www.brc.cz

V roce 1912 se MUDr. Berthold Storch ujal řízení Lázní Skalka (tehdy s názvem Společenstevní ústav pro dělníky rekonvalescenty) a obětavě tuto funkci plnil až do roku 1939, kdy musel odejít. Válka přinesla mno-hé rodinné tragédie. On sám v roce 1943 nepřežil transport do koncentračního tábora, posléze pobyt v kon-centračním táboře nepřežila ani jeho žena Žofie. Svého syna Adalberta Storcha poslali před začátkem války k příbuzným do Rakouska, avšak i zde byly pogromy na Židy. Třem dcerám, Metě, Stelle a Irmě se naštěstí osudy tatínka, maminky a bratra vyhnuly. Dvě spočívají na hřbitově v Kunčicích pod Ondřejníkem a třetí našla místo posledního odpočinku až v daleké Americe.

Po roce 1996, kdy se začala rýsovat budoucí podoba dnešního Beskydského rehabilitačního centra v Čelad-né, dostal jeden z léčebných domů jméno doktora Bertholda Storcha. Skvostné urbanistické dílo prvorepub-likového architekta Jaromíra Moučky je v současné době modernizováno, upravováno a v jeho blízkosti brzy vyroste další léčebný dům. Proslýchá se, že ponese název Adalbert. Z takové vzpomínky by měli Storchovi tam nahoře určitě radost. (red)

Na snímku nahoře je vizualizace Léčebného domu dr. Storcha v jeho nové, budoucí podobě,další vizualizace najdete na následující straně.

BERTHOLD S ADALBERTEM

BY MĚLI TAM NAHOŘE RADOST

2www.brc.cz

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte, abych Vám poděkoval za Vaši velmi dobrou práci v roce 2018. Máme sice už únor, ale první číslo Fontány v roce 2019 vychází právě teď. A také si myslím, že poděkovat se může kdykoli a třeba opakovaně. Mějte se v roce 2019 dobře, mějte se rádi a buďte zdraví.

V minulém roce jsme se opět výborně starali o naše pacienty, zaváděli nové metody léčby a hlavně jsme se připravovali a plánovali. Čeká nás totiž velmi těžký rok. Začátkem roku 2020 opustíme pronajatý objekt léčebný dům Golf, a proto musíme vybudovat nový pavilon o padesáti lůžkách v zahradě nad Léčebným domem dr. Storcha. Nově je potřeba postavit i rehabilitaci a stravovací zázemí. Bude to obrovský úkol, musíme jej zvlád-nout za provozu. A protože rádi stavíme a potřebujeme další pokoje pro lázeňské hosty mimo ty, jejichž pobyt hradí zdravotní pojišťovny, chceme zahájit také výstavbu apartmánů Kristián.

Možná si říkáte, proč už si nedáme pokoj a pořád něco stavíme. Pokusím se krátce odpovědět. Lidem, kteří k nám přicházejí znovu získat své ztracené zdraví, je potřeba nabídnout pohodu a obklopit je harmonií. Tu jim dáváte především Vy svým každodenním skvělým přístupem a dobrou léčbou. Ale člověk potřebuje cítit také harmonii ve všem, co ho obklopuje. Potřebuje také dobrou architekturu. Tu vnímáme stále, žijeme v ní, stále na nás působí. Naším cílem je vytvořit harmonické prostředí spojením velmi pozorného přístupu personálu s kva-litním a harmonickým ubytováním v harmonickém prostředí lázeňského parku. Protože zdraví, to je harmonie.

Také bych Vám, vlastně jedné z Vás, rád poděkoval za krásný mail, který si dovolím uveřejnit. Moc mě potěšil.

„Prošla jsem už různými pracemi. U Vás jsem se poprvé setkala s jiným přístupem k zaměstnancům. S úctou. To je vzácné. A také to, že Vám záleží na tom, jak si vede a kam směřuje zařízení, které je Vám svěřeno. Také je mi blízká Vaše otevřenost a odvaha jít do věcí nových, alternativních, neznámých.“

Děkuji. Vážení přátelé, přeji Vám krásný rok. A udělejme prosím pro to maximum. Milan Bajgar, ředitel BRC

Nahoře: Vizualizace Léčebného domu dr. Storcha při pohledu zepředu. Dole: Nový léčebný dům v zahradě nad LD dr. Storcha.

3 www.brc.cz

V další léčbě zbývajících deficitů je velmi důležitá

komplexní rehabilitace zaměřená na zlepšení všech

funkcí pacienta, které byly příhodou zasaženy.

Klademe důraz na osobní pacientovy priority, zo-

hledňujeme nejen pohybové, ale i řečové a kognitivní

funkce pacienta, které byly příhodou zasaženy (poru-

chy myšlení, paměti, poznávacích funkcí).

Důležité je sledování oběhových funkcí, vnitřního

prostředí, stavu psychiky a včasné řešení objevujících

se problémů, včetně přirozeně nastupujícího depre-

sivního stavu (poruchy nálady).

Komplexní rehabilitace

Základem komplexní rehabilitace je důkladné vstup-

ní vyšetření pacienta, zhodnocení jeho celkového po-

hybového nálezu, obrny končetin, poruch citlivosti,

stupně zvýšeného napětí svalů, které znemožňuje po-

hyblivost (spasticita), poruch stability, poruchy chů-

ze… A také zjištění, jaká omezení mu to v životě při-

náší. Nedílnou součástí je i zhodnocení úrovně řeči,

kognice, smyslových funkcí a kontinence (kontroly

odchodu moči a stolice).

Na aktivizaci pacienta pracujeme tak, že se zaměříme

REHABILITACE U PACIENTŮ PO CÉVNÍCH

MOZKOVÝCH PŘÍHODÁCH V BRC ČELADNÁ

---

-

-

-

MULTIOBOROVÉHO SYMPOZIA

ve spolupráci s

--

-

4www.brc.cz

na jeho priority a snažíme se jej co nejvíce vtáhnout

do rehabilitačního procesu. Využíváme přitom kom-

plexní přístup více odborníků – práci fyzioterapeuta,

ergoterapeuta, logopeda a odborníka na terapii ko-

gnice. Využíváme i některé alternativní metody, které

terapii podpoří. Vše směřujeme k tomu, aby pacient

byl co nejvíce soběstačný a v budoucím životě aktivní

a spokojený. Motivujeme ho k dlouhodobé práci na

jeho funkčních omezeních. Vedeme ho k tomu, aby si

uvědomil chyby a nevhodný životní styl, který k pří-

hodě vedl, a aby si přenastavil své životní hodnoty.

Složitější je rehabilitace seniorů, kde již byly dány

poruchy funkce vlivem stárnutí organismu a vli-

vem přidružených chorob. S přihlédnutím k věku

a zdravotnímu stavu v předchorobí musíme být re-

alisté a přizpůsobit tomuto stavu svá očekávání. Zde

se zaměřujeme především na soběstačnost pacienta

a bezpečnou chůzi. Vliv osobnostního ladění někdy

překvapí i u seniorů, a to jejich snahou a bojovností,

které vedou ke zlepšení deficitů a dokážou minimali-

zovat následky po CMP.

Výsledky rehabilitace ovlivňují

i nerehabilitační procedury

Akupunktura, pneumopunktura.

Hra na bubny djembe, která pomáhá symetrizovat

při práci pravou i levou mozkovou hemisféru.

Arteterapie, taneční terapie.

Společenské aktivity, výlety na Lysou horu (auto-

busem až na vrchol pro hůře mobilní pacienty),

případně do Rožnova pod Radhoštěm.

Poslech hudby, pro aktivnější i tanec při pravidel-

ných hudebních produkcích v naší restauraci.

Pro lépe mobilní možnost vycházek s trekovými

holemi organizovaných terapeuty.

Krásné horské prostředí v Čeladné.

Vlídný a motivující přístup veškerého personálu.

Aktivity mimo běžné procedury, rodinné vazby pa-

cienta, jeho osobnost, motivace.

Kazuistika – příběh ze života

Paní KN, ročník 1965, absolvovala rehabilitaci v BRC

šest týdnů na podzim roku 2018. V červenci toho roku

prodělala neurochirurgickou operaci bederní páteře

(dekompresi L 4/5). Pro hernii disku došlo ke vzniku

CMP - centrální pravostranné obrně a k řečové poru-

še. Akutně byla provedena trombektomie (odstranění

trombu - krevní sraženiny z ucpané mozkové cévy).

Rehabilitace probíhala přechodně na rehabilitační

klinice FNO Ostrava, poté v BRC Čeladná. Při přijetí

měla paní funkční poruchu pravé ruky, poruchu stabi-

WalkAide (na snímku) je funkční elektrický neu-

rostimulátor, který slouží pacientům jako pomůc-

ka ke zlepšení chůze pomocí elektrické stimulace

peroneálního nervu. Přístroj se programuje na in-

dividuální chůzi pacienta. Využíváme jej ale také

s velkým úspěchem jako rehabilitační pomůcku ke

stimulaci radiálního nervu a aktivitě natahovače

zápěstí (dorziflexorů) ochrnuté ruky. Pomáhá ke

znovuobnovení funkce ruky, u dlouhodobě zcela

nepohyblivé, nefunkční ruky (plegické, spastické)

ke zmírnění zvýšeného napětí a zlepšení celko-

vého držení těla.

Využití přístroje

WalkAide

lity, kognitivní deficit (alexii, akalkulii, potíže pozná-

vacích myšlenkových funkcí, čtení, počítání, paměti),

řečovou poruchu a pravostranný výpadek očního zor-

ného pole (který zhoršoval stabilitu).

Objektivní nález při příjmu:

Pacientka soběstačná, ušla s trekovými holemi až

3 km.

Chůze: s nestabilitou pánve, úklony trupu, vadné

držení těla, stoj na jedné noze nestabilní.

Pravá ruka: vázne natažení prstů z pěsti, nelze

udělat špetku, háček pěst, oslabení stisku, zhorše-

ní přesnosti a koordinace pohybu ruky.

Pravá dolní končetina: lehké oslabení a mírné

zhoršení koordinace.

Procedury: ergoterapie, fyzioterapie, teplý zábal na

pravou ruku před cvičením, Traebertovy proudy El2

na šíji, stimulační proudy na extenzory (natahovače

prstů) pravé ruky, kognitivní trénink, logopedie, oxy-

genoterapie, solná jeskyně, Treadmil (chodící mecha-

5 www.brc.cz

nický pás k nácviku stability trupu), cvičení v bazénu,

Perličková koupel, 4komorová lázeň, vířivka na horní

končetiny, Therapy-master k aktivaci pravé lopatky

a trupu, akupunktura, pneumopunktura, skupinová

psychoterapie.

Logopedie v rozsahu 2x týdně a terapie kognice 4x

týdně, ergoterapie spolu nebo střídavě s fyzioterapií,

celkově 4-5 procedur denně.

Pacientka měla v úvodu léčby špatnou náladu, po

týdnu se aktivizovala, poté již byla zvýšeně motivova-

ná, až hrozilo nebezpečí přetížení, chodila s trekový-

mi holemi na dlouhé procházky.

Během intenzivní rehabilitace se objevily také

problémy: přetížení pravého ramene, šíje, pře-

chodný otok pravé ruky, pocity nestability, pocity

závratí, kolísavé nálady.

Stav při propuštění: Výrazné zlepšení řečových

funkcí, nevybavila si substantiva, ale dokázala

hovořit i o složitějším tématu a téměř plynule ko-

munikovat. Zlepšilo se pravostranné zorné pole,

kondice při chůzi, stabilita, stoj na pravé noze,

zůstalo oslabení pánve vpravo. Zlepšila se funkce

pravé ruky, svedla špetku, kolečko, měla zlepše-

nou extenzi - natahování prstů a lepší úchop psací

pomůcky.

Pacientka odcházela domů s vyhlídkou na další

možnost zlepšení vlastními aktivitami a kromě

fyzického zlepšení také s vyrovnanějším celko-

vým naladěním.

ZÁVĚR

Výhody komplexní rehabilitace lze shrnout takto:

Zohledňuje všechny funkční deficity.

Aktuálně řeší problémy v průběhu rehabilitace.

S aktivitou pacienta i v domácím prostředí má

dlouhodobý vliv.

Cílem je šťastný a aktivní život i po cévní mozkové

příhodě.

LOGOPEDICKÁ A KOGNITIVNÍ TERAPIEU PACIENTŮ PO CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODĚ

LOGOPEDICKÁ TERAPIE

V logopedické terapii se snažíme zlepšit řečové

schopnosti a vše, co je bezprostředně ovlivňuje, u pa-

cientů s poruchou řeči. Porucha řeči vzniká často jako

následek cévní mozkové příhody, úrazu mozku nebo

některého neurodegenerativního onemocnění. Tera-

pie zahrnuje širokou škálu činností podle specifických

potřeb každého pacienta - od cvičení na hybnost mlu-

videl, dechová a hlasová cvičení, cvičení na zlepšení

polykání, stimulaci výbavnosti slov, vyprávění, sti-

mulaci porozumění. Dále se také zabýváme reeduka-

cí čtení, psaní, počítání, pokud tyto poruchy vznikly

jako následek výše zmíněného akutního onemocnění.

Tuto terapii provádí logoped individuálně, hledá

spolu s pacientem pro něj tu nejlepší cestu. Ta cesta je

u každého jiná, stejně tak jako každá porucha řeči je

jiná, a liší se také specifickými potřebami a osobnos-

tí každého pacienta. Snažíme se motivovat pacienty

k samostatnému cvičení, aby změny byly trvalé.

KOGNITIVNÍ TERAPIE

Kognitivní terapie, nebo spíše kognitivní rehabilita-

ce, je systematická snaha o zlepšení kognitivních de-

ficitů, založená na posouzení a porozumění narušení

kognitivních funkcí. Když se bavíme o kognitivních

funkcích, myslíme tím pozornost, paměť, zrakově-

-prostorové schopnosti, myšlení a exekutivní funkce

(schopnost posuzování a řešení problémů, plánování,

organizování). Jsou to všechno schopnosti, které nám

umožňují plnohodnotně se zapojit do každodenního

života.

Tuto rehabilitaci provádíme nejčastěji u kognitivních

deficitů vzniklých v důsledku poškození mozku. Vy-

cházíme z toho, že mozek má schopnost produkovat

nová spojení mezi neurony a vytvářet i nové buňky po

celý život, a tak nahradit chybějící schopnost v poško-

zené části mozku zapojením jiné, nepoškozené oblasti.

Cílem u kognitivní rehabilitace je zlepšení kogni-

tivních schopností nebo alespoň udržení stávajícího

6www.brc.cz

stavu. Určujícím je, tak jako u všeho, ochota se

učit a motivace.

Na začátku kognitivní terapie si uděláme jed-

noduchý test, který nám ukáže, jaké oblasti je

vhodné a potřebné stimulovat. A pak spolu

s pacientem vybereme vhodnou formu terapie.

Možností je více. Buďto obdobně jako u logo-

pedie využijeme formu individuálního sezení -

her a aktivit stylu „tužka – papír“. Nebo se dají

využít počítačové programy zaměřené na sti-

mulaci kognitivních funkcí (u nás používáme

programy Happy Neuron a Neurop3). Terapie

na počítači probíhají i ve skupině. A protože

pro někoho je práce s počítačem cizí, nabízíme

také možnost kognitivního tréninku ve skupi-

ně více pacientů, a to hlavně formou různých

her a cílených aktivit na stimulaci kognitivních

funkcí. Velmi příjemným vedlejším efektem je

i jakási „společenská“ rovina, rovina společné

tvorby a sdílené zábavy.

Kognitivní rehabilitace se zaměřuje nejen na

kompenzaci poruch naučením se nových stra-

tegií, ale také na podporu psychického vyrov-

nání se s funkčními deficity. Docela často se lidé

dostávají do bludného kruhu tím, že si u sebe

jsou vědomi oslabování nebo oslabení kogni-

tivních funkcí, začnou mít obavu z neúspěchu,

selhání, odmítnutí, přestávají si věřit, dostávají

se do pasivity atd. a tím se jejich obtíže prohlu-

bují. Celkovou aktivizací kognitivních funkcí,

citlivým přístupem terapeuta, možností mluvit

o svých obtížích a zažít úspěch při jednotlivých

úlohách, eventuálně vše sdílet s ostatními, to

naopak vede ke zlepšování sebedůvěry a sebe-

hodnocení.

ZÁVĚR

Aktivizace kognitivních funkcí je základním

východiskem k tomu, abychom měli stabilní

základnu pro jakékoliv učení. Tady už směřuji

k úzké součinnosti kognitivní rehabilitace s lo-

gopedickou terapií. Abychom mohli cíleně pra-

covat a rozvíjet řečové funkce, je velmi potřebné,

aby se byl schopen pacient koncentrovat, po-

chopit a zapamatovat si instrukci, aby byl scho-

pen orientovat se na ploše při práci s materiály,

plánovat a organizovat činnosti a podobně.

Ukazuje se tedy velmi účelné a efektivní spo-

jit kognitivní rehabilitaci s logopedickou tera-

pií. A určitě z výsledků kognitivní rehabilitace

těží kromě pacientů samotných celý tým, který

zde o ně pečuje – fyzioterapeuti, ergoterapeuti

a další personál rehabilitačního centra.

Nahoře: Kognitivní rehabilitace na počítači.

Uprostřed: Stimulace zrakového vnímání, prostorové orientace a zrakové paměti (paní si měla zapamatovat čtveřici tvarů vlevo, předloha se pak

zakryla a po paměti je měla znovu poskládat).

Dole: Stimulace porozumění, paměti a prostorové orientace – instrukce zní například: dejte nůžky na papír, dejte mobil pod kelímek.

7 www.brc.cz

Nahoře: Kognitivní rehabilitace na počítači probíhá pod vedením a s počáteční dopomocí logopedky Mgr. Jany Bednarské.

Dole: Stimulace porozumění a paměti – instrukce zní například: ukažte zelený čtverec, modrý kruh... Vpravo autorka článku.

8www.brc.cz

Cestu k práci fyzioterapeutky jste měla dlouhou

spíše kvůli různým byrokratickým překážkám,

můžete popsat, co vše jste musela absolvovat?

Když to hodně zjednoduším, musela jsem absolvovat

dva kroky: nejdřív získat nostrifikaci diplomů a pak

složit aprobační zkoušky.

Nostrifikace mně trvala skoro dva roky. Při první žá-

dosti mi nechtěli uznat vzdělání v oboru fyzioterapie.

Tudíž jsem opět musela na univerzitu do Jerevanu,

získat další podklady o svém studiu a nechat je pře-

ložit. Pak jsem podala žádost na jinou českou univer-

zitu, která mé vzdělání chtěla nostrifikovat jen jako

bakalářské, ale vyžadovali ode mě další doplnění do-

kumentů.

Tehdy mně hodně pomohla moje maminka. Každý

měsíc mi přišel dopis, že nějaké podklady ještě mu-

sím doložit. Mamka tak musela pracovat skoro na půl

úvazku několik měsíců, abych měla všechny podkla-

dy pro uznání diplomu. Každý papír musel být úřed-

ně přeložený „s razítkem“. Lhůty dodání byly 40 dnů,

takže nejrychlejší možnost byla vše nechat přeložit

z arménštiny do angličtiny a pak z angličtiny do češ-

tiny. Dvojím překladem vzniklo pár chyb v odborném

textu. Třeba se změnil název předmětu, který byl po-

vinný, a já ho tím pádem neměla. Mamka opět zapra-

covala. Poslala mi dokument o studijním programu

s náplní předmětů za celou dobu mého studia. A já šla

opět k překladateli . Konečně jsem tak získala nost-

rifikaci, ale uznali mi jen bakalářské studium, přestože

jsem vystudovala pětiletý magisterský obor.

Ve zdravotnictví nestačí nostrifikovaný diplom k vý-

konu odborné praxe, ale je zapotřebí ještě aprobační

zkouška, která se skládá ze čtyř částí. Je to písemný

test z odborných znalostí, písemný test znalostí sys-

tému zdravotnictví a základů práva, odborná praxe

a ústní odborná zkouška. Nejtěžší byla pro mě první

část. V doporučené literatuře byl velký počet publika-

cí. Nevěděla jsem, jaké otázky budou, jak těžké? Kde

začít? Druhá část - legislativa a zákony. Učila jsem se

znění zákonů a jejich čísla. To také bylo v testu. Mys-

lím, že i pro Čecha, který se nezabývá právem, je těžké,

když se musí naučit zákon, kde je jedna věta dlouhá na

celý odstavec a je to napsáno v „právnickém jazyce“.

Těch zákonů byla samozřejmě řada. Odbornou pra-

xi jsem absolvovala v BRC. Pak navazovala ústní od-

borná zkouška. Při ústní odborné zkoušce nešlo jen

o odborné znalosti, ale taky o vyjadřovací schopnosti

v češtině. Měla jsem štěstí na otázky a na příjemnou

komisi .

Co z toho bylo nejtěžší?

Když jsem po nostrifikaci zjistila, že ve zdravotnic-

DVA PŘÍBĚHY „O URPUTNOSTI“

a

KONEČNĚ MÁM ZA SEBOU VŠECHNO

---

-

9 www.brc.cz

tví je třeba ještě aprobační zkouška k výkonu odbor-

né praxe. Skončilo jedno peklo (nostrifikace) a zača-

lo druhé (aprobační zkoušky). Myslela jsem, že jsem

v cíli, ale rázem jsem byla jen v půlce cesty.

Měla jste nějakou chvíli, kdy jste chtěla všech-

no vzdát?

Ono to celé trvalo tři roky. Je to dlouhá doba na to,

aby člověka napadlo, jestli se nevydá jiným směrem.

Mám tu práci moc ráda, takže tato myšlenka mě hnala

k tomu, abych to dotáhla do konce a pracovala jako

fyzioterapeutka.

Co Vám pomohlo, abyste tu krizi překonala?

Rodina a přítel, který je taky ze stejného oboru, učil

se se mnou a pomohl mi porozumět některým věcem.

Povězte nám prosím něco o svém předcho-

zím životě - proč jste se rozhodla pro studium

fyzioterapie?

Fyzioterapie = pohyb. Pohyb jako takový mi byl vždy

blízký. Deset let v dětství jsem dělala moderní gym-

nastiku a jako doplněk atletiku. Byl to jeden z impulzů

dozvědět se více o pohybu a fungovaní lidského těla.

Na jaké vysoké škole a kde jste studovala?

Studovala jsem Arménský institut tělesné výchovy v Je-

revanu, bakalářské a navazující magisterské studium.

Jak a kdy jste se dostala do České republiky

a jak k nám, do BRC?

Letadlem . V roce 2013 jsem byla v Česku na dovo-

lené a dostala jsem šanci se podívat, jakým způsobem

se zde provádí fyzioterapie. Moc mě to zaujalo a ještě

téhož roku jsem se do Česka přestěhovala. O volném

místě v BRC jsem se dozvěděla od přítele, který byl

hospitalizovaný v léčebném domě Golf.

Foto: Zara při individuální fyzioterapii s pacientkou na pracovišti v léčebném domě Polárka. Tato terapie spočívá v samostatné práci

s pacientem podle jeho onemocnění a konkrétních potíží. Používají se různé metody, techniky a postupy (na snímku přístroj redcord),

které fyzioterapeuti volí ve spolupráci s lékaři BRC.

Zaruhi Vardanyan (1991) se narodila v Arménii

v Jerevanu**. Do BRC nastoupila v únoru 2017 a

byla zařazena na pracovní pozici odborný masér,

protože ta jediná v té době odpovídala jejímu u nás

uznanému vzdělání. Měla Osvědčení o uznání vyso-

koškolského vzdělání a kvalifikace v České republice

v bakalářském studijním oboru fyzioterapie z Os-

travské univerzity, potřebovala ale ještě získat do-

kument Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR

o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v

oboru fyzioterapeut na území ČR. K tomu bylo tře-

ba také vykonat aprobační zkoušku, kterou úspěšně

složila v listopadu 2018. Kromě znalostí a doved-

ností ve svém oboru mluví pěti jazyky - arménsky,

rusky, česky, anglicky a francouzsky.

10www.brc.cz

Jak rychle jste se sžila s Vašimi kolegyněmi

a kolegy?

Hned od prvního dne nebo setkání. Mám úžasný

kolektiv. Bylo to jednoduché se sžít a začít pracovat

s kolegy.

Co Vás v oboru fyzioterapie nejvíc zajímá? Na

co byste se chtěla specializovat?

Dneska se hodně mluví o vývojové kineziologii. Za-

jímám se také o nové metody. Absolvovala jsem Bo-

bath kurz, a tak bych ráda prohlubovala své znalosti

i v tomto směru.

Z čeho máte v práci největší radost?

Největší radost mám z výsledků své práce, a když se

pacienti vracejí s úsměvem.

Co Vás baví ve volném čase?

Baví mě cestování s poznáváním kultury, zvyklos-

tí a místní kuchyně. V létě jezdím na kole a v zimě

zkouším běžky, které mě ale moc nejdou.

Na fotografii z Kloboukového dne, který v roce 2017 zorganizovali v oddělení rehabilitace, je Zara první vlevo dole.N f t fii Kl b k éh d kt ý 2017 i li dděl í h bilit j Z í l d l

*Arménie je unitární národní stát s velmi starým kulturním dědictvím. Nejstarší arménské království zvané Urartu vzniklo již ve 13. století př. n. l. V letech 321 př. n. l. - 428 existovalo Arménské království, jež dosáhlo svého vrcholu v 1. století pod vládou Tigrana Velikého. Toto království jako první na světě přijalo křesťanství jakožto státní náboženství (asi roku 301). V 5. století Arménii rozvrátily dvě mocné říše, Byzantská a Sásánovská. V 9. století arménský stát obnovili Bagrationové. Rozdrcen byl znovu Byzancí (1045) a posléze území obsadili Seldžučtí Turci. V 11. - 14. století se stát ob-novil jako Arménské království v Kilíkii. V 16. století se dostal pod nadvládu Osmanů a Peršanů. Tato nadvláda trvala až do 19. století, kdy část území (východní) získalo Ruské impérium. V západní části Osmani za 1. světové války prováděli systematickou genocidu arménského obyvatelstva. Po 1. světové válce krátce existovala (1918–1920) První arménská republika. Roku 1920 byla vyhlášena širší Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika zahrnující více zakav-kazských států, která se v roce 1922 stala zakládající republikou Sovětského svazu. Od roku 1936 existovala Arménská sovětská socialistická republika v rámci SSSR. Po rozpadu Sovětského svazu vznikl současný stát. Hlavním městem Ar-ménie je Jerevan** s 1 075 800 obyvateli (2017), celkový počet obyvatel Arménie je 3 018 854 (2011). Jerevan je jedním z nejstarších měst na světě s nepřetržitým lidským osídlením, vznikl již roku 782 př. n. l. Arménská národní identita je velmi úzce spojená s Arménskou apoštolskou církví, nejstarší křesťanskou národní církví

na světě. Arméni též používají jako jediní na světě unikátní abecedu, kterou v roce 405 vymyslel Mesrop Maštoc. Arménie je členem Euroasijského ekonomického svazu. Kořeny arménské vzdělanosti jsou hluboké. První univerzita v Gladzoru byla založena již roku 1280 a fungovala do roku 1340. V tom roce její pozici převzala nově založená univerzita v Tatevu (v rámci tatevského kláštera), která zanikla v roce 1435, kdy ji i klášter vypálili Mongolové. V současnosti je největší uni-verzitou v zemi Jerevanská státní univerzita. Studuje na ní okolo 20 000 studentů na 19 fakultách.Doma i ve světě se prosadila řada osobností. Významným hudebním skladatelem byl Aram Chačaturjan, autor slavného

Šavlového tance. V populární hudbě se prosadili někteří představitelé arménské diaspory, například nedávno zesnulý francouzský šansoniér Charles Aznavour, americká zpěvačka Cher, nebo rocker ze skupiny System of a Down Serj Tan-kian. Arménský původ měl malíř Ivan Ajvazovskij, stejně jako Američan Arshile Gorky. Nejznámějším spisovatelem arménského původu je William Saroyan, arménský původ má americký tenista Andre Agassi i řada úspěšných francouz-ských fotbalistů, například Youri Djorkaeff a Alain Boghossian. (Zdroj: Wikipedie)

11 www.brc.cz

STÁLE MĚ TO TÁHLO ZPĚT

-

--

-

Z ČELADNÉ NA ZAKARPATSKOU

UKRAJINU NENÍ DALEKO

KATČIN PŘÍBĚH

Poprvé jsem o dětském domově

– internátě ve Vilšanech na Za-

karpatské Ukrajině slyšela v roce

2008, kdy jsem se potkala se stu-

dentkou fyzioterapie, která v do-

mově byla. Psala o tom bakalář-

skou práci a poté, co mi ukázala

fotografie, jsem byla odhodlaná jet

se tam podívat. Brzy na to se konal

pravidelný výjezd dobrovolníků

organizace Bodaj*, která tento do-

mov navštěvuje od roku 2001, a já

se na něj přihlásila.

Bylo to osudové setkání a do

Vilšan jsem se od těch dob vrace-

la pravidelně, ale vždy se jednalo

o krátkodobý pobyt, maximálně

na 14 dní. Až v roce 2010 na jed-

nom z výjezdů padl nápad, že by

bylo skutečně efektivní, kdyby ně-

kdo v domově trvale žil a pomáhal

stále, ne jen 14 dní 3x ročně. Ten

nápad jsme okamžitě realizovali

do podoby projektu „Aplikované

léčebné rehabilitace v domově ve

Vilšanech,“ který byl podpořen

finančními subjekty a uveden do

provozu. Fungoval po dobu 2,5 let.

Zahrnoval nejen pobyt českého fy-

zioterapeuta přímo v domově (kte-

rým jsem byla já osobně), ale také

školení personálu na místě, také

v ČR, zakoupení pomůcek a rea-

lizace praxí studentů fyzioterapie

z Čech na Ukrajině. V domově na

základě toho vznikl tým lidí, který

se začal věnovat rehabilitaci, kli-

enti se začali vysazovat na vozíky,

vertikalizovat, ale také začali aktiv-

něji využívat svůj volný čas.

Na Ukrajinu jsem se od té doby,

tedy od roku 2013, stále vracela.

Na kratší úseky, než dva roky, ale

stále mě to táhlo zpět. V roce 2018

vzniklo v domově opět vakuum,

kdy pracovnice, věnující se prá-

ci s dětmi, odešly na mateřskou

a vznikla poptávka po fyziotera-

peutovi, který by práci rozvíjel

dále. Současné a místní zdroje po-

dobných profesionálů jsou takřka

nulové, vzhledem k umístění ves-

nice v horách, kam se těžko dojíž-

dí z města. A také práce samotná

odpovídá nutnosti praxe a znalos-

tí, které místní studenti na univer-

zitě a dále i pracovníci těžko získá-

vají a minimálně se tomuto oboru

věnují.

Proto jsem se rozhodla opět vrá-

tit a pokračovat dále tam, kde se

začalo. Je to někdy práce náročná,

představte si místo, kde žije 150

klientů, z toho někteří s těžkým

kombinovaným postižením, jiní

s mentálním a v současné době

i s psychiatrickým onemocněním.

Nahoře: Katka nad údolím s vesnicí Kolo-čava na jižní hranici Siněvirského národní-ho parku. Foto Kateřina Palarčíková

12www.brc.cz

Je to kolos, kde mnoho dětí nemá

rodiče a z domova se prakticky

celý rok nedostanou nikam jinam.

Představte si svou potřebu si občas

dovolit změnu, aby vám z vlastního

života tak úplně nepřeskočilo a teď

si představte to, že tu možnost ni-

kdy mít nebudete. Fyzioterapie tady

má velké rozměry, od polohování,

cvičení, přes aplikaci pohybových

her a procházek, po společné hraní,

povídání, objímání a výlety kamko-

liv mimo domov. To všechno jsou

Vilšany. Přijďte se podívat, laskavo

prosymo.

REHABILITACE

VE VILŠANECH

Z www.bodaj.com: „Léčebná re-

habilitace v dětském domově ve

Vilšanech má svůj klíčový význam

především proto, že děti nema-

jí celoročně přístup k jakémuko-

liv cvičení. Jediným pohybem, ke

kterému mají příležitost, je pohyb

v postelích nebo v omezené míře

na podlaze. Celý den jsou odkázá-

ni na své špatné pohybové streoty-

py, které jim diktuje jejich postižení

a které s postupem věku ničí jejich

klouby i svaly a omezují je stále více

v pohybu. Nejčastější diagnózou, se

kterou je možné se setkat, je dět-

ská mozková obrna v kombinaci

se smyslovým postižením. Žádné

z dětí však není diagnostikováno

tak, aby byl jasně stanoven rozsah

a míra postižení, takže se lidé při

práci řídí především zkušenostmi,

které mají ze své klinické praxe.

Primárně rehabilitace probíhá

u dětí s kombinovaným postiže-

ním ve věkové skupině od 2-10 let.

Je prioritní z důvodu nízkého věku

a nejvyšší míry potřebnosti, protože

v tomto období je možné dítě hod-

ně naučit, i malé zlepšení jeho stavu

se může výrazně projevit v pozděj-

ším věku. Další skupinou rehabili-

tantů jsou lidé ve věku od 15-30 let,

většina z nich je trvale ležících. Zde

má rehabilitace význam především

preventivní, jako minimalizace ná-

sledků těžkého tělesného postižení.

Rehabilitace ve Vilšanech probí-

há přímo na jednotlivých palatách

nebo venku (při příznivém počasí).

Ke cvičení se využívají stejné fy-

zioterapeutické techniky, jaké zna-

jí a využívají terapeuti v Čechách.

Jednotlivé rehabilitační pomůcky

na cvičení (gumové míče, poloho-

vací pomůcky, vertikalizační po-

můcky, ortopedická obuv) byly buď

zakoupeny před výjezdem v České

republice, nebo darovány kolegy

z oboru či z domácích zásob dobro-

volníků.“

KATKO, PROČ

NA UKRAJINĚ?

Napadlo Vás, milí čtenáři, při čte-

ní výše uvedených řádek, že možná

by Katka ani nemusela jezdit tak

daleko, když chce pomáhat posti-

ženým dětem? A možná by to měla

i snazší, protože snad v žádném po-

dobném zařízení u nás se už klien-

ti nepohybují jen v postelích a na

zemi??? Zeptali jsme se jí i na to:

„Co je moje motivace? Především to,

že člověk v tomhle místě žije přítom-

ností, neřeší minulost, budoucnost,

ale přítomnou chvíli. A děti ji umí

nejvíce prožít, tak, jak my dospělí už

ne. A o to víc mě tohle místo k sobě

připoutalo natolik, že se sem stále

vracím a žiji tady svůj život. Člověk

tady přestane myslet na sebe a učí se

od těch dětí, jak žít a prožívat a na to

všechno najít sílu.“

13 www.brc.cz

ských, což obnášelo slyšet jednu

píseň asi desetkrát a k tomu pod-

porovat Ivana, aby se nám nese-

sypal do sněhu.

Zima a čas předvánoční je taky

čas půstu, který jistě není jen

o nejedení masa, ale i o zamyšle-

ní, co vše se odehrálo za čas mi-

nulý a na kolik se podařilo být

blízko Pánu Bohu svým jednáním

a činy. Je čas zpovědí a přijímání.

A zima tady je taky o usmíření.

S tím, že všechno je tak jak má

být, i když to někdy není lehké.

S tím, že domov ve Vilšanech

má spoustu klientů, co nemají

rodiče a asi nikdy neopustí zdi

tohoto domova. S tím, že i kdy-

byste se rozkrájeli, nemáte sílu

a energii na všechny, na které

byste v práci chtěli. A proto je

dobře, že to usmíření se zimou

a Vánocemi přijde, protože dává

naději a možnost pokračovat dál.

Chrystos roždajet sa. Slavimo

jeho!! Katka“

MÍSTO ZÁVĚRU

„22. 1. 2019: Jak říká Filip Topol...

Zima chůva... přišla i k nám. Padla na

nás zima. Padla jako peřina a všechno

zasypala. Malý Andrijko z nového kor-

pusu mi vyskočil na ruky, ukazoval ven

z okna a s údivem stále opakoval... snih,

snih. Tak jsme vzali bundy a vyběhli

ven, kde děcka dováděly. Každé roční

období má tady v horách ve Vilšanech

své kouzlo a poezii. Nabízí jiné možnos-

ti, a i když sníh zavalí dráty a není elek-

třina, dá se povídat a krmit při svíčkách,

procházet tichým korpusem, protože

tma a klid padne i na děti a ty jsou jaksi

spokojenější.

A taky přijde čas Mikolaje a Dida Mo-

roza, neustále jezdí návštěvy dětí a po-

řádají se koncerty. Vzala jsem na jeden

Ruslana, kdo ho znáte, dokážete si před-

stavit, v jakém byl transu. Dokonce po

návratu sám rozdával sušenky z balíčku,

který dostal, a nutil sanitárku, že si od

něj musí vzít.

S dětmi jsme společně oslavili Nový rok,

pěkně s rachejtlema na ulici, Štědrý večer

- tedy Svatý večer (6. 1.) společnou večeří

ve velkém stylu a především koledováním,

po všech místech vilšanských a koločav-

Nahoře: „Díky Nadaci Via a našim dobrovolnicím jsme mohli staré rozviklané „ko-lásky“ Larisy a Pišty vyměnit za zbrusu nové stroje. Nadšení u obou bylo zjevné i přes „porodní bolesti“, myšleno zvyknout si na novou konstrukci postavení apod. Kateřina, která projekt iniciovala, pomohla oběma vozíky sestavit a spolu s místními „montéry“ i vysvětlila jak se o vozíky starat, aby sloužily co nejdéle. Tímto bychom chtěli poděkovat Nadaci Via, Kače a Janičce.“ (Katka Ševčíková je na fotografii vlevo. www.bodaj.com)

Dole: Katka s dětmi z domova na výstavě „Očima vilšanských dětí“ v Kyjevě v roce 2013. (www.bodaj.com)

* Bodaj, z. s. usiluje o všestrannou podporu ústavů sociální péče na Ukrajině, především o prosazení práva dětí a dospívajících na důstojný život v důstojných podmínkách. Svou činností se snaží přispívat k jejich neustálému zkvalitňování. Bodaj znamená ukra-jinsky „kéž by“. KÉŽ BYCHOM napomohli ke zlepšení situace v ukrajinských dětských domovech. KÉŽ BY dětí, které potřebují naši pomoc, bylo co nejméně.(Zdroj: http://bodaj.com/cz/)Poznámka redakce: Pro úplnost dodáváme, že kromě sdružení Bo-

daj pomáhá dětem také další Nadace Dětem z Vilšan, kterou založili na Slovensku v roce 2010 členové původně cestovatelského sdružení Mobadži. Posláním této nadace je zejména pomáhat dětským a ob-dobným domovům a sociálním zařízením a podporovat tyto subjek-ty, a to jak na území České republiky, tak na území jiných států.

14www.brc.cz

Nahoře: Na výletě u Siněvirského jezera. Zleva: Svatava Syptáková, Kateřina Palarčíková, Hana Václavíková,

Kateřina Ševčíková a Jana Křepinská. V pozadí je vidět dřevěnou vyřezávanou plastiku Siň a Vira na ostrůvku, který je podle

pověsti zbytkem Virova hrobu.

NA VLASTNÍ OČI

Jak vznikl nápad jet na Ukrajinu?

Hanka: Když Káťa odjížděla do Vilšan, tak nás zva-

la, ať za ní přijedeme. Stačilo se jí zeptat, zda pozvání

platí i pro uklízečku, a jejímu „Jasně, ale zorganizuješ

to“, nešlo odolat. A tak jsme si v práci vzaly čtyřdenní

dovolenou...

Jak jste na Ukrajinu jely a jak dlouho Vám

trvala cesta?

Hanka, Jana: Od nás do Košic (340 km) jsme jely vla-

kem a z Košic do Mukačeva (150 km) autobusem. Tam

si nás obětavá Káťa vyzvedla svým autem a dalších přes

100 km do Vilšan nás odvezla. Cesta byla místy špat-

ná, občas jsme musely vystoupit a jít kousek pěšky, aby

mohlo auto lépe projet. Celkem jsme byly na cestě asi

14 hodin. Ubytovaly jsme se v Koločavě v penzionu

s restaurací s názvem Četnická stanice. Všechny výda-

je jsme si platily samy.

Co jste tam vezly?

Jana: Ze zdravotnických potřeb například krytí na

rány, obinadla, jednorázové rukavice. Pro děti bonbó-

ny (spoustu gumových medvídků), lázeňské oplatky,

pro dospělé kávu a pivo. Část jsme koupily za peníze

ze sbírky na Vilšany v oddělení rehabilitace, některými

zdravotnickými potřebami přispělo naše rehabilitační

centrum.

Co jste tam dělaly?

Svaťa, Katka: Během našeho pobytu se nám Katka

hodně věnovala. Navštívily jsme s ní hrob zbojníka Ni-

15 www.brc.cz

Nahoře: Dětský domov ve Vilšanech. Uprostřed: Kostel, který se nachází

přímo v areálu domova ve Vilšanech. Dole: Z výstupu na Darvajku, v pozadí

je zasněžená hora Strimba (1 719 m n. m.) Foto: Hana Václavíková

koly Šuhaje v Koločavě a skanzen lidové

architektury „Stare selo“. Prohlédly jsme

si také chaloupku jeho milé Eržiky. Pře-

kvapilo nás, že Katku tam všude znají,

všude má kamarády, volali na ni na ulici,

zdravili. Další den nás čekal výlet k Sině-

virskému jezeru, které leží v nadmořské

výšce 989 metrů v Siněvirském národ-

ním parku. Třetí den jsme vystoupily na

horu Darvajku (1 502 m n. m.)

Jana: Poslední, čtvrtý den nás Káťa

zavezla do Vilšan. Seznámila nás s ně-

kterými dětmi v domově. Ukázala nám

všechny budovy, prošly jsme pokoje

a mohly jsme se podívat, jak se tam s dět-

mi a s dospělými pracuje. Opravdu je to

šok, když vejdete do pokoje, kde je třeba

12 lůžek v řadě, padne na vás tíseň... Pro-

hlédly jsme si ale také úplně novou budo-

vu, postavenou z dotací, ve které bydlí při

pobytech dobrovolníci, kteří tam pracují.

Hanka: Děti jsou přátelské, mají radost

z vaší přítomnosti, hned podají ruku

a zdraví „Privet“. Káťa nás všude předsta-

vovala jako svoje přítelkyně – podrugi.

Díky ní jsme kousek Zakarpatí – příro-

du a lidi, mohly poznat na vlastní pěst.

Je vidět, že je to chudý kraj, ale příroda

je tam opravdu krásná. Zakarpatskou

Ukrajinou protéká přes devět tisíc říček

a horských potoků a možná i proto se jí

přezdívá Stříbrná země.

Jely byste tam znovu?

Jana: Určitě ano, plánujeme už další

cestu hned letos na jaře. Chtělo by nás jet

víc, ale to nebude možné ani z provoz-

ních důvodů, nemůžeme všechny najed-

nou opustit naše pacienty.

Dobrovolníci tam většinou jezdí na 14

dní, i my bychom tam chtěly zůstat déle,

než při naší první cestě. Tak bychom se

mohly zapojit do práce, cvičit a rehabili-

tovat s dětmi, vzít je na procházku, prostě

dělat, co by bylo třeba. Katka pracuje 6

dní v týdnu od pondělí do soboty. A to

víme, že v neděli ještě bere děti do kos-

tela. Pak, jak sama říkala, musí občas na

několik dní odjet. Je to psychicky velmi

náročné, protože nikdy nejde udělat vše,

co by člověk chtěl. Proto tam vítají kaž-

dou pomoc, a proto jsme se rozhodly

tam jet znovu.

16www.brc.cz

Soutěže se jako každý rok mohli

zúčastnit pacienti, klienti a za-

městnanci BRC, hosté AD Lara,

návštěvníci areálu či občané

okolních obcí. Pravidla dále sta-

novila, že každý účastník může

do soutěže přihlásit maximálně

10 snímků, které pořídil v roce

2018. Příslušný leták vyzýval k ná-

paditosti, zachycení humorných

či vážných situací, činností, osob,

zvířat, přírody, vlivů počasí, či prů-

běhu léčby a procedur. Vyzývali

jsme také účastníky k doplnění

fotografií názvy či delším komen-

tářem nebo příběhem. Fotografie

do soutěže nám již tradičně po-

slalo několik „stálých účastníků“,

ale přidali se i noví soutěžící. Po-

slední soutěžní snímky jsme do-

konce dostali pár minut před sil-

vestrovskou půlnocí, takže počet

přihlášených autorů se nakonec

zastavil na číslu 14.

VYROVNANÝ ZÁVOD

Členství v sedmičlenné poro-

tě jsme opět nabídli kolegyním

a kolegům z několika oddělení.

Dostali v jednom souboru všech

79 přihlášených fotografií, ozna-

čených pouze číslem autora (1-

14) a názvem snímku. Rozhodo-

vání tak bylo anonymní a každý

vybíral nezávisle na ostatních de-

set snímků, které se mu nejvíce

líbily. Od jednoho autora (čísla)

bylo možné vybrat i více snímků,

čehož někteří porotci využili.

Různý osobní vkus členů a čle-

nek poroty díky tomu „rozpro-

střel“ hlasy hodně do široka, a tak

se stalo, že letos je listina výher-

ců mimořádně dlouhá. Vítězné

snímky jsou dva, každý shodně

získal 4 hlasy, na druhém místě

se umístilo se 3 hlasy hned sedm

snímků, a pomyslnou bronzovou

medaili za 2 hlasy získalo do-

konce dvanáct snímků. A tak na

„stupních vítězů“ nastala tlačeni-

ce celkem jednadvaceti snímků.

Ale to není vše – dalších čtrnáct

fotografií získalo po jednom hla-

su. A tak když v titulku tvrdíme, že

vyhráli všichni, je to vlastně prav-

da, protože všech 14 účastníků

soutěže získalo jeden či více hlasů

pro některou ze svých fotografií.

O zajímavosti snímků svědčí také

údaj o počtu fotografií od jedno-

ho autora či autorky, které získaly

od porotců aspoň jeden hlas. Nej-

více oceněných fotografií – osm

– měla ve výběru poroty paní Mi-

lena Vaculová, sedm snímků paní

Alena Kanková.

Snímky nám poslalo 9 autorek

a 5 autorů. Osm z nich se naší

soutěže zúčastnilo již v uplynu-

lých letech, šest bylo nováčků.

Nováčkovský přírůstek nás těší,

ale stejně i to, že snímky do soutě-

že posílají i klienti a pacienti, kteří

k nám jezdí opakovaně, stále mají

radost z objevování nových úhlů

pohledu a svoje úlovky s námi

rádi sdílejí.

PODĚKOVÁNÍ

A GRATULACE

Všem autorkám a autorům dě-

kujeme za účast v soutěži a všem

vítězům samozřejmě gratuluje-

--

-

---

-

-

-

17 www.brc.cz

VÍTĚZNÉ SNÍMKY

Výsledné pořadí snímků je uvedeno podle obdrženého počtu hla-

sů, autoři jsou v abecedním pořadí.

1. místo – 4 hlasy

Zimní romance, Tomáš Czyž, Frýdek-Místek

V lázních se odpočívá, Lenka Dostálová, Kunčice pod Ondřejníkem

2. místo – 3 hlasy

Lavička, Tomáš Czyž, Frýdek-Místek

Lázeňské kamarádky, Lenka Dostálová, Kunčice pod Ondřejníkem

Pojď a sedni si, Alena Kanková, Velké Albrechtice

Třináct kachňátek, Pavla Olšerová, Ostrava – Zábřeh

Jaro pod Stolovou, Milena Vaculová, Kunčice pod Ondřejníkem

Hastrmánek, Milena Vaculová, Kunčice pod Ondřejníkem

Pod jedním nebem, Milena Vaculová, Kunčice pod Ondřejníkem

3. místo – 2 hlasy

Kouzlo, Tomáš Czyž, Frýdek-Místek

Mlha, Václav Ďatka, Tichá

Panorama, Rudolf Jarnot, Příbor

K srdci klíč, Alena Kanková, Velké Albrechtice

Lázeňský drozd, Alena Kanková, Velké Albrechtice

Stínohra, Pavla Olšerová, Ostrava – Zábřeh

Pusa stydlivá, Pavla Olšerová, Ostrava – Zábřeh

Křídlo, Pavla Olšerová, Ostrava – Zábřeh

Koruny stromu, Mario Sikora, Třinec

Bublinková, Milena Vaculová, Kunčice pod Ondřejníkem

Náměstíčko, Milena Vaculová, Kunčice pod Ondřejníkem

V sadu, Milena Vaculová, Kunčice pod Ondřejníkem

PRVNÍ MÍSTA - vlevo: V lázních se odpočívá, Lenka Dostálová,

dole: Zimní romance, Tomáš Czyž

me. Již obdrželi dopis s poděko-

váním a s nabídkou drobných

cen, z nichž si budou moci vybrat

tu svou. Předpokládáme, že ti, co

to u nás mají rádi, sáhnou spíše

po odměně v podobě poukázek

na vstup do wellness bazénu či

zvýhodněné ceně za nějakou

wellness proceduru. Určitě je zde

rádi uvítáme. Moc nás potěšilo, že

se všichni účastníci snažili o origi-

nalitu, nebo že chtěli ukázat svůj

jiný pohled na někdy docela „oby-

čejná“ zákoutí či děje. Při hledání

těch nejlepších záběrů udělali

jistě radost sami sobě. Pro radost

vám, našim čtenářům, otiskuje-

me všech 21 vybraných snímků.

A CO LETOS?

Bylo hodně těžké vymyslet

téma, které tu ještě nebylo, zvláš-

tě když fotografování osob je

nyní značně ztíženo novými pra-

vidly o ochraně osobních údajů.

A přitom naše centrum se lidmi

jen hemží . Po zvažování růz-

ných možností jsme se nakonec

rozhodli, že tématem fotosou-

těže na rok 2019 bude VODA.

Náš život by přece bez vody vů-

bec nebyl možný. Rehabilitace a

lázně jsou také spojeny s vodou,

voda přináší uvolnění a relaxaci

a její léčivá síla je veliká. Věděli

jste, že výraz SPA je složen z po-

čátečních písmen latinského „Sa-lus per aquam“ – tedy „zdraví skrz

vodu“? Podle básníka Jana Ská-

cela „má voda rozpuštěné vlasy“ a

podle japonského vědce Masaru

Emota má také paměť. Jistě byste

našli mnoho dalších výroků, kte-

ré vodu chválí a vyzdvihují.

Vodních témat se v BRC a v jeho

okolí určitě najde dostatek. A vě-

říme, že se také najde dost našich

klientů, fotografů a fotografek,

kteří se tomuto životně důležité-

mu živlu budou v průběhu letoš-

ního roku rádi věnovat. Těšíme se

na jejich vodní momentky.

Přidáte se také?

18www.brc.cz

DRUHÁ MÍSTA, zleva doprava a shora dolů:Třináct kachňátek, Pavla Olšerová;

Lavička, Tomáš Czyž; Lázeňské kamarádky, Lenka Do-

stálová; Pojď a sedni si, Alena Kanková; Hastrmánek,

Milena Vaculová;

Jaro pod Stolovou, Milena Vaculová;

Pod jedním nebem, Milena Vaculová.

19 www.brc.cz

www.brc.cz

Fotosoutěže Lázeňská stopa 2018 na téma „Mýma očima“ se zúčastnili:

Ivana Binarová (zaměstnankyně, Kunčice pod Ondřejníkem); Tomáš Czyž (Frýdek-Místek);

Václav Ďatka (zaměstnanec; Tichá); Lenka Dostálová (opakovaně; Kunčice pod Ondřejníkem);

Maria Katarzyna Chlebek (opakovaně; Ostrava – Poruba); Rudolf Jarnot (opakovaně; Příbor);

Alena Kanková (opakovaně; Velké Albrechtice); Ivana Kozarová (Ostrava – Hrabůvka); Břeti-

slav Olšer (opakovaně; Ostrava – Zábřeh); Pavla Olšerová (opakovaně; Ostrava – Zábřeh); Ma-

rio Sikora (Třinec); Stanislava Slováková (opakovaně; Příbor); Milena Vaculová (opakovaně;

Kunčice pod Ondřejníkem); Hana Verešpejová (opakovaně; Brno – Obřany)

TŘETÍ MÍSTA, zleva doprava a shora dolů:Kouzlo, Tomáš Czyž; V sadu, Milena Vaculová;

Koruny stromu, Mario Sikora; Křídlo, Pavla Olšerová

21 www.brc.cz

TŘETÍ MÍSTA, zleva doprava a shora dolů: Panorama, Rudolf Jarnot; Mlha, Václav Ďatka;

Pusa stydlivá, Pavla Olšerová; Bublinková, Milena Vaculová; K srdci klíč, Alena Kanková

22www.brc.cz

TŘETÍ MÍSTA, nahoře: Náměstíčko, Milena Vaculová; dole: Stínohra, Pavla Olšerová;

vpravo: Lázeňský drozd, Alena Kanková

23 www.brc.cz

Relaxační bubnování nabízíme našim pacientům a klientům

jako jednu z možností využití volného odpoledního času již od

roku 2012. Předcházelo tomu několikaměsíční školení budou-

cích lektorů z řad zaměstnanců, které vedl mistr bicích nástro-

jů a muzikoterapeut Ivo Batoušek. Pro bubnování pacientů

vytvořil speciální jednoduchý koncept, který umožňuje začít

během pár minut hrát na africké djembe jednoduché rytmy.

Za tu dobu si vyzkoušelo a oblíbilo bubnování už přes 1 500

pacientů. Na začátku jsme si sice přesnou statistiku nevedli, ale

za poslední čtyři roky záznamy máme: roce 2015 absolvovalo

bubnování 276 osob, v roce 2016 357, v roce 2017 323 a vloni

se konečný stav „bubnovacího účtu“ zastavil na rekordním počtu 389. A to se z původních osmi vyškolených lek-

torů věnují vedení skupinek už jen dva – Šárka Carbolová, která na svou bubnovací hodinu dojíždí jednou za dva

týdny z domova ve Frýdku-Místku, a Jiří Matýsek po skončení své práce zdravotníka.

Loňské rekordní účasti jistě napomohl hned v lednu Ivo Batoušek, který k nám přijel na rehabilitační pobyt, a tak

jsme mohli zájemcům o bubnování nabídnout unikátní zážitek v podobě bubnování s ním. A protože je Ivo mis-

trem nejen v bubnování, ale také v komunikaci a ve vytváření dobré nálady, musely se nakonec během jednoho

týdne konat skupinky hned dvě. (Fotografie je z bubnování s Ivem v posilovně.) Nadšené pacientky přenesly

svůj zážitek do pozvání svým následovníkům a bylo to...

Věříme, že i letos nám v propagaci bubnování pomůžou sami účastníci skupinek, pacientky a pacienti, protože

i zde platí, že sdílení vlastního zážitku a ústní doporučení jsou tou nejúčinnější „reklamou“. Relaxační bubnování

se koná každé úterý od 15.15 v tělocvičně Beta. Stačí se přihlásit na časování v LD dr. Storcha a přijít. (aa)

Poznámka redakce: V článku MUDr. Vítkové na str. 3-5 se hra na djembe s pravidelným střídáním rukou doporučuje pro pozitivní vliv jako jedna z možností aktivizace mozkových hemisfér u pacientů po cévní mozkové příhodě.

24www.brc.cz

Jakou nejdelší dobu jste se připravoval na operaci?

Měl jsem tady dívku, bylo jí asi pětadvacet, a její snímky jsem takhle převracel rok, než jsem se od-hodlal. Radil jsem se s několika kolegy a nakonec to bylo asi správné rozhodnutí, operovat ji. Holka je dneska úplně v pohodě. Ale takových vyhrocených případů není tolik. Víc je těch rutinních, kdy si to člo-věk jednou prohlédne a ví. Jenže takové už mi moc nedávají, to dělávají mladí kolegové. I když občas si

přeju mít nějaký takový případ. Oddychový, běžný.

Co zvažujete, když se rozhodujete, jestli nádor na mozku operovat?

To je absolutně individuální. Vždycky záleží na pa-cientovi, na jeho psychologickém profilu.

Víte, co je nejlepší operace?

Žádná operace. Nedělat nic, to je legitimní léčebný postup. Proč bych operoval nádor, který je nezhoub-ný, neroste a nedělá žádné obtíže? Ale samozřejmě

-

-

---

-

-

-

--

-

25 www.brc.cz

každý pacient to vezme jinak. Jeden, když mu řek-

nete, že má v hlavě nádor, se tamhle schoulí do rohu

a už nikdy nevyleze, protože má strach. Tomu tu

operaci spíš vnutíte než člověku, který vám řekne,

no tak fajn, dobrý, jdu si zahrát fotbal.

Co dalšího berete v úvahu?

Lékař musí srovnávat přirozený průběh onemoc-

nění s riziky operace a potencí jiných léčebných

modalit. A pak vybrat tu, která přináší nemocnému

největší užitek. Je nutné vědět, jak rychle ty které

nádory rostou nebo jak často malformace praská a

ohrožuje pacienta. Taky přihlédnete k věku. U mla-

dého člověka bez příznaků, kde nádor zdvojnásobí

svůj objem třeba jednou za pět let, tam spíš nabíd-

nu operaci a nádor vyndám. Zato u starého člověka,

který nemá potíže a před sebou má deset let života,

vždycky zvažuju pozorování jako léčebnou mož-

nost. Není nutné operovat.

Můžete uvést nějaký příklad?

Meningiom je nezhoubný nádor z plen mozko-

vých. Má stejné receptory jako karcinomy prsu, tak-

že s chutí roste třeba v těhotenství, kdy je hormonál-

ní dyzbalance. U madam, které je šedesát a dostává

hormonální léky, aby byla mladší a krásnější, jsme

diagnostikovali malý nádor, který tlačí na okohybné

nervy. Takže paní vidí dvakrát. První, co lékař udělá,

je to, že jí vezme hormony, a najednou je madam

zase bez potíží. A nádor neroste. Není to hezké, když

to takhle dopadne? Lepší než díra do hlavy, ne?

Je pro vás hodně obtížné říct pacientovi, že už

ho operovat nebudete?

Poctivě? V případech, kdy už jsme opravdu na kon-

ci, kdy už je vyčerpaná veškerá léčba, je třeba to

přiznat a říci. Ale většinou se taková informace spíš

než pacientovi samotnému dává rodině, ta musí být

informována kompletně a poctivě. A s pacientem

je nutné jednat trošičku jinak. Říct mu natvrdo, že

jsme na konci, to dost dobře nejde. Každý si i v těch

nejtěžších chvílích v sobě uchovává nějakou naději.

Je to normální, je to i správné a já mu nemůžu tuhle

naději vzít. Nemůžu mu dát falešnou naději, to ni-

kdy, ale tu, kterou má, mu nemůžu vzít. Tudíž ale-

spoň nějaký zbytek informací si pro sebe nechám.

Mnozí lidé, kteří byli celý život zvyklí pracovat,

občas těžce nesou, když odejdou do důchodu.

Co se v mozku v takový okamžik odehrává?

Anatomicky se s ním nestane nic, je to pořád ten

samý mozek, který má pořád ty samé schopnosti.

Mění se psychika. Vidím to třeba u šéfů německých

klinik. Tam je v pětašedesáti stop, konec, musíte

odejít do penze. Nanejvýš je nechají do šestašede-

sáti. To je rozdíl proti nám, kde můžete pokračovat a nikdo vás do penze nežene.

A co se tedy děje s psychikou?

Jsou dva typy těch německých šéfů. Jedni nedělali nic jiného, než že se celý život věnovali svému obo-ru, dřeli a dřeli. Na ně odchod do důchodu padne ze dne na den, jsou z něj velmi nešťastní a neví si rady sami se sebou. Jenom málokdo si najde ještě nějakou náplň za to, co dosud dělal. Druzí taky tvrdě pracovali, ale jsou šťastnější, protože mají ještě něja-ký zájem mimo svůj obor. Věnují se tedy tomu, co je baví a zajímá, mají novou náplň života.

Jak se podle vás cítí člověk, který odchází do

penze?

To vám můžu těžko říct, protože nemám osobní prožitek. Táta, rovněž neurochirurg, například ode-šel do penze v jednasedmdesáti. Protože měl tisíc jiných zájmů, napsal knížku, psal do novin, sporto-val, tak to nebylo tak zlé. A když ho občas ťuknu, co operování, zdá se mi, že mu to po těch letech tolik nechybí. Ale je to individuální. Když odejde dělník od pásu, je to asi něco jiného, než když skončí aka-demický pracovník. Ten se spíš snaží neodejít.

Stále častěji se mluví o nemocech jako Alzhei-

merova, Parkinsonova, demence. Proč postihují

čím dál mladší lidi?

To si nemyslím, že to tak je. Je to podobné klišé, jako že přibývá úrazů mozku. Přitom to není pravda, už třicet let jich ubývá. Ale článek vypadá zajímavěji, když se tímhle klišé začne. Takže u demencí se tvrdí, že jdou stále do mladších věkových kategorií. Sta-tistiky přesně neznám, ale moc tomu nevěřím. Je to prostě nemoc vyššího věku. I když se samozřejmě mezi pacienty najdou i mladší.

Nakolik si dementní člověk nemoc uvědomuje?

Neuvědomuje, žije šťastně v nějakém Alzheimer-centru, ale pro ostatní je to utrpení.

Existuje nějaká léčba?

Tahle degenerativní onemocnění jsou dosud abso-lutně neřešitelná, s tím neumíme nic. Možná trošku zpomalit nástup, ale jak prokážete, že jste nástup opravdu zpomalili?

Jak na sobě nemoc poznám? Většinou si člověk řekne, no jo, zapomínám, to se stává všem. Vy to asi moc nepoznáte, budete si připadat pořád stejná. První, co mizí, jsou jména, nedokážete pojmenovat předmět, trpíte poruchou v komunikaci, ve vyjadřo-vání, máte zploštělé myšlení.

Dá se tomu nějak předcházet?

Nemyslím si. Víte, takové ty úvahy, že si budeme

26www.brc.cz

trénovat mozek křížovkou, sudoku... Sice se to všude

říká a píše, ale podle mě se mozek chová naprosto

autonomně. Dělá si absolutně sám, co potřebuje, a

vůbec se nás na nic neptá. Trénovat ho asi moc ne-

jde. Ale pochopitelně trénink neuškodí. Mnohem

lepší je však najít si nějaký zájem, zábavu, náplň. To

není trénink, to je prostě činnost.

Co se v mozku stane, když člověk takhle

onemocní?

To jste na špatné adrese, tohle nejsou nemoci pro

neurochirurgy, ale pro neurology. V mozku nastávají

různé změny. Mám pocit, že degenerativní nemo-

ci se dají diagnostikovat až z posmrtné histologie.

Jako třeba alzheimer. Dodnes se neurologové há-

dají, jaká tělíska ho vyvolávají. Ale opravdu nevím,

pro nás jsou demence jen předmětem diferenciální

diagnózy. Je totiž jediná reverzibilní demence – při

takzvaném normotenzním hydrocefalu – kterou

umíme léčit.

Když máte takhle náročnou práci, nosíte si ji

domů?

Vidíte ten počítač tady? Tak doma je to stejné, ťuk-

nu na klávesnici a objeví se mi totéž, co mám tady.

To není nošení práce domů, ona už tam je. Je úplně

jedno, jestli si prohlížím snímky nebo píšu článek

doma, nebo tady. Jak doma, tak v nemocnici si ote-

vřu noviny, přečtu si, co je nového, kliknu na Google,

kudy jet na brouky, otevřu programy divadel. Za dva

dny už nevím, zda jsem psal článek doma nebo ve

špitále.

Na dalekých cestách, v posledních letech v Mexiku, se mu lépe daří zapomenout na práci. „V únoru březnu už začínám pláno-vat, protože mě žene touha někam jet.“ Foto: Archív Vladimíra Beneše

Čím si děláte radost?

Vším. Už léta vím, že rozhodující je bavit se. A mě baví to, co dělám. Ale stejně tak mě baví jet do ci-ziny, ať už na kongres nebo na brouky, jít se ženou do divadla... Když jdu na tenis, dělám si radost. Od určitého věku už člověk umí nedělat věci, které ho nebaví. A když děláte, co vás baví, tak z toho máte radost, ne?

Kdy naposledy jste někam cestoval?

Letos asi patnáctkrát. Nedávno, tedy do minulého týdne, jsem byl v Zambii na broucích. Ale moc jsem jich neulovil, bylo sucho. Zařekl jsem se, že do Afriky už nikdy před Vánoci. Má tam sice začít pršet vždyc-ky někdy v půlce listopadu, ale to se za prvé neod-hadne, a za druhé nějakou dobu potřebujete, aby bylo mokro, tráva vyrostla, a teprve tak brouci vy-

lezou. Když jsme přijeli, byla taková ta žlutá savana, kterou ukazují ve všech filmech. Tak musím ženě vysvětlit, že pojedu ještě jednou někdy v červnu.

Co nejradši děláte, když máte volno?

Tenis a ty brouky, divadlo, mariáš. Docela výborná je horizontální po-loha, teď už ne s knížkou, ale se čteč-kou. Umíte vyhodit knížku? Já taky ne. Máme knížky všude. Ležíme v ložnici, nad námi hromada knih, vedle v pra-covně, v dětském pokoji... a oba máme čtečku, takže knížku už do ruky vezmu málokdy. Ještě něco? Zní to blbě, ale baví mě připravovat si přednášky. Ne-považuju to za práci. Stejně jako když jdu operovat. Není to vysloveně koní-ček, ale je to něco, co mě baví, a když

člověk dělá, co ho baví, tak nepracuje. A dělat před-nášky, to mě vyloženě baví. Hrabat se ve snímcích a vybírat, dávat dohromady série našich pacientů, stříhat operační videa. Z toho pak obvykle vyplyne publikace a další přednášky. A baví mě učit, nejradě-ji adepty oboru v znevýhodněné cizině. Tam cítíte, že to má smysl.

Máte oblíbené místo, kam se rád vracíte?

Těch je víc. Bývala to Čína, Kazachstán, ale tam už mě to nijak zvlášť neláká. Mám rád Mexiko a celou jižní Ameriku. A oblíbil jsem si Afriku. Ale když to vezmu podle toho, kam se rád vracím, tak nejradši domů.

Táňa Nečadová pro portál i60

27 www.brc.cz

Eva Faldynová:Malováno srdcem (1:20 min.)Pozvánka na výstavu obrazů Evy

Faldynové v Galerii Lara. První vý-stava v roce 2019 představila vý-tvarná díla autorky, která maluje pro radost. Výstava sice již skon-čila, ale několik děl si můžete pro-hlédnout v tomto videu.

Reportáž ze křtu knihy„O lidech v Beskydech III“

(5:45 min.)V sobotním podvečeru 24. lis-

topadu 2018 zaplnily Společen-sko-kongresovou halu restaurace Golf v Čeladné téměř tři stovky příznivců knih. Ty od roku 2012 vydává Okrašlovací spolek Roz-hledna, který sdružuje převážně občany obcí pod Ondřejníkem. Křtila se kniha „O lidech v Besky-dech a o pozoruhodných památ-kách a přírodních zajímavostech III“ a během večera nebyla nouze o různá překvapení. Sté výročí vzniku „Republiky Českosloven-ské“ si účastníci křtu připomněli tím, že knihu pokřtilo nejdříve 11 „prvorepublikových dam“ ob-lečených v módním stylu dvacá-tých a třicátých let minulého sto-letí. „Stoletý rum“ křtícím dámám věnoval v původní, sto let staré lahvi majitel frýdecko-místecké Beskydské likérky Libor Pastorek. Posléze křtilo jedenáct mužů, vý-robců nejrůznějších druhů liké-rů z plodů beskydských zahrad. Mezi nimi byl také Jan Krkoška, náměstek hejtmana Moravsko-slezského kraje, starosta Čeladné Pavol Lukša a starostka Kunčic pod Ondřejníkem Michaela Še-belová. Ten večer se toho událo

daleko více, a právě to vše je za-znamenáno v naší reportáži.

Program vlastivědných před-nášek v roce 2019 (3:51 min.)Název nového dvouletého před-

náškového cyklu je „Znamenití lékaři v českých zemích“. Kaž-dý měsíc se posluchači seznámí s pěti životními osudy lékařů, kteří budou pro každý rok cyklu řazeni abecedně. Celkem v letech 2019-2020 tak budou představeny pří-běhy 120 lékařek a lékařů. Součástí každé přednášky bude již tradičně obrazová prezentace v PowerPo-intu. Autorem tohoto seriálu je historik Petr Andrle, přednášející celého „Vlastivědného přednáško-vého cyklu“, který v BRC Čeladná probíhá od roku 2011.

Alfred Krzemieň: Beskydy (1:32 min.)

Pozvánka na výstavu fotografií Alfreda Krzemieně, o jejíž ver-nisáži referujeme na předchozí dvoustraně. I z vernisáže připra-vujeme video, které pacienti uvi-dí ve vysílání.

Nové schéma vysílání„Stará“ TV Ondřejka doposud

vysílá tři různě zaměřené progra-mové bloky, které se střídají po jednom dni od neděle do pát-ku. Sobotní program obsahuje přehled pozvánek na aktuální kulturní akce a dva filmy z archi-vu českých komedií. Zkušební vysílání nového programového schématu již probíhá souběžně na dalším kanále. Nejpodstat-nější změna se kromě podstatně vyšší kvality přenášeného signálu týká sobotního programu, který

se nově tematicky zaměřuje na uvádění videí z našeho vlastní-ho archivu. Ten se za šest let od zahájení vysílání úctyhodně roz-rostl, takže máme z čeho vybírat a můžeme připomínat různá za-jímavá videa a reportáže, které jsme natočili dříve.

Zaměření programových blo-ků stejně jako dosud „odpovídá“ na různé otázky. První blok „Kdo jsme a co děláme?“ obsahuje krátké dokumenty o BRC a práci našich zdravotníků, ukázky léč-by a procedur, pozvánky a cyk-lus Důvěrné hovory - rozhovory se známými osobnostmi, našimi klienty. Druhý blok „Co ještě dě-láme?“ představuje zajímavos-ti z našeho centra, nabídky pro volný čas, pozvánky a reportáže. Obsahem třetího bloku „Kde se nacházíte?“ jsou dokumenty z historie i současnosti regionu, zajímavosti o Čeladné a okolních obcích, vizitky osobností a udá-lostí. Sobotní program se jako je-diný vysílá pouze jednou týdně, odpovídá na otázku „Co se u nás dělo a děje?“ a představuje vi-dea, která stojí za to připome-nout, aneb to nejlepší z filmové-ho archivu BRC.

Pro všechny čtyři bloky platí, že mají zhruba délku dvou hodin a opakují se formou smyčky po celých 24 hodin. Nyní je kromě pacientů ubytovaných v léčeb-ných domech v hlavním areálu mohou sledovat také pacienti z Polárky. Tato změna nabízí na-šim pacientům ještě více pozitiv-ních zpráv, které jinde nenajdou. A to je cílem TV Ondřejka. (aa)

-

-

-

28www.brc.cz

„Vážené dámy, vážení pánové, přátelé. Dovolte mi, abych Vás přivítal na vernisáži výstavy mého kama-ráda Alfreda Krzemieně, na výstavě krajinářských fo-tografií. Fotografie má celou řadu podob, celou řadu námětů a možných přístupů. Fred si svůj primární, i když ne jediný námět vybral v krajině a přírodě. Mohlo by se zdát, že fotografovat krajinu je snadné, že stačí zaměřit oko fotoaparátu na to, co se nám líbí,

a fotografické umělecké dílo je na světě. Skutečnost je však jiná. Krajina a její ztvárnění vyžaduje nevšed-ní schopnost vnímat její charakter, její povahu, její tichý hlas. Pouze dar porozumění může vést k vy-tvoření díla, které bude prostřednictvím autora živě a intenzivně promlouvat k nám - pozorovatelům. Pouze ten, kdo je touto citlivostí obdařen, může hlas krajiny, hlas prostoru, předávat dál. Aby bylo možné

-

--

-

29 www.brc.cz

Fotografie k článku: Lubomír Jurečka a Jiří Kubín. Nahoře: Alfred Krzemieň: Solitér

do světa krajin proniknout, musí být člověk trochu dobrodruhem, trochu snílkem, musí mít ochotu vy-dat se za obzor, mít touhu odhalovat, co je na první pohled skryto. Jsou to právě tyto vlastnosti, které Fredovi umožnily nás provázet někdy magickým, někdy tajemným, a někdy lidským vstupem obda-řeným prostorem. Dnes nás Fred prostřednictvím svých fotografií zavádí ne náhodou do světa maleb-ných moravských hor - Beskyd, na jejichž úpatí se narodil a v kontaktu s nimi prožil prakticky celý svůj život. Do krajiny hor, která se zdá býti opuštěnou, ale přesto není pustinou. Vilém Heckel, fotograf nade vše milující hory, řekl: „V horách jsem doma, proto-že ty naplňují můj život. Ale k horám ještě něco pa-tří, a to jsou kamarádi.“ Já bych si dovolil tato slova volně parafrázovat: V horách jsem doma, protože ty naplňují můj život. Ale k těm horám ještě něco patří, a to jsou lidé. Lidé silní a odolní, jako hory samy. Lidé pokorní, ale houževnatí, lidé přátelští a pohostinní. Lidé, kteří jsou součástí stejného prostoru, stejné krajiny jako hory, potoky a řeky, jako slunce a sníh. Pojďme tedy společně s Fredem a jeho pohledem alespoň na krátkou chvíli vstoupit do tohoto světa lidí a jejich hor, nebo snad do světa hor a jejich lidí.“

Sám autor nám k setkání se svými přáteli později

napsal: „Mezi návštěvníky byla jedna třetina fotogra-

fů, další třetina byli horští kamarádi a zbytek rodina

a další přátelé. Také jsem byl moc rád, že přišlo tolik

lidí, v takových chvílích si vždy uvědomím, jak je dů-

ležité mít hodně kamarádů a přátel, třebaže budo-

vat tyto vztahy stojí určité úsilí. Vernisáž se mi moc

líbila a jsem Vám velmi vděčný, že jsem mohl své fo-

tografie vystavit v tak příjemném prostředí.“

Vnímavost Alfreda Krzemieně dokreslují i jeho

komentáře k jednotlivým fotografiím. U fotografie

s názvem Solitér (na snímku nahoře) je tento text:

Cestou z Visalají na Lysou horu najdeme kouzel-

né místo, horskou louku obklopenou ze tří stran

lesem, na jejíž mírně stoupající pláni vzdoruje čas-

tým větrům osamělý strom. Zvláštní atmosféra to-

hoto místa na mne vždy znovu a znovu zapůsobí,

ať už je zastihnu zcela osamělé, bez lidí, nebo oži-

vené přítomností procházejícího poutníka.

Připojujeme tento snímek jako pozvánku na vý-

stavu fotografií z Beskyd, kterou si můžete v Galerii

Lara prohlédnout až do 27. března 2019.

30www.brc.cz

Jaro už sice klepe na dvaře, ale my jsme kolem Vánoc dostali tolik pěkných zpráv a dopisů od našich pacientů, že by bylo škoda aspoň některé z nich nepřipomenout, i když je už konec února. Tato Fontána je letos první, takže to ani dříve nešlo. A poděkování lze jistě brát jako nadčasová...

Za všechny dopisy a přání touto cestou našim pacientům a klientům děkujeme. Děkujeme také za různá nápaditá a vlastnoruční PF, za všechny otiskujeme vlevo PF od výtvarníka Oldřicha Schnabla, který v naší Galerii Lara vystavoval vloni na jaře.

…chtěla bych Vám poděkovat za pravidelné posílání Čeladenské fontá-

ny a všech informací týkajících se Vašeho centra. Moc mne to vždy potě-

ší a oživí vzpomínky na pobyt u Vás. Zároveň bych chtěla popřát krásné

vánoční svátky a mnoho štěstí, zdraví, spokojenosti a úspěchů ve Vaší zá-

služné práci celému vedení BRC, lékařům, sestřičkám, prostě všem Vašim

zaměstnancům, kteří mají zásluhu na dobrém jménu Vašeho centra a při-

spívají ke spokojenosti Vašich klientů. Srdečný pozdrav Vám všem zasílá

Věra Sadílková s manželem, Veselá – Zašová

Fota z mikulášské nadílky v LD Polárka

. …přeji Vám i ostatním pracovníkům BRC

pohodové prožití vánočních svátků a v no-

vém roce štěstí, optimismus, pevné zdraví,

hodně lásky a porozumění. Děkuji za po-

sílání časopisu, kde je spousta zajímavých

článků. Dagmar Vránová

…rádi bychom Vás touto cestou informo-

vali o mikulášské nadílce, která proběhla

dne 5. 12. 2018 v prostorách léčebného

domu Polárka. Mikuláš, anděl a dva čerti

obešli všechny lázeňské hosty na pokojích

a pozvali je na malé posezení do jídelny,

kde pro ně byl připraven mikulášský pro-

gram. Klienti všech věkových kategorií

přednesli pro Mikuláše a jeho doprovod

celou řadu básniček, na každého čekal za

odměnu malý dárek. V rámci příjemného

večera si také všichni společně zazpívali.

Chtěli bychom touto cestou poděkovat

všem spolupacientům za účast a v nepo-

slední řadě také sestřičkám, které nám

uspořádání večera umožnily a aktivně

nám při jeho realizaci pomáhaly. Přílo-

hou zasíláme na ukázku několik fotografií.

Zdravíme Vás Zuzana, Eva, Josef a Jiří

31 www.brc.cz

Kolega Václav Ďatka - průvodce našich pacientů při výletech na Lysou horu - se vypravil prozkoumat novou „Stezku Valašku“ v korunách stromů na Pustevnách, kterou v lednu 2019 otevřeli pro veřejnost. Z nejvyššího patra věže, které je 22 metrů nad zemí, lze dohlédnout až na Jeseníky či Velkou Fatru. Chodník vedoucí k ní měří 610 metrů, z toho 390 metrů prochází lesem v různé výšce a 220 metrů je ve vrcholové

části. Stezka má již od zahájení stavby své odpůrce i zastánce, ale výhledy z ní jsou nepopiratelně úchvatné...

32www.brc.cz

Logopedka a kognitivní terapeutka BRC Čeladná

Mgr. Jana Bednarská seznámí účastníky přednášky s metodami trénování paměti,

které si budou moci na místě také vyzkoušet.

Například, jak si zapamatovat více položek nákupu a podobné postupy využitelné v praxi.Akci organizujeme v rámci Národního týdne trénování paměti,

vyhlášeného Českou společností pro trénování paměti

a mozkový jogging.