1

Hvězdy a svícny: Bible a židovská symbolika v novověkých amuletech

Marek Vinklát

Úvodem:

Můžeme namítnout, že amulety a talismany již v moderní společnosti nemají své

místo, avšak když se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme pravý opak. Mnoho lidí stále

spoléhá v nejtěžších chvílích na svaté obrázky, na růžence zavěšené na zpětném zrcátku

svého automobilu, či dokonce na plyšové hračky. Ve chvílích, kdy je v sázce život, láska

nebo kariéra, si člověk vždy snaží pojistit své vítězství nejrůznějšími prostředky –

dokonce i těmi, které se nám mohou jevit jako neúčinné. Na následujících řádcích se chci

zaměřit právě na konkrétní druh těchto ochranných předmětů. Jedná se o literární

amulety (tedy tvořené převážně z textu) židovské komunity, které ve svých sbírkách

chová Židovské muzeum v Praze. Ač v sobě obsahují starověké tradice, nejsou tyto texty

příliš staré. Většina z nich pochází z 19. století. Nejstarší kus pak z 18. století a dva

nejmladší z počátku století dvacátého – obsahují však pouze text a nebudou zde proto

tematizovány. Stáří amuletů odpovídá i technologie tisku, která jim dala vzniknout –

dřevořez, litografie a knihtisk. Nalezneme zde však i amulety vyřezávané do papíru,

které jsou vymalovány vodovými barvami. Než se však začnu věnovat jejich uměleckému

zpracování a symbolice, chci čtenáře seznámit s některými starověkými a středověkými

amulety a stručně pojednat o jejich tehdejší podobě.

Ačkoliv lze texty Starého zákona interpretovat tak, že Bible jakoukoliv formu magie

zapovídá, archeologické nálezy svědčí o opaku. Nejstaršími známými hebrejskými

amulety jsou pravděpodobně stříbrné plíšky s kněžským požehnáním (Birkat kohanim,

Nu 6,24–26) ze 7 stol. př. n. l.1 Kromě textu v paleohebrejském písmu neobsahují tyto

amulety nic dalšího. Bohaté na výzdobu jsou však magické misky ze 4–7. stol.

n. l. Aramejská zaříkání a biblické verše provedené již v klasickém kvadrátním písmu

totiž často doplňují ilustrace spoutaných démonů [1]. Ty zde plní funkci jakési výstrahy,

či přímo staví skutečné démony do nezáviděníhodné pozice démonů vyobrazených.

Paralelně zde tak magicky působí text i ilustrace.2 Již v době magických misek byla

1 Oba kusy byly nalezeny ve staré části Jeruzaléma v roce 1979. Gabriel Barkay – Marilyn J. Lundberg – Andrew G. Vaughn – Bruce Zuckerman, The Amulets from Ketef Hinnom. A New Edition and Evaluation, Bulletin of the American Schools of Oriental Research CCCXXXIV, 2004, s. 41–71. 2 O ilustracích démonů na magických miskách blíže v Naama Vilozny, The Art of the Aramaic Incantation Bowls, in: Shaul Shaked – Siam Bhayro – James Nathan Ford, Aramaic Bowl Spells. Jewish Babylonian Aramaic Bowls, Leiden 2013, s. 29–37.

2

v zaříkávacích textech užívána legenda o třech strážných andělech jménem Senoj,

Sensenoj a Semangalof. V ní tito andělé přemáhají démona, který slibuje, že se bude

vyhýbat lidským příbytkům, kde budou napsána jména andělů, či nakresleny jejich

podobizny.3 Legenda byla v díle Abeceda Ben Siry z počátku středověku spojena s

démonkou Lilit a jména andělů začala být na amuletech doprovázena jejich ilustracemi

[2].4 Umění se tak stalo nezbytným doplňkem amuletů, avšak západnímu znalci se může

jevit primitivní. Jednoduchost, s jakou jsou kresby andělů provedeny, však není

způsobena nedostatečným nadáním jejich autora, ale snahou o poskytnutí schematické

předlohy, kterou půjde při výrobě nového amuletu snadno napodobit. To se ovšem

s příchodem tisku změnilo a amulety, které již nemusely být vyráběny ručně, se dočkaly

složitějšího uměleckého zpracování.

Dřevořezy:

Jedním z prvních sériově vyráběných amuletů v sobě kombinuje techniku

dřevořezu a knihtisku. Dřevořezem byl zhotoven ozdobný rám a samotná textová část

uvnitř rámu pak knihtiskem. Jde o amulet datovaný do 18. století pro ochranu rodičky

a novorozených dětí. Z tohoto důvodu nalezneme amulety jak pro chlapce, tak pro dívky,

které se liší rámem a nepatrnými obměnami v textu. Pravděpodobně se jednalo

o populární typ amuletů, jelikož jsou jeho exempláře (pocházející z německého

Sulzbachu) doloženy v několika muzejních sbírkách. Amulet pro dívku ( הלנקב ) vlastní

Izraelské muzeum (č. 103/398),5 knihovna Židovského teologického semináře

v Americe6 a Bancroftova knihovna Kalifornské univerzity v Berkley (č. 67.1.06.21).7

Jeden výtisk také nabízí aukční síň C&J Goodfriend – Drawings and Prints v New Yorku.8

Amulety určené pro chlapce (לזכר) chová ve své sbírce opět Izraelské muzeum

3 Joseph Naveh – Shaul Shaked, Amulets and Magic Bowls. Aramaic Incantations of Late Antiquity, Jerusalem 1998, s. 104-122 a 188-197. 4 Hebrejský text lze nalézt v Moritz Steinschneider, Alphabetum Siracidis utrumque cum expositione antiqua, Berlin 1858, s. 23. 5 Isaiah Shachar, Jewish Tradition in Art. The Feuchtwanger Collection of Judaica, Jerualem 1981, s. 20-21. 6 Shalom Sabar, Childbirth and Magic. Jewish Folklore and Material Culture, in: David Biale (ed.), Cultures of the Jews. A New History, New York 2002, s. 671–722, cit. s. 682. 7 [67.1.06.21] Amulet: Frankfurt, Germany, 18th cent., The Magnes Collection of Jewish Art and Life, http://www.flickr.com/photos/magnesmuseum/4711465105/in/set-72157629869746812, vyhledáno 14. 10. 2013. 8 Anonymous German or East European (?) 18th Century (?), C&J Goodfriend - Drawings and Prints, http://www.drawingsandprints.com/CurrentExhibition/detail.cfm?ExhibitionID=40&Exhibition=42, vyhledáno 14. 10. 2013.

3

(č. 103/397),9 rodina Grossových z Tel Avivu10 a Židovské muzeum v Praze

(č. 2002/0065).

Hlavní text amuletu hovoří o setkání proroka Eliáše s démonkou Lilit, která měla

v plánu jít a ublížit rodičce. Tu však Eliáš přemohl Hospodinovým jménem a Lilit mu

sdělila svá tajná jména. Tam, kde budou jména vyslovena či napsána, nebude totiž Lilit

škodit. Jejích čtrnáct tajných jmen pak po zmíněné historiole skutečně následuje. Amulet

rovněž obsahuje žalm 121 a jména tří strážných andělů, o nichž jsem již pojednával výše.

S žalmem 121 se setkáme v každém z analyzovaných amuletů. Pokládám proto za

vhodné předložit čtenáři jeho překlad a objasnit, proč je v magických textech tak

populární:

1. Píseň stupňů: Pozvedám oči své k horám. Odkud přijde mi pomoc? 2. Pomoci mi je od Hospodina, stvořitele nebe i země. 3. Nedá klopýtnout noze tvé. Nedříme ochránce tvůj. 4. Hle, nedříme a nespí ochránce Israele. 5. Hospodin je ochráncem tvým. Hospodinem je stínem po tvé pravé ruce. 6. Za dne slunce tě nezachvátí, ani měsíc v noci. 7. Hospodin ochrání tě od každého zla. Ochrání duši tvou. 8. Hospodin ochrání vycházení tvé a vcházení tvé. Od teď až navěky.

Důraz, který je v celém textu kladen na Boží ochranu, propůjčuje žalmu silnou

apotropaickou funkci. Je zde připomenuta stvořitelská moc Boha a jeho neustálý dozor

nad lidským počínáním. Bůh zde člověka může ubránit před všemi druhy zla i před

vlivem planet. Je totiž otázkou, zda lze šestý verš žalmu chápat doslovně (tj. že Bůh

člověka chrání před přírodními vlivy těchto nebeských těles) či v kontextu polyteismu

biblické doby.

Pro oko umělce je však nejlákavější rám celého amuletu, jenž je zdoben z většiny

florálními motivy. Uprostřed horního rámu se nalézá kartuše s vyobrazením právě

probíhajícího rituálu obřízky, kterého se účastní čtyři muži a jedno nemluvně. Muž na

pravé straně sedí a drží jej na klíně. Další tři muži před ním v řadě stojí nalevo a drží

pomůcky pro obřezávání. Tento výjev komentuje nápis v kartuši na spodní straně rámu:

Jde totiž o označení obřízky, jednoho z nejdůležitějších .(svatá smlouva) ברית קודש

náboženských příkazů židovského muže a jedná se tak o jeho charakteristický znak.

V případě amuletu pro dívku je v horní kartuši vyobrazena žena u prostřeného stolu, jež

9 Schachar (pozn. 5), s. 20. 10 Waldemar Deluga, Jewish German graphic amulets from the eighteenth century, in: Jerzy Malinowski – Renata Piątkowska – Tamara Sztyma-Knasiecka (ed.), Jewish Artists and Central-Eastern Europe. Art Centers – Identity – Heritage from the 19th Century to the Second World War, Warszawa 2010, s. 99–103, cit. s. 101.

4

zapaluje šabatová světla na speciálním lustru „Judenstern“ německých Židů. Text pak na

spodním rámu odkazuje v tomto případě naopak k typicky ženským rituálním příkazům:

k vydělení se během periody (נדה), k šabatové vánočce (חלה) a k zapalování šabatových

svící (הדלקה).11 Postranní části rámu zdobí podobizny nahého Adama (napravo) a nahé

Evy (nalevo). Oba jedí ovocný plod a stojí pod baldachýnem. Jako prvotní pár zde plní

funkci strážců rodičovství a chrání matku i dítě před Lilit, která měla být podle zmíněné

Abecedy Ben Siry první skutečnou manželkou Adama.

Papírové vyřezávané amulety:

Velmi specifickým způsobem tvorby amuletů je jejich vyřezávání do papíru. Tato

technika je i nadále užívána pro výrobu svatebních smluv (ketuba), obrazů pro

vyznačení směru modlitby (mizrach) a obrazů pro soustředění při modlitbě (šiviti).12

Židovské muzeum v Praze vlastní dva amulety vyřezávané do papíru. Pravděpodobně

starší amulet (č. 1995/0155) pochází ze střední Evropy a je datován do první poloviny

19. století. Neobsahuje žádné ilustrace, pouze dekorativní vyřezávaný rám. Jedná se

o amulet pro štěstí (מזל טוב) a jeho text zmiňuje především známé biblické postavy.

V horních pravém kruhu, který je umístěn uvnitř rámu, jsou totiž vepsána jejich

hebrejská jména: David, Šalomoun, Sára, Rebeka, Ráchel a Lea. Levý horní kruh opět

zmiňuje Adama, Evu, Lilit a tři strážné anděly. V největším kruhu dominujícímu celému

amuletu je oblíbený žalm 121.13

Druhý vyřezávaný amulet z Židovského muzea v Praze (č. 1996/0050) nám o svém

původu dává vědět daleko více, než doklad předchozí. Podle hebrejského nápisu na

vrchu listu, jej zhotovil jakýsi Šalom Glik ze slovenského městečka Jaklovce v roce

1878.14 U pravého spodního rohu nalezneme desku s vepsaným žalmem 121 a v levém

dolním rohu je k vidění modlitba Ana bekoach (Prosíme, silou) zapsaná ve zkratkách.

Každé slovo modlitby je zde totiž zastoupeno svým prvním písmenem, což dává

vzniknout populárnímu kabalistickému Božímu jménu o 42 znacích.15 Obsah modlitby

nezapře silnou ochrannou rétoriku. Některé zkratky dokonce dávají samy o sobě

význam. Například druhý verš zformuje prosbu: „Roztrhni Satana!“ (קרע שטן), která je již

11 Sabar (pozn. 6.), s. 682. 12 Vyčerpávající přehled poskytuje Joseph Shadur – Yehudit Shadur, Traditional Jewish Papercuts. An Inner World of Art and Symbol, Hanover 2002. 13 Fotografie v Shadur (pozn. 12.), s. 61. 14 Fotografie v Shadur (pozn. 12.), s. 67. 15 heslo Anna Be-Khoa'h, in: Fred Skolnik (ed.)., Encyclopaedia Judaica II, Jerusalem 2007, s. 176.

5

použita v horní části tohoto amuletu. Ten je velmi bohatý na ilustrace a židovskou

symbolikou. Ústředním motivem celého amuletu je sedmiramený svícen (menora), který

z každé strany střeží jeden lev. Nad menorou a nad lvy je další dvojice zvířat, tentokrát

jelenů. V pravém a levém horním rohu ještě ztvárněni dva ptáčci. Všechna zvířata jsou

vybarvena žlutou vodovou barvou s detaily vyvedenými červeně (např. oči a srst).

Ačkoliv to na první pohled nemusí být zřejmé, mají všechny čtyři zmíněné symboly

(svícen, lvi, jeleni, ptáčci) jistou spojitost. Ptáky můžeme chápat v rámci židovské tradice

jako metaforu pro lidskou duši. V této souvislosti můžeme připomenout část žalmického

verše 11,1: „Proč říkáte mé duši: Leť si k vaší hoře, ptáčku!“16 Jeleni dále vyjadřují touhu

lidské duše po Bohu, jak praví žalm 42,2: „Jako laň prahne po proudu vody, tak duše má

prahne po Tobě, Bože!“17 Symbol lva klasicky souvisí s izraelským kmenem Juda, z něhož

má vzejít Mesiáš. Právě tak je vykládáno dvouverší knihy Genesis 49,9–10: „Mládě lví je

Juda. Od kořisti, synu můj, vyšplhal jsi vzhůru. Stočil ses a ulehl jsi, jako lev, jako lvice. Kdo

jej přinutí vstát? Nebude odejmuto žezlo Judovi, ani palcát od jeho nohou, dokud nepřijde

Šílo a jeho budou poslouchat národy.“ Lva tedy můžeme vnímat nejen jako symbol síly,

ale i jako příslib příchodu Mesiáše.18 Chrámová sedmiramenná menora odkazuje

k přítomnosti Boží a k Hospodinu samotnému. Právě proto šest krajních plaménků na

vyobrazeních menory směřuje vždy k plamenu prostřednímu, který připomíná Boží

jedinečnost.19 Čtyři hlavní symboly našeho druhého vystřihovaného amuletu tak

znázorňují jednoduchý, avšak pro judaismus ústřední příběh. Lidská duše (zde jako

ptáci) touží po Bohu (podobně jako laně po vodě). Boží přítomnost je člověku přislíbena

skrze postavu Mesiáše (symbolizovanou lvy) a stvrzena Bohem samotným - prostředním

a nejsilnějším plamenem svícnu.

Litografy:

Celkem čtyři amulety pro ochranu domácnosti (שמירה לבית), které bychom dále

v Židovském muzeu v Praze nalezli, byly zhotoveny za pomoci litografického kamene.

Dva z nich jsou dokonce totožné a pocházejí tak z jediné desky. Nejstarší datovaný

litografický amulet (č. 1995/1386) byl vytvořen roku 1868 v německém Karlsruhe

mužem jménem Jisrael ben Jaakov Weinzen. Jeho text je místy velmi složitý a skládá se

16 Shadur (pozn. 12.), s. 98. 17 Shadur (pozn. 12.), s. 98. 18 Shadur (pozn. 12.), s. 97. 19 Shadur (pozn. 12.), s. 91.

6

z několika původně samostatných amuletů. Jediné židovské symboly, kterými tento

dokument oplývá, jsou Davidova hvězda a sedmiramenný svícen. Ty jsou však vytvořeny

pouze z hebrejského textu. Spodní trojúhelník hvězdy je celý tvořen již důvěrně známým

žalmem 121, jehož poslední verš přechází do trojúhelníku vrchního. Text dále pokračuje

Malachiášem 3,23–24: „Hle, já vám posílám proroka Eliáše, předtím, než přijde den

Hospodinův veliký a děsivý. A obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům. Jinak přijdu

a raním zemi prokletím.“ Ne nadarmo pak poslední řádky horního trojúhelníku

zakončuje začátek liturgické písně (pijut) s titulem Prorok Eliáš, která bývá tradičně

zpívána v závěrečné části (havdala) šabatové bohoslužby: "Eliáši proroku, Eliáši

Tišbejský, Eliáši Gileádský, se spěchem přijď k nám!“ Menora se nalézá na spodní polovině

amuletu a je tvořena žalmem 67. Nejprve jím jsou vyvedeny plaménky, postupně zleva

tři ramena nalevo, centrální stojan o dvou řádcích a poté zleva tři pravá ramena.

Vrcholek každého ramena je ještě opatřen verši Nu 8,2: „Mluv k Áronovi a řekni mu: Až

budeš nasazovat kahánky, ať před svícnem svítí těch sedm kahánků.“ a Ž 36,10: "Neboť

u Tebe je pramen života, ve světle Tvém spatříme světlo." Zjišťujeme tak, že rétorika

těchto biblických veršů podtrhává symboliku svícnu, který tvoří. Text je zde tedy

s obrazem v tak úzkém spojení, jak to jen lze.

Přesně o dvacet let mladší jsou dva další velmi podobné amulety (č. 23.413

a č. 39.326). Jedná se o kopie ze stejného litografického kamene, o nichž jsme se již

krátce zmínili. Jejich autorem je jakýsi Josef ben Moše Chajim Bloch, pravděpodobně

z Čech. Davidova hvězda je vykreslená drobnějším písmem, a tak pojme více textu. Po

žalmu 67, Mal 3,23-24 a začátku pijutu Prorok Eliáš následuje ještě Mal 3,20. Menora je

provedena stejně, jako v předchozím případě. Můžeme předpokládat, že Moše Chajim

Bloch vycházel z předlohy, která mohla být amuletu z roku 1868 velmi podobná.

Poslední litograf, který lze datovat na konec 19. století, obsahuje obecně méně

textu, avšak zdobí jej celkem tři šesticípé hvězdy a jeden sedmiramenný svícen. Pravá

horní hvězda obsahuje požehnání Haškivenu (dej nám ulehnut), které se recituje po

večerním Šema Jisrael. V tomto požehnání prosí věřící o Hospodinovu ochranu a je proto

logické, že bylo umístěno právě do amuletu. Levá Davidova hvězda se skládá z pijutu

Haleluja v horním trojúhelníku, který pokračuje do trojúhelníku spodního, jehož zbylá

část je vyplněna začátkem méně užívaného požehnání Požehnaný budiž Hospodin navěky,

které je někdy recitováno po požehnání Haškivenu: „Požehnaný budiž Hospodin navěky,

amen a amen. Požehnaný budiž Hospodin ze Siónu, sídlící v Jeruzalémě. Chvalte Hospodina.

7

Požehnaný budiž Bůh, bůh Israele.“ Je evidentní, že obsah obou popsaných hvězd je

inspirován synagogální liturgií. Podobně, jako předchozí amulety, i centrální Davidova

hvězda obsahuje ve spodním trojúhelníku žalm 121, který je ovšem ještě doplněn

žalmem 123. Ten pak přechází do většiny horního trojúhelníku zakončeného prvními

dvěma verši žalmu 124. Tvar svícnu nacházejícího se opět v dolní části litografu je od

předchozích odlišný. Jeho ramena jsou mírně zvlněná a postup zápisu textu žalmu 67 je

také jiný. Autor amuletu z něj totiž začal menoru tvořit od prostředku: nejprve vrchní

polovinu stojanu, poté tři pravá ramena a nakonec tři levá ramena (v obou případech od

středu ke kraji). Kahánky jsou v tomto případě tvořeny veršem Ž 67,4. Celý amulet může

na první pohled připomínat tři kusy předchozí, ovšem jeho autor se jimi pouze vzdáleně

inspiroval. Buď napodoboval zcela jiný amulet, nebo dal přednost své vlastní tvořivosti.

Závěrečné zamyšlení:

V židovských amuletech se pojí antická látka s dobovou tiskařskou technologií

(dřevořez, knihtisk a litografie), která umožnila vyrábět amulety sériově. To se však

nikterak nepodepsalo na pečlivosti, s jakou byly jejich předlohy zhotovovány. Podobně

jako u amuletů starověkých, je text vždy úzce propojen s ilustracemi. Na litografech je

tato skutečnost dovedena téměř k dokonalosti, kdy jsou ilustrace sestaveny ze

samotného textu. Obsah amuletů se většinou skládá z biblických veršů a liturgických

písní, které mají zajistit ochranu. Amulety proto nemůžeme považovat za cizí prvek, či za

něco, co by do náboženské tradice judaismu patřit nemělo. Některé biblické verše jsou

v nich zařazeny také z důvodů, že mají své místo v synagogální liturgii, během níž měli

obyčejní lidé možnost si je vyslechnout a zapamatovat. Spolu s pijuty je tak

pravděpodobně zpaměti do amuletů zapisovali. Místy texty operují i s kabalistickými

pojmy a s představami židovské mystiky. Snoubí tak v sobě tolik vrstev židovského

náboženského života, že si rozhodně zaslouží pozornost badatelů a neměly by být

opomíjeny a odsouvány kamsi na okraj, jak tomu často bývá.

8

[1] Vlasatý démon se spoutanýma rukama a nohama,

který je navíc obklíčen dvěma hady. Mezopotámie, 4.–7.

století (James Alan Montgomery, Aramaic Incantation

Texts from Nippur, Philadelphia 1913, pl. XXI).

[2] Dvě různá provedení vyobrazení andělů Senoj, Sensenoj a Semangelof z knihy Anděla

Raziela. 13. století (Raziel Hamalach, Amsterdam 1701, s. 43b).

9

Stars and Candlesticks: The Bible and Jewish Symbolism in Modern Amulets

The paper is dealing with the artistic content and symbolism of the seven Jewish

amulets from the Modern period kept in the Jewish Museum in Prague. Author also

shortly describes the art on some amulets of the late antiquity and of the middle ages.

The first analyzed amulet is a woodcut from 18th century and its origins can be traced to

Sulzbach in Germany. Its copies can be found in collections of other institutions and also

of private collectors. The most significant element of this amulet is the frame depicting

a ritual of circumcision, Adam and Eve and basic floral motifs. Text of the amulet

contains historiola about prophet Elijah exorcising Lilith, Psalm 121 and other minor

magic phrases. Other technique commonly used in the manufacture of amulets was

papercuting. Two papercuts used as amulets are also introduced in this paper. The

bigger one was made in Slovakia and can be dated to the year 1878. It is very rich in

colourful illustrations of lions, stags and birds. The last four amulets were created via

lithography. Some Yisrael ben Yaakov Weinzen created the oldest one in Karlsruhe,

Germany, in the year 1868. The menorah and the star of David depicted on this amulet

are created only from the Hebrew text itself. While the menorah consists of the Psalm

67, the star of David contains Psalm 121, Malachi 3:23-24 and the piyut Prophet Elijah.

Two other lithographs are copies from the same lithographic stone, whose artwork was

made in 1888 by Joseph ben Moshe Chayim Bloch from Bohemia. They are very similar

to the amulet from 1868, however the star of David includes an extra verse of Malachi

3,20. The last lithograph is anonymous and is dated to the end of 19th century. There are

three stars of David and one menorah. The right star consists of the Hashkiveinu blessing

and the left star consists of the piyut Halelujah and of blessing Baruch Adonai Leolam. In

the middle of the amulet is the third star of David, which contains again Psalm 121 with

additional Psalm 123 and two verses from Psalm 124. We can easily see, how much the

liturgy of the synagogue influenced creators of amulets.