Tendencies in Development of Modern Czech Oikonymy (Place names)-in Czech with English Summary

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Jaroslav David

Vývojové tendence

moderní české oikonymie

Habilitační práce

Brno 2011

2

Zde bych chtěl poděkovat všem, kteří mě nejen inspirovali, ale i pomohli cennou radou.

Zejména pak prof. Rudolfu Šrámkovi, jehož kapitolka o honorifikujícím motivu

v Úvodu do obecné onomastiky mě přivedla k napsání této práce, a doc. Heleně

Bauerové, jejíž seminář mě osudově seznámil s toponomastikou. Dále děkuji

dr. Michaele Boháčové, dr. Milanu Majtánovi, dr. Milanu Harvalíkovi a dalším

kolegům-onomastikům za podněty, které jsem čerpal z jejich textů, přednášek i osobních

konzultací. Můj dík také patří pracovníkům archivů a muzeí, zejména pracovníkům

Národního archivu v Praze, Státního oblastního archivu Praha, Moravského zemského

archivu Brno, Zemského archivu Opava, Státního okresního archivu Havlíčkův Brod,

Jindřichův Hradec, Karviná a Zlín, Městského muzea Rumburk, Krajského muzea

Sokolov, Vlastivědného muzea v Šumperku a Knihovny Nadace Tomáše Bati ve Zlíně,

v neposlední řadě pak také všem regionálním historikům a badatelům, kteří mi přispěli

cennou radou. Mgr. Žanetě Dvořákové z Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze

děkuji za ochotné zpřístupnění archivních materiálů.

Mým rodičům děkuji za to, že mě přivedli k zájmu o historii, jazyk a literaturu a

vždy mě v tomto zájmu podporovali. Své ženě Janě a bratrovi Míťovi chci poděkovat za

kritické poznámky prvních čtenářů, manželce Janě rovněž za pomoc s jazykovou

úpravou textu.

Největší dík však patří mé manželce Janě za trpělivost, velkorysost a podporu při

psaní habilitační práce.

Své rodině a především ženě Janičce tuto práci věnuji.

3

Prohlašuji, že jsem habilitační práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných

pramenů a sekundární literatury, dalších informací a zdrojů v souladu se zákonem č. 121/2000

Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých

zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne…………..………………….

………………………………………

Jaroslav David

4

Obsah

Úvod .......................................................................................................................... 9

ZÁSADY PRO PŘEPIS VLASTNÍCH JMEN A DOBOVÝCH PRAMENŮ. LOKALIZACE TOPONYM

A VYSVĚTLIVKY K JEJICH MOTIVACI ...................................................................................... 14

1.0 Názvotvorná charakteristika české oikonymie 18.–20. století ..... 15

1.1 VÝCHODISKA .............................................................................................................. 15

1.2 ČESKÁ OIKONYMIE – NÁZVOTVORNÁ CHARAKTERISTIKA ................................................ 17

1.3 OTÁZKA HONORIFIKACE A MÍSTNÍ JMÉNA 18. A 19. STOLETÍ ............................................ 21

2.0 Honorifikační motiv v toponymii ........................................................... 24

2.1 VÝCHODISKA .............................................................................................................. 24

2.2 ONOMASTIKA, ONYMIE A POLITIKA A IDEOLOGIE ............................................................. 24

2.3 HONORIFIKAČNÍ MOTIV – OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ..................................................... 27

2.3.1 Honorifikační toponymie – současný stav bádání v české

onomastice ..................................................................................................................... 30

2.3.2 Honorifikační toponymum – charakterist ické znaky ............................. 31

2.3.2.1 Nominace a přejmenování .......................................................................... 32

2.3.2.2 Ideologická podmíněnost honorifikačního jména

– toponymický newspeak a vytvářen í tzv. státní krajiny ................................. 36

2.3.2.3 Internacionalizační tendence v honorifikačním motivu .................... 42

2.3.3 Honorifikační toponymum – defektní onymum ........................................ 45

2.3.3.1 Neplnění primárních toponymických funkcí – nominace,

diferenciace, identifikace, lokalizace ................................................................... 45

2.3.3.2 Komunikační nefunkčnost honorif ikačních oikonym .......................... 48

2.3.3.3 Věcná nesprávnost a nelogičnost – zdroj komunikačních

nedorozumění ................................................................................................................ 50

2.3.4 Honorifikační toponyma – pokus o klasifikaci ........................................ 51

2.3.4.1 Typ A – deantroponymické honorifikační oikonymum ....................... 54

2.3.4.2 Typ B – detoponymické honorifikační oikonymum ............................. 59

2.3.4.3 Typ C – dechrématonymické honorifikační oikonymum .................... 61

2.3.4.4 Typ D – deapelativní honorifikační oikonymum ................................. 62

3.0 Honorifikační motiv v oikonymii českých zemí 1918–1960

– obecná charakteristika ................................................................................. 65

5

3.1 VÝCHODISKA .............................................................................................................. 65

3.2 PŘÍČINY NEUPLATNĚNÍ HONORIFIKAČNÍHO MOTIVU V ČESKÉ OIKONYMII ........................ 67

3.2.1 Tradice české onomastické kultury ............................................................. 68

3.2.2 Zákonné normy upravující používání toponym ........................................ 70

3.2.3 Uzavřenost české oikonymické soustavy ................................................... 72

3.2.4 Etnické přesuny a změny hranic .................................................................. 73

4.0 Česká oikonymie a honorifikační motiv 1918–1945 ........................ 75

4.1 OBDOBÍ LET 1918–1945........................................................................................... 75

4.2 PŘÍPADOVÉ STUDIE – OBDOBÍ 1918–1945 ........................................................................ 79

4 .2.1 Toponymum Žižkovo Pole (původně Šenfeld, okres Havlíčkův

Brod) – případová studie .......................................................................................... 79

4.2.2 Toponymum Baťov a další baťovská jména – případová studie .... 82

4.2.2.1 Baťovská jména ve světě ............................................................................. 82

4.2.2.2 Baťovská jména v Československu – Baťov a Baťovany ................... 84

5.0 Česká oikonymie a honorifikační motiv 1945–1960 ....................................... 86

5.1 OBDOBÍ LET 1945–1960........................................................................................... 86

5.1.1 PŘÍČINY ZMĚN V OIKONYMII LET 1945–1960 ................................................................ 89

5.1.1.1 Odstraňování německých místních jmen a jmen s přívlastkem

Německý, Polský, Uherský – přívlastek Český ................................................... 91

5.1.1.2 Honorifikační oikonyma ............................................................................. 95

5.1.1.2.1 Kult osobnosti v české oikonymii 40. a 50. let 20. století .................................. 97

5.2 SUDETY A UPLATNĚNÍ HONORIFIKAČNÍHO MOTIVU V LETECH 1945–1951 ....................... 98

5.2.1 Honorifikační jména a jejich úloha při nahrazování německých

oikonym........................................................................................................................... 98

5.2.2 Mytizační funkce honorifikačních jmen a mýtus „naší“ krajiny ..... 103

5.2.2.1 Sudety – mýtus české krajiny .................................................................. 104

5.2.2.2 Slovensko – mýtus kulturního národa s odbojovou

a velkomoravskou tradicí ........................................................................................ 107

5.2.2.3 Kaliningradská oblast a Krym – mýtus sovětské krajiny ................ 109

5.2.2.4 Izrael – mýtus židovské zaslíbené krajiny ........................................... 111

5.3 PŘÍPADOVÉ STUDIE – OBDOBÍ 1945–1960 ...................................................................... 112

5.3.1 Toponymum Havlíčkův Brod – případová studie .................................. 112

5.3.1.1 Vývoj pojmenování města do roku 1945 .............................................. 112

6

5.3.1.2 Změna názvu města v roce 1945 ............................................................. 113

5.3.1.3 Pokusy o změnu názvu města v letech 1918–1939 ............................ 114

5.3.1.4 Přejmenování města v roce 1945 ........................................................... 115

5.3.2 Návrhy Metoděje Rozsívala na degermanizaci oikonymie

– případová studie .................................................................................................... 118

5.3.3 Toponymum Havlíčkova Borová (okres Havlíčkův Brod)

– případová studie .................................................................................................... 120

5.3.4 Toponymum Švermov (okres Kladno) – případová studie .................. 121

5.3.5 Toponymum Gottwaldov (dnes Zlín) – případová studie ................... 123

5.3.6 Toponymum Havířov (okres Karviná) – případová studie ................. 126

5.3.6.1 Soutěž na název nového města ................................................................ 126

5.3.6.2 Toponymum Havířov v kontextu honorif ikačních jmen

40. a 50. let 20. století ............................................................................................ 128

5.3.6.3 Charakteristika materiálu ........................................................................ 128

5.3.6.4 Analýza jednoslovných návrhů – východiska ..................................... 132

5.3.6.4.1 Jednoslovné návrhy – typy derivace ................................................................ 133

5.3.6.4.1.1 Toponyma s formantem -ov, typ Havířov...................................................... 135

5.3.6.4.1.2 Toponyma s formantem -(ov)ice, typ Bezručovice, formant -ín,

typ Soutěžín, a další domácí topoformanty ..................................................................... 136

5.3.6.4.1.3 Deapelativní toponyma v singuláru s nulovým formantem, typ Hřebík,

plurálová toponyma, typ Krystaly, deadjektivní toponyma, typ Zářné ........................... 139

5.3.6.4.1.4 Kompozitní toponyma s antropoformanty, typ Průmyslav, Horomír,

kompozita, typ Ostravobaň ............................................................................................. 139

5.3.6.4.1.5 Zkratková toponyma, typ Chrč...................................................................... 141

5.3.6.4.1.6 Internacionalizační tendence – toponyma s cizími topoformanty, typ

Uhlohrad ......................................................................................................................... 142

5.3.6.4.1.7 Deonymická toponyma s nulovým formantem, typ Fučík, Donbas ............... 144

5.3.6.5 Celková charakteristika názvotvorných typů – toponyma pro

Havířov ......................................................................................................................... 145

6.0 Pomístní jména a honorifikace ............................................................ 146

6.1 VÝCHODISKA ............................................................................................................ 146

6.2 HONORIFIKAČNÍ MOTIV A ČESKÁ ANOIKONYMIE ............................................................ 149

6.2.1 Revize pomístních jmen v Sudetech a kolektivizace ............................ 149

7

6.2.2 Žižkův dub, Masarykova lípa a další honorifikační anoikonyma

– případové studie ..................................................................................................... 150

6.2.2.1 Žižkův dub ..................................................................................................... 151

6.2.2.2 Masarykova l ípa .......................................................................................... 154

6.2.2.3 Jiráskova cesta, Důl Klement Gottwald .............................................. 154

6.2.2.4 Sémiotický závěr ......................................................................................... 155

7.0 Honorifikační motiv v české urbanonymii ....................................... 156

7.1 VÝCHODISKA ............................................................................................................ 156

7.2 MĚSTO JAKO PROSTOR MODERNÍ CIVILIZACE. EVROPSKÝ A AMERICKÝ MODEL

URBANONYMIE ..................................................................................................................... 159

7.3 ČESKÁ URBANONYMIE 20. STOLETÍ ..................................................................... 161

7.3.1 Východiska ............................................................................................................. 161

7.3.2 Urbanonymické prostory současného města ......................................................... 163

7.3.2.1 Český Krumlov – urbanonymie historického města ............................................ 164

7.3.3 Honorifikační motiv v moderní české urbanonymii 20. století .............................. 165

7.3.3.1 Od středověkého města k moderní době ............................................................. 165

7.3.3.2 Honorifikační motiv v současné české urbanonymii ........................................... 169

7.3.3.3 Urbanonymie socialistického města Havířov – případová studie ...................... 172

7.4 DEFINICE URBANONYMA Z POHLEDU VÝZNAMU PODÍLU HONORIFIKACE NA JEHO

UTVÁŘENÍ ............................................................................................................................ 173

8.0 Reklamní funkce oikonym ...................................................................... 176

8.1 REKLAMA A OIKONYMA – PRINCIPY FUNGOVÁNÍ ........................................................... 176

8.2 REKLAMNÍ (PŘACÍ) TOPONYMA TYPU VESELÍ, LÁZNĚ BOHDANEČ ................................. 179

8.3 REÁLNÁ TOPONYMA A JEJICH VYUŽITÍ V REKLAMNÍM TEXTU ........................................ 183

8.4 REKLAMNÍ FUNKCE OIKONYM – PŘÍPADOVÉ STUDIE ...................................................... 186

8.4.1 Oikonymum Beroun v kontextu reklamn ího textu – případová

studie ............................................................................................................................. 186

8.4.2 Uliční jména a jejich využití v reklamě – případová studie ............. 188

8.4.3 Pojmenování bytových komplexů – případová studie .......................... 192

9.0 Oikonymie v uměleckém textu ............................................................. 198

9.1 VÝCHODISKA ............................................................................................................ 198

9.2 CHARAKTERISTIKA ČESKÉ LITERÁRNÍ TOPONYMIE ......................................................... 199

10.0 Závěr ........................................................................................................... 206

8

11.0 Summary .................................................................................................... 210

12.0 Seznam zkratek a symbolů .................................................................. 213

13.0 Prameny a literatura .............................................................................. 215

13.1 PRAMENY ................................................................................................................. 215

13.1.1 Archivní fondy, kroniky, soupisy pomístních jmen ............................ 215

13.1.2 Tištěné prameny (beletrie, dobové články, dobové

příručky, edice, statistické lexikony, vyhlášky) ............................................... 218

13.1.3 Elektronické databáze ................................................................................ 223

13.2 L ITERATURA ........................................................................................................... 224

14.0 Rejstřík ....................................................................................................... 260

Přílohy .................................................................................................................. 284

9

Úvod

Habilitační práce Vývojové tendence moderní české oikonymie, již právě otevíráte, se

zabývá vývojem české toponymie (soustavy zeměpisných jmen)1, především oikonym

(místních jmen)2 v moderní době. Ve 20. století byl systém zeměpisných jmen

významně ovlivňován politikou, nacionalismem, společenskými proměnami, kulturou a

také reklamou. Moderní tvůrce a uživatel zeměpisných jmen není již jen kolonizátorem

či lokátorem, který svým pojmenováním chce vystihnout především podstatu místa, jeho

charakter, okolnosti založení nebo vyjádřit vlastnický vztah. Naopak, toponymum se mu

stává nástrojem politického, národnostního či obchodního boje, vkládá do něj své

představy, skrze jméno vytváří mýtus krajiny, nebo vystupuje pouze jako jeho lhostejný

uživatel. Tím vším se zabývá text, jehož autor si klade řadu otázek a pokouší se na ně

najít uspokojivou odpověď nikoliv ve spekulacích a hypotézách, ale opírá se o svědectví

zeměpisných jmen, archivních pramenů a jejich analýzu uplatňující meziobrový přístup.

Moderní česká3 toponymie 20. století, zejména oikonyma (místní jména) a jejich

vývoj, představují materiál, jemuž doposud nebyla věnována soustavná pozornost.

Výjimkou byly práce zabývající se synchronním (současně zaměřeným) normativním

popisem soustavy místních jmen, výkladové slovníky nebo zeměpisné lexikony se

standardizační funkcí (např. MJČ 1–5; MJMS 1–2; POLÍVKOVÁ 1985 b;

POLÍVKOVÁ 2007; ZEMLEX; ZJČ). Pokud si jejich autoři všímali moderní

oikonymie, byla to obvykle jen záležitost výkladů dílčích hesel, nikoliv pozornost

systému jako celku.

Zájem toponomastiky se soustřeďuje především na starší období, zhruba do

počátku 15. století, kdy se dovršila geneze české toponymické soustavy

(např. BAKALA 1982; BAKALA 1983; BOHÁČ 1978; ČORNEJOVÁ 2009; DOBIÁŠ

1927; HOSÁK 1957; HOSÁK 1962; LUTTERER 1969 b; MUSIL 2002; SCHWARZ

1 Toponymum (vlastní jméno zeměpisné) označuje vlastní jména mapově zachytitelných objektů

nacházejících se na zemském povrchu. K terminologii toponomastiky viz ESČ; KADMON 2002;

SOUSTAVA; ŠMILAUER 1963; ŠRÁMEK 1999. 2 Oikonymum (místní jméno) označuje vlastní jména obydlených objektů, zejména měst, vesnic, samot

apod. 3 Českou toponymií/oikonymií/anoikonymií rozumíme soustavu zeměpisných jmen na území českého

národního jazyka odpovídajícím oblasti vymezené hranicemi České republiky.

10

1961; ŠMILAUER 1960; ŠMILAUER 19644; ŠMILAUER 19665; ŠRÁMEK 1965;

ŽEMLIČKA 1980). Autory zajímala a zajímá buď středověká kolonizace

(např. KLÁPŠTĚ 2005; ŠIMÁK 1938), nebo problematika lokalizace zaniklých osad

(např. NEKUDA 1961; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1976; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ

1986; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995 b; ROUBÍK 1959; ZANIKLÉ OBCE-EL).

Druhou oblastí zájmu toponomastiky jsou anoikonyma (pomístní jména)6, v současnosti

zvláště ve spojitosti se zpracováním projektů velkých slovníků (srovnej např. ACTA

2010; ČIŽMÁROVÁ 2007; ČIŽMÁROVÁ 2009; SLOVPJ; ŠIPKOVÁ 2009).

Pozdější období vývoje zeměpisných jmen obecně již není pro historii,

toponomastiku ani pro lingvistiku tak zajímavé. Výjimku představují pouze změny

v soustavě místních a pomístních názvů českého pohraničí, k nimž došlo po roce 1945

(např. BURDOVÁ 1971; BURDOVÁ 1972; LUTTERER 1972; MATÚŠOVÁ 2002;

MATÚŠOVÁ 2006; MATÚŠOVÁ 2007; ORLÍK 1952; PLESKALOVÁ 1989;

ŠRÁMEK 1980 b; ŠRÁMEK 1980 c), proměny anoikonymie související s kolektivizací

zemědělství (např. OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1968; PLESKALOVÁ 1983),

popř. stručný popis novodobé toponymie v rámci vývoje onymie (ŠRÁMEK.

KNAPPOVÁ 2002). Příčiny nezájmu historiků o novověkou toponymii na příkladu nově

založených osad vystihl Ladislav Hosák: „Historikové věnovali zaniklým osadám daleko

větší pozornost nežli osadám vzniklým v nové době. Zaniklé osady vábí romantikou a

někdy i svým tragickým osudem, zatím co zakládání nových osad zdá se být všední a

málo pozoruhodnou událostí.“ (HOSÁK 1966, s. 203). Pro onomastiku a obecně i

lingvistiku, obzvláště pro diachronní disciplíny, pak soudobá oikonymie nepředstavuje

nijak významný materiál. Vlivem podstatné míry standardizace ve slovnících a

statistických lexikonech již od 19. století (např. ENS 1–4; PALACKÝ 1848;

SCHALLER 1–16; SCHWOY 1–3; SEDLÁČEK 1908; SOMMER 1–16; WOLNY 1–6)

slouží jako „živý“ jazykový materiál, např. pro dialektologii, především anoikonyma

(pomístní jména).

4 Ačkoliv Šmilauerův článek zachycuje vývoj české oikonymie až do 60. let 20. století, samotnému

20. století je věnován pouze jeden odstavec. 5 Vladimír Šmilauer se i zde zabývá především dějinami středověké kolonizace, avšak věnuje také

pozornost vzájemným vztahům českých a německých podob toponym, viz s. 26–28. 6 Anoikonymum (pomístní jméno) označuje vlastní jména neobydlených objektů vytvořených přírodou,

popř. člověkem, zejména pojmenování vod (hydronyma), hor, kopců, skal (oronyma), zemědělsky

využívaných pozemků (agronyma) a také komunikací (hodonyma). Jana Pleskalová v monografii Tvoření

pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku k anoikonymům řadí i názvy samot, osad a místních částí se

zdůvodněním, že se sice jedná o obydlené objekty, ale „mnohé z nich převzaly pro své označení původní

PJ“ (PLESKALOVÁ 1992, s. 7).

11

Tématem naší práce je z výše připomenutých důvodů právě česká oikonymie

20. století. Naším záměrem však nebyl soustavný popis vývoje systému místních jmen,

ale ve formě vybraných kapitol se zaměřujeme na problémy, které česká toponomastika

doposud přehlížela. Témata kapitol byla zvolena tak, aby umožnila ukázat obecnější

trendy vývoje a fungování moderní české oikonymie. Jedná se o jevy a problémy, jejichž

kořeny můžeme vysledovat již v 18. a 19. století, nás však zajímaly především vývoj a

proměny české oikonymie 20. a počátku 21. století.

Vývoj české toponymie 20. století chceme ukázat na příkladu oikonym (místních

jmen), ale v těch případech, kde je to vhodné zejména z důvodu srovnání, sledujeme i

proměny plánu anoikonymického. V rámci tématu honorifikačních jmen si všímáme

také proměn soustavy uličních jmen (urbanonym)7. Úkolem naší práce však není

mapování standardizace místních jmen, sledování vztahu spisovnost – nespisovnost nebo

popis dějin toponomastiky ve 20. století. Zmíněných problémů se dotýkáme pouze

okrajově tam, kde je to nezbytné pro doplnění výkladu hlavního tématu.

Kapitoly 3.0, 4.0 a 5.0 se zabývají honorifikačním motivem v české oikonymii

v kontextu evropské onymie 20. století. Zdroje a počátek uplatnění honorifikace

(oslavná či memoriální zeměpisná jména) nacházíme již v toponymii 18. a 19. století

(kapitola 1.0). Znalost a základní charakteristiky toponymie nově založených lokalit, jež

vznikaly především parcelací dvorů, např. tzv. raabizační osady8, a také v souvislosti

s protoindustriálními provozy (hamry, hutě, sklárny, salajky), jsou nezbytným

předpokladem pro následný popis úlohy honorifikačního motivu v toponymii 20. století.

Šlo nám primárně o sledování tendencí v názvotvorbě, popis motivace a uplatnění

starších oikonymických modelů, především se zřetelem k deantroponymickým

toponymům (zeměpisným jménům odvozeným z osobních jmen). Předmětem kapitoly

2.0 však není pouhý úzce zaměřený popis honorifikačního motivu a zeměpisných jmen

jím motivovaných, ale také se zde pokoušíme o klasifikaci honorifikačních oikonym.

Sledování uplatnění, či spíše důvodů a příčin neuplatnění honorifikace v české

7 Urbanonymum (uliční jméno) označuje vlastní jména městských objektů, v úzkém slova smyslu ulic a

náměstí, v širokém pojetí sem náleží také jména mostů, parků, budov, podniků, zastávek městské dopravy

apod. (k vymezení termínu viz kap. 7. 4). 8 Termín raabizační osady označuje sídliště zakládaná v poslední třetině 18. století v rámci raabizační

reformy. Její podstatou byla parcelace vrchnostenských dvorů a rušení roboty za náhradu. Reforma byla

nazvána podle svého autora, rakouského národohospodáře Franze Antona Raaba (1722–1783). Po něm

jsou pojmenovány také české obce Ráb a Ráby.

12

toponymii jako celku i v jejích jednotlivých částech vytváří osnovu pro deskripci dalších

podstatných jevů a formulaci charakteristiky moderní české oikonymie (kapitola 4.0).

Jsme si vědomi, že bez zasazení této problematiky do širších souvislostí, zejména

uplatnění honorifikačního motivu v toponymii zemí bývalého sovětského bloku a

samotného Sovětského svazu, by nebylo možné popsat českou situaci a její specifika. Ta

se ukázala např. i srovnáním vývoje v oblasti českých Sudet po odsunu německého

obyvatelstva po 2. světové válce s oblastmi jižního a východního Slovenska, bývalého

Východního Pruska, Krymu nebo Izraele (kapitola 5.2). Na příkladu konkrétních

toponym (např. Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Švermov, Gottwaldov, Havířov)

ukazujeme řadu aspektů vzniku a užívání honorifikačních jmen. Pozornost věnujeme

také pomístním jménům (kapitola 6.0) a především urbanonymům a proměnám

urbanonymie od 19. do konce 20. století (kapitola 7.0).

Druhý oddíl (kapitola 8.0) se zaměřuje na současnost české oikonymie.

Prostřednictvím dvou aspektů, reklamnosti a reprezentativnosti zeměpisného jména,

jsme se snažili postihnout obecné charakteristiky českých místních jmen a jejich

fungování se zřetelem k jejich komunikačnímu využití. Zajímala nás nejen toponyma

primárně reklamní, ale také podmínky umožňující zapojení a fungování reálného

toponyma jako významného konstitutivního prvku reklamní komunikace, zejména

využití lidové (nevědecké) etymologie. Všímáme si také oikonym, která vznikala až po

roce 1989 jako názvy bytových komplexů a satelitních městeček.

V poslední, třetí části (kapitola 9.0) se zabýváme toponymy v uměleckých

textech v širokém slova smyslu. Tomuto tématu, na rozdíl od literární antroponymie,

doposud nebyla v naší onomastice věnována pozornost (srovnej např. HAUSENBLAS

1976; HAUSENBLAS 1996; HODROVÁ 2001; HOLÝ 1984; HOLÝ 1995;

KNAPPOVÁ 1989; KNAPPOVÁ 1992; PASTYŘÍK 2000). Toponymický materiál

uměleckých textů nás zajímal ve vztahu k reálné oikonymii. Hlavní otázka, která nás

znepokojovala, zněla, zda autoři uměleckých textů vytvářejí fiktivní prostor pomocí

typizace nebo atypizace toponym, a do jaké míry využívají modelů poskytovaných

českou oikonymickou soustavou.

Kapitoly 8.0 a 9.0 jsou tedy doplněním hlavního tématu, kterým je vývoj české

oikonymie ve 20. století sledovaný prostřednictvím honorifikačních jmen.

V úvodu je také třeba poznamenat, že mnohá zde zpracovávaná témata již byla

především formou referátů představena na vědeckých konferencích. Řada problémů byla

13

v posledních letech prezentována v odborných domácích i zahraničních časopisech

(viz kap. 13.2); na všechny řádně odkazujeme na příslušných místech textu naší práce.

Přesto náš text není pouhým sborníkem již publikovaného, ale témata, jimiž se autor

badatelsky zabýval, jsou zde rozpracována do hloubky a rozšířena, doplněna o nové

poznatky a začleněna do celku habilitačního spisu. Na tomto místě musíme také

připomenout, že v roce 2011 byla v nakladatelství Academia vydána monografie

Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice s podtitulem Kapitoly z moderní české

toponymie (DAVID 2011 c). Kniha vychází z textu předložené práce, avšak není s ní

zcela identická – v řadě ohledů je habilitační spis obsáhlejší, je doplněn o řadu pramenů

a reflektuje nejnovější literaturu předmětu.

Habilitační práce Vývojové tendence moderní české oikonymie představuje nový

a netradiční pohled na vývoj a proměny soustavy místních jmen ve 20. století a svým

tématem je tedy prvním pokusem o zpracování této problematiky nejen v české, ale i

středoevropské toponomastice.

14

Zásady pro přepis vlastních jmen a dobových

pramenů. Lokalizace toponym a vysvětlivky

k jejich motivaci

V textu habilitačního spisu je obsaženo velké množství zeměpisných jmen nejen

domácích, ale také zahraničních lokalit, proto je potřeba stručně vysvětlit transkripční

pravidla. V případě jazyků, které pro písemný záznam používají latinku, nečinil pravopis

toponym problém. V textu se však vyskytuje také mnoho vlastních jmen ruských,

bulharských nebo ukrajinských. Pro jejich přepis jsme vycházeli z transkripčních

pravidel uvedených v Pravidlech českého pravopisu (PRAVIDLA, s. 76–84), v případě

vžitých zeměpisných názvů jsme se opírali o Index českých exonym (INDEX

EXONYM) a také o příručku mapující změny v toponymii na konci 20. století (ZMĚNY

NÁZVŮ). Pro přepis pojmenování onymických objektů nacházejících se na území

bývalého Sovětského svazu, zejména v asijských svazových republikách nebo v oblasti

rusko-čínské hranice, jsme vycházeli z podoby jména v ruském jazyce, kterou jsme

transkribovali do latinky.

V textu citujeme také z velkého množství archivních pramenů. Pro zachování

autenticity dobových textů je ponecháváme bez jazykové a pravopisné úpravy.

U zahraničních lokalit uvádíme v závorce název nebo zkratku státu

(viz kap. 12.0). U místních jmen obcí a měst v České republice udáváme bližší

lokalizaci, např. údaje o dnešní obci a okrese, pouze tehdy, došlo-li ke změně názvu,

nebo pokud by mohlo dojít k záměně s jinou lokalitou identického či podobného jména.

Nesoustavně, zejména však v případě pojmenování objektů ležících v zahraničí,

nebo tam, kde to vhodně doplňuje výklad, uvádíme v poznámce pod čarou vysvětlení

motivace zeměpisného jména, např. základní životopisná data osobnosti, po níž bylo

místo nazváno.

15

1.0 Názvotvorná charakteristika české

oikonymie 18.–20. století

„V tu dobu, a sice dne 5. května r. 1817, obdržela nová osada, která právě proto,

že rozkládala se před někdejší Poříčskou branou, nazývána již předměstím

Poříčským – úřadně nové, německé jméno Karolinenthal, a to po čtvrté choti

císaře Františka I. Karolině Augustě. Lid však nazýval je i nadále předměstím

Poříčským skoro po třicet roků, teprve v letech čtyřicátých ustálil se nový název i

české jeho znění Karlín.“

Jakub Arbes, Okolí Prahy. Praha 1960, s. 114–115.

1.1 Východiska

Česká oikonymie 18.–20. století nebyla doposud detailněji popsána z hlediska

názvotvorby, toponymických modelů, motivace apod. Výjimkou jsou pouze příslušná

kapitola ve Šmilauerově Osídlení Čech ve světle místních jmen, soustředěná především

na materiálovou a historickou stránku toponym spojených s kolonizací po roce 1654, a

studie Ivana Lutterera věnovaná topoformantům a jejich frekvenci9. Ze starších prací

musíme ještě připomenout kapitolu Nové osady v průkopnické monografii Moravská

jména místní Františka Černého a Pavla Váši z roku 1907, která se pokusila zmapovat

osady založené po třicetileté válce na Moravě, především shromáždit základní údaje o

době vzniku a motivaci jejich pojmenování10.

Proč se však zabýváme 18. a 19. stoletím, když naším hlavním úkolem je popis

oikonymie 20. století? Důvody jsou dva. Uvedené období znamenalo významnou etapu

v doplnění české sídlištní mapy. Podstatná část místních jmen vytvořených v 18. a

19. století byla motivována osobními jmény zakladatelů, majitelů panství, jejich patronů,

vrchnostenských úředníků apod. Byl zde tedy přítomný honorifikační motiv, o jehož

charakteristikách a vztahu k honorifikaci ve 20. století se zmíníme dále v textu

(viz kap. 1.3, 2.0). Druhým důvodem je pak snaha ukázat proměny názvotvorných

oikonymických modelů ve vývoji od počátků české historické oikonymie až do

20. století. Je to nezbytné např. pro hodnocení protikladu

9 ŠMILAUER 1960, s. 203–339; LUTTERER 1969 a. 10 ČERNÝ. VÁŠA 1907, s. 262–269.

16

p ř í zn ak ov os t x n epř í zn ako vo s t u zakončení typu -ov, -(ov)ice v honorifikačních

jménech či reklamních toponymech.

Formální spodní hranicí, kterou jsme si stanovili, je tedy rok 1701. Zdůvodněním

je skutečnost, že v 18. století došlo k rozvoji šlechtického podnikání a ke změnám

v držbě i ve způsobu držby pozemkového vlastnictví. Na panstvích byly zakládány nejen

protoindustriální provozy, jako byly hamry, hutě, sklárny, salajky, ale také byly např.

v souvislosti s raabizací a parcelací půdy zřizovány dvory. Při nich vznikaly domy a

kolonie, z nichž některé přežily a staly se základem nových osad, jiné zanikly nebo

poklesly ve svém významu na samoty. Ladislav Hosák uvádí, že nejvíce nových osad na

Moravě a ve Slezsku v období od roku 1650 do roku 1850 vzniklo právě v 18. století11;

do rozmezí let 1701–1790 náleží datem svého vzniku celkem 78 % všech osad

založených během dvou století. Pro Čechy vycházeje ze 4. dílu Profousových Místních

jmen v Čechách datuje Vladimír Šmilauer vrchol kolonizační aktivity do let

1760–181012. Na základě naší analýzy údajů v Křivkově práci13, mapující nové osady na

území Čech, bylo v letech 1701–1800 založeno celkem 75 % osad vzniklých v období

1650–1850. Ve sledovaném časovém úseku vzniklo také několik měst. V souvislosti

s posilováním mezinárodních pozic, zejména ve vztahu k pruské rozpínavosti, to bylo

založení dvou nových pevnostních měst Josephstadt (později Josefov, povýšení na

město 1816) a Theresienstadt (původně česky Terezov, později Terezín, povýšení na

město 1782); dále sem náleží datem svého založení letovisko Mariánské Lázně

(pův. Úšovské lázně, povýšení na město 1805).

Vycházíme tedy jednak z výsledků Šmilauerovy analýzy a dále ze závěrů

rozboru české středověké oikonymie, který provedla Michaela Čornejová14. Vladimír

Šmilauer popisoval pouze území Čech a zkoumané období si vymezil roky 1654 (vznik

berní ruly) a 1945 (revize a úplné počeštění místních jmen)15. Šmilauerovým materiálem

byla Profousova Místní jména v Čechách, z jejichž 15 507 toponym však zpracovával

pouze ta, která vznikla po roce 1600, tedy 2 300 jednotek. Šmilauer stejně jako my si byl

vědom skutečnosti, jíž autor Osídlení Čech ve světle místních jmen vyjádřil následovně:

11 HOSÁK 1966, s. 204. 12 ŠMILAUER 1960, s. 206–207. 13 KŘIVKA 1978. 14 ŠMILAUER 1960; ČORNEJOVÁ 2006; ČORNEJOVÁ 2009. 15 ŠMILAUER 1960, s. 203.

17

„ani desítky [místních jmen – pozn. JD] nejsou v těchto údajích bezpečné, protože u

mnohých osad lze těžko přesně určit rok jejich vzniku.“16

Protože Šmilauer neuvádí názvotvornou analýzu, pouze se zabývá motivací

jmen, navíc je jeho materiál teritoriálně omezen na území vlastních Čech, museli jsme si

zvolit jiná východiska pro popis oikonymických modelů a jejich uplatnění

v 18.–19. století.

Materiálovým východiskem naší analýzy tedy byly soubory místních jmen

získané excerpcí. Pro Čechy jsme vycházeli z Křivkovy práce Nové osady vzniklé na

území Čech v letech 1654–1854 a pro Moravu a Slezsko jsme data získali excerpcí

Hosákova-Šrámkova lexikonu Místní jména na Moravě a ve Slezsku17. Celkem jsme

analyzovali 2 102 místních jmen pro Čechy a 849 jednotek pro Moravu a Slezsko.

1.2 Česká oikonymie – názvotvorná

charakteristika

Hovoříme-li o názvotvorné charakteristice honorifikačních jmen, je potřeba zmínit nejen

společenský a historický kontext, který významně ovlivnil motivaci vzniku názvů, a

nepřímo i jejich formální stránku, ale také jazykový kontext, především úlohu existující

oikonymické soustavy. Tím rozumíme formanty a jejich produktivitu v české oikonymii,

neboť v oikonymii 20. století, a zvlášť nápadné je to u honorifikačních jmen, je sufixální

tvoření dominantní a sufix se stává formálně jednotícím a zároveň toponymizačním

prostředkem nově tvořených deantroponymických jmen (srovnej analýzu v kap. 5.3.6).

V české oikonymii se jen ve vzácných případech uplatňuje tvoření toponym z osobních

jmen nulovým formantem; ojedinělými doklady z nové doby jsou např. toponyma

Jaroslav (okr. Rychnov nad Kněžnou)18, Lenora, nebo jména typu Kateřina, Markéta,

která však vznikla sekundárně ze zasvěcení (patrocinií) kaplí a kostelů, popř. v období

po roce 1945 odstraněním přívlastku Svatý/Svatá (viz kap. 2.3.2.2).

Jak ukázala ve své práci na staročeském oikonymickém materiálu 11.–13. století

Michaela Čornejová, nejfrekventovanějším typem oikonym tohoto období byla jména

pojmenovávající skupinu lidí, jejich nejběžnějším formantem (81 % jmen

16 ŠMILAUER 1960, s. 203. 17 KŘIVKA 1978; MJMS 1–2. 18 U lokalit na území dnešní České republiky, v jejichž případě by buď mohlo dojít k záměně

s homonymním toponymem, nebo je místní určení důležité z jiných důvodů, uvádíme okres, popř. obec a

okres dle dnešního správního členění. Ostatní toponyma necháváme bez lokalizace.

18

pojmenovávajících skupinu lidí) bylo zakončení -(ov)ici, později -(ov)ice, typ

Chomútovici. Mezi všemi analyzovanými jmény byl podíl místních jmen

pojmenovávajících primárně skupinu lidí 50%19. Oikonyma primárně vyjadřující

přivlastnění pak byla zastoupena 29 %. V absolutních hodnotách se jako

nejproduktivnější typ tvoření oikonym staročeského období ukázala derivace pomocí

topoformantů -(ov)ice (typ Chomutovice) – 42 %, -óv (typ Jankov) – 14 %, -ín (typ

Hodonín) – 8 % a -jь (typ Boleslav) – 8 %20.

Protože výše uvedené údaje reprezentují stav nejstaršího období české

oikonymie, srovnali jsme je, ovšem již pouze v rámci vybraných sufixů, se stavem

oikonymie, jak jej zaznamenala Profousova Místní jména v Čechách. Z materiálu

Olivova Retrográdního slovníku21 k Profousovu dílu vyplynulo, že nejběžnějším

formantem české oikonymie v obecném slova smyslu je zakončení -(ov)ice, jeho podíl

v souboru tvořeném formanty -ov, -ín a -(ov)ice činil 56 %, formant -ov byl zastoupen

33 %. Tyto závěry korespondují i s hodnocením produktivity českých topoformantů, jak

je předkládá Ivan Lutterer22.

Můžeme tedy konstatovat, že v české oikonymii nedošlo k nějakým podstatným

změnám, soustředíme-li naši pozornost na formantové odvozování jmen. Nejtypičtějšími

formanty české oikonymie jsou podle frekvence zakončení -(ov)ice, -ov a -ín. Popis

frekvence topoformantů je důležitý ze dvou důvodů. Jednak charakterizuje pro období

do roku 1300 jako nejproduktivnější formant -(ov)ice, ale také jej ukazuje jako absolutně

nejtypičtější formant české oikonymie, a to jak v diachronním (historickém), tak i

synchronním (současně zaměřeném) pohledu.

Ovšem pokud hovoříme o produktivitě formantu -(ov)ice v novověké toponymii,

je zřejmé, jak dokládá i náš materiál, že byl zatlačen do pozadí původně

posesivním -ov23. Důvodem bylo nepochybně nejen vymizení motivačního východiska

místních jmen pojmenovávajících skupinu lidí, ale také pro toponyma nevhodná forma

19 ČORNEJOVÁ 2006, s. 171–175; ČORNEJOVÁ 2009, s. 164–168. 20 ČORNEJOVÁ 2006, s. 174. Srovnej též ČORNEJOVÁ 2009, s. 167, kde najdeme stejné údaje, avšak

hodnoty uvedené v grafu se mírně liší: -(ov)ice (typ Chomutovice) – 41 %, -óv (typ Jankov) – 13 %. 21 OLIVA 1976. 22 LUTTERER 1969 a; LUTTERER 1971. 23 Srovnej též výrazný typ přechodu deantroponymických oikonym zakončených -ovice k typu -ov,

např. Zbudovice > Zbudov, viz OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 2010 a, s. 158–159; ŠMILAUER 1963, s. 97.

19

gramatického čísla plurálu, neboť oikonymum označuje jeden onymický objekt24.

V tom, aby se formant -(ov)ice prosadil jako dominantní názvotvorný toponymický

prostředek, mu bránily rovněž alternace, které způsobuje přípona -(ov)ice25, a také jeho

polyfunkčnost26. Tvoří se jím přechýlená feminina typu hudebnice, vlčice, dále se

vyskytuje jako součást sufixu -nice/-ovnice v desubstantivních jménech míst typu

Borovnice, chmelnice, Lužnice, teplice/Teplice, a také funguje jako deminutivní sufix

feminin typu konvice, truhlice.

Uvedené „nedostatky“ z hlediska onymického fungování však nevykazují

původně posesivní formanty -ov a -ín. V moderní době navíc došlo k jejich funkčnímu

rozlišení, i když dominantní pozice formantu -ov jej prosazovala i na úkor

předpokládaného -ín u oikonym utvořených ze ženských antroponym, jak dokládají

jména Karolínov, Rozárov nebo Terezov. Funkční specializace obou formantů

reflektovala nejen přesuny v kategorii gramatického rodu, ale i novou realitu

motivačního východiska oikonym. Ve středověké oikonymii byl topoformant -ín

vyhrazen pro oikonyma z mužských osobních jmen, nejčastěji hypokoristik27, typu

Bohuma (hypokoristikum z osobního jména Bohumil, oikonymum Bohumín), Kojěta

(oikonymum Kojetín)28. V novověku se příponou -ín tvoří nejvíce oikonyma

z antroponym ženského rodu, např. Amalín, Annín, Karlín, Mařín, Rozářín nebo Terezín.

Ženy, a tedy i ženská antroponyma, převažují jména Karla/Karolina, Marie a Terezie29,

se stávají součástí motivačního východiska oikonym, ovšem stále tvoří menšinu30.

Specifický případ představuje vývoj oikonyma Helenín (obec Jihlava). Osada se

původně nazývala Schmaldorf, později Kolonie Františka Josefa I,., ale již od konce

19. století byl používán lidový název Helenental, česky nejprve Helenov, od roku 1918

24 Srovnej též ČERNÝ. VÁŠA 1907, s. 9: „V pozdějších stoletích povědomí původu osad na -ice, -ovice

zaniklo a jména tvořena analogicky, tak jako to vidíme u osad nejmladších z 18. a 19. st. Zde srov.

Pařezovice od appel. Pařez.“ 25 Srovnej ČIŽMÁROVÁ 1985; FIEDLEROVÁ 1975, s. 281; KONEČNÁ 2003; POLÍVKOVÁ 1985 a;

POLÍVKOVÁ 2007. 26 Vladimír Šmilauer (ŠMILAUER 1966, s. 27) zdůvodňuje nevyužití formantu -(ov)ice, který často plnil

funkci ekvivalentu německého -dorf, při tvoření nových jmen po roce 1945 následovně: „aby se nebudil

nesprávný dojem starobylého jména“. 27 Hypokoristikum (hypokoristikon) označuje neoficiální, velmi často expresivní podobu vlastního jména. 28 PLESKALOVÁ 1998. Viz též PLESKALOVÁ 1996. 29 Srovnej např. KOPEČNÝ 1974. 30 Stejnou situaci dokládá i materiál pomístních jmen, viz PLESKALOVÁ 1992, s. 105–106. Mieczysław

Buczyński na polské toponymii ukazuje, že mezi honorifikačními místními jmény utvořenými v 18. a

19. století bylo pouze 23 % pojmenování z ženských antroponym nebo jmen vztahujících se k ženám,

viz BUCZYŃSKI 1997, s. 177–178.

Srovnej též obdobnou situaci v polské oikonymii 18. a 19. století (MALEC 2003, s. 17).

20

Helenín31. Toponymum Helenín však nevzniklo z ženského jména Helena, ale adaptací

německého pomístního jména Höllenental („pekelské údolí“), označujícího středověké

kutiště a tavírnu32.

Potenciálně přítomná posesivita oikonym zakončených -ov a -ín byla navíc

vysoce funkční nejen u jmen nově založených lokalit, ale i v případě tvoření českých

ekvivalentů německých názvů, např. Adamsthal – Adamov, Katzendorf – Kocourkov,

Philipsberg – Filipov nebo Annadorf – Annín.

Závěrem této kapitoly ještě doplňme, že kromě uvedených formantů se v 18. a

19. století významně uplatňovaly některé další způsoby tvoření deantroponymických

místních jmen. Byla to zejména derivace formantem -ka ve funkci substantivizační,

univerbizační nebo deminutivizační, např. oikonyma Filipka, Janovka, Pavlinka, a také

pluralizace se zakončením -y, např. Františky, Hamiltony, Kateřinky, Maxičky nebo

Ráby.

Výše uvedená tvrzení dokládá i naše sonda – analýza deantroponymických

oikonym zachycených v Hosákových-Šrámkových Místních jménech na Moravě a ve

Slezsku33. Soustředili jsme se pouze na názvy lokalit doložených po roce 1600, většina

vznikla v 18. a 19. století. Z našeho souboru jsme vyloučili jména, která neměla český

ekvivalent a oikonyma typu Handlovy Dvory; dvojice typu Velké Karlovice a Malé

Karlovice jsme považovali za jedno jméno. Získali jsme tak materiál čítající 291

jednotek. Největší zastoupení vykazovaly typy oikonym zakončených -ov (38 %)

a -(ov)ice (20 %), dále oikonyma s formanty -ín (7 %), -ka (7 %) a -y (7 %).

Srovnatelný výsledek přinesla rovněž sonda do materiálu shromážděného

v Křivkově soupisu nově založených osad na území vlastních Čech34. Nesledovali jsme

již pouze deantroponymická oikonyma, ale vycházeli jsme z formální analýzy daného

toponymického materiálu jako celku; vyloučena byla pouze jména typu Malý Budíkov,

Starý Pařezov, která byla většinou tvořena na základě starších oikonym pomocí

rozlišujících adjektov. Dominantním typem zakončení toponym vzniklých v 18. a

19. století byl formant -ov (18 %), vysokou četnost vykazovaly rovněž zakončení

-y (14 %), -(ov)ice (10 %) a -ka (7 %).

31 HISTORICKÝ MÍSTOPIS, s. 57; PÁTEK 1901, s. 162. 32 VILÍMEK 2004, s. 5–6. Srovnej též DAVID. ROUS 2006, s. 99–100. 33 MJMS 1–2. 34 KŘIVKA 1978.

21

1.3 Otázka honorifikace a místní jména

18. a 19. století

Problémem, který je třeba vyřešit již v úvodu naší práce, je otázka přítomnosti či

nepřítomnosti honorifikace v místních jménech vzniklých v 18. a 19. století. Vladimír

Šmilauer se v kapitole věnované toponymům z osobních jmen ve svém díle Osídlení

Čech ve světle místních jmen zabýval také případy, kdy majitel panství dal své jméno

nově založené osadě: „Ve středověku šlo o střízlivý projev majetnického vztahu. V naší

době se vedle toho silně uplatňuje romantický rys, oslava jména. Feudál 18. století dává

nově vznikajícím vesnicím své jméno křestní (Václavky), rodové (Bredůvka), oslavuje

původní sídlo svého rodu (Nový Haimhausen), ale pojmenováním prokazuje i poctu své

choti (Lenora), příbuzné (Pavlina), novorozenému dítěti (Oldřichov) nebo i osobám

jiným (gen. Laudon, papež Inocenc).“35

Položme si tedy otázku, proč, a zda vůbec, je možno již jména typu Filipov,

Milesimov nebo Terezín, která se objevila především v 18. století v souvislosti se

zakládáním dvorů a nových osad, považovat za honorifikační? V kapitole 1.1 jsme si

vymezili dolní časovou hranici našeho zájmu, rok 1701. Argumenty pro stanovení této

hranice jsme nalezli v rovině společenské a historické reality, významně určující

charakteristiku propriálně-pojmenovacího aktu. Tím nejpodstatnějším důvodem

odlišujícím založení ve středověku od období na prahu moderní doby byly rozdílné

okolnosti při vzniku jména. Již jsme konstatovali, že kolonizační aktivita 18. století

představovala poslední významnou etapu v dotváření sídlištní struktury českých zemí

(viz kap. 1.1). Zakladatel osady nebo hutě již nebyl svrchovaným pánem nad jejími

obyvateli, poddanými. Vlivem centralizačního absolutistického řízení státu do vztahu

vrchnost –poddaný více a více vstupovala státní byrokracie a omezovala práva vrchnosti

nad obyvatelstvem panství36. Můžeme tedy říci, že reálná, např. osobní či právní

posesivita majitele ve vztahu k místu a jeho obyvatelům byla minimalizována. Druhým

faktorem byla skutečnost, že osady, dvory a hutě byly pojmenovávány dle majitele

panství, uplatňovalo se zde jeho osobní jméno nebo predikát, např. Aloisov, Klementice,

Koloredov, Rudolfov, Šternberk, Trojanovice. Avšak na druhé straně se tu ve velké míře

objevovala jako motivační báze také jména členů rodiny, patronů nebo vrchnostenských

úředníků, tedy osob bez přímého vlastnického vztahu k místu, např. Cyrilov,

35 ŠMILAUER 1960, s. 319. 36 DĚJINY SPRÁVY, s. 235 –237.

22

Eleonorovice, Františkodol, Josefovice, Juliánov, Libinsdorf, Marjánov, Prokopov,

Terčí Ves. Nešlo tedy o primární posesivitu, ale především o vyjádření úcty či vděčnosti

někomu, kdo nebyl majitelem – jednalo se tedy o honorifikaci.

Kromě výše uvedených důvodů přítomnost honorifikace v toponymii 18. století

dokládá ještě jedna skutečnost, totiž oslabení vztahu mezi onymem a označovaným

objektem. Honorifikační jméno právě tím, že neplní základní onymické funkce, popř. je

plní pouze minimálně, neodráží ani vlastnosti objektu (viz kap. 2.3.2). Vazba

toponymum – objekt se ještě více rozrušuje směrem k moderní době a na její místo

nastupuje jiná úroveň identifikace, řekněme v administrativní, nikoliv však denotační

rovině. Proto se např. v průniku sémantické kategorie posesivity a formálních

toponymických prostředků začínají objevovat toponyma, která respektují vztah motivace

– forma jejího vyjádření pouze zčásti. Například Annina Ves (Annadorf) dostala jméno

podle matky majitele panství, toponymum Rýdrovice (Riedersdorf) vzniklo dle příjmení

vrchního úředníka Františka Riedra, jméno Císařeves (Kaiserdorf) nahradilo původní

název Meyershof, nebo Františkovy Lázně (Franzensbad) dostaly svůj přívlastek na

počest císaře Františka I. Je tedy správné hovořit již v souvislosti s českou oikonymií

18. a 19. století o nepravé posesivitě, tedy o honorifikačním motivu (k jeho vymezení a

charakteristice viz kap. 2.3).

Samozřejmě, jsme si vědomi skutečnosti, že jistá míra honorifikace je přítomna

v každém posesivním zeměpisném jméně. Z nejstarších dokladů uveďme např. antická

města pojmenovaná po Alexandru Makedonském Alexandria, po Gaiu Iuliu Caesarovi

Caesarea nebo toponyma Augusta, např. Augusta Treverorum (NĚM, dnes

Trevír/Trier), Augusta Taurinorum (IT, dnes Turin/Torino), odkazující k císaři

Augustovi. Upomínkou na Filipa II. Makedonského je název Philipopolis (BULH, dnes

Plovdiv) a císaře Konstantina připomíná název Konstantinopolis (TURECKO, dnes

Istanbul)37. Asi nejznámějším příkladem použití honorifikačního jména je přejmenování

Oppidum Ubiorum na Colonia Claudia Ara Agrippinensium (NĚM, dnes Kolín nad

Rýnem/Köln am Rhein) v roce 50 našeho letopočtu na počest manželky císaře Claudia

Agrippiny38. Z pozdější doby připomeňme změnu názvu italského městečka Corsignano

37 Pokud se jedná o lokalitu mimo území dnešní České republiky, potom v závorce za toponymem

uvádíme stát nebo zkratku názvu státu (viz kap. 12.0 Seznam zkratek) a rok, kdy došlo k přejmenování,

popř. roky, v nichž se název používal, pokud se nám tyto údaje podařilo zjistit. 38 SVOBODA 1973, s. 46, 92, 107, 110, 123.

23

na Pienza v roce 1462, když zde byla vybudována rezidence papeže Pia II. (původním

jménem Enea Silvio Piccolomini)39.

Z české středověké toponymie zmiňme jména hradů a měst zakládaných císařem

Karlem IV., např. Karlovy Vary, Karlsberg (dnes Kašperk), Karlštejn, Karlshaus (dnes

Hrádek u Purkarce), Karlskrone (dnes Radyně) či Karlsburg (dnes Tepenec); z jeho

zahraničních založení např. hrady Karlsfried a Karlswald v Německu nebo italskou

pevnost Montecarlo nedaleko Luccy40.

39 ŠMAHEL 1998, s. XIV, XXV. 40 Z novověkých honorifikačních názvů feudálních sídel uveďme např. pojmenování zámku Karlova

Koruna v Chlumci nad Cidlinou, nazvaného na počest korunovace císaře Karla VI.

24

2.0 Honorifikační motiv v toponymii

„V každé revoluci, ať už se týká politických a sociálních záležitostí nebo umění či

literatury, vždycky působí dvě tendence: jednak vůle ke zcela novému, přičemž se

příkře zdůrazňuje protiklad k dosud platnému, ale také požadavek návaznosti,

požadavek ospravedlňující tradice. Revoluce tedy není ve všem nová, navrací se

k tomu, proti čemu se dohasínající epocha prohřešovala, zpět k lidstvu, k národu,

k mravnosti nebo k pravé podstatě umění atd. atd. Obě tendence se výrazně

projevují v pojmenovávání a přejmenovávání.“

Viktor Klemperer, Jazyk třetí říše. Praha 2003, s. 82–83.

2.1 Východiska

V této kapitole se zabýváme obecnými aspekty vztahu politiky, ideologie a onomastiky,

a také si všímáme ideologického vlivu na onymii. Nejvýraznějším projevem politického

ovlivňování onymie je existence honorifikačního motivu. Honorifikaci dále popisujeme

na příkladu české oikonymie, věnujeme se letům 1918–1960, zejména však období po

roce 1945 (viz kap. 4.0, 5.0). Vzhledem k politickému kontextu let 1945–1989 nás

zajímala i situace v dalších zemích střední, jižní a především východní Evropy, které se

ocitly ve sféře vlivu a zájmu Sovětského svazu (viz Příloha č. 1).

2.2 Onomastika, onymie a politika a ideologie

V české, respektive československé onomastické literatuře do konce 80. let 20 století

jedinými autory, kteří věnovali pozornost tzv. ideologickému aspektu onymie, byli

Vladimír Šmilauer, v Úvodu do toponomastiky v kapitole zabývající se přejmenováním,

a především Rudolf Šrámek41. Otázkami jazykové politiky se zabývali také např. Milan

Majtán a Miloslava Knappová ve svých článcích uveřejněných ve sborníku Aktuálne

úlohy onomastiky z hľadiska jazykovej politiky a jazykovej kultúry42.

V roce 1980 vyšla Šrámkova studie nazvaná K ideologickým aspektům

onomastiky43. Šrámek v ní upozornil na dva možné přístupy: sledování úlohy vědního

41 ŠMILAUER 1963, s. 169–175; ŠRÁMEK 1980 a. Ze zahraničních autorů viz např. NICOLAISEN 1990

a PALONEN 1993, kde je i přehled literatury tématu. 42 MAJTÁN 1989 a. 43 ŠRÁMEK 1980 a. V této souvislosti by se dalo též hovořit o „politické onomastice“ („polityczna

onomastyka“), viz LUBAŚ 1994, s. 24.

25

oboru při formování ideologie, nebo naopak popis vlivů ideologie na vědní disciplínu.

K prvnímu aspektu můžeme přiřadit velkoslovanské, ilyrské, velkočeské nebo

velkoněmecké teorie 19. století, jež často stavěly na záměrně nevědecké a účelově

deformované etymologii toponym44. Z českého pohledu onomastika hrála významnou

úlohu především v česko-německém soupeření. V 19. století se uplatňovala při

popisu etnogeneze Slovanů a jednotlivých slovanských národů, k čemuž využívala

interpretaci osobních i místních jmen, např. polemiky o původu etnonym Čech a

Němec45 nebo hledání slovanských toponym v jižní a západní Evropě46. S rozvíjejícím se

národním hnutím a jeho politizací se pak zejména toponomastika stávala nástrojem

velkoněmeckého nacionalismu, např. v rámci tzv. sporu o smysl českých dějin,

s praktickými důsledky zdůvodňujícími nároky hitlerovského Německa vůči území první

Československé republiky. Asi nejvýznamnějším byl spor o autochtonní teorii, dle níž

německé obyvatelstvo v sudetských oblastech bylo považováno za původní,

předslovanské. V této při se ve 20. a 30. letech 20. století ve službách nacionálního boje

střetly toponomastické argumenty dvou osobností, germanisty Ernsta Schwarze a

historika Bertolda Bretholze, jehož názory na pole toponomastiky přenesl Josef

Freising47. V těchto polemikách byla velice často využívána účelově deformovaná a

mylná etymologizace jmen. Asi nejvýmluvnějším dokladem, z odstupu let až kuriózním,

je záležitost, na niž upozornil Vladimír Šmilauer. V roce 1938 se v Naší řeči kriticky

vyjádřil o výkladu toponyma Spišský Štvrtok, německy Donnersmarkt, ze jména

germánského boha Donnara: „Charakterisoval jsem jej slovy, že je tak málo

pravděpodobný, jako že Vodňany jsou starým božištěm Wotanovým. Chtěl jsem tím

hodně výrazně naznačiti jeho nemožnost. Ale přiznám se, že jsem ještě při korektuře byl

v pokušení tuto zmínku škrtnout: zdála se mi přece jen hyperbolou trochu příliš

drastickou. Snad i leckterý čtenář měl ten dojem. A hle!“48 Šmilauer dále rozebírá článek

z časopisu Zeitschrift für deutsches Altertum, který mezi oikonymy odvozenými ze

jména boha Wotana uvádí i jihočeské Vodňany. Šmilauer svou poznámku uzavírá slovy:

„Měli bychom se snad dobře pobaviti tím, jak rychle byla realisována naše žertovná

hyperbola, jak Naše řeč jasnozřivě předvídala nová vítězství dnešní německé vědy, – ale

44 DAVID 2010 c, s. 62–64.. 45 ŠRÁMEK 2007, s. 384–399. 46 Např. KOLLÁR 1853. Viz též přehledový článek DAVID 2007. 47 SKUTIL 1976, s. 59; viz též LUTTERER 1985.

Srovnej též Pekařovu kritiku Bretholzovy monografie Geschichte Böhmens und Mährens (PEKAŘ 1922). 48 ŠMILAUER 1938, s. 144.

26

je-li člověk také germanista, ví-li, co byl Zeitschrift für deutsches Altertum, kdo je jeho

redaktor Edw. Schroeder a vůbec co byla německá věda, věřte, že jsou jeho pocity nějak

příliš daleko vzdáleny žertu a veselosti.“49

Ideologizace toponym ovšem nebyla jen záležitostí minulosti a její interpretace,

ale s rozvojem moderního nacionalismu se stávala účinným nástrojem politického boje

především v oblastech setkávání dvou etnik. Uplatňovala se a uplatňuje se tam, kde

v hranicích státu s jednou silnou etnickou skupinou žijí národnostní menšiny, nebo

tehdy, je-li potřeba zdůvodnit územní požadavky. Do popředí se pak dostává nikoliv

denotační vztah toponyma ke geografickému objektu, ale vlastně subtext, tedy

ideologické konotace, které jméno a jeho komunikační používání vyvolává50. Samotné

toponymum jako nástroj nacionálního boje tak slouží už nejen tím, v jaké jazykové

podobě je realizováno, často dochází k přejmenování pod zástěrkou tzv. standardizace

toponymie, ale také se např. uplatňuje při vytváření mýtu etnicky homogenního území

(viz kap. 5.2.2). Můžeme to sledovat nejen v evropských dějinách 19. a 20. století na

příkladu helenizace Řecka po roce 1830, hungarizace Uher po roce 1867, polonizace

území východně od Odry po roce 1945 a rusifikace jmen v oblasti bývalého Východního

Pruska, ale rovněž na příkladu hebraizace toponymie Izraele ve 40. a 50. letech

20. století či turkizace řeckých jmen na okupované části Kypru po roce 1974.

Ideologický aspekt toponymie se podílel také na změnách místních jmen v souvislosti

s dekolonizací, např. nahrazování honorifikačních názvů z koloniálního období, na

vytváření nové toponymie v domorodých jazycích v Africe51 nebo při legitimizaci nové

íránské dynastie Pahlaví ve 30. letech 20. století52.

Rudolf Šrámek se v již citované stati zabýval pouze druhým vztahem, tedy

ideologickým vlivem na onymii a onomastiku, a upozornil, že je možné ho pojímat

velice široce. Od „ideologického hodnocení místních jmen v čes.-něm. kontaktním

prostředí“53 až k jazykové praxi a vztahu vlastního jména, jež má silnou konotativní

funkci, a pojmenovávaného objektu. Šrámek píše: „Výběr pojmenovávaných objektů se

děje podle potřeb dané společnosti, která jej může ovlivňovat, regulovat, modifikovat.

49 ŠMILAUER 1938, s. 145. 50 AZARYAHU. GOLAN 2001, s. 181; KADMON 2000, s. 79–86. 51 Viz např. NELSON 1999.

Například název hlavního města Jihoafrické republiky Pretoria byl v roce 2005 nahrazen pojmenováním

Tshwane, jméno hlavního města Konga Leopoldville bylo v roce 1966 změněno na Kinshasa. 52 LEWIS 1982, s. 101: např. nová toponyma Bandar-e Pahlavi (pův. Bandar-e Anzali), Rezaiyeh

(pův. Urumiyeh) motivovaná jménem Rezy šáha Pahlavího. 53 ŠRÁMEK 1980 a, s. 18.

27

Výběr je proto utilitární a nepodléhá pravidlům onymických soustav. Řídí-li se daná

společnost určitými ideologickými pravidly, je i výběr pojmenovávaných objektů řízen

tak, aby tyto principy nebyly narušovány. Děje se to zejm. u objektů a jevů, které mají

společensky větší a ideologicky stimulující platnost; ... Zvlášť nápadná je pak volba

pojmenování nebo zvýraznění funkce názvů těch objektů a jevů, které mají ideologicky

pozitivní význam ... Proto tvorba těchto názvů podléhá pravomoci státních orgánů

(a nikoli jen onomastům).“54 Ideologie ovlivňuje nejen volbu onymických znaků, ale

především motivaci vlastního jména. Šrámek si také všímá vlivu ideologie na jazykové

ztvárnění jména, ovšem pouze v rovině substituce jednoho jména jinojazyčným

pojmenováním. Jak však ukázal náš výzkum, ideologizace se projevuje velice často také

volbou motivačních základů nebo formálních prostředků. Tuto skutečnost nejlépe

dokládá soubor návrhů názvů nového města Havířov (viz kap. 5.3.6).

Explicitním projevem ideologizace toponymie je tvorba a používání

honorifikačních místních jmen. V následujícím textu se tedy pokoušíme o obecnou

charakteristiku honorifikačního motivu a jeho působení v oikonymii.

2.3 Honorifikační motiv – obecná charakteristika

„Pro začátek se musím spolehnout na výpis z matriky, kde stojí, že jsem se

narodil 24. května 1940 v Rusku, v Leningradě, třebaže název tohoto města,

v hovorovém jazyce zvaného Pitěr, se mi příčí ...

V národním povědomí je toto město výhradně Leningradem. Spolu se vzrůstající

vulgárností svého obsahu se stává Leningradem čím dál tím víc. Kromě toho

ruskému uchu zní slovo „Leningrad“ stejně neutrálně jako třeba „stavba“ nebo

„salám“. Přesto ale dávám přednost názvu Pitěr, protože si pamatuju dobu, kdy

ještě nevypadal jako Leningrad – dobu těsně po válce.“

Josif Brodskij, Jeden a půl pokoje. Eseje sv 1. Praha 1998, s. 8.

Onomastická teorie pod označením h on o r i f i k ačn í , popř. ho no r i f ik u j í c í

m ot i v / / jm én o , též č e s t n é v l as tn í j mén o / os l avn é , d ed i k ačn í j m én o ,

p am átk ov é jm én o 55, anglicky co m m em or a t iv e n amin g / / commem or a t iv e

n am e , německy E h r en mot iv / /E h r en n ame / G ed enk n am e/M em o r i a l nam e ,

54 ŠRÁMEK 1980 a, s. 20. 55 OSTSO, s. 174; SOUSTAVA, s. 213; STEWART 1954, s. 6–7.

28

rusky м ем о р и альн ы й мо тив / / м ем ори ал ьнo е наз в ани e / мем о р а ти в 56,

polsky m o t yw ac j a p am i ą tk o wa / / naz w a p ami ą t ko w a , slovensky

p ami a t ko v ý n áz ov , chápe motiv, který se vyvinul z posesivního57, ovšem

nevyjadřuje reálný vlastnický vztah k objektu58. Tohoto Šrámkova vymezení se

přidržujeme i v naší práci, byť v některých případech jeho pojetí honorifikace ještě

rozšiřujeme (viz kap. 5.1.1.1). Za honorifikační jména nepovažujeme ta toponyma, která

vznikla v souvislosti s kolonizací a zakládáním osad a měst ve středověku. Mimo naši

pozornost zůstávají také názvy spojené s křesťanstvím a náboženstvím, které jako

podtyp „pamětních názvů“ (nazwy pamiątkowe) zahrnulo široké vymezení těchto jmen

v monografii Mieczysława Buczyńského (viz kap. 2.3.4)59. Naopak u místních jmen,

která přineslo doplňování sídlištní sítě v 18. a 19. století, se již dá o honorifikaci hovořit

(viz kap. 1.3). Honorifikační motiv je však nezpochybnitelný v případě vzniku uličních

názvů60 prosazujících se od poloviny 19. století, stejně jako tam, kde se objevují

pojmenování míst po osobnostech často s nimi nesouvisejících. Plné rozvinutí

honorifikace v urbanonymii, oikonymii a také chrématonymii61 však přineslo až

20. století s vrcholy spojenými s nedemokratickými politickými režimy.

Důvodem absence skutečného přivlastnění v honorifikačním motivu může být

jednak pouhá symbolická posesivita místa konkrétní osobě nebo skupině, např. politik,

vůdce, umělec, hrdina, jména typu Gottwaldov, Stachanovo, třída Osvoboditelů,

Lidických žen, Dukelských hrdinů, jednak nepersonálnost jevů, které se stávají základem

pojmenování, jména typu náměstí Družby, třída Míru, náměstí Svobody, Sokolovská

nebo Obce Ležáky. Honorifikační motiv je úzce spojen s dobovými politickými a

společenskými hodnotami, proto vlastní jména vytvořená s jeho uplatněním nemají

dlouhého trvání, jsou nestabilní a dochází k jejich změnám či nahrazování novými

jmény – p r o ces p ř e jm eno v án í (viz kap. 2.3.2.1). Přejmenování je aktem, který

56 PODOLSKAJA 1978, s. 124; SOUSTAVA, s. 213. KADMON 2002 však termín neuvádí. 57 K jazykové kategorii posesivity viz ŠTĚPÁN 1985, s. 20: „Kategorií posesivity rozumíme

předjazykové, obsahové přivlastňování nebo přivlastnění objektů především osobám. Kategorie posesivity

takto vymezená je vázána na vztah vlastníka (majitele, posesora) a vlastnictví (majetku), jde tedy o

elementární společenský vztah. Sekundárně se přivlastňuje také zvířatům (živočichům) a neživým objektům

... Posesorem bývá i právnická osoba, např. univerzita.“ Zde je také uveden přehled prací k tématu

posesivity. 58 ŠRÁMEK 1999, s. 49. 59 BUCZYŃSKI 1997. 60 Termín urbanonymum (viz PLESKALOVÁ 2002) v chápeme v zúženém smyslu, používáme jej tedy

jako synonymum k termínu uliční název, označení ulice, náměstí nebo jiného veřejného městského

prostoru. 61 Termín chrématonymum označuje vlastní jména lidských výtvorů, např. pojmenování svátků, událostí,

organizací, institucí, dokumentů, výrobků apod.

29

americký sociolog a historik David Kertzer označil jako běžný „revoluční rituál“62.

Kertzer jeho podstatu charakterizoval následovně: „radical political shifts must have

strong support if they are to be institutionalized, and this requires that people give up

long-established habits and previously held conceptions of their world“63. Politicky

motivované přejmenování honorifikačního jména se odehrálo poprvé během Velké

francouzské revoluce. V roce 1793 bylo pařížské náměstí Place Louis XV přejmenováno

na Place de la Revolution, později pak na Place de la Concorde64.

Charles B. Peterson ve své studii věnované sovětské toponymii uvádí tři příčiny

změn toponym. Na prvním místě je zánik sídliště, zejména v souvislosti s kolektivizací a

proměnami venkovského osídlení. Zadruhé je to změna statutu místa, která se promítla

např. v gramatickém rodu toponyma (děrevňa Dobraja, Leninovka – selo Dobroje,

Leninovo). Třetí příčina má politické pozadí. Sem Peterson řadí nejen jména motivovaná

novou ideologií, ale např. také odstraňování původních tatarských, kalmyckých nebo

německých jmen, změny zeměpisných jmen na rusko-čínské hranici počátkem 70. let

20. století65 nebo nová pojmenování pro místa připojená k SSSR po roce 1939,

respektive 1945 (viz kap. 5.2.2.3).

Honorifikační jména jsou vytvářena nejen oficiální státní či stranickou mocí, ale

také se objevují jako nápodoba tohoto typu toponym zejména v publicistických textech.

Publicistická fiktivní toponyma se často inspirují názvotvornými modely

honorifikačních jmen, obecně pak modely reálné toponymie, např. Brežněves66,

Čunkovo67, Havlín, Klausovice, Moravistán, Sáblíkov68, Šalingrad69, Žiguljovsk,

62 KERTZER 1988, s. 153. 63 KERTZER 1988, s. 153: „radikální politické změny musí mít silnou podporu, pokud se mají

institucionalizovat, a to vyžaduje, aby se lidé vzdali svých vžitých zvyků a původního pojetí svého světa“

[překlad JD]. 64 AZARYAHU 1996 a, s. 481. Srovnej též PALONEN 1993, s. 112. 65 V souvislosti s rusko-čínským konfliktem byly přejmenovány desítky geografických objektů, nejvíce

řeky (PETERSON 1977, s. 16). Konkrétní příklady uvádí Pospelov (POSPELOV 1993, s. 224–235),

např. hydronyma Daubiche na Arseněvka, Iman/Ima na Bolšaja Ussurka, Lefu na Ilistaja. Ve stejné době

došlo i ke změnám názvů na pobřeží Japonského moře. 66 Ironický název pro vesnici Zaječov (okr. Beroun), která v roce 1968 spolupracovala se sovětskými

okupačními vojsky. Srovnej též televizní dokument Srpnové pastorále, režie Jaroslav Hužera,

Československá televize 1970. 67 „Čunkovo, dříve Vsetín je okresní město v Zlínském kraji na severovýchodním Moravistáně na řece

Bečvě. Název města se změnil 1. února 2007, po místním referendu. Občané Vsetína se rozhodli

přejmenovat město, aby ukázali jednoznačnou podporu svému dlouholetému starostovi. Ten je vláčen a

špiněn ve sdělovacích prostředcích pro vykonstruovanou aféru s půl milionem korun.“

[cit. 2009-10-27]. Dostupný <http://necyklopedie.wikia.com/wiki/%C4%8Cunkovo>.

Jiří Čunek byl v letech 2007–2009 ministrem pro místní rozvoj, jeho politické působení provázela řada

afér a skandálů.

http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Moravist%C3%A1n

http://necyklopedie.wikia.com/index.php?title=Be%C4%8Dva&action=edit

30

popř. Cimrmangrad70. Z nedávné doby připomeňme týdeník Respekt, kde byla

uveřejněna reportáž o politickém působení středočeského krajského hejtmana Davida

Ratha71. Na titulní stránce vydání byla otištěna mapa fiktivní Republiky Rath72 s městy

Mladá Rathslav, Nerathovice, Rathovník a s řekami Rathounka a Rathzera.

2.3.1 Honorifikační toponymie – současný stav bádání

v české onomastice

V české, respektive československé onomastice nebyla doposud obecné ani materiálové

stránce honorifikačních jmen věnována dostatečná pozornost. Prvním a doposud

jediným pokusem o definování honorifikačního motivu je kapitolka v Šrámkově Úvodu

do obecné onomastiky73; o honorifikačním motivu však nenajdeme zmínku či

samostatné heslo v Encyklopedickém slovníku češtiny74. Ze samostatných studií

připomeňme pouze starší teoretickou práci Rudolfa Šrámka75, zabývající se vztahem

onomastika – ideologie (viz kap. 2.2), z novějších texty Jiřího Martínka76 a studii Davida

Shorta věnovanou slovenské toponymii77. Zmínit také musíme text Vincenta Blanára,

v němž si jeho autor všímal především distribuce a využití tradičních topoformantů při

tvorbě nových, zejména honorifikačních jmen78. Blanár charakterizoval novou, rozuměj

především honorifikační toponymii jako „úplně“ motivovanou: „Charakteristickým

znakom novej toponymie je úplná motivovanosť. Nové mená majú ideologický obsah a

emocionálne podfarbenie.“79

Ale jak už bylo řečeno výše, v české onomastice, na rozdíl zejména od ruské

postsovětské onomastiky, je téma honorifikačních toponym okrajové a navíc zcela bez

68 Velký Osek je bydlištem Martiny Sáblíkové, vítězky v rychlobruslení ze zimních olympijských her ve

Vancouveru 2010. [cit. 2010-03-02]. Dostupný <http://www.sport.cz/ostatni/ostatni/165229-velky-osek-v-

noci-nekdo-prejmenoval-na-sablikov.html>. 69 Název Šalingrad označuje Brno. [cit. 2009-10-27]. Dostupný

<http://necyklopedie.wikia.com/wiki/%D0%A8%D0%B0%D0%BB%D0%B8%D0%BD%D0%B3%D1%

80%D0%B0%D0%B4>. 70 Ukrajinci na počest Járy Cimrmana rozhodli o přejmenování města Ščikašovo na Cimrmangrad

(ŠEBÁNEK 1991, s. 50). 71 Respekt 20, 2009, č. 6. 72 Název Republika Rath je aluzí na socialistické republiky rad, které se na krátkou dobu objevily po první

světové válce v řadě zemí střední Evropy jako ohlas bolševické revoluce v Rusku. 73 ŠRÁMEK 1999, s. 49. 74 ESČ. 75 ŠRÁMEK 1980 a. 76 MARTÍNEK 2006; MARTÍNEK 2010. 77 SHORT 2000. 78 BLANÁR 1996, s. 150, 155. 79 BLANÁR 1996, s. 155; BLANÁR 2008, s. 49.

31

vztahu k politickým změnám po roce 198980. I vzhledem k etnické skladbě obyvatel

Československa, máme na mysli zejména národnostní homogennost českých zemí,

honorifikační jména vzniklá v letech 1945–1989 neměla potenciál velkého nacionálního

a politického tématu. Důvodem byla také na první pohled nepočetná materie českých

honorifikačních oikonym, ve srovnání se stovkami jmen na území bývalého Sovětského

svazu nebo několika desítkami jmen slovenských. Ovšem při podrobnějším studiu se

ukazuje, že při změně pohledu, totiž nikoliv jen úzce zaměřený popis honorifikačních

jmen, ale vývoj české oikonymie ve 20. století na příkladu honorifikačních toponym, je

toto téma nosné a sděluje mnohé o charakteru české soustavy místních jmen.

Odlišná je situace v případě urbanonym, kde byl vliv honorifikačního motivu

mnohem silnější a praktická potřeba vyrovnat se s tímto dědictvím našla ohlas nejen na

úrovni komunální politiky, ale i v onomastických studiích. Zájem o honorifikační motiv

v uličním názvosloví souvisí také s rozvojem zpracování urbanonymie. Zde je třeba

připomenout především materiálově koncipované uličníky vznikající po roce 198981.

Samostatné odborné práce zabývající se honorifikačním motivem v československé

urbanonymii představují především texty Pavola Odaloše, Milana Majtána, Milana

Harvalíka a dalších autorů, publikované zejména v konferenčních sbornících82.

2.3.2 Honorifikační toponymum – charakteristické

znaky83

„Poslyš, chlape, co je to za vesnici?“

Ramenáče to vůbec nepřekvapilo, nelekl se, popošel blíž k letadlu a ochotně

vysvětlil, že vesnice se teď jmenuje Rudá, zatímco původní název zněl Chudá, a

k jejich kolchozu že patří ještě Kljukvino a Novokljukvino, jenže ty jsou za řekou,

kdežto Starokljukvino je na tomhle břehu, patří však k jinému kolchozu. Zdejší

kolchoz se jmenuje Rudý klas a ten za řekou je Vorošilovův. Ve Vorošilovu se za

80 Srovnej např. MOKIJENKO. NIKITINA 1998; POSPELOV 1993; PRILOŽENIJE 1. 81 Vzorovými jsou uličníky Prahy (LAŠŤOVKA 1, 2), Brna (FLODROVÁ 1997; FLODROVÁ 2009)

nebo Českých Budějovic (KOBLASA. KOVÁŘ 1998). Např. Ostrava však dodnes, s výjimkou

předválečné a dnes již zcela nedostačující Adamusovy práce (ADAMUS 1934), svůj uličník nemá.

Tematicky, nikoliv místně vymezené uličníky představují monografie Druhý odboj v názvech ulic

jihočeských měst (DRUHÝ ODBOJ 2004), obsahující seznam ulic a vysvětlení motivace jejich názvů, a

Letci v názvech Černého Mostu (RAJLICH 2005). 82 BRNO 1994; HARVALÍK 2004; ODALOŠ 2006; URBANONYMÁ 1996. 83 Kapitola vznikla rozpracováním studie uveřejněné v časopise Names, viz DAVID 2011 a.

32

poslední dva roky vystřídali tři předsedové: prvního zavřeli za zlodějnu, druhého

za prznění děvčátek a toho třetího sem vyslali upevnit kázeň.“

Vladimír Vojnovič, Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana

Čonkina. Praha 1994, s. 6–7.

2.3.2.1 Nominace a přejmenování

Toponymum, u jehož zrodu stál honorifikační motiv, lze popsat na základě určitých

funkčních specifik. Již v předchozí kapitole (viz kap. 2.3) jsme uvedli, že vznik

honorifikačního toponyma je výrazně určován politickými okolnostmi a ideologickou

poptávkou. Primárně není jeho funkcí diferenciace, identifikace a lokalizace

onymického objektu, ale pouze n omi n ace . Honorifikační jméno představuje

především ideologickou hodnotu, vytváří novou realitu, její znakový systém, hovoříme

zde i o tzv. mytizační funkci honorifikačních jmen (viz kap. 5.2.2). Například na

sémiotické fungování honorifikačních jmen, konkrétně na příkladu názvů stanic

pražského metra jako významné stavby socialismu, upozornil Vladimír Macura84.

Z pohledu sémiotiky, ale také např. očima západních autorů, představovaly

změny zeměpisných jmen za železnou oponou jev, který byl označován jako „ So v i e t

N am e G am e“ 85. V řadě případů byla nominace realizována nahrazením původního

jména novým, tedy aktem p ř e jm eno v án í . Příkladem může být přejmenování

Německého Brodu na Havlíčkův Brod (1945–dosud), nahrazení názvu Naberežnyje

Čelny toponymem Brežněv (RUS, 1982–1988) nebo změna jména Chemnitz na

Karl-Marx-Stadt (NĚM/NDR, 1953–1990). Některá místa byla přejmenována i vícekrát.

Modelovým příkladem jsou proměny názvu města Sankt Petěrburg (RUS), v letech

1914–1924 Petrograd, později Leningrad a od roku 1991 opět Sankt Petěrburg. I přes

provedené nahrazení původního jména jiným, opět vysoce příznakovým ideologicky

nebo příznakovým právě svou nehonorifikačností, nové pojmenování v sobě paradoxně

nese připomínku a odkaz na jméno původní.

Srovnání z oblasti urbanonymie nabízejí např. proměny názvu berlínského

náměstí Horst-Wessel-Platz (pův. Bülowplatz), po 2. světové válce Liebknechtplatz a od

84 MACURA 1992, s. 88–95. Macurův text je především vynikající sémiotickou esejí. Z pohledu

onomastiky v něm najdeme řadu nepřesností, které však nic neubírají jeho kvalitám.

Spíše sémioticko-historickou studií než čistě onomastickým článkem je i zajímavý text Marka Nekuly

zabývající se na příkladu pražských a také brněnských urbanonym vztahem vlastních jmen a ideologie

(NEKULA 2008). 85 ILYIN 1993, s. 631. Srovnej též nejen změny v toponymii, ale např. také přejmenování etnik a

etnických skupin (COMRIE. STONE. POLINSKY 2003, s. 204–205).

33

roku 1969 Rosa-Luxemburg-Platz86. Z českých urbanonym např. v Brně dnešní ulice

Milady Horákové (od roku 1990), která vystřídala následující názvy: Teichdamm/Na

hrázi (1854), Franz-Josef-Strasse (1854), Francouzská (1918),

Freiherr-von-Neurath-Strasse (1942), Francouzská (1945), Churchillova (1946), Jana

Masaryka (1948), třída Říjnové revoluce (1952), nebo v Praze dnešní Milady Horákové

(od roku 1990), která během jednoho století nesla pojmenování Belcrediho (konec

19. století), Letenská (1940), znovu Belcrediho (1945), krále Jiřího VI. (1946) a

Obránců míru (1951).

Pro přejmenování ideologicky silně příznakových uličních jmen je také

charakteristická tematická kontinuita nových názvů. Ta vychází velmi často z existence

důležitého objektu, např. centrálního náměstí, sídla instituce, úřadu nebo kasáren.

Např. dnešní pražské náměstí Kinských neslo ve 20. století označení Štefánikovo

náměstí, pak Albrechtovo náměstí a potom až do roku 1994 náměstí Sovětských tankistů.

Vladimír Macura ve svém sémi(o)fejetonu o přejmenování uvádí mnoho příkladů

takových změn názvů87, pro něž Jindřich Garčic použil „s jistou dávkou licence“

označení k o n t r an áz ev 88. Kontranázev se snaží nahradit původní „ideologicky

přežité“ pojmenování novým, opět ideologicky příznakovým jménem. Například město

Ivaščenkovo (RUS) bylo nejprve přejmenováno na Trock po stranickém ideologu Lvu

Davidoviči Trockém, ovšem po vyloučení Trockého z komunistické strany byl v roce

1929 název změněn na Čapajevsk. Jakýkoliv kontranázev, ideologicky motivovaný či

neutrální, však vždy odkazuje na původní pojmenování, buď svojí nepříznakovostí, jež

má nahradit předchozí ideologické jméno, nebo svojí honorifikační příznakovostí.

V Sovětském svazu, kde jako výsledek politického uvolnění od poloviny 80. let

20. století probíhala bouřlivá diskuze o přejmenování, se velice často jako její výsledek

objevovalo heslo „ N ovo j e imj a t o lk o n ovo mu o b j ek tu ! “ . V našich zemích je

jediným příkladem, kdy se diskutovalo o návratu k původnímu oikonymu, toponymum

Gottwaldov, o jehož odstranění a obnovení jména Zlín proběhla krátká diskuze již

v letech 1968–1969; na podzim roku 1989 byl název spontánně odstraněn (viz kap.

5.3.5, srovnej též kap. 5.2.2.2).

86 Horst Wessel byl mladý nacista zavražděný v roce 1930. Stal se pak mučednickou ikonou nacionálního

socialismu.

Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová byli němečtí komunisté zavraždění v roce 1919. 87 MACURA 1993, s. 67–69. 88 GARČIC 2006, s. 357.

34

Přejmenování, odstranění „ideologicky přežitého“ názvu, je často velmi rychlé,

neboť potřebuje uspokojit vládnoucí moc a demonstrovat proměnu ideologie. S rychlostí

prosazení nového jména však souvisí také rychlost jeho odstraňování. Tuto vlastnost

honorifikačních jmen a honorifikačního pojmenovacího aktu ilustruje případ polských

Katowic, bulharského Božhurova a sovětských měst pojmenovaných na paměť Sergeje

Mironoviče Kirova. Město Katowice bylo přejmenováno na Stalinogród jen několik dní

po Stalinově smrti v březnu 1953, a záhy po kritice kultu osobnosti došlo k jeho

zpětnému přejmenování na Katowice, stalo se tak již v říjnu 195689. Město Nasradin

v oblasti Jižní Dobrudži, připojené k Bulharsku v roce 1940, bylo v roce 1942

přejmenováno na Malinovo, v roce 1945 však již na Božhurovo90. V Sovětském svazu po

zavraždění 1. tajemníka leningradské stranické organizace Sergeje Kirova v roce 1934

(šlo o politickou vraždu na Stalinovu objednávku) byla řada měst v rámci budování

kirovovského kultu pojmenována Kirov, Kirovsk, např. Kirovograd (UKR, pův.

Jelizavetgrad, 1934–1939 Kirovo), Kirov (RUS, pův. Vjatka), Kirovakan (ARM, pův.

Karaklis, dnes Vanadzor).

V případě českých uličních názvů platí, že „nejdelší období relativní stability

trvala kolem dvaceti let. To znamená, že příslušníci kterékoliv generace zažili během

svého života minimálně jedno, daleko častěji však tři i čtyři období velkého

přejmenovávání.“91 Reakcí na to je pak nejen „nedůvěra“ obyvatel k oficiálním, ve

valné většině honorifikačním urbanonymům, ale v běžné každodenní komunikaci jejich

nahrazování neoficiálními názvy nebo pojmenováními původními. Z urbanonymie

Ostravy nám poslouží jako ilustrace název Jiráskovo náměstí, označující prostranství

obecně známé jako Kuři rynek, a jméno porubské Hlavní třídy, jež je v běžné

komunikaci nahrazováno hypokoristickou podobou původního jména Leninova třída,

hovorově Leninka. Z doby před rokem 1989 pochází příklad z Havlíčkova Brodu, kde

dvě souběžné ulice byly v běžné komunikaci označovány jako Stará Pražská a Nová

89 WOŹNICZKA 2007. Srovnej též příklady z urbanonymie: pojmenování náměstí Svobody (Brno)

změněno na Adolf-Hitler-Platz dne 16. 3. 1939; zejména však přejmenování dnešní Bohumínské třídy

v Ostravě, tehdy Třída Dra. Edvarda Beneše, na třídu 14. března/Strasse des 14. März večer dne 14. 3.

1939, tedy ještě před oficiálním zahájením nacistické okupace českých zemí – název musel být pro svoji

ideologickou neudržitelnost po třech letech odstraněn (NEČAS 1967, s. 514; sdělení Lucie Ralikové,

referentky odboru vnitřních věcí Magistrátu města Ostrava). 90 Alexandar Pavlov Malinov (1867–1938), bulharský politik a premiér v letech 1908–1911, 1918 a 1931.

Apelativum božhur označuje divoce rostoucí pivoňku, božhury se vyskytují v oblasti kolem města

(BURSA 1994, s. 548). 91 HARVALÍK 2004, s. 32.

35

Pražská, ač oficiální podoba pojmenování zněla Vítězného února (dnes Masarykova) a

Pražská92 (viz též kap. 2.3.3.2).

Honorifikační jména se také velice často uplatnila tam, kde bylo třeba setřít stopy

po původním etniku nebo jeho přítomnosti, např. na Krymu93, ve Východním Prusku

(dnes Kaliningradská oblast, RUS)94, v Karélii, v Povolží, na jižním Sachalinu nebo

v oblasti rusko-čínské hranice. Jiným příkladem jsou honorifikační jména vytvořená pro

administrativně nově utvořené jednotky vzniklé sloučením obcí nebo spojením

původních obcí a nových sídlišť, např. Baťovany (SLOV, 1948–1949, dnes Partizánske),

Švermov (1949–dosud), Gottwaldov (1949–1989, dnes Zlín), Havířov (1955–dosud).

V takovém případě původní toponyma jednotlivých částí zůstávají velmi často

zachována např. jako názvy místních částí nebo čtvrtí. Oikonyma Baťovany, Švermov,

Gottwaldov a Havířov splňují požadavek, aby nová jména náležela pouze novým

onymickým objektům. Jejich vznik a zavedení tedy nepředstavuje klasický případ

přejmenování ve smyslu úplného nahrazení/vymazání původního oikonyma novým

pojmenováním.

Rozdílný konotační kontext a také mylné chápání etymologie toponyma často

vedou k tomu, že předpokládaná linie vývoje přejmenování, totiž

původní toponymum 1. politická změna nové (honorifikační)

toponymum

2. politická změna návrat k původnímu (nehonorifikačnímu)

toponymu,

je porušena a jako náhrada honorifikačního jména není zvoleno původní toponymum, ale

jméno nové. Ukázkovým příkladem je přejmenování města Caricyn na Stalingrad

(1925) a opětovné přejmenování na Volgograd (1961). Původní název Caricyn, ačkoliv

92 Z dalších uveďme např. neoficiální formy Kulaťák (Vítězné náměstí, Praha-Dejvice), Masaryčka

(Praha-Masarykovo nádraží, dříve Praha-střed). Další dvě významná pražská nádraží nesou sice

honorifikační názvy, Nádraží presidenta Wilsona a Nádraží Franze Kafky, ale v komunikaci se používají

orientační toponyma Praha-hlavní nádraží/Hlavák a Praha-Holešovice. 93 KRYM 1998. 94 Přehled měst přejmenovaných po roce 1945 uvádí PETERSON 1977, s. 23. Výmluvnými příklady jsou

Bagrationovsk (pův. Preußisch Eylau), Kaliningrad (pův. Königsberg) nebo Sovětsk (pův. Tilsit). Po pádu

SSSR se pro samotný Kaliningrad objevily návrhy na změnu jména např. na Kantograd, Baltograd nebo

Jantarsk.

36

se jedná o dehydronymum, město leží na soutoku řek Carica a Volga, byl totiž

nesprávně hodnocen jako ideologicky příznakový, monarchický95. Po kritice Stalinova

kultu osobnosti nebylo z ideologických důvodů možné nahradit název Stalingrad

toponymem se základem car/carica. Vybráno tedy bylo jiné hydronymum, jméno řeky

Volga (viz kap. 2.3.2.2).

2.3.2.2 Ideologická podmíněnost honorifikačního jména

– toponymický newspeak a vytváření tzv. státní krajiny

„A pak šli ... všemi ulicemi, které znali, a prohlíželi si jejich jména: byla tam

Stalingradská ulice, Leningradská ulice, Rostovská ulice, Novosibirská ulice,

Kyjevská ulice, Oděská ulice, byl tam léčebný dům Čajkovskij, léčebný dům

Tolstoj, léčebný dům Rimskij-Korsakov, byl tam hotel Suvorov, kino Gorkij a

kavárna Puškin. Všechna pojmenování byla převzata z ruského zeměpisu a

z ruských dějin. ... A tak se staly náhle jedny české lázně jakýmsi malým

imaginárním Ruskem, a minulost, kterou sem přijela hledat, našla Tereza

zkonfiskovanou. Bylo jim protivné tam strávit noc.“

Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí. Brno 2006, s. 178–180.

Již jsme zmínili, že fungování honorifikačních jmen a jejich proměny mohou sloužit

jako materiál pro popis změn sémiotického světa, který si vytváří totalitní moc (viz kap.

2.3.2.1). Vladimír Macura o jeho podstatě napsal: „Změna režimu znamená vždy i zásah

do „sémiotického světa“ daného společenství, nese s sebou proměnu příslušných

znakových soustav, masovou výměnu znaků. Čím více je znak vázán určitým poukazem

hodnotovým, bezprostředně spjatým s oficiálními ideologickými představami – ať již jde

o pomník, sochu, pseudonym spisovatele, název instituce nebo o oslovení – tím více je

vystaven možnosti odstranění nebo náhrady. Někdy stačí, že může být alespoň teoreticky

k takovým představám vztažen, někdy postačí ještě méně. Za oběť změně pak padne i

znak zcela ideologicky nevinný, ale přijímaný naopak novým režimem jako natolik

„hodnotově“ netečný, že se vyplatí ho nahradit znakem ideologicky pozitivním. Před

změnami nejsou chráněna ani jména osobní (vzpomeňme např. masové poslovanšťování

95 POSPELOV 1993, s. 156–157. Mylně toponymum Caricyn mezi názvy „připomínajícími cary“ uvádí

také ŠMILAUER 1963, s. 171.

37

německých příjmení u nás po válce), ani jména měst, vesnic, hor. Zvláště na východě

Evropy se ideologie ještě nedávno s oblibou zmocňovala i zeměpisné reality (i za cenu

anulování starých či prastarých názvů představujících důležitou – ale z krátkodobého

propagandistického hlediska nezajímavou – kulturní hodnotu).“96

Honorifikační jména jsou úzce spojena s politickými dějinami. „It is therefore not

surprising that place-names and ideology are related. The conscious use of place-names by a

state can be seen as an instrument to preserve the unity and uniqueness of the nation; to enforce

in the national consciousness its moral right to inhabit a particular territory; to protect its land

from the territorial claims of its neighbours; or to justify its own territorial claims.“97 Jako

nástroj moci pomáhají uchopovat realitu prostoru a míst, reprezentují t op o n ym i ck ý

n ew sp eak . Tato charakteristika je výstižným pojmenováním reality honorifikačních

jmen a jejich zneužívání politickými režimy. Dokládá to mimo jiné i skutečnost, že do

slovníku newspeaku sovětské éry (Tolkovyj slovar jazyka Sovdepii)98 byla zařazena

toponyma typu Kirovskoje, Leningrad, Pik Stalina nebo Stalinsk. Právě chápání

toponym jako součásti slovníku totalitní moci ukazuje nové pojetí newspeaku. V něm je

newspeak jazykem s okleštěnou gramatikou a nejen apelativní slovní zásobou, ale jeho

součástí je také až rakovinně bizarní nová toponymie vyrůstající na podkladu původní

soustavy zeměpisných jmen. Tento fakt čeští autoři zabývající se jazykem komunistické

moci, např. Fidelius99, nereflektují.

Toponymický newspeak slouží jako prostředek, který bez ohledu na kulturní,

historický, etnický nebo jazykový kontext a hodnotu původních jmen přivlastňuje území

novým vládcům. Klasickým příkladem jsou nová jména100 dávaná hlavním nebo

významným městům zemí, kde zvítězila sovětská, respektive komunistická moc, např.

Leningrad (RUS, 1924–1991, dnes Sankt Petěrburg), Frunze (KYRG, 1926–1991, dnes

Biškek), Poltoratsk (TURKMENISTÁN, 1917–1927, dnes Ašchabad), Titograd (ČHOR,

96 MACURA 1993, s. 67. 97 SAPAROV 2003, s. 179–180: „Nepřekvapuje, že toponyma a ideologie jsou ve vzájemném vztahu.

Záměrné používání zeměpisných jmen státní mocí může být považováno za nástroj uchování národní

jednoty a jedinečnosti, za nástroj prosazení morálního práva obývat vymezené území do národního

vědomí, za prostředek ochrany teritoria před územními požadavky sousedů nebo zdůvodnění vlastních

územních nároků.“ [překlad JD]. 98 MOKIJENKO. NIKITINA 1998. 99 FIDELIUS 2002. Nejnověji se Kamil Činátl (ČINÁTL 2009) pokusil vytvořit krátký slovník

„názvosloví totality“, v němž reflektuje především chrématonyma typu SANOPS, Tuzex, nebo jména

postav, jako byli Korčagin či Morozov. Samotný fakt existence ideologicky motivovaných toponym zůstal

nepovšimnut; srovnej též ČERMÁK. CVRČEK. SCHMIEDTOVÁ 2010, s. 22, kde je pouze seznam

nejfrekventovanějších proprií ve sledovaných obdobích. 100 Srovnej též NELSON 1999.

38

1946–1992, dnes Podgorica). Pavel Hájek v této souvislosti, ač ji dokládá především

uličním názvoslovím bývalého Československa, píše o ovládnutí „p am ě t i k r a j in y“ a

vytvoření nové prostorové struktury, „s t á t n í “ k r a j in y 101, synonymní je výraz

„po l i t i c a l “ l an ds cap e . Problém se tak ukazuje nejen jako onomastický, politický či

sociální, ale i en v i ro nm ent á l n í v obecném slova smyslu102. Hájek svůj text uzavírá

pateticky: „Československo v době komunistického útlaku představovalo krajinu

nesamostatnou, poníženou a proletářskou.“103

Ve své poslední práci se Pavel Hájek zmiňuje také o „zesvětšťování“, o snaze, i

když ne důsledné, „zbavit krajinu náboženské, křesťanské paměti“104. Ve srovnání

s radikálními změnami toponymie bývalého SSSR nebo zemí bývalé Jugoslávie105

ovšem a t e i z ace 106 české, respektive československé toponymie neměla tak dramatický

průběh. Nejčastěji docházelo pouze k odstranění přívlastku Svatý/Svatá, na Slovensku

Svätý/Svätá, např. Svatá Kateřina, Svatý Jakub, Svatý Mikuláš (okr. Kutná Hora, ve

2. pol. 50. let změněno na Kateřina, Jakub, Mikuláš), Svatý Kopeček (ve 2. pol. 50. let

změněno na Kopeček u Olomouce); na Slovensku např. Turčiansky Svätý Martin (od

1951 Martin), Svätý Jur (1960–1990 Jur pri Bratislave), Liptovský Svätý Mikuláš (od

1952 Liptovský Mikuláš)107. Jak dokládají dobové statistické lexikony, většina těchto

změn se odehrála ve 2. polovině 50. let108; kromě záměrného odstraňování přívlastku zde

působilo také slučování obcí, u lokalit v pohraničí pak i jejich zanikání109.

Ideologicky motivované přetváření toponymie krajiny může mít dokonce funkci

náboženskosymbolickou, jak na příkladu Golanských výšin, Západního břehu Jordánu a

101 HÁJEK 2002. 102 Srovnej též BASSIN 2000 a; BASSIN 2000 b, též ŠIMŮNEK 2008. Ke vztahu toponomastiky a

environmentalistiky viz DAVID 2008 b. Nejnověji k problému přejmenování krajinných prvků viz

HÁJEK 2008, s. 51–60. 103 HÁJEK 2002, s. 23. 104 HÁJEK 2008, s. 55. 105 BROZOVIĆ RONČEVIĆ 2009, s. 122–123; POSPELOV 1993, s. 10; SAPAROV 2003, s. 186

(odstraňování církevních a feudálních toponym v Arménii).

Srovnej též změnu názvu bulharského černomořského ostrova Sveta Anastasija, kde byl v době před

rokem 1945 tábor pro politické vězně, na Bolševik (BURSA 1994, s. 546, viz též další příklady BURSA

1994, s. 549). 106 Pavol Odaloš definuje na příkladu urbanonymie ateizaci a následnou teizaci jako „využívanie alebo

likvidovanie názvov obsahujúcich náboženské reality“ (ODALOŠ 1996, s. 81). Teizaci chápe ovšem velmi

široce, řadí k ní např. urbanonyma motivovaná existencí církevních objektů, tedy Kláštorná, Pod

kalváriou nebo Ulica za kostolom. 107 Viz MAJTÁN 1989 b, s. 8; MAJTÁN 1998. 108 STATLEX 1955; SEZNAM OBCÍ 1960.

Srovnej též LUTTERER 1980, s. 68–69, který dokládá řadu jmen, např. Hora Svatého Šebestiána a Hora

Svaté Kateřiny, v jejichž případě odpor místních obyvatel zabránil změně pojmenování. 109 ZANIKLÉ OBCE-EL.

39

Pásma Gazy, oblastí získaných po tzv. šestidenní válce v roce 1967, ukázali ve své studii

izraelští autoři Cohen a Kliot110 (viz kap. 5.2.2.4).

Fakt, že honorifikační jména fungují ve velké závislosti na politické moci, a tím

se vymykají z limitů daných onymickou normou, dobře ilustruje také výrazná role

n ev ěd ecké (též l i do v é , n eo db o rn é ) e t ym o lo g iz ace v jejich výkladu.

Politická moc usiluje o takovou onymii, která je bezpříznaková a jednoznačná,

s výjimkou jasně příznakových jmen ideologicky motivovaných, která ovšem nesmějí

nabízet jiný než ideologicky „správný“ výklad dle aktuální mocenské konstelace.

Samozřejmě toponyma, často stará několik staletí, mohou být a jsou chápána a

vykládána zcela v jiném kontextu111. V situaci, kdy toponymum poskytuje i možnost

vládnoucí ideologii protikladného nebo jinak nevhodného výkladu, byť

neopodstatněného a mylného, státní moc usiluje o jeho změnu.

Již jsme se věnovali případu toponyma Stalingrad (RUS), které bylo nahrazeno

novým jménem Volgograd, zatímco původní toponymum Caricyn nebylo z důvodu

mylné etymologizace při přejmenování využito (viz kap. 2.3.2.1). Podobně např. název

města Kerensk (RUS), které leží na soutoku řeky Vad s Kerenkou, byl považován za

ideologicky nevhodný, ač vznikl již v 17. století z hydronyma Kerenka. Nové jméno,

které z pohledu bolševické ideologie již nepřipomínalo premiéra prozatímní vlády

Alexandra Fjodoroviče Kerenského, bylo motivováno jménem druhé řeky a znělo

Vadinsk112. Třetím příkladem ze sovětské oikonymie je přejmenování ukrajinského

města Romanov na Dzeržinsk113 v roce 1924, ačkoliv původní název nesouvisel se

jménem carské dynastie Romanovců114. Z obdobných etymologicky a onomasticky

neopodstatněných důvodů byla z české oikonymie po roce 1945 odstraněna jména

s rozlišujícím přívlastkem Německý115 a degermanizační úsilí mířilo i proti od původu

deantroponymickým oikonymům typu Němčice, Němčovice nebo deapelativům typu

Mnichov (viz kap. 5.2).

Z podmíněnosti honorifikačních jmen politickým kontextem doby plyne také

jejich nestabilita. Jejich změny nebo odstraňování jsou formou symbolického vyjádření

110 COHEN. KLIOT 1992. 111 Viz např. ČERNÝ 1894; DIVNOPIS 2006; DIVNOPIS 2008; ŠMILAUER 1963, s. 81–82; VEČERKA

2006, s. 213–219. Srovnej též DAVID 2010 c; REJZEK 2009. 112 ILYIN 1993, s. 636. 113 Felix Edmundovič Dzeržinskij (1877–1926), sovětský politik, zakladatel Čeky (tajná policie). 114 POSPELOV 1993, s. 124. 115 LUTTERER 1972.

40

nové politiky. Výrazný je tento jev v době, kdy jednu mocenskou strukturu střídá jiná,

ale politický systém zůstává zachován. V takovém případě jsme svědky pouze

„výběrového“ přejmenování a odstraňování ideologicky nevhodných toponym.

Honorifikační jména se tak stávají jedním z instrumentů vnitropolitického boje. Takovou

úlohu sehrálo odstranění honorifikačních jmen sovětských měst Brežněv (RUS,

1982–1988)116, Ustinov (RUS, 1985–1987)117 a Černěnko (RUS, 1985–1988)118 a návrat

k původním jménům Naberežnyje Čelny, Iževsk a Šarypovo po nástupu Michaila

Gorbačeva do čela KSSS. Když v listopadu 1988 vedení KSSS a Nejvyšší sovět

odsouhlasily vymazání Brežněvova jména z názvů veřejných budov, prostranství a také

míst, situace byla podobná listopadu 1961, kdy bylo obdobným úředním aktem

vymazáno Stalinovo jméno ze sovětské toponymie. Jak upozornil John Murray, pouhá

účelovost těchto změn byla jasně vyjádřena podporou nejvyšších míst, jíž se naopak

nedostalo snažení obyvatel města Gorkij119, které se návratu k původnímu názvu Nižnij

Novgorod dočkalo teprve v roce 1990120. Rovněž restaurace názvu Rybinsk pro město

Andropov (RUS, 1984–1989)121, pojmenované po Juriji Andropovovi, „Gorbačevově

politickém otci“, představovala politický problém, a když k ní nakonec došlo, celá

záležitost nebyla prezentována jako odstranění nevhodného honorifikačního jména122.

Teprve od roku 1990 bylo přistoupeno i k odstraňování Leninova jména a jmen jeho

spolupracovníků. Prvním názvem byl Leninakan (ARM, 1924–1990, dnes Gyumri),

následovaly Frunze (KYRG, 1926–1991, dnes Biškek)123, Leninabad (TÁDŽ,

1935–1991, dnes Chodžent) a Kujbyšev (RUS, 1935–1991, dnes Samara)124. V případě

názvu Leningrad bylo dokonce vypsáno referendum a jeho výsledkem byla změna

pojmenování na Sankt Petěrburg v roce 1991. Dalším specifikem procesu návratu

k původním názvům na území SSSR byla úplná absence témat ruského imperialismu a

kolonialismu v diskuzích, stejně jako pominutí národnostní otázky a vztahu Ruska

k neruským národům.

116 Leonid Iljič Brežněv (1906–1982), generální tajemník ÚV KSSS v letech 1964–1982. 117 Generál Dmitrij Fjodorovič Ustinov (1908–1984), ministr obrany SSSR v letech 1976–1984. 118 Konstantin Ustinovič Černěnko (1911–1985), generální tajemník ÚV KSSS v letech 1984–1985. 119 Maxim Gorkij (1868–1936), sovětský spisovatel, představitel socialistického realismu. 120 MURRAY 2000, s. 40. 121 Jurij Vladimirovič Andropov (1914–1984), generální tajemník ÚV KSSS v letech 1982–1984. 122 ILYIN 1993, s. 650. 123 Michail Vasiljevič Frunze (1885–1925), sovětský politik a vojenský teoretik. 124 Valerian Vladimirovič Kujbyšev (1888–1935), ekonom a sovětský stranický činitel.

41

Na Slovensku se po roce 1989 téma poválečného přejmenování více jak 700 měst

a osad s původními většinou maďarskými názvy stalo rovněž významným politickým

problémem, neboť Slovensko na rozdíl od českých zemí zůstalo státem s početnou

národnostní menšinou (viz kap. 5.2.2.2). K maďarské národnosti se podle sčítání

obyvatel z roku 2001 hlásilo 520 528 lidí, což představovalo 9,7 % všech obyvatel.

Jedním z podtémat, kterému se znovu dostalo pozornosti (viz Příloha č. 2), byla i

Vyhláška povereníka vnútra ze dne 11. 6. 1948 o změnách úředních názvů měst a obcí.

Následně byla otázka úředních podob názvů slovenských obcí vyřešena samostatným

zákonem vydaným v roce 1994. Znovu se však doutnající problém maďarských místních

jmen vyhrotil ve 2. polovině roku 2008, kdy se na Slovensku objevily maďarské

učebnice se slovenskými zeměpisnými názvy, což vyvolalo nevoli a pobouření mezi

příslušníky maďarské menšiny. Kompromisem, k němuž obě strany dospěly na konci

roku 2008, jsou učebnice s maďarskými zeměpisnými jmény a jejich slovenskými

protějšky uvedenými v závorkách.

Téma ideologicky motivovaných změn v oikonymii se v jednotlivých

postkomunistických zemích postupně dostává do pole pozornosti historiků a

onomastiků125. Jeho zpracování je však teprve v počátcích, neboť od pádu komunismu

uplynulo pouhých 20 let a postkomunistické země se musely vypořádat

s významnějšími, zejména ekonomickými problémy. Schází např. důkladný slovník

mapující všechny změny českých místních názvů ve 2. polovině 20. století, tedy jakési

aktualizované vydání Profousova a Hosákova-Šrámkova oikonymického lexikonu126.

Pro z hlediska honorifikačních jmen nejbohatší a nejzajímavější toponymii zemí

bývalého Sovětského svazu dodnes neexistuje práce, s výjimkou výběrového slovníku

Jevgenije Pospelova127 a několika dílčích studií, která by postihovala všechna toponyma,

jež byla v letech 1917–1991 přejmenována128. Většina současných autorů tradičně

odkazuje na studii Charlese Petersona, který publikoval na základě srovnání sovětské

toponymie z let 1959–1970 a stavu před rokem 1917 odhad, že asi polovina jmen

125 Srovnej např. LIETZ 2005; SÄNGER 2006; WOŹNICZKA 2007. Ale např. slovník Nazwy miejscowe

Polski u hesla Katowice neuvádí přejmenování na Stalinogród (RYMUT 2001, s. 375), stejně též MALEC

2003, s. 120–121; podobně slovník slovinských toponym (SNOJ 2009) neuvádí u hesla Velenje podobu

Titovo Velenje. 126 Srovnej ŠMILAUER 1978. 127 POSPELOV 1993. 128 Problém představuje nejen obrovské množství chaotického materiálu, ale také jeho absence, nebo

dokonce neexistence dokumentace. Změny nebyly často vůbec evidovány, zejména v případě oblastí,

odkud bylo obyvatelstvo násilně vysídleno. Srovnej též MOLDOKASIMTEGIN 1996.

42

ruských sídlišť byla změněna129. Tento orientační údaj, byť připustíme jeho nepřesnost,

přesto ukazuje, jak hlubokým zásahem do toponymické krajiny bylo období

komunistické diktatury a jak potřebné by bylo jeho systematické zpracování.

2.3.2.3 Internacionalizační tendence v honorifikačním

motivu

„Nadobro jsme ztratili klíč / k sedmero městům Homéra. /

Nevíme jakým svůdným jménem / odít Venušin pahorek pod

břichem Evropy / pro přískok zvěře: / Smyrnograd /

Rhodograd / Kolograd / Salamigrad / Chirograd /

Argograd / Athénograd?“

Rio Preisner, sbírka Královská cesta, báseň Druhý kruh. Básně. Praha

1997, s. 311.

V zemích střední, jižní a východní Evropy je uplatňování honorifikačního motivu

spojeno především s obdobím sovětského vlivu po 2. světové válce. Můžeme jej tedy

považovat za import, který se sem dostal spolu s totalitním systémem sovětského,

zejména stalinského typu. Pokusme se zamyslet nad tím, zda pro tento ideologicky

motivovaný import byla charakteristická i n t e rn ac io na l i z ace . Lze ji považovat za

protějšek tendence nacionalizační, která je v honorifikačním motivu velmi dobře patrná.

N ac io n a l i z ace se projevila tam, kde v souvislosti s velkými transfery obyvatelstva a

změnou státních hranic bylo třeba vytvořit mýtus kontinuálně osídleného národně

homogenního území. Tento jev názorně ilustruje situace v bývalém Východním Prusku,

na Krymu, v západní části dnešního polského Slezska nebo na jižním Slovensku (viz

kap. 5.2.2).

Nejnápadněji se již zmíněná internacionalizace projevovala v urbanonymii, v její

motivační složce, kam pronikla řada antroponym především sovětských osobností

spojených s dělnickým a komunistickým hnutím, dále pak také ideologických symbolů a

jevů spjatých s komunistickým režimem, např. v Brně Leninova (dnes Kounicova),

náměstí Dzeržinského (dnes Jílová), třída Říjnové revoluce (dnes Milady Horákové).

129 PETERSON 1977, s. 15. Peterson evidoval ve svém výzkumu 709 tisíc osídlených míst.

Srovnej též např. odhad pro Arménii, který uvádí, že v zemi bylo do roku 1988 změněno asi 60 %

zeměpisných jmen (SAPAROV 2003, s. 192).

Nechte nám

Řecko,

Vissarionoviči!

43

Internacionalizace však přinesla také nedomácí toponyma, nejen do názvů ulic, ale i do

pojmenování např. hotelů nebo restaurací, např. Kyjevská, Leningradská (dnes

Hradecká), hotel Voroněž (Brno). Internacionalizace se v městském prostoru

projevovala téměř 100% zastoupením honorifikačních názvů motivačně spjatých se

zeměmi sovětského bloku a absencí jmen z oblasti západní euroatlantické civilizace.

V oikonymii nebyl vliv internacionalizační tendence tak výrazný. Byl spojen

především s obdobím stalinského kultu, kdy se mimo vlastní Rusko objevila hybridní

oikonyma typu Stalino (UKR, 1924–1961, dnes Doněck), Stalinabad (TÁDŽ,

1929–1961, dnes Dušanbe), Staliniri (GRUZIE, 1934–1961, dnes Cchinvali),

Stalinogród (POL, 1953–1956, dnes Katowice), Sztálinváros (MAĎ, 1952–1961, dnes

Dunaújváros), Stalinstadt (NĚM/NDR, 1953–1961, dnes Eisenhüttenstadt), Oraşul

Stalin (RUMUNSKO, 1950–1960, dnes Braşov) nebo Qytet Stalin (ALBÁNIE,

1949–90, dnes Kuçova). Kult osobnosti komunistických vůdců, který často nabýval až

obludných rozměrů130, se však v naší toponymické soustavě nerozvinul tak jako na

území bývalého SSSR, bývalé Jugoslávie nebo v Bulharsku (viz kap. 5.1.1.2.1). Např.

v bývalé Jugoslávii bylo Titovo131 jméno v zastoupeno alespoň jednou v oikonymii

každé republiky nebo oblasti, např. Titovo Užice (SRB, 1946–1991, dnes Užice), Titov

Veles (MAKEDONIE, 1947–1992, dnes Veles) nebo Titovo Velenje (SLOVINSKO,

1981–1991, dnes Velenje)132. Podobně v Bulharsku se v letech 1947–1950 jméno

komunistického premiéra Georgi Dimitrova objevilo v několika oikonymech, např.

Dimitrovgrad (1947–dosud, nově založené město), Dimitrovo, Georgi-Dimitrov.

V zemích pod sovětskou nadvládou byla po Stalinovi, popř. po lokálních politických

nebo kulturních autoritách, pojmenována nejen města, ale i vysoké hory, např. Stalin

(BULH, 1949–1962, dnes Musala), Pik Stalina (TÁDŽ, 1932–1962, dnes Qullai Ismoili

Somonī), Pik Lenina (KYRG, dnes Ibn Sina Pik), Botev (BULH), Kolarov (BULH,

1950–dosud, pův. Belmeken)133. Rozsah Stalinova kultu jako „zachránce“ světa před

nacismem dokládá velké množství toponym, oikonym, anoikonym, urbanonym i

chrématonym, i v zemích mimo sovětskou sféru vlivu, např. Mount Stalin (KAN, hora,

130 Např. v Polsku v souvislosti s přejmenováním Katowic na Stalinogród stranické orgány rozhodly, aby

nově narození chlapci dostali ke svému jménu ještě třetí jméno, totiž Józef, na paměť „velkého učitele“

Josifa Vissarionoviče Stalina (WOŹNICZKA 2007, s. 97). Viz též PETERSON 1977; VÁVROVÁ 1953. 131 Josip Broz Tito (1892–1980), jugoslávský komunistický politik, 1953–1980 prezident Jugoslávie. 132 BROZOVIĆ RONČEVIĆ 2003. Srovnej též BORNEMANN 2004, s. 153; BROZOVIĆ RONČEVIĆ

2009, s. 122–123. 133 Christo Botev (1848–1876), bulharský básník a revolucionář; Vasil Petrov Kolarov (1877–1950),

bulharský komunistický politik a premiér v letech 1949–1950.

http://pl.wikipedia.org/wiki/Eisenh%C3%BCttenstadt

44

1945–1987, dnes Mount Peck), Stalin Township (KAN, město, 1945–1986, dnes Hansen

Township)134. S významem Stalinova kultu korespondovala i skutečnost, že se jméno

„velkého učitele“ objevovalo již od roku 1945 v řadě návrhů na úpravy či přejmenování

měst, např. Stalinův Brod (Havlíčkův Brod), Stalinov (Havířov, Letohrad, Švermov),

Stalinovice/Stalin (Havířov).

Motivací řady toponym za hranicemi SSSR byla jména osobností sovětského

komunistického panteonu. Doocházelo však také k jejich vzájemné „výměně“, byť ne

tak intenzivní, nejen mezi SSSR a ostatními satelity, ale rovněž mezi jednotlivými státy

ve sféře sovětského vlivu, např. Dimitrovgrad (SRB, 1947–dosud, pův. Caribrod).

Zejména v 60. a 70. letech 20. století do toponymie SSSR pronikala jména nesovětských

komunistických vůdců. Dokládají to oikonyma Dimitrovgrad (RUS, 1972–dosud, pův.

Melekes)135 a Dimitrov (UKR, 1965–dosud), toponymum Gottvald (UKR, 1976–1990,

dnes Zmijov) nebo jména Toljatti (RUS, 1964–dosud, pův. Stavropol na Volze) či Karlo-

Libknechtovsk (UKR, 1965–1991, dnes Soledar)136 na území někdejšího SSSR.

Kromě nedomácí motivace je zde potřeba zmínit i vliv ruských, sovětskou

toponymií intenzivně využívaných názvotvorných modelů, které s sebou honorifikační

motiv přinášel, respektive v případě nerealizovaných návrhů oikonym mohl přinést do

reálné toponymie. Sovětská inspirace se promítala nejen do motivační báze, vycházející

ze sovětské, obecně pak komunistické reality a jejího hodnotového světa, ale také do

přenášení toponym a nedomácích topoformantů, včetně uplatnění nulového formantu,

tedy toponym identických s motivujícím antroponymem, rodným jménem či příjmením

(viz kap. 2.3.4.1). Analýza honorifikačních toponym mimo území bývalého SSSR

ukázala velkou závislost honorifikačních jmen v oblasti motivační, avšak téměř vůbec se

v nich neuplatňovaly ruské topoformanty a toponyma byla tvořena výhradně dle

domácích názvotvorných modelů včetně formálních prostředků. Materiálem

dokládajícím silný vliv internacionalizační tendence na motivační i formální podobu

oikonym jsou toponyma navrhovaná pro nově budované hornické město Havířov. Mezi

pojmenováními se ve veřejné soutěži, vypsané na počátku roku 1955, objevila např.

jména Malenkovgrad, Ostragrad, Budovatelsk, Proletarsk, Stalinsk, Uhlozdrojsk,

Mirozdroj, Fučík nebo Bezruč (viz kap. 5.3.2, 5.3.6).

134 RAYBURN 2001, s. 80–81. 135 Georgi Dimitrov (1882–1949), bulharský komunistický politik. 136 Palmiro Togliatti (1893–1964), italský komunistický politik; přejmenování města souviselo se zřízením

licenční automobilové továrny Fiat.

Maurice Thorez (1900–1964), francouzský komunistický politik.

45

2.3.3 Honorifikační toponymum – defektní onymum

Jedním z rysů honorifikačního toponyma je jeho v širokém slova smyslu jazyková i

onymická defektnost. Vyplývá z faktu, že honorifikační jména jsou tvořena na

politickou objednávku z potřeby pojmenovat (viz kap. 2.3.2.1), nikoliv vytvořit plně a

správně fungující nástroj komunikace. D e f ek t no s t ho no r i f i k ačn í ho to po n ym a

se projevuje zejména neplněním základních onymických funkcí, jazykovou a

komunikační nefunkčností a nesprávností.

2.3.3.1 Neplnění primárních toponymických funkcí

– nominace, diferenciace, identifikace, lokalizace

„Kariérismus ovšem se může stát sám kariérou; zrušte vlastnictví jako sociální

podnět a hned se objeví místo něho – moc. Nejvyšší veřejná odměna, které může

dosíci komunista, je, že se pojmenuje po něm nějaké město nebo častěji nějaká

továrna. Ale moc je milá všem lidem, i komunistům. Místo bohatství komunisté

jsou schopni měřit ctižádost funkcemi.“

John Gunther, Evropa – jaká je. Praha 1937, s. 542.

Honorifikační toponymum tím, že jeho motivace nevychází přímo ze vztahu ke

konkrétnímu onymickému objektu nebo z jeho vlastností, není schopno plnit základní

onymické funkce. Honorifikační toponymum nese minimální, častěji však žádnou

prostorovou nebo jinou věcnou informaci o objektu, který pojmenovává. Např.

urbanonymum Hálkova ulice nebo Sokolská třída nic neříká o tom, kam ulice vede, zda

je v její blízkosti nějaký důležitý orientační objekt, zda se nachází v centru města nebo

na jeho předměstí apod. (srovnej kap. 7.4). Podobně lze lokalizační a identifikační

indiferentnost honorifikačních zeměpisných jmen ilustrovat na příkladu oikonyma

Švermov, které stejně jako výše uvedená uliční jména nesděluje nic o pojmenovávaném

objektu. Jedinou podstatnější informační hodnotou, kterou mají honorifikační jména, je

právě jejich reference k ideologicky podmíněné motivaci a nominaci. Avšak předpoklad,

vyloučíme-li vlastní posesivitu, která v honorifikačních jménech není přítomna, že

honorifikační jméno označuje místo, k němuž měla či má daná osobnost nějaký vztah, je

ve většině případů neoprávněný. Stejně tak se ukazuje, že je tu ne vždy zcela

respektován vztah mezi významem onymického objektu a společenskou hodnotou

motivace jeho pojmenování (viz kap. 7.3).

46

Honorifikační jména n ep ln í i den t i f i k ačn í f u n kc i . Upozornili jsme na

skutečnost, že se u honorifikačních toponym nerealizují jako primární onymické funkce

identifikace a diferenciace, ale pouze nominační funkce. Nominace se stává primární a

nejdůležitější funkcí honorifikačního jména. Id e n t i f i k ace a d i fe r enc i ace j so u

n ah r azen y h o n o r i f ik ac í (viz kap. 2.3.2.1). Z hlediska mimojazykového je sám akt

pojmenování tím nejdůležitějším podnětem vzniku a použití oslavného jména.

Metaforické charakteristiky, které se objevily v období perestrojkového uvolnění, hovoří

v případě sovětské toponymie let 1917–1987 o toponymickém Černobylu, katastrofě,

newspeaku, etno-topovraždě, pojmenovacích bakchanáliích nebo o toponymech-

monstrech137. Všechna uvedená obrazná pojmenování hodnotí nadužívání a zneužívání

honorifikace jako negativní a nepřirozený jev.

Identifikační funkce toponyma může být narušena buď neúplným

přejmenováním, nebo nevhodným opakováním téhož toponyma. První případ ilustruje

např. dvojice toponym Otrokovice – Baťov. Při přejmenování Otrokovic na Baťov v roce

1939 (od roku 1946 opět Otrokovice) bylo původní toponymum Otrokovice ponecháno

jako název místní části a jeho německá podoba Otrokowitz platila jako ekvivalent jména

Baťov138 (viz kap. 4.2.2.2). Z území Ruské federace známe případ, kdy město Podlipki

(Moskevská oblast) bylo přejmenováno nejprve na Kalininskij (1928), později na

Kaliningrad (1938), ale železniční stanice se dál jmenuje Podlipki139.

Základní identifikační funkci toponymum přestává plnit také tehdy, je-li

změněno, ale jím motivované toponymum nebo choronymum140 zůstává. Jedná se např.

o názvy správních oblastí, které zůstaly zachovány po přejmenování center; srovnej

dnešní název Sankt Petěrburg (RUS, 1924–1991 Leningrad), ale Leningradská oblast,

Jekatěrinburg (RUS, 1924–1991 Sverdlovsk141), ale Sverdlovská oblast (srovnej též kap.

5.3.5). Opačným průběhem se vyznačuje změna pojmenování oblasti, zatímco jméno

správního centra zůstává zachováno. To je případ přejmenování severoruského

Uchtinskeho rajonu na Kalevalskij v roce 1935, zatímco ke změně názvu správního

centra města Uchta na Kalevala došlo až v roce 1963142 (viz též kap. 2.3.4.3).

Identifikační funkce toponyma byla také porušena v případě pojmenování dvou měst po

137 MURRAY 2000, s. 25, 28, 44. 138 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5124; PROTEKTORAT ORTSBUCH, s. 319. 139 POSPELOV 1993, s. 117. 140 Choronymum je termín používaný pro vlastní jména zemí, států, správních oblastí a celků. 141 Jakov Michajlovič Sverdlov (1885–1919), sovětský politik. 142 POSPELOV 1993, s. 151.

47

Tarasu Ševčenkovi143 na poloostrově Mangyšlak v Kazachstánu, a to Fort Ševčenko

(1939–dosud) a Ševčenko (1964–1991, dnes Aktau). Nevhodné opakování toponyma

ilustrují nejen doklady z bývalého SSSR, ale také např. toponymie USA.

Příkladem, kdy honorifikační jméno neplní lokalizační funkci, je nový název

původní hornické osady Ňu-Jork (UKR, Doněckaja oblast), jejíž jméno bylo roce 1951

z čistě ideologických důvodů změněno na Novgorodskoje144, avšak bez jakékoliv

zdůvodnitelné vazby k městu Novgorod.

Na příkladu urbanonymie, na malém prostoru kumulovaném velkém počtu

honorifikačních jmen, je vůbec nejlépe pozorovatelná o n ym i ck á s t e r i l i t a

h o no r i f i k ačn í ch j men , a t ed y i m ěs t s k é k r a j in y . Dokládá to výzkum

prezentovaný v roce 1988 u kulatého stolu věnovaného toponymii sovětské epochy. Jeho

autor Vladimir Něroznak ve svém příspěvku srovnával uliční jména Moskvy, Gorkého,

Doněcka a Minsku. Studie ukázala, že 70 % uličních názvů v těchto městech je

identických. Něroznak dokonce nabídl vytvoření modelu honorifikační sovětské

urbanonymie: hlavní náměstí je vždy Leninovo, další se jmenují Říjnové revoluce,

Sovětské, Míru atd.145.

Zmíněná onymická a informační sterilita je patrná i při pohledu na současnou

českou urbanonymii (viz kap. 7.3). Materiál českého uličního názvosloví ukázal, že

přibližně každá třicátá obec, u některých názvů je opakování ještě častější, má na svém

území následující uliční názvy: Bezručova, Družstevní, Havlíčkova, Husova, Jiráskova,

Komenského, Krátká, Lesní, Luční, Masarykova, Míru, Nádražní, Němcové, Nerudova,

Nová, Palackého, Polní, Příčná, Sadová, Smetanova, Sportovní, Školní, Tyršova,

Zahradní a Žižkova. Samozřejmě najdeme i příklady opačné, kdy zejména antroponyma

regionálních osobností slouží jako motivační východiska uličních názvů v místech

s nimi spojených. Například ulice a náměstí pojmenovaná po olomouckém arcibiskupu

Stojanovi146 se vyskytují pouze na Moravě a ve Slezsku, z celkových 13 najdeme

143 Taras Ševčenko (1814–1861), ukrajinský básník a malíř. 144 POSPELOV 1993, s. 105. 145 PRILOŽENIJE 1, s. 133. Srovnej LYNCH 2004, s. 53–54: „Pojmenování komunikací také hraje

důležitou úlohu. Beacon Street sice leží v Back Bay [Boston, USA – pozn. JD], ale svým názvem se

vztahuje k Beacon Hill. Návaznost v označení Washington Street je lidem vodítkem, jak pokračovat v cestě

skrz čtvrť South End. Pomáhá zvláště v případě, že tuto část města neznáme. Příjemný pocit pramení

z toho, když víme, že ulice, v níž se nacházíme, je svým jménem spojena se středem města, ačkoliv ten může

být i velmi vzdálen.“ Viz též DAVID 2011 d. 146 Antonín Cyril Stojan (1851–1923), moravský kněz a politik, olomoucký arcibiskup, propagátor cyrilo-

metodějského kultu.

48

6 urbanonym ve Zlínském kraji, po 3 názvech v Jihomoravském a Moravskoslezském

kraji a 1 v Olomouckém kraji147.

Jiný příklad ukazuje inflaci honorifikačních oikonym, která je přímo v rozporu

s jejich identifikační a diferenciační funkcí. V Sovětském svazu bylo v roce 1979

toponymum Leninskoje zastoupeno 45x, Lenino 29x, Leninskij 23x, Leninabad 10x a

Leninsk 9x148. Podobně na území USA najdeme řadu toponym motivovaných jménem

prezidenta Abrahama Lincolna, popř. generála Benjamina Lincolna149. Například

v 23 státech USA jsou okresy pojmenované po Lincolnovi150, řada míst byla nazvána

Lincoln (např. Kalifornie, Nebraska, New Hampshire), město Lincoln (Nebraska)

dokonce již v roce 1853151, 12 let před prezidentovou smrtí. Zřejmě vůbec

nejfrekventovanější v toponymii USA je jméno prvního amerického prezidenta George

Washingtona152. Příjmení Washington se objevuje jako název 30 okresů, pojmenování

státu a figuruje také ve jménech mnoha amerických měst (např. ve státech Severní

Karolina nebo Missouri)153, včetně hlavního města USA, až do roku 1790 nesoucího

název Georgetown. Hned za ním následuje antroponymum Franklin, jehož vysoký

výskyt je dán jednak významem osobnosti Benjamina Franklina154, ale i jeho úlohou

v poštovní agendě Kongresu155. Velmi časté honorifikační deantroponymické

toponymum v USA je rovněž Lafayette, připomínající úlohu markýze de La Fayette156

v americké válce za nezávislost157.

2.3.3.2 Komunikační nefunkčnost honorifikačních oikonym

K o mu nik ačn í n e fun k čn os t honorifikačních oikonym chápeme v úzkém slova

smyslu, nemáme tím na mysli neplnění onymických funkcí, jímž jsme se zabývali

147 DP ONDRÁŠOVÁ, s. 36, 89. 148 MURRAY 2000, s. 166; viz též POSPELOV 1993, s. 12–15. 149 Abraham Lincoln (1809–1865), 16. prezident USA.

Benjamin Lincoln (1733–1810), americký generál v období války za nezávislost USA. 150 GEOGRAPHICAL DICTIONARY 1966, s. 617. 151 GEOGRAPHICAL DICTIONARY 1966, s. 617. 152 George Washington (1732–1799), vůdce amerického boje za nezávislost a 1. prezident USA. 153 GEOGRAPHICAL DICTIONARY 1966, s. 1239–1241. 154 Benjamin Franklin (1706–1790), přírodovědec, diplomat, autor prvního návrhu ústavy USA. 155 STEWART 1970, s. 171. 156 Gilbert du Motier, markýz de La Fayette (1757–1834), diplomat, účastník americké války za

nezávislost. 157 Vincent Blanár (BLANÁR 2008, s. 49) staví do kontrastu historicky a ideologicky podmíněné názvy

sovětské epochy s názvy v anglicky hovořících zemí, což ale neodpovídá skutečnosti, zejména v případě

toponymie USA.

49

v předchozí kapitole. Nefunkčností zde rozumíme nemožnost nebo obtížnost použití

takto utvořeného toponyma v komunikaci.

Příkladem jazykově nesprávně, a z pohledu komunikačního použití nefunkčně

utvořeného honorifikačního jména je toponymum Frunze, které v letech 1926–1991

patřilo hlavnímu městu Kyrgyzstánu, původně zvanému Pišpek, dnes Biškek. Někdejší

osada Pišpek, založená 1878, byla v roce 1926 přejmenována na Frunze na počest

Michaila Vasiljeviče Frunzeho, lidového komisaře vojenství v době občanské války,

zdejšího rodáka158. Jméno město dostalo bez ohledu na fakt, že kyrgyzština nedisponuje

hláskou [f] a na začátku slova se neobjevují souhláskové skupiny. Reálná neruská

výslovnost tedy zněla [purundze] nebo [boronso]159.

Jazyková nesprávnost honorifikačního oikonyma se také projevuje v tom, že

oslavné jméno často vzniká pouhou transonymizací antroponyma (viz kap. 2.3.4.1).

Toponyma typu Frunze, Stalin, Washington nebo Lenora160 jsou primárně antroponymy,

ale po přenesení na geografický objekt fungují jako toponyma. Využití antroponym bez

uplatnění specifických topoformantů či jiných názvotvorných toponymických prostředků

narušuje funkční specifikaci formálních prostředků, jimiž se tvoří jednotlivé typy

oikonym. V uvedeném případě se stírá formální rozdíl mezi antroponymem Frunze,

Stalin, Washington a Lenora a toponymem Frunze, Stalin, Washington a Lenora

(viz kap. 5.3.6.4.1.7).

Politická moc chce také velmi často do honorifikačního jména prosadit

několikačlenná pojmenování, zejména chrématonyma, např. názvy ideologicky

závažných organizací, událostí či výročí. Tím pak vznikají jména, jež by v běžné

komunikaci nemohla fungovat, a pokud jsou přesto zavedena, tak jsou používány jejich

zkrácené podoby. Z nerealizovaných návrhů uveďme náměstí 100. výročí založení

deníku Rovnost (Brno), kterým mělo být v roce 1985 pojmenováno prostranství u

obchodního domu Prior161. Z realizovaných toponym např. urbanonyma nábřeží Svazu

protifašistických bojovníků, ulice Československých legií, Československého exilu

(Ostrava), která jsou v běžné komunikaci používána v podobách Nábřeží, Legií či Exilu

(viz též kap. 2.3.2.1).

158 Frunze však nebyl Kyrgyz, jeho otec pocházel z Moldavska. 159 POSPELOV 1993, s. 116; ILYIN 1993, s. 640.

K okolnostem a vnímání změny jména viz též MOLDOKASIMTEGIN 1996, s. 117–118. 160 Osada Eleonorenhain/Lenorenhain byla založena v blízkosti sklárny a pojmenována na počest

Eleonory ze Schwarzenbergu (MJČ 2, s. 502). 161 FLODROVÁ 1994, s. 205.

50

2.3.3.3 Věcná nesprávnost a nelogičnost – zdroj

komunikačních nedorozumění

Dalším projevem defektnosti honorifikačních místních jmen je skutečnost, že jejich užití

v komunikaci může také vyvolávat n ež ád ou c í k om ick ý e f ek t , ačkoliv jejich vznik

byl míněn více než vážně, popřípadě může vytvářet ahistorický a nelogický kontext.

Z Havlíčkobrodska máme doložen případ pojmenování vesnice Frýdnava (dnes

Mírovka), která byla hned 8. 5. 1945 přejmenována na Svobodná. Roli tu kromě euforie

z osvobození sehrála také nesprávná interpretace původního tvaru jména Friedenau jako

Freidenau162. Vzhledem k tomu, že se v místě nachází zastávka na železniční trati

Havlíčkův Brod – Jihlava, docházelo prý ke komickým situacím, kdy na oznámení

průvodčí o stanici mužští cestující často reagovali slovy: „Taky sem svobodnej, nedáme

to dohromady?“163 Obdobný případ uvádí Lichačev v souvislosti se jménem ruské

vesnice Lev Tolstoj (pův. Astapovo)164.

Dalším typickým rysem honorifikačních jmen, který se objevuje v souvislosti

s přejmenováním, je v yt r ž en í t op on ym a z h i s t o r i ck ého d o bo v éh o

k o n t ex tu . I přes přejmenování (několikanásobná, progresivní i regresivní) zůstávají

platné termíny, vlastní jména, ustálená spojení nebo tvrzení, v nichž se objevují původní

podoby toponym, např. petrohradský paradox, Petrohradské povídky (Petěrburskije

rasskazy, Nikolaj Vasiljevič Gogol), bitva u Stalingradu, leningradská blokáda, dobytí

Saigonu, Kantovo rodiště Königsberg/Královec, bitva u Kutné Hory a Německého

Brodu, rodištěm Karla Havlíčka je Borová (nikoliv Havlíčkova Borová) atd.

Ahistoričnost, kterou honorifikační jméno vnáší do krajiny historických událostí, vystihl

Antonín Profous v polemice s havlíčkobrodským historikem Pavlem Sochrem, když

upozorňoval na komunikační úskalí jmen typu Havlíčkův Brod: „Jedná se tu o zvláštní

druh přívlastku podle slavných osob našeho národa. Povolí-li státní správa

přejmenování na Havlíčkův Brod, využijí toho souhlasu zajisté též místní vlastenci

v jiných obcích našeho státu a za nějakou dobu bude na našich mapách mnoho jmen

s přívlastkem po slavných osobách našeho národa. Ve školách bude pak slyšet podivný

anachronismus v dějepisných výkladech, např. že Žižka pronásledoval Zikmundovo

vojsko od Kutné Hory až za Havlíčkův Brod. Již z toho je vidět, že se jména slavných

162 DAVID. ROUS 2006, s. 46. 163 DAVID. ROUS 2006, s. 46. 164 MURRAY 2000, s. 17: „Kto vychodit na Lve Tolstom?“ – „Kdo vystoupí na Lvu Tolstém?“ [překlad

JD].

51

osob do označení starých obcí nehodí naprosto. Podle nich lze pojmenovat jen osady

nové.“165 Honorifikační jména nahrazující původní a vžité názvy pro historicky

významná místa způsobují roztržení vztahu toponymum – toponymický objekt. Nastává

situace, kdy k jednomu objektu referují dvě formálně, funkčně, obsahově i kvalitativně

rozdílná toponyma, navíc každé fungující v jiném referenčním kontextu. Vzniká tak

neopodstatněný dojem existence dvou rozdílných a spolu nesouvisejících onymických

objektů. Například Saigon a Ho Či Minovo Město (VIETNAM), Jekatěrinburg a

Sverdlovsk (RUS), Chemnitz a Karl-Marx-Stadt (NĚM/NDR), slovenská města Parkan a

Štúrovo nebopražský Koňský trh a Václavské náměstí apod. jsou vnímány jako dvě

rozdílné lokality bez jakéhokoliv vzájemného vztahu.

Závěrem této kapitoly je třeba také připomenout, že i honorifikační jména se

stávají východiskem vzniku tzv. f o l k nam elo re nebo o no m as t i c f o l k l o r e , tedy

o n om as t i ck éh o f o l k l o ru 166. Z typů, které uvádí Jaroslav Rudnyckyj, jsou to jednak

lidové etymologie jmen, jednak „říkání o jménech“, tedy především anekdoty

(viz Příloha č. 3, viz též kap. 2.3.3.3).

2.3.4 Honorifikační toponyma – pokus o klasifikaci167

V následující kapitole předkládáme pokus o klasifikaci honorifikačních toponym,

vycházejíce zejména z českého materiálu; pro srovnání uvádíme také doklady

z toponymií zemí někdejšího sovětského bloku, zejména bývalého Sovětského svazu.

Soustředili jsme se především na oikonyma, v jejichž soustavě se stejně jako

v urbanonymii honorifikace uplatňovala nejvýrazněji.

Cílem klasifikace je především upozornit na vztahy mezi motivací

honorifikačních oikonym a jí odpovídajícími názvotvornými modely se zřetelem k těm,

jež se uplatňují/neuplatňují v českém prostředí. Tím se naše klasifikace, usilující o

metodologickou jasnost, podstatně odlišuje od existujících členění zahraničních autorů

(Peterson 1977; Buczyński 1997; Brozović Rončević 2003, Gill 2005), jež často směšují

formální a motivační kritéria, popř. je používají nejednotně. Současně také představuje

v české lingvistice první pokus o vymezení honorifikačních toponym jako specifické

skupiny zeměpisných jmen na pozadí existující toponymie.Charles B. Peterson se ve své

165 SOCHR-POZŮSTALOST, složka Přejmenování města (varia-nečíslované položky), dopis Antonína

Profouse ze dne 17. 10. 1945. 166 RUDNYCKYJ 1966, s. 433. 167 Text kapitoly byl publikován jako samostatná studie v časopise Slovo a slovesnost, viz DAVID 2011 b.

52

studii168 zaměřil na toponyma sovětské epochy, se zřetelem ke jménům honorifikačním,

a rozdělil je do šesti skupin dle jejich motivace:

a) osobnosti („personal“),

b) popisná („descriptive“),

c) geografická („physical“),

d) historická („historical“),

e) politická („political“),

f) kolchoz-sovchoz („kolkhoz and sovkhoz“)169.

Z Petersonovy klasifikace vyplývá, že jeho kritéria nebyla vhodně zvolena, neboť

ve svém třídění směšuje různé kategorie honorifikačních jmen a kategorie jejich

hodnocení. Především však všechny názvy, které chápeme jako honorifikační, lze

začlenit do motivační kategorie jmen politických. Tím se ovšem existence ostatních

kategorií stává zbytečnou.

Text monografie Mieczysława Buczyńského Pamiątkowe nazwy miejscowe

w językach słowiańskich170, vydané až po autorově smrti, představuje první a jediný

pokus zmapovat danou problematiku z pohledu obecně slovanské, nikoli pouze národní

toponomastiky. Její závažnost a průkopnický charakter však oslabuje řada nepřesností,

metodologická neujasněnost, nekompletní údaje apod.171.

Buczyński široce a velmi nepřesně vymezenou skupinu „pamětních názvů“

(„nazwy pamiątkowe“) rozdělil na „kultovní názvy“ („nazwy kultowe“), které mají

povahu náboženských názvů, a „názvy světské“ („nazwy świeckie“), dále dělené dle

motivace na172:

a) osobní („osobowe“),

b) přenesené geografické („przeniesione“),

c) dle událostí („zdarzeniowe“),

d) dle institucí („instytucjonalne“),

e) symbolické („symboliczne“).

168 PETERSON 1977, s. 16. 169 K názvům kolchozů a sovchozů viz též TIMOFEEV 1988; srovnej též GÓRNOWICZ 1962;

NEZBEDA 1967. 170 BUCZYŃSKI 1997. 171 Např. v soupisu toponym pro české země nejsou uvedena pojmenování Havířov a Švermov,

toponymum Vídeň (okr. Žďár nad Sázavou) nevzniklo transonymizací oikonyma Wien (viz MJMS 2,

s. 704), jak jej interpretuje Buczyński, dále např. seznam nových slovenských honorifikačních názvů

obsahuje pouze jejich polovinu apod. 172 BUCZYŃSKI 1997, s. 16–17.

53

Buczyńskéhoklasifikační kritéria jsou velmi nepřesně a obecně vymezená, navíc

rozdělení na názvy světské a náboženské neodpovídá skutečné motivaci mnoha jmen. Za

všechny uveďme např. česká oikonyma Hory Matky Boží nebo Hradiště svatého

Hypolita, která Buczyński zařadil mezi náboženské názvy motivované jmény svatých,

ačkoliv uvedená místní jména odkazují k zasvěcení kostela, nikoliv primárně ke jménu

patrona173.

Dunja Brozović Rončević se ve své studii soustředila na klasifikaci změn

chorvatských toponym ve 20. století174. V rámci třídění materiálu vydělila jako první

skupinu politicky motivované změny s podtypy názvů, za jejichž změnou stála

„standardizace“, např. Leskovec na Leskovac, ateizace toponymie a její opětná teizace,

např. Lucija na Sveta Lucija (1992), nebo pojmenování po osobnostech, zejména

hrdinech odboje, např. Kardeljevo (dnes Ploče)175, Partizanska Drežnica

(dnes Drežnica). Druhou skupinu tvořily názvy, v nichž se v době trvání Jugoslávie

objevil blíže lokalizující přívlastek, např. Požega, později Slavonska Požega, dnes opět

Požega. Třetí pak názvy, které přinesl rozpad Jugoslávie, totiž etnické přívlastky a jejich

změny, např. Srpsko Polje v roce 1992 změněno na Hrvatsko Polje.

Poslední ze sledovaných autorů Graeme Gill176 se zabýval pouze klasifikací

pojmenovacích motivů označení moskevských ulic sovětské epochy. Ukázal, že se

v moskevské urbanonymii uplatnily jen 3 motivy: dle osobností, dle událostí a výročí, a

podle obecných hodnot.

V naší klasifikaci jsme usilovali o postižení základních motivačních východisek

honorifikačních oikonym a vztahu k jejich formální (názvotvorné) reprezentaci.

Honorifikační toponyma dělíme na typy, reprezentující motivační báze, a podtypy, které

zastupují jednotlivé názvotvorné struktury. Protože analyzovaný toponymický materiál

je vázán na češtinu a další slovanské jazyky, kde se ve 20. století v souvislosti

s politickým vývojem Evropy honorifikace projevila nejvýrazněji, za základní kritérium

toponymičnosti vlastního jména a její formální reprezentaci z pohledu názvotvorby

považujeme topoformant (viz též kap. 1.2).

Jako ilustrační příklady uvádíme především oikonyma, která byla realizována,

tedy nikoliv návrhy.

173 BUCZYŃSKI 1997, s. 70–71. Srovnej MJČ 1, s. 630; MJMS 1, s. 295. 174 BROZOVIĆ RONČEVIĆ 2009, s. 122–123. 175 Edvard Kardelj (1910–1979), jugoslávský komunistický politik, spolupracovník Josipa Broze Tita. 176 GILL 2005, s. 485–486.

54

2.3.4.1 Typ A – deantroponymické honorifikační

oikonymum177

K typu A náleží honorifikační jména, tedy nikoliv např. primárně posesivní názvy typu

Janov, Petrovice178, která byla motivována osobními jmény, příjmeními, rodnými jmény

nebo celým, nejčastěji dvojčlenným osobním jménem, popř. přezdívkou.

podtyp 1 příjmení

a) příjmení + nulový topoformant

Příjmením rozumíme nejen druhé jméno, které ve dvojčlenné antroponymické

soustavě doplňuje rodné jméno, ale také případ, kdy jeho pozici a funkci zaujala

přezdívka, např. Vladimír Iljič Uljanov-Lenin, Josif Vissarionovič Džugašvili-Stalin,

Grigorij Konstantinovič Ordžonikidze-Sergo.

Model deantroponymického toponyma vytvořeného z příjmení nulovým

formantem je pro českou toponymii atypický, stejně jako následující podtyp 2a.

V novověké české toponymii se sice objevují jména typu Kolovrat, Lichtenštejn,

Mansberk, Nový Metternich, Šternberk, reprezentují však oikonyma utvořená ze

šlechtického predikátu, jehož základem je toponymum, většinou jméno rodového sídla.

Jde tedy o několikanásobnou transonymizaci onyma, které má formální rysy toponyma,

byť již funguje jako součást aristokratického osobního jména, nikoliv o tvoření toponym

z antroponym nulovým formantem.

Typ toponyma z příjmení nebo přezdívky s nulovým formantem reprezentují

např. oikonyma Čechov (RUS), Pugačov (RUS), Puškin (RUS), Sergo (UKR,

1937–1940, pův. Kadijevka, 1977–dosud Stachanov), Stalin (BULH, 1949–1956, dnes

Varna), Toljatti (RUS), Washington (USA, 1790–dosud), Ždanov (UKR, 1948–1989,

dnes Mariupol). Náleží sem také jména českých emigrantských osad v USA nazvaných

dle příjmení rodiny prvních osadníků, např. Kovar, Mikeska, Smetana179, jejichž

struktura s nulovým formantem odpovídá základnímu typu honorifikačních jmen v USA.

V materiálu nerealizovaných návrhů na změny českých toponym ve 20. století se

objevovala ruská osobní jména typu Brusilov/Molotov (Bruntál), Kornilov (Kozov, obec

Bouzov, okr. Olomouc), Stachanov/Žukov(soutěžní návrhy, dnes Havířov), Žukov

177 Antroponymum (osobní jméno) označuje vlastní jméno osoby, např. rodné jméno nebo jeho

hypokoristickou podobu, příjmení, přezdívku nebo šlechtický predikát. 178 ŠRÁMEK 1999, s. 45–49. 179 LUTTERER 2008.

55

(soutěžní návrhy, dnes Švermov), která, ač byla utvořena nulovým formantem, formálně

odpovídala běžnému derivačnímu typu českých místních jmen zakončených -ov,

např. Janov, Petrov. S toponymy typu Bezruč, Cingr, Stalin, Zápotocký se setkáváme

také v materiálu nerealizovaných návrhů pro město Havířov (viz kap. 5.3.6). V tomto

případě však jde o specifický onymický materiál, výrazně určovaný politickým zadáním

soutěže na název nového socialistického města.

b) pří jmení + topoformant

Místní jména tohoto podtypu, spolu s podtypem 2b, náleží v české toponymii

k nejfrekventovanějším modelům deantroponymických oikonym vůbec. Jsou tvořena

topoformanty, které se běžně vyskytují v toponymii daného jazyka a obvykle patří

k formantům velice starým. V národní toponymii se také objevují příjmení zahraničních

osobností, mnohem častěji než v případě typu 1a, což umožňuje právě adaptační funkce

domácích topoformantů. V moderní české toponymii má dominantní postavení původně

posesivní formant -ov, od 18. století ustálený jako specifický názvotvorný prostředek

tvoření místních jmen, např. Bubnov, Josefov, Karlov, Milesimov, Rychmanov,

Šubířov180.

Okrajovou, ale ne nevýznamnou skupinu, představují oikonyma tvořená

nedomácími formanty, v materiálu nerealizovaných návrhů českých oikonym

zastoupenými především formantem -grad/-hrad, např. Zápotockýgrad, Zoringrad

(Havířov) 181.

Příklady: Batatuba, Bataypora (BRAZIL), Baťov (1939–1946, dnes Otrokovice),

Bernolákovo (SLOV, 1948–dosud, pův. Čeklís), Blagoevgrad (BULH, 1950–dosud, pův.

Gorna Džumaja)182, Čapajevsk (RUS, 1929–dosud, pův. Trock)183, Čarencavan (ARM,

1967–dosud, pův. Lusavan)184, Mičurinsk (RUS, 1932–dosud, pův. Kozlov)185, Titograd

(ČHOR, 1946–1992, dnes Podgorica), Uljanovsk (RUS)186, Stalinabad (TÁDŽ,

1929–1961, dnes Dušanbe), Stalingrad (RUS, 1925–1961, dnes Volgograd), Stalinogród

180 Srovnej produktivitu posesivních oikonymických formantů -(ov)ice, -ov a -ín ve staré češtině

(ČORNEJOVÁ 2009, s. 79–117); viz též LUTTERER 1969 a. Viz též pseudotoponyma typu Brežněves,

Čunkovo, Klausovice, Sáblíkov, uplatňující se především v publicistice. 181 Srovnej DAVID 2010 d. 182 Dimitar Blagoev Nikolov (1856–1924), bulharský sociálně demokratický politik. 183 Vasilij Ivanovič Čapajev (1887–1919), ruský vojevůdce, hrdina občanské války. 184 Jeghiše Čarenc (1897–1937), arménský básník. 185 Ivan Vladimirovič Mičurin (1855–1935), sovětský biolog, šlechtitel a ovocnář. 186 Vladimir Iljič Uljanov-Lenin (1870–1924), sovětský politik, revolucionář a zakladatel SSSR.

56

(POL, 1953–1956, dnes Katowice)187, Stalinstadt (NĚM/NDR, 1953–1961, dnes

Eisenhüttenstadt), Sztálinváros (MAĎ, 1951–1961, dnes Dunaújváros), Leninváros

(MAĎ, 1970–1991, dnes Tiszaújváros).

podtyp 2 rodné jméno

a) rodné jméno + nulový topoformant

Rodným jménem zde rozumíme nejen osobní jméno, které se spojuje

s příjmením, ale také osobní jméno v těch oblastech, kde se příjmení nepoužívalo a

k identifikaci osoby sloužilo pouze rodné jméno188. Tento způsob tvoření toponym je ve

20. století již anachronismem, nicméně prosazuje se právě v případě honorifikačních

jmen. Např. Abaj (KAZACH, dle básníka Kunanbajeva), Džambul (KAZACH, 1938–

1997, dle básníka Džagajeva).

b) rodné jméno + topoformant

Specifický byl tento způsob tvoření honorifikačních toponym zejména pro

Kavkaz, kde významné osoby byly pojmenovávány vždy rodným jménem189; později jej

převzala sovětská honorifikační oikonymie, např. Stěpanavan (ÁZERBÁJDŽÁN,

1923–1991), Stěpanavan (ARM, 1924–dosud)190; dále např. Geroburg (NĚM, 1937–

1945, dnes Byhleguhre)191, Iljičevsk (UKR, dle Lenina), Ivangrad (ČHOR, 1949–1992,

dnes Berane)192, Svetozarevo (SRB, 1946–1992, dnes Jagodina)193.

V českých zemích se ve 20. století vyskytuje vzácně, srov. návrh Milanov194; je

však charakteristický pro staročeskou oikonymii, např. Bolíkov, Pavlov, Vyškov, i

oikonymii 18. a 19. století, např. Arnoštov, Bedřichov, Prokopov, Štěpánov (viz kap.

1.3).

Podtypy 1a a 2a, deantroponymická toponyma s nulovým formantem,

reprezentují oikonyma tvořená v jazycích, kde je oslabená flexe, ve slovanských např.

bulharština.

187 Původně se v této souvislosti dokonce uvažovalo o přejmenování slavného poutního místa

Częstochowa. 188 MARTÍNEK 2006, s. 349. 189 ILYIN 1993, s. 634. 190 Stěpan Georgijevič Šaumjan (1878–1918), bolševický revolucionář působící v oblasti Kavkazu. 191 Gero (10. století), markrabě, který vedl německou expanzi proti Polabským Slovanům. 192 Ivan Milutinović (1901–1944), jugoslávský partyzánský vůdce, Titův spolupracovník. 193 Svetozar Marković (1846–1875), srbský spisovatel, propagátor myšlenek socialismu. 194 Osada na okraji Plané nad Lužnicí, dle československého premiéra Milana Hodži (1878–1944).

http://pl.wikipedia.org/wiki/Eisenh%C3%BCttenstadt

http://pl.wikipedia.org/wiki/Cz%C4%99stochowa

57

Základním formálním rysem českého oikonyma je formant, nejčastěji

názvotvorná přípona, která toponymum formálně odlišuje od antroponyma či apelativa,

např. Jan > Jan-ov/Jan-ovice, opat > Opat-ov, Opat-ovice. Toponyma, a v jejich rámci

ani honorifikační jména, s nulovým topoformantem tedy nejsou typická pro českou nebo

slovenskou oikonymii. ČernýVáša taková jména charakterizují jako pojmenování

tvořená „proti duchu jazyka českého“195; v české středověké toponymii se vůbec

nevyskytují196. Ojedinělými doklady z nové doby jsou např. toponyma Jaroslav, Lenora,

Václav, nebo jména typu Kateřina, Markéta, Mikuláš, která však vznikla sekundárně ze

zasvěcení (patrocinií) kaplí a kostelů, popř. v období po roce 1945 odstraněním

přívlastku Svatý/Svatá (viz kap. 2.3.2.2).

Svébytným typem jsou bulharská oikonyma, která obsahují titul osoby, dle níž se

pojmenovává, např. General Podjalkov, Polkovnik Zlatev. Častější je však podoba

posesivního adjektiva, např. General Kolevo, Kapitan Dimitrovo, Polkovnik Čolakovo.

podtyp 3 rodné jméno + příjmení

Podtypy 3a a 3b se v české ani ve sledovaných oikonymiích výrazně neuplatnily.

a) rodné jméno + příjmení + nulový topoformant

Např. Georgiu-Dež (RUS, 1965–1990, dnes Liski)197, Goce-Delčev198 (BULH,

1952–dosud, pův. Nevrokop), Kimčchek (KLDR, 1951–dosud, pův. Songžin)199.

b) rodné jméno + příjmení + topoformant

Typ reprezentují toponyma Ivano-Frankovsk (UKR)200, Karl-Marx-Stadt

(NĚM/NDR, 1953–1990, dnes Chemnitz), Karlo-Libknechtovsk (UKR, 1965–1991, dnes

Soledar), Wilhelm-Pieck-Stadt-Guben (NĚM/NDR, 1961–1990, dnes Guben)201.

195 ČERNÝ. VÁŠA 1907, s. 263. Viz též SPAL 1970. 196 ČORNEJOVÁ 2009, s. 40. 197 Gheorghe Gheorghiu-Dej (1901–1965), rumunský komunistický politik. 198 Goce Delčev (1872–1903), bulharský politik, vůdce osvobozeneckého protitureckého boje

v Makedonii. 199 Kim Čchek (1903–1951), severokorejský komunistický politik, velitel korejské armády. 200 Ivan Franko (1856–1916), ukrajinský básník, folklorista a překladatel. 201 Wilhelm Pieck (1876–1960), komunistický politik a prezident NDR.

58

podtyp 4 posesivní deantroponymické adjektivum + původní toponymum

nebo jeho část, popř. apelativum

V české honorifikační toponymii 20. století tento model místních jmen spolu

s deantroponymickými i deapelativními názvy zakončenými formantem -ov náleží

k nejproduktivnějším. Zastupují jej jména typu Havlíčkova Borová, Havlíčkův Brod,

Žižkovo Pole, dále nerealizované návrhy Benešovo Ústí, Bezručova Branka, Masarykovy

Lány, popř. Masarykův Hradec, Svobodův Hradec202 apod. (viz kap. 4.1, 5.1); ze

zahraničí např. Hurbanova Ves (SLOV), názvy typu Kolchoz imeni Kalinina, Poselok

imeni Kirova (SSSR), Titova Korenica (CHORVATSKO, 1946–1996, dnes Korenica).

Výrazně se také uplatňuje v anoikonymii, jména typu Jiráskova cesta,

Krakonošovo piano nebo Máchovo jezero (viz kap. 6.2.2, 8.1). Jde především o názvy

stezek a turistických objektů (chat, vyhlídek, skalních útvarů apod.), které vznikaly jako

honorifikační od konce 19. století v souvislosti s rozvojem turismu. Umělá jména tohoto

typu ovšem nejsou doložená v lidovém, přirozeně vzniklém souboru pomístních

pojmenování (viz kap. 6.2.2.3).

Model posesivní deantroponymické adjektivum + apelativum se uplatňuje také

jako základní struktura honorifikačních urbanonym, a to jak s přívlastkem shodným, tak

i neshodným, např. Masarykova (ulice/třída)/Masarykova ulice, Masarykovo náměstí i

náměstí T. G. Masaryka (viz kap. 7.3).

podtyp 5 etnonymum 203, popř. obyvatelské jméno

a) etnonymum, popř. obyvatelské jméno + nulový topoformant

Tento typ, tedy singulárová forma etnonyma, popř. obyvatelského jména,

s nulovým topoformantem jsme nezaznamenali a domníváme se tedy, že se v oikonymii

nevyskytuje. Důvodem je denotační rozpor mezi etnonymem v singuláru a onymickým

objektem, který má být přivlastněn pouze jednomu příslušníku etnika.

b) etnonymum, popř. obyvatelské jméno + topoformant

Např. Čechohrad (UKR, založeno 1869, dnes Novhorodkivka), Čerkessk (RUS).

Ze staršího období bychom sem mohli zařadit název hradu Beheimstein, založeného

nedaleko bavorského Kulmbachu ve 14. století Karlem IV.

202 DP CIMALOVÁ, s. 56. 203 Termín etnonymum označuje vlastní jména příslušníků národů, národností a kmenů.

59

podtyp 6 deetnonymické adjektivum + původní toponymum nebo jeho

část, popř. apelativum

Za reprezentanta tohoto typu v české oikonymii můžeme považovat jména

s přívlastkem Český vytvořená ve 20. století, včetně případů, kdy přívlastek nahrazoval

historický atribut Německý.

Např. Český Těšín, dále návrhy nahradit toponymum Německá Lhota jménem

Česká Lhota, pojmenování Německá Rybná jménem Slovanská Rybná (viz kap. 5.1.1.1).

Z dalších uveďme např. situaci na území Bosny a Hercegoviny v oblasti Republiky

srbské v 90. letech 20. století po rozpadu Jugoslávie, kde docházelo k dočasnému204

nahrazování původních přívlastků ve jménech typu Bosanska Kostajnica, Bosanski Brod

přívlastkem Srpski, tedy Srpska Kostajnica (1992), Srpski Brod (1995)205.

2.3.4.2 Typ B – detoponymické honorifikační oikonymum

K detoponymickým honorifikačním jménům náleží oikonyma utvořená z toponym,

především oikonym, ale uplatňují se i anoikonymické nebo choronymické základy. Jsme

si vědomi skutečnosti, že v této velké skupině, kde dochází především k transonymizaci,

je třeba zohledňovat motivaci a okolnosti vzniku jména. Nepochybně menší míra

honorifikace byla přítomna v momentě vzniku toponym, která byla přenesena

původními obyvateli na nová sídliště. Přenesené toponymum totiž vyjadřuje nejen sám

fakt původu kolonistů, ale také „vzpomínku“ na místo, odkud osadníci přišli

(v modelové teorii by se jednalo o vztahový model vyjádřený otázkou „kde/odkud“)206.

Náleží sem např. toponymum Fulnek, které se spolu s emigrací moravských bratří

dostalo do USA, Velké Británie nebo na Jamajku v podobě Fulneck. Podobným

případem je oikonymum Nový Malín (pův. Frankštát), které bylo na Šumpersko

přeneseno volyňskými Čechy po roce 1945207. Mnozí z nových osadníků přišli

z ukrajinské osady Český Malín, toponymum tedy odkazovalo k jejich původu. Současně

ale upomínalo i na tragický osud vesnice vypálené nacisty v roce 1943 (viz též

kap. 5.1.1.2).

204 Většina místních jmen byla změněna v době občanské války v letech 1992–1995. Definitivně byla

platnost změn zrušena rozhodnutím bosenského ústavního soudu v roce 2004. 205 BROZOVIĆ RONČEVIĆ 2003; FELDMAN 2005. 206 ŠRÁMEK 1999, s. 38–39. 207 MJMS 1, s. 220; VACULÍK 1978, s. 14–17; ZNV BRNO 1947.

Srovnej též název blízkého vrchu Volyň (pův. Wipperberg).

60

Jiná situace byla tam, kde toponymum, spojené s historicky významnou událostí,

bylo vybráno pouze z důvodu připomínky místa, události apod. V takovém případě je

míra honorifikace přítomné v zeměpisném jméně mnohem vyšší, než tomu bylo ve výše

uvedených pojmenováních. Náleží sem např. toponymum Lidice, které nese jako

připomínku nacisty vyhlazené české vesnice v roce 1942 řada náměstí, ulic a také vesnic

a městských čtvrtí v Americe, např. v Mexiku, Peru, USA, Venezuele, dokonce se

objevuje i jako osobní ženské jméno.

Tento motiv se velmi často vyskytuje v urbanonymii, kde zeměpisná jména

v širokém slova smyslu fundují vznik uličních názvů bez orientační funkce k objektu,

např. Londýnská, Lublaňská, Varšavská, Záhřebská (Praha; viz kap. 7).

podtyp 1 toponymum

a) toponymum + nulový topoformant

Základem oikonyma je nejčastěji exonymum, v případě jazyků používajících

psací soustavu nevycházející z latinské abecedy se na jeho výsledné podobě podílí

rovněž transliterace.

Např. Stalingrad (názvy sídlišť v Československu, dodnes např. Žďár nad

Sázavou 3-Stalingrad, též urbanonymum, např. stanice metra Stalingrad v Paříži); české

emigrantské osady Pisek, Tabor, Vsetin v USA208, Husinec (dnes Gęsiniecz) ve

Slezsku209 nebo Fulneck ve Velké Británii; Brasilia (BRAZIL, 1960–dosud), Fajum

(POL)210; ze středověké oikonymie např. biblická jména v oikonymech typu město

Hradiště hory Tábor, hrad Sion211, z pozdějšího období tzv. toleranční osady212 nazvané

Betlém, Damašek či Emauzy.

Pozoruhodným dokladem z českého území jsou nová jména osad Malý a Velký

Londýn, Paříž a Nový York v oblasti někdejšího rakouského Vitorazska (okolí obce

Rapšach, okr. Jindřichův Hradec). Území bylo spolu s Valtickem připojeno

k Československu v roce 1920. Dle novodobé tradice byly tyto názvy vyjádřením úcty

zemím, které podporovaly československý zahraniční odboj, osady byly údajně

pojmenovány po jejich metropolích. Ovšem dle sdělení historiků Jana Mareše a Jiřího

208 K tématu přenesených toponym na území USA viz FEIPEL 1925, s. 81–83; k tématu českých osad

v USA viz LUTTERER 2008; srovnej též ŠTĚŘÍKOVÁ 2005; VACULÍK 2009. 209 BIEDA. DOMAŃSKI 1964, s. 34–35. 210 Osada byla pojmenována na počest účasti majitele panství v Napoleonově tažení do Egypta (MALEC

2003, s. 76). 211 Srovnej OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1999; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 2010 b. 212 Označení toleranční osady se používá pro osady zakládané nekatolíky po vydání tolerančního patentu

císaře Josefa II. v roce 1781.

61

Oesterreichera213, a odpovídá tomu nejen motivace jmen, ale také rozpor mezi

prestižností oikonyma a nevýznamností pojmenovávaného objektu, uvedená místní

jména vznikla jako reklamní již po roce 1835, kdy byl rozparcelován rašpašský obecní

les a oblast byla kolonizována.

K podtypu patří také exonyma214, která se od 19. století uplatňovala velmi často

jako jména dělnických kolonií ve velkých průmyslových aglomeracích, srovnej např.

názvy Amerika, Mexiko, úřednické kolonie Kairo, Westend v Ostravě-Vítkovicích215,

nebo pojmenování hornické osady Ňu-Jork (UKR, 1951–dosud Novgorodskoje)216.

Uvedená toponyma, názvy dělnických kolonií, velmi často také hospod na periferii,

formálně odpovídají charakteristikám tohoto typu honorifikačních jmen, jedná se o

metaforickou či metonymickou transonymizaci prestižního toponyma, ale sémanticky

jde většinou o jeho ironické použití.

b) toponymum + topoformant

Tento způsob, tedy tvoření nových toponym derivací z toponym za pomoci

topoformantů, se neuplatňuje v oikonymii, ale v urbanonymii. Např. uliční názvy typu

Lisabonská, Londýnská, Mexická, Moskevská, Polská, Vietnamská. Výjimkami jsou

realizované oikonymum Táborská a nerealizované návrhy na pojmenování města

Havířov, mezi nimiž najdeme také toponyma typu Ostravov, Ostravovice.

2.3.4.3 Typ C – dechrématonymické honorifikační

oikonymum

podtyp 1 chrématonymum

Nejčastěji se jedná o přenesené názvy významných svátků, událostí, organizací

nebo kulturních a politických hodnot. V české oikonymii se tento typ příliš nerozvinul.

213 Písemné sdělení Jiřího Oesterreichera (České Velenice, historik) ze dne 22. 4. 2009; písemné sdělení

Jana Mareše (České Budějovice, historik) ze dne 11. 8. 2011. Viz též HOKR 2003, s. 53, 55;

OESTERREICHER 2006; srovnej též SPJ RAPŠACH; KALBÁČ 1919, s. 28: „dle míru Saint

Germainského ... z okresu skřemelického (Schrems) budou naše obce: Rapšach (Rottenschachen)

s osadami Spáleniště, Londýn, Paříž a Vochůzka“. 214 Exonymum označuje domácí podobu cizího zeměpisného jména, např. Benátky, Rakousko, Rýn, Vídeň.

Termín endonymum se používá pro originální podobu cizího zeměpisného jména, např. Venezia,

Österreich, Rhein, Wien. 215 JIŘÍK 2001, s. 327–328, 330–331: kolonie Kairo dostala svůj název dle plochých střech, typických pro

Blízký východ, kolonie Westend byla nazvána podle své polohy v západní části Vítkovic. Viz též

DP SEKANINA. 216 POSPELOV 1993, s. 105.

62

a) chrématonymum + nulový topoformant

Např. Avrora (RUS), Kalevala (RUS, 1963–dosud, pův. Uchta)217, Negeri-Zetor

(INDONÉS)218, Okťabr (RUS), Parižskaja Kommuna (RUS).

b) chrématonymum + topoformant

Např. Komsomolsk na Amure (RUS), Okťabrsk (KAZACH), Pervomajsk (UKR).

2.3.4.4 Typ D – deapelativní honorifikační o ikonymum

podtyp 1 obecné ideové personální jméno

a) obecné ideové personální jméno + nulový topoformant

Tato jména reprezentují hodnoty, symboly a nové jevy spojené s politickým

režimem, jejichž nositeli jsou osoby. Uvedená zeměpisná jména se v českém materiálu

neobjevila, s výjimkou nerealizovaného návrhu Baník, tedy slovenského apelativa

s významem „horník“, pro město Havířov. Absence tohoto typu jmen je pochopitelná,

neboť personální apelativum v singuláru nemůže označovat toponymický objekt, ale

pouze osobu. Ojedinělými doklady jsou toponymum Kommunar a jména kolchozů a

menších sídlišť Bolševik (SSSR), popř. jméno ostrova Bolševik (BULH), dále

např. pojmenování kolchozů Borec („bojovník“), Partizan („partyzán“) nebo Stroitěl

(„budovatel“).

b) obecné ideové personální jméno + topoformant

Honorifikační přivlastnění toponymických objektů osobám pojmenovaným

apelativy není běžným a příliš produktivním způsobem tvoření oikonym. Honorifikační

jména oslavují konkrétní osoby – symboly pojmenované vlastními jmény, nikoliv

nositele obecných vlastností (srovnej kap. 7.3.3.3).

Z nemnohých příkladů uveďme Havířov (1955–dosud), Kommunarsk (UKR,

1961–1992, dnes Alčevsk, kommunar = „komunard“), Partizansk (RUS, 1972–dosud),

Partizánske (SLOV, 1949–dosud), Partizany (UKR), Soldatovo (UKR, soldat

= „voják“), Šachťorsk (RUS, 1946–dosud, šachťor = „horník“).

c) posesivní adjektivum z obecného ideového personálního jména

+ původní toponymum nebo jeho část , popř. apelativum

217 V oblasti kolem Uchty (Karelie) finský folklorista Elias Lönnrot sesbíral mnoho run, z nichž pak

sestavil epos Kalevala. Na jeho paměť byl již v roce 1935 Uchtinskij rajon přejmenován na Kalevalskij

(POSPELOV 1993, s. 151). 218 Traktor z brněnské továrny Zetor posloužil při vymýcení džungle a vybudování rýžového pole

(SKUTIL 1965).

63

Uvedený typ zastupuje pouze několik málo místních jmen, např. Dětskoje Selo

(RUS, 1918–1937, pův. Carskoje Selo, dnes Puškin), Partizánska Ľupča (SLOV,

1920–1946 Nemecká Ľupča).

podtyp 2 obecné ideové nepersonální jméno

a) obecné ideové nepersonální jméno + nulový topoformant

Tato jména reprezentují hodnoty, symboly a nové jevy spojené s politickým

režimem; v sovětské toponymii též např. barvy, srovnej toponyma s prvním členem

Krasno-, tedy „rudo-/rudý-“, přeneseně „revoluční/sovětský/komunistický“; protikladem

je adjektivum belyj, „bílý“, označující jevy spojené s kontrarevolucí a nepřáteli sovětské

vlády219.

Např. Demokracja (POL), Reforma (POL)220, Družba (UKR), Iskra (RUS),

Pravda (UKR), Svobodnyj (RUS), Ulan-Ude (RUS, „rudá Uda-řeka“), Ulánbátar

(MONGOLSKO, „rudý bohatýr“), Zvezda (BĚLORUSKO).

b) obecné ideové nepersonální jméno + topofo rmant

Např. Islámábád (PÁKISTÁN, 1960–dosud), Krasnograd (UKR),

Krasnoznamensk (RUS), Pravdinsk (RUS), Legionowo (POL, 1919–dosud)221.

Klasifikace honorifikačních toponym měla za úkol sledovat vztah mezi

motivačními východisky jmen a jejich názvotvornými modely. Zaměřili jsme se na to,

která z nich a jak se uplatnila v moderní české toponymii.

Klasifikace honorifikačních toponym ukázala dvě specifika názvotvorných

modelů a jejich fungování v oikonymii. Na jedné straně je to parasystémové tvoření

honorifikačních jmen a uplatňování atypických modelů a názvotvorných formantů,

včetně internacionalizace motivačních východisek toponymie, např. používání

nedomácích antroponym, využívání nečeských, okrajových nebo archaických

názvotvorných modelů, zejména topoformantů, např. deantroponymická toponyma

s nulovým formantem apod. Na druhé straně je to velmi silná tendence k respektování

existujícících názvotvorných principů a modelů dané národní toponymie. V případě

219 Srovnej MOKIJENKO. NIKITINA 1998, s. 50, 290–292; POSPELOV 1993, s. 12. K barvám

v toponymii viz ŠTĚPÁN 2003; ŠTĚPÁN 2004. 220 V Polsku vzniklo mnoho zeměpisných jmen Demokracja nebo Reforma (oikonyma i anoikonyma) jako

ohlas pozemkové reformy provedené po 2. světové válce (BUCZYŃSKI 1997, s. 250–253). 221 Název Legionowo, připomínající úlohu legionů bojujících v době 1. světové války za nezávislost

Polska, nahradil původní jméno Jabłonna.

64

české oikonymie se jedná o dominantní využití názvotvorné struktury antroponymum

+ topoformant, především -ov, např. Baťov, Gottwaldov, Švermov, popř. posesivní

deantroponymické adjektivum + původní toponymum, jeho část, popř. apelativum, např.

Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod. Ze zahraničí srov. toponyma motivovaná antroponymem

Stalin, např. Stalino (UKR, 1924 –1961, dnes Doněck), Stalinabad (TÁDŽ, 1929–1961,

dnes Dušanbe), Staliniri (GRUZIE, 1934–1961, dnes Cchivali), Stalinogród (POL,

1953–1956, dnes Katowice), Sztálinváros (MAĎ, 1952–1961, dnes Dunaújváros),

Stalinstadt (NĚM/NDR, 1953–1961, dnes Eisenhüttenstadt), Oraşul Stalin

(RUMUNSKO, 1950–1960, dnes Braşov) nebo Qytet Stalin (ALBÁNIE, 1949–90, dnes

Kuçova); baťovská jména Baťovany (SLOV, 1948–1949, dnes Partizánske), Batawa

(KAN), Bataypora, Bataguassu (BRAZIL). Tendence respektovat domácí názvotvorné

struktury a prostředky i v případě honorifikačních jmen byla v české toponymii ještě

více posílena, ve srovnání např. s toponymií bývalého SSSR, Jugoslávie nebo Bulharska,

vysokou úrovní české názvoslovné kultury, existencí Místopisné komise, zákonných

norem upravujících vznik a zavádění nových oikonym, a také absencí historické tradice

tzv. imperátorských jmen (viz kap. 3.2). Uvedené charakteristiky byly také příčinou jen

minimálního uplatnění honorifikačních jmen v české oikonymii 20. století – většina

toponym hodnocených jako honorifikační zůstala pouze ve stadiu návrhů.

65

3.0 Honorifikační motiv v oikonymii českých

zemí 1918–1960 – obecná charakteristika

V úvodu jsme si vytkli úkol popsat vývoj moderní české oikonymie ve 20. století na

základě sledování uplatnění honorifikačního motivu. Jako orientační mezníky

analyzovaného období jsme si stanovili rok 1918, kdy vznikla Československá

republika, a rok 1960, v němž vyšel zákon o obcích upravující používání

honorifikačních jmen v oikonymii a urbanonymii. Rok 1960 je zároveň i mezníkem, kdy

končí z pohledu honorifikační oikonymie, částečně i urbanonymie, její nejdynamičtější

období. Proto jsme si jej zvolili za horní orientační časovou hranici našeho zájmu.

3.1 Východiska

Honorifikační motiv nepředstavuje v oikonymii českých zemí běžné a produktivní

východisko vzniku toponym, s výjimkou urbanonymie, kde se výrazně uplatňuje již od

poloviny 19. století. Jeho razantní nástup mezi motivy uličních jmen odpovídal rozvoji

českého politického života ve 2. polovině 19. století. Po celé 20. století potom

reflektoval vývoj a proměny politických režimů (viz kap. 7.3).

Jedním z charakteristických rysů jmen motivovaných honorifikací je nestabilita,

jejímž nejnápadnějším projevem je přejmenování (viz kap. 2.3, 2.3.2.1), zatímco

přirozeně vzniklou oikonymii můžeme hodnotit jako stabilní systém. Jednotky přirozeně

vzniklé oikonymické soustavy plní základní onymické funkce a jakákoliv jejich změna

je proti smyslu fungování systému. Jediná změna, která je z hlediska komunikačního

fungování oikonymie žádoucí, je bližší specifikace přívlastky typu na Moravě, nad

Vltavou, které slouží lepší orientaci. Vznik těchto forem, které mnohdy mohou nabývat

až bizarních podob, např. toponyma Hněvkovice na levém břehu Vltavy/Hněvkovice na

pravém břehu Vltavy (obec Týn nad Vltavou), Dobrá Voda u Českých Budějovic,

Fryšava pod Žákovou horou nebo Nová Ves u Nového Města na Moravě, byl vyvolán

rozvojem komunikace a také potřebami administrativy a státní správy. Právě argument,

mnohdy ne zcela pravdivý nebo opodstatněný, totiž, že dochází nebo může docházet

k záměně dvou míst při doručování pošty222, se objevoval velmi často ve zdůvodněních

obcí požadujících úpravu nebo polepšení názvu. Dosvědčují to např. žádosti obcí

222 Srovnej též BURDOVÁ 1995.

66

Třemošnice (návrh Třemošnice pod Lichnicí, okr. Chrudim)223, Lipnice (návrh

Posázavská Lipnice, schváleno Lipnice nad Sázavou) nebo Kamenice (návrh Stará

Radní Kamenice, dnes Kamenice, okr. Jihlava)224, a také požadavky řady míst na

polepšení názvu přidáním výrazu Lázně nebo Letovisko (viz kap. 8.2).

K radikálním proměnám oikonymického systému, jimiž jsme se zabývali

v souvislosti s honorifikačními jmény, tedy např. přejmenování nebo změny v motivaci,

u nás docházelo jen zřídka225. Nejčastějším důvodem změny oikonyma byla proměna

kvality onymického objektu, popř. změna formy jména reflektovala vývoj standardizace,

jazykové normy a kodifikace.

Ve středověku změnou statutu objektu mohlo být např. povýšení původní osady

na trhovou osadu, město či městys. Svědectví o kvalitativní proměně objektu podává

srovnání českých toponym a jejich německých variant, popř. v pramenech doložených

původních forem, například Holešov (pův. Holešovice, srovnej variantu Golesouici),

Tišnov (pův. Tušnovice, srovnej variantu Thussnouich, německy Tischnowitz), Prostějov

(pův. Prostějovice, srovnej variantu Prosteiouicih, německy Prossnitz) nebo Vladislav

(pův. Brod)226. Dalším příkladem vztahu významu toponymického objektu a hodnoty

jeho pojmenování je proměna názvu Bornfloss na Bernstadt (dnes Žacléř), k níž došlo

po povýšení osady pod hradem Žacléř na městečko227.

Do podoby oikonyma se promítl také pokles významu označovaného objektu,

úplný nebo dočasný zánik sídliště228. Kromě deminutivní formy, např.

Petrovice – Petrůvky, Lhota – Lhotka, která často reflektovala i sousedství

významnějšího sídliště stejného jména, např. Kunčice – Kunčičky, to bylo rovněž

připojení přívlastku typu Starý/Nový nebo Velký/Malý, popř. to mohla být změna již

existujícího přívlastku, jak to v dokládají oikonyma Lhota.

Místní jména Lhota se objevovala v kolonizaci českých zemí po celý středověk a

označovala lokality, které sloužily dosidlování území. Jednalo se většinou o založení

v nepříliš vhodných podmínkách, např. záplavová oblast, neúrodná půda nebo chybějící

zdroj vody, které byly často příčinou zániku předchozího osídlení. Názorně to ilustrují

223 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5129. 224 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5128. 225 Viz též HOSÁK 1962, s. 175–176. 226 DOBRODRUŽSTVÍ ETYMOLOGIE, s. 105–106, 149–150; KOPEČNÝ 1985, s. 36–37; MJMS 2,

s. 309–310, 591–592. 227 ZJČ, s. 296. 228 Srovnej např. NEKUDA 1961; ROUBÍK 1959.

67

přívlastky Lhot z oblasti starého sídelního území Poděbradska, a to Vrbové Lhoty a

Pískové Lhoty, obě lokality byly založeny v 16. století229. Pro Lhoty bylo příznačné, že

se velmi často měnil jejich rozlišující přívlastek, v souvislosti se zánikem, zpustnutím

nebo novým osazením místa. Například dnešní Hurtova Lhota u Havlíčkova Brodu je

v pramenech od počátku 15. století doložena nejprve jako Lhota, později s přívlastky

Karpíškova, Olešná a konečně od 18. století jako Hurtova230.

Uvedené příklady Lhot dokládají přirozenou vazbu mezi onymickým objektem a

jeho onymickým označením, jejich sepětí a proměny toponyma, k nimž dochází vlivem

kvalitativních změn onymického objektu, popř. při jeho zániku.

Honorifikační motiv tento vztah nerespektuje, nebo jej reflektuje jen minimálně.

Beze změn onymického objektu dochází ke změně toponyma a tato změna je

motivována mimojazykovou realitou, zejména společenskou a politickou potřebou

nacházející se vně základního vztahu onymický objekt – zeměpisné jméno (viz kap. 1.3,

2.3.3.1)

3.2 Příčiny neuplatnění honorifikačního motivu

v české oikonymii

Honorifikační motiv, jak již bylo řečeno výše, se v naší oikonymii ani v toponymii

obecně, s výjimkou urbanonymie, téměř neuplatnil. Příčiny tkví v několika podstatných

charakteristikách českého onomastického zázemí. Těmi nejdůležitějšími jsou silná

tradice české onomastické práce a kultury a zákonné normy a vyhlášky, které expanzi

honorifikačních jmen zejména ve 20. století zabránily.

Podstatné však byly také uzavřenost novodobé české oikonymie a neuplatnění

honorifikace v souvislosti s velkými etnickými přesuny. Česká oikonymická soustava se

tak významně odlišuje od oikonymie sovětské, ale také např. bulharské231, jugoslávské

nebo slovenské, srovnáváme-li země bývalého tzv. východního bloku.

229 MJČ 2, s. 554, 569. 230 MJČ 2, s. 539. Viz též BOHÁČ 1974; KLÁPŠTĚ 2005; s. 248–250. 231 Buczyński významný podíl honorifikačních jmen v bulharské oikonymii vysvětluje vlivem ruské

tradice a vazbami k Rusku, posílenými zejména v 19. století úlohou Ruska při osvobození Bulharska od

Turků (BUCZYŃSKI 1997, s. 364).

68

3.2.1 Tradice české onomastické kultury

První příčinu neuplatnění honorifikace hledejme ve velice silné tradici české

onomastické kultury vycházející z téměř jednoho století onomastické práce. Zde je

potřeba zmínit normativní příručky a lexikony vznikající od 19. století, počínaje

Palackého Popisem království Českého z roku 1848232. Právě dlouhá a nepřerušená

onomastická tradice zabránila zejména v období po druhé světové válce po odsunu

německého obyvatelstva ze Sudet stejně jako v době stalinského Gottwaldova systému

excesům, které vidíme např. na území bývalého SSSR, v Bulharsku nebo na jižním

Slovensku.

Tradice a síla české onomastické kultury je manifestována nejen působením

Místopisné komise, založené roku 1913 při České akademii věd a umění, dnes působí

pod názvem Onomastická komise, ale také vydáváním statistických a oikonymických

lexikonů. Své místo nacházela problematika honorifikačních jmen i na stránkách Naší

řeči v době po vzniku Československa a znovu po osvobození, nikoliv ovšem již koncem

40. let a v 50. letech. Téma vzniku honorifikačních oikonym Gottwaldov, Švermov nebo

Havířov se v příspěvcích či diskuzi na jejích stránkách neobjevilo.

Vraťme se však na počátek sledovaného období, do doby po vzniku

Československé republiky. V roce 1919 se v Naší řeči objevila úvaha o v té době

používaném názvu Wilsonovo město, místo původního Prešpurk (od roku 1920

Bratislava). Autor článku podepsaného zkratkou V. Kle jasně vyjádřil stanovisko české

onomastiky: „Nová jména možno zajisté dávati osadám, jako byl Petrohrad a mnohá

města nově založená v Rusku, o Americe ani nemluvě, ale sotva městu takového

historického významu, jaký má Prešpurk.“ A pokračuje dál v národoveckém duchu:

„Nelze přece škrtnutím pera vyhladiti, co se za mnohá století zakořenilo, co se ozývá

z úst statisíců a žije i žíti bude dále v tolika písních lidu moravského i slovenského.“233

Podobně se v roce 1928 objevila v rubrice Drobnosti poznámka věnovaná uličním

jménům. Její autoři ironizovali časté přejmenování ulic: „Reformová horečka, kterou

trpí naše republika od svého narození, jeví se i v přejmenovávání ulic. Protože jsou

jména ulic pro snazší orientaci, dávají se jim jména nová a nová, aby se orientace

ztížila. Na Vinohradech překřtili hned celou skupinu ulic a udělali z pořádného města na

232 PALACKÝ 1848. K historii české onomastiky viz ŠRÁMEK 1999, s. 144–148 (nejvýznamnější

monografie a lexikony); ŠRÁMEK 2007, kde je i přehled základní literatury. 233 WILSONOVO 1919, s. 24.

69

pár let blázinec. ... Že nejsou tyto názvy vždycky nejšťastnější ani po jazykové stránce,

s tím souhlasíme.“234

Zajímavá diskuze se odehrála na stránkách Naší řeči v roce 1945. V národnostně

vypjaté atmosféře po osvobození Československa, kdy začínal odsun německého

obyvatelstva, bylo logické, že se řešil nejen pravopis slova Němec/němec, ale také

otázka počešťování německých osobních jmen a v menší míře i toponym. Debatu

vyvolal článek Karla Erbana Jména a názvy v nové republice235. Autor se zabýval nejen

německými osobními jmény, ale také toponymy s příznakem „němectví“, tak jak je

chápala rozjitřená revoluční doba: „U jmen místních nás už radostně překvapily některé

změny, např. Havlíčkův (býv. Německý) Brod a Orlická (býv. Německá) Rybná236. Další

budou asi následovat, protože přívlastek „německý“ má u nás mnoho místních jmen;

kromě toho jsou také několikery Němčice a městys i víska Německé.“237 Erban se rovněž

vyjadřoval k uličním názvům, nabádal ke střízlivému výběru jmen zejména na venkově:

„Takové venkovské město má někdy ve svých ulicích zastoupenu pomalu celou naši

literaturu 18. a 19. století, ale ani jedno to jméno nemá k městu nijaký, byť sebemenší

vztah.“238 Na Erbanův článek reagoval Bohuslav Hála obhajobou honorifikačních jmen,

ovšem z pozic řekněme obrozenských239. Erbanova odpověď byla zakončena jasně

formulovanou zásadou nepoužívat honorifikační jména: „A právě protože vyšli

[spisovatelé a další osobnosti české kultury – pozn. JD] z prostého lidu, chtěli by mít asi

naše ulice pojmenovány lidově. A jestliže se jim přesto dostává v našich ulicích tolik

pozornosti, není to upřímně myšlená pocta lidová, nýbrž jsou to zpravidla více méně

nešťastné nápady některých místních osvětových veličin.“240 Celkově byla v těchto

debatách pozornost věnována hlavně antroponymii, zatímco téma toponym nebylo

hodnoceno jako týkající se „přímo správnosti jazyka“241.

234 MÍROVÉ NÁMĚSTÍ 1928, s. 142. 235 ERBAN 1945 a. 236 Dnes Rybná nad Zdobnicí. 237 ERBAN 1945 a, s. 77. 238 ERBAN 1945 a, s. 78. 239 HÁLA 1945. 240 ERBAN 1945 b, s. 183. 241 ČISTOTA 1945, s. 137.

70

3.2.2 Zákonné normy upravující používání toponym

Ve vývoji zákonných norem a z nich vyplývajících vyhlášek242, které upravovaly názvy

a změny názvů veřejných prostranství po roce 1918243, můžeme vysledovat dvě etapy.

První období, vymezené roky 1918–1945, určoval zákon č. 266/1920 O názvech měst,

obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů. První

dva paragrafy stanovovaly, kdo a jakým způsobem rozhoduje o podobě úředního názvu

obce:

„§ 1 Pro každé město, obec a osadu (část osady) ustanoví se úřední jméno.

Toto jméno jakož i pozdější změny jeho stanovuje ministr vnitra, vyslechnuv odborný

poradní sbor a přihlédaje k zájmům veřejným.

§ 2 Odborným poradním sborem, uvedeným v § 1, je "Stálá komise pro stanovení

úředních názvů míst v republice Československé", zřízená při ministerstvu vnitra, jíž

předsedá ministr vnitra, nebo zástupce jím stanovený.“ Zákon č. 266/1920 také určil, že

změny názvů obcí a měst budou každoročně uveřejňovány ve vyhlášce ministra vnitra

vždy počátkem následujícího roku.

Na zákon č. 266/1920 navazoval zákon č. 267/1920 Sb. O odstranění

nevhodných názvů, jehož § 1 se vyrovnával s ideově „přežitými“ pojmenováními:

„Označovati veřejně (pro veřejnost) jakékoliv sbory, právnické osoby, společnosti,

veřejně přístupné místnosti, závody, ústavy, výrobky a pod. názvy, jež upomínají na

státoprávní poměry zemí Československé republiky před 28. říjnem 1918, neb odporují

směru a duchu zahraničních vztahů republiky Československé, nebo připomínají osoby,

které jakýmkoli způsobem projevily nepřátelské smýšlení proti československému národu

nebo národům sdruženým nebo připomínají události rázu protistátního, není dovoleno;

rovněž nejsou dovoleny názvy, kterými se zneužívá označení "československý" nebo jmen

osob o československý národ neb o sdružené státy zasloužilých, nevhodným anebo

s účelem jejich se nesrovnávajícím pojmenováním osob a předmětů shora

naznačených.“

V tomto období, zejména to platí pro první Československou republiku, se ještě

nemusel právní systém vyrovnávat se záplavou honorifikačních jmen, zejména

v uličních názvech, a zákonem byla ošetřena pouze otázka „nevhodných“ pojmenování.

242 Viz též ODALOŠ 2000; text se však zabývá pouze slovenskou a československou urbanonymií. 243 Změny místních jmen za uplynulý rok byly uveřejňovány počátkem následujícího roku ve sbírce

zákonů. Od roku 1925 byly vydávány Úřední seznamy míst v Republice československé, které obsahovaly

úřední podoby místních jmen.

71

V § 7 II. oddílu zákona č. 266/1920 O pojmenování ulic a veřejných míst bylo

stanoveno: „Dosavadní pojmenování ulic a veřejných míst, jež nelze uvésti v soulad

s historií a vnějšími vztahy národa československého, zejména taková, jež připomínají

osoby, které projevily nepřátelské smýšlení proti československému národu nebo

národům sdruženým, nebo připomínají události rázu protistátního, nejsou dovolena.

Obce jsou povinny do jednoho měsíce ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti,

odstraniti závadné pojmenování, zevní označení beze stopy zahladit a oznámiti nový

název nadřízenému úřadu politickému.“ Základním kritériem „nevhodného“

honorifikačního názvu bylo k republice „nepřátelské smýšlení“ osoby, po níž se

pojmenovává.

Druhé období ve vývoji honorifikačního motivu je vymezeno roky 1945 a 1960,

kdy vyšel zákon číslo 36/1960 Sb. O územním členění státu. Zákon reagoval na živelné

období přejmenování na přelomu 40. a 50. let zejména v uličních názvech, kult

osobnosti a jeho projevy v onymii, a následné nové přejmenování po kritice Stalinova

kultu osobnosti na XX. sjezdu KSSS v roce 1956244. V historicky zásadním projevu

prvního tajemníka ÚV KSSS Nikity Sergejeviče Chruščova byla kritice podrobena i

praxe nekontrolovaného pojmenování po Stalinovi: „Nebo si vezměme Stalinovy ceny.

(Oživení v sále.) Ani carové nezřizovali takové ceny, které by nazvali svým jménem. ...

Což se mohlo bez Stalinova vědomí přisvojovat jeho jméno mnoha velkým podnikům a

městům, cožpak se bez jeho vědomí mohly po celé zemi stavět Stalinovy monumenty – ty

„pomníky zaživa“? ... Sami posuďte, zda Stalin správně napsal ve svém životopisu, že

„ani v nejmenším nepropadal ve své činnosti domýšlivosti, chvastounství a

sebeobdivu“?“245 Reakcí pak byl výnos Nejvyššího sovětu SSSR ze září 1957, kterým

bylo napříště zakázáno pojmenovávat místa podle žijících osob, zatímco pojmenování

dle osob již zemřelých bylo povoleno, ovšem pouze při splnění všech požadovaných

náležitostí. Tato zásada však nebyla v SSSR nikdy plně respektována, jak dokládají

toponyma Brežněv, Andropov, Černěnko nebo Ustinov246 (viz kap. 2.3.2.2).

V Československu reakce na kritiku kultu osobnosti přišla později. Na základě § 16 odst.

2 zákona č. 36/1960 Sb. byla vydána vyhláška č. 97/1961 Sb. O názvech obcí,

označování ulic a číslování domů, která jasně stanovila podmínky, za nichž je možno

přejmenovat či nově pojmenovat veřejná prostranství. Podle ustanovení této vyhlášky

244 Další vlna destalinizace sovětské společnosti následovala po XXII. sjezdu KSSS v říjnu 1961. Jejím

projevem bylo mimo jiné přejmenování Stalingradu na Volgograd. 245 CHRUŠČOV 1956, s. XII. 246 Tradice těchto toponym v Rusku žije dodnes, což dosvědčuje návrh z roku 2007 sloučit Saratov a

Engels a nové město nazvat Putin podle prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina (ČTK 2007).

72

měly ve městech a větších obcích všechny ulice a ostatní veřejná prostranství (náměstí,

nábřeží, mosty, sady apod.) mít svůj název. O jejich označování rozhodoval městský

nebo místní národní výbor. V § 3 odst. 1 bylo jasně deklarováno, že „dosavadní názvy

obcí a jejich částí se zásadně nemění. Změny v pojmenování obcí nebo jejich částí lze

provádět pouze výjimečně ve zvlášť odůvodněných případech.“ Dále vyhláška stanovila,

byť obecně, podobu názvů nových obcí: „Názvy nových obcí a jejich částí musí být vždy

ve shodě s místními a celostátními zájmy a vyhovovat hlediskům politickým,

hospodářským, věcné správnosti i jazykové čistoty.“ (§ 3 odst. 2). Pozornost byla také

věnována názvům obcí, které vznikly sloučením nebo splynutím zástavby. V obou

případech se měl uplatnit jeden z původních názvů, popř. názvů místních částí

(§ 3 odst. 3, 4).

Ve formulaci zákona je jasně vidět, že problematika honorifikačních jmen se

netýkala ani tak místních jmen, ale především urbanonym. Proto v jejich případě byl

výklad vyhlášky konkrétnější. V § 4 odst. 3 a 4 se stanovovalo, za jakých podmínek je

možno pojmenovat ulici po významné osobnosti: „(3) Má-li se ulice nebo jiné veřejné

prostranství pojmenovat nebo přejmenovat podle jména vynikající osobnosti veřejného

života domácího nebo zahraničního, je třeba k tomu vyžádat stanovisko Ústředního

úřadu pro věci národních výborů.

(4) Ulice nebo jiná veřejná prostranství se zásadně nepojmenovávají podle jmen

vynikajících osobností veřejného života domácího nebo zahraničního, které dosud žijí.“

Tato pravidla platí dodnes, byla převzata i zákonem O obcích (obecní zřízení)

č. 128/2000 Sb. Základní zásada, pokud hovoříme o honorifikačních jménech, stanovuje,

že osoba, po níž se pojmenovává, již nežije; důraz je kladen i na její morální kvality a

jednoznačně pozitivní historické hodnocení. V případě velkých měst pak byla tato

problematika ještě konkretizována obecními vyhláškami247.

3.2.3 Uzavřenost české oikonymické soustavy

Třetím důvodem neuplatnění honorifikace byla relativní uzavřenost české oikonymické

soustavy ve smyslu její dokončenosti. Období, z něž navazuje moderní česká oikonymie,

tedy 18. a 19. století, se sice vyznačovalo ne nevýznamnou úlohou honorifikace, ale

honorifikace se nestala určující tendencí (viz kap. 1.3). Vznikla řada nových osad, které

nesly názvy typu Josefovice, Karlov, Karlín, ovšem uvedené onymické objekty svým

významem, šlo většinou o venkovská sídliště, ani honorifikační pojmenování jako

taková v toponymii nepředstavovala výraznou skupinu oikonym. Jediná významná

města, která byla ve sledovaném období založena a jejichž název vycházel

247 LEDVINKA 1997, s. 23–32; ODALOŠ 2000. Srovnej též např. HARVALÍK 2004, s. 33–34.

73

z honorifikace, byla Josephstadt (dnes Josefov), Theresienstadt (původně česky Terezov,

později Terezín), Karolinenthal (dnes Karlín, součást Prahy 8), popř. Mariánské Lázně.

Opět se zde nabízí srovnání s Ruskem, kde tradice dávání toponym

motivovaných jmény příslušníků carské rodiny, t zv . i mp e r á t o r sk á jm én a 248, měla

za sebou několik století. Uplatňovala se zejména při tvorbě jmen měst a průmyslových

center v nově získaných a kolonizovaných oblastech, např. toponyma typu

Alexandrovka, Ivanovka, Nikolajevka, nebo názvy Petrozavodsk, Sankt Petěrburg či

Jekatěrinoslav. V případě kolonizace v 18. a 19. století se velmi silně prosazovalo

přejmenování původních místních jmen v neruských oblastech nejen po členech carské

rodiny, ale také po úřednících místní správy a dalších exponovaných osobách249. Náleží

sem sem také nově utvořená jména při ruské kolonizaci Krymu v 18. století.

např. Feodosia, Cherson Jevpatoria, Oděsa, Sevastopol, Simferopol, Tiraspol (viz kap.

5.2.2.3).

Absence významného vlivu honorifikačního motivu na českou oikonymii do

počátku 20. století významně odlišuje českou toponymii např. od toponymie jiho- a

východoslovanské. Právě Bulharsko, např. oikonyma Alexandrovo, Gurkovo a Nikolaevo

(70. léta 19. století)250, spolu se Srbskem, např. Obrenovac (pův. Palež, 1859–dosud)251,

nebo Ruskem vytvářejí protipól k zemím střední Evropy v uplatnění honorifikace

v oikonymii ještě před nástupem autoritativních a totalitních režimů 20. století. Současně

však rozdílná situace v těchto zemích v době před rokem 1945 vysvětluje i příčiny

odlišné míry uplatnění honorifikace v době komunistické diktatury.

3.2.4 Etnické přesuny a změny hranic

Etnické přesuny také neotevřely v české toponymii prostor pro uplatnění

honorifikačního motivu, jak to můžeme pozorovat v již zmíněných oblastech Krymu,

polského západního Slezska nebo Východního Pruska (viz kap. 5.2.2). Ačkoliv máme

v oblasti bývalých Sudet s velkým podílem německého obyvatelstva v letech 1946–1951

doloženu řadu změn místních názvů, honorifikační motiv se zde ve výsledku neuplatnil.

248 Termín imperátorská jména používá též POSPELOV 1993, s. 12. 249 Viz např. MOLDOKASIMTEGIN 1996. Autor popisuje praxi dávání ruských jmen městům a osadám

v Kyrgyzii v 19. století. Až absurdní situace dokumentované žádostmi obyvatel o nahrazení původního

jména novým názvem motivovaným osobním jménem někoho „významného“, obvykle úředníka

oblastního či lokálního významu, působí dojmem, jako by byly součástí nějaké Gogolovy satiry. 250 Pojmenování po ruském caru Alexandru II. a velitelích ruské armády, která v 70. letech 19. století

osvobodila Bulharsko od osmanské nadvlády. 251 Miloš Obrenović (1780–1860), srbský kníže, vládl v letech 1817–1839 a 1858–1860.

74

Důvodem byla skutečnost, že v případě pohraničí českých zemí nebylo po odsunu

německého obyvatelstva třeba vytvářet nové české názvy. Tak tomu bylo jen v případě

menších a méně významných lokalit, které neměly český ekvivalent geografického

jména. Valná většina obcí a měst však měla jak české, tak i německé názvy vzniklé

historickým vývojem. Zatímco v roce 1939 bylo stanoveno používání pouze německých

podob jmen252, po roce 1945 pozici úředního názvu zaujala česká jména.

Honorifikační tendence v nových pojmenováních byla přesto doložena v řadě

názvů lokalit, které měly vžitá, vývojem již však počeštěná německá jména. Jednalo se

však pouze o nerealizované návrhy změn oikonym, např. Varnsdorf (návrh Vavřínov),

Nymburk (návrh Dvůr Eliščin, Nový Hrádek nad Labem)253, Rumburk (návrh Ronov nad

Mandavou, Ronov pod Dymníkem, Hronovec)254, Šumperk (návrh Svobodov, Svobodín),

Bruntál (návrh Molotov, Příměří, Leninské, též Černý Potok, Rozvodí)255, Kynžvart

(návrh Kynožaty, Kynořany)256 nebo Kyšperk (návrh Stalinov, od roku 1950

Letohrad)257.

Výjimku, kdy došlo k prosazení změny německého názvu významnějšího místa,

představují pouze severomoravský Frývaldov v roce 1947 přejmenovaný na Jeseník

(společně s místní částí Gräfenberk přejmenovanou na Jeseník-Lázně) a západočeský

Falknov nad Ohří, jehož název byl v roce 1948 změněn na Sokolov. Podrobně

se tématem úlohy honorifikace při degermanizaci české oikonymie a mytizační funkcí

honorifikačních jmen zabýváme v kapitole 5.2.

252 PROTEKTORAT ORTSBUCH. 253 FOJTÍK 2008. Z textu článku ovšem není zcela jasné, neboť autor píše, že se návrhy na změnu názvu

nedochovaly, zda uvedená dvě toponyma jsou jen autorovou spekulací nebo vycházejí z reálných

autorových zjištění. 254 Písemné sdělení Ester Sadivové (Muzeum Rumburk, historička) ze dne 5. 3. 2009; HRANIČÁŘ 1946,

č. 3–4, s. 24. 255 Návrh Leninské (uvádí jej MARTÍNEK 2000 a) dle sdělení Josefa Cepka není doložen (Písemné

sdělení Josefa Cepka, Muzeum Bruntál, historik, ze dne 27. 5. 2008). 256 HRANIČÁŘ 1946, č. 3–4, s. 23. 257 První návrh na přejmenování města zněl Orličné. Objevil se také zkratkový název Okurky, iniciály

spojených obcí Orličné, Kunčice, Rotnek (dnes Červená) a Kyšperk. Nakonec bylo vybráno místní jméno

Letohrad vytvořené místním kronikářem ze slov letovisko a hradisko (LETOHRAD INFO).

75

4.0 Česká oikonymie a honorifikační motiv

1918–1945

4.1 Období let 1918–1945

„Žadatelé zdůvodňují žádost svou tím, že spisovatel Josef Holeček, po němž

osada má nésti jméno, jihočeský rodák, ve svých spisech připravil půdu pro

pozemkovou reformu. Podotýkají, že 6. září 1925 má býti pojmenování toto

slavnostním způsobem veřejně prohlášeno a žádají, aby do té doby bylo ve věci

rozhodnuto.

Spisovatel Josef Holeček svolil k tomu, aby po něm nová osada byla nazvána

Holečkovem.“

Národní archiv Praha, fond Ministerstvo vnitra-stará registratura, karton

číslo 1533.

Vložka k č. 56755/25, 2. 9. 1925, pojmenování Holečkov pro novou

kolonii.

Období první Československé republiky charakterizuje především standardizace

zeměpisného názvosloví a s tím spojené vydávání statistických lexikonů, dále pak

aktivní činnost Místopisné komise České akademie věd a umění ve spolupráci

s Archivem ministerstva vnitra. V tomto období byla vytvořena trvale stabilizovaná a

standardizovaná podoba českého místního názvosloví258 jednak pro oblasti, které měly

většinové německé obyvatelstvo, ale také pro území nově připojená k Československu,

respektive k českým zemím, tedy Vitorazsko, Valticko, Hlučínsko a Těšínsko.

Sledujeme-li změny oikonym a jejich zdůvodnění uváděná ve vyhláškách

ministra vnitra, jsou tu nápadné některé tendence. Z důvodů rozvoje komunikace a

poštovnictví to bylo jednak doplňování jednoslovných toponym buď rozlišujícími

adjektivními přívlastky, např. Nehvizdy, od roku 1921 Velké Nehvizdy (dnes Nehvizdy),

Kozolupy, od roku 1931 Horní Kozolupy, nebo ještě častěji předložkovými vazbami

odkazujícími k jiným topografickým objektům, např. Kout, od roku 1922 Kout na

Šumavě, Jaroměřice, od roku 1928 Jaroměřice nad Rokytnou.

258 ŠRÁMEK. KNAPPOVÁ 2002, s. 514.

76

Dalším rysem oikonymie meziválečného Československa byla snaha řady obcí

dosáhnout úpravy či opravy jména, jehož forma byla považována za „nevhodnou“,

zejména nespisovnou nebo obsahující vulgarismus259, popř. šlo o změnu českého nebo

německého ekvivalentu místního jména. Asi nejvýznamnější byla kodifikace ženského

rodu toponym typu Olomouc, kolem níž se vedla nejen velká diskuze mezi odborníky260,

ale také do tohoto sporu vstupovaly samotné obce a jazykové povědomí jejich

obyvatel261.

Korespondence uložená v archivních fondech úřadů zemské správy obsahuje

velké množství žádostí a posudků týkajících se „polepšení“ místních jmen. Tak se

dozvídáme např. o změně názvů Drbalovice na Drvalovice (obec Vanovice,

okr. Blansko), Proseč-Vobořiště na Proseč-Obořiště (obec Nová Cerekev, okr.

Pelhřimov), Oselno na Úsilné (okr. České Budějovice), Prasetín na Prosetín (okr. Žďár

nad Sázavou), Prasetice na Prosetice (obec Teplice, okr. Teplice), České Trouby na

České Žleby (obec Stožec, okr. Prachatice), Svrabov na Svatbín (obec Kostelec nad

Černými Lesy, okr. Praha-východ), Kočičí Lhota na Starojická Lhota (okr. Nový Jičín),

Svinov (něm. Schweine) na Vršina-Hochfeld (dnes Svinov, obec Pavlov, okr.

Šumperk)262, Volovice na Olovnice (okr. Mělník)263. Mnohem více však bylo

neúspěšných žádostí o změnu či úpravu místního jména. Obec Solopysky (obec Suchdol,

okr. Kutná Hora) se marně dovolávala návratu původní formy Solopisky, která však byla

jako jazykově, etymologicky a pravopisně nesprávná odstraněna v roce 1923264.

Nezdarem skončila i snaha nahradit název Hnojnice (obec Libčeves, okr. Louny)

jménem Hojnice265. Zamítnuty byly také návrhy změn toponym Vémyslice (okr.

Znojmo) na Výmyslice nebo změna Sviny (okr. Žďár nad Sázavou) na Lučany,

Kundratice na Kunratice (okr. Žďár nad Sázavou) či nahrazení názvu Svrabov/lidově

Srabov (okr. Tábor) pojmenováním Strahov. Autorita Archivu ministerstva vnitra

zastávala stanovisko neměnnosti historického názvu, jak ukazuje i citace ze stanoviska

259 K problematice vulgarismů a domnělých vulgarismů v toponymech viz DAVID 2001 b; DAVID 2002;

DAVID 2010 c, s. 65–66. Viz též ilustrační seznam některých „opravených“ názvů typu Prasetín –

Prosetín (DIVNOPIS 2006, s. 163). 260 ERTL 1929. 261 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5130 (materiály týkající se toponyma Olomouc); MV-STARÁ

REGISTRATURA, k. č. 5132 (materiály týkající se toponyma Pohleď, okr. Havlíčkův Brod). Viz též

DAVID 2009 d. 262 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, Stálá komise při ministerstvu vnitra pro stanovení úředních

názvů míst v RČS, 24. 1. 1922. 263 ZV ČECHY, k. č. 741, 742, 743. 264 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5129. 265 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5130.

77

k žádosti obce Svrabov: „I když jméno obce má význam se stanoviska estetického

poněkud méně pěkný, nemá to býti ihned důvodem ke změně dosavadního jména,

majícího původ v dávné minulosti. Nikomu rozumnému nenapadne tropiti si posměšky ze

starého, po staletí trvajícího jména, a tam, kde jde o zlou vůli, nalezne se důvod

k posměšku i po změně závadného jména.

Dlužno v tom zajisté hledati jenom známky poválečné hysterie a nervosy, když se

dnes lidé pojednou cítí dotčenými jménem své obce, nad kterým se nesčetné generace

jejich předků nijak nepozastavovaly.“266 (viz též kap. 4.2.2.2).

Uvedená tendence je charakteristická pro českou oikonymii již od 2. poloviny

19. století, srovnej např. změny Mrdákov na Mrákov, Sračkov na Malá Lípa, Hloupětín

na Hloubětín267. Byla projevem melioračních puristických vlivů v oblasti vlastních

jmen268. Jejím pokračováním po roce 1945 byla např. změna oikonyma Smrdov na

Sázavka (okr. Havlíčkův Brod) v roce 1964269 nebo snaha obce Dolní Mokropsy

(Černošice, okr. Praha-západ) změnit si jméno na Kazín. Z pohledu obyvatel Dolních

Mokropes totiž „samotné jméno obce brzdí její příznivý rozvoj po stránce osidlovací,

... změna názvu obce zbaví současné občany častých posměšků plynoucích z názvu

Mokropsy.“270

Nápadnou tendencí, kterou však neodrážejí realizované návrhy, byla snaha

některých, zejména lázeňských míst zvýšit svou atraktivitu a „reklamně“ si polepšit

jméno doplněním výrazu lázně nebo letovisko, např. Bechyně usilovala o změnu jména

na Lázně Bechyně (podrobněji viz kap. 8.1).

Honorifikační oikonymii období první republiky charakterizují především

nerealizované návrhy na přejmenování měst s německými názvy. Rezervovaný postoj ze

strany státu i jazykovědců nejen k užití honorifikačních jmen, ale i k jakýmkoliv

významným změnám oikonymie, včetně přejmenování, udržel po celou dobu trvání

Československé republiky její toponymii bez podstatnějších honorifikačních zásahů.

266 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5129, Stanovisko archivu ministerstva vnitra, 23. 5. 1925. 267 Viz DAVID 2001 b; ZJČ, s. 90. 268 Pokud se pro starší období vyskytuje dvojjmennost typu domněle „vulgární“ název – jeho

„meliorativní“ podoba, např. dvojice starých toponym Svinov – Schönbrunn (Ostrava), jde o původní

dvojjmennost. Srovnej ŠRÁMEK 1965, s. 392. 269 O změnu jména na Smilov obec usilovala již ve 20. letech 20. století. Tehdy byl ovšem požadavek

zamínut se zdůvodněním, že „ve jménu není nic hanlivého (proti úmyslné haně není nikdo chráněn), a

trvá po 600 let.“ (MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, Stálá komise při ministerstvu vnitra pro

stanovení úředních názvů míst v RČS, 24. 1. 1922). Viz též DAVID. ROUS 2006, s. 115–116. 270 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4967, Žádost o přejmenování obce Dolní Mokropsy, 21. 9. 1946.

78

Nejsilněji se honorifikační tendence, většinou spojená se snahou po

degermanizaci toponymie a prosazení jmen významných osobností do oikonymie,

projevovala těsně po vzniku československého státu a potom v období let 1937–1939,

v době soumraku československé samostatnosti. Ilustrují to žádosti o změnu místního

jména, dnes uložené ve fondech Národního archivu v Praze. Kuriózní byla např.

iniciativa několika českých poslanců zavést česká pojmenování pro německé obce na

Bruntálsku u příležitosti 20. výročí trvání republiky v roce 1938271. Ve stejném roce se

také objevil návrh přejmenovat Německý Brod na Havlíčkův, Dlouhou Brtnici na

Masarykov272 a rovněž návrh pojmenovat „vzhledem k šedesátinám předsedy vlády

[Milana Hodži – pozn. JD], který jest Slovákem a ztělesňuje symbol československé

jednoty“ osadu na okraji Plané nad Lužnicí toponymem Milanov „podle křestního jména

předsedy vlády v dvacátém výročí trvání státu československého“273.

V materiálu, jak již bylo předesláno, především nerealizovaných návrhů, se

objevovaly dva dominantní názvotvorné typy, charakteristické pro českou honorifikační

oikonymii 20. století. Reprezentují je model osobní jméno + topoformant -ov a model

posesivní adjektivum + původní toponymum nebo jeho část (viz kap. 2.3.2, 2.3.4). Jejich

vyjádřením jsou např. jména Masarykov, popř. Masarykova Vitoraz (dnes České

Velenice)274, Havlíčkův Brod, Havlíčkova Borová, z realizovaných Holečkov, Baťov a

Žižkovo Pole (viz kap. 4.2). Přes kult a mytizaci, jíž se již za svého života těšil prezident

Tomáš Garrigue Masaryk, se v oikonymické soustavě toponyma motivovaná jeho

jménem neprosadila (k situaci v anoikonymii viz kap. 6.2.2). Bylo to dáno především

„antihonorifikačním“ postojem prezidenta Masaryka i Prezidentské kanceláře, jak

dokládají četná zamítavá stanoviska k návrhům na oslavná místní jména i uliční názvy.

Právě v absenci honorifikačních oikonym spočívá významná odlišnost první republiky

od období po roce 1945, respektive 1948 (viz kap. 5.0).

271 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5128, Místní obce v politickém okrese bruntálském, zavedení

českých úředních názvů, únor 1938. Pramen bohužel neobsahuje seznam obcí a navrhovaných

pojmenování. 272 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5130, dopis J. L. Jelínka ministerstvu vnitra, 13. 11. 1937. 273 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5129, návrh člena městské rady v Táboře Václava Mikeše,

17. 3. 1938. 274 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, Stálá komise při ministerstvu vnitra pro stanovení úředních

názvů míst v RČS, 24. 1. 1922.

Dnešní České Velenice vznikly sloučením obcí Dolní Velenice, Česká Cejle a Josefsko v roce 1921.

79

4.2 Případové studie – období 1918–1945

4.2.1 Toponymum Žižkovo Pole (původně Šenfeld, okres

Havlíčkův Brod) – případová studie275

Jediným místním jménem v českých zemích, které odkazuje k Žižkovi, pomineme-li

označení místních částí jako Žižkov nebo Žižkovo předměstí, je název Žižkovo Pole (obec

11 km východně od Havlíčkova Brodu). Ves původně nazývaná Šenfeld/Schönfeld se

nachází v centrální části Českomoravské vrchoviny v regionu spojeném s husitskou

tradicí276. To sehrálo důležitou roli při motivaci změny jejího názvu.

Osada se prvně připomíná k roku 1303 pod názvem Sconinwelt. Během její

existence se místní jméno nijak podstatně neměnilo277. Německá podoba oikonyma se

uchovala ve zkomolené podobě Šumfeld a nikde se v pramenech neobjevuje pokus o

doslovný převod do češtiny, tedy „Krásné Pole“278, a to i přes skutečnost, že ves ležela

v etnicky české oblasti.

Jak již jsme naznačili výše, motivace honorifikačního jména vycházela z tradice,

která se pojila k místu. Jižně od obce se nachází poloha původně označovaná jako Žižkův

plácek nebo Žižkovo pole, dnes známé jako Žižkova mohyla a U mohyly279. Dle místní

pověsti zde 11. října roku 1424 zemřel husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova při svém

tažení na Moravu. Folklorní tradice s jeho úmrtím a následujícími událostmi spojuje

nejen zmíněnou polohu, ale i další místa v okolí280. Ve výkladech jejich pojmenování se

setkáváme s účelově upravenou lidovou etymologií do podoby příběhu. Údolí

Plaček/V Plačku je spojováno s nářkem husitských vojsk po Žižkově smrti, pojmenování

polohy Hádky/V Hádkách je vykládáno jako místo, kde se hádaly skupiny vojska, koho

měl zesnulý hejtman raději, a anoikonymum Kuchyně/V Kuchyni označuje louku, kde

prý husité obléhající nedalekou Přibyslav měli svou kuchyni281.

275 Kapitola vznikla rozpracováním části studie věnované „husitským“ jménům v oblasti širšího

Havlíčkobrodska, viz DAVID 2008 d. 276 KVAŠ 1974, s. 24–26; ROUS 1994 b. 277 MJČ 3, s. 423. 278 Srovnej např. PALACKÝ 1848, s. 201, kde se uvádí pouze podoba Schönfeld. 279 Např. SPJ ŽIŽKOVO POLE; KRONIKA ŽIŽKOVO POLE, s. 84. 280 BAČOVSKÝ 1907, s. 132; KRONIKA ŽIŽKOVO POLE, s. 6; TOMEK 1993, s. 203. 281 SPJ ŽIŽKOVO POLE. Srovnej též ZÍBRT 1924, s. 296–297, kde je příspěvěk Jindřicha Bačovského

obsahující mj. i pověst o Žižkově plácku.

Reálný výklad jmen oproštěný od lidové etymologizace je ovšem méně zajímavý: metaforický název

Plaček nebo Plakánek mají často mokřinatá údolí, jméno Hádky, respektive Hátky, označuje místo

zpevněné hatěmi; pojmenování Kuchyně či Kuchyňka obvykle náleželo rybníkům, odkud se dodávaly ryby

do vrchnostenské kuchyně, a po jejich vysušení přešlo např. na louky či les.

80

Ve druhé polovině 19. století Jan Žižka představoval historický vzor pro

vzmáhající se český politický život. V roce 1879 historik Václav Vladivoj Tomek vydal

monografii nazvanou Jan Žižka z Trocnova, v níž předložil portrét husitského hejtmana

jako státníka a historického vzoru, jako „muže řádumilovného“ a „jednoho

z nejslavnějších mužů“282. Tento obraz pak zpopularizoval ve svém beletristickém díle

Alois Jirásek, např. romány Proti všem, Mezi proudy, divadelní hra Jan Žižka, a

v podstatě jej, až na výjimky, nejvýraznější byl Josef Pekař, převzala i československá

prvorepubliková i poúnorová komunistická historiografie. Žižka a jeho kult se tedy ve

2. polovině 19. století staly štítem a symbolem nejen národního, ale i politického boje

(viz kap. 6.2.2.1, 7.3).

Pozemek označovaný jako Žižkův plácek koupil roku 1862 Julius Grégr a daroval

jej Sokolu. Z iniciativy nakladatele Jana Otty byla roku 1869 zahájena sbírka na pomník,

který byl vytvořen podle projektu Antonína Wiehla. Pomník byl odhalen roku 1874.

Šenfeldský pomník Janu Žižkovi byl jedním z prvních v českých zemích, úplně prvním

byl pomník v Hořicích v Podkrkonoší vybudovaný v roce 1873.

Dovršením vytváření novodobého kultovního místa bylo přejmenování obce na

Žižkovo Pole koncem roku 1921. Žádost o změnu jména byla podána obcí z podnětu

řídícího učitele Jindřicha Bačovského již v červnu 1919 a byla projevem popřevratové

euforie a snahy dát řadě vžitých jmen novou, oslavnou podobu. Návrh pojmenování

Žižkovo Pole je tedy třeba vidět v kontextu nerealizovaných změn typu Masarykov (pův.

Gmünd III, dnes České Velenice), Havlíčkův Brod (pův. Německý Brod, změna

provedena až 1945), Vavřínov (Varnsdorf), Českobratrský Kunvald (Kunvald) nebo

Rašínov (Lišný).

Dne 25. 8. 1919 zemská správa politická požádala zemský správní výbor o

vyjádření k návrhu změny jména. Stanovisko zemského správního výboru však na

základě posudku Zemského archivu Království českého znělo nedoporučit změnu názvu

na Žižkovo Pole. V posudku stálo: „Zemský archiv trvá na stanovisku, že nelze uměle

stanoviti nové jméno místní, nemající žádné historické tradice. Taková změna názvu

mohla by býti doporučena jen v tom případě, kdyby bylo lze dokázati, že nového názvu

skutečně se v okolí používá, že se vžil i ve styku písemném, že byl krátce lidem přirozeně

vytvořen jako náhrada za nesrozumitelný název cizí; toho však v případě, o nějž jde, není

možno dokázati. Naopak lid vytvořil si z německého Schönfeldu „Šumfeld“ nebo

282 RAK 1994, s. 61–62; TOMEK 1993, s. 218.

81

„Šenfeld“, při kterýchžto názvech nutno trvati jako jedině historicky správných.“283

Posudek vyjadřoval obecnou zásadu platnou i po roce 1945, totiž nepojmenovávat po

významných osobách sídliště, která již své historické jméno mají.

Z dostupných archivních pramenů se dozvídáme bohužel jen útržkovité zprávy o

průběhu celého řízení. Neznáme tedy ani přesný důvod konečného souhlasu státních

orgánů se změnou místního jména. K ní došlo po více jak dvou letech od první podané

žádosti. Dne 10. 12. 1921 byl výnosem ministerstva vnitra č. 75912 povolen nový název

Žižkovo Pole284.

V případě vzniku místního jména Žižkovo Pole jsme svědky přejmenování, které

sice bylo motivováno honorifikačním motivem, ale formálně šlo o transonymizaci

(přenesení) pomístního jména, které se stalo místním jménem. Současně došlo

k substituci přívlastku v modelu původního německého názvu Šenfeld („krásné pole“).

Určující kvalitativní, původně vlastně „reklamní“ adjektivum bylo nahrazeno

přivlastňovacím přídavným jménem.

Vznik honorifikačního oikonyma Žižkovo Pole reprezentuje pozdní ohlas

toponym motivovaných osobnostmi české reformace a především osobností Jana Žižky

z Trocnova, jak to odrážejí i jména městských čtvrtí a částí, např. Žižkov, Žižkovo

předměstí, a zejména uliční názvy v mnoha českých městech (viz kap. 7.3.3.2). Název

Žižkovo Pole285 je jediné oikonymum vytvořené v moderní době, které bylo motivováno

osobností Jana Žižky; místní jméno Moravský Žižkov (okr. Břeclav; přívlastek Moravský

od roku 1915) vzniklo v 19. století dle příjmení inspektora panství Jana Maxmiliána

Žižky286.

283 ZV ČECHY, k. č. 743, složka Schonfeld (Chotěboř), dopis ředitele Zemského archivu dr. Nováka

Zemskému správnímu výboru, 21. 11. 1919. 284 KRONIKA ŽIŽKOVO POLE, s. 120–121; ZV ČECHY, k. č. 743, složka Schonfeld (Chotěboř). 285 Název byl zachován i v době německé okupace. K české podobě oikonyma byla dotvořena německá

forma Zischkafeld (PROTEKTORAT ORTSBUCH, s. 43). 286 MJMS 2, s. 827–828.

82

4.2.2 Toponymum Baťov a další baťovská jména

– případová studie287

„Připadal jsem si jako průkopník na Divokém západě. Na fazendě Samambia

nebyly žádné studny, lidé pili vodu v potocích, kde tekla čistá, křišťálová. Prý je

to dobrá voda, tvrdili. Vedle fazendy Samambia ležela maličká osada

civilizovaných indiánů a jeden z nich nám pomáhal na průsecích v lese. Zeptal

jsem se ho, jak se řekne ‚voda‘ a jak ‚dobrá voda‘. Odpověděl, že voda se

jmenuje ‚y‘ a dobrá ‚pora‘. Napadlo mě, že by se město mohlo jmenovat na

počest toho, kdo to všechno vymyslel a prosadil, BATAYPORA – neboli ‚Baťova

dobrá voda‘. Ptal jsem se prvních kupců, jestli by souhlasili se jménem nové

osady Bataypora – a všichni přikývli. Pak jsem požádal Jana Baťu o schválení

toho jména, on říkal, Kubíku, co jste si to vyvzpomněl, ale nakonec taky

souhlasil, a tak jsme na pozemkovém úřadě zaregistrovali nové jméno na

brazilské mapě: Bataypora.“

Vzpomínky Františka Kubíka.

In Miroslav Ivanov, Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra

Tomáše. Praha 2008, s. 428.

4.2.2.1 Baťovská jména ve světě

Podnikatelský úspěch rodiny Baťů, z nichž zejména Tomáš (1876–1932) a jeho

nevlastní bratr Jan Antonín (1898–1965) dovedli obuvnické impérium k rozkvětu,

zanechal také stopu v oikonymii. Můžeme hovořit o honorifikačních baťovských

jménech, ovšem jejich motivace, okolnosti vzniku i formální stránka jsou podstatně

odlišné od většiny názvů, které s sebou přinesly totalitní nedemokratické režimy.

Prvním rysem, který odlišuje toponyma utvořená z příjmení Baťa od

honorifikačních jmen typu Gottwaldov, Leningrad, Titovo, je fakt, že se jedná o názvy

motivované osobním jménem nositele, jenž měl k místu vztah. Baťovská jména

označovala výhradně lokality, kde měla podnikatelská rodina své aktivity, především

továrny a k nim příslušející bytová sídliště. Ve většině případů se jednalo o skutečné

založení „na zelené louce“. Motivační podstatou baťovských jmen je tedy reálné

vlastnictví pojmenovaného sídlištního objektu. Druhým znakem baťovských jmen je

287 Text kapitoly vznikl na základě studie uveřejněné v časopise Acta onomastica, viz DAVID 2010 b.

83

skutečnost, že vždy byla utvářena po formální stránce tak, aby odpovídala systému

toponymie oblasti, kde se nacházel pojmenovávaný objekt. Tato charakteristika je

obecně platná, neboť vzhledem k celosvětovým aktivitám firmy Baťa tomu tak bylo

nejen na území bývalého Československa, ale také v zahraničí (např. Argentina, Indie,

Kanada). Jména míst, která se povznesla díky novým továrnám, byla součástí baťovské

firemní strategie, tzv. corporate identity. „Bata had expanded globally, stretching from

Europe to South Africa, India, Egypt, Singapore and the United States. The company

towns wore their identity with pride.“288 Baťův koncern vybudoval v zahraničí tzv. malé

Zlíny, řadu unifikovaných měst, která vyrostla kolem průmyslových závodů. K expanzi

do světa docházelo již ve 30. letech, ale zesílila zejména po okupaci Československa,

kdy se vedení firmy přesunulo do zahraničí. V Indii k těmto firemním sídlům-městům

náležely Bataganj a Batanagar (zal. 1934); ve Francii Bataville (zal. 1931); v Kanadě

Batawa (zal. 1939); Batapur v Pákistánu; Batatuba (zal. 1941), Bataypora (zal. 1953),

Bataguassu (zal. 1954) a Mariapolis (zal. 1944, dle jména manželky Jana A. Bati)

v Brazílii, dále Cali-Bata na Jávě289.

Všechna uvedená toponyma byla vytvořena z antroponymického základu Baťa

příponou/topoformantem, popř. jiným způsobem, který byl běžný pro daný jazyk,

např. brazilská jména Batatuba = „Baťa-otec“, Bataypora = „Baťova dobrá voda“,

Bataguassu = „velký Baťa“ využila názvotvorných modelů a prostředků jazyka místních

indiánů. Podobně kanadská Batawa asociuje jméno Ottawa, které bylo ovšem vytvořeno

transonymizací indiánského hydronyma pocházejícího ze slova adawe, „obchodník“290.

Společným rysem všech těchto jmen byla snaha vytvořit explicitní baťovské

toponymum, které ovšem odpovídalo, i když je tvořeno neexistujícím formantem, jako

např. Batawa, místní toponymické soustavě291.

Dokonce se dá spekulovat, ale je to pouze naše domněnka, že v baťovské

toponymické strategii svou roli sehrála i již existující oikonyma, která však se jménem

podnikatele Bati neměla nic společného. Jedná se především o toponymum Batavia

288 DARLEY 2003, s. 96: „Baťa expandoval do celého světa, od Evropy po jižní Afriku, Indii, Egypt,

Singapur a Spojené státy. Firemní města si oblékala svoji identitu s hrdostí.“ [překlad JD]. 289 BATA HISTORY; BATA NEWS; BATA STORY; BAŤA ZALOŽENÍ; HLÁVKOVÁ 2006. 290 EVERETT-HEATH 2005, s. 397. 291 V případě anglického East Tilbury byla v roce 1934 vypsána veřejná soutěž na název baťovského

městečka. V návrzích se objevila jména se základy Zlin- a Bata-, např. Batabrit, Batabury, Bataford,

Batason Town, Bataville, Zlinford, Zlinville. Přestože byla vybrána toponyma Shodwell a Clereville, nový

název nebyl zaveden a stále se používalo původního jména East Tilbury, popř. Bata Estate. Viz BATA

RECORD; písemné sdělení Winifred Price (předsedkyně Bata Reminiscence and Resource Centre, East

Tilbury, Velká Británie) ze dne 18. 5. 2010.

84

(dnes Jakarta, INDONÉS)292 a Batizovce (SLOV). Právě slovenské toponymum

Batizovce bývá často uváděno mezi baťovskými jmény na základě mylné

etymologizace293. Avšak místní jméno Batizovce je dle Milana Majtána doloženo poprvé

již v době před rokem 1800 v podobě Batis-Villa, Batisfalu, k roku 1808 se uvádí doklad

Batizowce294. Poblíž slovenské obce Batizovce byl v 1. polovině 30. let 20. století

vybudován průmyslový komplex a sídliště, pro něž byl používán nejprve název Baťova

osada vo Veľkej, později Veľká-osada Svit a po osamostatnění v roce 1937 označení Svit

(zkratkové toponymum Slovenské Vizkozové Továrne). Podmínkou odprodeje pozemků

nacházejících se na katastru Veľkej bylo, aby název nové osady byl vždy uváděn jako

část Veľkej. To ovšem nebylo dodrženo a souběžně bylo používáno toponymum

Batizovce, patrně z propagačních důvodů.

Bohužel, v archivním fondu Baťa, a.s. Zlín se žádné materiály k sesterským

společnostem firmy Baťa nenacházejí295, bylo tedy nemožné vysledovat přesné okolnosti

vzniku baťovských oikonym, zejména v zahraničí. Náš text zůstává tedy prvním

pokusem a současně pouhým nástinem problematiky jazykové stránky baťovských

místních jmen.

4.2.2.2 Baťovská jména v Československu – Baťov

a Baťovany

Na území bývalého Československa k baťovským oikonymům náleží toponyma Baťov a

Baťovany.

Toponymum Baťov bylo už od poloviny 30. let zamýšleno jako jméno pro

Otrokovice. Poprvé o změnu pojmenování usilovalo obecní zastupitelstvo Otrokovic

v roce 1933 ve snaze vytvořit název připomínající osobnost Tomáše Bati, který v tomtéž

roce tragicky zahynul296. Toto snažení však nebylo úspěšné, neboť stanovisko

ministerstva vnitra se přidržovalo zásady, že pouze nově vytvořená sídla mohou být

pojmenována po významných osobnostech. Proto v roce 1936 bylo znovu o změnu

jména požádáno se zdůvodněním opírajícím se o lidovou etymologii toponyma:

292 Baťovské město se jmenovalo Batavia-Kalibata. 293 Viz např. názor Josefa Macha v debatě s Harry Pollittem, předsedou Komunistické strany Velké

Británie, v roce 1947 (POKLUDA 2002, s. 160). 294 MAJTÁN 1998, s. 28. 295 Písemné sdělení Vladimíra Štroblíka (MZA Brno, pobočka Zlín, historik) ze dne 3. 7. 2008.. 296 Na zasedání obecního zastupitelstva v červnu 1933 zazněl také argument, že Baťovi nepřátelé

v zahraničí interpretují název jako „osadu otroků“, Bahňák je prý místem, kde „otroci“ pracují a nedaleký

vrch Tresný (Trestný) je místem trestání „otroků“ (BARTOŠ 1981, s. 104).

85

„Nynější název Otrokovice jest svým smyslem méně vhodný, jest jako takový

obyvatelstvem obce pociťován a z jiných stran nezřídka zneužíván k dráždění, narážkám

a urážkám.“297 (srovnej též kap. 4.1). Ministerstvo i tentokrát návrh zamítlo, ovšem

nabídlo jeho použití pro lokalitu Bahňák v Otrokovicích.

Název Baťov byl pro Otrokovice zaveden teprve výnosem ministra vnitra ze dne

27. 7. 1939. Původní toponymum Otrokovice po celou dobu nacistické okupace sloužilo

jako název místní části a jeho německá podoba Otrokowitz platila jako ekvivalent jména

Baťov298 (viz kap. 2.3.3).

Na základě výnosu ministra vnitra č. B-8150-12/5-45-III/1 ze dne 18. 5. 1945

byly zrušeny nejen všechny německé a polské názvy a bylo zavedeno pouze používání

jednotných českých místních pojmenování, ale také byly zrušena všechna místní jména

zavedená a používaná v době nacistické okupace. Touto úpravou bylo také rozhodnuto o

odstranění názvu Baťov a obnovení původního jména Otrokovice. Stalo se tak v roce

1946299.

Slovenské Baťovany (1948–1949, dnes Partizánske) vznikly koncem 30. let

v katastru obce Šimonovany, názvotvornou strukturu jejíhož obyvatelského místního

jména napodobily300. Název se používal nejprve v podobě Šimonovany-Baťovany, krátce

pak Baťovany a po znárodnění továrny bylo jméno změněno na Partizánske (viz kap.

5.2.2.2).

Skutečnost, že obě baťovská jména byla spolu s názvem Zlín po roce 1945

odstraněna z oikonymie, svědčí o jejich velké honorifikační hodnotě. Totalitní režim

chtěl vymazat z československé historie podnikatelskou rodinu Baťů, odstranil tedy i

zeměpisná jména s ní přímo, či jen aluzivně spojená (viz též kap. 5.3.5).

297 ZNV BRNO 1947, dopis Okresního úřadu ve Zlíně Zemskému úřadu v Brně, 6. 1. 1937.

V 50. letech se objevila lidová parafráze budovatelského hesla „My jsme mládež nová, mládež

Gottwaldova“ v podobě „My jsme mládež nová, mládež z Otrokovic.“ využívající lidové etymologizace

jména Otrokovice z apelativa otrok (k etymologii toponyma Otrokovice srovnej MJMS 2, s. 212). 298 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5124. 299 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972. 300 MAJTÁN 1998, s. 220; BATA STORY.

86

5.0 Česká oikonymie a honorifikační motiv

1945–1960

5.1 Období let 1945–1960

„Rozhodněme se, že musíme republiku odgermanizovat, všude a ve všem.

Přemýšlejte, jak to učiníme. Půjde o odgermanizování jmen, krajů, měst, zvyků –

půjde o všechno, co se vůbec odgermanizovat dá. Dnes přichází pro to doba.

Vzpomínejte, co germanizací se nám za ta století od dob husitských stalo. Tož

heslem naším bude: Všude a ve všem odgermanizovat republiku.“

Projev Edvarda Beneše v Táboře 16. června 1946.

In Edvard Beneš, Odsun Němců z Československa. Výbor z Pamětí,

projevů a dokumentů 1940–1947. Praha 2002, s. 148.

Druhé období ve vývoji honorifikačního motivu v české oikonymii je vymezeno roky

1945 a 1960. V roce 1960 totiž vyšel zákon číslo 36/1960 Sb. o územním členění státu,

který reagoval na období živelného přejmenovávání na přelomu 40. a 50. let a opětné

přejmenovávání po kritice Stalinova kultu osobnosti na XX. sjezdu KSSS v roce 1956.

V české oikonymii se v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva po druhé

světové válce, na rozdíl od toponymie slovenské, neodehrálo velké přejmenovávání ani

se tu neuplatnila honorifikace. Situace na Slovensku byla jiná. Proměny slovenské

soustavy v poválečných letech odrážejí specifika národnostní situace i slovenského

kulturního a politického života. Nová honorifikační jména zde plnila funkci národně-

reprezentativní a národně-konstitutivní (viz kap. 5.2.2.2).

Pro českou poválečnou oikonymii je charakteristická absence honorifikačních

jmen. Jediné jméno osobnosti národního obrození, které proniklo do místních jmen, byl

přívlastek Havlíčkův nahrazující původní Německý v toponymu Německý Brod. To byla

ovšem záležitost revoluční neřízené změny, jíž inicioval místní národní výbor ještě

v době květnového povstání 1945 a jejíž schválení ministerstvem vnitra přišlo až

dodatečně v listopadu 1945 (viz kap. 5.3.1)301.

301 DAVID 1998; DAVID 2001 a.

87

Další dvě přejmenování na českém území se odehrála až po komunistickém puči

v roce 1948. Borová (původně Borová či Rudná Borová) dostala přívlastek Havlíčkova

Borová302 v roce 1949. Obec jej používala neoficiálně již od roku 1945 a až do roku

1949 usilovala o jeho prosazení (viz kap. 5.3.3)303. Rovněž v roce 1949 došlo

k přejmenování Zlína na Gottwaldov; historický název byl vrácen městu teprve v roce

1990 (viz kap. 5.3.5). Posledním českým honorifikačním deantroponymickým

oikonymem bylo vytvoření pojmenování nové obce Švermov, jež vznikla sloučením

Motyčína a Hnidous v roce 1949 (viz kap. 5.3.4).

Vzhledem ke skutečnosti, že v případě Švermova, Gottwaldova, Havířova, a

později také Rozkvětu (1960–1969, dočasná obec vzniklá sloučením Medlovic,

Hostějova a Újezdce, okr. Uherské Hradiště)304, šlo o názvy primárně vyvolané potřebou

pojmenovat nově vytvořené administrativní jednotky, jednalo se tedy o nové názvy pro

nové onymické objekty, nikoliv o faktický proces přejmenování. Jediným skutečným

přejmenováním významného sídliště po roce 1945, v jehož pozadí stál honorifikační

motiv, zůstává změna názvu Německý Brod na Havlíčkův Brod a nahrazení oikonyma

Falknov nad Ohří novým názvem Sokolov. Obě města byla přejmenována v rámci

poválečné široce a obecně chápané degermanizace oikonymie.

Toponymum Havlíčkův Brod se prosadilo, jak už bylo zmíněno výše, souhrou

převratových okolností, neprošlo řádným schvalováním a teprve dodatečně bylo

potvrzeno. Svou strukturou má sice oporu v české oikonymii, srovnej např. jména

Hrochův Týnec, Jindřichův Hradec, Vrbatův Kostelec, Drahoňův Újezd, ze založení

18. století např. Jiříkovo Údolí, Josefův Důl, Šlikova Ves, Vilémovské a Filipovské

Chaloupky. Avšak při detailnějším pohledu se ukazuje, že model posesivní

deantroponymické adjektivum + apelativum označující přírodní objekt, např. brod, hora,

pole305, není v české oikonymii běžný. A platí to i v případě toponym typu Jiříkovo

Údolí (něm. Georgenthal, obec Petříkov, okr. České Budějovice) nebo Josefův Důl

(něm. Josefsthal, okr. Mladá Boleslav) charakteristických pro 18. století, kde výrazy

údolí a důl v přeneseném smyslu zastupují apelativum huť nebo hamr, a je v nich tedy

obsažen posesivní vztah nikoliv k přírodnímu, ale k uměle, člověkem vytvořenému

objektu.

302 V Borové se roku 1821 narodil novinář a satirik Karel Havlíček Borovský. 303 STRÁNSKÁ 2006, s. 194. 304 MJMS 2, s. 386. 305 Protiargumentem by mohla být existence nečetných místních jmen typu Kašina Hora. Oikonyma

uvedeného typu však vznikla transonymizací pomístních jmen. Srovnej MJČ 1, s. 604.

88

Kromě toponyma Havlíčkův Brod došlo ještě v jednom případě k uplatnění

modelu s honorifikačním deantroponymickým přívlastkem, totiž k přijetí toponyma

Havlíčkova Borová v roce 1949. Důvodů bylo několik. Již dlouhý čas byla používána

neoficiální podoba s přívlastkem Havlíčkova. Dále to byla poměrně rozkolísaná soustava

místních jmen v centrální oblasti Českomoravské vrchoviny (Havlíčkobrodsko,

Jihlavsko), kde po 2. světové válce došlo k velmi výrazným změnám nejen v soustavě

místních jmen, ale dokonce i jmen pomístních, především v souvislosti s odsunem

německého obyvatelstva. Rozkolísanost toponymie ve sledovaném regionu dokládají

změny historických německých názvů nebo názvů obcí s přívlastkem Německý/Německá

v tehdejších okresech Havlíčkův Brod a Chotěboř v letech 1945–1950. Uvádíme rok,

kdy ke změně oikonyma došlo, dále následuje původní název a nové pojmenování306:

1945: Německý Brod – Havlíčkův Brod; Šejdorf – Okrouhlička;

1947: Frýdnava – Mírovka; Hochtánov – Vysoká; Klarbrunn – Čistá; Pfaffendorf

– Kněžská; Německá Vyskytná – Vyskytná nad Jihlavou; Český Šicndorf

– Stříbrné Hory/Střelcová (dnes Stříbrné Hory);

1948: Německá Jablonná – Dolní Jablonná;

1949: Krucemburk – Křížová (od roku 1993 opět Krucemburk);

1950: Německý Šicndorf – Střelecká (dnes Dobronín)

Svou roli jistě sehrál také vzor dvou existujících honorifikačních oikonym

v oblasti, již zmíněného názvu Havlíčkův Brod a předválečného toponyma Žižkovo Pole,

které nahradilo původní jméno Šenfeld (viz kap. 4.2.1).

Závažnost a radikálnost změny jména Německý Brod na Havlíčkův Brod byla

natolik inspirativním aktem, že se ve svých snahách o přejmenování na ni odvolávala

řada obcí, např. Branka (dnes Branka u Opavy), Německé Pavlovice (dnes Slezské

Pavlovice) nebo Uherský Brod. Ministerstvo vnitra však vždy vysvětlovalo jeho

bezprecedentnost, jak dokládá také formulace zamítnutí návrhu toponyma Opletalova

Lhota: „Otázka pojmenování obcí po zasloužilých osobách byla zevrubně uvažována při

stanovení názvu města Havlíčkova Brodu. Povolení bylo tu dáno zcela výjimečně a nemá

pro budoucnost významu precedentního, třebaže podobných podnětů bylo učiněno

více.“307

306 Srovnej též neschválené návrhy nových místních názvů v tehdejších soudních okresech Havlíčkův

Brod, Polná a Štoky (HAVLÍČKOBRODSKO 1946, s. 282), např. pro dnešní Vysokou návrh Oblačná. 307 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968, Zdůvodnění ministerstva vnitra, 15. 1. 1946.

89

V archivních fondech ministerstva vnitra, Zemského výboru v Čechách a

Zemského výboru v Brně najdeme z období let 1945–1950 řadu nerealizovaných návrhů

napodobujících model toponyma Havlíčkův Brod, např. Bezručova Branka308 (Branka u

Opavy), Masarykovy Lány309 (Lány, okr. Kladno), Březinovy Počátky310 (Počátky,

okr. Pelhřimov), Opletalova Lhota311 (Lhota, od roku 1950 Lhota nad Moravou, obec

Náklo, okr. Olomouc), Benešovo Ústí312 (Sezimovo Ústí), Benešovy Lázně313

(Františkovy Lázně), Brod Komenského (Uherský Brod)314 nebo Jiráskův Hronov

(Hronov)315. Ve všech uvedených případech osobnosti, jimž měla být místa přivlastněna,

měly k lokalitám vztah – byla to jejich rodiště či působiště.

Z dalších významnějších změn tohoto období uveďme v roce 1946 realizovanou

změnu toponyma Schönbach na Zdislava316, v roce 1949 provedenou změnu místního

jména Cukmantl na Zlaté Hory; z neprosazených např. snahu nahradit název Šatov

jménem Svatava317.

5.1.1 Příčiny změn v oikonymii let 1945–1960

Zaměřme se nyní na nejčastější příčiny změn toponym v poválečných letech a v prvním

desetiletí budování socialismu (viz Graf č. 1). Data pro následující grafy (Graf č. 1, 2)

jsme získali excerpcí a analýzou informací zveřejňovaných ve vyhláškách ministra

vnitra o změnách a úpravách názvů obcí pro roky 1946–1951318. Vyhlášky nám sloužily

jako základní pramen pro popis tendencí ve změnách oikonym, ovšem vyžádaly si

doplnění a zpřesnění o údaje uvedené v Profousových Místních jménech v Čechách a

Hosákových-Šrámkových Místních jménech na Moravě a ve Slezsku, a samozřejmě také

308 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4967. 309 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968. 310 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4969. 311 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968. 312 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968. 313 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968. 314 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4971. 315 HLADKÝ 1993, s. 108–109. Ladislav Hladký uvádí i další návrhy pojmenování, které se objevily

v roce 1949 po připojení sousedních obcí, např. Jiráskovo Padolí, Velký Hronov a Jiráskov. Tyto názvy

však již při hlasování MNV nebyly doporučeny ke schválení ministerstvu vnitra. Srovnej též kap. 6.2.2.3. 316 Obec se nachází v okrese Liberec, tehdejší správní okres Jablonné v Podještědí, v regionu spjatém

s působením sv. Zdislavy z Lemberka. 317 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4971. Autor návrhů se odvolával na jméno královny Svatavy,

mnaželky prvního českého krále Vratislava II., popř. též navrhoval název Janov s odkazem na vztah

markraběte Jana k obci. 318 VYHLÁŠKY 1946–1951.

90

v archivních materiálech, zejména ve fondu Ministerstvo vnitra-nová registratura

uloženém v Národním archivu Praha.

V následujícím textu se tedy soustředíme na téma degermanizace české

oikonymie a také na uplatnění honorifikace. První tendence byla dominantní ve

2. polovině 40. let 20. století (viz Graf č. 1). Na konci 40. let však již byla revize

místních jmen ukončena a nastoupilo období slučování obcí, které se na přelomu 40. a

50. let stalo hlavní příčinou změn v oikonymii (viz Graf č. 2).

Jak ukázal na základě analýzy oikonym ve statistických lexikonech z let 1960 a

1965 Ivan Lutterer, v následujícím období, tedy v letech 1955–1965, byly nejčastějšími

příčinami změn oikonymie rozšíření místního jména o rozlišující, nejčastěji neshodný

přívlastek, např. Roztoky u Semil, a zánik oikonyma způsobený srůstem zástavby

několika obcí319.

319 LUTTERER 1980, s. 66–67, 70.

91

5.1.1.1 Odstraňování německých místních jmen a jmen

s přívlastkem Německý, Polský, Uherský – přívlastek

Český

Nejcharakterističtější pro sledované období byla snaha odgermanizovat toponymii

českých zemí. V letech 1945–1950 byla provedena první etapa revize místních jmen,

jejíž průběh garantovaly Místopisná komise a Archiv ministerstva vnitra ve spolupráci

s dalšími institucemi. Cílem revize byla náhrada více jak 500 německých pojmenování,

včetně jejich adaptovaných podob, a 60 českých toponym s přívlastkem

Německý/Německá/Německé, popř. jednoslovných názvů typu Německé320. Tato snaha

vycházela od obcí samotných, orgánů státní správy, zájmových organizací a politických

stran. Zároveň je však třeba upozornit na skutečnost, že obce a jejich reprezentace byly

také vystaveny silnému tlaku veřejného mínění volajícího po odněmčování. Jeho

výrazem byly stejně jako po roce 1918, v letech 1938–1939 a znovu po osvobození,

dopisy, novinové články nebo dokonce osobní intervence321 (viz kap. 5.3.1.3, Příloha

č. 8).

Odmítání změn v toponymii podobně jako zamítnutí odstranění přívlastku

Německý vycházelo z historického vývoje oikonymie českých zemích, jejíž součástí byla

také německá zeměpisná jména. Stejně tak přívlastek Německý měl svoje historické

opodstatnění; odkazoval nejen k německému obyvatelstvu, ale také např. k typu založení

na tzv. německém právu (viz Příloha č. 4)322. Tyto obecně platné významové

charakteristiky přívlastku Německý zmiňoval např. již starší posudek Zemského archivu

českého z roku 1920, který se vyjadřoval k návrhu změnit toponymum Německé

Ohražení na Nové Ohražení (od roku 1950 Ohrazeníčko, obec Ledenice, okr. České

Budějovice)323: „Osadní zastupitelstvo v Německém Ohražení je na omylu, domnívá-li

se, že přídomek „Německé“ označuje obyvatele jako Němce. Je to označení velmi časté i

v ryze českých krajích a účelem jeho není určení národnostního charakteru místa, nýbrž

rozlišení právního vztahu k půdě podle nového práva německým zvaného anebo prostě

jen rozlišení v protikladu k přídomku „Český“ stejně v Čechách obvyklému. Není zde

320 LUTTERER 1972, s. 721. 321 Např. „Občané naší obce jsou vedeni událostmi posledních let a osvobozením k otázce změny jména

této obce. Jsme ze všech stran bombardováni dotazy i návrhy.“ (MV-NOVÁ REGISTRATURA,

k. č. 4969, dopis MNV Německé, dnes Sněžné, ministerstvu vnitra, 30. 7. 1945). 322 Kuriózním příkladem je změna toponyma České Trouby na České Žleby v roce 1922, přičemž původní

německý název Böhmisch Röhren zůstal zachován jako ekvivalentní. 323 Název sousední obce České Ohražení byl roku 1950 změněn na Ohrazení.

92

tedy důvodu, proč by přídomek „Německé“ byl nemile nesen...“324 Z dalších, ovšem

neúspěšných pokusů před rokem 1945 uveďme např. snahu změnit názvy Německá

Rybná na Slovanská Rybná, Německý Brod na Havlíčkův Brod.

K důslednému odstranění přívlastku Německý z české toponymie však nakonec

po roce 1945 došlo; jedinou výjimkou zůstalo jméno nevýznamné osady Německý

Chloumek (obec Bochov, okr. Karlovy Vary)325. Odstranění přívlastku Německý, popř.

jeho nevhodné nahrazování jinými přívlastky, ovšem vedlo k narušení jeho původní

rozlišovací funkce ve dvojicích jmen typu Německý Bohdíkov – Český Bohdíkov (dnes

Bohdíkov, okr. Šumperk)326. Následně docházelo k odstranění přívlastku Český, neboť

324 ZV ČECHY, k. č. 742, Stanovisko Zemského archivu českého, 18. 2. 1920. 325 LUTTERER 1972, s. 722. 326 Přívlastek Český a Německý připojený k toponymu Bohdíkov se poprvé objevil až na sklonku

19. století. Německý Bohdíkov se původně jmenoval Märzdorf, stejně jako pozdější Český Bohdíkov. Viz

HOSÁK 1963, s. 49–50; MJMS 1, s. 83–84.

93

dvojice typu Bohdíkov – Český Bohdíkov byly onymicky i logicky defektní (viz Graf

č. 1). V tomto konkrétním případě obě obce leží na území českého jazyka, a rozlišení

přívlastkem je tudíž zbytečné. Z hlediska jejich regionu, Šumpersko, je navíc přívlastek

Český nelogický, neboť se jedná o území Moravy. Ve výsledku byly oba přívlastky

nahrazeny novými např. dle polohy, tedy Horní Bohdíkov – Dolní Bohdíkov. Velmi

často se jako náhrada přívlastku Německý při zachování původního přívlastku

protějškového toponyma, např. České Kopisty, Česká Kubice nebo Moravské Bránice,

objevil přívlastek Nový, např. Nové Kopisty, Nová Kubice nebo Nové Bránice327.

Kuriózní případ reprezentuje dvojice toponym z Českomoravské vrchoviny, kde

původní pojmenování Německá Jablonná, protějšek toponyma Česká Jablonná, bylo

nahrazeno názvem Dolní Jablonná (obec Přibyslav, okr. Havlíčkův Brod). Následně

se objevil návrh přejmenovat obec Česká Jablonná na Horní Jablonná z důvodu sladění

obou přívlastků. Návrh byl však pro odpor ONV v Chotěboři zamítnut328. Dnešní

podoba rozlišovacích přívlastků obou Jablonných zní tedy Dolní a Česká.

Nahrazování přívlastku Německý novým atributem Český považujeme rovněž za

projev honorifikace. Osídlení německým etnikem, nebo okolnosti založení, např.

německé právo, přítomnost řádu německých rytířů, tedy reálná historická fakta, byla

v oikonymu vyjádřena přívlastkem Německý. Po substituci přívlastkem Český však byla

historická informace obsažená v toponymu zbavena vazby k realitě. Změněné

oikonymum nevypovídá nic o etniku a nemá opodstatnění ani z pohledu teritoriálního

odlišení, neboť mimo státní hranice Československa se žádná další lokalita toho jména

nenachází. V neposlední řadě je zdůvodněním našeho pojetí honorifikačního používání

přívlastku Český v moderní době případ oikonyma Český Těšín329.

V roce 1920 byla k Československu připojena levobřežní část Těšína, polská část

s historickým centrem se jmenuje Cieszyn, a její jméno bylo doplněno přívlastkem

Český330. Pro nově vytvořené a pojmenované město nebyl atribut Český zdůvodnitelný

ani etnicky (v roce vzniku byl podíl Čechů zhruba třetinový)331 ani teritoriálně (město

leží ve Slezsku). Šlo zejména o důvody administrativní a státněprestižní; současně se ale

327 LUTTERER 1972, s. 728. 328 DAVID. ROUS 2006, s. 40–41; MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4969. 329 KRŮL 2011. 330 Kromě návrhu Český Těšín se v roce 1920 také uvažovalo o pojmenování Československý Těšín nebo

Těšín Č.S.R (KRŮL 2011, s. 108).

Po polské okupaci části pohraničí v roce 1938 byl název města změněn krátce na Cieszyn Zachodni

(KÁŇA 1973, s. 71). 331 ENSSM 2, s. 340; KÁŇA 1973, s. 62.

94

v diskuzi několikrát objevil také argument, že použitím přívlastku by byla zpochybněna

„nezadatelná historická práva na celé území i na celé město Těšín“332. Zohledníme-li

konfrontační vztahy mladé republiky s Polskem a Rakouskem – města Český Těšín a

České Velenice představovala dva důležité železniční uzly pro spojení se zahraničím

– bylo honorifikační použití přívlastku Český v obou případech nabíledni. Po uvážení

všech pro a proti, zejména s ohledem na případné budoucí připojení celého Těšínska

k Československu, byl nakonec na schůzi Stálé komise pro stanovení názvů míst

v republice Československé dne 22. ledna 1921 odhlasován název Český Těšín pro

českou část rozděleného města s tím, že se stanovení definitivní úřední podoby názvu

odsouvá až na dobu po sčítání lidu333.

Honorifikační úlohu měl i přívlastek Chodský. Archivní materiály vypovídají o

snaze Lhoty (okr. Domažlice) polepšit si jméno na Chodská Lhota. Zdůvodnění, jímž

obec podpořila své úsilí, podotkněme, že úspěšně, vypovídá o často přítomném

provincionalismu stojícím v pozadí změny jména: „V letošním roce, když byla

vypravována deputace k našemu presidentu dr. Edvrd. Benešovi nebyla naše obec

pozvána a byl místo nás pozván Loučín, který není chodskou obcí a také nikdy nebyl nad

čímž se cítí naše obec uražena, a proto žádáme o tento přívlastek, by nebylo nikdy již

takových spletků a nebylo zapomínáno na Lhotu Chodskou.“334

V souvislosti s napjatými česko-polskými vztahy po 2. světové válce je třeba

připomenout změnu názvu obce Polská Lutyně (dnes Lutyně, Orlová, okr. Karviná), a

také přejmenování Německé Lutyně. Historické přívlastky Polská a Německá byly v roce

1946 nahrazeny atributy Dolní a Horní. Žádost národního výboru Polské Lutyně o

přejmenování obce z května 1945 se odkazovala na již předválečné snahy335 o odstranění

přívlastku Polská: „Svou žádost tímto opětujeme a zdůrazňujeme, že naše obec jest

mylně zaměňována za obec polskou, ačkoliv tato jest skoro ryze česká. Při podávání

žádostí občanů do vzdálenějších míst naší republiky, jsou tito odmítáni, neboť název

„Polská Lutyně“ kompromituje jejich národní příslušnost.“336 Podobný tón zaznívá i

z podpůrného dopisu, který na ministerstvo vnitra zaslal 9. 1. 1946 generální tajemník

332 KRŮL 2011, s. 111. 333 KRŮL 2011, s. 110. 334 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968, Dopis adresovaný ONV v Domažlicích, 27. 12. 1945. 335 Obec Polská Lutyně žádala o změnu názvu již ve 30. letech, navrhován byl přívlastek Horní (MV-

NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 5130). 336 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4970, Zdůvodnění žádosti o přejmenování obce na Dolní Lutyně,

7. 9. 1945.

95

národněsocialistické strany Vladimír Krajina: „Poněvadž složení obyvatelstva této obce

jest většinou české a označení „Polská“ Lutyně připomíná neblahé poměry národního

útisku na Těšínsku za dob před 28. říjnem 1918, které nejlépe ve své básnické tvorbě

vystihl náš národní básník Petr Bezruč, doporučujeme, aby ministerstvo vnitra vyřídilo

tuto žádost zkráceným řízením co nejdříve.

Přispěje se tím k posílení našich národních a státních zájmů na Těšínsku.“

Problémem pro rozjitřený poválečný nacionalismus se stala také moravská

toponyma s přívlastkem Uherský337. Největší diskuze se objevila kolem názvu Uherský

Brod. Podobně jako v případě jména Havlíčkův Brod, podstatnější byly emoce a

nacionální hledisko než realita toponymické soustavy338 (viz kap. 5.3.1.4). Název

Uherský Brod je historicky ukotvený, nejstarší doklady pocházejí již ze 13. století (1273

– „in Vngaricali Broda“, 1279 – „civitas Brod Vngaricalis“)339. Přívlastky

v toponymech Uherský Brod a Uherské Hradiště neoznačovaly etnickou příslušnost

obyvatel, ale polohu na moravsko-uherské hranici; přívlastek Uherský se u jména Ostroh

objevil až v polovině 19. století napodobením toponyma Uherské Hradiště.

5.1.1.2 Honorifikační oikonyma

I když se ve 2. polovině 40. let 20. století, zejména v rámci přejmenovací akce

v Sudetech, nabízela možnost využít honorifikační jména, tato tendence neměla dost

reálné síly a neprosadila se ani v pohraničí ani ve vnitrozemí (viz kap. 5.2). Výjimku

představuje pouze realizovaná změna toponyma Německý Brod na Havlíčkův Brod.

Z nerealizovaných návrhů přejmenování „německých“ toponym, u jejichž zrodu stál

honorifikační motiv, uveďme Německé340 (návrhy Sokolov a České, dnes Sněžné, okr.

Žďár nad Sázavou), Němčovice341 (návrhy Červenkova Ves, Červenkov, Čechovice, okr.

Rokycany), Branty342 (návrh Fominov, okr. Žďár nad Sázavou), Valtéřovice343 (návrh

337 MJMS 2, s. 204. 338 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4971; ZNV BRNO 1948.

Ve fondu ZNV Brno (ZNV BRNO 1948) se dochovala korespondence a také pojednání Antonína Šína

z Uherského Hradiště, který byl horlivým zastáncem zachování místních jmen s přívlastkem Uherský. 339 MJMS 1, s. 111–112. Viz též HOSÁK 1957. 340 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4969. Z archivních pramenů víme, že obec začala název Mírovice

používat již v květnu 1945 a právě rozhodné stanovisko Místopisné komise vytvořilo precedens pro

zamezení jakýmkoliv změnám toponym vytvořených od základu Němec. 341 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4969. Nacisty popravený odbojář JUDr. Antonín Červenka, rodák

z Němčovic. 342 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4970. Major Alexandr Vasiljevič Fomin, velitel partyzánské

brigády Mistra Jana Husa, která operovala v oblasti Žďárských vrchů. 343 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4971.

96

Svobodov, dnes Vrchy, okr. Nový Jičín), Němčice344 (návrhy Česká Ves, Čestice,

Novelice, Podlesí, Podhájí, okr. Kolín), Branka345 (návrh Bezručova Branka, dnes

Branka u Opavy, viz Příloha č. 5), Šumperk346 (návrhy Svobodín, Svobodov).

Kromě motivace jmény prezidentů Masaryka a Beneše se v neuskutečněných

návrzích nejčastěji objevovalo jméno generála Ludvíka Svobody a toponymum

Sokolovo, popř. jeho zkomolená podoba Sokolov. Snaha hlásit se k osobnostem

prezidentů Masaryka a Beneše, jak víme z archivních pramenů, často nabývala až

bizarních podob. Je proto logické, že tyto snahy musely být regulovány. Jedním

z takových dokumentů je výnos ministerstva vnitra č. B-8253-8/5-1946-II/4 z roku 1946

(viz Příloha č. 6).

V případě motivace jménem ukrajinského Sokolova, místa prvního bojového

vystoupení 1. československého praporu v SSSR v březnu 1943 pod velením Ludvíka

Svobody, se jednalo o zřejmou tendenci stvořit nový mýtus, který by nahradil

prvorepublikový, s legionářskou tradicí spojený Zborov. Zdá se, že pouhé přenesení

ukrajinského toponyma s nečeským topoformantem -ovo nebylo možné (viz též kap.

5.3.6.4.1.6). Jeho zástupcem se tak stalo nově vytvořené místní jméno Sokolov

nahrazující toponymum Falknov nad Ohří (pův. Falkenau an der Eger, od roku 1923 též

český název Falknov nad Ohří)347. Kromě doslovného překladu základu německého

toponyma Falkenau348 byla motivačním východiskem nového oikonyma Sokolov také

„snaha připomínat i bitvu o ukrajinskou obec Sokolovo v době 2. světové války, v níž se

vyznamenala čs. vojenská jednotka v SSSR.“349 S tím korespondovala nejen přítomnost

generála Ludvíka Svobody při aktu přejmenování Falknova nad Ohří na Sokolov dne

31. 3. 1948, ale také následné odhalení pomníku „Bojovníka od Sokolova“ (autor

Vendelín Zdrůbecký) v roce 1951350. Mýtus sokolovské bitvy v toponymii byl na

počátku komunistické totality podporován i ze strany ministerstva vnitra. Svědčí o tom

výnos ze dne 18. 2. 1948 č. B-8252-14/2-48-II/3. Na základě žádosti výboru pro

pořádání oslav u příležitosti pátého výročí bojů u Sokolova bylo národním výborům

344 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4969. 345 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4967. Obec zažádala o změnu názvu v roce 1947 u příležitosti

80. narozenin básníka Petra Bezruče. 346 ZNV BRNO 1947. 347 Z archivních fondů Zemského výboru v Čechách vyplývá, že již v roce 1919 město Falknov usilovalo o

změnu názvu na Sokolov, ovšem bez úspěchu (ZV ČECHY, k. č. 741, Stanovisko Českého zemského

archivu, 12. 2. 1920). 348 KORB 1957, s. 34. 349 ZJČ, s. 240–241. 350 Písemné sdělení Jiřího Berana (Muzeum Sokolov, historik) ze dne 21. 5. 2008.

97

doporučeno, „aby ... přejmenovaly některou z ulic svého města na Sokolovskou.“

Ministerstvo podpořilo tento podnět, neboť „poslouží šíření bojových tradic

československé armády“351 (viz též kap. 5.2.2).

Východisko tematicky blízké jménu Sokolov měla také toponyma

Svobodov/Svobodín a Svobodův Hradec. Zmíněné návrhy se objevily v souvislosti

s pokusem o přejmenování města Šumperk352. Šumpersko se spolu se Šternberskem,

Zábřežskem, Mikulovskem a Znojemskem stalo hlavní oblastí, kam po nezdaru

osidlovací akce na Žatecku a Podbořansku byli směrováni volyňští Češi, kteří přišli se

Svobodovou armádou ze Sovětského svazu353. Navrhovaná oikonyma měla být

vyjádřením vděku a úcty generálu Ludvíku Svobodovi (viz též kap. 2.3.4.2).

5.1.1.2.1 Kult osobnosti v české oikonymii 40. a 50. let 20. století

V souvislosti s honorifikačními jmény období po roce 1945 je třeba zmínit toponyma

spojená s Josifem Vissarionovičem Stalinem354. Kult osobnosti komunistických vůdců,

který často nabýval až nepřirozených rozměrů, se však v naší toponymické soustavě

nerozvinul v takové podobě jako na území bývalého SSSR nebo bývalé Jugoslávie (viz

kap. 2.3.2.3). Přesto, stejně jako ve všech satelitních zemích Sovětského svazu,

s výjimkou titovské Jugoslávie, se i na mapě Československa Stalinovo jméno objevilo.

Nejednalo se o přejmenování města, ale o pojmenování nejvyšší hory. Dnes

Gerlachovský štít ve Vysokých Tatrách nesl v letech 1949–1956 název Stalinův štít355.

Stalinovo jméno se však již od roku 1945 vyskytovalo v řadě návrhů na úpravy či

přejmenování měst, např. Stalinův Brod (Havlíčkův Brod), Stalinov (Švermov, Letohrad,

Havířov), Stalinovice/Stalin (Havířov). Jediným projevem kultu osobnosti žijícího

vedoucího komunistického politika v reálné české oikonymii tak zůstává přejmenování

baťovského Zlína na Gottwaldov v roce 1949 (viz kap. 5.3.5)356.

351 ZNV BRNO 1948. 352 Počátkem roku 1948 byla na nový název města Šumperk vypsána soutěž. Mezi návrhy se objevily

podoby Krásná Hora, Krásnopol, Svobodín, Svobodov, ale podstatné zastoupení měla také místní jména

odkazující k tradici lnářského průmyslu, např. Lensko, Lenslav, Lenslava, Lnársko, Lnáry, Lnářov,

Lnovice neboPřadlenov. Viz DP CIMALOVÁ, s. 55–61. 353 MIKŠÍČEK 2007, s. 50–51; ŠTĚŘÍKOVÁ 2005, s. 273–280; VACULÍK 1978. Viz též HOFMAN

2004, s. 26, kde je i mapa s počty rodin usídlených v jednotlivých okresech. 354 STALIN NAMES-EL. [cit. 2008-09-20]. 355 Štít se na přelomu 19. a 20. století jmenoval Franz Josef Spitze/Ferenc Jószef csúcs, po roce 1918

Legionársky štít (BOHUŠ 2006, s. 61; viz též MAJTÁN 1989 b, s. 8; ZJČS, s. 98). 356 Srovnej též MACURA 1992, s. 46–53.

98

5.2 Sudety a uplatnění honorifikačního motivu

v letech 1945–1951

„Poslední silniční vlna je vyhoupla na kopec a město leželo pod nimi, objato

lokty údolí. Vyvrácená tabule s jeho jménem se opírala o větev rozkvétající

jabloně. Grünbach. ...

Antoš vydechl ze stísněných plic a promluvil první: „Grünbach. Mělo by se to

přejmenovat. Jistě to mívalo nějaké české jméno.“ ...

„Vypadá to tu náramně,“ vyjádřil své uspokojení Trnec a posunul si čepici z čela

do týlu. „Ale Grünbach se to jmenovalo vždycky. Jezdil jsem sem před válkou.

Jak bys to chtěl přeložit? Zelený potok? To je nesmysl.“

„Jmenovalo se to Potočná,“ řekl Rejzek, „ještě v první polovici minulého století.

Táta to našel někde v knihách.“

„Tak se na ně podívejte,“ rozčílil se Antoš. „Z Potočné si udělali Grünbach, jen

to fiklo. Na tohle byli vždycky sekáči.“

Václav Řezáč, Nástup. Praha 1985, s. 24–25.

5.2.1 Honorifikační jména a jejich úloha při nahrazování

německých oikonym

Sledujeme-li uplatnění honorifikačního motivu v české oikonymii, nelze pominout

specifickou situaci v oblasti Sudet357. Již po vzniku Československé republiky v roce

1918 byla provedena velká úprava místních jmen a mnoho německých názvů bylo

nahrazeno českými, popř. byla německá oikonyma adaptována alespoň pravopisně a

morfologicky. Německé názvy zůstaly zachovány vedle českých v oblastech, kde bylo

minimálně 20 % německého obyvatelstva. Ovšem v řadě případů, tam, kde bylo

většinové německé osídlení, bylo používáno jako úřední pojmenování pouze německé

oikonymum.

Po odsunu německého obyvatelstva došlo v Sudetech k velkým změnám místních

názvů, jejichž cílem byla d ege r m an izace toponymie, tedy především její

357 Termín Sudety používáme v obecném významu jako označení území, zejména pohraničních, která měla

do roku 1945 převážně německé osídlení. Naše široké, pro účely srozumitelnosti však užitečné, pojetí

Sudet zahrnuje tedy nejen pohraniční německé oblasti, ale také např. německé enklávy ve vnitrozemí

(jihlavský ostrov, lanškrounsko-svitavský ostrov). Srovnej též SPURNÝ 2006, s. 11.

99

b o hemiz ace 358. Výnosem ministerstva vnitra ze dne 18. 5. 1945 číslo B-8150-12/5-

1945-III/1 byly stanoveny úřední názvy ve znění platném před 1. říjnem 1938 a současně

byly zrušeny úřední názvy obcí a jejich částí v jiném jazyce než českém. Protože však

zůstával velký počet obcí majících pouze německá jména, bylo výnosem ministerstva

vnitra ze dne 22. 6. 1945 číslo B-8150-6/6-45-III/1 nařízeno, aby byly nevyhovující

názvy co nejdříve odstraněny359. Nová místní jména měla vzejít ze spolupráce Archivu

ministerstva vnitra a České akademie věd za přispění dalších státních institucí i orgánů

místní správy360.

Změny místních jmen byly iniciovány spíše státní správou, dohled na nimi měla

Místopisná komise při České akademii věd, než zájmem nových osadníků, v prvních

letech především tzv. zlatokopů a lidí, které do pohraničí přilákala vidina levné půdy a

snadného zbohatnutí. Vztah nového obyvatelstva k původní toponymii výmluvně

dokládá posudek Archivu ministerstva vnitra k názvu České Křídlovice (dnes Božice,

okr. Znojmo) pro sloučené obce Božice a České Křídlovice: „Z obou obcí, které byly

dříve převážně německé, se německé obyvatelstvo odstěhovalo a nyní jsou v nich čeští

kolonisté, kteří nemají valného zájmu na tom, jak se bude nová obec jmenovat.“361

Podobně v případě přejmenování osady Šentál (od roku 1948 Krásné, obec Hraběšice,

okr. Šumperk) sdělil ONV v Šumperku ministerstvu vnitra, že „není v obci Hraběšicích

zájmu o přejmenování osady Šentál“362 (viz též Příloha č. 6).

Výsledkem těchto změn však nebyla krajina zcela bez minulosti, neboť velká

centra si svá původní německá jména zachovala, srovnej např. Aš, Bruntál, Liberec,

Rumburk, Varnsdorf nebo Vimperk. Ovšem tato jména zůstala jedinými výraznými

toponymickými stopami po německém osídlení363.

358 K bohemizaci české oikonymie po roce 1945 viz MATÚŠOVÁ 2006; k bohemizaci anoikonymie viz

MATÚŠOVÁ 1989; PLESKALOVÁ 1989. 359 Srovnej doporučení Václava Letošníka: „U obcí, kde českého živlu nebylo, této tradice [používání

počeštěného německého názvu – pozn. JD] není a nelze žádati na nově přistěhovalém českém

obyvatelstvu, aby užívalo německých názvů, jimž nerozumí, jež se staly pro praktickou potřebu

bezpředmětnými a jež nadto nejsou ani přípustné se stanoviska státního a národního.“ (LETOŠNÍK 1947,

č. 1, s. 4). 360 LETOŠNÍK 1947, č. 1, s. 2–3. 361 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4967, dopis Archivu ministerstva vnitra, 28. 12. 1945. 362 ZNV BRNO 1947, Osada Šentál. Viz též LETOŠNÍK 1947, č. 2, s. 5–6; LETOŠNÍK 1954, s. 434: „Je

jisté, že se změny prováděly opatrně, zvláště když z počátku byla uplatňována zásada, aby si nové

obyvatelstvo názvy samo utvořilo. Ale osídlenci, cele zaujati novými poměry a životními starostmi, neměli

namnoze zájmu o pojmenování svých obcí, a to platí především o národních výborech.“ 363 Vývojem oikonym a jejich přejímáním v česko-německém kontaktu se zabývala Jana Matúšová

(MATÚŠOVÁ 2002, s. 221).

100

Pozdním ohlasem poválečné degermanizace české toponymie se stala debata,

která se odehrála na stránkách geografického časopisu Lidé a země v letech 1953–1954.

Vyvolal ji článek Vlastislava Häuflera, který navrhoval nahradit zejména německá

jména v pohraničí novými honorifikačními názvy: „Nemáme město, které by neslo

jméno našeho drahého presidenta; mělo by být někde v kraji, kde s. Zápotocký vedl

dělnickou třídu v boji proti kapitalismu. Zatím co Slováci dovedli nazvat po velkých

lidech své historie města a obce na jižním Slovensku, nemůžeme totéž říci o českých

zemích. Vůdci husitské revoluce, velcí spisovatelé a národní buditelé, všechny kraje mají

takové slavné rodáky, kteří vynikli v boji za svobodu lidu, nebo na poli vědy a umění.

… Nebojme se, že snaha po nahrazení jmen typu Varnsdorf či Schönbach, jinými

slovanskými, hraničí s nacionalismem. Jde přece o města a vesnice, které jsou osídleny

téměř výhradně Čechy.“364 Na dobově již anachronický názor reagoval Václav Letošník

vysvětlujícím článkem, v němž zdůraznil neúčelnost jakýchkoliv změn místních jmen,

zvláště těch, při nichž by docházelo k přejmenování po významných osobnostech365.

Sledovali jsme německá místní jména obcí, které měly při posledním

předválečném sčítání obyvatelstva 5000 a více obyvatel366. Lokality, jejichž česká

podoba názvu vznikla počeštěním německého toponyma, uvádíme v abecedním pořadí.

Do výčtu jsme nezahrnuli jména, která byla utvořena z antroponym německého původu

českými topoformanty, např. Römerstadt – Rýmařov, a ta, která měla již před rokem

1945 český překladový ekvivalent názvu, např. Eisenstein – Železná Ruda. Zajímala nás

tedy následující toponyma: Aš, Bruntál, Český/Moravský Krumlov, Falknov nad Ohří

(dnes Sokolov), Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek, Frýdlant, Fryštát, Frývaldov (dnes

Jeseník), Fulnek, Kynšperk nad Ohří, Lanškroun, Liberec, Nejdek, Nymburk, Petřvald,

Rumburk, Rychnov nad Kněžnou, Rychvald, Schönbach (dnes Luby), Šluknov, Šternberk,

Šumperk, Tanvald, Trutnov, Varnsdorf, Vimperk a Žacléř.

Ukázalo se, že k přejmenování velkých měst, jejichž názvy byly vžité a

používaly se od středověku, docházelo velmi zřídka, jak dokládají pouze příklady měst

Falknov nad Ohří, Frývaldov a Schönbach. Z významnějších lokalit, které ovšem

nesplnily podmínku 5000. hranice, zmiňme ještě Cukmantl přejmenovaný na Zlaté Hory.

364 HÄUFLER 1953. 365 LETOŠNÍK 1954. 366 Vycházeli jsme z údajů uvedených v Historickém lexikonu obcí České republiky 1869–2005

(HISTORICKÝ LEXIKON).

101

Stanovisko Archivu ministerstva vnitra ze září 1948 k požadavku změnit toponymum

Humburky (okr. Hradec Králové) jasně sdělovalo, že v případě „známějších místních

názvů“ 367, uvedeny jsou pro příklad Falknov, Karlštejn, Rabštejn a Rumburk, se většina

odborníků vyslovila pro jejich zachování (viz Příloha č. 7).

Osud německých pojmenování menších lokalit, vesnic a samot, byl jiný. Řada

z nich neměla český ekvivalent názvu; takových uvádí odborná literatura celkem 555368.

Než se jimi však budeme zabývat, nechme promluvit archivní prameny. Správa

ministerstva vnitra hned po osvobození Československa začala spolupracovat

s Místopisnou komisí. Zásada, kterou prosazoval Archiv ministerstva vnitra, byla

vyjádřena následovně: „Místní názvy třeba chrániti stejně, jako každou historickou

památku rázu věcného.“369 Jako nové názvy byly doporučeny buď podoby původní,

pokud existovaly, nebo jména vytvořená překlady či zcela nově, zejména dle přírodních

podmínek. Naopak jako nedoporučitelná byla označena pojmenování volená „podle

významných českých osob, jež neměly ke vzniku obce žádného vztahu.“ 370

Pokud jsme sledovali změny názvů obcí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tak

jak byly zveřejňovány vyhláškami ministra vnitra371, z celkem 1162 změněných názvů

v letech 1946–1951 se 53 % změn týkalo vzniku nového českého názvu (viz Graf č. 1).

Např. v tehdejším okrese Děčín to byly lokality Karlsthal (dnes Karlovka), Oberwald

(dnes Horní Les), Mariannaberg (dnes Marjanín) nebo Hermersdorf (dnes Heřmanov).

V okresech (dle tehdejšího správního členění) Aš, Česká Lípa, Český Krumlov, Děčín,

Domažlice, Duchcov, Frýdlant, Cheb, Jablonné v Podještědí, Jáchymov, Jeseník,

Karlovy Vary, Kraslice, Liberec, Loket, Mariánské Lázně, Nejdek, Prachatice, Šluknov,

Šumperk a Tachov bylo podle zmíněných vyhlášek nově vytvořeno 10 a více českých

názvů pro osady s původně pouze německými jmény.

V materiálu vyhlášek se ze sledovaných honorifikačních jmen nahrazujících

původní německé názvy objevila pouze toponyma Sokolov (pův. Falknov nad Ohří),

Zdislava (pův. Schönbach, okr. Liberec), Starý Hrozňatov (pův. Starý Kynšperk, obec

367 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4969, Stanovisko Archivu ministerstva vnitra ke změně názvu

obce, 22. 9. 1948. 368 MATÚŠOVÁ 2006, s. 513. 369 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, Stanovení českých názvů obcí a osad v pohraničním území,

31. 7. 1945, s. 1. 370 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, Stanovení českých názvů obcí a osad v pohraničním území,

31. 7. 1945, s. 6. 371 VYHLÁŠKY 1946–1951.

102

Cheb, okr. Cheb)372, a dále Havlíčkův Brod (pův. Německý Brod). Honorifikační motiv

se tedy při přejmenování německých lokalit uplatňoval minimálně.

V podrobně zpracovaném hesláři obcí přejmenovaných v bývalém Karlovarském

a Plzeňském kraji Pavla Burdová zaznamenala nejen zdůvodnění schválených návrhů,

ale také návrhy neschválené373. Z analýzy názvů celkem 363 lokalit, které byly buď

přejmenovány nebo do roku 1945 neměly české jméno, vyplývá, že honorifikační

motivace se objevila pouze v 1,93 % pojmenování všech lokalit, ale k realizaci došlo

pouze v zanedbatelných 0,8 % názvů obcí: Květnová (původně Permesgrün; dle

květnového povstání 1945), Mírová (původně Mnichov)374, Sokolov (původně Falknov

nad Ohří, navrhováno též Sokolovo)375. Z nerealizovaných názvů to byly Štefanikova

Ves (pův. Stein, dnes Skalka), Vlastislav (pův. Seichenreuth, dnes Táborská)376,

Dohnalov (pův. Doglasgrün, dnes Vřesová) a Vítězov (pův. Wittingreith, dnes Vítkov).

Sonda pro Karlovarsko a Plzeňsko ukázala to, co potvrdil i soupis nových

místních jmen pro německé obce i soupis všech poválečných změn v místních jménech

na Moravě a ve Slezsku377. V seznamu realizovaných nových jmen pro německé obce se

objevil pouze jediný název, který lze považovat za honorifikační, a to Májůvka (původně

Mejvald) u Bruntálu. Název vznikl mylným překladem německého názvu378 a svou roli

dle našeho soudu sehrála také motivace měsícem květnem-májem jako měsícem

významných státních svátků379. Kromě již zmíněné Májůvky se mezi všemi názvy

změněnými či upravenými na Moravě a ve Slezsku v letech 1945–1972 objevila pouze

372 Blahoslavený Hroznata (přelom 12. a 13. století), zakladatel kláštera v Teplé u Mariánských Lázní. 373 BURDOVÁ 1971; BURDOVÁ 1972. 374 Se stejnou motivací změny názvu, kdy bylo toponymum Mnichov hodnoceno negativně ve spojení

s mnichovskou dohodou z roku 1938 podepsanou v bavorském Mnichově (německy München), se

setkáváme i v případě Mnichova u Vrbna pod Pradědem. Mezi návrhy nového pojmenování se objevily

např. Smíchov u Vrbna, Svobodov, Svobodovice; k přejmenování obce však nakonec nedošlo (CEPEK

2006, s. 100). 375 BURDOVÁ 1972, s. 205, 208, 212. 376 Název Vlastislav měl vyjadřovat zásluhy obyvatel na splnění dodávek. Nakonec bylo ale zvoleno

pojmenování Táborská připomínající, že většina osadníků přišla převážně z Táborska (BURDOVÁ 1972,

s. 213–214). 377 ŠRÁMEK 1980 b; ŠRÁMEK 1980 c. 378 MJMS 2, s. 49–50. 379 Bruntálský historik Josef Cepek k tomu sdělil: „Snažil jsem se nalézt v archivu odpověď na Vaši otázku

ohledně názvu obce Májůvka. Proč byl název změněn jsem nezjistil, ale zjistil jsem, že ... naposled se obec

uvádí jako MAJVALD na zápise ze schůze rady MNV 17. října 1950, aby již na příští schůzi 24. října 1950

bylo uvedeno MÁJUVKA.“ (Písemné sdělení Josefa Cepka, Muzeum Bruntál, historik, ze dne 1. 7. 2008).

Tamní MNV navrhoval název Májůvka se zdůvodněním, že počáteční písmeno je shodné jako u

původního názvu. Zemský národní výbor v Brně navrhl pojmenování Lesůvka (MV-NOVÁ

REGISTRATURA, k. č. 4967, Nové úřední názvy obcí, navrženo 18. 2. 1948).

103

další 3 honorifikační jména: Gottwaldov, Havířov a Rozkvět (1960–1969)380. Uvedená

jména se podílela na počtu všech nových a změněných názvů na Moravě a ve Slezsku

pouhými 1,5 %.

Obecně tedy platí, že se honorifikační jména v českých zemích nepodílela na

nahrazování německých oikonym. Jejich zastoupení mezi všemi novými toponymy pro

obce s původně německými názvy bylo méně než 1 %.

5.2.2 Mytizační funkce honorifikačních jmen a mýtus

„naší“ krajiny381

Při popisu onymie, zde konkrétně oikonymie, se velmi často setkáme s tím, že

sekundární onymické funkce představují neostře vymezenou skupinu a řada autorů

s nimi také tak nakládá. Tedy ad hoc jsou definovány nové funkce vlastních jmen a ty

jsou následně více méně dokládány materiálem. Nešlo nám o další rozšiřování skupiny

onymických funkcí, nicméně zkoumaný jazykový materiál nás přesvědčil, že jednou

z funkcí, která je vlastní honorifikačním geografickým jménům, je mytizace.

M yt i z ačn í f un kc í honorifikačních jmen rozumíme situaci, kdy jméno vytváří iluzi

neexistující reality, a pomáhá tak konstituování mýtu, na němž je tato nepravá realita

založena, anebo který je ideologií či státní mocí prosazován. Vzniká tak mýtus „naší“

krajiny, mýtus internacionální spolupráce, socialistické/komunistické/nové společnosti,

mýtus všudypřítomného vůdce nebo mýtus významných a z pohledu ideologie

státotvorných událostí. Mytizační funkce není vlastní pouze honorifikačním jménům, ale

může jí disponovat každé toponymum, které vzniklo uměle jako výsledek společenské

poptávky (viz kap. 7.3.3.2).

Následující příklady, Sudety, Slovensko, bývalé Východní Prusko, Krym a

Izrael, slouží jako ilustrace různých podob využívání mytizačních honorifikačních

toponym a mytizační funkce zeměpisných jmen vůbec. Zvolili jsme je také proto,

abychom upozornili na specifikum a odlišnost české oikonymie, jež spočívá v tom, že

honorifikace se nikdy neuplatňovala jako nástroj k přivlastňování území obývaného

jiným etnikem (viz kap. 3.2).

380 MJMS 2, s. 386. 381 Kapitola vznikla na základě tezí konferenčního referátu věnovaného mytizační funkci oikonym, viz

DAVID 2009 c.

104

5.2.2.1 Sudety – mýtus české krajiny

Již několikrát jsme se dotkli tématu změn názvů v oblasti Sudet a konstatovali jsme, že

nejpodstatnějším rysem poválečné sudetské oikonymie bylo nahrazení německých názvů

českými (viz kap. 5.2). Zde je potřeba zmínit ještě jeden rozměr, který v sobě neslo

odstraňování stop německé přítomnosti v české toponymii. Šlo o vytváření tzv. státní

krajiny (viz kap. 2.3.2.2). V demografické struktuře českých zemí a následně

v toponymii došlo v letech 1945–1949 k obrovské změně způsobené odsunem

německého obyvatelstva, neboť dle údajů sčítání lidu žilo v roce 1930 v českých zemích

více jak 2 600 000 Němců.

Naše data získaná analýzou změn názvů obcí v letech 1945–1951 jasně ukazují,

že až do roku 1949 připadal největší podíl ve změnách české oikonymie na

degermanizační tendenci, později nahrazenou snahou koncentrovat osídlení a slučovat

obce a osady (viz Graf č. 2). Degermanizace se tedy stala hlavní příčinou úprav české

toponymie 2. poloviny 40. let 20. století.

V Sudetech nová toponymie pomohla vytvořit mýtus krajiny, která je zcela česká

a odpradávna Čechům náležela. Snaha odstranit jakoukoliv toponymickou stopu po

německém etniku vedla dokonce tak daleko, že krátce po osvobození v roce 1945 podalo

město Jihlava žádost o změnu názvu, který pociťovalo jako „nepříznivý … po stránce

národnostní“382. Objevil se dokonce i návrh přejmenovat hrad Karlštejn na Karlův Týn,

tedy využít novotvaru vytvořeného patrně Josefem Jungmannem v 19. století a

udržovaného díky literární tradici383. Otázka odněmčení místních jmen byla

v poválečných letech považována za jednu ze zásadních384. Svědčí o tom nejen politické

projevy, ale také četné články a upozornění v regionálním a celostátním tisku pranýřující

obce, které ještě nezměnily svoje razítko nebo někde používají starého názvu (viz kap.

5.3.1.3).

Po osvobození sice nedošlo k přejmenování měst nad 5000 obyvatel, s výjimkou

Frývaldova, Falknova nad Ohří a Schönbachu, ale především německá jména většiny

malých obcí byla nahrazena novými oikonymy. Již jsme vysvětlili, proč se v nové

382 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968, Vyjádření Archivu ministerstva vnitra, 31. 8. 1945.

Bohužel se z torzovitého archivního materiálu nedovídáme, jak měl znít navrhovaný nový název. Dotazem

u jihlavského archiváře Ladislava Vilímka jsme okolnosti snahy změnit historický název města nezjistili. 383 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968. Viz též ZJČ, s. 122–123. 384 Viz např. série článků v časopise Hraničář, v nichž byly uveřejňovány návrhy na změny názvů obcí

v pohraničí s odůvodněním, že „dnešní prakse je taková, že se mění jen jméno obcí, které o změnu

zažádají. Tak by ovšem měnění jmen se vleklo kdo ví jak dlouho.“ (HRANIČÁŘ 1946, č. 1, s. 15)

105

toponymii dokonce ani v Sudetech neuplatnil honorifikační motiv. Připomeňme, že

v případě pojmenování velkých měst byl hlavním důvodem vžitý český nebo již do

češtiny plně adaptovaný německý název. U menších lokalit pak podstatnou roli hrála

nekorespondence mezi „hodnotou“ motivace místního jména a významem onymického

objektu, která zabránila uplatnění honorifikačních jmen.

Německá oikonyma byla většinou nahrazena jmény vycházejícími ze stejné

motivační báze, samozřejmě v jazykově české podobě, např. Oberwald – Horní Les

(okr. Ústí nad Labem, 1946, dnes zaniklá), Schönthal – Krásné Údolí (okr. Karlovy

Vary, 1948), Fuchsberg – Liščí (okr. Klatovy, 1950, dnes téměř zaniklá)385. Nejvíce

nově vytvořených toponym, zhruba 25 %, náleželo k deadjektivnímu názvotvornému

typu Hraničná, Jadrná, Květná, Sklená nebo Železná. Pokud byl tvořen nový název, tak

nejčastějším základem názvotvorby bylo adjektivum lesná, např. nové toponymum

Lesná (pův. Liliendorf, Valdorf, Cukmantl), dále typ Loučná (pův. Gerštorf, Wízmberk)

a Lipová (Limperky, Lindberg)386. Situaci v Sudetech nejlépe vystihuje přejmenování

obcí na Jesenicku, kde se typ nových adjektivních toponym významně uplatnil, svou roli

tam jistě sehrál i model již existujících místních jmen Lipová, Ostružná nebo Ramzová.

Jedná se o nové názvy obcí Branná (pův. Kolštejn), Břidličná (pův. Frýdlant nad

Moravicí), Písečná (pův. Sandhýbl), Údolná (pův. Keprtovice), Uhelná (pův. Serksdorf),

Vápenná (pův. Zighartice), Vysutá (pův. Rennersfeld) a Žulová (pův. Frýdberk)387.

O procesu hledání a vytváření nového českého jména388, i o jeho motivačních

východiscích, mnohé vypovídá materiál dochovaný pro obec Liliendorf (okr. Znojmo,

dnes Lesná). V návrzích obce a také správních úřadů se objevila jména Lesov, Lesňany,

Lesiny, Lípov, Nadějov, popř. Křímov nebo Vlkov (dle zaniklých vsí). Ministerstvo vnitra

doporučovalo pojmenování Liliovka, Lesné nebo Lesná, které se nakonec stalo úředním

385 Viz též ZANIKLÉ OBCE-EL. 386 Srovnej též doporučení Václava Letošníka: „Při překladu je nejlépe vyjádřiti německé názvy v duchu

českého jazyka jedním slovem, jak to vyhovuje i správnímu stanovisku o jednoduchosti místního

názvosloví. Toho lze docíliti buď překladem základních jmen (Kopec, Potok, Vesnička, Vrch), nebo, a to

nejčastěji, poněvadž se uvedená jména často opakují, substantivisací přídavných jmen, utvořených

z určovacích členů názvů (Čistá, Janovka, Korunní, Liščí).“ (LETOŠNÍK 1947, č. 2, s. 1). 387 K proměnám místních jmen na Šumpersku po roce 1945 viz HOSÁK 1963, s. 53.

Srovnej též doporučení Václava Letošníka: „Jako nové názvy, utvořené nezávisle na německých názvech,

mohou dobře posloužiti názvy rázu zeměpisného, vystihující polohu, povahu, porost atd. místa např. Důl,

Žleb, Rokle, Klín, Růžek, Kout, Brána, Vrch, Výspa, Chloumek, Vysoká, Ostrov, Pole, Louka, Háj, Les,

Zálesí, Podlesí, Novina, Potok, Rybník, Studánka, Březová, Buková, Doubí, Jedlová, Smrčí, Hlinná,

Písečná, Žulová, Krasová, Jílové, Železná a mnohé jiné podobné a různé odvozeniny z nich. Nebylo by

jistě možno nalézti názvy vhodnější..“ (LETOŠNÍK 1947, č. 2, s. 2). 388 Srovnej též bakalářskou práci Kristýny Cimalové (DP CIMALOVÁ), která shromáždila cenný materiál

návrhů pro obce okresu Šumperk.

106

názvem389. Podobně Němčice (okr. Kolín) usilující o dodatečné uznání změny názvu na

Mírovice, k níž došlo v květnu 1945, navrhovaly mimo jiné podoby Podlesí, Podhájí,

Česká Vesnice, Novelice nebo Čestice, objevily se však rovněž návrhy Strahovská,

Strahovsko nebo Svornost390.

Co tedy nahradilo informaci uloženou v německých jménech, která byla

odstraněna nejčastěji přejmenováním v letech 1945–1949? V oblastech bývalého

německého osídlení vznikla po roce 1945 toponymická krajina, která svými oikonymy

vypovídá o tom, že je především zalesněná; druhou nejčastější bází nových toponym je

apelativum háj, např. Háj (pův. Grafengrün, obec Vysoká, okr. Cheb, dnes zaniklá),

Háje (pův. Rabensgrün, obec Krásno, okr. Sokolov, téměř zaniklá) v západních

Čechách. Informace o přítomnosti německého etnika byla zastřena, nikoliv však zcela

vymazána, ačkoliv toponymie Sudet získala jazykově český charakter. Specifikem české

oikonymie však zůstává fakt, že se tu neprosadila, s výjimkou několika málo lokalit,

dokonce ani v návrzích neobjevila honorifikační jména. Doporučení Václava Letošníka,

přednosty Archivu ministerstva vnitra, odmítalo pojmenování po významných

osobnostech domácích či zahraničních z důvodů historických a také praktických,

zejména ohrožení stálosti toponymie. Jako nevhodná byla hodnocena rovněž

pojmenování dle rodných nebo rodových jmen původních majitelů391, která např. velmi

často doporučoval historik Ladislav Hosák392 (srovnej též Příloha č. 9, návrh Velenov

pro Šumperk). Avšak vzhledem k novému charakteru kolonizační činnosti se Václavu

Letošníkovi jako vhodné jevily názvy „volené podle českých názvů míst, odkud čeští

kolonisté přišli, zvláště když se přistěhovali ze svého bývalého domova ve větším počtu a

tvoří v někdejší německé vesnici rozhodnou většinu. Není třeba překážeti ani

pojmenováním obcí podle vedoucích přistěhovalých osob, budou-li si jich přáti místní

národní výbory a nebude-li názvů lépe odůvodněných. Taková jména by byla obdobou

389 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4969. 390 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4969. 391 Např. Zemský archiv v Brně doporučil mezi novými názvy pro obec Flandorf (dnes Panenská, obec

Jemnice, okres Třebíč) také pojmenování Deblínov, „které by připomínalo vztah obce k Maxmiliánu

hraběti z Deblína, který koupil panství Staré Hobzí r. 1703 a vystavěl ve Flandorfě kapli na počest

sv. Jakuba.“ (ZNV BRNO 1947, dopis ministerstva vnitra Zemskému národnímu výboru v Brně, 7. 10.

1946). 392 Např. návrhy Hynkov pro Mansberg (dnes Mansberk, obec Znojmo), Dětřichov pro Milfron (dnes Dyje,

okr. Znojmo) nebo Krajířov pro Frejštejn (dnes Podhradí nad Dyjí, okr. Znojmo).

Srovnej MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, Ladislav Hosák: Návrh na opravu poněmčeného

názvosloví obcí na jižní Moravě, Brno 1945.

Podobně Šilperk (od roku 1949 Štíty, okr. Šumperk) byl v roce 1947 neúředně přejmenován na Žalkov dle

predikátu jeho majitelů v 16. století, rodu Žalkovských ze Žalkovic (MJMS 2, s. 549; DP CIMALOVÁ,

s. 30).

107

starých názvů, vzniklých v době kolonisace na témž základě, a byla by s historického

stanoviska opřena právě bezprostřední účastí vedoucích osob při osídlení osady.“393

Přejmenování v Sudetech tedy mělo mytizační úlohu, ale nedá se hovořit o

mytizaci v přímém spojení s honorifikací.

5.2.2.2 Slovensko – mýtus kulturního národa s odbojovou

a velkomoravskou tradicí

Jiným příkladem mytizační či mýtotvorné funkce, jejímiž nositeli se stala honorifikační

oikonyma, je situace v zeměpisném názvosloví na jižním Slovensku394. Oblast se silnou

maďarskou menšinou, dodnes Maďaři tvoří přibližně 10 % obyvatel Slovenska, byla po

2. světové válce svědkem rozsídlení, tzv. reciproční výměny a reslovakizace

neslovenských obyvatel, které bylo doprovázeno velkou přejmenovací akcí. Na základě

vyhlášky povereníka vnútra z roku 1948395 bylo rozhodnuto o změně úředních názvů

celkem 701 obcí, především v okresech na jihu a východě Slovenska. Nové názvy,

vytvořené Stálou komisiou pre stanovenie úradných názvov miest, které nahradily

původní maďarská toponyma, vešly v užívání v roce 1948396. Přestože cílem úpravy

názvosloví bylo vytvoření jazykově správných slovenských názvů, tedy standardizace397,

celou akci nejvýstižněji charakterizoval vznik tematicky ucelené soustavy

honorifikačních místních jmen. Podíl honorifikačních oikonym mezi přejmenovanými či

jinak upravovanými názvy činil 7 %. Vysoké procento realizovaných honorifikačních

jmen ve srovnání s českou poválečnou oikonymií ukazuje výrazně odlišnou úlohu

honorifikace a také specifika vývoje slovenské oikonymie. Úprava slovenských místních

393 LETOŠNÍK 1947, č. 2, s. 2–3. 394 Srovnej ŠTOLC 1968, s. 235: „Aby sa južným krajom Slovenska dal aký taký náter slovenskosti,

nanovo sa poslovenčovali historické názvy obcí často bez hlbšieho uváženia a niekedy celkom ľubovolně.

Tak sa menami našich dejaťeľov pomenovali obce, ku ktorým dejatelia nemali žiaden vzťah, pretože to

boli najmä v minulosti obce a mestá s čisto maďarským charakterom.“ 395 VYHLÁŠKA POVERENÍKA 1948. 396 MAJTÁN 1968, s. 220. 397 Srovnej MAJTÁN 1986, s. 304: „Život a spoločenská prax ukazujú, že aj nové, z hľadiska odborníkov

umelé, chybné, nesystémové a pod. názvy sa v administratíve i v publicistike veľmi rýchlo zaužívali,

prostredníctvom masovokomunikačných prostriedkov prenikli do vedomia ... Keď sa napr. na Slovensku

v roku 1960 uvažovalo o náprave niektorých chýb povojnového premenúvania z roku 1948, miestni

obyvatelia sa postavili proti zavedeniu starších, pôvodných názvov.“

108

jmen v roce 1948 byla později předmětem nejen odborné onomastické diskuze398, ale

také se po roce 1989 stala tématem politické debaty (viz kap. 2.3.2.2, viz Příloha č. 2).

Podíváme-li se na východiska nových honorifikačních názvů (viz Graf č. 3), je

zřejmé, že nejvíce pojmenování bylo motivováno jmény osobností spojených se

slovenským národním obrozením. Reprezentují je jména buditelů, jazykovědců,

kazatelů, ale také umělců především 19. století, např. Bernolákovo (pův. Čeklís),

Hurbanovo (pův. Stará Ďala/Ó-Gyalla), Kolárovo (pův. Gúta), Palárikovo (pův.

Slovenský Meder/Tót-Megyer), Sládkovičovo (pův. Diosek), Šafárikovo (1948–1990,

dnes Tornaľa) nebo Štúrovo (pův. Parkan)399. Uvedená „obrozenská“ oikonyma měla

nejvyšší zastoupení ve všech nových honorifikačních jménech, celkem tvořila 71 %. Na

druhém místě se mezi motivačními východisky objevila jména osobností slovenského

odboje v širokém slova smyslu, včetně zbojníka Juraje Jánošíka a spoluzakladatele

československého státu Milana Rastislava Štefánika. Ovšem odbojovou tematiku

zastupují především jména spojená se Slovenským národním povstáním v roce 1944,

např. Gabčíkovo (pův. Beš/Bös), Golianovo (pův. Lapašské Ďarmoty), Gondovo (pův.

398 Tématu úpravy slovenského místního názvosloví v roce 1948 byla věnována většina příspěvků ve

sborníku MAJTÁN, Milan (red.). I. slovenská onomastická konferencia. Bratislava 5.–6. decembra 1967.

Zborník materiálov. Bratislava 1968. 399 Ke strukturní stránce nových toponym typu Štúrovo viz též BLANÁR 1996, s. 150.

109

Balvany/Šalmoš, obec Nová Dedina, okr. Levice) nebo Švermovo (1948–1990, dnes

Telgárt). Patrný, i když jeho podíl mezi novými jmény je pouhých 6 %, jedná se o tři

názvy: Svätoplukovo (pův. Šalgov), Mojmírovce (pův. Urmín), Rastislavice

(pův. Degeš), je ještě třetí motiv, odkazující k Velké Moravě.

Shrneme-li uvedená fakta, můžeme konstatovat, že v případě Slovenska

honorifikační názvy plnily funkci nejen primárně oslavnou, ale také mytizační.

Pomáhaly vytvořit mýtus, na němž dodnes stojí moderní slovenská státnost, totiž

Slovensko jako země se silnou tradicí především jazykové kultury, vycházející

z národního obrození 19. století (viz též kap. 7.3). Současně se však také podílely na

budování mýtu Slovenska jako země vystupující ve 2. světové válce na straně vítězných

mocností, zastírajíce existenci tzv. Slovenského štátu, spojence nacistického Německa.

A konečně další důležitou tradicí, z níž vychází moderní slovenská národní existence a

již reflektovala nová honorifikační jména, je návaznost slovenských dějin na

velkomoravské období.

5.2.2.3 Kaliningradská oblast a Krym – mýtus sovětské

krajiny

Obdobná situace jako na Slovensku je patrná i v toponymii dnešní Kaliningradské

oblasti. Jedná se o součást někdejšího Východního Pruska. V roce 1945 bylo území

rozděleno mezi tehdejší SSSR (dnes patří Ruské federaci) a Polsko. Původní, především

německá toponymie byla nahrazena zcela novými ruskými, respektive sovětskými názvy

s významným zastoupením jmen honorifikačních. Nová pojmenování na území, jež se

po 2. světové válce proměnilo v uzavřenou vojenskou zónu, byla motivována jmény

ruských a sovětských válečných hrdinů majících vztah k oblasti a tematikou armády,

např. Bagrationovsk (pův. Preußisch Eylau)400, Čapajevo (pův. Wabbeln)401,

Čerňachovsk (pův. Insterburg)402, Gusev (pův. Gumbinnen)403, Něstěrov (pův.

Stallupönen)404, z dalších oikonym uveďme např. Gvardějsk (pův. Tapiau), Pioněrskij

400 Pjotr Ivanovič Bagration (1765–1812), generál, velitel ruské armády v bitvě s napoleonskými vojsky u

Preußisch Eylau v roce 1807. 401 Vasilij Ivanovič Čapajev (1887–1919), vojevůdce, hrdina občanské války. 402 Ivan Danilovič Čerňachovskij (1906–1945), sovětský generál, Hrdina SSSR, podílel se na

osvobozování oblasti. 403 Sergej Ivanovič Gusev (1918–1945), kapitán Rudé armády, Hrdina SSSR, podílel se na osvobozování

města Gumbinnen. 404 Stěpan Kuzmič Něstěrov (1906–1944), plukovník Rudé armády, Hrdina SSSR, podílel se na

osvobozování města Stallupönen.

110

(pův. Neukuhren), Soldatovo (pův. Friedrichstahl) nebo Sovětsk (pův. Tilsit).

Samozřejmě bylo přejmenováno i centrum oblasti, historické město Königsberg405, jehož

název byl změněn na Kaliningrad406.

Mytizační funkci plnila také nová sovětská jména na Krymu, odkud byly na

sklonku 2. světové války odsunuty desetitisíce Krymských Tatarů. Nová toponyma typu

Avrora (pův. Tatis-Konrat), Někrasovka (pův. Kulçora), Turgeněvka (pův. Teberti) nebo

Krasnoarmejskoje (pův. Kocelak) měla setřít stopu po přítomnosti tatarského etnika407.

Výjimkou a rozdílem oproti oblasti Východního Pruska byly však názvy velkých center,

které byly vytvořeny již v 18. století v rámci ruské kolonizace jihu Ukrajiny, a byly tedy

zachovány i ve 20. století. Jména jako Feodosia, Mariupol, Oděsa Sevastopol,

Simferopol nebo Jevpatoria jsou specifickými zástupci ruských honorifikačních

kolonizačních jmen 18. století. I v pozadí jejich vzniku byla přítomna mytizační funkce

– nová či obnovená toponyma měla vyjadřovat řeckou formou, formant -pol z řeckého

polis = „město“408, jejich starobylost: Ovidiopol409, Simferopol - „město-sběratel“,

Sevastopol - „svaté město“, Tiraspol – „město na řece Tyras (Dněstr)“410. Současně byla

projevem ruských aspirací na řecký trůn a také vyjadřovala „posvátný“ úkol ruských

kolonistů navazujících na starořecké osadníky z doby před naším letopočtem.

Obdobou situace na Krymu je existence antických toponym a antroponym, a

místních jmen s antikizujícími příponami typu -polis či -adelphia, jež se uplatnila

v toponymii USA především ve 2. polovině 19. století, např. Carthage, Ithaca, Rome,

Syracuse, Troy, Plato, Seneca, Jacksonopolis, Minneapolis, Philadelphia411. Jejich

obliba souvisela nejen s neoklasicistní inspirací kultury mladé americké demokracie,

projevující se nejvýrazněji v architektuře, ale byla rovněž posilována praktickou

potřebou pojmenovat nové poštovní stanice.

405 Königsberg, česky Královec, město založené z podnětu Přemysla Otakara II. řádem německých rytířů

v polovině 13. století. 406 Michail Ivanovič Kalinin (1875–1946), sovětský politik, v letech 1938–1946 předseda prezídia

Nejvyššího sovětu SSSR. 407 CRIMEAN TATARS-EL. 408 Srovnej též místní jména s formantem -pol, např. Adampol, Annopol, Terespol, která nesou lokality

v severní a zejména východní části Polska založené v 18. a 19. století (MALEC 2003, s. 34, 243). 409 Název vznikl na základě historicky nepodložené tradice, že zde zemřel básník Ovidius (BUCZYŃSKI

1997, s. 334). 410 POSPELOV 2000, s. 23–24. 411 ZELINSKY 1967, viz též soupis toponym tamtéž na s. 471–472.

111

5.2.2.4 Izrael – mýtus židovské zaslíbené krajiny

Posledním příkladem mytizačních honorifikačních zeměpisných jmen je nově vytvářená

toponymie v Izraeli, kde řízená hebraizace geografických názvů sehrála podstatnou

úlohu při budování moderního izraelského státu a jeho identity.

V roce 1949 vznikla komise, která měla nahradit nejprve v oblasti Negevu a

v pozdějších desetiletích také na celém území státu Izrael původní, většinou arabská,

popř. anglická a často zkomolená jména. Hebraizace, jež probíhala až do počátku 90. let

20. století, s sebou přinesla celkem asi 7000 jmen412. Nová toponyma vycházela

především z biblických reálií a opírala se o hebrejské překlady původních zeměpisných

názvů. V řadě případů byla také vytvářena nová, symbolická jména, např. v oblasti

pevnosti Massada, spojené s dějinami první židovské války v 1. století n. l.413. Úlohy,

které plnila hebraizační akce, byly dvě: spolupodílet se na vytváření Izraele jako země

zaslíbené pro nové osadníky a posílit hebrejskou kulturu a jazyk414.

412 AZARYAHU. GOLAN 2001, s. 187. 413 AZARYAHU. KELLERMAN 1999, s. 117; AZARYAHU. GOLAN 2001, s. 186.

Viz též COHEN. KLIOT 1981; COHEN. KLIOT 1992. 414 Srovnej též vytváření poutního místa Štramberk na konci 17. století, kdy do okolní krajiny byla

přenesena řada toponym z oblasti Jeruzaléma, např. vrch Kotouč byl přejmenován na Olivetskou horu

(JUROK 2009, s. 45; viz též MALURA 2001, s. 9–10). Z dalších uveďme přejmenování říčky Sedlnice na

Cedron a pojmenování údolí Josafat.

112

5.3 Případové studie – období 1945–1960

5.3.1 Toponymum Havlíčkův Brod415 – případová studie

5.3.1.1 Vývoj pojmenování města do roku 1945

Počátky osady Brod (dnes Havlíčkův Brod) v místech, kde Haberská stezka překračovala

řeku Sázavu, spadají do 12. století. Ze 13. století potom pochází nejstarší písemná

zmínka o městě. Listina moravského markraběte Přemysla datovaná k roku 1234 hovoří

o brodském urburéři („urburario in Brod“). Jako nejstarší doklad jména města ji citují

ještě Profousova Místní jména v Čechách416, avšak již ve 30. letech 20. století bylo

v této listině rozpoznáno jedno z četných falz moravského zemského archiváře Antonína

Bočka. Taktéž jediné dvě moderní práce, které se zabývají soustavnými dějinami města,

Havlíčkův Brod a okolí417 a Havlíčkův Brod v pověstech a historii418, věrohodnost této

zmínky zpochybňují a nestavějí na ní. Zprávu o výnosu cla v Brodě („thelonei in Brod“)

k roku 1247, na niž upozornil počátkem 70. let 20. století havlíčkobrodský archivář Jiří

Sochr, současné bádání přisoudilo městu Uherský Brod419.

První důvěryhodné doklady toponyma tedy pocházejí až z 50. let 13. století

(1257 „de argenti fodinis in Brode“, 1259 „plebanus in Brod“)420. Pouze jako Brod

vystupuje rozrůstající se hornické město až do roku 1308, kdy máme první doklad

přívlastku Německý (1308 „circa Brodam Theutonicalem“)421. Jediný doklad ze

13. století, listina z pera biskupského písaře vzniklá ve vzdálené pražské kanceláři, který

hovoří o Smilově Brodě (1269 „cives de Brod Smilonis“)422, nedává oprávnění tvrdit, že

se tohoto přívlastku běžně používalo pro označení města423.

Přívlastek Německý, odlišující Brod podle převahy německy hovořícího

obyvatelstva (horníků) od Českého Brodu, se velmi rychle prosadil (1320 „für Duczem

Brod“, 1352 „Broda Teutunicalis“, 1385 „Broda Theutunicalis“, 1410 „Dewtschen

415 Kapitola vznikla přepracováním již publikovaná studie o proměnách názvu města ve 2. polovině

20. století (DAVID 1998 a). V této kapitole předkládáme text podstatně rozšířený a doplněný o nové

archivní prameny. 416 MJČ 1, 203. 417 SOCHR. SOCHROVÁ 1992, s. 12. 418 MACEK. ROUS 1993. 419 MACEK. ROUS 1993, s. 6; MACEK. ROUS 2009, s. 11–12. 420 MJČ 1, s. 203. 421 MJČ 1, s. 203. 422 Smil z Lichtenburka, příslušník mocného panského rodu z rozrodu Ronovců, založil v 50. letech

13. století prostřednictvím svého lokátora Wernhera město Brod. Viz též URBAN 2003. 423 SOCHR 1972, s. 13, 24; URBAN 2003, s. 83.

113

Brod“, 1530 „obci města Brodu Německého“)424. Čtrnáctému století pak náleží dvě

ojedinělá použití přívlastku Cruciferi (1367 „Broda Crusiferi“, 1369 „Broda Cruciferi

de domo Theutunica“)425. Název Německý tak mohl souviset nejen s původem obyvatel,

ale i s existencí komendy řádu německých rytířů426 (srovnej kap. 5.1.1.1).

5.3.1.2 Změna názvu města v roce 1945

Pojmenování Německý Brod (něm. Deutsch Brod) přetrvalo až do roku 1945, kdy

5. 5. 1945 národní výbor rozhodl o přejmenování na Havlíčkův Brod a po urgenci byla

změna schválena výnosem ministerstva vnitra č. B 8151-23/10-45-II/4 ze dne

27. 10. 1945427. Místní národní výbor změnu názvu zdůvodňoval v dopise odeslaném

12. 6. 1945 ministerstvu vnitra následovně: „Dosavadní označení Německý Brod

naprosto neodpovídalo historické pravdě ani skutečným poměrům a bylo již dávnou

snahou označení Německý Brod vyloučiti z dějin města. ... Proto přejmenování města na

Havlíčkův Brod v přímém protikladu k dosavadnímu označení jest výrazem smýšlení a

přání všeho občanstva a projevem radostné svobody hlásit se ke svým krásným českým

vlastencům.“428

Když v roce 1946 město podalo žádost o úpravu městského znaku, navrhovalo,

aby byl mimo jiné doplněn i iniciálami HB, které by připomínaly revoluční změnu názvu

města v květnu 1945. Písmena HB byla umístěna na klenácích brány nového znaku

schváleného společně s vlajkou ministerstvem vnitra v roce 1949429.

Stanoviska Místopisné komise i Archivu země české k přejmenování města byla

téměř bez výhrad souhlasná430. Upozorňovalo se pouze na fakt, že česká zeměpisná

pojmenování nejsou běžně tvořena ze jmen slavných osob: „Jde pouze o to, aby nové

přívlastky, pokud jich bude ze správních důvodů třeba, nebyly na újmu jakosti místního

názvosloví, zejména jeho stálosti. Takové nebezpečí skrývá v sobě pojmenování obcí po

424 MJČ 1, s. 203. 425 MJČ 1, s. 203. 426 MACEK. ROUS 1993, s. 6; MACEK. ROUS 2009, s. 14. 427 VĚCI ÚSTAVNÍ. 428 SOCHR-POZŮSTALOST, složka Přejmenování města, korespondence-13 číslovaných položek,

položka č. 2. Viz též HAVLÍČKOBRODSKO 1946, s. 213–215. 429 VĚCI ÚSTAVNÍ. 430 SOCHR-POZŮSTALOST, složka Přejmenování města, korespondence-13 číslovaných položek,

položka č. 11.

114

zasloužilých osobách, majících k obci určité vztahy, ježto význam osobních zásluh

nebývá v různých dobách vždy stejně hodnocen.“431

5.3.1.3 Pokusy o změnu názvu města v letech 1918–1939

Snaha přejmenovat Německý Brod po Karlu Havlíčkovi Borovském se neobjevila poprvé

až na konci 2. světové války, ale je mnohem staršího data.

„Píše se nám: Velect. Pane redaktore, právě čtu v novinách, že Uherská Skalice,

nynější sídlo vlády slovenské, přeměnila své jméno v „Slovenská Skalice“. [tištěno tučně

–pozn. JD] - Nebylo by nyní na čase jméno našeho města změniti z Německého Brodu na

Brod Havlíčkův? [tištěno tučně – pozn. JD] Pak by ale musely zmizeti z našich zdí ty

středověké kutny jeptišek, které s podivuhodnou vytrvalostí udržuje svobodomyslná

správa města i okresu ve svých dobročinných ústavech, neboť ty by se pak do města

s ušlechtilým jménem našeho K. Havlíčka Borovského, autora Epištol kutnohorských,

ani dost málo nehodily!“432 Tolik regionální noviny Hlasy z Posázaví z listopadu 1918.

Po roce 1918 se Německý Brod začal hrději hlásit ke Karlu Havlíčkovi.

Projevem úcty byla stavba monumentálního pomníku, ale objevily se i jiné návrhy, jak

vyjádřit vztah města k Havlíčkově osobnosti.

Dopis uveřejněný v Hlasech z Posázaví navrhující přejmenování města patrně

zapadl ve zmatku popřevratového času, ale otázka nového názvu města nabyla znovu

aktuálnosti v době, kdy se blížily havlíčkovské oslavy433. Dne 24. 10. 1921 obecní

zastupitelstvo obdrželo dopis od profesora Aloise Tondeka. Autor apeloval na národní

uvědomělost a hrdost měšťanů, když napsal, „že Brod, v němž se trvale ujaly zásady

velikého krajana jeho, není již tím Brodem Německým, ztrestaným Žižkou za německou

zpupnost a zradu.“434 Tondek upozorňoval, že vhodnou příležitostí k přejmenování

města bude slavnostní zasedání zastupitelstva dne 31. října 1921.

Dopisu nebyla věnována velká pozornost, neboť město ve věci změny názvu už

vyneslo jednoznačné rozhodnutí. Nejprve v říjnu 1920 a poté i v březnu 1921435, když

431 LUTTERER 1972, s. 729, 733.

Na širším Havlíčkobrodsku se uvedená změna dotkla ještě obcí Německá Jablonná (dnes Dolní Jablonná)

a Německý Šicndorf (viz kap. 5.1.1.1). 432 Hlasy z Posázaví, 15. 11. 1918, s. 3. 433 V roce 1921 to bylo 100. výročí narození, 70. výročí brixenské internace a 65. výročí úmrtí Karla

Havlíčka Borovského. 434 POSTAVENÍ POMNÍKU.

Autor naráží na dobytí a vypálení města Žižkovými vojsky v lednu roku 1422. 435 POSTAVENÍ POMNÍKU.

115

Spolek pro postavení Havlíčkova pomníku navrhoval přejmenování, což ale městská

rada zamítla s prozíravým zdůvodněním: „...poněvadž názvu Německý Brod užívá se již

přes 600 let, nejen ve všech památkách latinských, ale i v mluvě obecné, a nebylo by

proto účelným měnit tento starobylý název města již vžitý a všeobecně známý.“ 436

Stejně jako ve dvacátých letech neuspěla snaha městské rady o návrat ke znaku

z roku 1566437, také veškeré pokusy zbavit jméno města „hanlivého“ přívlastku nedošly

svého naplnění. Nezapadly však docela.

Konec 30. let a vyostření česko-německé polarity znovu aktualizovaly otázku

„počeštění“ jména města. Koncem roku 1938 se městská rada obrátila na profesora

Josefa Vítězslava Šimáka s prosbou o posouzení návrhů přejmenování města na

Havlíčkův nebo Sázavský Brod, případně Brod nad Sázavou. Odpověď, kterou

Německobrodští obdrželi, změnu názvu odmítala. I přesto ale 13. prosince téhož roku

bylo na schůzi kuratoria městského muzea usneseno navrhnout městské radě změnu

jména na Havlíčkův Brod, „neboť ustavičně přicházejí dopisy adresované „Deutschbrod

in Sudetenland“ a mnozí cizinci, ale i Čechoslováci neznalí poměrů, pokládají naše

město za město německé.“438 Zánik Československé republiky a okupace v březnu 1939

však nedovolily, aby byl tento záměr realizován.

5.3.1.4 Přejmenování města v roce 1945

Rozhodně méně prozíravosti a moudrosti než počátkem 20. let projevili muži stojící

v čele města v roce 1945. Už zmíněné přejmenování v časech květnové revoluce 1945,

vedené krátkozrakým nacionalismem, mělo očistit jméno města i jeho obyvatele od

všeho „německého“, v dobové rétorice rozuměj protektorátního a okupačního.

Stejně jako 20. a 30. léta zanechala prameny vypovídající mnohé o myšlení lidí a

dobových náladách, najdeme ve fondech Státního okresního archivu v Havlíčkově Brodě

a Národního archivu v Praze řadu svědectví, jak bylo přejmenování v roce 1945

vnímáno současníky.

Archiv MNV Havlíčkův Brod obsahuje dokumenty z podzimu roku 1945, které

se zabývají stížností Františka Svobody ze Zlína na to, že 6 měsíců po osvobození dostal

korespondenční lístek s poštovním razítkem, které neslo původní jméno města:

436 POSTAVENÍ POMNÍKU. 437 Polepšený znak z roku 1637 se po roce 1918 stal nevyhovujícím, neboť obsahoval symboly staré

monarchie – iniciály F. III. (císař Ferdinand III.) a císařskou korunu. 438 SOCHR 1972, s. 20–21.

116

„Bezprostředně po osvobození vykonali jste krásný čin tím, že jste Vaše město

přejmenovali na Havlíčkův Brod. Dali jste tak příklad četným dalším obcím

v osvobozené republice, které odstranily ze svého štítu nepěkné názvy, připomínající

hitlerovské okupanty. ... Denně chodí z Havlíčkova Brodu do všech koutů republiky a

dokonce do zahraničí sta a sta dopisů s potupným razítkem „Německý Brod“. Kdyby se

něco podobného stalo dřív, myslím za tak zvaného „protektorátu“, putoval by pan

„poštmistr“ do koncentráku, ale dnes, když už u nás gestapo neřádí a máme

demokracii-zasloužil by Váš slavný poštovní úřad, aby byl ve všem krajinském tisku

veřejně pranýřován.“439

Dopis pana Svobody zmiňuje i skutečnost, že Brodští „dali příklad četným

dalším obcím“. Nevíme, zda pisatel tušil, že Brod bude skutečně dotazován v souvislosti

s procesem změny názvu a že se na jeho případ bude odvolávat řada obcí usilujících o

nahrazení „nevhodného“ jména (viz kap. 5.1).

V březnu 1948 dostalo havlíčkobrodské MNV dotaz od MNV Uherský Brod,

jakým způsobem byla provedena a „jaké hospodářské důsledky (finanční zatížení) nesla

ssebou změna názvu.“440 V odpovědi brodského MNV se krom popisu postupu objevil i

povzdech nad obtížemi takového procesu: „Staří páni v archivech nechtěli připustiti

změnu názvu našeho města, ale poněvadž jsme vyvinuli velký tlak na všecky členy vlády,

byla naše změna povolena v listopadu 1945. Toto přejmenování ani haléřem nezatížilo

naše město. ... Přejeme Vám, aby přejmenování Vašeho Uherského Brodu třebas na

Moravský dobře a také rychle dopadlo.“441 K tomu ale nedošlo (viz kap. 5.1.1.1).

Kromě návrhů a dopisů z roku 1945 vítajících změnu přívlastku Německý na

Havlíčkův najdeme v archivních fondech i další návrh nového jména, totiž Havlíčkov442

(viz Příloha č. 10).

Všeobecné nadšení a podporu novému jménu však nesdílel např. brodský historik

Václav Fiedler. V srpnu 1945 napsal článek nazvaný Jen šiml? do Svobodného

Havlíčkova kraje, který však nebyl uveřejněn (viz Příloha č. 10). V něm vysvětloval,

proč nejen z důvodů historických, ale i praktických a komunikačních není změna názvu

žádoucí. Pokud by k přejmenování města mělo dojít, Fiedler navrhoval nové názvy Brod

439 VĚCI ÚSTAVNÍ. 440 VĚCI ÚSTAVNÍ. 441 VĚCI ÚSTAVNÍ. 442 SOCHR-POZŮSTALOST, složka Přejmenování města, korespondence-13 číslovaných položek,

položka č. 12.

117

nad Sázavou nebo Slovanský Brod443. K dopisu byl přiložen list s poznámkami, jejichž

autorem byl brodský historik, kronikář a farář československé církve husitské Pavel

Sochr. Jeho polemika byla však vedena spíše v rovině osobní a emoční, než že by byla

vystavěna na faktech a věcných argumentech.

Vědecký lingvistický názor do sporu vnesl Antonín Profous svým stanoviskem

ze dne 17. 10. 1945 zaslaným ministerstvu vnitra (viz Příloha č. 10). Položil si otázku,

zda jen odstranit politicky a dobově nevhodný přívlastek, nebo jej nahradit jiným. Ve

svém dopise upozornil i na potenciální nebezpečí nestability (možnost dalšího

přejmenování) takto utvořeného jména. Antonín Profous navrhoval přejmenování města

na Brod nad Sázavou444. I v tomto případě se dochovala reakce Pavla Sochra, který ve

24 bodech vyvracel Profousovo stanovisko. Opět používal argumenty především

historické, ukazoval na vztah Karla Havlíčka i jeho rodiny k městu, většina zdůvodnění

však vyznívá z dnešního pohledu komicky a nepatřičně, např. body „19. Zde je hrob

Havlíčkova otce, kterého si nesmírně vážil. 20. Máme v původním stavu dochovaný

Havlíčkův byt i s nábytkem.“445 Sochr se odvolával na lokální tradici, Havlíčkovo češství

a stále živou zkušenost německé okupace. Uvedl také jinde nedoloženou iniciativu

„z kruhů dělnických“ přejmenovat město na Stalinův Brod, když název Havlíčkův Brod

nelze prosadit. V závěru Sochrova dopisu už zazníval duch doby po roce 1948, když

čteme: „V Rusku revoluce smetla také staré názvy, u nás pak jde o osobu, která byla

tvůrčím jevem našeho vlastenectví i žurnalistického díla.“

443 SOCHR-POZŮSTALOST, složka Přejmenování města (varia-nečíslované položky), dopis Václava

Fiedlera, 31. 8. 1945; Poznámky Pavla Sochra. 444 SOCHR-POZŮSTALOST, složka Přejmenování města (varia-nečíslované položky), dopis Antonína

Profouse, 17. 10. 1945. 445 SOCHR-POZŮSTALOST, složka Přejmenování města (varia-nečíslované položky), dopis Pavla

Sochra, 28. 10. 1945.

118

5.3.2 Návrhy Metoděje Rozsívala na degermanizaci

oikonymie – případová studie

V letech po osvobození Československa od nacistické okupace se objevila nejen státem

řízená a také usměrňovaná snaha upravit českou toponymii, především ji v dobovém

pojetí „očistit“ od všeho „německého“, ale do celého procesu rovněž zasáhly laické

návrhy. Již jsme viděli na příkladu přejmenování Německého Brodu, jak důležitou roli

hrálo veřejné mínění při navrhování nových názvů a jak intenzivní byla aktivita laických

tvůrců (viz kap. 5.3.1.4; viz Příloha č. 9). Ve fondech Národního archivu v Praze i

Moravského zemského archivu v Brně najdeme několik dokumentů, jejichž autoři

předkládali k posouzení vesměs naivně tvořené nové názvy pro řadu obcí. Materiály

mají podobu jednoduchých dopisů i rozsáhlých několikastránkových elaborátů

s podrobným zdůvodněním446.

Vzhledem k zaměření kapitoly, totiž sledování honorifikačního motivu v moderní

české oikonymii, a také k bohatství materiálu, jsme se zde rozhodli zabývat jako

ilustračním materiálem návrhy Metoděje Rozsívala z Prostějova, poštovního zřízence a

někdejšího legionáře447. Rozsívalův text obsahuje nejen návrhy na změnu 20 toponym na

Litovelsku, 15 na Prostějovsku a dalších 61 na Moravě a ve Slezsku, ale také v něm jsou

zaznamenána zdůvodnění nových místních jmen. Výběr „nevyhovujících“ názvů byl

patrně zcela nahodilý, objevují se v něm jak pojmenování velkých měst, tak i vesnic a

samot (viz Příloha č. 8). Rozsívalův text nejen odráží dobové nadšení a pojmenovávací

amatérismus, ale také nám slouží jako cenný jazykový materiál dokládající produktivitu

jednotlivých formantů a způsobů tvoření oikonym (viz kap. 5.3.6).

Rozsíval v úvodu svého dopisu zdůvodnil vznik seznamu nových názvů slovy:

„Vytčené názvy obcí současné a budoucí době nevyhovují dřívějším neprozřetelně

utvořeným názvoslovím, jak nynějšímu významu obcí ve smyslu národní cti, tak

budoucímu dějinnému i zeměpisnému vývoji, zladěnému vkusu, jazykovému slohu, jakož i

všeobecné úpravě se stanoviska všeslovanského, spojeneckého i mezinárodního.“ I když

se nám u všech toponym nepodařilo zjistit jejich motivaci, z autorova vysvětlujícího

komentáře je jasné, že usiloval především o vytvoření oslavných a memoriálních

446 Viz např. návrhy učitele Bohumila Kinského z České Lípy nebo Josefa Pěničky z Jaroměře,

doporučujícího domnělé původní slovanské jméno Tava pro Tanvald (MV-NOVÁ REGISTRATURA,

k. č. 4972). 447 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, dopis Metoděje Rozsívala ministerstvu vnitra, 26. 7. 1945,

s. 1. K atypickým názvotvorným strukturám toponym a antroponym viz DAVID 2010 d.

119

pojmenování typu Slavomírov, Stalinov, Krasotín nebo Čechohrad. Srovnáme-li

strukturu názvotvorných typů s názvotvornou strukturou návrhů pro Havířov (viz kap.

5.3.6), potvrzuje se nám tendence, kterou jsme již několikrát zmínili. Nové honorifikační

návrhy na jedné straně vycházejí z modelů charakteristických pro moderní českou

oikonymii, tedy nejfrekventovanější jsou zakončení -ov, -ín a -(ov)ice. Na druhé straně

se pak ukazuje, že vlivem honorifikační motivace se v nich uplatňují jednak již

neproduktivní domácí názvotvorné modely, ale také nedomácí struktury typu Milohrad,

Novohrad, které můžeme v Rozsívalově případě přičíst jeho rusofilství (viz též

kap. 2.3.2.3). Samozřejmě si musíme uvědomit, že ne všechny názvy v Rozsívalově

seznamu jsou honorifikační. Některé autor vytvořil pouze proto, aby odstranil ze svého

pohledu „pravopisně nezpůsobné názvy“, např. toponymum Březsko navrhoval nahradit

jménem Březnice448.

448 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, dopis Metoděje Rozsívala ministerstvu vnitra, 26. 7. 1945,

s. 5.

120

5.3.3 Toponymum Havlíčkova Borová (okres Havlíčkův

Brod) – případová studie

„Nejbližším městem je staré město Přibyslav. Je na jihozápad, vzdálené od naší

obce 8 km, spojené okresní silnicí. Jdeme-li po ní, vidíme vpravo za vesnicí

„Žižkovo Pole“ mohylu na místě, kde zemřel r. 1424 hrdinný Žižka. Jistě na tak

blízká místa rozdíl veliký. Zde zemřel velikán a jiný se po 400 letech narodil.“

Státní okresní archiv Havlíčkův Brod, fond Obecní úřad Havlíčkova

Borová.

Pamětní kniha obce Borové u Přibyslavě, s. 2–3.

Kapitolu věnovanou honorifikačnímu toponymu Havlíčkova Borová otevírá citace

z úvodu borovské Pamětní knihy. Připomíná, že v oblasti byl živý kult dvou osobností,

husitského hejtmana Jana Žižky z Trocnova a novináře Karla Havlíčka Borovského449,

který se již dříve ve dvou případech, toponyma Žižkovo Pole a Havlíčkův Brod, promítl

do místních jmen (viz kap. 4.2.1, 5.3.1).

Ačkoliv regionální literatura datuje počátky snahy o změnu názvu Borové

doplněním přívlastku Havlíčkova až do období let 1945–1949450, Pamětní kniha obce

připomíná první pokusy již k roku 1918451. Totéž dokládá i archivní materiál

ministerstva vnitra, v němž najdeme zápis z jednání Stálé komise pro stanovení úředních

názvů míst v Republice československé z roku 1922. Jedním z toponym, jehož změna

nebyla doporučena, bylo i jméno Borová, navrhovaný nový název měl znít Havlíčkova

Borová. Mezi důvody zamítnutí změny mimo jiné zaznělo, že „podobné přívlastky značí

vždycky buďto zakladatele nebo dlouholetého vlastníka; nezdá se, že by se tím

Havlíčkovu jménu učinila pocta, jak se snad rodáci jeho domnívají; Havlíček se narodil

v Borové a nikoliv v Havlíčkově Borové, a tedy již literárně historický důvod mluví proti

změně.“ 452 Ale skutečně intenzivní snaha změnit název se objevila až po roce 1945.

449 V Borové se roku 1821 narodil novinář a satirik Karel Havlíček Borovský. 450 STRÁNSKÁ 2006, s. 194. 451 KRONIKA HAVLÍČKOVA BOROVÁ, s. 64. 452 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4972, Stálá komise při ministerstvu vnitra pro stanovení úředních

názvů míst v RČS, 24. 1. 1922.

121

Jak vyplývá z dobových svědectví, už v letech 1945–1948 se název Havlíčkova

Borová objevoval v komunikaci, např. na silničních ukazatelích453. Oficiální žádost o

změnu pojmenování byla v prvním jednání v roce 1947 zamítnuta, ale nakonec byla

schválena v srpnu 1949454.

5.3.4 Toponymum Švermov (okres Kladno) – případová

studie

Toponymum Švermov představuje další typ uplatnění honorifikačního jména v české

oikonymii po roce 1948. Roli při jeho vzniku sehrálo několik okolností. Jednak poloha

blízko důležitého průmyslového centra, kterým město Kladno v polovině 20. století

bylo. Dále praktická potřeba vytvořit nové místní jméno vyvolaná spojením lokalit

Hnidousy a Motyčín. A konečně to byl honorifikační motiv, který se pro pojmenování

takto politicky a ideologicky významného onymického objektu nabízel.

Snaha sloučit obě obce se objevila již v dřívější době, ale teprve 30. ledna 1949

rozhodlo společné plenární zasedání MNV Hnidousy a MNV Motyčín o spojení obou

obcí z důvodu jejich blízkosti a zlepšení jejich ekonomického, správního a sociálního

fungování. Usnesení pléna obou MNV navrhlo KNV v Praze, „aby ministru vnitra bylo

doporučeno, aby po sloučení obcí Hnidousy a Motyčín, - nově vzniklá obec, byla

pojmenována „ŠVERMOV“.

Důvody: Soudruh Jan Šverma působil v našem kraji jako tajemník KSČ i jako

poslanec byl neohroženým bojovníkem za dělnická práva.

Při osvobozování naší republiky od nacistů padl v bojích jako partyzán v r. 1944

při Báňsko-Bystřickém povstání na Slovensku.“455

Ze zápisu o plenární schůzi konané dne 30. 1. 1949 se také dozvídáme, že

„soutěžní komise doporučuje, aby nově vzniklá obec byla pojmenována Švermov“ a

předseda MNV Hnidousy Pavel Dzurik „je proto, aby byly odstraněny patriotické názvy

obcí a v budoucnu se musíme řídit heslem našeho presidenta Klementa Gottwalda

„Kupředu zpátky ni krok“.“ V diskuzi pak předseda Dzurik zdůvodnil volbu názvu:

„Došlé návrhy jako Leninov, Stalinov, Žukov, Koněv atd. nemohly býti použity ze

453 SOCHR-POZŮSTALOST, složka Přejmenování města (varia-nečíslované položky), O jméno

Havlíčkovy Borové (článek), Svobodné slovo 13. 10. 1946. Srovnej též KRONIKA HAVLÍČKOVA

BOROVÁ, s. 64. 454 KRONIKA HAVLÍČKOVA BOROVÁ, s. 79. 455 KNV PRAHA, k. č. 3, usnesení MNV Motyčín a Hnidousy ze dne 30. 1. 1949.

122

zásadních důvodů, protože jména tak velkých socialistických našich vůdců nemohla by

naše obec svou výstavbou atd. na sto procent representovat.“ Učitelka Alžběta

Kadlecová sice vyslovila lítost nad zánikem starého názvu, ale podpořila název Švermov,

neboť „soudruh Jan Šverma zemřel čestnou smrtí.“

Sloučení obcí bylo schváleno Středočeským KNV 15. 4. 1949, nový název

Švermov stanovilo ministerstvo vnitra s účinností od 5. 5. 1949.

Jak se dozvídáme z archivních materiálů, MNV zřejmě uspořádal soutěž, která

neměla takovou publicitu a ohlas jako soutěž na návrh pojmenování města Havířova.

Komise si byla vědoma, že názvy typu Leninov nebo Koněv z jasně formulovaných

důvodů nelze zvolit. Odráží se v tom realita prvního roku komunistické diktatury. Soutěž

nebyla pořádána jako celostátní, zároveň ale, jak se dozvídáme ze vzorku 4 jmen

došlých komisi, návrhy byly motivovány především jmény politických představitelů. Ve

srovnání s návrhy pro Havířov v případě Motyčína a Hnidous scházel silný regionální

motiv a také motiv politický, neboť šlo pouze o vytvoření jména pro již existující

sídliště, nikoliv o název pro nově budované hornické město, reprezentativní stavbu

socialismu. Samozřejmě jsme si vědomi, že naše závěry mohou být do značné míry

nepřesné, byli jsme však omezeni neúplností archivních pramenů.

Vzorek zmíněných návrhů po stránce názvotvorné opět vykazuje dva

nejnápadnější rysy českých honorifikačních toponym. Tendenci k běžnému, uplatnil se

v nich formant -ov, Leninov, Stalinov i realizovaný Švermov, a tendenci k jedinečnému,

nedomácímu, internacionálnímu. Navrhovaná toponyma využila pro českou toponymii

řídký způsob tvoření toponym z antroponym s nulovým formantem, např. Koněv či

Žukov (viz kap. 5.3.2, 5.3.6.4.1.7).

123

5.3.5 Toponymum Gottwaldov (dnes Zlín) – případová

studie

„Soudruzi, vždycky jsem se snažil dobře pracovat a věřte, že budu stejně poctivě

pracovat – dokud budu živ – abyste neměli důvodu to po mé smrti přejmenovat.“

Klement Gottwald v listopadu 1948, když se na něj delegace ze Zlína

obrátila s návrhem přejmenovat město na Gottwaldov.

In Olga Lapčíková, Pokus vrátit Zlínu jeho jméno. Zlínsko od minulosti

k současnosti 19. Zlín 2002, s. 169.

Město Zlín spojené s podnikatelským úspěchem Tomáše a Jana Antonína Bati bylo po

roce 1945 vystaveno snahám nové politické moci vymazat jejich jména z historie (viz

též kap. 4.2.2, 9.2). Již v roce 1946 byl odstraněn název Baťov používaný od roku 1939

pro Otrokovice s poukazem na výnos ministra vnitra, kterým se rušily všechny názvy

zavedené v době německé okupace (viz též kap. 4.2.2). Podobné, i když až do roku 1948

zatím neúspěšné snahy se týkaly také názvu Památníku Tomáše Bati, který měl být

přejmenován na Památník zlínské práce, a rovněž se objevil pokus o přejmenování

Baťových závodů456.

Cesta ke změně názvu města se otevřela v roce 1948. Nový název Gottwaldov

byl prezentován v duchu tehdejšího rodícího se kultu „prvního dělnického prezidenta a

prvního dělníka“ Klementa Gottwalda jako dárek k jeho 52. narozeninám, jako

spontánní akce zlínského dělnictva. V rovině administrativní se jeho zdůvodněním stalo

vytvoření tzv. Velkého Zlína, který vznikl sloučením města Zlína a okolních obcí

Jaroslavic, Malenovic, Tečovic, Kvítkovic a Otrokovic v jedinou obec s účinností od 29.

12. 1948457. Toponymum Zlín zůstalo zachováno jako název místní části Gottwaldov I.

Na veřejném shromáždění ve Velkém kině dne 22. 11. 1948 bylo navrženo nové

pojmenování města. V dopise adresovaném prezidentu republiky, který vzešel ze

shromáždění, mimo jiné stálo: „…obracíme se na Vás právě v týdnu, který předchází

Vaším 52. narozeninám, abyste laskavě svolil pojmenovati obce: Jaroslavice,

Kvítkovice, Malenovice, Otrokovice, Tečovice a Zlín, které se od 1. ledna 1949 slučují

v jedno veliké průmyslové sídliště, podle Vašeho jména, na město Gottwaldov. Tímto

svým přáním snažíme se nejen uctít Vaše nesmírné zásluhy o náš lidově demokratický

456 POKLUDA 2002, s. 159. 457 HANZAL 1974, s. 141.

124

stát, ale současně chápeme své přání jako závazek žít, pracovat, budovat a tvořit

v Gottwaldově podle Vašich zásad a Vašeho příkladu, k společnému prospěchu celé

republiky a každého z nás.“458 V následujícím projevu v závodním rozhlase generální

ředitel Baťových závodů Ivan Holý přirovnal název Gottwaldov pro jeho ideologickou

hodnotu k pojmenování Stalingrad. Nový název byl potvrzen vyhláškou ministerstva

vnitra s platností od 1. ledna 1949459. Místní jméno Gottwaldov bylo používáno až do

1. 1. 1990, kdy došlo k obnovení původního pojmenování Zlín.

Současně se vznikem nového pojmenování města bylo v prosinci 1948 změněno

jméno Baťových závodů na Svit, n. p.460. Název přitom vzešel ze soutěže pořádané již

v roce 1945, ale jeho prosazení trvalo tři roky. Kromě vítězného Svitu se jako druhý

nejčastější objevil název Botostroj, inspirovaný titulem stejnojmenného protibaťovského

románu T. Svatopluka z roku 1933. Ani jeden z navrhovaných názvů nebyl motivován

antroponymem, objevovala se především jména odkazující k výrobní činnosti, např.

Bota, Botostroj, OKO (Obuv Každého Občana), Obuvia, nebo pojmenování ovlivněná

novou společenskou realitou a reflektující politickou objednávku, např. Barikáda,

Závody 2. května, Maják, Vpřed, PPP (Podniky Pracovní Pospolitosti)461.

Téma vhodnosti/nevhodnosti ideologicky podmíněného přejmenování města, a to

je specifikum případu honorifikačního toponyma Gottwaldov, bylo znovu otevřeno

v diskuzi v době politického uvolnění v roce 1968. Byla dokonce vytvořena komise,

která měla posoudit argumenty pro zpětné přejmenování města na Zlín. Je to u nás

jediný případ, kdy honorifikační toponymum bylo předmětem politicky motivované

diskuze, dokonce ještě v době komunistické diktatury. Důvodem, na rozdíl od Havířova

nebo Švermova, byl fakt, že zde nešlo o nové sídliště, ale o nahrazení jména města

s tradicí, navíc města výrazně spojeného s velkou podnikatelskou osobností Tomáše Bati

(viz též kap. 8.1). V neposlední řadě svou roli sehrála i skutečnost, že koncem 60. let se

v souvislosti s otevíráním problematiky nezákonností 50. let začínalo diskutovat i o

úloze Klementa Gottwalda v politických procesech462. Tato diskuze však měla pouze

458 HANZAL 1974, s. 140. 459 Deník Naše pravda, vydávaný KSČ Zlínského kraje, od listopadu 1948 až do ledna 1949 používal

pojmenování Gottwaldov, Zlín nebo Gottwaldov-Zlín (NAŠE PRAVDA 1948; NAŠE PRAVDA 1949). 460 POKLUDA 2002, s. 163; viz též přehledový článek Jiřího Hanzala (HANZAL 1974). Srovnej též

tendenční článek Františka Vojty (VOJTA 1983), kde jsou i návrhy na přejmenování firmy Baťa, n.p.

Název Svit odkazoval ke slovu úsvit a měl symbolizovat cestu znárodněného průmyslu ke světlým zítřkům

(HANZAL 1974, s. 141). 461 VOJTA 1983, s. 177. 462 LAPČÍKOVÁ 2002.

125

krátké trvání a srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy ji definitivně ukončila.

Později v době normalizace bylo jakékoliv zpochybňování motivace oikonyma

Gottwaldov chápáno jako jeden z projevů antikomunismu spojeného s obdobím tzv.

pražského jara.

Toponymum Gottwaldov reprezentovalo i v následujícím období socialistického

Československa ideologicky nezpochybnitelnou hodnotu a jakýkoliv útok na ni byl tvrdě

odsouzen. Můžeme to vidět na příkladu článku nazvaného Útok na Gottwaldov

uveřejněného v Naší pravdě v srpnu 1978. Jeho autor se k tématu vrací, aby na něm

ukázal na protisocialistickou „činnost pomýlených, dezorientovaných a těch, kdo měli

v kalhotách“ v roce 1968463.

Přejmenování Zlína na Gottwaldov vykazuje všechny znaky vytvoření a užití

honorifikačního jména. Nový místní název napodobil produktivní český oikonymický

model toponym zakončených formantem -ov a nahradil staré jméno novým

pojmenováním utvořeným z antroponymického základu. Oficiálním zdůvodněním

změny jména však nebylo přejmenování, ale pojmenování nového administrativně

vzniklého města; původní název Zlín zůstal zachován jako název místní části.

Jedním z charakteristických znaků honorifikačních jmen je také jejich defektnost

v širokém slova smyslu. Projevuje se např. v komunikační nefunkčnosti či oslabení

identifikační funkce toponyma, v ahistoričnosti nových názvů a také v tom, že i přes

přejmenování města zůstává původní oikonymum zachováno v ustálených spojeních,

v chrématonymech nebo v toponymech označujících jiné objekty (srovnej též kap.

2.3.3.1). V případě Zlína/Gottwaldova zmíněnou „neidentifikačnost“ toponyma dokládá

rozdělení historického vývoje na dvě etapy, Zlín a Gottwaldov, byť se jedná o dějiny

stále stejného města. Neúplnost „vymazání“ původního názvu po roce 1948 ilustruje

obchodní označení letadel Zlín vyráběných v Moravanu Otrokovice po celou dobu

socialistického Československa.

463 LAPČÍKOVÁ 2002, s. 176–177.

126

5.3.6 Toponymum Havířov (okres Karviná) – případová

studie464

Názvu města Havířov, jednomu z mála českých honorifikačních jmen vytvořených po

roce 1948, nebyla doposud v naší onomastické literatuře věnována téměř žádná

pozornost. Regionální vlastivědná literatura se spíše než na systémové souvislosti vzniku

toponyma zaměřovala na historické okolnosti vytvoření jména a na kuriózní návrhy,

které se objevily po vypsání soutěže465. Nové toponymum bylo přijato bez veřejné

diskuze, nestalo se ani předmětem lingvistického zájmu, např. na stránkách Naší řeči.

Jediným onomastickým zamyšlením nad postavením místního jména Havířov v české

oikonymii tedy zůstává odstavec ve Šrámkově Úvodu do obecné onomastiky466. Rudolf

Šrámek oikonymum Havířov uvádí jako příklad českého honorifikačního jména a

srovnává je s toponymem Uhlokopy, které by patrně vzniklo přirozeně, pokud by nebyla

přítomna honorifikace a pojmenování nového města by reflektovalo povolání jeho

obyvatel467.

V následující kapitole se na základě detailního studia archivních pramenů a

analýzy navrhovaných pojmenování nového města pokoušíme tento dluh české

onomastiky splatit a předkládáme onomastický pohled na soutěž468 a její výsledky.

Primárně nám nejde o popis historického a politického pozadí soutěže; dali jsme mu

prostor pouze tam, kde to bylo nezbytně nutné pro doplnění onomastického rozboru.

5.3.6.1 Soutěž na název nového města

Počátkem roku 1955 se na zasedání rady KNV v Ostravě několikrát jednalo o názvu

nového sídliště budovaného v Šenově-Šumbarku a Šenově-Bludovicích. Dokonce i přes

fakt, že se MNV v Šumbarku a v Dolních Bludovicích vyslovily pro názvy Fučíkov nebo

464 Text kapitoly vznikl rozpracováním studie uveřejněné v časopise Acta onomastica, viz DAVID 2009 e. 465 Srovnej např. MÜLLER 1990, s. 5: „Utřídili jsme podané návrhy do několika oddílů a předkládáme je

nyní v určitém reprezentativním výběru. Máme zato, že jako typický produkt doby nepotřebují žádného

komentáře...“ Viz též HAVÍŘOV 1998.

K okolnostem založení města viz též KRONIKA HAVÍŘOV, s. 5–7; PROKOP 1957. 466 ŠRÁMEK 1999, s. 49. 467 ŠRÁMEK 1999, s. 49. K podobnému tématu viz článek SPOŘILOV 1926, jehož autor jako

nejvhodnější název reflektující motivaci oikonyma pro osadu budovanou klienty Vinohradské spořitelny

navrhoval Spořily oproti používanému pojmenování Spořilov. 468 Podobná soutěž, i když s mnohem menším ohlasem, byla vypsána počátkem roku 1948 také na nový

název města Šumperka. Srovnej DP CIMALOVÁ, s. 55–61.

127

Bezručov469, rada KNV v Ostravě k jednotnému usnesení nedospěla. Nakonec bylo

rozhodnuto o vypsání veřejné soutěže, která proběhla v únoru 1955470.

Schválená pravidla soutěže stanovila, že nový název „má být český, snadno

přeložitelný, vyjadřující průmyslový charakter prostředí i budovatelské úsilí ostravského

lidu, má sestávat pokud možno z jednoho slova“471. Návrhy pojmenování měla posoudit

komise a z užšího výběru pak měla rada KNV vybrat vítězný název. Do konce února

1955 přišlo více než 2 350 návrhů (přes 600 dopisů), z nichž nakonec byly vybrány tři,

Šachtín, Havířov a Cingrov472. Paradoxně, ač se nejvíce občanů vyslovilo pro Bezručov,

rada KNV nakonec zvolila toponymum Šachtín473. Ovšem rozhodnutím ministerstva

vnitra byl jako definitivní název nového města určen Havířov474. Nové jméno vstoupilo

v platnost dne 4. 12. 1955.

Nás však více než politické a společenské pozadí celé záležitost zajímá, jaká

toponyma, motivačně a strukturně, se mezi návrhy objevila, a jak byla navrhovaná

jména ovlivněna např. honorifikačními zeměpisnými názvy na území Sovětského svazu.

Samozřejmě nemůžeme pominout dobový kontext, tvorba nového názvu města byla

chápána jako politická záležitost velké důležitosti. Svědčí o tom nejen samotné vypsání

veřejné soutěže, změna ve vedení komise pro výběr názvu, v jehož čele počátkem března

1955 stanul předseda KNV Ostrava Oldřich Černík, ale také zdůvodnění názvů, která se

objevovala v dopisech navrhovatelů nebo v oficiálních dokumentech KNV (viz Příloha

č. 11). „Svou účastí na této soutěži projevili občané našeho kraje vřelé pochopení a živý

zájem o vznikající nové hornické město. Spoluúčastí na tvorbě názvu nového města

manifestovali naši pracující též svou vůli podílet se na výkonu vlády lidu a pomáhat jí

tak, jak to stanoví zákony o národních výborech,“ konstatovala závěrečná zpráva o

průběhu a výsledcích soutěže475.

469 Návrh toponyma Bezručov se objevil také pro dnešní Kravaře (okr. Opava), jež v roce 1960 po

připojení obcí Kouty a Dvořisko získaly statut města. O kultu básníka Petra Bezruče v regionu svědčí i

neúspěšná snaha Branky (dnes Branka u Opavy) změnit si koncem 40. let 20. století jméno na Bezručova

Branka, nebo přejmenování Dolu Terezie na Důl Petr Bezruč (Ostrava). 470 KNV OSTRAVA, k. č. 1, sign. 102.2, 4. zasedání KNV, 28. a 29. 1. 1955. 471 KNV OSTRAVA, k. č. 7, sign. 102.3, 33. schůze rady KNV, 22. 2. 1955. 472 KNV OSTRAVA, k. č. 9, sign. 102.3, 43. schůze rady KNV, 19. 4. 1955. 473 KNV OSTRAVA, k. č. 9, sign. 102.3, 42. schůze rady KNV, 12. 4. 1955. 474 KNV OSTRAVA, k. č. 11, sign. 102.3, 66. schůze rady KNV, 27. 9. 1955. 475 KNV OSTRAVA, k. č. 11, sign. 102.3, 66. schůze rady KNV, 27. 9. 1955.

128

5.3.6.2 Toponymum Havířov v kontextu honorifikačních

jmen 40. a 50. let 20. století

Toponymum Havířov, které nakonec vzešlo ze soutěže jako vítězný návrh, musíme

hodnotit nejen v kontextu československé a české toponymie, ale také oikonymie zemí

náležejících do sféry vlivu Sovětského svazu. Česká oikonymie sice byla ušetřena

takových otřesů a anomálií, jaké zasáhly toponymii zemí bývalého Sovětského svazu,

Bulharska či někdejší Jugoslávie, přesto se jí vlna honorifikačních jmen, spojených

především s totalitním komunistickým režimem, dotkla. Z poválečného období

připomeňme realizovaná místní jména Havlíčkův Brod, Havlíčkova Borová, Švermov,

Gottwaldov, popř. též Sokolov (viz kap. 5.1).

Místní jméno Havířov bývá tradičně uváděno jako příklad honorifikačního

pojmenování. Avšak je třeba upozornit na skutečnosti, které specifikují jeho postavení

mezi politicky motivovanými názvy.

Model toponyma Havířov byl zvolen tak, že formálně odpovídá české

oikonymické soustavě; název byl vytvořen nejproduktivnějším novočeským

topoformantem -ov. Fakt, že ze všech návrhů byly radou KNV vybrány právě Cingrov,

Šachtín a Havířov, nikoliv např. Bezručov476, a to, že se ministerstvo vnitra nakonec

vyslovilo pro Havířov, odráží vysokou úroveň české onomastické kultury (viz též kap.

3.2.1). Specifikem českých honorifikačních místních jmen, jak dokládá případ Havířova,

Švermova a Gottwaldova, je rovněž skutečnost, že se nejednalo o „čistá“ přejmenování,

ale o pojmenování nového onymického objektu, který vznikl administrativně, nejčastěji

sloučením několika obcí. Původní oikonyma většinou zůstala zachována jako názvy

místních částí. Ovšem motivačně a také volbou názvotvorného základu představuje

místní jméno Havířov typický produkt honorifikace (viz též kap. 5.3.2, 5.3.4).

5.3.6.3 Charakteristika materiálu

Dochovaný spisový materiál, dnes uložený v Zemském archivu Opava, obsahuje celkem

1 982 názvů (viz Příloha č. 11), které byly excerpovány z návrhového strojopisného

seznamu předloženého soutěžní komisi477. Soupis navrhovaných pojmenování jsme

doplnili o informace získané z jednotlivých dopisů, které byly součástí archivního fondu.

476 Básník a národní umělec Petr Bezruč zemřel až v roce 1958. V případě honorifikačního jména

Bezručov byla tedy respektována zásada nepojmenovávat onymické objekty po žijících osobnostech. 477 Literatura, např. Karel Müller (MÜLLER 1990), uvádí více než 2 300 návrhů.

129

Dopisy často obsahovaly nejen samotné návrhy, někteří autoři nabízeli i desítky jmen,

ale také vysvětlení motivace jména, zvláště důležité u zkratek, zkratkových slov a

kompozit. Mnozí autoři se také vyjadřovali k ideové správnosti a vhodnosti jména (viz

Příloha č. 12). V některých komentářích se objevila i snaha o jazykové zdůvodnění

volby toponyma s ohledem ke komunikační praxi, např. snadné skloňování nebo obecná

srozumitelnost. V materiálu však také najdeme řadu kuriozit, např. rýmované dopisy

nebo naivní texty, u kterých je třeba se ptát po duševním zdraví autora (viz Příloha

č. 12). Celá akce, ačkoliv byla rovněž prezentována v celostátním tisku, svým ohlasem

nepřesáhla hranice regionu zhruba odpovídajícího dnešnímu Moravskoslezskému kraji.

Z této oblasti pocházelo 90 % návrhů, nejvíce z Ostravy a Orlové478. Z míst mimo region

měly největší zastoupení návrhy zaslané z Brna a Gottwaldova (viz Graf č. 4).

Z celkového počtu všech navržených toponym se nejčastěji, tedy alespoň s 1%

podílem na všech návrzích, objevovala jména Horníkov/Hornikov, Bezručov,

Havířov/Haviřov, Baníkov, Uhlíkov, Fučíkov (viz Tabulka č. 1).

Ještě než přistoupíme k vlastní analýze, je třeba uvést alespoň základní

charakteristiky materiálu a vysvětlit, proč a jak s ním bylo nakládáno.

478 Účastníci soutěže uváděli své iniciály a adresu bydliště. Vzhledem k vysoké migraci obyvatelstva na

Ostravsku jsme si vědomi toho, že lidé pocházeli z různých oblastí tehdejšího Československa. Údaje o

jejich původu však byly z archivního materiálu nezjistitelné.

130

Společným znakem analyzovaných toponym byla velká rozkolísanost jejich

pravopisné podoby, zejména v oblasti psaní velkých a malých počátečních písmen, psaní

i a y a také nedůsledného označování kvantity. Vysvětlující dopisy tedy mají nejen

z výše zmíněných důvodů hodnotu i jako dialektologický materiál. Proto vybrané

ukázky z dopisů v Příloze č. 10 ponecháváme bez jazykové a pravopisné úpravy.

Z důvodu rozkolísané grafiky návrhů jsme si před analýzou dat

stanovili, že případy typu Beskyd/Bezkyd/Baskyd, Brygádovice/Brigádovice,

Kombajnov/Konbajnov, Krásov/Krasov, Socialov/Sociálov, Švermov/Švernov nebo

Úderníkovice/Údernikovice/Udernikovice či Uhlobaně/Uhlobáně budeme hodnotit jako

totožné lexikální jednotky. Výjimku představovala toponyma typu Hornícivice, Ještěvíce

nebo Uhlovíce, jež jsme hodnotili jako kompozita s druhým komponentem -více, nikoliv

jako derivací utvořená jména s topoformantem -(ov)ice.

Do analyzovaného materiálu jsme však nezařadili exonymické podoby toponym,

které se vyskytovaly v oficiálním souboru navržených jmen, např. Dolowany,

Havířenau, Nevstat. Cizojazyčné podoby názvů se objevovaly v návrzích nesoustavně a

nebyly přímo předmětem soutěžního zadání. Přesto někteří účastníci ankety svůj úkol

pojali opravdu zodpovědně. Zřejmě si tak interpretovali v propozicích uvedený

požadavek, aby název byl „snadno přeložitelný“. Například autor navrhující

pojmenování Havířov připojil také varianty v ruštině (Šachťorgrad, Šachťornoje,

Šachty), polštině (Górników) a němčině (Bergmannstadt), navrhovatel toponyma Uhelná

nabídl ekvivalenty Ugolnaja, Kohlstadt, Charbonville/Charbonière a Coaltown479. Autor

návrhu č. 361 dokonce nejen zdůvodnil volbu toponyma Vraclav: „Je to název krátký a

výstižný, původní a pěkně znějící. Je snadno přeložitelný, aniž by se změnilo nějak

nápadně toto slovo, neboť polsky by znělo Wraclaw.“, ale také navrhl pojmenování

místních částí Horníkov, Dolová, Hornice, Dolany, Cingrovice nebo Klimentov. Pro

ulice nového města potom doporučil jména Zápotockého, Klimentova, Cingrova,

Bierutova, Uhelná, Velkodůlní, Hutnická, Hornická apod.“480 (srovnej kap. 7.3.3.3).

Před započetím samotné analýzy jsme provedli jen drobné úpravy jmen.

Vzhledem k evidentním překlepům v návrhové listině se týkaly pouze jejich odstranění,

aby byla zajištěna srozumitelnost návrhů, např. podobu Žvotadar jsme opravili na

Životadar.

479 HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 483, návrh č. 1; k. č. 485, návrh č. 524. 480 HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 484, návrh č. 361.

131

Tabulka č. 1 Havířov – Nejčastější návrhy toponym nového města

Návrh Frekvence Návrh Frekvence

Horníkov/Hornikov 87 Beskyd/Bezkyd/Baskyd 7

Bezručov 86 Budomír 7

Havířov/Haviřov 38 Budovatel 7

Baníkov 24 Kahanov 7

Fučíkov 21 Mír 7

Uhlíkov 21 Průkopník 7

Mírov 19 Uhlodar 7

Uhlířov 18 Hornické Město 6

Horník 16 Nový Život 6

Stachanov 15 Stalinov 6

Bezručovo 11 Úderník 6

Průmyslov 11 Uhlohrad 6

Uhlomír 10 Úsvit 6

Uhlovice 10 Brigádov/Brigadov/Brygádov 5

Horníkovice/Hornikovice 9 Budovany 5

Pokrokov 9 Čestmírov 5

Uhelná 9 Havířovice/Haviřovice 5

Baník 8 Pokrok 5

Krásov/Krasov 8 Rozkvět 5

Mírovice/Mirovice 8 Uhlínov 5

Ocelov 8

Uhlín 8

Uhlokopy 8

Ze souboru všech návrhů jsme vytřídili opakující se toponyma a získali jsme

základní materiál pro naši analýzu čítající 924 jednoslovných (všech jednoslovných

132

1 722) a 219 víceslovných (všech víceslovných názvů bylo 257, tj. podíl na celku 19 %)

jednotek (viz Příloha č. 11).

Z návrhů jsou patrná motivační východiska toponym, zejména vztah k regionu,

jeho revolučním tradicím a průmyslovému charakteru, k těžbě uhlí a horníkům, dále

poukaz na novost města, budovatelské úsilí a „mírovost“ jeho obyvatel481. Z navržených

oikonym zřetelně vystupují emblémy doby vrcholného stalinismu tak, jak je známe i ze

sochařské a sgrafitové výzdoby Havířova nebo ostravské Poruby482. Současně je vidět,

že soutěž vypsanou na politickou a společenskou objednávku brali navrhovatelé jako

jasně daný úkol a snažili se co nejlépe, často až přehnaně, respektovat politické zadání.

5.3.6.4 Analýza jednoslovných návrhů – východiska

Z excerpovaných archivních pramenů jsme získali soubor všech neopakujících se

jednoslovných toponym čítající celkem 924 jednotek (viz Příloha č. 11), z něhož jsme

ale museli ještě vyčlenit toponyma, která bychom mohli analyzovat pouze formálně,

nikoliv však motivačně. Jednalo se celkem o 5 oikonym, Buděčkov, Jovarov, Raddst,

Štangaje a Sramgaje, která se nám nepodařilo zařadit. Finální soubor jednoslovných

toponym, z něhož jsme vycházeli při analýze, čítal tedy 919 jednotek.

481 Srovnej MACURA 1992. 482 Srovnej např. ZELINSKÝ 2008.

133

Jednoslovná toponyma jsme nejprve analyzovali z hlediska názvotvorného.

Největší podíl vykazoval derivační typ (viz Graf č. 5), např. toponyma Březov,

Hartusov, Hutnice, Kovákov, Průmyslany, a typ kompozičně-derivační, např.

Dolomírov, Mírohukov, Rudohvězdov, Rudokov, Uhlozdrojsk. Oba uvedené typy

reprezentují celkem 67 % všech navržených toponym. Kompozičně-derivační typ

představuje přechod ke kompozitům, zastoupeným např. místními jmény Černodoly,

Lidovlád, Světomír, Živnobyt. Oikonyma z toponym a antroponym s nulovými formanty,

např. Bezruč, Cingr, Moskva, Stalin nebo Zápotocký, jsme pro větší přehlednost zařadili

k transonymizačnímu typu, ačkoliv v následující detailní analýze je počítáme

k derivovaným deonymickým místním jménům s nulovým formantem.

Již bylo zmíněno, že jde o specifický toponymicky materiál, který se v mnoha

ohledech vymyká lingvisticky tolerantní charakteristice onymického parasystému483.

Právě proto musíme již v úvodu zdůraznit, že v mnoha případech bylo přiřazení

toponyma ke konkrétnímu názvotvornému typu obtížné, a to i přes zjišťování motivace

jména v dopisech navrhovatelů. Z komentářů a poznámek autorů také vyplynulo, že ne

vždy formální analýza, která byla na prvním místě, umožňovala správné rozpoznání

motivace jmen a jejich názvotvorné struktury. Pro ilustraci uveďme toponyma

Hornoměsto, Mírostav, Šunovice a Uhlíkovice. První dvě jména bychom bez znalosti

záměru navrhovatele hodnotili jako kompozita, třetí a čtvrté patrně jako derivací

utvořená oikonyma. Ovšem z navrhovatelova vysvětlení se dozvídáme, že jméno

Hornoměsto zamýšlel jako Hornické nové město, toponymum Mírostav vzniklo ze slov

Mírové socialistické stavby a Šunovice jsou zkratkou ze jmen místních částí

Šumbark-Šenov-Bludovice484. Autor toponyma Uhlíkovíce předložil výklad jména jako

složeniny Uhlí-kov-vice485.

5.3.6.4.1 Jednoslovné návrhy – typy derivace

V naší analýze jsme se soustředili výhradně na jednoslovné návrhy. Cílem nebyl

výkladový slovník motivací jednotlivých návrhů, ale zaměřovali jsme se na postižení

základních tendencí ve formální názvotvorbě i v motivaci. Důvodů, proč jsme se omezili

pouze na jednoslovné návrhy, je několik. Jednak jednoslovné návrhy splnily podmínky

483 Viz PLESKALOVÁ 2000. 484 HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 483, návrh č. 68. 485 HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 485, návrh č. 596.

134

zadání soutěže, byly motivačně a názvotvorně mnohem pestřejší než názvy víceslovné a

také tvořily více než 80 % všech navržených toponym, tedy dostatečně reprezentativní

vzorek (nejčastější víceslovné návrhy viz Tabulka č. 1).

Ve skupině jednoslovných návrhů se vydělují tři základní typy, derivační

s podtypem kompozičně-derivačním, např. Havířov, Bojomírov, Hornikolektivov,

kompoziční, např. Uhlodoly, a transonymizační, např. Stalin. Pokud vyjdeme

z předpokladu, že základním formálním rysem českého oikonyma je jeho zakončení

(topoformant), pak je zařazení toponym utvořených derivací z kompozit jako podtypu

derivací utvořených oikonym správné. K derivačnímu typu řadíme také místní jména

utvořená transonymizací, tedy původní i exonymické podoby reálně existujících

toponym a antroponyma s nulovými názvotvornými formanty (viz Graf č. 5, 6, kde však

pro přehlednost vydělujeme typ toponym utvořených transonymizací).

135

Dále se zabýváme formálními, především derivačními prostředky, které se

uplatnily při tvoření místních jmen pro nové město Havířov (viz Graf č. 7). Toponyma a

jejich typy jsme si rozdělili do několika skupin.

5.3.6.4.1.1 Toponyma s formantem -ov, typ Havířov

Z celkového podílu 29 % jednoslovných derivačně utvořených toponym zakončených

formantem -ov bylo 8 % odvozeno od kompozit (typ Bojomírov, Ostravoúhlov,

Trůnšachtov), 30 jednotek (5 %) od osobních jmen (typ Fučíkov, Keltičkov, Leninov,

Zátopkov) a 7 jednotek (3 %) ze zeměpisného jména (typ Donbasov, Ostravov, Těšínov).

Do tohoto souboru jsme nezapočítali ta toponyma, u nichž bylo zřejmé, zejména

136

z komentářů autorů, že šlo o kompozita, např. Horkov, Uhlíkov, Ostravanov nebo

Železouhlíkov486.

Skupina jednozákladových deapelativních názvů s příponou -ov byla vnitřně

nehomogenní. Většina z těchto pojmenování byla odvozena od neopakujících se

základů, např. Březov, Gigantov, Nášov, Šachtov, Uvědomělov. Z opakujících se základů

měly nejvyšší index opakování základy mír (4), následovaly základy s indexem

opakování 3: brigáda, horník, krása, rub-, úderník, uhl-, např. toponyma Mírov,

Mírovov, Brigádov, Horníkov, Krásov, Rubanov, Úderníkov, Uhlířov, Uhlov. Pokud

bychom tedy chtěli charakterizovat nové město pouze na základě motivace

názvotvorných základů, všechna výše uvedená jména v sobě nesou sémiotický klíč

k budovatelské době 50. let 20. století, akcentují hodnoty míru a budování487.

Náš materiál potvrzuje fakt, že původně singulárově posesivní topoformant -ov

se v novodobé toponymii stává neutrálním a frekvenčně nejvíce zastoupeným

reprezentantem formálních prostředků tvoření toponym (viz též kap. 1.2, 5.3.2, 5.3.4,

9.0). Ve skupině všech místních jmen utvořených derivací pomocí formantu -ov byl

podíl modelu osobní jméno + ov pouze 16 %; 3 % připadala na tvoření jmen

z toponymických základů a více jak 79 % procent bylo tvořeno z neonymických

kompozit a apelativ.

5.3.6.4.1.2 Toponyma s formantem -(ov)ice, typ Bezručovice, formant -ín,

typ Soutěžín, a další domácí topoformanty

Ve skupině jednoslovných derivovaných toponym se na druhém místě co do četnosti (17

%) objevila jména zakončená topoformantem -ice, popř. jeho variantou -(ov)ice, např.

Bezručovice, Haviřovice, Jeřábovice, Šachtovice, Uhlice, Vzletovice (viz Graf č. 6, 7).

Stejně jako i v předchozím souboru toponym jsme vyřadili složená jména s nulovým

formantem. Vzhledem k homonymii adverbia více (nářeční podoba bez kvantity vice)

s formantem -(ov)ice a k možnosti mylné dekompozice některých jmen, např. Železovice

vzniklo jako železo + více, respektive nářečně -vice, mohou být naše závěry mírně

486 HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 484, návrh č. 397: „Jméno: „Ostravanov“ jistě by uvítali obyvatelé

nového sídliště, protože by označovalo jejich příslušnost k Ostravě a přípojka „nov“ udává, že se jedná o

nově vybudovanou Ostravu.“

HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 485, návrh č. 571: „Krajem oplývá – uhlí – kov, nazvěte město –

„Uhlíkov“.“

HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 485, návrh č. 602: „Navrhuji Horkov, čtvrť horníků a kováků, město, které

vzniklo v horkých dnech 1948 a které leží na horách a dolech za Ostravou.“ 487 Srovnej MACURA 1992; MACURA 2008.

137

zkreslené. Zejména v těch případech, kde označování kvantity bylo rozkolísané či

nesprávné a znemožňovalo jednoznačnou interpretaci názvotvorné struktury toponyma.

Více než 1 % (tedy minimálně 6 jednotkami) byla v našem souboru zastoupena

ještě toponyma s formanty -hrad/-grad, -ín, -ík, -any, -ovo, -dar, -ava, -sk.

Formantům -hrad/-grad, -ovo, -dar a -sk věnujeme pozornost v kapitole zabývající se

internacionalizační tendencí v honorifikační toponymii (viz kap. 5.3.6.4.1.6, viz též

kap. 2.3.2.3).

Je logické, že z domácích topoformantů se nejvíce uplatnily -(ov)ice a -ín

(viz Graf č. 6, 7). Formantem -(ov)ice bylo utvořeno 17 % toponym z kompozit, např.

Doloslavice, Prudokombinovice, Uhlosnahovice. Pouhými 2 % byly ve všech

derivačních toponymech zastoupeny návrhy s příponou -(ov)ice od onymických základů,

v rovném poměru antroponymických a toponymických, např. Klementovice, Stalinovice;

Ostravovice, Šenovice. Stejně jako v případě topoformantu -ov byla největší část

toponym tvořena z apelativních základů, např. Brigadovice, Huťovice, Šumnovice,

Výkonovice; ve všech takto utvořených oikonymech byl podíl deapelativ dokonce 89 %.

Formant -ín, původně vyhrazený místním jménům typu Bohumín (z mužských,

zejména hypokoristických osobních jmen typu Bohuma; později též typ Terezín, tedy

toponyma z ženských antroponym), se v našem materiálu téměř vůbec neuplatňoval u

jmen z kompozit, vůbec se jím netvořila toponyma z antroponym nebo toponym.

Výhradně tedy fungoval jako neutrální topoformant u deapelativ, typ Faratín, Lidotín,

Novotín, Štěstín.

Z topoformantů vyskytujících se v české toponymii jsme také věnovali pozornost

názvům zakončeným -any a -ava. Typ -any, např. Dolovany, Havířany, Průmyslany,

Slezany, Uhlovany, je zajímavý tím, že vrcholem své produktivity náleží k oikonymii

nejstaršího sídelního území. Kromě toho se v toponymické soustavě severní Moravy a

Slezska obyvatelská jména zakončená -any nevyskytují. Jejich přítomnost dokládá pouze

„historická stopa“, tedy názvy zaniklých osad Malé Hradčance a Mělčany488, a

předpokládané Hrušany, předchůdce dnešního Hrušova (dnes součást Ostravy),

s nejistým dokladem Grussene z roku 1256489.

Kromě obyvatelských jmen zakončených formantem -any se v návrzích objevila

také oikonyma náležející k typu starých služebných toponym, např. Baníky, Havíře,

488 ŠRÁMEK 1965, s. 388, 392. 489 MJMS 1, s. 303–304; ZJČ, s. 102.

138

Horníky, Novátory. Výskyt těchto dvou archaických a pro oblast severní Moravy a

Slezska atypických toponymických struktur koresponduje i s dalším druhem toponym,

totiž složenými přezdívkovými jmény typu Poděbrady, Kladoruby490. V našem souboru

je zastupovala oikonyma Černokopy, Uhloruby, Uhlokopy a Uhlonosy. Místní jména

uvedeného typu se rovněž neobjevují v areálu severně od Hranic na Moravě s výjimkou

nejasného jména Lubojaty (obec Bílovec, okr. Nový Jičín)491. V našem materiálu

přezdívková jména řadíme mezi toponyma utvořená kompozicí. Zde je uvádíme

v souvislosti s poukazem na volbu atypických, velmi starých názvotvorných modelů pro

návrhy pojmenování města Havířova. Možným vysvětlením přítomnosti na severní

Moravě a ve Slezsku neběžných typů jmen Havířany, Baníky nebo Uhlokopy v materiálu

návrhů může být fakt, že jejich autoři si je přinesli ve svém jazykovém povědomí

z oblastí, odkud se na Ostravsko přistěhovali. Vzhledem k velké hospodářské migraci

obyvatelstva by to bylo pravděpodobné.

Dalším specifikem analyzovaného oikonymického materiálu byla jména

zakončená anoikonymickým topoformantem -ava, např. Horňava, Mirava, Rudava,

Rušnava, Slezava. Topoformant -ava je charakteristický především pro hydronyma, ve

sledovaném regionu jej nacházíme také v oikonymii. Toponyma Opava, Ostrava, jména

dvou největších měst v oblasti, vznikla transonymizací názvů řek. Proto se typ jmen

zakončených -ava objevuje v návrzích toponym, jejichž autoři pocházeli téměř výhradně

z Ostravska. Zakončení -ava totiž navrhovatelé pociťovali jako náležitý formální

prostředek pro tvorbu oikonym.

Z formantů, jejichž zastoupení bylo menší než 1 %, tedy méně než 6 jednotek,

uvádíme dále -no, např. toponyma Soutěžno, Úderno, Uhelno, -sko, např. Novátorsko,

Uhlisko, -ovec, např. Bludiškovec, Průmyslovec. Topoformant -ovec se vyskytuje

v oblasti Slezska jako prostředek tvoření pomístních jmen vyjadřujících posesivitu nebo

substantivizaci, jak dokládají existující jména Janoškovec, Bílovec492.

490 LUTTERER 1964. Srovnej též ŠLOSAR 1994. 491 MJMS 1, s. 590; ŠRÁMEK 1965, s. 389, 394. 492 MJMS 1, s. 69.

139

5.3.6.4.1.3 Deapelativní toponyma v singuláru s nulovým formantem, typ

Hřebík, plurálová toponyma, typ Krystaly, deadjektivní toponyma, typ

Zářné

Onymizace apelativ co do frekvence představovala třetí nejčastější způsob tvoření

toponym, hned za derivací pomocí formantů -ov a -ice (viz Graf č. 6, 7). Deapelativní

singulárová toponyma s nulovým formantem reprezentují návrhy Hřebík, Jaro, Mír nebo

Pec; plurálová oikonyma např. názvy Hlubiny, Ingoty. Mezi deadjektivními toponymy,

např. Důlná, Hartusná, převažovala feminina.

Všechny tři zde uvedené typy jsme považovali za součást derivačního tvoření

toponym nulovým topoformantem.

5.3.6.4.1.4 Kompozitní toponyma s antropoformanty, typ Průmyslav,

Horomír, kompozita, typ Ostravobaň

Ve skupině jednoslovných toponym specifickou množinu představovala místní jména

s formanty charakteristickými pro antroponyma. Řadíme k nim zakončení -mír/-mir,

např. návrhy Dobromír, Hornomír, Těžimír, -slav, např. Ostravoslav, Radoslav,

Vítězoslav, dále podoby s obyvatelskou příponou -an a s formanty -mil a -měř, např.

Budiměř, Žáromil. Toponymy zakončenými obyvatelskou příponou -an, např. Budovan,

Stachan, se pro jejich zanedbatelný podíl v materiálu dále nezabýváme.

Formanty -mír/-mir, stejně jako zakončení -mil, -měř, -slav, považujeme za

primární antroponymické prostředky. Vyskytují se ve staročeských složených osobních

jménech, která pak dala vzniknout toponymům typu Boleslav, Břeclav, Jaroměř493.

Toponyma zakončená -měř, -mil, -mír/-mir a -slav řadíme tedy mezi kompozita, na

rozdíl od jmen typu Uhlohrad, Energozdroj, Uhlodar (viz kap. 2.3.2.3)494. Důvodem je

fakt, že formanty -měř , -mír/-mir, -slav, -mil nepředstavují primární formální prostředek

tvoření českých toponym, ani nejde o možnou inspiraci především ruskou (sovětskou)

soustavou zeměpisných jmen. Námitkou by mohlo být, a teď nazíráme na materiál

nikoliv očima onomastika, ale pohledem běžného uživatele jazyka, např. také tvůrce

návrhů, že se v české oikonymii vyskytují toponyma Boleslav, Jaroslav, Miroslav nebo

Vladislav. Z pohledu účastníka soutěže názvotvorný model složené osobní jméno

493 Srovnej tvoření staročeských antroponym, PLESKALOVÁ 1998; SVOBODA 1964. 494 Srovnej též návrh Lenslav či Lenslava pro Šumperk. Nové jméno bylo chápáno jako kompozitum ze

základů len a slav, druhý komponent odkazoval ke slovanství a osvobození města Rudou armádou

(DP CIMALOVÁ, s.59).

140

+ nulový topoformant, tedy např. toponyma Boleslav, Jaroslav, existuje v české

oikonymii a zakončení -slav, -mír či -mil nejsou vnímána jako vyhraněně

antroponymická. Autor návrhu toponyma Těšimír dokonce ve svém zdůvodnění naznačil

inspiraci své volby: „Duchu této doby i boji horníků a celé naší republiky a celého

pokrokového světa by byl blízký název Těšimír (jazykově stejný jako název Žitomír

v SSSR).“495 Avšak způsob tvoření toponym derivací ze složených osobních jmen za

pomoci staré posesivní přípony -jь náleží nejstarší historicky doložené české

oikonymii a v pozdější době již nebyl produktivní496. Nevyskytuje se ani v materiálu

z 18. století, natož v místních jménech ve 20. století. Netoponymický charakter

komponentů -měř, -mil, -mír/-mir, -slav, komentáře návrhů toponym, sémantika

honorifikačních jmen i v antroponymické soustavě nedoložená existence antroponym

Hornomír či Vítězoslav nás opravňují k zařazení oikonym typu Dobromír, Průmyslav

mezi kompozita497.

Ze všech jednotek chápaných jako kompozita bylo 90 % toponym dvoučlenných,

10 % kompozit trojčlenných. Pozice prvního členu kompozita byla nejčastěji obsazena

slovním základem uhl-, mír- nebo toponymickým základem, nejvíce Ostrav-, např.

Uhlokov, Uhloslav, Mírobod, Mírosvit, Ostravobaň, Ostravosídlo (viz Tabulka č. 2).

Druhou, popř. u trojčlenných kompozit třetí pozici obsadil základ -mír, -slav nebo -byt,

např. Stavomír, Bojomír, Dobroslav, Vítězslav, Kulturobyt, Růžobyt. Pokud se jednalo o

trojčlenná kompozita, v pozici prostředního členu se nejčastěji vyskytoval

komponent -stav-, např. Horníkostavobyt, Ostravostavobyt.

Tabulka č. 2 Havířov – Kompozita

První člen Frekvence Druhý člen Frekvence

Uhlo-/Uhlí-/Uhl- 40 -mír 29

Mír-/Míro- 18 -slav 20

toponymum (Ostravo-) 16 -byt 19

Novo-/Nový-/Nové- 13 -kov 15

495 HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 485, návrh č. 480. 496 MATÚŠOVÁ 2008; ROSPOND 1983. 497 Srovnej též oikonymum Vlastislav (dnes Táborská, obec Hazlov, okr. Cheb), jež mělo vyjadřovat

zásluhy obyvatel na splnění dodávek (BURDOVÁ 1972, s. 213–214).

141

Byt-/Byto- 11 -důl/-dol/-doly 14

Černo-/Černý- 7 -stav 11

Prům- 7 -huť/-hutě 9

Horno- 6 -svit 9

Horník-/Horníci- 6 -více 6

Vítěz- 6

Bud-/Budo- 5

Stav-/Stavo- 5

5.3.6.4.1.5 Zkratková toponyma, typ Chrč

Samostatnou skupinou toponym byly zkratky. Za zkratky, popř. zkratková slova,

nepovažujeme slova typu Bytostav, Uhlokopy, ale pouze toponyma utvořená jako

iniciálové zkratky typu Čep (Čest ostravským průmyslovým pracujícím), Plod

(Pracujícímu lidu ostravských dolů), Proud (Pracujících Ostravska útulný domov), Skop

(Socialistický krov ostravských budovatelů)498 nebo Sob (Socialistické sídlo ostravských

budovatelů), Chrč (Cíl havířů Republiky československé) nebo Drapi (Dílo republiky a

pracující inteligence).

Zkratková toponyma se v české oikonymii nevyskytují, s výjimkou návrhů pro

Havířov a nerealizovaného kuriózního návrhu toponyma Okurky pro Kyšperk (dnes

Letohrad, toponymum z názvů obcí Orličné, Kunčice, Rotnek, Kyšperk). Jedná se opět o

sovětský vliv. V toponymii na území bývalého Sovětského svazu najdeme oikonyma

typu Kimovsk (Kommunističeskaja internacionala moloďoži; RUS, 1952–dosud),

Komanvangard (Kommunističeskij avangard, RUS, dnes Sobinka) nebo Lischimstroj

(sídliště/poselok Lisičanskogo chimkombinata strojitělej, UKR, 1934–1958, dnes

Severodoněck).

498 Návrh zkratkového toponyma je opravdu zapsán jako Skop. Viz HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 484,

návrh č. 272.

142

5.3.6.4.1.6 Internacionalizační tendence – toponyma s cizími topoformanty,

typ Uhlohrad

Jedním z charakteristických rysů honorifikačních zeměpisných jmen období socialismu

byla internacionalizace (viz kap. 2.3.2.3). Projevovala se nejen volbou motivačních

východisek toponym, např. jména osobností mezinárodního dělnického a

komunistického hnutí, exonyma, ale také výběrem formálních prostředků, především

nedomácích topoformantů, dále také tvořením kompozit a zkratkových oikonym.

V tomto kontextu specifickým materiálem dokládajícím silný vliv internacionalizační

tendence nejen na motivaci, ale i na formální podobu oikonym, jsou návrhy vzešlé

z lidové soutěže na název nového hornického města Havířov.

Toponyma utvořená nečeským topoformantem představují v našem materiálu

8 % všech jednoslovných pojmenování, z toho nejčetnější, 4 % všech jednoslovných

návrhů, je skupina místních jmen utvořených formanty -hrad/-grad/-hrady, popř.

variantou -grod (viz Graf č. 7). Uvedený typ reprezentují např. toponyma Bánohrad,

Bezručhrady, Mírohrad, Socialhrad, Těžnohrad, Vítězohrad, Černohrad, Ocelograd,

Leningrad, Malenkovgrad, Ostravograd, Czarnogrod. Ve skupině jednoslovných

toponym zakončených nečeskými formanty tvoří tato jména 60 % všech jmen.

Oikonyma typu Uhlohrad považujeme rovněž za derivací utvořená toponyma499.

Důvodem je skutečnost, že tento názvotvorný model – na rozdíl od návrhů jmen typu

Těšimír, Vítězslav – se v naší toponymii tento názvotvorný model nevyskytuje primárně,

ani jej nemůžeme ze synchronního pohledu autorů návrhů považovat za výsledek

transonymizace (viz kap. 5.3.6.4.1.4).

Opět se podívejme na oikonymický materiál očima navrhovatele, který se

počátkem roku 1955 zúčastnil soutěže. V české soustavě místních jmen se mohl

inspirovat jen několika toponymy zakončenými -hrad, ale jistě mu nebyla neznámá,

např. z tisku nebo rádia, exonyma Kaliningrad, Leningrad, Petrohrad, Stalingrad nebo

Titograd. Navíc blízko za hranicemi s lidově demokratickým Polskem přede dvěma lety

došlo k přejmenování významného průmyslového centra Katowice na Stalinogród500.

Můžeme tedy předpokládat, že uvedená exonyma zakončená -grad, což je výsledek

mylného překladu církevněslovanského gradъ v původním významu „ohrazené sídliště,

499 Srovnej chápání oikonym typu Bělohrad, Buštěhrad jako kompozit u Šmilauera (ŠMILAUER 1997,

s. 113). 500 WOŹNICZKA 2007.

143

město, hradby, hradní zeď“501, byla podstatnou inspirací pro autory návrhů jmen typu

Socialhrad nebo Ocelograd. Námitkou proti výše řečenému by mohla být citace

z dopisu, jehož autor o navrženém toponymu Hvězdohrad napsal: „Hrad je staré

slovanské slovo a znázorňuje hradiště, hradby, a sídliště v Bludovicích je svým slohem

podobné hradišti, jednak proto, že je na kopci, dále je to jihočeský sloh podobný

táborskému slohu.“502 Jde však o ojedinělou interpretaci komponentu -hrad jako druhé

části složeniny. Proto uvedená toponyma neřadíme ke kompozitům, ale k derivovaným

oikonymům.

Právě ve vysoké frekvenci návrhů s formantem -hrad/-grad je vidět stereotyp

sovětské toponymie, kterou v mysli navrhovatelů zastupovala jména Stalingrad a

Leningrad. V případě Stalingradu navíc k rozšíření tohoto typu toponym přispěla i četná

sídliště budovaná od 40. let dle sovětského vzoru, která nesla název ruského města.

Podobnou úlohu, ovšem v realizovaných toponymech, sehrál honorifikační

formant -grad také v bulharské oikonymii 2. poloviny 19. století a především ve

20. století, jak dokládají toponyma Borisovgrad, Botevgrad, Kolarovgrad,

Simeonovgrad nebo Velingrad503.

V české toponymii jsou kompozitní jména s druhým komponentem -hrad sice

zastoupena, ovšem představují pouze okrajovou skupinu místních jmen, do níž primárně

nespadají pojmenování založených vsí či měst. Názvy Bělohrad (Lázně Bělohrad),

Buštěhrad, Březhrad a Petrohrad (okr. Louny, původně Petršpurk) jsou jmény

původních feudálních sídel, která byla přenesena na osady v jejich blízkosti.

Toponymum Letohrad vzniklo v roce 1950 jako nový „reklamní“ název nahrazující

německé pojmenování Kyšperk. Oikonyma Rajhrad a Velehrad jsou velmi stará

oikonyma náležející původně klášterům, která později přešla na sídliště v jejich

blízkosti504.

Stejně jako -hrad/-grad považujeme za topoformant také zakončení -zdroj, např.

Hornikozdroj, Mirozdroj, Uhlozdroj, nebo zakončení -dar, např. Mírodar, Šťastnodar.

Jejich výskyt opět vysvětlujeme inspirací sovětskou toponymií, kde se objevují

toponyma typu Krasnodar.

501 ESJSTSL 4, s. 198; MURZAJEV 1984, s. 154–155; TRUBAČEV 1980, s. 101. 502 HAVÍŘOV-NÁVRHY, k. č. 485, návrh č. 620. 503 BURSA 1994, s. 538. Srovnej též ZAIMOV 1973, s. 173. 504 MJMS 2, s. 356–357, 671.

144

Do skupiny nedomácích formantů dále patří -ovo505, např. Baníkovo, Horníkovo,

Jeremenkovo, Stachanovo, Uhlovo, Zátopkovo, formant -sk506, např. Budovatelsk,

Leninsk, Proletarsk, Stalinsk, Uhlozdrojsk, a již zmíněné topoformanty -zdroj, např.

Hornikozdroj, Mirozdroj, a -dar, např. Lidodar, Mírodar, Uhlodar.

5.3.6.4.1.7 Deonymická toponyma s nulovým formantem, typ Fučík,

Donbas

Deonymická toponyma s nulovým formantem reprezentují především návrhy jmen

z antroponym a toponym, českých i nedomácích, např. Bezruč, Cingr, Fučík, Molotov,

Stachanov, Stalin, Zápotocký, Žukov.

Z diachronního pohledu se v naší toponymii tento typ názvů téměř neuplatňuje

(viz též kap. 1.2)507, s výjimkou některých nerealizovaných návrhů místních jmen

zejména z období let 1945–1955, např. Koněv, Žukov (Švermov), Molotov (Bruntál).

Ovšem synchronně, z pohledu uživatelů nové češtiny, jej mohou reprezentovat jména

typu Boleslav, Břeclav, Jaroslav nebo Vladislav. Ta jsou vnímána jako

deantroponymická toponyma s nulovým formantem, nikoliv jako deantroponymická

toponyma utvořená starou posesivní příponou -jь (srovnej kap. 5.3.6.4.1.4).

Uvedený model deantroponymických toponym s nulovým formantem je

charakteristický pro sovětskou toponymii, srovnej např. toponyma Frunze, Gorkij,

Kirov, Vorošilov nebo Ždanov, obecně potom pro jazyky s oslabenou flexí (viz kap.

2.3.4.1).

Typ přenesených toponym reprezentují oikonyma z exonym/endonym s nulovým

formantem, např. Donbas, Krasnodar, Leningrad, Moskva. Z hlediska plnění

onymických funkcí, např. jednoznačné identifikace a diferenciace onymického objektu,

se jedná o příklady defektních oikonym (viz kap. 2.3.3).

505 V nejstarší době se v české oikonymii neutra typu Glupenovo, Popovo vyskytovala hojněji než dnes,

paralelně vedle tvarů maskulina (ČORNEJOVÁ 2009, s. 82). Tvary neutra jsou typické pro jihoslovanské

jazyky, 506 K rozšíření formantu -sk srovnej ROSPOND 2, s. 7–68, kde též mapy. 507 SPAL 1970.

145

5.3.6.5 Celková charakteristika názvotvorných typů

– toponyma pro Havířov

Z analýzy jednoslovných návrhů toponym pro nové město Havířov vyplynuly jejich

následující charakteristiky:

1) Analyzovaný oikonymický materiál svou motivací (budování, hornictví,

hutnictví, mír, ideologie, politicky exponované osobnosti, revoluční tradice

regionu) odpovídal zcela zadání, tak jak bylo formulováno v propozicích

soutěže („...vyjadřující průmyslový charakter prostředí i budovatelské úsilí

ostravského lidu“508). Tvůrcům návrhů šlo především o to, aby vyhověli

společenské poptávce a vytvořili ideologicky vhodné oikonymum (viz

Příloha č. 12); důležitou roli pro mnohé autory nepochybně sehrála i vypsaná

finanční odměna509.

2) I přes výkyvy jednak směrem k neproduktivním, velmi starým nebo v regionu

neběžným typům (např. Horňany, Uhlovody), jednak k internacionalizaci

(např. Havířohrad, Uhlibaňsk), názvotvorná charakteristika ukázala

dominantní postavení derivačního typu s toponymickými příponami -ov,

-(ov)ice a -ín, např. Havířov, Havířovice, Havířín. Derivačnímu typu ovšem

v našem materiálu, na rozdíl od reálné toponymie, významně konkuroval typ

kompoziční, v podobě čistých kompozit i kompozičně-derivačních toponym

(např. Novodomov, Uhlohuť). Právě kompozita, spolu s využitím nedomácích

topoformantů, byla důležitým formálním vyjádřením nezakotvenosti

navrhovaných toponym v české toponymické soustavě. Účelem

navrhovaných místních jmen primárně nebylo vystihnout povahu města nebo

jeho obyvatel, ale, jak už bylo citováno výše, vyjádřit jeho průmyslový

charakter a budovatelské úsilí lidu, což dokládají i nejfrekventovanější

základy jednoslovných složených toponym (viz Tabulka č. 2).

3) Název nového města tvořil spolu s pojmenováním ulic jednotný celek.

V případě havířovské urbanonymie je zajímavá nejen motivační stránka

uličních jmen, ale i jejich rozložení v katastru města, které reflektuje a

respektuje vztah významu pojmenovávaného onymického objektu a

prestižnosti zvoleného pojmenování (viz kap. 7.3.3.3).

508 KNV OSTRAVA, k. č. 7, sign. 102.3, 33. schůze rady KNV, 22. 2. 1955. 509 Odměna 800, 200 a 100 Kčs pro první tři vybrané návrhy.

146

6.0 Pomístní jména a honorifikace

„Sama příroda vytvořila tu okouzlující terasu nad řekou. Její hladina

probleskuje třaslavou zelení listí. Stráň se pod stadionem zavlní jakýmsi valem,

ale pak se pomalu svažuje až k říčnímu břehu. Tomuto zachvění roviny se

říkávalo Vrabčí hory. Moskvané to nejhezčí, co mají, nazvali po zesnulém vůdci.

Dnes jsou to hory Leninovy.“

Marie Majerová, Vítězný pochod. Sovětský svaz 1924–1952. Praha 1953,

s. 148.

6.1 Východiska

V soustavě p o mí s t n í ch jm en (anoikonym) se honorifikační motiv obecně uplatňuje

mnohem méně. Hlavním důvodem je onymický vztah mezi označujícím jazykovým

prostředkem a objektem, jež by si měly odpovídat svým významem, v případě

honorifikačních jmen tedy svojí ideologickou hodnotou. Avšak anoikonyma označují

přírodní objekty, které jsou z hlediska ideologického a propagandistického využití

mnohem méně významné, a tedy i méně „zajímavé“ než oikonymické objekty. Na rozdíl

od názvů osídlených míst, zejména měst, a také urbanonymie, především v centrálních a

důležitých, např. průmyslových regionech země, anoikonyma až na výjimky, zejména

názvy nejvyšších hor, nebyla předmětem uplatňování honorifikace. Dokládají to např.

oronyma510 Mount Kosciuszko (AUSTRÁLIE, 1840–dosud)511, Pik Pobeda (KYRG,

1946–dosud), Hitler-Berg (NĚM, 1933–1945, dnes Heiglkopf), Mount Lincoln (USA,

několikrát se opakuje v různých státech), Profesor Unden (BULH, 1936–dosud)512,

Puntjak Sukarno (INDONÉS, 1963–1967, dnes Puntjak Jaya)513 nebo Titov vrv

(MAKEDONIE). Předmětem honorifikace se kromě hor stávala také jezera, ať již

přírodní nebo uměle vytvořená, a jejich pojmenování, ve vzácných případech i názvy

dalších hydronymických objektů, dále též pojmenování ostrovů a rovněž choronyma,

např. Lake Mobutu Sese Seko (KONGO, jezero, 1966–1998, dnes Lake Albert)514,

Georgi Dimitrov (BULH, vodní nádrž), Stalin (BULH, vodní nádrž), Stalinska Bistrica

510 Termín oronymum označuje vlastní jména především hor, pohoří, skal, propastí apod. 511 Tadeusz Kościuszko (1746–1817), polský generál, vůdce protiruského povstání roku 1794.

Horu pojmenoval polský geolog a výzkumník Paweł Edmund Strzelecki. 512 Bo Östen Unden (1886–1974), švédský právník a politik, jako arbitr Společnosti národů prosadil

bulharský nárok na jižní Rodopi. 513 Sukarno (1901–1970), indonéský prezident a diktátor. 514 Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu wa za Banga (1930–1997), konžský diktátor, prezident 1965–1997.

147

(BULH, řeka, 1950–1962, dnes Bistrica), Priehrada mládeže (SLOV, dnes Vodné dielo

Nosice), Victoria Falls (ZAMBIE, Viktoriiny vodopády, 1855–dosud), Zemlja Franca

Josifa (RUS, souostroví Země Františka Josefa, 1873–dosud)515, Isla de la Juventud

(KUBA, ostrov Mládeže, 1978–dosud, pův. Isle de Pines), Cayo Ernesto Thaelmann

(KUBA, 1972–dosud, pův. Cayo Blanco del Sur)516, Bolívie, Kolumbie nebo Libérie.

Samostatnou skupinu honorifikačních pomístních jmen, u nichž však nebyl

významně přítomen ideologický motiv, představují pojmenování po objevitelích,

geolozích a cestovatelích, např. Beringův průliv, moře Laptěvů517.

Jak ukázala např. studie Stuarta Horsmana na příkladu sovětské části Pamíru,

honorifikační jména a změny anoikonymie se zde v letech 1917–1953 prosadily velmi

výrazně, v návaznosti na předchozí tradici carského Ruska v souvislosti s postupným

objevováním a pronikáním do pohoří. Nová toponymie se zde stala nástrojem

manifestace ovládnutí prostoru. Naproti tomu jména hor na Kavkaze, tradiční oblasti

ruského zájmu, až na několik málo výjimek nebyla v tomto období vůbec

přejmenována518. Stejně tak i v období odstraňování nejkřiklavějších případů

honorifikačních jmen v letech 1987–1991, kdy bylo přejmenováno 39 měst, nebyl

změněn název ani jedné hory519. Většina hor si ponechala své původní honorifikační

toponymum i poté, co osobnost, jejímž jménem byl název motivován, upadla

v politickou nemilost. Tyto skutečnosti byly dány tím, že se jednalo o oblasti bez

hustého osídlení a významného průmyslu, velice vzdálené od centra. Navíc, jak

upozornil Horsman s poukazem na motivy ve stalinském výtvarném umění a ideologii,

hory, na rozdíl např. od nacistického Německa, nepředstavovaly symbol komunistického

Ruska. Tím byla krajina stepi, rolnických polí; znakem modernosti pak byla průmyslová

města520.

Z hlediska ideologického významu tedy pouze oronyma, především hory, a

hydronyma, zejména jména jezer, splňovala kritéria vhodného onymického objektu pro

honorifikační pojmenování. Kontrastem k právě uvedenému a spíše projevem komické

515 Souostroví v Severním ledovém oceánu objevila rakouská expedice pod vedením Karla Weyprechta a

Julia Payera. 516 Ernst Thälmann (1886–1944), německý komunista, popraven nacisty.

Na ostrově se nachází Playa GDR (Pláž NDR). 517 Vitus Jonassen Bering (18. století), ruský polární badatel.

Bratranci Chariton Prokofjevič a Dmitrij Jakovlevič Laptěvové (18. století), ruští námořní důstojníci a

polární badatelé. 518 HORSMAN 2006, s. 285. 519 HORSMAN 2006, s. 287; ILYIN 1993, s. 650–652. 520 HORSMAN 2006, s. 289; BASSIN 2000 a; BASSIN 2000 b.

148

snahy za každou cenu vytvořit a použít honorifikační jméno jsou česká anoikonyma

Masarykův les, Wilsonův les nebo Masarykovo pole, Wilsonova louka, Denisův hájek.

Poslední tři příklady pocházejí z širšího Olomoucka, kde uvedená jména vznikla

v souvislosti s parcelací pozemků ve 20. letech 20. století521. Podobnou snahu rovněž

dokládá soupis anoikonym pro Dub nad Moravou (okr. Olomouc). Soubor pomístních

jmen zachytil pro řadu pozemků dvojí názvy: základní, např. Čtvrtě, Nivky, Tovačůvky,

U kříže nebo Zápotočí, a vedle nich pojmenování typu Husovo, Kozinovo, Palackého,

Štefanikovo, Žižkovo, Trať Masarykova, Hradčany nebo Vyšehrad. V soupisu jsou

honorifikační jména označena křížkem a doplněna komentářem: „Pole takto označená

dostala své názvy po scelení v r. 1919. Tyto „vlastenecké“ názvy se však neujaly a vůbec

se neužívají. Názvy jsou zapsány v obecní kronice, zápis z roku 1919.“522

Malou poznámku věnujeme v souvislosti s anoikonymy také a s t r on ym ům ,

vlastním názvům vesmírných objektů, např. hvězd, planet, souhvězdí. Zde se rovněž

setkáváme s honorifikačními jmény, jak dokládají jména planetek (a s t e r o id on ym a ),

např. Harvard (planetka č. 736, objevena 1912), Járacimrman (č. 7796, objevena 1996),

Namibia (č. 1718, objevena 1942), Ostravia (č. 11128, objevena 1996), Stalingrad

(č. 2250, objevena 1972), Štúr (č. 3393, objevena 1984) nebo Švejk (č. 7896, objevena

1995)523. Jak ve své studii upozornil Miloslav Vondráček, „v zásadě vznikají jména

planetek jako pojmenování honorifikační, tedy transonymizací z antroponym (Jitka,

Bečvář), toponym (Brno), hydronym (Nežárka), méně často z urbanonym (Karolinum),

oronym (Šumava), choronym (Moravia), chrematonym (Magion), výjimečně ze zoonym

(Ruby)“524. Avšak i zde platí určitá regulace. Pravidla stanovená komisí The

International Astronomical Union nepřipouštějí pojmenování po politicích, armádních

činitelích a firmách525.

521 ŠRÁMEK 1999, s. 49. 522 SPJ DUB. 523 SCHMADEL 2003. 524 VONDRÁČEK 1999, s. 133. 525 VONDRÁČEK 1999, s. 133.

149

6.2 Honorifikační motiv a česká anoikonymie

„Nelze přece dopustiti, aby se bývalé německé názvosloví u nás, a pak i

mezinárodně vžilo. Již dnes – a to je teprve dva roky od osvobození od Němců -

slyšíte na příklad u nás v Peci zcela bez ostychu: byl jsem na Braunberku, na

Berauerberku, Wimmerberku, Lenzenberku; jezdil jsem na pražské muldě. Slyšíte

dokonce „na Kalabaku“, to je zkomolenina z bývalého dialektického názvu

Karlaberg.“

Národní archiv Praha, fond Ministerstvo vnitra-nová registratura, karton

číslo 4972.

Josef Šourek, Návrh na počeštění bývalého německého názvosloví

v Krkonoších, 1947.

6.2.1 Revize pomístních jmen v Sudetech

a kolektivizace

Česká anoikonymie byla ve 2. polovině 20. století vystavena dvěma velkým zásahům.

Jednak to byla revize pomístního názvosloví v Sudetech, dále pak kolektivizace

zemědělství. Oba procesy i vzhledem k péči odborníků, jazykovědců a onomastiků,

neznamenaly úplné rozvrácení české anoikonymie, byť její stabilita byla vážně narušena.

Díky regulačnímu působení české onomastiky ani nebyl otevřen prostor pro

honorifikační jména. Ten byl v našich podmínkách také minimalizován absencí

výrazných oikonymických objektů, zejména hor a jezer, vhodných pro uplatnění

honorifikačních pojmenování, snad pouze s výjimkou tatranských štítů (Stalinův štít,

návrh Fučíkův štít)526.

Po osvobození Československa a po odsunu německého obyvatelstva došlo

k revizi pomístních jmen v pohraničních oblastech527. Revize se netýkala všech

pomístních jmen, ale pouze těch, která byla zachycena na speciálních (1 : 75 000) a

vojenských mapách (1 : 50 000). Nové názvy byly buď vytvářeny překladem původních

526 Srovnej diskuzi na stránkách časopisu Lidé a země 1954, 1955 o přejmenování Slavkovského štítu ve

Vysokých Tatrách na Fučíkův štít u příležitosti 10. výročí úmrtí komunistického novináře Julia Fučíka

(FUČÍK 1954). Viz též BOHUŠ 1955, s. 97. 527 OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1998 b.

K postupu revize anoikonym viz ŠMILAUER 1957. Srovnej též LUTTERER 1970. Ke stavu německé

toponymie před rokem 1945 a jejím úpravám po roce 1945 viz MATÚŠOVÁ 2002, s. 222–223.

150

německých jmen, nebo vznikaly nezávisle na původních pojmenováních528.

Názvoslovná komise postupovala velice moudře a bez úzkoprsého purismu a

revolučního radikalismu se vyhýbala extrémům529. „Tak komisi se i přes nátlak ze strany

různých úřadů a politických orgánů celkem podařilo obhájit zásadu, že z pomístních

názvů nelze dělat laciné pomníčky zasloužilým funkcionářům, v mnoha případech navíc

ještě žijícím.“530 Ivan Lutterer připomíná jako výjimku přejmenování Edmundovy

soutěsky (obec Hřensko, okr. Děčín) na Soutěsku Júlia Ďuriše531.

Další zásah do soustavy pomístních jmen představovala kolektivizace

zemědělství zahájená na přelomu 40. a 50. let 20. století. Slučováním obdělávaných

pozemků a vznikem honů JZD, spolu se zánikem mezí a řady polních cest, zmizelo

z české krajiny mnoho anoikonym532. To bylo také jedním z důvodů vzniku akce

zaměřené na soupis pomístních jmen zahájené v 60. letech. Jak ukázala studie Jany

Pleskalové, následkem kolektivizace venkova bylo z předválečného bohatství českých

anoikonym ztraceno téměř 85 % pomístních jmen; pouze 15 % původních pomístních

jmen se uchovalo v nově tvořených názvech honů JZD533.

I přes uvedené velké změny je česká anoikonymie zachována ve svém bohatství,

a to díky materiálu shromážděnému během soupisové akce probíhající v 60.–80. letech

20. století534.

6.2.2 Žižkův dub, Masarykova lípa a další honorifikační

anoikonyma – případové studie

Na základě materiálu shromážděného v elektronické databázi slovníku pomístních jmen

z území Čech535 jsme sledovali 5 typů honorifikačních anoikonym. Šlo o pomístní jména

528 PLESKALOVÁ 1989. 529 LUTTERER 1970, s. 154–155. 530 LUTTERER 1970, s. 155. 531 Július Ďuriš (1904–1985), ministr zemědělství v letech 1945–1951. 532 Jedním z projevů kolektivizace bylo nahrazování původních anoikonym číslováním pozemků. Ztráta

orientační funkce zeměpisného jména a dezorientace zemědělců, kteří pole obdělávali, vedly nakonec

k upuštění od tohoto principu nejen u nás, ale také např. v mnohých oblastech bývalého SSSR, viz

TIMOFEEV 1988, s. 110–111. 533 PLESKALOVÁ 1983.

Ke vzniku názvů zemědělských honů viz OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1968; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ

1998 b, s. 177–180. 534 SLOVPJ, s. 21–23; ŠRÁMEK 1999, s. 61–62.

Soupisy pomístních jmen z území Čech jsou uloženy v Oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV

ČR, v. v. i., v Praze, pro Moravu a Slezsko v Dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR,

v. v. i., v Brně.

151

typu posesivní adjektivum (konkrétně Žižkův, Masarykův, Benešův, Wilsonův, Jiráskův,

Gottwaldův) + apelativní označení objektu, např. cesta, les, smrk. Nezajímala nás

pomístní jména typu Nad Jiráskem (poloha nad Jiráskovým pomníkem), kde nejde o

přímou honorifikaci, ale honorifikační toponymum se objevuje v anoikonymu jako

pojmenování relačního objektu. Výběr přívlastků byl dán tím, jakou úlohu uvedené

osobnosti hrály v české historii a v její interpretaci v moderní době. Jsme si vědomi

diskutabilnosti zvolených osobností, nicméně jako východisko pro kapitolu doplňující

téma honorifikačních oikonym se nám jejich výběr jevil dostačující. Neusilovali jsme o

popis všech honorifikačních anoikonym, ale šlo nám spíše o ilustraci problému, jemuž se

věnujeme především na materiálu oikonymickém.

6.2.2.1 Žižkův dub536

Husitské války a osobnost hejtmana Jana Žižky z Trocnova svým historickým

významem, stejně tak i díky prostřednictví pozdější často až propagandistické a

programové mytizace či demytizace, představují silný inspirační zdroj pro umění a

odrazily se rovněž v zeměpisných jménech i v lidové tradici s nimi spojené.

Zevrubným popsáním toponym souvisejících s Žižkovou osobností je článek

Ivana Honla z roku 1970537. V něm jeho autor ukázal, že jméno Žižka je nejčastěji

spojováno s apelativy hora, kopec, vrch, šance, valy a také lípa a dub, tedy s výraznými

krajinnými dominantami nebo solitérními objekty. Samozřejmě ne vždycky musel být

vznik názvu motivován Žižkovou přítomností. Často se setkáváme s obrazným

přenášením jména, nebo s tím, že pojmenování vzniklo podle příjmení majitele pozemku

či usedlosti, jak dokládá např. traťový název U Žižků (Slavníč u Humpolce)538.

Většina lokalit je s Janem Žižkou spojována jen na základě lidové tradice a

fantazie. Zejména různé terénní nerovnosti, valy, výrazné balvany nebo mohutné staré

stromy jsou nazývány jménem husitského hejtmana a je k nim doplněna pověst o

vojevůdci, který zde odpočíval, poobědval nebo učinil nějaké závažné, moudré a

spravedlivé rozhodnutí539. Podobně silná lidová tradice se pojí také k třicetileté válce a

535 Soupis pomístních jmen v Čechách. Počítačová databáze. Ústav pro jazyk český AV ČR, Oddělení

onomastiky (SPJ-EL). Za zpřístupnění dat a ochotnou pomoc děkuji Mgr. Žanetě Dvořákové. 536 Kapitola vznikla na základě studie věnované „husitským“ jménům v oblasti širšího Havlíčkobrodska,

viz DAVID 2008 d. 537 HONL 1970. Tam i přehled dosavadní literatury tématu. 538 SPJ SLAVNÍČ. 539 Srovnej HONL 1970, s. 169–170; SKLENÁŘ 1999, s. 139–142.

152

přítomnosti Švédů na našem území540. Žižkovskou lidovou tradicí, mimo jiné i jejím

vztahem k zeměpisným jménům, se podrobně zabývaly dvě práce, monografie Rudolfa

Urbánka a svodný článek Čeňka Zíbrta, obě z roku 1924541.

Žižkovská pomístní jména jsou rozeseta po celých Čechách, jak dokládá materiál

soupisu pomístních jmen shromážděný v 60.–80. letech 20. století542. Nejvíce lokalit,

jejichž pojmenování informátoři soupisové akce označili jako motivovaná Žižkovou

přítomností, se nachází východně od linie přibližně tvořené řekami Jizerou, Labem a

Sázavou. Důvodem pravděpodobně bude nejen působení východočeského sirotčího

svazu, ale také pozdější přetrvávající nekatolická tradice, která mohla dát vzniknout řadě

jmen druhotně spojených s Janem Žižkou543.

Na českomoravském pomezí a zejména v oblasti širšího Havlíčkobrodska, na niž

se chceme soustředit, se jména i tradice spojující lokality s osobností Jana Žižky objevují

podél linie Kutná Hora – Habry – Přibyslav, kopírující průběh středověké Haberské

stezky. Řada výkladů zeměpisných jmen, i jména samotná, jak se o tom ještě zmíníme,

je patrně výtvorem umělé slovesnosti a nemá žádný reálný vztah k husitství. Ovšem

nelze pominout fakt, a rozložení toponym tomu odpovídá, že ve 20. letech 15. století se

oblast mezi Kutnou Horou, tehdejším Německým Brodem (dnes Havlíčkův Brod) a

Jihlavou stala dějištěm dvou významných událostí.

První z nich byla bitva, k níž došlo počátkem ledna roku 1422, po pronásledování

Zikmundova vojska od Kutné Hory přes Habry až k tehdejšímu Německému Brodu.

Druhým významným datem je rok 1424. Během podzimního tažení na Moravu zemřel

11. října při obléhání Přibyslavi hejtman Jan Žižka. Lidová tradice místo jeho úmrtí

lokalizuje na tzv. Žižkův plácek, kde dnes stojí Žižkova mohyla. S moravským tažením

roku 1424 je v lidové tradici dáván do souvislosti také Žižkův dub u Libice nad

Doubravou, kde prý Žižka poobědval. V okolí Chotěboře jsou s Janem Žižkou, ovšem

bez bližšího časového určení, spojovány ještě dvě Žižkovy lípy, u Nejepína a u

Nemojova, a traťové jméno Šiškovál, dle lidového výkladu „Žižkův val“ u Nové Vsi544.

540 SKLENÁŘ 1999, s. 142–144. 541 URBÁNEK 1924; ZÍBRT 1924. 542 SPJ-EL. 543 Libuše Olivová-Nezbedová píše o vodních jménech Jordán/Jordánek, která jsou v lidové tradici

vykládána jako místa křtů českých bratří (OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1999, s. 18). 544 HONL 1970, s. 183; CHADT 1913, s. 486, 550.

Název Šiškovál je dáván do souvislosti s toponymem Na bojišťatech, ale jiná tradice uvedené jméno

spojuje s bitvou, která se u Nové Vsi u Chotěboře údajně odehrála někdy po roce 1278 a způsobila zánik

nedaleké osady Rouzeň, srovnej DAVID. ROUS 2006, s. 86.

153

Vrátíme-li se k linii husitského tažení od Kutné Hory k Německému Brodu, nelze

si nevšimnout koncentrace husitských toponym na Habersku. Na návrší Táborec u

Habrů se nachází Žižkův kámen, na němž dle tradice Žižka při tažení roku 1422

obědval545. Druhým jménem je Žižkova studánka u Dobré Vody. Etymologická pověst

vysvětluje původ místního jména Dobrá Voda. Při tažení od Habrů k Brodu se prý husité

zastavili u studánky v lesích u Světlé nad Sázavou. „Osmahlí bojovníci ukojili žízeň.

Žižka s hejtmany se přiblížil ke studánce. Také jemu vody podali a vůdce pil, pak vodu

pochválil řka, že je dobrá.“546 V místě označovaném jako Žižkova studánka byl na konci

19. století obnoven pomník s Žižkovou bustou.

Historické události tedy představují pozadí, na němž lidová tradice a fantazie

vytvořily pověsti, a také daly místům pojmenování motivovaná husitstvím a postavou

Jana Žižky.

Závěrem chceme upozornit na skutečnost, že v oblasti Havlíčkobrodska a

Chotěbořska nejsou s husity a Janem Žižkou spojována pouze zeměpisná jména, jimiž

jsme se podrobněji zabývali. Z dalších uveďme v kraji Železných hor547 např. Žižkův stůl

u Luže, v pověstech je název vykládán jako místo Žižkova tábořiště při obléhání

Rabouně548, s tím souvisejí také nedaleké Žižkovy maštale a Žižkovy šance549. Nejsme

však schopni posoudit, do jaké míry jsou jména lidovým či umělým výtvorem

vycházejícím ze starší tradice. Ovšem vzhledem k poloze mimo oblast přímého Žižkova

působení i tato jména můžeme považovat za produkt pozdější tradice sahající svými

kořeny do 19. století. Tomu by odpovídal i závěr, k němuž dospěl havlíčkobrodský

historik Pavel Rous ve své studii o legendě vztahující se k okolnostem Žižkovy smrti.

Rous v souvislosti s tradicí Žižkova úmrtního místa u dnešní obce Žižkovo Pole zjistil,

že patrně nebude sahat před 18. století, a spojil její vznik s dobovou vlnou zájmu o

husitství550 (viz též kap. 4.2.1).

545 PRCHAL. PRCHALOVÁ 1958, s. 67; VÁŇA-MCELSKÝ 1925, s. 44. 546 KOMBEREC 1924, s. 29; MRŠTÍK. PRCHAL 1936, s. 93–96; PRCHAL. PRCHALOVÁ 1958,

s. 104–106; VÁŇA-MCELSKÝ 1925, s. 44. 547 K oblasti Železných hor se také vztahuje patrně umělá etymologická místní pověst vyprávějící příběh

husitského tažení prostřednictvím toponym Seč, Proseč, Prosička, Ústupek (lidový název pro Ústupky),

Přemyslov (lidový název pro Přemilov), Bojanov a Modletín. Viz DAVID 2008 d; HONL 1965. 548 BLAŽEK 1914, s. 52–54. Srovnej BLAŽEK 1913, s. 1–2; HONL 1970, s. 188–189. 549 HONL 1970, s. 176–177. 550 ROUS 1994 b, s. 57. Ve stejné době patrně také vznikla tradice spojující pomístní jména Kacíř/Kacíře

(rybníky u Chotěboře) s upálením husitů (viz ROUS 1985, s. 21).

154

6.2.2.2 Masarykova lípa

V elektronické databázi pomístních jmen z území Čech se z toponym typu honorifikační

posesivní adjektivum (Masarykův, Benešův, Wilsonův) + apelativní označení objektu

neobjevil vůbec přívlastek Benešův/-ova/-ovo a Wilsonův/-ova/-ovo551. Z toponym

s přívlastkem Masarykův byla nejpočetnější Masarykova lípa, v souboru se vyskytovala

celkem čtyřikrát. Souvisí to s prvorepublikovou praxí vysazování pamětních lip.

Absence jmen prezidentů v malém vzorku materiálu českých pomístních jmen

pouze naznačuje to, o čem již byla řeč v úvodu. Totiž fakt, že běžné anoikonymické

objekty se vyznačují pouze velmi malým honorifikačním potenciálem.

6.2.2.3 Jiráskova cesta, Důl Klement Gottwald

V elektronické databázi českých anoikonym se také vyskytují pomístní jména

motivovaná příjmením spisovatele Aloise Jiráska. Jeho osobnost jsme si vybrali proto,

že představoval kulturní ikonu jako popularizátor národní koncepce českých dějin,

zejména epochy husitství a pobělohorského období (viz též kap. 7.3).

Většina jmen typu Jiráskova stezka, Jiráskovo údolí, Jiráskova chata je

situována do východních a severovýchodních Čech, kraje, s nímž byl autor spojen nejen

svým životem, ale také tématy tvorby. Jiráskovská jména reprezentují typ anoikonym

charakteristických pro české země. Jedná se o názvy stezek a turistických objektů, které

vznikaly jako honorifikační od konce 19. století v souvislosti s činností Klubu českých

turistů (založen 1888). Totéž dokládají pojmenování jako např. Havlíčkova stezka,

Klostermannova stezka, Šimákova stezka. Jak uvádí Libuše Olivová-Nezbedová,

v některých případech osoba po cestě chodila, ale co je ještě důležitější, tento typ

pomístních jmen není v lidovém, tedy přirozeně vzniklém materiálu, doložen552.

Zmíněné příklady tedy představují motivačně čistý typ honorifikačních anoikonym.

Mezi nepočetnými anoikonymy motivovanými jménem prezidenta Klementa

Gottwalda se objevila Gottwaldova chata a Důl Gottwald (Vinařice u Kladna, pův.

Mayrau). Právě pojmenování dolů bylo v období socialismu velmi exponovaným

551 Thomas Woodrow Wilson (1856–1924), americký prezident, podporovatel práva národů na sebeurčení

a světové spolupráce, spolu s Masarykem považován za hlavního osvoboditele Čechů a Slováků v roce

1918. 552 OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995 a, s. 314–315.

155

prostorem pro užití honorifikačních jmen553. Souviselo to s významem uhlí jako

energetické suroviny, druhotně pak také s dobovou preferencí hornické profese. Proto se

v názvech dolů velmi často vyskytovala nejen jména politiků, ale také např.

chrématonyma, zejména názvy výročí a organizací. V oblasti kladenského revíru se

jednalo např. o pojmenování Fierlinger, Gottwald, Nejedlý, Nosek554, Zápotocký, na

Ostravsku např. Důl Československého svazu mládeže, Jan Šverma, Generalissimus

Stalin nebo Vítězný únor555.

6.2.2.4 Sémiotický závěr

Z výše uvedených ilustračních příkladů vyplývá velmi zřetelně vztah mezi

honorifikačním toponymem a označovaným onymickým objektem. Zatímco stromy,

krajinné solitéry, podobně jako osamělé kameny a balvany, zůstávají v hierarchii objektů

vyhrazené národním hrdinům, Žižkovi a Masarykovi, cesty, stezky a turistické objekty si

osobují literáti a osobnosti kultury vůbec. Představitelům komunistické moci zaštiťující

se proletariátem byly určeny „pomníky práce“, tedy doly a těžní jámy. Obecně však

můžeme konstatovat, že ve srovnání s oikonymy a urbanonymy mají anoikonyma velice

nízký „honorifikační potenciál“.

553 Přehled pojmenování uhelných dolů a povrchových lomů v Československu, včetně změn jejich názvů

po znárodnění, viz EHRENBERGER 1985, s. 682–697. 554 MELICHAR 1998.

Zdeněk Fierlinger (1891–1976), sociálně demokratický, později komunistický funkcionář, člen ÚV KSČ.

Zdeněk Nejedlý (1878–1962), historik, ideolog socialistického realismu a ministr kultury.

Václav Nosek (1892–1955), horník, komunistický funkcionář a ministr vnitra. 555 KORÁBEK 1964, s. 84–86. Autor upozorňuje na fakt, že „někdy však bylo pohnutkou k přejmenování i

nadměrné nadnášení zásluh a pochlebenství, které jako průvodní zjevy tehdy rozbujelého kultu osobnosti

poznamenaly svým stínem skoro všechna přejmenování v prvním období (do roku 1951), nejvíce však

přejmenování jámy Hlubina v Ostravě, která dostala jméno Bohumila Laušmana, osoby zasloužilé jen tím,

že byla právě ministrem průmyslu.“

156

7.0 Honorifikační motiv v české urbanonymii

„Mladý spisovatel bydlel v Husitské ulici na Žižkově, která se za dávných časů,

v době mezi první a druhou světovou vojnou, jmenovala Husova ... Balíček byl

proto odeslán do ulice, která dodnes přežívá jako Husova a nalézá se na Starém

Městě pražském. Opatřena poznámkou adresát neznámý, zásilka byla pak

vypravena do ulice Husinecké, odtud do Husových sadů na Smíchově, jež po

pravdě neexistují, neboť lokalita, označená tímto jménem, není nic víc než

křovinatý porost na nepřístupné stráni, trmící nad výpadovou ulicí, směřující

k Plzni. Ze Smíchova putoval balíček do východní okrajové čtvrti města Prahy

jménem Kyje, kdež mají také jakousi Husovu ulici.“

Vladimír Neff, Roucho pana de Balzac. Praha 1981, s. 9.

7.1 Východiska

Následující kapitola neusiluje o vyčerpávající popis vývoje české urbanonymie ve

20. století, ale má být především doplněním předchozích kapitol pojednávajících o úloze

honorifikace při formování české oikonymie (viz kap. 4.0, 5.0). Právě názvy veřejných

prostranství ve městech, zejména pojmenování ulic a náměstí, se od 19. století staly

nejvýznamnějšími reprezentanty honorifikačních toponym. Je proto logické, že se popis

fungování honorifikace v české toponymii neobejde bez analýzy urbanonymie.

Popisem vývoje české, respektive československé urbanonymie se zabývala řada

prací, které v podobě materiálových studií, monografií nebo lexikonů, zejména tzv.

uličníků556, prezentovaly především materiál a jeho proměny. Druhou skupinu

představují texty věnující se obecným otázkám urbanonym a urbanonymie, zejména

vymezení toponyma označujícího městský objekt557. Za pozornost vzhledem k tématu

následující kapitoly stojí především text Pavola Odaloše558, v němž se autor pokusil

definovat vývojové tendence v urbanonymii bývalých socialistických zemí v 90. letech

20. století. Pavol Odaloš napsal: „Za jednu z dvoch hlavných vývinových tendencií

556 Termín uličník není neologismus; používal se dle sdělení Milana Harvalíka a Marka Lašťovky již

v době první republiky. Ve významu „seznam ulic s výkladem jmen“ se nevyskytuje v žádném ze slovníků

spisovné češtiny, viz též DP LAKOSILOVÁ, s. 12.

Kromě názvu uličník jsme zaznamenali i označení uličnice, srovnej Chomutovská uličnice

(RAK. PACHNER 2005). 557 Viz např. ŠRÁMEK 1990; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1998 a; NAUMANN 2004; PLESKALOVÁ

2002. 558 ODALOŠ 1996.

157

môžeme považovať deschematizáciu názvov, s ktorou súvisela ahonorifikácia a

depersonalizácia. Prvá trojica tendencií mala vplyv na premenúvanie názvov ulíc a

námestí. Druhou hlavnou vývinovou tendenciou bola nacionalizácia názvov, s ktorou

boli zase zviazané tradicionalizácia a teizácia. Druhá trojica tendencií vplývala zase na

pomenúvanie ulíc a námestí.“559

Z analýzy materiálu naší práce, i z materiálu, který prezentoval Pavol Odaloš ve

své studii uveřejněné v roce 1994, vyplývá, že zcela neplatí charakteristika

ahonorifikace a depersonalizace urbanonymie po roce 1989. V článku z roku 1994

Odaloš na základě materiálu urbanonymie 125 československých měst ukázal, že při

přejmenování v letech 1989–1991 byla hlavní motivací změn snaha odstranit z uličního

názvosloví pojmenování vztahující se k období socialismu (97 % měněných názvů)560.

Osobnosti a jevy spojené se socialismem a komunismem, např. Klement Gottwald,

Vladimír Iljič Lenin, Rudá armáda, byly nahrazeny v uličních jménech především

osobnostmi spojenými s demokracií a obdobím před rokem 1948561. V českých zemích

to byla nejčastěji jména prezidentů Tomáše Garriguea Masaryka, Edvarda Beneše a také

básníka Jaroslava Seiferta, který nepatřil k autorům spojeným s poúnorovým režimem;

na Slovensku dominovala jména Milana Rastislava Štefánika a Andreje Hlinky,

osobností symbolizujících národní snahy o autonomii. Podíl pojmenování po

osobnostech ve všech nových názvech činil celkem 45 %; celkový podíl honorifikačních

názvů v nových pojmenováních dokonce 57 %. Druhou skupinou urbanonym

nahrazujících původní názvy byla uliční jména vyjadřující směr, polohu, vztah k jiným

objektům apod., celkem 43 % nových názvů. Významné zastoupení nových

honorifikačních jmen popírá Odalošův předpoklad ahonorifikace a depersonalizace jako

podstatných tendencí při přejmenování562. To dokládá i analýza proměn pražské

urbanonymie po listopadu 1989, kde v případě nahrazení urbanonyma jiným názvem než

původním byla v 54 % zvolena opět pojmenování honorifikační, motivovaná

např. jmény osobností zahraničního odboje, politiků či spisovatelů563.

559 ODALOŠ 1996, s. 81. 560 ODALOŠ 1994 b. 561 ODALOŠ 1994 b; viz též KNAPPOVÁ 1994. 562 Srovnej též MATÚŠOVÁ 1988, s. 88, která na příkladu německé urbanonymie po roce 1945 ukazuje,

že „urbanonyma podle osobností byla nahrazena opět názvy tohoto typu, zřídka dokonce byla zachována

určitá významová souvislost mezi starým a novým názvem (Mozartstrasse – Smetanova)“. 563 KNAPPOVÁ 1995, s. 36.

158

Z naší analýzy současného stavu urbanonymie navíc vyplynulo, že 44 % uličních

názvů v českých městech je honorifikačních. Na srovnávacím materiálu vybraných měst

se ukázalo, že ve většině případů je to dokonce více než 55 %, v některých lokalitách

téměř 70 %, ve specifických případech i 80 % názvů (viz Tabulka č. 4). Honorifikace

tedy zůstává hlavní charakteristikou pojmenování ulic a náměstí městských jader.

V centrech měst se vzhledem k jejich důležitosti uplatňují ideologicky nejvíce

příznaková (zatížená/hodnotná) honorifikační urbanonyma, především jména

deantroponymická, která jsou také nejčastěji nahrazována nebo odstraňována. Odráží to

vztah mezi významem onymického objektu a ideologickou závažností motivace

jména564 (srovnej kap. 5.2.1, viz též Příloha č. 5). Ne tak již na okraji měst, kde se

honorifikační jména udržují déle právě pro svou, běžným uživatelům jazyka obvykle

nejasnou motivaci. Ilustruje to např. případ Ostravy, kde byla po roce 1989 odstraněna

ideologicky nevhodná jména důležitých prostranství v centru města, ale nikoliv na

okrajových sídlištích. Např. na sídlišti Zábřeh, dříve Stalingrad, zůstala zachována jména

ulic po hrdinech stalingradské bitvy a Rudé armády, např. Gurťjevova, Pjanovova,

Rodimcevova, Žoluděvova565. Obdobnou situaci dokládá též urbanonymická soustava

brněnské městské části Líšeň, kde zůstaly nezměněny uliční názvy po osobnostech

spojených s dělnickým a komunistickým hnutím, především po odbojářích, např.

Hubrova, Josefy Faimonové, Ševelova nebo Štefáčkova566.

Ideová hodnota honorifikačních jmen volených pro ulice na okraji měst je vždy

menší. Osobnosti, po nichž jsou ulice pojmenovány, jsou méně obecně známé, což

snižuje závažnost urbanonym jejich jmény motivovaných, a činí je tedy i „odolnějšími“

proti jakýmkoliv pozdějším změnám, zejména přejmenování (viz kap. 7.3.3.3).

564 Srovnej příklady, které uvádí ODALOŠ 1993, s. 336–337. 565 ULICE ZÁBŘEH 1–3. 566 Milena Flodrová při charakterizaci zásad změn uličních názvů města Brna po roce 1989 upozorňuje, že

nebyla odstraňována pojmenování po padlých či umučených osobnostech odboje; rovněž byly zachovány

detoponymické uliční názvy, pokud byly utvořeny správně (FLODROVÁ 1994, s. 205; FLODROVÁ

2009).

159

7.2 Město jako prostor moderní civilizace.

Evropský a americký model urbanonymie

Prostorem, kde se ve 20. století významně prosadil honorifikační motiv, jsou především

města. V současnosti žije ve městech zhruba 48 % obyvatel světa. V některých

oblastech, např. USA nebo Velká Británie, žije v městských aglomeracích více než 80 %

obyvatel, v České republice je to přibližně 75 %. Právě města svou kumulací

obyvatelstva nabízejí pro politické režimy prostor pro snadnou manipulaci s lidmi a

svým významem jsou předurčena k uplatnění honorifikace. Využívá se tu princip

rozdílné intenzity působení honorifikačního motivu v centru a na periferii, ve městech a

na venkově. Přitom názvy, zejména uliční jména, uvnitř městského prostoru jsou

důležité nejen „při krystalizování identity místa“, ale také nesou informace významné

pro orientaci a organizaci města567. „Význam a asociace mohou mít také charakter

společenský, historický, funkční, ekonomický či individuální. Dohromady vytvářejí sféru,

která se nachází až za fyzickými hranicemi věcí, ale velmi posiluje náznaky identity či

struktury ve fyzické formě skryté.“568

V různých oblastech světa se vytvořily odlišné m od e l y u r b an on ym i ck ých

s ou s t av . E vr op sk ý m od e l vyrůstá z orientačních a charakterizačních historicky

vzniklých jmen, např. dle tvaru, směru, polohy či obyvatelstva ulice. Jen v řídkých

případech byla ulice středověkého města pojmenována podle majitele domu nebo

pozemku. Ze starých názvů pražských staroměstských ulic můžeme zmínit ulice nazvané

Kaprova nebo Junošova (dnes Melantrichova). V jejich případě se však nejednalo o

honorifikaci, ale o iradiaci, tedy o rozšíření jména z jednoho objektu (jméno vlastníka

domu, pak jméno domu) na objekty v okolí. V moderní době do evropského typu

urbanonymie významně zasáhla honorifikace569, která jej nejvíce odlišuje od amerického

modelu.

A m er i ck ý m o d e l vznikl až v období novověku a jeho podoba byla významně

určována snahou po přehlednosti. Jeho vzorem byla uliční síť Philadelphie

(Pennsylvania, USA) vytvořená uměle Williamem Pennem na počátku 18. století a

kombinující čísla s názvy stromů570. Prvotní plán, jehož autorem byl Thomas Holme,

567 LYNCH 2004, s. 109. 568 LYNCH 2004, s. 109–110. 569 Viz též HARVALÍK 2004, s. 29–34. 570 GRIMAUD. BALDWIN 1990, s. 377.

160

neobsahoval žádná pojmenování ulic. Teprve později se začala používat

nestandardizovaná jména, mezi nimiž se vyskytovaly také názvy dle významných

měšťanů žijících v konkrétních ulicích571. Tento systém se rozhodl změnit a vnést do něj

řád právě William Penn po svém návratu z Velké Británie v roce 1701; kvaker Penn

mimo jiné odmítal pojmenování po osobnostech572. Zatímco tedy pro evropská města je

charakteristická honorifikace, pro ulice USA jsou vlivem vzoru Philadelphie

nejtypičtější uliční jména Main, Park, Maple, Oak, 3rd, 2nd, Pine, 4th, 5th a

1st Street573. Ve druhé desítce názvů se objevují kromě čísel a stromů, Cedar a Elm,

popř. názvu Sunset, také dvě honorifikační depersonální jména, Washington a Lincoln

(viz též kap. 2.3.3.1). Samozřejmě najdeme v USA města, jejichž urbanonymie je

určována honorifikačním motivem, např. Chicago, kde nacházíme jména amerických

prezidentů, nebo Washington, D.C. či Lawrence, kde se v uličním názvosloví uplatnila

jména jednotlivých amerických států.

V naší urbanonymii se takto pravidelně uspořádané systémy názvů, vytvořené

např. kombinací čísel a písmen, příliš často neobjevují. Z minulosti připomeňme

zpočátku číslované ulice tzv. Nových Vítkovic, továrního města budovaného v blízkosti

Vítkovických železáren u Ostravy v 80. letech 19. století dle projektu ředitele Paula

Kupelwiesera574, nebo původní číslování ulic v tovární čtvrti Otrokovic, které přetrvalo

až do roku 1945575. Jednou z mála současných výjimek je urbanonymický systém Prahy

21 pro pojmenovávání nových ulic. Počáteční písmeno názvu závisí na tom, kterým

směrem ulice vede. V roce 2008 bylo podle tohoto klíče pojmenováno sedm nových ulic

Újezdu nad Lesy. Názvy ulic vedoucích směrem východ – západ začínají písmenem L;

jmenují se Lstibořská, Luníkovská a Lutínská. Ulice ve směru sever – jih mají počáteční

písmeno Z, tedy Zalešanská, Zámělská, Zápolská a Zbytinská.

Rovněž většinu tematicky uspořádaných celků uličních názvů najdeme ve

velkých městech, zejména v Praze a Brně. Za všechny připomeňme soustavu ulic

nazvaných podle rostlin, ovocných stromů a květin, např. Jabloňová, Jahodová,

Kosatcová, Topolová na Zahradním Městě v Praze (1934), nebo ulice Broskvoňová,

Borůvková, Třešňová a další v Brně-Medlánkách, popř. „směrový“ systém na pražském

571 TARPLEY. CHRISTIAN 1995, s. 1483. 572 Ironiií osudu je, že v dnešní urbanonymii Philadelphie najdeme pojmenování jako např. Penn Street,

Penn Square či Pennsgrove Street (TARPLEY. CHRISTIAN 1995, s. 1484). 573 GRIMAUD. BALDWIN 1990, s. 380. 574 MATĚJ. KORBELÁŘOVÁ. LEVÁ 1992; MYŠKA 1997, s. 238–239. 575 BARTOŠ 1981, s. 160.

161

Spořilově (1928–1931), např. Jižní I–XVII, Severní I–XI, Severozápadní I–VI 576, nebo

uliční síť na sídlišti Černý Most II. Tamní ulice byly v roce 1981 nejprve pojmenovány

po osobnostech zahraničního komunistického hnutí, např. Kuzněcovova, Morrisova,

Sirolova, Vargova, v roce 1991 pak došlo k jejich přejmenování dle československých

letců, účastníků protinacistického odboje, např. Bryksova, Kuttelwascherova, Šebelova,

Vašátkova577.

7.3 Česká urbanonymie 20. století

7.3.1 Východiska

Silný vliv ideologie v dějinách 20. století zanechal výraznou stopu v urbanonymii,

zejména v motivaci pojmenování městských prostranství, ulic a náměstí. Odpovídá to

faktu, že ve 20. století se česká společnost stala městskou – v roce 1921 žilo ve městech,

městysech a jejich předměstích již 45 % obyvatelstva578, což učinilo právě z městského

prostoru jeden z hlavních nástrojů ideologické sebeprezentace politické moci, na níž se

významně podílejí honorifikační urbanonyma.

Při popisu současného stavu honorifikační urbanonymie jsme vycházeli

z materiálu 31 419 uličních názvů mimopražských obcí (celkem 2 800 lokalit), které

jsme získali z databáze adres Ministerstva vnitra České republiky579. Jako kritérium jsme

si stanovili výskyt názvu minimálně v 50 a více případech. Tímto výběrem jsme

vytvořili soubor o 6 693 jednotkách, se kterým jsme dále pracovali. Urbanonyma, jež

můžeme označit jako honorifikační, tvořila 44 % (viz Tabulka č. 3).

576 LAŠŤOVKA 2, s. 453. 577 LAŠŤOVKA 1, s. 120; RAJLICH 2005. 578 DĚJINY OBYVATELSTVA, s. 319. K tématu urbanizace viz SEMOTANOVÁ 2006, s. 160–161. 579 ADRESY-EL. [cit. 2008-07-01].

162

Tabulka č. 3

Nejčastější urbanonyma podle motivace – stav roku 2008

Zvýrazněna jsou honorifikační jména. Neuvádíme jednotlivá konkrétní urbanonyma, ale

jejich motivační východisko, popř. typ, a také počet výskytů.

Zahradní 279 Na Výsluní 83

Nádražní 222 Sokolská 83

Jan Amos Komenský 217 Sluneční 81

Krátká 212 1. května/1. máje 81

Školní 199 Svatopluk Čech 81

Jan Hus 180 Dlouhá 78

Polní 176 Lidická 78

Miroslav Tyrš 174 Kostelní 76

Příčná/Příční 172 Na Vyhlídce 76

Nová 167 U Hřiště 76

Luční 163 Zámecká 75

Alois Jirásek 157 Hlavní 74

Karel Havlíček

Borovský 155

Josef Kajetán Tyl 74

František Palacký 148 Revoluční 74

Družstevní 146 Hřbitovní 73

Jan Masaryk/Tomáš

Garrigue Masaryk 146

5. května 73

Bedřich Smetana 145 Tovární 70

Lesní 135 9. května 69

Sadová 123 Karel Hynek Mácha 66

Mírová/Míru 123 Antonín Mánes 66

Jan Žižka 122 Růžová 64

163

Jan Neruda 118 Horní 62

Božena Němcová 113 Potoční 60

Petr Bezruč 111 Jaroslav Vrchlický 60

Sportovní 105 Dukelská 58

Lipová 99 Julius Fučík 58

Mlýnská 99 Slepá 57

Okružní 95 Pivovarská 56

Antonín Dvořák 94 Sokolovská 51

Úzká 89

Spojovací 89

Pražská 87

7.3.2 Urbanonymické prostory současného města

Nejčastější názvy, které jsou v současné urbanonymii zastoupeny minimálně 100

jednotkami, reprezentují urbanonyma Bezručova, Družstevní, Havlíčkova, Husova,

Jiráskova, Komenského, Krátká, Lesní, Luční, Masarykova, Míru, Němcové, Nádražní,

Nerudova, Nová, Palackého, Polní, Příčná, Sadová, Smetanova, Školní, Tyršova,

Sportovní, Zahradní a Žižkova (viz Tabulka č. 3). Z daných urbanonym můžeme vyvodit

dva typy městského prostoru. Prvním je původní centrum vymezené hradbami a

přilehlou zástavbou vzniklou přibližně do poloviny 20. století. Jeho urbanonymii

charakterizují nepředložkové jednoslovné názvy typu Krátká, Příčná, Úzká, a

honorifikační pojmenování typu Husova, Komenského, Palackého, Smetanova.

Uplatněním honorifikačního motivu se městský prostor stává unifikovaným, sterilním,

jak dokládají i nejčastěji se opakující motivy nových uličních názvů (viz též kap.

2.3.3.1)

Za pozornost stojí skutečnost, že se v městském centru udržela urbanonyma

Krátká, Příčná, Úzká (viz Tabulka č. 3), která reprezentují původní vztahový model

„jaký“, a že nebyla nahrazena honorifikačními jmény. Názvy motivované honorifikací

nemohou pojmenovávat jakýkoliv městský prostor, ale pouze ten, který splňuje jistá

164

kritéria reprezentativnosti580. Odpovídá to obecnému vztahu ekvivalence mezi

onymickým objektem a toponymem, které odráží význam objektu (viz též kap. 7.3.2.1,

Příloha č. 5).

Druhý okruh městského prostoru pak vymezují nejen jména odkazující k nové

výstavbě, např. Nová, Družstevní, nebo k objektům moderního města, např. Nádražní,

Sportovní, Školní, ale také ta, která označují objekty atypické pro městský katastr

v tradičním chápání (srovnej též kap. 8.4.2). Jsou to např. urbanonyma typu Lesní,

Luční, Polní či Sadová, nebo uliční názvy vzniklé z anoikonym581, např. Pod Výhonem,

Na Havranci (Ostrava-Třebovice), Nad Svahem (Praha-Krč). Tato jména odrážejí

rozrůstání městského organismu do venkovské krajiny, pohlcování vesnic a také

původně zemědělské půdy582.

7.3.2.1 Český Krumlov – urbanonymie historického města

Závěrem uveďme jako specifický příklad urbanonymie téměř nepoznamenané

honorifikací Český Krumlov. Podstatnou měrou k této skutečnosti přispělo, že město

bylo jen minimálně zasaženo průmyslovým rozvojem a ve 2. polovině 20. století se

navíc ocitlo v „zakázaném“ pásmu železné opony. Na konzervaci historické

urbanonymie má svůj podíl také památková ochrana města i skutečnost, že honorifikační

jména nelze používat pro křivolaké a úzké uličky (viz též kap. 7.3.2). Centrum, Latrán a

vnitřní město pod zámkem, dnes mají pouze 5% zastoupení honorifikačních jmen;

rovněž v období od konce 19. století do konce 20. století nebyl podíl honorifikace

v českokrumlovské urbanonymii nijak výrazný583. Ilustrují to např. kontinuálně

používaná urbanonyma Kájovská ulice, Panská ulice nebo Široká ulice. Jedinými

výjimkami jsou pojmenování hlavního náměstí, v letech 1938–1945 Adolf Hitler Platz,

později Svornosti, v letech 1948–1990 náměstí Klementa Gottwalda, dnes opět

Svornosti; jméno Linecké ulice, jež v letech 1945–1990 bylo nahrazeno pojmenováním

580 Srovnej důvody nepojmenování neupravené ulice v Řevnicích u Prahy po tenistce Martině Navrátilové

(HARVALÍK 1993/1994, s. 215). 581 Srovnej též PLESKALOVÁ 1988. 582 Současně jsme svědky toho, jak dokládá např. výzkum Františka Bačovského (BAČOVSKÝ 2007), že

vedle standardizované urbanonymie existuje ve vědomí obyvatel také její druhá vrstva, komunikační

podoby urbanonym bez vlivu standardizace. Urbanonyma často rozšiřují svůj rozsah, plní funkci

pojmenování větších celků než jen jednotlivých ulic, a začínají tak fungovat jako pomístní jména. Viz též

DAVID 2011 d. 583 HAMČR 11, list č. 17, mapa č. 28, Vývoj názvosloví městské památkové rezervace Český Krumlov.

165

Švermova, a také název Adalbert Stiftergasse, od roku 1945 pak Rooseveltova584.

Zvláštností je poslední uvedené urbanonymum, totiž Rooseveltova, které se udrželo beze

změny po roce 1948 až do současnosti585.

7.3.3 Honorifikační motiv v moderní české urbanonymii

20. století586

„To je báječné!“ vydechl jeden z turistů vystoupivších na novém „ševcovském“

zlínském náměstí (oficielně se jmenuje Baťovo)…“

J.A.B., Zlín roku 1950. Zlín: sdělení zaměstnanců firmy Baťa č. 39, 25. 9.

1931, s. 3.

7.3.3.1 Od středověkého města k moderní době

Honorifikační motiv se v české urbanonymii poprvé objevil ve 2. polovině 19. století

v souvislosti s rozvojem českého politického života a zejména jako výraz stranického

soupeření na radnicích měst587. Druhým důvodem, který se často připomíná, je fakt, že

rychle rozrůstajícím se městům již nedostačovala původní motivační východiska

uličních názvů, a musela tedy hledat inspiraci i mezi jmény osobností588.

V urbanonymii středověkého a novověkého města589 se deantroponymická

toponyma vyskytovala jen vzácně, např. pokud šlo o vyjádření vlastnictví místa nebo

objektu, nikdy však ne ve funkci honorifikační. Doslova explozi honorifikačních jmen

přinesla až moderní doba a vliv politiky na urbanonymii. Proto i mezníky, které

odpovídají předělům v uplatnění honorifikace, jsou dány významnými společenskými

změnami a událostmi v českých (československých) dějinách – roky 1918, 1938, 1945,

1948, 1960, 1968 a 1989590. Slovenský onomastik Pavol Odaloš nepovažuje za

významný mezník rok 1960, respektive 1961, v jeho periodizaci vývoje legislativních

584 HAMČR 11, list č. 17, mapa č. 28, Vývoj názvosloví městské památkové rezervace Český Krumlov. 585 Písemné sdělení Petra Jelínka (Regionální muzeum v Českém Krumlově, historik) ze dne 15. 1. 2010;

Písemné sdělení Věry Maškové (SOkA Český Krumlov, archivářka) ze dne 10. 2. 2010. 586 Text kapitoly vznikl rozpracováním konferenčního referátu, viz David 2010 a. 587 Viz též ODALOŠ 1993, s. 333,. Pavol Odalošprvní honorifikační názvy ve slovenské urbanonymii

dokládá rovněž v polovině 19. století. Specifikem slovenské urbanonymie tohoto období je však

dominantní hungarizace a absence národně slovensky motivovaných názvů. 588 Srovnej BLICHA 1996, s. 105; HARVALÍK 1996, s. 158. Viz též MATÚŠOVÁ 1988, s. 85: „Čím je

město menší, tím je větší souvislost názvů ulic s realitou. ... Ve větším městském celku je tato možnost

vyčerpána a musí se využít názvů nemotivovaných skutečností, zvl. jmen podle osobností, památných míst,

armád atd.“ 589 Srovnej též HOFFMANN 1992, s. 115–122. 590 HARVALÍK 1996, s. 159–160.

166

norem pro urbanonymii se přelom 50. a 60. let neobjevuje591. Ovšem z naší analýzy

materiálu jasně vyplynulo, že po druhém vrcholu honorifikačních urbanonym v polovině

50. let nastal jejich ústup. V legislativě byl projevem přehodnocení jejich funkčnosti a

správnosti (onymické, politické) vznik zákonů a vyhlášek regulujících jejich používání

právě kolem roku 1960 (viz kap. 3.2.1, 3.2.2).

Pokusili jsme se tendence k uplatnění či neuplatnění honorifikačních jmen popsat

na příkladu center592 9 historických českých a moravských měst: Český Krumlov,

Havlíčkův Brod, Choceň, Liberec, Lovosice, Moravská Ostrava, Polička, Slavonice a

Tábor (viz Tabulka č. 4). Pro srovnání jsme do naší analýzy zahrnuli také urbanonymii

pěti specifických lokalit: nově založeného města Havířov a v 50. letech vybudovaného

sídliště Ostrava-Poruba; dále jsme sledovali urbanonymii tří venkovských lokalit, které

se díky průmyslovému rozmachu v 19. století proměnily v město, totiž Kladna, pražské

Libně a ostravských Vítkovic. Vycházeli jsme ze soupisů uličních názvů, tzv. uličníků,

mapových pramenů Historického atlasu měst České republiky, diplomových prací nebo

z materiálových studií593. Nesledovali jsme vývoj uličních názvů všech ulic daných

měst, ale soustředili jsme se pouze na městská centra. Důvodem byla snaha ukázat, jak

velkou proměnou prošla jejich urbanonymie od dob středověkého města.

Analýza materiálu prokázala, že první vlna honorifikačních jmen je spojena

s 2. polovinou 19. století a rozvojem českého politického života. Jedněmi z nejstarších

honorifikačních jmen byla pražská urbanonyma Václavské náměstí (pův. Koňský trh),

Karlovo náměstí (pův. Dobytčí trh) nebo Karlova (pův. Jezuitská), která vznikla

v revolučním roce 1848 na návrh Karla Havlíčka Borovského594.

Honorifikační názvy také spolehlivě ukazují nejen, zda město bylo německé či

české, ale rovněž vypovídají o tom, jaká politická strana ovládala radnici. Jedním

z nejpříkladnějších dokladů je urbanonymie Ostravy, jejíž magistrát byl ve 20. a

30. letech 20. století v rukou levice. V prvorepublikové urbanonymii Ostravy se objevila

591 ODALOŠ 2000. 592 Termínem městské centrum/jádro rozumíme prostor vymezený nejen hradbami středověkého města, ale

i přilehlou zástavbu vzniklou zhruba do poloviny 20. století. 593 Český Krumlov: HAMČR 11; Havířov: HAVÍŘOV-MAPY a, b; Havlíčkův Brod: DAVID 2006 b;

Choceň: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1996, OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1997; Kladno: VYKOUK 2007;

Lovosice: NESVARBA 2006; Ostrava-Moravská Ostrava: ADAMUS 1934; Ostrava-Poruba: DP

MRÁZKOVÁ; Ostrava-Vítkovice: DP MINARČÍKOVÁ; Polička: KONEČNÝ 1998; Praha-Libeň:

HAMČR 14; Tábor: HAMČR 7. Údaje pro analýzu stavu urbanonymie roku 2008 jsme získali z databáze

Ministerstva vnitra ČR: ADRESY-EL. [cit. 2008-07-01]. 594 EDERER 2006, s. 50; LAŠŤOVKA 1, s. 319–322; LAŠŤOVKA 2, s. 382.

167

uliční jména typu Engelsova, Lassallova, Liebknechtova nebo Marxova595. Uvedená

urbanonyma vnesla do názvů městských ulic motivaci, která se v československém

uličním názvosloví rozvinula až po roce 1945, či spíše 1948.

V lokalitách, jejichž rozvoj začal až na přelomu 19. a 20. století a nenavazoval na

středověké městské centrum, byl nástup honorifikačního motivu ještě výraznější. Platí to

nejen pro Kladno (povýšení na město 1870), Libeň (povýšení na město 1898) a

Vítkovice (povýšení na město 1908), ale také pro urbanonymii Zlína (poddanské město

od roku 1397), jehož rozvoj nastal až po roce 1918. Vůbec nejsilnější byla úloha

honorifikace při formování urbanonymie sídlišt budovaných v 50. letech 20. století, jak

ukazuje příklad Ostravy-Poruby a Havířova (viz Tabulka č. 4).

V uličním názvosloví Zlína se honorifikační jména uplatnila velmi pozdě. První

dvě honorifikační urbanonyma, použitá teprve po vzniku Československa, Masarykovo

náměstí a Wilsonova třída, se nevžila596. Název Masarykovo náměstí byl prosazen až

velkou úpravou uličních jmen v roce 1925, kdy byla zavedena i další honorifikační

jména, např. Bartošova, Kotěrova, Smetanova nebo Jana Amose Komenského597.

V případě Poruby a Havířova sehrál podstatnou roli také fakt, že obě sídliště byla

chápána jako reprezentativní stavby socialismu598. Urbanonymie Havířova jako

vzorového moderního socialistického města, vybudovaného na katastru Šenova,

Šumbarku a Bludovic v polovině 50. let, ukazuje v nejčistší podobě motivační strukturu

uličních názvů období socialismu (viz kap. 7.3.3.3, srovnej též kap. 5.3.6).

Následující přehled (viz Tabulka č. 4) ukazuje podíl honorifikačních jmen

v urbanonymii center vybraných měst.

595 ADAMUS 1934. 596 DP LAKOSILOVÁ, s. 41. 597 DP LAKOSILOVÁ, s. 39–44. Srovnej též KŘEČEK. ŠTROBLÍK 1986; ŠEVEČEK 2009, s. 130–132. 598 Srovnej ZELINSKÝ 2008.

168

Tabulka č. 4

Zastoupení honorifikačního motivu v urbanonymii městských center

1839

1914

(1900) 1936 1945 2008

Polička 0 % 58 % 53 % 54 % 54 %

1892 1894 1955 1963 2001

Havlíčkův Brod 0 % 80 % 59 % 44 % 43 %

1843

(1809)

1940

1945 2008

Lovosice 0 % 54 % 76 % 55 %

1914 1918 2008

Kladno 30 % 60 % 69 %

1890 1938 2008

Ostrava-Vítkovice 43 % 78 % 64 %

1952-

1989 2008

Ostrava-Poruba 74 % 68 %

1839 1930 1982 1992 2008

Choceň 0 % 44 % 58 % 42 % 49 %

1955 2008

Havířov 82 % 75 %

1895 1904 2006

Praha-Libeň 11 % 49 % 28 %

2008 2008 2008

Slavonice 52 % Liberec 58 % Český

Krumlov 5 %

2008 2008

Ostrava-Moravská

Ostrava 59 % Tábor 61 %

169

7.3.3.2 Honorifikační motiv v současné české urbanonymii

„Kostelec a jeho Hlavní ulice, zasvěcená za posledních třicet let střídavě

Eduardu Benešovi, Friedrichu Velikému, Stalinovi, Leninovi, profesoru

Nejedlému a T. G. Masarykovi, nyní opět Leninovi, se ztrácela v podvečerní mlze

jako hromádka kamení na jedovaté míse lučin a polí.“

Josef Škvorecký, Mirákl. Brno 1991, s. 8.

Na materiálu současné české urbanonymie jsme sledovali uplatnění honorifikace a

zajímala nás rovněž struktura typů honorifikačních jmen. Graf (viz Graf č. 8) ukazuje

zastoupení jednotlivých typů motivů honorifikačních jmen. Analýza současných uličních

názvů potvrdila náš předpoklad, že největší podíl v honorifikačním motivu mají jména

osobností (celkem 78 % všech analyzovaných honorifikačních urbanonym). Mezi nimi

jsou nejsilněji zastoupeny postavy české kulturní historie 19. století (spisovatelé,

hudební skladatelé, malíři, 53 % všech honorifikačních urbanonym) a následně

významné osobnosti české reformace (17 % všech honorifikačních urbanonym, viz

Graf č. 9). Přibližně jedna čtvrtina honorifikačních jmen je potom tvořena názvy

motivovanými obecnými nebo ideologickými hodnotami, jmény významných událostí,

jejich daty a výročími, a zeměpisnými pojmenováními, zejména názvy měst, států a

zemí.

170

Tato zjištění v obecné rovině ukazují dominantní postavení deantroponymických

urbanonym mezi honorifikačními jmény. V detailním pohledu vypovídají jednak o silné

tradici obrozenské kultury, ale výběrem osobností také zrcadlí českou společnost

2. poloviny 19. století. Tehdy se honorifikační jména prosadila mezi do té doby pouze

charakterizační, identifikační a orientační česká urbanonyma. Uliční jména vycházející

z tradice národního obrození, např. Máchova, Tylova, a vůbec názvy odkazující

k významným postavám české kultury a politiky 19. století, např. Svatopluka Čecha,

Jiráskova, Nerudova, totiž nepodléhaly s výjimkou úprav či odstraňování v době

nacistické okupace tlaku žádného politického režimu ve 20. století. Totalitní i

demokratické režimy vzaly hodnoty představované osobnostmi kultury 19. stoletím za

své599. To samé platí i pro urbanonyma spojená s českou reformací, např. Husova,

Komenského, Žižkova. V jejich případě podstatnou roli sehrál nejen dobový zájem, ale

také vzor uliční sítě Žižkova, tehdy ještě vinohradské čtvrti za pražskými hradbami600

(viz též kap. 4.2.1).

V 1. polovině 70. let 19. století původně vinohradský radní, později žižkovský

starosta, stavitel Karel Hartig inicioval vznik prvního tematicky homogenního souboru

uličních jmen u nás. Tehdejší ulice nesly názvy Husova, Chlumova, Poděbradova,

Prokopova, Roháčova, Vítkova, Želivského, Žižkovo náměstí a Prokopovo náměstí.

Tento systém je zachován dodnes, i když se počet ulic a jejich pojmenování rozrostly,

stále je jeho jednotícím principem vztah ke starším českým dějinám, především

k husitství a reformaci. Urbanonymický model pražského Žižkova inspiroval také řadu

jiných měst a městských částí, např. uliční síť ve Vítkovicích (Ostrava) ve 20. a

30. letech 20. století, urbanonymii centra Loun nebo uliční názvy na sídlišti Žižkov

v Havlíčkově Brodě.

599 KUSÁK 1998, s. 19–46. 600 LAŠŤOVKA 2, s. 478–479. Sémioticko-historický přístup k urbanonymii Žižkova viz též NEKULA

2008, s. 184–188.

171

Sledovali jsme také urbanonymii centra Tábora, města se silnou historickou

husitskou tradicí. Jak dokládají staré plány i současná urbanonymie města601, jména

motivovaná husitstvím zde nevytvořila jednotný celek. Do užšího centra, odpovídajícího

zhruba středověkému městu, proniklo pouze toponymum Žižkovo náměstí, jinak si

městské jádro uchovalo původní orientační a charakterizační jména, např. Koželužská,

Provaznická, Úzká. Specifikem táborské husitské urbanonymie je pouze výskyt několika

pojmenování motivovaných jmény osobností spojených s Táborem, Kánišova, Petra

z Ústí (pouze Tábor), Bydlinského (Tábor a Sezimovo Ústí). Vyskytují se zde rovněž

obecně rozšířená pojmenování typu Husova, Korandova, Prokopova nebo Žižkova.

Absence husitstvím motivovaného celku uličních jmen v Táboře ukazuje, že tato

urbanonyma plní především funkci honorifikační, popř. mytizační. Jen minimálně se

vyskytují v urbanonymii města Tábor, centra husitského hnutí, jehož historie je reálná,

nepotřebovala tedy honorifikační uliční názvy jako prostředek vytváření historického

mýtu. Naopak na pražském Žižkově a v uličních sítích jím inspirovaných pomáhají

uvedená honorifikační jména vytvářet mýtus husitské tradice místa (srovnej též kap.

5.2.2).

601 HAMČR 7, list č. 12, mapa č. 18, Tábor na městském plánu z roku 1948; ADRESY-EL. [cit. 2008-11-

01].

172

7.3.3.3 Urbanonymie socialistického města Havířov – případová

studie

Město Havířov vzniklo v polovině 50. let 20. století jako nové vzorové socialistické

sídliště (viz kap. 5.3.6). Součástí města a jeho symbolické a ideologické hodnoty bylo

nejen jméno Havířov, které vzešlo z veřejné soutěže (viz kap. 5.3.6.1), ale také jeho

urbanonymie. Ta odrážela a dodnes odráží dobu budovatelského úsilí pod vedením

komunistické strany.

V případě havířovské urbanonymie je zajímavá nejen motivační stránka uličních

jmen, ale i jejich rozložení v katastru města. Pokusili jsme se vznik a následné proměny

havířovské urbanonymie rekonstruovat na základě sporých archivních pramenů, map a

plánů602, které se k historii mladého města dochovaly.

Nejstarší vrstva havířovské urbanonymie pochází z 2. poloviny 50. let, kdy byla

dokončena výstavba jádra dnešního města, a v podstatě se nijak významně nezměnila až

do roku 1989. Osou města budovaného ve stylu tzv. stalinské renesance se stala široká

třída Antonína Zápotockého (dnes Hlavní třída), podél níž byly rozloženy obytné čtvrti;

identický půdorys i motivační východiska urbanonymie má také centrum sídliště Poruba

(Ostrava). V městském centru Havířova se objevují názvy typu 2. pětiletky, Astronautů,

Korčaginova, Leninova, Osvoboditelů, Rossenbergových603 nebo Zdeňka Nejedlého

reflektující dobové hodnoty. Zastoupení honorifikačních jmen v jednotlivých částech

centra bylo kolem 82 %, ve čtvrtích Smrky a Střed dokonce 100%. Honorifikační jména

a jejich podíl odpovídaly významu označovaného onymického objektu, tedy centru

města.

Jiná situace byla v okrajových částech městského areálu. Bludovice, Šenov,

Životice, Dolní a Prostřední Suchá byly původně venkovské lokality, které se sice staly

součástí katastru města, ale nebyly ještě plně zapojeny do jeho nové zástavby. Proto

jejich urbanonymie vycházela z existujících pomístních názvů nebo využívala

orientačních či charakterizačních pojmenování604, např. Datyňská, Luční, Na Gruni,

U lipek, U Kasperčoka, Zákostelí (Bludovice); Na osinách, Severní, Těrlická, Zelená

(Životice). Podíl honorifikačních názvů se pohyboval pouze okolo 20 %, nejméně, 11 %

602 HAVÍŘOV-MAPY a; HAVÍŘOV-MAPY b. 603 Manželé Julius a Ethel Rosenbergovi, občané USA, byli obviněni ze špionáže pro SSSR a v roce 1953

popraveni. Název ulice obsahuje chybnou podobu jejich příjmení. 604 Srovnej též PLESKALOVÁ 1988, s. 80. Jana Pleskalová se ve své studii zabývala úlohou pomístních

jmen při vzniku názvů ulic v okrajových částech města, zejména na příkladu Brna.

173

v Dolní Suché a 14 % v Dulňáku, nejvíce, 24 % v Životicích a 21 % v Šumbarku.

O menší ideologické hodnotě okrajových lokalit také svědčí minimální podíl

deantroponymických honorifikačních jmen a převaha jmen motivovaných apelativy,

popř. chrématonymy, např. Budovatelů, Odboje, Padlých hrdinů, Pionýrů nebo

Slovenského národního povstání.

Současná urbanonymie Havířova stále vykazuje vysoký podíl honorifikačních

jmen, celkem 75 %. Je to dáno nejen historickými okolnostmi vzniku města, ale také

vývojem po roce 1989, kdy správa města zůstala v rukou politické levice. Proto zde

v tomto období nedošlo k velkému přejmenování ve smyslu odstraňování

honorifikačních jmen dnes již „ideologicky přežitých“. V havířovské urbanonymii tedy

zůstala i po roce 1989 zachována uliční jména Eduarda Urxe, Leninova, Marxova,

Moskevská, Rossenbergových nebo Znárodnění; některá pojmenování byla později

nahrazena.

7.4 Definice urbanonyma z pohledu významu

podílu honorifikace na jeho utváření

Encyklopedický slovník češtiny charakterizuje urbanonyma jako „vlastní jména

sídelních i nesídelních objektů ležících na katastru (podle jiného mínění jen

v historickém jádru) města ... Do urbanonymie nebývají zařazována hydronyma ani

oronyma, pokud nepojmenovávají nějaký specifický prvek městské reality.“605 Pokusme

se najít odpověď na otázku, jak a zda odpovídá základní definice urbanonyma realitě

současné městské onymie.

Nezpochybnitelným faktem je specifičnost, zejména ideologická a politická

reprezentativnost městských objektů, a z toho plynoucí významná úloha honorifikačních

jmen při jejich pojmenování. Základní onomastickou charakteristikou urbanonyma,

vzhledem k podílu honorifikačních jmen v současné české urbanonymii, se tedy zdá jeho

honorifikační motivace. Již se v ní však neuplatňuje internacionalizační tendence, ale je

to tendence nacionalizační606 (viz kap. 2.3.2.3, 7.1).

Dalším podstatným rysem, vyplývajícím z dominantního postavení honorifikace,

je nestabilita uličního názvosloví. Přejmenování ulic má často podobu pouhého

sémanticko-motivačního přehodnocení při úplném nebo alespoň částečném zachování

605 PLESKALOVÁ 2002, s. 506. 606 Srovnej ODALOŠ 1996, s. 81.

174

formální stránky urbanonyma. Tento způsob je doložen z řady českých měst v 90. letech

20. století. Představuje možnost, jak se vyhnout velkým administrativním změnám

nepříjemným pro obyvatele, firmy a instituce. Dokládají to např. sémantická

přehodnocení ulic Nejedlého (Brno, pův. komunistický ideolog Zdeněk Nejedlý, nově

malíř Otakar Nejedlý), Kubíkova (Brno, pův. politik Otakar Kubík, nově odbojář Jan

Kubík)607, Hakenova (Ostrava, pův. politik Josef Haken, nově operní pěvec Eduard

Haken608, později Herodova) nebo Matěje Kopeckého (Ostrava, pův. Václava

Kopeckého, dle komunistického ministra informací Václava Kopeckého, nově dle

loutkáře Matěje Kopeckého). Další často kuriózní příklady uvádí ve své eseji Vladimír

Macura609. O tom, jak náročný proces představuje přejmenování, svědčí údaj pro Berlín

v roce 1945. Navrhovaný seznam názvů, které měly být změněny, zahrnoval 1 785 ulic,

89 náměstí, 9 parků a 17 mostů. Ovšem realizace přejmenovacího procesu značně

pokulhávala za původním plánem, takže do února 1947 bylo pouhých 40 přejmenování

oficiálně přijato a zaregistrováno610.

Z výše uvedeného vyplývá další charakteristika urbanonymie, tedy značková,

nikoliv popisná (charakterizační, orientační) povaha uličních názvů. Nejnápadnější je

značková povaha urbanonymie právě u honorifikačních jmen. Projevuje se v komolení

názvů, např. Herodova ulice v Ostravě, pojmenovaná podle politika Josefa Heroda611, se

často objevuje ve zkomolené podobě Herodesova, etymologicky vztažené k osobě

biblického krále Herodese. Jiným jejím projevem je přechod od jmenné deklinace

k deklinaci složené (adjektivní). Dokládají to urbanonyma typu Dvořákova, Smetanova,

která se bez ohledu na personální motivaci, podle skladatelů Antonína Dvořáka a

Bedřicha Smetany, objevují vlivem pronikající složené deklinace612 v podobách

Smetanová/na Smetanové ulici, Dvořáková/na Dvořákové ulici. Podobně se např. i

havlíčkobrodská ulice Kobzinové, dle zakladatelky místního gymnázia Barbory

Kobzinové, vyskytuje v podobách Kobzinová/na Kobzinové ulici.

Výše uvedená charakteristika honorifikačních urbanonym jako pojmenování

sloužících pouze prostorové orientaci, jejichž motivaci uživatelé nevnímají, neplatí

607 KNESELOVÁ 1996, s. 170. 608 Dle ústního sdělení (2003) Naděždy Žinčíkové, členky Komise muzejní, letopisecké, názvoslovné a

heraldické Rady města Ostravy. 609 MACURA 1993, s. 68. 610 AZARYAHU 1996 a, s. 483. Srovnej též MÜLLER 1994, s. 181. 611 Josef Herod (1900–1948), krajský tajemník strany národně socialistické (BSSMS 4, s. 46). 612 Srovnej ČJA 4, s. 310–326.

175

v případě přejmenování nebo nových pojmenování. To dokládá např. protestní petice

proti přejmenování Děkanského náměstí v centru Hradce Králové na náměstí Jana Pavla

II. v roce 2005613.

Jana Matúšová614 jako znak urbanonymie menších českých měst uvádí vztah

mezi honorifikačním názvem ulice a objektem v ní, např. v Komenského ulici je škola,

v Tyršově se nachází sokolovna. V takovém případě lze připustit minimální, nepřímo

vyjádřenou orientační funkci, kterou může jinak značkové honorifikační jméno plnit.

Co by tedy mělo doplnit základní definici urbanonyma? Především je to

zdůraznění přítomnosti honorifikačního motivu, a s tím související nestabilita a

značkovost uličních jmen. Honorifikaci tedy považujeme za významný rys moderní

urbanonymie, nikoliv však univerzálně platný.

613 "Část města, tak významného v husitské době, by měla být pojmenována po jedné z našich slavných

osobností a ne po představiteli církve odporující husitským tradicím," uvedl jeden z autorů petice Petr

Březský.“ (ČRO HRADEC KRÁLOVÉ). 614 MATÚŠOVÁ 1988, s. 86; viz též HARVALÍK 1996, s. 162.

176

8.0 Reklamní funkce oikonym

„Tak jsem dneska jel do Pilsenu po Barrandově nějak pomaleji a měl jsem čas se

rozhlédnout po krajině...vyjíždím na kopec a najednou jsem to spatřil :

Barrandov Hills...sbírka novopaneláků jen pár metrů od rušného přivaděče....na

vizualizacích to vypadalo zajímavě a nebylo tam nic o pražském obchvatu a fakt

mě to dostalo...Barrandov Hills by se mělo jmenovat něco luxusního, nějaká

vilková čtvrť na klidném místě, ne sídliště u rušný silnice mein gott

donnerwetter“

Zdroj: http://libimseti.cz/ (diskuze, 11. 12. 2007, 18:53 hodin)

8.1 Reklama a oikonyma – principy fungování

Základními vlastnostmi proprií jsou nominace, identifikace a diferenciace. Tyto tři

funkce jsou charakterizovány jako primární, onymicky nezpochybnitelné. Skupina

sekundárních (specifikujících) funkcí je mnohem širší, dá se říci, že u jednotlivých typů

onym jsou některé funkce zvýrazněny, jiné potlačeny (viz kap. 2.3.3.1, 5.2.2.)615. Ze

standardně uváděných sekundárních funkcí připomeňme funkci charakterizační,

asociační, sociálně klasifikující, expresivní; v případě toponym je to funkce lokalizační,

u jmen z našeho materiálu také f u n kce r ek l am ní . Pod označením reklamní funkce

rozumíme schopnost reálných toponym fungovat jako prostředek reklamy616. Účelem

reklamního vlastního jména je tedy buď propagace místa, jež pojmenovává (typ reálného

toponyma Krásná, Liboháj617, Rozkoš, Veselí)618, v takovém případě je reklamní funkce

přítomna v momentě vzniku jména. Nebo reklamní funkce vzniká sekundárně zapojením

reálného toponyma do nových významových vztahů v reklamním textu, který propaguje

výrobek, značku, službu apod.

615 ŠRÁMEK 1999, s. 22–32. 616 V odborné literatuře je reklama chápána jako součást marketingu, tedy „vytváření, propagování a

poskytování zboží a služeb“; je řazena mezi nástroje propagace, spolu s podporou prodeje, public relations,

osobním prodejem a přímým marketingem. Reklama je definována jako „jakákoliv placená forma

neosobní prezentace a propagace myšlenek, zboží nebo služeb určitým investorem“ (KOTLER 2001, s. 20,

541).

V našem textu reklamou a reklamní funkcí rozumíme propagaci místa a zvýšení jeho atraktivity, jejichž

nástrojem se stává volba pozitivně vnímaného zeměpisného jména. 617 Městský park Liboháj byl v Poličce založen na počátku 19. století kultivací trati zvané Šibeniční vrch

(KONEČNÝ 1998, s. 36). 618 Ke jménům typu Veselí viz MJMS 2, s. 692–693.

177

V následující kapitole se zabýváme reklamní funkcí toponym a jejich využitím

v reklamě. V úvodu je třeba poznamenat, že v naší onomastické literatuře i v pracích

zabývajících se komunikací problematice vlastních jmen v reklamě a reklamy ve

jménech nebyla doposud věnována pozornost, snad s výjimkou drobných zmínek o

jejich využití v jazykové hře619. Soustředili jsme se pouze na místní jména označující

reálné objekty. Nezajímala nás pseudotoponyma (nepravá, nevlastní toponyma) typu

Človíčkov, Dárečkov, Kulíškov, Mrožnov, Maršmelov, Tchýňov, Vocamcaď nad Vltavou,

Zahrádkov, Staré Město u Brodu nebo Městečko Řešení620, popř. urbanonyma

Voňavá – Neuvěřitelná – Pondělní – K Lidlu, Splátková, Pestrá – Radostná – Zajímavá

– K Lidlu, nebo Čokoládová – Jahodová – Vanilková, která byla utvořena pouze pro

potřebu daného reklamního textu. Jedná se o jména, jež se nevztahují k žádnému reálně

existujícímu, kartograficky zachytitelnému toponymickému objektu.

V řadě případů se již hranice mezi toponymem označujícím místo původu a

produktem či firmou setřela, toponymum či detoponymické adjektivum se stalo součástí

jména produktu nebo značky, např. humpolecké sukno, kostelecké uzeniny, plzeňské

pivo, pražská šunka, v krajním případě došlo k apelativizaci toponyma, které začalo

označovat samotný výrobek. Forma toponyma a apelativa se pak liší pouze pravopisně

velkým písmenem, např. braník, krušovice, plzeň, svijany (pivo)621, božkov (rum) 622.

Nás však nezajímají samotná označení výrobků, ale to, jak v souvislosti se

změnami toponymie může být ohrožena jejich reklamní funkce a funkce produktové

značky. Ilustruje to příklad toponyma Humpolec. V úředním seznamu míst Protektorátu

Čechy a Morava vydaném 31. 12. 1939 byla jako německá podoba oikonyma Humpolec

uvedena forma Gumpolds623. Město i humpolecké textilní firmy se proti tomu ohradily

se žádostí o stanovení úřední německé podoby Humpoletz:: „Odůvodnění jest rázu čistě

hospodářského. Humpolec jako město starobylého soukenického průmyslu znám jest

v celém světě svými soukennými výrobky a možno zcela právem říci, že právě mezi

619 ČMEJRKOVÁ 1998; ČMEJRKOVÁ 2000; SRPOVÁ 2008. 620 „Městečko Řešení představuje fiktivní obec, ve které se mohou setkat občané s kandidáty na poslance

do Evropského parlamentu.Vedle toho jsou tu připraveni konzultanti, kteří budou s lidmi diskutovat o

praktických otázkách a důsledcích programu ODS pro každého občana.“ zprávy.ods.cz. [cit. 2009-05-20].

Dostupný < http://zpravy.ods.cz/multimedium.php?ID=9959&tabulka=0&mode=2>. 621 Srovnej POKORNÁ 1978. 622 Podle předpisů Evropské unie označení rum mohou nést pouze lihoviny vyráběné z destilátu ze

třtinového cukru. Proto čeští výrobci pojmenování tuzemský rum nahradili názvem tuzemák. Firma Stock

Plzeň-Božkov jej od roku 2003 prodává pod jménem Božkov Tuzemský, v běžné komunikaci je označován

pouze jako božkov. 623 PROTEKTORAT ORTSBUCH, s. 46.

178

německými dodavateli potřeb pro zdejší průmysl, jest jméno velmi dobře známo.

´Humpoletzer Loden, Humpoletzer Schaffwolware´ jest známo daleko široko. Nový

německý název města a jeho výrobků ´Gumpoldser Loden, Gumpoldser Schaffwolware´

stanou se úplně neznámá a bude tím způsobena nejen městu ale jeho rozvinutému

soukenickému průmyslu a obchodu značná a možno říci velmi těžko nahraditelná

hospodářská škoda.“624 Podobnou aktivitu, tentokrát však proti uzákonění

nepřeložitelnosti toponyma Plzeň, což požadovala Rada města Plzně v roce 1926, vedla

Obchodní a živnostenská komora v Plzni. Její argument zněl, že právě plzeňské pivo

vyvážené pod značkou Pilsner Bier nebo Pilsner Urquell by tím bylo velmi poškozeno.

Ministerstvo vnitra však požadavku rady města nevyhovělo a potvrdilo jako německý

název města podobu Pilsen625. Pro úplnost doplňme, že po roce 1945 se název Pilsner

Urquell stal opět předmětem diskuze, jejímž závěrem bylo konstatování, že názvy

produktů, byť jazykově německé, nelze z důvodu hrozících hospodářských škod

nahrazovat626. Obdobné zdůvodnění významu zachování původní podoby toponyma pro

obchodní značku se objevilo nejen v roce 1948 při přejmenování Zlína, ale i v roce 1968

při pokusu vrátit Gottwaldovu jeho původní pojmenování627. Dobové prameny a vnímání

potřeby změnit po roce 1945 jméno města dokládají, jak silný byl vztah mezi jménem

firmy Baťa a toponymem Zlín628 (viz kap. 5.3.5).

Specifickým způsobem reklamního využití toponyma je pojmenování reálného

objektu, např. osada, ulice, zastávka hromadné dopravy, přímo jménem tam či

v blízkosti sídlící firmy nebo využití onyma, které v kontextu např. s názvem firmy

vytváří jeden reklamní celek629. Čím dál častější praxí se stává pojmenování ulic nebo

zastávek hromadné dopravy jménem firmy či názvem k němu odkazujícím, např.

železniční zastávka Jihlava-Bosch Diesel (Jihlava), nebo urbanonymum Daimlerova pro

ulici, v níž sídlí prodejna či partner firmy Mercedes-Benz (Praha-Chodov, Plzeň-

Skvrňany, Jenišov u Karlových Varů). Ze starší doby připomeňme snahu majitele

cihelny Aloise Berana prosadit pojmenování Beranov pro část Čimic, kde se jeho provoz

nacházel630, nebo baťovská toponyma (viz kap. 4.2.2).

624 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5128, žádost Městského úřadu v Humpolci, 30. 1. 1940. 625 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 1533. 626 MATÚŠOVÁ 2007, s. 29. 627 LAPČÍKOVÁ 2002, s. 170–171. 628 VOJTA 1983, s. 169–170; LAPČÍKOVÁ 2002. 629 Viz též TARPLEY. CHRISTIAN 1995, s. 1494–1495. 630 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 1532.

179

8.2 Reklamní (přací) toponyma typu Veselí, Lázně

Bohdaneč

Reklamní funkce toponyma není záležitostí až 20. století. V soustavě českých místních

jmen se již od počátku historické doby objevovala pojmenování typu Dobrá, Květnov,

Krásná, Veselá, Veselí, Veselý Žďár631, dále např. Rychvald, Šenfeld, Šenov, Šumperk,

Šumvald (z německého Reichwald, Schönfeld, Schöneaue, Schönberg, Schönwald),

později též Pohodlí nebo Rozkoš. Například Rozkoš (dnes místní část Havlíčkova Brodu)

je poprvé zmíněna v 6. díle Schallerovy Topographie des Königreichs Böhmen jako

Rozkos/Brennthof632. Původní název Spálený dvorec, později německy Brennthof, je

doložen už k roku 1591633. Toponymum Rozkoš představuje typické české reklamní

místní jméno 2. poloviny 18. století. Ze 7 lokalit nesoucích pojmenování Rozkoš, které

uvádí Antonín Profous, byly 3 osady založeny na konci 18. století, 1 až v polovině

19. století634; Hosákova-Šrámkova Místní jména na Moravě a ve Slezsku zaznamenala

pouze jednu Rozkoš, prvně doloženou v polovině 18. století635. Uvedená jména bývají

označována jako p ř ac í , nebo též r ek l am ní t o po n ym a 636. Jejich účelem bylo

přilákat kolonisty a současně prostřednictvím jména předurčit a zajistit zdar založení.

Protikladem reklamních toponym jsou názvy, které vystihují nedobré přírodní a

životní podmínky daného místa. Vladimír Šmilauer je ve své studii mapující postup

kolonizace Čech charkaterizoval následovně: „Osídlenci se na to dívali jinak. Těžká

dřina v neúrodných, chladných, zapadlých místech podněcovala hořký vtip

v pojmenováních jako Zakopanka, Peklo, Pustiny, Sychrov, Nevděkov, Chudoba, Bída,

Nouzov...“637

Zdálo by se, že primárně reklamní toponyma nejsou záležitostí české toponymie

20. století až do 90. let, snad s výjimkou např. baťovských jmen, odkazujících ke jménu

majitele firmy i k jejímu názvu. Ale studium archivních pramenů nás přesvědčilo o

opaku. V období vymezeném zhruba roky 1900–1948 se v návrzích na změnu nebo

631 Přívlastek Veselý doložen až v 17. století (MJČ 4, s. 810). 632 SCHALLER 6 (1787), s. 159. 633 SOLAŘ 1992, s. 11. 634 MJČ 3, s. 599. 635 MJMS 2, s. 386. 636 Srovnej ZJČ, s. 276. 637 ŠMILAUER 1964, s. 107.

Srovnej též přenesení osady a původního názvu Suchý (okr. Blansko), lidově však zvané Píčov (DAVID

2002).

180

úpravu místního jména objevovala jedna velmi silná tendence. Byl to záměr toponymem

manifestovat rekreační charakter místa, tedy vyjádřit, že se jedná o lázně nebo letovisko.

Dokládají to případy následujících měst a obcí, např. Bechyně (návrh Lázně Bechyně,

1911), Brandýs nad Labem (návrh Lázně Brandýs, 1911), Mšené (návrh Mšené-Lázně,

1911; dnes Mšené-lázně), Poděbrady (návrh Lázně Poděbrady, 1912), Velichovky (návrh

Lázně Velichovky, 1925), Čachovice (návrh Čachovice Lázně, 1929), Teplice nad

Bečvou (návrh Lázně Teplice, 1940), Letiny (návrh Lázně Letiny, 1939), Železnice

(návrh Lázně Železnice, 1943). Tento trend pokračoval i po 2. světové válce, např. nový

název Letohrad pro Kynšperk, návrhy Lázně Velké Losiny (Velké Losiny), Letovisko-

Stražisko (Maleny, okr. Prostějov), Letovisko Mimoň (Mimoň), Lázně Mšené (dnes

Mšené-lázně) nebo Lázně Bohdaneč. Pro ilustraci, s jakým úsilím se obec snažila o

polepšení názvu a jakými důvody argumentovala, odcitujme úryvek ze žádosti

Národního výboru Bohdaneč ze dne 11. 6. 1945 adresované Zemskému národnímu

výboru v Praze: „Jedná se tedy skutečně o lázeňské místo v pravém slova smyslu, a

používání názvu „Bohdaneč u Pardubic“ snižuje význam města na niveau malé

bezvýznamné venkovské obce. ... Název „Bohdaneč u Pardubic“ je pozůstatek z dob býv.

říše Rakousko-Uherské, jako výsledek germanisačních snah, otrocký překlad německého

úředního názvu „Bochdanetsch bei Pardubitz“. Tento název byl používán též v době

okupace, ač za první republiky bylo používáno neúředního názvu „Lázně Bohdaneč“.

V době okupace, kdy bylo městu používání názvu „Lázně Bohdaneč“ zakázáno, byla

správou města podána žádost o povolení změny názvu, avšak marně.“638 Definitivně

byly tato žádost a její důvody zamítnuty ministerstvem vnitra v prosinci 1947, mimo jiné

s poukazem na řadu nepravdivých a zavádějících údajů v ní uvedených639. Nový název

Lázně Bohdaneč byl městu přiznán až v roce 1980.

Státní správa se bránila jakýmkoliv neodůvodněným změnám v oikonymii, je

tedy pochopitelné, že nebyla nakloněna ani vzniku reklamních místních jmen. Negativní

stanovisko k reklamním jménům vyjadřuje posudek ministerstva vnitra ve věci změny

názvu Klášterec nad Ohří na Klášterec-Kyselka: „Jméno Kyselka je nežádoucí také

proto, že zavádí do místního názvosloví zřejmě moment propagační, kdežto o úředních

názvech obcí mohou rozhodovat jedině důvody obecně-administrativní.“640

638 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4967. 639 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4967, Stanovisko ministerstva vnitra, 6. 12. 1947. 640 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4968, Stanovisko ministerstva vnitra, 18. 2. 1948.

181

V souvislosti s rozvíjejícím se cestovním ruchem a především pro české země

typickou turistikou musíme také uvést tři pomístní jména, Český ráj (vytvořeno ve

2. polovině 19. století), České Švýcarsko (19. století)641 a Máchovo jezero. Poslední

příklad je současně dokladem deantroponymického honorifikačního pomístního jména

(viz též kap. 6.0). Vodní nádrž označovaná jako Velký rybník nebo Dokeský rybník byla

založena ve 2. polovině 14. století642. Až teprve ve 2. polovině 30. let 20. století se

v souvislosti s rozvojem turismu a kultu básníka Karla Hynka Máchy objevila oficiální

snaha rybník přejmenovat, a spolu s ním i město Doksy na Doksy u Máchova jezera643.

Důvodem bylo, jak se píše v posudku Archivu ministerstva vnitra, úsilí „o hospodářský

prospěch místního obyvatelstva, neboť novým pojmenováním mělo být dokeské

koupaliště účinněji uvedeno ve známost, aby tak byl získán větší počet hostí.“644 To

nezakrývá ani žádost Místní osvětové komise z 9. 12. 1936, kde se kromě důvodů

národních a kulturních také uvádí: „Lze snadno počítati s tím, že obci, jež má jedno

z nejkrásnějších okolí, která má značný podíl na zisku z koupaliště u jezera, obci, která

jest odkázána na letní hosty, jejichž převážnou většinu tvoří dnes Čechové, jenom

prospěje, jestliže název – Máchovo jezero – bude označením úředním. Nové úřední

označení nebylo by pouhou reklamou, nýbrž bylo by platným názvem, který široká

veřejnost, národ, dávno s láskou a samozřejmostí užívá.“645 Argumentem proti již v té

době běžně používanému pomístnímu jménu byla skutečnost, že onymický objekt není

z hydrologického hlediska přirozeným jezerem, ale uměle vytvořeným rybníkem, čemuž

odporuje i Němci používaný název Hirschberger See. Autor posudku František Roubík

ale v závěru konstatuje: „Není však vyloučeno, že názvu „Máchovo jezero“ nebude

možno odstraniti, že se již příliš vžil a rozšířil a že by česká menšina jeho odstranění

mohla pocítiti jako křivdu a poškození národní prestiže. ... Zároveň však bylo by třeba si

uvědomiti, že tento případ, který shodou okolností nelze již napraviti, musí zůstat

641 Toponymum České Švýcarsko vzniklo analogií k názvu Sächsischen Schweiz používanému od

18. století pro krajinu kolem Labe na saské straně hranice. Název byl motivován oblibou Švýcarska jako

země s divokou přírodou. Proto se po celé 19. století v českých zemích setkáváme u aristokratických sídel

s tzv. švýcarskými domy, srovnej též např. chata Švýcárna v Jeseníkách nebo bývalé lázně Švýcárna u

Blanska. 642 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5127, vyjádření Archivu ministerstva vnitra, 9. srpna 1937; ZJČ,

s. 165. 643 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5127. Název Máchovo jezero se objevoval v turistických

průvodcích a v propagačních materiálech již v době před první světovou válkou.

Viz též MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4967. 644 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5127, vyjádření Archivu ministerstva vnitra, 9. srpna 1937. 645 MV-NOVÁ REGISTRATURA, k. č. 4967, žádost Místní osvětové komise a m. o. Národní jednoty

severočeské v Doksech, 9. 12. 1936.

182

výjimečný a zcela ojedinělý.“646 Po přestávce způsobené nacistickou okupací a válkou se

snaha o prosazení toponyma Máchovo jezero znovu objevila a nakonec bylo jméno

Máchovo jezero schváleno, na rozdíl od úsilí města Doksy o doplnění přívlastku

k místnímu jménu.

Vraťme se ale ještě k posudku Františka Roubíka. Autor vyjádřil jasné negativní

stanovisko k honorifikačním jménům s poukazem na péči o udržení tradice, původnosti,

jednoduchosti a stálosti zeměpisných jmen. „Tím méně možno přijmouti přídomek

založený na literárním podkladě. Že jde v tomto případě jen o jméno pomístné,

nerozhoduje, ostatně jméno se týká místa důležitého a známého. ... Vedlo by příliš

daleko, kdyby staré a plně vyhovující místní názvosloví mělo být měněno podle toho, zda

do míst, jež označuje, položili spisovatelé děj svých literárních plodů.“647 Tato pasáž nás

upozorňuje na další druh toponym, která mají částečně funkci honorifikační, připomínají

důležité literární postavy, funkci mytizační, tvoří mýtus reálného prostoru dle textu

literárního díla, ale také funkci reklamní. Jsou to především pomístní jména odkazující

k důležitým místům kanonických textů české literatury zejména 19. století, např.

Jarmilina skála, Helenčina studánka, Babiččino údolí s Viktorčiným splavem648, nebo

Rumcajsova jeskyně. V 18. a 19. století jsou s rodící se turistikou spojena zejména

pojmenování motivovaná Krakonošem, např. v Krkonoších Krakonošova zahrádka,

Krakonošova strouha, Krakonošova kazatelna649, nebo jména skalních útvarů

v Adršpašských a Teplických skalách, např. Krakonošův zub, Krakonošova harfa,

Krakonošovy kalhoty nebo Krakonošovo piano650, dnes také dokonce Krakonošovo

náměstí v Trutnově. V uličním názvosloví posledního desetiletí můžeme sledovat nárůst

jmen typu ulice Járy Cimrmana, např. Brno, Lipník nad Bečvou, Olomouc, Roztoky u

Prahy651, dále např. Naučná stezka Járy Cimrmana (Lomnice u Tišnova). V Kuřimi se

objevily uliční názvy motivované jmény postav Rychlých šípů spisovatele Jaroslava

Foglara: Červenáčkova, Dušínova, Hojerova, Metelkova, Rychlonožkova, Tleskačova, a

dále Losnova, Vontská a samozřejmě Foglarova; srovnej též ulice Maryčky Magdonové

v Ostravě-Radvanicích a ve Frýdku-Místku.

646 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5127, vyjádření Archivu ministerstva vnitra, 9. srpna 1937. 647 MV-STARÁ REGISTRATURA, k. č. 5127, vyjádření Archivu ministerstva vnitra, 9. srpna 1937. 648 Ivan Honl uvádí, že názvu Babiččino údolí poprvé užil smiřický lékař a spisovatel Otakar Jedlička

v roce 1878. V roce 1952 se toponymum stalo součástí pojmenování přírodní rezervace (HONL 1972,

s. 692). 649 ŠMEJDOVÁ 2001. 650 HONL 1973; WOLF 1982. 651 V Lipníku nad Bečvou nese prostranství název nábřeží Járy Cimrmana, ačkoliv se nenachází u řeky.

183

V současné toponymii reklamní místní jména reprezentují názvy bytových

komplexů, rezidencí nebo obytných lokalit typu Sluneční vrch, Sluneční terasy, Happy

hill, Kouzelné Medlánky, Krásná Hůrka, Bellevue nebo Sladké bydlení (viz

kap. 8.4.3)652. Ve všech uvedených případech je reklamní funkce jednou z funkcí onyma

a představuje důležitý motiv jeho vzniku.

8.3 Reálná toponyma a jejich využití v reklamním

textu

Podíváme-li se na reklamní využití reálných toponym v reklamních textech, situace tu

bude podstatně jiná než v případě oikonym tvořených za účelem propagace místa. Jedná

se od původu o toponyma, u jejichž vzniku byla přítomna funkce lokalizační, avšak

nikoliv reklamní. Jsou to tedy jména primárně nereklamní. Reklamní funkce u takto

využívaných toponym není přítomna v momentě jejich vzniku (propriálně pojmenovací

akt), na rozdíl od jmen typu Veselí nebo Rozkoš (viz kap. 8.2). Reálné nereklamní

toponymum reklamní funkci získává až zakomponováním do kontextu reklamního textu,

zapojením do nových významových vztahů.

Významně se na získání reklamní funkce toponyma podílí jeho neobvyklost a

s ní spojená jeho l i d ová , m yl n á e t ym o lo g iz ace 653. To je případ využití některých

toponym pro účely sváteční pošty: Ježíškova Vánoční pošta z Božího Daru (německy

Gottesgab; děkovné hornické jméno), Velikonoční pošta Kraslice (německy Graslitz

= „jehličná“) nebo Valentýnská pošta Milostín (toponymum z osobního jména Milosta;

viz Příloha č. 13)654. Lidová etymologizace toponyma stála také počátkem 90. let

20. století u vzniku skanzenu komunismu v obci Bezpráví655 i projektu Malého

máslovického muzea másla založeného v roce 1997 v Máslovicích656, určila podobu

nového loga s motivem páva pro město Opava či znojemského loga s výsknutím oj

(viz Příloha č. 13)657 nebo byla přítomna u vzniku pojmenování Plzeňského restaurantu

652 DAVID 2008 f. 653 Srovnej DAVID 2010 c. 654 Dotazem u osadního výboru Svatbín jsme si ověřili, že v této lokalitě nezaznamenali zvýšený zájem o

konání svatebního obřadu; písemné sdělení ze dne 26. 7. 2008. 655 Toponymum „označovalo místo, nabyté nepravým, bezprávným způsobem, jímž byla někomu udělána

křivda“ (MJČ 1, s. 77). 656 Toponymum z osobního jména Máslo (MJČ 3, s. 35) Viz též CHALUPNÝ 2008, s. 13, 155. 657 „Logo svým vizuálním a filozofickým pojetím vychází ze dvou pramenů, z nichž jeden je historický a

druhý může charakterizovat současnost. Oba se přitom vzájemně podporují:

184

Kobyla na Kobyliském náměstí v Praze658. Rovněž název někdejšího obchodního domu

Perla na rohu pražské Perlové ulice byl motivován uličním jménem, byť se nejedná o

toponymum obsahující apelativní základ perla659. Ze stejné motivace vychází také

jméno současného hotelu Perla v pražské Perlové ulici a Perlové čajovny v Perlové

ulici660 v Plzni. Na obdobném principu funguje i využití toponym Brloh, Čunín, Držkov,

Hulice, Teplýšovice nebo Vajglov s poznámkou „NÁMĚT NA KONVERZACI“ na

pivním tácku (viz Příloha č. 13). Jiným příkladem reklamního nevědeckého výkladu

místního jména je využití uličních názvů typu Liliová, Růžová, Zlatá, jež původně jako

ironická pojmenování označovaly bídné, nedlážděné a hříšné ulice středověkých měst.

Dnes ovšem slouží jako motivační východisko názvů tam sídlících firem, např. Růžová

čajovna a Hostel Rosemary v Růžové ulici, Pension U Lilie v Liliové ulici v Praze (viz

kap. 8.4.2)661.

Zatímco předchozí příklady se týkají pouze mylné etymologizace jména beze

změny formy, druhým typem reklamního využití toponyma je jeho dekompozice, vlastně

jazyková hra, která se uplatňuje v propagačním textu. Při ní dochází k nesprávné

interpretaci názvotvorné struktury oikonyma. Tento jev reprezentují např. název stánku

s občerstvením KiOsek (v Oseku u Příbrami), nebo pojmenování festivalů

U ZDI© – Zdický rockfest (Zdice, okr. Beroun, pozadí plakátu tvoří obrázek cihlové zdi,

viz Příloha č. 13), Zaječení (Zaječov, okr. Beroun) či Řev Řevnice (Řevnice, okr. Praha-

západ).

Specifický typ reklamních toponym představují exonyma s přívlastkem Český,

Moravský, Valašský, Slezský, která fungují jako přezdívky nahrazující v určitém, např.

A. Pověst o vzniku názvu města OPAVA - "Hádání o páva"

B. Slovní hříčka vycházející z názvu města Opava - O...PAV...A

V logu proto bylo použito symbolu páva, který byl charakteristickým a nezaměnitelným grafickým

způsobem zapracován do loga města.“

Symboly města Opavy [cit. 2009-11-26]. Dostupný < http://www.opava-

city.cz/scripts/detail.php?id=12739>. 658 Etymologie toponyma Kobylisy je doposud nejasná, uvažuje se o přezdívkovém jménu s významem

„ves lidí lísajících se ke kobám, havranům“, tedy „ves šibeničníků“ (ZJČ, s. 129). 659 Název pravděpodobně vznikl dle predikátu majitele nárožního domu Votěcha Hada z Perlštejna

(LAŠŤOVKA 2, s. 55). 660 Plzeňská Perlová ulice je na plánu města z roku 1821 uvedena jako Perl Gasse (HAMČR 21, list č. 7,

mapa č. 12, Rukopisný plán Plzně s předměstími, 1821). Dá se tedy předpokládat, že kořeny jejího

pojmenování budou sahat do středověku a pravděpodobně bude její motivační východisko blízké názvům

typu Růžová nebo Zlatá.

Písemná sdělení Tomáše Bernhardta (Západočeské muzeum v Plzni, historik) a Marie Waskové (Státní

oblastní archiv v Plzni, archivářka) ze dne 23. 8. 2010. 661 Viz DAVID 2008 f.

185

reklamním kontextu již existující toponyma662. Objevují se v nich exonyma, která

označují místa s výraznými kladně chápanými hodnotami. Taková reklamní jména jsou

především záležitostí 19. a 1. poloviny 20. století. Tato skutečnost odpovídá obecnému

trendu v toponymii, s výjimkou urbanonymie, kde se od druhé poloviny 20. století

vyskytují přenesená exonyma jen výjimečně. Pokud se v reklamním kontextu vyskytují

toponyma označující geografické objekty ležící v zahraničí, zvolena jsou téměř vždy

endonyma, popř. jejich anglická forma (viz kap. 8.4.3). Důvodem je jednak zmenšující

se svět, rychlý sled nových informací, které znemožňují, aby se např. jména míst, o

nichž se ve sdělovacích prostředcích mluví a píše, ustálila a stala se součástí české

toponymie nebo dokonce pronikla do frazeologie, a také stále silnější vztah

k toponymům jako ke značkovým, nikoliv popisným, charakterizačním jménům663. Ale

vraťme se k typu toponym, který jsme zmínili v úvodu odstavce. Reprezentují jej např.

jména Český/Moravský/Lašský Betlém (Hořovice, Nové Město nad

Metují/Štramberk/Brušperk), České/Moravské/Hanácké Benátky

(Vodňany/Telč/Litovel), České/Východočeské/Hanácké Athény (Hořice

v Podkrkonoší/Chrudim/Kroměříž), Hanácký Jeruzalém (Prostějov), Česká Kanada

(Dačicko), Český Merán (Sedlčansko) nebo Slezský Manchester (Krnov).

Na závěr uveďme dva příklady ze současnosti. Ačkoliv přezdívková exonyma

typu Český Betlém již nejsou typická pro toponymii počátku 21. století, v publicistice

ostravského studia České televize několikrát zaznělo označení Ostravy jako Manhattanu

Východu, a to v souvislosti se stavbou nových výškových budov v centru města (listopad

2007–leden 2008). Podobně se na hlavní straně týdeníku Sedmička Mladé fronty pro

Hradec Králové objevil titulek Hradec. Hollywood východních Čech664.

662 Srovnej též MEZNÍK 1990. 663 Srovnej např. fungování biblických jmen ve staročeské toponymii, viz OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ

1999. K současné české exonymii viz HARVALÍK 1998; HARVALÍK 2004, s. 120–124; ŠRÁMEK

1997. 664 KREJČOVÁ 2009, s. 1.

186

8.4 Reklamní funkce oikonym – případové studie

8.4.1 Oikonymum Beroun v kontextu reklamního textu

– případová studie665

V následujícím exkurzu se na příkladu toponyma Beroun pokusíme podrobně ukázat, jak

funguje reálné toponymum v reklamě. Východiskem nám je historie vzniku místního

jména a jeho lidová etymologizace.

Někdejší královské město Beroun se rozkládá na březích řeky Berounky

jihozápadně od Prahy. První zmínka v pramenech se vztahuje k roku 1179. Tehdy se

osada nazývala Brod (1179 – Brodt, 1222 – „Na brode“). Po povýšení na trhovou ves

králem Přemyslem Otakarem II. získala nové pojmenování Verona (1265 – Verona);

název vznikl transonymizací jména severoitalského města Verona. Z podoby Verona se

později vyvinula forma Berona (1360 – Berona) a z ní pak Berún a konečně novočeské

Beroun666.

Vznik zeměpisného jména transonymizací není ojedinělý, stačí připomenout

toponyma typu Balkán, Benátky, Bosna, Brandýs, Habeš, Mexiko nebo Port Artur, popř.

přenášení jmen biblických, např. Betlém, Emauzy, Jordán, Oreb či Tábor667. Rovněž tak

nahrazení původního jména novým názvem či formou odpovídající proměně statutu

místa je běžnou součástí vývoje onym, zejména v případě středověkých osad

povyšovaných na město. Jako ilustrace nám poslouží proměna toponyma Vladislav u

Třebíče, původně osada Brod přejmenovaná patrně na počest knížete Vladislava, nebo

nahrazení původní patronymické přípony -(ov)ice posesivní příponou -ov u jmen

Holešov, Jimramov, Prostějov, Tišnov. Z moderní doby např. změna jména Čertova

Lhotka na dnešní Mariánské Hory (původně Marienberg, dnes část Ostravy)

v souvislosti s povýšením na město v roce 1902 (viz kap. 3.1).

Nás ale zajímají některé aspekty fungování jména Beroun v reklamní komunikaci

se zřetelem k uplatnění lidové etymologie. Základní charakteristika lidové etymologie

říká, že se jejím vlivem buď mění podoba jména, nejčastěji zvuková či pravopisná

realizace, nebo že se beze změny formy slovo začleňuje do nových sémantických

souvislostí668. Právě druhý typ, tzv. adideace (atrakce ad ideam, též reinterpretace),

665 Text kapitoly vznikl rozpracováním studie věnované reklamní funkci toponym, viz DAVID 2008 a. 666 ZJČ, s. 44–45; MJČ 1, s. 63–65; ŠIMÁK 1937, s. 53–54; KUČA 1996, s. 97. 667 OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1999. 668 Viz např. ČERNÝ 1894; DAVID 2010 c; REJZEK 2009; VEČERKA 2006, s. 153–160

187

charakterizuje užití řady reálných toponym v reklamě. I nás tedy bude zajímat právě

tento aspekt.

Lidová etymologie spojuje jméno Beroun s následujícími výklady:

a) Toponymum vzniklo ze slovesa brát, např. výklad, že tam „ryby berou“, popř.

pověst, zřejmě novodobá, umělá669, vysvětlující jméno ze spojení „berou N“ - „Když

král a císař Karel IV oznámil, že se na lovecké výpravě zastaví v tehdy ještě bezejmenné

osadě na úbočí Brd, nezbývalo mnoho času na přichystání slavného uvítání. Staršina

osady nahonem sehnal dva mládence se sekyrami, aby vyhotovili z polen u vjezdu do

osady nápis: ”Vítej nám” Jenže dva místní dědkové, kteřížto písmen neznali, jsouce

negramotnými, viděli prostě polena a jali se je odnášet domů na zatopení, právě když

Karel IV přijížděl. Uviděvši jich berků hamižných, mocným hlasem pravil: “Berou N“,

neb právě z této písmeny pobertové polena rozebírali a odnášeli. Z toho se časem

místními přesmyčkami a záměnami ustálilo jméno Beroun.“670 Stejnou motivaci

vykazuje i užití toponyma ve frazému být od Drážďan a nebýt od Berouna. Jugmannův

Slovník česko-německý přebírá etymologii jména z Kroniky české Václava Hájka „od

brání, ano jednoho času lidé tam všikní vymřeli, v městě pak pustém loupežníci se

zdržujíce, lidí tady jdoucí obírali“671.

b) Lidová etymologie spojuje motivaci místního jména Beroun s medvědem, tedy

s německým slovem der Bär. To se promítlo do podoby městského znaku, kde je

vyobrazen hnědý medvěd v otevřené bráně672. Podobný případ mylné etymologie,

spojování jména města s medvědem, které našlo svůj výraz také v městské heraldice,

představují neodborné (lidové) výklady zahraničních toponym Bern a Berlín673.

Ale zajímavé je, a to se již dostáváme k reklamnímu využití oikonyma,

především další spojování toponyma Beroun s německým označením medvěda, domněle

přítomným v základu místního jména. Berounský pivovar byl obnoven po dvaceti letech

v roce 1998 pod názvem Rodinný pivovar Berounský medvěd (viz Příloha č. 13)674.

669 Pověst dokládá rovněž Otomar Dvořák: „Nejkurióznější pověst jsem ve svém dětství (někdy kolem roku

1963) slyšel od staré zelinářky na berounském trhu. Ta tvrdila, že Beroun se původně jmenoval Nižbor a

měl ve znaku zlaté písmeno N. … Je zvláštní, že tuhle originální pověst jsem ještě v žádném písemném

záznamu nenalezl. Nebo si ji snad dotyčná paní vymyslela?“ (DVOŘÁK 2005, s. 5). 670 Slovodne.cz. [cit. 2007-10-27].

Dostupný <http://www.slovodne.cz/slovodne/beroun>. 671 JUNGMANN 1, s. 95. Viz též DAVID 2009 b. 672 ČAREK 1985, s. 74–75. 673 EVERETT-HEATH 2000, s. 63. 674 Rodinný pivovar Berounský medvěd. [cit. 2007-10-27].

Dostupný <http://www.berounskymedved.com>.

188

Stejně tak i místní hokejový tým od roku 1996 vystupuje pod názvem HC Berounští

medvědi: „Nový název HC BEROUNŠTÍ MEDVĚDI byl motivován a převzat ze znaku

města města Berouna, kde městskou berounskou bránu střeží medvěd. V Berouně se také

vaří pivo pod názvem Berounský medvěd.“675

Můžeme tedy uzavřít naši sondu konstatováním, že nikde jinde než právě

v Berouně nemohlo být v roce 2000 otevřeno medvědárium pro medvědy známé

z večerníčků Václava Chaloupka.

Na českém území najdeme ještě další dvě lokality pojmenované Beroun. Místní

jméno Beroun (obec Teplá, okres Cheb) bylo dle Antonína Profouse vytvořeno

Palackého připodobněním z německé podoby Bern/Pern, jež ovšem vznikla z původního

Berná/Brná676. Název Moravský Beroun, přívlastek Moravský pochází až z 20. století,

vznikl stejně jako jméno středočeského Berouna transonymizací jména italské Verony,

nejstarší doklad pochází z roku 1339 a zní Beronensia, Bern677. Podobně jako v případě

českého Berouna je i zde medvěd ve znaku nepůvodní.

8.4.2 Uliční jména a jejich využití v reklamě – případová

studie678

Nejdůležitější motivací vzniku jmen ulic v českých městech byla potřeba vyjádřit

polohu, kvalitu nebo směr ulice. Takové důvody jsou typické pro pojmenování ulic

přibližně do poloviny 19. století. V pojetí modelové teorie679 jsou tyto motivace

vyjádřeny otázkami „kde/odkud“, „kdo/co“ a „jaký“. Uvedené vztahové modely

reprezentují např. urbanonyma680 Horní, Dolní, Dlouhá, Pražská, Kutnohorská,

Kostelní, Minoritská, Klášterní, Pekařská, Česká nebo Židovská nacházející se

v hradbách středověkého města681.

Teprve od 19. století byl tento model narušován novými toponymy

motivovanými honorifikací. Jednalo se o uliční názvy oslavující politiky, představitele

kultury a také obecné hodnoty (viz kap. 7.3.3).

675 HC BEROUNŠTÍ MEDVĚDI. [cit. 2007-10-27].

Dostupný <http://www.medvedi.cz/story.asp?id=historie>. 676 MJČ 1, s. 65. 677 MJMS 1, s. 64–65. 678 Text kapitoly vznikl na základě studie věnované reklamní funkci uličních názvů, viz DAVID 2008 f. 679 ŠRÁMEK 1999, s. 36–50. 680 K definici a pojetí termínu urbanonymum v modení české onomastice viz PLESKALOVÁ 2002,

s. 506; ŠRÁMEK 1990. 681 HOFFMANN 1992, s. 122.

189

Pro vykreslení úplného obrazu uličních názvů středověkého města nesmíme

zapomenout na jména typu Fialková, Liliová, Růžová, Stříbrná a Zlatá. Jde o

pojmenování, která by mohly nést výstavné ulice, avšak tyto názvy většinou označují

úzké a nedlážděné uličky v blízkosti hradeb, v místech, kde byly nevěstince, katovna

nebo městské vězení682. Zmíněné uličky sloužily také jako stoky odvádějící splašky a

dešťovou vodu z městského centra, proto byly v pramenech označovány jako mezírky

hnisotečné683. Jihlavský městský historik František Hoffmann upozornil na skutečnost,

že v jihomoravských městech Růžové ulice velmi často vedou ke hřbitovům684.

Uliční název „Vicus turpis“ (nyní Nekázanka, Praha), vulgární název Usraná

ulička (Louny, Plzeň)685, „in cuno“ nebo Kep (Praha) či „in culo“ (dnes Malá

Štěpánská, Praha), popř. „v řiti“686 jsou mnohem výstižnější jména vzhledem

k označovaným objektům než květinová pojmenování Růžová a Liliová. Vulgární výrazy

Kep nebo „v řiti“687 jsou metaforickými, popř. metonymickými označeními úzkých,

často štěrbinovitých uliček, názvy jako Růžová a Zlatá jsou potom pojmenováními

ironickými688. Ironie a zároveň meliorativnost jmen je dána rozporem mezi

názvotvorným základem urbanonyma a motivací odrážející vztah pojmenovatele

k označovanému onymickému objektu.

Velmi záhy však uvedená ironická jména začala být interpretována ne

v původním kontextu vzniku, motivace přítomná v momentě pojmenování byla

zapomenuta, ale nový výklad se opíral o apelativum v jejich základu. Například český

barokní dějepisec Jan František Beckovský (1658–1722) zaznamenal pověst vysvětlující

původ toponyma Nekázanka (Praha, Nové Město). Ulice je prvně doložena k roku 1433

jako „in ocie penes dictum Nekazana vlicze“ 689. Jan František Beckovský je považován

za autora legendy postavené na lidové etymologii. Podle ní císař Karel IV. nekázal

uvedenou ulici zanést do plánu Nového Města pražského, a proto byla ulička

682 Například Šerhova ulice v Ostravě (Ostrava-Moravská Ostrava). Uliční název vychází z apelativa

šerha, což byl nářeční výraz pro biřice (ADAMUS 1934, s. 9, 54). 683 Jedná se o původní označení nynější Růžové ulice (KONEČNÝ 1998, s. 31). 684 HOFFMANN 1992, s. 122. 685 HOFFMANN 1992, s. 122. 686 LAŠŤOVKA 2, s. 359; VOJTÍŠEK 1940, s. 103. 687 Výraz kep = staročesky „vagina“ (GEBAUER 2, s. 34),, vulgárně novočesky „píča“, čemuž odpovídá

pojmenování „in cuno“; označení „in culo“ můžeme parafrázovat jako „v řiti“. 688 Ironickým byl i název poličské uličky vedoucí k hradbám a městské šatlavě, doložena roku 1839 jako

Frohnfesten Gäschen, tedy „sváteční ulička“ (KONEČNÝ 1998, s. 16). 689 TOMEK 1867, s. 201.

190

pojmenována jako Nekázanka/Nekázalka690. Etymologickou pověst převzal v 19. století

Alois Jirásek do své adaptace historických příběhů v knize Staré pověsti české691. Díky

Jiráskově popularizaci Beckovského etymologie stále žije, ačkoliv často v podobě

upravené pozdějšími autory692.

Hledajíce reálné kořeny a původ urbanonyma Nekázanka musíme vyjít

z historických faktů. Nekázanka je organickou součástí Nového Města pražského, jak

dokládají i historické mapy693. V její blízkosti se nachází další stejně motivovaný uliční

název, Růžová; navíc obě ulice vedou poblíž někdejších novoměstských hradeb.

Historické záznamy ze 30. let 15. století dokládají, že v Růžové ulici byla růžová

zahrada, 1431 – „in orto roseo“, 1433 – „v Ruožené ulici“694. Ačkoliv někteří autoři

vykládají vznik jména podle vztahu ke zmíněné růžové zahradě695, kloníme se spíše

k interpretaci, kterou jsme již výše naznačili. Skutečnost, že se obě ulice nacházejí při

hradbách, stejně jako další okolnosti, nám dovolují hledat jiný motiv výkladu jmen

Růžová a Nekázanka. Jméno Vicus turpis („hanebná ulička“) a především jeho český

ekvivalent Nekázanka odkazují ke staročeskému adjektivu nekázaný s významem

„nezpůsobný, neslušný, nezvedený, rozpustilý“696. Obě ulice spolu nepochybně souvisejí

nejen společnou motivací svých pojmenování, ale také prostorově, neboť Růžová ulice je

pokračováním Nekázanky. Stejná charakteristika platí i pro název pražské staroměstské

Liliové ulice, ještě k roku 1840 označované za „nečistou a zlopověstnou“697.

Podobný výklad můžeme použít i pro urbanonymum Zlatá ulička na Pražském

hradě. V lidové tradici je název, poprvé se objevil v 16. století, uličky s domky hradních

střelců a zlatníků doslova přilepenými k severní hradební zdi, vysvětlován, navzdory

historické realitě, velmi romanticky. Dle pověsti v domcích žili alchymisté hledající

recept výroby zlata a návod na získání kamene mudrců pro císaře Rudolfa II.698.

Výborným příkladem meliorativního (zjemňujícího) výkladu vzniku uvedeného typu

690 BECKOVSKÝ 1700, s. 537. 691 JIRÁSEK 1961, s. 160.

V Jiráskově verzi legendy císař Karel IV. řekl: „Ať tedy zůstane!“ rozhodl se císař, „ale ať se jmenuje na

věčné časy Nekázanka, poněvadž jsem nekázal, aby byla založena.“ Podle této fráze dostala pak ulička

svoje jméno. Jedná se o typický motiv etymologických místních pověstí, kdy pronesená věta

předznamenala vznik nového místního jména. 692 Např. ŠMÍD 2002, s. 169. 693 TOMEK 1892. 694 TOMEK 1867, s. 295. 695 EDERER 2007, s. 91–92. 696 GEBAUER 2, s. 553. 697 EDERER 2006, s. 60. 698 LAŠŤOVKA 2, s. 467–468; POCHE 1985, s. 108: Ulička se v 16. století uváděla jako Zlatnická a jako

Zlatá v 17. století. Oba názvy byly motivovány zlatníky, kteří zde sídlili.

191

jmen je pověst o vzniku názvu Růžové ulice (pův. platea rosarum, Rosengasse; dnes

Husova ulice) v Jihlavě699. Příběh zaznamenaný historikem Antonem Altrichterem

vypráví o morové epidemii, která zasáhla město. Nejvíce lidí onemocnělo v malé

bezejmenné ulici, a proto byla uzavřena. Když ji po roce otevřeli, její obyvatelé nejen že

žili, ale všude kvetly růže. Proto byla ulička nazvána Růžová700.

Podíváme-li se na současnou urbanonymii, můžeme konstatovat, že vlivem

významné úlohy honorifikačního motivu a také častými změnami v soustavě uličních

jmen došlo k rozvolnění vztahu mezi uličním názvem a pojmenovávaným objektem.

Urbanonymum se stává více značkou sloužící orientaci než toponymem nesoucím

informaci o povaze či poloze místa. Velmi často se to projevuje i ve změně formy

urbanonyma, např. Smetanova – Smetanová, Herodova – Herodová, popř. Herodesova

apod. (viz kap. 7.4).

Pokud se vrátíme zpět ke jménům typu Růžová nebo Zlatá, u nich se

s uvedenými reinterpretacemi, které by měnily jejich formu, nesetkáváme. V apelativní

slovní zásobě současné češtiny se vyskytují relační adjektiva typu růžový, zlatý, navíc je

pro uživatele jazyka srozumitelný výklad jména Růžová „podle růží“ apod. Jejich mylná

interpretace se tedy projevuje nikoliv ve formě, ale pouze v chybné etymologizaci, a

následně v nové funkci, kterou tyto uliční názvy začínají plnit. Původně ironická jména

s charakterizační funkcí, tedy označení ulic nevalné pověsti, jsou dnešním uživatelům

jazyka srozumitelná již jenom jako názvy sdělující „co tam je“, nebo metaforicky

vyjadřující „jaká ulice je“. Projevem uvedené tendence je následně výskyt ulic typu

Růžová na novodobých sídlištích mimo areál středověkého města701. Pomáhají tak

vytvořit iluzi příjemného, idylického místa vhodného pro život. Takové využití

urbanonym Růžová, Zlatá nebo Liliová je zařazuje k reklamním názvům typu Veselí,

Veselá, Ráj nebo Rozkoš (viz kap. 8.2).702

„Květinová“ uliční jména jsou v moderní době velmi populární, spolu

s urbanonymy motivovanými názvy stromů, popř. barev a drahých kovů. Ilustrují to

např. jména Růžová, Liliová, Akátová (Zdiby); Růžová, Višňová, Javorová (Most);

Růžová, Šeříková, Jasmínová (Česká Lípa); Růžová, Zahradní (Chomutov); Růžová,

Javorová, Jabloňová (Žatec); Stříbrná, Smaragdová, Safírová (Kamenice, okr. Praha-

699 HOFFMANN 2004, s. 136–137. Viz též HAMČR 8. 700 ALTRICHTER 1931, s. 165. 701 HANDKE 1996, s. 45–46. 702 Srovnej též MJMS 2, s. 386, 692–693; DAVID. ROUS 2006, s. 22, 110.

192

východ); Stříbrná, Zlatá, Uhelná (Jablonec nad Nisou); Růžová, Jasmínová, Jahodová

(Čáslav); Růžová, Modrá, Bílá, Duhová (Náchod); Růžová, Šeříková (Frýdek-Místek);

Růžová, Fialová, Lípová (Jemnice); Fialová, Azurová, Oranžová, Žlutá, Nachová

(Brno); Růžová, Květná (Valašské Meziříčí). Uvedený materiál ukazuje, že se jméno

Růžová objevuje jednak v kontextu „květinových“ jmen, jednak mezi jmény

motivovanými barvami, např. Náchod, Brno. Podle Seznamu adres v České republice

(stav k 1. 9. 2007) bylo evidováno 157 urbanonym Růžová/Růžová ulice,

23 Fialková/Fialová, 17 Zlatá/Zlatá ulička a 12 dokladů uličního jména Stříbrná703.

Některá z urbanonym, jimiž se zde zabýváme, sloužila také jako motivační báze

pro nová propria. Základem procesu je mylná etymologizace, k níž dochází při vzniku

nového vlastního jména, konkrétně chrématonyma. Například v Růžové ulici (Praha)

sídlí Růžová čajovna a Hostel Rosemary, v Liliové (Praha) najdeme Pension U Lilie,

v Perlové (Praha) hotel Perla. Uvedené příklady dokládají využití uličních jmen pro

potřeby reklamy. Historicky vzniklá urbanonyma jsou vnímána a využita v novém

kontextu bez ohledu na původní hanlivý a ironický význam, jehož motivaci současný

uživatel jazyka již nezná a nepociťuje. To dokládají i výsledky výzkumu zaměřeného na

výklad toponym704. Mezi sledovanými jmény bylo i urbanonymum Růžová ulice, jehož

motivaci všichni dotazovaní vysvětlovali podle růží nebo růžové barvy, popř. podle

existence „růžové“ cukrárny nebo nočního klubu s červenými lucernami.

8.4.3 Pojmenování bytových komplexů – případová

studie705

Od poloviny 90. let 20. století se v souvislosti s rozrůstáním měst do krajiny a

zahušťováním vnitřního urbánního prostoru bytovými a multifunkčními komplexy

objevila potřeba tyto nové celky, označované jako bytový komplex, rezidence nebo

obytná lokalita, pojmenovat. Protože vznikají jako výsledek podnikatelských záměrů

developerských společností, důležitou složkou jejich reklamní prezentace je název, pod

nímž jsou představovány a nabízeny706. Právě pojmenováním nově budovaných

703 ADRESY-EL. [cit. 2007-09-01]. 704 Dotazníkový výzkum zaměřený na porozumění toponymům a jejich výklad byl prováděn v letech

2007–2009 na základních a středních školách. Výzkum byl součástí řešení grantového úkolu GAČR

č. 405/07/P144 Lidová etymologie-její specifika a fungování (na příkladu toponymické složky jazyka). 705 Text kapitoly vznikl na základě článku publikovaného v časopise Naše řeč, viz DAVID 2008 e. 706 Srovnej též žádost o návrhy na pojmenování 2 developerských projektů, která se v roce 2006 objevila

na serveru Marketing Profs.

193

bytových komplexů se věnujeme v této kapitole. Jsme si vědomi, že postihujeme pouze

část problematiky, zajímavé by bylo např. sledovat, jak a zda se reklamní jména po

ukončení stavby uplatní v názvech čtvrtí, jak budou dále fungovat v běžné komunikaci

apod.

Naše analýza vycházela ze souboru 225 toponym získaných v letech 2005–2010

především excerpcí propagačních a informačních materiálů (tiskoviny, webové stránky)

realitních a developerských společností. Analyzovaná jména bytových komplexů

chápeme jako urbanonyma, jak je definuje Encyklopedický slovník češtiny707. Jsme si

však vědomi, že dosavadní onomastické vymezení příznaku „městskosti“, tedy že objekt

leží na katastru města, se právě v případě popisovaných jmen rozmazává. Zkoumání

názvů bytových komplexů z pozic toponomastiky může také zpochybnit skutečnost, že

se jedná o reklamní jména projektů/budovaných objektů, tedy chrématonyma. My však

vycházíme z toho, že analyzovaná pojmenování lokalizují konkrétní objekty, jež jsou

kartograficky zachytitelné. S ohledem na výše uvedené tedy jména bytových komplexů

považujeme za oikonyma (místní jména) vyskytující se nejčastěji v rámci městského

prostoru, odtud i jejich příslušnost k urbanonymům, jejichž primární funkce (nominace,

identifikace, diferenciace a lokalizace objektu) jsou doplněny o funkci reklamní.

V soustavě místních jmen se již od nejstarších dob objevují reklamní toponyma

typu Veselí, Šenov nebo Rozkoš (viz kap. 8.2). Nelze však hovořit o výrazné tendenci

staré oikonymie, jedná se spíše, ve srovnání se zde analyzovaným materiálem, o jev

povahy marginální. Je ovšem třeba poznamenat, že náš materiál není zcela srovnatelný

s historicky vzniklou soustavou místních jmen pojmenovávající různé typy objektů a

vyvíjející se po staletí, neboť jej tvoří jména objektů předem vymezeného typu a funkce.

Podívejme se na skupinu názvů nově budovaných bytových komplexů a

rezidencí; zcela pomíjíme projekty, které mají sloužit pouze administrativním a

komerčním účelům. Mimo naši pozornost zůstávají z pohledu zaměření kapitoly

motivačně méně „zajímavé“ případy, kdy byl objekt nazván dle půdorysu či vzhledu,

např. Maják, Rozhledna, Triangl (Praha), Atrium, Podkova (Ostrava)708, nebo

pojmenování vzniklá transonymizací (iradiací) místního jména (např. pojmenování

dvora, usedlosti) či pomístního jména nebo urbanonyma, zejména uličního názvu,

[cit. 2007-11-23]. Dostupný <http://www.marketingprofs.com/ea/qst_question.asp?qstID=12986>. 707 PLESKALOVÁ 2002: „Urbanonymie je tedy specifická třída toponym, která představuje průnik

oikonymického a anoikonymického systému a pojmenovává sídelní i nesídelní objekty vnitroměstských

reálií.“ 708 V závorkách uvádíme bližší lokalizaci objektu.

194

např. Novodvorská, Rezidence Jeseniova, Mlynářka, Malířka, Panský Dvůr, Dalejský

park, V Lukách, Pod Slovany nebo Rezidence Sacre Coeur709 (Praha), Zlatý kopec

(Přezletice), Farské lúky (Čeladná), popř. se v názvech objevila i nestandardní podoba

uličního názvu, jak dokládá pojmenování Villa Park Čechovka (Havlíčkův Brod,

v lokalitě Čechova ulice).

Prvním nápadným a frekvenčně vůbec nejčastějším rysem sledovaných jmen je

odkaz pojmenování na novost objektů. Obytné komplexy se na pozadí předchozí

zástavby vymezují jako nové, např. Nová Harfa, Nový Prosek, Nové Petřiny, Nové

Pitkovice, Nová Liboc, Nové Měcholupy, Nový Jenštejn, Nové Kolovraty nebo Nový

Anděl, Nové Zahradní Město, popř. Neo Zličín710. Vybrané příklady pocházejí z Prahy a

jejího okolí, kde jsou tyto projekty nejčetnější. Avšak se stejně motivovanými jmény se

setkáváme také např. v Ostravě (Nová Karolina, Nová Poruba) nebo v Brně (Nové

Majdalenky, Nové Medlánky, Nová Slatina).

Dalším znakem těchto pojmenování je snaha po zdůraznění městského, či spíše

velkoměstského charakteru místa nebo jeho parkové úpravy, která je vyjádřena

nejčastěji formantem City nebo Park, např. Anděl City, Chodovec City, Neo-M-City; dále

např. Central Park, Metropole (Praha), City Park Jihlava (Jihlava), Relaxpark (Příbor)

či Městská brána (Ostrava). Tato tendence je v protikladu k dalšímu znaku zkoumaných

jmen, kterým je poukaz na přírodní či venkovský charakter místa. Jména vytvářejí dojem

prosluněné lokality rozkládající se na kopcích či na terasách, jak dokládají např. názvy

Slunný vrch (Černošice), Sluneční vrch (Jihlava, Vrchlabí), Sluneční brána (Nupaky),

Sluneční město (Zbraslav), Sluneční terasy (Liberec), Slunečná stráň (Ostrava), Výhledy

Hostivař (Praha), Za městem (Klimkovice), popř. Sun House (Praha), Zatlanka Hill

(Praha), Terasy Unhošť (Unhošť), Villa park Happy hill (Čistá v Krkonoších), Le Mont,

Bellevue (Špindlerův Mlýn) nebo Barrandov Hills (Praha). Poslední příklad zároveň

svým hláskovým skladem evokuje název luxusní losangeleské čtvrti Beverly Hills.

Druhým typem „přírodních“ jmen jsou názvy lokalizující objekt do blízkosti řeky. Zde,

alespoň se tak domníváme, vzhledem k negativní zkušenosti velké části obyvatel České

republiky s povodněmi v posledním desetiletí, se objevují jako prostředek jisté meliorace

709 Pojmenování rezidence budované na pražském Smíchově je motivováno jménem nedalekého bývalého

kláštera Sacré Coeur. 710 Projekt realizuje Neocity Group CZ, k jejímž dalším současným aktivitám (rok 2008) patří Neo Riviera

a Neo-M-City. Firma pro pojmenování svých projektů využívá formant Neo-, který jednak odkazuje

k názvu developerské společnosti, ale také vyjadřuje novost projektů (z řeckého neos ve významu

„nový“).

195

a „zatajení“, samozřejmě spolu s uplatněním angličtiny jako prestižního jazyka, anglická

jména. Setkáváme se v nich s anglickými apelativy i proprii, např. River Lofts, River

Diamonds, Danube House, Nile House, Amazon Court nebo Prague Marina (Praha).

Naši domněnku podporuje i skutečnost, že se česká pojmenování z oblasti „vodních“

apelativ a onym v našem materiálu nevyskytla. Ke zmíněným „přírodním“ a

„venkovským“ jménům náleží i názvy typu Arnika, Botanica, Arboreum (Praha), Zelené

město (Praha), Na Zelené Harfě (Praha), Zelená louka (Brno) nebo Zelené údolí

(Liberec) či Byty u statku (Praha).

Skupinu pojmenování, která se částečně překrývá s předchozí, tvoří jména, jež

mají vzbuzovat představu pohodlného a kvalitního bydlení v romantické či jedinečné

lokalitě, např. Fantazie, Romance, Sladké bydlení (Praha), Kouzelné Medlánky (Brno);

např. byty v komplexu Krásná Hůrka (Praha-Hůrka) nabízí reklamní slogan „Sladký

život na Hůrce“. Zmíněná tendence je přítomna i v odkazech k exkluzivním,

architektonicky či jinak pozoruhodným zahraničním objektům a lokalitám, např.

Semiramis, Riviéra, již zmíněný Amazon Court, Danube House nebo Barrandov Hills.

Nápadným rysem pojmenování všech těchto komplexů je snaha po zdůraznění

pozitivních hodnot bydlení v nabízené lokalitě. Exkluzivitu místa má umocnit používání

nejčastěji angličtiny a anglických výrazů city, centrum, hill, house, park nebo river, viz

též i výše uvedené anglické podoby zeměpisných jmen Danube House, Nile House,

Prague Marina, popř. latinská podoba Praga, francouzský název Le Mont. K uvedeným

jazykovým prostředkům lze přiřadit i označování těchto komplexů jako rezidence, např.

pražské lokality Rezidence Park Vítkov, Rezidence Belárie Modřany711, Rezidence

Panorama. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí u hesla rezidence pouze

význam „sídelní budova (vysokého hodnostáře)“ s příklady „prezidentská,

arcibiskupská r.“712; Akademický slovník cizích slov zná významy „sídlo, sídelní

budova hlavy státu n. vysokého hodnostáře“, popř. zastarale „sídelní město“ a přeneseně

„přepychové obydlí“713. Je zde tedy patrná nejen snaha o zdůraznění jedinečnosti a

výstavnosti projektu, ale také již zmíněná úloha angličtiny, v níž apelativum residence

má rovněž význam „dům, byt, bydliště“.

Z uvedených dokladů plyne ještě jedna charakteristika analyzovaných jmen, a to

je paradoxně k reklamní nominační funkci, tedy funkci nepochybně prestižní, jejich

711 Jiný investor v blízké lokalitě buduje rezidenci nazvanou Belarie Park Modřany. 712 SSČ, s. 353. 713 AKCIZSLOV, s. 663.

196

rozkolísaná a často i chybná pravopisná podoba, neodpovídající zásadám psaní místních

jmen, např. Rezidence Sacre Coeur714, Zelená louka, Sluneční vrch, Sluneční terasy,

Belarie Park Modřany.

Závěrem ještě několik slov o pojmenování Šmoulov/šmoulov, které se objevuje

v souvislosti s novou bytovou výstavbou, ovšem nikoliv jako jméno reklamní, ale

posměšné označení. Obytné komplexy reprezentují nejen výstavné bytové domy, ale na

okrajích měst vyrůstají také tzv. satelitní městečka tvořená koloniemi uniformních

rodinných domků. Pro svou často přehnanou barevnost, pravidelnost a prostorovou

úspornost výstavby jsou označována jako Šmoulov/šmoulov715, např. Koloděje

(okr. Praha)716, Zvole (okr. Praha-západ)717, Újezd nad Lesy718, Čistá u Černého Dolu

v Krkonoších719, Rudoltice (okr. Ústí nad Orlicí)720. Pojmenování Šmoulov/šmoulov

jsme zaznamenali rovněž pro domky v zahrádkářské či chatové kolonii nebo pro stánky

na tržnici721.

Jméno Šmoulov (v originále Smurfs village), překladové literární toponymum,

bylo metaforicky přeneseno z literárního kontextu dětského televizního seriálu nejprve

jako okazionální posměšné místní jméno, které začalo fungovat i jako apelativum.

Nemůžeme vyloučit, že postupně dojde k jeho přesunu z oblasti nestandardizovaného,

tedy neoficiálního užívání jako charakterizačního a negativně citově zabarveného

místního jména do sféry neutrálních jmen standardizovaných např. mapovými díly a

používáním v textech administrativního stylu. Navíc se díky svému zakončení funkčně

bezpříznakovým a stále produktivním topoformantem -ov může velice snadno začlenit

do toponymie označující reálné objekty. Tento vývoj nám snad dovolují předvídat

714 Originální francouzský název je Basilique du Sacré-Cœur. 715 Viz např. iDNES. [cit. 2007-11-10]. Dostupný

<http://cestovani.idnes.cz/tiskni.asp?r=igcechy&c=A070918_113206_igcechy_tom>.

Dostupný <http://cestovani.idnes.cz/tiskni.asp?r=igcechy&c=A070918_113206_igcechy_tom>.

„Ti, co v satelitních městečkách nežijí, si pro ně vymysleli i posměšná jména. Například shluku domků

v Kolodějích říkají starousedlíci Dallas nebo také Šmoulov. Ke kreslenému seriálu mají nové rodinné

domy na okraji městečka skutečně blízko: jeden má zelenkavou fasádu, druhý modrou, třetí žlutou.“ 716 iDNES. [cit. 2007-11-10].

Dostupný <http://cestovani.idnes.cz/tiskni.asp?r=igcechy&c=A070918_113206_igcechy_tom>. 717 Woleschko. [cit. 2007-11-19].

Dostupný <http://www.woleschko.cz/page0/files/category-o-ud00e1lostech.html>. 718 CB klub Česká Lípa. [cit. 2007-11-19].

Dostupný <http://www.cbdx.cz/wbsql/sql/cbredakce/clanek.htw?cislo=1292>. 719 Reflex. [cit. 2007-11-14]. Dostupný <http://www.reflex.cz/Clanek16735.html>. Srovnej též JIŘIŠTĚ

2006, s. 154–155. 720 Orlický deník. [cit. 2008-01-20]. Dostupný <http://www.rudoltice.cz/tisk-o-obci/ve-smoulove-se-

nezije-spatne--orlicky-denik-29.7.2007/>. 721 Doloženo též v ČNK, SYN2006PUB, SYN2005, SYN2000. [cit. 2007-11-19].

Výraz není doložen ve slovníku neologismů – srovnej MARTINCOVÁ 1998; MARTINCOVÁ 2004.

197

doklady používání toponyma Šmoulov pro část obce Zvole (okr. Praha-západ),

např. v podobě Zvole-Šmoulov722.

722 „Pokrytí signálem DVB-T v oblasti Praha - západ > Zvole - Šmoulov a okolí“ Digitální televize. [cit.

2007-12-26]. Dostupný <http://www.digitalnitelevize.cz/forum/digitalni-vysilani-dvb-t-pokryti-praha-

zapad/zvole-smoulov-a-okoli-24296/?stranka=>.

Srovnej též další příklady: „Dnes jsme spustili nový přípojný bod v obci Zvole v nové zástavbě v části obce

nazývané Šmoulov.“ eHAMnet. [cit. 2007-11-05]. Dostupný <http://www.ehamnet.cz/download/ehamnet-

mapy.pdf>; „Tohle mne jako první napadlo, když jsem se při běhu v lese za slunečného odpoledne dostal

na místo, kde na kraji pole a lesa je už asi 2 roky umístěna dřevěná lavička (roh pole vzadu za

Šmoulovem). ... těžko hledám slušná slova, na autobusové zastávce u Šmoulova zase chybí odpadkový

koš...“ Obec Zvole-Z deníku starosty. [cit. 2008-02-10]. Dostupný

<http://www.zvole.info/den_starost/den_starost13.shtml>.

http://www.mapy.cz/?mapType=base&zoom=13&centerX=133074944&centerY=135386368&portWidth=938&portHeight=529&forceMapParams=1&userMarkX=133067776&userMarkY=135372288&userMarkTitle=eHAMnet16%20-%20Zvole&userMarkDescription=eHAMnet16%20-%20Zvole

198

9.0 Oikonymie v uměleckém textu723

„A zrovna tak lhalo jméno vesnice Dejvice, když ještě Dejvice byly vesnice, když

z Dejvic do Prahy se chodilo buď Píseckou branou nebo oklikou.

Nejspíš ještě se dalo věřit vesničce nedaleko Dejvic, která se jmenovala Černý

Vůl. S ohledem na starostu to bylo jméno pravdivé, i když barvoslepé, neboť

starosta byl zrzavý.

Vraťme se však do Dejvic. Řekli byste: Dejvice, dej více! Tam se asi lidi

předhánějí v rozdávání.

Vůbec ne. Lakotili a hamonili. Škrtili, škudlili a byli krkouni.“

Jan Werich, Fimfárum. Praha 1965, s. 62–63.

9.1 Východiska

Předmětem našeho zájmu je t o p on ym i ck á s lož k a o n ym i e l i t e r á r n íh o d í l a ,

především místní jména. Zatímco česká literární onomastika724 se soustředí takřka jen na

antroponymii literárních textů725, vlastní jména, která vymezují prostor literárního díla,

zůstávají zatím mimo pozornost onomastiků; výjimkou jsou např. studie Žanety

Procházkové726. Pokud jsou literární onomastice věnovány samostatné práce nebo

slovníková hesla, pak se pod tímto označením rozumí téměř výhradně jména postav727.

Problémem je také fakt, že v našem prostředí se literární onomastika konstituovala

teprve nedávno; Svatopluk Pastyřík upozornil na „neustálenost“ a „rozkolísanost“

pojmosloví a metod disciplíny, ale také na podstatný podíl osobnosti interpretátorů728.

Samostatnou pozornost by si zasloužilo rovněž přesné definování rozsahu a obsahu

literární onymie. Jsou to pouze jména postav a míst v textu v užším slova smyslu, nebo

by do ní v nejširším chápání náležela také např. jména, která vydavatelé uvádějí jako

místa vydání? Např. knihtiskaři v 16. století z obavy před cenzurou lokalizovali svá

723 Kapitola vychází z tezí referátu předneseného na konferenci Komunikace – Styl – Text, konané

20.–22. 9. 2005 na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, viz DAVID 2006 a;

dále ze studie věnované literární onymii v díle Vladislava Vančury, viz DAVID 2005. 724 K vymezení literární onomastiky viz ŠRÁMEK 1985; THIES 2008. 725 K vymezení termínu umělecký/literární text viz PASTYŘÍK 2000, s. 6.

V textu knihy i této kapitoly používáme termíny umělecký text a literární text jako synonyma. 726 Žaneta Procházková, provdaná Dvořáková: DVOŘÁKOVÁ 2009; PROCHÁZKOVÁ 2008 a;

PROCHÁZKOVÁ 2008 b. 727 Srovnej např. KNAPPOVÁ 2002, s. 293–294, kde jsou v hesle věnovaném literární onomastice funkce

vlastních jmen dokládány pouze na příkladech z literární antroponymie. Totéž platí i pro práce Rudolfa

Šrámka, Friedricha Debuse, Karla Hausenblase, Daniely Hodrové nebo Jiřího Holého. 728 PASTYŘÍK 2000, s. 7.

199

vydání do fiktivního Smyšlenova nebo Štěbetova pod Klevetovem729. Náleží do oblasti

literární onymie také chrématonyma, jména firem, značek výrobků730, které tvoří

nedílnou součást mnoha textů?

Na pozadí fungování reálného systému české oikonymie, soustavy českých

místních jmen, se pokusíme charakterizovat soustavu literárních jmen. Výsledky, k nimž

dospěla naše sonda zpracovávající více jak 300 jmen z původních českých textů 19. a

především 20. století731, nás už v úvodu opravňují použít označení s o us t ava

l i t e rá r n í t o po n ym i e . Předmětem našeho zájmu nebyly texty, jejichž dějiště je

vymezeno reálnou toponymií, stejně tak nás nezajímala jména v překladových textech.

Také jsme se nevěnovali literárním textům, v nichž dějiště není pojmenováno

toponymem, ale je obecně označováno apelativem, např. u nás, městečko, náměstíčko,

náves, ulice apod.732

9.2 Charakteristika české literární toponymie

„Kazmar se stává průmyslovou bájí země, která proslula posud věrností pravdě a

náboženskými boji více než obchodním duchem. O Úlech, které vydupal ze země,

vypravují se učiněné divy.

Ty Úly leží v pohorském kraji, kde končí chléb a začíná kamení. Země tam nemá

mízu, aby uživila lid. ... Kazmarův děd i tatík byli ruční tkalci a chodili s kusem

na zádech půl dne cesty do Drachova k židovi.“

Marie Pujmanová, Lidé na křižovatce. Praha 1960, s. 93.

Na počátku našeho zájmu o literární toponymii byla otázka, zda a do jaké míry

toponymická soustava literárních textů formálně napodobuje systém reálné české

toponymie. Nejvýraznějším znakem českého místního jména, který se významně podílí

na jeho toponymičnosti, je topoformant. Právě ten se nejčastěji, bez ohledu na vztah

mezi topoformanty a základy jmen v reálné toponymii, uplatňuje i při tvoření literárních

729 HOŘEC 2003, s. 142. 730 Viz např. jména značek výrobků v Románu pro ženy Michala Viewegha, jež mají evokovat svět

luxusu, na nějž se tak často upozorňuje v časopisech pro ženy, nebo jména firem a výrobků, symbolů světa

před rokem 1948, vyskytující se v prózách Bohumila Hrabala. 731 Ke jménům v překladech viz např. HRDLIČKA 2003, s. 139–142; STRAKOVÁ 1994. 732 Uvedené příklady srovnej s tituly televizních seriálů, např. Náměstíčko, Náves nebo Ulice, a s tituly

filmů, např. Městečko.

200

místních jmen. Druhým podstatným rysem literární toponymie je její úzká vazba

k typizaci a stereotypům (viz též kap. 1.2).

Produktivita jednotlivých topoformantů, jež se vyskytují v literárních

toponymech, odpovídá jejich zastoupení v reálné současné toponymii. Mezi nejčastější

patří zakončení -ov, např. Bořitov, Javorov, Kovářov, Krasov, Loukov, Proškov,

Pytlíkov, Ronov, Trnov, Větrov nebo Vrchnov, a -(ov)ice, např. Albrechtice, Dejbožice,

Chvojkovice, Jevice, Kamenice, Pětice či Rispaldice, a to včetně překladových názvů

typu Šmoulov (v originále Smurfs´ Village), Žížalov, (Wormwood)733. Jak je vidět,

literární toponymie přebírá nejen formu zakončení, ale dokonce celá jména, čemuž se

ještě budeme věnovat později. Dá se tu hovořit o vytváření iluze existence jména

v reálném světě734.

Výrazným rysem, který je dán fungováním zeměpisného jména v literárním

textu, od detektivky přes realistické společenské romány až po humoristické texty, je

vztah motivace základu jména k obsahu, zaměření nebo vyznění díla. Literární

toponymum svým základem napovídá, kde se děj odehrává, uvádí nás do prostředí nebo

podtrhuje autorův záměr. Tím se podstatně odlišuje od reálného, pro současného

uživatele jazyka obyčejně již etymologicky „neprůhledného“, toponyma. Jako příklady

můžeme uvést např. jména Severov z filmu Ves v pohraničí, šumavské Hatě v detektivce

Sedmého dne večer, Kotov z dětského filmu Třetí skoba pro kocoura, Lesov z Lízina letu

do nebe, Bezdíkov z filmu Jak básníkům chutná život nebo Kameňákov režiséra Zdeňka

Trošky735. Místní jména zakončená -(ov)ice zastupují např. Lakotice, vesnice sedláckých

dubových palic z filmu Je třeba zabít Sekala, jihomoravské Pálavice z „vinařské“

trilogie, Plánice ze seriálu o majoru Zemanovi736 nebo Ouplavice z Dietlova seriálu Tři

chlapi v chalupě. Typ jmen zakončených -ín se objevuje mezi literárními toponymy

méně, např. Lučín z filmu Dívka v modrém nebo Pozdětín v Raisových Zapadlých

vlastencích. Přezdívková složená jména typu Poděbrady se vyskytují především

v alegorických a humoristických textech, např. Kozloděje, Řepochrásty, Větrovraty.

733 Vysokou produktivitu formantu -ov dosvědčují i jména fiktivních míst, která se vyskytují ve frazémech,

např. balíkov, blbákov, buranov, křupanov, vidlákov nebo zapadákov. 734 KNAPPOVÁ 2002, s. 293; ŠRÁMEK 1999, s. 24–25. 735 Bezdíkov se jmenuje vesnice, kam je za trest přeložen mladý lékař; Kameňákov je dějištěm filmu, jehož

scénář vznikl na motivy tzv. kameňáků, tedy anekdot černého a drsného humoru. 736 Díl 10 Vrah se skrývá v poli, inspirovaný tzv. babickým případem a problémy kolektivizace venkova.

Název Plánice odkazuje svou zvukovou podobou jednak k reálnému toponymu Babice, ale svým

základem asociuje i plané, nezušlechtěné místo.

201

Na opačném pólu k těmto řekněmě „mluvícím“ jménům (v širokém slova

smyslu) se nacházejí toponyma běžná, nemotivovaná. Nejen jména literárních postav,

ale i literární oikonyma lze umístit na ose romantická poetika – realistická poetika737.

Zatímco propria spojovaná s romantickou poetikou můžeme v případě oikonym

charakterizovat jako pojmenování mluvící, ironická, místní jména náležející k realistické

poetice se vyznačují běžností a často mají své protějšky v reálné toponymii. I přes jejich

reálnost je však užití tohoto typu toponym v textu, stejně jako použití jmen mluvících,

vždy motivované autorovým uměleckým záměrem.

Zvláštní postavení zaujímají jména evokující zahraniční nebo cizí místa. Ta

mohou být zcela vymyšlená, ale také mohou vycházet z předpokládaného stereotypu

čtenářovy představy země738, do níž je děj zasazen. Pro ilustraci uvádíme např.

„rumunská“ jména Salašáry, Vyšné Vlkodlaky, Tölöke739 a Karpatia ve filmové parodii

na motivy Verneova románu Tajemství hradu v Karpatech, „americký“ Springtown,

Michego a San Bonico z filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku!, „arabské“ Tasmánské

souostroví ve filmu Král Králů, „jihoamerické“ jméno Bella Vista z filmu Rukojmí

z Bella Vista nebo „podkarpatoruské“ toponymum Polana z Olbrachtova Goletu v údolí.

Podobný postup při vytváření místních jmen se uplatňuje také v případě

lokalizace objektu do konkrétní oblasti českých zemí. Všimněme si jmen Božkovice,

Kateřinská Hora nebo Albrechtice. Připomenutá jména mají oporu v systému reálných

českých jmen, ale jsou regionálně příznaková. Jejich charakteristika vychází z jejich

hláskové, morfologické nebo onymické struktury, a využívá čtenářovy „toponymické

zkušenosti“. Neexistující jihomoravské Božkovice upomínají na Bojkovice či Bojanovice,

jméno sudetského městečka Kateřinská Hora odkazuje k reálně existující severočeské

Hoře Svaté Kateřiny. Podobně se také sklářská huť Albrechtice, stejně jako Šenov nebo

Grünbach hlásí do pohraničí.

Specifickou skupinu literárních onym potom představují místní jména

v humoristické literatuře. Jazyková hra často dosahuje krkolomnosti, ale přitom vždy

vychází z formální charakteristiky reálné onymie, tedy respektuje její základní rysy, opět

737 Daniela Hodrová se zabývá pouze antroponymy (HODROVÁ 2001, s. 602–603). 738 Literární onymie pracuje se stereotypy především při pojmenovávání postav. Stačí vzpomenout na

detektivní filmy z období normalizace a německy, popř. anglicky znějící jména západních agentů,

maskujících se jako obchodníci, nebo povědomě česky, ovšem bez diakritiky psaná jména Rakušanů,

přijíždějících na návštěvu do socialistického Československa. Patrně nejvýrazněji je tento stereotyp

osobního jména příznačného pro určité etnikum či stát zakódován v anekdotách. Srovnej např. židovské

anekdoty s postavami pana Roubíčka, Polaka nebo Kohna. 739 Hrabě Teleke z Tölöke.

202

zejména zakončení či jiné názvotvorné struktury. Kuriózní jsou např. jména, která

napodobují názvotvorný model něco nad/pod něčím. Jako příklady nám poslouží

toponyma Mokrá nad Soupravou (Přednosta stanice), Květoliby pod Lipou (Objížďka),

Těpice nad Divokou Rozárkou (Zázrak v Těpicích) nebo Džbery pod Skalou (Hostinec

U Kamenného stolu). Na okraj zmíněných literárních toponym poznamenejme, že

reprezentují ještě jeden stereotyp: představu lázeňského místa ležícího u řeky; k těmto

„lázeňským“ jménům připočtěme také Krokovy Vary Vančurova Rozmarného léta. Ještě

větší míru hravosti vykazují jména v textech pro děti. Jako příklad nám může posloužit

toponymie v příbězích knížky Fimfárum Jana Wericha, kde se např. píše o třech bratrech

z Nedokrve a sestrách z Všechmastí nebo o vsi jménem Nejdedále740. Z dalších

toponymicky bohatých jmenujme např. texty Zdeňka Svěráka, Miloše Macourka, Jiřího

Žáčka, Ivana Vyskočila nebo Pavla Šruta.

Musíme upozornit ještě na jeden aspekt fungování literárních jmen. Autoři je

často zživotňují nevědeckými etymologiemi, kterými po vzoru starých kronikářů

vykládají jejich původ či vznik741. V dílech Vladislava Vančury, Vladimíra Neffa nebo

Jana Wericha toponymie doslova ožívá před očima čtenáře. Zejména už připomenutý

Vladislav Vančura svá jména jenom nepřisuzuje postavám a místům, ale vytváří jejich

život tím, že je lokalizuje, vykládá jejich změny nebo dokonce osvětluje jejich vznik.

Jména žijí svým příběhem, který nám autor někde vypráví, jinde pouze naznačuje.

Ukázkovým příkladem je kapitola Stránka dějepisu z Konce starých časů, v níž autor líčí

historku o vychytralém košíkáři Koketákovi. Ten prý přelstil zlatokorunského opata, a

tak získal pozemky pro stavbu Kratochvíle. Poražený opat mu je daroval se slovy: „Tu

máš, ty chlapíku, za kratochvíli, kterou jsi mi způsobil.“742 Etymologické mistrovství

najdeme rovněž ve Werichově Fimfáru743 nebo některých cimrmanovských textech

dvojice Smoljak-Svěrák744; etymologizaci jmen často využívají také např. David Vávra a

Radovan Lipus v hravých textech televizního cyklu Šumná města745.

740 WERICH 1965, s. 20, 99. 741 DAVID 2010 c, s. 62. Srovnej též REJZEK 2009, s. 62–64, kde však v kapitole o tzv. poetické

(básnické) etymologii není vůbec věnována pozornost etymologizaci proprií. 742 VANČURA 1975, s. 24–25. 743 WERICH 1965, s. 62–63. 744 Například tzv. elastický zeměpis, jehož prostřednictvím Jára Cimrman jen podle jmen na mapě

vyučoval geografii. České země jsou tak podle Cimrmana proslulé pěstováním tabáku mezi Kouřimí a

Šluknovem, centrem básnictví je město Rýmařov, střediskem okultistů je Duchcov a letoviskem

jihočeských boháčů jsou Prachatice. 745 Např. „Čeká nás nedaleký Dalečín.“ (díl Šumná Vysočina, Česká televize 2008); „Ale kam teď? ...

Tedy dolů, do Rýmařova. Hepčí!“ (díl Šumný Praděd, Česká televize 2008).

203

V české moderní literatuře mimo autory dětské prózy a písňových textů, jako je

např. Zdeněk Svěrák, pracoval s nevědeckou, lidovou etymologií toponym také Ludvík

Vaculík ve svém reportážním románu Cesta na Praděd746. Autor chápe toponyma jako

kondenzované příběhy, jako minulé, a přesto stále aktuální svědectví o místech. Pro

ilustraci uveďme hříčku s toponymem Onomyšl: „Onomyšl, Onomyšl – šeptal jsem si

jméno vesnice, kterou jsme měli za chvíli projet. Nikdy jsem je neslyšel, ačkoli slyším už

čtyřicet roků. Je to slovo plné starého smyslu, ale jakého přesně? ... Čekal jsem, jak

vypadá Onomyšl, zda je tak zadumaná jako její jméno, ale když jsme k ní dojeli, nic jsem

neviděl, protože naše dráha se jí jen dotýkala, museli bychom sjet dovnitř a stejnou

uličkou se zas vrátit. U krajní chalupy Onomyšle seděla však na teplém kameni stará

žena. Nepohnutě seděla, na to i ono myslíc, a kdo ví, zda věřila tomu, co vidí, když nás

viděla.“747

Chceme-li upozornit na toponymickou typizaci a literární klišé, pak je to

používání určitého typu místních jmen vypůjčeného z reálné toponymie, pokud se jedná

o texty odehrávající se na českém maloměstě. Jména Kostelec (prózy Josefa

Škvoreckého, televizní seriál Rodinná pouta, Sázka na třináctku), Hradiště (televizní

seriál Život na zámku, Pecháčkova-Kleinova „básnická“ pentalogie) se stejně jako

Hradec, Kamenice nebo Lhota objevují velmi často. K těmto běžným toponymům

můžeme připočítat také Bor, Borek, Brod, Újezd nebo Hrádek.

Zvláštní postavení mezi zmíněnými jmény mají Lhoty. Toponyma Lhota,

s různými přívlastky, označují v reálné oikonymii sídliště, kterými byla doplňována

struktura osídlení. Vesměs jde o lokality, které během svého vývoje nedosáhly většího

významu, a nejvyšší výskyt mezi všemi českými místními jmény ještě snižuje jejich

onymickou prestiž a exkluzivitu748. Toponymum Lhota tedy podobně jako pojmenování

Kamenice, Kostelec, Hradec nebo Hradiště odkazuje k reálné toponymii, ale zároveň

nese informaci o nicotném a bezvýznamném venkovském sídlišti. Proto se agitka

Procesí k panence odehrává v Malé Lhotce, tedy z hlediska jazykového v lokalitě

pojmenované deminutivem a ještě více umenšené přívlastkem Malá. Ze stejného důvodu

tvůrci televizního cyklu dokumentů Letopisy z Máselné Lhoty sáhli po jménu Lhota,

které budí zdání reality. Toponymum se inspirovalo oikonymickým modelem adjektivum

746 VACULÍK 2001. Např. toponyma Čejkovice, Hnátnice, Labské Chrčice, Mezholezy, Nebovidy, Osice,

Otryby. 747 VACULÍK 2001, s. 117–118. 748 ZJČ, s. 153, uvádí celkem 452 Lhot a Lhotek na území České republiky.

204

+ Lhota, konkrétně typem přívlastků Lhot Tvarožné a Hroznové, tedy i Máselná Lhota

by mohla reálně existovat, ovšem na mapě ji nenajdeme (viz též kap. 3.1)749.

Někdy se autoři uměleckého textu pokoušejí různým způsobem zatajit skutečný

název vesnice či města. Velmi často je v pozadí snaha vyhnout se cenzurnímu zásahu,

mnohdy také záměr neuvedením názvu místa, které je reálné a jednoznačně

charakterizované, čtenáře upozornit a jasně mu sdělit, že píší o konkrétním místě

(srovnej též termín k o n t r an áz ev , viz kap. 2.3.2.1). Asi nejtypičtějším příkladem je

název města Zlína, v letech 1949–1989 Gottwaldov (viz kap. 5.3.5), spojeného

s podnikáním rodiny Baťů. V literárních textech jej zastupuje pojmenování Botostroj

(T. Svatopluk), Klínov, Úly (Marie Pujmanová) nebo Knín či Mlín (Zdeněk Zapletal);

podoba toponyma po roce 1949 se objevuje jako Gotteswald/Boží les (Ota Filip) se

zjevnou aluzí na honorifikační přejmenování na Gottwaldov750.

Autoři literárních textů často prostřednictvím místních jmen hrají hru se svými

čtenáři. Například Ladislav Stroupežnický zasadil děj Našich furiantů do vsi Honice u

Mirovic na Písecku. Dějiště je lokalizováno do reálného prostoru rozcestníkem

ukazujícím cestu do Radotic a Písku a tabulkou na chalupě ševce Habršperka. Ovšem

Honice, stejně jako Rotice, kde sídlila četnická stanice, ve skutečnosti neexistují751.

Reálnost děje je verifikována např. i postavou obchodníka s dřevěným nádobím, který

byl „od Domažlic“. Honice, dějiště dramatu, tak představují v toponymické soustavě

textu „nahrazení“752 jména reálně existujícího místa. Podobnou situaci najdeme také

v textech Josefa Škvoreckého, v reálné toponymii textů je hlavní dějiště, město Náchod,

označováno jako Kostelec. Ve Vančurových Třech řekách je prostor díla vymezen

neexistujícím městečkem Skalička a zámkem Kozlice výslovně umístěnými do

východních Čech753. V Markétě Lazarové Písečnou Lhotu Vančura přímo lokalizuje do

„turnovského kraje“ a o vsi Rybničná se dozvídáme, že „dnes“ je to Hávin Plůtek754.

V Konci starých časů knihovník Bernard Spera ze zámku Kratochvíle hned v úvodu

749 Srovnej též fiktivní jména Máselná Lhota a Třešňová Lhota v Miráklu Josefa Škvoreckého

(ŠKVORECKÝ 1991, s. 157, 164–165). 750 HAVELKOVÁ 2007. Název Gotteswald byl použit nejprve v německém vydání románu Ein Narr für

jede Stadt, v českém překladu s titulem Blázen ve městě se toponymum objevilo v podobě Boží les. 751 Předlohou jména Rotice byly Mirotice, Honice vznikly ze jména Cerhonice. 752 V přednesené verzi příspěvku jsme použili pracovního označení „díra“ v reálné toponymii textu. To se

však ukázalo jako problematické a nepřesné (viz DAVID 2006 a). 753 VANČURA 1962, s. 9. 754 VANČURA 1980, s. 165, 197.

205

zdůrazňuje, „že nejde o renesanční Kratochvíli poblíže Nechánic“755, ale o zámek ležící

u Krumlova. A stejně tak Václav Řezáč lokalizoval svůj román Nástup do, alespoň dle

názvu, fiktivního krušnohorského městečka Potočná (původně Grünbach) poblíž

Kadaně a Klášterce nad Ohří, nebo Irena Dousková děj své hry Hrdý Budžes zasadila

do lokalit Ničín a Zákopy, ale současně se v textu objevují reálná toponyma Liberec a

Praha;.

Tato kapitola byla pokusem postihnout hlavní charakteristiky české literární

oikonymie. Zároveň si však uvědomujeme, že šlo o jeden z prvních pokusů, spíše nástin

uvedeného problému než o jeho zevrubnou analýzu. Chtěli jsme však především

upozornit na velkou propojenost soustavy reálných a fiktivních (literárních) toponym,

byť vztah mezi nimi je významně určován nejen záměrem autora, ale také vnímavostí a

„toponymickou zkušeností“ čtenáře.

755 VANČURA 1975, s. 25.

206

10.0 Závěr

Cílem naší práce, v české onomastice první svého druhu, bylo upozornit na nejvýraznější

tendence a charakteristiky vývoje novodobé české oikonymie (soustavy místních jmen),

zejména v období 20. století. V první části jsme jej sledovali na pozadí situace v zemích

střední a východní Evropy. Pro moderní českou oikonymii se staly určujícími čtyři

tendence:

1) úsilí o standardizaci a jazykovou správnost,

2) úsilí o reprezentativnost jména, např. akcent na národní reprezentativnost nebo

reklamnost,

3) nacionalizace oikonymie, v našem případě jejím projevem byla především

degermanizace v širokém smyslu slova, intenzivní zejména v letech 1945–1949,

4) uplatňování či spíše neuplatňování honorifikačního motivu.

Vývoj české oikonymie jsme sledovali prostřednictvím honorifikace a jejího

fungování. Ukázalo se, že podstatným rysem české oikonymie 20. století, na rozdíl od

urbanonymie (uliční názvy), bylo jen minimální uplatnění honorifikačního motivu. Jeho

menší než 1% podíl v nových nebo změněných místních názvech po roce 1945

kontrastuje s průměrnými hodnotami zastoupení honorifikačních jmen v urbanonymii

sledovaných měst, kde činí 50–80 %. Důvody, které zabránily výraznému prosazení

honorifikačního motivu v české oikonymii, byly čtyři:

1) dlouhá a silná tradice české onomastické kultury,

2) existence zákonných norem regulujících používání a změny toponym,

3) uzavřenost a dotvořenost české oikonymické soustavy, absence

tzv. imperátorských jmen,

4) existence česko-německých ekvivalentních názvů pro velká města v oblastech

s německým osídlením, např. Jihlava-Iglau, Liberec-Reichenberg, Odry-Odrau

nebo Ústí nad Labem-Aussig, které nedovolily po odsunu Němců výrazné

prosazení honorifikačních jmen. Po roce 1945 došlo pouze k preferenci české

podoby názvu.

Honorifikační motiv se naproti tomu stal dominantním v české urbanonymii,

nejvíce se zde uplatňovalo motivační východisko představované jmény osobností

kultury a politiky 19. století. Skupinou zeměpisných jmen, kde honorifikace neměla

207

téměř žádný ohlas, byla anoikonymie (pomístní jména), s výjimkou pojmenování hor a

jezer.

Z hlediska názvotvorby a produktivity jednotlivých názvotvorných typů se

staročeská a novočeská oikonymie podstatně odlišují; pro staročeské období jsme

vycházeli ze zjištění Vladimíra Šmilauera a Michaely Čornejové. Nejfrekventovanějším

typem oikonym staročeského období byla jména označující skupinu obyvatel, jejich

nejběžnějším formantem, 81 % jmen pojmenovávajících skupinu lidí, zakončení -(ov)ici,

tedy patronymická místní jména typu Chomútovici. Mezi všemi Čornejovou

analyzovanými toponymy byla oikonyma pojmenovávající primárně skupinu lidí

zastoupena 50 %. Místní jména vyjadřující primárně přivlastnění pak měla podíl 29 %.

V absolutních hodnotách se jako nejproduktivnější typ tvoření oikonym 11.–13. století

ukázala derivace pomocí topoformantů -(ov)ice – 42 %, -ov – 14 %, -ín – 8 %

a -jь –8 %.

Srovnání s novočeským stavem upozorňuje na významné rozdíly. V české

oikonymii sice nedošlo k nějakým podstatným změnám, soustředíme-li naši pozornost

na formantové odvozování jmen. Nejtypičtějšími formanty české oikonymie zůstávají

podle absolutní frekvence zakončení -(ov)ice, -ov a -ín. Ovšem pokud hovoříme o

produktivitě formantu -(ov)ice v novověké toponymii, je zřejmé, jak dokládá i náš

materiál nejen realizovaných toponym, ale také např. návrhy na pojmenování města

Havířov, že byl zatlačen do pozadí původně posesivním -ov. Důvodem bylo nepochybně

především vymizení motivačního východiska jmen pojmenovávajích skupinu lidí. Dále

svou roli sehrála pro toponyma nevhodná forma gramatického čísla plurálu, neboť

oikonymum označuje jeden onymický objekt, nikoliv jejich množinu, a také souhláskové

alternace názvotvorného základu, které způsobuje přípona -(ov)ice. Uvedené nedostatky

však nemají formanty -ov a -ín. V moderní době navíc došlo k jejich funkčnímu

rozlišení, reflektujícímu nejen přesuny v kategorii gramatického rodu, ale i novou realitu

motivačního východiska oikonym. Příponou -ín se v nové době, 18. a 19. století, tvořila

pouze oikonyma z antroponym ženského rodu, např. Amalín, Annín, Karlín, nebo

Terezín; osoby ženského pohlaví a tedy i ženská antroponyma se stávají součástí

motivace oikonym, stále ovšem představují menšinu a ve 20. století se neuplatňují. Tato

specifikace formantu -ín však neplatí absolutně, jak dokládá jeho využití pouze při

deapelativní derivaci oikonym v materiálu návrhů pro město Havířov, např. Havířín,

Lidotín, nebo v souboru literárních jmen, např. Lučín, Pozdětín. Potenciálně přítomná

208

posesivita oikonym zakončených -ov a -ín byla navíc vysoce funkční i u jmen nově

založených lokalit, respektive u českých ekvivalentů německých názvů, neboť to byla

jména primárně posesivní, např. Nimptschdorf – Nimpšov, Rennersdorf – Renertov,

Theresienfeld – Terezín.

Produktivitu formantu -ov potvrzuje nejen materiál návrhů názvů pro nové město

Havířov, ale také fiktivní oikonyma objevující se v reklamních a literárních textech

v širokém slova smyslu, např. toponyma Dárečkov, Kotov, Maršmelov, Tchýňov nebo

Větrov. Formant -ov se tak v novodobé české oikonymii stává nejvýraznějším

reprezentantem formálních prostředků pro tvoření místních jmen.

V rámci nejproduktivnějších názvotvorných modelů honorifikačních jmen, ať už

to byly pouhé návrhy nebo realizace toponym, byly nejčastějšími způsoby tvoření

oikonym opět derivace formantem -ov, např. Holečkov, Sokolov, Švermov, Gottwaldov,

Havířov, a model posesivní deantroponymické adjektivum + původní toponymum, např.

Žižkovo Pole, Havlíčkův Brod, Havlíčkova Borová. I přes významnou úlohu

internacionalizace v honorifikačních toponymech, zejména však v oblasti motivace, se

tedy v moderní české oikonymii jen minimálně setkáváme s napodobováním

nedomácích, např. sovětských (ruských) názvotvorných modelů typu Uhlohrad,

Budovatelsk, popř. deantroponym s nulovými formanty, např. Fučík, Zápotocký.

Sledovali jsme také oikonymii, reálnou a fiktivní, jak je využívána ve dvou

specifických oblastech, v reklamních a v uměleckých textech. Naše analýza potvrdila

předpoklad, že historicky vzniklá oikonyma jsou až na výjimky pro dnešního uživatele

motivačně a etymologicky nesrozumitelná či nejasná. V reklamních textech se však

zapojením do jiného, pro daný účel vytvořeného kontextu uplatňuje významně

neodborná (lidová) etymologizace oikonym. Dokládají to nejen příklady nových,

účelových interpretací oikonym typu Velikonoční pošta z Kraslic, festival Řev Řevnice,

ale také fungování urbanonym typu Růžová ulice jednak jako součásti reklamního textu,

např. Růžová čajovna v Růžové ulici, nebo jejich používání jako toponym s významově

kladným obsahem, např. Růžová ulice v kontextu uličních názvů Jasmínová, Šeříková či

Jahodová.

Fiktivní oikonymie v uměleckém textu více méně napodobuje strukturu modelů

reálných místních jmen. Avšak významně se zde uplatňuje snaha o etymologickou

průhlednost a srozumitelnost toponyma, které se tak aktivně zapojuje do sémantické

struktury textu, např. jména typu Kotov, Krokovy Vary nebo Dejbožice. Důležitou roli

209

hraje také typizace, např. oikonyma Hradec, Hradiště, Kamenice či Kostelec

reprezentující typ místního názvu českého venkovského městečka, nebo jména Lhota

označující zapadlé vesnice. Reálná toponymie v uměleckých textech plní funkci

skutečně identifikačních místních jmen, ale mnohdy slouží autorům i jako východisko

pro jejich lidové etymologizování za účelem jazykové hry.

210

11.0 Summary

The aim of the text, perhaps the first of its type in Czech onomastics, is to highlight

the most noticable tendencies and features in the development of modern Czech

oikonymy. Habitation names, i.e. the names of inhabited places, such as cities, villages

and other settlements are mentioned, particularly those of the 20th century.

Four trends have become fashionable in modern Czech oikonymy:

a) The need to create standardization and correctness in language.

b) An awareness of the need to create a representative form for place names.

This includes an emphasis on national representation and its beneficial usage

and purpose in advertising.

c) A recognition of the important role of nationalism, in our case Czech-German

ethnic regrouping and migration after World War II.

d) Commemorative or honorific naming and renaming.

The development of Czech oikonymy was studied through commemorative

naming and its usage. The commemorative/honorific name (“honorifikační jméno“ in

Czech) is a place name that does not reflect a standard proper name. Its basic function is

not a description, location and identification of an onymic object even though its

function is to allocate a name to a place. Therefore such place names are typical of

politically and ideologically motivated naming; they create a “political“ landscape. The

potential of commemorative naming is illustrated by the rich language material of the

proposed place names, for example the new Czech socialist town of Havířov (founded

in1955).

Our survey showed that the fundamental characteristic of modern Czech

oikonymy, which differenciates it from those oikonymies of the former Soviet Block,

namely the Soviet Union, Bulgaria and Yugoslavia, and from urbanonymy (the street

names), is the minimal application of commemorative naming in oikonymy. There could

be four reasons for this:

a) The long and powerful tradition of Czech onomastic culture.

b) The existence of laws and legal rules regulating the usage and changes to

toponyms.

211

c) The fact that Czech oikonymy was already a complete system by the 20th

century. There was for example no tradition for naming kings and emperors in

honourable place names.

d) The prior existence of Czech and German variants of place names, e.g.

Jihlava-Iglau, Liberec-Reichenberg, Odry-Odrau and Ústí nad Labem-Aussig,

saved Czech oikonymy from a flood of commemorative names after

the resettlement of the German people after World War II (“Vertreibung sowie

zwangsweise Aussiedlung“ in German, “odsun/vyhnání“ in Czech). Czech forms

were preferred as the official names. In contrast honorific naming is dominant in

the oikonymy of the Southern part of Slovakia, with its significant Hungarian

minority, in the former German area of Königsberg (former East Prussia,

the Kaliningrad Region today), in the Crimea after the resettlement of Crimean

Tatars and in Israel after 1948.

In contrast the commemorative names are typical of Czech urbanonymy. They

emphasise the fact that urban spaces were largely created in modern times and represent

an important venue for nationalism and ideology to be demonstrated. This function of

urbanonymy is illustrated by such street names as Masarykova, Jiráskova, Komenského

or the development of street names in Praha-Žižkov and Havířov.

From the standpoint of word formation and the creation of individual forms there

are substantial differences between Old Czech and New (Modern) Czech oikonymy.

Significantly there is a difference in the origin and creation of the individual forms. In

Old Czech oikonymy the most frequent type, 50 % of all oikonyms, were place names

naming a group of inhabitants represented by the patronymic ending -(ov)ici,

e.g. Chomútovici (Chomutovice today), Ľutomirici (Litoměřice today). In describing

modern Czech oikonymy, the ending -(ov)ice was the most frequently applied until

recently, although not used prolifically. The position of this ending was changed to -ín

and -ov endings, originally implying ownership and possession and were coined from

male personal names, e.g. Vítkov (from Vítek), Bohumín (from Bohuma). The first reason

for this trend was a basic lack of motivation to relate place names to a specific group of

people, the second was the unsuitable plural form, because a place name refers to one

onymic object and the multiple usage of the ending -(ov)ice, and any alternation of

the position of consonants before the ending is phonologically inappropriate.

212

Recently these two endings (-ín and -ov) were differenciated and now have

a very specific application. The ending -ín is typical mostly for oikonyms coined from

female personal names, e.g. Amalín (from Amalie), Annín (from Anna) and Terezín

(from Terezie) in modern oikonymy, namely in the 18th–19th centuries. This reflects

the new reality that female names could now form a new basic source for oikonyms,

although they are in a minority and they were not used in the 20th century. The endings

-ín and -ov were used in the creation of the Czech form of a German place name as well

as primarily indicating ownership or possession, i.e. Theresienfeld – Terezín,

Nimptschdorf – Nimpšov, Rennersdorf – Renertov.

The frequency of the -ov ending is illustrated in fictitious and advertising texts,

e.g. place names such as Dárečkov, Kotov, Maršmelov, Tchýňov and Větrov. The -ov

ending is becoming the most significant formal tool for the creation of oikonyms in

modern Czech toponymy.

In the commemorative oikonym group, a derivation using the formant -ov was

generally the most prolific, e.g. Gottwaldov, Holečkov, Sokolov, Švermov. Another

variant was created by using a possesive adjective + the original place name model, e.g.

Havlíčkova Borová (Borová originally), Havlíčkův Brod (Německý Brod originally),

Žižkovo Pole (Schönfeld originally).

Our survey focused on real and fictional oikonyms and their function in two

specific fields, in advertising texts and fiction as in fictional stories and novels. Our

analysis has confirmed the hypothesis that place names are poorly understood and

unclear for modern people, in terms of their origin and etymology. However in

advertising texts they are utilised in a new context and their special function works well

with non-scholarly (folk) etymology. For instance this fact was illustrated with such

street names as Růžová (Rose Street) and Liliová (Lily Street).

Fictitious toponymy copies the structure of real place names, but the most

important role is in making a conscious effort not to conceal their etymology, which is

very often used as a basis for a play on words, to create a different meaning, and also in

folk etymology. One of the most important features of fictional names is the usage of

the models of place names typical of a particular region, space or country. For instance

this is illustrated with such place names as Hradec, Hradiště, Kamenice or Kostelec that

are used as the names for ordinary country towns in Czech fictitious texts.

213

12.0 Seznam zkratek a symbolů

AMO Archiv města Ostravy

AO Acta onomastica

ARM Arménie

BRAZIL Brazílie

BULH Bulharsko

č. číslo

čes. český, česky

ČHOR Černá Hora

ČNK Český národní korpus

INDONÉS Indonésie

inv. č. inventární číslo

JD Jaroslav David (autor)

k. č. karton číslo

KAN Kanada

kap. kapitola

KAZACH Kazachstán

KLDR Korejská lidově demokratická republika

KNV krajský národní výbor

KYRG Kyrgyzstán

MAĎ Maďarsko

MNV místní národní výbor

MV ministerstvo vnitra

MZA Brno Moravský zemský archiv Brno

NA Praha Národní archiv Praha

NĚM Německo

něm. německý, německy

NĚM/NDR Německo/Německá demokratická republika

NV národní výbor

ObÚ obecní úřad

ObNV obvodní národní výbor

okr. okres

214

ONV okresní národní výbor

OZ Onomastický zpravodaj ČSAV

PJ pomístní jméno

POL Polsko

pozn. poznámka

přír. č. přírůstkové číslo

pův. původní, původně

RUS Rusko

s. strana

sign. signatura

SLOV Slovensko

SObA státní oblastní archiv

SOkA státní okresní archiv

SOkA HB Státní okresní archiv Havlíčkův Brod

SRB Srbsko

SSSR Sovětský svaz

sv. svatý/svazek

TÁDŽ Tádžikistán

UKR Ukrajina

USA Spojené státy americké

ÚV KSČ Ústřední výbor Komunistické strany Československa

ÚV KSSS Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu

ZA Opava Zemský archiv Opava

zal. založeno

ZMK Zpravodaj Místopisné komise ČSAV

ZNV zemský národní výbor

ZV zemský výbor

* nerealizovaný návrh toponyma

** jméno označující nereálný, fiktivní objekt, např. literární

toponymum

215

13.0 Prameny a literatura

13.1 Prameny

13.1.1 Archivní fondy, kroniky, soupisy pomístních

jmen

HAVÍŘOV-MAPY a: SOkA Karviná, fond MNV Havířov; Plány, inv. č. 682–688.

HAVÍŘOV-MAPY b: SOkA Karviná, Sbírka map a plánů; Havířov (mapa). Přehled

správního uspořádání, přír. č. 583.

HAVÍŘOV-NÁVRHY 1955: ZA Opava, fond Severomoravský KNV Ostrava II. řada;

Rady a pléna 1955, kartony č. 483, 484, 485.

KNV OSTRAVA: ZA Opava, fond Severomoravský KNV Ostrava II. řada; Rady a

pléna 1955, kartony č. 1, 7, 8, 9, 11.

KNV PRAHA: SObA Praha, fond Středočeský KNV Praha; Referát pro lidovou správu,

ONV Kladno, Obec Hnidousy-Motyčín, karton č. 3.

KRONIKA HAVÍŘOV: Kronika Havířov. Okres Ostrava. 1. díl. [cit. 2007-11-13].

Dostupný <http://www.havirov-info.cz/kronika_mesta>.

KRONIKA HAVLÍČKOVA BOROVÁ: SOkA Havlíčkův Brod, fond ObÚ

Havlíčkova Borová; Pamětní kniha obce Borové u Přibyslavě. Časové rozmezí 1929–

1935.

KRONIKA ŽIŽKOVO POLE: Pamětní kniha obce Žižkova Pole. Časové rozmezí

1919–1935. Uložena na ObÚ Žižkovo Pole.

MV NÁVRHY 1946: NA Praha, fond Ministerstvo vnitra-nová registratura; inv.

č. 2971, sign. B8163, Návrhy na stanovení českých úředních místních názvů v pohraničí

1946, karton č. 4972.

MV PŘIPOMÍNKOVÁ ŘÍZENÍ 1947: NA Praha, fond Ministerstvo vnitra-nová

registratura; inv. č. 2967, sign. B8153, Připomínková řízení k návrhům na užívání

místních názvů v pohraničí 1945–1947, karton č. 4972.

MV PŘIPOMÍNKOVÁ ŘÍZENÍ 1948: NA Praha, fond Ministerstvo vnitra-nová

registratura; inv. č. 2965, sign. B8150, Připomínková řízení k návrhům na změnu

místních názvů v pohraničním území a k návrhům na poslovenštění místních názvů na

Slovensku 1945–1948, karton č. 4967.

216

MV STÁLÁ KOMISE: NA Praha, fond Ministerstvo vnitra-nová registratura; inv.

č. 2970, sign. B8161, Zprávy o činnosti „Stálé komise pro stanovení úředních názvů

míst“ při ministerstvu vnitra 1919–1948, karton č. 4972.

MV VŠEOBECNÉ ZÁLEŽITOSTI 1937: NA Praha, fond Ministerstvo vnitra-stará

registratura; inv. č. 11158, sign. 8/227, Všeobecné záležitosti týkající se úředních názvů

měst, obcí, osad a částí osad 1937, karton č. 5125.


registratura; inv. č. 11158, sign. 8/227, Všeobecné záležitosti týkající se úředních názvů

měst, obcí, osad a částí osad 1936–1940, kartony č. 5124, 5126, 5127.


registratura; inv. č. 13425, sign. 9/93, Všeobecné záležitosti týkající se názvů obcí

1939–1943, karton č. 6612.

MV VŠEOBECNÉ ZÁLEŽITOSTI ČECHY 1926: NA Praha, fond Ministerstvo

vnitra-stará registratura; inv. č. 5445, sign. 14/83-1, Všeobecné záležitosti týkající se

názvů obcí, osad a míst 1925–1926, Čechy, karton č. 1532.

MV VŠEOBECNÉ ZÁLEŽITOSTI ČECHY 1930: NA Praha, fond Ministerstvo

vnitra-stará registratura; inv. č. 5445, sign. 14/83-1, Všeobecné záležitosti týkající se

názvů obcí, osad a míst 1927–1930, Čechy, karton č. 1533.

MV VŠEOBECNÉ ZÁLEŽITOSTI MORAVA 1930: NA Praha, fond Ministerstvo

vnitra-stará registratura; inv. č. 5445, sign. 14/83-2-3, Všeobecné záležitosti týkající se

názvů obcí, osad a míst 1928–1930, Morava, Slezsko, karton č. 1534.

MV-NOVÁ REGISTRATURA: NA Praha, fond Ministerstvo vnitra-nová registratura;

kartony č. 4967, 4968, 4969, 4970, 4971, 4972.

MV-STARÁ REGISTRATURA: NA Praha, fond Ministerstvo vnitra-stará

registratura; kartony č. 1532, 1533, 1534, 4970, 4971, 5124, 5125, 5126, 5127, 5128,

5129, 5130, 6612, 6613.

POSTAVENÍ POMNÍKU: SOkA Havlíčkův Brod, fond Archiv města Havlíčkův Brod;

sign. 8 4/2; Postavení pomníku Karla Havlíčka Borovského, karton č. 351.

SOCHR-POZŮSTALOST: SOkA Havlíčkův Brod, fond Osobní pozůstalost Pavla

Sochra; přír. č. 22/2007, Dodatek (složky s korespondencí, výstřižky a články).

SPJ BOJANOV: Soupis pomístních jmen na katastru Bojanov, Hůrka, Sedliště, 1967.

Uloženo v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze, Oddělení onomastiky.

217

SPJ DUB: Soupis pomístních jmen na katastru Dub nad Moravou, 1969. Uloženo

v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Brně, Dialektologické oddělení.

SPJ MODLETÍN: Soupis pomístních jmen na katastru Vratkov, Modletín, Hostětínky,

1963. Uloženo v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze, Oddělení onomastiky.

SPJ PROSEČ: Soupis pomístních jmen na katastru Proseč, Prosíčka, Přemilov, 1973.


SPJ RAPŠACH: Soupis pomístních jmen na katastru Rapšach, 1972. Uloženo v Ústavu

pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze, Oddělení onomastiky.

SPJ SEČ: Soupis pomístních jmen na katastru Seč, 1963. Uloženo v Ústavu pro jazyk

český AV ČR, v. v. i., v Praze, Oddělení onomastiky.

SPJ SLAVNÍČ: Soupis pomístních jmen na katastru Slavníč, 1976. Uloženo v Ústavu


SPJ ÚSTUPKY: Soupis pomístních jmen na katastru Ústupky, 1975. Uloženo v Ústavu


SPJ ŽIŽKOVO POLE: Soupis pomístních jmen na katastru Žižkovo Pole, 1975.


ULICE ZÁBŘEH 1: AMO, fond ObNV Ostrava-Zábřeh; inv. č. 72, Zápisy ze schůzí

pléna ObNV, zápis č. 4, karton č. 20.

ULICE ZÁBŘEH 2: AMO, fond ObNV Ostrava-Zábřeh; inv. č. 76, Zápisy ze schůzí

rady ObNV, zápisy č. 39, 41, 45, 66, kartony č. 12, 13, 14.

ULICE ZÁBŘEH 3: AMO, fond ObNV Ostrava-Zábřeh; inv. č. 280, Přejmenování

ulic, karton č. 89.

VĚCI ÚSTAVNÍ: SOkA Havlíčkův Brod, fond MNV Havlíčkův Brod; Věci ústavní a

správní, karton č. 5.

ZNV BRNO 1947: MZA Brno, fond Zemský národní výbor v Brně (1886) 1945–1948-

Všeobecná registratura; inv. č. 599, sign. I-21m, Názvy měst, obcí, osad a ulic 1945–

1947, karton č. 162.

ZNV BRNO 1948: MZA Brno, fond Zemský národní výbor v Brně (1886)

1945–1948-Všeobecná registratura; inv. č. 599, sign. I-21m, Názvy měst, obcí, osad a

ulic 1948, karton č. 163.

ZV ČECHY: NA Praha, fond Zemský výbor v Čechách 1874–1928, 1. část; inv.

č. 3250, sign. IV-5, Změna jména obce 1910–1928, kartony č. 741, 742, 743.

218

13.1.2 Tištěné prameny (beletrie, dobové články,

dobové příručky, edice, statistické lexikony, vyhlášky)

ALTRICHTER 1931: ALTRICHTER, Anton. Aus dem Schatzberg. Sagen und

Märchen aus der Iglauer Sprachinsel. Reichenberg 1931.

ARBES 1960: ARBES, Jakub. Okolí Prahy. Praha 1960.

BAROŠ 1946: BAROŠ, Jan. Čechoslováci na březích Gangu od prvopočátků až po

dnešní dobu. Lahore – Kalkata 1946.

BATA HISTORY: Bata History. [cit. 2008-04-20]. Dostupný

<http://www.batahistory.com>.

BATA NEWS: News Letter 1946, 1947, 1948, 1949, 1950. Bata development limited.

London 1946–1950.

BATA RECORD: Bata Record October–November, 1934.

BATA STORY: BataStory.net. [cit. 2008-10-15]. Dostupný

<http://batastory.net/hlavni>.

BAŤA ZALOŽENÍ: (redakce) Představitelé města Zlína se setkali s potomky

J. A. Bati. Zlinweb.cz 21. 12. 2005. [cit. 2008-04-20]. Dostupný

<http://www.zlinweb.cz/index.php?clanky_id=395&hid=65>.

BATOVEC 1900: BATOVEC, F. B. Batovcův příruční místopis Čech, Moravy a

Slezska pro praktickou potřebu zvláště upravený : zpracovaný na základě úředních

udání : s nejnovější železniční mapou zemí koruny České. Praha 1900.

BECKOVSKÝ 1700: BECKOVSKÝ, František. Poselkyně starých příběhův českých I.

Praha 1700.

BENEŠ 2002: BENEŠ, Edvard. Odsun Němců z Československa. Výbor z Pamětí,

projevů a dokumentů 1940–1947. Praha 2002.

BLAŽEK 1913: BLAŽEK, Antonín. Pověsti a obrázky z Chrudimska 4. Chrudim 1913.

BLAŽEK 1914: BLAŽEK, Antonín. Pověsti a obrázky z Chrudimska 5. Chrudim 1914.

BOHUŠ 1955: BOHUŠ, Ivan. Za zvečnenie Fučíkovho mena vo Vysokých Tatrách.

Lidé a země 4, 1955, s. 97.

ČISTOTA 1945: autor neuveden. Čistota mateřského jazyka se stává veřejným zájmem.

Naše řeč 29, 1945, s. 127–138.

ČRO HRADEC KRÁLOVÉ: V Hradci Králové se přou o pojmenování náměstí Jana

Pavla II. Český rohlas Hradec Králové. [cit. 2011-07-11]. Dostupný

<http://www.rozhlas.cz/hradec/zpravy/_zprava/164743?hodnoceni=1>.

http://www.batahistory.com/

219

ČTK 2007: Úřady se zabývají návrhem přejmenovat město Saratov na Putin; Moskva

12. 12. 2007, zpravodaj ČTK.

DVOŘÁK 2005: DVOŘÁK, Otomar. Putování bájnou krajinou. Velká kniha pověstí

z Berounska a Hořovicka. Beroun 2005.

EISNER 1945: EISNER, Pavel. Stačí nám jeden Bezruč. Kulturní politika 1, 1945, č. 5,

12. 10. 1945, s. 4.

ENS 1–4: ENS, Johann Baptist Faustin. Das Oppaland I–IV. Wien 1835–1837.

ERBAN 1945 a: ERBAN, Karel. Jména a názvy v nové republice. Naše řeč 29, 1945,

s. 76–79.

ERBAN 1945 b: ERBAN, Karel. Odpověď k Hálovým poznámkám. Naše řeč 29, 1945,

s. 180–183.

ERTL 1929: ERTL, Václav. Ten Olomouc či ta? Časové úvahy o naší mateřštině. Praha

1929, s. 17–24

FUČÍK 1954: FK (zkratka). Za jméno Julia Fučíka na mapě naší vlasti. Lidé a země 3,

1954, s. 385.

HÁLA 1945: HÁLA, Bohuslav. Několik poznámek k Erbanovu článku „Jména a názvy

v nové republice“. Naše řeč 29, 1945, s. 177–180.

HAMČR 7: SEMOTANOVÁ, Eva (red.). Historický atlas měst České republiky

7 – Tábor. Praha 1999.


8 – Jihlava. Praha 2000.


11 – Český Krumlov. Praha 2003.


12 – Trutnov. Praha 2004.


14 – Libeň. Praha 2006.

HAMČR 21: ŠIMŮNEK, Robert (red.). Historický atlas měst České republiky

21 – Plzeň. Praha 2009.

HÄUFLER 1953: H. (zkratka, HÄUFLER Vlastislav). O nová geografická jména na

mapě ČSR. Lidé a země 2, 1953, s. 281.

HAVLÍČKOBRODSKO 1946: MÍROVSKÝ-NEWIRTH, František (red.).

Havlíčkobrodsko v národním odboji 1914–1918 a 1938–1945. Havlíčkův Brod 1946.

220

HLUČÍNSKO: autor neuveden. Pojmenování obcí ve Slezsku a na Hlučínsku.

– Ortsnamen in Schlesien und dem Hultschiner Gebiete. Opava 1924.

HRANIČÁŘ 1946: Změny německých jmen obcí. Hraničář. Ústřední orgán Národní

jednoty severočeské 1, 1946, č. 1, s. 15–16; č. 2, s. 12; č. 3–4, s. 23–24; č. 5–6, s. 18–20.

CHOJNACKI 1946: CHOJNACKI, Władysław. Słownik polskich nazw miejscowości

w b. Prusach Wschodnich i na obszarze b. Wolnego miasta Gdańska. Według stanu

z 1941 r. Poznań 1946.

CHRUŠČOV 1956: CHRUŠČOV, Nikita Sergejevič. O kultu osobnosti a jeho

důsledcích. Projev prvního tajemníka ÚV KSSS N. S. Chruščova na XX. sjezdu

Komunistické strany Sovětského svazu (25. února 1956). Reportér 5, 1990,

č. 3 (13.–26. března 1990), Příloha Reportéra, s. I–XVI.

JIRÁSEK 1961: JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Praha 1961.

JUNGMANN 1–5: JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý I–V. Praha 1834–1839.

KALBÁČ 1919: KALBÁČ, Antonín. Vitorazsko. Praha 1919.

KOLLÁR 1853: KOLLÁR, Jan. Staroitalija Slavjanska. Wien 1853.

KOMBEREC 1924: KOMBEREC, Ladislav. Žižkova studánka u Dobré Vody.

Podoubraví 1, 1924, s. 27–29.

KREJČOVÁ 2009: KREJČOVÁ, Jana. Hradec. Hollywood východních Čech.

Sedmička. Hradec Králové 1, č. 27, s. 1–3.

LETOŠNÍK 1947: LETOŠNÍK, Václav. Odněmčení našeho místního názvosloví.

Archivní věstník 2, 1947, č. 1, s. 1–7, č. 2, s. 3–9.

LETOŠNÍK 1954: LETOŠNÍK, Václav. K našim místopisným otázkám. Lidé a země 3,

1954, s. 433–434.

MIKULÁŠEK 1947: MIKULÁŠEK, Artuš. Šumperk anebo… Moravský sever 1947,

č. 48, s. 1.

MÍROVÉ NÁMĚSTÍ 1928: K. S., F. M. (zkratka). Mírové náměstí, Národní obrany.

Naše řeč 12, 1928, s. 142–143.

MRŠTÍK. PRCHAL 1936: MRŠTÍK, Jiří. PRCHAL, Josef. Kytička pověstí. Čáslav

1936.

NAŠE PRAVDA 1948: Naše pravda. Deník Zlínského kraje 6, 1948.

NAŠE PRAVDA 1949: Naše pravda. List krajského výboru KSČ v Gottwaldově 7,

1949.

PALACKÝ 1848: PALACKÝ, František. Popis Království českého. Praha 1848.

221

PEKAŘ 1922: PEKAŘ, Josef. Objevy Bretholzovy, čili od které doby sedí Němci v naší

vlasti. Brno 1922.

PRCHAL. PRCHALOVÁ 1958: PRCHAL, Josef. PRCHALOVÁ, Eva. Pod Železnými

horami. Havlíčkův Brod 1958.

PROKOP 1957: PROKOP, Radimír. Nejmladší město v ČSR. Lidé a země 6, 1957,

s. 49–52.

PROTEKTORAT ORTSBUCH: Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat

Böhmen und Mähren. Prag 1940.

ŘEZÁČ 1985: ŘEZÁČ, Václav. Nástup. Praha 1985.

SEZNAM OBCÍ 1960: Seznam obcí Československé socialistické republiky 1960.

Podle stavu ke dni 1. července 1960. Praha 1960.

SCHALLER 1–16: SCHALLER, Jaroslav. Topographie des Königreichs Böhmen

I–XVI. Prag 1785–1790.

SCHWOY 1–3: SCHWOY, Franz Josef. Topographie von Markgraftum Mähren I–III.

Brünn 1793–1794.

SMOLJAK. SVĚRÁK 2001: SMOLJAK, Ladislav. SVĚRÁK, Zdeněk. Zapomenuté

věci zapomenutého génia. Praha 2001.

SOLAŘ 1992: SOLAŘ, Jeroným. Registra správní důchodův panství Světelského

přepsaná 1591. Havlíčkobrodsko. Vlastivědný sborník 5. Havlíčkův Brod 1992,

s. 8–13.

SOMMER 1–16: SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen statistisch-

topographisch dargestellt I–XVI. Prag 1833–1849.

SPOŘILOV 1926: F. L. (zkratka). Spořilov. Naše řeč 10, 1926, s. 127.

STATLEX 1955: Statistický lexikon obcí Republiky československé 1955. Podle

správního rozdělení 1. ledna 1955, sčítání lidu a sčítání domů a bytů 1. března 1950.

Praha 1955.

STATLEX ČECHY 1930: Statistický lexikon obcí v Zemi České. Úřední seznam míst

podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. Vydán ministerstvem vnitra

a Státním úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930. Praha

1934.

STATLEX MORAVA 1930: Statistický lexikon obcí v Zemi Moravskoslezské. Úřední

seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. Vydán

222

ministerstvem vnitra a Státním úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu

z 1. prosince 1930. Praha 1935.

SVĚRÁK 2003: SVĚRÁK, Zdeněk. Jaké je to asi v Čudu. Havlíčkův Brod 2003.

ŠEBÁNEK 1991: ŠEBÁNEK, Jiří. Já, Jára Cimrman. Plzeň 1991.

ŠKVORECKÝ 1991: ŠKVORECKÝ, Josef. Mirákl. Brno 1991.

ŠMÍD 2002: ŠMÍD, Zdeněk. Jak jsme nedali Aneb kapitoly z dějin národního úpění.

Praha 2002.

ŠRUT 1995: ŠRUT, Přemysl. Kde zvedají nožku psi aneb v Pantáticích na návsi. Praha

1995.

TOMEK 1993: TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka. Praha 1993. (reprint 1. vydání

z roku 1879)

VACULÍK 2001: VACULÍK, Ludvík. Cesta na Praděd. Brno 2001.

VANČURA 1962: VANČURA, Vladislav. Tři řeky. Praha 1962.

VANČURA 1975: VANČURA, Vladislav. Konec starých časů. Praha 1975.

VANČURA 1980: VANČURA, Vladislav. Markéta Lazarová. Praha 1980.

VÁŇA-MCELSKÝ 1925: VÁŇA-MCELSKÝ, Josef Jaroslav. Bratr Žižka v Habrech.

Podoubraví 2, 1925, s. 43–44.

VÁVROVÁ 1953: VÁVROVÁ (rodné jméno neuvedeno). Stalinovo jméno na mapách.

Lidé a země 2, 1953, s. 272–274.

VELKOLÁNSKÝ: VELKOLÁNSKÝ, Otta. Proti revisi! Uherské Hradiště, rok vydání

neuveden.

VYHLÁŠKA 1946: 123/1947 Sb. Vyhláška ministra vnitra ze dne 1. července 1947 o

změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946.

VYHLÁŠKA 1947: 7/1948 Sb. Vyhláška ministra vnitra ze dne 16. ledna 1948 o

změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1947.

VYHLÁŠKA 1948: 22/1949 Sb. Vyhláška ministerstva vnitra ze dne 25. ledna 1949 o

změnách úředních názvů míst v roce 1948.

VYHLÁŠKA 1949: 3/1950 Sb. Vyhláška ministerstva vnitra ze dne 18. ledna 1950 o


VYHLÁŠKA 1950: 413/1951 Sb. Vyhláška ministra vnitra ze dne 9. února 1951 o


VYHLÁŠKA 1951: 16/1952 Sb. Vyhláška ministra vnitra ze dne 25. dubna 1952 o


223

VYHLÁŠKA POVERENÍKA 1948: Vyhláška povereníka vnútra zo dňa 11. júna 1948,

č. A 311/16-II/3-1948 o zmenách úradných názvov miest, obcí a osád na Slovensku.

WERICH 1965: WERICH, Jan. Fimfárum. Praha 1965.

WILSONOVO 1919: V. KLE. (zkratka). Wilsonovo město? Naše řeč 3, 1919, s. 24–25.

WOLNY 1–6: WOLNY, Gregor. Die Markgrafschaft Mähren I–VI. Brünn 1835–1842.

ZÍBRT 1924: ZÍBRT, Čeněk (uspoř.). Žižka v lidovém podání československém. Český

lid 24, 1924, s. 242–251, 296–300.

ŽIŽKOV 1926: J. P. (zkratka). Žižkov – Vítkov. Naše řeč 10, 1926, s. 160.

13.1.3 Elektronické databáze

ADRESY-EL: Adresy v České republice. Ministerstvo vnitra České republiky.

Dostupný <http://aplikace.mvcr.cz/adresa/index.html>.

CRIMEAN TATARS-EL: Crimean Tatars Place Names. International Commitee for

Crimea, Washington. [cit. 2009-06-15]. Dostupný

<http://www.iccrimea.org/place/placenames.html>.

ČNK: Český národní korpus SYN2006PUB, SYN2005, SYN2000. Ústav Českého

národního korpusu FF UK, Praha 2000. Dostupný <http://ucnk.ff.cuni.cz>.

FLODROVÁ-EL: FLODROVÁ, Milena. Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od

13. století pod dnešek. Dostupný <http://www.brno.cz/download/ovv/ulice/index.htm>.

MAPY-EL: Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska.

Dostupný <http://oldmaps.geolab.cz>.

MAPY-IS: Indikační skizzy. Mapy stabilního katastru.

Dostupný < http://historickemapy.cuzk.cz>.

PARLAMENTNÍ KNIHOVNA-EL: Společná česko-slovenská digitální parlamentní

knihovna. [cit. 2008-07-18].

Dostupný <http://www.psp.cz/eknih/1990snr/stenprot/018schuz/s018047.htm>.

PSJČ-EL: Příruční slovník jazyka českého. Dostupný <http://bara.ujc.cas.cz/psjc>.

SPJ-EL: Soupis pomístních jmen v Čechách. Počítačová databáze. Ústav pro jazyk

český AV ČR, v. v. i., v Praze, Oddělení onomastiky.

STALIN NAMES-EL: List of Places Named after Joseph Stalin. Dostupný

<http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_places_named_after_Stalin>.

ZANIKLÉ OBCE-EL: Zaniklé obce po roce 1945 – Untergegangene Orte nach Jahre

1945. [cit. 2008-05-11]. Dostupný <http://www.zanikleobce.cz/index.php?>.

224

13.2 Literatura

ACTA 2010: Acta onomastica 51, 2010, č. 1 (monotematické číslo věnované zpracování

Slovníku pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku).

ADAMUS 1934: ADAMUS, Alois. Legendy ostravských ulic. Ostrava 1934.

AKCIZSLOV: PETRÁČKOVÁ, Věra. KRAUS, Jiří a kol. Akademický slovník cizích

slov. Praha 2000.

ALFORD 1988: ALFORD, Richard D. Naming and Identity. A Cross-Cultural Study of

Personal Naming Practises. New Heaven 1988.

ANDERSON 2007: ANDERSON, John M. The Grammar of Names. Oxford – New

York 2007.

AZARYAHU 1990: AZARYAHU, Maoz. Renaming the Past: Changes in “City Text“

in Germany and Austria, 1945–1947. History and Memory 2, 1990, s. 32–53.

AZARYAHU 1996 a: AZARYAHU, Maoz. German Reunification and the Politics of

Street Names: The Case of East Berlin. Political Geography 16, 1996, s. 479–494.

AZARYAHU 1996 b: AZARYAHU, Maoz. The Power of Commemorative Street

Names. Society and Space 14, 1996, s. 311–330.

AZARYAHU. GOLAN 2001: AZARYAHU, Maoz. GOLAN, Arnon. (Re)naming the

Landscape: The Formation of the Hebrew Map of Israel 1949–1960. Journal of

Historical Geography 27, 2001, s. 178–195.

AZARYAHU. KELLERMAN 1999: AZARYAHU, Maoz. KELLERMAN, Aharon.

Symbolic Places of National History and Revival: A Study in Zionist Mythical

Geography. Transactions of the Institute of British Geographers 24, 1999, s. 109–123.

AZARYAHU. KOOK 2002: AZARYAHU, Maoz. KOOK, Rebecca. Mapping the

Nation: The Street Names and Arab-Palestinian Identity: Three Case Studies. Nations

and Nationalism 8, 2002, s. 195–213.

BAČOVSKÝ 1907: BAČOVSKÝ, Jindřich. Šenfeld. Čáslavský kraj 1, 1907,

s. 129–136.

BAČOVSKÝ 2007: BAČOVSKÝ, František. Znalost a vnímání místních a pomístních

jmen v rámci rodiny na příkladu třígenerační rodiny z Líšně. In DRESLEROVÁ,

Jaromíra. GROHMANOVÁ, Lucie (eds.). Venkovská krajina 2007. Sborník z 5. ročníku

mezinárodní mezioborové konference, konané 18.–20. května 2007 v Hostětíně. Kostelec

nad Černými lesy 2007, s. 5–9.

225

BAKALA 1982: BAKALA, Jaroslav. Osídlení Frýdecka a Jablunkovska v období

vrcholného feudalismu. Frýdek-Místek 1982.

BAKALA 1983: BAKALA, Jaroslav. Osídlení Místecka a Brušperska v období

vrcholného feudalismu. Frýdek-Místek 1983.

BARCUCH. ROHLOVÁ 2001: BARCUCH, Antonín. ROHLOVÁ, Eva. Místopis

starých Vítkovic. In Ostrava 20. Ostrava 2001, s. 270–303.

BARCUCH. ROHLOVÁ 2003: BARCUCH, Antonín. ROHLOVÁ, Eva. Místopis

starých Vítkovic II. In Ostrava 21. Ostrava 2003, s. 117–161.

BARTOŠ 1981: BARTOŠ, Josef. V letech 1918–1945. In TRAPL. Miloš (vědecký red.)

a kol. Otrokovice. Dějiny a současnost. Praha 1981, s. 89–176.

BASSIN 2000 a: BASSIN, Mark. „I Object to Rain That Is Cheerless“: Landscape Art

and the Stalinist Aesthetic Imagination. Ecumene 7, 2000, s. 313–336.

BASSIN 2000 b: BASSIN, Mark. Landscape and Identity in Russian and Soviet Art.

Ecumene 7, 2000, s. 249–251.

BIEDA. DOMAŃSKI 1964: BIEDA, Tadeusz. DOMAŃSKI, Józef. Z historie českých

kolonií v okolí Střelína. Slezský sborník 62, 1964, s. 34–41.

BLANÁR 1996: BLANÁR, Vincent. Teória vlastného mena. Bratislava 1996.

BLANÁR 2008: BLANÁR, Vincent. Vlastné meno vo svetle súčasnej teoretickej

onomastiky. Bratislava 2008.

BLICHA 1996: BLICHA, Michal. Názvy ulíc podľa osobností. In ODALOŠ, Pavol.

MAJTÁN, Milan (eds.). Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály

z onomastického kolokvia (Banská Bystrica 3.–5. septembra 1996). Banská

Bystrica – Bratislava 1996, s. 98–105.

BOHÁČ 1971: BOHÁČ, Zdeněk. Příkladné pojmenování vesnických ulic v Lužici.

ZMK 12, 1971, s. 655–658.

BOHÁČ 1974: BOHÁČ, Zdeněk. Újezdy a Lhoty. Příspěvek k dějinám osídlení

středověkých Čech. Historická geografie 12, 1974, s. 3–25.

BOHÁČ 1978: BOHÁČ, Zdeněk. Dějiny osídlení středního Povltaví v době

předhusitské. Prameny a studie 19. Praha 1978.

BOHUŠ 2006: BOHUŠ, Ivan. Rozprávanie o názvoch a prvých výstupoch na tatranské

vrcholy. Tatranská Lomnica 2006.

BORNEMANN 2004: BORNEMANN, John. Death of the Father. An Anthropology

of the End in Political Authority. New York 2004.

226

BRNO 1994: JELÍNEK, Milan (ed.). Brno – město uprostřed Evropy. Mezinárodní

konference o městě 2.–4. prosince 1993. Referáty a diskusní příspěvky. Brno 1994.

BROZOVIĆ 2003: BROZOVIĆ RONČEVIĆ, Dunja. Place-Names in Search of Wiped

off Identity. Referát přednesený na onomastickém sympoziu Names, National Identity,

Nationalism, Sveučilište u Zadru, 10.–12. 7. 2003.

BROZOVIĆ 2009: BROZOVIĆ RONČEVIĆ, Dunja. Croatian Place Names as

a Reflection of Regional and National Heritage and Identity. Wiener Schriften zur

Geographie und Kartographie 18, 2009, s. 117–123.

BSSMS 4: DOKOUPIL, Lumír (ed.). Biografický slovník Slezska a severní Moravy.

Sešit 4. Ostrava 1995.

BUCZYŃSKI 1997: BUCZYŃSKI, Mieczysław. Pamiątkowe nazwy miejscowe

w językach słowiańskich. Lublin 1997.

BURDOVÁ 1971: BURDOVÁ, Pavla. Změny názvů obcí a osad v západních Čechách

po roce 1945. I. část – Bývalý Plzeňský kraj. In Minulostí Západočeského kraje 8. Plzeň

1971, s. 209–218.

BURDOVÁ 1972: BURDOVÁ, Pavla. Změny názvů obcí a osad v západních Čechách

po roce 1945. II. část – Bývalý Karlovarský kraj. In Minulostí Západočeského kraje 9.

Plzeň 1972, s. 199–220.

BURDOVÁ 1995: BURDOVÁ, Pavla. Místní jména v poštovnictví. AO 36, 1995,

s. 51–56.

BURSA 1994: BURSA, G. R. F. Creating a Political Landscape. The Art of

Geographical Name Changing in Bulgaria. Diplomacy and Statecraft 5, 1994,

s. 534–568.

CEPEK 2006: CEPEK, Josef. Návrhy na změnu německých názvů některých obcí

v někdejším politickém okrese Bruntál. In Sborník bruntálského muzea. Bruntál 2006,

s. 100–102.

COHEN. KLIOT 1981: COHEN, Saul Bernard. KLIOT, Nurit. Israel’s Place-Names as

Reflection of Continuity and Change in Nation-Building. Names 29, 1981, s. 227–248.

COHEN. KLIOT 1992: COHEN, Saul Bernard. KLIOT, Nurit. Place-Names in Israel's

Ideological Struggle over the Administered Territories. Annals of the Association of

American Geographers 84, 1992, s. 653–680.

227

COMRIE. STONE. POLINSKY 2003: COMRIE, Bernard. STONE, Gerald.

POLINSKY, Maria. The Russian Language in the 20th Century. Oxford 2003.

ČAREK 1985: ČAREK, Jiří. Městské znaky v českých zemích. Praha 1985.

ČERMÁK. CVRČEK. SCHMIEDTOVÁ 2010: ČERMÁK, František. CVRČEK,

Václav. SCHMIEDTOVÁ, Věra (eds.). Slovník komunistické totality. Praha 2010.

ČERNÝ 1894: ČERNÝ, Josef. Příspěvky k české etymologii lidové. Praha 1894.

ČERNÝ. VÁŠA 1907: ČERNÝ, František. VÁŠA, Pavel. Moravská jména místní.

Výklady filologické. Brno 1907.

ČINÁTL 2009: ČINÁTL, Kamil. Názvosloví totality. In HRON, Jan (ed.). Věčné časy.

Československé totalitní roky. Praha 2009, s. 139–170.

ČIŽMÁROVÁ 1985: ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Ty, či ta Nedvědice. Naše řeč 68, 1985,

s. 229–233.

ČIŽMÁROVÁ 1999: ČIŽMÁROVÁ, Libuše. K peripetiím vývoje názvů našeho státu a

postojů k nim od roku 1918. Příspěvek k 80. výročí vzniku Československé republiky.

Naše řeč 82, 1999, s. 1–15.

ČIŽMÁROVÁ 2007: ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Slovník pomístních jmen na Moravě a ve

Slezsku – digitalizace materiálu a metodologie zpracování. In CIEŚLIKOWA,

Aleksandra. CZOPEK-KOPCIUCH, Barbara. SKOWRONEK, Katarzyna (eds.). Nowe

nazwy własne. Nowe tendencje badawcze. XV Ogólnopolska Konferencja Onomatyczna,

Kraków, 21.–23. 9. 2006. Kraków 2007, s. 325–333.

ČIŽMÁROVÁ 2009: ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Interactive Digital Version of the

Dictionary of Moravian and Silesian Anoikonyms (Minor Place Names). In AHRENS,

Wolfgang. EMBLETON, Sheila. LAPIERRE, André (eds.). Names in Multi-Lingual,

Multi-Cultural and Multi-Ethnic Contact. Proceedings of the 23rd International

Congress of Onomastic Sciences August 17–22, 2008, York University, Toronto,

Canada. Toronto 2009, s. 192–200.

ČJA 1–5: BALHAR, Jan a kol. Český jazykový atlas 1–5. Praha 1992, 1997, 1999,

2002, 2005.

ČMEJRKOVÁ 1998: ČMEJRKOVÁ, Světla. BESTarostně spolu. Reklama a normy

češtiny. Čeština doma a ve světě 6, 1998, s. 138–146.

ČMEJRKOVÁ 2000: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština v reklamě. Reklama v češtině.

Praha 2000.

228

ČORNEJOVÁ 2006: ČORNEJOVÁ, Michaela. Tvoření nejstarších českých oikonym

(bohemika z 11.–13. století). Dizertační práce. Filozofická fakulta Masarykovy

univerzity Brno, Ústav českého jazyka, obhájeno 2006, vedoucí práce Prof. PhDr. Jana

Pleskalová, CSc. Uloženo v archivu Masarykovy univerzity Brno.

ČORNEJOVÁ 2009: ČORNEJOVÁ, Michaela. Tvoření nejstarších

českých místních jmen. Bohemika z 11.–13. století. Brno 2009.

DARLEY 2003: DARLEY, Gillian. Factory. London 2003.

DAVIES 2006: DAVIES, Norman. MOORHOUSE, Roger. Mikrokosmos. Portrét

jednoho středoevropského města. Praha 2006.

DAVID 1998: DAVID, Jaroslav. Německý Brod po říjnovém převratu roku 1918.

Havlíčkobrodsko. Vlastivědný sborník 14. Havlíčkův Brod 1998, s. 88–98.

DAVID 2001 a: DAVID, Jaroslav. Brod Smilův, Německý nebo Havlíčkův?


DAVID 2001 b: DAVID, Jaroslav. Lidová etymologie a vulgarismy v toponymech.

Jazykovědné aktuality 38, 2001, s. 34–39.

DAVID 2002: DAVID, Jaroslav. Suchý nebo Píčov? (k jednomu místnímu jménu

z Boskovicka). In Sborník Muzea Blansko. Blansko 2002, s. 89–91.

DAVID 2005: DAVID, Jaroslav. „...slova jsou hvězdy, jež se zaněcují na temném nebi

vědomí.“ (literární antroponymie a toponymie v díle Vladislava Vančury). AO 46, 2005,

s. 29–42.

DAVID 2006 a: DAVID, Jaroslav. Ty lesovské stráně... (k literární a filmové

toponymii). In JAKLOVÁ, Alena (ed.). Komunikace – Styl – Text. Sborník

z mezinárodní lingvistické konference České Budějovice 20.–22. září 2005. České

Budějovice 2006, s. 173–177.

DAVID 2006 b: DAVID, Jaroslav. Vývoj uličního názvosloví města Havlíčkův Brod.


DAVID 2007: DAVID, Jaroslav. Náš starověk v díle Ladislava Horáka.


DAVID 2008 a: DAVID, Jaroslav. Berounští medvědi a Ježíškova Vánoční pošta

z Božího Daru: k reklamní funkci toponym. Studia Slavica XII–Slovanské studie XII.

Opole 2008, s. 177–181.

DAVID 2008 b: DAVID, Jaroslav. Environmentální rozměr toponomastiky. AO 49,

2008, s. 98–105.

229

DAVID 2008 c: DAVID, Jaroslav. From Havlíčkova Borová to Havířov (the Honorific

Motive in Czech Toponymy 1948–1955). Österreichische Namenforschung 36, 2008,

s. 15–23.

DAVID 2008 d: DAVID, Jaroslav. Jan Žižka z Trocnova a husitská tradice

v zeměpisných jménech širšího Havlíčkobrodska. Havlíčkobrodsko. Vlastivědný sborník

22. Havlíčkův Brod 2008, s. 89–99.

DAVID 2008 e: DAVID, Jaroslav. Nová česká oikonyma typu Chodovec City,

Barrandov Hills, Nové Měcholupy… a Šmoulov. Naše řeč 91, 2008, s. 192–196.

DAVID 2008 f: DAVID, Jaroslav. RŮŽOVÁ ČAJOVNA V RŮŽOVÉ ULICI

(The Rose Tea Room in Rose Street). Beiträge zur Namenforschung 43, 2008,

s. 313–318.

DAVID 2009 a: DAVID, Jaroslav. Budovatelsk, Zoringrad, Melsgottwadov... a

Havířov. Internacionalizační tendence v honorifikačním motivu. In HARVALÍK, Milan.

TUŠKOVÁ, Jana Marie (eds.). Teoretické a komunikační aspekty proprií. Brno 2009,

s. 187–194.

DAVID 2009 b: DAVID, Jaroslav. Folk Etymology in the Middle Ages Czech

Chronicles: from Cosmas to Hajek. Beiträge zur Namenforschung 44, 2009, s. 419–430

DAVID 2009 c: DAVID, Jaroslav. Mytizační funkce toponym a mýtus „naší“ krajiny

(na příkladu honorifikačních oikonym). In ČOLAKOVA, Žoržeta (ed.). Meždunarodna

slavistična konferencija Interkulturnijat dialog – tradiciji i perspektivy, Plovdiv 2008.

Plovdiv 2009, s. 363–370.

DAVID 2009 d: DAVID, Jaroslav. Pohleden–Horní Pohleď–Pohled (okres Havlíčkův

Brod). Havlíčkobrodsko. Vlastivědný sborník 23. Havlíčkův Brod 2009, s. 183–189.

DAVID 2009 e: DAVID, Jaroslav. Soutěž na pojmenování nového města – Havířov. AO

50, 2009, s. 63–80.

DAVID 2010 a: DAVID, Jaroslav. Honorifikace jako určující rys moderní

urbanonymie. In DAVID, Jaroslav. ČORNEJOVÁ, Michaela. HARVALÍK, Milan

(eds.). Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky. 4. česká onomastická konference, 15.–

17. září 2009, Ostrava. Ostrava – Praha 2010, s. 131–137.

DAVID 2010 b: DAVID, Jaroslav. Honorifikační motiv v toponymii (na příkladu

baťovských toponym a toponyma Zlín/Gottwaldov). AO 51, 2010, s. 429–436.

DAVID 2010 c: DAVID, Jaroslav. Lidová a bakalářská etymologie vlastních jmen (na

příkladu toponym). Naše řeč 93, 2010, s. 57–70.

230

DAVID 2010 d: DAVID, Jaroslav. Specifické antroponymické a toponymické formanty

v nové češtině a jejich vnímání. In ČERMÁK, Václav. PŘÍHODA, Marek (eds.).

Slovanský areál a Evropa. Konference mladých slavistů 4. 11.–5. 11. 2009 Praha.

Červený Kostelec – Praha 2010, s. 81–88.

DAVID 2010 e: DAVID, Jaroslav. Žižkovo Pole, Baťov, Gottwaldov, Havířov,

Gottland (honorifikační motiv v české oikonymii 20. století – příčiny neuplatnění). In

ŁOBODZIŃSKA, Renata (ed.). XVI Ogólnopolska Konferencja Onomastyczna,

Wrocław 2008. Łask 2010, s. 215–229.

DAVID 2011 a: DAVID, Jaroslav. Commemorative Place Names – Their Specificity

and Problems. Names. Journal of Onomastics 59, 2011, s. 199–213.

DAVID 2011 b: DAVID, Jaroslav. Klasifikace honorifikačních toponym. Slovo a

slovesnost 71, 2011, s. 13–28.

DAVID 2011 c: DAVID, Jaroslav. Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Kapitoly

z moderní české toponymie. Praha 2011.

DAVID 2011 d: DAVID, Jaroslav. Ztracen ve městě aneb Toponyma a orientace

v současném městském prostoru. In Jednotlivé a všeobecné v onomastike. 18. slovenská

onomastická konferencia. Prešov 2011. (v tisku)

DAVID. ROUS 2006: DAVID, Jaroslav. ROUS, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti.

Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha 2006.

DEBUS 2002: DEBUS, Friedhelm. Namen in literarischen Werken. Stuttgart 2002.

DĚJINY OBYVATELSTVA: FIALOVÁ, Ludmila. KUČERA, Milan. MAUR, Eduard

a kol. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1996.

DĚJINY SPRÁVY: HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. JANÁK, Jan. DOBEŠ, Jan. Dějiny správy

v českých zemích od počátků státu po současnost. Praha 2007.

DIVNOPIS 2006: JANÁČ, Marek. TUMLÍŘ, Pavel. HARVALÍK, Milan. Divnopis.

Proč se to tak jmenuje? Praha 2006.

DIVNOPIS 2008: JANÁČ, Marek. TUMLÍŘ, Pavel. HARVALÍK, Milan. Divnopis 2.

Proč se to tak jmenuje? Praha 2008.

DOBIÁŠ 1927: DOBIÁŠ, Josef. Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí I.

Pelhřimov 1927.

DOBRODRUŽSTVÍ ETYMOLOGIE: BIČAN, Aleš. HAVLOVÁ, Eva (eds.).

Dobrodružství etymologie. Články Františka Kopečného z prostějovského časopisu

Štafeta. Praha 2009.

231

DOSKOČIL 1953: DOSKOČIL, Karel. Berní rula, sv. 2. Popis Čech r. 1654. Souhrnný

index obcí, osad a samot k berní rule. Praha 1953.

DP CIMALOVÁ: CIMALOVÁ, Kristýna. Změny v toponymii šumperského okresu po

II. světové válce. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, obhájeno

2009, vedoucí práce Mgr. Michaela Čornejová, Ph.D. Uloženo v archivu Masarykovy

univerzity Brno.

DP LAKOSILOVÁ: LAKOSILOVÁ, Markéta. Urbanonymie města Zlína. Magisterská

diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, obhájeno 2006, vedoucí práce

Mgr. Jaroslav David, Ph.D. Uloženo v archivu Ostravské univerzity v Ostravě.

DP MINARČÍKOVÁ: MINARČÍKOVÁ, Lenka. Názvy ulic v části Ostrava-Vítkovice

jako odraz společenského vývoje. Magisterská diplomová práce. Ostravská univerzita

v Ostravě, obhájeno 2001, vedoucí práce Doc. PhDr. Naděžda Bayerová, CSc./Mgr.

Jaroslav David, Ph.D. Uloženo v archivu Ostravské univerzity v Ostravě.

DP MRÁZKOVÁ: MRÁZKOVÁ, Magdalena. Názvy ulic v městské části Ostrava-

Poruba jako odraz společenského vývoje. Magisterská diplomová práce. Ostravská

univerzita v Ostravě, obhájeno 2001, vedoucí práce doc. PhDr. Naděžda Bayerová, CSc.

Uloženo v archivu Ostravské univerzity v Ostravě.

DP ONDRÁŠOVÁ: ONDRÁŠOVÁ, Zuzana. Urbanonymie Otrokovic. Magisterská

diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, obhájeno 2010, vedoucí práce

Mgr. Jaroslav David, Ph.D. Uloženo v archivu Ostravské univerzity v Ostravě.

DP SEKANINA: SEKANINA, Zdeněk. Amerika, Balkán, Mexiko (exonymie

Ostravska). Magisterská diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, obhájeno

2007, vedoucí práce Mgr. Jaroslav David, Ph.D. Uloženo v archivu Ostravské univerzity

v Ostravě.

DRUHÝ ODBOJ 2004: Druhý odboj v názvech ulic jihočeských měst. České

Budějovice 2004.

DUNCAN. ION. SUDITU 2002: DUNCAN, Light. ION, Nicolae. SUDITU, Bogdan.

Toponymy and the Communist City: Street Names in Bucharest, 1948–1965.

GeoJournal 56, 2002, s. 135–144.

DVOŘÁKOVÁ 2009: DVOŘÁKOVÁ, Žaneta. Baker Street, Příčná ulice a ulice

Mazaných řemeslníků – tři typy urbanonym v beletrii a jejich funkce. AO 50, 2009,

s. 80–87.

232

EDERER 2006: EDERER, Antonín. Ulice a uličky Starého Města pražského. Praha

2006.

EDERER 2007: EDERER, Antonín. Ulice a uličky Nového Města pražského a

Vyšehradu. Praha 2007.

EHRENBERGER 1985: EHRENBERGER, Vlastimil a kol. Uhelné hornictví v ČSSR.

Ostrava 1985.

ENSSM 1–2: DOKOUPIL, Lumír. MYŠKA, Milan. SVOBODA, Jiří (eds.).

Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy 1, 2. Ostrava 2005.

ESČ: KARLÍK, Petr. NEKULA, Marek. PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický

slovník češtiny. Praha 2002.

ESJSTSL 4: HAVLOVÁ, Eva a kol. Etymologický slovník jazyka staroslověnského 4.

Praha 1994.

ESKELINEN 2009: ESKELINEN, Riikka. Functions of Usage of Urban Place Names.

In AHRENS, Wolfgang. EMBLETON, Sheila. LAPIERRE, André (eds.). Names in

Multi-Lingual, Multi-Cultural and Multi-Ethnic Contact. Proceedings of the 23rd

International Congress of Onomastic Sciences August 17–22, 2008, York University,

Toronto, Canada. Toronto 2009, s. 350–355.

EVERETT-HEATH 2000: EVERETT-HEATH, John. Place Names of the World.

Europe: Historical Context, Meaning and Changes. London – Oxford 2000.

EVERETT-HEATH 2005: EVERETT-HEATH, John. The Concise Dictionary of

World Place-Names. Oxford 2005.

FARACO. MURPHY 1997: FARACO, J. Carlos Gonzales. MURPHY, Michael Dean.

Street Names and Political Regimes in an Andalusian Town. Etnology 36, 1997,

s. 123–148.

FEIPEL 1925: FEIPEL, Louis N. American Place-Names. American Speech 1, 1925,

s. 78–91.

FELDMAN 2005: FELDMAN, David. Renaming Cities in Bosnia and Herzegovina.

International Journal of Constitutional Law 3, 2005, s. 649–662.

FERGUSON 1988: FERGUSON, Priscilla Parkhurst. Reading City Streets. The French

Review 61, 1988, s. 386–397.

FIDELIUS 2002: FIDELIUS, Petr. Řeč komunistické moci. Praha 2002.

FIEDLEROVÁ 1975: FIEDLEROVÁ, Alena. Nástin vývoje pomnožných jmen

v češtině. Slovo a slovesnost 36, 1975, s. 266–284.

233

FISHMAN 1972: FISHMAN, Joshua Aaron. Language and Nationalism. Two

Integrative Essays. Rowley 1972.

FLODROVÁ 1994: FLODROVÁ, Milena. Určující mezníky v historickém vývoji

brněnského názvosloví. In JELÍNEK, Milan (ed.). Brno – město uprostřed Evropy.

Mezinárodní konference o městě 2.–4. prosince 1993. Referáty a diskusní příspěvky.

Brno 1994, s. 204–207.

FLODROVÁ 1997: FLODROVÁ, Milena. Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od

13. století po dnešek. Brno 1997. (Dostupný též

http://www.brno.cz/download/ovv/ulice/index.htm)

FLODROVÁ 2009: FLODROVÁ, Milena. Názvy brněnských ulic, náměstí a jiných

veřejných prostranství v proměnách času. Brno 2009.

FOJTÍK 2008: FOJTÍK, Pavel. Úvahy o změně názvu města Nymburka v roce 1945.

[cit. 2008-05-16].

Dostupný <http://www.nymburk.info/clanek.asp?id_03=71&id_02=1>.

GARČIC 2006: GARČIC, Jindřich. Proměny názvů aneb „...Zahlaď jeho

jméno...vyhlaď vzpomínky na něho i na jeho přívržence...“. Stabilita a dynamika názvů

olomouckých ulic a náměstí jako výpověď o stálých i měnících se označeních veřejných

prostranství. Část 1 a 2. Vlastivědný věstník moravský 58, 2006, s. 271–283, 352–363.

GEBAUER 1–2: GEBAUER, Jan. Slovník staročeský 1, 2. Praha 1970.

GEOGRAPHICAL DICTIONARY 1966: Webster’s Geographical Dictionary.

A Dictionary of Names of Place. Springfield 1966.

GILL 2005: GILL, Graeme. Changing Symbols: The Renovation of Moscow Place

Names. The Russian Review 64, 2005, s. 480–503.

GÓRNOWICZ 1962: GÓRNOWICZ, Hubert. Nazwy własne polskich statków i

okrętów pełnomorskich. Rocznik Gdański 21, 1962, s. 13–38.

GRIMAUD. BALDWIN 1990: GRIMAUD, Michel. BALDWIN, Lawrence M. The

Street Naming System of the United States. In Proceedings of the XVIIth International

Congress of Onomastic Sciences. Helsinki 13–18 August 1990. Vol. 1. Helsinki 1990,

s. 376–383.

HÁJEK 2002: HÁJEK, Pavel. Obecné dějiny intolerance – jazykové osvojování

prostoru a jeho význam. In HÁJEK, Pavel (ed.). Krajina zevnitř. Praha 2002, s. 14–24.

HÁJEK 2008: HÁJEK, Pavel. Jde pevně kupředu naše zem. Krajina českých zemí

v období socialismu 1948–1989. Praha 2008.

234

HANDKE 1995: HANDKE, Kwiryna. Nazewnictwo i społeczna przestrzeń miasta. In

BIEŃKOWSKA, Danuta (ed.). Wielkie miasto. Czynniki integrujące i dezintegrujące II.

Łodź 1995, s. 19–27.

HANDKE 1996: HANDKE, Kwiryna. Ksztaltowanie się – stabilizacja – deformacja

systemu nazewnictwa miejskiego. In ODALOŠ, Pavol. MAJTÁN, Milan (eds.).

Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia

(Banská Bystrica 3.–5. septembra 1996). Banská Bystrica – Bratislava 1996, s. 42–55.

HANZAL 1974: HANZAL, Jiří. Vytvoření Gottwaldova. Vlastivědný věstník moravský

26, 1974, s. 134–145.

HARVALÍK 1993/1994: HARVALÍK, Milan. Ulice Martiny Navrátilové? OZ 34–35,

1993–1994, s. 215.

HARVALÍK 1996: HARVALÍK, Milan. Uliční názvosloví a společenské faktory.

In ODALOŠ, Pavol. MAJTÁN, Milan (eds.). Urbanonymá v kontexte histórie a

súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia (Banská Bystrica 3.–5. septembra

1996). Banská Bystrica – Bratislava 1996, s. 158–162.

HARVALÍK 1998: HARVALÍK, Milan. Vývojové etapy a současný stav české

exonymie. Naše řeč 81, 1998, s. 240–244.

HARVALÍK 2004: HARVALÍK, Milan. Synchronní a diachronní aspekty české

onymie. Praha 2004.

HARVALÍK 2009: HARVALÍK, Milan. Czech Toponyms of Foreign Origin as

Witnesses of Multicultural Contacts in Central Europe. In AHRENS, Wolfgang.

EMBLETON, Sheila. LAPIERRE, André (eds.). Names in Multi-Lingual, Multi-

Cultural and Multi-Ethnic Contact. Proceedings of the 23rd International Congress of

Onomastic Sciences August 17–22, 2008, York University, Toronto, Canada. Toronto

2009, s. 473–478.

HAUSENBLAS 1976: HAUSENBLAS, Karel. Vlastní jména v umělecké literatuře.

Naše řeč 59, 1976, s. 1–12.

HAUSENBLAS 1996: HAUSENBLAS, Karel. Od tvaru k smyslu textu. Praha 1996.

HAVELKOVÁ 2007: HAVELKOVÁ, Lenka. Baťovský Zlín jako literární námět. In

Acta Universitatis Palackianae Olomusensis, Facultas Philosophica, Studia Moravica

Symposiana 5, 2007. Olomouc 2007, s. 41–46.

HAVÍŘOV 1998: autor neuveden. Havířov se mohl jmenovat Šachtín, ale také

Bezručov nebo Čestprácov. Havířovsko 1, 1998, č. 1, s. 9.

235

HISTORICKÝ LEXIKON: RŮŽKOVÁ, Jiřina. ŠKRABAL, Josef a kol. Historický

lexikon obcí České republiky 1869–2005, 1. díl. Praha 2006.

HISTORICKÝ MÍSTOPIS: BARTOŠ, Josef. SCHULZ, Jindřich. TRAPL, Miloš.

Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. 11. Ostrava 1988.

HLADKÝ 1993: HLADKÝ, Ladislav. Místní jméno Hronov a jeho varianty. In ŠŮLA,

Jaroslav (ed.). Procházka staletími. Sborník příspěvků k padesátinám PhDr. Vladimíra

Wolfa. Dissertationes historicae 1. Hradec Králové 1993, s. 107–112.

HLÁVKOVÁ 2006: HLÁVKOVÁ, Veronika. Budování filiálek firmy Baťa ve 30.

letech 20. století v Africe. Zlín 2006.

HODROVÁ 2001: HODROVÁ, Daniela a kol. …na okraji chaosu… Praha 2001.

HOFFMANN 1992: HOFFMANN, František. České město ve středověku. Praha 1992.

HOFFMANN 2004: HOFFMANN, František. Místopis města Jihlavy v první polovině

15. století. Praha 2004.

HOFMAN 2004: HOFMAN, Jiří. Češi na Volyni. Praha 2004.

HOKR 2003: HOKR, Vladimír a kol. Pamětí Vitorazska. Nové Hrady 2003.

HOLÝ 1984: HOLÝ, Jiří. Funkce jmen v dílech Karla Čapka a Vladislava Vančury.

Česká literatura 32, 1984, s. 459–476.

HOLÝ 1995: HOLÝ, Jiří. Poetika jmen literárních postav. In HOLÝ, Jiří. Problémy

nové české epiky. Praha 1995, s. 49–60.

HONL 1965: HONL, Ivan. Příspěvek na okraj toponomastiky. ZMK 6, 1965, s. 16–18.

HONL 1970: HONL, Ivan. Žižka v topografickém názvosloví Čech. ZMK 11, 1970,

s. 168–198.

HONL 1972: HONL, Ivan. K toponymii v „Babičce“ Boženy Němcové. ZMK 13, 1972,

s. 691–698.

HONL 1973: HONL, Ivan. Toponymie Adršpašských a Teplických skal. ZMK 14, 1973,

s. 618–626.

HORSMAN 2006: HORSMAN, Stuart. The Politics of Toponyms in the Pamir

Mountains. Area 38, 2006, s. 279–291.

HOŘEC 2003: HOŘEC, Jaromír. Počátky české knihy. Praha 2003.

HOSÁK 1957: HOSÁK, Ladislav. Dějiny Rýmařovska I. Rýmařov 1957.

HOSÁK 1962: HOSÁK, Ladislav. Moravské a slezské místní jméno jako historický

pramen. In Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Historica 3.

Praha 1962, s. 141–182.

236

HOSÁK 1963: HOSÁK, Ladislav. O čem nám vyprávějí místní jména na Šumpersku?

In Severní Morava. Vlastivědný sborník 9. Šumperk 1963, s. 48–53.

HOSÁK 1966: HOSÁK, Ladislav. Z problematiky zakládání osad v novější době.

Časopis Společnosti přátel starožitností českých 58, 1966, s. 203–211.

HOSÁK 2004: HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha

2004. (reprint 1. vydání z roku 1938)

HOUGH 2006: HOUGH, Carole A. Place Names. In BROWN, Keith (ed.).

Encyclopedia of Language and Linguistics. Vol. 9. Oxford 2006, s. 613–620.

HRDLIČKA 2003: HRDLIČKA, Milan. Literární překlad a komunikace. Praha 2003.

CHADT 1913: CHADT, Jan Evangelista. Dějiny lesů a lesnictví. Písek 1913.

CHALUPNÝ 2008: CHALUPNÝ, Vladimír. Domov jménem Máslovice. Historie jedné

středočeské obce. Máslovice 2008.

ILYIN 1993: ILYIN, Pavel. Renaming of Soviet Cities after Exceptional People:

A Historical Perspective on Toponymy. Post-Soviet Geography 10, 1993, s. 631–660.

INDEX EXONYM: BERÁNEK, Tomáš a kol. Index českých exonym. Praha 2006.

IVANOV 2008: IVANOV, Miroslav. Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra

Tomáše. Praha 2008.

JEGOROVA 1988: JEGOROVA, T. P. Nazvanija ulic v semiotičeskom aspektě

obščnosti stilej. In SUPERANSKAJA, Alexandra Vasilevna (red.). Onomastika.

Tipologija. Stratigrafija. Moskva 1988, s. 112–120.

JIŘÍK 2001: JIŘÍK, Karel. Hutní úřednické a dělnické kolonie a kasárny v Ostravě. In

Ostrava 20. Ostrava 2001, s. 304–344.

JIŘÍK. PITRONOVÁ 1993: JIŘÍK, Karel. PITRONOVÁ, Blanka (red.). Dějiny

Ostravy. Ostrava 1993.

JIŘIŠTĚ 2006: JIŘIŠTĚ, Lubomír. Krajinný ráz – společný, nebo partikulární zájem.

In ANTIKOMPLEX a kol. Proměny sudetské krajiny. Domažlice 2006, s. 150–159.

JUROK 2009: JUROK, Jiří. Nejstarší dějiny Štramberka. In JUROK, Jiří (red.).

Štramberk – Moravský Betlém. 650 let od založení města Štramberka 1359–2009.

Štramberk 2009, s. 35–46.

KADMON 2000: KADMON, Naftali. Toponymy. New York 2000.

KADMON 2002: KADMON, Naftali. Glossary of Terms for the Standardization of

Geographical Names. New York 2002.

237

KADMON 2004: KADMON, Naftali. Toponymy and Geopolitics: The Political

Use – and Misuse – of Geographical Names. Cartographic Journal 41, 2004, s. 85–87.

KAMUSELLA 2000: KAMUSELLA, Tomasz. Language as an Instrument of

Nationalism in Central Europe. In LINEK, Bernard. STRUVE, Kai (eds.). Nacjonalizm

a tożsamość narodowa w Europie Środkowo-Wschodniej w XIX i XX w./Nationalismus

und nationale Identität in Ostmitteleuropa im 19. und 20. Jahrhundert. Opole – Marburg

2000, s. 235–251.

KAMUSELLA 2002: KAMUSELLA, Tomasz. Nation-Building and the Linguistic

Situation in Upper Silesia. European Review of History–Revue Européenne d’Histoire 9,

2002, No. 1, s. 37–62.

KAMUSELLA 2004: KAMUSELLA, Tomasz. Place-Names and Objectivity in

Historiography: The Case of Silesia in the 19th and 20th Centuries. Spaces of Identity

2004, No. 1, s. 35–57.

KÁŇA 1973: KÁŇA, Otakar. Počátky města Českého Těšína a jeho vývoj do roku

1938. In ČEPELÁK, Bohumil. GROBELNÝ, Andělín (uspoř.). Český Těšín. 50 let

městem. Ostrava 1973, s. 55–73.

KÁŇA 1975: KÁŇA, Otakar. Historické proměny Jesenicka po druhé světové válce

(1945–1948). In Severní Morava. Vlastivědný sborník 29. Šumperk 1975, s. 28–36.

KELLY 1999: KELLY, Michael H. Regional Naming Patterns and the Culture of

Honor. Names 47, 1999, s. 3–20.

KERTZER 1988: KERTZER, David. Ritual, Politics and Power. New Heaven 1988.

KLÁPŠTĚ 2005: KLÁPŠTĚ, Jan. Proměna českých zemí ve středověku. Praha 2005.

KLEMPERER 2003: KLEMPERER, Victor. Jazyk třetí říše – LTI. Poznámky

filologovy. Jinočany 2003.

KNAPPOVÁ 1980: KNAPPOVÁ, Miloslava. Významové aspekty vlastních jmen.

Slovo a slovesnost 41, 1980, s. 57–60.

KNAPPOVÁ 1989: KNAPPOVÁ, Miloslava. Rodné jméno v jazyce a společnosti.

Praha 1989.

KNAPPOVÁ 1992: KNAPPOVÁ, Miloslava. Funkce vlastních jmen v literárních

textech. In BLICHA, Milan (red.). Acta Facultatis Paedagogicae Universitatis

Šafarikanae 28, sv. 3. Slavistika, Onomastika a škola. Materiály zo IV. celoštátneho

onomastického seminára konaného v Prešove 12.–13. septembra 1990. Prešov 1992,

s. 12–17.

238

KNAPPOVÁ 1994: KNAPPOVÁ, Miloslava. Jazyková kultura a urbanonymie.

In JELÍNEK, Milan (ed.). Brno – město uprostřed Evropy. Mezinárodní konference o

městě 2.–4. prosince 1993. Referáty a diskusní příspěvky. Brno 1994, s. 188–190.

KNAPPOVÁ 1995: KNAPPOVÁ, Miloslava. Proměny pražské urbanonymie.

In KUKLÍK, Jan (red.). Přednášky z 37. a 38. běhu LŠSS. Praha 1995, s. 33–38.

KNAPPOVÁ 2002: KNAPPOVÁ, Miloslava. Onomastika literární. In KARLÍK, Petr.

NEKULA, Marek. PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha

2002, s. 293–294.

KNESELOVÁ 1996: KNESELOVÁ, Hana. Názvy veřejných prostranství v současném

Brně. In ODALOŠ, Pavol. MAJTÁN, Milan (eds.). Urbanonymá v kontexte histórie a

súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia (Banská Bystrica 3.–5. septembra

1996). Banská Bystrica – Bratislava 1996, s. 168–171.

KOBLASA. KOVÁŘ 1998: KOBLASA, Pavel. KOVÁŘ, Daniel. Ulicemi města

Českých Budějovic. České Budějovice 1998.

KONEČNÁ 2003: KONEČNÁ, Hana. Dativ a instrumentál místních jmen typu

Prachatice v nářečích. Naše řeč 86, 2003, s. 126–132.

KONEČNÝ 1998: KONEČNÝ, Stanislav. Poličské ulice a vývoj jejich názvů. Polička

1998.

KOPEČNÝ 1974: KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Praha 1974.

KOPEČNÝ 1985: KOPEČNÝ, František. Jména obcí a osad prostějovského okresu.

Prostějov 1985.

KORÁBEK 1964: KORÁBEK, Jaroslav. Vývoj pojmenování dolů OKR s přihlédnutím

k majetkovým vztahům a organizačním změnám. Slezský sborník 62, 1964, s. 64–92.

KORB 1957: KORB, František. Místní jména v sokolovském okrese. Karlovy Vary

1957.

KOTLER 2001: KOTLER, Philip. Marketing a management. Praha 2001.

KOTLER. HAIDER. REIN 1993: KOTLER, Philip. HAIDER, Donald H. REIN,

Irving. Marketing Places. Attracting Investment, Industry, and Tourism to Cities, States,

and Nations. New York 1993.

KOVAŘÍK 2006: KOVAŘÍK, David. Proměny českého pohraničí v letech 1958–1960.

Demoliční akce v českém pohraničí se zřetelem k vývoji od roku 1945. Brno 2006.

239

KRŮL 2011: KRŮL, Martin. Ustanovení úředního názvu města Český Těšín.

In JIRÁSEK, Zdeněk (ed.). Český Těšín 1920–1989. Vznik a výstavba města

v meziválečném období. Opava 2011, s. 106–113.

KRYM 1998: BELJANSKIJ, I. L. LEZINA, I. N. SUPERANSKAJA, A. V. Krym.

Geografičeskije nazvanija. Simferopol 1998.

KŘEČEK. ŠTROBLÍK 1986: KŘEČEK, Vojtěch. ŠTROBLÍK, Vladimír. Ulice a

náměstí v Gottwaldově-Zlíně. In Gottwaldovsko od minulosti k současti 8. Gottwaldov

1986, s. 37–87.

KŘIVKA 1978: KŘIVKA, Josef. Nové osady vzniklé na území Čech v letech

1654–1854. Praha 1978.

KUBA 1994: KUBA, Ludvík. K některým problémům tvoření a užívání urbanonym na

základě zkušeností ze severních Čech. In JELÍNEK, Milan (ed.). Brno – město uprostřed

Evropy. Mezinárodní konference o městě 2.–4. prosince 1993. Referáty a diskusní

příspěvky. Brno 1994, s. 191–194.

KUČA 1996: KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1.

Praha 1996.

KUČA. MLEZIVA 2006: KUČA, Karel. MLEZIVA, Štěpán. Historický lexikon

městysů a měst. Vývoj postavení a funkce městských sídel v dějinách územněsprávního

členění českých zemí od roku 1850 do současnosti. Praha 2006.

KÜHENBACHER 1986: KÜHENBACHER, Egon (ed.). Amtlicher Gebrauch des

geographishen Namengutes. Bozen/Bolzano 1986.

KUSÁK 1998: KUSÁK, Alexej. Česká kultura a politika v Československu 1945–1956.

Praha 1998.

KVAŠ 1974: KVAŠ, Karel. Husitská doba na Havlíčkobrodsku v událostech a

památkách. Havlíčkův Brod 1974.

LANGENDONCK 2007: LANGENDONCK, Willy Van. Theory and Typology of

Proper Names. Berlin – New York 2007.

LAPČÍKOVÁ 2002: LAPČÍKOVÁ, Olga. Pokus vrátit Zlínu jeho jméno. In Zlínsko od

minulosti k současnosti 19. Zlín 2002, s. 169–177.

LAŠŤOVKA 1–2: LAŠŤOVKA, Marek a kol. Pražský uličník 1, 2. Praha 1997, 1998.

LEDVINKA 1997: LEDVINKA, Václav. Úvod. In LAŠŤOVKA, Marek a kol. Pražský

uličník 1. Praha 1997, s. 7–32.

LEHÁR 1960: LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894–1945). Praha 1960.

240

LETOHRAD INFO: Historie města. Letohrad Info. [cit. 2008-05-17]. Dostupný

<http://info.letohrad.eu/historie/?PHPSESSID=74227ad9af75be1d1a20a2f73c3385bd>.

LEWIS 1982: LEWIS, Peter G. The Politics of Iranian Place-Names. The Geographical

Review 72, 1982, s. 99–102.

LIETZ 2005: LIETZ, Gero. Zum Umgang mit dem nationalsozialistischen Ortsnamen-

Erbe in der SBZ/DDR. Leipzig 2005.

LUBAŚ 1994: LUBAŚ, Władysław. Polityczna onomastyka. In KROŠLÁKOVÁ, Ema

(ed.). Jazyková a mimojazyková stránka vlastných mien. 11. slovenská onomastická

konferencia. Nitra 19.–20. mája 1994. Bratislava – Nitra 1994, s. 24–28.

LUTTERER 1964: LUTTERER, Ivan. Psychologie pojmenování a tzv. přezdívková

jména místní. Naše řeč 47, 1964, s. 81–87.

LUTTERER 1969 a: LUTTERER, Ivan. Chronological Value of Suffixes in the Czech

Place-Names. Onoma 14, 1969, s. 55–57.

LUTTERER 1969 b: LUTTERER, Ivan. Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic.

Choceň 1969.

LUTTERER 1970: LUTTERER, Ivan. K zásadám poválečné úpravy pomístního

názvosloví v českém pohraničí. In Zborník referátov a príspevkov z mezinárodného

sympózia a II. slovenskej onomastickej konferencie v Nitre 22.–24. mája 1969.

Bratislava 1970, s. 151–156.

LUTTERER 1971: LUTTERER, Ivan. Zur Entwicklung der Bildungstypen slawischer

Ortsnamen. In WITKOWSKI, Teodolius (ed.). Forschungen zur slawischen und

deutschen Namenkunde. Berlin 1971, s. 8–13.

LUTTERER 1972: LUTTERER, Ivan. Úprava českých místních jmen s přívlastkem

„Německý“ po roce 1945. ZMK 13, 1972, s. 721–736.

LUTTERER 1980: LUTTERER, Ivan. Vliv společenských faktorů na změny

v místních jménech ČSSR. In MAJTÁN, Milan (red.). Spoločenské fungovanie vlastných

mien. VII. slovenská onomastická konferencia. Zemplínska šírava 20.–24. septembra

1976. Zborník materiálov. Bratislava 1980, s. 65–71.

LUTTERER 1985: LUTTERER, Ivan. Beitrag zur Geschichte der tschechisch-

deutschen konfrontativen Onomastik. OZ 26, 1985, s. 65–71.

LUTTERER 1997: LUTTERER, Ivan. Postup osidlování Čech očima onomastika.

Naše řeč 80, 1997, s. 8–12.

241

LUTTERER 2008: LUTTERER, Ivan. Stopy českých přistěhovalců v místních

jménech v Texasu. AO 49, 2008, s. 224–226.

LYNCH 2004: LYNCH, Kevin. Obraz města. The Image of the City. Praha 2004.

MACEK. ROUS 1993: MACEK, Ladislav. ROUS, Pavel. Havlíčkův Brod v pověstech

a historii. Havlíčkův Brod 1993.

MACEK. ROUS 2009: MACEK, Ladislav. ROUS, Pavel. Havlíčkův Brod v pověstech

a historii. Havlíčkův Brod 2009.

MACURA 1992: MACURA, Vladimír. Šťastný věk. Symboly, emblémy a mýty

1948–1989. Praha 1992.

MACURA 1993: MACURA, Vladimír. Masarykovy boty a jiné semi(o)fejetony. Praha

1993.

MACURA 2008: MACURA, Vladimír. Šťastný věk (a jiné studie o socialistické

kultuře). Praha 2008.

MAJTÁN 1968: MAJTÁN, Milan. K vývinu názvov obcí na Slovensku. In MAJTÁN,

Milan (red.). I. slovenská onomastická konferencia. Bratislava 5.–6. decembra 1967.

Zborník materiálov. Bratislava 1968, s. 212–217.

MAJTÁN 1980: MAJTÁN, Milan. Spoločenské fungovanie toponyma. In MAJTÁN,

Milan (red.). Spoločenské fungovanie vlastných mien. VII. slovenská onomastická

konferencia. Zemplínska šírava 20.–24. septembra 1976. Zborník materiálov. Bratislava

1980, s. 43–49.

MAJTÁN 1986: MAJTÁN, Milan. Metódy a ciele štandardizovania geografického

názvoslovia. In KÁČALA, Ján (red.). Jazyková politika a jazyková kultúra. Materiály

z vedeckej konferencie konanej v Smoleniciach v Domove vedeckých pracovníkov SAV

17.–19. apríla 1985. Bratislava 1986, s. 300–310.

MAJTÁN 1989 a: MAJTÁN, Milan (ed.). Aktuálne úlohy onomastiky z hľadiska

jazykovej politiky a jazykovej kultúry. Zborník príspevkov z 2. československej

onomastickej konferencie (6.–8. mája 1987 v Smoleniciach). Bratislava 1989.

MAJTÁN 1989 b: MAJTÁN, Milan. Jazykovopolitické aspekty vlastných mien.

In MAJTÁN, Milan (ed.). Aktuálne úlohy onomastiky z hľadiska jazykovej politiky a

jazykovej kultúry. Zborník príspevkov z 2. československej onomastickej konferencie

(6.–8. mája 1987 v Smoleniciach). Bratislava 1989, s. 7–13.

MAJTÁN 1996: MAJTÁN, Milan. Z lexiky slovenskej toponymie. Bratislava 1996.

242

MAJTÁN 1998: MAJTÁN, Milan. Názvy obcí na Slovensku (vývin v rokoch

1773–1997). Bratislava 1998.

MALEC 2003: MALEC, Maria. Słownik etymologiczny nazw geograficznych Polski.

Warszawa 2003.

MALURA 2001: MALURA, Jan. Hora Olivetská Matěje Tannera a kultura poutních

míst v baroku. In MALURA, Jan. KOSEK, Pavel (eds.). Matěj Tanner. Hora Olivetská.

Brno 2001, s. 5–34.

MARTINCOVÁ 1998: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Nová slova v češtině 1–Slovník

neologismů. Praha 1998.

MARTINCOVÁ 2004: MARTINCOVÁ, Olga a kol. Nová slova v češtině-Slovník

neologizmů 2. Praha 2004.

MARTÍNEK 2000 a: MARTÍNEK, Jiří. Města přejmenovaná podle významných

osobností. Klaudyán. Internetový magazín pro historickou geografii a environmentální

vědy 1, 2000, č. 2. [cit. 2008-06-06]. Dostupný

<http://klaudyan.psomart.cz/hodit/osoby.html>.

MARTÍNEK 2000 b: MARTÍNEK, Jiří. Přejmenování v SSSR. Klaudyán. Internetový

magazín pro historickou geografii a environmentální vědy 1, 2000, č. 1.

[cit. 2007-12-18]. Dostupný <http://klaudyan.psomart.cz/hodit/sssr.html>.

MARTÍNEK 2002: MARTÍNEK, Jiří. Derusifikace aneb změny názvů

v postsovětských republikách. Klaudyán. Internetový magazín pro historickou geografii

a environmentální vědy 3, 2002, č. 8 (2). [cit. 2008-02-20]. Dostupný

<http://klaudyan.psomart.cz/hodit/derusifikace.html>.

MARTÍNEK 2006: MARTÍNEK, Jiří. Rodná jména v zeměpisných názvech

komunistické éry. AO 47, 2006, s. 349–350.

MARTÍNEK 2010: MARTÍNEK, Jiří. Změny názvů měst v bývalém SSSR.

In DAVID, Jaroslav. ČORNEJOVÁ, Michaela. HARVALÍK, Milan (eds.).

Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky. 4. česká onomastická konference, 15.–17. září

2009, Ostrava. Ostrava – Praha 2010, s. 348–355.

MATĚJ. KORBELÁŘOVÁ. LEVÁ 1992: MATĚJ, Miloš. KORBELÁŘOVÁ, Irena.

LEVÁ, Pavla. Nové Vítkovice 1876–1914. Ostrava 1992.

MATÚŠOVÁ 1988: MATÚŠOVÁ, Jana. Ke stavu a vývoji urbanonymie měst na

česko-německém jazykovém rozmezí. In ŽIGO, Pavol (red.). Urbanonymia. Zborník

243

prednášok z 2. celoštátneho onomastického seminára. Modra-Piesok 8.–10. októbra

1986. Bratislava 1988, s. 85–90.

MATÚŠOVÁ 1989: MATÚŠOVÁ, Jana. Ustalování pomístních jmen v oblasti česko-

německého jazykového kontaktu po r. 1945. In MAJTÁN, Milan (ed.). Aktuálne úlohy

onomastiky z hľadiska jazykovej politiky a jazykovej kultúry. Zborník príspevkov

z 2. československej onomastickej konferencie (6.–8. mája 1987 v Smoleniciach).

Bratislava 1989, s. 119–126.

MATÚŠOVÁ 2002: MATÚŠOVÁ, Jana. Toponyma na česko-německém pohraničí. In

RZETELSKA-FELESZKO, Ewa. CIEŚLIKOWA, Alexandra (eds.). Słowiańska

onomastyka, encyklopedia 1. Warszawa – Kraków 2002, s. 220–223.

MATÚŠOVÁ 2003 a: MATÚŠOVÁ, Jana. K vývoji příjmení Čechů v prvních

poválečných letech. Naše řeč 86, 2003, s. 251–256.

MATÚŠOVÁ 2003 b: MATÚŠOVÁ, Jana. Komunikační aspekty při změnách

vlastních jmen po r. 1945 v České republice. In ŽIGO, Pavol. MAJTÁN, Milan (eds.).

Vlastné meno v komunikácii. 15. slovenská onomastická konferencia. Bratislava 6.–7.

septembra 2002. Bratislava 2003, s. 191–197.

MATÚŠOVÁ 2006: MATÚŠOVÁ, Jana. Bohemizace místních jmen na území České

republiky po roce 1945. In ABRAMOWICZ, Zofia. BOGDANOWICZ, Elżbieta (eds.).

Onimizacja i apelativizacja. Białystok 2006, s. 513–523.

MATÚŠOVÁ 2007: MATÚŠOVÁ, Jana. K vývoji vlastních jmen německého původu

v češtině po roce 1945. Bohemistyka 7, 2007, s. 25–30.

MATÚŠOVÁ 2008: MATÚŠOVÁ, Jana. Místní a pomístní jména v Čechách tvořená

příponou -jь ze složených osobních jmen. AO 49, 2008, s. 240–250.

MAZÚR 1968: MAZÚR, Samo. Poznámky k celoslovenskej úprave miestnych názvov

z roku 1948 so zameraním na miestne názvy býv. Prešovského kraja. In BLANÁR,

Vincent. MAJTÁN, Milan (red.). I. slovenská onomastická konferencia. Bratislava

5.–6. decembra 1967. Zborník materiálov. Bratislava 1968, s. 238–249.

MELICHAR 1998: MELICHAR, Karel. Názvy dolů kladensko-rakovnické uhelné

pánve. Slánský obzor 6, 1998. [cit. 2008-12-19]. Dostupný

<http://www.mining.cz/TEXTY/Kladno/Slany2.htm>.

MEZNÍK 1990: MEZNÍK, Jaroslav. Dějiny národu českého v Moravě (Nárys vývoje

národního vědomí na Moravě do poloviny 19. století). Český časopis historický 88,

1990, s. 34–62.

244

MIKŠÍČEK 2007: MIKŠÍČEK, Petr. Osidlování pohraničí. In ANTIKOMPLEX a kol.

Zmizelé Sudety. Das Verschwundene Sudetenland. Domažlice 2007, s. 49–51.

MJČ 1–3: PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam

a změny I, II, III. Praha 1947 (1954), 1949, 1951.

MJČ 4: PROFOUS, Antonín. SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách IV. Praha

1957.

MJČ 5: SVOBODA, Jan. ŠMILAUER, Vladimír a kol. Místní jména v Čechách V.

Dodatky k dílu A. Profouse. Praha 1960.

MJMS 1–2: HOSÁK, Ladislav. ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve

Slezsku I, II. Praha 1970, 1980.

MLEZIVA 1999: MLEZIVA, Štěpán. Územní změny a změny názvů obcí a osad

v českých zemích od roku 1850 do současnosti ve světle právních norem. Historická

geografie 30, 1999, s. 101–118.

MOKIJENKO. NIKITINA 1998: MOKIJENKO, Valerij Michajlovič. NIKITINA,

Taťana Gennaděvna. Tolkovyj slovar jazyka Sovdepii. Sankt Petěrburg 1998.

MOLDOKASIMTEGIN 1996: MOLDOKASIMTEGIN, Kiyas. Name Changes of

Geographical Locations in Kyrgyzstan. Euroasian Studies 2, 1996, s. 105–118.

MURRAY 2000: MURRAY, John. Politics and Place-Names: Changing Names in the

Late Soviet Period. Birmingham Slavonic Monographs, No. 32. Birmingham 2000.

MURZAJEV 1984: MURZAJEV, Eduard Makarovič. Slovar narodnych

geografičeskich těrminov. Moskva 1984.

MURZAJEV 1995: MURZAJEV, Eduard Makarovič. Toponimika i geografija.

Moskva 1995.

MUSIL 1999: MUSIL, František. Přínos díla profesora Ladislava Hosáka pro studium

dějin osídlení. In Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica.

Historica 28, 1998. Olomouc 1999, s. 141–145.

MUSIL 2002: MUSIL, František. Osídlování Poorlicka v době předhusitské. Kraj na

Tiché Orlici, Třebovce a Moravské Sázavě. Ústí nad Orlicí 2002.

MÜLLER 1990: MÜLLER, Karel. O název nového města. Těšínsko. Vlastivědný

zpravodaj okresů Karviná a Frýdek-Místek, č. 3, 1990, s. 5–6.

MÜLLER 1994: MÜLLER, Klaus. Jména ulic ve spirále dějinných zvratů.

In JELÍNEK, Milan (ed.). Brno – město uprostřed Evropy. Mezinárodní konference o

městě 2.–4. prosince 1993. Referáty a diskusní příspěvky. Brno 1994, s. 180–183.

245

MYŠKA 1997: MYŠKA, Milan. Rytíři průmyslové revoluce. Ostrava 1997.

NAMENFORSCHUNG 1–3: EICHLER, Ernst a kol. Namenforschung. Names Studies.

Les noms propres 1, 2, 3. Berlin – New York 1995–1996.

NASH 2003: NASH, David. Authenticity in Toponymy. In BLYTHE, Joe. BROWN,

R. Mc Kenna (eds.). Maintaining the Links: Language, Identity and the Land.

Proceeding of the Seventh FEL Conference, Broome 22–24 September. Bath 2003,

s. 36–44.

NAUMANN 2004: NAUMANN, Horst. Namen von Verkehrswegen und Plätzen.

In BRENDLER, Andrea. BRENDLER, Silvio (eds.). Namenarten und ihre Erforschung.

Ein Lehrbuch für das Studium der Onomastik. Hamburg 2004, s. 491–526.

NEČAS 1967: NEČAS, Ctibor. Osudy města za nacistické okupace a národně

osvobozeneckého boje. In JIŘÍK, Karel. PITRONOVÁ, Blanka (red.). Dějiny Ostravy.

Ostrava 1967, s. 503–557.

NEKUDA 1961: NEKUDA, Vladimír. Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu.

Brno 1961.

NEKULA 2008: NEKULA, Marek. Hus – Husova, Žižka – Žižkov… Toponyma a

ideologie. In ČORNEJOVÁ, Michaela. KOSEK, Pavel (eds.). Jazyk a jeho proměny.

Prof. Janě Pleskalové k životnímu jubileu. Brno 2008, s. 178–194.

NELSON 1999: NELSON, Derek. Off the Map. The Curious Histories of Place-Names.

New York 1999.

NESVARBA 2006: NESVARBA, Miroslav. Lovosické ulice v proměnách času. Most

2006.

NEZBEDA 1967: NEZBEDA, Vilém. O názvech sloučených JZD v okrese Ústí nad

Orlicí. ZMK 8, 1967, s. 114–118.

NICOLAISEN 1990: NICOLAISEN, Wilhelm F. H. Placenames and Politics. Names

38, 1990, s. 193–207.

NIKITIN 2003: NIKITIN, Sergej Alexandrovič. Lingvističeskije aspekty

pereimenovanij geografičeskich objektov v Rossii. Avtoreferat. Moskva 2003.

ODALOŠ 1993: ODALOŠ, Pavol. Vývinové tendencie názvov ulíc a námestí miest a

obcí na Slovensku. Slovenská reč 58, 1993, s. 332–338.

ODALOŠ 1994 a: ODALOŠ, Pavol. Ulice a námestia Banskej Bystrice v kontexte

histórie a súčasnosti. In JELÍNEK, Milan (ed.). Brno – město uprostřed Evropy.

246

Mezinárodní konference o městě 2.–4. prosince 1993. Referáty a diskusní příspěvky.

Brno 1994, s. 184–186.

ODALOŠ 1994 b: ODALOŠ, Pavol. Ulice a námestia v Česko-Slovensku v kontexte

rokov 1989–1991. In KROŠLÁKOVÁ, Ema (ed.). Jazyková a mimojazyková stránka

vlastných mien. 11. slovenská onomastická konferencia. Nitra 19.–20. mája 1994.

Bratislava – Nitra 1994, s. 247–250.

ODALOŠ 1995: ODALOŠ, Pavol. Vplyv pádu socializmu na názvy ulíc a námestí

v Česko-Slovensku. In BIEŃKOWSKA, Danuta (ed.). Wielkie miasto. Czynniki

integrujące i dezintegrujące II. Łodź 1995, s. 133–140.

ODALOŠ 1996: ODALOŠ, Pavol. Urbanonymá v procese spoločenských zmien 90.

rokov v európskych postsocialistických krajinách. In ODALOŠ, Pavol. MAJTÁN, Milan

(eds.). Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály z onomastického

kolokvia (Banská Bystrica 3.–5. septembra 1996). Banská Bystrica – Bratislava 1996,

s. 80–97.

ODALOŠ 2000: ODALOŠ, Pavol. Legislatívna determinácia urbanonymie. In KRŠKO,

Jaromír. MAJTÁN, Milan (eds.). Vlastné mená v jazyku a spoločnosti. 14. slovenská

onomastická konferencia. Banská Bystrica 6.–8. júla 2000. Bratislava – Banská Bystrica

2000, s. 281–289.

ODALOŠ 2006: ODALOŠ, Pavol. Dynamika premien urbanonymie. In KRŠKO,

Jaromír (ed.). Sociálny kontext onymie. Banská Bystrica 2006, s. 74–121.

OESTERREICHER 2006: OESTERREICHER, Jiří. K názvu vsi

Rapšachu/Rapischachu/Rottenschachen na Suchdolsku. Jihočeský sborník historický 75,

2006, s. 192–201.

OLIVA 1976: OLIVA, Karel. Retrográdní slovník k dílu Dr. Antonína Profouse „Místní

jména v Čechách“ I–V. Část I. Česká místní jména. Praha 1976.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1968: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Názvy honů

JZD v současné době a proces zanikání pomístních jmen. ZMK 9, 1968, s. 611–614.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1976: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Metoda

zjišťování zaniklých osad na podkladě pomístních jmen. ZMK 17, 1976, s. 247–249.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1986: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Pomístní jména

jako důležitý faktor při určování a lokalizaci zaniklých osad. Historická geografie 25,

1986, s. 255–267.

247

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995 a: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Cesty

v Čechách a jejich vlastní jména. In OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše a kol. Pomístní

jména v Čechách. Praha 1995, s. 304–332.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995 b: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Zaniklé osady

a pomístní jména. In OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše a kol. Pomístní jména

v Čechách. Praha 1995, s. 333–350.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1996: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. K vývoji jmen

ulic, náměstí, nábřeží a sadů v Chocni v minulosti a současnosti. In ODALOŠ, Pavol.

MAJTÁN, Milan (eds.). Urbanonymá v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály

z onomastického kolokvia (Banská Bystrica 3.–5. septembra 1996). Banská

Bystrica –Bratislava 1996, s. 163–167.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1997: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Jména ulic,

náměstí, nábřeží a sadů na katastru města Chocně v minulosti a současnosti. AO 38,

1997, s. 43–68.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1998 a: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. K hierarchii

onomastických termínů podle objektů pojmenovaných vlastními jmény. AO 39, 1998,

s. 46–54.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1998 b: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Změny

v pomístních jménech na území Čech po roce 1945. In JAKUS-BORKOWA, Ewa.

NOWIKOWA, Krystyna (eds.). Najnowsze przemiany nazewnicze. Warszawa 1998,

s. 175–180.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1999: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Pomístní jména

v Čechách vzniklá z českých exonym pro biblická zeměpisná jména. Naše řeč 82, 1999,

s. 16–24.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 2010 a: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. K přechodům

mezi typy místních jmen v Čechách odvozených ze jmen osobních. AO 50, 2009,

s. 158–161.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 2010 b: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. Pomístní

jména a jména místních částí v Čechách vzniklá z českých exonym spjatých s válečnými

událostmi. In DAVID, Jaroslav. ČORNEJOVÁ, Michaela. HARVALÍK, Milan (eds.).

Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky. 4. česká onomastická konference, 15.–17. září

2009, Ostrava. Ostrava – Praha 2010, s. 389–396.

248

ORLÍK 1952: ORLÍK, Josef. Nové pomístní názvy v Jeseníkách, Rychlebských horách

a ve skupině Králického Sněžníku. In Přírodovědný sborník Ostravského kraje 13, 1952,

s. 261–269.

OSTSO: BEZLAJ, France. Osnoven sistem i terminologija na slovenskata onomastika.

Skopje 1983.

PALONEN 1993: PALONEN, Kari. Reading Street Names Politically. In PALONEN,

Kari. PARVIKKO, Tuija. Reading the Political. Exploring the Margins of Politics.

Tampere 1993, s. 103–121.

PASTYŘÍK 2000: PASTYŘÍK, Svatopluk. Vlastní jména v literatuře a škola. Hradec

Králové 2000.

PÁTEK 1901: PÁTEK, Josef. Vlastivěda moravská. Jihlavský okres. Brno 1901.

PETERSON 1977: PETERSON, Charles B. The Nature of Soviet Place-Names. Names

25, 1977, s. 15–24.

PLESKALOVÁ 1983: PLESKALOVÁ, Jana. Socializace venkova a její odraz

v pomístních jménech. In DOHNAL, Miloň (red.). Onomastika jako společenská věda.

Sborník příspěvků z 1. československé onomastické konference 18.–20. 5. 1982

v Trojanovicích. Praha 1983, s. 75–78.

PLESKALOVÁ 1988: PLESKALOVÁ, Jana. Podíl pomístních jmen na tvorbě uličních

názvů. In ŽIGO, Pavol (ed.). Onomastika a škola 2 – Urbanonymia. Bratislava 1988,

s. 79–84.

PLESKALOVÁ 1989: PLESKALOVÁ, Jana. Vývoj anoikonymie v oblastech

osídlených po roce 1945 (na materiálu z Moravy). In MAJTÁN, Milan (ed.). Aktuálne

úlohy onomastiky z hľadiska jazykovej politiky a jazykovej kultúry. Zborník príspevkov

z 2. československej onomastickej konferencie (6.–8. mája 1987 v Smoleniciach).

Bratislava 1989, s. 113–118.

PLESKALOVÁ 1992: PLESKALOVÁ, Jana. Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve

Slezsku. Jinočany 1992.

PLESKALOVÁ 1996: PLESKALOVÁ, Jana. O úloze tzv. hypokoristik v nejstarším

období češtiny. Naše řeč 79, 1996, s. 204–206.

PLESKALOVÁ 1998: PLESKALOVÁ, Jana. Tvoření nejstarších českých osobních

jmen. Brno 1998.

249

PLESKALOVÁ 2000: PLESKALOVÁ, Jana. O tzv. parasystému. In Sborník prací

Filozofické fakulty Brněnské univerzity. Linguistica Brunensia, A 48. Brno 2000,

s. 41–46.

PLESKALOVÁ 2002: PLESKALOVÁ, Jana. Urbanonymum. In KARLÍK, Petr.

NEKULA, Marek. PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha

2002, s. 506.

PODOLSKAJA 1978: PODOLSKAJA, Natalja Vladimirovna. Slovar ruskoj

onomastičeskoj těrminologii. Moskva 1978.

POCHE 1985: POCHE, Emauel. Prahou krok za krokem. Praha 1985.

POKLUDA 1991: POKLUDA, Zdeněk. Sedm století zlínských dějin. Zlín 1991.

POKLUDA 2002: POKLUDA, Zdeněk. Zlín – Gottwaldov – Zlín. In Zlínsko od

minulosti k současnosti 19. Zlín 2002, s. 159–167.

POKORNÁ 1978: POKORNÁ, Eva. Apelativizovaná jména v české slovní zásobě.


POLÍVKOVÁ 1985 a: POLÍVKOVÁ, Alena. K vývojovým tendencím českých

místních jmen zakončených na -ice. Naše řeč 68, 1985, s. 234–236.

POLÍVKOVÁ 1985 b: POLÍVKOVÁ, Alena. Naše místní jména a jak jich užívat.

Praha 1985.

POLÍVKOVÁ 2007: POLÍVKOVÁ, Alena. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha

2007.

POSPELOV 1993: POSPELOV, Jevgenij Michajlovič. Imena gorodov: včera i

segodňa (1917–1992). Moskva 1993.

POSPELOV 1998: POSPELOV, Jevgenij Michajlovič. Geografičeskije nazvanija mira.

Moskva 1998.

POSPELOV 2000: POSPELOV, Jevgenij Michajlovič. Istoriko-toponimičeskij slovar

Rossii. Moskva 2000.

POSPELOV 2003: POSPELOV, Jevgenij Michajlovič. Geografičeskije nazvanija

Rossii. Moskva 2003.

PRAVIDLA: Pravidla českého pravopisu (akademické vydání). Praha 2001.

PRILOŽENIJE 1: Imja tvojevo goroda. Materialy „kruglovo stola“. In Vsesojuznaja

naučno-praktičeskaja konferencija „Istoričeskije nazvanija – pamjatniki kultury“.

Moskva 17.–20. 4. 1989. Moskva 1989, s. 130–150.

250

PROCHÁZKOVÁ 2008 a: PROCHÁZKOVÁ, Žaneta. Hora Zklamání a zátoka

Ztroskotání aneb pomístní jména na ostrově Robinsona Crusoe. AO 49, 2008,

s. 294–298.

PROCHÁZKOVÁ 2008 b: PROCHÁZKOVÁ, Žaneta. Z Kvildy k Horám Kašperským

(k literární toponymii v díle Karla Klostermanna). In VIKTORA, Viktor. HÁLKOVÁ,

Milena. DOLEŽALOVÁ, Pavlína (eds.). V ráji realistickém. Sborník příspěvků ze

sympozia věnovaného Karlu Klostermannovi a realismu v české literatuře, Klatovy

24.–25. 4. 2008. Klatovy 2009, s. 57–62.

PROMĚNY 2006: ANTIKOMPLEX a kol. Proměny sudetské krajiny. Domažlice 2006.

PZJ: LUTTERER, Ivan. KROPÁČEK, Luboš. HUŇÁČEK, Václav. Původ

zeměpisných jmen. Praha 1976.

RAJLICH 2005: RAJLICH, Jiří. Letci v názvech Černého Mostu. Praha 2005.

RAK 1994: RAK, Jiří. Bývali Čechové. České historické mýty a stereotypy. Jinočany

1994.

RAK. PACHNER 2005: RAK, Petr. PACHNER, Jaroslav. Chomutovská uličnice.

Stavebně-územní proměny a vývoj názvů ulic v Chomutově, Horní Vsi a Spořicích.

Chomutov 2005.

RAYBURN 2001: RAYBURN, Alan. Naming Canada: Stories about Canadian Place

Names. Toronto 2001.

REDMONDS 2004: REDMONDS, George. Names and History. People, Places and

Things. London-New York 2004.

REJZEK 2009: REJZEK, Jiří. Lidová etymologie v češtině. Praha 2009.

ROOM 2006: ROOM, Adrian. Placenames of the World: Origins and Meanings of the

Names for 6,600 Countries, Cities, Territories, Natural Features, and Historic Sites.

Jefferson 2006.

ROSPOND 1–2: ROSPOND, Stanisław. Stratygrafia słowiańskich nazw miejscowych

1, 2. Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk 1974, 1976.

ROSPOND 1983: ROSPOND, Stanisław. Słowiańske nazwy miejscowe z sufiksem -jь.

Wrocław 1983.

ROUBÍK 1941: ROUBÍK, František. Příručka vlastivědné práce. Praha 1941.

ROUBÍK 1959: ROUBÍK, František. Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha

1959.

251

ROUS 1985: ROUS, Pavel. Táborský vůdce Petr Hromádka z Jistebnice v Chotěboři. In

Almanach Městského muzea v Chotěboři. Chotěboř 1985, s. 13–25.

ROUS 1994 a: ROUS, Pavel. Bitva u Melechova v roce 1420. Havlíčkobrodsko.

Vlastivědný sborník 10. Havlíčkův Brod 1994, s. 3–23.

ROUS 1994 b: ROUS, Pavel. Některé okolnosti Žižkovy smrti v literatuře a místní

tradici. In MACEK, Ladislav. ČORNEJ, Petr. ROUS, Pavel (eds.). Přibyslav. Sborník

příspěvků k dějinám města vydaný u Příležitosti 570 let úmrtí Jan Žižky. Přibyslav 1994,

s. 45–60.

ROUŠAR 1967: ROUŠAR, Přemysl. Dějiny národního podniku Svit. Národní podnik

Baťa (1945–1948). Praha 1967.

RUDNYCKYJ 1966: RUDNYCKYJ, Jaroslav Bohdan. Typology of Namelore. In

Proceedings of the 8th International Congress of Onomastics Sciences.

The Hague – Paris 1966, s. 433–441.

RUTKIEWICZ-HANCZEWSKA 2006: RUTKIEWICZ-HANCZEWSKA,

Małgorzata. Przestrzeń późnowoczesnego Poznania w ujęciu onomastycznym.

In NARUSZEWICZ-DUCHLIŃSKA, Alina. RUTKOWSKI, Mariusz (eds.). Nowe

zjawiska w języku, tekście i komunikacji. Olsztyn 2006, s. 128–135.

RUTKIEWICZ-HANCZEWSKA 2007: RUTKIEWICZ-

HANCZEWSKA, Małgorzata. The Intertextual Dimension of Polish Urban

Nomenclature. Onoma 42, 2007, s. 155–170.

RYMUT 2001: RYMUT, Kazimierz (red.). Nazwy miejscowe Polski. Historia,

pochodzenie, zmiany IV. Kraków 2001.

SÄNGER 2006: SÄNGER, Johanna. Heldenkult und Heimatliebe. Straßen- und

Ehrennamen im offiziellen Gedächtnis der DDR. Berlin 2006.

SAPAROV 2003: SAPAROV, Arseny. The Alteration of Place Names and

Construction of National Identity in Soviet Armenia. Cahiers du Monde russe 44/1,

Janvier-mars, 2003, s. 179–198.

SÆRHEIM 2009: SÆRHEIM, Inge. Street Names and Identity. Official Naming in

a European Capital of Culture. In AHRENS, Wolfgang. EMBLETON, Sheila.

LAPIERRE, André (eds.). Names in Multi-Lingual, Multi-Cultural and Multi-Ethnic

Contact. Proceedings of the 23rd International Congress of Onomastic Sciences August

17–22, 2008, York University, Toronto, Canada. Toronto 2009, s. 860–865.

252

SEDLÁČEK 1908: SEDLÁČEK, August. Místopisný slovník historický království

českého. Praha 1908.

SEDLÁČEK 1920: SEDLÁČEK, August. Snůška starých jmen, jak se nazývaly

v Čechách řeky, potoky, hory a lesy. Praha 1920.

SEMOTANOVÁ 2006: SEMOTANOVÁ, Eva. Historická geografie českých zemí.

Praha 2006.

SHORT 2000: SHORT, David. Slovak Toponyms: Alterations in Time and Alternants

in Place. In ŠRÁMEK, Rudolf. OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. HARVALÍK, Milan

(eds.). Onomastické práce 4. Praha 2000, s. 431–438.

SCHMADEL 2003: SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names.

Berlin – Heidelberg 2003.

SCHWARTZ 1982: SCHWARTZ, Barry. The Social Context of Commemoration:

A Study on Collective Memory. Social Forces 82, 1982, s. 374–402.

SCHWARZ 1961: SCHWARZ, Ernst. Die Ortsnamen der Sudetenländer als

Geschichtsquelle. München 1961.

SKLENÁŘ 1999: SKLENÁŘ, Karel. Hromové klíny a hrnce trpaslíků.

Z pokladnice české folklorní archeologie. Praha 1999.

SKUTIL 1965: SKUTIL, Josef. Osada Zetor. ZMK 6, 1965, s. 108.

SKUTIL 1976: SKUTIL, Jan. Sídelně zeměpisná koncepce Bretholzovy školy

v ideologickém kontextu dvacátých a třicátých let. Slavica Pragensia 19, 1976, s. 57–61.

SLOVPJ: OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše. MALENÍNSKÁ, Jitka. Slovník

pomístních jmen v Čechách. Úvodní svazek. Praha 2000.

SLOWONOM 1–2: RZETELSKA-FELESZKO, Ewa. CIEŚLIKOWA, Alexandra

(eds.). Słowiańska onomastyka, encyklopedia 1, 2. Warszawa – Kraków 2002, 2003.

SNOJ 2009: SNOJ, Marko. Etimološki slovar slovenskih zemljepisnih imen. Ljubljana

2009.

SOCHR 1972: SOCHR, Jiří. O pečetích a změnách erbu města Havlíčkova Brodu. In

Sborník prací východočeských archivů II. Zámrsk 1972, s. 13–31.

SOCHR 1981: SOCHR, Jiří. Město královské a poddanské. In SMRČEK, Otto (ed.).

Chotěboř. Hradec Králové 1981.

SOCHR. SOCHROVÁ 1992: SOCHR, Jiří. SOCHROVÁ, Marie. Havlíčkův Brod a

okolí. Havlíčkův Brod 1992.

253

SOUSTAVA: ŠMILAUER, Vladimír a kol. Základní soustava a terminologie slovanské

onomastiky. ZMK 14, 1973 (zvláštní číslo).

SPAL 1970: SPAL, Jaromír. Osobní jména ve funkci místních. In SVOBODA, Jan.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše (eds.). Onomastické práce 3. Praha 1970,

s. 260–266.

SPURNÝ 2006: SPURNÝ, Matěj (ed.). Sudetské osudy. Domažlice 2006.

SRPOVÁ 2008: SRPOVÁ, Hana. Knížka o reklamě. Ostrava 2008.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha 2001.

STADELBAUER 1992: STADELBAUER, Jörg. Ortsumbenennungen auf dem Gebiet

der ehemaligen Sowjetunion. Geographische Rundschau 44, 1992, s. 180–182.

STADELBAUER 1993: STADELBAUER, Jörg. Politisch-geographische Aspekte der

Systemtransformation in der ehemaligen Sowjetunion. Geographische Rundschau 45,

1993, s. 180–190.

STARIKOVA 2007: STARIKOVA, O. Imena moskovskich ulic. Moskva 2007.

STEWART 1954: STEWART, George R. A Classification of Place Names. Names 2,

1954, s. 1–13.

STEWART 1970: STEWART, George R. American Place-Names. A Concise and

Selective Dictionary for the Continental United States of America. New York 1970.

STRAKOVÁ 1994: STRAKOVÁ, Vlasta. Překládání a vlastní jména.

In KUFNEROVÁ, Zlata. SKOUMALOVÁ, Zdena (eds.). Překládání a čeština.

Jinočany 1994, s. 172–177.

STRÁNSKÁ 2006: STRÁNSKÁ, Jaroslava. Havlíčkova Borová ve svědectví starých

pergamenů. Havlíčkova Borová 2006.

SUDETY 2007: ANTIKOMPLEX a kol. Zmizelé Sudety. Das Verschwundene

Sudetenland. Domažlice 2007.

SUPRUNĚNKO 2004: SUPRUNĚNKO, Pavel Pavlovič. SUPRUNĚNKO, Jurij

Pavlovič. Toponimika. Moskva 2004.

SÜLE 2005: SÜLE, Peter. Encyklopédia miest a obcí Slovenska. Lučenec 2005.

SVOBODA 1964: SVOBODA, Jan. Staročeská osobní jména a naše příjmení. Praha

1964.

SVOBODA 1973: SVOBODA, Ludvík a kol. Encyklopedie antiky. Praha 1973.

254

ŠEVEČEK 2009: ŠEVEČEK, Ondřej. Zrození Baťovy průmyslové metropole. Továrna,

městský prostor a společnost ve Zlíně v letech 1900–1938. České Budějovice – Ostrava

2009.

ŠIMÁK 1937: ŠIMÁK, Josef Vítězslav. O počátku města Berouna. Český časopis

historický 43, 1937, s. 51–54.

ŠIMÁK 1938: ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Středověká kolonizace v zemích českých. Praha

1938.

ŠIMŮNEK 2008: ŠIMŮNEK, Robert (red.). Regiony – časoprostorové průsečíky?

Praha 2008.

ŠIPKOVÁ 2009: ŠIPKOVÁ, Milena. Dictionary of Moravian and Silesian

Anoikonyms: A New Project of Czech Linguistics. In AHRENS, Wolfgang.

EMBLETON, Sheila. LAPIERRE, André (eds.). Names in Multi-Lingual, Multi-

Cultural and Multi-Ethnic Contact. Proceedings of the 23rd International Congress of

Onomastic Sciences August 17–22, 2008, York University, Toronto, Canada. Toronto

2009, s. 900–908.

ŠLOSAR 1984: ŠLOSAR, Dušan. Slovotvorná produktivita – pojem synchronní, nebo

diachronní? In Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, A 32. Brno 1984,

s. 97–101.

ŠLOSAR 1994: ŠLOSAR, Dušan. Substantivní kompozita typu V-(K)-S v češtině. Naše

řeč 77, 1994, s. 147–152.

ŠMAHEL 1996: ŠMAHEL, František. Husitská revoluce 3. Kronika válečných let.

Praha 1996.

ŠMAHEL 1998: ŠMAHEL, František. Enea Silvio Piccolomini a jeho Historie česká.

In MARTÍNKOVÁ, Dana. HADRAVOVÁ, Alena. MATL, Jiří (eds.). Aeneae Silvii

Historia Bohemica – Enea Silvio Historie česká. Praha 1998.

ŠMEJDOVÁ 2001: ŠMEJDOVÁ, Ivana. Malý slovník krkonošských názvů. Praha 2001.

ŠMILAUER 1938: ŠMILAUER, Vladimír. Germánský bůh Wotan a Vodňany. Naše

řeč 22, 1938, s. 144–145.

ŠMILAUER 1957: ŠMILAUER, Vladimír. Revise českých pomístních jmen. Naše řeč

40, 1957, s. 260–277.

ŠMILAUER 1960: ŠMILAUER, Vladimír. Osídlení Čech ve světle místních jmen.

Praha 1960.

ŠMILAUER 1963: ŠMILAUER, Vladimír. Úvod do toponomastiky. Praha 1963.

255

ŠMILAUER 1964: ŠMILAUER, Vladimír. Jak postupovalo osídlení Čech. ZMK 5,

1964, s. 97–107.

ŠMILAUER 1966: ŠMILAUER, Vladimír. Jména osad na Děčínsku. In KOŠŤÁL,

Miloslav. SMETANA, Jan (red.). Z minulosti Děčínska 1. Děčín 1966, s. 19–32.

ŠMILAUER 1967: ŠMILAUER, Vladimír. Změněné a zaniklé názvy obcí a jejich částí

v českých zemích v době od 1. 7. 1960 do 1. 7. 1966. ZMK 8, 1967, s. 127–134.

ŠMILAUER 1969: ŠMILAUER, Vladimír. Atlas místních jmen v Čechách. Praha 1969.

ŠMILAUER 1970: ŠMILAUER, Vladimír. Příručka slovanské toponomastiky. Praha

1970.

ŠMILAUER 1972: ŠMILAUER, Vladimír. Třídění pomístních jmen. ZMK 13, 1972,

s. 171–204.

ŠMILAUER 1978: ŠMILAUER, Vladimír. Cestou k novému Profousovi. ZMK 19, 1978,

s. 317–326.

ŠMILAUER 1997: ŠMILAUER, Vladimír. Tvoření místních jmen z apelativ. AO 38,

1997, s. 87–150.

ŠRÁMEK 1965: ŠRÁMEK, Rudolf. Soustava místních jmen na severovýchodní

Moravě a ve Slezsku. Slezský sborník 63, 1965, s. 368–397.

ŠRÁMEK 1970: ŠRÁMEK, Rudolf. Odvozování osobních jmen v toponymii

severovýchodní Moravy a Slezska. Slezský sborník 68, 1970, s. 174–180.

ŠRÁMEK 1972: ŠRÁMEK, Rudolf. Toponymické modely a toponymický systém.


ŠRÁMEK 1973: ŠRÁMEK, Rudolf. Vznik jména Ostravy a připojených obcí. In

Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města 6. Ostrava 1973, s. 279–292.

ŠRÁMEK 1976: ŠRÁMEK, Rudolf. Slovotvorný model v české toponymii. Slovo a

slovesnost 37, 1976, s. 112–120.

ŠRÁMEK 1980 a: ŠRÁMEK, Rudolf. K ideologickým aspektům onomastiky.

In MAJTÁN, Milan (red.). Spoločenské fungovanie vlastných mien. VII. slovenská

onomastická konferencia. Zemplínska šírava 20.–24. septembra 1976. Bratislava 1980,

s. 17–23.

ŠRÁMEK 1980 b: ŠRÁMEK, Rudolf. Seznam nových místních jmen pro bývalé

německé obce a obce s německým jménem. In HOSÁK, Ladislav. ŠRÁMEK, Rudolf.

Místní jména na Moravě a ve Slezsku 2. Praha 1980, s. 928–929.

256

ŠRÁMEK 1980 c: ŠRÁMEK, Rudolf. Změny v místních jménech Moravy a Slezska od

5. V. 1945 do 1. I. 1972. In HOSÁK, Ladislav. ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na

Moravě a ve Slezsku 2. Praha 1980, s. 897–927.

ŠRÁMEK 1985: ŠRÁMEK, Rudolf. K teorii literární onomastiky. OZ 26, 1985

s. 510–516.

ŠRÁMEK 1990: ŠRÁMEK, Rudolf. Urbanonymie a urbonymie. OZ 31, 1990 s. 65–77.

ŠRÁMEK 1997: ŠRÁMEK, Rudolf. Cizí místní jména v češtině. In DANEŠ, František

a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha 1997, s. 280–286.

ŠRÁMEK 1999: ŠRÁMEK, Rudolf. Úvod do obecné onomastiky. Brno 1999.

ŠRÁMEK 2004: ŠRÁMEK, Rudolf. Transonymizace v propriální nominaci. Folia

onomastica Croatica 12–13, 2003–2004, s. 499–508.

ŠRÁMEK 2007: ŠRÁMEK, Rudolf. Onomastika. In PLESKALOVÁ, Jana a kol.

Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha 2007, s. 377–425.

ŠRÁMEK. KNAPPOVÁ 2002: ŠRÁMEK, Rudolf, KNAPPOVÁ, Miloslava. Změny

v české onymii 20. století. In RZETELSKA-FELESZKO, Ewa. CIEŚLIKOWA,

Alexandra (eds.). Słowiańska onomastyka, encyklopedia 1. Warszawa – Kraków 2002,

s. 514–516.

ŠTOLC 1968: ŠTOLC, Jozef. Niekoľko kritických pripomienok o úprave názvov obcí

po roku 1945. In BLANÁR, Vincent. MAJTÁN, Milan (red.). I. slovenská onomastická

konferencia. Bratislava 5.–6. decembra 1967. Zborník materiálov. Bratislava 1968,

s. 227–237.

ŠTROBLÍK 1985: ŠTROBLÍK, Vladimír. Správní vývoj obcí okresu Gottwaldov.

In Gottwaldovsko od minulosti k současti 7. Gottwaldov 1985, s. 115–147.

ŠTĚPÁN 1985: ŠTĚPÁN, Josef. Ke kategorii posesivity a jejímu ztvárnění v jazycích.


ŠTĚPÁN 2003: ŠTĚPÁN, Pavel. Barvy v zeměpisných jménech v Čechách – vybrané

aspekty a souvisloti. Historická geografie 32, 2003, s. 183–194.

ŠTĚPÁN 2004: ŠTĚPÁN, Pavel. Označení barev a jejich užití v toponymii Čech. Praha

2004.

ŠTĚŘÍKOVÁ 2005: ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců. Z historie a vzpomínek

k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. Praha 2005.

257

ŠVANDRLÍK 1997: ŠVANDRLÍK, Richard. Obyvatelstvo vybraných okresů na

západě Čech v roce 1900. Hamelika. Historie Mariánských lázní a okolí 21, 1997,

č. 5–6. [cit. 2008-05-15]. Dostupný <http://hamelika.webz.cz/h97-05+06.htm>.

TARPLEY. CHRISTIAN 1995: TARPLEY, Fred. CHRISTIAN, Jarvis. Street Names

as Signposts of World Cultures. In EICHLER, Ernst a kol. Namenforschung. Names

Studies. Les noms propres 2. Berlin – New York 1995, s. 1481–1499.

TIMOFEEV 1988: TIMOFEEV, V. P. Nazvanija kolchozov i sovchozov.

In SUPERANSKAJA, Alexandra Vasilevna (red.). Onomastika. Tipologija.

Stratigrafija. Moskva 1988, s. 107–111.

THIES 2008: THIES, Henning. Onomastika, literární. In NÜNNING, Ansgar (ed.).

Lexikon teorie literatury a kultury. Brno 2008, s. 569–570.

TOMEK 1867: TOMEK, Václav Vladivoj. Základy starého místopisu Pražského II.

Nové město Pražské. Praha 1867.

TOMEK 1892: TOMEK, Václav Vladivoj. Mapy staré Prahy k letům 1200, 1348 a

1419. Praha 1892.

TRUBAČEV 1980: TRUBAČEV, Oleg Nikolajevič. Etimologičeskij slovar

slavjanskich jazykov. Praslavjanskij lexičeskij fond 7. Moskva 1980.

TUREK 1967: TUREK, Adolf. Význam pomístních názvů pro studium vývoje

národnostních poměrů v českých zemích. In ŠMILAUER, Vladimír (red.). Třetí

zasedání mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku při Mezinárodním komitétu

slavistů v Liblicích u Prahy 14.–17. 9. 1966. Sborník referátů a příspěvků. Zvláštní

příloha Zpravodaje Místopisné komise ČSAV. Praha 1967, s. 206–213.

TUREK 2004: TUREK, Adolf. Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a Severní

Moravy. Opava 2004.

URBAN 2003: URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu.

Praha 2003.

URBÁNEK 1924: URBÁNEK, Rudolf. Žižka v památkách a úctě lidu českého. Brno

1924.

URBANONYMÁ 1996: ODALOŠ, Pavol. MAJTÁN, Milan (eds.). Urbanonymá

v kontexte histórie a súčasnosti. Materiály z onomastického kolokvia (Banská Bystrica

3.–5. septembra 1996). Banská Bystrica – Bratislava 1996.

258

VACULÍK 1978: VACULÍK, Jaroslav. Reemigrace volyňských Čechů na severní

Moravu a jejich osidlování v letech 1945–1947. In Severní Morava. Vlastivědný sborník

35. Šumperk 1978, s. 13–22.

VACULÍK 2009: VACULÍK, Jaroslav. České menšiny v Evropě a ve světě. Praha 2009.

VARSÍK 1968: VARSÍK, Branislav. K zmenám miestnych názvov na Slovensku.

In BLANÁR, Vincent. MAJTÁN, Milan (red.). I. slovenská onomastická konferencia.

Bratislava 5.–6. decembra 1967. Zborník materiálov. Bratislava 1968, s. 217–226.

VEČERKA 2006: VEČERKA, Radoslav a kol. K pramenům slov. Uvedení do

etymologie. Praha 2006.

VILÍMEK 2004: VILÍMEK, Ladislav. Z historie Helenína. In SCHEBESTA, Rudolf

(red.). Almanach k 50. výročí Střední průmyslové školy textilní v Heleníně. Helenín

2004, s. 4–14.

VLADIMIROVIČ 2002: VLADIMIROVIČ, A. G. a kol. Toponimičeskaja

enciklopedija Sankt-Petěrburga. Sankt Petěrburg 2002.

VOJTA 1983: VOJTA, František. Boj o název Svit v Gottwaldově. In Gottwaldovsko

od minulosti k současnosti 5. Gottwaldov 1983, s. 170–174.

VOJTÍŠEK 1940: VOJTÍŠEK, Václav. O starých jménech pražských ulic. Naše řeč 24,

1940, s. 97–103.

VONDRÁČEK 1999: VONDRÁČEK, Miloslav. Systém pojmenování planetek.

In KLÍMOVÁ, Květoslava. KNESELOVÁ, Helena (eds.). Propria v systému

mluvnickém a slovotvorném. Sborník příspěvků z mezinárodní konference „Onomastika

a škola“ konané ve v Brně ve dnech 10.–11. 2. 1998. Brno 1999, s. 133–138.

VYKOUK 2007: VYKOUK, Jaroslav. Kladenský uličník aneb Průvodce jmény ulic

v Kladně. Kladno 2007.

WOLF 1982: WOLF, Vladimír. Znáte Krakonošovy skály? ZMK 22, 1981, s. 214–215.

WOŹNICZKA 2007: WOŹNICZKA, Zygmunt. Katowice–Stalinogród–Katowice.

Dzieje najnowsze 39, 2007, č. 3, s. 89–109.

ZAIMOV 1973: ZAIMOV, Jordan. Bălgarski geografski imena s -jb. Sofija 1973.

ZELINSKY 1967: ZELINSKY, Wilbur. Classical Town Names in the United States.

The Historical Geography of an American Idea. Geographical Review 57, 1967,

s. 463–495.

ZELINSKÝ 2008: ZELINSKÝ, Miroslav. Texty a obrazy. Stopy, které zůstaly. Ostrava

2008.

259

ZEMLEX: NOVÁKOVÁ, Božena a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Obce a sídla 1, 2.

Praha 1991.

ZJČ: LUTTERER, Ivan. ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Čech, Moravy a Slezska.

Havlíčkův Brod 1997.

ZJČS: LUTTERER, Ivan. MAJTÁN, Milan. ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména

Československa. Praha 1982.

ZMĚNY NÁZVŮ: DOKOUPIL, Jaroslav. HÁJEK, Jan. REITSPIES, Zdeněk. Změny

názvů na mapách koncem 20. století. Plzeň 2000.

ŽEMLIČKA 1980: ŽEMLIČKA, Josef. Vývoj osídlení dolního Poohří a Českého

středohoří do 14. století. Praha 1980.

ŽIGO 1983: ŽIGO, Pavol. Formant -any v slovenskej oikonymii. In DOHNAL, Miloň

(red.). Onomastika jako společenská věda. Sborník příspěvků z 1. československé

onomastické konference 18.–20. 5. 1982 v Trojanovicích. Praha 1983, s. 267–270.

ŽIGO 1997: ŽIGO, Pavol. Gramatické typy slovenských ojkoným (Príspevok

k Slovanskému onomastickému atlasu). Slovenská reč 62, 1997, s. 65–72.

260

14.0 Rejstřík

Rejstřík obsahuje odkazy na příslušné strany knihy, popř. poznámky pod čarou, kde se

pojednává o uvedených toponymech, především oikonymech. V případě, že došlo

k přejmenování nebo jiné změně názvu, v rejstříku uvádíme nejen původní podobu

jména a odkaz na příslušné strany, ale také odkazujeme k současné podobě zeměpisného

názvu, např. Astapovo, viz Lev Tolstoj. Nerealizované návrhy toponym jsou uváděny

s *, např. Baníkov* (Havířov), v závorce odkazujeme na současnou podobu jména.

Fiktivní toponyma, která se vyskytují v literárních, publicistických a reklamních textech

a která neoznačují reálné onymické objekty, jsou uváděna s **, např. Albrechtice**,

v závorce případně odkazujeme na reálný objekt, pokud jméno funguje jako

fiktonymum, např. Kostelec** (Náchod).

U pomístních jmen uvádíme v závorce zkratku PJ a také typ objektu, pokud to

není zcela zřetelné z názvu, např. Botev (PJ, hora).

U identických názvů dvou rozdílných lokalit, nebo tam, kde je lokalizace

nezbytná, uvádíme v závorce bližší místní určení, např. Amerika (dělnická kolonie,

Ostrava), nebo uvádíme v závorce dnešní podobu toponyma, obec a okres, např.

Solopisky* (Solopysky, obec Suchdol, okr. Kutná Hora).

Součástí rejstříku jsou také odkazy na klíčové pojmy a termíny. Odkazy vedou

čtenáře ke stranám, kde naleznou výklad termínů nebo jejich další funkční

charakteristiky, příklady apod. U svodných hesel a u tematických odkazů uvádíme

v závorce specifikaci, např. uliční názvy (Naše řeč, diskuze).

A

Abaj · 56

Adalbert Stiftergasse (ulice, Český

Krumlov) · 166, viz Rooseveltova

Adampol (poznámka pod čarou) · 111

adaptační funkce topoformantů · 55

Adolf Hitler Platz (náměstí, Český

Krumlov) · 165, viz náměstí Svornosti

Adolf-Hitler-Platz (náměstí, Brno,

poznámka pod čarou) · 34, viz náměstí

Svobody

agronymum (definice, poznámka pod

čarou) · 10

ahonorifikace · 158

Aktau · 47

Albrechtice** · 201, 202

Albrechtovo náměstí (Praha) · 33, viz

náměstí Kinských

Alčevsk · 62

Alexandria · 22

Alexandrovka · 73

Aloisov · 21

Amalín · 19

Amazon Court (bytový komplex, Praha)

· 196

Amerika (dělnická kolonie, Ostrava) · 61

Anděl City (bytový komplex, Praha)

· 195

Andropov · 40, 71, viz Rybinsk

Annadorf · 22, viz Annina Ves

Annín · 19

Annina Ves · 22

Annopol (poznámka pod čarou) · 111

261

anoikonymum · 147, viz pomístní jméno

anoikonymum/pomístní jméno (definice,

poznámka pod čarou) · 10

antická toponyma (inspirace, USA) · 111

antroponymum (osobní jméno, příjmení,

přezdívka, predikát) · 54

antroponymum/vlastní jméno osobní

(definice, poznámka pod čarou) · 54

Arboreum (bytový komplex, Praha) · 196

aristokratická toponyma po roce 1945

(typ Velenov) · 107, 281

Arnika (bytový komplex, Praha) · 196

Arnoštov · 56

Arseněvka (PJ, řeka, poznámka pod

čarou) · 29

Astapovo · 50, viz Lev Tolstoj

asteroidonymum (jméno planetky) · 149

astronymum (jméno vesmírného objektu)

· 149

Ašchabad · 37

ateizace · 38

Athény (České/Východočeské/Hanácké)

· 186

Atrium (bytový komplex, Ostrava) · 194

Augusta · 22

Augusta Taurinorum · 22, viz

Turin/Torino

Augusta Treverorum · 22, viz

Trevír/Trier

autochtonní teorie · 25

Avrora · 62, 111

B

Babiččino údolí (PJ) · 183

Bagrationovsk · 35, 110

balíkov** (poznámka pod čarou) · 201

Baltograd* (Kaliningrad, poznámka pod

čarou) · 35

Balvany/Šalmoš · 109, viz Gondovo

Bandar-e Anzali (poznámka pod čarou)

· 26, viz Bandar-e Pahlavi (poznámka

pod čarou)

Bandar-e Pahlavi (poznámka pod čarou) ·

26

Baníkov* (Havířov) · 130

Baníkovo* (Havířov) · 145

Baníky* (Havířov) · 138

Bánohrad* (Havířov) · 143

Barrandov Hills (bytový komplex, Praha)

· 177, 195, 196

Bartošova (ulice, Zlín) · 168

Bata Estate (poznámka pod čarou) · 84,

viz East Tilbury

Baťa, Tomáš/Baťa, Jan Antonín

(toponyma) · 84

Batabrit* (East Tilbury, poznámka pod

čarou) · 84

Batabury* (East Tilbury, poznámka pod

čarou) · 84

Bataford* (East Tilbury, poznámka pod

čarou) · 84

Bataganj · 84

Bataguassu · 84

Batanagar · 84

Batapur · 84

Batason Town* (East Tilbury, poznámka

pod čarou) · 84

Batatuba · 55, 84

Batavia · 84, viz Jakarta

Batavia-Kalibata (poznámka pod čarou)

· 85

Bataville · 84

Bataville* (East Tilbury, poznámka pod

čarou) · 84

Batawa · 84

Bataypora · 55, 83, 84

Batizovce · 85

Baťov · 46, 55, 85, viz Otrokovice

Baťova osada vo Veľkej · 85, viz Svit

Baťovany · 35, 85, 86, viz Partizánske

Bedřichov · 56

Beheimstein · 58

Bechyně · 78, 181

Belarie Park Modřany (bytový komplex,

Praha) · 197

Belcrediho (ulice, Praha) · 33, viz Milady

Horákové (Praha)

Bella Vista** · 202

Bellevue (bytový komplex, Špindlerův

Mlýn) · 195

Belmeken (PJ, hora) · 43, viz Kolarov

Bělohrad/Lázně Bělohrad · 144

Benátky (České/Moravské/Hanácké)

· 186

Beneš, Edvard (v české toponymii, po

roce 1918) · 90, 152, 155, 158

Benešovo Ústí* (Sezimovo Ústí) · 58, 90

Benešovy Lázně* (Františkovy Lázně)

· 90

Berane · 56

Beranov · 179

Beringův průliv (PJ) · 148

Berlín · 188, viz též Beroun

Bern · 188, viz též Beroun

Bernolákovo · 55, 109

Bernstadt · 66, viz Žacléř

Beroun · 187

Beš/Bös · 109, viz Gabčíkovo

Betlém (Český/Moravský/Lašský) · 186

Betlém (toleranční osada) · 60

Bezdíkov** · 201

Bezpráví · 184

Bezruč* (Havířov) · 44, 55, 134, 145

Bezruč, Petr (v české toponymii, po roce

1945) · 58, 97, 128, 130, 137, 143, 281

Bezručhrady* (Havířov) · 143

Bezručov* (Havířov) · 128, 130

262

Bezručov* (Kravaře, poznámka pod

čarou) · 128

Bezručova (ulice) · 164

Bezručova Branka* (Branka u Opavy)

· 58, 90, 281

Bezručovice* (Havířov) · 137

Bída · 180

Biškek · 37, 40, 49

Blagoevgrad · 55

blbákov** (poznámka pod čarou) · 201

Bludiškovec* (Havířov) · 139

bohemizace · 100, viz degermanizace

Bohumín · 19

Bohumínska třída (Ostrava, poznámka

pod čarou) · 34

Bojomír* (Havířov) · 141

Bojomírov* (Havířov) · 135, 136

Bolíkov · 56

Bolívie · 148

Bolšaja Ussurka (PJ, řeka, poznámka pod

čarou) · 29

Bolševik · 62

Bolševik (PJ, ostrov) · 62, viz Sveta

Anastasija

Bolševik (PJ, ostrov, poznámka pod

čarou) · 38, viz Sveta Anastasija

Bor** · 204

Borec · 62

Borek** · 204

Borisovgrad · 144

Bornfloss · 66, viz Žacléř

Borová · 121, viz Havlíčkova Borová

Borůvková (ulice, Brno, Medlánky) · 161

Bořitov** · 201

Bosanska Kostajnica · 59

Bosanski Brod · 59

Botanica (bytový komplex, Praha) · 196

Botev (PJ, hora) · 43

Botevgrad · 144

Botostroj** (Zlín) · 205

Božhurovo · 34

Boží les** (Gottwaldov) · 205

Božice · 100

božkov (název výrobku, rum) · 178

Božkovice** · 202

Brandýs nad Labem · 181

braník (název výrobku, pivo) · 178

Branka · 89, 97, 281, viz Branka u Opavy

Branka u Opavy · 90

Branná · 106

Branty (okr. Žďár nad Sázavou) · 96

Brasilia · 60

Braşov · 43, 64

Bratislava · 68

Brežněv · 32, 40, 71, viz Naberežnyje

Čelny

Brežněves** (Zaječov) · 29

Brigádov* (Havířov) · 137

Brigadovice* (Havířov) · 138

Brloh · 185

Brod Komenského* (Uherský Brod) · 90

Brod nad Sázavou* (Havlíčkův Brod)

· 116, 118

Brod** · 204

Broskvoňová (ulice, Brno, Medlánky)

· 161

Bruntál · 74

Brusilov* (Bruntál) · 54

Bryksova (ulice, Praha, Černý Most II)

· 162

Březhrad · 144

Březinovy Počátky* (Počátky, okr.

Pelhřimov) · 90

Březnice* (Rozsívalův seznam) · 120

Březov* (Havířov) · 134

Břidličná · 106

Bubnov · 55

Budiměř* (Havířov) · 140

Budovan* (Havířov) · 140

Budovatelsk* (Havířov) · 44, 145

Bülowplatz (náměstí, Berlín) · 32, viz

Rosa-Luxemburg-Platz

buranov** (poznámka pod čarou) · 201

Buštěhrad · 144

Bydlinského (ulice, Tábor, Sezimovo

Ústí) · 172

Bytostav* (Havířov) · 142

bytové komplexy (názvy) · 194

Byty u statku (bytový komplex, Praha)

· 196

C

Caesarea · 22

Cali-Bata · 84

Caribrod · 44, viz Dimitrovgrad (SRB)

Caricyn · 35, 39, viz Volgograd

Carskoje Selo · 63, viz Puškin

Carthage · 111

Cayo Ernesto Thaelmann (PJ, ostrov)

· 148

Cedar Street (ulice) · 161

Cedron (PJ, říčka, poznámka pod čarou)

· viz Sedlnice

Central Park (bytový komplex, Praha)

· 195

Cchinvali · 43, 64

Cieszyn · 94

Cieszyn Zachodni (poznámka pod čarou)

· 94, viz Český Těšín

Cimrman, Jára (v české toponymii,

jméno planetky) · 149, 183

Cimrmangrad** · 30

Cingr* (Havířov) · 55, 134, 145

Cingrov* (Havířov) · 128

Císařeves · 22

City Park Jihlava (bytový komplex,

Jihlava) · 195

263

Clereville* (East Tilbury, poznámka pod

čarou) · 84

Colonia Claudia Ara Agrippinensium

· 22, viz Kolín nad Rýnem/Köln am

Rhein

commemorative

naming//commemorative name · 27, viz

honorifikační motiv

corporate identity · 84

Corsignano · 22, viz Pienza

Cukmantl · 101, viz Zlaté Hory

Cyrilov · 21

Czarnogrod* (Havířov) · 143

Częstochowa (návrh přejmenování,


Č

Čachovice · 181

Čachovice Lázně* (Čachovice) · 181

Čapajevo · 110

Čapajevsk · 33, 55

Čarencavan · 55

Čechohrad · 58, viz Novhorodkivka

Čechohrad* (Rozsívalův seznam) · 120

Čechov · 54

Čechovice* (Němčovice, okr. Rokycany)

· 96

Čeklís · 55, 109, viz Bernolákovo

Čep* (Havířov) · 142

Čerkessk · 58

Čerňachovsk · 110

Černěnko · 40, 71, viz Šarypovo

Černodoly* (Havířov) · 134

Černohrad* (Havířov) · 143

Černokopy* (Havířov) · 139

Černý Potok* (Bruntál) · 74

Čertova Lhotka · 187, viz Mariánské

Hory

Červenáčkova (ulice, Kuřim) · 183

Červenkov* (Němčovice, okr. Rokycany)

· 96

Červenkova Ves* (Němčovice, okr.

Rokycany) · 96

Česká Kanada · 186

Česká Ves* (Němčice, okr. Kolín) · 97

Česká Vesnice* (Němčice, okr. Kolín)

· 107

české emigrantské osady · 54, 58, 59, 60

České Křídlovice · 100, viz Božice

České Švýcarsko · 182

České Trouby (okr. Prachatice) · 77, viz

České Žleby

České Velenice · 81, 95

České Žleby (obec Stožec, okr.

Prachatice, dnes zaniklá) · 77

České* (Sněžné, okr. Žďár nad Sázavou)

· 96

České/Moravské/Hanácké Benátky · 186

České/Východočeské/Hanácké Athény ·

186

Českobratrský Kunvald* (Kunvald) · 81

Československého exilu (ulice, Ostrava)

· 49

Československý Těšín (poznámka pod

čarou) · 94, viz Český Těšín

Československých legií (ulice, Ostrava)

· 49

Český Malín · 59

Český Merán · 186

Český ráj · 182

Český Šicndorf · 89, viz Stříbrné Hory

Český Těšín · 59, 95

Český/Moravský/Lašský Betlém · 186

Čestice* (Němčice, okr. Kolín) · 97, 107

Čistá · 89

Človíčkov** · 178

Čokoládová** (ulice) · 178

Čunín · 185

Čunkovo** (Vsetín) · 29

D

Daimlerova (ulice, Praha) · 179

Dalejský park (bytový komplex, Praha) ·

195

Damašek · 60

Danube House (bytový komplex, Praha)

· 196

Dárečkov** · 178

Daubiche (PJ, řeka, poznámka pod čarou)

· 29, viz Arseněvka

deantroponymické honorifikační

oikonymum · 54

Deblínov* (Panenská, poznámka pod

čarou) · 107

defektní toponymum · 45

degermanizace · 87, 92, 99, 105

degermanizace (názvy obcí, Jesenicko)

· 106

degermanizace (názvy obcí, Karlovarsko,

Plzeňsko) · 103

degermanizace (názvy obcí, okr. Děčín)

· 102

degermanizace (názvy obcí, okr.

Havlíčkův Brod) · 89

Degeš · 110, viz Rastislavice

dechrématonymické ideové oikonymum

· 61

Dejbožice** · 201

Dejvice · 199

Děkanské náměstí (Hradec Králové)

· 176, viz náměstí Jana Pavla II.

Demokracja · 63

Denisův hájek (PJ) · 149

depersonalizace · 158

deschematizace · 158

detoponymické honorifikační

oikonymum · 59

264

Dětřichov* (Dyje, poznámka pod čarou)

· 107

Dětskoje Selo · 63, viz Puškin

Deutsch Brod · 114, viz Havlíčkův Brod

diferenciace · 46

Dimitrov · 44

Dimitrov, Georgi (v bulharské toponymii,

po roce 1945) · 43

Dimitrovgrad (BULH) · 43

Dimitrovgrad (SRB) · 44

Dimitrovo · 43

Diosek · 109, viz Sládkovičovo

Dobrá · 180

Dobrá Voda u Českých Budějovic · 65

Dobraja · 29, viz Dobroje

Dobroje · 29

Dobromír* (Havířov) · 140, 141

Dobronín · 89

Dobroslav* (Havířov) · 141

Dobytčí trh (Praha) · 167, viz Karlovo

náměstí

Doglasgrün · 103, viz Vřesová

Dohnalov* (Vřesová) · 103

Dokeský rybník (PJ) · 182, viz Máchovo

jezero

Doksy · 182

Doksy u Máchova jezera* (Doksy) · 182

Dolní Jablonná · 89

Dolní Lutyně · 95

Dolomírov* (Havířov) · 134

Doloslavice* (Havířov) · 138

Dolovany* (Havířov) · 138

doly (honorifikační jména) · 156

Donbas* (Havířov) · 145

Donbasov* (Havířov) · 136

Doněck · 43, 64

Drapi* (Havířov) · 142

Drbalovice (okr. Blansko) · 77, viz

Drvalovice

Drežnica · 53

Družba · 63

Družstevní (ulice) · 164

Drvalovice · 77

Držkov · 185

Důl Československého svazu mládeže

· 156

Důl Fierlinger · 156

Důl Generalissimus Stalin · 156

Důl Gottwald · 155, 156

Důl Jan Šverma · 156

Důl Nejedlý · 156

Důl Nosek · 156

Důl Petr Bezruč (poznámka pod čarou)

· 128

Důl Terezie (poznámka pod čarou) · 128,

viz Důl Petr Bezruč

Důl Vítězný únor · 156

Důl Zápotocký · 156

Důlná* (Havířov) · 140

Dunaújváros · 43, 56, 64

Dušanbe · 43, 55, 64

Dušínova (ulice, Kuřim) · 183

Dvořákova (ulice) · 175

Dvořáková (ulice) · 175, viz Dvořákova

Dvůr Eliščin* (Nymburk) · 74

Dyje (poznámka pod čarou) · 107

Dzeržinsk · 39

Džambul · 56

Džbery pod Skalou** · 203

E

East Tilbury (soutěž na název města,


Ehrenmotiv//Ehrenname/Gedenkname/M

emorialname · 27, viz honorifikační

motiv/jméno

Eisenhüttenstadt · 43, 56, 64

ekvivalence toponyma a významu

pojmenovávaného objektu · 66, 147, 155,

156, 159, 165, 173

Eleonorovice · 22

Elm Street (ulice) · 161

Emauzy · 60

endonyma (reklamní) · 186, 196

endonymum (definice, poznámka pod

čarou) · 61

Engelsova (ulice, Ostrava) · 168

environmentální problematika · 38, 42,

47

etnonymum (definice, poznámka pod

čarou) · 58

etymologie · 39, viz lidová etymologie

Exilu (ulice, Ostrava) · 49, viz

Československého exilu

exonyma · 187

exonyma (reklamní, typ České Athény)

· 185

exonymum (definice, poznámka pod

čarou) · 61

F

Fajum · 60

Falkenau an der Eger · 97, viz Sokolov

Falknov nad Ohří · 74, 97, 102, 103, viz

Sokolov

Fantazie (bytový komplex, Praha) · 196

Faratín* (Havířov) · 138

Farské lúky (bytový komplex, Čeladná)

· 195

Feodosia · 73, 111

festivaly (detoponymické názvy, lidová

etymologie) · 185

Fialková (ulice) · 190

Filipka · 20

Filipov · 21

Flandorf (poznámka pod čarou) · 107, viz

Panenská

265

Foglarova (ulice, Kuřim) · 183

Fominov* (Branty, okres Žďár nad

Sázavou) · 96

Fort Ševčenko · 47

Francouzská (ulice, Brno) · 33, viz

Milady Horákové (Brno)

Franklin · 48

Franklin, Benjamin (v toponymii USA)

· 48

Frankštát · 59, viz Nový Malín

Františkodol · 22

Františkovy Lázně · 22, 90

Františky · 20

Franz Josef Spitze/Ferenc Jószef csúcs

(PJ, hora, poznámka pod čarou) · 98, viz

Gerlachovský štít

Franzensbad · 22, viz Františkovy Lázně

Franz-Josef-Strasse (ulice, Brno) · 33, viz


Freiherr-von-Neurath-Strasse (ulice,

Brno) · 33, viz Milady Horákové (Brno)

Frejštejn (poznámka pod čarou) · 107,

viz Podhradí nad Dyjí

Frohnfesten Gäschen (ulice, Polička,


Frunze · 37, 40, 49, 145, viz Biškek

Frýdberk · 106, viz Žulová

Frýdlant nad Moravicí · 106, viz

Břidličná

Frýdnava · 50, 89, viz Mírovka

Fryšava pod Žákovou horou · 65

Frývaldov · 74, viz Jeseník

Fučík* (Havířov) · 44, 145

Fučík, Julius (v české toponymii, po roce

1945) · 44, 145, 150

Fučíkov* (Havířov) · 130, 136

Fučíkův štít* (PJ, Slavkovský štít,


Fuchsberg · 106, viz Liščí

Fulneck · 59, viz Fulnek

Fulneck (česká osada ve Velké Británii)

· 60

Fulnek · 59

G

Gabčíkovo · 109

General Kolevo · 57

General Podjalkov · 57

Georgenthal · 88, viz Jiříkovo Údolí

Georgetown · 48, viz Washington

Georgi Dimitrov (PJ, vodní nádrž) · 147

Georgi-Dimitrov · 43

Georgiu-Dež · 57, viz Liski

Gerlachovský štít (PJ, hora) · 98

Geroburg · 56, viz Byhlegure

Gigantov* (Havířov) · 137

Goce-Delčev · 57

Golianovo · 109

Gondovo · 109

Gorkij · 40, 145, viz Nižnij Novgorod

Gorna Džumaja · 55, viz Blagoevgrad

Gotteswald** (Gottwaldov) · 205

Gottvald · 44

Gottwald, Klement (toponymie, kult

osobnosti) · 124

Gottwald, Klement (v české toponymii,

po roce 1945) · 33, 124, 152, 155, 158,

179, 205

Gottwaldov · 33, 35, 88, 104, 124, 126,

281, viz Zlín

Gottwaldov (literární jména) · 205, viz

Zlín

Gräfenberk · 74, viz Jeseník-Lázně

Grafengrün · 107, viz Háj

Grünbach** (Perštejn) · 99, 206, viz

Potočná** (Perštejn)

Guben · 57

Gumbinnen · 110, viz Gusev

Gumpolds · 178, viz Humpolec

Gumpoldser Loden (název výrobku,

sukno) · 179, viz Humpolec

Gurťjevova (ulice, Ostrava) · 159

Gusev · 110

Gúta · 109, viz Kolárovo

Gvardějsk · 110

Gyumri · 40

H

Hádky/V Hádkách (PJ) · 80

Háj (okr. Cheb) · 107

Háje (okr. Sokolov) · 107

Hakenova (ulice, Ostrava) · 175

Hamiltony · 20

Hanácký Jeruzalém · 186

Hansen Township · 44

Hartusná* (Havířov) · 140

Hartusov* (Havířov) · 134

Harvard (planetka) · 149

Hatě** · 201

Hávin Plůtek** · 205

Havířany* (Havířov) · 138

Havíře* (Havířov) · 138

Havířín* (Havířov) · 146

Havířohrad* (Havířov) · 146

Havířov · 35, 62, 104, 127, 129

Havířov (cizojazyčné podoby návrhů

toponyma) · 131

Havířov (seznam návrhů) · 281

Havířov (soutěž na název města) · 128

Havířov (soutěžní návrhy) · 281

Havířov* (Havířov) · 146

Havířov/Haviřov* (Havířov) · 130

Haviřovice* (Havířov) · 137

Havířovice* (Havířov) · 146

Havlíček Borovský, Karel (v české

toponymii, po roce 1945) · 47, 50, 58, 79,

88, 113, 116, 121

Havlíčkov* (Havlíčkův Brod) · 117

266

Havlíčkova (ulice) · 164

Havlíčkova Borová · 58, 88, 121

Havlíčkova stezka (PJ) · 155

Havlíčkův Brod · 32, 50, 58, 69, 81, 87,

103, 113, 115, 118, 281

Havlíčkův Brod (typ honorifikačního

toponyma) · 88

Havlín** · 29

HC Berounští medvědi · 189, viz též

Beroun

Helenčina studánka (PJ) · 183

Helenín · 19

Helenov · 19, viz Helenín

Hermersdorf · 102, viz Heřmanov

Herodesova (ulice, Ostrava) · 175, viz

Herodova

Herodova (ulice, Ostrava) · 175

Heřmanov · 102

Hirschberger See (PJ, rybník) · 182, viz

Máchovo jezero

Hitler-Berg (PJ, hora) · 147

Hlavák (nádraží, Praha, poznámka pod

čarou) · 35, viz Praha-hlavní nádraží

Hlavní třída (Ostrava-Poruba) · 34

Hloubětín · 78

Hloupětín · 78, viz Hloubětín

Hlubiny* (Havířov) · 140

Hněvkovice na levém břehu

Vltavy/Hněvkovice na pravém břehu

Vltavy (Týn nad Vltavou) · 65

Hnidousy · 122, viz Švermov

Ho Či Minovo Město · 51

Hochtánov · 89, viz Vysoká

Hojerova (ulice, Kuřim) · 183

Hojnice* (Hnojnice) · 77

Holečkov (obec Malovice, okr.

Prachatice) · 76, 79, 209

Holešov · 66, 187

Hollywood (východních Čech) · 186

Honice** (Cerhonice) · 205

honorifikační motiv/jméno · 21, 22, 27

Horňany* (Havířov) · 146

Horňava* (Havířov) · 139

Horní Kozolupy · 76

Horní Les · 106

Horní Lutyně · 95, viz Lutyně

Hornícivice* (Havířov) · 131

Hornikolektivov* (Havířov) · 135

Horníkov* (Havířov) · 137

Horníkov/Hornikov* (Havířov) · 130

Horníkovo* (Havířov) · 145

Hornikozdroj* (Havířov) · 144, 145

Horníky* (Havířov) · 139

Hornoměsto* (Havířov) · 134

Hornomír* (Havířov) · 140

Horst-Wessel-Platz (náměstí, Berlín)

· 32, viz Rosa-Luxemburg-Platz

Hory Matky Boží · 53

Hostel Rosemary (Praha) · 193, viz

Růžová (ulice, Praha)

Hradčany (PJ) · 149

Hradec** · 204

Hrádek u Purkarce · 23

Hrádek** · 204

Hradiště svatého Hypolita · 53

Hradiště** · 204

Hraničná · 106

Hronov · 90

Hronovec* (Rumburk) · 74

Hrvatsko Polje · 53

Hřebík* (Havířov) · 140

Hubrova (ulice, Brno) · 159

Hulice · 185

Humburky · 102, 281

Humpolec · 178

humpolecké sukno · 178, viz Humpolec

Humpoletzer Loden (název výrobku,

sukno) · 179, viz Humpolec

Hurbanovo · 109

Hurtova Lhota · 67

Husinec (POL, dnes Gęsiniecz) · 60

Husitská (ulice, Praha-Žižkov) · 157

husitství/reformace (jména osobností v

toponymii) · 80, 82, 170, 171

Husova (ulice) · 164

Husova (ulice, Praha-Žižkov) · 171

Husovo (PJ) · 149

Hutnice* (Havířov) · 134

Huťovice* (Havířov) · 138

Hvězdohrad* (Havířov) · 144

Hynkov* (Mansberk, poznámka pod

čarou) · 107

hypokoristikum (definice, poznámka pod

čarou) · 19

Ch

Chalupy (okr. Prachatice) · 281

Chemnitz · 32, 57

Cherson · 73

Chlumova (ulice, Praha-Žižkov) · 171

Chodovec City (bytový komplex, Praha)

· 195

Chodžent · 40

choronymum (definice, poznámka pod

čarou) · 46

Chrč* (Havířov) · 142

chrématonymum · 61

chrématonymum (definice, poznámka

pod čarou) · 28

Chudoba · 180

Churchillova (ulice, Brno) · 33, viz


Chvojkovice** · 201

I

Ibn Sina Pik (PJ, hora) · 43

267

identifikace · 46, 47

ideologie a toponomastika · 24, 26, 30

Ilistaja (PJ, řeka, poznámka pod čarou)

· 29

Iljičevsk · 56

Iman/Ima (PJ, řeka, poznámka pod

čarou) · 29

imperátorská jména · 73

in culo (ulice, Praha) · 190

in cuno (ulice, Praha) · 190

Ingoty* (Havířov) · 140

Insterburg · 110, viz Čerňachovsk

internacionalizace · 42, 146

iradiace · 160

ironická jména · 61, 192

Iskra · 63

Isla de la Juventud (PJ, ostrov) · 148

Islámábád · 63

Istanbul · 22

Ithaca · 111

Ivangrad · 56, viz Berane

Ivano-Frankovsk · 57

Ivanovka · 73

Ivaščenkovo · 33, viz Čapajevsk

Iževsk · 40

J

Jabloňová (ulice, Praha, Zahradní Město)

· 161

Jacksonopolis · 111

Jadrná · 106

Jagodina · 56

Jahodová (ulice, Praha, Zahradní Město)

· 161

Jahodová** (ulice) · 178

Jakarta · 85

Jakub · 38, viz Svatý Jakub

Jana Amose Komenského (ulice, Zlín)

· 168

Jana Masaryka (ulice, Brno) · 33, viz


Janovka · 20

Jantarsk* (Kaliningrad, pův. Königsberg,


Járacimrman (planetka) · 149

Jarmilina skála (PJ) · 183

Jaro* (Havířov) · 140

Jaroměřice · 76, viz Jaroměřice nad

Rokytnou

Jaroměřice nad Rokytnou · 76

Jaroslav (okr. Rychnov nad Kněžnou)

· 17, 57

Javorov** · 201

Jekatěrinburg · 46

Jekatěrinoslav. · 73

Jelizavetgrad · 34, viz Kirovograd

Jeremenkovo* (Havířov) · 145

Jeruzalém (Hanácký) · 186

Jeřábovice* (Havířov) · 137

Jeseník-Lázně · 74

Ještěvíce* (Havířov) · 131

Jevice** · 201

Jevpatoria · 73, 111

Jezuitská (ulice, Praha) · 167, viz

Karlova

Ježíškova Vánoční pošta · 184, viz Boží

Dar

Jihlava · 105

Jihlava-Bosch Diesel (železniční

zastávka) · 179

Jimramov · 187

Jiráskov* (Hronov, poznámka pod čarou)

· 90

Jiráskova (ulice) · 164

Jiráskova cesta (PJ) · 58, 155

Jiráskovo náměstí (Ostrava) · 34

Jiráskovo Padolí* (Hronov, poznámka

pod čarou) · 90

Jiráskův Hronov · 90

Jiříkovo Údolí · 88

Jižní I–XVII (ulice, Praha, Spořilov)

· 162

Josafat (PJ, údolí, poznámka pod čarou)

· 112

Josefov · 16, 55, 73

Josefovice · 22, 73

Josefsthal · 88, viz Josefův Důl

Josefův Důl · 88

Josefy Faimonové (ulice, Brno) · 159

Josephstadt · 16, viz Josefov

Juliánov · 22

Junošova (ulice, Praha) · 160, viz

Melantrichova

Jur pri Bratislave · 38, viz Svätý Jur

K

K Lidlu** (ulice) · 178

Kadijevka · 54, viz Stachanov

Kairo (úřednická kolonie, Ostrava) · 61

Kaiserdorf · 22, viz Císařeves

Kájovská ulice (Český Krumlov) · 165

Kalevala · 46, 62

Kalevalskij rajon · 46

Kaliningrad (pův. Königsberg poznámka

pod čarou) · 35

Kaliningrad (RUS, Moskevská oblast)

· 46

Kalininskij · 46, viz Kaliningrad (RUS,

Moskevská oblast)

Kameňákov** · 201

Kamenice** · 201, 204

Kanada (Česká) · 186

Kánišova (ulice, Tábor) · 172

Kantograd* (Kaliningrad, pův.

Königsberg, poznámka pod čarou) · 35

Kapitan Dimitrovo · 57

Kaprova (ulice, Praha) · 160

Karaklis · 34, viz Vanadzor

268

Kardeljevo · 53, viz Ploče

Karel IV. (v toponymii) · 23

Karlín · 15, 19, 73

Karl-Marx-Stadt · 32, 57, viz Chemnitz

Karlo-Libknechtovsk · 44, 57, viz

Soledar

Karlov · 73

Karlov · 55

Karlova (ulice, Praha) · 167

Karlova Koruna (poznámka pod čarou)

· 23

Karlovka · 102

Karlovo náměstí (Praha) · 167

Karlovy Vary · 23

Karlsberg · 23, viz Kašperk

Karlsburg · 23, viz Tepenec

Karlsfried · 23

Karlshaus · 23, viz Hrádek u Purkarce

Karlskrone · 23, viz Radyně

Karlsthal · 102, viz Karlovka

Karlswald · 23

Karlštejn · 23, 102, 105

Karlův Týn · 105, viz Karlštejn

Karolinenthal · 73, viz Karlín

Karolínov · 19

Karpatia** · 202

Kašperk · 23

Kateřina · 17, 38, 57, viz Svatá Kateřina

Kateřinky · 20

Kateřinská Hora** · 202

Katowice · 34, 43, 56, 64

Kazín* (Dolní Mokropsy, obec

Černošice) · 78

Keltičkov* (Havířov) · 136

Kep (ulice, Praha) · 190

Keprtovice · 106, viz Údolná

Kerensk · 39, viz Vadinsk

Kimčchek · 57

Kimovsk · 142

Kinshasa · 26

KiOsek (stánek s občerstvením) · 185,

viz Osek

Kirov · 34, 145

Kirov, Sergej Mironovič (v sovětské

toponymii, po roce 1934) · 34

Kirovakan · 34, viz Vanadzor

Kirovo · 34, viz Kirovograd

Kirovograd · 34

Klarbrunn · 89, viz Čistá

klasifikace honorifikačních toponym · 51

Klášterec nad Ohří · 181

Klášterec-Kyselka* (Klášterec nad Ohří)

· 181

Klausovice** · 29

Klementice · 21

Klementovice* (Havířov) · 138

Klínov** (Zlín) · 205

Klostermannova stezka (PJ) · 155

Kněžská · 89

Knín** (Zlín) · 205

Kobyliské náměstí (Praha) · 185

Kobzinová (ulice, Havlíčkův Brod) · 175,

viz Kobzinové

Kobzinové (ulice, Havlíčkův Brod) · 175

Kocelak · 111, viz Krasnoarmejskoje

Kočičí Lhota (okr. Nový Jičín) · 77, viz

Starojická Lhota

Kojetín · 19

Kolarov (PJ, hora) · 43

Kolarovgrad · 144

Kolárovo · 109

Kolchoz imeni Kalinina · 58

Kolín nad Rýnem/Köln am Rhein · 22

Kolonie Františka Josefa I. · 19, viz

Helenín

Koloredov · 21

Kolovrat · 54

Kolštejn · 106, viz Branná

Kolumbie · 148

Komanvangard · 142

Komenského (ulice) · 164

Kommunar · 62

Kommunarsk · 62, viz Alčevsk

Komsomolsk na Amure · 62

komunikační nefunkčnost

honorifikačních toponym · 48

Koněv* (Švermov) · 122

Königsberg · 50, 111, viz Kaliningrad

Königsberg (poznámka pod čarou) · 35,

viz Kaliningrad

Koňský trh (Praha) · 167, viz Václavské

náměstí

Konstantinopolis · 22, viz Istanbul

kontext (vytržení toponyma

z historického kontextu) · 50

kontranázev · 33, 205

Kopeček u Olomouce · 38, viz Svatý

Kopeček

Korenica · 58

Kornilov* (Kozov) · 54

Kosatcová (ulice, Praha, Zahradní Město)

· 161

Kostelec** · 204

Kostelec** (Náchod) · 205

Kotěrova (ulice, Zlín) · 168

Kotouč (PJ, hora, poznámka pod čarou)

· 112

Kotov** · 201

Kout · 76, viz Kout na Šumavě

Kout na Šumavě · 76

Kouzelné Medlánky (bytový komplex,

Brno) · 196

Kovákov* (Havířov) · 134

Kovar (česká osada v USA) · 54

Kovářov** · 201

Kozinovo (PJ) · 149

Kozlice** · 205

Kozloděje** · 201

269

Kozlov · 55, viz Mičurinsk

Kozolupy · 76, viz Horní Kozolupy

Krajířov* (Podhradí nad Dyjí, poznámka

pod čarou) · 107

Krakonošova harfa (PJ, skalní útvar)

· 183

Krakonošova kazatelna (PJ, skalní útvar)

· 183

Krakonošova strouha (PJ) · 183

Krakonošova zahrádka (PJ) · 183

Krakonošovo náměstí (Trutnov) · 183

Krakonošovo piano (PJ, skalní útvar)

· 58, 183

Krakonošovy kalhoty (PJ, skalní útvar)

· 183

Krakonošův zub (PJ, skalní útvar) · 183

krále Jiřího VI. (ulice, Praha) · 33, viz

Milady Horákové (Praha)

Kraslice · 184

Krásná · 180

Krásná Hora* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98

Krásná Hůrka (bytový komplex, Praha)

· 196

Krásné · 100

Krásné Údolí · 106

Krasnoarmejskoje · 111

Krasnodar · 144

Krasnodar* (Havířov) · 145

Krasnograd · 63

Krásnopol* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98

Krasnoznamensk · 63

Krasotín* (Rozsívalův seznam) · 120

Krásov* (Havířov) · 137

Krasov** · 201

Krátká (ulice) · 164

Kratochvíle** · 203

Kravaře (poznámka pod čarou) · 128

Krokovy Vary** · 203

Krucemburk · 89

krušovice (název výrobku, pivo) · 178

Křímov* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Křížová · 89, viz Krucemburk

křupanov** (poznámka pod čarou) · 201

Kubíkova (ulice, Brno) · 175

Kuçova · 43, 64

Kuchyně/V Kuchyni (PJ, louka) · 80

Kujbyšev · 40, viz Samara

Kulaťák (náměstí, Praha-Dejvice,

poznámka pod čarou) · 35, viz Vítězné

náměstí

Kulçora · 111, viz Někrasovka

Kulíškov** · 178

kult osobnosti (toponymie) · 43, 71, 98,

124

Kulturobyt* (Havířov) · 141

Kunratice* (Kundratice) · 77

Kunvald · 81

Kuři rynek (náměstí, Ostrava) · 34, viz

Jiráskovo náměstí

Kuttelwascherova (ulice, Praha, Černý

Most II) · 162

Květná · 106

Květnov · 180

Květoliby pod Lipou** · 203

Kyjevská (ulice) · 43

Kynořany* Kynžvart) · 74

Kynožaty* (Kynžvart) · 74

Kynžvart · 74

Kyšperk · 74, viz Letohrad

L

La Fayette, Gilbert du Motier

(v toponymii USA) · 48

Lafayette · 48

Lake Mobutu Sese Seko (PJ, jezero)

· 147

Lakotice** · 201

Lány (okr. Kladno) · 90

Lapašské Ďarmoty · 109, viz Golianovo

Lassallova (ulice, Ostrava) · 168

Lázně Bechyně* (Bechyně) · 78, 181

Lázně Bohdaneč · 181

Lázně Brandýs* (Brandýs nad Labem)

· 181

Lázně Letiny* (Letiny) · 181

Lázně Mšené · 181

Lázně Poděbrady* (Poděbrady) · 181

Lázně Teplice* (Teplice nad Bečvou)

· 181

Lázně Velichovky* (Velichovky) · 181

Lázně Velké Losiny* (Velké Losiny)

· 181

Lázně Železnice* (Železnice) · 181

lázně/letovisko (reklamní toponyma)

· 78, 181

Le Mont (bytový komplex, Špindlerův

Mlýn) · 195, 196

Lefu (PJ, řeka, poznámka pod čarou)

· 29, viz Ilistaja

Legií (ulice, Ostrava) · 49, viz

Československých legií

Legionársky štít (PJ, hora, poznámka pod

čarou) · 98, viz Gerlachovský štít

Legionowo · 63

Lenin, Vladimír Iljič (v toponymii, po

roce 1917) · 32, 34, 40, 43, 48, 54, 56,

74, 122, 136, 145, 158, 174

Leninabad · 40, 48, viz Chodžent

Leninakan · 40, viz Gyumri

Leningrad · 27, 32, 37, 40, 46, 144, viz

Sankt Petěrburg

Leningrad* (Havířov) · 143

Leningradská (ulice) · 43

Leningradská oblast · 46

Leninka (ulice, Ostrava-Poruba) · 34, viz

Hlavní třída

270

Lenino · 48

Leninov* (Havířov) · 136

Leninov* (Švermov) · 122, 123

Leninova (ulice) · 42

Leninova třída (Ostrava-Poruba) · 34, viz

Hlavní třída

Leninovka · 29, viz Leninovo

Leninovo · 29

Leninsk · 48

Leninsk* (Havířov) · 145

Leninské* (Bruntál) · 74

Leninskij · 48

Leninskoje · 48

Leninváros · 56, viz Tiszaújváros

Lenora · 17, 49, 57

Lensko* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98

Lenslav* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98, 140

Lenslava* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98, 140

Leopoldville (poznámka pod čarou) · 26,

viz Kinshasa

Lesiny* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Leskovac · 53

Leskovec · 53, viz Leskovac

Lesná · 106

Lesňany* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Lesné* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Lesní (ulice) · 164

Lesov* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Lesov** · 201

Letenská (ulice, Praha) · 33, viz Milady

Horákové (Praha)

Letiny · 181

Letohrad · 74, 144, 181

Letovisko Mimoň* (Mimoň) · 181

letovisko/lázně (reklamní toponyma)

· 78, 181

Letovisko-Stražisko* (Maleny) · 181

Lev Tolstoj · 50

Lhota (okr. Domažlice) · 95, viz Chodská

Lhota

Lhota (okr. Olomouc) · 90, viz Lhota nad

Moravou

Lhota (typ toponyma) · 66, 204

Lhota nad Moravou · 90

Lhota** · 204

Libérie · 148

Libinsdorf · 22

Liboháj (PJ, městský park) · 177

Lidice · 60

Lidodar* (Havířov) · 145

Lidotín* (Havířov) · 138

lidová etymologie · 25, 39, 85, 184, 187,

188, 190, 203

lidová etymologie (Jára Cimrman,

elastický zeměpis, poznámka pod čarou)

· 203

lidová etymologie (literární toponymie)

· 203

lidová etymologie (toponyma a reklama)

· 184

Lidovlád* (Havířov) · 134

Liebknechtova (ulice, Ostrava) · 168

Liebknechtplatz (náměstí, Berlín) · 32,

viz Rosa-Luxemburg-Platz

Lichtenštejn · 54

Liliendorf · 106, viz Lesná (okr. Znojmo)

Liliová (ulice) · 190

Liliová (ulice, Praha) · 191

Liliovka* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Lincoln · 48

Lincoln Street (ulice) · 161

Lincoln, Abraham (v toponymii USA)

· 48, 147, 161

Linecká ulice (Český Krumlov) · 165

Lipnice · 66, viz Lipnice nad Sázavou

Lípov* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Lipová · 106

Liptovský Mikuláš · 38

Liptovský Svätý Mikuláš · 38, viz

Liptovský Mikuláš

Lisabonská (ulice) · 61

Lischimstroj · 142

Liski · 57

Liščí · 106

Lišný · 81

literární toponymie · 199, 201, 205

Lnársko* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98

Lnáry* (Šumperk, poznámka pod čarou)

· 98

Lnářov* (Šumperk, poznámka pod čarou)

· 98

Lnovice* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98

Londýnská (ulice) · 61

Losnova (ulice, Kuřim) · 183

Loučná · 106

Loukov** · 201

Lstibořská (ulice, Praha-Újezd nad Lesy)

· 161

Lucija · 53, viz Sveta Lucija

Lučany* (Sviny, okr. Žďár nad Sázavou)

· 77

Lučín** · 201

Luční (ulice) · 164

Luníkovská (ulice, Praha-Újezd nad

Lesy) · 161

Lusavan · 55, viz Čarencavan

Lutínská (ulice, Praha, Újezd nad Lesy)

· 161

Lutyně · 95

M

Máchovo jezero (PJ, rybník) · 58, 182,

183

271

Main Street (ulice) · 161

Maják (bytový komplex, Praha) · 194

Májůvka · 103

Malá Lhotka** · 204

Malé máslovické muzeum másla · 184,

viz Máslovice

Malenkovgrad* (Havířov) · 44, 143

Maleny · 181

Malinovo · 34, viz Božhurovo

Malířka (bytový komplex, Praha) · 195

Malý/Velký Londýn (okr. Jindřichův

Hradec) · 60

Manhattan Východu** (Ostrava) · 186

Manchester (Slezský) · 186

Mansberg (poznámka pod čarou) · 107,

viz Mansberk

Mansberk (obec Znojmo) · 54

Mansberk (obec Znojmo, poznámka pod

čarou) · 107

Maple Street (ulice) · 161

Marianaberg · 102, viz Marjanín

Mariánské Hory (obec Ostrava) · 187

Mariánské Lázně · 16

Mariapolis · 84

Marienberg · 187, viz Mariánské Hory

Mariupol · 54, 111

Marjanín · 19, 102

Marjánov · 22

Markéta · 17, 57

Maršmelov** · 178

Martin · 38

Marxova (ulice, Ostrava) · 168

Maryčky Magdonové (ulice, Ostrava-

Radvanice, Frýdek-Místek) · 183

Mařín · 19

Masaryčka (nádraží, Praha, poznámka

pod čarou) · 35, viz Praha-Masarykovo

nádraží

Masaryk, Tomáš Garrigue (v české

toponymii, po roce 1918) · 79, 90, 97,

149, 151, 155, 158, 168

Masarykov* (České Velenice) · 79, 81

Masarykov* (Dlouhá Brtnice) · 79

Masarykova (ulice) · 164

Masarykova (ulice, Havlíčkův Brod) · 35

Masarykova lípa (PJ) · 155

Masarykova Vitoraz* (České Velenice)

· 79

Masarykovo náměstí (Zlín) · 168

Masarykovo pole (PJ) · 149

Masarykovy Lány* (Lány) · 58, 90

Masarykův Hradec* (Šumperk) · 58

Masarykův les (PJ) · 149

Máselná Lhota** · 205

Máslovice · 184

Massada · 112

Matěje Kopeckého (ulice, Ostrava) · 175

Maxičky · 20

Mejvald · 103, viz Májůvka

Melantrichova (ulice, Praha) · 160

Melekes · 44, viz Dimitrovgrad (RUS,

Uljanovskaja oblast)

meliorace · 191, 195

memorijalnyj motiv//memorijalnoje

nazvanije/memorativ (мемориальный

мотив//мемориальнoе

названиe/меморатив) · 28, viz

honorifikační motiv/jméno

Merán (Český) · 186

Městečko Řešení** · 178

Městská brána (bytový komplex,

Ostrava) · 195

městská krajina · 47

Metelkova (ulice, Kuřim) · 183

Metropole (bytový komplex, Praha) · 195

Mexická (ulice) · 61

Mexiko (dělnická kolonie, Ostrava) · 61

Meyershof · 22, viz Císařeves

mezírky hnisotečné (uličky středověkého

města) · 190, viz Růžová ulice

Mičurinsk · 55

Michego** · 202

Mikeska (česká osada v USA) · 54

Mikuláš · 38, viz Svatý Mikuláš

Milady Horákové (ulice, Brno) · 33

Milady Horákové (ulice, Praha) · 33

Milanov* (místní část, Planá nad

Lužnicí) · 56, 79

Milesimov · 21, 55

Milfron (poznámka pod čarou) · 107, viz

Dyje

Milohrad* (Rozsívalův seznam) · 120

Milostín · 184

Mimoň · 181

Minneapolis · 111

Mír* (Havířov) · 140

Mirava* (Havířov) · 139

Mírobod* (Havířov) · 141

Mírodar* (Havířov) · 144, 145

Mírohrad* (Havířov) · 143

Mírohukov* (Havířov) · 134

Mírostav* (Havířov) · 134

Mírosvit* (Havířov) · 141

Mírov* (Havířov) · 137

Mírová · 103

Mírovka · 50, 89

Mírovov* (Havířov) · 137

Mirozdroj* (Havířov) · 44, 144, 145

Míru (ulice) · 164

místní jméno/oikonymum (definice,


Mladá Rathslav** (Mladá Boleslav) · 30

Mlín** (Zlín) · 205

Mlynářka (bytový komplex, Praha) · 195

Mnichov · 103, viz Mírová

Mojmírovce · 110

Mokrá nad Soupravou** · 203

Molotov* (Bruntál) · 54, 74

272

Molotov* (Havířov) · 145

Montecarlo · 23

Moravistán** (Morava) · 29

Moravský Brod* (Uherský Brod) · 117

Moravský Žižkov · 82

moře Laptěvů (PJ) · 148

Moskevská (ulice) · 61

Moskva* (Havířov) · 134, 145

Motyčín · 122, viz Švermov

motywacja pamiątkowa//nazwa

pamiątkowa · 28, viz honorifikační

motiv/jméno

Mount Kosciuszko (PJ, hora) · 147

Mount Lincoln (PJ, hora) · 147

Mount Peck (PJ, hora) · 44

Mount Stalin (PJ, hora) · 43, viz Mount

Peck

Mrákov · 78

Mrdákov · 78, viz Mrákov

Mrožnov** · 178

Mšené · 181

Mšené-Lázně* (Mšené) · 181

Musala (PJ, hora) · 43

mytizace · 104, 111, 172

mytizace (Izrael) · 112

mytizace (Kaliningradská oblast-

Východní Prusko) · 110

mytizace (literární jména) · 183

mytizace (mýtus bitvy u Sokolova) · 97

mytizace (Slovensko) · 108

mytizace (Sudety) · 105

mytizace (urbanonymie, Praha-Žižkov)

· 172

mytizační funkce · 104, 111

N

Na Havranci (ulice, Ostrava-Třebovice)

· 165

Na Zelené Harfě (bytový komplex,

Praha) · 196

Naberežnyje Čelny · 32, 40

Nábřeží (ulice, Ostrava) · 49, viz nábřeží

Svazu protifašistických bojovníků

nábřeží Svazu protifašistických

bojovníků (Ostrava) · 49

nacionalizace · 42, 158

Nad Svahem (ulice, Praha-Krč) · 165

Nadějov* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Nádraží Franze Kafky (Praha, poznámka

pod čarou) · 35, viz Praha-Holešovice

Nádraží presidenta Wilsona (Praha,

poznámka pod čarou) · 35, viz Praha-

hlavní nádraží

Nádražní (ulice) · 164

náměstí 100. výročí založení deníku

Rovnost* (Brno) · 49

náměstí Dzeržinského · 42

náměstí Jana Pavla II. (Hradec Králové)

· 176

náměstí Kinských (Praha) · 33

náměstí Klementa Gottwalda (Český

Krumlov) · 165, viz náměstí Svornosti

náměstí Sovětských tankistů (Praha) · 33,

viz náměstí Kinských

náměstí Svobody (Brno, poznámka pod

čarou) · 34

náměstí Svornosti (Český Krumlov)

· 165

Namibia (planetka) · 149

národní obrození (jména osobností v

toponymii) · 109, 113, 171

Nasradin · 34, viz Božhurovo

Nášov* (Havířov) · 137

Naučná stezka Járy Cimrmana (PJ) · 183

návrhy na degermanizaci oikonymie

(Metoděj Rozsíval, 1945) · 119

Nedokrve/Nedokrev** · 203

Negeri-Zetor · 62

Nehvizdy · 76, viz Velké Nehvizdy

Nejedlého (ulice, Brno) · 175

Nekázanka (ulice, Praha) · 190

Někrasovka · 111

Němcové (ulice) · 164

Němčice (okr. Kolín) · 97

Němčice (typ toponyma) · 69

Němčovice (okr. Rokycany) · 96

Německá Jablonná · 89, viz Dolní

Jablonná

Německá Lhota (okr. Pelhřimov) · 59,

281, viz Nízká Lhota

Nemecká Ľupča · 63, viz Partizánska

Ľupča

Německá Lutyně · 95, viz Dolní Lutyně

Německá Rybná · 59, 69, viz Rybná nad

Zdobnicí

Německá Vyskytná · 89, viz Vyskytná

nad Jihlavou

Německé (okr. Žďár nad Sázavou) · 96,

viz Sněžné

Německé (okr. Žďár nad Sázavou,

poznámka pod čarou) · 92, viz Sněžné

Německé (typ toponyma) · 69

Německé Chalupy (okr. Prachatice)

· 281, viz Chalupy

Německé Ohražení · 92, viz Ohrazeníčko

Německé Pavlovice · 89, viz Slezské

Pavlovice

Německý Brod · 32, 81, 87, 103, 113,

114, viz Havlíčkův Brod

Německý Chloumek · 93

Německý Šicndorf · 89, viz Dobronín

Neo Zličín (bytový komplex, Praha)

· 195

Neo-M-City (bytový komplex, Praha)

· 195

Nerathovice** (Neratovice) · 30

Nerudova (ulice) · 164

Něstěrov · 110

273

Neukuhren · 110, viz Pioněrskij

Neuvěřitelná** (ulice) · 178

Nevděkov · 180

Nevrokop · 57, viz Goce-Delčev

nezájem českých kolonistů o nový název

obce (Sudety) · 100

nežádoucí komický efekt · 50

Ničín** · 206

Nikolajevka · 73

Nile House (bytový komplex, Praha)

· 196

Nízká Lhota · 281

Nižnij Novgorod · 40

nominace · 32

Nouzov · 180

Nová (ulice) · 164

Nová Harfa (bytový komplex, Praha)

· 195

Nová Karolina (bytový komplex,

Ostrava) · 195

Nová Kubice · 94

Nová Liboc (bytový komplex, Praha)

· 195

Nová Poruba (bytový komplex, Ostrava)

· 195

Nová Pražská (ulice, Havlíčkův Brod)

· 35, viz Masarykova

Nová Slatina (bytový komplex, Brno)

· 195

Nová Ves u Nového Města na Moravě

· 65

Novátorsko* (Havířov) · 139

Novátory* (Havířov) · 139

Nové Bránice · 94

Nové Kolovraty (bytový komplex, Praha)

· 195

Nové Kopisty · 94

Nové Majdalenky (bytový komplex,

Brno) · 195

Nové Medlánky (bytový komplex, Brno)

· 195

Nové Měcholupy (bytový komplex,

Praha) · 195

Nové Ohražení · 92, viz Ohrazeníčko

Nové Petřiny (bytový komplex, Praha) ·

195

Nové Pitkovice (bytový komplex, Praha)

· 195

Nové Zahradní Město (bytový komplex,

Praha) · 195

Novelice* (Němčice, okr. Kolín) · 97,

107

Novgorodskoje · 47

Novhorodkivka · 58

Novodomov* (Havířov) · 146

Novodvorská (bytový komplex, Praha)

· 195

Novohrad* (Rozsívalův seznam) · 120

Novoje imja tolko novomu objektu!

(zásada, SSSR) · 33

Novotín* (Havířov) · 138

Nový Anděl (bytový komplex, Praha) ·

195

Nový Hrádek nad Labem* (Nymburk)

· 74

Nový Jenštejn (bytový komplex,

Jenštejn) · 195

Nový Malín · 59

Nový Metternich · 54

Nový Prosek (bytový komplex, Praha)

· 195

Nový York (okr. Jindřichův Hradec) · 60

Ňu-Jork · 47, 61, viz Novgorodskoje

Nymburk · 74

O

Oak Street (ulice) · 161

Oberwald · 102, 106, viz Horní Les

Oblačná* (Vysoká, poznámka pod čarou)

· 89

Obránců míru (ulice, Praha) · 33, viz

Milady Horákové (Praha)

Obrenovac · 73

Ocelograd* (Havířov) · 143

Oděsa · 73, 111

Ohrazeníčko · 92

oikonymum/místní jméno (definice,


Okrouhlička · 89

Okťabr · 62

Okťabrsk · 62

Okurky* (Letohrad) · 142

Okurky* (Letohrad, poznámka pod

čarou) · 74, viz též zkratková toponyma

Olivetská hora (PJ, hora, poznámka pod

čarou) · 112, viz Kotouč

Olomouc · 77

onomastický folklor/folk

namelore/onomastic folklore · 51

Onomyšl** · 204

onymická sterilita · 47

Opava · 139, 184

Opletalova Lhota* (Lhota) · 89, 90, viz

Lhota nad Moravou

Oppidum Ubiorum · 22, viz Kolín nad

Rýnem/Köln am Rhein

Oraşul Stalin · 43, 64, viz Braşov, viz

Braşov

Orlická Rybná · 69, viz Rybná nad

Zdobnicí

Orličné* (Letohrad, poznámka pod

čarou) · 74

oronymum (definice, poznámka pod

čarou) · 10, 147

Osek · 185

Oselno (okr. České Budějovice) · 77, viz

Úsilné

274

Ostragrad* (Havířov) · 44

Ostrava · 139

Ostravia (planetka) · 149

Ostravobaň* (Havířov) · 141

Ostravograd* (Havířov) · 143

Ostravosídlo* (Havířov) · 141

Ostravoslav* (Havířov) · 140

Ostravoúhlov* (Havířov) · 136

Ostravov* (Havířov) · 61, 136

Ostravovice* (Havířov) · 61, 138

Otrokovice · 46, 86

Otrokovice (lidová etymologie) · 86

Ouplavice** · 201

Ovidiopol · 111

P

Palackého (PJ) · 149

Palackého (ulice) · 164

Palárikovo · 109

Pálavice** · 201

Palež · 73, viz Obrenovac

paměť krajiny · 38, 42

pamiatkový názov · 28, viz honorifikační

motiv/jméno

Panenská (poznámka pod čarou) · 107

Panská ulice (Český Krumlov) · 165

Panský Dvůr (bytový komplex, Praha)

· 195

Parižskaja Kommuna · 62

Park Street (ulice) · 161

Parkan · 109, viz Štúrovo

Partizan · 62

Partizansk · 62

Partizanska Drežnica · 53, viz Drežnica

Partizánska Ľupča · 63

Partizánske · 62, 86

Partizany · 62

Paříž (okr. Jindřichův Hradec) · 60

patrocinium · 17, 57

Pavlov · 56

Pec* (Havířov) · 140

Peklo · 180

Pension U Lilie (Praha) · 193, viz Liliová

(ulice, Praha)

Perla (hotel, Praha) · 185, 193, viz

Perlová

Perla (obchodní dům, Praha) · 185, viz

Perlová

Perlová (ulice, Plzeň) · 185

Perlová (ulice, Praha) · 185, 193

Perlová čajovna (Plzeň) · 185

Pervomajsk · 62

Pestrá** (ulice) · 178

Pětice** · 201

Petrograd · 32, viz Sankt Petěrburg

Petrohrad (okr. Louny) · 144

Petrohrad (RUS) · 50, 68, viz Sankt

Petěrburg

Petrozavodsk · 73

Pfaffendorf · 89, viz Kněžská

Philadelphia · 111, 161

Philipopolis · 22, viz Plovdiv

Píčov** (Suchý, okr. Blansko, poznámka

pod čarou) · 180

Pienza · 23

Pik Lenina (PJ, hora) · 43, viz Ibn Sina

Pik

Pik Pobeda (hora, PJ) · 147

Pik Stalina (PJ, hora) · 43, viz Qullai

Ismoili Somonī

Pilsen · 179, viz Plzeň

Pilsner Bier (název výrobku, pivo) · 179,

viz plzeň

Pilsner Urquell (název výrobku, pivo)

· 179, viz plzeň

Pine Street (ulice) · 161

Pioněrskij · 110

Písečná · 106

Písečná Lhota** · 205

Pisek (česká osada v USA) · 60

Pišpek · 49, viz Biškek

Pjanovova (ulice, Ostrava) · 159

Place de la Concorde (náměstí, Paříž)

· 29

Place de la Revolution (náměstí, Paříž)

· 29, viz Place de la Concorde

Place Louis XV (náměstí, Paříž) · 29, viz

Place de la Concorde

Plaček/V Plačku (PJ, údolí) · 80

Plánice** · 201

Plato · 111

Playa GDR (PJ, pláž) · 148

Ploče · 53

Plod* (Havířov) · 142

Plovdiv · 22

Plzeň · 179

plzeň (název výrobku, pivo) · 178

Plzeňský restaurant Kobyla (Praha-

Kobylisy) · 185, viz Kobyliské náměstí

Počátky (okr. Pelhřimov) · 90

Pod Slovany (bytový komplex, Praha)

· 195

Pod Výhonem (ulice, Ostrava-Třebovice)

· 165

Poděbradova (ulice, Praha-Žižkov) · 171

Poděbrady · 181

Podgorica · 38, 55

Podhájí* (Němčice, okr. Kolín) · 97, 107

Podhradí nad Dyjí (poznámka pod čarou)

· 107

Podkova (bytový komplex, Ostrava)

· 194

Podlesí* (Němčice, okr. Kolín) · 97, 107

Podlipki · 46, viz Kaliningrad (RUS,

Moskevská oblast)

Pohleď (okr. Havlíčkův Brod, poznámka

pod čarou) · 77

Pohodlí · 180

275

Polana** · 202

political landscape · 38, viz též státní

krajina

Polkovnik Čolakovo · 57

Polkovnik Zlatev · 57

Polní (ulice) · 164

Polská (ulice) · 61

Polská Lutyně · 95, viz Lutyně

Poltoratsk · 37, viz Ašchabad

pomístní jméno · 147, 151

pomístní jméno/anoikonymum (definice,


Pondělní** (ulice) · 178

Posázavská Lipnice* (Lipnice) · 66

Poselok imeni Kirova · 58

pošta (Ježíškova

Vánoční/Velikonoční/Valentýnská) · 184

Potočná** (Perštejn) · 99, 206

Pozdětín** · 201

Požega · 53

Praga (bytový komplex, Praha) · 196

Prague Marina (bytový komplex, Praha)

· 196

Praha-hlavní nádraží (poznámka pod

čarou) · 35

Praha-Holešovice (nádraží, poznámka

pod čarou) · 35

Praha-Masarykovo nádraží (poznámka

pod čarou) · 35

Prasetice (okr. Teplice) · 77, viz

Prosetice

Prasetín (okr. Žďár nad Sázavou) · 77,

viz Prosetín

Pravda · 63

Pravdinsk · 63

Pražská (ulice, Havlíčkův Brod) · 35

Prešpurk · 68, viz Bratislava

Pretoria (poznámka pod čarou) · 26, viz

Tshwane

Preußisch Eylau · 110, viz Bagrationovsk

Preußisch Eylau (poznámka pod čarou)

· 35, viz Bagrationovsk

Priehrada mládeže (PJ, vodní nádrž)

· 148

Profesor Unden (PJ, hora) · 147

Prokopov · 22, 56

Prokopova (ulice, Praha-Žižkov) · 171

Prokopovo náměstí (Praha-Žižkov) · 171

Proletarsk* (Havířov) · 44, 145

Proseč-Obořiště · 77

Proseč-Vobořiště (okr. Pelhřimov) · 77,

viz Proseč-Obořiště

Prosetice · 77

Prosetín · 77

Prostějov · 66, 187

Proškov** · 201

Proud* (Havířov) · 142

Prudokombinovice* (Havířov) · 138

Průmyslany* (Havířov) · 134, 138

Průmyslav* (Havířov) · 141

Průmyslovec* (Havířov) · 139

přací/reklamní jméno · 180

Přadlenov* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98

přejmenování · 28, 32

přejmenování (hydronyma na rusko-

čínské hranici, 1972) · 29

přezdívková jména (Havířov, návrhy

toponyma) · 139

přezdívková jména (literární toponyma)

· 201

příčiny neuplatnění honorifikace v české

oikonymii · 67

Příčná (ulice) · 164

Příměří* (Bruntál) · 74

přívlastek Český (degermanizace) · 89,

93, 94

přívlastek

Český/Moravský/Slezský/Hanácký/Valašs

ký (reklamní toponyma) · 185

přívlastek Německý · 69, 89, 93, 113, 114

přívlastek Polský · 95

přívlastek Svatý/Svatá · 38

přívlastek Uherský · 96, 117

Pugačov · 54

Puntjak Sukarno, (PJ, hora) · 147

Pustiny · 180

Puškin · 54, 63

Pytlíkov** · 201

Q

Qullai Ismoili Somonī (PJ, hora) · 43

Qytet Stalin · 43, 64, viz Kuçova

R

raabizační osady · 11

Ráb (poznámka pod čarou) · 11

Rabensgrün · 107, viz Háje

Rabštejn · 102

Ráby · 20

Ráby (poznámka pod čarou) · 11

Radoslav* (Havířov) · 140

Radostná** (ulice) · 178

Radyně · 23

Rajhrad · 144

Rastislavice · 110

Rašínov* (Lišný) · 81

Rathounka** (Berounka) · 30

Rathovník** (Rakovník) · 30

Rathzera** (Jizera) · 30

Reforma · 63

reklamní funkce · 177, 193

Relaxpark (bytový komplex, Příbor)

· 195

Rennersfeld · 106, viz Vysutá

Republiky Rath** (Republika rad) · 30

276

revize místních jmen po roce 1945 · 90,

99

revize pomístních jmen po roce 1945

· 150

Rezaiyeh (poznámka pod čarou) · 26

rezidence (bytový komplex) · 196

Rezidence Belárie Modřany (bytový

komplex, Praha) · 196

Rezidence Jeseniova (bytový komplex,

Praha) · 195

Rezidence Panorama (bytový komplex,

Praha) · 196

Rezidence Park Vítkov (bytový komplex,

Praha) · 196

Rezidence Sacre Coeur (bytový komplex,

Praha) · 195, 197

Riedersdorf · 22, viz Rýdrovice

Rispaldice** · 201

River Diamonds (bytový komplex,

Praha) · 196

River Lofts (bytový komplex, Praha)

· 196

Rodimcevova (ulice, Ostrava) · 159

Rodinný pivovar Berounský medvěd

· 188, viz též Beroun

Roháčova (ulice, Praha-Žižkov) · 171

Romance (bytový komplex, Praha) · 196

Romanov · 39, viz Dzeržinsk

Rome · 111

Ronov nad Mandavou* (Rumburk) · 74

Ronov pod Dymníkem* (Rumburk) · 74

Ronov** · 201

Rooseveltova (ulice, Český Krumlov)

· 166

Rosa-Luxemburg-Platz (náměstí, Berlín)

· 33

Rotice** (Mirotice) · 205

Rozárov · 19

Rozářín · 19

Rozhledna (bytový komplex, Praha)

· 194

Rozkoš · 180

Rozkvět · 104

Rozsíval, Metoděj (návrhy na

degermanizaci oikonymie, 1945) · 119,

281

Rozsívalův seznam (návrhy na

degermanizaci oikonymie) · 119

Rozvodí* (Bruntál) · 74

Rubanov* (Havířov) · 137

Rudava* (Havířov) · 139

Rudohvězdov* (Havířov) · 134

Rudokov* (Havířov) · 134

Rudolfov · 21

Rumburk · 74, 102

Rumcajsova jeskyně (PJ) · 183

Rušnava* (Havířov) · 139

Růžobyt* (Havířov) · 141

Růžová (ulice) · 190, 192

Růžová (ulice, Praha) · 191

Růžová čajovna (Praha) · 193, viz

Růžová (ulice, Praha)

Růžová ulice (Jihlava) · 192

Rybinsk · 40

Rybná nad Zdobnicí · 69

Rybničná** · 205

Rýdrovice · 22

Rychlé šípy (v české toponymii) · 183

Rychlonožkova (ulice, Kuřim) · 183

Rychmanov · 55

Rychvald · 180

Ř

Řepochrásty** · 201

Řev Řevnice (hudební festival) · 185, viz

Řevnice

Řevnice · 185

S

Sáblíkov** (Velký Osek) · 29

Sadová (ulice) · 164

Saigon · 50, viz Ho Či Minovo Město

Salašáry** · 202

Samara · 40

San Bonico** · 202

Sandhýbl · 106, viz Písečná

Sankt Petěrburg · 32, 37, 46, 50, 73

Sázavka · 78

Sázavský Brod* (Havlíčkův Brod) · 116

Sedlnice (PJ, říčka, poznámka pod čarou)

· 112

Seichenreuth · 103, viz Táborská

Seneca · 111

Sergo · 54, viz Stachanov

Serksdorf · 106, viz Uhelná

Sevastopol · 73, 111

Severní I–XI (ulice, Praha, Spořilov)

· 162

Severov** · 201

Severozápadní I–VI (ulice, Praha,

Spořilov) · 162

Sezimovo Ústí · 90

Shodwell* (East Tilbury, poznámka pod

čarou) · 84

Schönbach · 101, 102, viz Zdislava

Schönthal · 106, viz Krásné údolí

Simeonovgrad · 144

Simferopol · 73, 111

Skalička** · 205

Skalka · 103

Sklená · 106

Skop* (Havířov) · 142

Sladké bydlení (bytový komplex, Praha)

· 196

Sládkovičovo · 109

Slavomírov* (Rozsívalův seznam) · 120

Slavonska Požega · 53, viz Požega

277

Slezany* (Havířov) · 138

Slezava* (Havířov) · 139

Slezské Pavlovice · 89

Slezský Manchester · 186

Slovanská Rybná* (Rybná nad Zdobnicí)

· 59

Slovanský Brod* (Havlíčkův Brod) · 118

Slovenský Meder/Tót-Megyer · 109, viz

Palárikovo

Slunečná stráň (bytový komplex,

Ostrava) · 195

Sluneční brána (bytový komplex,

Nupaky) · 195

Sluneční město (bytový komplex, Praha)

· 195

Sluneční terasy (bytový komplex,

Liberec) · 195

Sluneční terasy (bytový komplex, Praha)

· 197

Sluneční vrch (bytový komplex, Jihlava,

Vrchlabí) · 195

Sluneční vrch (bytový komplex, Praha)

· 197

Slunný vrch (bytový komplex,

Černošice) · 195

služebná jména (Havířov, návrhy

toponyma) · 138

Smetana (česká osada v USA) · 54

Smetanova (ulice) · 164, 175

Smetanová (ulice) · 175, viz Smetanova

Smetanova (ulice, Zlín) · 168

Smilův Brod · 113, viz Havlíčkův Brod

Smrdov · 78, viz Sázavka

Smyšlenov** · 200

Sněžné (okr. Žďár nad Sázavou) · 96

Sněžné (okr. Žďár nad Sázavou,


Sob* (Havířov) · 142

Socialhrad* (Havířov) · 143

Sokolov · 74, 97, 102, 103

Sokolov* (Sněžné, okr. Žďár nad

Sázavou) · 96

Sokolovo (bitva u Sokolova, v české

toponymii) · 74, 96, 97, 103

Sokolovo* (Sokolov) · 103

Soldatovo · 62

Soledar · 57

Solopisky* (Solopysky, Suchdol, okr.

Kutná Hora) · 77

Songžin · 57, viz Kimčchek

Soutěska Júlia Ďuriše (PJ) · 151

Soutěžno * (Havířov) · 139

Sovětsk · 110

Sovětsk (poznámka pod čarou) · 35

Soviet Name Game · 32

Spálený dvorec · 180, viz Rozkoš

Spišský Štvrtok · 25

Splátková** (ulice) · 178

spor o smysl českých dějin · 25

Sportovní (ulice) · 164

Spořilov (poznámka pod čarou) · 127

Spořily* (Spořilov, poznámka pod čarou)

· 127

Springtown** · 202

Sračkov · 78, viz Malá Lípa

Srpska Kostajnica · 59, viz Bosanska

Kostajnica

Srpski Brod · 59, viz Bosanski Brod

Srpsko Polje · 53, viz Hrvatsko Polje

Stachan* (Havířov) · 140

Stachanov (UKR) · 54

Stachanov* (Havířov) · 54, 145

Stachanovo* (Havířov) · 145

Stalin (BULH) · 54, viz Varna

Stalin (PJ, hora) · 43, viz Musala

Stalin (PJ, vodní nádrž) · 147

Stalin Township · 44, viz Hansen

Township

Stalin* (Havířov) · 44, 55, 134, 135, 145

Stalin, Josif Vissarionovič (kritika kultu

osobnosti, XX. sjezd KSSS, 1956) · 71

Stalin, Josif Vissarionovič (v

československé toponymii, po roce 1945)

· 98

Stalin, Josif Vissarionovič (v evropské


Stalin, Josif Vissarionovič (v sovětské

toponymii, po roce 1917) · 36, 40, 43, 71

Stalinabad · 43, 55, 64, viz Dušanbe

Stalingrad · 35, 50, 55, 144, 281, viz

Volgograd

Stalingrad (planetka) · 149

Stalingrad (sídliště) · 60, 144

Stalingrad (srovnání hodnoty toponyma

s názvem Zlín) · 125

Stalingrad (stanice metra, Paříž) · 60

Staliniri · 43, 64, viz Cchinvali

Stalino · 43, 64, viz Doněck

Stalinogród · 34, 43, 55, 64, 143, viz

Katowice

Stalinogród (pojmenování narozených

dětí, poznámka pod čarou) · 43

Stalinogród (poznámka pod čarou) · 41

Stalinov* (Havlíčkův Brod) · 44

Stalinov* (Letohrad) · 74

Stalinov* (Rozsívalův seznam) · 120

Stalinov* (Švermov) · 122

Stalinovice* (Havířov) · 44, 138

Stalinsk* (Havířov) · 44, 145

Stalinska Bistrica (PJ, řeka) · 147

Stalinstadt · 43, 56, 64, viz

Eisenhüttenstadt

Stalinův Brod* (Havlíčkův Brod) · 44,

118

Stalinův štít (PJ, hora) · 98, 150, viz

Gerlachovský štít

Stallupönen · 110, viz Něstěrov

278

Stará Ďala/Ó-Gyalla · 109, viz

Hurbanovo

Stará Pražská (ulice, Havlíčkův Brod)

· 34, viz Pražská

Stará Radní Kamenice* (Kamenice, okr.

Jihlava) · 66

Staré Město u Brodu** · 178

Starojická Lhota (Starý Jičín, okr. Nový

Jičín) · 77

Starý Hrozňatov · 102

Starý Kynšperk · 102, viz Starý

Hrozňatov

státní krajina · 38, 42, 105, viz též

political landscape

Stavomír* (Havířov) · 141

Stavropol na Volze · 44, viz Toljatti

Stein · 103, viz Skalka

Stěpanavan (ARM, AZERB) · 56

Stojan, Antonín Cyril (v české

urbanonymii) · 47

Strahov* (Svrabov, okr. Tábor) · 77

Strahovská* (Němčice, okr. Kolín) · 107

Strahovsko* (Němčice, okr. Kolín) · 107

Stroitěl · 62

Střelcová · 89, viz Stříbrné Hory

Střelecká · 89, viz Dobronín

Stříbrná (ulice) · 190

Stříbrné Hory · 89

Sudety (vymezení termínu, poznámka

pod čarou) · 99

Sudety (změny v toponymii, po roce

1945) · 99, 105, 150

Suchý (okr. Blansko) · 180

Sun House (bytový komplex, Praha)

· 195

Sunset Street (ulice) · 161

Svatá Kateřina · 38

Svatava* (Šatov) · 90

Svatbín · 77

Svätoplukovo · 110

Svatý Jakub · 38

Svätý Jur · 38

Svatý Kopeček · 38

Svatý Mikuláš · 38

Sverdlovsk · 46, viz Jekatěrinburg

Sverdlovská oblast · 46

Sveta Anastasija (PJ, ostrov, poznámka

pod čarou) · 38

Sveta Lucija · 53

Světomír* (Havířov) · 134

Svetozarevo · 56, viz Jagodina

svijany (název výrobku, pivo) · 178

Svinov (okr. Šumperk) · 77, viz Vršina-

Hochfeld

Svit · 85

Svit, n. p. (soutěžní návrhy) · 125

Svobodín* (Šumperk) · 74, 97, 98

Svobodín* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98

Svobodná · 50, viz Mírovka

Svobodnyj · 63

Svobodov* (Šumperk) · 74, 97, 98

Svobodov* (Šumperk, poznámka pod

čarou) · 98

Svobodov* (Vrchy, okr. Nový Jičín) · 97

Svobodův Hradec* (Šumperk) · 58, 98

Svornost* (Němčice, okr. Kolín) · 107

Svrabov (okr. Praha-východ) · 77, viz

Svatbín

Sychrov · 180

Syracuse · 111

Sztálinváros · 43, 56, 64, viz

Dunaújváros

Š

Šafárikovo · 109, viz Tornaľa

Šachtín* (Havířov) · 128

Šachťorsk · 62

Šachtov* (Havířov) · 137

Šachtovice* (Havířov) · 137

Šalgov · 110, viz Svätoplukovo

Šalingrad** (Brno) · 29

Šatov · 90

Šebelova (ulice, Praha, Černý Most II)

· 162

Šejdorf · 89, viz Okrouhlička

Šenfeld · 180

Šenfeld/Schönfeld · 80, 82, viz Žižkovo

Pole

Šenov · 180

Šenovice* (Havířov) · 138

Šentál · 100, viz Krásné

Šerhova ulice (Ostrava, poznámka pod

čarou) · 190

Ševčenko · 47, viz Aktau

Ševelova (ulice, Brno) · 159

Šibeniční vrch (PJ, poznámka pod čarou)

· 177, viz Liboháj

Šilperk (poznámka pod čarou) · 107, viz

Štíty

Šimákova stezka (PJ) · 155

Šimonovany · 86, viz Baťovany,

Partizánske

Široká ulice (Český Krumlov) · 165

Šiškovál (PJ, poloha) · 153

Školní (ulice) · 164

Šmoulov** · 201

Šmoulov/šmoulov (bytový komplex,

satelitní městečko, domky v kolonii,

stánky na tržnici) · 197

Šťastnodar* (Havířov) · 144

Štěbetov pod Klevetovem** · 200

Štefáčkova (ulice, Brno) · 159

Štefanikova Ves* (Skalka) · 103

Štefanikovo (PJ) · 149

Štefánikovo náměstí (Praha) · 33, viz

náměstí Kinských

Štěpánov · 56

279

Šternberk · 21, 54

Štěstín* (Havířov) · 138

Štíty (poznámka pod čarou) · 107

Štúr (planetka) · 149

Štúrovo · 109

Šubířov · 55

Šumnovice* (Havířov) · 138

Šumperk · 74, 98, 180, 281

Šumvald · 180

Šunovice* (Havířov) · 134

Švejk (planetka) · 149

Šverma, Jan (v československé

toponymii, po roce 1945) · 109, 122, 123,

156

Švermov · 35, 88, 122

Švermova (ulice, Český Krumlov) · 166,

viz Linecká ulice

Švermovo · 109, viz Telgárt

Švýcárna (poznámka pod čarou) · 182

Švýcarsko (České) · 182

T

Tabor (česká osada v USA) · 60

Táborská · 61, 103

Tanvald (poznámka pod čarou) · 119

Tapiau · 110, viz Gvardějsk

Tasmánské souostroví** · 202

Tatis-Konrat · 111, viz Avrora

Tava* (Tanvald, poznámka pod čarou)

· 119

Teberti · 111, viz Turgeněvka

Teichdamm/Na hrázi (ulice, Brno) · 33,

viz Milady Horákové (Brno)

teizace · 158

Telgárt · 110

Tepenec · 23

Těpice nad Divokou Rozárkou** · 203

Teplice nad Bečvou · 181

Teplýšovice · 185

Terasy Unhošť (bytový komplex,

Unhošť) · 195

Terčí Ves · 22

Terespol (poznámka pod čarou) · 111

Terezín · 16, 19, 21, 73

Terezov · 16, 19, viz Terezín

Těšimír* (Havířov) · 141, 143

Těšín · 94, viz Český Těšín

Těšín Č.S.R. (poznámka pod čarou) · 94,

viz Český Těšín

Těšínov* (Havířov) · 136

Těžimír * (Havířov) · 140

Těžnohrad* (Havířov) · 143

Theresienstadt · 16, viz Terezín

Tchýňov** · 178

Tilsit · 110, viz Sovětsk

Tilsit (poznámka pod čarou) · 35, viz

Sovětsk

Tiraspol · 73, 111

Tiszaújváros · 56

Tišnov · 66, 187

Tito, Josip Broz (v jugoslávské


Titograd · 37, 55, viz Podgorica

Titov Veles · 43, viz Veles

Titov vrv, (PJ, hora) · 147

Titova Korenica · 58, viz Korenica

Titovo Užice · 43, viz Užice

Titovo Velenje · 43, viz Velenje

Titovo Velenje (poznámka pod čarou)

· 41

Tleskačova (ulice, Kuřim) · 183

toleranční osady · 60

Toljatti · 44, 54

Tölöke** · 202

topoformant -(ov)ice · 20

topoformant -adelphia (USA) · 111

topoformant -ava (Havířov, návrhy

toponyma) · 139

topoformant -dar (Havířov, návrhy

toponyma) · 145

topoformant -grad/-hrad · 144

topoformant -grad/-hrad (Havířov,

návrhy toponyma) · 144

topoformant -grad/-hrad (Rozsívalův

seznam) · 120

topoformant -ice (Havířov, návrhy

toponyma) · 137

topoformant -ice (literární toponyma)

· 201

topoformant -ín · 20

topoformant -ín (Havířov, návrhy

toponyma) · 138

topoformant -ín (literární toponyma)

· 201

topoformant -ín (ženská jména, typ

Terezín) · 19

topoformant -ka · 20

topoformant -no (Havířov, návrhy

toponyma) · 139

topoformant -ov · 20

topoformant -ov (Havířov, návrhy

toponyma) · 136

topoformant -ov (literární toponyma)

· 201

topoformant -ov (Švermov, návrhy

toponyma) · 123

topoformant -ov (toponymum Šmoulov)

· 197

topoformant -ovec (Havířov, návrhy

toponyma) · 139

topoformant -ovo (Havířov, návrhy

toponyma) · 145

topoformant -pol (řecké -polis, Krym)

· 111

topoformant -polis (USA) · 111

topoformant -sk (Havířov, návrhy

toponyma) · 145

280

topoformant -sko (Havířov, návrhy

toponyma) · 139

topoformant -y (pluralizace) · 20

topoformanty -(ov)ice, -ín, -ov · 17, 19

topoformanty -ice, -ín, -ov (Rozsívalův

seznam) · 120

topoformanty -mír/mir, -slav, -mil, -měř,

-an (Havířov, návrhy toponyma) · 140

Topolová (ulice, Praha, Zahradní Město)

· 161

toponymický newspeak · 37

toponymum/vlastní jméno zeměpisné


Tornaľa · 109

tradicionalizace · 158

Trať Masarykova (PJ) · 149

Trevír/Trier · 22

Triangl (bytový komplex, Praha) · 194

Trnov** · 201

Trock · 33, 55, viz Čapajevsk

Trojanovice · 21

Troy · 111

Trůnšachtov* (Havířov) · 136

Třemošnice pod Lichnicí* (Třemošnice,

okr. Chrudim) · 66

Třešňová (ulice, Brno, Medlánky) · 161

Třešňová Lhota** (poznámka pod čarou)

· 205

třída 14. března/Strasse des 14. März

(Ostrava, poznámka pod čarou) · 34, viz

Bohumínská třída

Třída Dra. Edvarda Beneše (Ostrava,

poznámka pod čarou) · 34, viz

Bohumínská třída

třída Říjnové revoluce · 42

třída Říjnové revoluce (Brno) · 33, viz


Tshwane · 26

Turčiansky Svätý Martin · 38, viz Martin

Turgeněvka · 111

Turin/Torino · 22

turistické stezky (názvy) · 58, 155

typ Jindřichův Hradec/Havlíčkův Brod

· 88

typ posesivní adjektivum + apelativum

· 88

typy honorifikačních toponym · 51

Tyršova (ulice) · 164

U

U ZDI© – Zdický rockfest (hudební

festival) · 185, viz Zdice

Úderníkov* (Havířov) · 137

Úderno* (Havířov) · 139

Údolná · 106

Uhelná · 106

Uhelno* (Havířov) · 139

Uherské Hradiště (poznámka pod čarou)

· 96

Uherský Brod · 90, 117

Uherský Ostroh (poznámka pod čarou)

· 96

Uhlibaňsk* (Havířov) · 146

Uhlice* (Havířov) · 137

Uhlíkov* (Havířov) · 130

Uhlíkovice* (Havířov) · 134

Uhlířov* (Havířov) · 137

Uhlisko* (Havířov) · 139

Uhlodar* (Havířov) · 145

Uhlodoly* (Havířov) · 135

Uhlohuť* (Havířov) · 146

Uhlokopy* (Havířov) · 127, 139, 142

Uhlokov* (Havířov) · 141

Uhlonosy* (Havířov) · 139

Uhloruby* (Havířov) · 139

Uhloslav* (Havířov) · 141

Uhlosnahovice* (Havířov) · 138

Uhlov* (Havířov) · 137

Uhlovany* (Havířov) · 138

Uhlovíce* (Havířov) · 131

Uhlovo* (Havířov) · 145

Uhlovody* (Havířov) · 146

Uhlozdroj* (Havířov) · 144

Uhlozdrojsk* (Havířov) · 44, 134, 145

Uchta · 46, 62, viz Kalevala

Uchtinskij rajon · 46, viz Kalevalskij

rajon

Újezd** · 204

Ulánbátar · 63

Ulan-Ude · 63

uliční názvy · 36, 157, 189, viz též

urbanonymie

uliční názvy (Naše řeč, diskuze) · 68

uliční názvy (podle květin a stromů)

· 161, 192

uliční názvy (systém, Brno, Medlánky)

· 162

uliční názvy (systém, Praha, Černý

Most II) · 162

uliční názvy (systém, Praha, Spořilov)

· 162

uliční názvy (systém, Praha, Zahradní

Město) · 162

uliční názvy (systém, Praha-Újezd nad

Lesy) · 161

uliční názvy (USA) · 161

uličnice (poznámka pod čarou) · 157

uličník · 157

Uljanovsk · 55

Úly** (Zlín) · 205

urbanonymie · 47, viz též uliční názvy

urbanonymie (americký model) · 160

urbanonymie (Český Krumlov) · 165

urbanonymie (evropský model) · 160

urbanonymie (Havířov) · 173

urbanonymie (Havířov, návrhy ze

soutěže na název města) · 131

urbanonymie (Kladno) · 168

281

urbanonymie (mytizace, Praha-Žižkov)

· 172

urbanonymie (Ostrava) · 167

urbanonymie (Ostrava-Poruba) · 168

urbanonymie (Ostrava-Vítkovice) · 161,

168

urbanonymie (Praha-Libeň) · 168

urbanonymie (Praha-Žižkov) · 171

urbanonymie (Tábor) · 172

urbanonymie (typy honorifikačních jmen

v ČR, rok 2008) · 164, 170

urbanonymie (USA, Philadelphie) · 160

urbanonymie (Zlín) · 168

urbanonymie (změny po roce 1989) · 158

urbanonymum · 174

urbanonymum (definice, poznámka pod

čarou) · 11, 28

Urmín · 110, viz Mojmírovce

Urumiyeh (poznámka pod čarou) · 26,

viz Rezaiyeh

Úsilné · 77

Usraná ulička (ulice, Louny, Plzeň) · 190

Ustinov · 40, 71, viz Iževsk

Úšovské lázně · 16, viz Mariánské Lázně

Uvědomělov* (Havířov) · 137

Užice · 43

V

V Lukách (bytový komplex, Praha) · 195

v řiti (ulice, Praha) · 190

Václava Kopeckého (ulice, Ostrava)

· 175

Václavské náměstí (Praha) · 167

Vadinsk · 39

Vajglov · 185

Valentýnská pošta · 184, viz Milostín

Valtéřovice (okr. Nový Jičín) · 96, viz

Vrchy

Vanadzor · 34

Vanilková** (ulice) · 178

Vápenná · 106

Varna · 54

Varnsdorf · 74, 101

Vašátkova (ulice, Praha, Černý Most II)

· 162

Vavřínov* (Varnsdorf) · 74, 81

Velehrad · 144

Velenje · 43

Velenov* (Šumperk) · 107, 281

Veles · 43

Velichovky · 181

Velikonoční pošta · 184, viz Kraslice

Velingrad · 144

Veľká-osada Svit · 85, viz Svit

Velké Nehvizdy · 76

Velký Hronov* (Hronov, poznámka pod

čarou) · 90

Velký rybník (PJ) · 182, viz Máchovo

jezero

Veselá · 180

Veselí · 180

Veselý Žďár · 180

Větrov** · 201

Větrovraty** · 201

Victoria Falls (PJ, vodopády) · 148

Vicus turpis (ulice, Praha) · 190, 191, viz

Nekázanka

vidlákov** (poznámka pod čarou) · 201

Vietnamská (ulice) · 61

Viktorčin splav · 183

Villa Park Čechovka (bytový komplex,

Havlíčkův Brod) · 195

Villa park Happy hill (bytový komplex,

Černý Důl) · 195

Vítězné náměstí (Praha-Dejvice,


Vítězného února (ulice, Havlíčkův Brod)

· 35, viz Masarykova

Vítězohrad* (Havířov) · 143

Vítězoslav* (Havířov) · 140

Vítězov* (Vítkov) · 103

Vítězslav* (Havířov) · 141, 143

Vítkov · 103

Vítkova (ulice, Praha-Žižkov) · 171

Vjatka · 34, viz Kirov

Vladislav · 66

Vlastislav* (Táborská) · 103

Vlastislav* (Táborská, poznámka pod

čarou) · 141

vlastní jméno osobní/antroponymum


vlastní jméno zeměpisné/toponymum


Vlkov* (Lesná, okr. Znojmo) · 106

Vocamcaď nad Vltavou** · 178

Vodňany · 25

Volgograd · 35, 55

Volovice (okr. Mělník) · 77, viz Olovnice

Volyň (PJ, hora, poznámka pod čarou)

· 59

volyňští Češi · 59, 98

Voňavá** (ulice) · 178

Vontská (ulice, Kuřim) · 183

Voroněž (hotel, Brno) · 43

Vorošilov · 145

Vraclav* (Havířov) · 131

Vrchnov** · 201

Vrchy (okr. Nový Jičín) · 97

Vršina-Hochfeld (Svinov, okr. Šumperk)

· 77

Vřesová · 103

Vsetin (česká osada v USA) · 60

Všechmastí** · 203

Výhledy Hostivař · 195

Výhledy Hostivař (bytový komplex,

Praha) · 195

Výkonovice* (Havířov) · 138

Výmyslice* (Vémyslice) · 77

282

Vyskytná nad Jihlavou · 89

Vysoká · 89

Vysoká (poznámka pod čarou) · 89

Vysutá · 106

Vyšehrad (PJ) · 149

Vyškov · 56

Vyšné Vlkodlaky** · 202

vytržení toponyma z historického

kontextu · 50

Vzletovice* (Havířov) · 137

W

Wabbeln · 110, viz Čapajevo

Washington · 48, 49, 54

Washington Street (ulice) · 161

Washington, George (v toponymii USA)

· 48, 161

Westend (úřednická kolonie, Ostrava)

· 61

Wilhelm-Pieck-Stadt-Guben · 57, viz

Guben

Wilson, Thomas Woodrow (v

československé toponymii, po roce 1918)

· 68, 149, 152, 155, 168

Wilsonova louka (PJ) · 149

Wilsonova třída (Zlín) · 68, 152, 155,

168

Wilsonovo město* (Bratislava) · 68

Wilsonův les (PJ) · 149

Wipperberg (PJ, hora, poznámka pod

čarou) · 59, viz Volyň

Wittingreith · 103, viz Vítkov

Z

Zahrádkov** · 178

Zahradní (ulice) · 164

Zaječení (hudební festival) · 185, viz

Zaječov

Zaječov · 29, 185

Zajímavá** (ulice) · 178

zákony upravující používání toponym

· 70

Zakopanka · 180

Zákopy** · 206

Zalešanská (ulice, Praha-Újezd nad Lesy)

· 161

Zámělská (ulice, Praha-Újezd nad Lesy)

· 161

zapadákov** (poznámka pod čarou)

· 201

Zápolská (ulice, Praha-Újezd nad Lesy)

· 161

Zápotocký* (Havířov) · 55, 134, 145

Zápotockýgrad* (Havířov) · 55

Zatlanka Hill (bytový komplex, Praha)

· 195

Zátopkov* (Havířov) · 136

Zátopkovo* (Havířov) · 145

Zbytinská (ulice, Praha-Újezd nad Lesy)

· 161

Zdice · 185

Zdislava · 102

Zelená louka (bytový komplex, Brno)

· 196

Zelená louka (bytový komplex, Praha)

· 197

Zelené město (bytový komplex, Praha)

· 196

Zelené údolí (bytový komplex, Liberec)

· 196

Zemlja Franca Josifa (PJ, souostroví)

· 148

Zighartice · 106, viz Vápenná

Zischkafeld (poznámka pod čarou) · 82,

viz Žižkovo Pole

zkratková toponyma · 142, viz též

Okurky

zkratková toponyma (návrhy Havířov)

· 142

zkratková toponyma (SSSR) · 142

Zlatá (ulice/ulička) · 190

Zlatá ulička (Praha) · 191

Zlaté Hory · 101

Zlatý kopec (bytový komplex, Přezletice)

· 195

Zlín · 33, 35, 86, 179

Zlín (literární jména) · 205, viz též

Gottwaldov

Zlín (název výrobku, letadlo) · 126

Zlinford* (East Tilbury, poznámka pod

čarou) · 84

Zlinville* (East Tilbury, poznámka pod

čarou) · 84

Zmijov · 44

Znojmo · 184

Zoringrad* (Havířov) · 55

Zvezda · 63

Ž

Žacléř · 66

Žalkov* (Štíty, poznámka pod čarou)

· 107

Žáromil* (Havířov) · 140

Ždanov · 145, viz Mariupol

Železná · 106

Železnice · 181

Železovice* (Havířov) · 137

Želivského (ulice, Praha-Žižkov) · 171

Žiguljovsk** (Brno-Husovice) · 29

Živnobyt* (Havířov) · 134

Žížalov** · 201

Žižka, Jan (v toponymii) · 80, 152, 171

Žižkov · 82

Žižkova (ulice) · 164

Žižkova lípa (PJ) · 153

Žižkova studánka (PJ) · 154

Žižkovo (PJ) · 149

283

Žižkovo náměstí (Praha-Žižkov) · 171

Žižkovo Pole · 58, 80, 81, 82

Žižkovy maštale (PJ, skalní útvary) · 154

Žižkovy šance (PJ, valy) · 154

Žižkův dub (PJ) · 152, 153

Žižkův kámen (PJ) · 154

Žižkův plácek/Žižkovo pole (PJ) · 80, 81

Žižkův stůl (PJ, skála) · 154

Žoluděvova (ulice, Ostrava) · 159

Žukov* (Havířov) · 54, 145

Žukov* (Švermov) · 54, 122, 123

Žulová · 106

284

Přílohy

Příloha č. 1 Přehled nejvýznamnějších změn států a území v oblasti východní, jižní

a střední Evropy (SSSR, Jugoslávie, NDR, Československo).

…………………………………………………………………………… I

Příloha č. 2 Stenoprotokol z 18. schůze Slovenské národní rady, 4.–15. 11. 1991.

………………………………………………………………………...…III

Příloha č. 3 Toponymický folklor – anekdoty (Stalingrad, Gottwaldov).

………………………………………………………………..……...…VII

Příloha č. 4 Změna názvu Německá Lhota (1945) a Německé Chalupy (1947).

…………………………………………………………………….…...VIII

Příloha č. 5 Změna názvu Branka na Bezručova Branka, 1947.

…………………………………………………………………….……...X

Příloha č. 6 Výnos ministerstva vnitra o pojmenování ulic a jiných veřejných

prostranství jménem prezidenta republiky, 1946.

……………………………………………………………………..…...XV

Příloha č. 7 Změna názvu Humburky, 1948.

…………………………………………………………………….....XVIII

Příloha č. 8 Seznam změn názvů navrhovaných Metodějem Rozsívalem, 1945.

…………………………………………………………….……….…...XX

Příloha č. 9 Šumperk – Návrh na přejmenování města na Velenov, 1947.

……………………………………………………………….….…...XXIII

Příloha č. 10 Německý Brod – Přejmenování města na Havlíčkův Brod, 1945.

..………………………………………………………………….…...XXV

Příloha č. 11 Havířov – Seznam návrhů na pojmenování nového města, 1955.

………………………………………………………………..….…...XXX

Příloha č. 12 Havířov – Soutěžní návrhy na název nového města (ukázky), 1955.

………………………………………………………….……….....XXXIX

Příloha č. 13 Ukázky reklamních textů využívajících toponym (Česká pošta, Malé

máslovické muzeum másla, Růžová čajovna, Opava, Znojmo, Festival

U ZDI©, Festival Zaječení, Staropramen, Berounský medvěd).

…………………………….………….………………………....…...XLVI

I

Příloha č. 1 Přehled nejvýznamnějších změn států

a území v oblasti východní, jižní a střední

Evropy (SSSR, Jugoslávie, NDR,

Československo).

Svaz sovětských socialistických republik (SSSR), 1922–1991

Ruská sovětská federativní socialistická republika (dnes Ruská federace)

hlavní město: Moskva

Ukrajinská sovětská socialistická republika (dnes Ukrajina)

hlavní město: Kyjev

Běloruská SSR (dnes Bělorusko)

hlavní město: Minsk

Uzbecká SSR (dnes Uzbekistán)

hlavní město: Taškent

Kazašská SSR (dnes Kazachstán)

hlavní město: Alma-Ata, od roku 1997 Astana (pův. Celinograd)

Gruzínská SSR (dnes Gruzie)

hlavní město: Tbilisi

Ázerbájdžánská SSR (dnes Ázerbájdžán)

hlavní město: Baku

Litevská SSR (dnes Litva)

hlavní město: Vilnius

Moldavská SSR (dnes Moldavsko)

hlavní město: Kišiněv

Lotyšská SSR (dnes Lotyšsko)

hlavní město: Riga

Kyrgyzská SSR (dnes Kyrgyzstán)

hlavní město: Frunze (dnes Biškek)

Tádžická SSR (dnes Tádžikistán)

hlavní město: Dušanbe

II

Arménská SSR (dnes Arménie)

hlavní město: Jerevan

Turkmenská SSR (dnes Turkmenistán)

hlavní město: Ašchabad

Estonská SSR (dnes Estonsko)

hlavní město: Tallinn

Jugoslávie, 1929–1992

Chorvatsko

hlavní město: Záhřeb

Slovinsko

hlavní město: Lublaň

Černá Hora, po rozpadu státu součást Svazové republiky Jugoslávie, dnes samostatný

stát

hlavní město: Titograd (dnes Podgorica)

Bosna a Hercegovina

hlavní město: Sarajevo

Srbsko, po rozpadu státu součást Svazové republiky Jugoslávie, dnes samostatný stát

hlavní město: Bělehrad

Makedonie

hlavní město: Skopje

Německá demokratická republika, 1949–1990

NDR, dnes součást Spolkové republiky Německo

hlavní město: Berlín

Československo, 1918–1992

hlavní město: Praha

III

Příloha č. 2 Stenoprotokol z 18. schůze

Slovenské národní rady, 4.–15. 11. 1991.

Zdroj: Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna.

[cit. 2008-07-18]. Dostupný

<http://www.psp.cz/eknih/1990snr/stenprot/018schuz/s018047.htm>.

...Poslankyňa E. Bauerová:

Vážená Slovenská národná rada, dámy a páni,

v uplynulých týždňoch sa rozpútala kampaň proti tzv. premenúvaniu obcí a miest na

Slovensku, čoho ste dnes svedkami aj vy. V prípade, keď ide o požiadavku prinavrátenia

historických názvov usadlostí, sa niektoré politické kruhy snažia tieto spájať

s objavením sa iredenty, s prejavom šovinizmu. Vyvíjajú tým značný nátlak na verejnú

mienku. Objavujú sa dokonca i návrhy na obmedzenie realizácie prác samospráv obcí

v prípadoch, keď v nich žijú prevažne alebo sčasti príslušníci národných menšín.

Využíva sa pritom historická amnéza alebo medzery v historickom vedomí. Preto mi

dovoľte krátky exkurz do histórie premenúvania našich miest a obcí.

Vyhláška povereníka vnútra zo dňa 11. 6. 1948 o zmenách úradných názvov miest a obcí

na Slovensku nariadila zmenu názvov 720 miest a obcí, z nich zhruba polovicu obývali

prevažne príslušníci národnostných menšín. Sčasti išlo o gramatické úpravy názvov,

ktoré zrejme už vtedy zneli archaicky, ako napríklad Ždaňa, Hornia a Dolnia. Ďalšie

názvy sa jedno-

ducho prepísali. Takto vznikli napríklad Vyšné a Nižné Raslavice zo Slovenských a

Uhorských Raslavíc. Škoda.

Ďalšiu skupinu názvov tvorili poslovenčené názvy. Z Hochštetna sa stala Vysoká pri

Morave, zo Stelbachu Tichý potok, zo Smerdžonky kúpele Červený kláštor.

Rozhodujúcu väčšinu zmenených názvov tvorili tie, ktoré napriek tomu, že mali

slovenskú podobu, z nejakých dôvodov bolo potrebné vylepšiť. Z Čeklísa sa stalo

Bernolákovo, z Kúrta Strekov, z Tornale Šafárikovo, z Bútoru Hamuliakovo, zo

Slovenského Mederu Palárikovo, zo Sapu Palkovičovo, z Bösa Gabčíkovo, z Párkána

/čo je ináč tureckého pôvodu/ Štúrovo, z Guty Kolárovo, pričom spomínaná vyhláška

IV

z roku 1948 vychádza zo zákona 266 z roku 1920, na základe ktorého už vtedy došlo

k poslovenčeniu názvov obcí, ktoré nemali slovenský názov.

Po formálno-právnej stránke asi bolo všetko v poriadku. Obyvateľov týchto obcí sa

vlastne nebolo potrebné pýtať jednak preto, že politické vedenie riešilo aj iné otázky

mocenskými prostriedkami, ale aj preto, že zhruba v polovici týchto obcí žili ľudia, na

ktorých bola uvalená kolektívna vina, v dôsledku čoho boli bez štátneho občianstva. O

štátne občianstvo sa mohli uchádzať až na základe zákona č. 245 zo dňa 25. októbra

1948 zložením sľubu vernosti republike. Po navrátení občianskych práv príslušníkom

národných menšín v roku 1952 uznesením Zboru povereníkov zo dna 1. júla v bode

3 písm. h/ sa uložilo všetkým povereníkom, aby zabezpečili v okresoch a obciach

obývaných aj maďarským obyvateľstvom označenie všetkých štátnych, verejných a

hospodárskych budov a zariadení aj v maďarskom jazyku. Podlá písm. 1/ - zabezpečili,

aby na staniciach, cestných križovatkách, na miestach verejne prístupných boli

orientačné a informatívne oznámenia a upozornenia v okresoch s maďarským

obyvateľstvom napísané aj v maďarskom jazyku. V bode 4 sa uložilo povereníkovi

vnútra urobiť opatrenia, aby názvy obcí a miest na území obývanom maďarským

obyvateľstvom boli označené tiež v maďarskom jazyku. K realizácii týchto uznesení,

napriek tomu, že už v roku 1973 bol vypracovaný návrh novely zákona, nikdy nedošlo.

Ak sa za uplynulých 40 rokov nové názvy neudomácnili, pretože vtedajšie vedenie ich

nanútilo obyvateľom tej-ktorej obce, je prinajmenšom politicky chybné, aby sa v tejto

praxi pokračovalo. Pohoršenie, s ktorým sa interpretujú požiadavky zmien názvov ulíc,

miest a obcí, vychádza z chybnej filozofie. Neznalá osoba by mohla usúdiť, že každá

významná osobnosť slovenskej histórie sa narodila alebo pochádza z južného Slovenska

alebo aspoň tam pôsobila. Je nanajvýš nedôstojné, aby mená najvýznamnejších

osobností slovenskej histórie niesli obce, s ktorým neboli nijak zviazané, a v zásade, ako

je z uvedeného zrejmé, tieto názvy neprijali z vlastnej vôle.

Podpredseda SNR L. Nagy:

Pani poslankyňa, veľmi ľutujem, musím vás upozorniť, že musíte končiť, lebo váš čas

vypršal.

Poslankyňa E. Bauerová:

Formulovala by som len otázku. Pýtam sa pána ministra vnútra, či názvoslovná komisia

ministerstva vnútra bude trvať na podobných omyloch, akým bolo premenovanie Guty,

ktorá v rôznych podobách nesie tento názov od roku 1268, na Kolárovo, nie po Jánovi

V

Kollárovi, ale po kolároch, pričom toto remeslo v danej obci nemá nijaké významnejšie

tradície. Zároveň interpelujem pána premiéra vo veci dodržania bodu 36 Kodanského

dokumentu o ľudskej dimenzii, ktorý zaväzuje vlády podporovať ovzdušie vzájomnej

úcty, porozumenia, spolupráce a solidarity medzi všetkými osobami žijúcimi na jeho

území, bez ohľadu na etnický alebo národnostný pôvod.

Ďakujem.


Ďakujem pani poslankyni.

Vážené panie poslankyne, vážení páni poslanci, zrejme mnohým vám robí problém

odhadnúť tých 5 minút. Viera, že 3 minúty sú 30 strojom písaných riadkov, čiže to by

malo byt zhruba 50 písaných riadkov. Keď máte viac, podlá toho to skracujte, lebo je

veľmi nepríjemné vás prerušovať a obmedzovať vás pri prečítaní interpelácie.

Faktickú pripomienku má pán poslanec Hrnko. Poslanec A. Hrnko:

Chcel by som pani poslankyňu upozorniť najmä na to, že náš právny poriadok pozná

národnosť, teda nie národnú menšinu. Druhá vec - tento problém, ktorý sa vyskytuje a

robí zlú krv medzi občanmi rôznych národností na južnom Slovensku, by bolo treba

riešiť generálne. Preto by som navrhoval vláde aj Predsedníctvu Slovenskej národnej

rady, aby urobilo jasné smernice, ako a dokedy by mal tento proces prebehnúť. Ďalej,

aby aj z hľadiska medzinárodného bolo zabezpečené urýchlene zavedenie

premenovaných miest do registru, teda časovo obmedziť možnosti premenovania, a

povedať, v ktorých prípadoch toto premenovanie nie je možné. Myslím si, že jedným

z tých prípadov je aj Štúrovo, ktoré meno Párkán nieslo len 200 rokov, predtým

700 rokov nieslo celkom iné meno a dnes je tento názov vžitý nielen na južnom

Slovensku, ale i z hľadiska medzinárodného. Takže v tomto by bolo treba urobiť

zásadnú úpravu, ktorú by urobila vláda spolu so Slovenskou národnou radou.


Ďakujem. Pán poslanec Gašpar.

Poslanec J. Gašpar:

K tomu, s čim argumentuje pani poslankyňa, aby sa udržiavali dobré vzťahy v rámci

kodanského dokumentu, si myslím, že nielen každé premenované mesto, ale aj každá

premenovaná ulica, ktorá kedysi mala slovenský charakter a premenovala sa buď na

obecný alebo na iný názov, práve vnáša do celého Slovenska určité napätie a prvok

neznášanlivosti. Čo sa týka návrhu, ktorý hovoril pán kolega Hrnko, možno by sa dalo o

VI

tom uvažovať, ale v princípe sa domnievam, že akékoľvek premenovania, ktoré sú

motivované inak - a to Matica slovenská na juhu Slovenska veľmi dobre vie, ktoré sú to

- nie nejaké politické mená po prominentoch, ktoré už nie sú aktuálne, ale filozofia toho

celého je zrejmá. Mohol by som argumentovať napríklad tým, ako v meste, ktoré sa

premenovalo na Tornaľu, keď sa tam mal názov časti mesta znovu premenovať na

slovenský, zo strany miestneho zastupiteľstva bola úplne nenávistná reakcia, že sa niečo

takéto podarilo. To znamená, že to nie je vôbec hra o fazuľky, ako sa tu nejako

naznačuje. Divím sa aj pánovi poslancovi Hrnkovi, že sa k tomu stavia takýmto

spôsobom, akože sa nič nedeje. Deje sa veľmi veľa, a hrá sa v podstate veľká hra o

Slovensko. ...

VII

Příloha č. 3 Toponymický folklor – anekdoty

(Stalingrad, Gottwaldov).

Stalingrad, od roku 1961 Volgograd (RUS).

Zdroj: SUPRUNĚNKO, Jurij Pavlovič. Toponimika. Moskva 2004, s. 148.

Člověk, který přijel do Moskvy, se ptal: „Kde můžu vidět hrob soudruha Stalina?“

Dostal odpověď: „Pokud chcete vidět hrob soudruha Volgogradského, tak to musíte

dojít ke Kremelské zdi na Rudém náměstí.“ [přeložil JD]

Gottwaldov, od roku 1990 Zlín.

Zdroj: POKLUDA, Zdeněk. Zlín – Gottwaldov – Zlín. In Zlínsko od minulosti k současti

19. Zlín 2002, s. 165.

Vyprávělo se třeba o příhodě, která potkala Jana Wericha, „když … projížděl Moravou a

ptal se, kudy na Gottwaldov. ‚Gottwaldov, dříve Zlín? No to musíte tudy a tamhle

odbočíte.‘ Když prý mu ‚Gottwaldov, dříve Zlín‘ opakoval už několikátý tázaný, Jan

Werich se neudržel a pozdravil toho posledního ‚práci čest, dříve nazdar!‘“

VIII

Příloha č. 4 Změna názvu Německá Lhota (1946)

a Německé Chalupy (1947).

Německá Lhota (od roku 1946 Nízká Lhota, obec Kámen, okr. Pelhřimov)-

Zdůvodnění zamítnutí žádosti o přejmenování obce na Česká Lhota.

Zdroj: Národní archiv Praha, fond Ministerstvo vnitra-nová registratura; karton č. 4967.

Č. j.: 2068/Dsk V Praze dne 27. srpna 1945

Věc: Německá Lhota, okres Pelhřimov, změna názvu

K č. I – 4b-2839-1945

Zemskému národnímu výboru v Praze.

K žádosti přejmenování obce Německá Lhota na „Česká Lhota“ nebo „Lhota

Pacovská“ sděluji toto. Označení „německá“ Lhota (lhůta), uváděná podle Sedláčka

(Místopisný slovník historický 522) již r. 1430, značí, že ves byla vysazena na právu

německém, i když obyvatelstvo bylo české, na rozdíl od „Českých Lhot“, vysazených na

právu českém. Nelze ji proto označovat jako „Česká Lhota“. Cítí-li české obyvatelstvo

název jako hanlivý, doporučuje se název „Lhota Pacovská“, jako určení Lhoty u Pacova;

o filologické vhodnosti tvaru „Lhota Pacovská“ pro Lhotu u Pacova lze se dotázat České

akademie věd a umění.

Za ředitelství archivu země České:

Dr. Otakar Bauer,

zemský archivní rada

IX

Německé Chalupy (dnes Chalupy, obec Stachy, okr. Prachatice)

Zdůvodnění zamítnutí žádosti o přejmenování obce na České Chalupy.


Č. j.: 2955/Dsk. V Praze dne 14. května 1947

Věc: Stachy – os. Něm. Chalupy, změna názvu.

K č.: I – 4b – 4282/2 – 1947.

Zemský národní výbor v Praze

Ve věci změny názvu osady Německé Chalupy na České Chalupy sděluji, že není

námitek proti odpadnutí přídomku „Německé“, avšak změna na „České“ Chalupy jest

obrácení kabátu na rub. Rozlišovací přídavné jméno „Český – á – é“ má napříště

odůvodnění jen pokud má název protějšek na Moravě (např. Budějovice, Krumlov

apod.). Předělávat Německé Chalupy a Německé Lhoty na České Chalupy a České

Lhoty jest nehistorické a odpovídá jiným skutečnostem. Německé Chalupy značí, že u

české obce Stachy (Stachov, Na Staších) byly p o z d ě j i vystaveny německé chalupy;

přejmenování na „České“ bychom obraceli historii na rub. Proti odpadnutí přídomku

není však námitek a osadu možno nazývat jen Chalupy (nebo Stašské Chalupy).

Za ředitelství archivu země České:

Dr. Otakar Bauer,

zemský vrchní archivní rada

X

Příloha č. 5 Změna názvu Branka na Bezručova

Branka, 1947.

Branka (dnes Branka u Opavy, okr. Opava)

Zdůvodnění žádosti MNV v Brance o přejmenování obce na Bezručova Branka,

8. 9. 1947.


Čís.: 1474/47. V Brance dne 8. září 1947.

Věc: Rozklad do výměru MV ze dne 4. září 1947,

K čís. B-8151-4/9-47-II/4.

Panu ministru vnitra

Václavu Noskovi

V Praze.

Pane ministře!

Podáním ze dne 11. srpna t. r., čj. 1339/47, požádal MNV v Brance o souhlas

Vámi spravovaného ministerstva, aby obec Branka byla u příležitosti 80. narozenin

národního básníka Petra Bezruče přejmenována na „Bezručova Branka“. Výměrem ze

dne 4. září 1947, č. B-6151-4/9-47-II/4 sdělilo nám ministerstvo, že souhlas k tomuto

přejmenování nelze mu dáti z důvodů zásadních, které ve výměru podrobně uvádí.

V dnešní schůzi projednala rada MNV obsah výměru a usnesla se na tomto

rozkladu:

I když přihlédneme ke všem důvodům uvedeným ve výměru, které by byly proti

přejmenování, přece nutno vzíti v úvahu ještě další okolnosti, které přicházejí v úvahu

pro kladné vyřízení naší žádosti.

a) Básník dal k přejmenování zástupcům obce svůj ústní a pak i písemný souhlas;

jistě je přesvědčen, že k němu dojde, a nevíme, jak by zprávu o neschválení

přejmenování přijal. Jistě, že by se jej citelně dotkla, když ne přímo urazila. A to má se

XI

státi právě ve dnech, kdy v celé republice konají se oslavy jeho narozenin, kdy bude

hodnoceno jeho celoživotní dílo – a důsledek – ani vesnička, v níž tak dlouho a rád

pobýval, již si oblíbil, nesmí nésti jeho jméno. Nebude považovati všechny ty oslavy za

pouhou zdvořilostní formu k stárci, který již je mimo činný život?

b) Jsme názoru, že v jeho případě měla by býti učiněna výjimka u zásad, dle

nichž je postupováno při přeměně pojmenování obcí.

c) Abyste si mohl ujasnit básníkův vztah k obci, připojujeme jeho přípis

z 22. července 1922, jímž děkuje za přejmenování nábřeží Moravice v Brance na nábřeží

P. Bezruče. To je z r. 1922, a k tomu připojujeme opis jeho dopisu ze dne 27. VIII. 1947

předsedovi újezdní šk. rady sousední obce Podolí k slavnosti znovuotevření měšťanské

školy. Nezapomíná tedy na Branku, v níž chtěl i zemříti!

d) Jeho dlouholetý pobyt v Brance způsobil, že Branka – a Bezruč byly dva

pojmy tak úzce spjaté, že jeden bez druhého byl a jest až doposud téměř nemyslitelný a

to nejen na Opavsku, nýbrž u všech, kdo se o Bezruče blíže zajímali.

e) Přejmenování obce není již tajemstvím, bylo již publikováno, nikoliv

zaviněním MNV a jeho neprovedení vyvolalo by ve veřejnosti údiv a bylo by různě

posuzováno.

Vzhledem k uvedenému žádáme zdvořile, aby ministerstvo vnitra své první

rozhodnutí zrušilo a vydalo nové – kladné.

Prosíme o telefonické neb telegrafické sdělení, neboť doba oslav je velmi blízká

(20. a 21. 9.).

Předseda MNV:

Adolf Víska

XII


Dopis Josefa Ambrože ministerstvu vnitra ve věci názvu Bezručova Branka,

21. 9. 1947 doplněný o stanovisko ministerstva vnitra.


21. září 1947.

Věc: Pojmenování místních objektů – doporučení směrnic

Titl. ministerstvo vnitra v Praze.

Nepochybuji o tom, že na Vaše ministerstvo snese se déšť nelibosti nad

rozhodnutím nepovolit přejmenování obce Branky, dnes v denním tisku uveřejněným.

Považuji tudíž za vhodné zaslati Vám tímto projev vděčného porozumění a současně

doporučiti, abyste uvažovali o vydání směrnic, jimiž by se zamezilo nesmyslnému

chaosu ve vnitřní orientaci, který vzniká pojmenováváním místních objektů, ulic apod.,

jmény obecních svatých. Tato jména mají sloužit výhradně orientaci, proto mají býti co

možno krátká, výstižná a dokonale neutrální, tedy ne jména osob, jejichž popularita se

více či méně mění se změnou světového názoru, vládního režimu či generací. Pomíjivost

světské slávy je věčná – to bezvadně vystihl K. H. Borovský: „Dneska Tě ctí za svatého,

zítra budeš ……“ Kdo se má potom v městě vyznat, když jedna generace pamatuje už

čtyři i více jmen jedné a téže ulice! To není neúcta k zasloužilým lidem, ozvat se proti

spojování jejich jmen s objekty mnohdy pochybné hodnoty. (Vzpomínám při tom, jak

hluboce byl uražen významný druhdy veřejný činitel nalezna v maloměstě, kam jezdíval

na dovolenou, svým jménem pojmenovánu nevalně čistou uličku.) Naopak, uctívání

zasloužilých lidí tímto způsobem je zcela pochybené a jediným důvodem, proč se tak

rozšířilo, je jeho láce. Kdyby vděčná obec měla oslavenci postaviti pomník, stálo by to

peníze – a za ty zřejmě obci oslava nestojí, tož to odnese paměť obyvatel a orientace.

Na začátku uvedený počin ministerstva by mohl být vhodnou praejudicí. Úcta

k P. Bezručovi u rozumných lidí tím nijak neutrpěla a vlast zůstala uchráněna jednoho

dalšího nevkusu.

Jos. Ambrož

XIII

[dole připojený text – pozn. JD]

Pojmenování ulic a veřejných prostranství náleží do samostatné působnosti obcí.

Jejich volnost v tom ohledu nelze omezovati směrnicemi. Bdíti nad tím, aby nebyly

označovány jmény význačných osobností ulice neupravené apod., přísluší bezprostředně

nadřízeným národním výborům (§ 10 zákona č. 266/1920 Sb.). I pouhé doporučení, aby

od dosavadní praxe v tomo směru bylo upuštěno, není t. č. oportuní.

Ad acta

Dne 29. září 1947.

XIV


Dopis Petra Bezruče ministerstvu vnitra ve věci názvu Bezručova Branka,

5. 8. 1947.


Místnímu nár. výboru v Brance.

Milí pánové. Já pro svoji osobu soudím, že stačí dosavadní prostý název osady „Branka“

– bo druhé Branky /: ta Branka! :/ není ve Slezsku, ani na Moravě. Ale nemohu Vás

zarmoutit, když chcete té naší Brance přidat ještě jakýsi přídomek. Na gymnasiu jsme

tomu říkali epitheton significens. Budiž tedy po Vašemu, za čest prokázanou – jíž jsem

ostatně nezasloužil – Vám srdečně děkuji. Ale když se před lety chtělo jisté město ve

Slezsku nazývat „Bezručov“ – poprosil jsem otců městských, aby to nerobili, aby zůstali

při názvu starobylém a historickém. – Kazím se jaksi na stará leta. Co se týče našeho

obrázku, porobil to – ač jsem krutý nepřítel všech maléřů, fotografů a sochařů – nadmíru

sympatický pán, Frant. Hlavica, malíř znamenitý. Jaksi mne okouzlil, že jsem mu seděl

/: což se jiným nepodařilo :/. Adresa je: Fr. Hl. profesor a malíř, Brno, Česká 1. Jistě

Vám porobí žádané kopie, ale má hrubě mimoto roboty, nevím, kdy to bude .. ty kopie i

jiní! – Můžete se na mně odvolat.

Všech Vás šumně pozdravuju – nebyt těch Prajzů, zůstali malířovi mezi Vámi!

Váš Petr Bezruč – 5/VIII. 47

XV

Příloha č. 6 Výnos ministerstva vnitra o pojmenování

ulic a jiných veřejných prostranství

jménem prezidenta republiky, 1946.

Výnos ministerstva vnitra č. B-8253-8/5-1946-II/4 z roku 1946.

Zdroj: Moravský zemský archiv Brno, fond Národní výbor v Brně; karton č. 163.

Ministerstvo vnitra.

Č. B-8253-8/5-1946-II/4. V Praze dne 15. listopadu 1946.

Zemskému národnímu výboru v Praze a v Brně,

Exposituře moravskoslezského zemského národního výboru v Ostravě,

Okresním národním výborům,

Ústřednímu národnímu výboru hl. města Prahy,

Ústředním národním výborům ostatních statutárních měst.

Předmět: Pojmenování ulic a jiných veřejných prostranství jménem presidenta republiky

a jmény hlav a jiných významných osobností cizích států.

Přílohy:

Četné místní národní výbory, hodlajíce vzdáti poctu presidentu republiky,

usnášejí se na tom, aby některá ulice, náměstí či jiné veřejné prostranství v obci bylo

pojmenováno jménem presidenta republiky.

Je žádoucí, aby k projevu podobné pocty byly voleny vždy takové ulice a veřejná

místa, jež svou výstavností a úpravou zaručují, že jejich pojmenování jménem presidenta

republiky bude skutečným uctěním jeho osoby. Není-li v obci takového vhodného

prostranství, nechť obec od zamýšleného projevu pocty upustí.

Právním podkladem pro pojmenování ulic a jiných veřejných prostranství v obci

je ustanovení § 10 zákona č. 266/1920 v souvislosti s § 2 a 2 a vl. nař. č. 4/1945 ve znění

vl. nař. č. 44/1945 Sb. Podle těchto ustanovení se usnáší na pojmenování ulic, náměstí a

jiných veřejných prostranství v obci místní národní výbor (správní komise), který je

XVI

povinen předložit takové usnesení do 8 dnů okresnímu (u měst statutárních) národnímu

výboru.

To platí také o pojmenování ulic a jiných veřejných prostranství jménem

presidenta republiky s tou odchylkou, že před provedením příslušného usnesení místního

národního výboru je nutno vyžádati si souhlas presidenta republiky.

Příslušné žádosti nebuďtež však obcemi zasílány přímo kanceláři presidenta

republiky, nýbrž nadřízenému okresnímu, pokud se týče (u statutárních měst) zemskému

národnímu výboru, jenž zařídí další jejich projednání. Okresní národní výbor, jemuž

bude taková žádost předložena, nechť obec výslovně upozorní na to, že před doručením

kladného vyřízení žádosti nesmí býti příslušné usnesení provedeno. K žádosti nechť

místní národní výbor připojí:

1.) výpis z protokolu o schůzi místního národního výboru, v níž se usnesení stalo;

na výpise, nechť je výslovně uvedena poznámka o tom, že usnesení nabylo právní moci.

2.) Situační plánek, poskytující přehled o poloze místa (ulice, náměstí, sadů a

podob.), jež má býti jménem presidenta republiky pojmenováno.

3.) Několik výstižných fotografických snímků, z nichž by byl patrný celkový

vzhled místa a jeho úprava.

Okresní národní výbory předloží žádost zemskému národnímu výboru se

zprávou, v níž uvedou na základě své vlastní znalosti nebo po předchozím vyšetření

všechny okolnosti rozhodné pro posouzení, zda jsou dány všechny předpoklady pro

kladné vyřízení žádosti. Týká se to zejména zevní úpravy (dláždění, chodníky,

kanalisace, osvětlení, udržování čistoty), významu po stránce stavební (význačné

budovy, úřady, ostatní domy) a v ohledu komunikačním a obchodním; při tom je třeba

porovnávati s jinými veřejnými místy v téže obci. Ve správě budiž vždy také

konstatováno, zda ulice a veřejné prostranství v obci jsou vůbec pojmenována podle

zákona č. 266/1920 Sb.

Zemský národní výbor přezkoumá, zda spisy jsou řádně instruovány, podle

potřeby je doplní a předloží je pak s vlastním návrhem ministerstvu vnitra.

Žádosti tohoto druhu musí být uvedeny dobře v patrnosti a vyřizovány jako „věc

pilná“.

XVII

II.

Uvedených zásad je nutno šetřiti také tehdy, usnesl-li se místní národní výbor

obce na tom, aby ulice, náměstí či jiné veřejné prostranství v obci bylo pojmenováno

jménem aktivní hlavy místního státu.

I v těchto případech musí obec řádně doložené žádosti předložiti k dalšímu

projednání svému nadřízenému národnímu výboru a s provedením příslušného usnesení

vyčkati, až jim bude dodáno vyřízení, že hlava cizího státu vyslovila s pojmenováním

ulice či jiného veřejného prostranství v obci svůj souhlas.

Tento souhlas opatří ministerstvo vnitra prostřednictvím ministerstva

zahraničních věcí samo a je proto nepřípustné, aby se v takových případech obce

obracely přímo na zastupitelský úřad cizího státu.

K pojmenování veřejných prostranství v obci jmény jiných význačných osobností

(než aktivních hlav) cizích států není třeba vyžadovati si jejich výslovného souhlasu a

není proto třeba zaváděti zvláštního řízení.

Obce mají zde pouze šetřiti ustanovení zákona č. 266/1920 Sb. a je věcí

dohlédacích okresních (zemských) národních výborů, aby nepřipouštěly taková

pojmenování veřejných míst, jež by byla nevhodná vzhledem k významu osobnosti, o

jejíž jméno jde, a k významu a úpravě prostranství, jež má býti pojmenováno.

Obcím se v těchto případech ponechává na vůli, zda chtějí o svém rozhodnutí

poctěné osobnosti uvědomiti. Ani v těchto případech však nechť se obce neobracejí

přímo na cizí zastupitelské úřady, nýbrž nechť o svém úmyslu uvědomí nadřízený

národní výbor, jenž oznámení (bez dokladů) předloží přímo ministerstvu zahraničních

věcí. Toto ministerstvo zprostředkuje další doručení příslušné notifikace.

Tento oběžník se uveřejňuje jednak v Úředním listě republiky Československé,

jednak ve Věstníku ministerstva vnitra. Nahrazuje se jím oběžník ministerstva vnitra ze

dne 10. srpna 1945, č. B-8253-8/6-46-II/4 (srov. Věstník min. vnitra, roč. 1945, č. 5,

str. 60) pokud upravuje tutéž věc.

Za ministra:

Polák v. r.

Souhlasí se schváleným návrhem.

Přednosta výpravny

Tomášek

XVIII

Příloha č. 7 Změna názvu Humburky, 1948.

Humburky (okr. Hradec Králové)

Stanovisko Archivu ministerstva vnitra ze dne 22. 9. 1948 ke změně názvu obce.


Č. j. 2554/Arch. 1948/Dr. Let. V Praze dne 22. září 1948

Ministerstvo vnitra, odd. II/3

Praha.

K čís. B-8151-2/9-1948-II/3 ze dne 2. září 1948.

Správní a soud. okres Nový Bydžov, zčeštění místních názvů.

Obec Humburky (s. a spr. o. Nový Bydžov) má název v podstatě německý,

češtině jen přizpůsobený, takže by bylo v zájmu jazykové čistoty jej nahraditi názvem

českým, tím spíše, že jde o obec v kraji úplně českém. Historické stanovisko by působilo

pro zachování tohoto názvu a množství jemu podobných, ale nelze je uplatňovati u

názvů čistě německých, nebo takových, na nichž cizí původ je zřejmý.

Pokud jde o německé názvy přizpůsobené češtině, lze říci toto: Ministerstvo

vnitra hodlalo provésti především revisi názvů obcí a osad – názvy místních částí měly

zůstat na pozdější dobu –, pokud byly „pouze v jazyce německém, pro něž si český

jazyk dosud nevytvořil českého pojmenování a u nichž název německý platil zároveň za

název český“ (B-8150-6/6-1945-III/1 ze dne 22. VI. 1945). Tím byla z chystané úpravy

jmen nepřímo vyňata německá jména, přizpůsobená češtině „a podle programu bylo

třeba upraviti něco přes 500 názvů obcí a osad v Čechách a jen asi 10 v zemi

Moravskoslezské. Již tehdy poznamenal archiv ministerstva vnitra ve svém vyjádření ze

dne 31. VII. 1945 č. 1205/45, že je otázka, zda se ovšem podaří vyřazení takových názvů

z úpravy trvale. Soudil z toho, že některé obce s takovými názvy žádaly jména zcela

česká,“ že se budou i v budoucnu vyskytovat snahy obcí zbaviti se podobných jmen.

Zájem jazykové čistoty povede pak pravděpodobně časem k tomu, že dojde k odstranění

takových názvů alespoň v případech, kde se to dá provésti bez zvláštních potíží.

Ministerstvo vnitra změnilo na žádost obyvatelstva jména celé řady nejen obcí a osad,

XIX

nýbrž i místních částí s německým názvem, přizpůsobeným češtině, a z přílivu nových

podobných žádostí je patrné, že zájem obyvatelstva o zavedení českých názvů je velmi

živý.

Na tento zájem místního obyvatelstva o český název třeba klásti důraz, a

neprojevil-li se spontánně, bylo by dobře jej vyvolati úředním dotazem, zda si obec přeje

změny názvu, nebo přímým vybídnutím k podání příslušného návrhu ovšem bez záruky,

že bude přijat. V případě, že by obec měla zájem o český název, ale neměla by určitého

návrhu, bylo by věcí ministerstva vnitra, aby název určil podle znaleckých vyjádření.

Pak-li by si obec chtěla ponechati dosavadní název, bylo by snad lze ji přesvědčiti novou

připomínkou o nezbytnosti českého jména. Obce by k tomu byly tím povolnější, čím

více by stoupal počet těch, které by si přály zavedení českého jména. Záleželo by ovšem

na tom, kolik bude takových obcí, které budou trvat na svém dosavadním jazykově

nečistém názvu a budou-li to obce významnější resp. větší nebo ne. Kdyby takových

obcí bylo jen málo a méně významných, sotva by mohly uhájiti své názvy a v takovém

případě by i místopisná komise České akademie věd stěží mohla být pro udržení jejich

dosavadních názvů. Je známo, že se dosud vyslovila většina členů komise pro ponechání

dosavadních známějších místních názvů (např. Rumburk, Falknov, Rabštejn, Karlštejn

apod.).

S uvedeného stanoviska třeba posuzovati i změnu názvu obce Humburků

(s. a spr. o. Nový Bydžov) a archiv ministerstva vnitra doporučuje vyzvati tuto obec, aby

požádala v zájmu jazykové čistoty místního názvosloví o zavedení českého úředního

názvu a event. jej sama navrhla bez nároku na jeho přijetí, nebo ponechala výběr názvu

ministerstvu vnitra.

Za ministra

Dr. Letošník v. r.

XX

Příloha č. 8 Seznam změn názvů navrhovaných

Metodějem Rozsívalem, 1945.


Názvy uvádíme v podobě a v pořadí, jak jsou zaznamenány v Rozsívalově seznamu.

Původní název Rozsívalem navrhovaný

nový název

Zavadilka, Horní, Dolní Čechoslav

Čunín Češtín

Kandie Benešov

Budětsko Bohumilov

Dzbel Zborov

Březsko Březnice

Laškovský Dvorek Slavomírov

Ochoz/Střelná Všeslovany

Zastávka Moravany

Otročkov Osvětimany/Oslavany

Maleny Malenovice

Polomí Polomín

Brodek u Konice Brusilov

Javoříčko Javořín

Střemeníčko Střemín

Veselíčko Veselice

Hvozdečko Hvozdice

Tři Dvory Drahomírov

Cakov Svatoslav

Kozov Kornilov/Kosatín

Vrahovice Vlastislavice

Čehovice Čechoslavice

Bělecký Mlýn Bělotín

Sajlerov Slavičín

Margelíkov Malenín

Hartmanice Hradislavice

Andlerka Andělov

Čelechovská Kaple Čelechov

Ptení Milence

Rogendorf u Blanska Radmilov

Molenburk Malín

Pernštýn Prosetín

Zastávka u Brna Všeslovany

Čertoryje u Olomouce Čechoradice

Helfštýn Slavětín

Hnojice Jablonice

Ďáblice (Praha) Čechoslavín

Šternberk Slavohrad

XXI

Šumperk Slavomírov

Šilperk Mojmírov

Kunštát Královec

Fryštát ve Slezsku Stalinov

Frenštát pod Radhoštěm Malinov

Hnojník ve Slezsku Český Malín

Fryšták u Holešova Malenín

Staré Město u Uherského Hradiště Rostislavov

Brušperk Bohumírov

Štramberk Krasotín

Fulnek Jaroslav

Bruntál Brusilov

Frývaldov Miloslavov

Cukmantl ve Slezsku Čistějov

Frankštát u Uničova Radomyšl

Rumburk v Čechách Radoslav

Varnsdorf Vranotín

Kyšperk Přemyslov

Žamberk Čechoslavov

Vamberk Václavov

Víznberk (pod Pradědem) Velenín

Vimperk Višňovec

Postoloprty Vlastislavice

Vejprty Velhradice

Vejprnice Velemyslice

Frýdlant v Čechách Měrotín

Frýdlant na Moravě Milotín

Frýdek Milohrad

Friedeberk sev. Slezsko Drahomírov

Ronšperk v Čechách Radomírov

Rožmitál Růžodol

Krumperk sev. Morava Horymírov

Bzenec Veleslav

Liptál u Vsetína Lípovec

Kunvald v Čechách Česká Niva

Kunvald u Mor. Ostravy Lipnice

Šumvald u Uničova Šumětín

Šumvald u Budišova Šumibor

Německá Libina Liběchov

Potštát Slavošov

Vikštejn Všeslavice

Ropice u Č. Těšína Radislav

Cukmantl v Čechách Doubravník

Krumpach u Zábřeha Radiměř

Koldštýn u Zábřeha Krasoměř

Grafenberk-Slezsko Hraběšín

Bastianberk-Čechy Slavomyslice

Rožmberk Růžohrad

Georgsvalde Čechohradice

XXII

Nymburk Novohrad

Moravská Nová Ves Moravany

Ostrožská Nová Ves Ostrovany

Blatnice pod Sv. Antonínkem Moravská Blatnice

Brno-Jundrov Brno-Javorov/Javořín

Brno-Židenice Brno-Čechoslavín

Brno-Královo Pole Brno-Královec

Brno-Žabovřesky Brno-Miloradice

Brno-Špilberk Brno-Čechohrad

Konice Vyšehrad

XXIII

Příloha č. 9 Šumperk – Návrh na přejmenování města

na Velenov, 1947.

Zdroj: MIKULÁŠEK, Artuš. Šumperk anebo …. Moravský sever 1947, č. 48, s. 1.

Artuš Mikulášek:

Šumperk anebo …

Od převratu uvažuje se u nás úsilovně, avšak bohužel bez úspěchu, o změně

jména naší severomoravské metropole. Navrhovala se sice řada jmen, jako na

př. Jesenné, Šumné, Jasov a pod., ale dosud rozhodující činitelé neřekli v této věci

rozhodné slovo. Veřejnost čeká, aby v zájmu očisty českého živlu v našem kraji zmizely

poslední stopy germanisace, a aby přestala u nás strašit německá rodová jména, různí ti

čeští Kurtové, Vilémové, Guty a Hildy, a tož i Šumperk, Šternberk, Šilperk a j.

Nuže, zalistujme si v truchlivé historii sev. Moravy a postůjme v zamyšlení nad

řádky líčícími dobu pobělohorskou, řádění cizácké soldatesky a zvláště

liechtensteinských dragounů! Historik Dr Hrubý a Dr Jersák věnují ve svých kapitolách

mnohou řádku slavným Žerotínům. Vystupuje tu v tragické velikosti postava statečného

Ladislava Velena z Žerotína, pána na Mor. Třebové, Zábřeze a Rudě, nesmiřitelného

odpůrce krvavého Habsburka Ferdinanda II.

Když Velen z Žerotína po nešťastné bitvě na Bílé hoře stává se psancem a

sev. Morava dostává se pod jařmo cizáků Liechtensteinů, největších germanisátorů naší

vlasti od Kral. Sněžníku až po hranice již. Moravy, marně zápasí ve švédských službách

jako generál za osvobození svého národa a vlasti. Umírá jako Komenský a tisíce českých

vynikajících emigrantů v cizině v nedostatku, zatím co uchvatitelé kraj náš bezcitně

vykořisťují, ubíjejí a germanisují.

Nezasloužila by světlá památka tohoto vynikajícího příslušníka slavného rodu

Žerotínů, synovce nezapomenutelného Karla st. z Žerotína a neohroženého bojovníka za

osvobození naší vlasti z jařma habsburských uchvatitelů, aby středisko naší krásné

sev. Moravy pojmenováno bylo jeho jménem?

XXIV

V e l en ov vévodil by severní Moravě a jméno jeho připomínalo by našim

hraničářům dobu Temna a cestu trnitou, kterou musel kráčeti náš národ než došel

konečného cíle, kdy opět uchopil se sám vedení věcí svých. Velenov zářil by do kraje

jako světlý maják vzkříšenému území slavného kdysi Velena z Žerotína tak jako vévodí

Prostějov, Přerov a Vyškov žírné Hané.

XXV

Příloha č. 10 Německý Brod – Přejmenování města na

Havlíčkův Brod, 1945.

Složka Přejmenování města (varia-nečíslované položky).

Dopis Jana Pařízka, doručen Městskému úřadu Havlíčkův Brod 28. 7. 1945.

Zdroj: Státní okresní archiv Havlíčkův Brod, fond Osobní pozůstalost Pavla Sochra;

Dodatek, č. přírůstku 22/2007, složky s korespondencí, výstřižky a články.

P. T.

Národní výbor Havlíčkův Brod

Prosím tisíckrát za odpuštění, že se ve svém dopise pletu do záležitostí Vašeho krásného

a starobylého města. Mnoho se uvažuje dnes o změnách jmen měst a osad, na kterých lpí

nebo lpělo nenávistné dědictví po cizích velitelích. I já jsem pro takovou dobrou ba

krásnou věc a proto dovolím si vám dát můj skromný návrh na pojmenování Vašeho

města. Jistě by stačil název „Havlíčkov“ krásně zní je v něm uchováno jméno našeho

velikána je stručné a zmizelo by i to zbytečné Brod, který nemá žádný význam a stále

ještě upomíná původní staré jméno.

Prosím tedy ještě jednou za prominutí.

„Vlasti zdar“

Jan Pařízek

pošt. tajem.

Pardubice 2

XXVI

Složka Přejmenování města (varia-nečíslované položky)

Text (článek nebyl otištěn) Václava Fiedlera Jen šiml? ze dne 31. 8. 1945.



31. srpna 1945.

Jen šiml?

Snad – možná – ale též něco vážnějšího může být příčinou, že dosud některá

ministerstva užívají názvu Německý Brod místo Havlíčkův Brod. Je pochopitelné, že

název Havlíčkův Brod je sympatičtější, protože Brod má mnohem blíže k Havlíčkovi,

než k něčemu, co čpí němectvím. Ale jest otázka, zda k této změně, vyhlášené hned

5. května, stačí pouhá sympatie. Chci k tomu říci několik slov a nebudu se nijak hněvati,

když s nimi někteří čtenáři nebudou souhlasiti. Mně osobně jest název Havlíčkův Brod

velmi milý. Sám jsem v době okupace v publikaci Českomoravská vysočina, díl I.

/čl. Havlíček a Německý Brod/ napsal: „Když se v popřevratových dobách přikročilo

k revisi a očistné úpravě názvů našich měst a dědin, objevilo se přání přejmenovati

dávný Brod Smilův z Brodu Německého na Brod Havlíčkův. Chtělo se, aby tím byla

demonstrována ryzí českost města, které se stávalo středem havlíčkovského kultu. Věc

se neprovedla. Brod náš zůstal nadále podle jména ve smyslu historické reminiscence

Brodem Německým.“ A poslední věta článku zněla: „Brod jest a zůstane Brodem

Havlíčkovým.“ Možná, že ony řádky pod tlakem poměrů zmizivší publikace byly

prvním prohlášením toho druhu, toho, co se nyní vžívá. Ale buďme nezaujatí! Jména

měst, vsí a osad mají svou vývojovou tradici, která vždy vystihuje buď nějaký přirozený

stav, nějakou skutečnost, která jest s jejich jménem ve věcné nebo vnitřní souvislosti a

vztahu. Velmi často se poutá tato vývojová tradice i k pojmům zeměpisným, po případě

k osobám, které byly zakladateli nebo aspoň majiteli dotyčných míst. Tak např. jméno

původní osady Brod je ve vztahu k brodění se přes Sázavu, které se v těchto místech

dálo. Přídomek „Německý“ se bezpochyby vztahuje k faktu, že v pozdějším městě

Brodě, zvaného před tím podle pozemkového pána pana Smila z Lichtenburka Brodem

Smilovým, byla většina měšťanů (nákladníků a horníků) národnosti německé. Jest však

velmi zajímavé, že i potom český název Brod i nadále zůstává, že nebyl přejmenován na

XXVII

Furt. Přídomku „Německý“ se užívá trvale od roku 1310, zatím co Broda

episcopalis – Brod biskupův se v téže době počíná zvát Českým Brodem – Broda

Bohemicalis (r. 1315). Buď jak buď, v obou případech (jako i jinde) se tu vyjadřuje

nějaká skutečnost, nejde nikdy o libovůli.

Z toho vyplývá, že pojmenování „Havlíčkův“ Brod jest novum, které jest se

starobylostí města v rozporu a je jeho historickým vývojem nepodložené. Havlíček není

zakladatelem Brodu, nebyl jeho pozemkovým pánem, ba ani se tu nenarodil, ani zde

nezemřel. Jeho vztah k samotnému Brodu je podobného rázu jako je poměr ke Kutné

Hoře nebo ke Praze, kde měl rodinu. Za jeho života si r. 1848 dovedli proti němu

tehdejší Broďáci i zademonstrovat před domem jeho rodičů na náměstí. O nic lepší

– ne-li horší – to bylo po jeho návratu z Brixenu. Znáte Quise? Přišel ovšem čas, kdy se i

v Brodě začalo pohlížet na Havlíčka jinak, ale to už byl po smrti a nešlo to naráz!

Přirozeně, že se dnes v Brodě k Havlíčkovi hlásí kde kdo, ale to není nic

specielně brodského. To činí dnes každý pořádný Čech. Proč? Dr. F. L. Rieger to

vyjádřil už dávno v dopise borovskému řídícímu učiteli Janu Hruškovi slovy: „Myslím,

že i Vy při postavení pomníku jeho cítíte, že Havlíček náleží celému národu.“

Tedy nejen Borové, nejen Brodu! A to jsou asi důvody, pro které dosud ani

ministerstvo vnitra nedalo souhlas k přejmenování Brodu na Brod Havlíčkův a možno,

že v přítomné dosud neuklidněné době hrají zde úlohu i momenty jiné, např. ohled na

zahraničí, kde na mapách (viděli jste ruské?) jest Něm. Brod, což má značný význam pro

věci rázu dopravního a obchodního, které vyžadují správné orientace. Buďme tedy

trpěliví a nehovořme o šimlu! Snad se změny přece dočkáme, ale mohli bychom zatím

uvážiti, že pro Brod by se v duchu vývoje jmen našich obcí hodilo i pojmenování Brod

n. Sázavou, po případě Sázavský Brod. Nebyl by ani nepřiléhavým název Slovanský

Brod, protože původní zdejší osada, jak samo jméno svědčí, byla původu slovanského.

Každé z těchto jmen by mělo výhodu, že jest snadno vyslovitelné všem národům

slovanským i národům jiným, co v případě Havlíčkův Brod není. Konec konců jde více

o to, aby Brod byl vždy svým duchem městem Havlíčkovým, než aby nesl jeho jméno a

byl duchu Havlíčkovu na hony vzdáleným.

Dr. Václav Fiedler.

XXVIII

Složka Přejmenování města (varia-nečíslované položky)

Dopis Antonína Profouse ze dne 17. 10. 1945.



V Praze dne 17. října 1945.

Věc: O změně místního jména Německý Brod na Havlíčkův Brod.

Ministerstvu vnitra v Praze.

Má-li být v místním názvosloví všude odstraněn přívlastek Německý (Německé

Kopisty, Německá Jablonná aj.), aby byly odstraněny všechny upomínky na německou

kolonisaci, je to zřejmě požadavek dnešního politického myšlení, a jestliže domácí

obyvatelsto nechce mít v názvu své obce přívlastek Německý, nemůže být k jeho

dalšímu užívání nuceno, a nezbývá než ten přívlastek odstranit také úředně. Jde jen o to,

zdali stačí pouhé jeho škrtnutí anebo zdali je potřebí jej nahradit přívlastkem jiným.

V projednaném případě místní národní výbor žádá o přívlastek Havlíčkův (Brod) na

upomínku, že v tom městě studoval a žil i potom občas náš geniální novinář a politik

Karel Havlíček.

Jedná se tu o zvláštní druh přívlastku podle slavných osob našeho národa.

Povolí-li státní správa přejmenování na Havlíčkův Brod, využijí toho souhlasu též místní

vlastenci v jiných obcích našeho státu a za nějakou dobu bude na našich mapách mnoho

jmen s přívlastkem po slavných osobách našeho národa. Ve školách bude pak slyšet

podivný anachronismus v dějepisných výkladech, např., že Žižka pronásledoval

Zikmundovo vojsko od Kutné Hory až na Havlíčkův Brod. Již z toho je vidět, že se

jména slavných osob do označení starých obcí nehodí naprosto. Podle nich lze

pojmenovat jen osady nové. Kromě toho se oceňování vynikajících lidí časem mění a

pak nastává nové odstranění přívlastku a jeho náhrada přívlastkem novým, tedy pomalu

jako časté přejmenování pražských ulic, např. Jungmanova tř., Fochova tř., Schwerinova

tř., Stalinova tř.

Jména obcí na mapách mají však být co nejstálejší a k tomu krátká, tedy o

jednom slově, jak si toho vyžaduje denní prakse. Proto náleží přednost jménům bez

XXIX

přívlastku, a je-li ho třeba pro rozlišení od stejnojmenných obcí, pak se k tomu nejvíce

hodí bližší zeměpisné určení podle řek, hor a p.

Z těch důvodů se podepsaný přimlouvá za návrh archivu ministerstva vnitra, aby

bylo jméno Německý Brod změněno v Brod nad Sázavou.

Dr. Ant. Profous,

jednatel místopisné komise

při České akademii věd

a umění

XXX

Příloha č. 11 Havířov – Seznam návrhů na pojmenování

nového města, 1955.

Zdroj: Zemský archiv Opava, fond Severomoravský KNV Ostrava II. řada; Rady a pléna

1955, karton č. 483.

Jednoslovné neopakující se návrhy toponym

Antonínov

Antošovice

Atomonice

Báně

Baník

Banikeřovice

Baníkov/Banikov

Baníkovce

Baníkovice

Baníkovo

Banikozrod

Baníky

Báňkov

Bánohrad

Bánov

Báňská

Bardov

Bašta

Beskyd/Bezkyd/Baskyd

Bezruč

Bezručhrady

Bezručkov

Bezručkovo

Bezručov

Bezručovice

Bezručovo

Blahobyt

Blahomír

Blažejov

Blice

Blokovice

Bludiškovec

Bludišov

Bludomír

Bludoslav

Bludov

Bludovice

Bludovoslav

Blušov

Blušovice

Bohačovice

Bojomír

Bojomírov

Bojov

Bojovany

Bojovník

Bolšánkov

Bolševín

Boriskinov

Boriskinovo

Brigádník

Brigadostav

Brigádov/Brigadov/Brygádov

Brigadovice/Brygádovice

Brygadobyt

Brygadobytostav

Brygadostavobyt

Březov

Budakov

Budar

Buděčkov

Budhorníkov

Budiměř

Budimír

Budnov

Budokolektinov

Budomír

Budomírov

Budosocikolektivov

Budosocikombinov

Budotín

Budoucnost

Budovan

Budování

Budovany

Budovatel

Budovatelov

Budovatelovice

Budovatelsk

Budovatelská

Budovatelské

Budovice

Bytostav

Bytostavhorník

Bytostavmír

Bytostavostava

Bytostavpráce

Bytostavsidlišť

Bytostavvítěz

Bytov

Centrum

Cíl

Cílov

Cinger/Cingr

Cingrov

Cingrovo

Cykluscíl

Čep

Černézlato

Černikov

Černodoly

Černohory

Černohrad

Černokopy

Černoruby

Černosvit

Černozlato

Čestmírov

Česťpráci

Čestprům

Čestpříklad

Čestvzor

Čurdov

Dělkombinov

Dělkov

Dělnikolektivov

Dělnikomukolektivov

Dělníkov

Dělniktrudostav

Dělnipruměsto

XXXI

Démantov

Dílosvit

Dobromír

Dobroslav

Dobroslavice

Dobrubyt

Dobymírov

Dolany

Dolnice

Dolohuť

Dolokovy

Dolomírov

Dolostavice

Dolovany

Dolové

Dolovice

Doluslávy

Domov

Domovina

Donbas

Donbasov

Drapi

Družba

Družice

Důlná

Důlňany

Důlné

Důlnice

Důlnostrov

Důlnov

Důmyslav

Energozdroj

Faratín

Fučík

Fučíkov

Fučíkovo

Fučkov

Gigantov

Hajmír

Hakenov

Hartusná

Hartusov

Havířany

Havířbytostav

Havíře

Havířin/Havířín

Havířohrad

Havířov/Haviřov

Havířovany

Haviřovice/Havířovice

Havířská

Havířské

Hernice

Hlubiny

Horaltice

Horehrad

Horkov

Horkovice

Hormanov

Hormírov

Hormovice

Horňany

Horňava

Horné

Hornice

Hornícivice

Hornická

Hornictvíkov

Hornictvíkovice

Horničany

Horničín

Horničov

Horník

Hornikach

Horníkbyt

Horníkhrad

Horníkmit

Horníkobudovatelov

Horníkobytostav

Hornikograd

Hornikohrad

Hornikolektivov

Horníkoslav

Hornikostav

Horníkostavobyt

Hornikostěv

Hornikov/Horníkov

Horníková

Horníkovany

Hornikovice/Horníkovice

Horníkovítězov

Horníkovo

Hornikozdroj

Horníkuvice

Horniky/Horníky/Horniki

Hornín

Hornínov

Hornišov

Horniště

Hornodoly

Hornohrad

Hornohutní

Hornokovice

Hornoměsto

Hornomír

Hornorod

Hornoslav

Hornoslavice

Hornov

Hornová

Hornovo

Hornovod

Horomír

Horslava

Horšov

Horymír

Horymírov

Horyzont

Hrdinná

Hrdinné

Hrdov

Hřebík

Hřebíky

Hutice

Hutnice

Hutnikov/Hutníkov

Hutníková

Hutnivkovice

Huťovice

Hvězdava

Hvězdohrad

Hvězdohrady

Hvězdoroj

Hvězdoslavice

Hvězdy

Hygiena

Chrč

Ingoty

Jamnice

Janáčkov

Janošíkov

Jaro

Jasov

Jeremenkovo

Jeřábovice

Ještěvíce

Ježihrad

Jiskra

Jitřenka

Josefov

XXXII

Jovarov

Jubilary

Kahanec

Kahanosvit

Kahanov

Kahanovo

Keltičkov

Keltyčkovice

Kladívany

Klementov

Klementovice

Klimentov

Klimšov

Kolektiv

Kolostroj

Kombajnice

Kombajnov/Konbajnov

Kombinat

Kombinov

Komuna

Komunardov

Koslaso

Kosmákov

Kotasov

Kotekovice

Kovákov

Kovákov

Kovkopy

Kovohrad

Kovorai

Kovosvit

Kovotice

Kovožar

Krásno

Krasnoarmějov

Krasnobaň

Krásnobaník

Krasnobyt

Krasnodar/Krásnodar

Krásnodoly

Krasnohrad

Krásnov

Krásnovice

Krasnydar

Krasov/Krasov

Kremiš

Krumpačová

Krystal

Krystaly

Kulturobyt

Kulturov

Kvadrov

Květenov

Lanovice

Lašin

Leningrad

Leninov

Leninovo

Leninsk

Lidodar

Lidohrad

Lidotín

Lidovlád

Lidudar

Lidudiv

Loluslavice

Lucina/Lučina

Lučiny

Lunov

Magdonova

Maják

Majakov

Malenkovgrad

Melsgottwald

Mezidolí

Milénov

Mír

Mirava

Mirešov

Mirhorníkov

Mírkop

Mirkov/Mírkov

Mírobod

Mirobyt

Mirobytostav

Mírocel

Mírocíle

Mírodar

Mírodol

Mírodoly

Mírodůlhuť

Mirohrad/Mírohrad

Mírohukov

Mírokov

Míron

Míronov

Miroňovice

Miroslav/Míroslav

Miroslavice/Míroslavice

Míroslavín

Miroslavov

Mirostav/Mírostav

Mirostavby

Mirostavobyt

Mírosvit

Mírošov

Mírošovice

Mirotice

Mirotín/Mírotín

Mírov

Mírová

Mírovany

Mírové

Mirovice/Mírovice

Mírovoslav

Mirovov

Mírovsko

Mirozdroj

Míruhlivice

Míruhlovany

Mírumilov

Míruocel

Míruštít

Miskov

Mískovec

Misroslavice

Mladenice

Mládežnické

Mladotín

Molotov

Moskva

Nádějov

Nášov

Nezmarov

Nomědov

Nomědovo

Normanice

Normanik

Normanov

Novátor

Novátorov

Novátorské

Novátorsko

Novátory

Novébarkovice

Novobud

Novodoly

Novodomov

Novodůlhuť

Novohrad

XXXIII

Novohutí

Novokov

Novomyšl

Novořád

Novosad

Novosídliště

Novosvit

Novošenov

Novotín

Novýkov

Ocelárna

Ocelodon

Ocelograd

Ocelov

Ocelová

Ocelovice

Odblesk

Odborov

Olbrachtov

Ondrášov

Oryon

Ostradov

Ostragrad

Ostrakov

Ostravanov

Ostravkov

Ostravobaň

Ostravobyt

Ostravobytostav

Ostravograd

Ostravohutě

Ostravosídlo

Ostravoslav

Ostravostavobyt

Ostravosvit

Ostravoúhlov

Ostravov

Ostravovice

Ostravovo

Ostroboj

Ostrocel

Ostrodol

Pahorkovice

Pec

Permoníkov

Pětileté

Petrov

Pionýr

Planodar

Plod

Plynovice

Pobeskydí

Podhoří

Pokrkok

Pokrok

Pokrokbyt

Pokrokbytostav

Pokrokoslav

Pokrokov

Pokrokovany

Pokrokovice

Pokrokstavobyt

Pokrskov

Porubná

Pracimír

Pracnov

Prácodav

Pracodostih

Pracov

Práva

Probuzení

Proletarsk

Pronás

Proud

Proudov

Průboj

Průbojná

Průbojnice

Průbojník

Prudokombinov

Prudokombinovice

Průdoly

Prudostav

Průkopník

Průkopníkov

Průkopníkovo

Průmbašta

Průmpříklad

Průmvzor

Průmyslany

Průmyslav

Průmyslavice

Průmyslodílo

Průmyslov

Prumyslovak

Průmyslovec

Průmyslovice

Průmystavice

Prvořád

Přátelov

Přehrada

Překopy

Přerod

Příklad

Příkladné

Přítelství

Pudětos

Rabidar

Raddst

Radnov

Radomírov

Radopříklad

Radoslav

Radoslavice

Radost

Radostav

Radostice

Radostné

Rachotín

Rajnov

Rekord

Rekov

Robotníkov

Roděbud

Rozkvět

Rozkvětice

Rozlet

Rozmach

Rozmachov

Rozvoj

Rozvojkov

Rozvojov

Rubačov

Rubáň

Rubanice

Rubanín

Rubaniny

Rubanov

Rubáňov

Rubiště

Rudava

Rudníkov

Rudohvězdany

Rudohvězdov

Rudokov

Rudověží

Rudozář

Rudozářivé

Ruch

Ruchnov

XXXIV

Rusava

Rušnava

Růžobyt

Růžov

Rychlík

Řetěz

Řetězy

Řijenov

Sdružené

Sídlihor

Skop

Slavín

Slavoduhuť

Slavohrad

Slavomír

Slavomírov

Slezákov

Slezan

Slezanov

Slezany

Slezava

Slezov

Slezsko

Slezskov

Sloje

Slunín

Smířilov

Sob

Socialhrad

Socialin

Socialistické

Socialov/Socialov

Socidělkombinov

Socidělkombinovice

Socidělsvtěžov

Socikombinov

Sociprůmyslov

Somiratav

Soroděbud

Soutěže

Soutěžín

Soutěžné

Soutěžník

Soutěžno

Soutěžov

Soutěžovice

Spartak

Spartakov

Společné

Sramgaje

Stachan

Stachanov

Stachanovec

Stachanovice

Stachanovka

Stachanovo

Stachnov

Stal

Stalin

Stalinomír

Stalinov

Stalinovice

Stalinovo

Stalinsk

Stavbomír

Stavětín

Stavín

Stavnobyt

Stavobyt

Stavocel

Stavomír

Stavopol

Stojhutě

Stokomínů

Stožáry

Strážce

Strojostavby

Strojosvit

Střezitmirov

Stříbro

Svařovice

Svatozáře

Světlomír

Světlov

Světodiv

Světomír

Svoboda

Svobodocíle

Svobodov

Svornostín

Symbol

Šachtěřov

Šachtice

Šachtín

Šachtoměr

Šachtoslav

Šachtov

Šachtovice

Šachty

Šamberblušenice

Šanbarkovice

Šeborov

Šenblušumařice

Šenov

Šenovice

Šenovostav

Šenovov

Šenovovice

Šešublu

Šešudolvice

Štangaje

Šťastlice

Šťastnodar

Šťastnov

Štěstín

Šublušenice

Šumbark

Šumbarkoslav

Šumbarkov

Šumbarkovice

Šumdovice

Šumná

Šumné

Šumnov

Šumnovice

Šunovice

Švermov/Švernov

Technohrad

Těšimír

Těšínov

Těžárky

Těžbovice

Těžimír

Těžnohrad

Těžnov

Traktořice

Trojdůlhuť

Trojice

Trojín

Trojov

Trůnšachtov

Turád

Tvořice

Tvořimír

Tvrz

Úderčany

Úderka

Uderkov

Uderkovice

Úderná

XXXV

Úderné

Udernické/Údernické

Úderník

Udernikov/Úderníkov/

Uderníkov

Udernikovice/

Uderníkovice/

Úderníkovice

Úderno

Udernov

Uhelná

Uhelní

Uhelnice

Uhelno

Uhelnograd

Uhelný

Uhlakov

Uhlanov

Uhlany

Uhldol

Uhlená

Uhlenoslav

Uhlenov

Uhlibaňsk

Uhlice

Uhličany

Uhličín

Uhlíčov

Uhlidanov

Uhlídavice

Uhlík

Uhlíkopy

Uhlíkov

Uhlíkovice

Uhlíkovo

Uhlimil

Uhlimír

Uhlimírov

Uhlín

Uhlínice

Uhlínov

Uhlínovo

Uhlínsko

Uhlíři

Uhlířov

Uhlířovice

Uhlisko

Uhlitice

Uhlivíce/Uhlívíce/

Uhlivice

Uhlívlastivice

Uhlobaně/Uhlobáně

Uhlobašta

Uhloboj

Uhlobudov

Uhlobudovaná

Uhlocentr

Uhlodar

Uhlodary

Uhlodol

Uhlodoly

Uhlodon

Uhlodůl

Uhlograd

Uhlohor

Uhlohorsk

Uhlohrad

Uhlohuť

Úhlohuty

Uhlochlebí

Uhlokop

Uhlokopov

Uhlokopy

Uhlokov

Uhlomír

Uhlomírov

Uhlonosy

Uhlonov

Uhlopole

Úhlopramen

Uhloraj

Uhlorod

Uhlorost

Uhlorostov

Uhloruby

Uhlosady

Uhloslav

Uhlosnahovice

Uhlosvit

Uhlotín

Uhlotvary

Uhlotvrz

Uhlov

Uhlová

Uhlovany

Uhlověžná

Uhlovice

Uhlovíce

Uhlovo

Uhlovody

Uhlozáře

Uhlozdroj

Uhlozdrojsk

Uhly

Ulířov

Únor

Únorov

Urxovo

Urxovograd

Úsilí

Úspěchy

Úspěšín

Úsvit

Úsvitov

Úsvitovice

Uvědomělov

Válcířov

Vděčín

Velkodoly

Velkohornická

Veselice

Veselovice

Věžihrad

Vice

Vítěz

Vítězbytostav

Vítězná

Vítězné

Vitězobyt

Vítězobytostav

Vítězocíle

Vítězohrad

Vítězoslav

Vitězostavobyt

Vítězov

Vítězslav

Vítězství

Vládnov

Vlastihrady

Vlastiměř

Vlastimír

Volkslistářov

Vpřed

Vráclav

Všemír

Výkonovice

Výkvětovice

Výstavany

Vývojín

Vzletovice

XXXVI

Vznik

Vzor

Vzorčest

Vzorné

Vzorprům

Záblesk

Zálesí

Zálesy

Zamír/Žamír

Zápolany

Zápotocká

Zápotockov

Zápotocký

Zapotockýgrad

Zápotoky

Zář

Zářikov

Zářivé

Zářné

Zasloužilov

Zásluhy

Zástava

Zátopkov

Zátopkovo

Záuhelná

Záuhelné

Zauhlí

Zauhlice

Zauhlín

Zauhlov

Zauhlovice

Závalov

Zdařilov

Zdrojslavice

Źivnobyt

Zlata

Zlato

Zoringrad

Zrno

Žár

Žáromil

Žárovka

Žárovky

Železínkov

Železnice

Železník

Železouhlíkov

Železov

Železovice

Želhudoly

Živoslav

Životadar

Životice

Životomír

Žižkov

Žukov

Žulov

Žulozjev

Víceslovné neopakující se návrhy toponym

1. Máj

Báně Bezručovy

Báně n. Lučinou

Bánské město

Bezručov - Město

Bezručov - sídliště

Bezručovo město

Bezručovo nové město

Bezručovy Novoměstské Baně

Bezručův kraj

Bílé město

Bílé Sloje

Budovatelské Ostrava

Budovatelský mír

Černé Zlatovy

Černo úhlo

Černý démantov

Černý Úder

Český Stachanov

Dělný uhlíkov

Dětninove město

Gottwaldův Horníkov

Havířský domov

Hezká Budoucnost

Horní Hutník

Horní Kombinov

Horní město

Horní Průmyslov

Horní Soutěžov

Horní Tábor

Hornická úderka

Hornické město

Hornické Šunovice

Hornický Důl

Hornický Kras

Hornický Obrozenov

Hornický pokrok

Hornický Ráj

Hornický Tábor

Hornický Těšín

Hornický Vítězov

Horník Ostrava

Horníkův Dar

Horníkův sen

Hrdé město

Hutě u Ostravy

Hvězdohrad /Nový, Rudý/

Chceme žít

Krásno n. Lucinou

Lásky vděk

Marxovo město

Město Bezruč

Město Bezručovo

Město budování

XXXVII

Město budovatelů

Město Cinger

Město Družby

Město Hlubin

Město Horník

Město Hrdinů

Město Karla Marxe

Město Miroslav

Město míru

Město Mládeže

Město mladých

Město pokroku

Město Prvního Úderu

Město přátelství

Město pres. Zápotockého

Město radostné práce

Město Slobodamír

Město socialismu

Město svobody

Město výstavby

Město Zápotockého

Mírová Cíle

Mírově Báně

Mírové Slezsko

Mírový Kras

Mírumilovné úsilí

Mladá Ostrava

Moravské průmyslovice

Moravský horník

Moravský Ocelov

Moravský uhlíkov

Naše město

Naše pýcha

Nová Doba

Nová Hora u Ostrava

Nová Hornice

Nová Huť

Nová Ostrava

Nová Svoboda

Nová Tepna

Nová zář

Nové Doly

Nové Hory

Nové Hutě

Nové Krásno

Nové Lidice

Nové město

Nové Město pod Beskydem

Nové Osídlany

Nové Průmyslovice

Nové Radostice

Nové Slezsko

Nový Bezručov

Nový Domov

Nový Doněc

Nový Důl

Nový Horník

Nový Horníkov

Nový Kahanov

Nový Kov

Nový osvobozený Dolanov

Nový osvobozený Dolanovice

Nový osvobozený Dolany

Nový osvobozený Horník

Nový osvobozený Hutnice

Nový osvobozený Hutník

Nový osvobozený Kutnov

Nový osvobozený Kutnovice

Nový osvobozený Lysá

Nový osvobozený Podbeskyd

Nový osvobozený Rubanov

Nový osvobozený Rudice

Nový osvobozený Rudník

Nový osvobozený Úhlov

Nový proletář

Nový Průmyslov

Nový Svět

Nový Šenov

Nový Tábor

Nový Uhelnov

Nový Uhlograd

Nový Život

Novýkras ve Sl.

Ocelové město

Ocelové srdce

Ocelové srdce

Ostrava - Bezručov

Ostrava - Družba

Ostrava - Horník

Ostrava Nová

Ostravské Doly

Ostravské Kladivo

Ostravské Stalino

Ostravské Svoboda

Ostravský Donbas

Ostravský horník

Ostravský mírumilov

Ostravský Stachanov

Osvobozená Ostrava

Petra Bezruče

Práci čest

Prah ostravský

XXXVIII

Průmyslové srdce

Průmyslovice u Ostravy

První pětiletka

Radostné zákoutí

Ráj ve Slezsku

Rozvojný uhlíkov

Rudá Hvězda

Rudá tvrz

Rudá zář

Rudá záře

Rudý Banikohrad

Rudý Bojov

Rudý Horník

Rudý máj

Rudý Novosměnov

Rudý proletář

Rudý Říjen

Rudý Tábor

Rudý/Nový Hornikohrad

Sídliště horníků

Sídliště Jos. Kotase

Slezská uhlená

Slezské Baně

Slezské Doly

Slezské Hory

Slezské Pobeskydí

Slezské sídliště

Slezský Beskyd

Slezský Bezručov

Slezský Donbas

Slezský Horník

Slezský Horníkov

Slezský Szalingrad

Socialistické město

Socinové Město

Šťastný dnešek

Tábor míru

Tábor Socialismu

Těžnohrad /Nový, Rudý/

Trvalý mír

Tvrz míru

Udernické město

Uhelný dar

Úhl svit

Věčný mír

Velká Rubava

Velké Průmyslovice

Velký Šenov

Veselý Život

Vítězná Baňa

Vítězné Hory

Vítězný kahan

Vítězný únor

Kotasovo sídlo

Vzor všem

Zahradní město

Zápotocké město

Zápotockého město

Zářící hvězda

Zlaté Hory

Živé srdce

XXXIX

Příloha č. 12 Havířov – Soutěžní návrhy na název

nového města (ukázky), 1955.

Havířov – Soutěžní návrhy na název nového města (ukázky), 1955.

Zdroj: Zemský archiv Opava, fond Severomoravský Krajský národní výbor Ostrava

II. řada, Rady a pléna 1955, kartony č. 483, 484, 485.

Texty dopisů jsme z důvodu zachování autenticity ponechali bez jakékoliv pravopisné

a jazykové úpravy.

Karton č. 483, návrh č. 10.

Soutěž Šenov – Šumbark – Bludovice

Navrhuji aby nové město sestávající ze Šumbarku a z Bludovic mělo název:

1. Bezručov I, II, v němž by byla vyjádřena láska a oddanost P. Bezruče velkého

umělce a přítele ostravského lidu zvláště k horníkům.

2. Stachanov I, II, v němž by bylo vyjádřeno pracovní úsilí horníků, hutníků a

stavbařů ostravska, kteří dosahují vysokých pracovních výsledků

podle vzoru sovětských uderniku i stachanovců.

3. Horník I, II, v němž by bylo vyjádřeno socialistické město, které obývá

převážná část horníků a zaměstnanců v OKD nejpřednějších

budovatelů naší soc. vlasti.

Míru zdar!

J. B. 6. 6.1929

Šumbark II čp. 318

blok 8/2.

XL


Minulost byla černá,

přítomnost je krasná,

ale budoucnost bude šťastna

V novém městě budou žit noví lidé, šťastní lidé a šťastná mládež. Proto navrhuji pro

nové město nový název …

Šťastnov!

B. R

Sl. Ostrava Salma 709.

XLI


Strážnice 9/II 1955

Soutěž Šenov – Šumbark – Bludovice.

Soudruzi!

Ostrava mně se jeví jako průmyslové slunce, okolí Ostravy jako hvězdy na nebi.

Podávám návrh na název nového města, které se tvoří ze sídlišť v Šenově – Šumbarku a

v Šumbarku – Bludovicích. Název zní:

ORYON

Souhvězdí Orion jest překrásné souhvězdí, má 9 hvězd, které havíři vidí jen po směně,

doma v sídlišti.

Ve Frýdku byl jsem na vojně.

Podle zprávy z novin zakončím takto:

A. P.

narozen 2. července 1910,

Strážnice na Moravě,

Bzenecká ulice

čís. 46.

XLII


Mam navrh pojmenovat Šumbark sidliště na jméno Žukov. General Žukov je největši

bojovník v SSSR a vybojoval nejtěši fronty, u Petrohradu a Leningradu. Byl prvním

radcem Stalinovym a dosud je a radi SSSR.

Proto mislim, aby naše nové město, které buduje muj tata jako nejlepši fasadnik by

mohlo nest jmeno Žukov.

Jiří Stuchlík

narozeny 5/5 1948

Novy Jičin

Dobrovského 2

Prosím odepište

XLIII


Mezidolí

Aby se nový název ujal a vžil, musí vycházet z tradic našeho názvosloví, musí být

přirozený duchu jazyka. Název Mezidolí je utvořen podobně jako jiné názvy, našemu

kraji blízké a přirozené, na příklad Meziříčí, Padolí. Na poslech je název libozvučný, dá

se dobře skloňovat a zachovává si svou přirozenou libozvučnost ve všech pádech.

Příklad: Bydlíme nyní v Mezidolí. Autobusy do Mezidolí. Hosté prošli Mezidolím.

Název Mezidolí dále vyjadřuje i charakter nového města s doly ostravsko karvinského

revíru na obzoru. Vyplývá z něho, že je postaveno pro ty, kdo v těchto dolech pracují.

Také pokud jde o příslušnost tohoto nového města ke kraji uhlí – Ostravsku, i to název

Mezidolí uspokojivě vyjadřuje. V celé republice přirozeným úsudkem lze dojít k závěru,

že Mezidolí může být jen někde na Ostravsku.

B. M.

nar. 4. 12. 1924

bydliště Ostrava I, Střední 1.


Soutěž noveho Města!

Dočetl jsemse v novinach nova Svoboda že Rada K. N. V. vypsala soutěž pro

nejvhodnějši nazev noveho města ze všechnych Těch cnosti jak jesto vypsane Muže to

byť í Stavitel ktery to tam vede ale ja jsem nato kratky jsem uš stary 70.sadku mam na

mam na krku moc vysoku školu nemam ale z dlouhe chvile hokus pokus chci zestavít ty

Profíle nazev M. J. u. 4 – 2. 1 – 8. 8. 4.

Jsem vyučeny Obuvnik říkají mi ohavny Ohavny švec jak se to utěch ševcu děla když se

bota spravi očisti se a vylešči! na podobně jsemto tak udělal zatykam pokryvku a

hledímnaní tuíe na pokryvce vytištěno Krem svít narodni Podnik hola počkej stoho muže

něco vykvest ano vykvetlo a jeto tak pro posuzei navrhu o nejvhodnějši nazev noveho

XLIV

Města ma byt česky snadno přeložitelny Prumyslovy charakter usílí Ostravskeho lidu

mase stavat z jednoho slova ano je to tak a bude to tak tedy ja navrhuji nazev Kremi

přidam jedno písmeo š. bude nazev Kremiš! uberu dvě písmena íš. a přidam k tomu

pismeno l. bude nazev Kreml. ato je to přeložitelne vyjadrujcí Proto že je v tom nazvu

jedno písmeno r. tedy první myšlenka je vždycky dobra tak ja navrhuji nazev ten první.

Kremiš! je to vhodne jmeno či nazev pro horníky. hornicy dobyvaji černe a hněde uhli

Krem se vyrabi černy a žluty počitam že vtom černem Kremě je take něco kyseliny

uhličite dokoce každy horník ma nejku Rodínu že spotřebuje hodně Kremu tedy bych

jim navrhnul že by tam mohla byt vybudovana na Krem Tovarna ať uš i maji ve svojim

hornickem městě!

na konec tomu tak bude žese hornik bez Obuvnika a bez Kremu neobejde všemů zdar

Mladihornici budu mít vspominku že hornícke Město ma nazev po starem Obuvníku

Práci čest

Meca Jan na Moravce u Frydku č. 709

Ok. Mistek


Po uvaženi jsem navrhnul a navrhuju aby se nove město jmenovalo Přesto. Nevyhovuje

li všák jmeno Přesto že je snad nepěkne. At se jmenuje tedy Higiena

Jelikož v novem měste bude určite, a při stavbě tohoto města bylo pamatovano také na

Higienu

S pozdravem za Trvaly mir

Barnošak František

Ostrava Vítkovice

La Pasionarie 73

XLV


KNV odbor pro vnitřní věci

Ostrava

Věc: „Soutěž: Šenov – Šumbark – Bludovice“.

Vážení soudruzi.

K Vaší soutěži uveřejněné v Nové Svobodě, rozhodl jsem se Vám přispěti s návrhem o

nejvhodnější název nového města Šenov – Šumbark – Bludovice takto:

Za 1. Rekord. Za 2. Chrč. Za 3. Drapi.

Rekord, je krásný universalní název, který netřeba překládati. Rovněž město bylo

v rekordním čase postaveno a plány vládou v rekordním čase schváleny.

Chrč, povstává se slabik této věty: „Cíl havířu republiky českoslov.“

Drapi, povstává se slabík této věty: „Dílo republiky a pracující inteligence“.

Kromě toho uvádím další tři názvy, bez komentáře a jsou rovněž velmi krásne a

mezinárodního výrazu. Jsou to: Kavkas, Pokrok, Rapid. Rapid je značka ocele.

Doufám, že tento příspěvek postačí a znamenám se

s pozdravem „Míru zdar“.

V Opavě dne 25. 2. 1955

L. K. nar. 14. 10. 1920 bytem Opava Třída Spojenců 22.

XLVI

Příloha č. 13 Ukázky reklamních textů využívajících

toponym (Česká pošta, Malé máslovické

muzeum másla, Růžová čajovna, Opava,

Znojmo, Festival U ZDI©, Festival

Zaječení, Staropramen, Berounský

medvěd)

Velikonoční pošta (Kraslice, okr. Sokolov)

Ježíškova Vánoční pošta (Boží Dar, okr. Karlovy Vary)

Valentýnská pošta (Milostín, okr. Rakovník)

XLVII

Malé máslovické muzeum másla (Máslovice, okr. Praha-východ)

Růžová čajovna (Praha-Nové Město, Růžová ulice)

Opava Znojmo

XLVIII

Festival U ZDI© (Zdice, okr. Beroun) Festival Zaječení (Zaječov, okr. Beroun)

Staropramen (Praha)

Berounský medvěd (Beroun)

Poznámka: Autor habilitační práce děkuje České poště, s. p., Pivovarům Staropramen, a. s.,

Obecnímu úřadu Máslovice, Růžové čajovně (Pangea Tea, spol. s r. o.) a organizátorům

festivalu Zdický rockfest za poskytnutí souhlasu k uveřejnění obrazových příloh.

Tendencies in Development of Modern Czech Oikonymy (Place names)-in Czech with English Summary

Documents

Transcript of Tendencies in Development of Modern Czech Oikonymy (Place names)-in Czech with English Summary