posToJ ŘíšsrÝcH e čEsrosrovrNsrÝcH NĚucůr čEsrosrovnNsxÉ úsrevĚ z RoKu 1920

DAvID ruunrNÝ - JAN HAIIL

pro nově utvořený československý stát byla při vzniku i v dalšim průběhutrvání důležitá nejen přízeň yítěznÝchzápadnichvelmocí, ale neméně^význam-nou otázkou bylo, jak se Němci, říšští i z českého pohraničí, postaví L noveutvořené republice. cílem tohoto příspěvku bude načrtnout záŘladní konturytohoto vývoje mezi říjnem l9l8 a koncem roku 1920.

postoj Berlína k Národnímu výboru je možno v prvních dnech pražskéhopřevratu označit za korektní. Byla to zásluha především pražského říšskoně-meckého konzula, svobodného pána Fritze von Gebsatteta (tsos-rsss), který|ragmaticky již 29. řijna l9l8 Národnímu výboru ,,blahopřál ku prohlášenísamostatného stótu českého. chválil vzorný a důstojný ráz manifestait, pri rirhzbyla zabezpečena osobní bezpečnost všech 40 000 příslušníků nimecké iišr, Črr-koslovenské republicg.'ztz Této pochvaly i postoje nejvýznamnějšího souseda siNárodní výbor velmi vážil, třebaže konzul von Gebsattel jednai pouze z vlastníiniciativy bez instrukcí zahraničního úřadu; mezi Říší a republikou tedyfungovaly již od podzimu l9l8 v podstatě korektní, byť z počátku neoficiální,vztahy. Později,2. listopadu 1918, Berlín uznal nový stát a Gebsattel Národnívýbor ubezpečil, že ,,Německo nepomýšlí ani na jedinou píd'půdy tak zv. Deut-schbóhmen.'7l] pro Německo to bylo logické řešení složite trospoaarsrc, sociálnía politické situace, kdy západní i východní hranice byly přinejmenším nejistéa historické hranice s českými zeměmi představovaly prařticky oázu klidu.'k

2lzNórodní shromáždění českos.lovenské v prvním roce republiky, Praha l9l9, s.37; téžVacek, Václav: Dílo Národního.shromážáění, Praha [192b], s. y'O. Podrobně;i at"*una..,Manfred: Německá říše a yznik československa, In: českáslov"r.b ióis-i-9li.'br"aydemokracie ve střední Evropě. Díl 2. Praha 1999, s.522,

2l3Národní shromáždění československé v prvním roce republiky, Praha l9l9, s. 42; téžVacek, Václav: Dílo Nórodního shromá2dění, rraha [irzo], ,. z:. Ncrn".tý historitManfred Alexander vidí leitmotiv tehdejší německé poiiti$ t"tto, ,,óaio "i'ii"i d*^-ními ztrátam.i byla hlavním moti.vem ř횊koněmecké potitiky,' nikoliv'Žísiani ,:Žrii, xtuau..nové době.k říši nikdy nepatřila -_totiž českých zámí." Alexander, IÁan;lfr;i;Ň;;eckárlse a ýznik Ceskoslovenska, In: Ceskoslovensko 19l8-1938. osudy demokracie vestřední Evropě. Díl 2. Praha 1999, s.525.

2'aAlexander, Manfred: Německá říše a vznik Československa, In: Československo 1918-1938. Osudy demokracie ve střední Evropě. Díl 2, Praha tggg, s. SZZ.

l2I

Berlín si jistě uvědomova|, že dohodové Československo by se mohlo pří-padně zapojit do akcí proti vysílenému Německu, o čemž Francie opravdukrátce uvažovala. V případě, že by Říše nepodepsala mírovou smlouvu, mělyčeskoslovenské síly - alespoň v představách francouzských politiků - vtrh-nout buď do Bavorska či Saska, anebo přímo táhnout na Berlín. Českoslovenštípředstavitelé byli svolní tomuto požadavku vyhovět, zvláště když jim nabízelmožnost využit této akce při řešení těšínské otázky,'É V materiálech česko-slovenského prezídia ministerstva vnitra je ostatně možno často narazit nazprávy o soustředbvání bavorského, saského či říšského vojska na hranicícha o údajných chystan|ch vpádech do Čech, stejně tak inazprávy českosloven-ských četníků, že od kontaktů na druhé straně hranice zjistili, že se Německoobává předpokládaného českého vpádu, a to dokonce i několik let po válce."6

Německá strana §e podle některýchzpráv síly československé armády opravduobávala a údajně si nebyla jísta, zda by útoku ČSR odolala, a pokoušela se protoo vytvoření pohraniční ,,létalící" armády z prazvláštních elementů, které pakúdajně zbraně proda\ komunistům.'l7

215Gajan, Koloman: Německý imperialismus a československo-německé vztahy l letech1918-1921. Praha 1962, s,75-77.

2'óNárodní archiv (dále NA), fond (dále f.) Prezidium ministerstva vnitra (dále PMV), sig-natura (dále sign.) např.225-119-1, fol. 32 a četněji225-7-I6 (výbérové:fol.223 - rok 1920,bedlivě pozorovány a hlášeny přesuny německé armády a zkoumána výzbroj i početnístav domobrany,,Einwohnerwehrť'; fol. 22I - rok 1921, CSR chce část Rakouska; fol.l7l - rok 1921, vyšší aktivita domobrany kvůli údajně připravovanému vpádu českoslo-venské armády; ío1.215 - 1922, najimáno vojsko v Bavorsku; fol. 11-13 - rok t92:, ČSRchce zaútočit).

''7NA, f. PMV, sg. 225-5I-56, íol. 1-2. Zpráva důvěrníka zDrážďan ze 77. tL 1923 o Gren-zabwehrschutz na československých hranicích:,,Im April d. |. befasste man sich wn Reichsseite aus mit der Ausstellung eines Grenzab-wehrschutzes, des besonders im Osten gegen die Čechoslovakei (sic|) eíngesetzt werdensollte. AIs Fúhrer stellte sich damals ein Oberstleutnant Cumerow zur Verfúgung, Derplan scheiterte.Seit etwa 8 Tagen befasst man sich erneut mit iler Bildung eines solchen Abwehrschutzesund begríindet dies mit iler bedrohlichen Haltung der Cechoslovaftei (sic!). Der Obstlt.Cumerow hat ich wiederum an die Amthauptmannschaft Annaberg und NebenamtSayda gewandt und steht man diesem Plane diesmal etwas sympathischer gegenilber.Vor allen Dingen deshalb, weil die Reichswehr ilber das ganze Reich verteilt und in ihrerStárke zu schwach ist, um einem Eindringen der Čechoslova&el (sic!) nach Sachsen oderDeutschland ilberhaupt einen Widerstand leisten zu kónnen.Der Obstlt. Cumerow, ein Ofizier der alten Armee, will auch genúgend Leute an derHand haben, insbesondere unter der Grenzbevólkerung. Seine Bitte erfordert die Bewa-fnung, doch ilúrfte man damit nicht so schnell sein. Denn die ,Schwarten Wafen", die

|22

ve své podstatě však Berlín nastoupil vůči Československu politiku ko-rektního nezájmu, třebaže se vyskytly určité turbulence, když např, prezidentEbert na jaře l9l9 hovořil o připojení severních Čech k Říši',' nebo káyž došlok provalení jedné propagandistické akce,219 jejíž obětí se stal i von Gebsattel,který musel opustit prahu, v červnu l9l9 jej však nahradil vůči Českoslo-vensku neméně vstřícný profesor Samuel Saenger (I864-L944),jehož by bylomožno označít dokonce za osobního Masarykova přítele,,.

čeští Němci většinově nezvolili postup obce Georgswalde, dnes |iříkovav okrese Děčín, jehož obecní zastupitelstvo 7. listopadu 1918 rozhodlo jménemněmeckého obyvatelstva podřídit se - až do rozhodnutí mírové konference -Národnímu výboru v Praze, o čemž obě strany také podepsaly dohodu.''' ČeštíNěmci chtěli využít proklamovaného práva národů na sebeurčení a pokusili sevytrhnout pohraniční území z historického celku a připojit se k NěmeckémuRakoůsku nebo k Německu. Těmto požadavkům však nebyl nikdo ochotennaslouchat a moc separatistických provincií byla československými vojákysnadno zlomena, jak o tom svědčí v podstatně ,,nudné" zprávy o ,,dobývání"měst v pohraničí a dosazování okupační správy.r,

prezidium ministerstva vnitra ostatné zaznamenávalo i v průběhu roku1919 jeden protistátní a protičeský leták či výpad za druhým. postoj domácíchNěmců je pochopitelný neboť za monarchie tvořili vedoucí národ a nyní se

die Sonderbúndler und Hitle.rtruppen, lungleute usw, zur Zeit haben, gehóren dú Reich-swehr und sin_d lróssten Teils verloren gegangen. Die Leute haben die-waffen in grossenMenge1 an die kpD zu horrenten preisen verschachert und sind dann ,jahnenjachtig''geworden."

2l8Archiv Ministerstva zahraničních věcí (dále AMzv), f. Politické zprávy (dá|e PZ) Ber-lín 1918-1945, č. 37, l9l9.

2l9Alexander, Manfred: Německó říše a vznik Československa, In: Československo l9l8-1938. Osudy demokracie ve střední Evropě. Díl 2. Praha 1999, s, 524.

220)eden z legačních sekretářů pražského konzulátu saengera - toho času ještě žurna-listu - v únoru 1919 charakterizoval jako Masarykova ,,siarého přítele" - viz DeutscheGesandschaftsberichte aus Prag I: Von der Staatsgrilndung bis zum ersten Kabinett Beneš1918-1920 (ed, Alexander, Manfred). Veróffentlichungenies Collegium Karolinum 49lI,Múnchen 2003, s, 148.

2'NA, f. PMV, sg. 225-50-1,fol,6.

"'N1: f: |MV, 19nř, sg..225-1l5-11, fol. 18,225-33-1, fol. 33-38 (včetně likvidace separati-stických úřadů a jejich finančních aktiv a tužeb některých úředniků dostat se do ilužebčeskoslovenského státu). Srov. případovou studii Matějíček, Lud,ěk: Výprava do Chebuaneb_ja_k Československo získato svbje první letadla,In: Šborník Krajstiíro muzea ra.lo-varského kraje, Cheb 2006, s. 135-148.

l23

náhle stali občany státu, o nějž nestáli a který jim bránil v naplnění vlastníchpředstav o svém budoucím životě.

Zvířený nacionalismus, události 4.března 1919 a politické kalkuly němec-kých politiků utvrzovaly československé Němce v jejich dosavadním zápornémpostoji vůči ČSR. Chladný přístup k novému státu nemohly dostatečně rychlezměnit ani různé licence Čechů vůči menšinám, jako byl například zákono volebním řádu do obcí republiky československé (75tL9l9 Sb. z. a n.), jenžjasněnaznačoval Němcům, že si své vesnice a svá města budou moci spravovat sami,nebo zákon o veřejných knihovnách obecních (430ll9l9 Sb. z. a n.), který nařizoval obcím, aby zřídili pro své menšiny národnostní knihovny. K prvnímuz uvedených zákonů se také vztahoval návrh německého křesthnského sociálaMayr-Hartinga, aby ,,Němci byli kooptování podle stranického klíče z voleb doobecních zastupitelstev z 15, června 1919" do Národního shromáždění. Návrh,třebaže ve volbách nacionáIovéprohráli, nebyl přijat.''3

Z českého pohledu nešlo domácím Němcům - menšinám všeobecně -zatím příliš věřít,''n Zatímco němečtí diplomaté s Národním výborem korektněvycházeli, německý sociálnědemokratický předák |osef Seliger (1870-1920) ponávrátu z jednáni s českými představiteli (4.listopadu 1918) účelově použil nalibereckém jednání své strany Rašínův výrok o rebelech, čímž rozhodně nej-silnější německou stranu novému státu prozatím nenaklonil. Paradoxem je, žejej z Prahy do Liberce dopravil vůz Národního výboru.''' Dále zde byly potla-čené separatistické provincie vedené německými nacionály, existence různýchparamilitárních oddílů v zahraničí a rozsáhlá protistátní agitace a všeobecněvzrušené vystupování, když například ještě v prosinci 1919 němečtí sociálnídemokraté vyhrožovali, že nebude-li svolána konstituanta i za účasti menšin,

,,musila by se strana chopit jiných prostředků a metod,'r26 lgnorování či saboto-vání československého státu trvalo až do podepsání mírové smlouvy s Rakous-kem (l0. záři. l9I9), pak již bylo představitelům československých Němcůzřejmé, že bude nutno žít s Čechy ve společném státě a řídit se zákony, jež by

223Brúgel, |ohann Wolfgang: Češi a Němci 1918-1938, Praha 2006, s. l85-186.

''aN_apříklad 30. října l919 podala okresní správa politická v Kaplici informaci o údajnýchpřípravách německé sociální demokracie na převrat ve stylu českého 28. řijna, který byproběhl někdy v lednu či únoru 1920, zejména na Šumavě. NA, f. PMV, sg.225-1373-7,fol. l,

223Národní shromáždění československé v prvním roce republiky, Praha 1919, s. 43.226Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918-1938). Díl I.,Praha 2000, s. 94.

I24

bylo záhodno spoluvytvářet. Nastartování česko-německého politického sbli-žování však komplikovaly nejen ohledy německých politiků na veřejné míněnív pohraničí, ale i čeští národovci, kteří usilovali o dobudování státu bez účastimenšin, v čemž spatřovali završení české národní revoluce. Nositeli nesnad-ných jednání se staly nejsilnější strany z voleb do obecních zastupitelstev, českáa německá sociální demokracie. Čeští a němečtí sociální demokraté, pohrobciněkdejší Rakouské dělnické strany (jediné síly na Řísské radě, která se otevřeněprofilovala nadnárodně), se sice v letech první světové války v důsledku všeo-becného vzedmutí nacionalismu rozešli ke svým národním převratům v čes-kých zemích, přesto však zůstaly zachovány osobní vazby. Nen? bez zajímavosti,ženapř,vůdce českých sociálních demokratů vlastimil Tirsar měl za manželkuRakušanku, zatímco jeho německý protějšek |osef seliger již před válkou vystu-poval pročesky a jeho pohřbu v roce 1920 se zúčastnili významní českosloven-ští sociální demokraté Rudolf Bechyně a Antonín Němec.

zmocněnec zahraničního úřadu v praze prof. saenger ll. srpna 1919 docentrály hlásil: ,,v rámci své informační cesty do Ústí nad Labem a Tiplic-šanovajsem mohl zjistit, že vedení sociálnědemokratické strany v Deutschiahmen, abymohlo sestavit stranick,ý a pracovní program, požádalo o formální propuštění zesvazku reprezentace Deutschbóhmen. pan seliger se za tím účelem iyial s. srpnado vídně. zemská vláda ve vídni by se měla, v důsledku saint-Germainskéhodiktátu, ve slavnostním prohlášení, prohlásit za rozpuštěnou a tím by měla býtvrócena německým zemským stranám svoboda jednání, To jsou první přípravypro bezprostředně očekávanó jednání Němců se současnou socialisticko-agrár-nickou vládou.<r2?

významným mezníkem, byť zároveň nepříjemnou peripetií, byl ustavujícísjezd německé sociální demokracie na přelomu srpna a záii I9l9 v Teplicích.

"'|,_iF: "!!f meiryr^lnlo1nltionsreise nach.Aussig und Teplitz-Schónau habe ich fest-stellen kónnen,_da$ die Leitung der sozialdemokratischen partei Deutschbóhmens, um

':: !1:|:.'. yrd,Arb.ei,t:P?gmlm aufstellen zu kónnen, um die formele Entlatssung ausdem deutschósterreichischen Staatsve_rband nachgesucht hat. Herr Seliger hat sich žu die-111tt

Zwe.9k aln 9. August na.ch Wie.n begeben. Diě deutschbóhmische L'andesregierung inWien soll sich, unter Hinweis auf die inŠt. Germain geschafene Zwangslap,ei, ii iriŽrtirt ,Bekunilungfúr aufgelóst erklórbn und dadurch den"Parteíen des La;de;7;í;i'rrio" ai,Handlungsfreihe_it wiedergeben Das sind die ersten Vorbereitungen fti, die'in^iiiiuo, i,Aussich! stehenden Verhandlungen der Deutschen mit der jetŽigei soziaI;istisi;ch-agraris-chen Regierung.' Deutsche.Gesaidschafts.berichte aus Prag í: voi ae, sta.o.iigriiirirg ui,zum ersten Kabinett Beneš 1918-1920 (ed.Alexander, Ma-nfred), Veróffentlichunl.řa.,Collegium Karolinum 49lI, Múnchen 2003, s. l87.

I25

saenger pro Berlín takto parafrázoval seligerova slova v úvodním pr ojevu; ,,propana seligera jako sociálního demokrata se nabízí jen jediná cesta, a to dosáh-nout reálného národního zrovnoprávnění Němců v ústavní rovině [...1.''r.,

pod národním zrovnoprávněním je všaktřeba si představit vyrovnání nejenobčanské, ale i jazykové. To samozřejmě představovalo nepřijatelný požada-vek pro české národovce, k jednáním Němců, zejm(nasociálních demokratů,s československou vládou Vlastimila Tusara tak došlo až na přelomu let 1919at920, Účastníkytěchto jednání měl jeden z českých zástupců, Rudolf Bechyně,charakterizovat jako čajovou společnost u premiéra, neboť jednajíci zdebylispíše jako soukromé osoby než jako představitelé svých politických stran.,z, zaněmeckou stranu se účastnili sociální demokraté nebo členové jejich sateliGních organizací: |osef Seliger, Ludwig Czech a ultralevý Karel Kreibich, pře-dáci odborů Anton scháfer, Adolf póhl a Ernst Hirsch, dále sekretář zemskéhosvazu spotřebních družstev Anton Dietel a především jako zástupce občansko--nacionálních stran Rudolf Lodgmann von Auen, který se díky amnestii opětmohl pohybovat na československém územi.230

lak je zíejmé ze s|oženi německé delegace, velmi podstatnou složku jed-nání představovalo zásobování a hospodářství. Neuralgickým bodem byla opěti otázka jazyková. Technikálii, ovšem kruciální důležitosti, pak představovalaotázka, zda napřed vypsat volby do Národního shromáždění a teprve tutokonstituantu nechat rozhodovat o řádné ústavě republiky, a nebo zda vrcholnýčeskoslovenský revoluční orgán dokončí dílo konstituování republiky a češtíNěmci přijmou jeho rozhodnutí formou oktroje. problém představoval zjev-nou kvadraturu kruhu. Česká strana si těchto přítomných i budoucích obtížíbyla plně vědoma a de facto direktivně prosadila pro nový stát demokratická

"'9r'r. ,,FÚr Herren S.eliger aIs,Sozialilemokraten gibt es.naturge.mtis keinen Andersen Weg,eine reelle nationale Gleichberech.tigung den Ďeutschen vČrfassungsmiiJ3ig zu erringeň(...)."Deutsche Gesandschaftsberichti ais Prag I : Von iler Stiatsgrtiiduigňis zum erstenKabinett Beneš 1918-1920 (ed.) Alexandex Mánfred. VeróffentŘhungen-des CollegiumKarolinum 49lI, Můnchen 2003, s. l90.

229Yiz Deutsche Gesandschaftsberichte aus Prag I : Von der Staatsgrilndung bis zum erstenKabinett Beneš 1918-192ó kd.) Alexander, Manfred. Veróffentlichung.i á.rčáii.giu-Karolinum 49lI, Múnchen 2003, s.233.

230Deutsch.e Gesandschaftberichte, s.232. Lodgmann se do ČSR vrátil 1. října l9l9 díkyamnestii prezidenta Masaryka z l0. srpna l919 vztahující se na akty odporu vůči vzniŘ-lému.státu. César, Jaroslav - Černý Bohumil: PolitiÍ<a německých biržoázních stranv Ceskoslouensku v letech lgla-USa, Díl I. (1918-1929). Praha P:eZ, s. tgO.

1,26

pravidla, která byla závazná i pro menšiny, s nimiž však česká reprezentace,byť z pozice převahy, hodlala zacházet bezvýhradně demokraticky. FerdinandPeroutka charakterizoval situaci následovně: ,,bud' je [t1. Němce a menšinyobecně] do ústavodárného shromáždění připustit a přehlasovat je, nebo je pone-chat venku a vyhnout se vřavě a zmatku, které by jktě byly způsobeny, všechnyčeskoslovenské strany se rozhodly pro způsob druhý, považujíce za své próvopoložit základy státu bez účasti těch, kteří se zatím přímo honosili tím, že jejnemilují. Šlo ien o to, aby základy byly takové, aby získána byla důvěra menšina umožněna klidná spolupráce na budoucnosti. zájem státu přikazoval držet sespravedlnosti.9''

politická rizika byla pro obě jednající strany vysoká: němečtí politici muselibrát ohled na zjitřené nálady německé veřejnosti, která se - ze subjektivníhoh]ediska oprávněněr3'- dožadovala i pro sebe uplatnění práva na sebeurčení;česká strana se zase musela pochopitelně obávat bojkotu ústavnosti ze §tranynemalé části oblvatelstva, jíž by byl nový ústavní systém vnucen. Výslednádohoda zněla v principu tak, že čeští Němci výměnou za ústavní záruku svýchobčasných práv a další ústupky nebudou obstruovat a vstoupí na půdu česko-slovenské politiky. samuel saenger tlumočil své centrále stanovisko českýchNěmců takto: ,,Když už by |Němci] měli přijmout ústavu, která vznikla bezjejich spoluúčasti, pak chtějí, aby zajistila naprosté zajištění zmíněných, životnědůležitých bodů."n Těmi je třeba chápat zrovnoprávnění ve smyslu Seligerovateplického projevu a ukončení okupační správy v německých samosprávách.Saenger dále poznamenal: ,,Musím dobrovolně přiznat, že by bylo psychologic-

23'Brůgel, Johann Wolfgang: Češi a Němci 1918-1938, Praha 2006, s. l89.232Historicko-filozofická ivaha Z. Kárníka (Kárník, Zdeněk: České země v éře první

republiky (1918-19j8). Díl I., kaha 2000, 38-40) provedená z historického odstupu,stejně iako podobná pozdější hodnocení, která usilují o objektivní pohled, nemohóubýt v tomto případě použita jako morální měřítko; českoslovenšti Nlmci, frustrovaníválkou, o níž se domnívali, že v ni bojují za své zájmy, a v níž nebyli viditelně poraženi,byli sražení hluboko pod svůj předválečný životní standard a zbavení vlastní politickéreprezentace. Za této situace nebyli s to nadhledu historika či nezávislého pozorovatele.

z33Or,ig. ,,Wenn sie schon eine Verfassung hinnehmen, die ohne ihre Mitwirkung zustandegekommen ist, so wollen sie, daý sie in den erwtjhnten lebenswichtigen Punktěn absoluteSicherheit biete |...)." Deutsche Gesandschafisberichte aus Prag I : Von der Staatsgrún-dung bis zum ersten Kabinett Beneš 1918-1920 (ed.) Alexandér, Manfred. Veróffřntli-chungen des Collegium Karolinum 49lI, Můnchen 2003, s.232.

I27

kým překvapením nejvyššího druhu, kdyby se český národ ukázal již nyní býtnatolik švýcarizován, že by byl zralý pro takovou politiku."234

prof. saenger se tohoto překvapení skutečně dočkal, a to v podobě balíkuvládních předloh projednávaných na zasedání Národního shromážděnío poslední únorové sobotě roku 1920. Stanoviska Němců, kteří byli ochotnivstoupit na půdu československé politiky, zde brali v ochranu proti českýmnárodovcům zejména reprezentanti československé sociální demokracie.v parlamentní diskusi s kramářovci bylo dosaženo kompromisního jazykovéhozákona, zanějž byli čeští Němci odškodněni zněním zákona župního, kterýjim měl - po obcích - zpřístupnit další politické grémium. přijetí ústavy bylorovněž logickým krokem k vypsání voleb do Národního shromáždění, a tudížk návratu Němců do celostátní politiky a legislativního procesu.

ovšem zjltřené veřejné mínění českých Němců frustrovaných prohranouválkou a revolucí, stejnějako vyhrocenou zásobovací a sociální situací, nemohlopochopit, co na čajích u ministerského předsedy dojednaly elity obou etnik.Tisk Němců v Čechách těchto dní tak byl plný tvrdých slov o oktroji a nebylochoten přijmout smysl subtilních dohod.

Třetího března 1920 tak levicov,/ Volksstimme píše: ,,Českosl ovenská rePub-Iika označuje 28. říjen 1918 za svůj den zrození, Nazývá se s oblibou demokra-tickým státem. V neděli, 29. února 1920 v nočních hodinách, bylo rozhodnutoo ústavě republiky orgánem, z něhož jsou vyloučeni zástupci výrazné části oby-vatelstva," Další myšlenky - zjevně na téma oktroje - nepovolila cenzura k otiš-tění. pisatel pokračuje: ,,že také někteří sociólní demokraté zastávají podobnýnázor, nemění nic na příčině: také oni se nechali - v záplavě národních vášní

- vydráždit k tomu, aby v zájmu zachování národní jednoty upozadily zájmy jed-no t né p roletářské fr ont y.'n"

23aOrig. ,,Ich muý freilich gestehen: es wijre eine psychologische úberraschung stiirkesterArt, wenn sich das tschechische Volk schon heute als schweizerisiert genug zeígte, um fi,irsolche_politik reif zu sein." Deutsche Gesandschaftsberichte aus Prěg I :"Wn"der Stiats-grilndung bis zum ersten Kabinett Beneš 1918-1920 (ed.) Alexander,-Manfred. Veróffent-lichungen des Collegium Karolinum 49lI, Múnchen 2003, s.233.

235orig. ,,Die tschechoslowakische Republik bezeichnet den 28. oktober 1918 als ihren!9byr_tstag. Sie nennt sich mit Vorliebe eine demokratische Republik. Sonntag, den29. Februar 1920 zu nachtliche Stunde wurden die Verfassungs Geietze der Repubíik voneiner KórPerschart entschieden, aus welcher die Vertieter eiňes betrechtlichei Teiles derBevólkerung ausgeschlossen sind, (cenzura) das auch einige Sozialdemokraten darinnensind, endet nicht ýiel an der Tatsache: auch sie lieýen sici - von der Hochflut nationaler

l28

Naproti tomu říšský tisk v zásadě sledoval vládní linii blahovolnéhonezájmu. Socialistický deník Vorwiirfs, stejně jako komunistická Roíe Fahne,

události v Československu na přelomu února a března 1920 naprosto ignoro-valy. Z východních otázek byly v centru jejich zájmu události v Polsku a sověts-

kém Rusku. Říšské nacionalistické deníky pak věnovaly pozornost především

otázce jazykového zákona. Berlínská Germania, Zeitschrift filr Deutsche Volk,

informovala své čtenáře 28, února 1920 na titulní straně v článku ,,Česká

ústava'o tom, že ,,Československá řeč je úřední (stótní) řečí, tedy především

řečí, v níž všechny soudy, úřady a orgány republiky vynášejí svá vyhlášení a jimslouží za vnější Úřední řeč. obyvatelstvo neschopné jednání v této řeči užívá svou

mateřštinu. Soudy a orgóny, jejichž okrskem působnosti je soudní okres, v němž

bydlí nejméně dvacet procent státních občanů jinak mluvících, jsou ve yšech

záležitostech, k nimž jsou příslušné, povinny přijímat podání od obyvatelstva

v mateřském jaz|ce".236 Někdejší pruské vláďní Kreuz,Zeitung, nyní vycházejícíjako Preussische Zeitung, uvedly 1. března 1920 na titulní straně tuto noticku:

,,Čeština na Hlučínsku. Podte jazykového zákona, který byl přijat v posledním

zasedání Národního shromáždění, bude na Hlučínsku platit čeština za úředníjazyft.""

Celkově je však možno ííci, že říšské noviny - pokud se československou

ústavou vůbec zabývaly - přinášely svým čtenářům více méně objektivnímiinformacemi nabité texty a je možno konstatovat, že říšští novináři se - díkysvému odstupu - chtěli lépe orientovat v nuancích přijímání ústavy, Například

obchodní deníkFrankfurter Zeitung und Handels Blatt přinesl28. února 1920

na titulní straně článek komparující československý ústavní systém s ústavou

výmarské republiky: ,,Ústava česko-slovenská. Poté, co byla docílena dohoda

Leidenschaften - dazu hinreitzen, im Interesse der Warung der nationaler Finheitsfrontdie Interesien der proletarischen Einheitsfront in den Hintergrund zustellen."

236orig.,,Die tschechoslowakische Sprache ist die Amts- (Staats) Sprache der Repu.blik, alsoinsbesondere die sprache, in der álle Gerichtsbehórden, Anstalten und organ,e der Repub-lik Kundgebungei erlassen und ihre auýere Dienstsprache beilient. lm Verkehr mit dieserSpracheiicht máchtigen Mannschaften ist deren Muttersprache zu benutzen. Gerichtsbe-iórden und organe ďer Republik, deren Wirkungskreis ein Gerichtsbezirk ist, in welchemmindestens 2T-Prozent anáerssprechende Staatsbilrger wohnen, sind in allen Dingen, filrderen Erledigung fe zustiindig sind, verpflichtet, von den Bevólkerung in der Mutterspra-che Eingaben aufzunehmen. "

21rorig, ,,Nach dem Sprachengesetz, das in der letzten Sitzung der.Nationaluersamlunganýnommen wurdé, wird in dem Hultschiner Liindchen die tschechische SPrache alsAmtssprache gelten."

I29

stran, byl dnes předložen hotový návrh ústavy Národnímu shromáždění. Bude,jak bylo oznámeno, od začátku do konce projednán během pátku a soboty, což sevykládá tak, že představuje předjednaný kompromis partajních vůdců, z jednot-Iivostí je potřeba vyzdvihnout postavení parlamentem voleného prezidenta, kterýmá vůči parlamentu obdobné pravomoci jako v Německu. zřetelnou odlišnostíproti německé ústavě je zavedení z lidových voleb vzešlého senátu vedle komory.pozoruhodné je ustanovení, že ohrazení při skládání slibu, jak bylo obvyklé učeských poslanců za starého Rakouska, má za následek ztrátu mandátu. I.,,] Poli-ticky pozoruhodné je k Masarykově poctě zavedené ustanovení, že zákaz více neždvojí volby do úřadu říšského prezidenta se nemá vztahovat na prvního prezi-denta.{'88

|iž citovaná Germania si pak povšimla vstřícného postoje premiéra Tusaravůči českým Němcům. ,,v debatě uvedl ministerský předseda Tusar mimo jiné:Budeme usilovat o to, abyhom reorganizovali ze starého Rakouska převzatéúřady tak, že jazykové spory budou vyloučeny. Ministerský předseda potompoznamenal k volebnímu řádu, že má být stejně svobodomyslný a demokratickýjako obecní zřízení, To mělo překonat odpor německého obyvatelstva. Tusar siiná být jist, že by Němci také wlební řád do Národního shromáždění mohli při-jmout, třebaže ne otevřeně, jako zadostiučinění."z39

"'9.'r. ,,Die Verfassung der Tschecho-Slowakei (sic!) Nachdem die Einigung zwischendenparteien erzielt war, wurde heute der fertige verfassungsentwurf in děr Nationalver-slm.ml_ung_u_orgelegt. Er wird, wie verlautet, Freitag und Samstag ýom Anfang bis zumEnde durchberaten, was sich dadurch erkliirt, daý ei ein von den Párteiftihr'erním vorausgutgeheizenes Kompr2!$ darstellt. Aus den Einzelheiten ist zuniich-st die Stellung desu,2m. Pgrlaleyt gewiihlten P riisi de nten hervorzuheben, der dem Parlame nt gegeňúb erijhnliche Rechte wie in Deutschland ausůbt. Eine wesentliche VerschiedenĚeit gegen-Úber der Deutschen Verfassung ist die Einfilhrung eines aus Volkswahl hervorstehěnáensenats neben der kammer. Bemerkungswert ist die Bestimmung, daJ3 eine verwahrungbei Ablegung des Gelóbnisses, wie sie béi den tschechischen Abgeórdněten in Altósterreicňúblich wan den Verlust des Mandats zur Folge hat. |...] Politišch beachtenswert ist die zuEhren Massaryks (sic|) eingefí}hrte Bestimmung, daý das Verbot der mehr als zweimali-gen Wahl des Reichsprósidenten (sicl) fch auf den ersten Prósidenten nicht beziehen soll."

2]9orig, ,,In der Debatte fúhrte Ministerpriisident Tusar u. a. aus: Wir haben uns bermúht,die noch aus dem alten oesterreich ijbernommenen verwaltungen so umzugestalten,daJ3 die SPrachenstreitigkeiten ausgescheiben werden. Der Miniierpriisident-besprachsodann die !Ýahlor|nyng, die genau so freisinnig und demokratisch sei, wie diejenigefilr Gemeinden. Sie habe den Wiederstand der deutschen Landsleute ilberwunden.' Er šeisicher, daý die Deutschen auch die wahlorilnung filr die Nationalversammlung mit dergleichen, wenn auch nicht zum Ausdruck gebrachten, Genugtuung aufnehmen Úúrden.''

130

Preussische Zeitung si 3. března 1920 v článku Československá ústava po-všimly parlamentní bitvy o jazykový zákon. ,,Hlavní boj byl sveden o česko-slo-

venskou řeč, přičemž čeští socialisté předložili následující návrh: česko-sloven-

skó řeč je stótní a úřední řeč republiky. Tento návrh byl hlasováním přijat jakoparagraf l jazykového zákona. Paragraf 2 schvólený podle vládní předlohy určuje,

že se povinnost stótních zaměstnanců a úředníků ovládat česko-slovenský jazykbude řídit zvláštními vládními nařízeními. Protinávrh Kramáře, uvést výslovněv zákoně, žekaždý státní zaměstnanec a úředník musíbýt mocen česko-slovenské

řeči, byl zamítnut, podobně jako návrh, že českoslovenština by měla být vyklá-dána na všech státních školóch s výjimkou obecních, jako povinný předmět."24o

Je tedy zřejmé, že říšský tisk podával svým čtenářům profesionáIně av zá-

sadě objektivně zpracované informace, stejně jako prof. Saenger Zahraničnímuúřadu,

Saml českoslovenští Němci pozdějl pojali k ústavě kladný postoj. Němečtíprávníci se s ústavou dobře srovnali, jak svědčí článek profesora římského sou-

kromého práva na německé pražské univerzitě Egona Wei3e v Prager Tagblattu

k 28. říjnu |928 ,,Ústavní listina, jež vznikla bez účasti Němců, přesto obsahujepřevážně germánské právní hodnoty. |ejími hlavními zdroji jsou kromě výmar-ské ústavy ústava Spojených států severoamerických a rakouské ústavní zókonyz roku 1867 zatímco římské vlivy, tak jak je ztěIesňuje francouzskó ústava, fgu-rují teprve na druhém místě.9n'Dokonce i Gustav Peters, nacistický poslanec

v Praze, hodnotil ústavu z roku L920 velmi dobře s tím, že Němce nijak nedis-

kriminuje.'a'Vraťme se však zpátky do roku 1920. Politické zprávy československého

zastoupení v Berlíně o říšské reakci na ústavu z 29. února 1920 mlčí. Větší

zaoOrig. ,,Der Hauptkampf wurde um die tschecho-slowakische (sic!) Sprache gefúhrt, wobeidie tschechischen Sozialisten folgenden Abiinderungsantrag stellten: Die tschecho-slowa-kische Sprache ist Staats- und ofiziele Sprache der Republik. Dieser Antrag wurde als§ 1 des Sprachengesetzes bei der Abstimmung angenommen. Der § 2 wurde nach derRegierungsvorlage angenofnmen, die bestimmt, daý die VerpJlichtung der Staatsbeam-ten und Angestellten, die tschecho-slowakische Sprache zu baherrschen, durch besondereRegierungsverordnungen geregelt werden wird, Der Gegenantrag Kramare (sic|), in dasGesetz die ausdrijckliche Bestimmung aufzunehmen, ilaý jeiler Angestellte und Beamteder tschechoslowakischen Sprache máchtig sein muý, wurde abgelehnt, desgleichen einweiterer Antra4, daý das Tschechoslowakische in dem Staatschulen, mit Ausnahme derVolkschulen, aIs obligatorischer Gegenstand zu erklóren sei."

2a'Brůgel, ]ohann Wolfgang: Češi a Němci 1918-1938, Praha 2006, s. 190-191.2a2Brůgel, |ohann Wolfgang: Češi a Němci 1918-1938, Praha 2006,s. I92.

t31

zájemvzbudí ažkrize pražské vlády na podzim 1920 a možnost vstupu někte-rých německých stran do vlády, jinak jak konstatuje zpráva z 16. záři 1920:

,,V poměru k republice Československé zůstává i nadále ještě oficiélní, korektnídesinteresement,"2a3 V listopadu t920 zaujaly Berlín nepokoje v Chebu a Tep-licích, ale celkové stanovisko, jak je viděla československá ambasáda, bylonásledující: ,,s ČSR chce Německo žiti v dobrých sousedských poměrech, neboťpřátekké ýyky s ČSaby byly pevnou zárukou toho, že Němcům v Čechách budedopřáno svobody."zu tr1"- - jak upozornil komentář československých diplomatů

- tento postoj je zastáván v okamžiku, kdy je Německo vojensky a politi cky zcelaneškodné.

Mnohem větší zájem v ŘiSi budil podpis československo-německé hospo-dářské smlouvy, která byla v Berlíně velmi vítána. Poslanec SPD a šéf jejíhoparlamentního klubu, zároveň do března 1920 ministr zahraničí a do červnatéhož roku německý kancléř, Herrmann Můller, během rozpíayy dokoncehovořil o pevně položených základech sousedního státu a jeho snaze naléztnárodnostní smír, přičemž dodal, že není věcí Německa starat se o němectvív ČSR.'' O to se dostatečně starali němečtí nacionálové z Čech a jejich říšštísoupútníci na různých přednáškách, které samozřejmě československé bezpeč-nostní orgány sledovaly. O jedné takové schůzi a jejím účinku na posluchačev Lipsku hovoří i výňatek této zprávy: ,,Mlčky, na tvářích nebylo vidět žádnézděšení, ani když [bylo líčeno, jak] na Lodgmanna padalo krupobití granátů.Posluchači mu nevěřili. Dr. Bartosch a spol táhli dál jako s cirkusem, do Frank-

furtu, na Rýn a kamsi dáIe. Všude budou vypravovat o stříkající krvi, krupobitígranátů a o štrůdlu Vídeňáků, A lidé je budou poslouchat a myslet si své,"246

Veřejnost v Německu počátku 20. let tedy těmto a dalším báchorkámo schůzích Němců rozehnaných legionářskými bodáky a denně střílených tisí-cích Němců nevěřila, bohužel, za několiklet uvěří cirkusu jinému, hnědému.

243 AMZY, f . PZ Berlin 1 91 8 - 1 945, č. 7 6 ze 16. zář i 1920.244 AMZV, f . PZ Berlin 1918-1945, č. 709 z 23. listopadu 1920.245AMZV,f.PZBerlin 1918-1945, č. lI3 z2. prosince 1920.246AMZV, í. PZ Berlin 1918-1945, č. t77 ze 6. prosince 1920, podrobnější zpráva o vele-

trzichv Lipsku též NA, f, PMV, sg.225-12I-13, fol, 1-17. Ne zcela věrně zmiňuje tutozá|ežltost i Gajan, Koloman: Německý imperialismus a československo-německé vztahyv letech 1918-192l, Praha 1962, s. 187-188.

l32