Mangel, T. - Thér, R. 2014: Late Hallstatt to Early La Tène pyrotechnological structures from...

Moravské MoravskékřižovatkyStřední Podunajímezi pravěkema historií křižovatky

Střední Podunají mezi pravěkem

a historií

Moravské zemské muzeum 2014

3

Moravské zemské muzeum, Brno 2014

MORAVSKÉ KŘIŽOVATKY

Střední Podunají mezi pravěkem a historií

Editovaly

Jana Čižmářová, Natalie Venclová, Gertrúda Březinová

Věnováno památce Miloše Čižmáře

01 úvod_Sestava 1 14.1.2015 8:27 Stránka 3

4

Recenzovali: Doc. PhDr. Luboš Jiráň, CSc.Dr. h. c. prof. PhDr. Václav Furmánek, DrSc.

Předložená práce vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování dlouhodobéhokoncepčního rozvoje výzkumné organizace Moravské zemské muzeum (DKRVO, MK000094862).

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez předchozího souhlasu vydavatele.Za znění a obsah příspěvků a za kvalitu obrazových příloh odpovídají autoři.

© Editoři: Jana Čižmářová, Natalie Venclová, Gertrúda Březinová © Grafická úprava: Milan Mačinec, Silvie Straková, Michaela Tomsová© Obálka: Šárka Fidrichová© Moravské zemské muzeum, 2014

ISBN: 978-80-7028-432-2


5

Obsah

Moravské křižovatky: odkud a kam. Úvod editorů .................................................................................................. 11

Za Milošem Čižmářem (Vladimír Podborský) ......................................................................................................... 12

Z MLADŠÍHO PRAVĚKU VE STŘEDNÍM PODUNAJÍ

Lucia BENEDIKOVÁ .................................................................................................................................................. 15Nepublikované nálezy z neskorej doby bronzovej a z doby halštatskej / včasnej doby laténskej zo známychstredoslovenských lokalít v kultúrno-chronologickom kontexteUnpublizierte Funde aus der Spätbronzezeit und Hallstattzeit / Frühlatènezeit aus bekannten mittelslowakischenFundorten im kulturell-chronologischen Kontext

Miloš ČIŽMÁŘ † – Jana ČIŽMÁŘOVÁ ................................................................................................................. 35Pozdně halštatský nález z Pavlovic (okr. Vyškov) a několik dalších halštatských depotů z MoravySpäthallstattzeitlicher Fund aus Pavlovice (Bez. Vyškov) und einige weitere hallstattzeitliche Hortfunde aus Mähren

Petr KOS – Jiří KALA .................................................................................................................................................. 57Pohřebiště ze závěru doby halštatské ze Znojma – Horního náměstíNekropole aus dem Ende der Hallstattzeit in Znojmo – Horní náměstí

Elena MIROŠŠAYOVÁ ................................................................................................................................................ 81Misy s rytou výzdobou z doby halštatskej na východnom SlovenskuBowls with incised decoration of the Hallstatt Period in Eastern Slovakia

Milan SALAŠ ................................................................................................................................................................ 89Depot bronzových kolečkovitých závěsků doby popelnicových polí ze Starého Plumlova u Drahan (okr. Prostějov)Der urnenfelderzeitliche Hortfund von Bronzeringanhängern von der Anlage Starý Plumlov bei Drahany(Bez. Prostějov)

Susanne STEGMANN-RAJTÁR ............................................................................................................................... 99Obrovská mohyla doby halštatskej v Regöly (Zadunajsko). Posvätné miesto rituálnych praktík a uctievania predkov?Ein Riesengrabhügel der Hallstattzeit von Regöly (Westungarn). Das Grabmonument als ein heiliger Platz fürrituelle Handlungen und Ahnenverehrung?

David VÍCH ................................................................................................................................................................ 117Pravěk Svitavské brázdy a okolíPrehistory of Svitavy region and around


6

?????????????

K POČÁTKŮM DOBY LATÉNSKÉ

Petra GOLÁŇOVÁ .................................................................................................................................................... 133K použití a provenienci grafitu v časné době laténské na MoravěGraphite in the Early La Tène period in Moravia: it’s use and origin

Alena NEJEDLÁ ......................................................................................................................................................... 143První nález časně laténského meče na MoravěThe first find of an early La Tène sword in Moravia

Dagmar VACHŮTOVÁ – Tomáš ZEMAN ............................................................................................................ 151Nález rohatého ucha z časné doby laténské na sídlišti v Hrubé VrbceThe find of an Early La Tène horned handle at the settlement Hrubá Vrbka

Jiří WALDHAUSER ................................................................................................................................................... 165Maskovitá spona stupně LT A z Hradištka ve středním PolabíMaskenfibel der Stufe LT A aus Hradištko im Mittelelbgebiet

STŘEDNÍ EVROPA JAKO KŘIŽOVATKA

Gabriela BREZŇANOVÁ .......................................................................................................................................... 173Odraz diaľkových kontaktov v inventári laténskych hrobov z ChotínaThe reflection of long-distance contacts in the inventories of the La Tène graves in Chotín

Przemysław DULĘBA ................................................................................................................................................ 189Geneza zachodniomałopolskiej enklawy kultury lateńskiej i jej powiązania z innymi regionami osadnictwa celtyckiegoThe genesis of the western Little Poland enclave of the La Tène culture and its links with other regions of Celticsettlement

Pavla ENDER – Wolfgang ENDER ......................................................................................................................... 201Frühlatènezeitliche Kulturkontakte von Süd nach Nord – Grabfunde von Treben und Liebersee in Nordsachsenmit aussergewöhnlichen GürtelblechenČasně laténské kulturní kontakty z jihu na sever – hrobové nálezy s neobvyklými bronzovými opasky z Trebena Liebersee v severním Sasku

Jan KYSELA ................................................................................................................................................................. 229Okruhy středomořského importu ve střední Evropě pozdní doby laténskéThe distribution circuits of the Mediterranean imports in Late La Tène Central Europe

Marek OLĘDZKI – Leszek ZIĄBKA – Adam KĘDZIERSKI ............................................................................ 243Janków near Kalisz – Celtic trade post on the Amber RouteJanków u Kalisze – keltská obchodní stanice na Jantarové stezce

Pavel SANKOT ........................................................................................................................................................... 255Der Donauraum und Böhmen im dritten Jahrhundert vor ChristusPodunají a Čechy v 3. století př. Kr.


7

?????????????????????????????

Martin TREFNÝ – Tomáš POLIŠENSKÝ .............................................................................................................. 273The first find of a Greek transport amphora in the Late Hallstatt / Early La Tène Bohemia and its significance forthe archaeology of interregional contactsPrvní nález řecké transportní amfory v pozdně halštatských až časně laténských Čechách a jeho význam v archeologiinadregionálních kontaktů

Larissa VOROTINSKAJA .......................................................................................................................................... 285Migration of the Germans to the east of Dnieper in the 3rd – 2nd centuries BCMigrace Germánů na východ od Dněpru v 3. – 2. století př. Kr.

VÝPOVĚĎ SÍDLIŠŤ

Gertrúda BŘEZINOVÁ ............................................................................................................................................. 293Grafitové situly s výzdobou v podhrdlí z laténskych sídlisk v NitreGraphitton-Situlen mit Dekor unter dem Hals aus latènezeitlichen Siedlungen in Nitra

Radoslav ČAMBAL – Branislav KOVÁR ............................................................................................................... 305Keltské nálezy z Čeboviec (okr. Veľký Krtíš) a ich regionálne postavenieCeltic finds from Čebovce (Veľký Krtíš district) and their regional significance

Alžběta DANIELISOVÁ ............................................................................................................................................ 315Staré Hradisko – pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppidaStaré Hradisko – La Tène urbanism from the perspective of the Moravian oppidum

Peter HORVÁTH ........................................................................................................................................................ 335Výzdoba a výzdobné motivy na keramike z laténskeho sídliska v KomjaticiachThe decoration and its motifs on the La Tène pottery from the settlement in Komjatice

Eva KOLNÍKOVÁ – Kristian ELSCHEK ............................................................................................................... 353Beitrag zur Datierung der latènezeitlichen Zentralsiedlung von Zohor in der Westslowakei. Kleinfunde, keltischeund frührömische MünzenPríspevok k datovaní laténskeho centrálného sídliska v Zohore na západnom Slovensku. Drobné nálezy, keltskéa včasnorímské mince

Marek LEČBYCH – Blanka MIKULKOVÁ ........................................................................................................... 377Laténské sídliště z Milonic (okr. Vyškov)Latènezeitliche Siedlung von Milonice (Bez. Vyškov)

David PARMA ............................................................................................................................................................ 403Poznámky k laténskému osídlení HostýnaBemerkungen zur latènezeitlichen Besiedlung von Hostýn

Miroslav PLESKA – Tomáš MANGEL – Jan JÍLEK ............................................................................................. 413Laténské nálezy z oppida Staré Hradisko ve sbírce Východočeského muzea v PardubicíchLatènezeitliche Funde aus dem Oppidum Staré Hradisko in den Sammlungen des Ostböhmischen Museums Pardubice


8

?????????????

Marcin RUDNICKI .................................................................................................................................................... 421Nowa Cerekwia – the Middle La Tène centre of power north of the CarpathiansNowa Cerekwia – středolaténské mocenské centrum severně Karpat

Vladimír SALAČ ........................................................................................................................................................ 439K dokladům bojů na laténských oppidechOn the evidence of fighting in La Tène oppida

VÝPOVĚĎ HROBŮ

Jozef BUJNA ................................................................................................................................................................ 449Deviantný pohreb na keltskom pohrebisku v Palárikove. Prípadová štúdia nenormatívnych pohrebných praktíkDeviant burial at the Celtic cemetery in Palárikovo, southwestern Slovakia. A case study of non-normative burialpractices

Jana ČIŽMÁŘOVÁ ..................................................................................................................................................... 461Laténské dvojnáramky na MoravěLatènezeitliche Doppelarmringe aus Mähren

Jana ČIŽMÁŘOVÁ – Stanislav STUCHLÍK ......................................................................................................... 471Laténské pohřebiště v Boroticích (okr. Znojmo)Latènezeitliches Gräberfeld in Borotice (Bez. Znojmo)

Zuzana ĎUĎÁKOVÁ ................................................................................................................................................. 487Variabilita spôsobu uloženia keramiky a zvyškov mäsitej stravy v kostrových a žiarových laténskych hrobochz územia juhozápadného SlovenskaThe variability in the deposition of pottery and animal remains in La Tène inhumation and cremation graves insouthwestern Slovakia

Martin FURMAN ....................................................................................................................................................... 493Variabilita keltských kruhových garnitúr v stredoeurópskom priestore so zreteľom na použité surovinyVariability of La Tène annular ornament sets in Central Europe with regard to the materials used

Anna GARDELKOVÁ-VRTELOVÁ ....................................................................................................................... 515Nálezy drůbeže v keltských hrobech z území SlovenskaFunde von Geflügel in keltischen Gräbern auf dem Gebiet der Slowakei

Miloš HLAVA ............................................................................................................................................................... 527Laténské pohřebiště v Čelechovicích na Hané (okr. Prostějov)Latènezeitliches Gräberfeld in Čelechovice na Hané (Bez. Prostějov)

Petr HOLODŇÁK – Jiří MILITKÝ.......................................................................................................................... 563Dva zlaté předměty z kostrových hrobů z doby laténské ze severozápadních Čech. K možnosti existence před-mincovních platidel v horizontu LT B2Zwei Goldgegenstände von Körpergräbern aus der Latènezeit von Nordwestböhmen. Zur Möglichkeit der Existenzvormünzzeitlicher Zahlungsmittel vom Horizont LT B2


9

?????????????????????????????

Dominik REPKA ........................................................................................................................................................ 581Analýza keltského bojovníckeho hrobu 15 z Mane (okr. Nové Zámky)Analysis of a Celtic warrior grave 15 from Maňa (Nové Zámky district)

Jarmila VALENTOVÁ – Radka ŠUMBEROVÁ – Hana BRZOBOHATÁ – Jiří LIKOVSKÝ ........................ 595Nemocný, zraněný a sám. Ojedinělý mladolaténský kostrový hrob z KolínaInjured, ill and alone: a unique Late La Tène inhumation grave from Kolín

DEPOTY A SYMBOLY

Igor BAZOVSKÝ ........................................................................................................................................................ 615Bronzové predmety z Križovian nad Dudváhom (okr. Trnava, JZ Slovensko)Bronzegegenstände aus Križovany nad Dudváhom (Bez. Trnava, SW Slowakei)

Jan BOUZEK ............................................................................................................................................................... 621Bronzové figurky z Němčic nad Hanou a keltské uměníBronze figurines from Němčice nad Hanou and Celtic art

Ivan ČIŽMÁŘ .............................................................................................................................................................. 627Hortfunde von Eisengegenständen aus dem Burgwall „Modla“ bei Buchlovice (Bez. Uherské Hradiště)Depoty železných předmětů z hradiska „Modla“ u Buchlovic (okr. Uherské Hradiště)

Miloš ČIŽMÁŘ † – Jana LANGOVÁ – Jiří KOHOUTEK † ............................................................................... 641Depoty z doby laténské z Rýsova, obec Provodov (okr. Zlín)Hortfunde aus dem Latènezeit von Rýsov, Gemeinde Provodov (Bez. Zlín)

Hana ČIŽMÁŘOVÁ ................................................................................................................................................... 655Ein Beitrag zu neuen Funden latènezeitlicher gegliederter Rädchen in MährenPříspěvek k novým nálezům dělených koleček z doby laténské na Moravě

Monika DĘBIEC – Maciej KARWOWSKI ............................................................................................................ 667Celtic Knotenringe from Staré HradiskoKeltské kroužky s nálitky ze Starého Hradiska

Jan HORÁK ................................................................................................................................................................. 681Krátký pseudoantropomorfní meč z Moravy, jeho funkce a význam jeho nositeleShort pseudoanthropomorphic sword in Moravia, its function and the significance of its bearer

Václav KRUTA ............................................................................................................................................................ 691Esses et palmettes: la fibule de Marefy (ex Bučovice) dans son contexte européenS-motivy a palmety: spona z Maref (dříve Bučovice) v evropském kontextu

Vincent MEGAW ........................................................................................................................................................ 699A puzzle piece from Klenovice na Hané, Prostějov districtZáhadný předmět z Klenovic na Hané (okr. Prostějov)


10

?????????????

Jan MICHÁLEK – Jiří FRÖLICH – Ondřej CHVOJKA ..................................................................................... 707Depot železných nástrojů z doby laténské z Bohdalovic (okr. Český Krumlov) Ein Hortfund der Eisengegenstände aus der Latènezeit von Bohdalovice (Bez. Český Krumlov)

Karol PIETA ................................................................................................................................................................ 717Rituelle Beile aus dem Frühlatène-Burgwall in Horné OrešanyRituálne sekery z včasnolaténskeho hradiska Horné Orešany

Peter C. RAMSL .......................................................................................................................................................... 727Die plastisch verzierten Fibeln aus Grab 86 und 13 des latènezeitlichen Gräberfelds von Mannersdorf am LeithagebirgePlasticky zdobené spony z hrobu 86 a 13 z laténského pohřebiště v Mannersdorfu am Leithagebirge

ARCHEOMETRIE

Miluše DOBISÍKOVÁ – Stanislav STUCHLÍK .................................................................................................... 739Mohylník v Boroticích (okr. Znojmo) z pohledu antropologieHügelgräberfeld von Borotice (Bez. Znojmo) aus der Sicht der Anthropologie

Veronika HOLZER .................................................................................................................................................... 755Ein Arsensulfidfund aus der Keltensiedlung in Roseldorf / NÖNález arsensulfidu z keltského sídliště v Roseldorfu, Dolní Rakousko

Balázs KOMORÓCZY – Marek VLACH – Martin HLOŽEK ........................................................................... 767Detektorový nález římsko-provinciálního prolamovaného kování z Pavlova, Jihomoravský krajA metal detector find of a Roman Provincial openwork fitting from Pavlov, south Moravia

Roman KŘIVÁNEK .................................................................................................................................................. 785Shrnutí výsledků dosavadních geofyzikálních měření v areálu laténského sídliště v Němčicích nad HanouSummary of results of geophysical measurements conducted at the La Tène site of Němčice nad Hanou

Tomáš MANGEL – Richard THÉR ......................................................................................................................... 801Pyrotechnologická zařízení z období HA D2–3 až LT A z Kapsovy Lhoty (okr. Strakonice). K možnostem inter-pretace fragmentárních nálezů pyrotechnologických zařízení s roštyLate Hallstatt to Early La Tène pyrotechnological structures from Kapsova Lhota (distr. Strakonice). Possibilitiesof interpretation of fragmentary finds of pyrotechnological devices with perforated floors

Natalie VENCLOVÁ – Václav HULÍNSKÝ – Šárka JONÁŠOVÁ ...................................................................... 815Merovingian glass beads from Holubice in Moravia: chemical and technological viewSkleněné korálky doby stěhování národů z Holubic na Moravě: chemie a technologie

Seznam autorů ............................................................................................................................................................ 828


11

?????????????????????????????

Moravské křižovatky: odkud a kam

Úvod editorů

Název „Moravské křižovatky“ odráží postavení Moravy ve středoevropském mladším pravěku v dlouhémčasovém úseku od doby bronzové po stěhování národů. Díky poloze při nejvýznamnějších komuni-kačních trasách napříč Evropou, tj. při jantarové stezce a podunajské cestě, přijímala Morava impulzy,ideje i hmotné produkty, a jistě také skupiny osob z různých částí Evropy. Zároveň byla významnoutranzitní oblastí. V době bronzové a halštatské je pro Moravu charakteristická otevřenost vůči západníi jihovýchodní Evropě a vazba ke střednímu Podunají. V době laténské vytvořila Morava spolu s jiho-západním Slovenskem a Dolním Rakouskem kulturně příbuznou oblast, vymezující se vůči Bavorskui Čechám. Takovou rozmanitostí hmotné kultury, jakou vidíme v tomto středoevropském prostorumj. v laténských hrobech, s prvky i artefakty původem z nejrůznějších částí Evropy, se může chlubitmálokteré území. Také v době římské byla Morava, bezprostředně sousedící s římským limitem, velmiblízko ohniskům tehdejšího politického a ekonomického vývoje. Poloha na rozhraní mezi kulturnímizónami hrála významnou roli i v období stěhování národů.

Poznání moravského mladšího pravěku se v minulých desetiletích neobešlo bez Miloše Čižmáře, kterýmu zasvětil celou svou badatelskou kapacitu a obohatil ho rozsáhlou vlastní činností terénní i publikační.Navazoval tak na nejvýznamnější moravské badatele, jejichž přínos si dobře uvědomoval a které při-pomínal celé odborné veřejnosti (mj. obnovil edici „Postavy moravské archeologie“, jejíž první svazekbyl věnován I. L. Červinkovi). Spolu s prof. V. Podborským, k němuž se hlásil jako ke svému nejvý-znamnějšímu učiteli, se podstatně přičinil také o to, že dnes ve studiu celé této části pravěku s důrazemna dobu železnou vládne na Moravě i v jejím sousedství čilý badatelský ruch, na němž značný podílmají mladí badatelé. Jejich úsilí Miloš Čižmář podněcoval a všestranně podporoval, ať již svou pedago-gickou činností, zpřístupňováním archeologických materiálů nebo odbornou radou.

Tato publikace je věnována památce Miloše Čižmáře jako dík za práci, kterou pro moravskou ar-cheologii vykonal. Šíře jeho díla a přínos pro celou řadu témat a podoborů se odrážejí v jednotlivýchkapitolách, které se zabývají moravskou a středoevropskou tématikou od doby bronzové po stěhovánínárodů, od sídlištní archeologie po problematiku pohřbívání, od rituálních aktivit a symbolické oblastipo ekonomiku a obchod, od kulturně historické analýzy až po archeometrický výzkum.

Doufáme, že tato kniha se stane jedním z podkladů pro nový pohled na archeologické pramenymladšího pravěku a přispěje k hlubšímu poznání středoevropských souvislostí. Bylo by třeba, abyMorava, území klíčového významu pro studium (nejen) středoevropského mladšího pravěku, bylavíce zkoumána v širším kulturním a geografickém kontextu. Zatímco regionální pohled je vezdejší odborné produkci zastoupen dostatečně, významu Moravy by odpovídal evropský pohled po-mocí nadregionálních studií a mezinárodních výzkumných aktivit. Věříme, že témata zde probíranánebo alespoň naznačená se mohou stát impulsem k realizaci takových projektů, v nichž se projeví zá-sadní význam moravské archeologie pro řešení aktuálních problémů evropského pravěku.

Brno, srpen 2014

Editoři a autoři děkují na tomto místě všem, kteří byli při tvorbě knihy nápomocni. Na prvním místě jeto vedení Moravského zemského muzea, jež umožnilo knihu v jejím nemalém rozsahu vydat. Náš vřelýdík náleží Johnu Collisovi za revizi většiny anglických textů, Pavle a Wolfgangovi Enderovým za revizitextů německých a Vratislavu Janákovi za pomoc s texty polskými. Především však děkujeme všem, kteřísvým příspěvkem do publikace vyjádřili úctu památce Miloše Čižmáře.


12

?????????????

Za Milošem Čižmářem(17. 12. 1945 – 31. 7. 2012)

Jsou tragédie, které postihnou jedince, rodinu, širší okruh přátel a známých, jsou však i tragédie, kterépostihnou kteroukoliv vyšší strukturu, např. celý vědní obor. K tomuto posledně jmenovanému pří-padu nesporně patří předčasné úmrtí moravského archeologa docenta PhDr. Miloše Čižmáře, CSc.Moravská a česká archeologie a evropská keltologie v něm ztratily mimořádnou osobnost, vynikajícínejen tvůrčími vědeckými schopnostmi, nýbrž také organizačním a manažerským talentem.

Poznal jsem Miloše Čižmáře roku 1964 při zkouškách na studium prehistorie v posluchárně tehdejšíkatedry prehistorie na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde jsem dělalpřísedícího vedoucímu katedry profesoru Františku Kalouskovi. Byli tam tehdy dva uchazeči, kteřívyčnívali nad ostatní: on a Stanislav Stuchlík. Oba měli již za sebou první terénní zkušenosti. Milošse prokázal maturitní prací z dějepisu, jejímž tématem bylo hradisko Réna u Ivančic, které léta na-vštěvoval a zkoumal. Oba adepti byli velmi překvapeni, když se dověděli – a to jim bylo sděleno ví-ceméně žertem −, že vlastně konali nezákonné „pirátské“ výkopy… Nicméně oba byli přijati a od tédoby se stali nerozlučnými kamarády a spolupracovníky. Stanislav Stuchlík vzpomíná, jak pět rokůspolu studovali, společně se učili na zkoušky, navštěvovali muzea, přednášky a divadla nebo chodilina pivo. Jak později strávili mnoho času při práci v brněnském Archeologickém ústavu ČSAV, při re-dakčních pracích při přípravách svazků Pravěku, na různých zájezdech či jiných setkáních ve dvounebo i s rodinami a přáteli.

Sledujme však nyní život Miloše Čižmáře od začátku. Narodil se v Brně, v rodinném prostředí, kterésilně podporovalo jeho zájem o historii. Jeho dědeček byl zaníceným vlastivědným pracovníkem a výraznoupostavou národopisného bádání na východní Moravě a na přilehlém slovenském pomezí; v této aktivitěpokračoval i Milošův otec, což nemohlo chlapce neovlivnit. Již na prvním stupni základní školy chodilna výlety po archeologických lokalitách, hlavně na právě zkoumané hradiště Staré Zámky u Líšně, kdes nadšením sbíral střepy slovanské keramiky na haldách vykopané hlíny. Na gymnáziu se rozhodl prostudium archeologie. Podvakrát pracoval o prázdninách jako brigádník na výzkumech v Mikulčicích.Dále ho zaujalo hradisko Réna u Ivančic; souhrn poznatků o Réně vtělil i do své maturitní práce.

Studium prehistorie absolvoval na brněnské Filosofické fakultě tehdejší Univerzity Jana EvangelistyPurkyně v bouřlivých letech 1964-1969 a ukončil obhajobou diplomové práce Laténská pohřebiště naMoravě I-III (Brno 1969). Následně získal roku 1972 titul PhDr. Roku 1983 obhájil kandidátskou di-sertaci Pozdně laténské osídlení Závisti a obdržel vědeckou hodnost CSc. V roce 2000 se na Filozofickéfakultě MU v Brně habilitoval spisem Osídlení Lysické sníženiny v době laténské I-II (Brno 1999) a získalvědecko-pedagogickou hodnost docenta pravěké archeologie. V letech 1985-1990 zastával funkci vě-deckého tajemníka brněnského Archeologického ústavu ČSAV.

Po dokončení studia prehistorie v roce 1969 nastoupil na místo archeologa v Okresním muzeu v Pro-stějově, odkud přešel roku 1973 do Archeologického ústavu ČSAV v Praze. Již za prostějovského pů-sobení se intenzivně zajímal o proslulé keltské oppidum Staré Hradisko u Okluk. Stejně přitažlivé proněho bylo keltské hradisko Závist u Prahy, jehož výzkumu se za pražského pobytu aktivně zúčastnil.V roce 1977 přešel do Archeologického ústavu ČSAV v Brně, kde působil až do reformy ústavů Aka-demie věd. Jeho působení v uvedených letech bylo bohatě naplněno terénními aktivitami. Do roku1983 se intenzivně podílel na zabezpečování rozsáhlých záchranných výzkumů na stavbě vodního dílaNové Mlýny na Břeclavsku a na trase dálnice Brno – Holubice. V letech 1983-1993 vedl každoročněsystematické výzkumy oppida Staré Hradisko a v letech 1983-1988 kromě toho výzkumy hradiska lidupúchovské kultury Jičina-Požaha. Dále v těch letech realizoval kompletní odkryv keltského sídlištěv Bořitově. Drobnější záchranné a preventivní terénní akce snad již není nutno připomínat.


13

?????????????????????????????

Po delimitaci ústavů Akademie věd ČR v roce 1993 se aktivně podílel na vzniku a budování Ústavuarcheologické památkové péče (ÚAPP) v Brně (s působností na jižní a částečně i střední Moravě),jehož se stal ředitelem. V poměrně krátké době se mu – s pomocí spolupracovníků, jmenovitě blíz-kého přítele Ing. Miroslava Bálka – podařilo vybudovat dobře fungující a prosperující instituci no-vého typu, která je dodnes považována za nejlepší svého druhu v ČR a bývá dávána za příkladúspěšného manažeringu; dnes má brněnské ústředí ÚAPP detašovaná pracoviště v Prostějově, Vyškově,Zlíně a Znojmě. Prevence a ochrana archeologických nalezišť měla být hlavním a vlastně jedinýmposláním ÚAPP, ale z Čižmářovy iniciativy se jeho ústav stal rovněž vědeckým pracovištěm s vlast-ními výzkumnými programy a publikační výstupy. Čižmářův ústav se ujal vydávání nové řady Pra-věku, Supplement Pravěku a knižnice Postavy moravské archeologie. Ve zmíněných Supplementechvyšla řada velmi cenných materiálů s vědeckým doprovodem. Vedle toho vyšla z „jeho dílny“ neboz pera jeho ženy či spolupracovníků řada dalších monografií. Docent Čižmář pravidelně přednášelarcheologická témata (kromě laténu zejména o moravských hradiscích) na Ústavu archeologiea muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a na Ústavu archeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, a na obou učilištích vedl, konzultoval, oponovalatd. řadu magisterských diplomových a disertačních (PhD) prací. Dokonce předpokládal, že po předánísvé ředitelské funkce v ÚAPP by věnoval mnohem více času pedagogické dráze v Opavě.

I přes rozsáhlou terénní, organizační a manažerskou činnost nepřestával Miloš Čižmář vědecky pra-covat. V letech 1991-1993 byl řešitelem projektu GAČR Závěr keltského osídlení na Moravě a v letech1992-1993 spoluřešitelem mezinárodního německo-českého výzkumného plánu Das prehistorischeund keltische Gold. Byl také řešitelem čtyř projektů Ministerstva kultury ČR, zaměřených na evidencia dokumentaci hradisek a mohylových pohřebišť na moravském území. Postupně získal tři grantyGAČR na dokumentaci nálezů a nedestruktivní prospekci nově objeveného mocenského a výrobníhocentra doby laténské u Němčic nad Hanou. S řešením uvedených projektů, i mimo ně, souvisí Čižmá-řova rozsáhlá publikační činnost. Kapitolou o době laténské se podílel na vydání Pravěkých dějin Mo-ravy (1993), monograficky vypublikoval Laténské sídliště v Bořitově (2003). Výsledkem dlouhodobéhozájmu a mravenčí heuristické a dokumentační práce je jeho Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku(2004), doplněná výbornými leteckými snímky Miroslava Bálka. V našich i zahraničních odbornýchčasopisech zveřejnil vice než 200 studií, statí a zpráv.1

Miloš Čižmář se během své vědecké dráhy aktivně zúčastnil mnoha mezinárodních vědeckých kon-ferencí a symposií, jmenovitě v Německu, Rakousku, Francii, Polsku, Slovensku aj. Byl iniciátoremkaždoročních pracovních setkání našich a slovenských badatelů o době laténské, přičemž také tři z nichna Moravě i organizoval. Byl dále hlavním organizátorem mnohaletých pravidelných konferencí o zá-chranných výzkumech na Moravě a ve Slezsku, které pod záštitou Moravského archeologického klubupořádal až do roku 2006 jeho ústav ve spolupráci s Moravským zemským muzeem. Roku 2002 bylzvolen dopisujícím členem Německého archeologického ústavu, byl členem Českého archeologickéhokomitétu a Rady Archeologického ústavu AV ČR v Praze. Byl výkonným redaktorem a editorem novéřady moravského časopisu Pravěk (dosud 20 ročníků), jeho Supplement (dosud 26 svazků) a spolu-tvůrcem a spolueditorem řady Postavy moravské archeologie (dosud 4 svazky). Po 11 let byl členemredakční rady Památek archeologických. Z jeho iniciativy a jeho přičiněním vydal brněnský ÚAPP jiždva reprezentační svazky přehledů terénních výzkumů ústavu: Výzkumy – Ausgrabungen 1994-1998a 1999-2004. O pečlivé správě a řízení brněnského ÚAPP svědčí rovněž pravidelné Výroční zprávyÚAPP v Brně, vycházející ve velmi vkusném provedení od roku 1997.


14

?????????????

Nakonec je třeba vyzvednout i Čižmářovy osobnostní vlastnosti. Byl skromný, nikdy se nevyvyšovalnad své spolupracovníky, s nimiž si zásadně tykal, měl přátelský vztah k lidem, zejména ke studentům,jimž byl ochoten kdykoliv poradit a pomoci, často i poskytnutím materiálu k seminárním či diplo-movým pracím. Dovedl však i zakročit, pokud se setkal s jedincem či skupinou lidí nečistých záměrů.

To všechno až po náhlé osudové Milošovo onemocnění v létě roku 2011, o němž kromě rodiny věděldlouho opět jen Standa Stuchlík. Miloš a jeho rodina se totiž o jeho začínající leukemii nikde nešířili;nechtěli, aby postižený byl vyrušován třebas i upřímně míněnou účastí a utěšováním. Miloš vědělo svém beznadějném stavu, a proto chtěl ve zbývajících měsících života jednak co nejvíce užít společ-nosti manželky, dětí a vnoučat, jednak dokončit co nejvíce rozdělaných studií a článků, kterých bylo– vzhledem k jeho širokým zájmům – velké množství. Je příznačné, že v té době si nepřál útěšné ná-vštěvy kolegů či žáků, avšak opět s výjimkou Stuchlíka. Na pracoviště v brněnském Ústavu archeolo-gické památkové péče chodil pravidelně také v sobotu a mnohdy i v neděli, aby stihl dokončit co nejvícez naplánovaných projektů. To trvalo i v době pokročilé nemoci, kdy jej do kanceláře vozila jeho paníJana autem… Z rozepsaných prací se mu podařilo řadu uzavřít, několik jich bohužel zůstalo nedo-končeno. Při jedné z posledních návštěv řekl Stuchlíkovi, že studii o laténských hrobech z mohylníkuv Boroticích, kterou společně plánovali, bude muset dopsat s jeho ženou Janou.

Pozemská pouť Miloše Čižmáře se uzavřela 31. července 2012 ve věku nedožitých 67 let.Na přání zesnulého se poslední rozloučení konalo v úzkém rodinném kruhu. Na smutečním parte

čteme motto: „Netruchleme, že jsme ho ztratili, nýbrž buďme vděčni, že jsme ho měli…“Miloš Čižmář po sobě zanechal významné vědecké a organizační dílo trvalé hodnoty, jímž se ne-

smazatelně vepsal do dějin vědy. Dílo, i když vlastně fragmentární, je to neobyčejné; bude jej součas-ným i budoucím generacím připomínat trvale. Navazovat na ně budou další a další archeologové.Obec archeologická zachová památku Miloše Čižmáře v trvalé paměti.

Vladimír Podborský

1 Bibliografie do roku 2005: Pravěk N. Ř. 16, 2006, 7-13 (sestavil Stanislav Stuchlík) Bibliografie do roku 2012: Pravěk N. Ř. 20, 2012, 7-9 (sestavila Kateřina Geislerová)


801

ARCHEOMETRIE

Pyrotechnologická zařízení z období HA D2–3 až LT Az Kapsovy Lhoty (okr. Strakonice). K možnostem interpretacefragmentárních nálezů pyrotechnologických zařízení s rošty

Late Hallstatt to Early La Tène pyrotechnological structures from Kapsova Lhota (distr. Strakonice). Possibilities of interpretation of fragmentary finds of pyrotechnological devices with perforated floors

Tomáš Mangel – Richard Thér

ABSTRACT Pyrotechnological devices with perforated floors, dating back to the Iron Age, are most usuallyconnected with pottery production. However, there is a group of structures with characteristicsunusual to the standard parameters of pottery kilns. The example of this group are remains ofone or two portable pyrotechnological structures found in the area of a settlement from the periodHa D2-3 – LT A in Kapsova Lhota (distr. Strakonice). The interpretation of these structures isnot unambiguous. The pottery firing and food processing hypotheses cannot be excluded on thebasis of the archaeological evidence. The function of this type of structure can be clarified withthe help of further finds, comprehensively excavated with the aim of a functional interpretationin mind.

KEY WORDS Bohemia, Hallstatt period, La Tène period, pyrotechnological device, perforated floor

ÚvodPyrotechnologická zařízení opatřená hliněnými rošty se v evropském prostředí objevují již od neolitu (PE-TRASCH 1986, 42-44, 47-49; WILLMS 1999), ve střední Evropě však dochází k jejich masovému uplatnění ažv pokročilých úsecích doby laténské, a to především v souvislosti s produkcí keramiky (poslední aktuální soupisviz HLAVA 2008, 226-230; HLAVA – VÍCH 2007, 45-48). Vedle těchto hrnčířských dvoukomorových vertikál-ních pecí se můžeme v archeologických kontextech z různých epoch setkat i s dalšími typy obdobných zařízení,jež ovšem pravděpodobně sloužila jiným účelům než je výpal keramického zboží. Pro správnou interpretaci ja-kéhokoli zařízení s rošty je proto potřebná co nejkomplexnější znalost nálezové situace i průvodní artefaktuálnísložky. Jako problematické se pak z tohoto hlediska mohou jevit izolované nálezy částí roštů vyzvednuté ze se-kundárního uložení mimo vlastní pec2 nebo jejich fragmenty uložené ve starších sbírkových fondech bez nále-žitých nálezových informací (cf. HLAVA – MANGEL 2013; cf. MANGEL 2014). V takových případech jsoumožnosti interpretace závislé pouze na stavu dochování znaků důležitých pro stanovení funkce původního za-řízení. Jako modelový příklad mohou v tomto ohledu posloužit relikty pyrotechnologických zařízení z KapsovyLhoty (okr. Strakonice)1.

Nálezy pocházejí z lokality (obr. 1: 1) objevené B. Dubským na jaře 1919 na temeni návrší mezi KapsovouLhotou a Novou Vsí, ležící na pozemku kat. č. 276 (DUBSKÝ 1921). V témže roce zde její objevitel prokopal cel-kem pět jam (obr. 2: I–III). Další výzkumné práce mohly z technických důvodů pokračovat až v roce 1922 (DUB-SKÝ 1927). Tehdy prozkoumal B. Dubský v okolí objektů z roku 1919 dalších sedm jam (obr. 2: 1-7). Poslednídvě pak byly zachyceny ve vzdálenosti 180 m směrem severovýchodním, na kat. č. 272 (obr. 1: 2, 2: 8, 9). Celkemzde tak bylo zkoumáno čtrnáct archeologických situací, které lze na základě nálezového fondu, jemuž dominujekeramika, rámcově datovat do období H D2-3 až LT A (cf. JANSOVÁ 1962, 175-179).3 Ojedinělé keramické nálezy,především zlomky svisle hřebenovaných grafitových nádob, sice mohou náležet též mladším úsekům doby laténské(DUBSKÝ 1927, 237, 238, 241; 1932, 70; 1949, 282), dle některých autorů ovšem nelze vyloučit ani počátek jejichvýskytu v časně laténském období (cf. WALDHAUSER – FRÖHLICH 2007, 325-326).

mangel_ther_A_Sestava 1 13.1.2015 11:01 Stránka 801


802

Obr. 1. Kapsova Lhota (okr. Stra-konice). Výřez z mapy III. vojen ské -ho mapování (měřítko 1:25 000,list 4352_1) s objekty zkouma-nými B. Dubským v letech 1919a 1922. Dostupné na http://www.geolab.cz; poslední přístup9. 9. 2013, upraveno.Fig. 1. Kapsova Lhota (distr.Stra ko nice). 3rd Military Survey(scale 1:25 000, Section 4352_1)showing features excavated byB. Dubský in 1919 and 1922.Source: http://www.geolab.cz;last view 9. 9. 2013, edited.

Obr. 2. Kapsova Lhota (okr. Strako -nice). Poloha objektů 3 a 7/1922v rámci zkoumané plochy (podleDUBSKÝ 1927). Fig. 2. Kapsova Lhota (distr.Strakonice). Location of features3/1922 and 7/1922 in the exca-vated area (after DUBSKÝ1927).

Popis nálezů Z jam 3/1922 a 7/1922 pocházejí vedle standardních nálezů též doklady existence specifických pyrotechnolo-gických zařízení:4

Obj. 3/1922Objekt ve tvaru písmene „L“ o rozměrech cca 400×500 cm, charakterizovaný B. Dubským jako „velká příbytkovájáma“, byl orientován delší osou ve směru S-J (obr. 3). Jeho převážně rovné dno se nacházelo v hloubce 30-50 cm. V severní části bylo situováno okrouhlé topeniště obložené kameny. Kolem něj i na něm se nacházelovelké množství „lepenice beztvaré i pěkných zaoblených hran“. Z výplně objektu dále pochází množství keramic-kých fragmentů, přesleny, kosti, parohová řezba, zlomek železného předmětu a nálezy surového grafitu (DUBSKÝ1927, 237-238; JANSOVÁ 1962, 177-178).

Popis relevantních keramických fragmentů :– zlomek stěny válcovitého či kuželovitého útvaru, při okraji ze stěny vodorovně směrem ke středu vytažen podlouhlý vý-

běžek oválného průřezu o rozměrech 7,3×2,5 cm. Zaoblený okraj, Ø cca 22 cm. Síla stěny 2,4 cm. Vnější i vnitřní povrchvyhlazen. Materiál s příměsí písku. Inv. č. 36 626, obr. 4: 1.

– plochý zlomek o síle 2,9–4 cm se dvěma otvory o Ø 1,8 a 3,5 cm. Zaoblený vklenutý okraj, Ø cca 15,5 cm. Oba povrchyvyhlazeny. Materiál s příměsí písku. Inv. č. 36 627, obr. 4: 2.

– podlouhlý zlomek hraněného předmětu o rozměrech 4,5×3 cm. Povrch vyhlazen. Materiál s příměsí písku. Inv. č. 36 628,obr. 4: 3.

– plochý zlomek o síle 2,9 cm opatřený dvěma otvory o Ø cca 2,3 cm. Hraněný okraj, Ø cca 25 cm. Jeden povrch vyhlazen,druhý poškozen. Materiál s příměsí písku. Inv. č. 36 629, obr. 4: 4.


Obr. 3. Kapsova Lhota (okr. Strakonice). Objekt3/1922 (podle DUBSKÝ 1927).Fig. 3. Kapsova Lhota (distr. Strakonice). Fea -tu re 3/1922 (after DUBSKÝ 1927).

Obr. 4. Kapsova Lhota (okr. Strakonice). Reliktypyrotechnologického zařízení z objektu 3/1922. Fig. 4. Kapsova Lhota (distr. Strakonice). Remainsof the pyrotechnological device from feature3/1922.

Pyrotechnologická zařízení z období HA D2–3 až LT A z Kapsovy Lhoty (okr. Strakonice)

803

Obj. 7/1922Objekt „podoby hranolovité“ o rozměrech 470×380 cm byl orientován delší osou ve směru S-J. Jeho dno se na-cházelo v hloubce cca 50 cm a směrem k jižní a severní stěně se zvedalo. V objektu bylo objeveno pět velkýchkamenů. Jeden z nich (plochý kámen, délka cca 70 cm, síla cca 15 cm) se nacházel v severozápadním rohu a do-týkal se stěn objektu. Ostatní kameny ležely dále od okrajů jámy. Mezi nimi se nacházelo množství „lepenicev kusech beztvarých i o hranách zaoblených a vyhlazených“. Z výplně objektu byly dále získány, vedle relativněnepočetné keramiky, také osteologické nálezy, přeslen a železný nožík (DUBSKÝ 1927, 240; JANSOVÁ 1962, 178).


Obr. 5. Kapsova Lhota (okr. Strakonice). Relikty pyrotechnologického zařízení z objektu 7/1922. Fig. 5. Kapsova Lhota (distr. Strakonice). Remains of the pyrotechnological device from feature 7/1922.

Popis relevantních keramických fragmentů:– zlomek stěny válcovitého či kuželovitého útvaru, ze stěny vodorovně směrem ke středu vytažen podlouhlý výběžek ovál-

ného průřezu o rozměrech cca 4,5×2,2 cm, na vnějším povrchu stopy po dalším odlomeném výběžku. Vnější Ø pláštěnení měřitelný, síla stěny 0,9–1,2 cm. Vnější i vnitřní povrch vyhlazen. Materiál s příměsí písku. Inv. č. 36 840, obr. 5: 4.

– zlomek stěny válcovitého či kuželovitého útvaru, ze stěny vodorovně směrem ke středu vytažen podlouhlý výběžek ovál-ného průřezu o rozměrech cca 3×2,2 cm. Vnější Ø pláště cca 24 cm, síla stěny 0,9–1,4 cm. Vnější i vnitřní povrch vyhlazen.Materiál s příměsí písku. Inv. č. 36 841, obr. 5: 3.

– plochý zlomek opatřený otvorem o Ø 1,8 cm. Jeden povrch vyhlazen, druhý odlomen. Materiál s příměsí písku. Inv.č. 36 842, obr. 5: 5.

– plochý zlomek o síle 4 cm. Zaoblený vklenutý okraj, Ø není měřitelný. Oba povrchy vyhlazeny. Materiál s příměsí písku.Inv. č. 36 844, obr. 5: 1.

– plochý zlomek o síle 2,3 cm. Hraněný přímý okraj. Oba povrchy vyhlazeny. Materiál s příměsí písku. Inv. č. 36 845, obr. 5: 2.– amorfní zlomek. Povrch nedochován. Materiál s příměsí písku. Inv. č. 36 846.

VyhodnoceníPopsané nálezy dokládají existenci dvou5 typově a konstrukčně shodných pyrotechnologických zařízení s rošty.Obě zařízení tvořila součást vnitřního vybavení zahloubených struktur, jež je na základě dostupných charakte-ristik možno klasifikovat jako polozemnice (cf. WALDHAUSER et al. 1993, 347-357).

Situace zachycená v obj. 3 naznačuje, že v konstrukci spodní části zařízení mohly být využity kameny, kterésloužily buď jako obložení kruhového topeniště stabilní či přenosné pece, nebo plnily funkci podpěry mobilníhoroštu. Na obdobné řešení lze usuzovat, i přes absenci bližšího popisu a vyobrazení, též v případě obj. 7. I zdejsme informováni o existenci blíže nespecifikovaného kamenného uskupení, v jehož prostoru byl zaznamenánvýskyt keramických součástí pyrotechnologického zařízení.


804


Nad topeništěm byl v obou případech umístěn hliněný rošt o dochované síle 2,9-4 cm. Rošty byly opatřenykruhovými až oválnými průduchy o průměru cca 1,8-3,5 cm. Spodní i horní povrchy fragmentů obou roštů bylyintencionálně vyhlazeny. Ani v jednom případě nebyly pozorovány otisky podpůrné armatury bránící propaduroštu ve fázi výstavby, před jeho vypálením, s nimiž se obvykle setkáváme v případě hrnčířských pecí.6 Absencearmatury naznačuje, že fragmenty pocházejí z roštů relativně malých průměrů. Tomu také odpovídá hrubýodhad průměru v případě okrajového zlomku z obj. 3 (obr. 4: 4) dosahující hodnoty okolo 25 cm.7 V případěroštu z obj. 3 se setkáváme též s konkávním zaoblením okraje (obr. 4: 2). Zda z roštu pochází i obdobně vklenutýokrajový zlomek z obj. 7 (obr. 5: 1) není prokazatelné, ale lze to vzhledem k podobnosti obou fragmentů před-pokládat. Vklenutí pak mohlo souviset např. s existencí manipulačního otvoru v plášti pece či s přítomnostíotvorů větších rozměrů v těle roštu (cf. ROMSAUER 2003, 40-41, tab. XXXVIII: 4, 5), fragmentární stav nálezůovšem neumožňuje jednoznačné vysvětlení.

Ve dvou případech jsou v nálezovém fondu zastoupeny relikty hliněného pláště (obr. 5: 3, 4), které byly získányz obj. 7. Jedná se o relativně tenkostěnné (0,9-1,4 cm) fragmenty pocházející z válcovitých nebo kuželovitýchútvarů. Z jejich stěn směrem ke středu původně vybíhala podlouhlá hliněná ramena oválného až čtverhrannéhoprůřezu. V jednom případě bylo možno přibližně odhadnout vnější průměr pláště, který se pohyboval okolo20-30 cm. S existencí obdobného prvku nejspíš souvisí též dva netypické keramické zlomky vyzvednuté z obj. 3.Jedná se především o obloukovitě prohnutý útvar, z jehož okraje, stejně jako v předchozích případech, v pravémúhlu směrem ke středu vybíhá rameno oválného průřezu (obr. 4: 1). Druhý, podlouhlý fragment hraněného prů-řezu (obr. 4: 3) je svým tvarem podobný ramenům na zlomcích pláště z obj. 7. V prvním případě se vnější průměrpohyboval dle hrubého odhadu opět okolo 25 cm. Oba zlomky pláště, u nichž bylo možno alespoň přibližněstanovit původní průměr útvaru, se v této hodnotě nápadně shodují s naměřeným průměrem roštu z obj. 3. Se-tkáváme se tak pravděpodobně s fragmenty plášťů zařízení menších rozměrů s relikty odlomených roštů.

Pro posílení interpretačního potenciálu archeologických dokladů z Kapsovy Lhoty jsme provedli vyhodnocenídosažených teplot výpalu zlomků roštů pomocí rentgenové difrakční práškové analýzy.8 Odhad teplot je založenna snižování intenzity difrakčních maxim jílových minerálů v důsledků jejich termální alterace (CULTRONEa kol. 2001; IONESCU – GHERGARI 2002).9 Vzorky byly vybrány tak, aby byly zjištěny teploty roštů z obouobjektů, v jednom případě bylo možno stanovit též termální gradient na profilu roštu (tab. 1). Odhady teplotobou roštů se pohybují v podobných intervalech. Na profilu analyzovaného fragmentu z obj. 3 (inv. č. 36 627;obr. 4: 2) byl zjištěn teplotní rozdíl cca 200°C svědčí o nerovnoměrném, pravděpodobně jednostranném zahříváníroštu. Pokud přijmeme hypotézu, že ke sledované termální alteraci došlo při provozu zařízení, pak lze povrchvypálený na vyšší teplotu interpretovat jako spodek roštu otočený směrem k topeništi.

Srovnání s dvoukomorovými vertikálními pecemiNa základě srovnání metrických parametrů roštů hrnčířských dvoukomorových vertikálních pecí doby laténskéznámých z území Čech a Moravy10 lze jednoznačně konstatovat, že nálezy z Kapsovy Lhoty nelze řadit mezistandardní hrnčířská zařízení. Z parametrů souvisejících s konstrukcí a funkcí zařízení mohla být, s ohledemna fragmentární stav dochování, sledována pouze velikost průduchů a síla roštů. U obou hledisek je zřejmé, žedata získaná v případě Kapsovy Lhoty leží mimo variační rozpětí dat zjištěných pro hrnčířská zařízení. Vyhod-nocení velikosti průduchů komplikuje fragmentární charakter většiny nálezů roštů. Jisté ovšem je, že v případěhrnčířských pecí se průměr průduchů jen výjimečně pohybuje pod hranicí 3 cm, přičemž hodnoty nižší než2 cm dosud nebyly zaznamenány (obr. 6: A). Maximální síla roštu se nejčastěji pohybuje mezi 9 a 16 cm a mi-nimální mezi 6 a 14 cm, přičemž rošt slabší než 5 cm dosud nebyl registrován (obr. 6: B). I zde se zlomky z Kap-sovy Lhoty pohybují výrazně pod uvedenými hranicemi. Diskutovaná zařízení se pravděpodobně běžnémustandardu vymykají i v případě velikosti vnitřního půdorysu.11 U hrnčířských pecí se tato hodnota běžně pohy-buje mezi 90 a 120 cm a neklesá pod 70 cm (cf. MANGEL 2014, obr. 6: 2). U nálezů z Kapsovy Lhoty nelze tentoparametr jednoznačně vyhodnotit, neboť nedisponujeme k tomuto účelu dostatečně dochovanými fragmentypotřebných částí zařízení. Z orientačně získaných hodnot ovšem jednoznačně vyplývá, že vnitřní půdorys dis-kutovaných pecí dosahoval výrazně nižších hodnot, jež lze odhadovat na cca 20–30 cm.

Uvedené odlišnosti jsou v souladu i se samotným chronologickým zařazením kontextu diskutovaných nálezů.K běžnému rozšíření dvoukomorových vertikálních pecí v oblastech na sever od Alp totiž dochází až v mladšíchúsecích doby laténské, přičemž nejstarší přesvědčivé doklady jsou datovány do stupně LT B. Náleží k nim např.nálezy z lokalit Dolní Beřkovice,12 Dolní Břežany,13, Sopron-Krautacker (ZEILER 2011, 386) či Gór (ILON 1998).Některá zařízení datovaná do doby bronzové či halštatské jsou sice někdy též klasifikována jako hrnčířské pece(např. DUHAMEL 1979, 56-59; LUNG 1959, 46-48), většina těchto interpretací by však při novém kritickémzhodnocení patrně neobstála. Na nedostatečné možnosti poznání hrnčířských vypalovacích struktur z doby hal-štatské a počátků doby laténské, a nepřímo tedy i na absenci funkčně charakteristického typu těchto zařízení,bylo ostatně již v minulosti upozorněno (např. JEREM 1984, 65; TAPPERT 2012, 133).

805



Obr. 6. Kvantitativní vyhodnocení vybraných vlastnostíroštů laténských hrnčířských pecí z území Čech a Mo-ravy a jejich srovnání s nálezy z Kapsovy Lhoty. A –velikost průduchů, B – síla roštu. Nález z KapsovyLhoty označeny plnými trojúhelníky.Fig. 6. Selected metric characteristics of La Tène periodpottery kilns from Bohemia and Moravia and theircomparison with the features from Kapsova Lhota. A –size of vent holes, B – thickness of perforated floor. Kap-sova Lhota: full triangles.

Nálezy podobných zařízení s rošty a jejich interpretace Na existenci podobných pyrotechnologických zařízení s rošty datovaných do pozdní doby halštatské v rámcičeského území poprvé upozornila L. Jansová. Stalo se tak v souvislosti s nálezem fragmentu 3 cm silnéhoroštu, nalezeného v kontextu destruované pícky v jámě I v rámci pozdně halštatského sídliště v Krašovicích(JANSOVÁ 1957, 434, obr. 16: 4). Ze stěn pece se dále dochoval fragment pravoúhle modelované keramikyzdobené kolky a hrubě modelovaný mírně prohnutý kus vypálené hlíny (JANSOVÁ 1957, 434, obr. 16: 3,17: 15). I zde bylo ke konstrukci zařízení užito vedle keramické hmoty také menších kamenů. Podle autorkyvýzkumu měla pícka při dně pravoúhlý otvor s římsou zdobenou kolky a kopulovitou klenbu, která ústilado hliněného komínku. Půdorys zařízení dosahoval rozměrů cca 50×60–70 cm. Vedle krašovického nálezupak L. JANSOVÁ (1957, 457, pozn. 59) uvádí i další obdobné doklady roštů z jihočeských pozdně halštat-ských/časně laténských lokalit zachycených v Západním Poříčí, Strakonicích či Křepenicích.14 Podle autorkytaková zařízení mohla sloužit blíže nespecifikovaným výrobním účelům s výjimkou výpalu keramiky a zpra-cování kovů. Jako argumenty proti takovému využití uvádí v prvním případě malé rozměry pece a nedostatekkeramického výrobního odpadu, v případě druhém pak absenci strusky a samotnou roštovou konstrukcizařízení (JANSOVÁ 1957, 457).15


806


Obr. 7. Pyrotechnologická zařízení s rošty. 1 Vindonissa (podle TRACHSEL 1998); 2 Weddinghusen (podle ARNOLD 1990); 3 Hat-zum-Boomborg (podle HAARNAGEL 1972); 4 různé typy těchto zařízení z jižní Británie (podle POOLE 2002); 5 Gellérthegy (podleBÓNIS 1969).Fig. 7. Pyrotechnological devices with perforated floors. 1 Vindonissa (after TRACHSEL 1998); 2 Weddinghusen (after ARNOLD1990); 3 Hatzum-Boomborg (after HAARNAGEL 1972); 4 various types of such devices from southern Britain (after POOLE2002); 5 Gellérthegy (after BÓNIS 1969).

Další analogie je třeba hledat v geograficky i časově vzdálenějších prostředích. Podobné charakteristiky vykazujípřenosné pícky známé z počátečních úseků doby římské ze severních oblastí Německa (HEGEWISCH 2011,143–144 s další lit.). Jako konkrétní příklady uvádíme nálezy z lokalit Hatzum-Boomborg (HAARNAGEL 1979,284–285, Taf. 73: 2) a Weddinghusen (ARNOLD 1985; 1990; STRUVE 1941/42). Ač se oba uvedené případy(obr. 7: 2, 3) od zařízení z Kapsovy Lhoty jednoznačně odlišují svou celkovou velikostí,16 v několika detailech jepatrná podobnost konstrukčního řešení. Jedná se především o sílu roštu, sílu pláště příklopu či rámcovou velikostprůduchů, tedy o vlastnosti, které mají determinující význam pro funkční využití zařízení. Uvedené analogiebyly sice původně, dle pohledu poplatnému své době, označeny jako hrnčířské pece (HAARNAGEL 1979, 284;STRUVE 1941/42, 182), ani v jednom případě však nebyly takové závěry podepřeny potřebnými argumenty. In-terpretace nálezů z Weddinghusen byla navíc již v minulosti podrobena kritickému pohledu, který vyústil v hle-

807



dání jiných interpretačních možností (ARNOLD 1990, 352-354). V rámci této kritiky bylo poukázáno na tech-nické obtíže spojené s nakládáním pece či na její nízkou kapacitu. Rizikovým faktorem těchto zařízení byla téžvysoká pravděpodobnost zřícení příklopu během výpalu, což by způsobilo bezprostřední ohrožení vsádky. Nízkáodolnost tenkostěnných příklopů vůči tepelnému namáhání, která spolu s teplotními nároky keramických výpalůnutně vedla k jejich rychle postupujícímu opotřebení a následné destrukci, byla ostatně ověřena i experimentálně(ARNOLD 1985, 51).17 V. Arnold možnost využití takovýchto zařízení v souvislosti s hrnčířskou produkcí sicezcela nevyloučil, dospěl ovšem k závěru, že v tomto ohledu lze stejného výsledku dosáhnout s nižšími nárokya výrazně jednodušším způsobem.

Fragmenty přenosného roštu opatřeného po obvodu držadly byly objeveny uvnitř jedné ze dvou hrnčířskýchpecí odkrytých v rámci polykulturní lokality Kazár (VADAY 2004, 54-55).18 Jeho průduchy byly užší než prů-duchy stabilního roštu náležejícího k peci a svým rozložením navíc přesně odpovídaly rozmístění průduchův jeho ploše. Tato zjištění vedla k úvahám o funkci tohoto mobilního roštu v souvislosti s regulací průtoku spalinběhem výpalu.

Výraznou podobnost vykazují zařízení z Kapsovy Lhoty s menšími přenosnými píckami tzv. pyrauny, které bývajíspojovány především se zpracováním potravin (ROMSAUER 2003). Výskyt jejich variant opatřených roštem je cha-rakteristický pro území Karpatské kotliny a Apeninský poloostrov, kde se objevují hlavně v průběhu doby bronzové,setkat se s nimi ovšem můžeme i v kontextu doby halštatské (ROMSAUER 2003, 37-42, 44-45, 100, mapa 5).

Jiný dobře dokumentovaný příklad podobného, ovšem stabilního, zařízení (obr. 7: 5) byl odkryt v rámci pů-dorysu zahloubené stavby označené jako „Wohnhaus 9“ na pozdně laténském oppidu Gellérthegy (BÓNIS 1969,127-129, 210, Abb. 75, 76, Taf. IX-XI). Objekt kruhového půdorysu o celkovém průměru cca 50 cm, vybudovanýna úrovni podlahy stavební struktury byl doslova označený jako „Kochherd“. Jeho stěny, které se dochovaly dovýšky cca 50–60 cm, se směrem vzhůru mírně sbíhaly. Přibližně 6 cm pod jejich horním okrajem bylo zařízeníopatřeno cca 30 cm širokým horizontálním roštem, kterým procházelo pět průduchů o průměru 4-6 cm. Podlepublikované dokumentace dosahovala jeho síla hodnoty cca 4 cm. Topeniště vysoké cca 40 cm, které se nacházelopod roštem, bylo obsluhováno skrze jediný topný otvor polokruhovitého tvaru široký cca 25 cm.

Zařízení spojovaná s úpravou potravin datovaná do průběhu doby železné jsou známá také z jižní Francie(GASCÓ 2002, 306, fig. 8). Vedle keramických příklopů o průměru cca 40–70 cm, dokládají jejich existenci takénálezy zlomků relativně slabých roštů19 s průduchy, jejichž průměr by neměl překračovat hodnotu 30 mm(GASCÓ 2002, 306). V případě jiného nálezu zařízení s roštem pocházejícího ze stejné oblasti, z Île de Martigues,je někdy zvažována souvislost s hrnčířskou produkcí (AUDOUZE – BUCHSENSCHUTZ 1989, 176, fig. 85: 2),jindy je na něj pohlíženo jako na extrakční či destilační zařízení (ROMSAUER 2003, 79-80).

Jiné doklady pecí, často spojovaných nejen s přípravou pokrmů, ale v některých případech i se zpracovánímkovů, jsou známé z laténského prostředí v jižní Británii (POOLE 2002). Tato poměrně mělce zahloubená (cca10–43 cm), v některých případech přenosná, zařízení se vyznačují značnou variabilitou (obr. 7: 4). Síla roštů,které mohou nést stopy konstrukce ve formě otisků stébel travin, výpletu či kombinace výpletu a fošen, dosahujecca 3–9 cm, jejich průměr se pak pohybuje přibližně mezi 50 a 185 cm. Rošty jsou opatřeny nepravidelně uspo-řádanými kruhovými či oválnými průduchy s průměrem cca 2,5-5 cm, které se někdy mohou směrem dolů kó-nicky zužovat. Topeniště těchto pecí běžně nenesou stopy po stabilních oporách roštu. V některých z nich všakbyly nalezeny tzv. „triangular oven bricks“ – jehlancovité cihly připomínající tkalcovská závaží, které mohly tentoprvek suplovat. Poznamenejme, že interpretace těchto zařízení není vždy zcela jednoznačná a minimálně u vět-ších z nich je připouštěna také souvislost s hrnčířskou produkcí. Jako jediný argument proti této interpretacibývá uváděna v podstatě pouze téměř úplná absence defektní keramiky.

S kovoliteckou činností je spojován nález přenosné metalurgické pícky z 1. stol. n. l. objevený v legionářskémtáboře ve Vindonisse (TRACHSEL 1998). Toto nevelké kónické zařízení kruhového půdorysu bylo opatřenovzhůru mírně vyklenutým roštem o průměru cca 11 cm, jehož síla dosahovala 2,4 cm (obr. 7: 1). Rošt byl per-forován 15 kónickými otvory o průměru cca 0,7 cm, které se směrem dolů zužovaly přibližně na polovinu.M. TRACHSEL (1998, 145-146 s další literaturou) uvádí několik vzdáleně podobných nálezů zaznamenanýchv oblasti Italie, Německa a Nizozemí, jejich souvislost s kovoliteckou produkcí ovšem není pokládána za jedno-značnou. Pro pozdější období je existence stejných zařízení doložena prostřednictvím písemných pramenů takév raně středověkém Švédsku (SÖDERBERG 2002, 255).

Možnosti interpretace pyrotechnologických zařízení z Kapsovy LhotyUvedená fakta svědčí o tom, že v Kapsově Lhotě byly nalezeny pozůstatky pyrotechnologických zařízení patrněpřenosného charakteru. Rekonstrukce jejich konkrétní podoby je sice znemožněna silně fragmentárním stavemdochovaného materiálu, ovšem s jistotou lze vyloučit, že by se jednalo o běžné hrnčířské dvoukomorové verti-kální pece. Velikost průduchů, tloušťka roštu limitující jeho nosnost, omezená kapacita – to jsou argumenty,které hovoří jednoznačně o tom, že se jednalo o zařízení nevhodná pro běžnou hrnčířskou produkci. Informa-


808


Tab. 1. Odhad teplot fragmentů roštu na základě difrakční práškové analýzy. Tab. 1. Estimated temperatures of perforated floor fragments based on powder diffraction analysis.

tivní je též kontext nálezu. Umístění hrnčířského zařízení v zahloubených chatách by, vzhledem k nutnosti do-sáhnout relativně vysokých teplot, značně zvýšilo riziko požáru, o čemž ostatně svědčí téměř výhradní výskytprokazatelných hrnčířských pecí mimo doklady staveb.20 Na druhou stranu je potřeba poukázat na skutečnost,že zjištěná termální alterace roštu odpovídá provozním teplotám vhodným pro výpal keramiky. Vyloučit použitípyrotechnologických zařízení v rámci technologie výroby keramiky tedy nelze. Etnografické doklady výjimečněukazují využívání starých velkých nádob jako izolačních struktur pro výpal specifických typů keramického zboží(DeBOER – LANTHARP 1979, 120). Výše zmíněné skeptické závěry V. Arnolda ohledně využití diskutovanýchpřenosných zařízení pro výpal keramiky (ARNOLD 1985, 51) mohou být dány zvolenými prostředky experi-mentu. Pokud budeme uvažovat o strukturách z Kapsovy Lhoty jako o hrnčířských zařízeních, pak se muselojednat o zařízení určená k výpalu speciálního keramického zboží vyráběného v malých počtech s velkou pozor-ností věnovanou technologickému řetězci.

Ačkoli tedy souvislosti s hrnčířskou produkcí nelze jednoznačně vyloučit, je pro nálezy z Kapsovy Lhoty uži-tečné hledat další alternativní funkční interpretaci. S ohledem na absenci přímých diagnostických residuí je sta-novení jejich konkrétní funkce značně problematické. Pro otevření diskuse o možné funkci proto předkládámepřehled interpretací jiných obdobných nálezů a jejich souvislostí.

Jak bylo uvedeno výše, bývají obdobná zařízení nejčastěji spojována s úpravou potravin. V případě britských nálezůz lokality Danebury jsou takové interpretace založeny na jejich časté prostorové vazbě s nadzemními obytnými stav-bami vybavenými vždy ještě dalším, otopným zařízením. Jejich doklady též pocházejí z prostoru výrobních areálů,kde jsou opakovaně doprovázeny nálezy mlecích zařízení (POOLE 2002, 371). Konkrétní formy těchto struktur opa-třené specifickými typy plášťů, pak bývají na základě tvarové podoby přirovnávány k tzv. anafre, tradičním španělskýmpřenosným zařízením, jež slouží jako podstavce pro hrnce během úpravy potravin (POOLE 2002, 370).

Podobná situace, jako v případě Danebury, byla zachycena na lokalitě Gellérthegy (BÓNIS 1969, 127-129,210, Abb. 75, 76, Taf. IX-XI). Zařízení s roštem označované jako „Kochherd“, umístěné uvnitř polozemnice, bylodoprovázeno jednokomorovou pecí klasifikovanou jako „Backofen“. V obou případech tak bylo poukázáno nahypotetickou souvislost s úpravou potravin, hlubší argumentace však nebyla předložena.

Obdobným způsobem je pohlíženo i na přenosné pyrauny (ROMSAUER 2003, 73-81). Zde je kuchyňskáfunkce vyvozována především na základě jejich častého výskytu v blízkosti ohnišť a pecí či na základě vazby navrstvy s frekventovanými nálezy rostlinných makrozbytků a zvířecích kostí.

Zjištěné teploty na roštech zařízení z Kapsovy Lhoty činí jejich interpretaci jako prostředků pro úpravu potravinnepravděpodobnou, ovšem danou hypotézu jednoznačně vyloučit nelze. Je třeba zvážit možnost, že k termální al-teraci materiálu roštů došlo při jejich výrobě, nikoliv užití. Pokud byl rošt před funkčním užitím vypálen a teplotypři provozu nedosahovaly výše teploty výpalu, pak samozřejmě z odhadovaných teplot funkci odvozovat nemůžeme.

Některá z diskutovaných zařízení, známá z lokality Danebury, jsou spojována s metalurgickou činností. Tentozávěr je vyvozován jednak z jejich dislokace v partiích s doklady nálezů tyglíků, jednak z analýz jejích výplní,které prokázaly přítomnost odpadu souvisejícího se zpracováním kovů (POOLE 2002, 371).

Obdobné interpretace v případě pícky z Vindonissy vycházejí z vyhodnocení rozložení redukčních stop a z příto-mnosti sklovitých reziduí v prostoru nad roštem (TRACHSEL 1998, 143-144). Dle závěrů M. Trachsela tytoindicie dokládají, že palivo bylo spalováno právě v této části zařízení, kde byl zároveň přítomen další keramickýobjekt, pravděpodobně tyglík. Stopy roztavené keramiky navíc vypovídají o vysokých teplotách pohybujících sekolem 1000 °C, jež jsou potřeba právě pro dosažení bodu táni většiny běžných kovolitecky využívaných surovin.

Tuto funkční interpretaci je možné v případě dokladů z Kapsovy Lhoty vyloučit. Kromě nepřítomnosti přímýchdiagnostických residuí můžeme poukázat na odhadované teploty roštů svědčící o tom, že provozní teploty zaří-zení byly nedostatečné pro technologie zpracování kovů.

Celá řada dalších alternativních interpretací byla navržena V. Arnoldem (ARNOLD 1990, 352-353)v případě nálezů z Weddinghusen. Zvažovány tak byly souvislosti diskutovaného zařízení s otopnou funkcí nebose získáváním soli. Poukázáno bylo též na potenciální souvislosti s četnými nálezy nazelenalé sklovité strusky.Poznamenejme ovšem, že právoplatnost většiny z těchto hypotéz nebylo možno podpořit přesvědčivými argu-menty. Stejně tak bychom pro ně marně hledali patřičné opory i v případě nálezů z Kapsovy Lhoty.

Pro úplnost poznamenejme, že v některých oblastech Maďarska byly ve 20. stol. zaznamenány případy stabil-ních pecí s rošty, které sloužily k výrobě vápna (MÜLLER 1976, 72-75, 78, Abb. 3; 7: a, b). Tato zařízení, která se

809



810


v principu shodovala s laténskými dvoukomorovými vertikálními pecemi, od nichž je konstrukčně odlišovalapouze jinak provedená perforace roštu, se vyznačovala vysokou kapacitou. Podle výpovědí pamětníků byla takovápec schopna pojmout cca 2 m³ vápence, což odpovídalo cca 12-15 q vypáleného vápna.

Takový způsob využití ovšem můžeme v případě nálezů z Kapsovy Lhoty s největší pravděpodobností vyloučit.Teplota naměřená na předpokládaném horním povrchu jednoho z roštů totiž neodpovídá hodnotám potřebnýmv běžných podmínkách pro disociaci uhličitanu vápenatého, které se pohybují nad 900 °C (KOTÍK a kol. 1999,25-26). S touto interpretací navíc v zásadě nekoresponduje předpokládaná nízká kapacita zařízení, jež by umo-žňovala pouze nízkou efektivitu jednotlivých výpalů. Pro občasnou výrobu malého množství vápna by bylo ne-logické použití tak sofistikovaného zařízení.

ZávěrNálezy z Kapsovy Lhoty pocházející ze starších sbírkových fondů reprezentují relikty dvou specifických pyro-technologických zařízení s roštem, která náleží do období Ha D2-3 až LT A. Na základě vyhodnocení nálezovésituace a dochovaných fragmentů lze konstatovat, že se pravděpodobně jednalo o přenosná zařízení menšíchrozměrů opatřená keramickým roštem a plášťem, která byla součástí vnitřního vybavení polozemnic. Ačkolipřítomnost roštu evokuje souvislosti s hrnčířskou produkcí, některé zjištěné charakteristiky s touto interpretacínekorespondují. Náleží k nim především nízké hodnoty průměru průduchů, nízká kapacita zařízení a dokladytenkostěnného keramického pláště. Umístění hrnčířského zařízení v zahloubených chatách by navíc, vzhledemk nutnosti dosáhnout relativně vysokých teplot, značně zvyšovalo riziko požáru.

Naproti tomu ovšem nelze pominout fakt, že termální alterace roštu zjištěná v případě nálezů z Kapsovy Lhotyodpovídá provozním teplotám vhodným pro výpal keramiky. Pokud budeme uvažovat v této rovině, muselo sejednat o zařízení určená k výpalu speciálního keramického zboží vyráběného v malých počtech s velkou pozor-ností věnovanou technologickému řetězci.

Další alternativní pohledy nabízí srovnání s obdobnými nálezy pyrotechnologických zařízení známými z ev-ropského prostředí. Souvislosti s metalurgickou činností či s výrobou vápna lze vyloučit na základě odhadnutýchteplot, které neodpovídají teplotním podmínkám nutným pro dosažení potřebných chemických a fyzikálníchtransformací surovin. Podobná zařízení bývají též často spojována se zpracováním potravin. V tomto případěovšem dosahují naměřené teploty naopak příliš vysokých hodnot. Ty činí tuto interpretaci nepravděpodobnou,ačkoli ji nelze zcela vyloučit. K termální alteraci materiálu roštů totiž mohlo dojít během jejich výroby, a tedynikoli v rámci samotného užití.

Z předloženého přehledu vyplývá, že řešení otázky konkrétní funkce pyrotechnologických zařízení z KapsovyLhoty není zdaleka jednoznačné. Otevřená zůstává možnost jejich využití v souvislosti s úpravou potravin, stejnějako s hrnčířskou produkcí. K objasnění funkce obdobných zařízení tak nejspíš přispějí teprve jejich případnénové objevy, k jejichž vyhodnocení bude možno v plné míře využít potenciál moderních dokumentačních tech-nik i široké spektrum dat získaných prostřednictvím přírodovědných metod.

Poznámky1 Příspěvek vznikl jako jeden z výstupů projektu Termální profily výpalu laténské keramiky a možnosti jejich interpretace

zařazeného v rámci specifického výzkumu FF UHK pod č. j. 21/11.2 V laténském kontextu jsou dokumentovány ojedinělé případy, kdy byly fragmenty roštů zaznamenány v prostoru polo-

zemnic bez dokladů přítomnosti dalších částí pyrotechnologických zařízení. Jako příklad lze zmínit starší moravské nálezyz Boršic, Troubska či Vyškova (souhrnně HLAVA – VÍCH 2007, 45-48 s další lit.). Nově byla podobná situace zaznamenánatéž v Zástřizlech (LEČBYCH 2012).

3 Nálezy jsou uloženy ve sbírce Národního muzea v Praze pod inv. č. 24 335-24 650, 34 345-34 348, 36 537-36 902.4 Nálezy mazanice vyzvednuté z uvedených situací byly nejspíš před předáním do sbírek Národního muzea podrobeny zá-

měrné selekci. Zlomky zapsané pod inv. č. 36 759 a 36 843 pak bohužel nebylo možno revidovat.5 Vzhledem ke značné shodě nálezových situací i vzdálenosti obou objektů, které se nacházely na opačných stranách zkou-

maného prostoru a jejichž vzdálenost lze odhadovat na několik desítek metrů, je pravděpodobné, že popsané relikty ne-pocházejí z jednoho zařízení a jejich přítomnost ve dvou zahloubených strukturách nevznikla pouze v důsledku depozičníchči postdepozičních procesů.

6 Z publikovaných dokladů uveďme např. pece z lokalit Brno-Horní Heršpice (MEDUNA 1961, 73), Staré Hradisko (PŘICHYS-TAL – OPRAVIL 1992, 119), Kramolín (LIČKA – KOŠTUŘÍK – MACH 1990, 2-3, obr. 3; k datování kramolínské hrnčířsképece cf. ENDEROVÁ 2006, 105–106; HLAVA – VÍCH 2007, 47, pozn. 10), Ermlitz-Oberthau (TOEPFER 1953, 73, Taf. 2: 4),Herzogenburg (WINDL 1972, 63, Abb. 29: 1) či Bad Neustadt a. d. Saale-Brendlorenzen (FRITZ 2009, Abb. 23, 24).

7 Jak v tomto případě, tak v případě níže uvedených průměrů plášťů je nutno zmíněné hodnoty chápat pouze jako orientační.To je způsobeno jednak stavem dochování odpovídajících partií, jednak tvarovou nepravidelností vnějších okrajů/povrchůměřených útvarů.



811

8 Analýza byla provedena na difraktometru Bruker D8 Discover (Geologický ústav AV ČR, v. v. i.) s použitím CuKα1 filtrupři urychlovacím napětí 40 kV a proudu 40 mA.

9 Za vyhodnocení výsledků analýzy děkujeme M. Gregorovi.10 Výsledky vycházejí z vyhodnocení reliktů 56 hrnčířských zařízení známých z uvedeného území. Nálezy roštů bez kontextu

či ze sekundárního uložení nejsou do analýzy zahrnuty. 11 Jako vnitřní půdorys pece je označena ta část zařízení, která je plošně vymezena obvodem peciště a roštu. V případě tope-

niště se pak jedná o prostor překrytý roštem.12 Pec pochází z nepublikovaného výzkumu P. Fostera z roku 2005 (FOSTER 2005).13 Za informaci vděčíme M. Čižmářovi.14 Povrchový nález z Křepenic pochází z prostoru knovízského rezidenčního areálu. Autorka ovšem soudí, že se do tohoto

prostoru mohl dostat z blízkého pozdně halštatského sídliště. 15 Jak vyplývá z textu uvedeného níže, roštový charakter zařízení sám o sobě interpretaci v souvislosti se zpracováním kovů

nevylučuje.16 V případě pece z Hatzum-Boomborg je uváděn spodní průměr příklopu 66–70 cm a jeho výška 72 cm (HAARNAGEL

1979, 284). U pece z Weddinghusen se výška příklopu pohybovala kolem 100 cm (ARNOLD 1990, Abb. 2), jeho spodníšířku tak lze dle publikovaných vyobrazení odhadovat na 70-75 cm.

17 Technicky poměrně náročná konstrukce příklopu vytvořená na základě nálezů z Weddinghusen vydržela v použitelnémstavu pouze tři až čtyři experimentální výpaly.

18 Datování pecí z Kazár není zcela jednoznačné. Zatímco A. Vaday (VADAY 2004, 54) soudí, že náležely k horizontu osídleníz doby římské, K. Tankó a Z. Czajlik (TANKÓ – CZAJLIK 2007, fig. 42) je řadí mezi pece pozdně laténské.

19 Např. síla fragmentu roštu z polohy Cros u Caunes-Minervois dosahuje hodnoty cca 2,7-3 cm (cf. GASCÓ 2002, fig. 8).20 Výjimku v tomto ohledu tvoří doklady existence jednodušších forem zastřešení, která s pecemi někdy vykazují potenciální

prostorové souvislosti (např. Liptovská Mara: PIETA 2008, 189, obr. 92). Ojedinělý je potom výskyt hrnčířské pece přímouvnitř půdorysu polozemnice zaznamenaný v rámci laténského sídliště v Sárvár (SZILASI 2006, 232-233, 2 tábla).

LiteraturaARNOLD, V. 1985: Der Lochplattenofen von Weddinghusen. Experiment und Deutung. Archäologische Informationen 8, 48-53.ARNOLD, V. 1990: Der eisenzeitliche Lochplattenofen von Weddinghusen/Diethmarschen: Umfeld, Beschreibung, Nachbau-

ten, Versuche, Deutung. Experimentelle Archäologie in Deutschland. Archäologische Mitteilungen aus Nordwestdeutsch-land, Beiheft 4, 345-354.

AUDOUZE, F. – BUCHSENSCHUTZ, O. 1989: Villes, villages et campagnes de l’Europe celtique. Paris.BÓNIS, E. B. 1969: Die spätkeltische Siedlung Gellérthegy-Tabán in Budapest. Budapest.CULTRONE, G. – RODRIGUEZ-NAVARRO, C. – SEBASTIAN, E. – CAZALLA, O. – DE LA TORRE, M. J. 2001: Carbonate

and silicate phase reactions during ceramic firing. European Journal of Mineralogy 13, 621-634.DeBOER, W. R. – LANTHARP, D. W. 1979: The making and breaking of Shipibo-Conibo ceramics. In: Ethnoarchaeology:

implications of ethnography for archaeology. New York, 102-138.DUBSKÝ, B. 1921: Římská osada u Lhoty Kapsové na Strakonicku. Památky archeologické 32, 65-68.DUBSKÝ, B. 1927: Osada u Lhoty Kapsové na Strakonicku. Památky archeologické 35, 235-241.DUBSKÝ, B. 1932: La Tène jižních Čech. Strakonice.DUBSKÝ, B. 1949: Pravěk jižních Čech. Blatná. DUHAMEL, P. 1979: Morphologie et évolution des fours ceramiques en Europe Occidentale – protohistoire, monde celtique

et Gaule romaine. Acta Praehistorica et Archaeologica 9-10, 49-76.ENDEROVÁ, P. 2006: Laténské nálezy z Hradiska u Kramolína, Pravěk N. Ř. 16, 97-123.FOSTER, P. 2005: Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu provedeném na základě smlouvy č. 7077/04 na stavbě

dýhárny Danzer Bohemia v Dolních Beřkovicích, okr. Mělník. Rukopis ZAA čj. 10 773/2005 uložený v archivu ARÚ Praha.FRITZ, A. 2009: Die Töpferöfen aus der latènezeitlichen Siedlung von Brendlorenzen „Lebenhaner Weg“, Bad Neustadt a. d.

Saale, Lkr. Rhön-Grabfeld. Beiträge zur Archäologie in Unterfranken 2009, Mainfränkische Studien 74, 125-242.GASCÓ, J. 2002: Structures de combustion et préparation des végétaux de la Préhistoire récente et de la Protohistoire en

France méditerranéenne. In: K. Fechner – M. Mesnil (eds.): Pain, fours et foyers des temps passés. Archéologie et traditionsboulangères des peuples agriculteurs d’ Europe et du Proche Orient. Bruxelles, 285-309.

HAARNAGEL, W. 1979: Die Grabung Feddersen Wierde. Methode, Hausbau, Siedlungs- und Wirtschaftsformen sowie So-zialstruktur. Wiesbaden.

HEGEWISCH, M. 2011: Zur Drehscheibenkeramik im Westen der Germania magna. Anfange, Weiterentwicklung und Ver-breitung. In: J. Bemmann – U. Brosseder – H.-E. Joachim (eds.): Drehscheibentöpferei im Barbaricum. Technologietransferund Professionalisierung eines Handwerks am Rande des Römischen Imperiums. Bonner Beiträge zur Vor- und Früh -geschicht lichen Archäologie 13. Bonn, 119-174.

HLAVA, M. 2008: Grafit v době laténské na Moravě. Památky archeologické 99, 189-258.HLAVA, M. – MANGEL, T. 2013: Laténská hrnčířská pec z Prahy-Sedlce. Archeologie ve středních Čechách 17, 681-695.HLAVA, M. – VÍCH, D. 2007: Laténské osídlení Boskovicka. Pravěk – Supplementum 17. Brno, 11-86.ILON, G. 1998: Korai kelta fazekas kemence Gór-Kápolnadombról. Savaria 23 (1996-97), 83-96.IONESCU, C. – GHERGARI, L. 2002: Modeling and firing technology – reflected in the textural features and the mineralogy of

the ceramics from Neolithic sites in Transylvania (Romania). Geologica Carpathica 53 (dostupné na www.academia.edu/212079/,poslední přístup 11. 10. 2013).


812


JANSOVÁ, L. 1957: Příspěvek k chronologii jihočeského pozdního halštatu. Památky archeologické 48, 425-462.JANSOVÁ, L. 1962: Pozdně laténské osídlení jižních Čech. Nepublikovaná kandidátská disertace. Praha.JEREM, E. 1984: An early Celtic pottery workshop in north western Hungary: some archaeological and technological evi-

dence. Oxford Journal of Archaeology 3 (1), 57-80.KOTÍK, P. a kol. 1999: Stavební materiály historických objektů. Materiály, koroze, sanace. Praha.LEČBYCH, M. 2012: Zástřizly (okr. Kroměříž), Záviška – Lokální biocentrum. Výroční zpráva ÚAPP Brno 2011. Brno.LIČKA, M. – KOŠTUŘÍK, P. – MACH, Z. 1990: Hrnčířská pec lengyelské kultury z Kramolína, okr. Třebíč (K otázce výskytu

zařízení k výpalu keramiky ve starším úseku pravěku). Časopis Národního muzea v Praze – řada historická 159, 1-20.LUNG, W. 1959: Zur vor- und frühgeschichtlichen Keramik im Kölner Raum. Kölner Jahrbuch für Vor- und Frühgeschichte 4,

45-65.MANGEL, T. 2014: Doklady laténské hrnčířské produkce z Ostroměře (okr. Jičín). Příspěvek k poznání hrnčířských pecí ve

východních Čechách. Archeologie východních Čech 4 (2012), 73-91.MEDUNA, J. 1961: Zachraňovací výzkum v Brně-Horních Heršpicích. Přehled výzkumů 1960, 72-74.MÜLLER, R. 1976: Die ungarischen Kalkbrennöfen. Zetschrift für Archäologie des Mittelalters 4, 69-82.PETRASCH, J. 1986: Typologie und Funktion neolithischer Öfen in Mittel- und Südosteuropa. Acta Praehistorica et Archaeo -

logica 18, 33-83. PIETA, K. 2008: Keltské osídlenie Slovenska. Mladšia doba laténska. Nitra.POOLE, C. 2002: Ovens and Hearths in the Iron Age in Southern England. In: K. Fechner – M. Mesnil (eds.): Pain, fours et

foyers des temps passés. Archéologie et traditions boulangères des peuples agriculteurs d’ Europe et du Proche Orient.Bruxelles, 363-373.

PŘICHYSTAL, A. – OPRAVIL, E. 1992: Poznatky k přírodnímu prostředí keltského oppida Staré Hradisko. Časopis Morav-ského muzea 77, 115-121.

ROMSAUER, P. 2003: Pyraunoi. Prenosné piecky a podstavce z doby bronzovej a doby železnej. Nitra.SÖDERBERG, A. 2002: Metalliska spår efter gjuteriverksamhet – en skiss till en arkeologisk fältmetod. Fornvännen 97, 355-264.STRUVE, K. W. 1941/42: Ein kaiserzeitlicher Töpferofen von Weddinghusen, Kreis Norder-Dithmarschen. Offa 6/7, 179-184.SZILASI, A. B. 2006: Kelta település réslete Sárvár hatarában. Savaria 30, 231-290.TANKÓ, K. – CZAJLIK, Z. 2007: Fours. In: M. Szabó – Z. Czajlik (eds.): L’ habitat de l’ époque de la Tène Sajópetri – Hosszú

Dűlő. Budapest, 220-225.TAPPERT, C. 2012: Der Beginn der Drehscheibenkeramik im östlichen Frühlatènekreis und ihre Entwicklung bis zum Ende

der Stufe Lt A. In: A. Kern – J. K. Koch – I. Balzer – J. Fries-Knoblach – K. Kowarik – C. Later – P. C. Ramsl – P. Trebsche– J. Wiethold (eds.): Technologieentwicklung und -transfer in der Hallstatt- und Latènezeit. Beiträge zur Ur- und Früh-geschichte Mitteleuropas 65. Langenweisbach, 121-138.

TOEPFER, V. 1953: Ein Brennofen der Spätlatènezeit von Ermlitz-Oberthau im Kreise Merseburg. Festschrift des Römisch-Germanischen Zentralmuseums in Mainz zur Feier seines hundertjährigen Bestehens 1952, Band III, 72-78.

TRACHSEL, M. 1998: Ein tragbarer Giesserofen aus dem Legionslager von Vindonissa: Beschreibung, Rekonstruktion und Ex-periment. Experimentelle Archäologie, Bilanz 1997. Symposium in Bad Buchau Federsee Museum, Oktober 1996, 141-155.

VADAY, A. 2004: Kazár (több korszakú régészeti lelöhely). Régészeti kutatások Magyarországon 2003 (Archaeological In-vestigations in Hungary 2003), 51-64.

WALDHAUSER, J. et al. 1993: Die hallstatt- und latènezeitliche Siedlung mit Gräberfeld bei Radovesice in Böhmen. II. Band– Gutachten, Auswertung. Praha.

WALDHAUSER, J. – FRÖHLICH, J. 2007: Laténské sídliště rýžovníků zlata (?) u Velhartic v Pošumaví: počátek výskytu tu-hové hřebenované keramiky v jižních Čechách. Archeologické výzkumy v jižních Čechách 20, 321-330.

WILLMS, Ch. 1999: Neolithische Töpferöfen in Mittel- und Osteuropa. In: F. R. Herrmann (ed.): Festschrift für GünterSmolla II. Materialien zur Vor- und Frühgeschichte von Hessen, Band 8. Wiesbaden, 739-749.

WINDL, H. 1972: Eine spätlatènezeitliche Siedlung in Herzogenburg, PB St. Pölten, NÖ. Archaeologia Austriaca 51, 58-96.ZEILER, M. 2011: Die Siedlung von Sopron-Krautacker (Westungarn) in der jüngeren Latènezeit. Archäologisches Korres -

pondenzblatt 41, 375-394.

SummaryFirst pyrotechnological structures with perforated floors in Europe are dated to the Neolithic. However, theirregular use in Central Europe did not occur until the later phases of the Late Iron Age in the context of potterytechnology. Besides the up-draught two-chamber kilns, also morphologically and functionally different pyro-technological features with perforated floors are found. For accurate estimation of the function of particular re-mains of these pyrotechnological structures, the detailed evidence of the find and its context need to beconsidered; otherwise the possibilities for an interpretation are very limited. The examples of such structuresare the remains of pyrotechnological features from Kapsova Lhota.

The Ha D2-3 to LT A settlement in Kapsova Lhota was excavated by B. Dubský in 1919 and 1922 (Fig. 1; 2).The remains of pyrotechnological structures were found in two features (3/1922 and 7/1922; Fig. 2; 3) interpretedas remains of sunken houses. Fragments of perforated floor made of clay and clay fragments probably from aninsulation structure of the device (Fig. 4; 5) was found. The firing temperatures of the perforated floor fragmentswere estimated using XRD analysis. Both floors revealed similar temperature (800–900 °C). The difference of



813

maximum temperatures of opposed surfaces (approx. 200 °C estimated on the fragment inv. no. 36 627; Fig. 4:2) was probably caused by one-sided heating of the floor.

The comparison of selected metric parameters of the fragments of up-draught two-chamber kilns from theCzech Republic clearly shows that the structures from Kapsova Lhota could not have been standard potteryfiring devices (Fig. 6). The diameter of vent holes, the floor thickness limiting its strength, and the estimation ofthe capacity do not meet the standards (and even extremes) of the La Tène pottery kilns. The location of thestructures in sunken houses also does not support this interpretation. On the contrary, the thermal alteration ofthe floor fragments conforms to the required operational temperatures of pottery firing in the given period. Ifwe admit the interpretation of the structures as pottery kilns, then these kilns could not have been the commonpottery firing structures, but special purpose devices intended for small scale firing of pottery which was manu-factured with great attention paid to the technological chain.

A comparison with similar structures found in different archaeological contexts in Europe opens the possibilityof alternative interpretations (Fig. 7). The connection with metallurgy or lime burning can be excluded basedon the low temperatures of the perforated floors and the absence of typical diagnostic residues. The temperaturesare on the contrary too high if we consider the use of the structures as devices for food processing (ovens or dri-ers). However, this hypothesis cannot be excluded because the floor could have been fired prior to its use.

The interpretation of the pyrotechnological structures from Kapsova Lhota is not unambiguous. The potteryfiring and food processing hypotheses cannot be excluded on the basis of the evidence presented. The functionof this type of structure can be clarified with the help of further finds, comprehensively excavated with the aimof a functional interpretation in mind.


828

Igor BazovskýSlovenské národné múzeum – Archeologické múzeumŽižkova 12 SK – 810 06 Bratislava 16Slovenská [email protected]

Lucia BenedikováArcheologický ústav Slovenskej akadémie viedAkademická 2SK – 949 21 [email protected]

Jan BouzekÚstav pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity KarlovyCeletná 20CZ – 116 42 Praha [email protected]

Gabriela BrezňanováKrajský pamiatkový úrad BanskáBystricaLazovná 8 SK – 975 65 Banská [email protected]

Hana BrzobohatáArcheologický ústav AV ČR, Praha,v. v. i., pracoviště Kutná HoraHloušecká 609 CZ – 284 01 Kutná [email protected]

Gertrúda BřezinováArcheologický ústav Slovenskej akadémie viedAkademická 2SK – 949 21 [email protected]

Jozef BujnaUniverzita Konštantína Filozofav NitreFilozofická fakulta, katedra archeológieHodžova 1SK – 949 74 [email protected]

Radoslav ČambalHistorické múzeum Slovenskéhonárodného múzeaŽižkova 12SK – 811 06 Bratislava [email protected]

Ivan ČižmářÚstav archeologické památkovépéče Brno, v. v. i.Kaloudova 30CZ – 614 00 [email protected]

Miloš Čižmář †

Hana ČižmářováSlezská univerzita v OpavěFilozoficko-přírodovědecká fakultaÚstav archeologie Na Rybníčku 626/1CZ – 746 01 [email protected]

Jana ČižmářováArcheologický ústav Moravskéhozemského muzeaZelný trh 6CZ – 659 37 [email protected]

Alžběta DanielisováArcheologický ústav AV ČR, Praha,v. v. i. Letenská 4CZ – 118 01 Praha [email protected]

Monika DębiecZaczernie 1004S/1PL – 36-062 [email protected]

Miluše DobisíkováNárodní muzeum antropologické odděleníVinohradská 1CZ – 110 00 Praha [email protected]

Zuzana ĎuďákováFilozofická fakulta UKFKatedra archeológieHodžova 1SK – 949 74 [email protected]

Przemysław DulębaInstytut Archeologii UniwersytetuWrocławskiegoul. Szewska 48PL – 50-139 Wrocł[email protected]

Kristián ElschekArcheologický ústav Slovenskej aka-démie viedAkademická 2SK – 949 21 [email protected]

Pavla EnderLandesamt für Archäologie SachsenZur Wetterwarte 7D 01109 [email protected]

Wolfgang EnderLandesamt für Archäologie SachsenZur Wetterwarte 7D 01109 [email protected]

Jiří FröhlichErbenova 1546CZ – 397 01 Pí[email protected]

Martin FurmanKrajský pamiatkový úrad ŽilinaMariánske námestie 19SK – 010 01 Ž[email protected]

Petra GoláňováÚstav archeologie a muzeologie, Filozofické fakulty Masarykovy univerzityArna Nováka 1CZ – 602 00 [email protected]

Seznam autorů

z seznam tiraz_Sestava 1 14.1.2015 8:20 Stránka 828

829

Miloš HlavaMuzeum hlavního města PrahyOddělení archeologických sbírekPod Viaduktem 2595CZ – 155 00 Praha [email protected]

Martin HložekTechnické muzeum v Brně, Purkyňova 105CZ – 612 00 [email protected]

Petr HolodňákRegionální muzeum K. A. Polánkav ŽatciHusova 678CZ – 438 01 Ž[email protected]

Veronika HolzerNaturhistorisches Museum WienPrähistorische AbteilungBurgring 7A – 1010 [email protected]

Jan HorákPalackého nám. 160CZ – 572 01 Polič[email protected]

Peter Horváth Archeologický ústav SAV Akademická 2 SK – 94901 Nitra [email protected]

Václav HulínskýVysoká škola chemicko-technolo-gická v PrazeÚstav skla a keramiky, Technická 5 CZ – 16628 Praha [email protected]

Ondřej ChvojkaJihočeské muzeumDukelská 1CZ – 370 51 České Budějovice;Archeologický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzityBranišovská 31aCZ – 370 05 České Budě[email protected]

Jan JílekVýchodočeské muzeum v Pardubicícharcheologické odděleníZámek čp. 4CZ – 530 02 [email protected]

Jan JohnArcheologický ústav Filozofickéfakulty Jihočeské univerzityBranišovská 31aCZ – 370 05 České Budě[email protected]

Šárka JonášováGeologický ústav AV ČR, v. v. i.Rozvojová 135/269CZ – 16500 Praha [email protected]

Jiří KalaÚstav archeologické památkovépéče Brno, v. v. i.Kaloudova 30CZ – 614 00 [email protected]

Maciej KarwowskiInstytut Archeologii UniwersytetuRzeszowskiego Moniuszki 10PL – 35-015 Rzeszó[email protected] für Urgeschichte und Histo-rische Archäologie, UniversitätWien Franz Klein-Gasse 1A – 1190 [email protected]

Adam KędzierskiKaliskie Stanowisko ArcheologiczneInstytutu Archeologii i i EtnologiiPANul. Młynarska 33PL – 62-800 [email protected]

Jiří Kohoutek †

Eva KolníkováVýstavná 17SK – 949 01 [email protected]

Balázs KomoróczyArcheologický ústav AV ČR Brno, v. v. i., Čechyňská 363/19CZ – 602 00 [email protected]

Petr KosÚstav archeologické památkovépéče Brno, v. v. i.Kaloudova 30CZ – 614 00 [email protected]

Branislav KovárArcheologický ústav SAV v NitreAkademická 2SK – 94921 [email protected]

Venceslas Kruta14 Orée de MarlyF – 78590 [email protected]

Roman KřivánekArcheologický ústav AV ČR, v. v. i.Letenská 4CZ – 118 001 [email protected]

Jan KyselaÚstav pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity KarlovyCeletná 20CZ – 116 42 Praha [email protected]

Jana LangováMuzeum jihovýchodní MoravyVavrečkova 7040CZ – 760 01 Zlí[email protected]

Marek LečbychÚstav archeologické památkovépéče Brno, v. v. i.Kaloudova 30CZ – 614 00 [email protected]

Jakub LikovskýArcheologický ústav AV ČR, Praha,v. v. i. Letenská 4CZ – 118 01 Praha [email protected]


830

Tomáš MangelUniverzita Hradec KrálovéRokitanského 62CZ – 500 03 Hradec Králové [email protected]

J. V. S. MegawDepartment of Archaeology, Flin-ders UniversityGPO Box 2100, AustraliaAU – South Australia [email protected]

Jan MichálekNádražní 120CZ – 397 01 Pí[email protected]

Blanka MikulkováÚstav archeologické památkovépéče Brno, v. v. i.Kaloudova 30CZ – 614 00 [email protected]

Jiří MilitkýNárodní muzeum – HistorickémuzeumNumismatické odděleníVinohradská 1CZ – 110 00 Praha [email protected]

Elena MiroššayováArcheologický ústav SAVOddelenie pre výskum východnéhoSlovenskaHrnčiarska 13SK – 040 01 Koš[email protected]

Alena NejedláJihomoravské muzeum ve ZnojměPřemyslovců 8CZ – 669 45 [email protected]

Marek OlędzkiUniwersytet ŁódzkiInstytut PolitologiiUl. Składowa 41/43PL – 90-127 Łódź[email protected]

David ParmaÚstav archeologické památkovépéče Brno, v. v. i.Kaloudova 30CZ – 614 00 [email protected]

Karol PietaArcheologický ústav Slovenskej akadémie viedAkademická 2SK – 949 21 [email protected]

Miroslav PleskaMuzeum východních ČechEliščino nábřeží 465CZ – 500 01 Hradec Králové [email protected]

Tomáš PolišenskýÚstav archeologické památkové péčestředních ČechNad Olšinami 3CZ – 110 00 Praha [email protected]

Peter C. RamslÖsterreichische Akademie der WissenschaftenInstitut für Orientalische und Europäische Archäologie (OREA)Abteilung EuropaFleischmarkt 20-22A – 1010 [email protected]

Dominik RepkaUniverzita Konštantína FilozofaFilozofická fakulta, Katedra archeológieHodžova 1SK – 949 74 [email protected]

Marcin RudnickiInstytut Archeologii UniwersytetuWarszawskiegoKrakowskie Przedmieście 26/28 PL – 00-927 Warszawa, Polande-mail: [email protected]

Vladimír SalačArcheologický ústav AV ČR, Praha,v. v. i. Letenská 4CZ – 118 01 Praha [email protected]

Milan SalašArcheologický ústav Moravskéhozemského muzeaZelný trh 6CZ – 659 37 [email protected]

Pavel SankotOddělení pravěku a antického starověku Historické muzeum NárodníhomuzeaVinohradská 1CZ – 110 00 Praha [email protected]

Susanne Stegmann-RajtárArcheologický ústav SAVAkademická 2SK – 94921 [email protected]

Stanislav StuchlíkArcheologický ústav AV ČR, Brno,v. v. i.Čechyňská 363/19CZ – 602 00 [email protected]á univerzita v OpavěFilozoficko-přírodovědecká fakultaÚstav archeologie Na Rybníčku 626/1CZ – 746 01 [email protected]

Radka ŠumberováArcheologický ústav AV ČR, Praha,v. v. i., pracoviště Kutná HoraHloušecká 609CZ – 284 01 Kutná [email protected]

Richard ThérUniverzita Hradec KrálovéRokitanského 62CZ – 500 03 Hradec Králové [email protected]


831

Martin TrefnýUniverzita Hradec KrálovéRokitanského 62CZ – 500 03 Hradec Králové [email protected]

Dagmar VachůtováÚstav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzityArna Nováka1CZ – 602 00 [email protected]

Jarmila ValentováNárodní muzeum – Historické muzeum Oddělení pravěku a antického starověku Vinohradská 1CZ – 110 00 Praha [email protected]

Natalie VenclováArcheologický ústav AV ČR, Praha,v. v. i. Letenská 4, CZ – 118 01 Praha [email protected]

David VíchRegionální muzeum ve VysokémMýtěŠemberova 125/ICZ – 566 01 Vysoké Mý[email protected]

Marek VlachArcheologický ústav AV ČR Brno,v. v. i.Čechyňská 363/19CZ – 602 00 Brno [email protected]

Larissa VorotinskajaThe State Ermitage MuseumDvortsovaya Naberezhnaya, 34RU – 190000 St [email protected]

Anna Gardelková-VrtelováArcheologický ústav SAV v NitreAkademická 2SK – [email protected]

Jiří Waldhauser Univerzita Hradec KrálovéRokitanského 62CZ – 500 03 Hradec Králové [email protected]

Tomáš ZemanFilozofická fakulta Univerzity Palackého v OlomouciKřížkovského 511/10771 47 [email protected]

Leszek ZiąbkaMuzeum Okręgowe Ziemi Kaliskiejul. Kościuszki 12PL – 62-800 [email protected].


MORAVSKÉ KŘIŽOVATKY

Střední Podunají mezi pravěkem a historií

Editoři: Jana Čižmářová, Natalie Venclová, Gertrúda Březinová

Grafický návrh a úprava: Milan Mačinec, Silvie Straková, Michaela Tomsová

Návrh obálky: Šárka Fidrichová

Tisk: Tiskárna Helbich, a. s., Brno

Vydalo Moravské zemské muzeum, Brno 2014ISBN: 978-80-7028-432-2


Moravské MoravskékřižovatkyStřední Podunajímezi pravěkema historií křižovatky

Střední Podunají mezi pravěkem

a historií

Moravské zemské muzeum 2014

Mangel, T. - Thér, R. 2014: Late Hallstatt to Early La Tène pyrotechnological structures from...

Documents

Transcript of Mangel, T. - Thér, R. 2014: Late Hallstatt to Early La Tène pyrotechnological structures from...