmel-nice a šafranice tmbývąa '

Při tom na kněžnu aléhaly i jiné všelijaké starosti. Kdyžkrál Ferdinand 1. 1553 při sv. Jiří (23. dubna) hejtmanům, kteřínřmlnălěhn rnkn nrnti 'ľıırlrıı ıı nnli ıılmıžili sxlnžhıı vıııılııtiłi mělľı. vuvuıvııv ıvnıı ľı vp; .ıvınıııı v rvąn vıvıııınııj uııııiıııı ıìııııııııııiııiı. ıııvı,

vypůjčil _si od Albrechta Kaplíře ze Sulevic na Čížkovicích700% miš., které se za rok zaplatiti měly. I rozkázal dne18. a kněžně, aby dluh ten na sebe vzala a na Třebenicíchměstečku s vesnvìceflf pojistila; slíbil sice také, že neqıpustí, abyklášter pro ten dluh do úzkých přišel, ale pohrozil také, kdybykněžna po jeho vůli neučinila, že Třebenice Kaplíři zastaví.Svou přípověď držel. Když kněžna zápis učinila a úrok Havelskýneplatila, vzal si Albrecht komorníka od desk zemských “ a dalse na Třebenice zvésti; tut král napomínal Ferdinanda synasvého,' aby se o to staral, jak by zase klášter ke statku Tře-benskému přišel (124, jnyiuce). Stálo to nemalou práci a toproto, poněvadž úřad ren mistrovský tak se z peněz vydával, že1. 1555 ani úroky platiti, tím ıuìéně věřitele spokojiti mohl. Král.úřady pak těžce nesly hanu, _která spůsobena byla tím, že sevěřitelové v statky uvazovali. Sice s Kaplíři okolními bylo dobré

I6 . .

přátelstvo. L. 1555 dne 26.-září určoványshranice mezizklá-šterstvím a Janem Kaplířem Skaleckým a Mikulášem KaplířemKoštalovským. Začalo -se u Vlastislavě a šlo se až pod Koštalov.Věc ovšem následovala po mrzutostech. Když Třebenští Mikulášičlověka jeho Hovorku vsadili proto, že souseda rauil, žádal jeMikuláš (1556 7. října), aby ho pustili, že jim sám za spraved-livé učiní. Lada, která- kněžna vyzískala při určení hranic, dalal. 1560 skrze úředníka vyměřiti a určila, aby držitelé jednouv roce při sv. Havle konventu Plat vydávali. ~

Léta 1558 vyslala rada Třebenské. Vácsl. Draštatu, Vácsl-.Pouska a Jana Kekuli ke kněžně Lidınile žádajíc, aby jim vrá-tila skládání, překupování a prodávání soli, kteréž byloobci od předešlých vrchností odňato, ač toho od starodávna uží-vala. Kněžna k tomu dne 28. listopadu přivolila a 'kromě tohovyprosila u krále Ferdinanda, že Třebenským všeclmy svobodyod králův propůjčené a sklad soli od Lidmily daný potvrdil(1562, 12. března). Kněžna pak lítost majíc, že chrám Třebenskývelmi starý, opuštěný afotrhaný byl, pustila l. 1564 obci desátekvinný, aby kostel stavěla. Toho desátku obec v l. 1564-'1608užívala. Bylo té doby v Třebenicích 63 osedlých měštanův, kteříměli své domy a dědiny a 33 pod-ruhův; ti platili vrchností svéstálý plat dvakráte.. do roka o. sv. Jiří a sv. Havle a kdo mělvinice, .platil đesátek viničný (ovšem k obci). O Vánocích vybí-rána berně iod sousedův iod podruhů. Běžné platy dávali .čtyřisousedé, kteří měli panské krámy, mnozí ze šenku, .jiní zřemesel.Zvıášıni pını (pø 4 gn xniš.) pınıziıi hnsnflzy, jichž hyıø 85. Bfıóeedne 2. prosince vydala kněžna Dorota z Krumlova novýřád pro úřad městský. Rozkázala, aby nikdo neužíval bez jejívůle siı`otčích peněz a ty peníze aby se kladly na právě (v rad-nici před _ konšely). Radě přikázáno přilılédati ke krčmářům,aby spravedlivě pivo dávali. Sousedům zapověděno ve všední denv krčmě bývati pod pokutou prostice (bečky) soli, též zapově-děla všelijaké lıry pod pokutou kopy grošů. Pod pokutou 5 kopzapověděla dědiny cizopanským lidem prodávati (proto se nepo-němčovalo), také nesměli jim na svých polích síti dáti, hnoje ji-nam voziti a za cizopanské dlužníky slibovati. Konšelům rozká-záno, aby přihlédali, čím se kdo živí a čím hyne a který by seživiti aneb svůj příbytek Stavětiz nechtěl,“ aby bylo kněžně ozná-

(_ _ 17

meno; též přihlédati k tomu, aby každý osel při času jarní_m'.Velká opatrnost byla poručena s ohněm“ a pohroženo každému,u koho by oheň vyšel, že bude trestán na hrdle i statku. 'Po-_hroženo také ženám klevetným a svárlivým, kdyby některá bylažalována a křìva zůstala, aby dala kněžně 4 pytle. a. rychtářipátý pytel pokuty. ' '

' Ustanovení toto, kterým se do samosprávy obecní nic ne-zasahovalo, bylo proto, aby se poddaní vychovávali k řádnémuživobytí, na statcích svých aby prospívali a vrchností byliplatnými a hodnými lidmi. Kněžna také vážnost úřadu měst-ského všemožně hájila. Když Longiu nařekl konšele, že houespravedlivě soudili a křivdu o kus louky učinili a kněžně tožalováno bylo, nařídila mu, aby konšelům nápravu učinil řka;Takto pravím, což jsem mluvil koli z horlivostí aneb z hněvn,znám se v tom, že jsem toho mluviti neměl, a za odpuštění po-prosil (1567). Když pak oznámeno na Jana Hostifantu, že sekonšelům za odpověduíka postavil, pohrůžku učiniv, že to mě-stečko Třebenice popelem položiti chce, konšelé, dostavše ho dosvé moci, ve své vlastní při nechtěli souditi, nýbrž oadili 1. 1569soud ho stinský. Na radnici Třebenské sešli se konšelé z Li-toměřic, dva z Roudnice, dva z Budyně a dva z Libochovic.Konšelé Třebenští žádali, a-by naň puštěno bylo právo útrpné,(aby byl mučen), avšak když Hostifanta prohlásil, že nikdá žádnépolırůžky purkmistru a pánům neučinil a což předešle byl učinil,že mu k tomu příčina velká od jednoho souseda dána byla anic zlého že nemyslí, nýbrž se všemi že dobrý pokoj má, kromějednoho, který mu příčinu dal a dávati nepřestává, nalezl soud,že se naň právo útrpné pustiti nemá; ale protože se k úřadulehkomyslně a nevážně choval a týž úřad zhaněl a z vězení,v němž pro předešlý účinek byl, se dobyl, že by měl býti nahrdle trestán, ale poněvadž se tomu po některých příčinách sroz-umívá, že on Hostifanta někdy- na čas při zdravém rozumu apaměti nebývá, aby se ve 4 nedělích z městečka vyprodal ačtyři míle okolo něho se nezdržoval.

V starých kšaftech čte se, že sousedé pamatovali na kostela chudé ve špitále. Václav Penížek odkázal manželce svéAnně dům, vinice a dědiny, avšak některé vinice své odkázal poSmrti ženině k záduší, tak aby z těch ııžitkův cestu, počnouc od

18

brány až ke sv. Trojici, vydlážiti dali a potom z téhož užitkuchudým do špitálu masa a chleba kupováııo a dáváno bylo každousobotu za 10 gr. míš. a dřívím aby také opatřováni byli, -pokudby peněz postačovalo. A poněvadž se tehdá o to jednalo, aby bylnový gradual pořízen, odkázal na něj 50 kop. (1568). DotčenáAnna Penížková dala pak l. 1576 na památku dobré pamětiVáclava Bartošovic jinak Penížka, manžela svého zvon. na ná-klad svůj ulíti, aby mrtvým tělům, jak bohatým tak chudýmnaň zvoněno bylo bez úplatku (1576). L.-1574 pohřben bylv Třebenském kostele Zdislav Boreii ze Lhoty. Povídalo se o němpozději, že dva sedlské statky a jiné případnosti při nich -ve vsiVlastislavi k záduší Třebenskému odkázal, avšak 1. 1693 mělotn záduší jediný statek Blažkovský. L. 1579 předstoupivší Ka-teřina Broučková, vdova po Unbanovi Lucernovi před soud za-hájený, dala všechen statek svůj k záduší a obci Třebenské,- abychrám Páně nově stavěný a nedostavený tím spůsobem mohl kesvému dokonání přijiti, nic méně ivěže při témž kostele, kterážvelkých oprav potřebuje I. jiné věci obecní pro obhájení. privile-gií, majestátův i dalších svobod a dobrých té obce starobylýchzvyklostí vyřizovány býti mohly. Za to žádala starší obecní akostelmky, aby ji sirou vdovu jídlem, pitím, bytem a oděvemnáležitým slušně a křestansky opatrovali. Nad to pak .srozumi-vajíc, že osoby radní, pro dobré obecní pracující a lidské bud'domácí neb přespolní věci a spravedlnosti vyřizující, pojezdymnohé činí, a nic více než toliko 4 kopy gr. na služebníka kupomoci mají, odkázala k obci dědiny a jisté desátky viničné, abykonšelé irychtář toho užívali ke svému užitku a písaři k zlepše-ní jeho Služby 2 kopy aby přidávány byly. A poněvadž manželjejí Lucerna vždycky se v tom ohlašoval, že chce dáti viniciSvezlinu pod hradem k bratřině literatské, prohlásila, že i onaji dává a postupuje.

Krásné dílo provedeno v Třebenicích v 1. 1574-1578. Jestto překrásný' gradual neb zpěvník určený pro literatský kůrzdejší, který o svátcích v kostele česky zpíval. Velká tato knihaze 490 listů pergamenových složená, obsahuje písně a žalmy provšecky svátky v roce. 29 listův jest bohatě a vkusně ozdobeno.Na prvním' listu jest erb Třebenský sv. Jiří se 4 evangelisty vzvývodem rodu Kristova. Na ostatních listech jsou zobrazeny vý-

l

IJ

J;ìı.._;___._._-ıı.ìıını__

`.

iH

4

I

J1

ÉI

\

ní

x

v

1

1

_ 19

jevy ze živobytí Páně. Nejcennějším ze všech obrazů jest obrazrady Třebenské a stran před ní-“ se soudících. Nepochybujeme,, žetn -jsou podobizny osob tehdá žijících, zejména Václava. Penížka,který- snad první na zhotovení“ tohoto krásného dı'la 50' kop míš.položil. Malby tyto jsou uıistrné dílo Matouše Ornyse z Lind-perka, jemuž 203 kopy-míš. za malby vyplaceny. Nákladné totodílo, jež dohromady asi 630 kop stálo, zřízeno bylo přispěnímštědrých dobrodincův. Kromě Penížka přispěli naň: Pavel Trně-ný, konšel, Jan Korbel, starší z obce, Pavel Chochol, mlynář,Anna Penížková, prymaska, Jan“ Náchodský, -Pavel Herynk, JanSonata, konvář, Plemeno z Chrá.štan“a-j.- Kdo dal příspěvek, mělprávo na památku dáti si připsati na některý list průpověd' nebveršíček, Pavlovi Herynkovi, jinak Necábovi, řezníkovi bylo tomálo a dal tam napsati básuičku o -6 verších, bezpochyby plodsoukromého básnictvín z . - ,!›- f z

Ode dávna bylo výnosnou živnosti“ vaření piva. Hned odzaložení městečka měli Třebenští pivovárťy své obecní a v nichpiva bílé -pšeničná vedle pořádku. Bolfledského vařívali. Sousedétotiž, co jich ve branách bylo, .jeden .po druhém .vařili .a kdyžpivo vykysalo, jeden po druhém prodávali. ıNa -kom bylo prodá-vati; ten pověsil věchet na domě, ` odkudž si zvyk ten pozdějihostinští obrali. Piv tarých (ječných, hořkých) ııevařili, nýbržsousedé je z okolních měst voziti dávali, což bylo na velkouujmu městečku. Aby by-lo v-té příčině polepšeni, vydala kněžnaDorota z Krumlova 1575-dne 17. ledna Třebenským novousvobodu. Potvrdila vaření piva za zapověděla posavadní spůsob,že některý. soused, když nechtěl vařiti, várku svou jinému pro-dával, ustauovivši, kdyby tak někdo učiniti chtěl,“ aby úřadměstský takovou várku ujal a ji k obci a obecnímu dobrémusvařil. Krčmářům na okolním klášterství poručeno bylo, aby pivoz Třebenic brali pod pokutou aneb piva pobráním. Kromě tohonařídila konšelům, aby stará piva k obci a obecnému dobrémuv jich pivováře vařili a vystavovali a nijakým spůsobem nedo-pouštěli, aby se cizí piva do městečka vozila; pak-li by kdo od-jinud pivo staré neb bílé přivezl, aby se ,mu pobı`alo a dalochudým do špitálu a vězňům do šatlavy. A poněvadž purkmistřia konšelé obec opatrovali a spravovali, spravedlnost jak domácímtak přespolním udělovati .povinni byli, avšak za to pro.skrovnost

20 in

užitkův obecních žádné opatření neměli a potřeba také bylo slu-žebníka radního platiti, uznala kněžna za potřebné, aby z užit-kův piva, k obci svařeného, purkmistru v čas práce a povinnostijeho od úředníkův, k řízení důchodův ustanovených, 4 kopy míš.dávány byly a pokud by se později našlo, že by bylo potřebatohoto platu přivětšiti, aby to konšelé se staršími obecními, avšaku přítomnosti vši obce nařídili a zápisem kněh svých utvı`dili.

V dobách těchto ještě panovala v Třebenicích víra podobojí, ačkoliv byla vrchnost katolickou. Příčina toho byla Sná-šenlivost ve věcech víry. Tak ku př. žádala Judyta, abatyšekonsistoř pod obojí, aby jı' kněz Václav Písecký, děkan Slanskýbyl dán do Třebenic (1578), konsistoř pak k tomu byla volna,pokud by se Václav jí spravovati chtěl. Sousedé jsouce myslipobožué, velice si zakládali na vyzdobení chrámu božího. JanBenda, Matěj Bůh, Havel Chochol, Kateřina Broučkova a VáclavPenížek darovali pole k záduši. Kněz Jan Gelastus daroval nastavbu kostela 40 kop míš., Jan Holeček 20 kop a Mikuláš Kazda,Matouš Přísaha, Anna Smetankova a Jan Blažek po 10 kopách.Apolena Maškova dala za živobytí udělati ozdobné kolečko dookna na svůj groš na památku. (Nyní je v mus. Třebenskémuschováno.)

L. 1579 dne 21. března potvrdil císař Rudolf II. všechnysvobody městečka Třebenic a kněžna Judyta darovala l. 1584obci nový mlýn, který na ni právem odúmrtním připadl i s dě-dinami a vinicemi. Za to si vymínila, aby povinni byli Třebenštíkopu z mlýna, desátek Z vinic a plat Z dědin ročně vydávati.Příštího roku odešel farář odtudž a Třebenští učinili smlouvus knězem, jenž byl v Strašecí, aby se k nim odstěhoval. Arci-biskup dával kněžně za faráře Jana Matheola, ale kněžna sevymlouvala, že ho přijati nemůže, poněvadž Třebenští s jinýmknězem námluvu mají.

A Ke sklonku 16. Stol. byl kostel sešlý, avšak nesnadná věcbyla stavěti nový, poněvadž obec Z nevelkých důchodů špitálchudýclı, správce církevního a školního, též mládence při učenívychovávati měla a nad to špitál i škola spustlé byly. Začalise stavbou kostela, ale zhrozili se velikého nákladu. Tu jimkněžna listem l. 1591 dne 2. července daným přispěla. Předněustanovila, kdyby kdo v městečku ze sousedův neb podruhův

_ 21

bez pořízení zemřel a přátel krevních, s městečkem trpících posobě nezanechal, aby všechen jeho statek, který posud jak od-úmrt na klášter padal, třetím dílem na obec spadl a dva dflyaby při klášteru zůstaly. A znajíc, že v každé obci nad dobrýmřádem a spravedlnosti, aby se jí bohatému i chudému v rov-nosti dostávalo, má se ıˇuka ochranná držetì, dobré velebitì a zlétupiti, dala konšelům Třebenským moc, aby si váhy menšíi větší pro vlny, omastky, loje a což by kolivěk k váze náleželozřídili, v domě radním zavěsili a se staršími obecníıni _na tomse usnesli, co by se od vážení z jednoho každého kamene brátimělo, a k váze lidi hodné a dobrého svědomí vydadouce, jim nato obzvláštni povinnost ustanovili. Napodobně zakázáno bylokaždému' při trzích a jarmarcích neb kteréhokoliv jiného časumimo radnici něco vážiti, a kdo se proti tomu provinil, vše to,co vážil, propadl díl ke klášteru, díl k obci. A poněvadž kon-'šelé kněžně předložili, že sice mají sklad soli od n. kněžnyLidmily daný, ale -že jim v tom od některých kárníkfiv a po-stranních formanův překážka děje, zapověděla všem poddanýmsvým sůl od formanův kupovati pod pokutou 6 kop gr. a naří-dila jim, aby sůl potřebnou v Třebenicích kupovali. Třebenskýmpříkázáno, aby se taková Sůl chudému i bohatému v jednostejnéslušnosti, a bez nemírného přetahování každodenně buď na věrtele,neb čtvrtce i poloučtvrtee vedle každého možnosti prodávala av tom se všeliká upřímnost zachovávala, tak aby trhové v témžměstečku vysazení nebyli zlehčováni a ztenčováni. Posud nebý-vala v městečku rozdílnost veliká mezi sousedy v branách, za-vřenýmì a sousedy předměstskými, za branami bydlícími,kromě té jediné, že Sousedé městští při vánocích po 12 kr.z živnosti své dávali. Časem vyvinula se jakási rozdílnost, ze-jména ve várkách, poněvadž k těm sousedy zabranské hned odzačátku nepřipouštěli. Ale když konšelé ukazovali na Litoměřicea jiná města, kde takového rozdílu bylo a žádali aby i v Třebe-nicích zaveden byl a stvrzen, k jejich prosbě tedy ustanovilakněžna, aby sousedé zabranští, zdmi vyhražení, žádných vin aobilí skládati a překupovati též várek ani jiných svobod měst-ských lidí užívati nesměli pod pokutou 6 kop gr. Předměstskýmpak nařízeno, kdyby sladovníci na Slady, pekaři a plachetnícico na chleby aneb kdo jiný pro svou čeládku potřebovali, .to aby

'I~

22,ø

ne na předměstí, ale na svobodném trhu v ı`ynku kupovali,avšakto, co by se jim vína neb obilí urodilo, aby svobodně pro-dávati mohli. Vyhradila si však kněžna, jestliže by se úřad he-upřímně ke klášteru choval, zejména odúmrtí zatajoval aneb jinévěci, než-li svoleny byly, ke svému osobnímu zisku obracovatichtěl, že tím dočiněním mají přivlastněného dílu odúmrtního zba-veni a trestáni býti. V souvislosti pak k tomuto budiž dodáno,že táž kněžna l. 1592 dne 23. dubna pro dostavení kostela Tře-benského nařídila, aby Úpohlavští, Syřevští, Chodovličtí, Kolo-lečtí a Veleminští žádných trhů v prodeji a koupi soli ve vsíchsvých nezaráželì, aniž formanům, kárníkům a trakařníkům pro-dávati a kupovati dopouštěli, než aby brali sůl ze SolniceTřebenské a tu, kdež pořádní trhové jsou, kupovali a zase obilí,ovoce a jiné své věci prodávali;

Ke stavbě a k vyzdobení kostela přispívali jednotlivísousedé. Kolečko z okna kostelního, na němž vyobrazena jestkonvice, dal zříditi (1591) Jonata konvář, jenž byl prymasem apo dlouhá léta konšelem. Kateřina Draštatka, zámožná a nábožnásousedka koupila l. 1594 zvon. Tento zvon, který býval posled-ním na velké věži v tu stranu k Chodovlicům, míval nápis:L. 1594 tento zvon koupila Kateřina Draštatka, jsouc ctná, po-božná, chudýho záduší matka. Potom rozražen, též Z nova spravena slit jest nákladem obce. Do nově postaveného kostela dánnápis, který se posud zachoval, totiž: L. 1437 Z rozkazu císařeZikmunda ve všech městech Pražských čtyřmi jazyky rozdílně,totiž česky, latinsky, uhersky a německy jest zjevně vyhlášeno,že Čechové a Moravané a jiní všickni k nim připojení vokolnísousedé z víry tělo a krev pána J. Kr. pod obojí spůsobou při-jímající jsou praví, pobožní křestané a vlastní oudové svatéobecné církve. -- Shledali jsme to, že někteří přijmouce tolikojednu část těla Kristova, od kalicha krve svaté se vzdalují, kteřínevědí,~jakou všetečnost to činí; protož takoví a to s tím nauče-ním Svatým napomenutí a k tomu přinuceni, aby nebo Svátosticelé přijímali, anebo od celých odloučení byli nebo odtržení.Jednoho svatého tajemství od druhého bez veliké svatokrádeženemůže býti. Gelasius P. Podepsaný nebyl tu farářem, nýbržtehdáž tu byli tří faráři za sebou, totiž Ambrož Žiželický, JanStárka Trenčanský a Jakub Kolínský. Když pak Jakub 1. 1598

'23

neb 1599 odešel, nebylo tu již nikdy faráře pod obojí. Opravakostela dokonána l. 1601. Tehdá rok ten vytesán nade vchodemkostela a pod tím písmena W. C. K. HD.

Kněžna Judyta udělila Třebenským poslední dobrodiní l.1594. Tehdá vysadila les Velemínský od dědiu vsi Velemínaaž přes horu Milešovku a k Újezdu pod Ostrým obci vsi Vele-mina, tak aby platili kromě obvyklých úrokův ještě třetí 26 kop18 gr. A chtějíc, aby chudí lidé V Třebenicích ve špitále a žácive škole opatření zimního času měli, uložila Velemínským, abykaždý podzim dva podíly vykázali, které by konšelé Třebenštína svůj náklad posekali a do špitálu a do školy odvezli. ObecTřebenská toto důležité právo nechala promlčeti; a když obecníúřad 1. 1864 náhodou O tom se dozvěděl a obnovení se u c. k.okres. soudu Lovosického domáhal, nic nedovedl. '

Za dob tehdejších osoby rodu šlechtického, jimž se domapatřičného vychování nedostalo, mnohé výtržnosti ztropili.Zvláště si to rádi dovolovali v městech, poněvadž tamější soudynad nimi práva neměly. Něco podobného spůsobil i Drslav Černínz Chuděnic, syn pana Černína na Újezdě pod Ostrým. R. 1593na bílou sobotu (17. dubna) rauím jitrem jel s Tobiášem služeb-níkem svým skrze Třebenice a po slunce západu se zase skrzeměstečko vracel. Když se blížili k domu Štěpána Puncina Vlacha(t. j. stavitelé) řekl pacholkuz ,,-„Ted“ a vyvolej ho ven.“ Tedy jelpacholek upřímo do domu jeho a za ním Drslav lehoučky, cokůň kroěiti mohl, pod podloubi; tu čekal chvíli, až Štěpán k němuvyšel a jej uctivě přivítal. Tu mu pán napřed ruku podal, alepotom mu domlouval, proč díla projednaného a začatého nedodě-lává. Dal Štěpán za odpověd", že časové zimní byli, stavětí senemohlo, než poněvadž již jaro před rukama jest, že rád jakodobrý po svátcích dodělati chce. Doložil pak: Jedno račte k tomupotřeby dáti přihotoviti, nebo kdyby to, což potřebí k tomu, předrukama bylo, dávno to dílo doděláno mohlo býti. I řekl pán:Medle přijď a dodělej to několikrát. A zase Štěpán: Bodej bychtam zejtra nešel na tak slavný den dodělávat. Než jakž ráčítepotřeby k tomu přihotoviti, já hned po svátcích chci přijíti anebčeládku poslati. Co chcete na mně, (více smíchem ınluvě) všakjsem dělal panu otci. Vašemu a Vám jsem vždycky sloužil a ještěchci. Rekl pán, že chce počkati po svátcích, ale poněvadž pro

5

24

tuto příčinu vlastně nepřišel, spustil potom takto: Štěpáne Vlachu,máte tam mého poddaného u vězení; pravím Vám, abyste. hodobře opatrovali a jest-li ho zmrháte s tím šelmou Křikavou,nepostačí Vám vaše statky. Řekl Štěpán: Pane milý, má to věcsamého není, však se to může dobře opatřiti, račte se prosímspokojiti. ' Na tom však Černín přestatì nechtěl, nýbrž nadávalmu šelem, a když pak Štěpán prosil, aby ho na jeho cti neha-něl, „nebo já jsem tak dobrý jako V. Mt.“ tu mu dal za lež auhodil ho ručnici do hlavy. Tu i Štěpán křičel řka: Což takšelmo pánská? ty se domníváš, že se já tobě nesmím brániti?Vytrhl mu ručnici z rukou a píchl ho tulichem. - Mezi tím cose křik stal po městečku, že Vlacha mordují, pokřìkl Černín naslužebníka, aby udeřil. Tedy ten se na Vlacha hnal s kordem,ale on mu jej podskočil, tak že mu škoditi nemohl. Černín vzaljinou ručnici, bezpochyby pacholkovou, a ztrativ měšec nebpytlík, jel za městečko.

Tébož dne večír přijel k Řehoři kramáři a tloukl na dům.Šel tedy Řehoř dolů, přivítal je a on pravil: Medle Gregor,máte-li, prodejte mi prach. Opatrný Řehoř odpověděl: V. Mti!já nyničko prachu nemám; něco ho mám, já ho sám budu potře-bovati. Řekl Černín: Něco drobet mám. Mám ručnici nabitou,ale nemám prachu na kole, jedno maličko, dejte mi na prachovnu;jest již vøčøx, ahyøh xnøhı aøxnü aøjøu. Řøhør nnn aflı zz hnøasypal na prachovnu a odjížděl. Nejel však Z Třebenic, nýbržjezdil k rychtáři a purkmistru. Vácslav Čáslavský již ležel, kdyžČernín tloukl na příbytek jeho, až se otřásalo. Uslyšev takovétlučení, vstal, oblékl se do košile a vzav plášť, ptal se kdo tluče.I byla S Černínem Anna podruhyně a ta ozvala se, že pan ČernínVás potřebuje, abyste k němu vyšli, že chce s Vámi mluviti.I otevřel dvéře a ptal se pána, co potřebuje. I žádal, aby šelk Št/ěpánovi Vlachovi, že mu ručnici vzal, aby mu ji vrátil.Odpověděl Vácslav, že tu posla svého nemá a že jíž také odpo-čívá, aby pán ráčil toho do jiného času nechati, že mu dostiusedlý jest, jiným časem bude-li ho chtíti Z čeho viniti. Po tézavřel dvéře a pán přece na dvéře tloukl a pověděl, aby ho hromzabil, že na ty dvéře tlouci bude, až je rozrazí. Řekl Čáslavský:,,Neračte výboj času nočního činiti, zvláště na ten slavný hod;spokojte se a jestliže pokoje nedáte, že já zavolám na sousedy

25

a na ponocné;` co se Vám stane, nemějte za zlé.“ Když taktobyl odbyt, jel k domu Ant. Dobřanského prymasa, zastavil se' atloukl na dvéře řka, že s ním chce málo promluvitì, aby mujeho ručnice zase navrácena byla a co se mu stalo oznámiti.Prymas bo pokojil, aby ráno přišel, že bude moci Vlacha u právaobvinìtí. On přece tloukl volaje: Medle, starý pane, otevřte mia poručte, at se mi má ručnice zase navrátí. Ale prymas ho ne-pustil, řka: „Co ste se nemohli na' Vlachovi vymstíti, tedy bystena mně chtěli? Protož Vás žádám, na řád a právo pamatujte,výboje nečiňte, hodu slavného ušetřte.“ Natloukl se pak do vůlea odjel domů. _ .

V neděli ráno po jitřní přijel zase do domu prymasova ase domlouval, že ho k sobě nepustil. Prymas mu oznámil, že vidaVás tak hněvem zapáleného, toho sem učiniti nechtěl, aby z tohohoršího něco nepošlo. Žádal potom, aby mu Vlach ručnici a comu více vzal, navrátil. Prymas prosil, aby toho na týž slavnýden zanechal a ina ráno psaní učinil, že ho k tomu přidržíme,má-li co páně, že mu navrátiti musí. On na to: Že z Třebenicnepojede, až mu to navrátí. Tedy poprosil prymas, aby počkal,šel k rychtáři a Ondřejovi Šumanovi, spoluradnímu a požádal je,aby Drslava se Zeptali, co potřebuje. Přišedše k pánu, jenž stálpřed domem Puncínovým, promluvili k němu: ,,V. M. pane milýljsme vysláni k V. Mti. na čem byste se ráěili zastavovati.“ ŘeklČernín: „Ten Vlach potvorník vzal mi ručnici a pytlík.“ Kdyžpřišli ke Štěpánovi dal tento za odpověď, pána Boha se doklá-daje: že nemá nic, co by panského bylo, že_ má svých ručnicdosti, že té ručnice, kterou pán jeho v hlavu uhodil a on jipánu z rukou vydřel, nemá, než že jest té chvíle od sebe zaho-dil a maje při sobě tulich, tím se brániti musel, nechtěje zabitbýti. Takovou zprávu pak pánu učinili a také oznámili, -že turánu, kterou má Vlach na hlavě, spatřili. Pytlík pak našli podkádí a ručnici snad také. Dozvuky toho byly u komorního soudu.Judyta abatyše obeslala Drslava z výtržnosti pro zranění pod-daného. Proti tomu zase vinil Drslav Štěpána, že jej tulichemv pravou ruku a v stehno pobodl. Avšak i jiní lidé se okolníchzemanů báli, poněvadž neradi platili, co měli platiti. Když mělasi r. 1596 Jan Xenomenus, farář- Svémyslìcký přijíti do Třebe-nic za faráře, prosii arcibiskupa, aby ho nepotvrzoval, že pro

26

zemany nechtěl v Svémyslicích býti, že mu neplatí co jsou dlužni,ale k Třebenské faře že mnohem více zemanův náleží; „a tak miTřebenští zprávu 0 tom dali, že bez lidí poddaných těch zemanůmalý plat faráři i na žáky v Třebenicích vychází a kněz s žákyby se nijakž na samý Třebens_ký plat uživiti nemohl.“ Psal také,že by se s nimi nesrovnal, spíše sám dříve času mezi nimi bídnězahynul, nebo oni kněze takového chtějí míti, aby duch jehos duchem jejich se srovnal a také prosí, aby kněze neměli, žekostela nedodělali, špitál, škola, fara, že veliké opravy potřebujea že nemají odkud nakládati.“ Doložil, že raději bude ve Své-myslicích aneb půjde do Nehvizd a za ty Třebenské raději z da-leka, než tam mezi nimi jsa, pánu Bohu se modliti.

O tom, jaké bylo vinařství v Třebenicích, máme několikzajímavých dokladů z l. 1599. Dovídáme se předně, že Třebenštídarovali v květnu t. r. sud vína pohořelým Chomutovským a žerada Chomutovská českým dopisem oznámila, že vysílá dvasousedy, aby ten sud přijali. Když Kateřina Huspekova k víno-braní sudy sháněla, oznámila jí rada Chomutovská (1599, 15. září)zase česky, že jí 10 sudův vinných po kopě míš. pustiti chce.ou Šıšpánn Pnnøinn. hønpiıi chøxnnhøvšıi snu vinø. zn. 28 høp,ale žádali (11. prosince) na radě Třebenské, aby jim peníze vrá-til, poněvadž koupili za dobré a nefalšované, avšak téměř holávoda v sudu se nachází. Když se k navrácení neměl, žádali naPuncínovi, aby aspoň za to špatné víno sud dobrého dal. Že všakbylo v Třebenicích dobré víno, znáti se dává tím, že Chomutov-ští u úřadu Třebenského se dotazovali, kolik sudů vína obecnéhona prodej mají a přijavše 4 sudy vína po 32 kopách míš. dne27. prosince oznámili, že peníze zaň o hromnicíclí pošlou.

T. r. stal se velký převrat v náboženství. Obyvatelébyli posud pod obojí a od katolické vrchností jim v tom nepře-káženo. Kněží své si sami volili, konsistoř pod obojí je k nimvypravovala a vrchností jen oznamovali, koho si volili. Tak tobylo ještě 1. 1585, když chtěl sem arcibiskup dáti katolickéhokněze. Tehdá kněžna sama to zabránila, avšak l. 1599, po od-chodu kněze Jakuba Kolínského, již pro sešlost věkemlse nepří-čila. Arcibiskup chtěje na statku klášterním katolickou víru za-vésti, poslal sem kněze Ondřeje, jehož však Třebenští přijatinechtěli. Nezdá se nám, že tenkráte Třebenští svou provedli,

‹27

anobrž průběh pozdější dosvědčuje, že znenáhla řády, pod obojízrušovány, a katolické 'na jich místo zavedeny. -

Počátkem 17. století vedle vkládání do věcí víıˇy začala seřada změn, kterým saháno do samosprávy městečka atato všelijakým způsobem obmezována. Dálo se sice ještě zakněžny Judyt, která dříve byla dobrotivou vrchností, avšak nyníjsouc již věkem sešlá podléhala vlivu (jak smýšlíme) Žofie Albinkyz Helfenburka, zlé ženy, která byla tehdá převorou. Ze stranykláštera vykládalo se, že pro nedbanlivost a nepilnost předešlýchúředníkův klášterských nemalí neřadové začali a den ode dnese rozmáhali a že je potřeba. aby se nad správou městskou rukadržela. I vyslán jest v červenci 1. 1600 Ondřej Kabát Z Výškovic,úředník kláštera, do Třebenic, aby tam zavedl nový pořádek. Jednavěc týkala se kněh městských. Dříve měl rychtář rejstra, do nichžsvé věci zapisoval, avšak knihy měl v opatrování purkmistr akonšelé. Časem zaveden způsob takový, že rychtář městský knihytrhové ve své moci měl, trhy povoloval a zápisy činiti dal. Kon-šelé byli ovšem v té příčině vrchním právem, ale vrchností senikdo netázal ; v Třebenicích také není příkladu v starších dobách,aby se byly prodeje dály s povolením vrchností. Nařízeno tedy,aby rychtář při přítomnosti úředníka všechny knihy prymasovia dvěma konšelům vydal a zapisování a vkládání aby se dálopřed konšely ve čtyřech lavicích wdicíeh, jako se za st-aredávnadálo. Druhá oprava týkala se toho, že do městečka mnozí bezlistův výhostních a zachovacích přijímání -byli a podruhüm ne-majícím práva městského koupě gruntův a obchody se povolovaly.Ze strany kláštera se pravilo, že z té příčiny se „všelijací hří-chové proti pánu Bohu, jako mordy, krádeže, dáli“, což bylo vy-táčkou, poněvadž se i tam kradlo, kde s listy zachovacími sepřijímalo. Novým řádem ustauoveno, aby jen ten, kdo by v klá-šteře list výhostní od své posavádní vrchností a na radnici Tře-benské list zachovací složil, do městečka přijat a klášteru podda-ností zavázán byl; a kdyby který podruh té možnosti byl, gruntsobě koupiti a obchod vésti, aby byl povinen napřed spůsobemnadepsaným městské právo přijíti. Konečně Jiří Longin, kterýzápovědí kněžny málo si váže ,,všelikých rozpustilostí - stříle-ním Z ručnic i jinou neváželivostí se dopustil“ od úředníka se svo-lením plného úřadu potrestán.

28zz

S novými změnami souvisely také změny, které se staly veškolství. Žofie Albínka z Helfenburka, která byla l. 1602dne 2. června na abatyši korunována, totiž se připojila k výbojnéstraně katolické, která usilovala o rušení aneb aspoň omezenířádův pod obojí. V té příčině byl jí dobrým pomocníkem HavelZemánek, farář Třebenský, který v letech 1600-1602 mnohék přestoupení přemluvil. Avšak poněvadž se poznávalo, že bezvychování dorostu katolictví jen na nespolehlivých a vrtkavýchlidech spočívati bude, učiněn útok na školu, kterou obce podléstarodávního zvyku samostatně osazovaly. Tedy i v té příčiněŽofie vložila se v samosprávu obce. Když léta 1602 v květnuVáclav Blovský, správce školní pod obojí byv v Třebenicíchjen několik neděl, sesazen byl due 17. května, poslala sem kněžnadva mladé jezovity, aby jeden byl školním správcem a druhýkantorem. Když se tito u faráře ohlásili, nemeškal poslatí prokonšely, kteří nechtíce proti rozkazu kněžninu jednati, je ihneddo školy uvedli. Jezovitům se hmotně vedlo dobře, poněvadž jefarář hojným jídlem na faře opatřil, avšak nechuť obyvatelstvak nim a bezpochyby i ta příčina, že dítek do školy neposílali,přiměla je k tomu, že dobrovolně odešli. Po těchto událostechza několik let byli na škole zase správce pod obojí. Léta 1606v květnu poslán sem Jan Matheides Bystřický, úd vysokého učeníPražského, avšak t. r. zase ed kněžny sesazen jest. Stale se takz návodu faráře a jezovitův a škola opět k velkému zármutkurady Třebenské jezovitům odevzdána. Následujícího roku (17. února)zemřel Bystřický a s velkou poctivostí pochován. Třebenští dáva-jíce zprávu o tom universitě, nemohli ani psani městskou pečetízapečetiti, poněvadž jim ji kněžna vzala.

R. 1605., při času sv. Jiří, dostal se Jakub Horčickýza hejtmana do kláštera sv. Jiří. Byl sice syn chudých rodičůva napřed kuchtíkem u jezovitův v Krumlově, avšak jsa člověkúsilovné vůle a pořadku milovuý, sice při tom také velice chlub-ný, dobře vyštudoval a nabyl nevšedních známosti v lučbě. O po-řádku, jaký zavedl, svědčí knihy gruntovní pro vesnice(nyní u místodržitelstvı), které zavedl na způsob nynějších hlav-ních kněh, a knihy viničné velkým nákladem zdělané (nyní v mu-seum Třebenském), na nichž se obraz jeho a erby abatyše a jehospatřují. V předmluvách k těmto knihám Iozpisuje se, kterak

29

při svém vstoupení 'do úřadu znamenité nepořádky, nespůsoby azvláště mezi poddanými neposlušnost a ve dvořích zlé hospodář-ství spatřil. Sedláci i s šafáři naučení prý byli, že s hejtmanyza stolem sedajíce na pátou píjeli, v kostky a v karty hrávali,skrze což hejtmanové se jim v obyčej dávali, že si jich nevážili.On prý se o to staral, aby ty nepořádky v dobrý řád uvedl aprací, ostrosti, přísným trestáuím a 'dobrým slovem napravoval.Chlubíl se, že klášteru dobré příjmy zjednal, tak že jídla, pití avšelijakých potřeb bylo bez nedostatku, ale pozdější hejtman k to-mu poznamenal, že dokonce nic nenapravil a při tom to nejlepšíužil. Horčický jsa v neobyčejné přízni u Žofie abatyše, ji protiTřebenským podněcoval a ve sporu jich s vrchností chovalse jako karabáčník. -

Třebenští ač měli katolického faráře, přece pořád si volivaliučitele pod obojí. R. 1606 na jaře slíben jim Jan Matheides By-střický za předního správce školního a poslán sem za nedlouhood university Pražské. Abatyše věc tu těžce nesla avšak kromětoho ještě _více ji mrzel odpor Třebenských, když ona z návoduHorčického obec novými, nebývalými platy obtěžovala, a protoi hlavní původy dala do vězení. Teprve dne 23. listopadu rozká-zala radě Třebenské pustiti je z vězení a uložila jim pokuty Ja-noví Penížkovi 15 kop a Šimonovi Herynkovi a Jiříkovi kožiš-níkovi po 7 kopách míš., kteréžto peníze se měly k nadání špi-tálu pro chudé lidi obrátiti. Tomáše Hortulana, předního původa,mínila dvojnásobně trestati a rozkázala radě, aby jí to při bu-doucím soudě připomenuli. Radaobeslána byla již před tím naden 28. listopadu, aby_ se v klášteře postavila, nyní však odlo-ženo na den 11. prosince. Hned následujícího dne následovalovýhrůžné psaní, kterak abatyše o tom zpravena, že 'Třebenštíbakaláře, kantora a jiné lidi ke zprávě duchovní patřící přesvůli její ustanovili a proto že jim rozkazuje, aby ihned Albrechtafaráře do školy uvedli, klíče od ní jemu odevzdali a zprávceškolní odstrauíce, aby se nestavěli proti těm, které farář usta-noví. A poněvadž se doslýchá, že se faráři hrozilo, že zakazujejemu ubližovati, a kdyby se jemu neb jeho čeládce nejmenší věcstala, že nebude se ptáti po vinníkovi, nýbrž celou radu trestati.Třebenští neuposlechli a proto přišlo zase nové psaní (1606, 1.prosince), že se jim pro jich neposlušnost rozkazuje, aby purk-

30

mistr a rada pod pokutou 200 kop míš.'.ve středu na den sv.Mikuláše (6. prosince) o 10. hodině před polednem v klášteře sepostavili. To vše dálo se z návodu Horčického. Třebenští mělinyní malou duši, ale náhoda tomu chtěla, že se před tím úřadkrál. komory pro' příměří v Praze panující do Litoměřic přestě-hoval. Tam měli Třebenští svého- příznivce, poněvadž presiden-tem byl Kašpar Kaplíř ze Sulevic. a tu jim dána dobrá rada.Napsali totiž prosebnou žádost ke komoře, aby uvažujío; žev Praze je mor a že by Třebenští, stavíce se v klášteře, snadpřenesli nákazu domů a do Litoměřic a že by Třebenským do-bré bylo, v nastávajícím adventním čase svědomí své spokojitia s pánem Bohem se smířiti, abatyší napomenula, aby je tohostavení V klášteře zprostila. Komora tedy rychle O tom zprávuke dvoru dala a když císař rozkázal, aby- Třebenských- se. ujímala,psali dne 6. prosince abatyši, napomíuajíc ji jménem královským,aby Třebenským pokut pro nestání neukládala a svou vůlí jimpísemně oznámila. K tomu odpověděla abatyše (11. prosince),že příčinou toho všeho jest nevyslovitelná, zlá zvyklost, pýchaa vysokomyslnost Třebenských, nadbytek chleba a že vrchnostdaleko od nich bydlí; ač“ se jim rozkázalo, aby novému knězikostelní věci, klíče od školy a rejstra desátků odevzdali, nejentak neučinili, nýbrž i knězi hrozili, nového bakaláře víry kal--vínské přijali, který 0 církvi katolické .úštěpně mluví, a přesčtvero obeslání se ještě v klášteře nepostav-ilí..Mezi tím byla jižTřebenské stíhala, jak mohla. -Jak se uspostavili, hned téhož dne,vyšel rozkaz Štěpánovi Puncínovi a Vácslavovi Hurtovi, aby ne-poslušného purkmistra, s ním 3 osoby z rady, jak jdou po pry-masovi, a všechny obecní starší se sluhou radním příští sobotuo 10. hodině před polednem V klášteře postavili; kdo by se ne-poslušně zachoval, toho aby dali skrze biříce svázati, na vůz na-ložiti a do Prahy vézti, poněvadž rozkaz její lehce váží, lichýmivýmluvami se zastírajíce. A poněvadž Matěj Ostrovský, jenž posvé ženě pěkný statek zdědil, se chlubil, že se chce S abatyšív soudy dáti, dala rozkaz „poněvadž“ do Třebenic nic nepřinesla více odtud vynesl a my vrchností v Třebenicích jsme“, abyz domu neb. Konvářky se vystč-hoval a nad jeho jměnim abyustanoven byl opatrovník. Jak se zdá, oba tito měšťané nepo-sleclıli a sami potoin do vězení dáuí. Avšak tí, kteří v radě seděli,

31

přece tak zastrašeni byli, že se žádného odporu neodvážíli, když JanMatheides, posavadní správce školní mocně a kvapně vytištěnbyl. Zůstal ještě nějaký čas v Třebenicích a když dne 17. únorar. 1607 zemřel, jako úd učení Pražského s náležitou uctivostí aposlední službou od literátův a žákovstva pochován jest.

Hned- po novém roce r. 1607 následovalo o b n O v e ní rad y.Abatyše `k němu přijela i s úředníkem. Napřed všechny osobyz rady vzaty do vězení, pak pobrána pečeť městská a pak šelHorčický .do radní světnice, kde byla obec shromážděna, majepři sobě ručnici, meč, kyj a karabáč, a tu Třebenským zle“ do-mlouval. Po obnovení rady pak zavezeni zajatí do kláštera. Opětpodali prosebný spis ke komoře, která uvažujic, že se tu týčestatku komorního, znovu napomínala abatyši, aby zajaté propustila,ale = tato odepřela, poněvadž prý se nezachovali, jak jim bylo ká-záno a ještě vytýkala komoře, že zavádí neslýchané novoty. Z tépříčiny nařízení skrze komonı jistí komisaři, kteří měli stranypřed sebe do Litoměřic pozvati a mezi nimi slušnou výpověďučiniti. Ale pyšná abatyše- ıe nedostavila, vzkazujíc písemně, ženení povinna státi. v ˇ » _

Mezi tim sedělo čtrnácte osob Třebenských v klášteře v tma-vém vězení mnoho zimy zkoušíce, tak že starší- a slabší .z_nichvelice na zdraví scházelí. Aby nebyli dokonce umoření, dovolilaabatyše dne 4. března několika jich, aby byli puštěni do topenésvětnice, ale jak se ohřáli, zase byli vedení do vězení a dělányjím laskominfy, že budou propuštění, jestliže se již ke komořeutı'kati nebudou. Ale -Třebenští nepovolili a raději všechnu psotusnášeli. Zachovalo se dojemué psaní Ondřeje Bydžovského k man-želce jeho Anně Bundlové, že pro hoře neví co začiti, poněvadžtím žalařováním o zrak a zdraví přijdou a že nikdy neslýchal,aby nějaká světská vrchnost tak krutě a nelídsky s poddanýminakládala. Asi dne 21. března povolání všichni kromě Řehoře aFijalky před úředníka, kdež jim předloženo následujících pětčlánkův: 1. že vrchností své budou poslušni, 2. budou-li obeslání,že jsou povinni se postaviti pod ztrátou hı`del a statkův, 3. v obcíže se nebude nic mluviti proti vrchností, 4. že se zbrani, tesákya ručnicemi po gruntech klášterských nebudou choditi, 5. ŠtěpánPuncín a Vácslav Hurt nesmějí se statkův svých ujímati, anižs domácím nářadím a vínem nakládati, poněvadž jichstatky byly

32

zinventovány, ale kdyby čeled' něco potřebovala, že jim dá bud'Penížek neb rychtář. - Na vězněch žádáuo, aby podepsali,_ avšakpodepsal toliko jediný Jiří Volda, kterýž hned byl pustěn. Re-hoři a Fijalkovi oznámeno, že i kdyby podepsali, budou seděti,poněvadž vyjednávalí s komorou. Odvedeni tedy zase do vězenía Horčický ještě zlostně za nimi- zvolal, že je tam nechá shníti.

Blížily se svátky velkonočni. Nebohým vězňům zachtělo sesvatou tu dobu stráviti u žen a dětí svých; proto někdy o květnéneděli prosili u komory, aby byli z vězení propuštění. Komoratedy se u abatyše za to přímlouvala, ale žena tato v srdci svémzatvrzelá, horší byla, nežli staří vojáci, kteří o velkonocich zjevnélotry pouštěli. Avšak, poněvadž po příkladu příběhu u svatýchevangelístův vypsaného, vždycky vězňové bývalí na rukojemstvípouštění, nařídila komora jménem královským, aby byli propu-štění na rukojemství a slíbili, zase se postaviti do vězení, až jimbude komorou poroučeno (11. dubna).

Žofie, abatyše myslela, že musí vrch obdržetí, proto žádalaza výpověď u dvorské kanceláře. Kancléřem byl tehdá ZdeněkVojtěch Popel z Lobkovic, přísný katolík, jenž všem katolìckýmosobám zjevně nadržoval. U něho tedy dosáhla, že z kancelářejmenováni noví komisaři a stání na den 3. července ustanoveno.Mezi tím časem poslali Třebeničtí několik osob do Prahy, abytu o záiežitosti jejich jednali; tu kázala abatyše dva z nich naNovém městě zatknouti' a přes odpor komory a právě proto, žeměla kancelář na svou ruku, do kláštera zavříti; tu dáni napředdo smrdutého vězení a potom do podkrovní světnice a seděli tu24 neděl. Při roku dne 3. července Třebenští všelikým spůsobemzastrašováni, aby se pokořili a prosili za milost; že ale tak ne-učinili, odsouzeni k vězení a jen dovoleno jím, aby na žně mohlijíti domů, poněvadž ještě nový rok od dvorské kanceláře usta-noven byl. Jak tu zase abatyší pozlobili, není známo, jen to jejisto, že abatyše ponukla sedláky poddané své, aby jim obilí napoli vzali. Vzato jim tedy 765 mandel a 12 snopův, ač se dostibránili. Hospodáři, kterým se tak stalo, jmenovali se Jan Be-nátský, Jan Líbívý, Lidmila Slavětínská, Mikuláš Zahradník,Jir-x' vøıfln, Jnn Pøničøıx, Røhøř Knzjh, Jiri Kınnúns, Jan xnyflıár,Daniel Strážnický, Matěj Ostrovský, Pavel Červenka, Řehoř La-dař, Bartol. Čenčický, Michal Čapek, Vácslav Štrouf, Matěj Lon-

I

33

gin a Jan Kratochvil. S vědomím komory došelnyní rozkaz Ště-pánovi Puncínovi, prymasovi, Kellerovi, Vácsl. Hmłøovi, Mik. Za-hradníkovi, Tomáši Zahradníkovi, Petříčkovi, Šim. Eilovi, Jaànøvi Krøpáčhøvi, Kıønfløvi, vøıáøvi, Lønginøvi, vııøvi Hnnóvi,Jak. Vzteklému a Lidmile Slavětínské, aby se v klášteře posta-vili. Nestáli hned, nýbrž přišli později, a proto kázala je abatyšezavříti do smrdutého vězení vedle záchodu, kdež museli buď státineb na zemi seděti. Psala o tom komora, že s nimi zaeházelaabatyše tak, jak by světská vrchnost ani se sedlákem nezachá-zela, a nad to že je hejtman trápí a sužuje, dělaje si z man-želství dojnou krávu (t. j. vybíraje poplatek z ženění) a pořádenové pokuty a daně vymýšlí. Zajati utíkali eprosebně k císařia ke komoře; kdy byli propuštění není známo, také neni známo,kterého dne byl ten druhý rok, který dvorská kancelář ustano-vila, avšak bylo to někdy na počátku měsíce záři. Floryan Hum-bert radil Třebenským, aby šla celá obec do Prahy. V ten denpřišlo tedy asi 100 Třebenských do kanceláře a zůstávali měsícv Praze. Kancléř je nechtěl pustiti domů, ale komora vymohlato u císaře, že jim dne 4. října dovoleno domu jíti (bezpochybyk vinobraní) tak, aby se potom zase do Prahy navrátili, jen12 jich zadrženo v Praze, aby sečkali na rozhodnuti kanceláře.Když pak hned potom kancléř rozkázal prymaa a tři osoby dosatlavy Hradčanské zavřiti, seděli tu 4 dni až se jich komoraujala, nařídivši (8. října) radě Hradčanské, aby je_ propustila ana komoře postavila '

Neni divu, že abatyší a jejímu hejtmanu rostla odvaha,když měli kancelář ke své ruce. Abatyše mluvila před lidmio komoře, že této do ní a Třebenských nic není, nýbrž že pod-léhá jen kanceláři, komora' že tu jen tolik poroučí, jako husav nebi, že by bylo lépe, aby se starala o měšec, a nikoliv oklá-šter a že by ráda věděla, kdo by tak mocen byl, aby zajaté pro-pustil. Také hejtman si omočil, neslušné řeči o komoře tropě.Komora jednala krátce a rázně. Dala hejtmana sebrati a za-vříti do bílé věže na hradě Pražském a hned O tom oznámeníposlala císaři. Tu hejtman zlosti své ulevoval všelìjakou neucti-vou řečí. Komoru nazýval komořičkou a Kašpara Kaplíře,ochrance Třebenských, který ho dal zavřiti Kapliřiěkem; on žeani neví, proč ho dali do vězení, snad proto, 'že před Kaplířem

8

34

klobouk s hlavy nesňal; sice mu prý komora nemá co poroučeti,poněvadž klášter patří pod dvorskou kancelář. Hospodář ' _bílévěže povídal, že za svého hospodaření měl několik set osob vesvém opatrování: ale že s žádným člověkem neměl tolik práce,jáko s tímto, neb poněvadž pořáde_ chodili lidé z kláštera z ce-dulkami a jídlem, že bylo dosti práce s odmykáním a zavíráním.Horčický totiž měl ve věži dobré časy, poněvadž kněžna se 0 tostarala, aby měl jídla a pití dosti. Komora mezi tím všecky do-klady proti němu sbírala. Hlavním svědkem byl harčíř, jenž stálna stráži u Evy z Lobkovic, tehdá v klášteře sv. Jiří zavřené.Vypravoval, že takové živobytí, jako je v klášteře, nikdy neviděl.Hejtman prý tam chodí volně ve dne i v noci, tluče lidi, tak žekněžna sama někdy sejde a jemu hůl Z ruky vytrhne. Když' onharčíř kněžně na něho žaluje, nic to nepomůže, ana odpovídá:Můj hejtman jest také císařský služebník a‹ lepší než Vy; hejt-man že má více peněz než kněžna a před rokem se chlubil, žemá 3000 tolarů. Horčický propuštěn Z vězení dav od sebe zápis, žese zase postaví pod základem 1000 kop, a proti toıňu zase. pro-puštěni dva Třebenští, kteří ještě v klášteře seděli. z

Když již všickni zajatí byli propuštění, dostali Třebenští(dne 24. října) rozkaz (od kanceláře ?), aby kněžny, jako vrch-ností své byli poslušni, povinné dávky vydávali až do konečnéhorozsouzení .a k nikomu jinému se neutikali, nežli ke kněžně, siceby byli trestáni. Prozatím se ještě věc ta nechýlila ku konci,když kněžně nastaly nové rozpaky. Zemřela na počátku lednaLidmila, sestra Václava staršího Kaplíře ze Sulevic na Sulevicícha Březně a poněvadž otec, máti, sestry a mnoho přátel 'jichv kostele Třebenském odpočinutí své mělo, žádal Václav kněžnuza svolení, aby mrtvé tělo Sestry jeho tudíž pohřbenobylo. Aba-tyše nerada to viděla, poněvadž byl kostel katolický `a Kaplířovéznali se k víře pod obojí. Odepřela tedy. Poněvadž byl KašparKaplíř presidentem komory, obeslal k sobě faráře Třebenskéhoa přemluvil ho, aby dal dovolení ku pohřbu. Vykonán tedypohřeb, při čemž měl kněz pod obojí řeč nad mrtvým tělem.Všechny tyto věci a při svou S Třebenskými, žalovala kněžnaarcibiskupovi, prosíc ho jako opatrovníka klášterů za ochranu.Mezi tim trvaly Spory S Třebenskými ještě dále. V únoru r. 1608měli se zase prymas a jiné osoby stavěti v klášteře, ale oni

'l

` 35

zase se odebrali 'ke komoře, tu -vyhledávajíce pomoci. Z té pří-činy nařídila kněžna dne- 16. února Jakubovi Jáchymovi, bývafllému písaři Třebenskému, aby dojda k rychtáři obeslal prymasaa ostatní osoby, aby na příští středu o 10. hodině pod ztrátoucti a statku v klášteře stáli; jestli by se nechtěli postaviti, abysám k soudu -stál vezma sebou rychtáře z Úpohlav a Chodovlic,aby byli svědky -líčení. Až potud znám jest spor kněžny s obcíTřebenskou, v němž »kněžna nepěknou úlohu hrála. Víme jen,že pak zápisem daným dne 13. prosince r. 1608 Třebenští pod-danost a poslušnost slíbili a Hořčickému vymoženo, že dostal I:1608 dne 20. října majestát královský na erb a aby se psalz ,-Tepence. - = “ ›'

- Z následujících dob zachovaly se nám jen kusě zprávy.B.. 1609 dne 24. srpna dostal pořádek krejčířský řád odceclımistrův a mistrův města Litoměřic. Tímto řádem, ve kte-rémž bylo psáno, aby každý krejčíř třikrát do roka svátostoltářní pod obojí spůsobou přijímal, řídili se po dloulıá léta.Avšak faráři zůstali katoličti. R. 1610 byl tu farář BartolomějBrtík (před tím farář v_ Bezně), jenž spůsobil si nemalá oplé-tání, když člověka mladého ze Štěpanovic, poddaného JindřichaJeníška z Újezda, zavraždil. Nástupcem jeho byl Vavřinec Ra-cinger, jenž arcibiskupovi r. 1612 dne 3. října oznamoval, jakýpořádek se v Třebenicích při oddavkách a pohřbech za-chovává; zejména i“ to oznámil, že když se mrtvé tělo k pohřbuneslo, obyvatele je provázející české zpěvy O nejisté hodině smrtizpívali. Proti tomu-bývalí zp rávc e školní víry pod obojí. Jedenz nich, jménem Jan Žampach, činil Racingerovi všelijaké proti-myslnosti. -Když měla býti zpívána mše neb nešpory o svátcíchslavnějších, tak se nedbale choval, že farář musil buď službyboží“ zanechati neb čtením odbyti. Žákům svým zbraňoval obco-vati službám božím a když. někdy na přísnější poručení několikmenších žáčků, ač nerad, na mši svatou poslal, pozdržel většížáky -ve škole, poněvadž věděl, že se nekatolickým jich rodičůmzavděčí. Procesí konané o křížových dnech nazýval potulkamia prohlašoval, že k nim zavázán není. Při litaniích odpovídatidokonce se zdráhal, ale přece tak učiniti musil k naléhání kato-lických lidí. Také účasten byl oslavováni M. J; Husí, pro kteréžněkteří z Třebenských potrestáni byli. Farář jej potom ze školy

al

:še , _

vyhostil, avšak on, podporován jsa některými Třebenskýmiz vlastní moci žáky opět do školy uvedl. Když se to kněžnadozvěděla, zapověděla mu plat dávati a ač potom u arcibiskupažaloval, přece mu to nic platno nebylo. Naopak, farář pokračujeve vyučování v katolické víře, jednoho po druhém obracoval ar. 1614 vyprošoval si od arcibiskupa dovolení, aby mohl sám asám dávati rozřešení z kacířství, což obyčejně biskupové či-nívali.

R. 1612, dne 30. září založil Horčický nově knihy vi-ničné na spůsob hlavních kněh, jaké u nás teprv před 100 letyzakládány a ukončil je r. 1613 v prosinci. Nákladné toto dílo,v němž potom pokračováno nebylo, ozdobeno jest erbem kněžni-ným a vyobrazením Horčického a uloženo jest jako skvostná pa-mátka v museum Třebenském. Císař Matyáš učinil jej potomhejtmanem kr. panství Mělnického, při čemž i hejtmanem klá-šterským zůstával. Když se stavové r. 1618 vzbouřili, ihned bylHorčický z panství Mělnického vytištěn a na sněmu r. 1619 najaře vypovězen s jinými osobami katolickými z zemí Českých.0 jeho potomních oudech málo jest známo, jen to se ví, žer. 1622, dne 25. září zemřel a v pamětech klášterských za do-brodince téhož kláštera zapsán byl.

Stavové pod obojí přijímajíce, usnesli se na tom, prodatiod duchovenství některé statky, aby se zjednaly peníze na ve-_dení války. Tak se stalo, že r. 1620 dne 11. července prodányměstec Třebenice s dvěma mlýny, podacím kostelním, vinicemi,domem pustým Kovářovským, vsi Chodovlice s mlýnem a s krčmoua Kololeč a díl vsi VelemínaProkopovi Dvořeckému z Ol-bramovic. Před tím (30. března) byl Kašpar Kaplíř koupil vesÚpohlavy. Prokop byl jedním z původův povstání a horlivě od-dán víře pod obojí; proto ihned katolické řády v Třebenicíchzrušeny a kostel se školou zase edevzdán vyznavačům pod obojí.Ale stav ten nepotrvav dlouho, na poměrech Třebenic jen máloměnil. Neb Prokop přijav od Bedřicha, krále voleného, vysokéúřady, po bitvě bělohorské byl zajat a všechno jmění jeho za-bráno. Nic nevážilo, že se hned po bitvě na milost dal; byl-hrdla, cti a statku odsouzen a dne 21. června 1621 stat. PaıistvíTřebenské hned po svém zabrání navrácena bylo kněžně Žofii ajiž dne 13. března došel Třebenských rozkaz z kanceláře arcibi-

37

skupské, aby nepořádného kněze, kterěhož byli na faru přijali,z domu' íarního vybyli a pro jiného do měst Pražských k vrch-ností své se vypravili. Kněžna velice se horšila na Třebenskéa dokud živa byla, poslední jich provinění jím neodpustila. Po-tom přikročeno ke konečně reíormaci neb obrácení na vírukatolickou. Velká část obyvatelstva byla se již za minulých20 let obrátila, staří pevní vyznavači víry pod obojí byli jižpomřelí a poněvadž mladší byli již vlažnější, provedena refor-mace bez velikých obtíží. Konec učinil l. 1628 farář Štěpán Pu-chovský cbytiv kdesi Jana Sokola, kazatele evangelického, jenžlid zdejší k odporu podněcoval a zavřel ho na faře, Název bý-valých děkanův kraje Třebenského přivlastněn farálˇům Třeben-ským, tak že se děkany psali, ale práv děkanských neměli. Tře-høniøø pnıriıy pak ıx úèhnnflzvi Űzıflıxćfnn.

Až do 1. 1625 byly Třebenice ovládány od kláštera jakoves. Konšelé byli, ale neměli pečetí, nebyli písaři a jiní hodno-stové obecní. Teprve t. r. kněžna se obměkčila. Tedy dne10. června propuštění starší konšelé z povinnosti. Potom sly-šeny stížností obyvatel. Přednesli někteří z obce, že se chudílidé 'zvýšením daní obtěžují; i řeklo se jim, že se rozvržení po-dle velikosti neb malosti stane. Pak vyhlášení noví kon-šelé, odevzdána jim pečet obecní, ustaven písař radní, úřadpráva ıˇychtářského, starší obecní, hejtman nad desátníky, dvapodesátníci, desátníci, kostelnící a dozorčí k dohlědání masa.Potom přečtěn nový řád pro konšely čili regiment a následovalonapomenutí, zejména, aby se žídy handlů neměli a od nich sinevypůjčovali. Aby bylo něco za něco, předneseno obci, aby pi-vovar obecní k ruce kněžny propustila, což se i stalo. Sicekněžna Žofie až do smrti své (1630) na Třebenské se hněvalaa ničím k polepšení bídy spůsobené pıˇüchody vojenskými a ohninepřispěla. Třebenští prosili jí za odpuštění a již se obměkčo-vala, když v tom smrt jejímu žití a vládě učinila konec. `

K nové abatyší Regině Dadyusové z Kyrnberkautíkali se Třebenští prosíce, aby jim proviněni, kterého se v po-minulé rebelii dočinili, odpustila; kněžna, jež nebyla tak zatvrze-lého srdce, jako předchůdkyně její, prohlédajíc k tomu, že Tře-benští již jednosvorně k víře katolické přistoupili a velice ochu-zeni jsou, odpustila jim a všechny výsady potvrdila. Mimo to

I

38I'

propůjčila právo, aby obyvatelé městečka mohli statek“ svůjodk azovati, avšak jen osobám tu usedlým aneb záduší, faře, škole,špitálu a obci. Pokud někdo kšaftu neučinil a přátel v městečkuneměl, měl statek jeho zůstati odúmrtí, z níž dva díly klášterua třetí obcí náležel- Aby pak Třebenští tím pohodlněji obchodya živností své prováděti mohli a pro uvarování bezbožného rou-hání Krystu a Matce boží, slíbila kněžna, že židův do Třebenicuvazovati nebude. Také osvobodíla dítky Třebenské od potaho-vání jich ve Služebnost do dvorů panských, jako se to předešlodálo, a jen si zůstavíla žádati, aby osoby služebně se do klášterasamého propouštěly. L. 1634 zemřel Tomáš Šebestian Pedander,děkan zdejší, po čemž si kněžna abatyše veškerou jeho pozůsta-lost přivlastnila.

Několik let potom uplynulo za ryků válečných. Co kohotěšilo, co koho bolelo a tísnilo, o tom nic nevíme, poněvadž sepaměti domácí Z té doby ztratily. Jaká bolest následovala poohni r. 1649, můžeme jen tušiti; nic o něm nevíme, nežli že seho dokládá Justina abatyše ve spisu svém 1. 1650 dne 4. lednaarcíbískupoví podaném; žalovala na chudobu kláštera a prosilaza přímluvu u papeže, aby klášteru bývalé jeho statky navrácenybyly. Za to mohli Třebenští nejvyšší úřad v zemí potěšiti zprávou,(1650, 11. listopadu), že u ních v městě nekatolíků není. _

Justina Anna Etlinkova Z Rosenfeldu potvrdila1. 1652 dne 21. října svobody města, avšak list ten se ztratilnadobro. Za těch dob bylo _na místě nynější školy Spáleniště,o kterémž se pověst udržela, že tu býval dům, někdy k panstvíKoštálovskému náležející. Gustav Adolf hrabě Z Varrensbachu,tehdejší držitel Koštálova rád by se byl domu tohoto ujal, alenedostávalo se mu důkazů. Třebenští mu knih svých (ovšem vesrozumění S vrchností) neukázazli a kněžna Justina napovědělaTřebenským, kdyby se hrabě přes Prahu zase ucházel, aby jenodpověděli, kdo míní něco vyhledávati, má sám povinnost to doká-zatí (1657). Po mnohonásobném dopisování odpověděli pak Tře-benští hraběti, že věc tu paní své předloží (1659). L. 1670, tedypo dlouhé době, ztěžoval si hrabě u místodržících, že mu Tře-benští nechtěli vydati knihy, aby se Z nich poučil a prosíl o na-řízení kněžně buď aby mu dovolila do knih se podívati aneb abymu vydala pověřené opisy (1670). Teprve po několika měsících

39

obdrželi hejtmané kraje litoměřického rozkaz, aby kněžnu o tomvyslyšelí, co se však potom dále dělo, je rouškou zastřeno.

. Alžběta Eufrozina Kestnerova Z Trauenberkakněžna abatyše, potvrdila l. 1663 kı`ejčím Třebenským řád je-jich, jak jim dán byl od krejčí Litoměřických, avšak přidala,aby nikdo nebyl přijat do cechu, kdo by nebyl víry katolické,což se beztoho nedálo. Veliké neštěstí stihlo městečko l. 1664dne 16. května, když celé v prach a popel obráceno, Kostel,který také shořel, měl dvě věže a na nich 6 zvonů a dvoje ho-diny. Jedna věž i se střechou kostela byla kryta břidlicí, druháměděným plechem. Ohněm dotčeným přišly na zmar Střecha,obě věže, hodiny a 4 zvony; jen 2 zvony s největším namá-háním zachráněny. V tom bídném stavu zůstal kostel až do 1.1669, kde obnoven a pěti zvony opatřen. Sousedé se ze škodybrzo .zotavilí a zase 'pilně své vrchností platili. Klášter dostá-val za l. 1666-1667' gruntovní daně, Z masných krámů, čínžez domu klášterského (nynějšího děkanství) a jiných úroků 366zl. a též pěkné peníze z vesnic (Z Velemína 191 zl., ze Syřevíc110, z Úpohlav 240, z Chodovlic 170 a z Kololeče 33 zl.), takže ten užitek peněžitý Z panství přes 1110 zl. obnášel. Užitekz hospodářství mohl býti také pěkný, jen kdyby se bylodobře hospodařilo. Na duchovních statcích se vždy lidu děluémnpolevovalo, protože vrchnost mívala k lidu větší cit než páni aspokojíc se s jistým výtěžkem, který byl nutný k zahrazení domá-cnosti, peněz nastrádati nechtěla. Když přišli do Třebenic 1. 1666v říjnu komisaři arcibiskupovi, aby zhlédli stav města a panství,s podívením patřili, že vrchnost nemá sýpek, všechno obilí ve sto-Zich, že obilí složeného mělo býti 72 korců, ale našlo se více,totiž 116 korců. Při panském hospodářství neměli ani korce aničtvrtce na měření, aby obilí přijímali neb'vydávali, než tolikojeden věrtel a ten byl větší, než věrtel na radnici (v obecníchdomech mívali míru, která byla všem obyvatelům vzorem). Úřadmě stský nikomu počtů neodvozozoval, než toliko při soudechknihu, v níž počty měsíčně zapsány byly, ukazoval. S ustrnutímzpozorovalí komisaři, že se v Třebenicích málokdy na klekánízvoní, místo do kostela chodí do hospod a krčem a sedlácí po-ručení vı`chnosti zanedbávajíce a neposlušní jsouce, vše sobě zahřbet kladou.

40n f

Také v pivovaře nebýval nejlepší pořádek. O FrantiškuŠtolcenbergerovi, správci důchodu knížecího a spolu nákladníkovivyznal Sládek, že své deputáty do vesnic vystavoval, celou svouvárku neopověděl, 18 korců pšenice mezi slady zmíchati dal atu počtem uminul a jeden věrtel převařeněho piva před hejtma-nem uložil a j. v. Věc tn 1. 1677 před radon opakoval a doká-zati slíbil. Bylo také zvláštním zjevem, že bečvář, když jejStolcenberger trestati dal a zlodějem nazval, jeho větším zlodě-jem jmenoval.

„Purkmistr a konšelé městys Třebenic nad Hostinou“ ob-novili l. 1675 dne 4. února pořádek řemesla kovářův, zámeč-níkův, bečvářův a kolářův, protože jim 1. 1664 regimentjich neb řád shořel. Télıož roku přišel do Třebenic po Vacsl.Norb. Zajetiusovi za děkana Jan Mikuláš Mysler, rodič Z No-vého města Pražského, se kterým měla obec nemalé půtky. Zaposledních let věci obecní odbývaly se v tichosti. Rada městskánebyla zanášena většími starostmi, než ku př. aby domluvenobylo těm, kteří pouštěli ovce do vinic aneb aby byl znovu po-staven mlýn obecní, který byl skorem na spadení a pod. Prvnístarost děkana, když do městečka přišel, byla, aby poznamenánibyli všichni hospodáři, manželky, děti, čeleď a podı'uzi, aby odnich vymáhatí mohl úplně desátky. Když to zmařeno bylo, poně-vadž obec se úplně neshromáždila na radnici, usnesla se rada,že zhotoví nový rejstřík, až děkan starý, jeho předkům daný,předloží. V měsíci říjnu t. r. žádal děkan kněžnu Annu Mech-thildu Šenveisovu, aby mu byla učiněna pomoc na přivezenídříví a proto došlo rady napomenutí (11. října), aby každý zesousedův s potahem svým po dvou forách dříví z hájů Velemín-ských přivezl a kteří potahů nemají, aby dříví v lese nasekali,avšak aby tak učinili ne z povinnosti, nýbrž z lásky. Rada po-slala kněžně Svou omluvu, že děkan se prohlašoval, že to k tomupřivede, aby městečko v robotu potaženo bylo a že tedy žádostjeho pod pláštěm pomoci k tomu měří, pročež pomoc tato uči-něna býti nemůže. Od té doby si obojí protimyslnosti činíli. Byltehdá varhaníkem Severyn, jehož přijala rada za služebníka nazkoušku. Když se tento s dovolením úřadu na dva dni do svéhodomova odebral, domlouval mu děkan v zákříští po mši, že sebez vůle a vědomi jeho na ioiìlání ođdává, že jeho jako páľı

_4ı

kruchty ve varhanictví míti nechce a cestu od varhan, neuvaru-je-li se jich, ukáže. Doložil,_ že jemu jest purkmistr sem, purk-mistr tam. Proti tomu ozvala se rada dne 19. listopadu, že úřadnení povinen varhaníka chovati, toliko proto, aby dědina kan-torská zase k užitku předešlému přivedena byla, jemu ji dala;činí-li se však děkan pánem kruchty, necht si varhaníka na svůjchleb zjedná, jako byl starobylý spůsob; úřad že služebníka úřad-ního a ne kněžového sebe na plat obecní nezbaví.“ Z těch příčinděkan osoby při právě útržkami a nadáváním jmen zlehčoval,pročež usneseno (1676, 16. ledna), že mu úřad obecní dobrodin-nost posud činěnou (nějaké pivo) zadrží, „leč by ke chvaliteb-nější pastýře duchovnflıo cestě k ovčičkám přistoupil“. Jednoujsa hrubě opilý v domě Jana Holuba, manželku jeho tupil a kdyžse pak tento o to bral, sháněl naň křivé svědky, aby dosvědčili,že Holub lutryánskě řeči činil. Vysláni pak byli do Prahy JanVáňa a Václav Floryn, aby si stěžovali. Žalovalí na něho, žemluvil, aby se městečko propadlo, jistým lidem, aby uschly jazyka ruce,-Jana Holuba nařkl, že se ve víře nesrovnává a lidí při od-vodu desátku haněl. Kněžna slíbila nápravu „neb vrchnost mi-lostivá souseda a poddaného věrného více sobě váží, nežli ne-zbednost faráře“. Na oko lepší poměr nastal v letě. Aspoň seto dává znáti, že úřad děkanoví na den sv. Jana Křtitele, kdyžbyl křestanské přání přednesl, svazného (neb vázaného) čtvrtmasa telecího daroval. - Jen v příčině desátku se nepohodli. Tře-benští chtěli obilný desátek odváděti rovnou Pražskou měrou,avšak farář žádal buď starou míru aneb Pražskou vrchovatou.Z nařízení vrchností pak poslání k němu v březnu l. 1677 dvaradní páni, aby mu oznámili, že od sv. Jiří ve faře zůstaven ne-bude. Odpověděl, že toho zanechává při biskupovi. Prozatímzůstal v Třebenicích. Žádal pak na hospodářích větší letníky(sýıš o letnicích) dělané. Bývalo totiž zvykem, že faráři o douškydo pohlav, Chodovlic a Kololeče na kočáru jezdili a tu jim odhospodyněk sýrce z krav dávány. Ty za vděk přijímajíce, ne-domlouvali se o více, i na pivo jim zase vracovali. Sousedé Tře-benští dávali faráři podle libosti své ušetřený sýrec aneb místoněho po bílém groši, kdo dobytka neměl. Tak to brávali Jareša Vit Hortulus, předešli faráři, avšak Misler si ten plat zvýšo-val, aby mu každý z krávy“ po gr. odváděl, a co dříve bylo

42‹r

libosti, v povinnost proměniti chtěl. Poněvadž Holuba obvinilu konsistoře Litoměřické z kacířství, rada tomuto dala vysvěd-čení, že jest dobře zachovalý a v katolické víře vyučený, že ni-kdy v bludy učení nepravého se nevmísil a kdo by jinače o němudával, že s nepravdou proti dobrému vědomí jich by to působil.Mezi tím hledáno v bytě Holubově a zabaveny tam dvě pode-zřelé knihy. V konsistoři prohlížený a v jedné znich ,,o politickémregimentu“ shledalo se, že nic neobsahuje proti katolické víře.Druhá pokládána byla závadnou, poněvadž psána byla od lutry-anského kněze a žáka arcikacíře Melanchthona a proto Holubovivzata. Konec koncův byl, že Holııb dostal napomenutí pro vše-tečnost.

Dne 21. ledna l. 1678 došel rady rozkaz kněžnin, aby radníschůzek s děkanem zanechali, nýbrž obecného dobrého si hleděli.V květnu opět jim oznámeno, aby S ním nehodovali. A poněvadžse Mysler dne 21. března chyby nějaké při mši dopustil, přišladne 13. dubna do Třebenic komise biskupská, která všechny věcispravedlivě vyšetřila. Mysler se dne 21. června z Třebenic od-stěhoval.

L.- 1675 dne 12. září povolána obec do radnice. Přečetl sejí dopis krajského úřadu, v němž poručeno bylo, aby vrchností100.000 zl. sněmem svolených Z vlastního měšce zaplatila a dvamušketýři krajští tu stáli S poukázkami, aby neodešli a dali sedobře živiti, dokud by nebylo zaplaceno. Obec se na tom usnesla,poněvadž vrchnost mimo vše nadání neplatila, aby se z daní vy-braných založila. T. r. v říjnu stala se náprava ve vařenípiv a. Stávalo se totiž, že sotva v 7 letech na jednoho sousedavárka přišla. Tu svařiv 71/2 sudův sedmvěderních, dostal za něpo výstavu 90 zl., za pivo prostřední 2 zl., za mláto a ředinu45 kr., za droždí a kvasnice 30 kr. Proti tomuto celkovémuužitku- 92 zl. 75 kr. měl vydaje za ječmen (korec po 1 zl. 30 kr.),daň pivní, dříví, svezení dříví a rozvážení piva, plat a jídlosládkoví, bečváři a pomahačům a jiné celkem 89 zl. 29 kr., takže zůstal čistý užitek 3 zl. 46 kr., a ten ani necelý, poněvadžšenkýři dlužni zůstávali. Náprava nyní stala se v tom, že sepříjem na 98 zl. zvýšil a vydání na 86 zl. zmenšilo.

V Třebenicích byly dva kůry literátské, český ala-tinský, kteří v kostele zpívali. V čele kůru stál rektor s asi-

I

43

stenty. L. 1677 žádala obec na českém kůru, aby obci prodaldomek svůj zbořený, vedle starého rathouzu ležící, k čemužochotně svolil. Tehda postavena škola a když ještě potřeba bylaji ohvrhnouti, usnesli se konšelé (10. května 1677) na tom, ' žesvé potahy. k tomu dají; pak požádali sousedy potažníky, abytéž potahy své k tomu dali, a sousedé rukojetníci aby při rumo-vání pomáhali.“ Dne 16. května slíbili potažníci jednu i druhouíůru pro písek dáti, avšak prohlásili, když jiní sousedé předtím za plat vozilí, aby oni i plat dostávali; neb i na kontry-buci by rádi vydělali, jako jiní. Dne 10. května také usnesenov radě, aby se nová gruntovııí kniha Z dobrého regalnílıo papíruv městech Pražských zjednala.

Za těch dob měla obecní rada veliké svízele s Vácsl. Ma-jerem. Již 1. 1675 ke sklonku roku pral se s Danielem Těšitelemve spilce, začež (po učinění smíru mezi nimi) odsouzen k pokutě2 zl. a Těšitel na den a noc do šatlavy.“ Po té výpovědi Majerřka, že není povinen purkmistra poslouchati, „trucovitě“ odešel;poněvadž pak se k~ vrchností odvolati chtěl, prohodil, že se žád-ného nebojí. L.“1677 dne 5. dubna povolán k úřadu purkmistrov-skému, aby zaplatil peníze 2 prodeje soli, kterou od obce ode-vzdanou měl. Přinesl vroubek a uvolil se platiti. Potom propuštěnz toho prodeje, poněvadž z něho poslední čas velmi skrovný uži-tek vycházel. Poněvadž pak' mluvil O tom v městečku, kdo protiněmu byl v sedění radním a tak tajnost rady vynášel, otázánjest od koho tu pochloubnost má. Vymlouval se nepamětí a opil-stvím, pročež ho purkmistr dal do vězení, aby se upamatoval.Pro urážlivé řeči O purkmistru Martinovi Nebohém, povolán dne10. května před radu. Vymlouval se, že když je opilým, že není~než-li jako člověk bez rozumu. Odsouzen k pokutě a obecnímutrestáni. Po třídennim vězení byv propuštěn, poděkoval za tresta slíbil složiti 3 kopy míš. na opravu zdi krchovní.“ Když pak1. 1678 Majer a otec jeho Matyáš podvodnou stížnost na obecníúřad ke kněžně podali, napsán od rady též pamětní spis a pro-šena kněžna, aby dosadila novou radu, „neb by museli proti svépovinnostinaopak činití, zlé zvelebovati a dobré v koutě nechatiležeti, í se dáti ubiti,“ zvláště když Majer hrozil, že dovolenomá, kdo by mu do domu přišel, že toho holí vybije. Deputace,která spis ten do Prahy vezla, navrátila se a zprávu učinila

44 '

due 28. listopadu, že se kněžna diví těm trucúm, které se úřadudějí, avšak že to brzo v dobrý řád uvedeno bude. Z těch příčinusnesla se rada, že na ueposlušných Majeřích, otci i synovi, budouůtraty cestné vymáhati.

Dne 11. srpna (1677) došlo psaní od hejtmana s oznáme-ním, že kněžna městys a své věmé poddané navštívitímíní, pročež usneseno, aby 29 sousedův jezdecky se vstříc vy-pravilo a radní ve svém počestném pořádku a obec aby jichpěšky následovala; vítání ústní aby učinil Jan Petr Sova a pokudby děkan při tom pořádku šel, aby se vzali korouhvičky a zpí-valy se „letanye,“ pak-li by nešel, aby se šlo v pláštích a kdyžkněžna bude vjížděti do městečka, aby se všemi zvony zvouilo.Kněžna přijela dne 18. srpna v nešporní hodinu. Děkan Mislerbyl schválně poslal do konsistoře a chlubil se, že dosáhl dekret,aby se nezvonilo, ale když kněžna ke kostelu přijela, poručilapřece zvoniti. S kněžnou byli dva zpovědníci a dvě panny. Dne23. srpna povolala kněžna všechny konšely do domu panskéhodo velké světnice. Tu oznámila, že odnímá literátúm správukruchty a dává ji úřadu; při tom poručila, aby se počty lite-rátské do pořádku uvedly a pak úřad ten důchod spravoval;„chvála pak blahoslavené panny Marye aby se nemenšila, nýbržraději i takto .zvelebovala; chce-li někdo Z mající vroucnostibratrem býti, ten aby přece byl, ale za žádnou kongregací chrámboží sobě v Služebnost, na obecného lidu povrhel, nespůsoboval.“Rozkázala, aby lidé proti úřadu a právu tvrdošijní trestáni av kázni chování byli. Zapověděla, od písaře Netluckého a jinýchpřespolních lidí proti zastavování gruntů peníze si půjčovati.Rozkázala, aby se Zřícené domy zvláště v rynku ležící napřed ane po zadu podle možnosti stavěli; mládež aby do školy k liter-nímu cvičení se dávala, „tak aby městečko lidí v něčem uměléa ne nádenníky mělo, kteří by se snad do dvorské práce lépe,než k zastáni městečka šikovati uměli,“ konečně poručila, abymasné krámy od zdí krchovních co nejspíš uklizeny a na jinémísto (v domě Koštalovském) postaveny byly. Když dne 26. srpnakněžna odjela, povolání literátí českého kůru (bylo jich 9).Slíbili pilni ve všem býti a rada slíbila jim koupiti, co by sejim v písních nedostávalo i mříže k uzavření spraviti, aby semezi ně lid přespolní netiačil. Snášeii pro své ponížení všelijaké

45

úsměšky, tak že o svátku sv. Petra a Pavla l. 1678 ani zpívatinechtěli. Od těch dob dovoleno jim, aby na staré kruchtě zpívali.Za těch dob bylo dosti práce s kostelem, kterýž od posledníhoohně (1664) ještě nebyl pořádně obnoven. L. 1677 stavěn krovnad zvony a dílo to dne 23. července s tesařem Pražským mlu-veno. V kůru a v chrámu postavena nová stolice pro radní atěm připomenuto, aby tu sedali a ne se v koutech tajili. Dne20. srpna přivezeny varhany od Lukáše Michaela varhanářez Prahy (za 230 zl.) a postaveny na místě dosavadního positivu.Když pak varhanář je postavil, dne 1. září odevzdal je. Poně-vadž nebylo peněz na přikrytí věže, dovolila kněžna .(1678,18. května) úřadu, aby, mohl v domě panském (nynějším děkan-ství) šenkovati. Kněžna pak podala v červnu prosebný spis kekomoře české, poněvadž chrám Páně narození panny Maries oběma věžemí shořel a nyní pomálu s almužııou dobrých lidíke svému vyzdvižení přichází, tak že ještě toliko hlavní věžplechem přikryta býti má, prosila,_ _aby těch 15 soudkův plechupocínovaného, kterého podle rozvržení bezelstně zapotřebí bpde akterý se přes hranice království koupiti musí, od hrauičného claosvobozeno bylo. Táž kněžna (Anna Mechthilda Šenveisova z Ek-šteina) předkládala císaři Leopoldovi, do jaké veliké a známé-chudoby a zkázy městečko Třebenice skıze časté ohně a průchodyvojenské za minulých válek uvrženo bylo. Žádala, aby jim dánybyly dva nové výroční trhy, na den sv. Ondřeje a posledni ne“děli masopustní, ale to nebylo povoleno, poněvadž na zprávuhejtmanův krajských by na ujmu byly Litoměřickým a Lovo-_sickým. Tedy vydán Třebenským majestát r. 1683 dne 9. dubna,aby měli nové trhy výroční na den očíštování p. M. a densv. Jiří na dobytek, krámské a kupecké zboží a jiné prodejnévěci. (Taxu 154 zl. za to vypadající vypůjčila si obec od cechúa sousedů.) Obec pak znajíc příchylnost kněžninu, ráda sev potřebách svých k ní utíkala. L. 1678 prosila jí za příspěvekk postavení kapličky sv. Trojice na krchově, která již dříve bý-vala, ale nyní se znova stavěti musela. N. Jáchym Štraboch bylna tu stavbu 100 zl. odkázal. Tébož roku (1678) dala také obecnovou kašnu od Františka Kalderara, kamenníka Litoměřickéhopostaviti. ..

n

46

-L. 1677. v říjnu povolání řez níci k úřadu a vytýkánojim, že pořádek řeznícký- zapovídá' sousedům 0 příštím jarmarce `(naden všech Svatých) maso vařené a pečené prodávati na rynku, lečby z pořádku řeznického .bylo. Od purkmistra jim pověděno, conikdy nebylo, to se díti nedopustí -a jarmarky že nejsou jen prořezníky. ,Radil jim tedy, abyˇod toho dobrovolně upustili; kdyžpak, poradivše se _s pořádkem, s odpovědí se vrátili, že řeznícìnedovolí jiným maso vařené a pečené' prodávati, než jen řezní-kům, povolána dne 30. října“ obec. Tato prohlásila a zapsatidala, že nepovolí, »co nebývalo prve, aby řeznícì při výročnímtrhu samí toliko masa vařená a pečená prodávali a“ sousedůmživnosti ujímalí. K tomu doložil Václav Kupído, že jednoho času,když se řeznícì o to - při .kněžně Justině ohlašovali, dostali .zaodpověd, že by bylo neslušné, aby se sousedům vaření o trzíchbránilo a nařídila, aby ten den masné krámy zavřený byly asousedé svůj zisk vedli. Obec pak dodala k tomu, kdo codomavychoval, to aby moc měl o výročním trhu, prodati. L. 1678, dnel. června jednáno o tom, aby starý sešlý pivovar nebyl obnovo-ván, 'nýbrž nový staven pod domem _n. Slavětínských a již obec-ním. Pro přetržení povykův nočních od čeledi a chasypo hospodách, stalo se usnesení, .aby se ve 2 hodiny na noc (t. j.dvě hodiny po západu slunce) do takových zpovyčných a rozpu-pustilých hospod s právem šlo, a kdo -rozšainéiıo napomenutíuposleclmouti a S bázní boží poseděti chtíti' nebude, .na něho -sevezme kázeň a stíží- se šatlavnim. trestáuím. » '-

Za dob tehdejších bylo zvykem hodnostáře uc t~ívat.i“ dary;Tak ku př. l. 1678. ke štědrému večeru poslány kněžně“ zvíředanihel, (daněk) hejtmanu panství klášterního a jinému hodno-stáři po indyánu (krocánu) a 2 kapounech.. Děkan, prymator,purkmistr, správce a úředník obdrželi každý housku po 15 kr.,kontrybuční výběrčí, dva obecní starší a písař radní' housku po12 kr., Sládek a služebník úřadní housku po 10 kr., a konečněkantor, hodinář, rurář, celný, oráč, řezáč, slouha, vinař a poselprávní housku po 8 kr. V pozdějších letech posílány vyššíınhodnost-ářům víno neb ryby; od 1. 1691 posílány osobám v městěi ryby í housky. O zeleném čtvrtku posílána-kněžně srnka, dvěmavrchním hodnostái`ům po krocánu a dvou koroptvích. Děkan,správce, purkmistr, prymator, úředník a výběrčí kontrybuční do-

47

stali po čtvrtoe telecílıo masa, obecní starší, Sládek a písař po18 kr., služebník ůřadní 12 kr. a kantor 10 kr. Léta 1685 po-změněno to tak, že kněžně dány 2 koroptve a krocan, hejtmanuŠkopkovi zajíc a 2 kapouni, Šteklárovi krocán, kraj. sekretáří2 koroptve. Ostatní dary zůstaly. _ z

V těch dobách zpívávala se před zasedáním radytato písnička: „Přijdiž těšiteli Duše svatých, nás věrnýchtvých navštiviž mysle; naplň je nebeskou milosti, jenž jsi stvo-řil srdce i mysl božskou všemohoucností. Ty jsi všeliké obdaro-vání a prst mocné pravice boží, tys Boha otce zaslíbení, a všechtebou obdařených přejasné osvícení. Osvět světlo našim smy-slüm temným a k blížnimu štědrou mysl v srdci, v povolánínás všech posilňuj a ve víře Krystově pravé svou moci násupevňuj.“ Po zasedání zase se zpívalo: „Buď chvála věčná otcii synu, též i tobě Duohu svatému ze vší nám již dané milosti,již's nás ráčil spravovati a přived do radosti.“ Když 1. 1678,dne 19. prosince hejtman klášterský po vyslyšení mše obnovoval,povolání do úřadu konšelského 12 osob a dosazeni úředníknad důchodem obce, dva rychtáři, dva starší obecní, tří kostel-níci, jeden čtvrtní hejtman, čtyři čtvrtníci a k dohlížení na ko-míny sousedské čtyři osoby. Kromě 'toho bývalí také 2 šacmistřimas, chlebů, měr a vah, 5 zvoníků, ladář (tržný), celný, vážnýa úředníci osypu a placení slouhové. Na zejtří oznámil jim hejt-man vůli vrchností, totiž kostelníci aby vedli počet důchodu li_-terátského a z toho, co by po vydání zůstalo, aby zpěváci čeští,kteří před službami božími a při procesích zpívali, nějaký platměli. (Bylo jich 6 a dostali pak po 2 zl.) Poněvadž pole Kan-torka již na kantora přišlo, aby se spravedlivé rozvržení uči-nilo, co by užitku ročně přinesla a chce-li ji farář ujíti, aby semu před jinšimi nechala pod roční plat, ze kterého měli kostel-níci kantora latinského a varhaníka platiti. Hejtman se při-mlouval, aby se zase faráři (Václ. Jedlíčkovi) vědro piva z vá-rek městských a to z lásky, nikoliv z povinnosti dávalo. Zezáduši Velemínského přikázáua faráři polovice důchodův a po-kud by se dříví zádušní mýtilo, měl býti farář předním kupcem.Lukáš Slavětínský a Daniel Štolcenperger, kteří celému úřadušelem nadali, odsouzeni do šatlavy, dokud by 5 liber vosku k zá“-duši nedali, s úřadem se nesınířili a útrat vzešlýclı nenahradili

48

Vác. Mayer pro své mnohé „trucovitosti“ též do šatlavy (jak jížpověděno). Týž také přiřkl, až se kaplička sv. Trojice stafvětibude, zaplatiti peníze, které n. matka jeho na tu stavbu odká-zala. Matyáš Mayer odsouzen k pokutě pro malou míru a. ne-rovnost ve váze. Nějaký týden po odjezdu hejtmanové spozoro-valo se, že na velkém a krásném „gradualu“ na krııchtě v pul-pitu ležícím“ (byly tedy i jiné gradualy), čtyři listy vyřezány byly.Rada v té příčině nařídila přísné vyšetřování, avšak nenacházíse v pamětech, aby vinníka vypátralí.

Za přímoří l. 1680 báli se lidé vyročního trhu letního,rada však se usnesla, aby sice dne 22. července držen byl, avšaksilnice aby dobrou Stráží opatřeny byly a aby se nìkdo,- kdo ne-má pasu aneb kdo by z míst nakažených přišel a kromě tohožadný žid do Třebenic nepustil. Děkanem umlouváno o pohřbutěl mrtvých, kdyby lidé měli hustě mříti; někteří chtěli, aby sena krchově nepochovávali, ale rada S děkanem na tom zůstali,aby se přece pochovávalo na krchově, poněvadž byl mimo mě-stečko a dosti prostranný a teprve kdyby místo nepostačovalo,aby se na postranním místě v šachtu pochovávalo. Sousedé na-pomenuti, aby v lásce a Svornosti živi byli, zbytečných hanění,hádek a zlořečení zanechali,“ v tento nebezpečný čas nenadálésmrti s dítkami a čeledi se modlilí. Když pak morová rána doměstečka zasáhla, jeden Z prvnich zemřelých byl Filip Hart,prymator. Rada pak přihlížejíc k čistotě a pracujíc proti nákaze,nařídila, aby se sláma po mrtvích tělích nevyhazovala za humnaneb na cesty, nýbrž po straně zakopávala. Pekařům a sousedůmse nařídilo, aby chleby teplé v čistém a uzavřeném místě cho-vali, poněvadž teplý chleb morovou ránu a všelijakou neřestk sobě přitahuje a na lidech to na světlo vymítá. Následujícíhoroku i hrobové těl na morovou ránu sešlých byli ohraženi a lidétam ani k modlení nepuštěni.

Když v prosinci l. 1680 fara vykradena byla, stala se pře-hlídka všech dom_ů. U mnohých našly se špatné komíny azapovědělo se topiti, až by jej zpravili. U Tomáše Pospíšila bylapec tak nebezpečná, že ji ihned musil rozbořiti. Jinde vítr doprskıı vál a zapovědělo se oheň dělati. U Jana Vody 'činily senoční povyky až hanba, u Benátských bylo vždy plno v kartách.Někde našli podezřelé lidi, kteří vypovědění. Domnění krádeže

. 49

směřovalo na Rudolfa, syna Tomáše Urbana, myslivce, proto, žev městečku nebýval, když se něco ztratilo, a po uınlčení zase sedoma zdržoval.

L. 1683 dne 16. ledna sešli se na radnici všichni náklad-dníci neb sousedé, kteří měli právo pivo vařiti. Tu se na tomustanovili, že při várkách má zůstati starobylý pořádek, totiž,že se má od domu radního z jedné a domu Václ. Chyby z druhéstrany počínati, a protože jedna strana na počet větší jest, žedruhá strana k posledku čekati má až do vyvaření. Zapovědělose várky na několik let prodávati, protože z toho pocházelyhádky.

K výročnímu trhu, který držen byl 1.1685 dne 27. říj-na sepsán řád. Stávalo se totiž, že se kupci a pernikářì přes-polní :nepohodli o místa; pročež ustanoveno, aby David Eckertz Chomutova měl krám na krámské věci a vinuté zboží u cestyvozové, Hans Georg v. .Stein, pernikář Chomutovský, pod nímproti staré radnici, Jan Kryšstof Cenkr, pernikář Bílinský, připodloubním sloupě, obličejem na kostel, pernikář Litoměřickývedlé něho, pernikář z Žatce a Nového Města Pražského téžu kostela. Dcerám Volfa Levita, žida Z Roudnice, totiž Marjáně aKáči vykázána dvě místa „k handli šmejdu všelikého“. Před tím bylsprávce Jan Jak. Veselý Jách.Sa1amonovi a Jak. Veithovi, židůmLovosickým, zapověděl na trhy téhodní v Třebenicích docházeti.Na stížnost dotčených židů nařidili místodržícící (1685, 6. listo-padu) hejtmanům kraje Litoměřického, aby Veselého poučili, žepodle výsady císaře Ferdinanda III. se ` vštěvovánítrhův brániti nemá. Při výročním trhu Sv L 1689 do-paden Kryštof Körner, soukeník z Lípy, míru nespraved-livou. Pro mladost jeho nedána mu pok nýbrž vzat loket.Při výročním trhu Svatojirském l. 1690 dával Hansgirg Horák,jirchář z Litoměřic z ísta svého 5 kr., ale že měl velký krám,výběrčí na tom přestat' nechtěli a žádali 10 kr. Protože nechtělpřidati, „trucovitým a š inavými slovy“ výběrčí odbýval, zabavilimu dvě skopové kůž odevzdali je na radnici. Po trhu, kdyžpurkmistr s některý pány peníze jarmarečné počítal, přišels karabáčem a ostru ami, „po malém znamení na dveřích“ azpurně kůže žádal. Protože více dáti nechtěl, a později é

\

50í

kůže nevyplácel, nechány na radnici a po roce dány chudémusirotku. Také Pražští kupci neradi platívali. l

Hodiny obecní za dávných dob bývaly zřízeny na celýorloj neb 24 hodiny. Za neznámé doby srovnány na polovičnýorloj, avšak byly 1. 1686 Skrze dávný tah v chodidlech a v.“ ta-zích, zvláště v čepových děrách vychodilé, na kole pak zapada-jícím a hodiny zastavujícím narušeny. K náležitému napravenídány Jiřímu Ant. Kornelovi do Milešova, aby nová kola a čtvrtečnítah přidělal. Za to pak, aby zasadil hodiny do velké věže, abyse na zvon bilo a palice táhla, slíbeno mu 36 zl. a vědro dobréhopiva. Zápis o 'tom učiněn česky, jako všechny tehdejší písem-nosti, avšak slib hodinářův a účtování s ním zapsány německy.Tak to potom činívali, když se stalo porovnání nějakého sou-seda s přespolním Němcem. . 'í

Farář Samuel Antonín J. Šop starostliv byl o vychovánídítek a učinil stížnost ke správci Janu Jak. Veselému, že semálo dítek do školy na cvičení posílá. Z těch příčin nařídilsprávce (1687 v červenci) úřadu, aby obec svolal a jim napome-nutí učinil. Při tom nařízeno kantoru, aby si udělal seznamvšech sousedů, znamenal, kteří do školy- posílají neb neposílají,pokaždé to přednesl a v lepší řád uvedl. Poněvadž měl kantornepatrný plat 4 kop míš., slíbil farář, jenž užíval pole kantor-ské, že mu bude dávati ročně 18 zl. a posavádní 4 kopy, kterému dával, určil pro literáty a jich pomocníky při latinském zpěvu.Do té doby toliko se česky zpívalo (kůr český obsahoval 5 zpě-váků), ale dotčený farář zavedl to, že se také latinská hudbaíigurální zavedla a důchod literátský mezi všechny“ dělil. Farářdostal l. 1690 od biskupa za svoje desítileté působení v Třebe*nicích pochvalu, kterou úřad městský, váže si svého hodnéhopastýře, ve knihy městské zapsati dal. Byl v Třebenictch do r.1691 a přišel po něm J. Kř. Saiiert (Šop byl pak v Lounechděkanem).

L. 1690 dne 25. dubna učiněn popis všech gruntůvrolních, lučních a viničných, které k obci přináležely. Našlo se 31kusův rolí, 11 luk, zahrada při mlýně obecním, dvě vinice, trojelada, chmelnice a chmelnička. Kromě toho byly obecním jměnimbabky, olše a jiné stromoví při týchž grnntech se nacházejícímlýn obecní, dva domy radní, starý a nový, stodoly, pivovar a

\› l

_ ` 51

dvě spilky. Starý „radbausní dům“ prodán od obce 1. 1692Šimonn Olivovi a stará Spilka 1. 1693.

› L. 1691 vypukl v městečku oheň, skrze nějž se 47 souse-dům škoda stala. Obec jim pomáhala jak mohla. A protože radanznávala za neslušnou a škodlivou věc, aby městečko bez ponoe-nélío bylo, uzavřela se na tom, aby do služby obecní byl vzatčlověk, který v Čížkovském zámku za ponocného sloužil. Poně-vadž člověk do sv. Martina sloužil, mezi tím sousedé sami po-nůcky konali. Konečně závdavek (15 kr.) vrátil a nepřišel, T. r.pronajato dílo Kryštoíovi Kárpertovi, aby velkou kamennou ka-šuu vyzpravěl tak, aby tálevodu držela (Do té doby tedy vodaucházela.) Slíbeno mu za to 6 věder hořkého piva mimo diš-krecí neb přídavek. T. r. čtvrtníci, kteří nedbanlivě zadrženédaně upomínali, potrestáni šatlavou. K procesím, která se mělavésti na den sv. Petra do Sutomě a v neděli potom do Litomě-řic, napomínáni sousedé, aby se v hojném počtu dostavili a ce-chové, aby šli pod korouhvemi. ~

_ Rychtářové pochváleni, že právnímu poslu pro jeho zlost anedbanlivost dali výpověď, a napomenutí, aby se postarali o ji-ného hodnověrného člověka. Z usnesení starších obecních vykázánplat denní ženci 7 kr. vedle snídaně a 10 kr. bez ní a sekáčivedle snídaně 14 kr. a bez ní 20 kr. Při vinicích později usta-noven plat od sebrání tyčí před řezbou 6 kr., řezci mimo polívku7 kr., od kopání na tvrdo 7 kr. Dne 18. března L 1692 svolánaobec a oznámeno jí, jak velká bude daň z hlavy, totiž od sou-seda 12 kr., od manželky 6 kr., od každého dítěte 3 kr., od čele-dína z každého zlatého služby 3 kr. Kromě toho' uložen příplatekna Mik. Kastnera, nového ponocného, který 20 zl. služby ročnídostával.

V máji 1692 udělán hodnověrný přípis svobod pod pečetíměsta Litoměřic a přinesli jej do Prahy ku kněžně FrantišceHeléně Pironce z Gallianu, žádajíce nejen za potvrzeníjich, nýbrž i učinění některých změn v nich. Kněžna přijavši jemilostívě, dala za odpověď, že po bedlivém uvážení hleděti bude,aby se chudé obcí zkrácení nestalo. Vyslaní navrátivše se doTřebenic, oznamovali, že kněžna míníc poddané své navštíviti,dne 12. května z kláštera vyjede a dne 18. května v zámkučižıxøvflıxónn (hıøvý ızıášunx S pnnflıvfın nøáávnø ıxønpiı) hýhi øhøø,

40

B2 __F

odkudž hodlá dne 22. května k obnovení rady do Třebenic přijetí.To spůsobilo poplach. Hned se starali, aby kněžnn náležitě íıctilí,poněvadž na svůj svátek přijetí chtěla a uzavřeno, aby jí svaz-ného (vázaného) dán byl čistotný sloupek voskový bílé barvy. Ho-spodářům rozkázáno, aby rynk „zaneřáděný“ a kamením zabázenýkaždý před svým domem dal vyčistiti, úředník aby kašnu opra-vil, aby nějak vodu v sobě měla, a u kaple sv. Trojice abyse trávník vyprázdnil, kdyby si kněžna chtěla sednonti.

Dne 18. května vyjeli si radní s rychtáři a obecními star-šími v pláštích na přivítání do Čížkovic. Kněžna dlouho jim ne-přijížděla a proto vypili v hospodě hořkého piva za 30 kr. Osobyjízdné (24), které je provázely k uvítání kněžny, propíly tu 50kr. Po vykonaném přivítání učinili si v radnici'svačninu, která1 zl. 12 kr. stála. To vše zaplaceno z obecních důchodů. Nazejtříposlán kněžně do kuchyně losos, který 13 liber vážil a v Pracko-vicícb koupen byl (1 zl. za libru). Na den sv. Helény stalo seobnovení rady u přítomnosti kněžnině. Rada tehdá častovala, kdochtěl. Na ten den koupeny 72 žejdlíky starého vína, ze sklepůvKoštálovských 40 žejdlíků mladého vína pro oficírskou tabuli, 18žejdlíků piva bílého od jezovitův Litoměřických v lahvìcích při-nesenébo, bus, 12 skřivanů, 24 lib. hovězího masa, dvě pečeněsvíčkové do paštiky, jazyk hovězí, jehně, 16 liber telecího masa,vepřová hlava, 3 klobásy, dršky hovězí, 2 šunky, krocan, 3 ka-pouni, kopa raků, 7*/2 libry másla, 2 zajíci, 5 brdliček, 12 kuřat,,,durmavé prase“, 1/2 libry švestek do dortův, 7 žejdlíků vinnéhoocta, kozí syrečky, perník, rozmaryna na lososa a j. Z Prahyk tomu přivezeny v krabici cukrové ,,deligátní“ věci. Kočím dánchléb a pivo, vojákům (60) při obnovení ve zbrani stojícímpivo. Kněžně se v Třebenicích jak náleží líbilo. Po jejímodjezdu oznáınil hejtman Jan B. Kerle, jak nakloněna jestměstečku, že nejen svobody potvrdí, nýbrž inové přidá. Vyslánitedy do Prahy Štěpán Šmíd, prymas, Daniel Štolcenberger a Vá-clav Chyba, aby o nové svobody jednali. Na nové svobody kou-pili 5 koží bílého pergamenu za 3 zl., od židovky 11/, lokte čer-veného aksamitu a modré a červené pentle za 4 zl 3 kr. Bylina cestě 11 dní a za ten čas utratili 92 zl. 14 kr.

Kněžna dne 17. června potvrdila svobody a všechny ve svůjlist vepsati dala, poněvadž některé listy byly zašlé a chatrné.

\ I

53

Změny týkaly se věci, o které Třebenští dříve velice stáli _a ted'bud' o ně nestáli neb nuceni byli od nich upustiti. Měli od 1. 1575svobodu na vaření piva a vystavování ho do vesnic, a odstarších dob obdarování na solnici. V listu abatyše potvrzovacímvšak dí se, že „taková vystavování piv a soli do týchž vesnicv nynější proměně časův jim netoliko žádného užitku nepřináší,alebrž více neplacením šenkýřův takového piva a soli k většíškodě jest“, pročež že se obecním usnesením a nepřinuceně usta-novili, aby zůstavíce sobě samé vaření piv a sklad a obchod soliv' městečku, vystavování piva a soli do vesnic klášteru postou-pili. Kněžna dala jim dům, který na klášter po n. Tomáši Hor-tulanovi připadl S dvěmi stodůlkami a Sklípkem při krámechmasných nikoli však zadarmo. Obec totiž uvolila se dáti100 zl., aby mohla kněžna z domu Konvářovského, z něhož sla-dovna udělána byla, sýpky si spůsobiti a při něm stodolu posta-viti. (Z domu Hortulanovskélıo udělána radnice, která za našipamětí, avšak na témž místě, znova postavena.) Za upuštění odvystavování piva dala kněžna obci šenk piva, který n. klášterv Třebenicích zarazil, později od něho upustíl, avšak od Třeben-ských 12 zl. činže zaň bral. Těch 12 zl. tedy jim darováno,kromě toho slíbila kněžna, kdyby co gruntů, rolí, luk neb vinicna klášter připadnouti mělo, že to při šosu (okršku) městskémzanechá a obec jí to spravedlivě zaplatí. Také se uvolila, žev Třebenicích žádného dobytku chovati nebude. Dne 27. červnasvolána celá obec do panského domu, přičemž hejtman promluvivřeč nové svobody v aksamítových červených deskách a na 15pergamenových listech sepsané odevzdal. -

T. r dne 4. července vyzdvižena jest nová šibenice natřech sloupích z dubového dříví na vršku, pod Kozí horkou. Pra-covala na ní celá obec a proto jim dán na polepšení věrtel hoř-kého piva. Nedloulıo potom chystána i poprava. Nějaká Lid-mila Krejzova seděla ve vězení pro zahubení vlastního plodu abyvši odsouzena na smrt, očekávala svůj osud. Když rozsudekod apelací došel a jí oznámen býti měl, farář Saífert, jenž by jibyl rád pomohl, oznámil k radě, že ,,k smrti disponirována není“a žádal, aby se oznámení odložilo. Rada usnesla se, že se takstáti má k spasení duše (15. července). Čtrnácte dní potom ozná-men obžalované rozsudek, poprava ustanovena na 30. července a

ac*

54

uzavřeno vyslati dvě osoby radní se stráži do Litoměřic, aby při-vedli mistra popravního (28. července). Mezi tím odsouzena vevězení velice naříkala, že nevinně a nespravedlivě odsouzena jest.Z té příčiny povolána do rady a přečteno ji vyznání její, zdalitam co na škodu její zapsáno jest. Přes to všechno posláno k nído šatlavy aznova vyslýchána; avšak to její vyznání po smyslutehdejších krvavých soudcův také na odsouzení luˇdla stačilo. Ioznámeno jí, poněvadž jinak býti nemůže, než aby se světa sešla,aby se Bohu poručila (29. července). Sotva odjeli vyslaní doLitoměřic, poslal farář žádost k radě, aby poprava se odložíla,poněvadž se „dobrý patron“ nachází, který tu Lidmilu zastatichce. Odpověděno mu na radu hejtmana Kerle, pokudž farář nebpatron vynalezený (který se však jmenovatì má) ten zmatek nasvou škodu a nebezpečeuství vzíti chce, že se poprava pro vy-hledání milosti u císaře odložiti může. Odpověď poslána, že psalhejtmanu do Čížkovic, každé chvíle odpověd' očekává a patronaaby jmenoval, že za směšnou a pošetilou věc pokládá. Když dne30. července všechny přípravy k popravě u přítomnosti mistrapopravního a čeledi_ jeho ,,s nemalým nákladem a zameškánímpilného díla a hospodářství celé obce“ přihotoveny byly, farářstál na svém, aby milost při císaři vyhledávána byla na „zby-zdění světského a V té věci ustanoveného práva a spravedlnosti“.Nemajíce radní jiného duchovního a obávajíce se, že by farář napopravním místě odpor činil a lid obecní zbouříl, odložili popravu,mistra popravního poslali domů a věc tu hejtmanovi oznámili,aby zprávu i se spisy vrchností podal. Farář měl od té dobynepřátelství s radou, která dne 28. srpna z 10 důležitých příčinna něho stížnost do Prahy poslala. Mezi tím vyřízen také odvo-lací spis, který farář byl k apelacím poslal a došel dne 15.zářído Třebenic. Mílost nebyla dána a faráři hned o tom oznámeno.Když pak odsouzená právní poslovou k faráři odeslala, žádajíc,aby k ní do šatlavy přišel, rozkřikl se, řka: Co ta bestia dělá,S avêınn jazyky nınê jináč zz pánüın anıxć jinač xøzprávi? Ře-kněte a ptejte se jí, zdali ještě na tom stojí, že to dítě nezabila,že ještě půl leta seděti může a jí pomoci mohu, a přineste miodpověď. Když se toho úřad purkmistrovský dozvěděl, zapověděnoposlové, aby s odpovědí nechodila, že ona zpovědník a examina-tor není (20. října). Dva dni potom navštívil ji farář s děkanem

4'

\

, 55

Budynským a farářem Brozauským k duchóvnímu rozmlouvání.Nicméně přece povolena odsouzené lhůta, aby mohla milosti u cí-saře vyhledávati. Od apelací přišel nový rozkaz, aby poslali promistra' popravního do Litoměřic a odsouzená útrpným právemtázána byla. Nevíme, jak- věc potom dopadla. Lidumilný farář ne-vyprosil milosti a poprava dne 14. července r. 1694 vykonána.Konec byl, že si úřad obecní počítal ůtraty, které s tou věcí měla jich zaplacení na faráři žádal. Stálo ho to 99 zl.

V srpnu l. 1692 vjelo to do úřadu obecního jako hrom.Přišlo skrze schvalního posla spěšné psaníčko do Čížkovic, abyprymas s knížecím rychtářeın a jeden .z rady bez meškání doPrahy ke kněžně přijeli. V Praze se dozvěděli, že bylo arci-biskupovi oznámeno o zlém hospodářství v Čížkovicích aTřebenicích. V ty časy upravena nová radnice. Obecnímuoráči poručeno, aby do ní svezl starou truhličku, postýlku, táfli,bílý stůl čtyrramenný, 2 dlouhé stolice, 2 koryta do nové konice,2 obecní váhy s librami, 7 mušket s jinou zbraní a buben.Usneseno také stavěti kapli sv. Trojice, k čemuž se prozatímkámen a písek svážeti měly od sousedův. Dne 1. října učíněnanová pořádnost sousedských várek na budoucí rok, tak abyse každá na 12 věrtelův čtyrvěderních svařila. Nákladníků bylotehdá 47. Při tom také povážena velká drahota ječmene a dříví,a proto usneseno, aby věrtel piva hořkého (_: 4 vědra) do hospodza 6 zl. 45 kr. vystavován byl. Nedlouho potom ustanoveno tak,aby vždy tři a tři nákladnící vařili. Na var se dávaly 3 str.pšenice a 21 str. ječmene (totiž sladu). ˇ -

Neshoda S farářem objevovala se 1. 1693 v žalobnýchspísech. Jeden takový podal farář ke konsístoři v příčině klíčkůvod zádušních peněz, s kterými se kaple sv. Trojice, obec a ne-jisté osoby zakládají, strany zádušních peněz Velemských, žepatronka a opatrovnice jich úroky dávati má. Oznámil také, žese' dříví ze zádušních lesů nesprávně béře a prosil, aby při na-jímání gruntů zádušních před jinými přednost měl. Rada dala26. června odpověď. Zatím také Saifert žádal za přesazení gstalse děkanem ve Slaném) a přišel sem v červenci nový farář im.Ant. Lux. Vykázán mu pokoj v radnici, protože se Saifert ještěneodstěhoval, nechtě se odtud hnouti, až se s Třebenskými po-rovná. V tu dobu také se hejtman Kerle z úřadu poděkoval,

56

proto mu rada na místě celé obce „za upřimná a dobře notíro-vauá patrocinia“ poděkování učinila a jej a nového faráře „naskrovné jídelke“ pozvala. ..

L. 1695 žádáno skrze zvoníky, aby jim -plat starodávnýobvyklý ponechán byl. Tito totiž zvonívali proti bouřlivýmmračnůın a po třetím zvonění Z panského důchodu peníze dostán-vali; nyní však se jim nic nedalo, protože důchodní úřad doČížkovic přenesen byl. Později se jim platívalo z obecního dů-chodu. T. r. spěcháno se stavbou kaple sv. Trojice proto, abyse lešení zase postaviti mohlo při vrchním kostele, v němžchtěli kruchty obtížné a nebezpečné shodití. Ještě t. r. kapledokonána, l. 1696 obílena a dne 25. listopadu od faráře posvě-cena. Zn. hn fløsıznı farář đvê vëflı-zz piva žádal totiž obec, aby„pro vystačení S truňkem pívuým“ jemu se vědro přivařovalo, aleobec omlouvala se, že jím dosti za těžké jest přivařovati jednovědro, již dříve povolené, neřkuli dı`uhé, poněvadž chmel a smůlase zdražily, však aby bez ničeho nebylo, že mu za práci při po-svěcení kaple dvě vědra daruji. L. 1698 učiněna smlouva s ma-lířem Orlitzrem o malování oltáře „něco na spůsob mramoru aněco alabastru.“ Obrazy dal malovati Tom. Peřina. L. 1697 faranákladem obecním znova stavena.

Za těch dob bezpochyby vi_nice zanikaly. Souditi lzeodtud, že obci l. 1695 rozkázáno, aby nikdo vinice nevykopával,leč S povolením vrchností. Avšak jsou zpı`ávy, že již dvacet letpřed tím sousedé mnozí žádost měli, vinici svou zorati. L. 1697v říjnu učiněno připamatování rychtářům, jak se mají chovatiproti mauželským povykům, nýbrž aby křiky a schůzky předkostelem a v radnici mezi kázáním přetrhli a povykující do ko-stela dohnali. Pro rok 1698 ustanoven nový pořádek várek.Ten rok totiž mělo 24 nákladuíkův 12 várek (vždy dva jednu),10 várek kontrybučních, a jedna neb dvě obecní; r. 1699 měliostatní nákladníci svařiti také 24 várek (vždy dva várku). Navárku sypalo se 24 korců ječmene až do velkonocí, aby Sládekslady zimního času do zásoby udělal. Kdo se tak nezachoval, dalpokuty 2 kop nákladníkům a seděl den ve vězení. Z toho ječ-mene se navařeného piva naspílalo 4 věderní věrtele a 13 nadolívku, totiž půl pro dolívání piv 'a půl k výstavu. Podobnýrozvrh učiněn v letech následujících a l. 1706 usneseno, aby

57

„v těch lacinostecb pivo hořké tím jadrnější a odbytnější bylo,“aby na každou várku O 2 korce ječmene se přidávalo.

Vrchnost mezi tím vymýšlela novou daň. Pi'i obnovení radyl. 1696 nařízeno, aby všechny rodiče s dítkami, též podruzi do-mácí a přespolní sepsání byli a přátelé světem pracující abybyli hledání a dostavováni. Když pak 'potom hejtman s „jídel-kem a truňkem“ od obce daným za vděk přijal, nevědělo seještě, co to sčítání znamená, až teprve l. 1697 nařízeno, ažhejtman ke každoročnímu souduímu jednání přijede, aby rodičes dítkami domácími i přespolními před rukama byli a z dítekod zapsání plat dávali. Nad tím byla všecka obec, zvláště chudírodičové polekáni, poněvadž ta nová, nikdy nebývalá povinnostjim v ten neúrodný a ze všech stran daní plný čas zvláště zatěžko byla. Sousedé reptali, avšak l. 1698 zase přísně napome-nutí, aby k budoucímu souduímu řízení (29. prosince) všechnydítky, kdekoliv zůstávající domu povolali, před hejtmana posta-vili a poplatek v loni požádaný po hotově měli. Sousedé byliochotni všechny posavádní povinností vypravovati, avšak v pří-čině-nového poplatku chtěli se napřed otázati, je-li v tom vůlevrchností. Poněvadž první žádost nic platna nebyla, uzavřenov listopadu 1. 1699 ještě jeden spis podati, a o tu věc radu„S moudřejšími patrony“ bráti. S 'tím byla deputace do Prahyvypravena a přivezla dobré telátko do kuchyně zpovědníkůmklášterským, aby byli získání za přímluvce. V prosinci oznámenohejtmanovi při soudním řízení, že podle rozkazu vrchností všichnik popisu se našli, ale nový ten plat proti nadáním od králůvudělených že dávati nebudou. Také neplacena 1. 1699 kontry-buce, kterou vrchnost z vlastního měšce dávati měla; když pakhejtman vrchnost pro klášterské dluhy omlouval a placení naměstečko uvaloval, vybledávalí Třebenští rady u krajského dů-chodu. L. 1700 uznáno v radě, že se městečku tím velice ubli-žuje a že nesmí své právo zadávati a promlčovati. Prozatím jed-náno s advokátem Paroubkem a dne 18. října usneseno, poněvadžměstečko při vrchností -žádného uchránění proti nátiskům hejt-manovým uprositi nemůže, aby se vrchností ještě jeden pamětníspí podal. S ním poslání do Prahy prymas a písař a vzalimenší pečet, aby Paroubkovi'*neb zemskému prokuratorovi plno-mooenství vydali. K lepšímu podporování té věci poslány do

58

Prahy vánoční dary, totiž 6 krocánů kněžně, 2 Blovskému, 2 hejt-manovi, telátko Paroubkovi a jiným jiné. Sepsaný spis o dhrá-ønění svobod městečka proti hejtmanovi byl také ~v opisu kněžněpodán, která nic jiného nedala za odpověď, než: „Pokušítelovélat mne více nepokoušejíl“ Poněvadž prymasovi hrozeno trestem,posláno zase do kraj. důchodu a psaní to. kraj. hejtmanu hrabětiClary ukázáuo. Vrchnost opět oznamovala do Třebenic, že zadr-žené daně dáti nemůže, poněvadž nemůže postačiti ani za takovépoddané, kteří jí robotu vykonávají a várek, obchodův a svobodnemají. Věc .ta byla konečně příčinou, že se Třebenští přece od-hodlali dluh sami zaplatiti. ' ~

K obnovení úřadu l. 1699 již napřed sousedům rozká-záno, aby každý toho dne doma zůstal, aby hned každý před ru-kama byl, kdyby Se k nějaké povinnosti zvolil. Napomenuti, abyse střídmě chovali, kněžně v pěkné pořádnosti vstříc přišli, nadolním konci městečka rozdělíce se na dvě strany tu uctivě oče-kávali, mezitím však časně se porovna.li, aby kněžna daremnýmihádkami zaneprázdněna nebyla. V dotčený den vypravilo se ně-kolik osob dobře ošacených na koních do Čížkovic a kněžnu doTřebenic provázeli (16. července). Po učiněném obnovení žalo-váno kněžně, že krčmáři a Sedláci v okolních vesnicích, s obilímobchodující, cla podle obdarování krále Vladislava dávati nechtějí.Po vyřízení zase několik domácích záležitostí oznámeno od kněžny,že si nějaký doktor a zase nějaký duchovní u ní stěžovali, žev Třebenicích hospody neb přeležení užíti nemohli, leč dostis posíláním od jednoho k druhému, a žádala, aby se v tom opa-tření učinilo.

Zvoníkům vrchního kostela Naroz. p. M. plat starodávný,l. 1678 ustanovený za pohřby znova vysazen. Od každého zvoněnídostali 1 zl. 10 kr. a Z toho odvedli k záduši 6 kr. Zvonění bývaloobyčejně troje. Předně se první den ranní se všemi zvony s tro-jím potrhováním zvonilo. Druhý den se zase tak zvonilo a třetíden zvoněno zase tak ráno a kromě toho prepus neb znamení,že již průvod ke hrobu následovati bude. Stejný plat se' dával,když se při pohřbu dolejšími zvony (u sv. Trojice) zvonilo. L.1702 se jednalo o založení kaplanství při faře. Obec uvolila sedávati ročně 20 zl., S ostatními osadníky pak měl děkan vy-jednávati.

59

Kromě velkých a malých starostí o obecně hospodářstvíbavily radu všelijaké jiné starosti, kterým náš věk již dávno od-vykl. V šatlavách byla kláda s kováním do kterého se uvě-zenec zavřel, aby nemohl utéci. L. 1699 v květnu dali udělati odtesaře novou kládu z dubového dříví. Když rychtář t. r. tázán,jak se vězňové mají, odpověděl, že jim na stravě“ nic ueschází,toliko že se rozstonávají a jakoby ehlavní nemoc. o ně pokou-šela. Pomčeno mu, aby se jim žfla otevřela.

L. 1704, dne 14. dubna napomenutí z voní ci, aby nočníhočasu pozorni byli a proti mrazům zvonili. (Kromě toho zvonívalivždy proti bouřkám). L. 1705, v srpnu přenešen nový pranýřneb sloup hanby s dvěma kruhy, jedním ven a druhým k radnici,u něhož osoby pro nečestné skutky byly uvázány. Přinesen jestskrze radní a cechy s dosti velikou slávou. Stalo se to proto,že nákladem rodu Marázkovského postavena uprostřed rynkusocha p. M. na kamenném sloupu. Poněvadž městečko povinnobylo o jednoho rek ruta více odváděti, než posud odvádělo,uzavřeno 1. 1705 v říjnu, aby k tomu jednoho ze synův slouho-vých namluvili a kdyby možné nebylo, aby při jarmarce nějaký„vagant neb taškářský“ mocné vzat byl. Věc tato nešla všaknijak hladce. Třebenští kromě jednoho rekruta, kterého podlestarobylé zvyklosti stavěli, druhého povinného nesehnali; poně-vadž se jim pak l. 1706 pokutou 72 zl. zahrozilo, vyjednávalí s člo-věkem jednim potulujícím se, ale právě doma zůstávajícím, abyse k tomu najal. . .

V příčině konání spravedlnosti stůj zde příklad: Jí-serl Lasser,“ žid, přistížen byl, že (měl dvoje peřiny, košili a šně-rovačku uschovaué, které z komory jistého domu vypáčenímdveří ukradeny byly. Jiserl vymloılval se, že jej do toho domkunějaký člověk, který na loub skočil; volal a ty peřiny zaprodá-vni zz ze jak živ nøımaı. Úrna rá výxnınvč xnizw nøaflı ø, na-soudil jej k trestu za krádež obvyklérnu. Před jeho vykonánímse však poptal u kraj. úřadu, který v rychlosti odpověděla nálezúřadu“ potvrdil. Výpověď byla: aby „k vejstraze jinejch častovagírujících, .do uzamčenejch domů se dobejvajících, hauzírujícícha bez peněz kupujících židův toho dnešního sobotního dne 3. Juliod 8. až do.11. hodiny všemu lidu, vzláště těm, jenž by protiněmu co dále většího prožalování a k postihání měli, k spa-

60

tření a poznání a pokudžby dále žádnej víc proti témuž židu_seneohlásil, tehdy o příští téhodní trh dne outemího 6. Juli zasejpo celej čas trvajícílıo trhu neb od 8 až do 12 hodin do kruhu k pla-níři vystavenej, pak dobrým vejpraskem ze sucha skrz právníhoposla bez klobouku a střevícův z tohoto městyse Třebenic vy-hnán bejti má.“ Kromě toho trestu slíbil ústně, že se nikdy doTřebenic nevrátí pod pokutou na zemské škůdce vysazenou;` ko-nec pak byl: „Mezi tím za ten vystálej planířní spravedlivejtrest příslušné děkuji.“

L. 1706 usneseno v radě, aby se pekařům chleby pře-hlížely a ustanoveno, aby byl bílého chleba žemlíček za 1 kr.,když korec po zlatém platí, 19 lotů (libra = 32 lotů) a režnéhoza 1 kr., když korec po 1 zl. platí, libra. Na žádost VáclavaPátka, kantora školního vysazen mu plat takový, jako jehopředchůdci, totiž díl 18 zl. důchodu Z kantorského pole, (o nějžse dělil s hudebníky) obilí z Čížkovského důchodu a 2 korce žita,Z obecního důchodu tolikéž, fůra polenatého dříví, při obecní nebkontrybuční várce vědro mladého piva, od učení dítek abecedě41/, den., od slabikování 1 kr., od čtení na slabikáři 1 kr. 3 den., odčtení na evangelium a psaní křidou 2 kr., od psaní inkoustem aučení na principii (první třídu gymnasia) a ministrancí 3 kr.,od učení muziky, aritmetiky, explikací principii podle uznání asrovnání s rodiči, kromě toho poplatky z pobřbů podle starodáv.obyčeje.

T. r. rada podle snesení l. 1692 učiněného postoupila zříce-ninu starého radního domu Štěpánovi Šmídovi, prymasovi, abyjej znova vystavěl Obecním dělníkům, kteří od vázáníječmene více než lonského roku platu žádali, nepovoleno, „než zů-stati má při starém platu pro zlou návyklost, neb by přes rok zasetak jrniıi øhızêıi.“ Na výroční trh h. 1-. ını kønøi xnèsiøø rijna nn-pomenuti sousedé k bedlivostí a opatrnosti proti ohni a zvláště,aby se tabák nekoııříl. (Tak poprvé.)

Obnovení rady l. 1708 dne 17. září stalo se spůsobemvelmi slavným. Byli při ní přítomni kněžna, tři panny z kláštera,hejtman klášterský a kancelista. Po vyslyšení mše čten spis pří-tomným, že kněžna posavádní osoby Z povinnosti konšelské pro-pouští. V té chvíli purkmistr složil pečetí městské, větší a menší,rychtářové knížecí a městský právo a pečet, písař radní protokol

rv

61

a kostelníci klíče. Potom povystoupili a obec „poněvadž všichnisobě rovni a stejní byli“, vyzvána, mají-li co pravdivěho a pod-statněho proti těm propuštěným, aby to přednesli. Zůstalo několikosob ve světnici, jichž žaloby bezpochyby podstatné nebyly, poně-vadž nenásledovalo později vyřízení. Když potomzase zavolánastara rada do světnice, kněžna projevila potěšení své, že ani úřadproti obci, ani obec proti úřadu podstatné stížnosti nepřednesly.Potom vyhlášen nový úřad, totiž knížecí rychtář, 12 konšel, radnípísař, rychtář městský, úředník, 3 obecní starší, 4 kostelníci, 4čtvrtníci a Servus úřední, kteří ihned přísahu věrnosti vykonali.Po té oznámeno jim a obci nauč ení vrchností, aby si dobréhocírkve katolické a pobožnosti hleděli, svého duchovního pastýřev uctivostí měli a pobožností celou obec jako hořící svíce před-cházelí. Šenkovati pivo a pálené víno v čas služeb božích se podpokutou kopy gr. zapovědělo. Hospodářům pohroženo pokutou 5'kop, kdyby se v jich rodině hrubý hřích stal. Úřadu nařízenoposlušeuství k vrchností, rychtáři knížecímu nakázáno, 'aby přivšech zasedáních přítomen byl a na to pozor dával, aby se nicproti vrchností nekulo. Při tom ustanoven (jak to bylo i v král.městech) za inšpektora cechů kromě cechu řezníckého, kdežtobyl mistrem, a proto prymas měl předsednictví. Úřad napomenut,aby o vdovy a Sirotky obzvláštní péči měl, všem rovného právadarmo uděloval bez nšetřeuí osob a přijímání darův. Konšelénapomenutí, aby se šetřili a „jako Sedláci do hospod se neschá-zeli při trnňku, co v radě snesli, tenkrát zmínku žádnou nečinili,se nevadili, nehaněli, méněji (jak se někdy dálo) právali, nýbrždobrý příklad na sobě ukazovali“. Strany zasedání rozkázáno,aby se zdání od mladšího k staršímu vyslýchalo a podle většíhopočtu snesení učinilo, aniž mimo zasedání měnilo. Zapověděnyv zasedáních daremné, lehké řeči, hluk a křiky. Sousedům roz-kázáno, aby s ohněm opatrně zacházeli, tak aby děti neb ěeládkas loučemi, svíčkami bez lucerny do komor, konic, chlévů, stodola pod střechy nechodili; kdo by se proti tomu prohřešil, tomupohroženo, že dá pokuty bečku solí. Kromě toho poručeno, kdybyi oheň vyšel, aby ho tajně uedusili, nýbrž hned pokřik udělali,že ,,hoří“; pokud by některý tajně dusil a oheň se rozmohl, mělbýti na statku a těle pokutován. Ve čtyřech nedělích mělo secelé městečko obcházeti a přehlížeti, jak se s ohněm zachazí.

62

Všem zapověděno, aby syny neb dcery své bez povolení do Prahyneb někam jinam do služby nedávali. Starší mistři mlynářskéhořemesla, kteří si bez povolení pečet vyryti dali, musili ihnedpečet složiti a slíbena jim pokuta. Konečně napomenula kněžnavšecky, aby chudým křivdy nečinili a masa a chleby aby bylyčasto přehlíženy, jestli se nepředražují. Po slavném Te Deumlaudamus navrátila se kněžna do radní světnice a „skrovnýmtraktamentem v dobré a veselé mysli milostivě za vděk vzítiráčila“. Po vyvstání učinil prymas poděkování a daroval kněžnědvouliberuí bílý sloupek voskový a pannám každé též takový poıihh. Sedm øfløh nn hnniøh ónprøvázøıø hnšžnn uø (ˇJižhøviø, kterábyly od roku statkem klášterním.

V prvním zasedání radním, které potom následovalo, před-ložen řád cechu truhlářského Bílíňského v německém jazykupsaný, poněvadž si jej chtěli truhláři Třebenští za svůj obrati.Kněžna jej dne 27. září 1.1708 na zámku Čížkovském potvrdila.Na podzim t. r. zapověděno lidem předměstským, aby neskupo-vávali vína a jiné věci nepřekupovávalí, nýbrž na veřejném rynkukupovali. Řezníci napomenutí, aby maso podle určené ceny pro-dávali. Pro příští rok učiněn pořádek várek, tak že vždy dva adva vařili. Podle rozpočtu měli se všichni teprve 1. 1712 vystřídati.

L. 1709 žádal Jan Šmíd prymas od kněžny, aby byl povin-nosti konšelské zproštěn, takto napsav ve své žádosti: Pro roz-pustilost lidskou, jenž se nižádného báti nechtějí, nýbrž potup-nými slovy nanejvýš utrhují a lidské obcování v zlopověst uvéstipodobně smýšlejí, což pohříchu mne v té v obci Třebenské již36 let práci a povinnosti od Ludvíka Vaněry spolnradního děje;již bych sobě raději poušt neb smrt vyvolil, nežli s takovýmilidmi v obci bydlení a pracnou starost měl, ač sice na zraku isluchu při mnohém vystalém psaní vždy dále ve mdlost a nedo-statečnost přicházím. Odpověděla kněžna, aby prymas zůstal aúřad purkmistrovský, až na něj přijde, přijal, Vaněra pak abybyl napomenut, aby se buď pokojně choval, anebo ví-li co nepra-vého, aby na patřičném místě oznámil. Šmíd zůstal pak v úřaděještě několik let. (Viz i níže.)

Poněvadž s pohoršením a ošklivostí se shledávalo, kterakv nedělích a dnech sváteěních do noci ano nezřídka přes celénoci v hospodách muziky, tance s opilstvím, křikem a povyky

'~š.'l. `

_63

trvaly, rozkázala rada (1710 13. května) všem hospodským, abypřes desátou hodinu do noci čeládkn a clıasu nezdržovali podpokutou kopy míš. za každou přestoupenou hodinu, aneb vězení,kdyby neuposlechl. Při tom se stalo usnesení, kdyby 'některýz radních neb rychtářův přítomen byl a toho nepřetrhoval, že mádáti trojnásobnou pokutu. Kněžna ustanovení to schválila.I Za těchto dob žila v Třebenicích Lidmila dcera po_ n.Zikmundovi Slavě tínském dvakráte ovdovělá, totiž po JiříkoviBílském a Janovi Martincovi a bezdětná. L. 1712 dne 2. květnaoznámila radě, že pozorujíc, kterak obec pro veliké daně jižnikam nemůže, tak že i úřady vychovati a dobrý řád v hospo-dářství udržetì nemůže, ona pak jsouc věkem sešlá a mdlá, takže velké hospodářství vésti nemůže, proto z obzvláštní lásky k těchudobné obci a na památku starého již docházejícího Slavětín-ského rodu, dobře zachovalého, míní zapsati jí mlýn Slavětínský,Holasovský domeček se stodolou, ostrovem a vodním tokem ajiným přisl., pole a zahrady. Vymínila si, aby toho všeho do smrtiplnomocně užívatì mohla kromě mlýnu, který měla obec ihnedpronajíti a 0 nájem“ s Lidmilou se děliti, a aby od vojenskéhoubytování ušetřena byla. _Obec se měla zavázati, že dá po jejísmrti každý měsíc zádušní mši slonžiti. Kněžna byvši za potvrzenípožádána, tak 1. 1713 dne 28. března učinila. Po smrti Lidmiliněužívala důchodu ze jmění odkázaného obec kontrybučenská aplatila z něho daně. Mlýn ten (poslední mlýn městský k Chodou-licům) nazýval se proto kontrybučenským.

, L. 1712 v květnu žádal Lukáš Mach ze vsi Kololeče, abymohl věrtel svého vína ročního v městečku vystaviti, poněvadždoma krčmy nemají a nápoje všechny, co potřebují, z městečkaberou a jako téměř spolusousedé jsou. Radní byli proti tomuřkouce, aby víno vyšenkoval ve Velemíně, jako předešlá léta, aproto stalo se usnesení, poněvadž samým sousedům Třebenským,dokud vína domácí na _šenku jsou, nedovoluje se vína odjinuddovážeti, že tím méně se to může přespolním dovolitì. Nedlouhopotom Jak. Pátek mladší rychtář žádal, aby mohl u sebe vínood švakrův svých ze Skalky složiti. 'Žádost jeho při zasedánínapsána byla křidou na stole, ale nechtělo se o ní jednati, pročežse konšelé rozešli a rychtáři jen napověděno, aby se řídil usne-sením, Macha se týkajícím. Jak. Pátek neohlásiv se, dal dovézti

64ìí

3 fůry vína ze Skalky a složil je ve svém domě. Oznámeno mu,aby takové víno před západem slunce vyvezl a pro tu potupuměstského řádu že má v radní světnici v arest přijíti.

L. 1712 mluvil Matěj Majer mlynář v radním domě v šen-kovně, že „hezci lidé v radě jsou; škoda, že takovou šelmu Lud-víka Vaněru v radě trpí, že není hoden, aby v radě byl.“ Dvaradní Slyšíce to, oznámili hned v radě. Obeslán k výslechu, alenedostavil se. Odsouzen proto do arestu, když však rychtář hndo vězení uváděl, zdvihl Majer na něho hůl, padl mu pak do“ vlasüva dobrý díl mu jich vytrhl; nicméně přece ho do arestu dostali.Druhý den učiněn výslech a celá věc kněžně oznámena. Vyřízenípřišlo, aby Majer čtyrnedělním šatlavním vězením v jednom poutětrestán byl, do důchodu knížecího 50 fl. pokuty složil, po vystálémtrestu rychtáři odprošení učinil a pokud mu na zdraví uškodil,vše vynahradil. Na prosbu manželky jeho slavila kněžna z pokutya pouto. Na opětnou prosbu Majerovu slevil mu hejtman (nebinšpektor) 14 dní vězení a poručil radě, aby spor mezi, ním aVaněrou porovnal, pokutu však aby Majer složil. Když toto muv plné radě oznámeno, odpověděl zpurně, aby se rada o tu pokutunestarala, a věc s Vaněrou že S vědomím vrchností dále povede,přítomnémn Vaněrovi pak do očí vzkřikl „ty saframente, já setebe nebojím, jak to již dávno víší“ Vedli pak oba při Svou předkněžnou. Pro nebezpečnost ohně nařízeno pak sousedům (1712,12. července), aby každý vodu před domem měl, tabák kouřitinedal a kde se škodné komíny najdou, aby se oheň nerozdělával.

Na jaře 1. 1713 vznikla pře mezi děkanem MaximilianemZukmantlem a Zachar. Marázkem, poněvadž tento proti němuhanlivou řeč pronesl. Děkan žaloval ústně, ale poněvadž Marázekžádal písemnou žalobu, děkan tak učiniti musel. Když německážaloba Marázkovi dodána byla, napsal na ni slova: Takový spisžádá Zach. Marázek, by se jemu na česko transferiroval, a po-tomně zaseji komunicíroval. Z té příčiny spis ten zase děkanovíodeslán, jenž odpověděl, poněvadž p. prymator a' p. purkmistrněmecké řeči povědomí jsou, aby tu žalobu Marázkovi na českovyslovili a jak na to odpovídati bude, buďto česky, neb německy,neb franchouzsky (sic), že to přijme. Však Marázek se nepod-volil žádaje, aby děkan Sám svou žalobu na česko převedl. Ko“-nečně děkan spis přijal, ale dal se slyšeti, že toho jinde pohle-

65

dávati bude a mezi tím že Marázka tak dlouho za šelmn držetibude,-'až to, co proti němu rozprávěl, prokáže. Nežli pře ta do-konána byla, došla na radnici nová žaloba děkanova (1713, 30.srpna), že Marázek mu vzkázal, že mu 3 kuřata zabil, na jednojeho Marázka pozval a 2 čeládce snísti dal. Když to Marázkovioznámeno bylo, nepopíral a vědkemdokázal, že děkan pıˇymasaza starou šelmu vyhlásil. Rada se usnesla, že oba tak dlouhodo rady nepustí, dokud se Z toho nevyvedou, v čem je děkanvínil. Na pisjeden Marázkův odpověděl děkan, že všem slovůmčeským nerozumí, a aby je Marázek na německo vyložil. ZaseMarázek odpověděl, že německy neumí. Věc tn budící pohoršeníráda by 'byla rada porovnala; pročež vzkázáno děkanoví, pokudby“ jemu příležito bylo, že by se strany k úřadu povolaly a tapře od začátku vyslyšela, aby k porovnání přišla beze všehohluku soudního. Na to vzkázal děkan, že věc již mezi lidi při-šla a proto aby Marázek před celou obcí se omluvil, děkana od-prosil a přes hubu se tloukl, jináč že se ta věc právně povede.Pře od inšpektora klášterního vyřízena v ten rozum, že Marázeknemliıvil o děkanoví ve zlém úmyslu, nýbrž žertovně a neroz-vážně; pročež aby byl téhodním domácím vězením potrestán.

Za předešlé, této a následující doby, výhradně panovalav Třebenicích čeština. Jednání obce všechna zapisována počesku a německy jen zřídka a to tenkráte, když se týkalo člo-věka, který česky nerozuměl. Poněvadž radní písař německy ne-uměl, zapisovány takové věci od jiné osoby, německého jazykaznalé. První, který v jednání soukromém s německým spisem sevytasil, byl děkan Zukmantl, který bezpochyby ani dobře českyneuměl. Od l. 1716 vyskytují se také tu a tam dlužni zápisyněmecky psané. Jak se zdá, dokonáno bylo tehdá poněmčenítěch krajů, které dnes jsou německé, a že odtud nastal také pří-liv obyvatelstva německého do Třebenic Souditi tak lze proto,že po prvním zápisu 1. 1716 rychle několik německých za sebounásleduje. Znamením doby také bylo, že do manualu l. 1732založeného zapsán sonsedský slib německý.

L. 1713 v srpnu sestaven seznam grnntův v obci Tře-benské. Našlo se, že mají sousedé polí dobrých 778 str., pro-Středních 314, špatných 185 str., luk 'se 108 vozů otavy a 73v. sena, štěpnic a zahrad 27 str., vinic zdělaných 129 str., vytlü*

6

66

čených a osívaných 129 str., ladem ležících 12 str., 21 koní,i 25-volův, 25 krav, 99 jalového, 39 ovec, 87 sviní, 16 koz, 4 mlýnya 4 stoupy. Kantoři latinského kůru měli 18 str. a líterati (če-ští) 6 str. dobrých, 3 prostř. polí, louku na vůz sena a tolikéžOtavy a vinici na 2 str. Vrchnost měla v Třebenicích 2 domy,mlýn se stoupami, 61 str. dobrých polí, 38 str. vinic, chmelnici,louky S 15 vozů sena a 5 Otavy.

Pro blížící se m o r ustanoveno dne 21. srpna, aby se dalastráž k domu radnímu a sousedé aby své příbytky zavřené měli,Několik dní potom ustanoveno, že na obou koncích městečkamají býti stráže, aby přicházející vyslýchali a ty, kteří by nanebezpečná místa vycházeli, zadrželi.

V září zahradili průchodité domy a uličky, aby lidé jenhořejší a dolejší branou a vedle masných krámů vcházetì mohli,však i tu byly šranky, aby nikdo nemohl proběhnontí. Poručenozvláště, aby žídy Roudnické a okolo Roudnice bydlící' do. měste-čka nepouštěli a kdyby přece některý v městečku byl postižen,aby byl hiřičem vyhnán a zboží jeho do sekvestru pobráno.V říjnu dal purkmistr udělati kolek S latinským jménem Třebe-nic pro pasy, bez nichž se nikdo neměl na jarmark pustiti a tímméně na nocleh vzíti. i

L. 1714 usneseno od rady i obce,-aby prymas za své za-neprázdnění věrtel hořkého piva a prymaska věrtel mladého pivaz každé várky dostávali. Asi v ten čas zemřel Štěpán Šmíd bý-valý prymas. Proskakovalo pak v městě, že Ludvík Vaněru munějaký prášek k dávení dal a jeden soused chtěl přísahou stvr-diti, že se Vaněru. k tomu znal. Poněvadž Vaněra se ohlašoval,že mu jiného prášku nedal, než Antimonium diaphoreticum nalžíci něco vysypal, však nedodal, nýbrž zase palcem smetl, ulo-ženo mu, aby se přísahou očistil. Při tom mu také přísně do-mluveno, poněvadž ani barvířům a lazebníkům není dovolenonemocným do vnitř léky dávati, že tím méně on tak činiti smí,zvláště léky, které doma dělá a kterých lékař neschválil..

L. 1715, dne 1. února prodala obec pro zvelehení lepšíhoobecního mlýn nový obecní S jedním složením a Stoupem nadměstečkem akoštálovským mlýnem ležící S ostrovem polním a jinýmpřísl. Jakubovi Sochorovi, Alžbětě manželce jeho a dcerám Oli-vovskýín za 506 zi. a činži roční 80 zl. a pak proti tomu, že po

67

smrti posledního nápadníka, má zase na obec přijíti, Přední mly-náři tehdá byli Jan Jiří Hurt a Vít Vykročil. Ti si za sebe ajiné mlynáře vyprosili od starších přísežních mlyuářů zemskýchvýpis jejich pořádku, aby jej za svůj přijali. Kněžna Pironkas konventem potvrdila jej l. 1719 a v potomních dobách zasepotvrzován.

Při zmáhání se obyvatelstva byla práce o živobytí těžší atěžší. Chudší lidé vypomáhali si tím, že si drželi kravičku,která se leckdes popásla a jejíž píce pro zimu rozličným spůso-bem nastřádána. Pro zamezení krádeží ustanoveno v radě l. 1732.dne 22. dubna, aby soused, který má pod 6 korců pole, mohl -sikrávu držeti, který měl 4 korce, aby si držel kozn a podıˇuhůmzapověděno dobytek držeti pod pokutou pobrání. Jako často předtím, zase t. r. proti mrazům se zvonilo a úřad k tomu dávalsvětlo. T. r. založeno druhé kaplanství při faře. Podle usneseníkonšelského přispívala obec 20 zl. ročně, začež se kaplan zavá-zal, každodenně při mši svaté za božské poželmáuí a úrodu zem-skou prositi. -

Po žních 1. -1732 stala se řídká věc, že všechno pivov městě došlo. I stalo se usnesení, že se má do Chomutova nebLibčovsi pro slad poslatí. Vánoční dary, jak již pověděno, pořádv platnosti zůstávaly. ,T. r. posláno kněžně telátko domácí, Dr.Blovskému a hejtmanovi po krocanu a dvou kapounech. “ =

Přese všechno namáhání katolických misionářů zůstalipřece sem a tam v tajnosti někteří, kteří s katolickou církví senesrovnávali. Do Třebenic přijížděl tehdá nějaký Janáč Holárebjehož měli za lutryánského misionáře, a přebýval tuu svého svaka. Odtud bezpochyby do okolí vycházel a -v ústraníse nacházející útěchou posilňoval. Protože úřad nad upozorněnbyl, svěřil sousedovi jednomu, aby pozor dával a jak by sev městečku buď na krátce neb na dlouze zdržoval, ihned o tomoznámení učinil. L. 1734 zase upozorněn úřad na FrancouzeFrant. de Ferrand, který se v Čechách zdržuje a velké paklí-ky psani dostává, aby ho hleděla dostati.

L. 1733 Matoušovi Hruškovi, že dne nedělního v příbytkusvém chléb péci dopustil, den vězení přisouzen, aby svátkyzasvěcené světiti hleděl a zároveň mu pohroženo, pokud bymanželka jeho nedělního času práti, tlouci a na pole na trávu

' av

68

choditi dopustila, že dá 3 kopy pokuty. T. r. ustavil se takécech sládkovský z okolí. Staršími byli Skalecký a ČížkovskýSládek. Měli pěkný pořádek na pergameně Sepsaný, a v červenémaksamitu zavázaný, který kněžna s konventem potvrdila. T. r.Vykázán Jan Hubička, vysloužilý voják obci, aby mu denně 4 kr.dávala, však s tím doložením, kdyby k práci dostatečný byl. Aleponěvadž Hubička byl vyučeným krejčím a hrubé, hmotné prácezvyklý nebyl, umluveno S ním, že mu dají ročně 8 zl. a půlkorce žita, za což sice obci práci nekonal, ale kdekoliv pro sebepracovati mohl. Týž plat pak vyměřen příštího roku jinému vy-sloužilci, který byl vyučeným kameníkem a tím řemeslem se ži-viti chtěl.

Asi V ty doby zřízen v Třebenicích tabáční sklad. Odkrajského úřadu přišla (1734) zápověď, aby se cizí tabák neku-poval. Později přišlo psaní od administrátora Litoměřického, žese Obřitští, Chodouličtí, Kololečtí a Jenčičtí poukazují, aby přiTřebenském „handlíři tabáku“ k potřebě tabák brali a kupovali.L. 1737 došlo od komisaře, v té věci ustanoveného, vyrozumění,aby se oznámilo, kdoby chtěli míti v městečku hlavní sklad akdo prodej v malém. K druhému hlásili se jedině Ondřej Šifnera Alžběta Hexova, poněvadž spotřeba V městečku byla neveliká.

Tehdá již ponıinuly časy, kdy si každý soused kousek masapopřáti mohl. Již se mluví o těžkých časech, kde „málokterý zesousedův a to sice zřídka který nějakou libru masa sobě kou-piti a spůsobiti může.“ Těžce to nesli řeznícì, poněvadž měliujmu apřece touž daň z masa od starodávna vysazenou a na mě-stečko určenou odváděti museli. Někteří tím přišli o jmění atěžkou si prací chleba dobývali. Ostatní se zpečovali zabíjéti '“avysekávati. Tut úřad dva z nich k tomu přiměl, že 'slíbil-i odvelkonocí l. 1734 až do popeleční středy l. 1735 zabíjěti, 'jestližečasu jarmarečního, když se hotové peníze stržiti mohly, 'nikdojim dvěma na škodu bíti a prodávati nebude. Od těch 'dob 'dá-vali řezníci u těch dvou bíti a hned svou částku daně_ zaplatili;cizí pak maso, přineslo-li se do městečka, bez milosrdenství po-bráno. Trest pro zadržení daně z masa od vyššího úřadu promi-nut a jen žádáno, aby zadržená daň byla zaplacena, avšak dolo-ženo, ,,že dále dveře k prosbě zavřeny nejsou.“ T. r. ještě o za-placení daně- upomináni; avšak- shledalo“ se, že při posavádním

69

spůsobu vybrána býti nemůže. Z té příčiny stalo se usnesenív radě, aby se od zabitého hovada z kamene 7 kr. 3 d. zapla-tilo, a kdyby se pro nedostatek maso odjinud vydlužilo, abyhned na váhu dáno a daň zaplacena byla. Kromě toho ustanovenadaň od zabitého vepře, z kamene 6 kr., z kozla 12 kr., z ovce6 kr., z kozy 6 kr., z -jehněte 4 kr., z telete 10 kr., z kozlete2 kr. Zapověděno pod pokutami vykrajovati žebra neb jiné kusy,aby maso méně vážilo.

Na pekaře tuze nastupováno. Poněvadž se l. 1733 připřehlížení a vážení chlebův vynašlo, že u Jiřího Vody žemleo lot menší byly, týž jako starší mistr ku příkladu jiným poku-tou kopy gr. potrestán byl. Pekaři usnesli mezi sebou, abyv časy neodbytné jeden po druhém téhodně chléb a žemle pekl,když pak _l. 1734 Jan Voda přece pekl pro cizí hokyně, kteréod ostatních pekařův kupovati nechtěly, Jiří Voda jako staı`šímu času nočního housky pobral. Nepominul Jan žalovati u úřadu.I uvažováno tu, že cizí poddaný nucen býti nemůže, aby chlébbral od pekaře panství jiného a kdyby byl nepekl, že by přecehokyně od ostatních pekařův nebyly kupovaly; pročež usneseno.aby příště všichni k veřejnému prodají pekli a pocestný lid do-brým a vypečeným chlebem zaopatřiti hleděli, ,,a ne tak, jak sepo několikráte stalo, že příjdouc pocestný člověk ani za krejcarchleba dostati nemohouc, hladovitý svou cestou jíti musel.“ Vo-dovi housky navráceny, ale pokutu pro přestoupení přece dátimusel. Následek toho nařízení byl, že málokdo pekl, poněvadžse spoléhal na druhého, že peče. Na poslanou stížnost lidí kekraj. úřadu, že v Třebenicích ani kouska chleba dostati nemohli,ustanoveno zase (1735), aby jeden po druhém každý týdenpekli.

V ty doby tu bydlela Barbora Vlasáková, která punčochypletla, valchovala, barvila a mezi lid prodávala Z té příčinyžalovali punčocháři na ni u městského úřadu, který jí tu živ-nost zapověděl. Když potom přece živnost svou vedla, popudilapunčocháře tak, že jí dva páry punčoch vzali. Vlasáková stěžo-vala si proto u kraj. úřadu uvádějíc, že se u punčochářů anipunčoch nedostane, což tito za smělé, nepravdivé obvinění. po-kládali, poněvadž sám jeden punčochář 80 párů hotových měl-Krajský úřad nařídil, aby jí byly punčochy navráceny a punčo-

70

cháři k větší bedlivostí napomenutí; úřad městský sice jí pun-čochy vrátil, ale pro omylnou zprávu a potupu punčochářů dal ji3 dni do vězení a vypověděl ji z panství klášterního. L. 1736žalovali ševci Třebenští u úřadu, že v okolních místech mimovýroční trhy své zboží vykládatí a prodávati nesmějí, naprotičemuž cizí ševci vždy o téhodních trzích v Třebenicích prodávají.Na jich žádost úřad prodávání od cizích ševcův zastavil. Patrnězřízení cechovní, již sta let trvající, již pro tehdejší dobu se ne-hodilo, a přece se ještě udržovalo přes sto let. Z toho se seznává,že k pokroku nestačí malý nátlak.

L. 1735 byla taková úroda vína, že se za dar božskýpokládala. Tehdá vykonala se z rozkázání kraj. úřadu tak zvanágenerální visitací. Prohledány před svítáním boudy, vzdálenémlýny, viničné lisy, ale nic od podezřelého lidu nenalezeno.Takové přehlídky se potom opakovaly.

L. 1736 dne 9. července zase předsevzato obnovení radyskrze Annu Scholastiku Baulerovou z Hohenburku, abatyší u sv.Jiří. Přítomen byl také bratr jeji Jan František, jenž byl mlad-ším hejtmanem kraje Litoměřického. Proti kněžně vyjelo 18sousedův do Čížkovic, konšelé v černých pláštích na ni u konceměstečka očekávali 'a prymas ji uvítal. Když přijela na rynk,stálo tu veškeré sousedstvo ve zbraních. Následovala mše vevrchním kostele, a poněvadž dům radní po posledním ohni bylzříceninon, stalo se obnovení v domě farním. Za těch dob sebyly také literátské spolky přežily. Bývalé nadšení ntuchlo apráce se konala řemeslně. L. 1736 žaloval farář na český kůr,že zpěv špatně zastává. Úřad městský, zavolav představené li-teraty, v dobrém je k chválám božím vzbuzoval a uznávaje, žeza práci malého poplatku zde časně užívají, a že se ten navý-šití nemůže, těšil je očekávanou hojnější slávou na věčnosti.Doloženo však, kdyby dobré napomenutí neprospělo, že s ostrostike zpěvu držáni býti mají. Tehdá zavedeny míry stejné s Praž-skou mírou Staroměstskou a nakázáno, aby každá cimentovánabyla znamením lva. Třebenští dávali si ji cimentovati u kraj.úřadu Litoměřického. L. 1738 pak přísně nařízeno, aby každýsi váhu zlata potvrditi dal. Ke sklonku téhož století pak zave-dena dolnorakouská míra. _

71

Zvon íkům dostalo se l. 1737 ostré napomenutí, aby předbouřkami časně k odvrácení všeho zlého všemocně zvonili, kte-rýmž zvukem a přímluvou svatých, jimž ku cti a chválezvony posvěceny jsou, zlé od městečka se mělo odvraoo-vati. Za to se jim slíbil obyčejný truňk. Poněvadž pivozdejší bylo předraženo, a v okolních místech své pivo hojnějiprodávali, uvažováno, že by zdržováním dobré navařené pivozdejší úlıonu nésti mohlo a usneseno, aby žejdlík po 1 kr. pro-dáván byl. V ten čas se také předměstští sousedé toho domá-hali, aby k várkám připuštění byli, avšak sousedé se tomu brá-nili a kněžnu žádali, aby je při starodávné zvyklostí zachovávala.Když t. r. tři sousedé noční povyky tropili a sousedstvo zespánku vyrušovali, potrestani každý pokutou kopy gr., z nížpolovice dána k záduši na opatření omastku do lampy a polovicena dláždění cesty.

Poněvadž l. 1738 byl mor v Sedmihradské zemi a nebez-pečí bylo, že před Lipským výročním trhem mnoho lidu cizíhose v kraji scházeti bude, došlo poručení od krajského úřadu, abylidé, nemající pasu, noclehem přechováváni nebyli. Ačkoliv doměstečka lidí takových velice poskrovnu přicházelo, přece seobávali, že by lidé takoví, vyhnouce se hlavním silnicím, postran-nich cest by užíti a také sem přicházeti mohli; proto se stalopřísné napomenutí všem šenk majícím, aby osoby nemající pasunepřechovávali. Když t. r. staré zdi radnice rozbírali, ,,dobrotivýBůh trefuňkem chudé obci naděliti ráčil,“ že se našel pokladneb staré peníze, kterých nikdo neznal a které tu od starýchhospodářův uloženy byly, totiž 835 plecháčův (t. j. peněz velkostičeských grošů a jiných podobných), 400 neznámých drobnýchpeněz a 760 staročeských, švédských, polských a jiných grošíkův,600 „malých grošů“ ze 16. stol. a 140 peněz velikosti krejcaru,dohromady přes 9 liber. Za to dostali z Pražské mince 169 zl.Z těch dány faráři 2 zl. ke sloužení 4 mší svatých, aby ukla-anızøı jiøh účnflınýxn hyı n øápøčinnu xniu xnøhı, Jnnøvi šixnønøv-skému ıˇumujícímu, který na ty peníze přišel 1 zl., nádenníkům,kteří při něm pracovali 30 kr. a sousedu, který s nimi do Prahyjel 2 zl. 30 kr.

Na žádost obce císař Karel IV. svobody a staré chvali-tebné zvyklosti l. 1738, dne 11. prosince potvrdil. Téhož potvr-

72

zení dosáhlo také městečko od dcery jeho Marie Terezie l. 1747dne 29. prosince. Za těchto dob pro nedostatek paměti o osudechměstečka a jeho obyvatelů nic nevíme. Jen to pozuamenáno, žel. 1758 dne 8. května kostel s 5 zvony a dvojím cimbalem skrzeveliký oheň zkazu vzal a že Prušaci, v 1. 1756-1757 tudy ta-hnoucí, veliké škody na obilí činíli.

Velka změna stala se v Třebenicích L 1769. Tehdá. dne3. října rada obnovena Skrze kněžnu Marii Josefu Z Fürsten-berka a zvoleni většinou Češi. Něco sousedů mezi nimi vysky-tuje se takových, kteří měli německa jména, avšak pochazeliz rodin, které tu již od mnohých let přebývaly a davno se če-štině přiuěily. Zapis o tom sepsan sice česky, avšak Jan VaclavFischer, prymas a úřadující purkmistr, se nejen německy pode-psal, nýbrž i nasledujici zapis Zasedaní dne 7. října a všechnynasledujici psany jazykem německým. Byl to průběh takový,jako se i v jiných českých obcích vyskytoval, takový totiž, žese jí rad daval německý natěr, který se do roku 1860 udržel.Někdy některý zapis česky zapisovan, avšak zřídka.

Se stranami ovšem jednano česky, jako se stalo ku př.s Derausovou. Manžel její Josef Deraus, bývalý, avšak sesazenýprymas, byl kontrybučním výběrčím a měl se stranami na rad-nici jednati; poněvadž však nechtěl tak činiti a věci úřední jenv domě svém vyřizoval, byl sesazen. Když od úřadu osoby vy-slané k němu přišli, aby kontrybuční pokladnici zapeěetili, při-vítani od jeho manželky nectnou řečí, že jsou psi, kteří chtějímuže jejího zkaziti, že se Sotva ohřali a již manžela jejího chtějísouditi, aby raději psy soudili, než poctivé muže a že příliš malovyrostli, než aby S ním něco vyřídili. Za tuto řeč přisouzeno jiosmidenní vězení a rychtař hned pro ni poslán. Když do domuvstoupil, přivítan byl touto řečí: Co chcete vy holobradkové?vy falešní Svědkové! vy uvozdřenci! vy holomci! vy mate psy doarestu vodit a ne poctivé ženy! s chvostištěm vas vyženu!A obrativši se k muži, pravila: ,,Hleď ty muži, jestli mě nechašvzít do arestu, tak do sebe neb do tohoto dítěte nůž vı`azím.“Potom běžela na rychtáře s nůžkami a vrazila do něho s tako-vou prudkostí, že mu klobouk sletěl a pomocníku jeho vytala třifacky. Na konci ještě pravila: ,,ja děkuji vrchností z její pod-danosti, a když mam a mam do arestu jít, tak chci můj dům

1

` 73ü

n

zapalit aneb ho skrze mou čoladku zapalit necham.“ Za tako-vých okolností sepsana e tom zprava a -ihned ke kr. úřaduv Litoměřicích poslána. Není nam zname, jak zaležitest tato seskončila. Když pak německé úřadování zavedeno, došel úřadudne 10. ledna 1771 dopis krajského úřadu „poněvadž se na roz-šíření německé řeči v českých dědičných zemích s větší epravdi-vostí než posud pomýšleti ma, nebude se po třech letech jazyklatinský' českým, nýbrž německým jazykem vyučovati, a nesmíse odtud učitel ustanoviti, který by německy neuměl a v témžjazyce děti vyučovati nedevedl“

Za těch dob bývala sam esprava již valně byla zten-čena. Hrdelní pravo v Třebenicích zrušeno a přeneseno na novýkralovský soud v Litoměřicích. Kde hrdelni soud byl zrušen,odtud se musel pesflati peněžitý hrdelní příspěvek. Třebenskaobec dluhovala v té příčině 15 zl. Při rostoucí bezpečnosti osobníbyl to dobrý pokrok. Ostatní věci, které si konšelé vyřìzovali,zůstaly jim, jen že bývalý vliv vrchností zaměněn nyní vlivemkrajského úřadu, který posílal rozkazy přes rozkazy. Bývalaebčanska spůsebilest tím hynula, z kenšelů stávaly se loutky a-a jen ještě štěstí bylo, že vrchnost, sestavujíc konšelský úřadzamoziti mohla, aby prazdné hlavy se do něho z pouhé ctižadosti-vostí nedraly.

L. 1770 z rozkazu kraj. úřadu učiněn popis všech domůy(bezpochyby také číslevaní zavedeno). Našle se velkých a malýchdomův i S obecními 136. (L. 1787 bylo jich 149.) T. r. peslanydo Litoměřic dvoje privilegia k nahlédnutí. Když pak navra-ceny, s ostatními zaobaleny a zapeěetěny. Bylo jich všeho všudyjen pět, kteréž po předešlém prymasovi nalezeny.

Mezi ze dníky byla velka nespokojenost s Gabrielem Pc-trichem starším pořadku zednického pro lehkomyslné hospodařenís cechovními penězi. Pro tu věc svelana rada dne 16. srpnak mimořadnému sedění, při němž strany vyslýchany; tu se ovšemnašlo, že Petrich epeminul počty svoje každého čtvrt roku estat-ním starším k podpisu předkladati. Z počtů I. 1766 našlo se, žečast peněz prejedena a propita a Petrich proto, že to trpěl, ed-souzen, aby 18 fl. 33 kr. nahradil. Na jeho prosbu mu mistřipeníze ty edpustìli. T. r. skrze otevřené listy kraj. úřadu ozna-movano, že v Třebenicích debytčí a úterní trhy, které po nějaký

74

čas přestaly, podle starodavných výsad zase se držeti budou.(Dobytčí trhy bývaly o hromnicích a sv. Jiří a mohly 8 dní tr-vati.) T. r. vzpírali se řeznícì maso podle určené jim taxy vy-sekavati. Když pak stěžovali si někteří sousedé, že jim řeznícìmaso mimo Třebenice koupené pobrali, některým na cestě vzali,jiným z hrnců samých vytahli, odsoudila je rada k tomu, abymaso buď vratili aneb zaplatili. Za příčinou řezníků poslan semt. r. krajský komisař a rozkazano jim, že nesmějí hovado bíti,dokud při tom nebudou dva městští komisaři, aby se přesvěd-čili, je-li hovado zdravé, po zabití pak mělo se maso skrze dvaz obce odhadnouti zač stojí a teprve potom prodavati. Řezníkůmpohrozeno, jestli by se k těmto dvěma osobam neuctivě chovali,že budou posazeni do koše. Sousedům zapověděno kupovati cizímaso a řezníkům svolení dane, takové maso spobírati. Krajštíúřadevé vůbec před se šli s přísností. Na podzim l. 1770 poru-čeno, aby do 24 hodin poslan do kraj. úřadu seznam všechdomů a mlýnů o samotě stojících a ku které farnosti naležeji;představenému, který by tak neučinil, pehrezeno, že bude od vo-jáků vzat a na 14 dní do vězení dan. Třebenský purkmistr se-psal seznam zdejších tří mlýnů a poslal po schvalním poslu doLitoměřic.

Za těchto dob hledali okolo Třebenic granaty, vrtali jea navlékali na šňurku. Ozdoba tato u venkovských dívek bylaještě v první polovici našeho století oblíbenou. L. 1771 Jan Fuchszde v Dlažkovicích granaty vyvrtaval. T. r. stavěny nové m as-né kramy. Vrchnost prodala k tomu obci místo, na kterémžstaly staré masné kramy již tak chatrné, že se mohly každéchvíle seseuti. T. r. došel dopis krajského úřadu, že se tento rok2500 mužů k vojsku stavěti ma. Žadana předepsana míra u muže(5 stop a 3-4 palce). Poněvadž přišel na 247 domů muž, mělaobec Třebenska se Šluknovem (104) a S obcí Nučickou (22 d.)jednoho může stavěti a poněvadž podle druhého rozvržení z 43osedlých 1 muž se stavěti měl, měly obce Třebenska, Sobě-chlebska a Keblicka dohromady jednoho postaviti, (osedlý není je-den hospodař, nýbrž znamena berní číslici). Třebenští poslalitedy dva rekruty do Litoměřic.

V jisté příčině byli tehda lidé jako děti a není divu, že sikrajští úřadevé poručníkevaní podle našeho smyslu přílišné oso-

75

bovalì. V prosinci 1. 1771 šla výstraha do celého kraje Litomě-řického, aby se lidé 'z večera teplým chlebem nepřecpavali, `po-něvadž se již nejednou zkusilo, že takoví lidé rano mrtví nale-zeni byli, proto aby raději požili teplé polívky z masa, a pokudby tak býti nemohlo, aspoň Z vody.

V prosinci l. 1771 žadal městský písař, aby mu obecpostavila dobra buď hlíněna neb železna kamna, poněvadž dosa-vadní jeho plechová. kamna docela jsou propalena. a. on by zatuhé zimy potřeby obecní psati nemohl. Úřad uznaval žadostjeho za spravedlivou a dal mu nova kamna. _

Obecní jmění t. j. jmění všem sousedům domacím pa-třící bývalo pronajímano, avšak 1. 1772 obec t. j. majitelé 49 pra-vovarečních domův, jímž cís. Marií Terezií obecní jmění přiznano,na tom se usnesla, že se již nema prenajímati a v té příčiněposlana žadost do Litoměřic. V příčině polí nechtěl toho krajskýhejtman dopustiti.

Ke konci- 17. a na počatku 18. století přistěhovalo se' doTřebenic několik rodin německých, kteréž si znenahla český ja-zyk oblíbily a od domacího obyvatelstva ničím se nelíšily kromějedině přijměním. Byl to zjev, kterýž se často nejen v městechnýbrž* i ve vesnicích opakoval (ku př. rodina Jungmannova v Hu-dlicích). K nim patřila také rodina Pettrich ův. Joseflna Petfltrichova rez. Kynska, sestra spisovatele Dom. Kynského a matkapotomního purkmistra Pettricha často opakovala před svýmidětmi slova: Jo, milé děti, když jsem přišla do Třebenic, byl tutehdaž jediný Němec. Tehdy se i rodina Petrichova v 18. st. po-češtila. Karel Pettrich, truhlař, -byl držitelem domu č. p. 130 nanaměstí a S manželkou svou Rosalií mluvil jen česky. Nejstaršísyn František Jan Pettrich (naroz. 1770 29. srpna) nau-čil se doma u otce truhlařství, odešel do světa a cestoval až doBrasilie. Někde na světě naučiv se řezbařství, v němž vynikljako umělec, odebral se do Dražďan a tu se trvale usadil. Na-vštěvoval své příbuzné v Třebenicích a k žadosti faraře FerešeZhotovil do kaple sv. Trojice sobě na pamatku kříž. Svou jedi-nou dceru Amalii provdal za mlynaře Miteise do Chodovlic. Sy-nové jeho, též řezbařové, zdržovali se nejvíce v cizozemsku.

Třeba se zmíniti o šlechetném knězi Jozefovi Žoldovi.Týž jsa farářem v Čížkovicích, odevzdal l. 1775 Jozefovi Hrdli-

76

čkovi, děkanoví Třebenskému, 3000 fl., aby byly u stavů uloženya z úrokův, aby podělevani byli chudí Třebenští, zvláště pří-buzní jeho. Nadaní to po smrti Žoldově od dvorské komise k tomuzřízené potvrzeno.

Druha polovice 18. století stala se pro Třebenice osudnoupro mnohé požary. L. 1758 dne 8. května vyšel oheň okolo7. hodiny večerní V domě Ondřeje Pešavého. Za několik hodinshořelo 30 domův se školou, obecním domem, 8 Stodolami, mas-nými a chlebnými kramy a věž kostelní S 5 zvony. Také kostelchytal a zachraněn jen S největším namahaním. Před tím a po-tom zkoušelo město od Prušaků, zejména v l. 1757, 1758 a 1759.Pokaždé platili Třebenští výpalné; poprvé 20, podruhé 30 a po-třetí 40 dukatů výpalného a kromě toho učinili nepřatelé vel-kou škodu na dobytku, polích a zahradách. L. 1787 dne 6. čer-vence zase vyšel oheň u Josefa Veispeka, jímž v kratké době56 domů v prach a popel obraceno. Neopatrností sousedky Mon-číkové vyšel l. 1792, 4. října zase oheň a zničil 19 domů a 3stodoly. Takové škody neobyčejné proto se daly, poněvadž nikdynebylo pořadných příprav k hašení. Bylo to tedy dobrodinímpro obec, když l. 1809 od krajských úřadů nařízeno, aby byl se-staven hasičský řad a zakoupený stříkačka, dvě kary. 4 velkésudy, žebříky, haky a hrotky.

Dvorským dekretem l. 1782 dne 20. března, vyzdvižen jeststareslavný klášter Svatojirský. Poslední kněžna MarieTerezie z Harnachu obdržela 2000 fl. pense, avšak protožeroucho řehelní odložiti nechtěla, davano ji jen 1000 fl. Třebe-nice s panstvím Čížkovským zabrany a Spravovany jako komornístatek a přísl. naboženského fondu. To trvalo do l. 1819, kdežpanství Čížkovské .predáno. L. 1782 dne 7. prosince stvrdil císařJosef svobody městečka. L. 1784 podle vyššího rozkazu všechno,co bylo stříbrného a zlatého v kostele,'zabráno a prodáno.

Ku konci 18. století zanašela se vlada novým upravenímměstských úřadův. V Třebenicích, poněvadž tu městský úřadvždy soudní stolici byl beze všeho vlivu vrchností, měl býti purk-mistr, 2 neplacení radní, jeden zkoušený radní s platem 300 fl.kancelářský s platem 100 fl. a sluha s platem 50 fl. Naklad natento úřad nový obnašel tedy 450 fl. Aby se zjistilo, může-libýti v Třebenicích úřad takový zřízen, přijel Sem r, 1733 flne

77

20. února Antonín z Bienenberka, komisař krajský a z účtů po-sledních 5 let našel, že obec měla tyto důchody: 80 fl. z obec-ního mlýna, 18 fl. 50 kr. ze šenku v radnici, 489 fl. 15 kr. Z dě-din pronajatých, 27 fl. z' krámů a Z bud, 1 fl. 30 kr. 2 chlebnýchkrámů, 150 íl. 12 kr. tax a 159 fl. 45 kr. jiných důchodů, dohro-mady 926 fl. 32 kr. Po odražení nutných výloh zůstával přeby-tek 569 fl. 6 kr., větší tedy, než svrchu dotčený požadavek. Pozjištění tohoto učinil komisař dotaz k celé obci, k tomu účelusvolané, zdali mezi nimi jsou sousedé, kteří by bezplatně úřadpurkmistra a dvou radních zastávati chtěli, sice že by se soud-nictví přenesle na Čížkovskou vrchnost. Jednomyslně odpově-děno, že každý, kdo zvolen bude, z lásky ke spolusousedům bezplatu sloužitibude a připojena prosba, aby obci samostatné_ soud-nictví ponecháno bylo. Přítomný spravce Čížkovský, VaclavŘíha, jménem vrchností, která plat za právního a kancelářskéhoušetřila, také k tomu svolil. Následkem toho vyšlo l. 1790, 23.dubna dvorské nařízení, aby takové městské úřady obdržely 4panské obce v Litoměřickém kraji, totiž Česká Lípa, Teplice,Třebenice a Česká Kamenice. (U královských měst se to samosebou rozumělo.) Před volbou napomenutí sousedé, aby vždy tohovolili, ku kterému by měli důvěru a o jehož spravedlivosti jsoupřesvědčen_i. Prvním purkmistrem byl J. Polák, po něm l. 1800J. Jaksch následoval. V témž úřadě následovali pak 1. 1808 V.Veselý, 1816 J. Groger starší, 1820 J. Groger mladší, 1832 J.Marazek. e

Od obecního úřadu těžce se neslo, že vrchní Čížkovský vklá-dal se v práva obce, chtě jen sám vydávati svolení k ženění, Vystě-'hování a přestěhovaní avkladaje se v policejní a obchodní záležitosti.Od obecního úřadu tedy l. 1806 dne 1. záři podána žádost k císaři,aby byly Třebenice za svobodné ochranné město vyhlášeny.Třebenští trpce si stěžovali do vrchního, že jim usazuje V Tře-benicích lidi, jaké on chce, neptav se obce o radu, že cizincůmvše dovoluje na škodu starousedlých atd., připemenuli, že osve-bození jich spůsobí rozkvět ol›ce*).

"') „Zrušení člověčenetví mělo účel ducha poddaných povznéetl, jich myslI: činnosti oživovati I. mravy jich zjomniti. Takové následky so i ukáží u Tře-benské obce u velké míře, jestliže tlak rébství podobný skrze blahonoané ruceV. V. odstraněn bude.“

78

Žádost ta byla odmrštěna a žadatelům ještě pro nekolko-vání pokuta uložena. Za půl staletí přišla svoboda sama, bezžádosti,

O letnicích l. 1811 na boží hod udělala se odpoledne takovavichřice, že strhla u několik domů střechy, dvě stodoly pova-lila, velké stromy buď vytrhala neb polamala a konečně i sochu sv.Jana na Loucké převrhla. L. 1818'stavena jest císařska silnicez Libčovsi do Terezína a vedena na Třebenice. Z té příčiny celéměstečko vydlážděno, což stalo 14.000 fl. L. 1822 dne 20. říjnazase byl velký oheň. Vyšel u Vodů a shořelo 12 domův v pravoa v levo od horní kašny a 4 stodoly. Kromě toho strženo ně-kolik střeclı, aby se oheň nešířil a tak se podařilo jej teprve popůl noci uhasiti. V Třebenicích se potom ovšem stavělo, alemnozí tou stavbou přišli na mizinu. Také škola (nynější opa-trovna pro děti) 1. 1824 znova postavena. L. 1832 zavítal semzlý host, totiž cholera. Začala v Úpohlavech ke sklonku březnaa přestala v Třebenicích due 4. září. Zemřelo na ni v Třebeni-cích 57 a v Úpohlavech 29 lidí.

L. 1835 zemřel císař František, který poslední staré sve-body obce Třebenské potvrdil; proč a kdy majestát tento, Z ně-hož jen ostřížky zbyly, rozstříhan, dnes již nelze věděti. Nastup-cem Františkovým byl císař Ferdinand 1. (jako král V.). T. r.stala se v Třebenicích důležitá změna. Od místedržitelství došlopovolení, aby v Třebenicích zřízena byla lék árn a. Prvním lé-karníkem byl Fr. Fichtner z Františkových lázní. Poněvadž bylakaple sv. Trojice chatrna, kaplan Jan Krejčí sebral po městěa vesnicích 200 fl. Osadníci kromě toho mu tak pomáhali, žebyla dana nová střecha a kaple vybílena. Pak sebral týž kaplanještě 40 fl. na ozdobení oltařův. L. 1880 zase opravena.

Při visitací 1. 1837 shledal biskup, že se vždy dvakrato če-sky a teprve po.třetí německy káže a ostatní všechny funkce vy-konavany česky, což se mu zdálo býti nedobrým poměrem, poně-vadž tehda ještě k faře zdejší německá osada Velemínska patřila.Farař nový Michal Fereš navrhl tedy u konsistoře, aby se stří-davě česky a německy kazalo a odůvodňoval to tím, že v polo-vici osady německy se_mluví. To zavedeno pak l. 1838 a novýpořádek ve zpěvu ovšedních dnech, tak že se v úterý, ve čtvrteka v sobotu česky, v Ostatní dni německy zpívalo. L. 1841 oddě-

‹

Í

'79

lil se kostel Velemínský a tak zůstalo v Třebenicích pro máloNěmců tolik, jako bylo dříve 'pro polovici celé osady. Při ko-stele učiněněna byla důkladná oprava l. 1838, poněvadž přede-šlé opravy v l. 1821-1824 konané, jen z části odpomohly. Obeca sousedstvo dalo 286 fl. na postavení nové zakristie, věžky ana nový ciferník. Zároveň místo před kostelem srovnáno a l.1840 zase jen obecním nákladem schody u portálu kostelního po-staveny. Jiné správy na kostele byly v l. 1840. a 1860-1865a l. 1858 dány nové obrazy na oltáře.

Působením faráře Fereše zaveden úst av chudých, abyžebrání od domu k domu přestalo. Místodržitelství svolilo k tomu,aby základem jeho byla Žoldovská nadace 3000 fl., zřízená prochudé příbuzenstvo, které však toho času již úplně bylo vymřelo.Farář měl také sousedy k příspěvkům a bíral ročně 500 fl. Dne20. prosince l. 1838 volen výbor a 0 novém roce 1839 zahájenačinnost ústavu. Každý pátek mezi 24 chudých rozdávány peníze,když se byli po mši růženec pomodlili. (L. 1839 rozdáno 900 fl.)Správu měli farář a starší. Farářova starost potom byla., abybyl v Třebenicích zřízen špitál chudých. Po učiněném provo-lání k sousedstvu sbírali farář a soused Frant. Enders příspěvky(I. 1843). Obec dala 100 fl., Vino. Soukup 120 fl., Václav Böhm100 fl., jiní po 20, 16, 10 a 5 fl., tak že se sešlo 553 fl. Potomkoupen dům č. p. 181. od Josefa Svatušky za 700 fl. a zřízenza špitál. V dolní sednici bydlcly 4 staré ženy, v horní 4 stařímuži a třetí světnice nechána za nemocnici. V. Soukup, kterýhned při zřízení znamenitý příspěvek dal, odkázal před svousmrtí (Ť I. 1869) špitálu pole.

Události l. 1848 vzbudily i v Třebenicích ohlas. Uděleníkonstituce, svobody tisku a dovolení, aby byly zřízeny národnístráže, uvítány v Třebenicích s velkou radostí. Ihned se utvořilazde národní stráž 110 mužův, jichž velitelem byl Jan Steckl,purkmistr a sebráno v rychlosti 80 fl., aby měla nový prapor.Tento zhotoven v Praze a měl na jeduě straně obraz sv. Jiří ana druhé erb království Českého. Vysvěcení jeho stalo se šestouneděli po velkonocich. Na rynku u sochy byl zřízen oltář, k němužve 3 hodiny odpoledne z kostela šlo procesí. Národní strážez Třebivlic, Lovosic a Podsedic se zdejší stráži postavily se povojensku na čtyři strany oltáře přenesše velitelství na Lovosi-

5

`\

vc

80

ckého hejtmana, a za nimi se postavily tisíce lidí, kteří se byli-z okoli'.ze.zvidavostì Sešli. Napřed byla pobožnost, potom svěcení;pak zatloukány hřeby a následovaly obyčejné výstřely a vykři-kování Vivat. Na konec zazpíváno Bože chválíme Tebe a vyko-nána pobožnost v kostele. Domy v městě vyzdobeny byly práporya věnci z květin a dubového listí. Když potom v Praze nepokojenastaly, přišli sem dva mlynáři z Knovize a žádali zdejší národnístráž, aby táhla na pomoc, ale špatně pochodili.

K vykonání voleb do nového sněmu objednáno u ti-skárny Medauovy v Praze 300 ceduli volebních, za něž dne 12.května 2 fl. platu poukázáno. K řízení voleb vyslán z PrahyJUC. Trojan, pro něhož před domem pekaře Bocka lešení za6 fi. 22 kr. zřízeno (27. června). S udivením pozorovali stařípáni, že Trojan vstoupil na lešení v kroji svornostářů (modréčamaře s černými šňůrami). Volby vykonaly se v tichosti aTrojan odebral se odtud k volbám do Libochovic a Budyně. Zdepřišlo k nepokojům. K večeru přišel do Třebenic kraj. komisařse Schneidrem, poštmístrem a velitelem národní stráže Lovosìckéa žádali, aby Třebenští táhli na pomoc Budyňským proti nespo-kojeneům. Třebenští nemnjıce do toho chuti ptali se, proč tamnejdou Lovosičtí. Odpověděli, proto že jsou Němci, že tam nejedou,aby nevzbudili ještě větší nevoli. Tedy sbubnoval Steckl všechnygardisty a oznámil jim žádost komisařovu; všichni skorem chtělijíti, avšak aby opatrně jednali a pravdu zvěděli, poslali 5 mužůna výzvědu. Než tito se navrátili, povstal o půlnoci pokřik, žepovstalci přijdou z Prahy a již jsou v Libochovicích. Lidé běhalinapřed jako zmámení a potom mužšti běželi pro zbraň. Co kdoměl, ručnici, šavle, vidle neb sekery, to rychle popadl a pospíchalk' obraně; i učenn-ici a školáci ozbrojovali se tím, co jim přišlopod ruku. Později se vysvětlilo, že poplach povstal u Slaného,když do jedné vesnice rekruti zpívajíce přišli a obyvatelé domní-vajíoe se, že to jsou povstalci, do druhé vsi utekli a obyvatelstvoode vsi ke vsi pobouřili. Když ráno pravda na jevo vyšla, každýse ovšem zasmál. Téhož roku pro velký nedostatek drobnýchpeněz dali městský úřad a Aut. Preis tisknouti bankovky u Haasev Praze. Nfljvêhši hyıy na 20 kr. Čhn nıáıø, fixn více se ızêøhtøbankovek vzmáhalo, zároveň stoupalo stříbro, jehož byl nedostatek,tak v ceně, že 0 30"/0 větší cenu mělo. Když přišla v březnu- 1.

l

81

1850 náhlá zápověď těchto bankovek,`.shledalo se, že přišel Preiso celé své jmění. z 1 1

Změnami způsobenými l. 1850 stlačeny Třebenice na obecbeze všeho politického významu. Městu vzato soudnictví a pře-neseno na nově zřízený -okresní soud v Lovosicich, dosavádnísvobody zrııšeny a písemnosti z větší části odevzdány zeměpan-ským úřadům. Dne 5. srpna l. 1850 ustaven nový obecní úřad aza starostu zvolen A. Weeber.

Za požehnaného panováni císaře a krále FrantiškaJosefa I. národ Český udělal největší svůj pokrok od posledních300 let a Třebenice přiřaděny zase k českým městům, k nimžod starodávna patřívaly. Stalo se to znenáhla a ne bez překážek.Nový lidumilný směr doby ukázal se hned po ohni l. 1852 (8.března), když ve 2 hodinách 13 domů vyhořelo a jen pilnémupřičinění sousedních obci děkovati bylo, že celé město nevyhořelo.Neb z Litoměřic a z Lovosic, panství Dlažkovského, od úřadů, obcia soukromníkův docházely takové podpory, že většina pohořelýchškodu svou tak bolestně uecitila, jako ji cítili předkové při po-dobných neštěstích. Také při ohni l. 1853, když několik stavenívyhořelo, obyvatelé okolní horlivě pomáhali a větší neštěstí za-mezili. Dosavádni tak zvaná trivialní škola přeměněna 1. 1852na hlavni školu o třech třídách. Když pak od r. 1855 každátaková škola 4 třídy míti měla a v dosavádním školním slsavenímístnosti se k tomu nedostávalo, přibrán k tomu byt učiteleMaška. Doplnění na 4 třídy stalo se l. 1859. Škole se dostalotaké dobrodince, když l. 1861 J. Kunzel v Roudnici zemřel a1212 il. na třetí třídu odkázal. Na oslaveni sňatku jeho Veli-čenstva byla kostelní slavnost l. 1854 dne 24. dubna; tehdá zasa-zeny na rynku při soše ,Matky 'boží dvě lípy. 42 chudých tehdápoděleno a 84 vystrojeno jídlo. L. 1858 odstoupil °dosavádní sta-rosta A. Weeber a zvolen Fr. Enders za starostu. Za něho l.1859 dolní část rynku srovnána a štěrkem zpevněna. Když pak1. 1861 posavádní absolutní vláda zrušena a samospráva obcízavedena, došlo k novým volbám, při nichž zase Enders za sta-rostu volen.

Jako mnohé obce, taki Třebenice za válečných běhů l.1866 zkoušely nemalé svízele.“ Již před válkou působil strach aještě více za války, takže všechna práce míru se zastavovala.

6

82

Nikdo nestavěl a živnosti vázly. V květnu přišel sem a do okolí32. praporec myslivcův. Když odešli přitáhlo dne 17. červnaSaské dělostřelectvo a zůstalo tu přes noc. Větší počet vojskapřišel sem 19. a 20. června a vždy tu přes noc zůstával. Posled-ního dne přišlo také oddělení c. k. husarů. Od velitelství pevnostiTerezína došel rozkaz (24. června), kdyby nepřítel se blížil, abysousedé koně, dobytek a cenné věci do Terezína pro větší bez-pečnost dopravovali. Umysl byl dobrý, ale k vykonání jeho ne-došlo, poněvadž nepřítel se přiblížil rychle. Dne 15. červenceodpoledne proskakovaly pověsti, že Prusové jsou na Skalce apivo vyžadují. Hodinu potom (k 7. hodině z večera) přišly doTřebenic přední stráže, totiž důstojník S 11 husary, kteří v rychlostiměsto prohlédli a pak se k Jenčicům odebrali. O 8. hodině přišlovojsko, jež se položilo dílem na hřbitově, dílem na trávníku,dílem na polích v obilí, kdež si zapálilí ohně. Nezapálili sicenic, ale pošlapali všecko. Do 2 hodin v noci trval pochod vojska,asi 15.000 mužův. V každém domě v městě a v okolí bylo. 30-50vojákův. Vyžadovali Oves, slámu, dříví, pivo a kořalkn. SousedoviFlor. Preìsovi vzali vůz i s koňmi. Z Třebenic hnuli se pakk Budyní a odtud k Praze. Dne 11. srpna přišel zase plukpruského vojska a zůstal tu 12 dní. Od té doby denně tu byliPrusové. Většinou to byli hodní, míruí lidé, kteří se k sousedůmslušně chovali. Horší věci spůsobeny v měsíci září, když se Pru-sové z Čech domů vraceli. Dne 4. září přišel do Třebenic 24.Braniborský pluk pěší, z nichž pět onemocnělo na cholerıı. Dánibyli do vojenské nemocnice před tím v č. 72. zřízené a všichnizemřeli. Dne 6. září onemocněla již jistá dívka a zemřela ještětéhož dne. Mezi prvními oběťmi tohoto zlého přímoří byl i sta-rosta se svou manželkou. Ke sklonku záři bylo přímoří nejzuří-vější, tak že ve dvou dnech 16 lidí zemřelo. Za necelý měsíczemřelo v Třebenicích 83, v Chodovlicích 18, v Űpohlavech 13lidí, v Kololeči však nikdo. Strach z toho byl takový, že lidécestující se silnici vyhýbali a raději Třebenice obcházeli. Každýden zapalovaly se hromady jalovce poněvadž mysleli, že se jímvzduch vyčisti. »Za těchto dob osvědčil se jako obětavý a neunavnýlékař Dr. A. Mann.

Následujících několik let uplynulo v tichosti, která byladruhdy přerııšena bud' ohněm neb krupobitím. L. 1871 zřízen

83

jest v Třebenicích dobrovolný hasičský sbor, který si »z pří-spěvkův dílem obecních dílem soukromnikův za 650 zl. stříkačkakoupil. K umístění jejímu koupila obec dům, z jehož stodolynděláno skladiště na hasičské nářadí. Hasičský sborz poprvé pro-jevil svou spůsobilost 1. 1873, když Čertovka hořela. Kromě tohonastal za nedlouho čilý spolkový život hlavně přičiněním Dr.Vác. Paříka, rodiče z Libuně, jenž sem přišel 1. 1867 za měst.-ského lékaře po úmrtí předešlého lékaře Manua. Týž založil l.1871 Besedu, která se rychle uchytila a v krátké době 74 členůčítala. Po zdaření tohoto zařízeno Ochotnické divadlo, kterémuse také hned ze začátku dobře dařilo. Poprvé dávána veselohra„Svéhlavost“ a „Černý Petr,“ při čemž obecenstvo zalíbení svéprojevovalo hřmotným potleskem; tím se stalo, že hercům jenchutí přibývalo. Aby se opatříly osobám přìčinlivým a věmhod-ným peníze a lid aby měl příležitost k ukládání peněz na úrok,založena přičiněním Paříkovým záložna občanská (1874).

Po náhlém úmrtí starosty Fr. Weebra zvolen za starostuFrant. Pettrich (1873). Vrstevníci chválí jej jako ctihodnéhoa spravedlivého muže. Následující léta byla suchá a úroda bylanepatrná L. 1874 připravováno vystavení nové radnice. Na tose myslelo již od 1. 1849, ale odkládalo se ustavičně, poněvadždůchody obce stačily jen k tomu, aby se zapravila běžná vydání.Tato rostla stále a proto bylo třeba í o jich zapravení se sta-rati. Z těch příčin zadáno l. 1875 k zemskému výboru, aby bylpovolen pivní krejcar (z mázu piva 1 kr., vína 2 kr.). Násle-dujícího roku' stala se nehoda taková, že největší zvon na věžijménem Jan při _zvoněni praskl.

L. 1877 zřídil se při městském úřadě okrašlovací výbor.Hned t r.' 23 lip na rynku vysázeno. T. r. vyhořel starodávnývinný lis městský, který býval vedle čp. 152. Až nedlouho předtím nebylo nikomu z Třebenic a z Kololeče dovoleno vinnéhrozny v domě svém vytlačovati, nýbrž dálo se to v tomto doměpod dohledem přísežných sousedův, kteří o tom protokol sepsalia k úřadu daně z vinných nápojův oznámili. L. 1879 slavnostpětadvacetiletého zasnoubeni J. J. V. hlučně slavena a zase za-sazeny dvě lípy před kostelem proti škole. Při tom mluvil Dr.Pařík jako dozorce škol česky a starosta německy. T. r. kostelslušně vybílen. (L. 1878 obnoveny také ciferníky na věži.) L.

QC

84 Ý

1880 konečně došlo k dávno zamýšlenéstavbě radnice. Z usne-seni obecního. výboru měla se stará sešlá radnice zbořiti a 'nováod základů vystavěti, ačkoliv odporu bylo nemálo. Za nejlepšíplán ke stavbě uznán plán J. Grusza“ z Lovosic a podle 'něhoStavba provedena. Vydražil ji Bosner stavitel z Prahy za 16.400 zl.V září t. r. byla stavba dokonána a doplaceno od obce 2200 zl.,tak že celý náklad činil 18.600 zl. Před prvním zasedáním v novéradnici bylo všechno zastupitelstvo přítomno mši svaté- Novémístnosti oslavily se koncertem, při němž někdo hodil kus .cihlydo úřadovuy. `

Za tehdejších dob odpadával německý nátěr, který byl dánčeskému obyvatelstva ku konci minulého století. Český jazykpřišel k platnosti při obecním úřadě jakožto řeč velké většinyobyvatelstva.. L. 1880 dána byla žádost obcí Třebenic, Chodovlic,Kololeče a Úpohlav ke konsistoí`i Litoměřické, aby matriky a jinépamětí církevní, jež se posud psaly německy, byly psány českya výpisy Z nich aby též byly české. Konsistoř dala věc k vy-řízení c. k. hejtmanství Litoměřickému, od něhož 1. 1881 dne24.Qbřezna nařízeno, aby se do matrik zapísovalo v tom jazyce,který v 'dotýčné obci panoval. Také školy byly již od nějakéhočasu na českou a německou rozděleny a l. 1882 každá o jednutřídu rozmnoženy. Zajímavé je čistí, co purkmistr Petrich 1. 1883do pam. knihy městské zapsati dal. Píše totiž, že t. r. byly ne-vole mezi národnostmi rakouskými, pobuřované ze sousedníhostátu skrze placené agenty. ,,Češti obyvatelé Třebenic chovali setiše a trpělivě, a snášeli raději nepříjemnosti a pronásledování,ačkoliv čtyři pětiny všeho obyvatelstva byli Češi.“

Beseda podnikla pěkné výlety, jež také okolí potěšily. L.1882 byly dva, jeden na Oltářík, druhý na Kostomlaty. Při tomtoposledním byl i purkmistr Pettrich, jenž z velké věže Mathísso-novu elegii O starém hradě tak přednesl zřetelně, že dole stojícíkaždé slovo rozuměli. Báseň ovšem byla německá, ale slova jejíz upřímného srdce pronesená přijata tak, jako by to byl všempřirozený jazyk. L. 1883 zřízeno bylo městské museum. Zakla-dately byli l)r. V. Pařík a Karel Křenek, kteří s velkou pracia obětmi nerosty, starožitnosti a jiné věci sbírali. Zde uloženymnohé popelnice a mnohé písemné památky, ze kterých většinou

85I

čerpána látka k tomuto vypravování. Museum napřed bylo vestaré škole, pak přeneseno do bytu purkmistra Pettricha. Ko-nečně umístěno v nové škole, která 1. 1887 postavena a l. 1888posvěcena. Také na kostele v l. 1887 a 1890 nutné opravy pro-vedeny. Od 1. 1884 jest starostou obce Dr. Vác. Pařík. Co proTřebenice udělal, jest v živé paměti a netřeba vypisovati.