Travesti show po Česku (2013) / Drag Show the Czech Way

UNIVERZITA MATEJA BELA

Pedagogická fakulta

Katedra pedagogiky

ZBORNÍK VEDECKÝCH PRÍSPEVKOV

Dagmar Marková - Lenka Rovňanová (Ed.)

© Dagmar Marková – Lenka Rovňanová (Ed.)

Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, 2013

ISBN 978-80-557-0479-1

S t r a n a | 3

Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov

Dagmar MARKOVÁ – Lenka ROVŇANOVÁ (Ed.): Sexuality VI :

Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica: Univerzita Mateja

Bela, 2013. 1. vydanie. 354 s.

Vedeckí/é recenzenti/tky:

doc. PhDr. Peter Jusko, PhD.

PhDr. Jarmila Jurová, PhD.

PaedDr. Stanislava Lištiak Mandzáková, PhD.

Editorky: doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD.

PaedDr. Lenka Rovňanová

Návrh obalu: Mgr. Attila Mondočko

Zborník vznikol vďaka podpore grantov:

APVV - 0604-10: Udržateľná reprodukcia na Slovensku: psycho-sociálne

skúmanie.

VEGA 2/0015/12: Životné štýly, normy a ich prekračovanie: cesty k

osobnej spokojnosti a spoločenskej prospešnosti.

Publikácia neprešla jazykovou korektúrou

Vydala: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2013

ISBN 978-80-557-0479-1

S t r a n a | 4


OBSAH

Reprodukcia a sexualita

prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc. (CZ)

Mateřská a otcovská role v rámci rané interakce dítěte s rodiči .............. 8

doc. PhDr. Gabriel Bianchi, CSc., Mgr. Miroslav Popper, CSc., doc. PhDr.

Ivan Lukšík, CSc. (SK)

Ambivalencia v rodičovských rolách a reprodukcia .............................. 21

Mgr. Erika Polgáriová (SK)

Maloleté mamičky? ......................................................................... 30

Mgr. Magda Petrjánošová, PhD. (SK)

Explicitné a implicitné posolstvá o otcovstve v slovenských médiách (a čo

z nich môže vyplývať) ..................................................................... 44

Spoločnosť, normy, politiky a sexuality

Mgr. Zdeněk Sloboda, Bc. Mirka Dobešová (CZ)

Travesti show v Česku ..................................................................... 58

PhDr. Mgr. Zdeňka Vaňková (CZ)

Sexuální orientace jedince ve světle osobnostních práv ....................... 87

doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD., doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc. (SK)

Významy pripisované sexualite v kontexte súčasnej sexuálnej

morálky ......................................................................................... 94

S t r a n a | 58


Mgr. Zdeněk Sloboda, Bc. Mirka Dobešová3 (CZ)

TRAVESTI4 SHOW PO ČESKU

Stejně jako v zahraničí i v České republice je travesti, jako druh

performace úzce spojován s homosexuální (především gay) subkulturou.

Jako z tohoto prostředí vycházející ji lze vnímat i v době před rokem 1989,

kdy se u nás travesti (především převlékání mužů za ženy za účelem

pobavení) objevovala v čistě undergroundovém a utajeném gay prostředí,

často jako součást bytových párty. Jak vypadá dnes? Kdo ji dělá, proč a

jak?

Zabývat se tímto tématem přináší ale několik velkých problémů.

Dějiny travesti vystupování v Česku dosud nikdo nepopsal, travesti scéna

se rychle mění, objevují se nové skupiny, zanikají staré, mnoho travesti

vystupujících působí tzv. sólově, a tak je těžké je v průběhu doby (příp.

zpětně) v dostupných pramenech dohledat. Vyznat se v této spleti pro nás

nebylo nijak snadné. Proto jsme se metodologicky opřeli o kvalitativní

výzkumnou metodologii (např. Hendl 2006, Mayring 2002). Provedli jsme

několik hloubkových rozhovorů s účastníky současné takzvané travesti

scény v Praze5, čerpali jsme informace i z odpovědí na e-mailem zaslané

3 Děkujeme dr. Franzi Schindlerovi za podnětné připomínky k prvním verzím tohoto textu, který byl původně připravován pro monografii pojednávající o dějinách a současnosti homosexuality v Česku. Pro ni byl text koncipován jako přehledová stať otevírající spíše více otázek, než dávající odpovědi. Verze textu zde ve sborníku je zkrácenou částí, která se zaměřuje spíše na možné podoby a klasifikaci travesti v Česku. 4 V Česku je možné se setkat i s označením psaným s ypsilon, tedy

„travesty“, objevuje se také slovo „travestie“ a „travesty show“ nebo „travestie show“. V našem textu budeme systematicky používat „travesti“ a „travesti show“. 5 Během roku 2010 jsme provedli polostrukturované kvalitativní rozhovory, v nichž jsme k informantům přistupovali jako k expertům na téma. Rozhovory s nimi jsme nahráli či zapsali a následně analyzovali. Konkrétně jsme hovořili s Vojtou/Slečnou Nadjou, Jardou/Slečnou Lili (oba ze skupiny Screamers), Davidem/Slečnou Daisy (z kabaretu Tingl Tangl) a

S t r a n a | 59


dotazy, dále jsme čerpali z rešerše internetových a časopiseckých zdrojů6.

Při psaní tohoto textu jsme také vycházeli z vlastní zkušenosti nejen

pozorovatelů travesti scény zvenčí, ale také zevnitř (organizující travesti

akce, dělající PR pro travesti skupinu atp.). Proto by bylo možné náš

přístup vnímat také jako participační výzkum, který umožňuje vstup do

subkultur, které běžně outsiderům přístupné nejsou. (viz např. Kolářová

ed. 2012) Vzhledem k nedostatku pramenných materiálů a kvalitativním

charakteristikám vzorku participantů rozhovorů (kde reprezentativita je

nahrazena exemplaritou: vystupující ve skupině, vystupující sólově,

organizátor vystupování) jsme museli rezignovat na úplnost informací

nejen z pohledu historického a současného vývoje, ale také informací,

které by nám dovolily konstruovat teorie (jak doporučuje např. kvalitativní

zakotvená teorie; Corbin a Strauss 1999) o dynamice (genderových)

identit, hře maskulinit a feminit, pozice hetero-, homo- a transsexuality

v kontextu fenoménu travesti. Mnoho informací se tedy vztahuje

k aktuální situaci v letech 2010 a 2011.

Dalším obrovským problémem bylo poradit si s terminologií a

celkově s jazykem, který se pro oblast travesti show používá, a to

především mezi laiky, ale i samotnými travesti účinkujícími. Do diskurzu

kolem travesti show vstupuje také medicína a v neposlední řadě média.

Martinem, manažerem skupinových vystoupení sólových travesti umělců a dříve také zvukařem jednoho ze stálejších souborů. Kromě Martina jde o původní jména, která můžeme se svolením v tomto textu používat. Dalšími zdroji byly gay časopisy (např. SOHOrevue) a internetové prezentace samotných skupin, příp. jednotlivých umělců; Mirka Dobešová jako svoji bakalářskou práci analyzovala mediální obraz travesti show v českých denících (Dobešová 2009). Oba autoři tohoto textu také osobně přicházeli a přicházejí do styku s travesti vystupujícími, a tak některé poznatky vycházejí z kriticky reflektovaných a analyzovaných vlastních zkušeností ze zúčastněného pozorování. (Metodologicky tedy vycházíme z kvalitativního sociologického paradigmatu, Silverman 2005 a Mayring 2002.) 6 O gay a lesbických časopisech po roce 1989 a jejich vztah ke komunitě viz Sloboda 2012/v tisku.

S t r a n a | 60


Média (jak bulvární, tak i seriozní) o travesti vystupujících referují často

velmi nepřesně, charakteristicky dochází k nerozlišování a záměně s

„transvestity“ nebo „transsexuály“. Travestité jsou v mediálních textech

mj. zobrazováni kontroverzně až negativně7 a v mnoha případech je zcela

zřejmé, že ačkoliv ve článcích terminologicky figurují pojmy spojené

s transvestitismem či transsexualitou, ve skutečnosti se jedná o travesti.8

Publikuje-li se ovšem přímo o travesti show, (nikoli o soukromí travesti

vystupujících) pak je to ve valné většině případů podáváno jako nijak

kontroverzní forma zábavy. (Dobešová 2009)

Historický vztah travesti a homosexuální subkultury bývá často

mylně spojován nejen s projevem homosexuality. V následujícím textu

vedle popisu české travesti scény, včetně některých aspektů její historie a

vývoje, popisu jak takové travesti show vypadá a kdo ho dělá a proč, se

také pokusíme vysvětlit některé terminologické nepřesnosti.

1. Diskuse terminologie

Obrovským problémem při psaní tohoto textu bylo poradit si s terminologií

a celkově s jazykem, který se v kontextu travesti show používá, a to

především mezi laiky, ale i samotnými travesti účinkujícími. Do diskurzu

kolem travesti show vstupuje také medicína a v neposlední řadě média.

Historický vztah travesti a homosexuální subkultury bývá často mylně

spojován nejen s projevem homosexuality (apriorní a univerzální

7 „Nebyla to servírka, kterou znásilnili, ale poradkyně transvestitů. Bar Sisi je totiž gay klubem, kde najít skutečnou ženu, je spíš problém…“ (Blesk,

17. 8. 1997, s. 8) 8 „»Strach z toho, že mě někdo prohlásí za transvestitu, opravdu nemám«, řekl Blesku s úsměvem herec Jan Hrušínský (42). V pražském Divadle ABC totiž hraje Charleyovu tetu ve stejnojmenné hře.“ (Blesk, 14.

5. 1997, s. 11) Charleyova teta není transvestitou, ale jde o cross-

dressing jedné z postav kvůli zmatení jiných postav v příběhu, pro diváky to ovšem znamená humornou, parodující performaci feminity mužem –

tedy travesti, resp. drag.

S t r a n a | 61


zženštilostí gay-mužů), ale také zaměňován za transvestitismus či

transsexualitu. V této části se pokusíme vysvětlit některé terminologické

nejasnosi.

Vysvětlení vzniku, vývoje a významu slova „travesti“ a všech dalších

termínů, které se v diskurzu o travesti objevují – transka, transsexualita,

transvestismus, travestismus, v angličtině pak např. drag a cross-dressing

– je poměrně složité. Abychom hned v úvodu zamezili nejasnostem,

pokusili jsme se o vlastní vymezení jednotlivých termínů, s nimiž budeme

dále v textu pracovat. Ač používáme některá vymezení sexuologická či

psychologická, naše perspektiva (nejen v této části textu) je především

sociálně-konstruktivistická. Také vzhledem k terminologické nejednotnosti

jak v Česku, tak i v západní literatuře, není možné naše dělení považovat

za univerzálně platné a jediné správné. Je ovšem na tomto místě potřebné

k tomu, abychom mohli pokračovat ve výkladu.

1.1 Základní terminologické vymezení

· Pohlavím rozumíme biologické znaky (hormony, chromozomy,

pohlavní orgány), které nás biologicky odlišují jako muže a ženy.

Ovšem existují také lidé mající nejednoznačné, nebo jak mužské, tak

ženské pohlavní znaky (např. mužské chromozomy, ale ženské

pohlavní orgány; oboje či ani jedny vyvinuté pohlavní orgány, atp.), ty

odborně nazýváme intersexuální. Jimi se zde ale zabývat nebudeme,

jelikož do diskurzu o travesti nevystupují.

· Gender (čti „džendr“, na Slovensku je zaužívaný termín „rod“) jsou

pak sociálně a kulturou form(ul)ované představy o tom, co je mužské

a ženské – rozumíme tím tedy to, jak bychom se coby muž nebo žena

měli v určitých situacích chovat, jak bychom měli vypadat, ale také se

cítit, jaké povolání bychom měli mít atp. Ač se mužství a ženství vnímá

jako dané biologickým pohlavím, vnímáme gender (tedy sociální

pohlaví) jako sice s pohlavím uvztažněný, ale jím nedeterminovaný.

S t r a n a | 62


Tato perspektiva nám umožňuje hovořit o multiplicitě mužských a

ženských identit (viz např. Ranzetti, Curran 2003, Connell 2002, nebo

koncept dělání genderu West & Zimmermann 1980), ale i o identitách

„mezi“ či kontextově se proměňujících. (Šmausová 2002, nebo Butler9

1993, Halperin 2005)

· Transsexualita (zkratkou také TS) je medicínsky definovaná rozlada

mezi psychickou (lékařsky: pohlavní) identitou jedince (tedy tím, jaká

si jedinec myslí, že je jeho genderová identita, „přináležitost“) a jeho

biologickým tělem. Tato rozlada se dá terapeuticky řešit např.

chirurgickou a hormonální přeměnou těla. (Více viz Fifková a kol 2008,

nebo autentickou ovšem odborně zpracovanou a historicko-

antropologicky kontextualizovanou výpověď Leslie Feinberg(a) 2000, či

českou zkušenost Terezy Spencer 2003.)

· Transvestismus (TV) nebo transvestitismus je v lékařské definici

sexuální deviace, kdy jedinec (transvestita) pociťuje ve svém osobním

životě potřebu (zpravidla na krátkou dobu) převléknout se (příp.

nalíčit) jako opačné pohlaví, tedy vypadat, chovat se, výjimečně být

tím opačným genderem. V některých případech je transvestismus

spojený se sexuálním uspokojením. (Více viz např. Weiss 2002)

· Travestismus, a konkrétně travesti show chápeme jako převlékání a

nalíčení se, tedy přijetí konkrétních atributů feminity příp. maskulinity,

často spojené i s přijetím, „hraním“ genderové identity. Toto vše

primárně za účelem performace, uměleckého vyjádření, pobavení ve

specifickém prostředí (tedy nikoliv v každodenním životě). Zpravidla

9 Judith Butler přináší do konceptu vnímání genderu koncept (hetero)sexuality jako významný mocenský komplement, její přístup je také dekonstruktivistický a hovoří o reifikaci a materializaci biologického těla skrze sociální praktiky (performativy) odehrávající se v diskursivním mocenském prostoru. (Butler 1993, 1990) Kde právě medicínský diskurz je nepominutelným mocenským aparátem vytvářejícím normu a odchylku. (Foucault 1999) Butler také přichází s tím, že analýzou drag (travesti) vystoupení tedy analýzou konkrétních performativů můžeme dekonstruovat feminitu a maskulinitu. (1993)

S t r a n a | 63


jde o ztvárňování/nápodobu a v některých případech karikaturu žen a

ženskosti (zpěvaček). Níže se budeme zabývat odlišnostmi a různými

formami travesti show. Pro účinkující budeme také používat termín

„travestita“ či „travesti vystupující“.

Následující dva termíny jsou z důvodu zbavení se historicky negativní

patologizující konotace a významového zjednodušení spojením

s biologickou daností, ale také z důvodu politické korektnosti používány

odbornou veřejností jako pojmy zastřešující:

· Cross-dressing (také psáno jako CD) je možno vnímat jako pojem

nadřazený, nebo vstupující určitým způsobem do ostatních výše

zmíněných oblastí, označující tedy pouze samotný fakt převlékání se

(příp. líčení) do opačného genderu, přijímání opačných genderových

atributů. Odborně je spojen s konceptem dělání genderu.

· Transgender (TG) je pak prostor všech trans identit, tedy těch,

jejichž biologické tělo není v nějakém směru v souladu s tradičně

vnímaným genderem (mužstvím a ženstvím). Sem tedy můžeme

zařadit intersexualitu, transsexualitu, transvestitismus, ale také

samotnou travesti (resp. drag) performanci. Je možné sem zařadit i

další identity (androgynie, gender blending, she-males, …), pro jejich

výčet a podrobnější vysvětlení viz např. Fafejta 2004.

V kontextu diskuse těchto termínů je třeba mít na mysli dvě věci:

(1) Hovoříme-li o identitách coby kulturně konstruovaných kategoriích,

významným prvkem je zde především identifikace, a to jak ostatními, tak

sebe-identifikace („přináležení“). (2) Dále je nutné si uvědomit, že

jakákoliv klasifikace je do značné míry normativní a vyvíjí tlak na

zařazování jak sebe sama, tak ostatními. Normativnost spočívá také

v tom, že zařazování podléhá určitým v kultuře dominujícím představám a

ideologiím, které jsou ale historicky proměnlivé. Také je pro klasifikování

neodmyslitelné to, že nelze vždy každého zařadit.10

10 Jedním z konceptů nezařaditelnosti do jakékoliv kategorie genderových a sexuálních identit je kocept „queer“, který reprezentuje písmeno Q ve

S t r a n a | 64


Tak, jak jsme termíny definovali, by se mohlo zdát vše jasné, ovšem

tyto „nálepky“ mají svou vlastní historii, etymologii a v laickém prostředí

si žijí trochu jiným životem, proto se jimi budeme zabývat i na

následujících řádcích.

1.2 Travesti a problém s americkým termínem drag

Nejčastěji dochází k záměnám travestismu s transvestitismem. První

z pojmů pochází z francouzštiny („travestir“ – převléci se), kořeny

druhého je pak možné hledat v latině („trans“ – přes, „vestire“ – oblékat

se).

Slovo transvestitismus poprvé použil lékař Magnus Hirschfeld na

začátku 20. století pro označení osob (bez ohledu na to, zda šlo o muže či

ženy a zda byli hetero-, homo-, bi- či asexuální), u nichž převlékání se

(cross-dressing) byl spojený se sexuálním vzrušením a zájmem. Takto jej

chápeme dodnes.

Naproti tomu francouzské „travesti“ (sloveso pak je travestir), ale i

od něj odvozené anglické „travesty“ mají význam překroucení, převrácení

a parodie, nebo také – převlečení. Přenesení tohoto významu se objevuje i

v Česku v souvislosti s literární vědou a divadelními formami. Akademický

slovník cizích slov pojem „travestie“ popisuje jako „komické nebo satirické

dílo zpracovávající vážné nebo vznešené téma zlehčujícím až karikujícím

stylem.“ (Kraus a kol. 2005: 818). Stejná publikace nabízí i sloveso

„travestovat“, tedy „1. zesměšňovat, zesměšnit (travestií): travestující

humorista, 2. uvádět, uvést v jinou, zpravidla směšnou podobu.“ Zde jde

tedy o humorné „zvrácení“/„převrácení“ něčeho spíš seriózního.

zkratce označující tzv. sexuální menšiny - LGBTIAQ (lesby, gayové, bi, transgender, intersex, asexuální lidé). Někdy je písmeno Q vysvětlováno jako „questioning“, tedy zpochybňující zařaditelnost. Jiné používání queer je jako „přenálepkování“ dosavadních sexuálních identit, tedy v zásadě LGBT(IA). V dalším významu bývá používán jako analytický koncept a forma epistemologického vědění. (Butler 1993, Halperin 2005)

S t r a n a | 65


V oblasti divadla bylo určité „převrácení“ či „převlékání“ dříve zcela

běžnou praxí. S ohledem na kulturní, politický a náboženský stav

společnosti se ale jednalo spíše o nutnost či zvyk. Antické divadlo

zapovídalo ženám jakoukoliv participaci na divadelních představeních, a

tak všechny ženské postavy ztvárňovali muži. Ne jinak tomu bylo až do

počátku 17. století v Anglii11. Toto převlékání mužů za ženy (a žen za

muže12), které se občasně objevuje i dnes často jako komický prvek

(např. Divadlo Járy Cimrmana), však z historického hlediska nelze vždy

označovat za „travestii“.

Ovšem cross-dressing, tedy převlékání se do šatů opačného pohlaví,

či využívání prvků odívaní typických pro druhé pohlaví, nezačínají

s Hirschfeldovou definicí coby transvestitismu, nebo s divadlem, kam na

jeviště není povolen přístup ženám, ale datují se do hluboké minulosti a

vyskytují se napříč kulturami (např. Fafejta 2004, Oakley 2000, Feinberg

2000 atd.). Jako cross-dressing je možné označit také chování dětí, které

zkouší atributy opačného pohlaví, než samy mají - např. chlapci si

zkoušejí oblečení, make-up svých matek či sester, dcery si malují knírky

nebo se oblékají jako otcové-muži (Janošová 2009). V současné době se

ovšem v literatuře označení cross-dressing používá ve dvou významech

jako slangové, popř. synonymní k výrazu transvestitismus (Spencer in

Feinberg 2000, Lang 1998), nebo zbavené patologizace, jako neutrální

zastřešující označení v odbornější terminologii, tedy tak, jak jsme jej

definovali výše.

Zbýváme-li se nyní definicemi a významy jednotlivých termínů a

označení, pak se nabízí otázka, proč se v anglofonním prostředí – na rozdíl

od kontinentální Evropy, včetně Česka – začal užívat nový, specifický

výraz „drag“. Jednou z možných odpovědí je kromě chápání „travesti(e)“

jako parodie a zesměšnění (případně ve francouzštině také jako

11 Ženy mohly v Anglii vystupovat na jevišti až od roku 1660. 12 V divadle tzv. „kalhotkové role“, nejrozšířenější v oblasti opery, kde

ženy-altistky hrají role mladých mužů

S t r a n a | 66


převlečení), silné postavení sexuologie na počátku 20. století především

v německy mluvících zemích (tedy i Česku) a spojení převlékání za účelem

vystoupení či parodie v kabaretech se sexuálními poruchami

transvestitismem a transsexualitou.

Výraz „drag“ je v nejširším slova smyslu označením pro jakékoliv

oblečení a vizuální atributy (paruky, make-up; také pohyby) nesoucí

symbolický, genderovaný význam – jde obvykle o využití typického,

jednoznačného oblečení spojeného s jedním genderem – mužstvím nebo

ženstvím – osobou s biologickým pohlavím opačným. „Termín drag vznikl

v roce 1870 v rámci divadelního slangu, kdy si muži hrající ženy museli

oblékat dlouhé sukně.“ (Aggrawal 2008: 75) Monica Baroni zasazuje drag,

tak jak je vnímán dnes, do 20. let 20. století do prostředí barů a kabaretů

ve velkých městech jako Berlín, Paříž a Londýn a zmiňuje zpěvačky Judy

Garland a Marlene Dietrich jako nejznámější představitelky cross-

dressingu za účelem vystoupení13, tedy drag/travesti. Baroni také definuje

ze současné perspektivy drag takto: „Ačkoliv je často drag spojován

s cross-dressingem, transvestitismem, transsexualitou a transgenderem,

není synonymem k žádnému z těchto termínů. Drag je ve své podstatě

akce/činnost, nikoliv identita: rozviklává rigidní definice genderu a

sexuality tím, že paroduje stereotypy feminity a maskulinity. (…)

zachovává si svůj příznačný charakter maškarády, teatrální akce –

okázalosti, spektakulérnosti a kýčovitosti14.“ (Baroni in Gerstner ed. 2006:

191)

Samotné pojmenování „drag“ je akronymem z „DRessed As Girl“,

tedy oblečený jako dívka, a slouží převážně k pojmenování mužů

převlékajících se za ženy / hrajících si s feminitou. Označení „dressed as

13 Ovšem v případě obou žen bylo mužské oblečení – fraky, košile, cylindry a vycházkové hole - později i součástí běžného oblékání. Ony především popularizovaly a umožnily ženám nosit kalhoty. 14 Zde šlo o slovo „camp“, které kromě významu něčeho kýčovitého, umělého, nepřirozeného, má i druhý význam spojený s zženštilostí, tzv. vykrouceností, která ovšem nemusí být příznačná jen pro gaye.

S t r a n a | 67


boy“ zkráceně „drab“ se vyskytuje výrazně méně a je možné jej užít pro

ženy, parodující/převlékající se za muže. Mnohem více se ale vyskytuje ve

spojitosti s mužským převlékáním, kdy „drab“ odkazuje na muže, kteří

tradiční mužské oděvy považují na nudné. (Barrett 2006) Všeobecně ale

platí, že „drag“ je univerzálním pojmenováním pro převlékání osob obou

pohlaví do obou genderů za účelem performance, tedy vystoupení, show,

parodie a rozlišuje se zpravidla přidáním „queen“ pro muže travestující

ženy a „king“15 pro ženy performující muže. Slovní spojení „drag queen“

se objevilo poprvé v roce 1941. (Dalzell, Victor eds. 2009) Použití slova

„queen“, od nějž nejspíš až ex post bylo obdobně utvořeno „king“,

pravděpodobně souvisí s tzv. gay-speakem tedy řečovým kódem,

sociolektem používaným (americkými) muži, ve kterém je jedním

z významných prvků feminizace (reverze gramatického rodu) jak

jazykových útvarů, tak mluvčího i objektů, o kterých se hovoří.

Charakteristické pro gay-speak je používání honosně, aristokraticky

znějících výrazů (při označení např. lady, dáma, madam, queen, ad.).

V mluvě gayů je „queen“ označením pro gaye zženštilého, parádivého či

dělajícího se důležitým. (Viz např. Cameron, Kulick 2003, nebo Hall,

Bucholz 2004; v češtině na toto téma viz zatím jediný a ne příliš

rozpracovaný text – Sloboda 2002.)

Termín drag, ač není běžně zaužívaný a známý, je významný i

v odborném prostředí, především genderových, queer nebo gay a

lesbických studiích (Butler 1993, Halperin 2005), které se v poslední době

v rámci jiných disciplín rozvíjejí u nás také, proto se jím dále

v textubudeme zabývat.

V angličtině je možné od sebe oddělit „female impersonation“,

imitování, zpodobnění žen, a „drag show“, tedy „Vystoupení, v němž se

muži umně převlečení za ženy staví na odiv a baví publikum. Přehnaná

nápodoba ženského chování a stylu je zpravidla zábavná a parodující.“

15 Diskuse o ženské maskulinitě a ztvárňování/travesti mužů ženami viz práce především Judith Halberstam (1998).

S t r a n a | 68


(Pinfold in Gerstner ed. 2006: 192) Pro drag show v USA, Velké Británii či

Austrálii (a konkrétně pro tamní drag queens) je typické velmi výrazné

líčení, barvami hýřící kostýmy plné peří, flitrů atp., více se blížící

karnevalovému pojetí a performanci, mnohem méně důležitá je pak

podobnost konkrétní ztvárňované zpěvačce. Drag queen je tedy označení

pro muže, který sice v rámci svého vystoupení přijímá a přehání ženskou

identitu, avšak nepopírá přitom ani svou mužskost (a není vyloučena ani

jeho heterosexualita). Vizuální femininní atributy tak slouží pro vlastní

kreativní performanci, originální show.

Za takovou českou drag queen, v zásadě první a jedinou, lze

považovat (a sám se tak ve své internetové a mediální prezentaci

definuje) Chi-Chi Tornádo16 (civilním jménem Petr Vostárek), který před

diváky vystupuje např. v podvazcích, s viditelnými gumovými prsy a

zároveň neoholený na hrudi a rukou, bez paruky, s plešatou hlavou a

pouze s králičími oušky nebo čelenkou z peří.

Pro české travesti show a travestity je spíše ale typické zakrývání

svého mužského těla a snaha vypadat, napodobit co nejvěrněji (a

nejkrásněji) konkrétní ženu (tedy „female impersonation“). Ovšem ani

toto není tak jednoznačné dělení, jímž bychom mohli definovat (české)

travesti jako snahu o věrnou imitaci a drag jako parodii a přehánění. Jak

naznačil v rozhovoru manažer travesti vystoupení Martin, je rozdíl mezi

různými formami travesti vystupování, které teď stručně popíšeme.

2. Možné klasifikace travesti vystupování

Způsobů jak klasifikovat travesti vystupování může být hned

několik. Jednou z možností, jak rozlišovat travesti vystupující je jejich

motivace k vystupování. Motivace k prvnímu vystoupení se různí. Může jít

16 Oficiální webová prezentace 1. české drag queen: www.chichitornado.com [10. 3. 2010].

S t r a n a | 69


o způsob seberealizace, určitý druh exhibice17, dlouhodobou touhu být

svým idolem18, vidinu šance přivýdělku19 atd. Všeobecně (podle odpovědí

našich informantů v rozhovorech) by důvody pro počátek travesti kariéry

bylo možné rozdělit takto: (a) umělecká seberealizace nebo láska

k travesti, (b) přivýdělek nebo snaha něčím vyniknout, stát se slavným,

nebo (c) cesta k transsexuální přeměně.20 Posledním jmenovaným

motivem se budeme ještě zabývat níže v textu, jelikož - jak jsme

naznačovali na začátku při vymezování pojmů - není vše tak jednoznačné,

jak by se mohlo zdát.

2.1 Sólová a skupinová vystoupení

Asi nejvýraznějším hlediskem, které má významný vliv na podobu

samotného travesti vystoupení, je něco, čemu budeme říkat „formát

vystupování“. S ohledem na něj je možné rozdělit travestity na ty, kteří

jsou členy skupin, a potom sólově vystupující (tzv. sólovky). Ovšem ani

takovéto rozdělení není jednoznačné. Jednotliví travestiti ze skupin,

především ne tolik etablovaných, pak příležitostně hostují na vystoupeních

17 „Transky dělají často lidi, kteří potřebují být středem pozornosti.“ (Vojta/Slečna Nadja) 18 „Dělat travesti byl můj sen už tak od dvanácti let…A úplně nejvíc jsem si přál dělat Helenu Vondráčkovou, to je moje oblíbená zpěvačka a bez té bych se prostě neobešel.“ (Davidem/Slečna Daisy) 19 „Transkování, to jsou vlastně takový rychlý prachy.“ (Vojta/Slečna Nadja) 20 „Někdo prostě touží to dělat. Někdo, protože to miluje to travesti. Někdo kvůli penězům, že si myslí, že si tím může vydělat. Taky kvůli slávě. (…) Někdo to má v srdci, někdo to může vzít jako odrazovej můstek ke slávě. (…) [O]no je těší to, když slezou z pódia nebo vejdou do sálu, že se k nim nahrne spousta lidí a chtějí po nich podpisy a chtějí pro nich fotky (…). A třetí varianta je, že je to pro kluky, který se chtějí stát prostě ženskejma, ale jako fyzicky. (…) Znám šest lidí, který začínali v travesti

světě a dotáhli to až do konce, tedy že se nechali předělat.“ (Martin, manažer)

S t r a n a | 70


jiných skupin. Vystupují také sólově na diskotékách, klubech, večírcích.

Pokud přijde nabídka (např. na vystoupení na maturitním plese,

v kulturním domě, hospodě či sokolovně), vystupují zase sólově

vystupující i ve dvojicích, nebo ad hoc vytvořených skupinách.21

Samotné provedení travesti vystoupení či konkrétního čísla má svá

specifika. Každý travesti vystupující jak sólově, tak ve skupině se

postupem času „specializuje“, někteří se vyvíjejí od prostého

napodobování konkrétních několika zpěvaček k parodii či scénkám. Scénky

jsou ale typické pro skupinová vystoupení. Sólová vystoupení jsou

zpravidla půlnočním překvapením či doprovodným programem k

diskotéce, párty (např. narozeninové) nebo maturitnímu plesu. Jsou tedy

zpestření nějaké akce, jen výjimečně jsou jejím hlavním programem.

Sólisté zpravidla předvedou jedno či dvě ze svých čísel. Někteří z nich

akce, kde vystupují, i moderují. Občasně jsou sólová vystoupení

doprovázena tanečníky (často oblečenými v kostýmu), kteří se případně i

aktivněji účastní vystoupení, jsou sváděni či svlékáni travesti

vystupujícím, nebo interagují s publikem. Do sólových vystoupení většinou

pro mladé publikum na diskotékách nebo v klubech, především ve větších

městech, se hodí moderní, většinou anglicky zpívané písně, český střední

21 Jak jsme uvedli již výše. Celá situace na travesti scéně je historicky - vzhledem k velké fluktuaci jednotlivých vystupujících, rychlým rozpadům a vznikání nových skupin nebo přicházení a odcházení nových vystupujících - velice nepřehledná. V roce 2010 na scéně aktivně působila např. následující uskupení: Crazy Goddess (Praha), Fever (Praha), Hanky Panky (Praha), Kočky (Praha), Marta a její parta (Praha), Screamers (Praha), Travesti show Praha (Praha), Divoké Kočky (Ostrava), Královny noci (Ostrava), Noční hvězdy (Ostrava), Ladies XXL (Brno), Scandal Ladies

(Olomouc), Dreamers (Most) ad. Počet sólově vystupujících je i vzhledem ke skládání a rozpadu skupin těžké odhadnout. V rozhovoru hovořil manažer Martin o přibližném počtu travestitů v Praze, který odhadl na 70 až 80: „ z toho bych řekl, že ve skupinách jich je tak kolem čtyřiceti. (…) No a pak jsou ty, co přecházejí, co jezdí jako hosti. Těch je tak 20. A pak jsou sólovky.“

S t r a n a | 71


proud 70. až 90. let 20. století pak do hospod nebo na zábavy v menších

obcích a městech.

Větší prostor pro uměleckou (sebe)realizaci a zapojení divadelních

prvků je ve stálých skupinách. Ovšem i menší či ad hoc skupiny, příp.

dvojice, se snaží na společná vystoupení jezdit v takové sestavě, aby se

jednotliví vystupující doplňovali – jak ve ztvárňovaných zpěvačkách (tzv.

si nelezli do zelí), tak v celkovém pojetí jednotlivých travesti čísel

(impersonace dokonale vypadající zpěvačky střídá parodické vystoupení,

někdy duety atp.). Samotné umění moderace – pohotovost, práce

s publikem, jeho pobavení (často sexuálně laděnými) narážkami, vtipy a

příhodami – se podle výpovědí informantů rozhovorů zdá být významnou

předností, kterou ne všichni ovládají a pro skupinu s celovečerním

programem jsou nutností. V roce 2012, kdy byl tento text psán, je

v Českém kontextu možné mluvit o třech stabilních skupinách, jsou jimi

ostravské Kočky a pražské Hanky Panky a Screamers.22 Jejich místní

určení není ale v zásadě správné, jelikož působí většinou mimo tato města

- ve větších obcích a menších městech. Vystupují v kulturních domech,

divadlech nebo sokolovnách. Skupiny ročně připravují jeden až tři

tematické programy, které jsou jejich vlastním autorským dílem. Každý

program má konkrétní vlastní scénou s tematickými (např. u Screamers:

„Screamers tisíce a jedné noci“, „Léto je léto“, „Uvolněte si, prosím“,

Hanky Panky např. „Televarieté“.). Výběr jednotlivých čísel a průvodní

slovo, které celý program sjednocuje, je přizpůsobeno zaměření

představení a je tedy možné mluvit o určité dramaturgii vystoupení.

Jelikož jsou koncipována pro kulturní domy, zahrnují i světelný scénář.

Jednotlivé programy jsou členěny na dvě poloviny oddělené klasickou

divadelní přestávkou, během níž se prodávají propagační předměty a

vystupující se fotí se fanoušky a fanynkami. Celovečerní vystoupení mají

jednotlivé skupiny téměř denně (mimo svátky a letní prázdniny). Kromě

22 Oficiální webové prezentace: www.hankypankyshow.eu, www.travestikocky.cz, www.screamers.cz [20. 3. 2010]

S t r a n a | 72


celovečerních pořadů jsou pořádány pražské plavby lodí, v létě skupiny

vystupují na množství letních akcí (hody, festivaly).

2.2 Ztvárňování mužů, drag kings a další formy travesti vystupování

V případě stálých skupin je možné se setkat i ztvárňováním mužů

(např. F. Mercury, W. Matuška, P. Kotvald, M. Žbirka atp.) nebo

pohádkových postav (Křemílek a Vochomůrka, motýl Emanuel, Červená

karkulka…), zvířat (krokodýl Schnappi). Ačkoliv tedy bývá travesti show

nejčastěji chápáno jako převlékaní se mužů za ženy, není to možné

považovat za všeobecně uplatnitelné pravidlo. Jak Screamers, tak Hanky

Panky mají ve svých řadách člena-muže, který ztvárňuje muže.23 Občasně

je možné se setkat i se ženami, které napodobují zpěváky-muže. Jde

zpravidla o heterosexuální ženy – kamarádky a někdy i řidičky

vystupujících travestitů, které napodobování či parodii zpěváka-muže

dělají jako zpestření programu, nebo že si to chtějí vyžkoušet.

Na Západě jsou ženy vystupující jako muži nazývány drag kings.

Většinou ale jde o ženy, často lesbické, které se nesnaží napodobovat

konkrétního muže a vypadat jako on, ale s maskulinitou si především hrají

a parodují ji. Jejich vystoupení mívají velice divadelní, často alternativně-

divadelních charakter. Jedinými drag kings je v Česku duo Drag Addicts,

které tvoří Devin de Cox a Matty Caporaso. Jak je vidět již podle názvu,

skupina se hlásí ke kategorizaci „drag“ spíše než „travesti“.

23 Ovšem ani toto není tak jednoznačné. V případě Screamers moderátor Láďa začal v posledních letech pracovat právě se skutečností, že se od něj ztvárnění ženských postav neočekává. Čas od času se tedy v parodických rolích žen objevuje – jeho performance by se však z povahy věci: nenalíčení, neoholení a nepopírání maskulinity daly označit za drag show. Stálé publikum pak v těchto případech reaguje zcela odlišně než na zbytek souboru, jelikož jeho převlečení za ženu je vnímáno jako „překvapující“ či hodné zvláštního ocenění (potlesk, burácení).

S t r a n a | 73


Na západní travesti (a všeobecně klubové) scéně je možné se setkat

ještě s dalšími formami travesti performace. Jednou z nich je to, že

vystupující nepoužívají playback, ale sami zpívají. S výjimkou slečny

Valerie ze skupiny Screamers, která zpravidla do každého programu

zařazuje jednu naživo zpívanou píseň, není tato praxe v Česku příliš častá.

Spíše ojediněle se u nás objevuje travesti (drag) ve spojení

s pouštěním hudby v klubech, tedy s DJingem. Bývalý člen skupiny Crazy

Goddess (dříve Crazy Ladies) Tiffany/DJ Tiffa se živí v civilním životě jako

DJ v několika (gay) podnicích. Podle vlastních slov před několika lety

několikrát DJoval převlečený za ženu, na doporučení známého se

zkušeností ze zahraničí, ovšem jeho samotného to nebavilo, a tak v této

praxi nepokračuje. V současné době se v pražských klubech objevuje DJ

vystupující pod jménem Diva Noxx, kterého je skutečně možné označit

spíše za drag nebo karikující travesti, jelikož jeho femininní vzhled je

velice extravagantní.24 V Česku je tato forma travesti performace spíše

raritou.

Některá moderátorská vystoupení v rámci celovečerních programů

skupin by bylo možné klasifikovat také jako formu tzv. „stojáka“, tedy

stand-up comedy, které je svébytným vystoupením s mluveným slovem

zaměřeným na pobavení diváků a divaček. V Česku je asi možné za

travesti stand-up komika označit Naděždu Krupskou (příp. často

moderující různé akce ostravskou Banánovou Halinu), který se především

proslavil parodováním známé české moderátorky a spisovatelky Haliny

Pawlovské.

24 Oficiální stránky skupiny Crazy Goddess –

www.crazygoddess.cz/Tiffany.htm; a Divy Noxx www.divanoxx.com [20.

2. 2011]. Diva Noxx je mužů původně pocházející z Brazílie, a tak i z odlišného kulturního prostředí, což může mít také vliv na volbu této specifické formy travesti/dragu.

S t r a n a | 74


2.3 Místo vystupování a publikum

Jak je patrné, vedle rozlišení na vystupování sólově či ve skupinách,

dalším třídícím hlediskem by mohlo být místo vystupování. V této chvíli

nám zde opět vstupuje prvek genderu a sexuality, a to na straně publika.

Specifickou součástí travesti vystoupení je její publikum25. Bohužel

v současné době nejsou k dispozici validní data k této oblasti, proto tato

část bude jen krátká a načrtávat či otevírat možné směřování budoucího

zájmu v této oblasti.

Samozřejmě podle toho, kde se travesti vystoupení odehrává, liší se

i publikum. V kulturních domech vystupují skupiny především před

většinovým, tedy heterosexuálním publikem, podle odhadů tvoří až 90 %

ženy, především ve věku 30 až 50 let, mladší zřídka kdy (ovšem např. ve

fanouškovské, resp. „fanynkovské“, základně Screamers se objevuje větší

skupina dívek ve věku 12-16 let). Ženy travesti show často chápou jako

zábavu pro ně samotné, kde se setkávají a baví s ostatními ženami. Podle

slov manažera Martina mohou vnímat travesti jako uvolnění, vystoupení

ze stereotypu života na malém městě, často se na vystoupení dlouho

dopředu těší a připravují se na něj stejně jako na návštěvu divadla.

Co se týká sexuality a genderu vystupujících, tak ji diváci/divačky

podle výpovědi a dotazníkové ankety Screamers zpravidla neřeší. Sexuální

narážky a dvojsmysly jsou publikem vnímány pozitivně. Některá čísla

travesti show staví na interakci s muži (muž je vzat na pódium), proto je

jejich přítomnost žádoucí, i když není tak častá. O motivacích (a pocitech)

mužů na travesti vystoupeních v kulturních domech toho mnoho nevíme.

25 Pro tuto část vycházíme především z informací z výzkumného rozhovoru s manažerem Martinem a také online výzkumu zrealizovaného v dubnu

2010 na fan webu a Facebooku Screamers (n = 104). V současné době Mirka Dobešová pracuje na vyhodnocení rozsáhlejšího a dlouhodobějšího dotazníkového šetření realizovaného během akcí skupiny Screamers po

kulturnícho domech.

S t r a n a | 75


Odlišná situace je při vystoupeních v klubech, hospodách, na

diskotékách nebo maturitních plesech – zde jde zpravidla o většinové

(tedy apriori heterosexuální) publikum a poměr mužů a žen je různý

(mužů zpravidla vyšší). Vzhledem k tomu, že travesti vystoupení není

hlavním programem, jeho vnímání se zcela jistě různí, a to především na

základě ne/zkušenosti publika s touto zábavní/uměleckou formou. Pro

některé diváky a divačky může jít o vůbec první setkání s travesti. Reakce

tak mohou být i zcela negativní (homo/transfobní).

Specifické složení publika má také jediný travesti klub v Česku Tingl

Tangl. Jeho klientela je zpravidla složená z více různých skupinek, často

firemních kolektivů nebo narozeninových oslav, tedy zpravidla

heterosexuální, ovšem i sem chodí skupiny, které jsou otevřeně gay a

sledují show tedy společně. Vzhledem k možnostem vystupování má Tingl

Tangl i další specifikum, a to že i v době, kdy nejsou tzv. kšefty, mají

travestité – jak ze skupin, tak sólově vystupující – díky pevně stanovené

provozní době možnost vystupovat de facto i čtyřikrát do týdne.

Zcela jiné prostředí je v gay barech, klubech a diskotékách či na

party, kde jsou travesti vystoupení také zpravidla zpestřením programu.

Vnímání se může opět různit, jelikož je publikum často na travesti zvyklé,

někdy natolik, že jej prakticky ignoruje. Zpravidla je ale vnímáno jako

zábava, i přes to, že hra s genderem a ohýbání či překračování

genderových hranic, feminita a exhibičnost jsou v rámci gay subkultury

běžnějším jevem (např. tanečníci a tanečnice na párty v různých

kostýmech a líčení – androgynní, ve stylu SM, atp. –, nebo feminita

některých gay mužů). Zajímavým aspektem je také to, že i když je

většina travesti show pro heterosexuální (či většinové) publikum, je

vnímána stále jako součást homosexuální subkultury. Ta má k travesti ale

ambivalentní vztah – baví se jí a nejspíš ji i vnímá jako součást své

specifické kultury, na druhé straně travesti ztělesňuje a zviditelňuje ve své

extrémnosti, feminnosti nebo exhibicionismu stereotypy, které se

podsouvají celé gay menšině.

S t r a n a | 76


2.4 Přivýdělek nebo práce na plný úvazek

Dalším kritériem, které je možné použít je to, zdali je vystupování

přivýdělkem nebo prací na „plný úvazek“. Finančně atraktivním se i přes

svou velkou popularitu stává travesti show pro vystupující až po několika

letech od jejich prvního vystoupení, protože zpočátku musí s ohledem na

pořizovací ceny paruk, obuvi a kostýmů mnoho investovat.

Dnes se finanční ohodnocení odvíjí od dobrého jména skupiny či

jednotlivce. Při skupinových vystoupení se odměna dává zpravidla všem

stejná, bez ohledu na zkušenost a jméno (známost či „kvalitu“) travestity.

Odměna pro jednotlivce se pohybuje od jednoho tisíce (za večer

vystupování v Tingl Tanglu či některých výjezdních akcích) až po několik

tisíc za vystoupení na soukromé akci či diskotéce nebo za skupinová

vystoupení v kulturních domech. Velká vystoupení musí zaplatit ze

vstupného i zvukaře, osvětlovače, autorské poplatky či provizi

organizátorovi akce. Odměna samozřejmě musí pokrýt i cestovné, jelikož

většina akcí se odehrává mimo Prahu (či velká města). Skoro každý

sólový travestita (příp. skupina) má známého či známou, který ji vozí za

drobnou úplatu na akce. V případě organizace akce, kdy je příjem závislý

na prodeji vstupenek (pořádají-li vystoupení samy skupiny, nebo

prostředník-manažer), tedy zpravidla na akcích v kulturních domech a

divadlech, je pro pokrytí všech nákladů a vyplacení účinkujících nutné

získat alespoň cca 70 platících diváků a divaček. Spádová oblast takového

sálu by pak měla být minimálně dva tisíce obyvatel. Vystupuje se

celoročně, nejlepší měsíc pro travestity je prosinec s množstvím vánočních

večírků, léto je díky počasí vhodnější pro výjezdní vystoupení, ovšem

plesová sezóna zase poskytuje příležitosti k sólovým vystoupením (např.

na maturitních plesech).

Etablované skupiny jejich téměř každodenní vystupování uživí.

Výjimečně úspěšné sólové vystupující (jako např. ChiChi Tornado) travesti

také uživí. Ostatní mají vystupování jako přivýdělek a zpravidla pracují

S t r a n a | 77


v poměrně běžných zaměstnáních.26 Důvodem civilního zaměstnání může

být starost o zajištění se do budoucnosti, možnost hradit pojištění ze

stálého příjmu, ale také snaha neztratit kontakt s (běžným) pracovním

trhem. Přes to, že travesti je pro většinu (podle Martina určitě pro 70 %)

z vystupujících pouze přivýdělkem, stojí za rozpadem většiny skupin

finanční neshody.

2.5 Travesti jako umění

Enormní prostor pro odbornou i laickou diskusi skýtá otázka vnímání

travesti jako umění. Jak jsme uvedli na začátku, termín „travesti“ i

anglický „drag“ mají své historické spojení s divadlem. Travesti je

vystoupení zpravidla konané na jevišti a před platícím obecenstvem a

z tohoto pohledu je tedy podobné běžným uměleckým produkcím. Ovšem

určité měřítko kvality by mělo rozhodovat, jde-li o umění či o pouhé

předvádění se. Samotní travestiti se nezřídka shodují i na tom, že

považovat travesti show za „umění“ je přinejmenším sporné. Rozdíly se

projevují jak v „kvalitě“ kostýmů27 (a to často i v rámci skupin), „kvalitě“

imitace konkrétní zpěvačky či „kvalitě“ nápadu na hru s feminitou a její

karikování (drag). A tak je možné vysledovat na travesti scéně od velice

amatérských, nepromyšlených vystoupení (zpravidla začínajících sólových 26 „Myslím, že kdybych k tomu, že občas dělám transku, ještě nepracoval jako zdravotní bratr, prostě bych s penězi nevyšel.“ (David/Slečna Daisy) 27 „Poznáš na transce na první pohled, zdali je to transka, která si v second handu koupí šaty, nalíčí se, nandá si paruku od vietnamců za stovku a už je z ní transka. Pak máš samozřejmě transku, která do toho investuje peníze, to znamená, má svoji švadlenu, nechá si ten kostým ušít, a to už je ta lepší transka, ta lepší kategorie, která prostě vydělává a ty prachy na to má. A to právě dělaj ty skupiny, který dokážou z těch kulturáků vycucnout peníze, dokážou si sestavit na dalšího půl roku novej tematickej program no a zajedou všicky ke švadleně a udělaj si na jedno číslo stejný kostýmy.[…] Ale je asi jasný, že každá začátečnická transka začíná tak, že shání na sebe kostýmy, kde se dá, tu od tetičky, tu od vietnamců paruka.“ (Martin, manažer)

S t r a n a | 78


vystupujících), přes rutinně odvedené imitace konkrétních zpěvaček často

bez vlastní invence, až po promyšlené kostýmy, gesta, jevištní výpravu

jednotlivých vystoupení, tak i celých komponovaných večerů s výraznými

divadelními a kabaretními prvky.28

Travesti vystupování bychom tedy mohli kategorizovat také na

základě uměleckosti, kvality či řekněme umělecké aspirace samotných

travestitů. Faktory, které pak tuto kvalitu formulují, by mohly být:

umělecké vlohy (např. umět se dobře pohybovat, nejenom dobře jako

žena vypadat), umělecké vzdělání či praxe (např. taneční nebo divadelní

průprava), profesionalizace vystupování, tedy ochota investovat jak čas,

úsilí tak i peníze do vystupování, snaha o jeho dramat(urg)ickou

strukturaci a přinesení něčeho nového, tedy vlastní kreativita. Obzvláště

poslední jmenované posunuje vnímání travesti od (pouhého)

napodobování k vlastnímu (kreativnímu uměleckému) vyjádření, tedy od

toho, jak je v anglicky mluvících zemích vnímáno „female impersonation“,

k chápání travesti jako „drag (show)“. V tomto ohledu dělení travesti na

vystupování individuální (většinou v klubech) a skupinové (zpravidla na

velkých jevištích), by mohlo vést také pomyslnou čáru mezi

ne/uměleckostí travesti vystupování.

28 Vojta Kohoutek, travesti umělec napsal v jednom svém textu: „Na

rozdíl od vývoje v zahraničí, kde vykazuje travesti jisté konstantní kvality a prošlo specifickým vývojem separace (z klubového travesti se oddělila část herců, tanečníků, tedy v oblasti jevištního umění erudovaných jedinců) a dá se tedy hovořit o profesionálním kvalitním umění (dříve Mary a Gordy, SRN, dnes „Mary Morgan“ civilním jménem George Preusse –

herec a travesti umělec), se travesti u nás utvářelo po revoluci v gay klubech a dodnes, i přes viditelný pokrok, si drží patinu diletantismu. […] Některé skupiny se snaží travesti povznést na divadelní umění (Screamers, Hanky Panky, Kočky), jiné se travesti show profesionálně nevěnují a své produkce nadále směřují do klubů a na diskotéky. Až na několik málo výjimek travestité v České republice nedisponují vzděláním uměleckého - scénického (jevištního) směru.“ (Kohoutek

2010/nepublikováno)

S t r a n a | 79


Bohužel nemáme pro další rozvíjení našich myšlenek oporu ve

výzkumných datech ani uměnovědné erudici, přesto se pokusíme rozvíjet

myšlenku o ne/uměleckosti travesti vystoupení v Česku trochu dále.

V případě stálých skupin je možné se setkat ztvárňováním nejen

žen, občasně i mužů, ale také pohádkových postav (Křemílek a

Vochomůrka, motýl Emanuel, Červená karkulka…), zvířat (krokodýl

Schnappi), nebo se nezřídka objevují i dramatizace známých filmových děl

(„Slunce, seno, jahody“; „Krkonošské pohádky“, „Mrazík“, „Addamsova

rodina“), televizních formátů („Televarieté“) nebo písní (Rusalka, Tři

čuníci). Skupinová vystoupení (většinou) dramaturgicky propracovaná,

rozmanitá, vypointovaná, vtipná a parodická skupin Screamers, Scandal

Ladies, Hanky Panky nebo Kočky bychom mohli považovat za svébytné

umění - ale také za drag show, nebo show se silnými prvky dragu. Ostatní

nikoliv. Ovšem, zde bychom se dopustili nespravedlivé generalizace.

V současné době minimálně jeden vystupující sólo travestita by měl

splňovat většinu kritérií „uměleckosti“. ChiChi Tornado se sám hlásí

k tomu, že dělá drag, jeho vystoupení se výrazně odlišují od ostatních

(napodobujících ženy), je v nich velká míra kreativity a hry s feminitou a

maskulinitou, nadsázka, investice do specifických kostýmů, schopnost

moderace, také baletní průprava v dětství a ambice k uměleckému

(sebe)vyjádření.

V tomto kontextu úvah je specifickým travesti vystupujícím na české

scéně i Naděžda Krupská (civilním jménem Martin), který skrze imitování

a parodování televizní moderátorky (a spisovatelky) Haliny Pawlowské

nejen moderuje skupinová vystoupení, ale je najímán i k sólovým

vystoupením speciálně s tímto travesti číslem. V něm hraničí s jiným

žánrem tzv. „stand up comedy“, v Česku známým spíše jako „na stojáka“

nebo „stoják“.

Jak se zdá, v uvažování o uměleckosti by jejím indikátorem mohla

být také schopnost moderace (příp. práce s publikem všeobecně).

Ironická, pohotová, často vulgární moderace je velkou, dokonce nedílnou

S t r a n a | 80


součástí skupinových vystoupení. Manažer travesti show Martin

v rozhovoru řekl: „Travesti show není jenom o tom, že tam vyleze transka

a odskáče si číslo, ale velikou, velikou část tý srandy, tam dělá ta

moderace. Nebýt moderace v travesti show, tak travesti show neexistuje.

(…) Proto já vždycky píšu [na plakáty – pozn. aut.] ‚kabaretní travesti

vystoupení‘.“ Tímto se tedy české travesti show podobá anglo-americké

drag show, jejíž součástí moderace nebo spíše „stand up comedy“ často

bývá.

4. Závěr

Závěrem je třeba podotknout, že nejde o výčet úplný a o komplexní

analýzu. V České republice prakticky neexistují výzkumy, které by alespoň

dílčím způsobem zkoumaly tuto oblast. Významným nedostatkem textu

výše je také to, že vychází ze zkušenosti s travesti v Praze odkud sice

vyjíždějí jak sólisti, tak skupiny na vystoupení po prakticky celém Česku

(a podle webových prezentací a naší výzkumné zkušenosti i na Slovensko,

do Německa či Rakouska), přesto prakticky nic nevíme o situaci v Brně a

dalších velkých městech, jen kusé informace máme o situaci v Ostravě,

kde, jak se vzhledem k počtu skupin, které tam v poslední době působily a

působí, zdá, je travesti scéna aktivní. Jak už jsme uvedli, text má platnost

také v zásadě k roku 2011, kdy jsme prováděli důkladnější rešerši.

Oblastí, kterou jsme v textu tematizovali jen okrajově, především

v kontextu vystupujících a publika je dynamika feminity a maskulinity a

především hetero a homosexuality. Zdá se, že všichni travesti vystupující

jsou homosexuální, přesto ale při analýze mediálních výstupů (Dobešová

2009) je patrná snaha prezentovat se jako heterosexuální.

Heterosexualita a homosexualita vstupuje do vzájemné interakce i na

straně publik, která se liší podle prostředí. Sexualita, ač performovaná

nebo ta, s níž se na interakci v rámci travesti vystoupení jednotlivci

(publikum, vystupující) identifikují, také významně vstupuje do dynamiky

S t r a n a | 81


konstrukce a dekonstrukce maskulinity a feminity během vystoupení.

Celkově je možné travesti show vnímat jako mnohovrstevnatou a

dynamickou oblast konstrukce, ko-konstrukce a dekonstrukce

genderovaných a sexualizovaných významů.

Specifickou oblastí je pak transsexualita, která často do travesti

vstupuje v podobě terminologického zmatení. Další oblastí je ale

transsexualita některých vystupujících, kde je možné na základě výpovědí

identifikovat prostor travesti jako prostor otevřený pro to, být jiným

genderem, který tak může být součástí transsexuálního coming-outu.

Také je zde poté pochybnost, jestli osoba, která projde chirurgickou

změnou těla, může vlastně dělat skutečně travesti, jelikož její gender a

pohlaví je pak v souladu. Někteří vystupující to pak berou jako „nekalou

soutěž“ nebo klamání diváků a divaček.

V textu jsme se pokusili načrtnout hranice toho, co je a co není

v Česku travesti. A to, ač má své nepopiratelné místo v gay kultuře a

subkultuře, v poslední době se z tohoto prostředí emancipuje – je schopno

se stát výdělečnou činností, která naplní kulturní domy a divadelní sály

diváky a divačkami - a vykazuje jistá specifika a charakter svébytné sub-

komunity. Motivy k výkonu této profese, která je jak formou možného

sebevyjádření, tak také formou (při)výdělku, jsou různé, stejně tak se

různí i obsah travesti vyjádření, životnost skupin i jednotlivců v této

profesi. Travesti vystupující, které v tomto textu označujeme také jako

„travestity“, je možné rozdělit podle různých hledisek:

· Podle organizovanosti na ty, kteří vystupují ve skupinách (např.

Screamers, Kočky, Hanky Panky, Crazy Goddess, Travesti Praha,

atd.) a sólové vystupující (příp. vystupující ve dvojicích).

· Dalším dělítkem by mohl být formát vystupování. Zde je rozdíl,

jestli travestita vystupuje v klubech, na diskotékách (zpravidla ve

velkých městech), po večírcích a hospodách, nebo na velkých

jevištích v kulturních domech, v lokálních divadlech či sokolovnách

(v menších městech a obcích).

S t r a n a | 82


· S oběma výše jmenovanými kritérii souvisí také to, jestli je

travesti formou obživy, nebo jde o (příležitostný) přivýdělek či jen

hobby. Toto má pak přímý vliv na následující hledisko.

· Další aspekt bychom mohli definovat jako míru a formu

uměleckého vyjádření. Ta je kromě vlastní „teatrálnosti“ spjata

také se způsobem překračování genderových hranic. Zde bychom

travestity rozlišili na ty, kteří pouze napodobují slavné ženy-

zpěvačky, a ty, kteří feminitu uchopují kreativně, parodují,

zapojují různé prvky, které mají přinášet zábavu (např. rekvizity),

„odehrávají“ příběh písňového textu, zapojují další umělecké

formy (např. moderace, stand up comedy). Tedy moment cross-

dressingu a překročení genderových hranic využívají pro svébytné

umělecké a humorné vyjádření, zhruba tak, jak je vnímán na

západě „drag“.

Na základě všech těchto hledisek navrhujeme dělení českého travesti

na (A) napodobující travesti (většinou sólová vystoupení v klubech, na

večírcích, v hospodách, kde je co nejvěrněji, někdy s mírou humoru

(přehánění) napodobována ztvárňovaná zpěvačka) a (B) varietní

travesti (které se týká zpravidla skupinových vystoupení (ale nejen jich)

v kulturních domech a divadlech, kde hrou (karikaturou) s feminitou

dochází k vytvoření specifického a svébytného uměleckého tvaru a

sebevyjádření vystupujících).29 Jako česká specifika, kromě pochopitelné

inklinace publika k českým písním středního proudu poslední třetiny 20.

století, bychom mohli jmenovat: nepřehlednost způsobenou velkou

fluktuací travesti umělců, nestálost skupin, do značné míry diletantismus

29 Toto rozdělení, jak již bylo řečeno, je z naší strany do jisté míry arbitrární. V prvním případě jsme uvažovali také o značení „klubové travesti“, do nějž se ale pak problematicky vejdou např. sólová vystoupení na maturitních večírcích. V druhém případě jsme uvažovali o adjektivech „divadelní“, tedy zapojující divadelní prvky, nebo „kabaretní“, tedy velkolepě pojaté, bavící diváky, ale např. v kulturních domech postrádající jistou intimitu prostředí kabaretu.

S t r a n a | 83


přístupu k travesti (motivace k započetí travesti kariéry, provedení

samotných čísel), diverzifikaci scény až v posledních letech a nejasné

vymezení pojmu travesti, které v laickém a mediálním diskurzu vede

k zaměňování s transvestitismem a transsexualitou. V české travesti se

také nezpívá naživo (nebo jen zřídka) a jen výjimečně se lze setkat s tím,

aby ženy dělaly muže (tzv. „drag kings“).

S t r a n a | 84


Literatura:

AGGRAWAL, Anil. Forensic and Medico-Legal Aspects of Sexual Crimes and

Unusual Sexual Practices. CRC Press, 2008.

BARRETT, Grant. The official dictionary of unofficial English… 1st ed. New

York: The McGraw-Hill Companies, 2006.

BUCHOLZ, Mary, HALL, Kira. „Theorizing Identity in Language and

Sexuality Research“. Language in Society 33(4), 2004. 501-547.

BUTLER, Judith. Gender Trouble. New York: Routledge, 1990. [slovensky,

Trampoty s rodom. Bratislava: Aspekt, 2003.]

BUTLER, Judith. Bodies That Matter. New York: Routhledge. 1993.

CAMERON, Deborah, KULICK, Don. „Sexuality as identity: gay and lesbian

language“. In D. Cameron, D. Kulick. Language and Sexuality .

Cambridge: Cambridge University Press, 2003. 74-105

CONELL, R. W. Gender. Cambridge: Polity Press, 2002.

CORBIN, Anselm, STRAUSS, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu:

postupy a techniky metody zakotvené teorie, 1999.

DALZELL, Tom; VICTOR, Terry (eds.). The concise new Partridge

dictionary of slang and unconventional English. 2nd. ed. London:

Routledge, 2008.

DOBEŠOVÁ, Mirka. Mediální zobrazení a stereotypizace transgenderu

v českém tisku. [bakalářská práce] Praha: IKSŽ FSV UK v Praze, 2009.

S t r a n a | 85


FAFEJTA, Martin. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Jan

Piszkiewicz, 2004.

FEINBERG, Leslie. Pohlavní štvanci: od Johanky z Arku až po současnost.

1. vyd. Praha: G plus G, 2000. [Orig.: Transgender warriors: making

history from Joan of Arc to RuPaul.]

FIFKOVÁ, Hana a kol. Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity.

Praha: Grada, 2008.

FOUCAULT, Michel. Dějiny sexuality I: Vůle k vědění. Praha: Herrmann &

synové, 1999.

GERSTNER, David A. (ed.) Routledge International Encyclopedia of Queer

Culture. New York: Routledge, 2006.

HALBERSTAM, Judith. Female maskulinity. Durham: Duke Univ. Press,

1998.

HALPERIN, David. „The normalizing of queer theory“. Journal of

Homosexuality, 45(2). 339-343

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2006.

JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita. Praha: Grada, 2009.

KOHOUTEK, Vojtěch. Travesti show jako kulturní fenomén. [seminární

práce] Praha: UJAK, 2011, nepublikováno.

KOLÁŘOVÁ, Marta (ed.) Revolta stylem. Praha: Slon, 2012.

S t r a n a | 86


KRAUS, Jiří a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

LANG, Sabine. Men as women, women as men: changing gender in Native

American cultures. 1st. ed. University of Texas Press, 1998.

MAYRING, Philipp Einführung in die Qualitative Sozialforschung. 5. vyd.

Weinheim, Basel: BELTZ Verlag, 2002.

OAKLEY, Ann. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000. [Orig.:

Sex, Gender and Society.]

RANZETTI, Claire M.; CURRAN, David J. Ženy, muži a společnost. Praha:

Karolinum, 2003.

SILVERMAN, David. Ako robiť kvalitatívny výskum: praktická príručka.

Bratislava: Ikar, 2005.

SLOBODA, Zdeněk. „Feminizace jazyka v homosexuální komunitě“.

Gender, rovné příležitosti, výzkum, 3(4), 2002. 6-8

SLOBODA, Zdeněk. „Gay a lesbická média po roce 1989“, in HIML, P.,

SEIDL, J., SCHINDLER, F. Miluji tvory svého druhu. [pracovní název]

Praha: Host, 2012/v tisku.

SPENCEROVÁ, Tereza. Jsem tranďák! Praha: G plus G, 2003.

ŠMAUSOVÁ, Gerlinda. „Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze těla a

gender“. Sociální studia 7: Politika rodu a sexualální identity. 15-27

WEISS, Petr. Sexuální deviace. 1. vyd. Praha: Portál, 2002.

WEST, C. - ZIMMERMAN, D. „Doing gender“. Gender & Society, 1, 1987.

125-151

Travesti show po Česku (2013) / Drag Show the Czech Way

Documents

Transcript of Travesti show po Česku (2013) / Drag Show the Czech Way